zákon č. 374/2021 Sb.

K části první – Změna zákona o elektronických komunikacích

K čl. I

K bodu 1 (§ 1)

Předmět úpravy se rozšiřuje o podmínky výkonu komunikační činnosti, neboť se z aplikační praxe ukazuje, že i nepodnikatelská činnost hraje určitou roli v elektronických komunikací.

K bodu 2 (§ 1)

Dochází k aktualizaci poznámky pod čarou z důvodu přijetí Kodexu.

K bodu 3 (§ 2)

Kodex přináší některé nové definice zejména s ohledem na problematiku interpersonálních komunikačních služeb nebo tísňové komunikace. Ustanovení § 2 bylo rovněž revidováno tak, že některé definice byly aktualizovány jako např. definice pojmu „spotřebitel“ nebo „volání“. Ustanovení § 2 se člení nově na 4 odstavce. První upravuje definice osob, druhý odstavec obsahuje definice sítí a prvků, třetí odstavec vymezuje služby a poslední odstavec se týká dalších aspektů, jako je bezpečnost, tísňová komunikace a další.

Upravená definice služby elektronických komunikací odstraňuje nejednoznačnosti a umožňuje

přesné uplatňování práv a povinností obsažených v jednotlivých ustanoveních pro různé typy služeb. Koncoví uživatelé ve stále větší míře totiž nahrazují tradiční hlasové telefonní služby, textové zprávy (SMS) a služby přenosu elektronické pošty funkčně rovnocennými on-line službami, jako jsou VoIP, služby přenosu zpráv a webové e-mailové služby. Aby byla zajištěna účinná a rovnocenná ochrana koncových uživatelů a jejich práv při používání funkčně rovnocenných služeb, nemělo by vymezení služeb elektronických komunikací orientované na budoucnost vycházet čistě z technických parametrů, ale spíše stavět na funkčním přístupu.

Definice služeb elektronických komunikací proto obsahuje tři typy služeb, které se mohou částečně překrývat, tedy služby přístupu k internetu podle definice v čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120, interpersonální komunikační služby a služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů.

Aby se na určitou službu vztahovala definice služby elektronických komunikací, musí být dotčená služba poskytována zpravidla za úplatu. V digitální ekonomice účastníci trhu stále častěji považují informace o uživatelích za něco, co má peněžní hodnotu. Služby elektronických komunikací jsou koncovému uživateli často poskytovány nejen za peníze, ale v rostoucí míře zejména i za poskytnutí osobních nebo jiných údajů. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat situace, kdy poskytovatel služby požaduje osobní údaje ve smyslu nařízení (EU) č. 2016/679 nebo jiné údaje a koncový uživatel je poskytovateli vědomě přímo nebo nepřímo poskytne. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat rovněž situace, kdy je získání přístupu ke službě podmíněno vystavením koncového uživatele reklamám, nebo situace, kdy poskytovatel služby zpeněžuje osobní údaje, které shromáždil v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

Interpersonální komunikační služby jsou služby, které umožňují interaktivní výměnu informací

mezi osobami, a patří mezi ně služby, jako jsou tradiční hlasová volání mezi dvěma jednotlivci, ale také všechny druhy elektronické pošty, služby zasílání zpráv nebo skupinové diskuse. Interpersonální komunikační služby zahrnují pouze komunikaci mezi konečným, tedy nikoli potenciálně neomezeným, počtem fyzických osob, který je určen odesílatelem komunikace. Komunikace, jíž se účastní právnické osoby, do této definice nespadá, jestliže jménem těchto právnických osob jednají nebo se této komunikace alespoň na jedné straně účastní fyzické osoby. Interaktivní komunikace znamená, že služba umožňuje příjemci na informace odpovídat. Služby, jež tyto požadavky nesplňují, například lineární rozhlasové a televizní vysílání, video na vyžádání, internetové stránky, sociální sítě, blogy nebo výměna informací mezi stroji, se za interpersonální komunikační služby nepovažují, stejně tak by to v zásadě nemohl být komunikační kanál v on-line hrách, a to v závislosti na funkcích komunikačního nástroje dané služby.

Interpersonální komunikační služby založené na číslech z národního a mezinárodního číslovacího

plánu jsou propojeny s veřejně přidělenými číslovacími zdroji. Tyto interpersonální komunikační služby založené na číslech zahrnují jak služby, v rámci nichž jsou čísla koncových uživatelů přidělována pro účely zajištění spojení mezi koncovými body, tak služby, které umožňují koncovým uživatelům spojit se s osobami, jimž byla taková čísla přidělena. Pouhé použití čísla jako identifikátoru by se nemělo považovat za rovnocenné s použitím čísla pro spojení s veřejně přidělenými čísly, a proto by samo o sobě nemělo být považováno za postačující ke kvalifikaci služby jako interpersonální komunikační služby založené na číslech.

Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech nejsou spojeny s veřejně přidělenými

čísly uvedenými v národních nebo mezinárodních číslovacích plánech, nebo které neumožňují komunikaci s těmito čísly. Jedná se tedy o služby, které využívají již přidělená čísla pouze jako identifikátor, jako například WhatsApp, Viber, Skype, Jabber, Facebook Messenger a další. Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech by měly podléhat povinnostem, pouze pokud veřejný zájem vyžaduje uplatňování zvláštních regulačních povinností na všechny typy interpersonálních komunikačních služeb bez ohledu na to, zda k poskytování svých služeb využívají čísla. Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech oproti jiným kategoriím sítí a služeb elektronických komunikací definovaným v zákoně o elektronických komunikacích nemají prospěch z využívání veřejných číslovacích zdrojů a nejsou účastníky veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému, proto rovněž tyto typy služeb nepodléhají režimu všeobecného oprávnění. Vzhledem k rostoucímu významu interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech je nutné zajistit, aby i tyto služby podléhaly odpovídajícím bezpečnostním požadavkům v souladu s jejich zvláštní povahou a ekonomickým významem. Poskytovatelé těchto služeb by tedy měli rovněž zajistit takovou úroveň bezpečnosti, jež je přiměřená hrozícímu riziku. Vzhledem k tomu, že poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech obvykle nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálů v sítích, lze míru rizika pro tyto služby v některých ohledech považovat za nižší než v případě tradičních služeb elektronických komunikací. Výjimka pro mikropodniky, které poskytují interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, zejména s ohledem na ochranu spotřebitele je upravena v § 63e.

Koncový bod sítě představuje pro účely regulace hranici mezi předpisovým rámcem pro sítě a služby

elektronických komunikací a mezi předpisy pro telekomunikační koncová zařízení. Za vymezení polohy koncového bodu sítě je odpovědný vnitrostátní regulační orgán. S ohledem na praxi vnitrostátních regulačních orgánů a vzhledem k různorodosti pevných a bezdrátových topologií by Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) mělo v úzké spolupráci s EK přijmout pokyny ke společným přístupům k identifikaci koncového bodu sítě v souladu s touto směrnicí v různých konkrétních situacích.

Požadavky na schopnosti sítí elektronických komunikací se neustále zvyšují. Zatímco v minulosti se pozornost soustředila především na „zvětšování šířky pásma“ tj. rychlost dostupná jak celkově, tak jednotlivým uživatelům, nyní roste význam dalších parametrů, jako jsou latence, dostupnost a spolehlivost. Současnou odpovědí na tuto poptávku je přibližování optických vláken uživateli

a budoucí „sítě s velmi vysokou kapacitou“ budou vyžadovat výkonnostní parametry ekvivalentní

tomu, co je schopna poskytnout síť založená na optických prvcích přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě. V případě pevného připojení to odpovídá takové výkonnosti sítě, která je rovnocenná tomu, čeho lze dosáhnout zavedením optického vlákna až do budovy s více bytovými jednotkami, jež se považuje za obslužné místo. V případě bezdrátového připojení to odpovídá výkonnosti sítě podobné tomu, čeho lze dosáhnout přivedením optického vlákna až k základnové stanici, jež se považuje za obslužné místo. Pro účely stanovení, zda lze bezdrátovou síť považovat za síť poskytující podobnou výkonnost sítě, by neměly být brány v úvahu rozdíly ve zkušenosti koncových uživatelů způsobené odlišnými vlastnostmi média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě. V souladu se zásadou technologické neutrality by neměly být vyloučeny jiné technologie a přenosová média, pokud jsou jejich schopnosti srovnatelné s tímto základním scénářem. Zaváděním těchto „sítí s velmi vysokou kapacitou“ se zřejmě dále zvýší schopnosti sítí a připraví se půda pro zavádění budoucích generací bezdrátových sítí založených na vylepšených rádiových rozhraních a hustší architektuře sítě.

V souladu s Kodexem, čl. 2 bod 32, dochází rovněž ke změně terminologie, kdy místo „veřejně

dostupná telefonní služba“ se nově používá příhodnější termín „hlasová komunikační služba“.

Sdílené využívání rádiového spektra je zaměřeno na Komisí harmonizované rádiové spektrum,

tudíž by mělo sdílené využívání rádiového spektra primárně směřovat právě na takto harmonizovanou část spektra. To však nevylučuje, pokud to bude považováno z hlediska řádné správy rádiového spektra za účelné, aplikovat sdílené využívání rádiového spektra i na neharmonizované části rádiového spektra.

Definice pro rádiové spektrum se přesouvá z § 15 do vymezení pojmů a u uvádí se do souladu s §

46 písm. c) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, se směrnicí RED (směrnice Evropského parlamentu a rady 2014/53/EU, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání rádiových zařízení na trh a zrušení směrnice 1999/5/ES), a s Radiokomunikačním řádem ITU.

K bodu 4 a 5

Dochází k revizi poznámkového aparátu a zrušují se duplicitně uvedené poznámky.

K bodu 6 až 9 (§ 5)

Na základě čl. 3 Kodexu se zpřesňují cíle a zásady, zejména se zdůrazňuje problematika sítí s velmi vysokou kapacitou a účinné, efektivní a koordinované využívání radiového spektra. Koordinovaným využíváním se rozumí využívání koordinované v rámci států Evropské unie, tak aby bylo dosaženo cílů Kodexu, tedy v tomto případě rozvoji vnitřního trhu v oblasti elektronických komunikací. Nejedná se tedy o mezinárodní kmitočtovou koordinaci, kterou je třeba provést v rámci udělování individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 18 odst. 6 návrhu zákona.

K bodu 10 (§ 6 odst. 4)

Dochází k aktualizaci poznámky pod čarou.

K bodu 11 (§ 6 odst. 5)

Navržené ustanovení transponuje čl. 49 odst. 2 Kodexu a zajišťuje požadavek na předvídatelnost regulace pro držitele práv k využívání rádiového spektra, které bylo harmonizováno na základě Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES ze dne 7. března 2002 o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru).

K bodu 12 až 15 (§ 8)

Úprava terminologie za účelem uvedení zákona o elektronických komunikacích do souladu s trestním zákoníkem a zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů.

Pro zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací by měl být použit co nejméně zatěžující systém oprávnění s cílem podnítit rozvoj nových komunikačních služeb a celoevropských komunikačních sítí a služeb a dát poskytovatelům služeb a spotřebitelům možnost využívat výhod úspor z rozsahu dosahovaných na vnitřním trhu.

Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech oproti jiným kategoriím sítí a služeb elektronických komunikací nemají prospěch z využívání veřejných číslovacích zdrojů a nejsou účastníky veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému, proto se na ně nevztahují požadavky na oznámení podnikání podle § 8 odst. 2, ale podmínky pro zahájení poskytování těchto služeb upravuje živnostenský zákon (§ 8 odst. 7).

Rovněž dochází ke zpřesnění v odst. 5, kdy podmínku bezúhonnosti podle odst. 4 musí rovněž splňovat každý člen statutárního orgánu.

K bodu 16 a 17 (§ 9 odst. 1 a 2)

V souladu s Kodexem se doplňuje dosud chybějící všeobecné oprávnění vztahující se k využívání čísel.

K bodu 18 (§ 9 odst. 3)

Na základě požadavku Kodexu se stanoví, že poskytování interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech nemůže být předmětem všeobecného oprávnění.

K bodu 19 až 20 (§ 10 a 11)

Všeobecné oprávnění pro zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací a práva na užívání rádiového spektra a práva na užívání číslovacích zdrojů mohou podléhat pouze podmínkám uvedeným v příloze I Kodexu. Tyto podmínky musí být nediskriminační, přiměřené a transparentní. V případě práv na užívání rádiového spektra musí tyto podmínky zajišťovat jeho efektivní a účelné využívání.

Zvláštní povinnosti, které lze uložit podnikatelům zajišťujícím sítě nebo poskytujícím služby elektronických komunikací nebo těm, které jsou určeny k poskytování univerzální služby, je podle Kodexu nutné oddělit od práv a povinností stanovených všeobecným oprávněním. V zájmu dosažení transparentnosti se kritéria a postupy pro ukládání takových zvláštních povinností jednotlivým podnikatelům uvádějí ve všeobecném oprávnění.

K bodu 21 [§ 12 písm. b)]

Ustanovení § 12 písm. b) se doplňuje tak, aby měl ČTÚ možnost změnit či upravit všeobecné oprávnění i v případě potřeby dodržení závazků vyplývajících z členství České republiky nejen z členství v mezinárodních organizacích, ale také z členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

K bodu 22 (§ 13 odst. 1)

Jedná se o zpřesnění textu v souvislosti s rozšířením definice služeb elektronických komunikací, když povinnost oznámení podnikání se podle Kodexu netýká poskytovatelů interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech. Zároveň dochází k aktualizaci poznámky pod čarou. Povinnost oznámit vykonávání komunikační činnosti, která je podnikáním v elektronických komunikacích, na elektronickém formuláři, znamená odevzdání tohoto formuláře pouze v elektronické podobě.

K bodu 23 (§ 13 odst. 2)

Oprávnění k podnikání v elektronických komunikacích vzniká pouze v případě úplného oznámení podnikání. V případě, že oznámení nesplňuje stanovené požadavky a nedojde k odstranění těchto vad ve stanovené lhůtě, která činí alespoň 14 dní, oprávnění k podnikání nevznikne. Neúplné oznámení podnikání není překážkou výkonu komunikační činnosti, avšak nelze ji za takových podmínek (v případě neúplného oznámení podnikání) vykonávat podnikatelsky.

Osoba, která oznámila své podnikání v elektronických komunikacích, musí o každé změně oznámených údajů informovat Úřad, tak aby Úřad měl aktualizované informace o podnikatelích v elektronických komunikacích. Nesplnění oznamovací povinnosti je přestupkem podle § 118 odst. 1 písm. c) zákona o elektronických komunikacích, za jehož spáchání lze uložit pokutu ve výši až 20 mil. Kč.

S ohledem na skutečnost, že je Úřad agendovým místem majícím podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, přístup do základních registrů, nemá podnikatel povinnost dokládat změny takových údajů, které si může Úřad vyžádat od jiného agendového místa, např. místně příslušného rejstříkového soudu v případě změny informací zapsaných do obchodního rejstříku.

K bodu 24 a 25 (§ 13 odst. 3)

Jedná se o zpřesnění textu, Kodex přináší úplný výčet údajů, které je třeba oznámit vnitrostátnímu regulačnímu úřadu, tj. ČTÚ, při úmyslu zahájit zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací. Nejen právnická osoba, ale také fyzická podnikající osoba může mít zřízen odštěpný závod (dříve organizační složku), viz obdobně např. § 45 odst. 2 písm. c) živnostenského zákona. Pojem „organizační složka“ se nahrazuje pojmem „odštěpný závod“, aby pojmosloví zákona bylo v souladu s ustanovením § 503 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a terminologií zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, a specifikuje se, jakým způsobem má být pro účely oznámení podnikání odštěpný závod identifikován.

K bodu 26 (§ 13 odst. 4)

Název musí mít každá právnická osoba, obchodní firmu právnická a fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Toto doplnění je zároveň sjednocením textu s obdobnými ustanoveními v § 17 a § 30 zákona. Úprava vztahující se k organizačním složkám (dnes odštěpný závod) byla doplněna obdobně jako v odstavci 3.

K bodu 27 až 28 (§ 13 odst. 5)

V souladu s Kodexem dochází k vypuštění některých požadovaných informací v oznámení.

K bodu 29 (§ 13 odst. 6)

Uvedení do souladu se zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, a dále se doplňuje specifikace úkonu, za který je uložen správní poplatek, jehož zaplacení musí žadatel doložit při oznámení podnikání.

K bodu 30 (§ 13 odst. 7)

Doplnění požadavku na sdělení změny údajů uvedených v oznámení na elektronickém formuláři podle odstavce 1.

K bodu 31 (§ 13 odst. 9)

Jazykové zpřesnění textu, vycházející ze znění čl. 59 odst. 1 Kodexu, aby bylo zřejmé, kde podnikatel o přístup nebo propojení žádá.

K bodu 32 (§ 14 odst. 1)

Ustanovení se upřesňuje tak, že osvědčení Úřad vydá pouze osobě, která předložila úplné oznámení podnikání podle § 13 a splnila obecné podmínky podle § 8 odst. 3.

K bodu 33 (§ 14 odst. 2)

V případě podnikající fyzické osoby je pro výkon podnikatelské činnosti relevantní adresa sídla, nikoli adresa bydliště. Podnikající fyzickou osobu v osvědčení Úřad identifikuje jejím prostřednictvím oznámenou adresou sídla. Nejen právnická osoba, ale také fyzická podnikající osoba může mít zřízen odštěpný závod (dříve organizační složku), viz obdobně např. § 45 odst. 2 písm. c) živnostenského zákona. K odůvodnění nahrazení pojmu „organizační složky“ pojmem „odštěpný závod“ (viz odůvodnění změn k § 13). K návrhu změny bodu 2 lze uvést, že osvědčení může být vydáno i právnické osobě dosud nezapsané v obchodním rejstříku, v takovém případě IČO nemůže být obsahem osvědčení.

K bodu 34 (§ 14 odst. 3)

Dochází k úpravě ustanovení tak, aby byli v databázi vedeni pouze podnikatelé v elektronických komunikacích. Jedná se o veřejně dostupnou databázi podnikatelů v elektronických komunikacích, když se současně upravuje maximální rozsah údajů uvedených v této databázi tak, aby obsahovala pouze údaje taxativně uvedené v § 13.

K bodu 35 (§ 14 odst. 4)

V souladu s Kodexem dochází k vypuštění některých požadovaných informací v oznámení.

K bodu 36 (§ 15 odst. 1)

Dochází k precizaci ustanovení a definice rádiového spektra byla přesunuta do § 2. Harmonizačním opatřením je například rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU ze dne 14. března 2012 o vytvoření víceletého programu politiky rádiového spektra.

K bodu 37 a 38 (§ 15 odst. 2 a 3)

Doplňuje se možnost, aby mohl Úřad sjednat veřejnoprávní smlouvu podle § 159 správního řádu za účelem spolupráce v oblasti zajišťování vnitrostátní kmitočtové koordinace s právnickou osobou vybranou postupem podle § 163 odst. 4 správního řádu. Ustanovení odstavce 3 pak podrobněji upravuje obsah takovéto veřejnoprávní smlouvy.

K bodu 39 (§ 15 odst. 5)

Terminologická úprava v souvislosti s platným zněním zákona o elektronických komunikacích. Do výčtu závazných předpisů a rozhodnutí, s nimiž musí být využívání rádiových kmitočtů v souladu, se doplňuje individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely.

K bodu 40 (§ 15 odst. 6)

Navrženou úpravou je modifikováno oprávnění ČTÚ zveřejnit některé údaje týkající se využívání rádiových kmitočtů na základě dosavadního ustanovení § 15 odst. 5, a to omezením dosavadního zákazu zveřejnit informace o držiteli individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů obecně.

K bodu 41 a 42 [§ 15 odst. 6 písm. d) a g) až i)]

Legislativně technická úprava spočívající v opravě názvu Vězeňské služby ČR a dále se navrhuje doplnit výčet orgánů, u kterých není přístup k údajům o osobě držitele, o Celní správu České republiky, jejíž orgány vykonávají svou působnost podle zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, o Generální inspekci bezpečnostních sborů, která vykonává působnost dle zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů a dále o Úřad pro zahraniční styky a informace, jež vykonává svou působnost dle zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky.

K bodu 43 (§ 15 odst. 7 až 9)

Podle ustanovení § 15 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích má Úřad povinnost vést databázi přidělených rádiových kmitočtů. Předmětné ustanovení stanoví, že databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dosavadní ustanovení § 15 odst. 5 zákona nicméně výslovně vylučuje veřejný přístup k údajům o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 18 a o využití rádiových kmitočtů přidělených vymezeným subjektům. S ohledem na vývoj v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací a s tím související potřeby intenzivního a trvale udržitelného plánování zejména rádiových sítí, ale i pro účely flexibilního nakládání se spektrem, včetně podpory samoregulace v této oblasti se navrhuje rozšíření možností získání informací o využívání rádiového spektra nad současnou situaci. Rozšiřování přístupu k informacím je trendem patrným i v dalších členských státech EU.

Návrh na zřízení portálu podle odst. 7, jehož prostřednictvím by měly být předmětné informace o využívání rádiových kmitočtů v pevné, pohyblivé a rozhlasové radiokomunikační službě poskytovány je v souladu se záměry digitalizace státu a veřejné správy.

K bodu 44 (§ 15 odst. 11)

Uvedení terminologie do souladu s dalšími ustanoveními zákona [např. § 10 odst. 2 písm. f) a dalšími].

K bodu 45 (§ 15 odst. 13)

Strategické plánování, koordinace a harmonizace na úrovni EU může pomoci zajistit, aby uživatelé rádiového spektra plně využívali výhod vnitřního trhu a aby bylo možno v celosvětovém měřítku účinně hájit zájmy EU. Za tímto účelem by mělo být ve vhodných případech možné přijímat víceleté programy politiky harmonizovaného rádiového spektra.

Nastavení vzájemné spolupráce na úrovni EU je nezbytné, neboť státní hranice ztrácejí při určování optimálního využití rádiového spektra stále více svou důležitost. Nevhodná roztříštěnost jednotlivých vnitrostátních politik vede k nárůstu nákladů a ztrátě tržních příležitostí pro uživatele rádiového spektra a zpomaluje inovace na úkor řádného fungování vnitřního trhu, spotřebitelů a celého hospodářství.

K bodu 46 (§ 15a)

Ustanovení nastavuje spolupráci mezi Úřadem a obdobnými regulačními úřady v jiných zemích. Nedostatečná koordinace mezi státy při organizaci využívání rádiového spektra na jejich území může v případě, že není vyřešena prostřednictvím dvoustranných jednání mezi členskými státy, vést k rozsáhlým problémům s rušením se závažným dopadem na rozvoj jednotného digitálního trhu. Skupina pro politiku rádiového spektra (dále jen „Skupina RSPG“), zřízená rozhodnutím Komise 2002/622/ES, je pověřena, aby podporovala nezbytnou přeshraniční koordinaci a byla fórem určeným k řešení sporů mezi členskými státy týkajících se přeshraničních problémů.

K bodu 47 (§ 16 odst. 6)

I s ohledem na problematiku sdílení civilních pásem armádou je potřeba upřesnění, že v tomto případě se jedná o pásma určená výhradně pro vojenské účely.

K bodu 48 (§ 16 odst. 8)

Úprava zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu reflektuje potřebu širší a podrobnější úpravy podmínek provozování radioamatérské služby.

K bodu 49 (§ 16 odst. 10 a 11)

Ustanovení transponující čl. 45 odst. 3 Kodexu poskytuje Úřadu oprávnění umožnit v Plánu využití rádiového spektra (dále jen „PVRS“) využívání harmonizovaného rádiového spektra i jiným, alternativním, způsobem, a to za taxativně stanovených podmínek. Tato možnost odchýlit se od harmonizačního rozhodnutí vyplývá ze skutečnosti, že, jak uvádí recitál 112 Kodexu, poptávka po harmonizovaném rádiovém spektru není ve všech částech Evropské unie stejná.

Takovou změnu PVRS je Úřad povinen přezkoumat, a to buď v zákonem stanovené lhůtě, nebo na základě podnětu podnikatele, který vyjádřil zájem o alternativní využívání harmonizovaného rádiového spektra, nebo orgánů uvedených v § 15 odst. 5. Zákon dále stanoví informační povinnost Úřadu vůči Komisi a regulátorům ostatních členských států.

K bodu 50 a 51 (§ 17 odst. 1)

Rozšiřují se možnosti, za kterých Úřad udělí žadateli oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, a to za účelem zajištění využívání dotčeného rádiového spektra z důvodu jeho specifických vlastností.

K bodu 52 (§ 17 odst. 3)

Viz odůvodnění k § 13 odst. 3. Doplněna položka „adresa umístění odštěpného závodu na území České republiky“.

K bodu 53 [§ 17 odst. 5 písm. a)]

Požadavek doložení smlouvy s držitelem licence se jeví jako nadbytečný, když postačuje souhlas držitele licence. Současně tím dojde ke snížení administrativní zátěže a posílení ochrany údajů obsažených ve smlouvě.

K bodu 54 [§ 17 odst. 5 písm. c)]

Viz odůvodnění k § 13 odst. 4.

K bodu 55 [§ 17 odst. 5 písm. d)]

Jedná se o doplnění textu za účelem umožnit určitému okruhu subjektů využívajících drony možnost přímé komunikace s řízením letového provozu na kmitočtech letecké pohyblivé služby, což je nezbytné pro zajištění bezpečnosti leteckého provozu v případech, že jsou bezpilotní prostředky využívány v blízkosti letišť, ve vyšších výškách nad terénem, nebo v místech s leteckým provozem (např. v místech mimořádných událostí, kde se očekává přílet záchranných složek apod.). Autorizace pilotů letadel způsobilých létat bez pilota probíhá na základě zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. Povolení k létání letadel bez pilota je vydáváno na základě § 52 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Na základě tohoto doplnění zákona by mělo být zajištěno, že o takové oprávnění k využívání rádiových kmitočtů mohou žádat pouze osoby specificky autorizované leteckými orgány.

K bodu 56 [§ 17 odst. 5 písm. g)]

V souvislosti s nově upravovaným řízením o registraci družicové sítě nebo soustavy, kde se navrhuje, aby o zápisu družicové sítě nebo soustavy do Základního mezinárodního rejstříku rádiových kmitočtů (MIFR) bylo Úřadem vydáno osvědčení (viz § 26a odst. 5), se navrhuje, aby bylo toto osvědčení doloženo žadatelem o vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v rámci podané žádosti o příslušné individuální oprávnění. S ohledem na skutečnost, že toto osvědčení bude vydáváno Úřadem, postačuje na něj žadatelem o vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů odkázat.

K bodu 57 (§ 17 odst. 7)

V případě digitálního rozhlasového a televizního vysílání je žadatelem o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů operátor vysílací sítě nebo provozovatel vysílače, nikoli držitel licence k provozování vysílání od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „RRTV“), a proto není žádné stanovisko RRTV před přidělením jakéhokoliv rádiového kmitočtu potřeba. I v případě zbývajícího analogového rozhlasového vysílání v pásmu FM žádá o přidělení, resp. koordinaci rádiového kmitočtu, až držitel příslušné licence, která jej opravňuje k využití tohoto rádiového kmitočtu, a to opět cestou RRTV, proto je uvedené ustanovení zákona obsoletní a lze jej vypustit.

V případě amatérské služby jsou kromě individuálních oprávnění odkazujících na příslušnou vyhlášku, která stanoví rozsah a podmínky kmitočtových pásem pro radioamatérskou službu, běžně udělována rovněž individuální oprávnění na konkrétní nominální kmitočty (amatérský převáděč a amatérský maják), kde je nutné provést kmitočtovou koordinaci a vyloučit pro tyto případy obecný přístup je nedůvodné.

K bodu 58 (§ 17 odst. 9)

Do výčtu o přednostním udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů se doplňuje Generální inspekce bezpečnostních sborů a pojem celní orgány, který označuje obecně jakýkoli celní orgán, tedy i zahraniční, se nahrazuje pojmem orgány Celní správy České republiky, neboť tyto správní orgány jsou konkrétními celními orgány v České republice podle zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 59 (§ 17 odst. 10)

I s ohledem na možnost sdílení některých civilních pásem armádou je upravena problematika využití vyplývající z požadavku na sdílení pásem pro civilní a vojenské účely. Navrhuje se, aby bez individuálního oprávnění bylo možné Ministerstvem obrany využívat pro vojenské účely pouze pásma, která nejsou sdílena jakýmkoliv způsobem s jinými uživateli a jsou v Národní kmitočtové tabulce vyhrazena výhradně Ministerstvu obrany pro vojenské účely.

Jedná se o upřesnění daného ustanovení, protože běžně je konkrétní kmitočtové pásmo přiděleno pro několik radiokomunikačních služeb, které mohou být využívány odlišnými uživateli.

K bodu 60 [§ 17 odst. 11 písm. a)]

Doplňuje se povinnost Úřadu neudělit oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, pokud to vyžaduje zajištění obrany nebo bezpečnosti státu.

K bodu 61 [§ 17 odst. 11 písm. g)]

Legislativně technická úprava.

K bodu 62 [§ 17 odst. 11 písm. i) a j)]

Přidělení každého kmitočtu představuje vytvoření zdroje rušení, který snižuje možnost využití tohoto kmitočtu pro ostatní uživatele nebo žadatele. Doplňuje se tedy [písmeno i)] možnost neudělit oprávnění k využívání rádiových kmitočtů rovněž v případě, že je požadavek na počet kmitočtů neúměrný předpokládanému využití nebo předpokládané službě elektronických komunikací, který by ve svém důsledku vedl pouze k bránění ostatním žadatelům v přístupu k rádiovým kmitočtům.

Dále se navrhuje v písmeni j) výslovně jako důvod pro neudělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů uvést, že by podmínky využívání rádiových kmitočtů byly v rozporu s podmínkami uvedenými v přídělu rádiových kmitočtů.

K bodu 63 (§ 18 odst. 1)

Viz odůvodnění k § 13 odst. 1.

K bodu 64 [§ 18 odst. 2 c)]

Legislativně technická úprava.

K bodu 65 a 66 [§ 18 odst. 2 písm. e)]

Doplňuje se možnost stanovit v individuálním oprávnění podmínku týkající se sdíleného využívání rádiových kmitočtů.

K bodu 67 a 68 (§ 18 odst. 3)

Úprava v první větě vychází z dřívějšího znění zákona, kdy se individuální oprávnění vydávala na dobu platnosti licence udělené RRTV. Bylo by vhodné tuto možnost vrátit. Po dobu platnosti licence a provozu vysílačů by se tak prováděly pouze změny individuálního oprávnění. Tím by se současně snížila zbytečná administrativní zátěž Úřadu i držitelů oprávnění. Stále je však potřeba respektovat podmínky, resp. závazky stanovené v první větě.

Dále se navrhuje, aby doba platnosti individuálního oprávnění v případě využívání pro časově omezené vojenské účely byla omezena pouze na dobu, kdy mají být příslušné dotčené rádiové kmitočty na základě individuálního oprávnění využívány. Obecná doba platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v délce pěti let nemusí být pro vojenské účely vyhovující, když musí odpovídat skutečným potřebám (potřeba využívání může být delší než 5 let) a současně musí být stanovena tak, aby nedocházelo k případnému neúčelnému bezplatnému blokování rádiového spektra pro vojenské účely v pásmech sdílených pro vojenské a civilní využití, což by mělo negativní omezující důsledky pro potenciální civilní uživatele příslušné části rádiového spektra, a proto musí být prokázán účel využívání.

K bodu 69 (§ 18 odst. 5)

Upřesnění textu tak, aby byl v souladu s ostatními ustanoveními.

K bodu 70 (§ 18 odst. 6 a 7)

Proces zahraniční koordinace je v mnoha případech z důvodů přetížení zahraniční správy nebo z nutnosti čekat na souhlas od více zahraničních správ najednou velmi dlouhý, je tedy třeba stanovit, že lhůta pro vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů se prodlužuje o dobu potřebnou k provedení mezinárodní kmitočtové koordinace. Protože požadavek zaslaný zahraniční správou nelze považovat za řízení o předběžné otázce, je Úřad (správní orgán prvního stupně) nucen žádat správní orgán druhého stupně (předsedu Rady Úřadu) o souhlas s prodloužením lhůty na vyřízení žádosti. Účelem navržené změny je tedy rovněž snížit neúměrné administrativní zatížení správního orgánu prvního i druhého stupně.

Současně je potřeba, aby v případě, že je na základě podané žádosti o vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů potřeba poskytnutí součinnosti žadatele o vydání oprávnění za účelem provedení vnitrostátní koordinace rádiových kmitočtů, neběžela po dobu, kdy je poskytována taková součinnost, lhůta pro vydání rozhodnutí tak, aby se Úřad nedostal v důsledku provádění vnitrostátní koordinace rádiových kmitočtů do časové tísně z hlediska dodržení lhůt pro vydání rozhodnutí stanovených správním řádem, což by mohlo mimo jiné mít negativní vliv na kvalitu jeho rozhodování.

O podmínkách, které mohou být v individuálním oprávnění stanoveny, musí být žadatelé o toto oprávnění předem informováni.

K bodu 71 až 75 (§ 19 odst. 1)

Doplněno z důvodu zajištění právní jistoty, když platí, že podmínky využívání rádiových kmitočtů uvedené v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nesmí být v rozporu s podmínkami přídělu.

Dále se doplňuje možnost Úřadu změnit oprávnění k využívání rádiových kmitočtů za účelem řešení situace, kdy je vydáno oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a následně z výsledku mezinárodní kmitočtové koordinace vyplyne, že daný kmitočet využívat nelze nebo jej nelze nevyužívat za daných podmínek.

V návaznosti na doplnění § 17 odst. 11 písm. i), tj. možnosti neudělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů z důvodu, že by udělení oprávnění k využívání požadovaných kmitočtů vedlo k jejich neúčelnému využívání, se doplňuje obdobně důvod pro změnu oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.

Dalším důvodem pro změnu individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů může být také výsledek přezkumu plánu využití rádiového spektra podle § 16 odst. 11.

Doplňuje se povinnost Úřadu rozhodnout o změně oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, pokud je to nezbytné k zajištění obrany nebo bezpečnosti státu.

K bodu 76 (§ 19 odst. 3)

Upřesnění předmětného ustanovení tak, aby byla dána možnost prodloužit oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nikoli na dobu stávajícího oprávnění, ale na dobu platnosti oprávnění ve smyslu § 18 odst. 3. Úprava věty druhé souvisí s úpravou v § 18 odst. 3, tj. aby se individuální oprávnění vydávala na dobu platnosti licence k provozování zemského analogového rozhlasového vysílání uděleného RRTV.

K bodu 77 [§ 19 odst. 4 písm. c)]

Doplňuje se povinnost Úřadu rozhodnout o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, pokud je to nezbytné k zajištění obrany nebo bezpečnosti státu.

K bodu 78 [§ 19 odst. 4 písm. d)]

Je upravena problematika účelného využití přidělených rádiových kmitočtů z hlediska rozsahu geografického přidělení, tj. potřebu zabránit tomu, aby rádiové kmitočty přidělené na rozsáhlém geografické území byly využívány např. pouze jedním vysílačem v jedné lokalitě a na zbytku území nikoliv, což by bránilo jejich využití jinými uživateli. Cílem je tedy zabránit nežádoucímu blokování spektra.

K bodu 79 [§ 19 odst. 4 písm. e)]

Specifikuje se lhůta pro podání žádosti o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v případě, že držitel oprávnění žádá o odnětí k určitému datu.

K bodu 80 [§ 19 odst. 4 písm. g) a h)]

K § 19 odst. 4 písm. g)

Dále se doplňuje možnost Úřadu odejmout oprávnění k využívání rádiových kmitočtů za účelem řešení situace, kdy je vydáno oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, a následně z výsledku mezinárodní kmitočtové koordinace vyplyne, že daný kmitočet využívat nelze nebo jej nelze nevyužívat za daných podmínek.

K § 19 odst. 4 písm. h)

Dalším důvodem pro odnětí individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů může být také výsledek přezkumu plánu využití rádiového spektra podle § 16 odst. 11.

K bodu 81 [§ 19 odst. 6 písm. d)]

Současná právní úprava v písmenu d) stanoví, že jedním z okamžiků, kdy oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pozbývá platnosti je den, kdy rozhodnutí Úřadu o odnětí oprávnění nabylo právní moci. Vzhledem k tomu, že o odnětí může požádat i sám držitel oprávnění a nově v této žádosti může i uvést datum, k němuž má být oprávnění odňato, je zapotřebí doplnit jako okamžik zániku oprávnění i den uvedený v rozhodnutí o odnětí. Platí, že oprávnění zaniká v den, který nastane později.

K bodu 82 [§ 19 odst. 6 písm. e)]

Dle navržené úpravy individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nepozbyde platnosti v případě převodu přídělu rádiových kmitočtů, kdy nový držitel přídělu rádiových kmitočtů vysloví souhlas s udělením oprávnění jinému podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

K bodu 83 a 84 [§ 19 odst. 6 písm. f) a odst. 7]

Z důvodu vyloučení automatického pozbytí platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v případě změny přídělu postupem podle § 122 odst. 5 je navrženo, aby předseda Rady stanovil dobu platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v tomto rozhodnutí a podle okolností konkrétního případu deklaroval účinky v takovém rozhodnutí o změně přídělu tak, aby mohla individuální oprávnění v odůvodněných případech zůstat v platnosti.

K bodu 85 (§ 19 odst. 9)

Standardní postup podle správního řádu, který umožňuje držiteli oprávnění využití opravných prostředků s tím, že podání opravného prostředku má odkladný účinek na rozhodnutí, v podstatě eliminuje účel ustanovení § 19 odst. 4 písm. c), podle kterého ČTÚ rozhoduje o odnětí, je-li to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo mezinárodních organizacích, anebo vyžaduje-li to obrana nebo bezpečnost státu. Takto navržená úprava umožní reagovat adekvátně v uvedených mimořádných případech.

K bodu 86 (§ 19a odst. 1, 2 a 4)

Navržená úprava má upřesnit případy, ve kterých může být stanovena podmínka omezující možnost převodu nebo pronájmu individuálního oprávnění. Obecně má toto omezení význam pro zajištění hospodářské soutěže pouze v případě, že je přístup ke spektru omezen, tedy právě v případě přídělů rádiových kmitočtů.

K bodu 87 (§ 19b odst. 3)

Doplňuje se výjimka pro využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely v případě časově a územně omezených pilotních projektů zavádění nových technologií, když dosud zákon stanoví, že v rámci tohoto využívání nesmí docházet k poskytování služeb za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Toto však limituje možnosti testovacího poskytování služeb při zavádění nových technologií, proto se stanoví, že v těchto případech se toto pravidlo neuplatní.

K bodu 88 (§ 19b odst. 5)

Z praxe Úřadu vyplývá, že zejména vysoké školy, které žádají o granty, mají se současnou limitací doby platnosti (max. 12 měsíců) problém, protože nemohou ve své žádosti o grant zaručit, že podmínky grantu mohou naplnit. Navrhuje se tedy v případech, kdy je žadatel příjemcem podpory z veřejných prostředků pro podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací umožnit udělení oprávnění pro experimentální účely až na dobu 54 měsíců. Tato doba by měla být přiměřená danému účelu. V druhé větě se jedná o upřesnění textu tak, aby bylo jednoznačné, k čemu se prodloužení vztahuje.

K bodu 89 (§ 19b odst. 8 a 9)

Tato úprava je potřebná pro případ, že v rámci experimentálního vysílání dojde k rušení rádiového zařízení téže radiokomunikační služby (např. v případě radiolokační služby). Tento případ současné znění zákona o elektronických komunikacích neřeší. Současně je doplněno ustanovení, že držitel oprávnění pro experimentální účely musí učinit příslušná opatření na své (vlastní) náklady.

K bodu 90 (§ 19b odst. 14)

Dosavadní znění odstavce 14 nespecifikuje dostatečně podmínky poskytnutí informace a je tak rovněž i obtížně Úřadem vymahatelné. Navrhuje se, aby byla dána povinnost poskytnout informace na výzvu Úřadu ve stanovené lhůtě, jejímž překročením se držitel dopustí přestupku podle § 118 odst. 3 písm. b) zákona.

K bodu 91 (§ 20 odst. 3)

Formální úprava, resp. upřesnění textu za využití relevantního zákonného institutu, tj. institutu odnětí přídělu podle § 22b. Dále se doplňuje povinnost Úřadu v rámci přezkumu zvážit možnost udělení dalších přídělů rádiových kmitočtů nebo zrušení omezení počtu práv. V případě, že Úřad dojde k názoru, že je možné udělit v daném kmitočtovém pásmu další příděl rádiových kmitočtů, zahájí Úřad výběrové řízení.

K bodu 92 a 93 (§ 20 odst. 4)

Ustanovení v souladu s čl. 50 odst. 1 Kodexu upravuje lhůty, v nichž je Úřad povinen provádět přezkum, zda stále trvá potřeba omezit počet práv. Do ustanovení se dále doplňují nové skutečnosti, které je Úřad při přezkumu povinen zvážit.

K bodu 94 (§ 20 odst. 5 a 6)

K § 20 odst. 5

V případě přídělu rádiových kmitočtů udělených v harmonizovaném rádiovém spektru využívaném pro bezdrátové vysokorychlostní služby je Úřad povinen zvážit i plnění podmínek podle § 21 odst. 12.

K § 20 odst. 6

Ustanovení upravuje kritéria, na jejichž základě může Úřad rozhodnout o neprodloužení doby platnosti přídělu rádiových kmitočtů uděleného v harmonizovaném rádiovém spektru využívaném pro bezdrátové vysokorychlostní služby. Kromě plnění vymezených kritérií je to dále skutečnost, že držitel přídělu využíval přidělené rádiové kmitočty v rozporu s oprávněním k využívání rádiových kmitočtů. Pokud Úřad na základě přezkumu dojde k závěru, že dobu platnosti přídělu nelze prodloužit, informuje o tom, a to nejpozději 12 měsíců před koncem doby platnosti dotčeného držitele přídělu rádiových kmitočtů.

K bodu 95 (§ 20 odst. 7)

Ustanovení upravuje postup Úřadu v případě, že na základě výsledků přezkumu podle odstavce 4 má Úřad za to, že je třeba i nadále zachovat omezení počtu práv, nebo dojde k závěru, že je možné prodloužit platnost přídělu rádiových kmitočtů v harmonizovaném rádiovém spektru využívaném pro bezdrátové vysokorychlostní služby. Ustanovení obsahuje dále speciální lhůtu pro veřejnou konzultaci, která v tomto případě nesmí být kratší než 3 měsíce.

K bodu 96 (§ 20 odst. 9)

Navržené ustanovení stanoví povinnost Úřadu při rozhodování o udělení nového přídělu rádiových kmitočtů zohlednit připomínky a informace o poptávce jiných podnikatelů na trhu, než jsou držitelé přídělu rádiových kmitočtů.

K bodu 97 (§ 21 odst. 2 až 7)

Ustanovení odstavců 2 a 3 upravuje mechanismus kooperace a konzultace Úřadu se Skupinou RSPG v případě, že Úřad hodlá vyhlásit výběrové řízení týkající se harmonizovaného rádiového spektra.

Nová ustanovení odstavců 4 až 7 transponují čl. 37 Kodexu a upravují společný autorizační postup při udělování práv k využívání rádiových kmitočtů, kdy spolupracují regulační orgány dvou nebo více států Evropské unie a Skupina RSPG. Regulační úřady mohou tedy koordinovat podmínky a způsob provedení výběrových řízení, mohou též provádět výběrová řízení ve stejné době.

Skutečnost, že spolupráci zahájily regulační úřady z některých členských států Evropské unie, nebrání tomu, aby se k této spolupráci přidal i regulační úřad dalšího členského státu. V případě, že o takovou spolupráci mezi regulátory projeví zájem některý z dotčených subjektů a Úřad se pro ni nerozhodne, je Úřad povinen toto odmítnutí odůvodnit.

K bodu 98 až 100 [§ 21 odst. 11 písm. d) a k)]

Do podmínek výběrového řízení se doplňuje informace o době, o kterou mohou být příděly rádiových kmitočtů prodlouženy, a o způsobu úhrady ceny.

K bodu 101 (§ 21 odst. 12 a 13)

K § 21 odst. 12

Ustanovení upravuje speciální podmínky výběrového řízení v případě výběrového řízení na udělení přídělu rádiových kmitočtů v harmonizovaném rádiovém spektru využívaném pro bezdrátové vysokorychlostní služby. Plnění i těchto podmínek Úřad posuzuje v případě přezkumu podle § 20 odst. 4.

K § 21 odst. 13

Zakotvuje se povinnost Úřadu při stanovování vyvolávací ceny zohlednit hodnoty dotčených rádiových kmitočtů v případě jejich využívání k alternativním účelům podle plánu využití rádiového spektra a náklady související s podmínkami udělení přídělu rádiových kmitočtů.

Poplatky uložené podnikům v souvislosti s právy na užívání rádiového spektra mohou ovlivnit rozhodnutí o tom, zda o taková práva usilovat a zdroje rádiového spektra využít. V zájmu zajištění optimálního využití rádiového spektra jsou vyvolávací ceny stanoveny způsobem, který povede k efektivnímu přidělování práv, bez ohledu na použitý typ výběrového řízení. Přitom je rovněž zohledněna situace v oblasti hospodářské soutěže na dotčeném trhu, včetně možných alternativních způsobů využití. Což znamená, že v případech nedostatečné poptávky po celém harmonizovaném pásmu nebo jeho části na regionální nebo celostátní úrovni je možné výjimečně povolit alternativní užívání pásma, například za účelem pokrytí nedostatečné nabídky na trhu pro některé způsoby využití, dokud tato nedostatečná poptávka trvá, a za předpokladu, že alternativním užíváním není dotčeno harmonizované užívání daného pásma jinými členskými státy a že v případě vzniku poptávky po harmonizovaném užívání bude toto alternativní užívání ukončeno.

K bodu 102 (§ 21 odst. 15)

Navrhuje se ponechat na uvážení Úřadu, zda je v konkrétním případě pro účely vedení správního řízení o výběru žádosti (§ 146 správního řádu) nezbytné omezit informace o žadatelích.

K bodu 103 (§ 21 odst. 16 a 17)

Nově zákon v odst. 16 upravuje možnost uhradit cenu za příděl rádiových kmitočtů formou dílčích úhrad, což může přispět k podpoře investic pro rozvoj infrastruktury a poskytování souvisejících služeb. V odst. 17 je obsažena konkretizace způsobů uveřejnění zprávy o průběhu a výsledcích výběrového řízení. Tyto způsoby jsou obdobné jako v případě vyhlášení výběrového řízení (§ 21 odst. 11).

K bodu 104 (§ 22 odst. 1)

Je potřeba rozšířit zákonný výčet situací, kdy předseda Rady Úřadu uděluje příděl bez výběrového řízení, i o situace, kdy tak stanoví další zákony. Dalším zákonem je např. zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů (§ 3 odst. 2), který rovněž stanoví, že se příděl udělí jinou procedurou než ve výběrovém řízení, a to pro zajištění šíření veřejnoprávního vysílání.

K bodu 105 [§ 22 odst. 2 písm. c)]

Mezi podmínky účelného využívání rádiových kmitočtů, které předseda Rady Úřadu v rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů uloží, se výslovně doplňuje sdílení využívání rádiových kmitočtů a případně stanovení pokrytí území nebo obyvatelstva. Zároveň předseda Rady při stanovení podmínek týkajících se sdíleného využívání rádiových kmitočtů zohlední zejména ekonomické a fyzické překážky tržně motivovaného budování aktivní a pasivní infrastruktury a výsledky zeměpisného mapování podle § 115a.

K bodu 106 [(§ 22 odst. 2 písm. f)]

Legislativně technická úprava.

K bodu 107 [§ 22 odst. 2 písm. h)]

S ohledem na zavedení možnosti úhrady ceny přídělu rádiových kmitočtů formou dílčích úhrad se doplňuje mezi podmínky v rozhodnutí o přídělu výše těchto úhrad a splátkový kalendář pro uhrazení ceny za příděl rádiových kmitočtů.

K bodu 108 (§ 22 odst. 3 až 4)

K § 22 odst. 3

Rozšiřuje se okruh podmínek, které může předseda Rady Úřadu v rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů uložit. Tyto podmínky je však možné ukládat pouze v případě, kdy tržně motivované budování infrastruktury naráží na ekonomické a fyzické překážky, v jejichž důsledku má přístup koncových uživatelů k sítím nebo službám značné nedostatky, nebo vůbec neexistuje.

Písm. b) se vztahuje na národní, mezinárodní roaming.

K § 22 odst. 4

Stanovení daných faktorů, jež by měly být zohledněny v souvislosti s rozhodováním o udělení přídělu rádiových kmitočtů podle § 22 odst. 1.

K bodu 109 až 111 (§ 22 odst. 5 a 6)

K § 22 odst. 5

Ustanovení nově upravuje dobu platnosti přídělů rádiových kmitočtů udělených v harmonizovaném rádiovém spektru využívaném pro bezdrátové vysokorychlostní služby, možnost jejího prodloužení po provedení přezkumu podle § 20 odst. 4 a minimální dobu platnosti přídělu rádiových kmitočtů.

K § 22 odst. 6

Ustanovení stanoví možnost výjimky z doby platnosti přídělu rádiových kmitočtů udělených v harmonizovaném rádiovém spektru využívaném pro bezdrátové vysokorychlostní služby podle odstavce 5 v taxativně vyjmenovaných případech.

K bodu 112 až 114 (§ 22a odst. 2)

K § 22a odst. 2

Zpřesnění ustanovení, aby bylo jasné, že před rozhodnutím předsedy Rady Úřadu musí proběhnout konzultace podle § 130.

K § 22a odst. 2 písm. a)

Legislativně technická úprava v souvislosti s doplněním nového písmene c).

K § 22a odst. 2 písm. c)

Úprava ve vztahu k možnosti uložení případné povinnosti sdílení pasivní infrastruktury již v rámci výběrového řízení, resp. udělovaného přídělu rádiových kmitočtů. Zároveň se doplňuje povinnost provedení veřejné konzultace při rozhodování o změně přídělu pro celé ustanovení odst. 2.

K bodu 115 (§ 22a odst. 4)

Doplňuje se povinnost předsedy Rady Úřadu rozhodnout o změně přídělu rádiových kmitočtů, pokud je to nezbytné k zajištění obrany nebo bezpečnosti státu.

K bodu 116 (§ 22a odst. 5)

Legislativně technická úprava.

K bodu 117 až 119 (§ 22b odst. 1)

Zpřesnění ustanovení, aby bylo jasné, že před rozhodnutím předsedy Rady Úřadu musí proběhnout konzultace.

K písmenu c) a e) - zákon neřeší odnětí přídělu z důvodu nevyužívání kmitočtů po odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů na žádost držitele a z dalších důvodů stanovených v § 19 odst. 4.

V písmenu e) je věta za středníkem doplněna z toho důvodu, že není cílem dané úpravy „uměle“ prodlužovat lhůty podle odstavce 2 pro zahájení využívání rádiových kmitočtů.

Dalším důvodem [písmeno f)], kdy předseda Rady Úřadu může rozhodnout o odnětí přídělu rádiových kmitočtů, je zrušení omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v plánu využití rádiového spektra podle § 20 odst. 3.

K bodu 120 (§ 22b odst. 2)

Uvedené doplnění by mělo motivovat držitele přídělů, aby využívali celý rozsah přiděleného spektra pod hrozbou odejmutí jeho celku, resp. odejmutí celého přídělu rádiových kmitočtů. Pokud by se odňaly pouze nevyužívané kmitočty, které by představovaly pouze omezenou část získaných práv, mohly by zůstat nevyužité, protože by neumožnily s ohledem na omezené množství (rozsah) takových rádiových kmitočtů nastavit smysluplný obchodní model pro jiného držitele přídělu.

K bodu 121 (§ 22b odst. 4)

Doplňuje se povinnost předsedy Rady rozhodnout o odnětí přídělu rádiových kmitočtů, vyžaduje-li to obrana nebo bezpečnost státu.

K bodu 122 a 123 (§ 22c odst. 1, § 22d odst. 1, § 23 odst. 4)

K § 22c odst. 1

Zrušuje se pozbytí platnosti přídělu rádiových kmitočtů marným uplynutím lhůty pro převod přídělu podle § 23 odst. 3. Nedojde-li k převodu přídělu, pak osoba, která chtěla převést příděl na jinou osobu, zůstává i nadále jeho držitelem. Dále dochází i k opravě odkazu na § 22.

K § 22d odst. 1

Legislativně technická úprava, oprava odkazu.

K § 23 odst. 4

Legislativně technická úprava, oprava odkazu.

K bodu 124 (§ 23 odst. 5)

Sjednocení s § 22b a § 107 odst. 11, o odnětí přídělu rádiových kmitočtů rozhoduje v prvním stupni předseda Rady.

K bodu 125 (§ 23b)

Nově se upravuje oprávnění předsedy Rady Úřadu v rozhodnutí o udělení, změně nebo prodloužení doby platnosti přídělu stanovit další podmínky využívání rádiových kmitočtů. Tyto podmínky musí být stanoveny po prozkoumání dotčeného trhu obdobným způsobem, kterým postupuje při provádění analýz relevantních trhů. Předseda Rady návrh takového opatření předloží k vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a při rozhodování o uložení opatření vychází z jeho stanoviska.

K bodu 127 (§ 24 odst. 2)

S ohledem na nejednoznačnost výkladu pojmu „kmitočtový kanál“ a jeho použití se navrhuje jej nahradit pojmem „kmitočtový úsek“. Úsekem rádiového spektra v tomto odstavci se rozumí každý dílčí přidělený kmitočtový úsek využívaný pro provoz vysílacích rádiových zařízení.

K bodu 126 [(§ 24 odst. 2 písm. a)]

Výše ročních poplatků podle § 24 odst. 1 písm. a) byla stanovena cca před 15 lety s předpokladem, že šíře kanálu v pohyblivé službě může být maximálně 5 MHz. Přidělené úseky v dnešní době však mohou být zdaleka širší, v případě širokopásmových služeb např. 80-200 MHz, a proto se navrhuje tato úprava a stanovení konkrétní maximální šířky kmitočtového úseku, pro který omezení výše poplatku platí. Konkrétní způsob stanovení poplatku stanoví příslušné nařízení vlády (v současné době nařízení vlády č. 154/2005 Sb.). V případě širšího úseku, než je 5 MHz se výše poplatku proporcionálně zvýší.

K bodu 128 [(§ 24 odst. 2 písm. f)]

S ohledem na plánovanou komplexní změnu nařízení vlády č. 154/2005 Sb., kdy stanovení zpoplatnění je poplatné roku 2005, je nezbytné rozšířit rozsah v kategorii ostatních radiokomunikačních služeb. Navržená změna by měla zohlednit nové specifické aplikace v důsledku technologického vývoje – např. vysokovýkonové radiolokační využití, služby poskytované na palubě letadla a další.

K bodu 129 (§ 24 odst. 3)

V důsledku rychlého technologického rozvoje a zavádění nových komunikačních systémů, zejména systémů vyžadujících rychlý přenos velkého objemu dat dochází k navyšování požadovaného rozsahu rádiového spektra pro využití pro vojenské účely. Pro vojenské účely jsou v mnoha případech z ekonomických důvodů využívány masově vyráběné technologie určené pro civilní trh. Vzrůstající požadavky na rádiové kmitočty již nelze v současné době zajistit v rámci kmitočtových pásem určených výhradně pro vojenské účely. Jedinou možností, jak uspokojit tyto požadavky je umožnit sdílené využití některých rádiových kmitočtů jak pro vojenské, tak pro civilní účely. Tento způsob je využíván i v rámci implementace nových radiokomunikačních služeb do již využívaných kmitočtových pásem, čímž dochází ke stále efektivnějšímu využití rádiového spektra, jehož rozsah je omezený a neměnný. Pro zajištění vzájemné kompatibility je však nezbytné zajistit koordinaci jednotlivých způsobů využití, což je možné pouze za předpokladu, že jsou dostupné veškeré nezbytné technické parametry využívání rádiových kmitočtů od všech uživatelů předmětné části rádiového spektra. Navrhuje se tedy, aby i v případě kmitočtů, které budou využívány Ministerstvem obrany pro vojenské účely na základě oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, nebyla dána povinnost hradit poplatky za využívání takových kmitočtů. S touto úpravou souvisí navrhovaná změna § 18 odst. 3, která v zájmu účelného využívání rádiového spektra omezuje dobu platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely pouze na dobu, kdy mají být příslušné dotčené rádiové kmitočty na základě takového oprávnění využívány. Současně není možné vyžadovat poplatky pro využívání rádiových kmitočtů na základě reciprocity (principu vzájemnosti), např. podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích). V obecné rovině navržená právní úprava poplatků respektuje a vychází z článku 16 Kodexu.

K bodu 130 (§ 24 odst. 6)

S ohledem na skutečnost, že je žádoucí usnadnit využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely zejména za účelem rozvoje sítí s velmi vysokou kapacitou nebo sítí 5G, stanovuje, že se v tomto případě neuplatní dolní, tj. minimální mez pro stanovení poplatků za kmitočty, přičemž pokud je výše poplatku nižší než 100 Kč, pak jej žadatel neplatí. Vzhledem k tomu, že výše poplatku pro experimentální účely je 1 % oproti „běžnému poplatku“, absencí dolního limitu podle odstavce 2 se často dostaneme na „desetikorunové“ částky za roční poplatky za využívání rádiových kmitočtů a mohou tak být např. nižší než bankovní poplatky za úhradu těchto plateb. Náklady s evidencí plateb apod. také jak na straně Úřadu (ČTÚ), tak i na straně žadatele mohou nakonec převyšovat náklady za roční poplatky a mohou vytvářet de facto i nepřiměřenou zátěž pro držitele oprávnění.

K bodu 131 (§ 25 odst. 6)

Jedná se o upřesnění daného ustanovení, které jasně odlišuje situace, kdy bylo žadateli vyhověno částečně a kdy tedy není důvod příslušný poplatek vracet.

K bodu 132 (§ 26 odst. 5)

Vzhledem k tomu, že v rámci prováděcí vyhlášky č. 157/2005 Sb., nebylo možno stanovit potřebnou míru detailu procedury provádění zkoušek a činnosti zkušební komise, je za tímto účelem vydán Zkušební řád. Z hlediska právní jistoty se tedy doporučuje jeho existenci zakotvit v rámci zákona.

K bodu 133 (§ 26a až § 26c)

K § 26a

Důvodem navržené úpravy je potřeba stanovit podmínky a postup uchazeče při registraci družicové sítě nebo soustavy do Mezinárodního rejstříku rádiových kmitočtů (MIFR). Registrace družicové sítě nebo soustavy se může sestávat z několika dílčích částí, resp. úkonů (např. z předběžné ohlášky, koordinace, notifikace).

Registrace družicové sítě nebo soustavy má být zahájena na základě žádosti uchazeče, jak je navrhováno. Úřad v rámci procesu registrace družicové sítě nebo soustavy provádí veškeré úkony související s touto registrací družicové sítě nebo soustavy v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo z členství České republiky v mezinárodních organizacích. To však nevylučuje, aby byl v případě, že je to účelné do procesu registrace družicové sítě nebo soustavy, zapojen na základě výzvy Úřadu i přímo uchazeč.

S ohledem na specifika daného procesu a jeho mezinárodní rozměr a dále z důvodu stanovených lhůt k pro provedení úkonů registrace (až 7 let) je potřeba pro postup Úřadu při vyřizování žádosti uchazeče o registraci vyloučit aplikaci ustanovení správního řádu upravujících proceduru pro klasická správní řízení. Na postup Úřadu se tak použije výlučně část první (ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů) a čtvrtá (vydání osvědčení). S ohledem na uvedená specifika je registrace družicové sítě nebo soustavy potřeba považovat za řízení o předběžné otázce pro řízení o žádosti o vydání přídělu rádiových kmitočtů nebo o vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, a to pro družicové sítě nebo soustavy anebo pro kosmickou stanici.

Dále je potřeba stanovit povinnosti uchazeče v průběhu celého procesu registrace družicové sítě nebo soustavy (informační povinnosti, povinnosti vztahující se k ochraně před kolizí nebo provozní neslučitelností s jinou družicovou sítí nebo soustavou) a následky neplnění těchto povinností. Standardním prostředkem případné vzájemné kolize či provozní neslučitelnosti s ostatními družicovými sítěmi nebo soustavami je Informační oběžník kosmických služeb Radiokomunikačního úřadu (BR IFIC), do kterého by si měl uchazeč ve svém vlastním zájmu zajistit přístup. Důvod, proč je tato povinnost přenesena na uchazeče či držitele osvědčení o registraci družicové sítě nebo soustavy do Mezinárodního rejstříku rádiových kmitočtů (MIFR) je ten, že pouze takový uchazeč je schopen reagovat a správně vyhodnotit technickou kompatibilitu, resp. neslučitelnost jeho družicových sítí a soustav s družicovými sítěmi a soustavami jiných subjektů, které jsou nově publikovány v uvedeném oběžníku BR IFIC. Současně, je v zájmu uchazeče či držitele osvědčení o registraci družicové sítě nebo soustavy do Mezinárodního rejstříku rádiových kmitočtů (MIFR), aby jeho vynaložená či budoucí investice nebyla ohrožena, resp. zmařena.

Po úspěšném provedení jednotlivých fází procesu registrace družicové sítě nebo soustavy a zápisu do Základního mezinárodního rejstříku rádiových kmitočtů Úřad vydá osvědčení, které doručí uchazeči. Držitel takového osvědčení je oprávněn následně požádat o vydání přídělu rádiových kmitočtů pro družicové sítě nebo soustavy a vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro družicové sítě nebo soustavy.

Protože je nezbytné provádět kontrolu vzájemné provozní neslučitelnosti s jinou družicovou sítí nebo soustavou, je povinnost kontroly případných kolizí stanovena i po skončení procesu registrace družicové sítě nebo soustavy.

K § 26b

Vzhledem k tomu, že provedení úkonů v rámci procesu registrace družicové sítě nebo soustavy je u Mezinárodní telekomunikační unie zpoplatněno, v tuto chvíli hrozí, že náklady vynaložené za tyto úkony budou muset být hrazeny Úřadem z veřejných rozpočtů, byť pro to není důvod, když výsledek registrace výlučně svědčí ve prospěch uchazeče o registraci družicové sítě nebo soustavy. Proto se navrhuje stanovit povinnost uchazeče podle § 26a uhradit Úřadu veškeré náklady, které jsou s jednotlivými částmi procesu registrace družicové sítě nebo soustavy spojeny a jsou účtovány na základě závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo z členství České republiky v mezinárodních organizacích. Tuto povinnost je potřeba zajistit standardním zajišťovacím institutem, tj. peněžitou zárukou, když se stanovují podmínky jejího složení a vrácení. Obdobná úprava je i v dalších členských státech Mezinárodní telekomunikační unie (např. Německo), kdy poplatek, který je vyžadován Mezinárodní telekomunikační unií, je rovněž požadován po uchazeči o registraci družicové sítě. Přesto, že je členskému státu umožněno čerpat jednou za kalendářní rok osvobození od úhrady daných nákladů, je potřeba stanovit postup pro případ, kdy o provedení úkonu u Mezinárodní telekomunikační unie žádá prostřednictvím Úřadu několik uchazečů a za jakých podmínek může Úřad nerozhodnout o výši náhrady těchto nákladů. Dále se stanoví přednostní právo uchazeče, kterým je Česká republika nebo organizační složka státu.

K § 26c

Tímto ustanovením se upravují podmínky pro udělení přídělu rádiových kmitočtů pro družicové sítě nebo soustavy a vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů družicovými sítěmi nebo soustavami.

Dále je potřeba stanovit podmínky využívání rádiových kmitočtů na základě přídělu rádiových kmitočtů pro družicové sítě nebo soustavy nebo na základě oprávnění k využívání rádiových kmitočtů kosmickou stanicí držitelem osvědčení podle § 26a a otázky platnosti takového přídělu rádiových kmitočtů nebo oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.

K bodu 134 (§ 27 odst. 1)

Doplňuje se možnost úhrady nákladů také v případě odnětí individuálního oprávnění z důvodů nezávislých na držiteli oprávnění.

K bodu 135 a 136 [§ 27 odst. 2 písm. b) a c)]

K § 27 odst. 2 písm. b)

Ustanovení písm. b) se doplňuje tak, aby bylo možné z prostředků radiokomunikačního účtu financovat i náklady na pořízení a údržbu měřicí techniky, jejíž užívání bezprostředně souvisí se správou kmitočtového spektra.

K § 27 odst. 2 písm. c)

V souvislosti s návrhem na doplnění § 15 odst. 2 je navrhována možnost čerpání prostředků na realizaci veřejnoprávních smluv, jejichž předmětem plnění bude výhradně koordinace rádiových kmitočtů na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, z radiokomunikačního účtu.

K bodu 137 (§ 27 odst. 5)

Z důvodu větší přehlednosti byla věta přesunuta do § 122 odst. 6.

K bodu 138 (§ 29 odst. 1)

Upravuje se zmocnění k prováděcímu předpisu (číslovací plány), aby bylo možné tímto předpisem upravit, v jakých případech není potřeba udělit oprávnění.

K bodu 139 (§ 29 odst. 2)

Změna v souvislosti s rozšířením možnosti zavedení zvláštního režimu i na interpersonální komunikační služby založené na číslech, tedy nejen volání, ale i další služby, např. SMS.

K bodu 140 (§ 30 odst. 1)

V praxi Úřad neuděluje oprávnění k jednotnému evropskému číslu tísňového volání, k národním číslům tísňového volání a některým dalším telefonním číslům (112, 15x, předvolba 0800). U čísel 112 nebo čísel s předvolbou 0800 existují relevantní předpisy EU, resp. oprávnění, které uděluje Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), nicméně pro národní čísla tísňového volání (15x) takový předpis, resp. oprávnění neexistuje. Jedná se však přesto o čísla z číslovacího plánu. Navrhovaná úprava tak v zákoně zakotvuje již běžně aplikovaný přístup k číslům tísňového volání, když tato z povahy nemohou být přidělována na základě oprávnění k využívání čísel.

K bodu 141 (§ 30 odst. 2)

Navrhuje se doplnění možnosti udělit oprávnění k využívání zkrácených telefonních čísel i právnické osobě, která není podnikatelem podle věty první. Takové případy historicky existují a není důvod tomuto bránit. Jedná se např. o orgány veřejné správy (hl. Město Praha – 12 444), ale i spolky (Záchranná služba Asociace samaritánů České republiky Praha – západ z.s. – 14 444).

K bodu 142 (§ 30 odst. 3)

Viz k § 13 a § 17 zákona. Jedná se o zpřesnění textu, Kodex přináší úplný výčet údajů, které je třeba uvést v žádosti o udělení oprávnění k využívání čísel, mimo jiné i doložení schopnosti spravovat požadovaná čísla.

K bodu 143 (§ 30 odst. 4)

Uvedení do souladu se zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 144 [§ 30 odst. 8 písm. e)]

Doplnění v souvislosti s novým zněním odst. 3, tedy neudělení oprávnění v případě, že žadatel nedoloží schopnost spravovat požadovaná čísla a plnit zákonné požadavky.

K bodu 145 (§ 30 odst. 11)

Navrhovaná změna § 30 odst. 11 má za úlohu řešit neúměrnou administrativní zátěž, která vzniká při změně držitele oprávnění k využívání čísel a sjednotit postup při změně držitele oprávnění k využívání čísel s obdobným postupem podle právní úpravy kmitočtového spektra, konkrétně podle § 19a, které upravuje změnu držitele oprávnění k využívání kmitočtů, přičemž analogický postup je vhodný i pro udělování oprávnění k využívání čísel. Na tento návrh jsou navázány i další související návrhy změn v § 32 odst. 2, § 118 odst. 6 a § 118 odst. 22.

K bodu 146 (§ 31)

Doplňuje se možnost ČTÚ provést pro udělení oprávnění k využívání čísel zvláštní ekonomické hodnoty výběrové řízení. Pro provedení tohoto výběrového řízení se přiměřeně použijí ustanovení pro výběrové řízení v případě přídělu rádiových kmitočtů.

K bodu 147 [§ 32 odst. 1 písm. a)]

Nejen právnická osoba, ale také fyzická podnikající osoba může mít zřízen odštěpný závod (dříve organizační složku), viz obdobně např. § 45 odst. 2 písm. c) živnostenského zákona. Pojem „organizační složka“ se nahrazuje pojmem „odštěpný závod“, aby pojmosloví zákona bylo v souladu s ustanovením § 503 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a terminologií zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 148 [§ 32 odst. 1 písm. f)]

Jedná se o doplnění textu, Kodex přináší úplný výčet údajů, které je třeba uvést v oprávnění k využívání čísel, v tomto případě zvláštní podmínky využívání čísel při poskytování služeb mimo území ČR.

K bodu 149 (§ 32 odst. 2)

Úprava taxativního výčtu okruhů podmínek, které může Úřad v oprávnění uložit za předpokladu, že tyto podmínky již nejsou stanoveny zákonem, všeobecným oprávněním či jiným právním předpisem, v souvislosti s novými požadavky na obsah oprávnění k využívání čísel, např. i při udělování čísel zvláštní ekonomické hodnoty prostřednictvím výběrového řízení.

K bodu 150 (§ 32 odst. 5)

Pokud podnikateli zaniká oprávnění k využívání číselných zdrojů (ať už na základě jeho žádosti nebo na základě uplynutí doby, na kterou bylo uděleno) a součástí těchto zdrojů jsou i čísla přenesená, Úřad nemá kompetenci k zajištění kontinuity poskytování služeb na těchto číslech. Bez udělení nového oprávnění k využití těchto čísel by tato čísla mohla být využívána v rozporu se zákonem (bez oprávnění) nebo by mohlo dojít k ukončení poskytování služeb.

Pro případ, že by nebylo dosaženo dohody mezi podnikateli, udělí Úřad oprávnění z moci úřední. Při rozhodování o tom, který z potenciálních držitelů nového přidělení je nejvhodnější, využije Úřad správního uvážení, při kterém vezme v úvahu zejména uvedené skutečnosti.

Cílem dané úpravy je zabezpečit, aby účastníci, resp. uživatelé nemuseli proti své vůli měnit číslo, což je jedním ze stálých cílů v dané oblasti.

K bodu 151 (§ 33)

V souladu s požadavky čl. 109 Kodexu se upravují požadavky na tísňovou komunikaci.

K § 33 odst. 1

Podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou interpersonální komunikační službu založenou na číslech umožňující koncovým uživatelům volání na čísla v národním nebo mezinárodním číslovacím plánu se ukládá povinnost poskytovat všem svým koncovým uživatelům bezplatně přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace prostřednictvím tísňových čísel. Dále se definují tísňová čísla, kterými jsou jednotné evropské tísňové číslo 112 a národní tísňová čísla 150, 155, 158, případně další čísla stanovená v číslovacím plánu, jako je číslo 152, které je určeno pro testování a čísla 151, 153, 154, 157 a 159, která jsou vedena jako rezerva.

Zásadní změnou oproti stávající právní úpravě je změna terminologie, kdy je pojem „tísňové volání“ nahrazen pojmem „tísňová komunikace“. Tísňová komunikace v sobě zahrnuje alespoň služby volání a SMS (viz odst. 14) a, je-li to technicky proveditelné, i další způsoby komunikace.

K § 33 odst. 2

Stanovuje se povinnost pro podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou službu elektronických komunikací umožňující koncovým uživatelům volání prostřednictvím veřejné pevné komunikační sítě poskytovat podnikateli zajišťujícímu připojení k veřejné pevné komunikační síti subjektu, který provozuje centrum tísňové komunikace, aktuální osobní údaje všech svých účastníků-fyzických osob a identifikační údaje všech svých účastníků-právnických osob pro lokalizaci, popřípadě identifikaci účastníka tísňové komunikace při komunikaci na tísňová čísla. Tyto údaje se poskytují bezodkladně a bezplatně a předpokládá se jejich aktualizace jednou za 14 dní.

K § 33 odst. 3 a 4

Upravují se požadavky na databázi účastníků pro účely identifikace a lokalizace a její zřízení a vedení. V návaznosti na čl. 49 odst. 1 písm. b) Legislativních pravidel vlády se ve zmocňovacím ustanovení doplňují „kritéria, jakými se má příslušný orgán při konkretizaci výše číselného údaje ve vyhlášce řídit“.

K § 33 odst. 5

Tento odstavec zakotvuje povinnost podnikatele uvedeného v odstavci 1 poskytujícího služby v mobilní veřejné komunikační síti zpřístupnit bezodkladně a bezplatně centru tísňové komunikace lokalizační údaje (§ 91) a jiné údaje včetně údajů generovaných telekomunikačním koncovým zařízením.

Pokud toto koncové zařízení automaticky vytváří a centru tísňové komunikace odesílá informace obsahující údaje o lokalizaci účastníka tísňové komunikace, není k tomu třeba souhlasu osoby, jíž se údaje týkají.

K § 33 odst. 6

Tento odstavec upravuje požadavky na informování veřejnosti o existenci a podmínkách používání tísňových čísel.

K § 33 odst. 7

Výslovně se stanovuje, že podnikatel uvedený v odstavci 1 nese veškeré náklady související s přenosem tísňové komunikace a informace o lokalizaci účastníka tísňové komunikace.

K § 33 odst. 8

Úřadu se ukládá oprávnění rozhodnout o opatřeních nezbytných k udržení nebo obnovení poskytování tísňových služeb v případě, že je toto nepřetržité poskytování ohroženo nebo přerušeno.

K § 33 odst. 9

Toto ustanovení, resp. ustanovení § 150 odst. 3 zmocňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem vnitra k vydání vyhlášky stanovující požadavky na předávání údajů a vedení databáze podle tohoto paragrafu.

K § 33 odst. 10 až 12

Tyto odstavce upravují zlomyslná volání a jinou zlomyslnou komunikaci na tísňová čísla. Tísňová čísla se z důvodu své bezplatnosti mohou často stát terčem zlomyslných volání a vzhledem k tomu, že tísňová komunikace nově zahrnuje kromě volání i alespoň službu zasílání zpráv SMS, tak se i tato ustanovení upravují tak, aby bylo možno reagovat i na jinou zlomyslnou komunikaci. Předpokládá se tedy zlomyslná komunikace i formou zasílání zpráv SMS, ale formulace ustanovení nevylučuje v budoucnu s ohledem na technologický pokrok zahrnout i další služby. Řešena je tedy situace, kdy zlomyslná volání a jiná zlomyslná komunikace blokují centrum tísňové komunikace a mohou tak znemožnit příjem skutečné tísňové komunikace.

K § 33 odst. 13

V souladu s požadavky Kodexu, resp. čl. 109 odst. 2 se stanoví, že podnikatel uvedený v odstavci 1 je povinen tísňovou komunikaci směrovat na nejvhodnější centrum tísňové komunikace.

K § 33 odst. 14

Definuje se rozsah tísňové komunikace, která nově zahrnuje volání, zasílání SMS zpráv a případně další formy a způsoby tísňové komunikace s ohledem na technologický vývoj a ekonomické aspekty apod.

K odst. 33 odst. 15

Tento odstavec upravuje spolupráci podnikatelů podle odstavce 1 s Ministerstvem vnitra v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem zdravotnictví a Úřadem za účelem rozvoje dalších forem tísňové komunikace.

K odst. 33 odst. 16

Tento odstavec transponuje požadavek čl. 109 odst. 5 Kodexu. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Úřadem se zmocňují k přijímání vhodných opatření, která povedou k zajištění rovnocenného přístupu k tísňovým službám koncových uživatelů z jiných členských států Evropské unie se zdravotním postižením při cestách na území České republiky. Tento přístup by neměl, pokud je to možné, vyžadovat předchozí registraci. Toto ustanovení tak umožní reagovat na technologický vývoj v oblasti rovnocenného přístupu koncových uživatelů se zdravotním postižením.

K § 33 odst. 17

Odstavec obsahuje zmocnění pro Ministerstvo vnitra stanovit vyhláškou požadavky na rozsah, formu nebo způsob tísňové komunikace zejména s ohledem na rozvoj nových tísňových aplikací a služeb podle odstavce 15. Vyhláška bude nezbytná pro realizaci dalších forem tísňové komunikace podle § 33 odst. 14 písm. c).

K § 33 odst. 18

Podnikatel v neveřejných sítích a podnikatel poskytující služby nezávislé na číslech nemá povinnost poskytovat přístup k tísňové komunikaci. Pokud se však rozhodne tento přístup dobrovolně poskytnout, musí být zajištěna potřebná kvalita této komunikace. Článek 109 Kodexu stanovuje, že členské státy podporují přístup ze sítí, které nejsou veřejně dostupné.

K bodu 152 (§ 33a)

V souvislosti s novým pojmovým aparátem se upravují adresáti povinností uvedených v § 33a.

K bodu 153 (§ 33b)

Stanoví se povinnost pro podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou mobilní interpersonální komunikační službu založenou na číslech předávat bezplatně dotčeným koncovým uživatelům v určité územní oblasti veřejné výstrahy týkající se bezprostředně hrozících nebo nastalých mimořádných událostí, krizových situací a jiných závažných událostí ohrožujících život a zdraví osob. Předpokládá se informování koncového uživatele alespoň prostřednictvím zpráv SMS, tím je tedy vytvořen prostor i pro zajištění systému veřejné výstrahy například formou aplikace, která by však neměla vyžadovat přihlášení či registraci. Další formy a způsoby realizace systému veřejné výstrahy by měly vznikat za spolupráce dotčených podnikatelů s Ministerstvem vnitra v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Českým telekomunikačním úřadem.

Předpokládá se použití systému veřejné výstrahy i v případě jiných závažných událostí ohrožujících život a zdraví osob (například varování Policie České republiky před nebezpečnými pachateli nebo pro účely aktuální pomoci při pátrání především po nezletilých osobách).

K bodu 154 (§ 34)

V souladu s čl. 106 Kodexu se upravují požadavky na přenositelnost čísel. Možnost změnit poskytovatele je zásadním předpokladem pro účinnou hospodářskou soutěž na trhu elektronických komunikací. Pokud budou mít koncoví uživatelé k dispozici přesné a včasné informace ohledně změny poskytovatele, včetně zajištěné kontinuity služeb, budou se sami moci stát aktivními účastníky hospodářské soutěže.

K § 34 odst. 1 a 2

Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací má povinnost zajistit, aby si mohl každý účastník, který o to požádá, ponechat své telefonní číslo. Tato úprava vychází z čl. 106 odst. 4 Kodexu, který rovněž stanoví, že v souvislosti s poskytováním přenositelnosti čísel se koncových uživatelů netýká žádné přímé zpoplatnění. Přenos geografických čísel je limitován jejich geografickým vymezením podle číslovacího plánu. V případě čísel, která nejsou geograficky vázána, není jejich přenos v rámci České republiky omezen.

K § 34 odst. 3 a 4

Definuje se, co se rozumí pod pojmy geografické a negeografické číslo.

K § 34 odst. 5

Úřad se zmocňuje k vydání prováděcího právního předpisu (podle § 150 odst. 5 se bude jednat o vyhlášku), kterým stanoví technické a organizační podmínky pro realizaci přenositelnosti mezi podnikateli, včetně souvisejících postupů a lhůt, a zásady pro účtování ceny v souvislosti s přenositelností čísel. Tento prováděcí právní předpis rovněž stanoví požadavky na změnu poskytovatele přístupu k internetu podle § 34a odst. 9.

K § 34 odst. 6

Stanoví se, že přerušení poskytování služby při procesu přenesení čísla nesmí přesáhnout jeden pracovní den.

K § 34 odst. 7 až 9

Navrhovaná ustanovení jsou realizací principu „one-stop shopu“ v oblasti elektronických komunikací obdobně, jako je tomu v rámci zákona o platebním styku. Snížení administrativní náročnosti přechodu mezi poskytovateli služeb elektronických komunikací zvýší pravděpodobnost, že účastník v případě nevyhovujících podmínek změní poskytovatele, což má zajistit snahu poskytovatelů nabízet co nejpříznivější podmínky, aby k přechodům nedocházelo.

K § 34 odst. 10

V souladu s Kodexem se ukládá opouštěnému poskytovateli služby na žádost spotřebitele, který využíval předplacené služby, vrátit zbývající zůstatek předplatného. Tato žádost musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne ukončení smlouvy. Toto vrácení zůstatku může být zpoplatněno, ovšem pouze za podmínky, že tak bylo uvedeno ve smlouvě a musí být nákladově orientované.

K § 34 odst. 11

Toto transpoziční ustanovení v souladu s čl. 106 stanoví, že účastník má právo na paušální náhradu, pokud dojde k přenesení čísla se zpožděním nebo dojde ke zneužití přenosu nebo dojde k nedodržení dohodnutých termínů opravy a instalace. Způsob určení výše paušální náhrady pak stanoví prováděcí právní předpis, tato paušální náhrada však nesmí být nižší než 100 Kč za den a vyšší než 1 000 Kč za den. Podle ustanovení § 150 odst. 6 vydá tuto vyhlášku Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Ministerstvem.

K § 34 odst. 12

Účastníku se dává právo přenést si číslo k jinému poskytovateli po dobu nejméně jednoho měsíce ode dne ukončení smlouvy, pokud se tohoto práva výslovně nevzdá.

K § 34 odst. 13 V rámci naplnění požadavků Kodexu se stanoví, že proces přenesení čísla a jeho následná aktivace se provede v nejkratší možné lhůtě k datu výslovně dohodnutému s účastníkem. Přenesené číslo pak musí být aktivováno nejpozději do jednoho pracovního dne od dohodnutého data.

K § 34 odst. 14

Tento odstavec upravuje postup pro situaci, kdy dojde k selhání procesu přenesení čísla.

K § 34 odst. 15

Výslovně se stanoví, že podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, která je využívána podnikateli, od kterého nebo ke kterému se přenáší číslo, nesmí bránit procesu přenosu čísla.

K bodu 155 (§ 34a)

V souladu s čl. 106 Kodexu se upravují požadavky ohledně změny poskytovatele služby přístupu k internetu. Změnou poskytovatele služby přístupu k internetu se rozumí změna pouze na té infrastruktuře (síti), na které mu byla dosud služba přístupu k internetu poskytována. Tato úprava vychází analogicky z úpravy přenositelnosti čísel v § 34.

K § 34a odst. 1

Stanovuje se povinnost poskytovatele služby přístupu k internetu zajistit každému účastníkovi na jeho žádost změnu poskytovatele služby přístupu k internetu. K takové změně má dojít za zajištění kontinuity poskytovaných služeb, pokud je to technicky možné.

K § 34a odst. 2

Zakotvení informační povinnosti pro poskytovatele služby přístupu k internetu směrem k účastníkovi, který se rozhodne pro změnu poskytovatele této služby.

K § 34a odst. 3

V souladu s Kodexem se stanoví, že jak přejímající, tak opouštěný poskytovatel služby přístupu k internetu, tak ostatní dotčení podnikatelé jsou povinni na zajištění procesu změny poskytovatele služby přístupu k internetu spolupracovat v dobré víře.

K § 34a odst. 4

V souladu s Kodexem se stanoví, že postup změny poskytovatele služby přístupu k internetu vede přejímající poskytovatel služby přístupu k internetu.

K § 34a odst. 5

Stanovují se náležitosti žádosti účastníka, který hodlá změnit poskytovatele služby přístupu k internetu.

K § 34a odst. 6 až 8

Navrhovaná ustanovení jsou realizací principu „one-stop shopu“, stejně jako v § 34 odst. 7 až 9.

K § 34a odst. 9

Technické a organizační podmínky pro realizaci změny poskytovatele služby přístupu k internetu mezi podnikateli stanoví Úřad prováděcím právním předpisem podle § 34 odst. 5. Dle § 150 odst. 5 bude tímto prováděcím předpisem vyhláška.

K § 34a odst. 10

Analogicky k § 34 odst. 14 se výslovně stanoví, že podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, která je využívána podnikatelem, od kterého nebo ke kterému se přenáší služba k přístupu k internetu, nesmí bránit procesu přenosu této služby.

K § 34a odst. 11

Analogicky k ustanovení § 34 odst. 11 se stanoví, že účastník má právo na paušální náhradu, pokud dojde ke změně poskytovatele služby přístupu k internetu se zpožděním, dojde ke zneužití změny nebo dojde k nedodržení dohodnutých termínů opravy a instalace. Způsob určení výše paušální náhrady pak stanoví prováděcí právní předpis, s tím, že paušální náhrada však nesmí být nižší než 100 Kč za den a vyšší než 1 000 Kč za den.

K bodu 156 a 157 (§ 35 odst. 1)

Reakce na novou úpravu Kodexu, který nově vypouští technickou proveditelnost a přístup k číslům z Evropského telefonního číslovacího prostoru.

K bodu 158 (§ 36 odst. 1)

Zpřesnění textu, když se stanoví, že lhůta 1 měsíc pro vyjádření v případě změny oprávnění k využívání čísel je lhůtou minimální a lze ji zkrátit pouze z důvodu mimořádných okolností.

K bodu 159 (§ 36 odst. 3)

Návrh je obdobný návrhu na změnu § 19 odst. 3. Dosavadní znění „nejvýše však o dobu uvedenou v oprávnění" je nevyhovující v případech, kdy podnikatel nejprve požádá o vydání oprávnění např. pouze na jeden rok a pak požádá o jeho prodloužení na pět let. Za daného stavu nelze takové žádosti o prodloužení na pět let v plném rozsahu vyhovět, byť je to běžná doba, na kterou se oprávnění vydávají.

K bodu 160 (§ 36 odst. 8)

Cílem doplnění je zajistit dostatečnou informovanost podnikatelů tak, aby byla využívána pouze čísla, k nimž existuje oprávnění k využívání. Podnikatelé poskytující služby svým účastníkům na přenesených číslech nemusí mít bez vynaložení nepřiměřené námahy informaci o skutečnosti, že zaniká oprávnění k využívání čísel, na nichž poskytuj služby. Doba jednoho měsíce odpovídá lhůtě uvedené v ustanovení § 36 odst. 3, když držitel oprávnění by s ohledem na povinnost podle předmětného ustanovení měl měsíc před vypršením platnosti oprávnění už vědět, zdali má zájem o získání oprávnění či nikoliv.

K bodu 161 (§ 37 odst. 1)

Aby nevznikaly pochybnosti, jednoznačně se stanoví, že využívání tísňových čísel se nezpoplatňuje.

K bodu 162 (§ 38 odst. 1)

Povinnosti v rámci univerzální služby se podle Kodexu nově vztahují pouze na spotřebitele jako oprávněné osoby a nikoli na všechny koncové uživatele.

K bodu 163 (§ 38 odst. 2)

Dochází k omezení rozsahu služeb, které lze uložit v rámci univerzální služby a zároveň k úpravě v souladu s novou terminologií. Kodex nově stanoví, že všichni spotřebitelé na mají mít přístup k cenově dostupné službě přiměřeného přístupu k internetu a k cenově dostupným hlasovým komunikačním službám v kvalitě specifikované na jejich území, včetně připojení potřebného pro dané služby, a to v pevném místě, přičemž dává členským státům možnost rozšířit tuto povinnost i na služby, které nejsou poskytovány v pevném místě. Vzhledem ke skutečnosti, že služby v pevném místě jsou čím dál méně využívané, dospěl předkladatel k závěru, že je nezbytné, aby povinnosti v rámci univerzální služby ve vztahu ke zdravotně postiženým mohly být ukládány i v případě služeb mobilních. Dochází tedy k vynětí povinnosti vydávání účastnických seznamů, informační služby o telefonních číslech a služby veřejných telefonních automatů z rozsahu služeb v rámci poskytování univerzální služby.

K bodu 164 (§ 38 odst. 3)

Úprava poskytování zvláštních cen osobám se zvláštními sociálními potřebami v souvislosti s novým zněním odstavce 2.

K bodu 165 (§ 38 odst. 3)

Legislativně technická úprava.

K bodu 166 (§ 38 odst. 4)

Cenová dostupnost by neměla být faktorem bránícím spotřebitelům v přístupu ke službám, proto v souladu s Kodexem dochází k rozšíření definice osob se zvláštními sociálními potřebami kromě zdravotně postižených osob také o osoby s nízkými příjmy. Osoba s nízkými příjmy je nadefinována obdobně, jako je tomu v případě osvobození od koncesionářských poplatků, tedy osoba s příjmem nižším, než je 2,15násobek životního minima.

K bodu 167 až 169 (§ 38 odst. 5, 7 a 8)

Legislativně technická úprava v souvislosti s novým zněním § 38 odst. 2 a dále se v odstavci 7 stanoví chybějící lhůta, do kdy je osoba, které byla zvláštní cena přiznána, povinna informovat podnikatele, kterému byla uložena povinnost poskytovat zvláštní ceny, o všech skutečnostech, které mají vliv na podmínky pro poskytnutí zvláštní ceny.

K bodu 170 (§ 38 odst. 8)

Skutečnost, že se jedná o osobu s nízkými příjmy, tato prokazuje předložením čestného prohlášení, přičemž pokud by v čestném prohlášení uvedla nepravdivé údaje, tak se vystavuje možnému postihu za spáchání přestupku podle § 119 odst. 1 písm. f), za který může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč. Vzor tohoto prohlášení a další podrobnosti zveřejní Úřad způsobem umožňující dálkový přístup.

K bodu 171 (§ 38 odst. 9)

Spotřebitelé by neměli být nuceni mít přístup ke službám, které nechtějí, a měli by proto mít možnost cenově dostupnou univerzální službu na základě žádosti omezit pouze na hlasové komunikační služby.

K bodu 172 (§ 39 odst. 1)

Doplňuje se povinnosti přihlédnout k výsledkům zeměpisného mapování již ve fázi záměru podle daného ustanovení, jelikož již při vytváření záměru musí být tyto výsledky zohledněny.

K bodu 173 a 174 (§ 39 odst. 2 a 3)

Doplňuje možnost neuložit dílčí službu nejen z důvodu, že je to již zajištěno v rámci univerzální služby, ale také z důvodu zajištění v rámci jiným možných nástrojů veřejné politiky. V odstavci 3 dále dochází k úpravě lhůty pro přezkum tak, aby byla v souladu s článkem 87 Kodexu.

K bodu 175 (§ 39 odst. 9)

Legislativně technická úprava v souvislosti se zněním § 38 odst. 2 písm. c), kde se stanoví, že přístup zdravotně postižených má být zajištěn nejen v pevném místě.

K bodu 176 (§ 39 odst. 11)

Legislativně technická úprava. Aktualizace textu v souvislosti se zrušením obchodního zákoníku.

K bodu 177 a 178 (§ 39 odst. 14 a 15)

Terminologická úprava v souvislosti s novým zněním § 38 odst. 2 písm. a) a b).

K bodu 179 (§ 40)

Úprava s ohledem na novou terminologii a technologický vývoj a doplnění služeb, které musí být dostupné v rámci přiměřeného internetového připojení a hlasové komunikační služby.

Základní internetové připojení je v podstatě univerzálně dostupné a hojně využívané pro širokou škálu aktivit. Celková míra využívání je však nižší než dostupnost, jelikož stále existují ti, kdo nejsou připojeni z důvodů souvisejících s informovaností, náklady a dovednostmi a z vlastního rozhodnutí. Cenově dostupný přiměřený bezdrátový přístup k internetu získal zásadní význam pro společnost i pro širší ekonomiku. Je základem pro účast na digitální ekonomice a společnosti prostřednictvím základních on-line služeb. Základním požadavkem univerzální služby je zajistit, aby všichni spotřebitelé měli za dostupnou cenu přístup ke službám dostupného přiměřeného přístupu k internetu a k hlasovým komunikačním službám. Je třeba rovněž v případě zajistit cenovou dostupnost služeb přiměřeného přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb poskytovaných občanům na cestách jiným způsobem než v pevném místě, je-li to nutné pro plné zapojení spotřebitelů do společnosti a ekonomiky. V této souvislosti je třeba zvláště dbát na to, aby byl zajištěn rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Neměla by existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, které umožňují použití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se spojení zajišťuje, ani žádná další omezení týkající se kategorie poskytovatelů, kteří poskytují část povinností nebo všechny povinnosti univerzální služby.

Rychlost přístupu k internetu, kterou má daný uživatel, závisí na řadě faktorů, mimo jiné na poskytovateli (poskytovatelích) internetového připojení i na dané aplikaci, pro kterou se přípojka využívá. Přiměřený přístup k internetu je třeba vyměřit s ohledem na národní podmínky a minimální šířku pásma využívanou většinou spotřebitelů, a to s cílem umožnit na spotřebitelům odpovídající míru sociálního začlenění a zapojení do digitální ekonomiky a společnosti. Služba cenově dostupného přiměřeného přístupu k internetu by měla vykazovat dostatečnou šířku pásma na podporu přístupu alespoň k minimálnímu souboru základních služeb, jež zohledňují služby využívané většinou koncových uživatelů, a na podporu jejich využívání.

K bodu 180 (§ 41 a § 42)

§ 41 a 42 se zrušují s ohledem na skutečnost, že služby účastnických seznamů, informační služby o telefonních číslech a veřejných telefonních automatů se z rozsahu poskytování univerzální služby vypouštějí.

K bodu 181 (§ 43 odst. 1 a 2)

K § 43 odst. 1

Terminologická změna související s tím, že Kodex místo tísňového volání užívá pojem „tísňová komunikace“, kterou definuje jako komunikaci pomocí interpersonálních komunikačních služeb mezi koncovým uživatelem a centrem tísňové komunikace. Dále se doplňuje zajištění rovnocenného přístupu pro zdravotně postižené, a to v případě nutnosti i služeb úplné konverzace a konverzních služeb.

K § 43 odst. 2

Dochází k vypuštění písm. b) vzhledem k vypuštění povinnosti poskytovat služby veřejných telefonních automatů. Oproti tomu se doplňuje povinnost nabídnout tělesně postiženým speciální tarif odpovídající jejich potřebám s ohledem na druh jejich zdravotního postižení. Nejedná se o poskytování zvláštních cen podle § 38 odst. 3, ale speciální tarif na základě zdravotního postižení konkrétní osoby, kdy například osoba neslyšící nepotřebuje neomezené volání, ale naopak vysoké či neomezené datové připojení v dostatečně vysoké kvalitě pro zajištění videokomunikace (komunikace znakovou řečí).

K bodu 182 (43 odst. 4)

Nahrazuje se pojem účastník pojmem spotřebitel s ohledem na to, že oprávněnými osobami v rámci univerzální služby jsou nově pouze spotřebitelé.

K bodu 183 (§ 43 odst. 5)

Navrhuje se vypustit dané ustanovení, neboť se jedná o duplicitní ustanovení k § 38 odst. 8.

K bodu 184 (§ 44)

Úprava s ohledem na změnu terminologie a rozsah doplňkových služeb podle § 38. Zároveň dochází k rozšíření zmocnění pro vydání vyhlášky, nově bude možno stanovit kromě rozsahu vyúčtování ceny i další podrobné parametry doplňkových služeb.

Přiměřenou úrovní kontroly nákladů se rozumí bezplatný přístup uživatele k informacím o ceně za jím využívané služby a stavu jeho vyúčtování ceny, včetně informací o jím zvoleném cenovém plánu.

K bodu 185 (§ 45)

Doplňuje se, v případě, že je to pro splnění povinnosti podle věty první nezbytné, povinnost Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu financí, Ministerstvu práce a sociálních věcí či Českému statistickému úřadu poskytnout potřebnou součinnost na žádost Úřadu a to z toho důvodu, že tyto subjekty z hlediska své působnosti disponují některými údaji potřebnými pro toto vyhodnocení.

K bodu 186 (§ 46)

Legislativně technická úprava související se zúžením oprávněných osob v rámci univerzální služby.

K bodu 187 a 188 (§ 47)

Dochází k novelizaci zastaralého ustanovení tak, aby co nejméně zatěžovalo povinný subjekt. Dále dochází k vypuštění zmocnění vydat opatření obecné povahy podle odst. 3, protože povinnost vydávat toto opatření obecné povahy se jeví jako nadbytečná, a to vzhledem k obdobné úpravě ve vyhlášce č. 162/2005 Sb. a k zavedení srovnávacího nástroje podle § 66a.

K bodu 189

Legislativně technická úprava spočívající ve zrušení poznámka pod čarou č. 22.

K bodu 190 (§ 51 odst. 2)

Pro Úřad je výchozím bodem pro vymezení velkoobchodních trhů, které připadají v úvahu pro regulaci ex ante, analýza odpovídajících maloobchodních trhů. Analýza účinné hospodářské soutěže na maloobchodní a velkoobchodní úrovni se provádí se zaměřením do budoucna v určitém časovém horizontu a na základě práva hospodářské soutěže, případně včetně příslušné judikatury Soudního dvora. Dojde-li se k závěru, že by určitý maloobchodní trh byl účinně konkurenční i při neuplatnění velkoobchodní regulace ex ante na odpovídajícím relevantním trhu nebo trzích, měl by Úřad vyvodit závěr, že regulace na relevantní velkoobchodní úrovni již není potřebná.

V daném odstavci jsou uvedeny faktory, které by měly být zohledněny v rámci provádění dané analýzy.

K bodu 191 (§ 51 odst. 3)

V zájmu větší stability a předvídatelnosti regulačních opatření je maximální období povolené mezi jednotlivými analýzami trhu prodlouženo ze tří na pět let za předpokladu, že změny na trhu v mezidobí nevyžadují novou analýzu. Při určování toho, zda Úřad splnil svoji povinnost provést analýzu trhů a oznámil příslušný návrh opatření alespoň každých pět let, je bráno jako začátek nového pětiletého cyklu pouze oznámení obsahující nové posouzení vymezení trhu a významné tržní síly.

Pouhé oznámení nových nebo pozměněných regulačních nápravných opatření uložených na základě dřívější a neaktualizované analýzy trhu za splnění uvedené povinnosti považováno nebude.

K bodu 192 (§ 51 odst. 4)

Úprava intervalu provedení analýzy v souladu s textem Kodexu čl. 67 odst. 5 písm. b).

K bodu 193 (§ 51 odst. 5)

Úprava se dotýká uložení zvláštní povinnosti podniku s významnou tržní silou, jenž vyžaduje odůvodnění, že daná povinnost je vhodná a přiměřená s ohledem na povahu zjištěného problému na daném trhu a na souvisejícím maloobchodním trhu.

K bodu 194 až 196 (§ 51 odst. 6)

Dané ustanovení upravuje problematiku ukládání regulačních povinností. Podle textace Kodexu není nutné určenému podniku s významnou tržní silou uložit nápravné opatření.

V souvislosti se zrušením § 70 se ruší písmeno e), které stanovilo povinnost právě podle tohoto § a doplňuje se nové písmeno f) obsahující úpravu uložení regulační povinnosti podniku označenému jako podnik s významnou tržní silou ve vztahu k žádostem o přístup k inženýrským stavbám.

Inženýrské sítě, které mohou být hostitelem sítě elektronických komunikací, jsou klíčové pro úspěšné zavádění nových sítí kvůli vysokým nákladům na jejich zdvojování a významným úsporám, kterých je možno dosáhnout při opakovaném využití těchto sítí. Proto je kromě pravidel pro fyzickou infrastrukturu (směrnice 2014/ 61/EU) v situacích, kdy inženýrské sítě vlastní podnik označený jako podnik s významnou tržní silou, zapotřebí stanovit zvláštní nápravné opatření.

K bodu 197 až 199, 202, 206 (§ 51 odst. 7, 8, 9, 12 a 15)

Legislativně technická úprava.

K bodu 200 (§ 51 odst. 10)

Přezkum povinností uložených v rámci analýzy trhu by měl Úřadu umožnit zohlednit dopad posledního vývoje na podmínky hospodářské soutěže, například dopad dobrovolných dohod nově uzavřených mezi podniky, jako jsou dohody o přístupu a o společných investicích, a umožnit tak flexibilitu, která je potřebná zvláště v souvislosti s delšími regulačními cykly. Podobná logika by měla platit i v případě neočekávaného porušení nebo ukončení obchodních dohod nebo v případě, že se jejich účinky takových dohod odchylují od analýzy trhu.

K bodu 201 (§ 51 odst. 11)

Daný odstavec upravuje možnost stanovení podmínek a výpovědní doby stávajících smluv po ukončení regulace.

K bodu 203 (§ 51 odst. 13)

Je-li to odůvodněné na základě vymezení zeměpisného trhu, lze vymezit rovněž nadnárodní trhy s přihlédnutím ke všem faktorům na straně nabídky i na straně poptávky v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže. Nejvhodnějším subjektem pro provedení takové analýzy je Sdružení BEREC, které může čerpat z rozsáhlých kolektivních zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů s vymezováním trhů na vnitrostátní úrovni.

Koordinovaný postup – úprava ve smyslu spolupráce s dotčenými národními regulačními úřady.

Pokud jsou nadnárodní trhy vymezeny a vyžadují regulační zásah, měly by dotčené vnitrostátní regulační orgány spolupracovat na určení vhodného regulačního opatření, a to i během postupu oznamování Komisi.

K bodu 204 a 205 (§ 51 odst. 14)

Oprava nesprávného odkazu v návětí. Dále se upřesňuje terminologie používaná v oblasti soutěžního práva, resp. cenové soutěže. Predátorské ceny se řadí mezi nekalé praktiky cenové soutěže, jejichž prostřednictvím se společnosti snaží získat co nejlepší postavení na trhu. Jejich smyslem je dočasné obětování ziskovosti podnikání, kdy nastavení cen za produkty či služby je na takové úrovni, která nepřipustí vstup potenciální konkurence na trh nebo má za cíl takovou konkurenci z trhu vytlačit.

K bodu 207 (§ 51 odst. 16)

Zakotvení spolupráce se Sdružením BEREC ve vztahu k provedení analýzy relevantního trhu. Sdružení BEREC je stanovena pravomoc udílet vnitrostátním regulačním orgánům pokyny ohledně společných regulačních přístupů, aby se zajistilo uspokojivé pokrytí nadnárodní poptávky, aby byl vytvořen základ pro interoperabilitu velkoobchodních přístupových produktů v celé Evropské unii.

K bodu 208 (§ 52 odst. 1)

Toto ustanovení dává Úřadu pravomoc vydat opatřením obecné povahy (aktuální verze OOP je č. OOP/1/04.2015-2) seznam relevantních trhů v oblasti elektronických komunikací s ohledem na úpravu § 115a (zeměpisné mapování).

K bodu 209 (§ 52 odst. 3 a 4)

Stanovení požadavku na splnění testu 3K v souvislosti s vymezením nového relevantního trhu (definování kritérií). Jedná se o zjištění, zda je trh dostatečně konkurenční v dané oblasti (dříve byl 3K test jen v doporučení o Relevantních trzích). Úřad posuzuje daný 3K test pouze pokud nebyl Komisí vymezen možný relevantní trh. Předmětná kritéria musí být splněna kumulativně.

K bodu 210 (§ 52a)

Sdružení BEREC je stanovena pravomoc udílet vnitrostátním regulačním orgánům pokyny ohledně společných regulačních přístupů, aby se zajistilo uspokojivé pokrytí nadnárodní poptávky, s ohledem na vytvoření základu pro interoperabilitu velkoobchodních přístupových produktů v celé Evropské unii a aby byla umožněna větší účelnost a úspory z rozsahu navzdory roztříštěné nabídce. Pokyny BEREC by měly působit na rozhodování vnitrostátních regulačních orgánů při sledování cíle vnitřního trhu, když tyto orgány ukládají regulační povinnosti podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou na vnitrostátní úrovni, a poskytovat pokyny pro harmonizaci technických specifikací velkoobchodních přístupových produktů schopných uspokojit uvedenou určenou nadnárodní poptávku v zájmu vnitřního trhu.

Tyto pokyny vydává Sdružení BEREC na základě provedené analýzy nadnárodní poptávky ze strany koncových uživatelů po produktech a službách, jež jsou v Evropské unii poskytovány na jednom nebo více trzích uvedených v doporučení o relevantních trzích. Tuto analýzu provádí Sdružení BEREC na základě odůvodněné žádosti Komise nebo alespoň dvou regulačních úřadů členských států, ze které vyplývá, že na straně poptávky existuje vážný problém, který je nutné řešit.

Národní regulační orgány mohou spolupracovat i tehdy, pokud nadnárodní trhy vymezeny nejsou, avšak tržní podmínky na jejich území jsou dostatečně homogenní, aby se vyplatil koordinovaný regulační přístup, například z hlediska obdobných nákladů, tržních struktur nebo operátorů či v případě poptávky ze strany nadnárodních koncových uživatelů nebo srovnatelné poptávky.

K bodu 211 (§ 53 odst. 4)

Ustanovení § 53 odst. 4 stanovuje povinnost Úřadu, že při posuzování společné významné tržní síly bude postupovat v souladu s pokyny EK.

K bodu 212 (§ 54 odst. 1)

Legislativně technická úprava.

K bodu 213 (§ 54 odst. 2)

Ustanovení vypuštěno s ohledem na zavedení srovnávacího nástroje podle § 66a.

K bodu 214 a 215 (§ 55)

Legislativně technické úpravy a vypuštění určitých částí z důvodu odstranění § 70.

K bodu 216 (§ 57 odst. 1)

Oprava legislativně technické chyby.

K bodu 217 (§ 57 odst. 3)

Pokud Úřad provádí kalkulaci nákladů v rámci cenové regulace, je žádoucí umožnit přiměřenou návratnost vloženého kapitálu, včetně přiměřených nákladů na pracovní sílu a nákladů na výstavbu, přičemž se upraví hodnota kapitálu tam, kde je to nezbytné pro zohlednění průběžného ocenění aktiv a účinnost provozu.

Regulace cen může být nezbytná, jestliže analýza trhu ukáže, že hospodářská soutěž na určitém trhu je neúčinná. Zejména podniky označené jako podniky s významnou tržní silou by se měly vyvarovat stlačování cen, v jehož důsledku rozdíl mezi jejich cenami pro koncové uživatele a cenami za propojení nebo přístup účtovanými konkurentům poskytujícím podobné služby pro koncové uživatele není odpovídající pro zajištění udržitelnosti hospodářské soutěže.

K bodu 218 (§ 57 odst. 4)

Ustanovení se zrušuje v souvislosti se zrušením § 70 a zrušením úplatnosti přenositelnosti čísel (§ 34).

K bodu 219 (§ 61 odst. 3)

Formulační změna v souvislosti se změnou terminologie z pojmu “tísňové volání” na pojem “tísňová komunikace”.

K bodu 220 (§ 61 odst. 4)

V souladu s Kodexem dochází ke změně terminologie, kdy místo „veřejně dostupná telefonní služba“ se nově používá příhodnější termín „hlasová komunikační služba“.

K bodu 221 (§ 61 odst. 4)

Požadavek na získávání rodného čísla od osob není v souladu s koncepcí, kterou Ministerstvo vnitra na úseku rodných čísel představilo a předložilo vládě. Z tohoto důvodu dochází k úpravě ustanovení a vypouští se oprávnění podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu pro účely databáze účastníků získávat jejich rodná čísla. S ohledem na skutečnost, že zapisování rodných čísel do občanských průkazů skončí k 1. lednu 2022, stanoví se i v tomto případě účinnost ke stejnému datu.

K bodu 222 (§ 61 odst. 6)

V souladu s Kodexem dochází ke změně terminologie, kdy místo „veřejně dostupná telefonní služba“ se nově používá příhodnější termín „hlasová komunikační služba“.

K bodu 223 (§ 61 odst. 7 a 8)

K § 61 odst. 7

S cílem snížit regulační zátěž při řešení problémů hospodářské soutěže v souvislosti s velkoobchodními službami ukončení hlasových volání jednotně v celé Evropské unii. Komise prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci stanovila jednotnou maximální sazbu za ukončení hlasového volání v mobilních sítích a jednotnou maximální sazbu za ukončení hlasového volání v pevných sítích, jež jsou platné pro celou Evropské unii.

K § 61 odst. 8

Toto ustanovení obsahuje zákaz diskriminace koncového uživatele podnikatelem zajišťujícím veřejnou síť elektronických komunikací nebo poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací z důvodu jeho státní příslušnosti, místa pobytu nebo místa jeho usazení.

K bodu 224 (§ 62 odst. 1)

Doplňuje se povinnost osoby vykonávající komunikační činnost používat pro poskytování služeb, určování technických rozhraní a síťových funkcí v míře nezbytně nutné pro spojení mezi koncovými body, usnadnění změny poskytovatele a přenositelnosti čísel a identifikátorů normy a specifikace, jejichž seznam je uveřejňován v Úředním věstníku Evropské unie.

K bodu 225 (§ 63)

K § 63 odst. 1

Ustanovení § 63 je transpozicí článku 102 Kodexu a v rámci požadavku na plnou harmonizaci v této oblasti stanovuje požadavky na informace u smluv. Toto ustanovení uvádí, které informace poskytne poskytovatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jiné než přenosové služby používané pro poskytování služby komunikace mezi stroji, spotřebiteli před uzavřením smlouvy. Vylučuje se tak aplikace tohoto ustanovení na poskytovatele přenosové služby používané mezi stroji, to znamená služby, která zahrnuje automatizovaný přenos dat a informací mezi zařízeními nebo aplikacemi založenými na softwaru s omezenou lidskou interakcí nebo zcela automatizovanými.

Zákon ve své příloze č. 1 transponuje požadavku přílohy VIII Kodexu a podrobně rozepisuje, které informace jsou poskytovatelé služeb elektronických komunikací povinni poskytnout.

Kromě požadavků vztahujících se na smlouvy týkající se sítí a služeb elektronických komunikací tímto zákonem, potažmo Kodexem se rovněž uplatní požadavky právních předpisů Evropské unie na ochranu spotřebitele vztahující se na smlouvy, zejména směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES . Tyto směrnice byly do českého právního řádu transponovány především zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to do § 1811 a 1820. Požadavek na poskytování informací podle směrnice 2011/83/EU by nemělo mít za následek duplicitní uvádění informací v rámci předsmluvních a smluvních dokumentů.

K povinným informacím náleží také informace o právu na paušální náhradu, pokud dojde k přenesení čísla nebo změně poskytovatele služby přístupu k internetu se zpožděním, nebo je přenos čísla nebo změna poskytovatele služby přístupu k internetu jménem spotřebitele zneužit, nebo dojde k nedodržení dohodnutých termínů opravy a instalace. Tato povinnost vyplývá z čl. 106 odst. 9 Kodexu. Náhrada by měla být úměrná délce prodlení se splněním povinnosti a koncoví uživatelé by měli mít nárok na náhradu přinejmenším za prodlení v aktivaci služby či přenosu čísla nebo za ztrátu služby, přesahuje-li takové prodlení či ztráta služby délku jednoho pracovního dne. Dále v případě, kdy poskytovatel nedodrží dojednané termíny pro realizaci servisu či instalace. Pro úplnost lze odkázat na § 34 odst. 11 a § 34a odst. 11 a na § 150 odst. 6, podle kterého Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou způsob určení výše paušální náhrady v případě zpoždění nebo zneužití postupů přenesení čísla nebo v případě zpoždění nebo zneužití postupů změny poskytovatele služby přístupu k internetu nebo nedodržení dohodnutých termínů opravy a instalace a způsob uveřejnění informací o právu na paušální náhradu. Tato paušální náhrada nesmí být nižší než 100 Kč za den a vyšší než 1 000 Kč za den.

K § 63 odst. 2 a 3

Cílem tohoto transpozičního ustanovení je zajistit v souladu s článkem 102 odst. 1 Kodexu spotřebitelům před uzavření smlouvy jasné a srozumitelně formulované informace v textové podobě nebo ve snadno dostupné elektronické verzi, kterou bude moci spotřebitel snadno stáhnout otevřít a přečíst na běžně používaných zařízeních. Zároveň se stanovuje povinnost pro příslušné podnikatele poskytnout na vyžádání informace ve formátu přístupném koncovým uživatelům se zdravotním postižením podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb.

K § 63 odst. 4

Vyjednávací pozice mikropodniků a malých podniků, jak jsou definovány v Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 týkající se definice mikropodniků, malých a středních podniků [oznámeno pod číslem dokumentu C(2003) 1422) (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36–41)], tedy podniků s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nebo rozvahou do 2 milionů EUR v případě mikropodniků, a podniků s méně než 50 zaměstnanci a ročním obratem nebo rozvahou do 10 milionů EUR, v případě malých podniků, je srovnatelná s pozicí spotřebitelů, tedy nižší než u větších podniků, a s ohledem na tuto skutečnost by jim měl být poskytnut stejný stupeň ochrany ledaže by se jí výslovně zřekly. Stejný přístup je navržen i pro neziskové organizace, jejichž situace je srovnatelná s pozicí mikropodniků a malých podniků. Pro účely tohoto zákona se nezisková organizace definuje jako veřejně prospěšná právnická osoba podle § 146 Občanského zákoníku, která podle svého zakladatelského právního jednání nerozděluje zisk ani jiné vlastní zdroje mezi své členy. Skutečnost, že je koncový uživatel mikropodnikem, malým podnikem nebo neziskovou organizací, dokládá koncový uživatel prohlášením před uzavřením smlouvy s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. V tomto prohlášení koncový uživatel taktéž uvede, zda se zříká nároku na informace podle § 63 odst. 1, 2, 5 a 9.

K § 63 odst. 5 a 6

Základem právní jistoty pro spotřebitele je jejich informovanost například o veškerých nabízených úrovních kvality služeb, podmínkách propagačních akcí a ukončení smlouvy, platných cenových plánech a cenách za služby, na které se vztahují zvláštní cenové podmínky. Tato informační povinnost se vztahuje na poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než přenosových služeb používaných pro poskytování služeb komunikace mezi stroji. Podléhat povinnostem týkajícím se požadavků na informace v případě smluv by neměli poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, pokud tito poskytovatelé a přidružené společnosti nebo osoby nedostávají žádnou odměnu přímo nebo nepřímo spojenou s poskytováním služeb elektronických komunikací (například bezplatný přístup k WIFI síti pro návštěvníky určitých prostor, za podmínky že tento přístup je bez nároku na odměnu, a to ani ve formě platby od uživatelů, ani prostřednictvím zisků z reklamy).

Aby mohli uživatelé informovaně vybírat mezi poskytovateli služeb, je zásadní, aby měli již před uzavřením smlouvy k dispozici požadované příslušné jasně a srozumitelně formulované informace na trvalém nosiči nebo v dokumentu, který daný poskytovatel k informování uživatele zpřístupní a který si uživatel bude moci na běžně užívaném zařízení stáhnout, otevřít a přečíst.

Pro usnadnění volby spotřebitelů bylo navrženo vytvoření snadno čitelného a rozsahem stručného shrnutí základních smluvních podmínek formou šablony, kterou stanoví Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2243 ze dne 17. prosince 2019, kterým se stanoví šablona shrnutí smlouvy, kterou mají použít poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972. V případě, že je v rámci jedné smlouvy poskytováno více různých služeb, pak by shrnutí nemělo přesahovat trojnásobek rozsahu shrnutí základních smluvních podmínek. Tyto předsmluvně poskytované informace a shrnutí smlouvy podle přijatého vzoru by měly být nedílnou součástí konečné smlouvy.

K § 63 odst. 7

Toto transpoziční ustanovení v souladu s Kodexem stanoví, že údaje o obsahu závazku, které podnikatel sdělil spotřebiteli před uzavřením smlouvy, se stávají obsahem smlouvy, ledaže si strany výslovně ujednaly určitou náležitost jinak.

K § 63 odst. 8

Součástí smlouvy musí být také ověřovací kód pro účely přenositelnosti čísla a změny poskytovatele služby přístupu k internetu a identifikační údaje účastníka.

K § 63 odst. 9 a 10

Možnost sledovat svou spotřebu je pro spotřebitele zásadní a umožňuje jim lepší kontrolu nad náklady za využívání služeb elektronických komunikací. Povinnost poskytovatele služby přístupu k internetu nebo veřejně dostupné interpersonální komunikační služby účtované na základě času či objemu spotřeby nabízet spotřebitelům funkci sledování a kontroly využívání každé z účtovaných služeb a upozornit spotřebitele před dosažením limitu spotřeby a při úplném vyčerpání určité služby má za cíl chránit koncové uživatele před neočekávanou výší fakturované částky.

K § 63 odst. 11

Odstavec 11 je převzetím platného znění § 63 odst. 5 s rozšířením o pravomoc úřadu změnit smluvní podmínky i pro rozpor s přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti elektronických komunikací. Pravomoc Úřadu změnit smluvní podmínky (smlouvu, zveřejněný návrh smlouvy) v případech, kdy jsou v rozporu s jakýmkoli ustanovením tohoto zákona, tj. nikoli jen s ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele, a jeho prováděcími předpisy, zejména pro rozpor smluvních podmínek s požadavky kladenými na ně prvním odstavcem § 63, tj. v případě, kdy smlouva neobsahuje některou z povinných obsahových náležitostí nebo je s ní v rozporu. Další taxativní důvody, kdy může být podnikateli Úřadem uložena povinnost změny smlouvy, jsou vztaženy k vyjmenovaným ustanovením ochrany spotřebitele obsaženým v zákoně o ochraně spotřebitele. V případě, že na základě kontroly Úřad zjistí, že je dán důvod pro uložení změny, vyzve podnikatele "dobrovolnému" odstranění zjištěných nedostatků. Pokud tyto nedostatky podnikatel sám na základě výzvy neodstraní, Úřad uloží povinnost změny rozhodnutím. Neprovede-li podnikatel ve stanovené lhůtě změnu smlouvy nebo neprovede změnu zveřejněného návrhu smlouvy, dopustí se přestupku.

K § 63 odst. 12

Odstavec 12 je převzetím platného znění § 63 odst. 9 s terminologickou úpravou dle občanského zákoníku. Smyslem ustanovení je, aby měl spotřebitel nebo koncový uživatel, který je mikropodnikem, malým podnikem nebo neziskovou organizací, možnost získat písemný (úplný) obsah smlouvy v případech, kdy uzavírá nebo mění smlouvu při použití prostředku komunikace na dálku. Současně jim toto ustanovení dává možnost v případě, kdy podnikatelem poskytnuté písemnosti rekapitulující obsah smlouvy (uzavřené nebo změněné "dálkovým způsobem") neodpovídají dohodnutému (uživatelem vnímanému) obsahu smlouvy, od takové smlouvy odstoupit. Druhá věta posunuje okamžik počátku běhu 14denní lhůty pro odstoupení od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání nebo při použití prostředků komunikace na dálku uvedené v § 1829 občanského zákoníku na den následující po dni předání těchto informací.

K bodu 226 (§ 63 odst. 8)

Požadavek na získávání rodného čísla od osob není v souladu s koncepcí, kterou Ministerstvo vnitra na úseku rodných čísel představilo a předložilo vládě. Z tohoto důvodu dochází k úpravě ustanovení a vypouští se rodné číslo jako identifikační údaj fyzické osoby. S ohledem na skutečnost, že zapisování rodných čísel do občanských průkazů skončí k 1. lednu 2022, stanoví se i v tomto případě účinnost ke stejnému datu.

K bodu 227 (§ 63a, § 63b, § 63c, § 63d, § 63e)

K §63a

Ustanovení § 63a je transpozicí článku 103 Kodexu a v rámci požadavku na plnou harmonizaci stanoví požadavky na transparentnost a zveřejňování informací. Dostupnost transparentních, aktuálních a srovnatelných informací o nabídkách a službách je pro spotřebitele klíčová. Koncoví uživatelé by měli mít možnost snadného porovnání cen různých služeb nabízených na trhu na základě informací o cenách zveřejňovaných ve snadno dostupné formě. Pro zajištění tohoto snadného porovnání je od poskytovatelů služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb požadována větší transparentnost ohledně informací. Dále vzhledem k potřebě lepší informovanosti zákazníků ponechává předkladatel povinnost zveřejňovat i informace o tom, že přenesení čísel je zdarma (§ 63 a odst. 1 písm. b) bod 4), i když je to uvedeno přímo v zákoně.

Odstavec 3 obsahuje zmocnění pro Úřad k vydání vyhlášky pro stanovení formy, jakou se informace týkající se transparentnosti zveřejňují. Tento odstavec zároveň stanoví poskytovateli služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb povinnost poskytnout na vyžádání Úřadu tyto informace před jejich zveřejněním.

K § 63b odst. 1

Ustanovení § 63b je transpozicí článku 105 Kodexu a v rámci požadavku na plnou harmonizaci stanovuje požadavky na dobu trvání závazků ze smluv a jejich ukončování. Možnost měnit poskytovatele bez právních, technických či praktických překážek umožní spotřebitelům plně využívat výhod konkurenčního prostředí. Poskytovatelům se však v rámci spotřebitelských smluv umožňuje stanovit minimální dobu platnosti smlouvy až na 24 měsíců.

Dále se tento odstavec výslovně použije na účastníky, jimiž jsou mikropodniky, malé podniky nebo neziskové organizace, pokud se výslovně nároku na uplatnění tohoto odstavce nezřekly. Vyjednávací pozice mikropodniků a malých podniků, jak jsou definovány v Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 týkající se definice mikropodniků, malých a středních podniků (oznámeno pod číslem dokumentu C(2003) 1422) (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36–41), tedy podniků s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nebo rozvahou do 2 milionů EUR v případě mikropodniků, a podniků s méně než 50 zaměstnanci a ročním obratem nebo rozvahou do 10 milionů EUR, v případě malých podniků, je srovnatelná s pozicí spotřebitelů, tedy nižší než u větších podniků, a s ohledem na tuto skutečnost by jim měl být poskytnut stejný stupeň ochrany ledaže by se jí výslovně zřekly. Stejný přístup je navržen i pro neziskové organizace jejichž situace je srovnatelná s pozicí mikropodniků a malých podniků.

Skutečnost, že je uživatel mikropodnikem, malým podnikem nebo neziskovou organizací, dokládá účastník prohlášením před uzavřením smlouvy s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. V tomto prohlášení uživatel taktéž uvede, zda se zříká nároku podle tohoto odstavce.

K § 63b odst. 2

Nezávisle na smlouvě o službách elektronických komunikací mohou spotřebitelé upřednostnit prodloužení lhůty pro úhradu vybudování přípojky až do prostor spotřebitele a využívat ji. Toto se netýká zařízení, jako jsou například modemy nebo routery, které nejsou součástí fyzického připojení. Tento závazek spotřebitelů může být důležitým faktorem vedoucím k usnadnění zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou až do prostor spotřebitelů. Délka platnosti těchto smluv o splátkách nemá vliv na případnou změnu poskytovatele služby.

K § 63b odst. 3 a 4

Tyto odstavce jsou transpozicí čl. 105 odst. 3 Kodexu, který umožňuje, aby závazky ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací mohly být automaticky prodlužovány. V tomto případě má však účastník možnost závazek ze smlouvy kdykoli bezplatně vypovědět s nejvýše jednoměsíční výpovědní dobou, aniž by mu vznikly jakékoli další náklady. O tomto právu informuje poskytovatel služby účastníka alespoň jednou ročně.

K § 63b odst. 5

Tento odstavec stanovuje povinnost poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech informovat účastníka jasným a srozumitelným způsobem v textové podobě o veškerých změnách smluvních podmínek a o právu vypovědět závazek ze smlouvy, aniž by mu vznikly jakékoli další náklady, jestliže s novými podmínkami nesouhlasí. Tyto informace musí být účastníkovi poskytnuty nejpozději jeden měsíc před nabytím účinnosti změn. Lhůta pro uplatnění práva vypovědět závazek ze smlouvy je jeden měsíc od doručení těchto informací.

V případě změn smluvních podmínek, které nejsou výhradně přínosné pro účastníka (změny například v souvislosti s platbami, cenami, omezením objemu dat, rychlostí přenosu dat, pokrytím nebo zpracováním osobních údajů) nebo které nejsou čistě administrativní (například změna adresy poskytovatele) a s neutrálními dopady anebo pokud smlouva nebyla změněna na základě požadavku právního předpisu nebo na základě rozhodnutí Úřadu podle § 63 odst. 11, se účastníkovi přiznává právo vypovědět závazek ze smlouvy bezplatně.

V případě rozhodování o tom, zda je určitá změna pro účastníka pouze přínosná, se uplatňují objektivní kritéria (například snížení ceny, přidání další služby nebo zvýšení datového limitu). Právo na vypovědět závazek ze smlouvy bezplatně by účastníkovi nemělo být přiznáno pouze za předpokladu, že je poskytovatel s to prokázat, že veškeré změny smlouvy jsou pro účastníka pouze přínosné nebo že se jedná o změny čistě administrativní povahy, které nemají na účastníka žádný negativní dopad.

Pro úplnost lze konstatovat, že ustanovení týkající se ochrany spotřebitele obsažená například v občanském zákoníku zůstávají nedotčena.

K § 63b odst. 6

Tento odstavec stanovuje další případ, kdy má spotřebitel právo ukončit závazek ze smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jiné než interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, před koncem dohodnutého smluvního období, aniž by s tím byla spojena nějaká náhrada pro tohoto podnikatele. Jedná se o situaci, kdy je skutečné poskytování služby narušeno jakoukoli významnou trvající nebo často se opakující odchylkou od plnění uvedeného ve smlouvě.

Pro doplnění lze odkázat na §63e, kdy se s ohledem na komplikovanost některých parametrů služeb elektronických komunikací jeví z hlediska spotřebitelů žádoucí, aby měli k dispozici bližší informace, které jim umožní se co nejlépe zorientovat v těchto službách a jejich poskytované kvalitě. Tyto informace sbírá, zpracovává a zveřejňuje Úřad způsobem umožňující dálkový přístup.

K § 63b odst. 7

Tento odstavec vyjmenovává případy, za kterých je účastník oprávněn vypovědět závazek ze smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jiné než interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, před koncem původně sjednaného smluvního období, aniž by s tím byla spojena nějaká náhrada. Jedná se o situace podle odstavce 3 (v případě situace po automatickém prodloužení, kdy má účastník možnost závazek ze smlouvy kdykoli bezplatně vypovědět s nejvýše jednoměsíční výpovědní lhůtou, aniž by mu vznikly jakékoli další náklady), podle odstavce 5 (případ změn smluvních podmínek v případě že tyto změny nejsou pro účastníka výhradně přínosné, nejsou-li čistě správní povahy a s neutrálními dopady anebo pokud smlouva nebyla změněna na základě požadavku právního předpisu) a odstavce 6 (v případě, kdy je skutečné poskytování služby narušeno jakoukoli významnou trvající nebo často se opakující odchylkou od plnění uvedeného ve smlouvě). Posledním případem je právo dle § 63c odst. 2, kdy se v případě, že má spotřebitel podle práva Evropské unie nebo jiného právního předpisu právo vypovědět závazek ze smlouvy ke kteroukoli složce balíčku, toto právo se uplatní i ke všem ostatním složkám tohoto balíčku.

Pokud si účastník ponechá dotované koncové zařízení, tak výše náhrady nesmí překročit poměrnou část hodnoty tohoto zařízení dohodnutou v okamžiku uzavření smlouvy, nebo části ceny za služby, kterou zbývá uhradit do zániku závazku ze smlouvy, podle toho, která z těchto dvou částek je nižší.

K § 63b odst. 8

Tento odstavec upravuje případy zániku závazku ze smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, z jiných důvodů než podle odstavce 7. Navrhuje se opustit jakoukoliv úhradu spojenou s předčasným zánikem závazku ze smlouvy na dobu určitou, pokud skončí po uplynutí tří měsíců od uzavření smlouvy. Zároveň se navrhuje požadovat v případě zániku závazku ze smlouvy do tří měsíců pouze 1/20 ze zbývajících plateb, která může být vztažena pouze k tomu, co by účastník skutečně zaplatil, pokud by nedošlo k zániku závazku ze smlouvy. Odstranění finanční překážky má zajistit, aby měli účastníci, kteří jsou spotřebiteli nebo podnikající fyzickou osobou se změnou poskytovatele služeb co nejnižší náklady, což povede ke zlepšení jejich mobility na trhu. Předmětné opatření sleduje zvýšení konkurence na trhu, a tím přispívá k posílení postavení účastníků.

K § 63b odst. 9

V případě přenosových služeb používaných pro poskytování služeb mezi stroji mohou práv podle odstavců 5 až 8 užívat pouze účastníci, kteří jsou spotřebiteli, mikropodniky, malými podniky nebo neziskovými organizacemi. K těmto pojmům blíže odůvodnění k např. § 63 odst. 4.

K § 63b odst. 10 a 11

Ustanovení řeší lhůty pro zánik závazku ze smlouvy v případě přenesení čísla podle § 34 a změny poskytovatele služby přístupu k internetu podle § 34a.

Odstavec 11 dále řeší i možný zánik části závazku ze smlouvy uzavřené na velkoobchodním základě v případě změny poskytovatele, tedy když poskytovatel služby na maloobchodním základě přijde o zákazníka, tak aby měl v této části velkoobchodní smlouvy možnost ji také ukončit.

K § 63b odst. 12

Odstavec 12 je převzetím platného znění § 63 odst. 8 s terminologickou úpravou dle občanského zákoníku. V souladu s ustanovením čl. 105 odst. 1 Kodexu se nepřihlíží k ujednáním odrazujícím od změny poskytovatele služeb elektronických komunikací.

K § 63c

Ustanovení § 63c je transpozicí čl. 107 Kodexu a v rámci požadavku na plnou harmonizaci v této oblasti upravuje nabídku balíčků služeb. Balíčky služeb jsou v současnosti stále rozšířenější a staly se důležitým prvkem hospodářské soutěže. Toto ustanovení upravuje situace, kdy balíček obsahuje alespoň službu přístupu k internetu nebo veřejně dostupnou interpersonální komunikační službu založenou na číslech a další službu, jako je například veřejně dostupná interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech, lineární rozhlasové a televizní vysílání a služby komunikace mezi stroji nebo koncová zařízení. Existence balíčku je podmíněna situacemi, kdy jsou jednotlivé prvky balíčku poskytovány či prodávány týmž poskytovatelem v rámci jedné smlouvy nebo na základě úzce související nebo spojené smlouvy.

Ačkoli balíčky často poskytují spotřebitelům výhody, mohou přinášet komplikace či náklady při změně poskytovatele a zvyšují riziko smluvních závazků znemožňujících změnu poskytovatele. Pokud se na různé služby a koncová zařízení v rámci balíčku vztahují odlišná pravidla pro zánik závazku ze smlouvy a změnu poskytovatele nebo pro smluvní závazky ohledně získání koncových zařízení, je spotřebitelům prakticky bráněno ve změně na konkurenční nabídku, ať už pro celý balíček, nebo jeho část.

V zájmu zachování možnosti snadno změnit poskytovatele by spotřebitelé neměli být nuceni setrvat u jednoho poskytovatele tím, že by museli využívat pouze část služeb z balíčku.

V případě, že má spotřebitel právo ukončit závazek ze smlouvy ke kterékoli složce balíčku uvedené v odstavci 1 před dohodnutou dobou z důvodu nesouladu se smlouvou nebo neplnění smluvních závazků, vztahuje se toto právo ke všem složkám daného balíčku. V zájmu zachování možnosti spotřebitelů snadno změnit poskytovatele by neměli být nuceni setrvat u jednoho poskytovatele tím, že se původní doba trvání závazku ze smlouvy de facto smluvně prodlouží.

Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí rovněž na účastníka, kterým je mikropodnik, malý podnik nebo nezisková organizace, pokud se všech nebo některých těchto práv výslovně nevzdal.

K § 63d

S ohledem na komplikovanost některých parametrů služeb elektronických komunikací se jeví z hlediska spotřebitelů žádoucí, aby měli k dispozici bližší informace, které jim umožní se co nejlépe zorientovat v těchto službách a jejich poskytované kvalitě. Také je žádoucí, aby zdravotně postižení měli k dispozici informace, které jim usnadní využívání služeb elektronických komunikací.

K § 63e

Toto ustanovení podle článku 98 Kodexu vylučuje v souladu se zásadou proporcionality uplatnění § 33, 33b, 34, 34a, 38, 43, 63 až 63d, 69b a 71 na mikropodniky poskytující interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, ledaže poskytují i jiné služby elektronických komunikací.

K bodu 228 (§ 64 odst. 2)

Legislativně technická úprava.

K bodu 229 (§ 64 odst. 3)

Změna v souvislosti se změnou § 38.

K bodu 230 (§ 64 odst. 5)

Legislativně technická úprava.

K bodu 231 a 233 (§ 64 odst. 6 a 10)

Terminologická úprava.

K bodu 232 (§ 64 odst. 8)

S ohledem na skutečnost, že v případě řízení o přiznání odkladného účinku reklamace je zájem na urychleném vyřízení věci a zajištění právní jistoty účastníků, navrhuje se, aby vydání rozhodnutí v této věci mohlo být vydáno jako první úkon v řízení.

Poslední věta je navrhována za účelem sjednocení postupu při doručování. Uvedené ustanovení úzce souvisí s řízením o námitce proti vyřízení reklamace podle § 129 odst. 3, přičemž v řízení o námitce se ve smyslu § 129 odst. 6 pro doručování obdobně použijí ustanovení zákona upravujícího postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení (občanský soudní řád), avšak v řízení ohledně přiznání odkladného účinku reklamace podle § 64 odst. 8 takové ustanovení o doručování chybí, tudíž je nutné v současné době postupovat při doručování rozhodnutí podle § 64 odst. 8 podle správního řádu (jiný typ obálky apod.).

K bodu 234 a 235 (§ 65)

Terminologická úprava.

K bodu 236 (§ 66)

V souladu s čl. 112 Kodexu se stanoví, že poskytovatel interpersonálních komunikační služby založené na číslech, který přiděluje čísla podle číslovacího plánu účastníkům, je povinen na žádost osoby, která poskytuje veřejně dostupné informační služby o číslech nebo poskytuje účastnické seznamy, předat jí osobní a identifikační údaje účastníků, kteří s uveřejněním vyslovili souhlas. Je tedy nutné, aby účastníci byli informováni o svém právu rozhodnout o tom, zda chtějí být vedeni v účastnickém seznamu. Zároveň nesmí být bráněno účastníkům v přístupu k informační službě o účastnických číslech v druhém členském státě prostřednictvím hlasového volání nebo textové zprávy.

Dále se navrhuje změna pojetí, kdy lze, resp. nelze, účastníka kontaktovat za účelem marketingu. Na rozdíl od dosavadního přístupu, kdy účastník musel vyjádřit, že si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu, se navrhuje přenést aktivitu na ty účastníky, kteří o tento typ komunikace stojí (aktivně vyjádří souhlas stejně jako například v případě podmínek zákaznických či slevových karet), jinak tento kontakt nebude možný, resp. dovolený.

Vůli účastníka nebýt obecně kontaktován za účelem marketingu lze sice spatřovat již v samotné skutečnosti, že si nepřeje být uveden v účastnickém seznamu, resp. aby jeho údaje byly pro tento seznam či poskytnutí informační služby o číslech vůbec předány, pro jednoznačnost a právní jistotu všech dotčených se však navrhuje toto omezení v zákoně výslovně uvést. Kontaktovat účastníka za účelem marketingu je tedy možné, pouze pokud je o něm v seznamu účastníků veden konkrétní záznam s informací o jeho přání být kontaktován za účelem marketingu. Obdobně to platí i pro poskytování informační služby o číslech.

K bodu 237 a 238 (§ 66a)

Doplnění nadpisu paragrafu a dále se na základě požadavku čl. 103 Kodexu v odstavci 2 písm. b) stanoví, že srovnávací nástroj musí kromě identifikačních údajů provozovatele uvádět i identifikační údaje vlastníka, vzhledem k tomu, že může jít o odlišné subjekty.

K bodu 239 (§ 67)

Toto ustanovení zajišťuje zvýšenou ochranu soukromí uživatelů služeb elektronických komunikací, tím, že umožňuje účastníkovi identifikovat účastnické číslo, z kterého byla uskutečněna zlomyslná nebo obtěžující komunikace.

K bodu 240 (§ 68)

Vypuštění ustanovení pro jeho nadbytečnost.

K bodu 241 (§ 69, 69a a 69b)

K § 69

Transpoziční ustanovení, podle kterého má poskytovatel služby přístupu k internetu nebo veřejně dostupné interpersonální komunikační služby založené na číslech povinnost poskytovat bezplatně koncovému uživateli, je-li to technicky možné, službu identifikace volajícího a přeposílání elektronické pošty nebo přístup k elektronické poště po určitou dobu i po ukončení smlouvy s poskytovatelem služby přístupu k internetu. V případě elektronické pošty se jedná o situace, kdy měl zákazník u předchozího poskytovatele zřízenou emailovou schránku, o kterou při změně poskytovatele přišel.

K § 69a

Bez ohledu na případně uložené dílčí služby v rámci univerzální služby, může Úřad po provedení veřejné konzultace uložit poskytovatelům přístupu k internetu nebo interpersonální komunikační služby založené na číslech povinnost poskytovat doplňkové služby uvedené v § 38, na celém území ČR nebo jeho části. Úřad nebude tuto povinnost ukládat, pokud je tato služba již zajištěna.

K § 69b

Aby zdravotně postižení koncoví uživatele mohli podobně jako většina ostatních koncových uživatelů využívat výhod konkurence a možnosti výběru poskytovatelů služeb elektronických komunikací a aniž je dotčeno ustanovení § 43, Úřad může po provedení veřejné konzultace podle § 130 uložit podnikatelům poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinnost poskytovat zdravotně postiženým osobám přístup k veřejně dostupným službám elektronických komunikací rovnocenný s přístupem (včetně cen), který využívají ostatní koncoví uživatelé a umožnit jim stejnou možnost výběru mezi službami, jakou mají ostatní koncoví uživatelé.

Stejně tak může Úřad rozhodnout, aby poskytovatelé veřejně dostupné služby elektronických komunikací poskytovali spotřebitelům se zvláštními sociálními potřebami služby za cenu odlišnou, než za jakou tyto služby poskytují za běžných tržních podmínek. Ztráty těchto poskytovatelů se hradí obdobně, jako v případě poskytovatelů univerzální služby. Lze také uložit uplatňování jednotné ceny na území celé ČR stanovené např. jako průměrná cena za poskytování dané služby v rámci běžných tržních podmínek.

Tyto povinnosti může Úřad za účelem snížení administrativní nebo finanční zátěže uložit pouze některým poskytovatelům.

K bodu 242 (§ 70)

S ohledem na Kodex a aplikační praxi je předmětné ustanovení nadbytečné, proto se navrhuje jeho zrušení.

K bodu 243 (§ 71 a 72)

K § 71

Ustanovení transponuje požadavky čl. 104 Kodexu na kvalitu služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb. Poskytovatel služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb, který řídí alespoň některé prvky sítě buď přímo, nebo prostřednictvím příslušné dohody o úrovni služeb, je povinen zveřejňovat úplné, srovnatelné, spolehlivé, uživatelsky vstřícné a aktuální informace pro koncové uživatele o kvalitě svých služeb a o opatřeních přijatých s cílem zajistit rovnocenný přístup i pro zdravotně postižené uživatele.

K § 72

V souladu s čl. 114 Kodexu uloží Úřad rozhodnutím povinnost šířit ve veřejném zájmu určený rozhlasový nebo televizní program a s tímto programem související služby, aby byl umožněn přístup koncovým uživatelům se zdravotním postižením ke službám televize s internetem a elektronických programových průvodců. Tuto povinnost lze uložit podnikateli, prostřednictvím jehož veřejné komunikační sítě je poskytovaná služba šíření rozhlasového a televizního vysílání, kterou využívají koncoví uživatelé jako hlavní prostředek příjmu rozhlasového a televizního vysílání nebo podnikateli, který poskytuje služby elektronických komunikací používané pro veřejné šíření rozhlasového nebo televizního vysílání při splnění podmínky, že jejich sítě a služby využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředek pro příjem rozhlasového a televizního vysílání. Tyto povinnosti ukládá Úřad jen na základě zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů a tyto povinnosti musí být přiměřené a transparentní z hlediska jasně vymezených cílů obecného zájmu a musí být jednou za pět let podrobeny přezkumu, aby odpovídaly aktuálnímu vývoji technologií a trhu a aby bylo zajištěno, že budou i nadále přiměřené cílům, jichž má být dosaženo.

K bodu 244 až 246 (§ 72a a 72b)

Stanoví se úprava s ohledem na možnost nově uložit povinnost i podnikateli, prostřednictvím jehož veřejné komunikační sítě je poskytovaná služba šíření rozhlasového a televizního vysílání.

K bodu 247 (§ 73 odst. 3 a 4)

Definice se uvádí do souladu s § 46 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh a směrnicí RED (směrnice Evropského parlamentu a rady 2014/53/EU, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání rádiových zařízení na trh a zrušení směrnice 1999/5/ES).

V souladu s čl. 2 odst. 14 Kodexu se definuje telekomunikační koncové zařízení.

K bodu 248 (§ 74 odst. 7)

Zavádí se možnost Úřadu odpojit přístroj pro případy, kdy Úřad zjistí provozování zařízení v rozporu se zákonem, resp. podmínkami stanovenými všeobecným oprávněním a provozovatele zařízení nelze identifikovat.

K bodu 249 (§ 75 odst. 1 a 3)

V souladu s Kodexem, čl. 2 bod 32, dochází rovněž ke změně terminologie, kdy místo „veřejně dostupná telefonní služba“ se nově používá příhodnější termín „hlasová komunikační služba“.

K bodu 250 (§ 76)

Zrušen z důvodu nadbytečnosti.

K bodu 251 (§ 78 odst. 2)

Úprava ustanovení § 78 odst. 2 tak, aby definice propojení odpovídala definici obsažené v čl. 2 bod 28 Kodexu.

K bodu 252 (§ 78 odst. 4)

Úprava ustanovení § 78 odst. 4 tak, aby definice účastnického vedení odpovídala definici obsažené v čl. 2 bod 30 Kodexu.

K bodu 253 (§ 79)

K § 79 odst. 1

Terminologická úprava ve smyslu skutečného „sjednání“ dohod na komerčním základě o daném propojení.

Úprava předpokládá, že na otevřeném a konkurenčním trhu by neměla existovat žádná omezení bránící podnikům ve sjednávání dohod o přístupu a propojování, zejména přeshraničních dohod, s výhradou pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě o fungování EU. Je zde zohledněno úsilí o dosažení účinnějšího, skutečně celoevropského trhu s účinnou hospodářskou soutěží, s cílem uzavírat takovéto dohody na komerčním základě a vyjednávaní v dobré víře.

Úprava stanovuje slučitelnost smluvních podmínek v souladu s přístupem a propojením s povinnostmi ukládanými Úřadem.

K § 79 odst. 2

Stanoví se možnost Úřadu ukládat podle vymezených okruhů podnikatelů povinnosti, které jsou zvláštními povinnostmi.

K § 79 odst. 2 písm. b)

Úřad by měl mít možnost ukládat podnikům v nezbytné míře povinnosti poskytnout přístup k daným zařízením, a to zejména k rozhraním pro aplikační programy (API) a elektronickým programovým průvodcům (EPG), s cílem zajistit pro koncové uživatele přístupnost nejen ke službám digitálního rozhlasového a televizního vysílání, ale i k souvisejícím přiřazeným službám.

Tyto přiřazené služby by mohly zahrnovat služby týkající se programu, jež jsou koncipovány se specifickým cílem zlepšit přístupnost pro koncové uživatele se zdravotním postižením, a televizní služby s internetem týkající se programu.

K § 79 odst. 2 písm. c)

Terminologická úprava podle Kodexu. Dochází k zpřesnění textace daného ustanovení.

K § 79 odst. 2 písm. d)

Je zde upravena odůvodněná míra zásahu k zabezpečení přístupu k daným službám (interoperabilita služeb).

K § 79 odst. 3 Jedná se o převzetí současného odstavce 3, stanovující, že podání opravného prostředku proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) nemá odkladný účinek.

K § 79 odst. 4 písm. a)

Specifikace/podmínka uložení dané povinnosti ve vazbě na § 62 – používání norem nebo specifikací.

K § 79 odst. 4 písm. b)

Úřad při posuzování soustřeďovacího nebo rozvodného bodu, po který hodlá uložit povinnosti přístupu, zvolí bod v souladu s pokyny Sdružení BEREC. Výběr bodu blíže koncovým uživatelům bude prospěšnější pro hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Tímto způsobem by Úřad měl nejprve zvážit možnost výběru bodu nacházejícího se uvnitř budovy nebo v její těsné blízkosti.

K bodu 254 (§ 79a)

K § 79a odst. 1

Úřadu je umožněno již při udělování práv na užívání rádiového spektra jednoznačně stanovit možnost budoucího uložení povinnosti související se sdílením pasivní infrastruktury nebo povinnosti uzavírat lokalizované dohody o přístupu k roamingu a rovněž v tomto ohledu, je doplněno zmocnění pro Úřad v podobě oprávnění stanovit v budoucnu ad hoc cestou individualizovaného rozhodnutí konkrétní povinnosti v oblasti sdílení.

K § 79a odst. 2

Tato úprava nevylučuje možnost ukládat případné povinnosti sdílení pasivní infrastruktury již v rámci výběrového řízení, resp. udělovaného přídělu rádiových kmitočtů (podmínka v rámci přídělu nebo přijetí závazku ve smyslu § 21 odst. 5 a § 22 odst. 2).

K § 79a odst. 3 a 4

Pokud Úřad nebo jiný příslušný orgán hodlá přijmout opatření s cílem uložit povinnosti sdílení pasivní infrastruktury nebo v případě, že pasivní přístup a sdílení nejsou dostačující, i povinnosti sdílení aktivní infrastruktury nebo uzavření dohod o lokalizovaném přístupu k roamingu, může zvážit možné riziko pro účastníky trhu v oblastech, kde služby nejsou poskytovány v dostatečné míře.

K § 79a odst. 5

Úprava ve směru konzultace a též zakotvení nutnosti přezkumu do pěti let od přijetí opatření podle § 79a odst. 1.

K § 79a odst. 6

Dané ustanovení opravňuje Úřad uložit povinnost sdílet přiřazené prostředky nebo jiný majetek, kterým je využívána cizí nemovitá věc, zpravidla pozemek, podle § 104, anebo povinnost přijmout opatření pro koordinaci prací. Takovou povinnost může Úřad uložit pouze podnikateli, který využívá cizí pozemek, a to na základě žádosti podnikatele, který již oznámil podnikání podle § 13, nemusel tedy ještě podnikání zahájit.

Pro posuzování sdílení prostředků nebo majetku může Úřad vyžadovat informace podle § 115, a to informace o povaze, dostupnosti a místě umístění přiřazených prostředků.

K § 79a odst. 7

V situacích, kdy podniky nemají přístup ke schůdným alternativám ke zdvojení elektrického vedení, kabelům a přiřazeným zařízením uvnitř budov nebo až po první soustřeďovací nebo rozvodný bod, a za účelem podpory dosahování konkurenceschopných výsledků v zájmu koncových uživatelů je Úřadu stanovena pravomoc uložit povinnosti přístupu všem podnikům bez ohledu na to, zda jsou označeny jako podniky s významnou tržní silou. V této souvislosti by Úřad měl zohlednit veškeré technické a ekonomické překážky pro budoucí replikaci sítí.

K § 79a odst. 8

Úřad při posuzování soustřeďovacího nebo rozvodného bodu, po který hodlá uložit povinnosti přístupu, zvolí bod v souladu s pokyny Sdružení BEREC. Výběr bodu blíže koncovým uživatelům je prospěšnější pro hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Tímto způsobem by Úřad měl nejprve zvážit možnost výběru bodu nacházejícího se uvnitř budovy nebo v její těsné blízkosti.

Uložení povinnosti v tomto směru není chápáno automaticky, ale v závislosti na uložení předchozích povinností (po první soustřeďovací bod).

K § 79a odst. 9 a 10

Stanovení možnosti neuložení povinností. Přestože je za určitých okolností vhodné, aby Úřad ukládal za účelem plnění cílů, jako je spojení mezi koncovými body sítě a interoperabilita služeb, povinnosti podnikům bez ohledu na jejich označení ve vztahu k významné tržní síle, je nutné zajistit, aby byly tyto povinnosti ukládány v souladu s předpisovým rámcem, a zejména s jeho oznamovacími postupy.

Tyto povinnosti by měly být ukládány pouze v případě, že jsou objektivně odůvodněné, transparentní, přiměřené a nediskriminační za účelem podpory účinnosti, udržitelné hospodářské soutěže, účinných investic a inovací, poskytují koncovým uživatelům maximální přínosy a jsou uloženy v souladu s příslušnými oznamovacími postupy.

K bodu 255 (§ 80 odst. 4 a 5)

Je upraven jako adresát dané právní úpravy operátor – tedy podnikatel.

K bodu 256 (§ 80 odst. 8)

S ohledem na zásadu nediskriminace by Úřad měl zajistit, aby všechny podniky, bez ohledu na jejich velikost a obchodní model, a ať již jsou vertikálně integrované, nebo oddělené, mohly využívat propojení za rozumných podmínek, s cílem poskytovat spojení mezi koncovými body a přístup k internetu.

K bodu 257 (§ 81 odst. 2)

Formulační úprava s ohledem na to, že obecně používaný pojem pro nakládání s údaji/informacemi je „zpracování“.

K bodu 258 (§ 82 odst. 1)

Doplnění výčtu informací, jejichž uveřejňování v nezbytném rozsahu může Úřad uložit podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu s ohledem na přechod ze starší infrastruktury. Transparentnost podmínek pro přístup a propojení, včetně cen, slouží k urychlení jednání, zabránění sporům a k přesvědčení účastníků trhu o tom, že se služba neposkytuje za diskriminačních podmínek. Otevřenost a transparentnost technických rozhraní může být zvláště důležitá při zajišťování interoperability.

K bodu 259 (§ 82 odst. 4)

Doplňuje se zmocnění pro Úřad prováděcím právním předpisem stanovit rozsah a formu a způsob uveřejnění informací podle odstavce 1 a náležitosti referenční nabídky podle odstavce 2 a specifikovat klíčové ukazatele výkonnosti, jakož i příslušné úrovně služeb.

K bodu 260 (§ 83 odst. 1 a 2)

Úprava ustanovení § 83 odst. 1 tak, aby definice rozhraní pro aplikační programy (API) odpovídala definici obsažené v čl. 2 odst. bodu 18 Kodexu.

Ustanovení § 83 odst. 2 se rovněž upravuje tak, aby definice zařízení rozšiřující vlastnosti digitální televize odpovídala definici obsažené v čl. 2 odst. bodu 17 Kodexu.

K bodu 261 (§ 83 odst. 10)

Toto ustanovení je transpoziční k čl. 113 odst. 3 Kodexu a stanovuje povinnost poskytovateli služby šíření digitálního televizního vysílání, který svým koncovým uživatelům poskytuje digitální televizní zařízení zajistit, aby toto digitální televizní zařízení bylo možné použít i u jiných poskytovatelů. Tato povinnost se uplatní za podmínky, že je to technicky proveditelné.

K bodu 262 (§ 84)

K § 84 odst. 1

Stanovení možnosti Úřadu uložení přístupových povinností na základě analýzy relevantního trhu (§

51) s cílem zajistit trvalé konkurenční prostředí na relevantním trhu v zájmu koncových uživatelů a spotřebitelů. K § 84 odst. 2

Odstavec druhý vymezuje konkrétní povinnosti, které může Úřad postupem podle odstavce 1 § 84 uložit.

Při stanovování povinností souvisejících s přístupem do nových a rozvinutějších infrastruktur by Úřad měl zajistit, aby podmínky přístupu odrážely okolnosti přijímání odpovídajících investičních rozhodnutí a zohledňovaly mimo jiné zaváděcí náklady, očekávanou míru využívání nových produktů a služeb i předpokládané maloobchodní ceny.

K § 84 odst. 2 písm. k)

Stanovení nového nápravného opatření ve směru k již existujícím inženýrským sítím, jež je možné je opakovaně využít, s ohledem na zlepšení dynamiky hospodářské soutěže a dynamiky zavádění na jakémkoliv navazujícím trhu, které je třeba vzít v úvahu před tím, než se začne posuzovat potřeba uložit jakákoliv jiná potenciální nápravná opatření, a ne pouze jako doplňkové nápravné opatření pro jiné velkoobchodní produkty nebo služby.

K § 84 odst. 3

Úřad je dále oprávněn v příslušném rozhodnutí o uložení povinnosti stanovit pro zajištění běžného provozu sítě technické nebo provozní podmínky, tak aby byl zajištěn princip spravedlnosti, proporcionality a včasnosti.

K § 84 odst. 4

Vzhledem k různorodosti síťových topologií, přístupových produktů a okolností na trhu, které se objevily od roku 2002, může být cílů týkajících se zpřístupnění účastnického vedení a přístupových produktů pro poskytovatele digitálních televizních a rozhlasových služeb lépe a flexibilněji dosaženo prostřednictvím pokynů pro minimální kritéria skrze referenční nabídku.

K § 84 odst. 5

Povinnost poskytnout přístup k infrastruktuře sítě lze odůvodnit jako prostředek k posilování hospodářské soutěže s tím, že Úřad musí nalézt rovnováhu mezi právy vlastníka infrastruktury využívat svou infrastrukturu ve svůj vlastní prospěch a právy ostatních poskytovatelů služeb na přístup k zařízením nezbytným pro poskytování konkurenčních služeb.

Pokud jsou podnikům uloženy povinnosti, které od nich vyžadují, aby vyhověly přiměřeným žádostem o poskytnutí přístupu k prvkům sítě a přiřazeným zařízením a umožnily jejich využívání, mohou být takové žádosti zamítnuty pouze na základě objektivních kritérií, jako je technická proveditelnost nebo nutnost zachovat integritu sítě.

Od podniku, kterému byl uložen nařízený přístup, nelze požadovat, aby poskytoval druhy přístupu, jejichž poskytování není v jeho možnostech.

Vzhledem k tomu, že uložení povinností podle odstavců 1 a 2 může znamenat zásah do práv dotčených subjektů, je povinen Úřad při svém rozhodování zohlednit řadu faktorů uvedených v odstavci 5 tak, aby byla zajištěna zejména zásada proporcionality, nediskriminace, podpory hospodářské soutěže, ochrana soukromého vlastnictví a ochrana počáteční investice.

K § 84 odst. 6

Právní úprava dává možnost podniku s významnou tržní silou, kterému byla uložena povinnost podle odstavce 2, odmítnout návrh na uzavření smlouvy o přístupu nebo propojení v případě, že přístup nebo propojení, jež jsou požadovány, neodpovídají technickým parametrům nebo by narušily integritu sítě.

K § 84 odst. 7

V případě odmítnutí návrhu smlouvy podle odstavce 6 je podnikatel povinen nejpozději do 15 pracovních dnů požádat Úřad o souhlas s odmítnutím návrhu smlouvy a uvést důvody takového odmítnutí. Nevydá-li Úřad rozhodnutí o souhlasu do 15 pracovních dnů od obdržení žádosti o souhlas, platí, že s odmítnutím návrhu smlouvy souhlasí.

K § 84 odst. 8

Možnost uložení regulační povinnosti (nápravného opatření) podle § 51 odst. 6 – žádost o přístup k inženýrským stavbám z důvodů podpory hospodářské soutěže a ochrany zájmů koncových uživatelů.

K bodu 263 (§ 85 odst. 6)

Pokyny BEREC k náležitostem referenční nabídky (vydané podle čl. 69 Kodexu) nijak nerozlišují mezi jednotlivými typy velkoobchodních služeb. Z tohoto důvodu se odstavec vypouští.

K bodu 264 (§ 85a)

Vzhledem k současné nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po službách, které poskytnou sítě s velmi vysokou kapacitou, a rovněž k obecným úsporám z rozsahu a hustoty nabízejí dohody o společných investicích významné výhody ve formě sdílení nákladů a rizik a umožňují menším podnikům investovat za ekonomicky rozumných podmínek, a tím podporují udržitelnou dlouhodobou hospodářskou soutěž, a to i v oblastech, kde hospodářská soutěž založená na infrastruktuře nemusí být účinná.

Tyto společné investice se mohou uskutečňovat v různých formách včetně spoluvlastnictví aktiv sítě nebo dlouhodobého sdílení rizik prostřednictvím spolufinancování či dohod o nákupu.

K § 85a odst. 1

Stanovení podmínek pro podnik s významnou tržní silou, jenž učinil nabídku ve smyslu § 85a odst. 1.

Jestliže podnik označený jako podnik s významnou tržní silou učiní za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek nabídku společné investice do sítí s velmi vysokou kapacitou sestávajících z optických prvků a s dosahem až do prostor koncových uživatelů nebo k základnové stanici, čímž poskytne různě velkým podnikům s různou finanční kapacitou příležitost stát se spoluinvestory do infrastruktury, měl by mít Úřad možnost neuložit ve vztahu k dané nové síti s velmi vysokou kapacitou povinnosti, pokud s takovým podnikem uzavřel alespoň jeden potenciální spoluinvestor dohodu o společných investicích.

Rozhodne-li se Úřad, že určitou nabídku na společnou investici, která dosud nevyústila v dohodu, učiní závaznou a že neuloží další regulační povinnosti, může tak učinit za podmínky, že daná dohoda bude uzavřena dříve, než dané deregulační opatření nabude účinku.

V případech, kdy je z technického hlediska prakticky nemožné zavést optické prvky až do prostor koncových uživatelů, měla by tatáž regulační úprava pokrývat i sítě s velmi vysokou kapacitou sestávající z optických prvků zavedených až do bezprostřední blízkosti těchto prostor, tedy až k jejich vnější struktuře.

K § 85a odst. 2

Definování podmínek o závaznosti nabídky s cílem otevřít společným investicím zavádění nových sítí s velmi vysokou kapacitou. K § 85a odst. 3

Stanovení neuplatnění povinnosti podle § 51, pokud podnik s významnou tržní silou, který nabídku zveřejnil, uzavřel alespoň jednu dohodu, jejíž předmět je obsahem závazné nabídky. Toto neplatí pro subjekt, jehož obchodní model je omezen na poskytování velkoobchodních služeb jiným subjektům.

K § 85a odst. 4

Úprava možnosti Úřadu průběžně monitorovat dodržování podmínek podle odstavce 2 a stanovení povinnosti pro podnikatele jednou za rok předložit zprávu o dodržování daných podmínek.

K § 85a odst. 5

Stanovení uložení povinnosti podle § 51 odst. 6 podniku s významnou tržní silou, pokud jde o zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, s cílem řešit závažné problémy s hospodářskou soutěží na trhu, u nichž se zjistí, že vzhledem k specifickým charakteristikám trhu by tyto problémy s hospodářskou soutěží jinak nemohly být řešeny.

K bodu 265 (§ 86 odst. 7)

Aktualizace odkazu v poznámce pod čarou.

K bodu 266 (§ 86 odst.9)

Legislativně technická úprava spočívající v nahrazení odkazu na zrušený obchodní zákoník odkazem na zákon o obchodních korporacích a družstvech.

K bodu 267 (§ 86b)

K § 86b odst. 1

Implementace intervalu informování vůči Úřadu ve vztahu aktivace dobrovolné separace a převedení přístupové sítě. K § 86b odst. 3

Předmětný oddělený subjekt může podléhat kterékoliv z povinností uvedených v § 51 na jakémkoliv konkrétním trhu, na němž je označen za podnik s významnou tržní silou, pokud jsou nabízené závazky podle odstavce 4 nedostatečné pro splnění cílů stanovených v § 4 až 6.

K § 86b odst. 2, 4 a 5

Na rozdíl od funkční separace podle § 86a se v případě tohoto institutu nemusí jednat o vertikálně integrovaného podnikatele, ale o jakýkoli podnik s významnou tržní silou na jednom či více relevantních trzích. Pokud se takový podnikatel rozhodne, že buď provede v rámci svého podnikání dobrovolnou separaci, tedy obdobu funkční separace, avšak z vlastního rozhodnutí, nebo že převede svou přístupovou síť na jinou osobu, s níž nemá z hlediska právní formy, organizace a rozhodování nic společného, je povinen o tomto záměru informovat Úřad (konkretizace nabídky závazků, týkající se podmínek přístupu).

Při rozhodování o nejvhodnějších nápravných opatřeních by měl být brán zřetel na jakýkoli nový vývoj na daném trhu.

Povahou nabízených závazků jako takovou však, aniž jsou dotčena ustanovení o regulační úpravě společných investic, není omezena rozhodovací pravomoc udělená Úřadu, pokud jde o ukládání nápravných prostředků podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou.

K § 86b odst. 6

Pokud Úřad neučinil závazky společných investic závaznými a nerozhodl se neuložit povinnosti, není uvedeným postupem dotčeno uplatňování postupu pro analýzu trhu a povinnost zavést vhodná a přiměřená nápravná opatření pro řešení identifikovaných selhání trhu.

K bodu 268 (§ 86c, § 86d, § 86e)

K § 86c

Úřad by měl mít možnost učinit závazky zcela nebo částečně závaznými na určité období, jež by nemělo být delší než období, pro něž jsou nabídnuty, a to po provedení tržního testu prostřednictvím veřejné konzultace zainteresovaných stran.

Byly-li závazky učiněny závaznými, měl by Úřad ve své analýze trhu zvážit důsledky tohoto rozhodnutí a zohlednit je při volbě jednoho či více nejvhodnějších regulačních opatření. Úřad by měl učiněné závazky posoudit z hlediska udržitelnosti do budoucna, zejména při určování délky období, po něž je učiní závaznými, a měl by brát v potaz, jakou hodnotu přikládaly zúčastněné strany při veřejné konzultaci stabilním a předvídatelným podmínkám na trhu.

Závazné závazky související s dobrovolným rozdělením ze strany vertikálně integrovaného podniku, který byl označen jako podnik s významnou tržní silou na jednom nebo více relevantních trzích, mohou zvýšit předvídatelnost a transparentnost daného procesu tím, že stanoví postup provedení plánovaného rozdělení, například poskytnutím prováděcího plánu s jasnými dílčími cíli a předvídatelnými důsledky, pokud některé dílčí cíle nebudou dodrženy.

K § 86d

Vlastníci sítí, jejichž obchodní model je omezen na poskytování velkoobchodních služeb jiným subjektům, mohou přispívat k formování prosperujícího velkoobchodního trhu s příznivými dopady na hospodářskou soutěž na navazujícím maloobchodním trhu. Jejich obchodní model může být navíc přitažlivý pro potenciální finanční investory investující do stabilnějších aktiv infrastruktury s dlouhodobějšími vyhlídkami na zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou.

Přítomnost podniku působícího pouze na velkoobchodním trhu však nutně nemusí vést k efektivní hospodářské soutěži na maloobchodních trzích a podniky působící pouze na velkoobchodním trhu mohou být označeny jako podniky s významnou tržní silou na trzích určitých produktů a na určitých zeměpisných trzích. Některá rizika pro hospodářskou soutěž vyplývající z chování podniků využívajících pouze velkoobchodní obchodní modely mohou být nižší než u vertikálně integrovaných podniků, jedná-li se o skutečný velkoobchodní model a neexistují-li žádné pobídky k rozlišování mezi navazujícími poskytovateli.

K § 86d odst. 2

Regulační opatření by měla být s ohledem na tuto skutečnost méně intervenční, avšak měla by zachovávat zejména možnost zavést povinnosti týkající se spravedlivého a přiměřeného stanovení cen.

K § 86d odst. 3 až 6

Na druhou stranu by Úřad měl být schopen zasáhnout, pokud vznikly problémy týkající se hospodářské soutěže, které poškozují koncové uživatele. Podnik působící na velkoobchodním trhu, jenž poskytuje maloobchodní služby pouze uživatelům z řad podniků větším, než jsou malé a střední podniky, by měl být považován za podnik působící výhradně na velkoobchodním trhu.

K § 86e

S cílem usnadnit migraci ze starších kovových sítí na sítě nové generace, která je v zájmu koncových uživatelů, by Úřad měl být schopen monitorovat vlastní iniciativy síťových operátorů a určit podmínky pro vhodný postup migrace, například prostřednictvím předchozího oznámení, transparentnosti a dostupnosti alternativního přístupového produktu přinejmenším srovnatelné kvality, jakmile dá vlastník sítě najevo, že zamýšlí a je připraven na modernizované sítě přejít.

K § 86e odst. 1

Aby se předešlo neodůvodněným zpožděním migrace, je stanovena pravomoc Úřadu zrušit přístupové povinnosti spojené s kovovou sítí poté, co byl stanoven vhodný postup migrace a bylo zajištěno dodržování podmínek a proces migrace ze starší infrastruktury. Vlastníci sítí by nicméně měli mít možnost vyřadit starší sítě z provozu.

Zájemci o přístup, kteří migrují z přístupového produktu založeného na starší infrastruktuře na přístupový produkt založený na pokročilejší technologii nebo médiu, by měli mít možnost zmodernizovat svůj přístup k jakémukoli regulovanému produktu s vyšší kapacitou, nemělo by se to však od nich vyžadovat. V případě modernizace by zájemci o přístup měli dodržovat regulační podmínky pro přístup k přístupovému produktu s vyšší kapacitou, jak ve své analýze trhu stanovil Úřad.

Konkretizace ve své podstatě neurčitého pojmu "dostatečný časový předstih" závisí na předmětu a rozsahu plánované změny s tím, že byla v případě REM/3a/05.2018-03 shledána Úřadem za dostatečnou doba nejpozději 1 roku před plánovaným ukončení nabídky a poskytování služby zpřístupnění prostřednictvím účastnického kovového vedení z důvodu přechodu na přístupy realizované prostřednictvím účastnického optického vedení.

K bodu 269 a 270 (§ 87)

Odstavce 1 a 3 se pro nadbytečnost vypouštějí. Působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů ve věcech osobních údajů plyne přímo z obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „nařízení GDPR“) a odkaz je tudíž obsoletní. Neaktuální je také odkaz na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který již byl zrušen.

K bodu 271 [§ 88 odst. 1 písm. a)]

S ohledem na skutečnost, že věta za středníkem daného ustanovení působila aplikační problémy, dochází k upřesnění textu tak, aby bylo jednoznačné, jakým způsobem má být daná povinnost plněna.

K bodu 272 až 275 (§ 88 odst. 4 až 6)

Aktualizace ustanovení s ohledem na přijetí nařízení GDPR, které tuto problematiku upravuje.

K bodu 276 (§ 89 odst. 3)

Navrhovaná právní úprava jednoznačně vymezuje režim, podle kterého je vyžadován předem prokazatelný souhlas s rozsahem a účelem zpracování od subjektu, který hodlá používat nebo používá sítě elektronických komunikací k ukládání údajů nebo k získávání přístupu k údajům uloženým v koncových zařízeních účastníků nebo uživatelů. Tento režim, někdy nazývaný opt-in, vždy platil, byl tady i před GDPR, GDPR tento režim jen důrazně podpořil. Do budoucna se rovněž nepředpokládá jiná forma režimu, resp. opt-out. S ohledem na skutečnost, že stávající právní úprava se dovozovala výkladem, a navrhovaná úprava již tento výklad nebude potřebovat, je vhodné stanovit delší legisvakanční lhůtu a to 1. 1. 2022.

K bodu 277 (§ 90 odst. 5)

Legislativně technická úprava.

K bodu 278 (§ 92 odst. 1, 4 a 5)

V souladu s Kodexem, čl. 2 bod 32, dochází ke změně terminologie, kdy místo „veřejně dostupná telefonní služba“ se nově používá příhodnější termín „hlasová komunikační služba“.

K bodu 279 (§ 92 odst. 4)

Uvedení do souladu s novou terminologií a zvýšení srozumitelnosti textu.

K bodu 280 (§ 93)

Zákaz má omezit podvržení (zneužití) telefonního čísla nebo obdobného identifikátoru účastníkem nebo uživatelem služby elektronických komunikací, který nemá k takovémuto číslu žádný smluvní vztah. Jedná se o omezení nelegálního podvržení telefonního čísla nebo obdobného identifikátoru, tzv. spoofing CLI (Calling Line Identification), které může poškodit skutečného účastníka nebo uživatele podvrženého telefonního čísla. Úřad prováděl na základě žádosti jiného státního orgánu testování v této věci, které potvrdilo nebezpečnost služby, která záměnu telefonního čísla umožňuje.

K bodu 281 (§ 94)

V souladu s Kodexem, čl. 2 bod 32, dochází ke změně terminologie, kdy místo „veřejně dostupná telefonní služba“ se nově používá příhodnější termín „hlasová komunikační služba“.

K bodu 282 (§ 95 odst. 1)

Legislativně technická úprava v souvislosti se zrušením § 41.

Navrhuje se změna přístupu ohledně toho, kdy lze, resp. nelze účastníka kontaktovat za účelem marketingu. Na rozdíl od dosavadního přístupu, kdy účastník musel vyjádřit, že si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu, se navrhuje přenést aktivitu na ty účastníky, kteří o tento typ komunikace stojí (aktivně vyjádří souhlas stejně jako například v případě podmínek zákaznických či slevových karet), jinak tento kontakt nebude možný, resp. dovolený.

K bodu 283 (§ 95 odst. 3 až 5)

K § 95 odst. 3 a 4

Doplnění textu obsaženého v odstavcích 5 a 6 zrušeného § 41, na který se v původní textaci tohoto ustanovení odkazovalo, a to z toho důvodu, že je třeba zachovat identifikaci údajů podle odst. 1 písm.

b) a specifikaci údajů, které mohou být součástí účastnického seznamu.

K § 95 odst. 5

Je třeba postavit najisto, že za vytvoření účastnického seznamu se považuje i náhodné vygenerování telefonních čísel. Účastnickým seznamem je rovněž seznam telefonních čísel bez jiných identifikačních údajů nebo seznam, ve kterém se uvádí telefonní čísla či osobní nebo identifikační údaje účastníků, kteří neuvedli, že si přejí být kontaktováni za účelem marketingu.

K bodu 284 (§ 96 odst. 1)

Formulační úprava v souvislosti s úpravou v § 95 odst. 1.

K bodu 285 (§ 96 odst. 2)

Doplnění odkazu na § 95 s ohledem na nový odst. 5, když ochrana před nežádoucími telemarketingovými hovory by měla pokrývat i automatické generování čísel.

K bodu 286 [§ 97 odst. 3 písm. f)]

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) vykonává svou působnost na úseku ochrany a podpory hospodářské soutěže zejména odhalováním a trestáním přestupků spočívajících v narušení hospodářské soutěže dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nedovoleným spojením soutěžitelů či excesivním výkonem veřejné moci orgány veřejné správy.

Nejzávažnější z těchto praktik bývají pečlivě utajovány a jejich odhalení a prokázání je velmi náročné. To platí zejména pro soutěžiteli uzavírané kartelové dohody (zakázané dohody o určení ceny, rozdělení trhu, bid rigging apod.), které představují porušení § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, nebo článku 101 Smlouvy o fungování EU.

Při jejich vyšetřování je pro ÚOHS velmi důležité prokazovat rovněž existenci předchozích kontaktů mezi soutěžiteli. To je obecně značně problematické, neboť o takovýchto schůzkách si jen málokdo dělá písemné záznamy, a možností jejich odposlechů, či operativního sledování ÚOHS vybaven není. Nicméně vzhledem k tomu, že klíčové osoby téměř vždy i při osobních schůzkách mají zásadně telekomunikační zařízení (typicky mobilní telefony) při sobě, má pro prokázání jejich obecného kontaktu pro ÚOHS velký význam i zjišťování polohy těchto zařízení v čase.

V této souvislosti je třeba zmínit i typický vyšetřovací nástroj používaný ÚOHS k odhalování nedovolených protisoutěžních praktik, a sice šetření na místě u soutěžitelů. Telekomunikační zařízení (služební mobilní telefony, notebooky apod.) manažerů a dalších pracovníků šetřených subjektů jsou běžným objektem vyšetřování ÚOHS při jím prováděných inspekcích. Znepřístupňování, zatajování a poškozování těchto zařízení se stává nejzávažnější formou maření šetření na místě prováděných ÚOHS, což má fatální dopad na jeho efektivitu a možnost prokázat případné porušení soutěžního zákona. Zatajení například přítomnosti služebního mobilního telefonu šetřenou osobou je ze strany ÚOHS mimořádně obtížně odhalitelné a jde o poměrně efektivní způsob zmaření inspekce a následně vedeného správního řízení o přestupku. Právě možnost ověřit, kde se v průběhu inspekce nacházel např. mobilní telefon, umožní ÚOHS prokázat porušení povinnosti spolupracovat a její maření. Výrazně negativní zkušenosti se zatajováním a poškozováním služebních telefonů u soutěžitelů má ÚOHS ze svých šetření provedených v roce 2019.

Proto je z pohledu řádného výkonu působnosti ÚOHS v oblasti hospodářské soutěže vhodné a potřebné včlenit do zákona o elektronických komunikacích oprávnění ÚOHS v odůvodněných případech získat od osob zajišťujících veřejnou komunikační síť nebo poskytujících veřejně dostupnou službu elektronických komunikací patřičné údaje a využít jich k odhalování protisoutěžního jednání a následně k řádnému vedení správních řízení.

Tato nová pravomoc ÚOHS nebude mít výraznější vliv na personální ani materiální nároky soudu, který bude k jejímu využití udělovat souhlas, neboť obecně lze očekávat jen minimální množství případů ročně. Podle odhadu ÚOHS by se mělo jednat o jednotky případů, maximálně však cca 10 případů do roka.

V rámci proporčního zvážení zásahu do soukromí a ochrany hospodářské soutěže lze uvést, že o vhodnosti, resp. způsobilosti daného prostředku k dosažení cíle, v tomto případě objasnění protisoutěžního jednání za využití provozních a lokalizačních údajů mobilních telekomunikačních zařízení soutěžitelů a osob za ně jednajících, nelze mít pochyby. Potřebnost nové zákonné úpravy a zavedení této pravomoci lze spatřovat ve skutečnosti, že neexistuje jiný podobně ekvivalentní a současně méně invazivní prostředek k prokázání a následnému odhalování jednání směřujících k uzavírání zakázaných dohod, než je geolokace mobilních telekomunikačních zařízení soutěžitelů i jejich klíčových zaměstnanců (pracovní/služební telefony). Proto je třeba navrhovanou právní úpravu pokládat i za přiměřenou, neboť existuje významný zájem společnosti na rychlém a efektivním odhalování především nejzávažnějších protisoutěžních jednání – typicky kartelů. Je třeba zdůraznit, že veškeré provozní a lokalizační údaje mobilních telekomunikačních zařízení budou využívány výhradně se svolením soudu. Není proto možné aby docházelo k neomezenému a svévolnému zásahu do soukromí a práv sledovaných osob.

Vyšetřování ÚOHS směřuje k odhalování přestupků soutěžitelů, kteří jsou v naprosté většině případů právnickými osobami. ÚOHS tak sice bude žádat lokalizační údaje služebních mobilních zařízení fyzických osob, které jednají za, či jsou zaměstnanci, daného soutěžitele (právnické osoby), a které využívají tato telekomunikační zařízení v rámci svých pracovních povinností, nicméně na jejich základě bude prokazovat výhradně a pouze porušení povinnosti soutěžitelů vyplývajících ze zákona o ochraně hospodářské soutěže. Shromáždění těchto údajů proto nebude jakkoliv negativně použitelné vůči konkrétní fyzické osobě.

Na základě výše uvedených důvodů se rozšiřuje výčet orgánů oprávněných předmětné údaje získat o ÚOHS, avšak výhradně při postupu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Pro účely spočívající ve výkonu působnosti na jiných úsecích veřejné správy ÚOHS i nadále nebude oprávněn požádat právnickou nebo fyzickou osobu zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací o provozní a lokalizační údaje telekomunikačního koncového zařízení uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Zvolené řešení je obdobné jako u České národní banky, jež disponuje na základě zákona o elektronických komunikacích oprávněním vyžadovat totožné údaje pro účely potírání přestupků na úseku ochrany kapitálových trhů.

K bodu 287 (§ 97 odst. 5)

Legislativně technická úprava v souvislosti s úpravou terminologie.

K bodu 288 (§ 97 odst. 10 až 12)

V souvislosti se zrušením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (tzv. směrnice o data retention), vzniká potřeba odpovídající změny zákona. S touto změnou souvisí i potřeba zrušení vyhlášky č. 318/2010 Sb., kterou se stanoví forma evidence provozních a lokalizačních údajů a způsob jejího předávání Úřadu.

K bodu 289 až 294 (§ 98)

Ustanovení § 98 je transpozicí článků 40 a 41 Kodexu, ze kterých vyplývá, že předmětné povinnosti se mají vztahovat na „poskytovatele veřejných sítí elektronických komunikací nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací”, nikoli tedy pouze na podnikatele. Z tohoto důvodu se v celém ustanovení § 98 upravuje okruh povinných osob. Dále průřezově legislativně technické změny v souvislosti s novou úpravou terminologie.

K bodu 289 (§ 98 odst. 1)

Úprava definice bezpečnosti sítě a služby a bezpečnostního incidentu v souladu s čl. 2 odst. 21 a 42 Kodexu.

K bodu 292 (§ 98 odst. 4)

Nově se upravuje rozsah zmocnění Úřadu stanovit vyhláškou kritéria určení závažného narušení bezpečnosti a ztráty integrity sítě a rozsah a formu předávání informací.

Závažné narušení bezpečnosti a ztráta integrity sítě má rozdílný dopad z místního, celostátního nebo evropského hlediska. Rovněž nelze srovnávat závažná narušení a jejich následky u osob zajišťujících veřejnou komunikační síť nebo poskytujících veřejně dostupnou službu elektronických komunikací na lokální (komunální) úrovni s následky u dominantních podnikatelských subjektů v elektronických komunikacích např. s celorepublikovou působností.

Jiná kritéria budou mít podnikatelské subjekty zajišťující služby nebo sítě pro obranu a bezpečnost státu, tj. podnikatelské subjekty zařazené do seznamu subjektů kritické infrastruktury státu. Kritéria pro roční souhrnnou zprávu, kterou Úřad předkládá EK a agentuře ENISA dle ustanovení § 98 odst. 5, jsou nastavena na bezpečnostní incidenty velkého rozsahu, nebo mající význam pro příhraniční komunikaci. Z uvedených důvodů by bylo vhodné stanovit přesnější kritéria pro určení závažného narušení bezpečnosti a ztrátu integrity sítě i pro potřeby Úřadu.

K bodu 293 (§ 98 odst. 6)

V souladu s čl. 41 odst. 2 Kodexu doplnění informací potřebných k posouzení bezpečnosti a integrity sítí a bezpečnosti služeb o podklady k bezpečnostní politice.

K bodu 294 (§ 98 odst. 7 a 8)

K § 98 odst. 7

Upravuje se postup Úřadu v případě, kdy identifikoval významnou hrozbu pro bezpečnost a integritu veřejné komunikační sítě nebo služby elektronických komunikací, obdobným způsobem, jaký je obsažen v zákonu o kybernetické bezpečnosti. Úřad v takovém případě rozhodne o povinnosti dotčené osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací provést opatření, včetně lhůt k jejich provedení, k řešení bezpečnostního incidentu, anebo k zabránění jeho vzniku. Pro urychlení postupu podle tohoto ustanovení nemá rozklad podaný proti rozhodnutí odkladný účinek. Následně je dotčená osoba povinna informovat o výsledku přijatých opatření Úřad.

K § 98 odst. 8

Vedle možnosti vydat rozhodnutí podle odstavce 7 se doplňuje možnost stanovit povinnost opatřením obecné povahy, kterým by byly stanoveny závazné pokyny ve smyslu článku 41 Kodexu vztahující se k obecně vymezenému okruhu adresátů, obdobně jako je tomu v případě reaktivního opatření k řešení kybernetického bezpečnostního incidentu vydávaného Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost podle § 13 zákona o kybernetické bezpečnosti.

K bodu 295 (§ 99 odst. 3)

S ohledem na § 18 zákona o integrovaném záchranném systému je nutné, aby byla zakotvena povinnost osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou službu elektronických komunikací poskytovat při nebezpečí vzniku krizové situace na žádost Ministerstva vnitra a za krizového stavu přednostně připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací účastníkům krizové komunikace.

K bodu 296 (§ 100 odst. 3)

S ohledem na doplnění nového odstavce 13 a řešení odstraňování rušení přímo v jeho textu se doplňuje výjimka, že na rušení podle odstavce 13 se odstavec 3 nepoužije.

K bodu 297 a 306 (§ 100 odst. 9, § 104 odst. 8)

Dochází k přesunutí odkazu na stavební zákon přímo do textu zákona a ke zrušení poznámky pod čarou č. 41.

K bodu 298 (100 odst. 13)

Pro účely zajištění obrany a bezpečnosti státu se doplňuje ustanovení, že za rušení provozu se považuje i provozování vysílacího rádiového zařízení, které zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje příjem přístroje, který je určen pouze k příjmu rádiových vln k zajištění obrany nebo bezpečnosti státu. Dále ustanovení řeší i způsob odstranění takového rušení.

K bodu 299 (§ 102 odst. 5)

Legislativně technická úprava.

K bodu 300 a 301 (§ 103, § 103a)

Ustanovení § 103 odst. 2 se dotýká také § 102 odst. 5, proto bylo vyčleněno do samostatného paragrafu 103a.

K bodu 302 (§ 104 odst. 1)

Legislativně technická úprava.

K bodu 303 a 304 (§ 104 odst. 3)

Pro zajištění rovnoprávnosti přístupu při rozhodování o oprávnění podle tohoto ustanovení upravuje se povinnost orgánu moci výkonné nebo orgánu územního samosprávného celku, který je zároveň vlastníkem anebo provozovatelem veřejné komunikační sítě nebo poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací, zajistit, aby výkon činností spojených s provozováním veřejné komunikační sítě nebo poskytováním veřejně dostupné služby elektronických komunikací byl účinně strukturálně oddělen od výkonu jeho kompetencí. Strukturální oddělení funkcí odpovědných za udílení práv od činností spojených s vlastnictvím v podnicích, které provozují sítě a/nebo poskytují služby elektronických komunikací, nebo kontrolou nad nimi může být naplněno například tak, že v rámci orgánu veřejné moci nebo místního orgánu není nad útvarem, jenž rozhoduje o udílení práv, tentýž nadřízený jako nad útvarem, který vykonává správu nebo kontrolu nad uvedenými podniky.

K bodu 305 (§ 104 odst. 4)

Legislativně technická úprava – odstavec 3, na který je odkazováno, obsahuje kromě zřízení služebnosti i možnost uzavřít jinou písemnou smlouvu. Tato smlouva se tedy doplňuje i do odst. 4. Dále se stanoví maximální lhůta pro vydání rozhodnutí na zřízení služebnosti na šest měsíců.

K bodu 307 (§ 105 odst. 1)

Vypuštění výkonu státní statistické služby z působnosti ministerstva, státní statistickou službu v oblasti elektronických komunikací vykonává Úřad.

K bodu 308 (§ 106 odst. 2)

Jedná se o upřesnění textu tak, aby bylo zřejmé, že má Ministerstvo možnost požadovat příslušné informace jak v konkrétní formě (např. písemně), tak i podobě (elektronicky, v listinné podobě apod.).

K bodu 309 a 310 (§ 107 odst. 3 a 5)

Úprava terminologie do souladu s občanským zákoníkem.

K bodu 311 (§ 107 odst. 6)

Ve stávající právní úpravě chybí požadavek čl. 7 odst. 2 Kodexu na odvolání v případě, že člen Rady přestal splňovat podmínky pro výkon funkce platné v době jeho jmenování.

K bodu 312 (§ 107 odst. 7)

Jde o upřesnění, kdo zveřejní rozhodnutí o odvolání člena Rady Úřadu, který byl zároveň předseda Rady. Dále se jasně stanoví, že funkce předsedy Rady zaniká pouze zánikem funkce člena Rady, když důvody pro odvolání z funkce předsedy jsou dány i pro odvolání z funkce člena.

K bodu 313 (§ 107 odst. 12)

Článek 6 a násl. Kodexu zvyšuje důraz a požadavky na nezávislost vnitrostátních (národních) regulačních orgánů při výkonu jejich činnosti. Součástí této nezávislosti je i nezávislé postavení vedení těchto regulačních orgánů, neoddělitelně spojené i se způsobem jejich odměňování.

Podle současných pravidel jsou členové Rady a její předseda odměňováni podle hlavy sedmé zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s náhradami podle zákoníku práce. Jedná se o nastavení práv a povinností, které bylo provedeno v roce 2005. Tento model však již byl překonán a transpozice požadavků Kodexu je vhodnou příležitostí, jak sjednotit způsob odměňování vedení regulačních orgánů v České republice.

Ve shodě s úpravou odměňování pro vedení Energetického regulačního úřadu podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění sněmovního tisku č. 799, se upravuje ustanovení § 107 odst. 12 zákona tak, aby odpovídal tomuto obecnému přístupu, který odměňování a další náhrady odvozuje od úpravy platné pro prezidenta a členy Nejvyššího kontrolního úřadu. Obdobná úprava platí též pro vedení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Českého statistického úřadu, ale i pro Veřejného ochránce práv.

K bodu 314 až 318 (§ 108 odst. 1 a 2)

V § 108 odst. 1 písm. a) se do působnosti Úřadu doplňuje vedení evidence vyplývající z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo ze závazků České republiky v mezinárodních organizacích.

V § 108 odst. 1 písm. h) se výslovně doplňuje spolupráce ČTÚ s NATO, když ČTÚ se již nyní účastní některých pracovních skupin NATO. Legislativně technické úpravy, resp. odstranění tzv. „dvojpísmen“.

V novém ustanovení § 108 odst. 2 písm. e) se doplňuje působnost Úřadu posuzovat a sledovat otázky formování trhu a hospodářské soutěže z hlediska přístupu k otevřenému internetu.

K bodu 319 (§ 108 odst. 4)

Dochází k doplnění nového odstavce, který jednoznačně stanoví, jakým způsobem má Úřad přistupovat ke stanovisku přijatému RSPG podle § 15a.

K bodu 320 (§ 109 odst. 2)

Navrhuje se výši platu po ukončení funkčního období vypočítávat z průměrného měsíčního výdělku za čtvrtletí před ukončením funkce, nikoli z průměrného měsíčního výdělku za dobu trvání funkce. Rozhodné období odpovídá rozhodnému období stanovenému § 354 zákoníku práce.

K bodu 321 (§ 110 odst. 1)

Doplnění obsahu výroční zprávy Úřadu týkající se problematiky personálních aspektů, které jsou jedním z atributů nezávislosti regulačního orgánu. Výroční zpráva by dále měla obsahovat informace o budoucích plánech Úřadu.

K bodu 322 (§ 111 odst. 1)

Sdělení ÚOHS podle § 111 odst. 1 bude obsahovat odůvodnění, proč se v daném případě jedná o zvlášť složitý případ, takové odůvodnění zajistí přezkoumatelnost celého procesu z hlediska jeho zákonnosti.

K bodu 323 (§ 112 odst. 2)

Daný odstavec se vypouští pro nadbytečnosti. Úřad koordinuje rádiové kmitočty na základě konkrétních žádostí. Je povinností provozovatele, resp. držitele licence k rozhlasovému vysílání, aby informoval RRTV o ukončení provozu (tj. nevyužívání rádiových kmitočtů).

K bodu 324 (§ 112 odst. 2)

Nepředávají se informace o zařízeních, ale o kmitočtech. Jedná se o legislativně technickou úpravu, upřesnění textu.

K bodu 325 (§ 112 odst. 3)

Upřesnění rozsahu údajů, které mají být zahrnuty v diagramu využití rádiových kmitočtů.

K bodu 326 (§ 112 odst. 4)

Doplnění spolupráce Úřadu s RRTV v oblasti kulturní a mediální politiky, jazykové rozmanitosti a plurality médií.

K bodu 327 (§ 112a)

Doplňuje se dosud chybějící úprava spolupráce Úřadu s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost.

K bodu 328 (§ 113 odst. 2)

Legislativně technická úprava.

K bodu 329 (§ 113 odst. 10)

Doplňuje se dosud chybějící oprávnění osoby pověřené Úřadem vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovité věci v rámci úkonů předcházejících kontrole využívání rádiových kmitočtů nebo při zjišťování zdroje rušení.

K bodu 330 (§ 114 odst. 2)

S ohledem na skutečnost, že povinnou osobou je podle prvního odstavce osoba vykonávající komunikační činnost, není důvodné omezovat rozsah osob, kterým může být způsobena újma pouze na podnikatele. Rozšiřuje se tedy rozsah daného ustanovení na všechny (ostatní) osoby vykonávající komunikační činnost.

K bodu 331 (§ 114 odst. 4)

Úřadu se doplňuje chybějící kompetence rozhodnout o přerušení nebo ukončení zajišťování sítě elektronických komunikací nebo poskytování služby elektronických komunikací, pokud povinná osoba v případě závažného nebo opakovaného porušení povinností a podmínek na výzvu nezjednala nápravu ve stanovené lhůtě.

K bodu 332 (§ 115 odst. 1)

Jedná se o upřesnění textu tak, aby bylo zřejmé, že má Úřad možnost požadovat příslušné informace v konkrétní formě (např. písemně), tak i podobě (elektronicky, v listinné podobě apod.). Viz obdobně odůvodnění navrhované změny v § 41 odst. 1, kde je uveden rozdíl mezi formou a podobou. Úřad může požádat o informace další příslušné osoby působící v odvětví elektronických komunikací nebo v odvětví, jež s odvětvím elektronických komunikací úzce souvisí, pokud informace poskytnuté povinnou osobou nepostačuje k tomu, aby mohl Úřad a Sdružení BEREC vykonávat své povinnosti v oblasti regulace.

K bodu 333 (§ 115 odst. 2 a 3)

Z důvodu nutnosti pravidelného sběru informací (2x ročně) prostřednictvím systému Elektronického sběru dat na elektronickém formuláři a zasílání žádosti o poskytnutí informací každému z 2 500 oslovovaných podnikatelů se navrhuje zakotvení povinnosti vyplňovat formulář přímo v zákoně o elektronických komunikací, aby nebylo nutné posílat všem osobám individuální žádosti. Dojde tak ke snížení administrativní náročnosti. Formuláře budou stejně jako dosud vyvěšovány na internetových stránkách ČTÚ v části určené prováděcím právním předpisem. Po registraci a následném přihlášení do systému bude mít konkrétní podnikatel zobrazen jen ten formulář, který se ho týká a má povinnost jej vyplnit.

V odstavci 3 je navrhováno zmocnění Úřadu k vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví další podrobnosti, resp. podmínky pravidelného sběru dat a požadavky na přístup do programové aplikace.

K bodu 334 až 336 (§ 115 odst. 5)

Doplnění některých oblastí, které mohou být předmětem zjišťování informací ze strany Úřadu.

K bodu 337 (§ 115 odst. 6)

Stanovení úpravy, která brání administrativní zátěži případně způsobenou požadavky na informace. Aktualizace poznámky pod čarou.

K bodu 338 (§ 115 odst. 7)

Navrhuje se vztáhnout nemožnost požadovat stanovené informace před zahájením komunikační činnosti nebo v rámci podmínek pro zahájení takové činnosti na všechny osoby vykonávající komunikační činnost, bez ohledu na to, zda tak činí podnikatelsky či nikoli. Úprava odpovídá čl. 21 odst. 1 Kodexu, kde je uvedeno, že uvedené informace nesmějí být požadovány před vstupem na trh, ani nesmějí být požadovány jako podmínka pro vstup na trh.

K bodu 339 a 340 (§ 115 odst. 8 až 10)

Legislativně technická úprava.

K bodu 341 (§ 115a)

Doplňuje se zvláštní úprava týkající zeměpisného mapování. Sítě elektronických komunikací se stále více různí, pokud jde o technologii, topologii, použité médium a vlastnictví. Regulační zásah se proto musí opírat o podrobné informace ohledně zavádění sítí, aby byl účinný a dotkl se oblastí, v nichž je zapotřebí. Tyto informace jsou důležité pro podporu investic, zvyšování připojení a poskytování informací všem příslušným orgánům a občanům. Mohou zahrnovat i plány investic týkající se jak zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, tak i významných modernizací nebo rozšíření stávajících kovových nebo jiných sítí, které nemusí ve všech ohledech odpovídat výkonnostním parametrům sítí s velmi vysokou kapacitou, jako je zavádění technologie FTTC (fibre to the cabinet) ve spojení s aktivními technologiemi, jako je vektoring. Relevantní plány investic by se měly týkat období o délce až tří let. Úroveň podrobností a územní granularita informací, které by Úřad nebo jiné příslušné orgány veřejné moci měly shromažďovat, by se měly řídit konkrétním cílem regulace a měly by být přiměřené účelům regulace, kterým slouží.

Úřad nebo jiný orgán veřejné moci se budou řídit při provádění pokyny Sdružení BEREC o osvědčených postupech, jak k mapování přistupovat. Aniž jsou dotčeny požadavky týkající se zachování obchodní důvěrnosti v případě, že informace ještě nejsou na trhu k dispozici, měly by být údaje přímo zpřístupněny v otevřeném formátu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES. Při shromažďování těchto informací se má dodržovat zásada zachování jejich důvěrnosti a zabránit tomu, aby komukoliv vznikla konkurenční nevýhoda.

Aby měli všichni občané přístup k nejmodernějšímu internetovému připojení a digitálním službám, je nutné překonat digitální propast. Za tímto účelem v případě konkrétních a řádně vymezených oblastí má Úřad nebo jiný orgán veřejné moci možnost vyzvat povinné osoby, další subjekty uvedené v § 115 a jiné orgány veřejné moci, aby oznámily svůj záměr zavést v těchto oblastech sítě s velmi vysokou kapacitou, a současně jim umožnit dostatečně dlouhou dobu na poskytnutí důkladně uvážené reakce. Informace zahrnuté do plánů investic by měly zohledňovat hospodářské vyhlídky v odvětví sítí elektronických komunikací a investiční záměry podnikatelů v době shromažďování údajů, aby bylo možné určit dostupné připojení v různých oblastech. Jestliže podnikatel nebo orgán veřejné moci oznámí záměr zavést v určité oblasti síť, Úřad nebo jiný příslušný orgán veřejné moci by měl mít možnost požadovat informaci, zda v této oblasti hodlají zavést síť s velmi vysokou kapacitou nebo svoji síť významně zmodernizovat nebo rozšířit tak, aby umožňovala stahování o rychlosti alespoň 100 Mb/s. Tento postup zajistí transparentnost pro podnikatele, kteří vyjádřili zájem o zavedení sítě v této oblasti, a při koncipování svých podnikatelských plánů tak budou moci posoudit, jaké konkurenci ze strany jiných sítí budou pravděpodobně čelit. Pozitivní účinek této transparentnosti závisí na tom, zda účastníci trhu odpoví pravdivě a v dobré víře.

Účastníci trhu mohou sice své plány zavedení sítě z nepředvídatelných, objektivních a opodstatněných důvodů změnit, Úřad, případně jiný příslušný orgán veřejné moci, však získají kompetenci, a to i v případě, že je dotčeno veřejné financování, ve vhodných případech uložit pokutu, jestliže jim byly vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti poskytnuty zavádějící, chybné nebo neúplné informace. Pro účely příslušného ustanovení (§ 120 odst. 5) týkajícího se pokut by se hrubou nedbalostí měla rozumět situace, kdy podnikatel nebo orgán veřejné moci poskytne zavádějící, chybné nebo neúplné informace v důsledku svého chování nebo vnitřní organizace, které zdaleka nedosahuje náležité péče ohledně poskytovaných informací. Nezbytnou podmínkou hrubé nedbalosti by neměla být skutečnost, že podnikatel nebo orgán veřejné moci si je vědom toho, že poskytované informace jsou zavádějící, chybné nebo neúplné, ale skutečnost, že by si toho vědom byl, pokud by jednal nebo byl organizován s náležitou péčí. Je důležité, aby s ohledem na negativní dopad na hospodářskou soutěž a na veřejně financované projekty byly pokuty dostatečně odrazující. Ustanoveními týkajícími se pokut by neměla být dotčena žádná práva na náhradu škody v souladu s právními předpisy.

V zájmu předvídatelnosti investičních podmínek by příslušné orgány měly mít možnost s podnikateli a veřejnými orgány, které vyjádří zájem na zavedení sítí s velmi vysokou kapacitou, sdílet informace o tom, zda se v dotčené oblasti provádí nebo plánují jiné typy modernizací sítí, též s rychlostí stahování dat nižší než 100 Mb/s.

Orgány veřejné moci, které jsou zodpovědné za poskytování veřejných prostředků na zavádění sítí elektronických komunikací nebo které navrhují plány rozvoje sítí elektronických komunikací, musí zohledňovat výsledky zeměpisného mapování.

Cílem úpravy v odstavci 8 je zamezit neefektivnímu, resp. duplicitnímu, zeměpisnému mapování, proto má mít ČTÚ informace o záměrech zeměpisného mapování i o výstupech, aby mohl případně v rámci spolupráce korigovat kroky orgánu veřejné moci a mj. snižovat administrativní zátěž na povinné osoby. Zároveň se ukládají orgánu veřejné moci povinnosti z hlediska zabránění střetu zájmů a zachovávání informací, neboť sbírané informace mohou mít obchodní hodnotu.

K bodu 342 (§ 116 odst. 4)

Toto ustanovení v souladu s čl. 3 odst. 3 Kodexu upravuje spolupráci Úřadu a Ministerstva s Komisí.

K bodu 343 (§ 117 odst. 1)

Zpřesnění právní úpravy týkající se spolupráce Úřadu s obdobnými regulačními orgány v jiných státech včetně možnosti uzavírat vzájemné dohody o spolupráci.

K bodu 344 (§ 117 odst. 3)

Doplnění možnosti pro Úřad poskytovat informace i Sdružení BEREC.

K bodu 345 (§ 117 odst. 5 až 7)

V zájmu podpory efektivní přeshraniční koordinace, a to zejména v případě celoevropských operátorů, Sdružení BEREC vede databázi oznámení o podnikání, které předávají příslušné národní úřady, tj. v podmínkách České republiky Úřad.

Úřad zachovává stejnou míru ochrany informací (např. důvěrné nebo obchodní tajemství) při předávání těchto informací orgánům EK nebo Sdružení BEREC.

Povinnost Úřadu předávat Sdružení BEREC informace o číslech určených k využívání mimo území ČR pro účely zřízení a vedení databáze těchto čísel právě Sdružením BEREC.

K bodu 346 až 402 (§ 118 a § 119)

V souvislosti s úpravou zákona o elektronických komunikacích se nově upravuje struktura přestupků, upravují se přestupky tak, aby odpovídaly nově použité terminologii, doplňují se přestupky k povinnostem, které ve stávajícím zákoně o elektronických komunikacích chyběly, čímž se tyto povinnosti staly nevymahatelné a doplňují se přestupky k novým povinnostem.

Jedná se například přestupek při zneužití účastnického čísla, obtěžování marketingovou reklamou nebo porušení povinnosti při shromažďování osobních údajů účastníků k vydání seznamu účastníků.

Taktéž jsou upravena ustanovení týkající se hlasové komunikační služby, která byla pojmově změněna z veřejně dostupné telefonní služby. Obdobná úprava je provedena u původního pojmu telefonní síť, který je v návrhu zákona nahrazen pojmem komunikační síť. Rovněž byla zohledněna úprava u pojmu tísňové služby prostřednictvím tísňové komunikace, který nahradil pojem tísňová komunikace. Nově jsou upraveny přestupky, kterých se může dopustit podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, například bránění procesu přenesení čísla v rozporu s § 34 odst. 14 nebo procesu změny poskytovatele služby přístupu k internetu v rozporu s § 34a odst. 10.

Dále je pro větší přehlednost adresátů právní normy upraven seznam možných přestupků s přihlédnutím a zachováním původní struktury a systematiky.

Sazby pokut stanovené ve vazbě na jednotlivé přestupky obecně vychází z posouzení závažnosti deliktního jednání, zájmu, který může být spácháním přestupku zasažen, a to při současném zhodnocení závažnosti možných finančních dopadů na osoby, které se mohou deliktního jednání dopustit. Současně byly při stanovení výše pokut brány v potaz důvody postihu protiprávních jednání, jejichž cílem je snaha takovému protiprávnímu jednání předcházet. Při stanovování výše pokuty pak bude v konkrétních případech dále přihlíženo např. k tomu, zda se jedná o ojedinělé porušení zákona nebo opakované, bude zohledňována intenzita subjektivní stránky přestupku či otázka rozsahu vzniklé újmy.

K bodu 403 (§ 120 odst. 5 a 6)

Ustanovení § 115a stanoví, že o dané informace budou moci požádat i jiné příslušné orgány veřejné moci. V této situaci by pravomoc ukládat pokuty v případě poskytnutí zavádějících, chybných nebo neúplných informací týkajících se plánů na zavedení sítě měla být svěřena vždy tomu orgánu, který příslušné údaje sbírá, nikoli vždy Úřadu, (i když je sám nebude sbírat).

Při stanovování výše pokut pro pachatele přestupku, který vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti poskytne zavádějící, chybné nebo neúplné informace podle § 115a nebo tyto informace neposkytne vůbec, Úřad nebo jiný příslušný orgán zohlední mimo jiné skutečnost, zda jednání pachatele přestupku mělo nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž a zejména zda v rozporu s původně poskytnutou informací nebo jakoukoli její aktualizací vybudoval, rozšířil nebo modernizoval síť nebo naopak síť nevybudoval a tuto změnu plánu objektivně nezdůvodnil.

K bodu 404 (§ 122 odst. 4)

Legislativně technická úprava.

K bodu 405 (§ 122 odst. 6 a 7)

K § 122 odst. 6

Pro zachování potřebné právní úpravy nutné pro zajištění řádného procesu u kompenzací zejména v oblasti správy rádiového spektra nebo univerzální služby, se upravuje § 122 odst. 6 ve shodě s obdobnou úpravou v zákoně o poštovních službách (§ 34e odst. 3).

K § 122 odst. 7

Navrhuje se vyloučit aplikaci § 152 odst. 6 správního řádu na rozhodování v řízeních vedených podle zákona o elektronických komunikacích obsahující možnosti ukončení řízení o rozkladu, tj. aby platila pro tato řízení z hlediska možností ukončení řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, když dané ustanovení § 152 odst. 6 správního řádu bylo koncipováno primárně pro Ministerstva, nikoli pro jiné ústřední správní úřady s úzkou odbornou specializací, jakým je Úřad, který rozhoduje při respektování funkční příslušnosti dané zákonem v obou stupních správního řízení. Právní úprava obdobná navrhovanému doplnění je obsažena například v energetickém zákoně (§ 96 odst. 2) pro řízení o rozkladu vedená Energetickým regulačním úřadem, který se jako ústřední správní úřad nachází v obdobném postavení jako Úřad. Navrhovanou úpravou dojde rovněž k podpoře zásady hospodárnosti a rychlosti správního řízení, když bude dána možnost v druhém stupni správního řízení vedeného podle zákona o elektronických komunikacích změnit rozhodnutí prvního stupně, aniž by bylo takové rozhodnutí o změně vázáno stávajícími limity stanovenými § 152 odst. 6 správního řádu, které řízení o rozkladu omezují na rozhodnutí odpovídající rozhodnutí v autoremeduře. Věc tak nebude muset být vrácena správnímu orgánu prvního stupně, dojde k urychlení správního řízení a neprohlubování další nejistoty účastníků nad jeho výsledkem. Výslovným vyloučením taxativně vymezených způsobů ukončení řízení o rozkladu tak bude postupováno podle ustanovení § 152 odst.

5 správního řádu, podle kterého platí, že nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. V daném kontextu tak bude aplikováno ustanovení § 90 (Rozhodnutí odvolacího správního orgánu) správního řádu, které dává správnímu orgánu II. stupně možnost opravným prostředkem napadené rozhodnutí za zákonem stanovených podmínek i změnit, nikoliv toliko zrušit a vrátit k novému rozhodnutí správnímu orgánu I. stupně.

K bodu 406 (§ 125 odst. 3)

Legislativně technická úprava. Jedná se o odkaz na nesprávné ustanovení zákona, namísto odstavce 8 je potřeba odkázat na odstavec 9.

K bodu 407 (§ 125 odst. 5)

Ustanovení vymezuje rozsah informací, které Úřad zveřejňuje. Doplnění a zakotvení cíle – zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, v souvislosti se zajištěním přístupu, propojení a interoperability služeb v zájmu koncových uživatelů.

K bodu 408 (§ 125 odst. 10)

Upravuje se poskytování informací ze strany Úřadu.

K bodu 409 (§ 127 odst. 4 a 5)

K § 127 odst. 4

Odstranění duplicity s § 141 odst. 11 správního řádu.

K § 127 odst. 5

Kromě práv na podání opravných prostředků podle práva Evropské unie nebo českého práva je zapotřebí zavést jednoduché řízení, které může být zahájeno na žádost kterékoli strany sporu, k řešení přeshraničních sporů mezi podniky, které poskytují nebo jsou oprávněny zajišťovat sítě nebo poskytovat služby elektronických komunikací v různých členských státech.

Úřad má povinnost oznámit spor Sdružení BEREC, má-li spor vliv na obchod mezi členskými státy, a je jedním z důležitých úkolů Sdružení BEREC vydávat stanoviska k těmto přeshraničním sporům. Úřad v tomto případě musí v co největší míře zohlednit stanovisko Sdružení BEREC ve svých opatřeních, kterými ukládá povinnost určitému podnikateli nebo jiným způsobem spor řeší.

K bodu 410 (§ 128 odst. 2)

Doplňuje se lhůta 4 měsíců, do kdy musí Úřad spor rozhodnout.

K bodu 411 (§ 129 odst. 1)

Důvodem změny je nejednotnost výkladu tohoto ustanovení, kdy soudy danou lhůtu aplikují pouze pro vydání rozhodnutí v I. stupni, na vydání rozhodnutí o rozkladu aplikují lhůtu ze správního řádu. V těchto lhůtách spisy téměř nikdy nejsou předány na II. stupeň, natož rozhodnuty (vzhledem k nutnosti projednání v rozkladové komisi Úřadu).

K bodu 412 (§ 129 odst. 3)

Je třeba jednoznačně určit okamžik, do kdy se platební povinnost odkládá, bez dané úpravy v praxi vznikají výkladové problémy, zda je to okamžikem vydání rozhodnutí o námitce nebo až jeho právní mocí. Z hlediska právní jistoty zejména dotčených spotřebitelů je třeba příslušný okamžik jasně zakotvit.

K bodu 413 (§ 129 odst. 4)

Odstranění duplicity s § 141 odst. 11 správního řádu.

K bodu 414 (§ 130 odst. 1)

Doplnění další skutečnosti pro vedení veřejné konzultace ve vztahu k právům koncových uživatelů a spotřebitelů ohledně veřejně dostupných služeb elektronických komunikací včetně rovnocenného přístupu a možností volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením.

K bodu 415 (§ 130 odst. 6 až 8)

Zpřesnění lhůty pro uplatnění písemných připomínek. Stanovuje se výjimka pro zveřejnění důvěrných informací nebo obchodního tajemství. Pravidla pro vedení konzultací musí zohledňovat přístupnost i pro koncové uživatele se zdravotním postižením.

K bodu 416 (§ 131)

Návrh § 131 komplexně upravuje postup Úřadu při konzultaci návrhů opatření podle § 51, 52, 59, 79, 79a, 80, § 84 nebo § 84a zákona s Komisí, Sdružením BEREC a regulačními úřady ostatních členských států. Nově se zavádí možnost odůvodněného veta ze strany Komise v případě návrhů opatření podle § 51 odst. 6 nebo § 79 odst. 2, které musí Úřad respektovat. Ustanovení upravuje také informační povinnost Úřadu vůči Komisi a Sdružení BEREC o každém přijatém opatření a oprávnění Úřadu vzít návrh opatření v jakékoliv fázi zpět.

K bodu 417 (§ 150 odst. 1)

Legislativně technická úprava s ohledem na zrušení § 43 odst. 5.

K bodu 418 (§ 150 odst. 2)

Legislativně technická úprava.

K bodu 419 (§ 150 odst. 4)

V souvislosti s nově doplňovaným § 33b odst. 2 (systém veřejné výstrahy) je potřeba upravit zmocnění pro Ministerstvo vnitra k vydání vyhlášky podle tohoto ustanovení.

Dále se doplňuje zmocnění pro Ministerstvo vnitra k vydání vyhlášky podle § 33 odst. 17, ve které lze stanovit požadavky na rozsah, formu nebo způsob tísňové komunikace zejména s ohledem na rozvoj nových tísňových aplikací a služeb podle § 33 odst. 15.

K bodu 420 (§ 150 odst. 5)

V souvislosti s návrhem na novou úpravu § 63 a vypuštění § 97 odst. 10 až 12 je potřeba rovněž vypustit příslušné zmocnění Úřadu pro vydání vyhlášky podle § 63 odst. 3 a § 97 odst. 12. Ustanovení bylo rovněž doplněno o zmocnění Úřadu k vydání vyhlášky k provedení v § 34 odst. 5, § 34a odst. 9, § 82 odst. 4, § 84 odst. 4 a § 115 odst. 3.

K bodu 421 (§ 150 odst. 6)

K § 150 odst. 6

V souvislosti s novým § 34 odst. 11 a § 34a odst. 11 se doplňuje příslušné zmocnění pro Ministerstvo spravedlnosti vydat ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu příslušnou prováděcí vyhlášku.

K bodu 422 (přílohy č. 1 a 2 k zákonu č. 127/2005 Sb.)

K příloze č. 1 k zákonu č. 127/2005 Sb.

Přílohou se podle požadavků přílohy VIII Kodexu stanoví požadavky na informace poskytované před uzavřením smlouvy podle § 63. Příloha je dělena na dvě části, kde se výslovně uvádí, jaké informace mají poskytovat poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než přenosových služeb používaných pro poskytování služeb komunikace mezi stroji a které mají poskytovat poskytovatelé služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb.

K příloze č. 2 k zákonu č. 127/2005 Sb.

V souladu s přílohou IV Kodexu se stanoví kritéria pro posuzování nabídek na společné investice.

Vzhledem k současné nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po službách, které umožňují sítě s velmi vysokou kapacitou, a rovněž k obecným úsporám z rozsahu a hustoty nabízejí dohody o společných investicích významné výhody ve formě sdílení nákladů a rizik a umožňují menším subjektům investovat za ekonomicky rozumných podmínek, a tím podporují udržitelnou dlouhodobou hospodářskou soutěž, a to i v oblastech, kde hospodářská soutěž založená na infrastruktuře nemusí být účinná.

Tyto společné investice se mohou uskutečňovat v různých formách včetně spoluvlastnictví aktiv sítě nebo dlouhodobého sdílení rizik prostřednictvím spolufinancování či dohod o nákupu. Dohody o nákupu, které představují společnou investici, v tomto kontextu obnášejí nabytí specifických práv na kapacitu strukturální povahy, zahrnují určitou míru spolurozhodování a umožňují spoluinvestorům, aby v dlouhodobém horizontu účinně a udržitelně soutěžili na navazujících trzích, na nichž působí podnik s významnou tržní silou. Oproti tomu pouhé obchodní dohody o přístupu, které jsou omezeny na pronájem kapacity, uvedeným právům vzniknout nedávají, a nejsou tudíž považovány za společné investice.

K čl. II Přechodná ustanovení

Přechodná ustanovení upravují postup v případě uložených dílčích služeb v rámci univerzální služby, které se tímto zákonem zrušují, lhůtu pro podnikatele pro uvedení smluv do souladu s tímto zákonem a mezní lhůtu pro Úřad pro provedení prvního mapování podle § 115a.

Dále řeší problematiku lhůt pro vydání nových a aktualizaci stávajících opatření obecné povahy, problematiku oznamování podnikání Úřadu a Sdružení BEREC, přezkum plánu využití rádiového spektra, postup v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona, lhůty pro provádění analýz relevantních trhů, u kterých bylo došlo k právní moci rozhodnutí nebo účinnosti opatření obecné povahy před nabytím účinnosti tohoto zákona a vybraných aspektů týkajících se přídělů rádiových kmitočtů.

Stanovuje se u již vydaných seznamů účastníků, že účastník si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu, dokud k tomu neudělí svůj výslovný souhlas.

S ohledem na rozšíření definice služby elektronických komunikací i na služby, u kterých je technicky neproveditelné zajistit plnění povinností podle § 97 odst. 1, 3 a 6, se stanoví, že tyto povinnosti se i nadále vztahují na poskytovatele služeb podle současného znění zákona.

Změnit příděl rádiových kmitočtů udělený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona z důvodů nově stanovených v § 22 odst. 3 může Úřad do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Upravuje se rovněž problematika již zahájených řízení před nabytím účinnosti nové právní úpravy.

K části druhé – Změna zákona o požární ochraně

K čl. III K § 17 odst. 3 písm. a) a § 78 odst. 1 písm. f)

Legislativně technická změna související se změnou terminologie, tj. změna pojmu „tísňové volání“ na pojem „tísňová komunikace“ a k tomuto se vázající změna pojmu „číslo tísňového volání“ na „tísňové číslo“.

K části třetí – Změna zákona o Českém rozhlasu

K čl. IV K bodu 1 až 3 [§ 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 3, § 3 odst. 5]

Navrhuje se upravit povinnost ČTÚ vyhradit Českému rozhlasu rádiové kmitočty, které umožňují pokrytí území České republiky rozhlasovými programy a dalším obsahem v pásmu vyhrazeném podle národní kmitočtové tabulky pro zemské digitální rozhlasové vysílání, a to zejména ve III. televizním pásmu (rozhlasový multiplex veřejné služby). Návrh dále stanoví, že práva k vyhrazeným rádiovým kmitočtům se v rozhlasovém multiplexu veřejné služby udělují na žádost Českého rozhlasu přídělem bez předchozího výběrového řízení podle zákona o elektronických komunikacích.

Práva k využívání rádiových kmitočtů (tj. příděly rádiových kmitočtů) jsou v případě zemského digitálního vysílání (rozhlasového i televizního) udělována provozovateli sítě elektronických komunikací, tedy podnikateli podle zákona o elektronických komunikacích, a nikoliv provozovatelům rozhlasového vysílání podle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/2001 Sb.), jak tomu může být například v případě zemského analogového rozhlasového vysílání. Z tohoto hlediska není Český rozhlas ve stejném postavení jako komerční provozovatelé rozhlasového vysílání.

Současně je třeba zdůraznit, že Český rozhlas je povinen zajistit rozhlasové vysílání v souladu a v rozsahu stanoveném zákonem o Českém rozhlasu (zákon č. 484/1991 Sb.), zatímco komerční provozovatelé rozhlasového vysílání takovou povinnost nemají (svobodná volba podnikání), mohou tedy své vysílání kdykoliv změnit nebo ukončit, což platí i pro provozovatele vysílacích sítí, proto je důležité a důvodné z hlediska zajištění nepřerušené informovanosti obyvatelstva a řádného zajištění poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání vyhrazení veřejnoprávního multiplexu přímo Českému rozhlasu.

Dále je třeba doplnit, že podle ustanovení čl. 48 odst. 2 (ve spojení s bodem 125 a 126 preambule) Kodexu platí, že aniž jsou dotčena zvláštní kritéria a postupy stanovené členskými státy pro udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání s ohledem na plnění cílů obecného zájmu v souladu s právem Unie, individuální práva na užívání rádiového spektra se udělují prostřednictvím otevřených, objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených postupů a v souladu s článkem 45.

Z uvedeného je zřejmé, že pro plnění služeb obecného zájmu, kam veřejnoprávní vysílání Českého rozhlasu nepochybně náleží, je připuštěno již samotným Kodexem udělení individuálních práv k využívání rádiového spektra postupy, které nutně nemusí splňovat výše uvedené požadavky na otevřené, objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřené postupy platné pro udělování těchto práv pro ostatní služby.

K části čtvrté – Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu

K čl. V K bodu 1 a 2 [§ 1 písm. f), hlava sedmá]

Jedná se o legislativně technické úpravy, kdy ve spojení s novou úpravou odměňování předsedy a členů Rady ČTÚ v § 107 odst. 12 zákona o elektronických komunikacích je třeba stávající úpravu podle zákona o platu zrušit.

K části páté - Změna zákona o poštovních službách

K čl. VI K § 38 odst. 4

Navrhuje se vyloučit aplikaci § 152 odst. 6 správního řádu na rozhodování v řízeních vedených podle zákona o poštovních službách obsahující možnosti ukončení řízení o rozkladu, tj. aby platila pro tato řízení z hlediska možností ukončení řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, když dané ustanovení § 152 odst. 6 správního řádu bylo koncipováno primárně pro Ministerstva, nikoli pro jiné ústřední správní úřady s úzkou odbornou specializací, jakým je Úřad, který rozhoduje při respektování funkční příslušnosti dané zákonem v obou stupních správního řízení.

Právní úprava obdobná navrhovanému doplnění je obsažena například v energetickém zákoně (§ 96 odst. 2) pro řízení o rozkladu vedená Energetickým regulačním úřadem, který se jako ústřední správní úřad nachází v obdobném postavení jako Úřad.

Navrhovanou úpravou dojde rovněž k podpoře zásady hospodárnosti a rychlosti správního řízení, když bude dána možnost v druhém stupni správního řízení vedeného podle o poštovních službách změnit rozhodnutí prvního stupně, aniž by bylo takové rozhodnutí o změně vázáno stávajícími limity stanovenými § 152 odst. 6 správního řádu, které řízení o rozkladu omezují na rozhodnutí odpovídající rozhodnutí v autoremeduře. Věc tak nebude muset být vrácena správnímu orgánu prvního stupně, dojde k urychlení správního řízení a neprohlubování další nejistoty účastníků nad jeho výsledkem. Výslovným vyloučením taxativně vymezených způsobů ukončení řízení o rozkladu tak bude postupováno podle ustanovení § 152 odst. 5 správního řádu, podle kterého platí, že nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

V daném kontextu tak bude aplikováno ustanovení § 90 (Rozhodnutí odvolacího správního orgánu) správního řádu, které dává správnímu orgánu II. stupně možnost opravným prostředkem napadené rozhodnutí za zákonem stanovených podmínek i změnit, nikoliv toliko zrušit a vrátit k novému rozhodnutí správnímu orgánu I. stupně.

K části šesté – Změna zákona o integrovaném záchranném systému

K čl. VII K bodu 1 až 3 (§ 7)

S ohledem na úpravu problematiky tísňové komunikace v Kodexu je nutné přizpůsobit i související zákony, tj. zejména zákon o integrovaném záchranném systému. Hlavní změnou je jednoznačné určení koordinátora v ČR za rozvoj a koordinaci tísňové komunikace, která probíhá na evropské číslo 112 a národní čísla 150, 155, 158. Jinými slovy nelze mít různé formy tísňové komunikace pro různá tísňová čísla, proto je nutné v této věci stanovit jednoho koordinátora pro všechny základní složky integrovaného záchranného systému, kterým bude Ministerstvo vnitra. V zákoně o elektronických komunikacích (§ 33) je stanoven minimální rozsah tísňové komunikace (volání a SMS), nicméně se předpokládá, že se budou rozvíjet další formy a způsoby tísňové komunikace podle technických a finančních možností ČR. Dále budou přijímána vhodná opatření, aby osoby se zdravotním postižením měly prostřednictvím tísňové komunikace přístup k základním složkám integrovaného záchranného systému za rovnocenných podmínek jako ostatní osoby, a to i při cestách v jiném členském státě Evropské unie.

Kodex přináší nový institut systému veřejné výstrahy, který musí být provázán s integrovaným záchranným systémem a pro realizaci tohoto institutu ze strany státu se stanoví kompetence Ministerstva vnitra.

K bodu 4 (§ 18 odst. 3)

V § 18 se upřesňuje povinnost pro podnikatele zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací spolupracovat s Ministerstvem vnitra při přípravě a řešení způsobu krizové komunikace a jednotného evropského čísla tísňového čísla volání 112, jakož i národních tísňových čísel 150, 155 a 158.

K části sedmé – Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže

K čl. VIII K § 21ga

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) vykonává svou působnost na úseku ochrany a podpory hospodářské soutěže zejména odhalováním a trestáním přestupků spočívajících v narušení hospodářské soutěže dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nedovoleným spojením soutěžitelů či excesivním výkonem veřejné moci orgány veřejné správy.

Nejzávažnější z těchto praktik bývají pečlivě utajovány a jejich odhalení a prokázání je velmi náročné. To platí zejména pro soutěžiteli uzavírané kartelové dohody (zakázané dohody o určení ceny, rozdělení trhu, bid rigging apod.), které představují porušení § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, nebo článku 101 Smlouvy o fungování EU.

Při jejich vyšetřování je pro ÚOHS velmi důležité prokazovat rovněž existenci předchozích kontaktů mezi soutěžiteli. To je obecně značně problematické, neboť o takovýchto schůzkách si jen málokdo dělá písemné záznamy, a možností jejich odposlechů, či operativního sledování ÚOHS vybaven není. Nicméně vzhledem k tomu, že klíčové osoby téměř vždy i při osobních schůzkách mají zásadně telekomunikační zařízení (typicky mobilní telefony) při sobě, má pro prokázání jejich obecného kontaktu pro ÚOHS velký význam i zjišťování polohy těchto zařízení v čase.

V této souvislosti je třeba zmínit i typický vyšetřovací nástroj používaný ÚOHS k odhalování nedovolených protisoutěžních praktik, a sice šetření na místě u soutěžitelů. Telekomunikační zařízení (služební mobilní telefony, notebooky apod.) manažerů a dalších pracovníků šetřených subjektů jsou běžným objektem vyšetřování ÚOHS při jím prováděných inspekcích. Znepřístupňování, zatajování a poškozování těchto zařízení se stává nejzávažnější formou maření šetření na místě prováděných ÚOHS, což má fatální dopad na jeho efektivitu a možnost prokázat případné porušení soutěžního zákona. Zatajení například přítomnosti služebního mobilního telefonu šetřenou osobou je ze strany ÚOHS mimořádně obtížně odhalitelné a jde o poměrně efektivní způsob zmaření inspekce a následně vedeného správního řízení o přestupku. Právě možnost ověřit, kde se v průběhu inspekce nacházel např. mobilní telefon, umožní ÚOHS prokázat porušení povinnosti spolupracovat a její maření. Výrazně negativní zkušenosti se zatajováním a poškozováním služebních telefonů u soutěžitelů má ÚOHS ze svých šetření provedených v roce 2019.

Proto je z pohledu řádného výkonu působnosti ÚOHS v oblasti hospodářské soutěže vhodné a potřebné včlenit do zákona o elektronických komunikacích oprávnění ÚOHS v odůvodněných případech získat od osob zajišťujících veřejnou komunikační síť nebo poskytujících veřejně dostupnou službu elektronických komunikací patřičné údaje a využít jich k odhalování protisoutěžního jednání a následně k řádnému vedení správních řízení.

Tato nová pravomoc ÚOHS nebude mít výraznější vliv na personální ani materiální nároky soudu, který bude k jejímu využití udělovat souhlas, neboť obecně lze očekávat jen minimální množství případů ročně. Podle odhadu ÚOHS by se mělo jednat o jednotky případů, maximálně však cca 10 případů do roka.

V rámci proporčního zvážení zásahu do soukromí a ochrany hospodářské soutěže lze uvést, že o vhodnosti, resp. způsobilosti daného prostředku k dosažení cíle, v tomto případě objasnění protisoutěžního jednání za využití provozních a lokalizačních údajů mobilních telekomunikačních zařízení soutěžitelů a osob za ně jednajících, nelze mít pochyby. Potřebnost nové zákonné úpravy a zavedení této pravomoci lze spatřovat ve skutečnosti, že neexistuje jiný podobně ekvivalentní a současně méně invazivní prostředek k prokázání a následnému odhalování jednání směřujících k uzavírání zakázaných dohod, než je geolokace mobilních telekomunikačních zařízení soutěžitelů i jejich klíčových zaměstnanců (pracovní/služební telefony). Proto je třeba navrhovanou právní úpravu pokládat i za přiměřenou, neboť existuje významný zájem společnosti na rychlém a efektivním odhalování především nejzávažnějších protisoutěžních jednání – typicky kartelů. Je třeba zdůraznit, že veškeré provozní a lokalizační údaje mobilních telekomunikačních zařízení budou využívány výhradně se svolením soudu. Není proto možné, aby docházelo k neomezenému a svévolnému zásahu do soukromí a práv sledovaných osob.

Vyšetřování ÚOHS směřuje k odhalování přestupků soutěžitelů, kteří jsou v naprosté většině případů právnickými osobami. ÚOHS tak sice bude žádat lokalizační údaje služebních mobilních zařízení fyzických osob, které jednají za, či jsou zaměstnanci, daného soutěžitele (právnické osoby), a které využívají tato telekomunikační zařízení v rámci svých pracovních povinností, nicméně na jejich základě bude prokazovat výhradně a pouze porušení povinnosti soutěžitelů vyplývajících ze zákona o ochraně hospodářské soutěže. Shromáždění těchto údajů proto nebude jakkoliv negativně použitelné vůči konkrétní fyzické osobě.

Na základě výše uvedených důvodů se rozšiřuje výčet orgánů oprávněných předmětné údaje získat o ÚOHS, avšak výhradně při postupu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Pro účely spočívající ve výkonu působnosti na jiných úsecích veřejné správy ÚOHS i nadále nebude oprávněn požádat právnickou nebo fyzickou osobu zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací o provozní a lokalizační údaje telekomunikačního koncového zařízení uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Zvolené řešení je obdobné jako u České národní banky, jež disponuje na základě zákona o elektronických komunikacích oprávněním vyžadovat totožné údaje pro účely potírání přestupků na úseku ochrany kapitálových trhů.

K části osmé – Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

K čl. IX K § 5 písm. n)

V souladu s článkem 114 Kodexu uloží Úřad rozhodnutím povinnost šířit ve veřejném zájmu určený rozhlasový nebo televizní program a s tímto programem související služby, aby byl umožněn přístup koncovým uživatelům se zdravotním postižením ke službám televize s internetem a elektronických programových průvodců. Tuto povinnost lze uložit podnikateli, prostřednictvím jehož veřejné komunikační sítě je poskytována služba šíření rozhlasového a televizního vysílání, kterou využívají koncoví uživatelé jako hlavní prostředek příjmu rozhlasového a televizního vysílání nebo podnikateli, který poskytuje služby elektronických komunikací používané pro veřejné šíření rozhlasového nebo televizního vysílání při splnění podmínky, že jejich sítě a služby využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředek pro příjem rozhlasového a televizního vysílání

Tyto povinnosti ukládá Úřad jen na základě zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a tyto povinnosti musí být přiměřené a transparentní z hlediska jasně vymezených cílů obecného zájmu a musí být jednou za pět let podrobeny přezkumu, aby odpovídaly aktuálnímu vývoji technologií a trhu a aby bylo zajištěno, že budou i nadále přiměřené cílům, jichž má být dosaženo.

K části deváté – Změna zákona o správních poplatcích

K čl. X K položce 112 přílohy - písm. e) a f)

Vzhledem k tomu, že úkony prováděné v rámci procesu registrace družicové sítě nebo soustavy jsou dlouhodobého charakteru, (pozn. lhůta pro registraci od její iniciace je celkem 7 let), a jsou pro Úřad v rámci celého procesu registrace družicové sítě nebo soustavy administrativně náročné, je žádoucí přistoupit i k úpravě zákona o správních poplatcích a nově stanovit poplatky za provedení výše uvedených úkonů, resp. za podání jednotlivých žádostí v rámci procesu registrace družicové sítě nebo soustavy podle § 26a odst. 2. Výše správních poplatků je navržena tak, aby odpovídala co do výše správních poplatků a náročnosti procesů licenčním řízením týkajícím se např. licence pro podnikání v energetických odvětvích (položka 23 Sazebníku), oprávnění k provozování televizního vysílání (položka 67 sazebníku) apod., když se jedná co do rozsahu administrativní náročnosti o srovnatelnou agendu.

K části desáté – Změna zákona o Policii České republiky K čl. XI

Legislativně technická změna související se změnou terminologie, tj. změna pojmu „tísňové volání“ na pojem „tísňová komunikace“ a k tomuto se vázající změna pojmu „číslo tísňového volání“ na „tísňové číslo“.

K části jedenácté – Změna zákona o zdravotních službách

K čl. XII K bodu 1 až 3 [§ 16 odst. 3 písm. e), § 18 odst. 2 písm. c) bodu 5, § 83 odst. 1 a § 110 odst. 1 písm. b)]

Legislativně technická změna související se změnou terminologie, tj. změna pojmu „tísňové volání“ na pojem „tísňová komunikace“ a k tomuto se vázající změna pojmu „číslo tísňového volání“ na „tísňové číslo“. Zároveň se v souladu s Kodexem pojem „pracoviště pro příjem tísňového volání“ nahrazuje pojmem „centrum tísňové komunikace“.

K částí dvanácté – Změna zákona o zdravotnické záchranné službě

K čl. XIII K bodu 1 až 8 [§ 3 písm. c), 4 písm. a) a c), § 11 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. a), § 11 odst. 6 písm. a), § 23 písm. d), § 29]

Legislativně technická změna související se změnou terminologie, tj. změna pojmu „tísňové volání“ na pojem „tísňová komunikace“ a k tomuto se vázající změna pojmu „číslo tísňového volání“ na „tísňové číslo“. Ustanovení § 29 se pro nadbytečnost vypouští.

K části třinácté – Změna zákona o Hasičském záchranném sboru

K čl. XIV K bodu 1 až 3 (§ 7 odst. 5, § 32 a § 38 odst. 1 a 5)

Legislativně technická změna související se změnou terminologie, tj. změna pojmu „tísňové volání“ na pojem „tísňová komunikace“ a k tomuto se vázající změna pojmu „číslo tísňového volání“ na „tísňové číslo“.

K části čtrnácté – Změna zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh

K čl. XV K bodu 1 (K § 47a)

Doplňují se povinnosti k zajištění interoperability automobilových rádiových přijímačů a zařízení.

Každé digitální televizní zařízení musí umožňovat dekódování signálů a reprodukci volně šířených signálů a každé zařízení s úhlopříčkou větší než 30 cm musí umožňovat připojení periferních zařízení.

Každé rádiové zařízení zabudované do automobilů kategorie M musí umožňovat příjem a reprodukci jak analogového, tak digitálního rozhlasového vysílání.

K bodu 2 [§ 54 odst. 4 písm. a)]

Doplňuje se odpovídající přestupek za nesplnění povinnosti podle § 47a.

K části patnácté – Změna zákona o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací

K čl. XVI K bodu 1 [§ 2 písm. a)]

Rozšiřuje se definice fyzické infrastruktury v tom smyslu, že pro účely instalace bezdrátového přístupového bodu s malým dosahem nebo jeho připojení k páteřní síti se za fyzickou infrastrukturu považuje i tzv. městský mobiliář, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy, zastávky autobusů a tramvají či stanice metra.

K bodu 2 [§ 2 písm. c) bod 6]

Současné znění ustanovení § 2 písm. c) nepovažuje veřejné orgány bez dalšího za povinné osoby pro účely zpřístupnění fyzické infrastruktury. Veřejné orgány jsou povinnou osobou, pokud vlastní nebo provozují specifickou infastrukturu (např. veřejnou komunikační síť, ale již ne neveřejnou; energetickou infrastrukturu vč. veřejného osvětlení; dopravní infrastrukturu). Ovšem veřejný orgán, který vlastní kolektor, budovu (infrastruktura vhodná a způsobilá k umístění přístupového bodu) nebo např. sloupy pro semafory, billboardy atd., není povinnou osobou podle současného znění zákona.

K bodu 3 (§ 4 odst. 2)

Navrhované doplnění reflektuje skutečnost, resp. poznatky z praxe, že oprávněná osoba v okamžiku podání žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře nemusí mít veškeré údaje pro konečné určení ceny. Vzhledem k tomu, že to zákon nepřipouští výslovně, doplňuje se, že je možné namísto uvedení konkrétní ceny za přístup k fyzické infrastruktuře uvést v návrhu na uzavření smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře i způsob jejího určení. Toto řešení je v souladu s obecnou právní úpravou a požadavky občanského zákoníku, pokud jde o vyjádření (návrhu) ceny.

K bodu 4 až 7 (§ 6 odst. 1, 4, 5 a 7)

Z hlediska aplikační praxe a srozumitelnosti právní úpravy pro dotčenou veřejnost je třeba postavit najisto, že minimální soubor informací a právo oprávněné osoby na poskytnutí souboru minimálních informací se nevztahuje na fyzickou infrastrukturu uvnitř budov, ale pouze na ostatní fyzickou infrastrukturu. Navrhovanému doplnění odpovídá i znění směrnice 2014/61/EU, která v čl. 4 odst. 1 odkazuje na čl. 3 odst. 2, který je transponován do § 4 zákona.

Navržená změna ukládá Úřadu povinnost místo negativního sdělení podle § 155 odst. 3 správního řádu odmítnout poskytnout soubor minimálních údajů formou rozhodnutí za účelem zlepšení právní pozice oprávněné osoby. Přiznání této formy úkonu, kterým se poskytnutí souboru minimálních údajů odepírá, zlepšuje právní postavení oprávněné osoby, pokud jde o přístup k soudní ochraně.

Stávající ustanovení § 6 odst. 4 zákona v poslední větě upravuje lhůtu pro poskytnutí souboru minimálních údajů oprávněné osobě po obdržení povinným orgánem a dále odkazuje na obdobné použití § 6 odst. 3 v případě neposkytnutí údajů, které Úřad získá od povinného orgánu. Část této věty před středníkem představuje duplicitu k poslední větě ustanovení § 6 odst. 2 zákona. Z ustanovení § 6 odst. 3 je patrné, že důvody pro odmítnutí se vztahují na oba případy poskytování údajů podle § 6 odst. 2 (tj. na situaci, kdy Úřad údaje má k dispozici, i na situaci, kdy údaje nemá, ale získá je až poté, co je obdrží od povinného orgánu). V § 6 odst. 4 zákona je tak i část věty za středníkem rovněž nadbytečná.

V případě dalších institutů podle zákona má být žádost oprávněné osoby písemná již v současném znění. Není tedy důvod pro to, aby žádost o soubor minimálních údajů, která je adresována povinné osobě, písemná být neměla. V případě souboru minimálních údajů je sice situace odlišná, protože oprávněná osoba se nejprve musí s písemnou žádostí obrátit na Úřad. To však nevysvětluje, proč by žádost adresovaná povinné osobě písemná být neměla. Požadavek písemné formy není v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU ze dne 15. května 2014 o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, protože směrnice v čl. 4 odst. 4 písemnou formu žádosti výslovně zmiňuje.

K bodu 8 (§ 7 odst. 5)

Ustanovení § 7 odst. 5 je duplicitní k právní úpravě obsažené v § 17 odst. 4, která upravuje komplexně způsob, jakým je rozhodováno Úřadem podle tohoto zákona. Dané ustanovení lze současně považovat za nesystematicky zařazené, proto se vypouští.

K bodu 9 (§ 8 odst. 2)

Obdobně jako v případě žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře není v případě žádosti o průzkum fyzické infrastruktury na místě současnou právní úpravou výslovně umožněno v návrhu smlouvy o průzkumu na místě uvést namísto konkrétní ceny způsob jejího určení. V dalším lze odkázat na odůvodnění k § 4 odst. 2.

K bodu 10 (§ 12 odst. 2)

Navrhovaná změna rozšiřuje důvody pro odmítnutí žádosti o údaje o stavebních pracích o možnost odmítnout žádost, pokud ji oprávněná osoba ani na výzvu neodůvodnila. Povinná osoba má podle ustanovení § 11 odst. 1 povinnost údaje o stavebních pracích financovaných z veřejných prostředků na základě její odůvodněné písemné žádosti poskytnout. Neodůvodněnost žádosti však nezakládá možnost ji odmítnout. Přitom obdobná úprava týkající se žádosti o poskytnutí souboru minimálních údajů neodůvodněnost žádosti jako důvod pro její odmítnutí výslovně zakotvuje § 7 odst. 2 písm. c). Povinná osoba podle zákona nemá povinnost oprávněnou osobu informovat, že její žádosti pro neodůvodněnost nevyhoví. Právní úprava je tedy v případě dvou typově obdobných postupů, (jejichž účelem je poskytnout údaje oprávněné osobě), neodůvodněně odlišná.

K bodu 11 (§ 14 odst. 1)

Obdobně jako v případě žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře není v případě žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy současnou právní úpravou výslovně umožněno v návrhu smlouvy o přístupu k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy uvést namísto konkrétní ceny způsob jejího určení. V dalším lze odkázat na odůvodnění k § 4 odst. 2.

K bodu 12 (§ 17 odst. 6)

Ze stávajícího znění § 17 odst. 6 nevyplývá výslovně v případě jakých sporů je Úřad povinen si vyžádat stanovisko Energetického regulačního úřadu. Z § 17 odst. 7 vyplývá, že obsahem závazného stanoviska Energetického regulačního úřadu je vyjádření ke smlouvě, která je předmětem sporu. Proto navrhovaná změna zpřesňuje ustanovení § 17 odst. 6 tak, že si Úřad vyžádá závazné stanovisko Energetického regulačního úřadu v případě těch sporů, u kterých zákon explicitně stanoví, co má být součástí stanoviska, tedy sporů o uzavření smlouvy. Z hlediska legislativně technického řešení bylo zvoleno taxativní vyjmenování sporů, na které se daná povinnost vztahuje, obdobně jako v případě § 17 odst. 4.

K bodu 13 (§ 17 odst. 7)

V současném znění § 17 odst. 7 není pregnantně vymezeno, k podmínkám jakého přístupu se má Energetický regulační úřad vyjádřit. Bezpochyby se má jednat o přístup k fyzické infrastruktuře. Navrhované doplnění tak má pouze zpřesňující charakter.

K bodu 14 (§ 18)

Navrhuje se doplnit, že ani proti rozhodnutí o neposkytnutí minimálního souboru informací není přípustný rozklad, přezkumné řízení ani obnova řízení, když není důvod, aby existoval jiný (odlišný) postup a možnosti podání opravných prostředků než v případě sporů podle tohoto zákona.

K bodu 15 (§ 20 odst. 3)

Navrhovaná změna ukládá vybírání a vymáhání pokut podle tohoto zákona Úřadu. Úřad je k zajištění vybírání a vymáhání pokut standardně personálně i materiálně vybaven, když tak činí i v případě dalších právních předpisů jako například zákona o elektronických komunikacích či zákona o poštovních službách, není tedy důvod, aby v případě zákona tomu nebylo stejně. Navrhovaná úprava tedy sjednocuje věcně i legislativně procesy spojené se zajišťováním agendy přestupků.

K části šestnácté – Zrušovací ustanovení

V souvislosti se zrušením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (tzv. směrnice o data retention), vzniká potřeba odpovídající změny zákona. S touto změnou souvisí i potřeba zrušení vyhlášky č. 318/2010 Sb., kterou se stanoví forma evidence provozních a lokalizačních údajů a způsob jejího předávání Úřadu.

Ustanovení § 53 odst. 4 nově stanoví povinnost Úřadu, že při posuzování společné významné tržní síly bude postupovat v souladu pokyny EK pro analýzu relevantních trhů a posuzování významné tržní síly. V této souvislosti dochází ke zrušení vyhlášky č. 228/2012 Sb., o stanovení kritérií pro posuzování, zda má více subjektů společnou významnou tržní sílu na relevantním trhu elektronických komunikací.

K části sedmnácté – Účinnost

K čl. XVIII

Navrhuje se nabytí účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, aby byla zachována dostatečně dlouhá legisvakanční doba.

Komplexnost a šíře problematiky navrhovaných změn neumožňuje stanovit jednotné datum účinnosti podle § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb. Zároveň je s ohledem na obecný zájem nutné nastavit rovnováhu mezi skutečností, aby navrhovaná právní úprava byla přijata co nejdříve vzhledem k nutnosti transpozice Kodexu a k přínosům pro spotřebitele a podnikatele v elektronických komunikacích a současně aby byla zachována dostatečná legisvakanční doba pro přípravu adresátů na implementaci navrhované úpravy.

S ohledem na naléhavý obecný zájem se navrhuje rovněž rychlejší nabytí účinnosti u části třetí (čl.

IV) - novela zákona o Českém rozhlasu tak, aby mohly být včas realizovány procesní kroky směřující k vyhrazení Českému rozhlasu rádiových kmitočtů, které umožňují pokrytí území České republiky rozhlasovými programy a dalším obsahem v pásmu vyhrazeném podle národní kmitočtové tabulky pro zemské digitální rozhlasové vysílání.

Dále se navrhuje pozdější nabytí účinnosti v případě zavedení sytému veřejné výstrahy, kde i Kodex umožňuje pozdější zavedení, a to až do 21. června 2022, přičemž předkladatel se rozhodl pro zavedení systému o půl roku dříve, zde se tedy navrhuje nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Dále se navrhuje pozdější nabytí účinnosti u části ustanovení § 61 odst. 4 a ustanovení § 63 odst. 8 bodu 3, které se týkají zrušení oprávnění získávání rodných čísel, která od 1. ledna 2022 již nebudou uváděna v občanských průkazech.

Odložená účinnost se navrhuje také v případě ustanovení § 89 odst. 3 z důvodu nutnosti uchopení nově navrhované úpravy ze strany některých povinných subjektů, a to také k 1. lednu 2022.

V Praze dne 9. listopadu 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v.r.

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy:

doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, v.r.