zákon č. 375/2015 Sb.

Část první (Změna zákona o bankách)

K bodu 1 (§ 5a odst. 4)

Jedná se o legislativně technické změny v souvislosti s přečíslováním odstavců, na které je v ustanovení odkazováno.

K bodu 2 (§ 5a odst. 6)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se zrušením odstavců 1 a 2 v § 41m.

K bodu 3 (§ 5a odst. 6 písm. a))

Jedná se o legislativně technické změny v souvislosti s přečíslováním odstavců, na které je v ustanovení odkazováno.

K bodu 4 (§ 7b odst. 1 a 2)

Vložení nového § 7b odst. 1 souvisí se závěrečným odstavcem čl. 41 odst. 1 směrnice BRRD, který stanoví, že nesplňuje-li překlenovací instituce podmínky pro udělení oprávnění, lze jí udělit časově omezenou licenci.

Vložení nového § 7b odst. 2 souvisí s čl. 38 odst. 7 směrnice BRRD, který požaduje, aby případná žádost nabyvatele u převodu činnosti o potřebné oprávnění, byla posouzena bez zbytečného odkladu tak, aby nedošlo ke zmaření účelu řešení krize.

K bodům 5 a 8 (§ 11 odst. 1 a 9)

Jedná se o legislativně technické úpravy v souladu s čl. 40 odst. 5 Legislativních pravidel vlády.

K bodu 6 (§ 11 odst. 2)

Toto ustanovení je transpozicí čl. 16 odst. 1, 2 a 4 směrnice DGSD. Podle § 11 odst. 2 je banka a pobočka zahraniční banky povinna poskytovat informace klientovi o systému pojištění pohledávek z vkladů, kterého se účastní, zejména týkající se limitů pro výplatu jedné oprávněné osobě, způsobu výplaty náhrady ze systému pojištění pohledávek z vkladů, způsobu uplatnění nároku u systému pojištění pohledávek z vkladů, vyloučení z ochrany poskytované systémem pojištění pohledávek z vkladů apod. K tomuto účelu bude rovněž sloužit informační přehled pro klienta, jehož vzor je obsažený v příloze I směrnice DGSD.

V rámci transpozice čl. 16 odst. 2 směrnice DGSD bylo do návrhu zákona doplněno, že výše uvedené informace musí být klientovi sděleny před uzavřením smlouvy o účtu nebo před přijetím vkladu. Formulací „přijetí vkladu“ není v tomto případě myšleno přijetí částky na účet ve smyslu např. příchozí položky na již existující účet, ale tento pojem má pokrýt jiné depozitní produkty než účty, např. vklady potvrzené vkladní knížkou, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem (viz § 2676 a následující občanského zákoníku). Vkladní knížka, vkladní list či jiný obdobný dokument slouží pouze k potvrzení přijetí vkladu a mají spíše průkazní funkci. Výčet těchto potvrzení o vkladu není vhodné v zákoně výslovně uvádět, byla proto zvolena obecnější formulace.

Klient jednorázově potvrdí, že tyto informace obdržel prokazatelným způsobem, tj. potvrdí obdržení těchto informací svým podpisem na formuláři obsahujícím informační přehled pro klienta před uzavřením smlouvy o účtu nebo před přijetím vkladu. Banka nebo pobočka zahraniční banky je povinna uchovávat výše uvedené potvrzení klienta po celou dobu trvání vkladu.

Banka nebo pobočka zahraniční banky musí na základě transpozice čl. 16 odst. 4 směrnice DGSD tyto informace klientovi poskytnout před uzavřením smlouvy o účtu nebo před přijetím vkladu v českém jazyce nebo v jazyce, na kterém se banka nebo pobočka zahraniční banky s klientem dohodla.

K bodu 7 (§ 11 odst. 3 až 6)

Odstavec 3 Předmětné ustanovení bylo do návrhu zákona vloženo na základě transpozice čl. 16 odst. 3 směrnice DGSD. Banka a pobočka zahraniční banky musí vkladateli potvrdit na výpisu z účtu či v jiném obdobném dokumentu potvrzujícím přijetí vkladu, že daná pohledávka z vkladu podléhá ochraně poskytované systémem pojištění pohledávek z vkladů a uvést v něm odkaz na informační přehled, který musí být poskytnut klientovi alespoň jednou ročně.

Toto potvrzení bude uvedeno na každém výpisu z účtu, jeho obsahem bude údaj o tom, zda se v konkrétním případě jedná o pojištěnou pohledávku z vkladu. Banka nebo pobočka zahraniční banky není v tomto potvrzení povinna uvádět přesnou výši poskytované náhrady za pojištěnou pohledávku z vkladu. Tento postup je v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice DGSD, jak je vykládá Komise.

Odstavec 4 V souvislosti s transpozicí čl. 16 odst. 8 směrnice DGSD je zakotveno v návrhu zákona oprávnění banky sdělit klientovi výše uvedené informace elektronickými prostředky, pokud klient využívá internetové bankovnictví. V návrhu zákona byl záměrně použit výraz „elektronické bankovnictví“, který je již v právním řádu ČR používán. Není nutné v tomto případě rozlišovat mezi jednotlivými druhy komunikace na dálku. Naopak pojem „internetové bankovnictví“, jak jej používá směrnice DGSD, nebyl v návrhu zákona použit, neboť by mohl být chápán v poněkud užším smyslu.

Ustanovení dále uvádí, že pouze na výslovnou žádost klienta je banka nebo pobočka zahraniční banky povinna poskytnout tyto údaje v listinné podobě.

Odstavec 5 Na základě transpozice čl. 16 odst. 3 směrnice DGSD byl do návrhu zákona zapracován požadavek směrnice DGSD spočívající v tom, že systém pojištění pohledávek z vkladů musí na svých internetových stránkách zveřejňovat informace týkající se zejména podmínek pojištění pohledávek z vkladů, postupu jejich uplatnění a výplaty náhrady.

Odstavec 6 Jedná se o transpozici čl. 16 odst. 3 směrnice DGSD. V tomto ustanovení směrnice DGSD je uvedeno, že banka nebo pobočka zahraniční banky musí uvést ve výpisu z účtu či v jiném obdobném dokumentu potvrzujícím přijetí vkladu odkaz na informační přehled podrobněji specifikovaný výše, který musí být poskytnut klientovi alespoň jednou ročně.

V tomto ustanovení je zakotveno zmocnění pro ČNB vydat vyhlášku, kterou se stanoví vzor informačního přehledu poskytovaného klientovi. Na tento vzor je odkazováno v odst. 2 a 3.

Obsahem vzoru informačního přehledu budou základní informace o ochraně vkladu daného klienta podle vzoru uvedeného v příloze I směrnice DGSD. Tento vzorový formulář obsahuje také pole pro potvrzení vkladatele, že informace obdržel. Je-li formulář klientovi předáván v písemné podobě, předpokládá se i písemné potvrzení jeho obdržení. Jiná forma předání informace a potvrzení jejího přijetí je upravena v ustanovení § 11 odst. 5.

V tomto informačním přehledu musí být uveden rovněž odkaz na internetové stránky příslušného systému pojištění pohledávek z vkladů, na kterých musí být uvedeny výše požadované informace poskytované klientovi.

K bodu 9 (§ 16 odst. 5)

Dochází ke zrušení ustanovení z důvodu zavedení překlenovací instituce v rámci návrhu ZOPRK, kterým je implementován čl. 40 a následující směrnice BRRD. Překlenovací instituce nahrazuje institut banky zvláštního určení.

K bodu 10 (§ 20 odst. 7)

Změna ustanovení souvisí s implementací čl. 38 odst. 8 BRRD, který požaduje, aby o ČNB jako orgán dohledu postupovala tak, aby realizace převodu činnosti nebyla zpožděna a aby nebylo bráněno dosažení účelu řešení krize.

K bodům 11 až 17 (§ 25a odst. 1 a 2, § 25a odst. 3 písm. a) až c), § 25a odst. 4 písm. k) a m))

V souvislosti s transpozicí čl. 29 a 35 směrnice BRRD návrh ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize, jež nahrazují současnou úpravu nucené správy podle příslušných sektorových právních předpisů. Další změny v předmětných ustanoveních pramení z potřeby funkčně navázat na úpravu mlčenlivosti v souladu s návrhem ZOPRK.

K bodu 18 (§ 25f )

Dochází ke zrušení ustanovení v důsledku zavedení ozdravných plánů v návrhu ZOPRK. Článek 124 BRRD ruší článek 74 odst. 4 směrnice CRD, který upravoval ozdravné plány vymezených institucí. Tuto úpravu nyní obsahuje směrnice BRRD. Článek 74 odst. 4 směrnice CRD byl mimo jiné implementován do § 25f ZoB.

K bodu 19 (§ 26 odst. 6 písm. c))

Dochází ke zrušení ustanovení v návaznosti na zrušení části zákona upravující nucenou správu.

K bodům 20 až 22 (§ 26 odst. 8 a 9)

Legislativně technická úprava v souvislosti se zrušením § 26 odst. 6 písm. c).

K bodu 23 (§ 27 až § 33a)

Dochází ke zrušení části zákona upravující nucenou správu. Návrh ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 směrnice BRRD), jež nahrazují současnou úpravu nucené správy podle příslušných sektorových právních předpisů.

K bodu 24 (§ 34 odst. 1)

Dochází ke zrušení poslední části věty za středníkem v souvislosti se zrušením části zákona upravující nucenou správu.

K bodu 25 (§ 34 odst. 3)

Dochází k úpravě ustanovení v návaznosti na zrušení části zákona upravující nucenou správu a ustanovení upravujícího banku zvláštního určení.

K bodu 26 (§ 36 odst. 4)

Jedná se o úpravu, která Garančnímu systému finančního trhu (dále jen „Garanční systém“) zajišťuje právo na příslušné informace v případě, že je banka v likvidaci. Obdobným právem Garanční systém disponuje v případě insolvenčního řízení.

K bodu 27 (§ 36b odst. 4)

Dochází ke zrušení skutkové podstaty přestupku v souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK.

K bodům 28, 35 a 45 (§ 36b odst. 4, § 36e odst. 5 písm. h), § 36h odst. 3 písm. n))

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k nahrazení Fondu Garančním systémem. Dále jsou provedeny legislativně technické změny v souvislosti s přečíslováním odstavců, na které je v ustanovení odkazováno.

K bodu 29 (§ 36b odst. 5)

Byla doplněna nová skutková podstata přestupku, jejímž znakem je porušení povinnosti součinnosti likvidátora, správce, zástupce správce nebo insolvenčního správce podle § 41eb odst. 3.

K bodům 30 a 31 (§ 36b odst. 7)

V souvislosti se zrušením odstavce 4 a doplněním nového odstavce 5 dochází k přečíslování odkazů na odstavce v ustanovení, které stanoví výši pokut za přestupky.

K bodům 32 a 33 (§ 36e odst. 1 písm. h), § 36e odst. 1 písm. i))

Jedná se o legislativně technické změny související s úpravou odkazů na další ustanovení zákona.

K bodům 34 a 44 (§ 36e odst. 5 písm. f), § 36h odst. 3 písm. m))

Dochází k úpravě znění ustanovení v souvislosti se zavedením legislativní zkratky „Fond“ v § 11.

K bodu 36 (§ 36e odst. 5)

Byla doplněna nová skutková podstata správního deliktu, jejímž znakem je porušení povinnosti součinnosti banky podle § 41eb odst. 3.

K bodům 37, 38, 41 až 43 a 50 (§ 36g odst. 1 písm. c) a d), § 36h odst. 1 písm. g) až i), § 39 odst. 1)

Jedná se o legislativně technické změny související s úpravou odkazů na další ustanovení zákona.

K bodům 39 a 40 (§ 36g odst. 2)

Vzhledem ke zrušení možnosti připojištění pobočky podle § 41m dochází ke zrušení správních deliktů souvisejících s tímto připojištěním.

K bodům 46 a 47 (§ 36h odst. 3 písm. o) a odst. 4 písm. c))

Byla doplněna nová skutková podstata správního deliktu, jejímž znakem je porušení povinnosti součinnosti zahraniční banky se sídlem v jiném než členském státě podle § 41eb odst. 3. Zároveň byl odkaz na nové písmeno doplněn v ustanovení, které stanoví výši pokut za správní delikty.

K bodu 48 (§ 38d odst. 2 písm. b))

Na základě transpozice čl. 17 odst. 1 směrnice DGSD byla do předmětného ustanovení vložena povinnost ČNB uvést v informaci poskytované EBA o udělené licenci, že pohledávky z vkladů u banky jsou pojištěny u Garančního systému. Tento požadavek je doplněn do ustanovení § 38d odst. 2 písm. b), ve kterém je transponován také čl. 20 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/36/EU, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, týkajícím se povolení vydaných podle čl. 8 této směrnice.

K bodu 49 (§ 38d odst. 2 písm. d) bod 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s opravou chybného označení peněžní evropské měny euro (viz čl. 43 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).

K bodu 51 (§ 41a odst. 1 až 4)

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení. Fond již nemá právní osobnost, subjektem práv a povinností je Garanční systém, který spravuje část svého jmění ve Fondu. Podrobnosti týkající se Garančního systému upravuje návrh ZOPRK.

Dále dochází k úpravě ustanovení v podobě vypuštění povinnosti poboček zahraničních bank z členského státu, které využily připojištění podle § 41m, účastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů a přispívat do Fondu z důvodu zrušení relevantních ustanovení § 41m. Vklady u poboček zahraničních bank jsou chráněny systémem pojištění pohledávek z vkladů domovského členského státu. Výplatu náhrad provede systém pojištění pohledávek z vkladů hostitelského členského státu jménem a v souladu s pokyny systému pojištění pohledávek z vkladů domovského členského státu, který před výplatou náhrad poskytne systému pojištění pohledávek z vkladů v hostitelském členském státě potřebné finanční prostředky a nahradí mu náklady související s výplatou náhrad pohledávek z vkladů.

Čl. 15 odst. 1 směrnice DGSD v případě zahraniční banky z jiného než členského státu působící na území ČR prostřednictvím pobočky požaduje, aby ČR ověřila rovnocennost ochrany systému pojištění pohledávek z vkladů v tomto jiném než členském státě, a pokud tato ochrana rovnocenná není, stanovila povinnost účastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů v ČR. Recitál směrnice DGSD však současně v bodu 11 uvádí, že je na rozhodnutí členského státu, jaký zvolí přístup k pobočkám zahraničních bank z jiných než členských států s ohledem na ochranu vkladatelů a integritu finančního systému. To umožňuje zachovat současný přístup, kdy jsou pobočky zahraničních bank z jiného než členského státu povinny přispívat do Fondu bez ohledu na úroveň ochrany vkladatelů v daném jiném než členském státu, přičemž v případě úpadku zahraniční banky z jiného než členského státu působící na území ČR prostřednictvím pobočky může být Garanční systém zapojen do výplaty náhrad.

Zároveň dochází k vypuštění legislativní zkratky „banka“ pro tuto část zákona, neboť tato zkratka nebyla v souladu s Legislativními pravidly vlády. V příslušných výskytech dochází k jejímu nahrazení slovy „banka a pobočka banky z jiného než členského státu“ v příslušném tvaru.

K bodu 52 (§ 41a odst. 5)

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

K bodu 53 (§ 41a odst. 6)

Dochází ke zrušení ustanovení v souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK, ve kterém je příslušná právní úprava obsažena.

K bodu 54 (§ 41a odst. 6)

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

K bodu 55 (§ 41b odst. 1 až 7)

Vzhledem k tomu, že Fond přestává být právnickou osobou, zrušují se ustanovení upravující správu a řízení Fondu.

K bodu 56 (§ 41b)

Dochází ke zrušení věty první v souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK, ve kterém je povinnost mlčenlivosti upravena. Dále jsou provedeny legislativně technické změny související s úpravou odkazů na další ustanovení zákona.

K bodu 57 (§ 41c odst. 1)

Do ustanovení byl doplněn odkaz na zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 5 odst. 1 písm. f) směrnice DGSD požaduje, aby byly vyloučeny z pojištění vkladů ty pohledávky z vkladů, jejichž majitel nebyl nikdy zjištěn podle čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (dále jen „směrnice 2005/60/ES“). Povinnost identifikace je transponována zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byl do ustanovení vložen odkaz na tento zákon.

K bodu 58 (§ 41c odst. 2)

Novelizační bod stanovuje v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. c) a j) směrnice DGSD, že pohledávky z vkladů, státních orgánů, orgánů ÚSC a pohledávky z vkladů, u nichž byl pravomocným rozsudkem prokázán původ v úmyslně spáchaném trestném činu legalizace výnosů z trestné činnosti, jsou vyňaty ze systému pojištění pohledávek z vkladů. Ostatní osoby, jejichž vyloučení ze systému pojištění pohledávek z vkladů požaduje směrnice DGSD, jsou vyloučeny již podle stávajícího znění § 41c odst. 2. Mezi tyto osoby patří rovněž investiční společnosti obhospodařující investiční fondy i penzijní společnosti spravující účastnické, transformované a důchodové fondy, neboť jsou finančními institucemi podle § 17a odst. 2. Pro zlepšení přehlednosti ustanovení, která je v dosavadním znění zákona velmi nízká, bylo v návrhu zákona přikročeno k rozdělení jednotlivých případů vyloučení z pojištění do písmen.

Nově jsou podle písmen e) a f) tohoto ustanovení a v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. j) směrnice DGSD ze systému pojištění pohledávek z vkladů vyjmuty pohledávky z vkladů státních orgánů a orgánů ÚSC. Směrnice DGSD však v čl. 5 odst. 2 písm. b) umožňuje zachovat v systému pojištění pohledávek z vkladů vklady místních orgánů s ročním rozpočtem do výše 500 000 EUR. Místním orgánům odpovídají ÚSC, ukazatelem, který byl podle ZZ RIA k návrhu zákona vybrán pro účely doložení výše ročního rozpočtu, jsou daňové příjmy ÚSC. Tento ukazatel byl zvolen zejména s ohledem na jeho časovou stálost. Daňové příjmy jsou daňové příjmy vykázané obcemi a kraji ve výkaze FIN2-12M, sestaveného podle vyhlášky č. 5/2014 Sb., o způsobu, termínech a rozsahu údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů, rozpočtů ÚSC, rozpočtů dobrovolných svazků obcí a rozpočtů Regionálních rad regionů soudržnosti (Příloha č. 6 k vyhlášce č. 5/2014 Sb.). Jedná se o přijaté daňové příjmy ÚSC, ve výkaze FIN2-12M ve sloupci „výsledek od počátku roku“. Zahrnutí pohledávek z vkladů orgánů ÚSC, jejichž roční daňové příjmy jsou nižší než částka 500 000 EUR, do systému pojištění pohledávek z vkladů bylo v písmeni f), ke kterému se váže další novelizační bod. Zahrnutí pohledávek z vkladů ÚSC do pojištěných pohledávek z vkladů bylo ponecháno na základě diskrece umožněné členským státům v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice DGSD.

Stejně jako vklady obcí, jejichž roční rozpočet přesahuje limit 500 000 EUR, budou z pojištění pohledávek z vkladů vyloučeny i vklady dobrovolných svazků obcí a Regionálních rad regionů soudržnosti, jejichž roční rozpočet přesahuje limit 500 000 EUR, protože směrnice DGSD požaduje vyloučení pohledávek z vkladů veřejných orgánů. Tyto orgány pak můžeme považovat za místní orgány sui generis.

Za pohledávky z vkladů, u nichž byl pravomocným rozsudkem prokázán původ v trestné činnosti, není podle stávajícího znění § 41g odst. 2 poskytována náhrada z Fondu, podle § 41g odst. 4 však jsou za tyto vklady odváděny příspěvky do Fondu. Vzhledem k nové konstrukci, kdy je výše příspěvků stanovena na základě objemu krytých pohledávek z vkladů, což jsou pohledávky z vkladů do výše limitu 100 000 EUR, ke kterým jsou vypláceny náhrady, bylo nutné úplně vyloučit pohledávky z vkladů, u nichž byl pravomocným rozsudkem prokázán původ v trestné činnosti ze systému pojištění pohledávek z vkladů. Pokud by totiž stejně jako doposud nebyly vyloučeny, bylo by nutné platit z jejich výše příspěvky. Při určení rozsahu vyloučení z pojištění pohledávek z vkladů, které pocházejí z trestné činnosti, bylo v písmeni

h) tohoto ustanovení přikročeno ke znění textu, které jde v určitých jednotlivostech nad rámec směrnice 2005/60/ES. Vzhledem k tomu, že úmyslnému trestnému činu obsaženému v čl. 1 odst. 2 směrnice 2005/60/ES odpovídá v českém právním řádu úmyslný trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti obsažený v ustanovení § 216 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), ve znění pozdějších předpisů, byl v návrhu ustanovení použit odkaz na tento trestný čin.

Dále se v písmenech a) a b) tohoto ustanovení zakotvují výjimky z vynětí některých osob ze systému pojištění pohledávek z vkladů. Těmito výjimkami jsou pohledávky z vkladů bank a zahraničních bank a spořitelních a úvěrních družstev vložených těmito institucemi vlastním jménem na účet třetí osoby, za splnění podmínek podle § 41f. Povinnost zakotvit krytí pohledávek z vkladů bank a zahraničních bank a spořitelních a úvěrních družstev vložených těmito institucemi vlastním jménem a na účet třetí osoby systémem pojištěním pohledávek z vkladů vyplývá přímo z textu čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice DGSD.

Další výjimkou z vynětí pohledávek z vkladů z pojištění jsou vklady orgánů ÚSC, jejichž skutečné daňové příjmy jsou nižší než částka 500 000 EUR a jsou-li současně splněny podmínky uvedené v odstavci 8.

Podle písmene b) tohoto ustanovení vklady platebních institucí, poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu, institucí elektronických peněz nebo vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu vložené na účet banky vlastním jménem ve prospěch třetí osoby, za splnění podmínek podle § 41f, budou pojištěny i nadále. Zahrnutí těchto vkladů bylo provedeno na základě vyjádření Komise, která připouští možnost zahrnutí takových vkladů do systému pojištění pohledávek z vkladů, pokud členský stát toto zdůvodní a vyřeší případné související komplikace.

Vyjmutí státních fondů z okruhu osob, jejichž pohledávky z vkladů nepodléhají pojištění, bylo provedeno v souladu s ustanovením § 3 písm. h) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, protože státní fondy podle tohoto ustanovení s účinností od 1. 1. 2013 nemohou vést účty v bankách, ale pouze v ČNB. Ponechání výjimky z pojištění pohledávek z vkladů státních fondů by proto v rámci stávajícího systému byla nadbytečná a nekonzistentní s právní úpravou obsaženou v jiném zákoně.

K bodu 59 (§ 41c odst. 3)

V souvislosti se zrušením legislativní zkratky „banka“ pro tuto část zákona dochází k jejímu nahrazení slovy „banka a pobočka banky z jiného než členského státu“ v příslušném tvaru.

K bodům 60 až 62 (§ 41c odst. 6 až 10)

V souvislosti s novou úpravou financování Garančního systému, včetně nového způsobu výpočtu ročních příspěvků bank do Fondu, zavedením mimořádných příspěvků a jejich placením (§ 41ca až 41ce), dochází ke zrušení relevantních ustanovení zákona.

Ustanovení jsou nahrazena ustanoveními upravujícími pojištění pohledávek z vkladů ÚSC, jejichž roční skutečné daňové příjmy jsou nižší než 500 000 EUR. Ustanovení zakotvují určení částky pro účely určení výše skutečných daňových příjmů, určení období, pro nějž jsou pohledávky ÚSC pojištěny s ohledem na rozpočtový rok, k němuž přísluší dané skutečné daňové příjmy, a na den, kdy skutečné daňové příjmy ÚSC dokládá, a dále obsahují určení dne, ke kterému se provede přepočet limitu 500 000 EUR na českou měnu.

Skutečné daňové příjmy v české měně jsou porovnávány s částkou 500 000 EUR, převedenou na českou měnu podle kurzu vyhlášeného ČNB pro poslední den kalendářního roku, ke kterému se skutečné daňové příjmy vztahují, neboli ve kterém ÚSC daňové příjmy realizoval.

Co se týče dokládání skutečných daňových příjmů, jsou pro účely pojištění pohledávek z vkladů ÚSC v určitém roce (např. 2015), dokládány výší skutečných daňových příjmů ÚSC v roce o dva roky předcházejícím (z r. 2013) roku pojištění.

Doložení skutečných daňových příjmů bude moci být ÚSC provedeno buď v předstihu v roce, který předchází roku, v němž mají být pohledávky z vkladů ÚSC pojištěny, nebo přímo v roce, v němž mají být pohledávky z vkladů ÚSC pojištěny. Banka vydá bez zbytečného odkladu po doložení skutečných daňových příjmů ÚSC potvrzení, zda a po které období jsou pohledávky z vkladů ÚSC pojištěny.

Pohledávky z vkladů ÚSC jsou pojištěny od začátku kalendářního roku, v němž mají být pojištěny podle odstavce 7, nebo ode dne, kdy banka vydá potvrzení o pojištění pohledávek z vkladů ÚSC. Druhý případ nastane, pokud ÚSC doloží skutečné daňové příjmy přímo v roce, v němž mají být pohledávky z vkladů ÚSC pojištěny, anebo v posledních dnech předchozího roku a banka nestihne do konce roku vydat potvrzení podle předchozí věty (lhůta „bez zbytečného odkladu“ implikuje možnost až několikadenního zpoždění).

Nárok na výplatu náhrady za pohledávku z vkladu ÚSC nevznikne, pokud jsou skutečné daňové příjmy ÚSC doloženy až po rozhodném dni podle § 41d odst. 1.

Zároveň v souvislosti se zrušením legislativní zkratky „banka“ pro tuto část zákona dochází k jejímu nahrazení slovy „banka a pobočka banky z jiného než členského státu“ v příslušném tvaru a v návaznosti na zřízení Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

K bodu 63 (§ 41ca až § 41ce)

K § 41ca Odstavec 1 Ustanovení zakotvuje povinnost Garančního systému sdělit ČNB nejpozději do 10. dubna každého roku aktuální objem prostředků ve Fondu k 31. březnu příslušného roku pro účely stanovení výše ročního příspěvku banky do Fondu.

Odstavec 2 Zakotvuje se povinnost pro ČNB stanovit nejpozději do 31. května každého roku výši ročního příspěvku banky do Fondu pro příslušný kalendářní rok. Při stanovení ročního příspěvku banky postupuje ČNB podle obecných pokynů EBA upravujících metody výpočtu příspěvků do systémů pojištění pohledávek z vkladů. V rámci tohoto výpočtu ČNB stanoví roční sazbu příspěvků a hodnotu koeficientu upravujícího celkovou výši ročních příspěvků; tyto dva údaje je ČNB povinna uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Roční sazbou příspěvků se rozumí celková hodnota ročních příspěvků bank, kterou ČNB stanoví pro každý kalendářní rok, vyjádřená jako procento z celkového objemu krytých pohledávek z vkladů. Koeficientem upravujícím roční výši příspěvku se rozumí koeficient pokrývající dopady, které může mít zohlednění rizikového profilu banky na celkovou výši ročních příspěvků, popř. zohlednění fáze hospodářského cyklu a možných dopadů procyklických příspěvků.

Odstavec 3 Upravuje se povinnost pro ČNB vydat úřední sdělení, kterým ČNB oznámí způsob výpočtu rizikových vah sloužících pro účely výpočtu výše příspěvku banky do Fondu.

Odstavec 4 V případě, že objem prostředků ve Fondu dosáhne 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů, ukládá se ČNB povinnost stanovit roční sazbu příspěvků tak, aby celková výše ročních příspěvků stanovených v příslušném kalendářním roce odpovídala hodnotě 0,045 % objemu krytých pohledávek z vkladů. Toto ustanovení zajistí, že budou vybírány příspěvky i po dosažení cílové výše 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů a tedy nadále poroste objem prostředků Fondu. Zvolená výše ročního příspěvku 0,045 % vychází z výpočtů uvedených v ZZ RIA. Ustanovení současně zavádí pro pojištěné pohledávky z vkladů podle § 41c odst. 1, jejichž výše nepřevyšuje částku odpovídající 100 000 EUR pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky, legislativní zkratku „krytá pohledávka z vkladu“. Legislativní zkratka nezahrnuje zvýšené náhrady podle § 41ea, přičemž tento přístup je v souladu s výkladem Komise k příslušným ustanovením směrnice DGSD.

Odstavec 5 Ustanovení upravuje v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice DGSD postup pro případ, že dojde k poklesu objemu prostředků ve Fondu pod cílovou úroveň, tedy pod 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů. V takovém případě je ČNB povinna stanovit parametry pro výběr příspěvků (roční sazbu příspěvků a hodnotu koeficientu upravujícího roční výši příspěvku) tak, aby bylo v přiměřené době znovu dosaženo objemu prostředků ve Fondu ve výši 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů. Přestože směrnice DGSD neuvádí konkrétní dobu, během které má být znovu dosaženo úrovně 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů, měla by tato doba odpovídat objemu chybějících prostředků ve Fondu. Proto byla zvolena formulace „v přiměřené době, nejpozději do 5 let“. Je tedy předpokládáno, že požadované úrovně by mělo být dosaženo v období 1 roku až 5 let podle toho, v jaké části intervalu 99,9 % - 66,7 % požadovaného objemu prostředků Fondu ve výši 0,8 % celkového objemu krytých pohledávek z vkladů se skutečný objem prostředků ve Fondu nachází. Poklesne-li objem prostředků ve Fondu pod dvě třetiny z 0,8 % objemu krytých vkladů, stanoví ČNB parametry pro výběr příspěvků tak, aby tohoto objemu bylo znovu dosaženo nejpozději do 6 let od konce roku, ve kterém došlo k tomuto poklesu. Postup podle tohoto ustanovení se použije poté, kdy objem prostředků ve Fondu dosáhl poprvé ode dne nabytí účinnosti zákona 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů. Ačkoli lze očekávat, že objem prostředků ve Fondu ve výši 0,8 % objemu krytých vkladů bude dosažen ke dni účinnosti zákona, návrh zákona musí reflektovat i možnost, že před nabytím účinnosti zákona dojde k čerpání prostředků z Fondu pod úroveň 0,8 % objemu krytých vkladů.

K § 41cb Odstavec 1 Zakotvuje se povinnost pro ČNB sdělit nejpozději do 31. května každého roku Garančnímu systému Fondu informaci o výši příspěvku stanoveného bance pro příslušný kalendářní rok pro účely provedení kontroly, zda byl příspěvek do Fondu pro příslušný rok bankou řádně a včas uhrazen, resp. pro účely případného následného vymáhání zaplacení příspěvku a úroku z prodlení.

Odstavec 2 Ustanovení je transpozicí čl. 10 odst. 3 směrnice DGSD. Garanční systém do 10. června každého roku oznámí způsobem umožňujícím dálkový přístup, zda a jaká část z ročního příspěvku banky může být uhrazena ve formě neodvolatelného platebního příslibu, přičemž přihlíží k pokynům EBA upravujícím další podrobnosti pro uplatňování neodvolatelných platebních příslibů. Výše neodvolatelných platebních příslibů je omezena na 30 % celkového objemu prostředků ve Fondu. Vzhledem k tomu, že omezení se vztahuje na celkový objem prostředků ve Fondu, nelze předpokládat, že podíl neodvolatelných platebních příslibů na ročním příspěvku banky bude vždy činit 30 %, a to např. i z důvodu poklesu hodnoty portfolia Fondu, jehož relativní podíl se oproti nominální hodnotě platebních příslibů změní. Z tohoto důvodu právě Garanční systém rozhodne a následně oznámí limit pro akceptaci neodvolatelných platebních příslibů v příslušném roce. Ustanovení současně zakotvuje pro Garanční systém povinnost uvést v oznámení podmínky pro zajištění neodvolatelného platebního příslibu.

Odstavec 3 Ustanovení v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem 13) směrnice DGSD upravuje podmínky, za kterých Garanční systém může přijmout neodvolatelný platební příslib.

Odstavec 4 Zakotvuje se povinnost banky zaplatit roční příspěvek do Fondu stanovený ČNB pro příslušný kalendářní rok do 30. června každého roku. Ustanovení současně zakotvuje odchylku od zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), spočívající v tom, že opravný prostředek (rozklad) nemá odkladný účinek a rozhodnutí ČNB je tedy předběžně vykonatelné - příspěvek banky do Fondu tedy bude uhrazen před tím, než bude o případném opravném prostředku rozhodnuto.

K § 41cc Odstavec 1 Ustanovením se ukládá Garančnímu systému povinnost informovat bez zbytečného odkladu ČNB o skutečnosti, že prostředky ve Fondu nepostačují k výplatě zákonem stanovených náhrad, a sdělit ČNB předpokládanou výši chybějících prostředků pro účely stanovení mimořádných příspěvků.

Odstavec 2 V souladu s čl. 10 odst. 8 směrnice DGSD upravuje toto ustanovení výběr mimořádných příspěvků v situaci, že prostředky ve Fondu nepostačují k vyplacení zákonem stanovených náhrad. V takovém případě se ČNB ukládá povinnost stanovit mimořádný příspěvek banky, přičemž při stanovení jeho výše ČNB postupuje obdobně jako při stanovení výše příspěvku podle § 41ca odst. 2. Povinnost zaplatit mimořádný příspěvek může být bance uložena v jednom roce i opakovaně, avšak celkový objem mimořádných příspěvků zaplacených bankami v jednom kalendářním roce nesmí převýšit 0,5 % objemu krytých vkladů. Nad tuto úroveň může mimořádné příspěvky požadovat ČNB pouze ve výjimečných případech. Výjimečným případem může být nutnost zajištění funkce Fondu v případě, že prostředky Fondu nejsou ani po odvodu mimořádných příspěvků v objemu 0,5 % krytých vkladů dostatečné k výplatě náhrad vkladů a Fond si nedokáže obstarat chybějící prostředky alternativním způsobem v dostatečném množství či potřebném čase. Navýšení odvodu mimořádných příspěvků však v žádném případě nesmí ohrozit likviditu či solventnost přispívajících úvěrových institucí. Výjimečným případem může dále být dle výkladu Komise například i situace, kdy ČNB dočasně osvobodí některé banky od povinnosti zaplatit mimořádný příspěvek, resp. sníží jeho výši, pokud tato povinnost ohrožuje likviditu nebo solventnost těchto bank, a z tohoto důvodu objem zaplacených mimořádných příspěvků nedosahuje požadované výše.

Odstavec 3 Z důvodu urychlení procesu získání prostředků z mimořádného příspěvku se zakotvuje speciální úprava oproti správnímu řádu, kdy rozhodnutí je prvním úkonem v řízení. Současně se zakotvuje odchylka od správního řádu spočívající v tom, že opravný prostředek (rozklad) nemá odkladný účinek, a rozhodnutí ČNB je tedy předběžně vykonatelné - příspěvek banky do Fondu tedy bude uhrazen před tím, než bude o případném opravném prostředku rozhodnuto.

Odstavec 4 Zakotvuje se povinnost pro ČNB sdělit bez zbytečného odkladu Garančnímu systému informaci o výši mimořádného příspěvku stanoveného bance pro účely provedení kontroly, zda byl mimořádný příspěvek do Fondu řádně a včas uhrazen, resp. pro účely případného následného vymáhání zaplacení mimořádného příspěvku a úroku z prodlení.

Odstavec 5 Bance se ukládá povinnost zaplatit mimořádný příspěvek do Fondu ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne, kdy banka obdržela rozhodnutí ČNB, kterým je jí tato povinnost uložena. S ohledem na účel, pro který je mimořádný příspěvek vybírán (výplata náhrad vkladů), nemůže být mimořádný příspěvek uhrazen ve formě neodvolatelného platebního příslibu.

Odstavec 6 Ustanovení transponuje článek 10 odst. 8 směrnice DGSD. Zakotvuje se právo ČNB dočasně osvobodit banku od povinnosti zaplatit mimořádný příspěvek, resp. snížit jeho výši, pokud by tato povinnost mohla ohrozit likviditu nebo solventnost banky. ČNB je povinna bez zbytečného odkladu informovat o tomto rozhodnutí Garanční systém.

K § 41cd Garančnímu systému se ukládá povinnost bez zbytečného odkladu informovat ČNB o výši příspěvku nebo mimořádného příspěvku zaplaceného bankou, resp. o tom, že banka takový příspěvek nezaplatila tak, aby ČNB měla tyto informace k dispozici pro účely dohledu a případného uložení pokuty za spáchání správního deliktu bankou podle § 36e odst. 5 písm. f) (resp. spořitelní a úvěrní družstva podle § 27b odst. 3 písm. h) ZSÚD), není-li příspěvek zaplacen řádně a včas. Pokud není příspěvek uhrazen řádně a včas, je banka povinna uhradit spolu s příspěvkem také úrok z prodlení na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Od 1. ledna 2014 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Zaplacení příspěvku a úroku z prodlení bude stejně jako podle dosud platné úpravy vymáhat Garanční systém.

K § 41ce Ustanovením se zakotvuje povinnost ČNB stanovit a bance zaplatit příspěvek nebo mimořádný příspěvek v českých korunách.

K bodům 64 a 65 (§ 41d odst. 1 až 3)

Odstavce 1 a 2 Změnou ustanovení v § 41d odst. 1 a novým ustanovením v odstavci 2 se upřesňují podmínky pro zahájení výplat náhrad z Fondu v souladu se směrnicí DGSD. Platná právní úprava vyvolává při praktické aplikaci § 41d odst. 1 nejasnosti.

Z hlediska spuštění mechanismu výplaty náhrad z Fondu je podle nové i stávající směrnice zásadní podmínka, že banka přestala vyplácet splatné vklady a nejeví se být schopna dostát svým závazkům (tj. vyplatit vklady) za zákonných i smluvních podmínek. Přitom ale musejí být splněny dvě dodatečné podmínky, tj. že neschopnost banky je způsobena její finanční situací a zároveň bez perspektivy zlepšení v dohledné době.

Zjištěním rozhodné skutečnosti (tj. „neschopnosti dostát závazkům za zákonných a smluvních podmínek“) podle stávajícího zákona je stav, kdy lze učinit závěr, že vzniklá nepříznivá finanční situace úvěrové instituce, která zavřela svá obchodní místa a zastavila vyplácení vkladů a s tím související platební transakce, není jen přechodná. Jak k tomu uvádí komentářová literatura, „Orgán dohledu může vydat oznámení podle prvního odstavce v podstatě pouze ve stadiu úpadku banky, popř. v situaci, kdy je nevyhnutelné, že se banka v úpadku v blízké době ocitne …přes možná příliš volnou dikci čl. 2 písm. e) DGS nelze považovat za relevantní důvod pro vydání každou situaci, kdy banka nevyplatí „splatný a vymahatelný“ vklad“. Je totiž jasné, že pokud by banka ještě v úpadku nebyla, oznámení jej způsobí. Oznámení může být proto vydáno jen v situaci, kdy má tato skutečnost povahu strukturálního problému banky, a není jen excesem.".

Neschopnost dostát závazkům podle ZoB, tedy znamená, že vklady nejsou disponibilní podle zákonných a smluvních podmínek z důvodu, který vychází z finanční situace úvěrové instituce, a zároveň neexistují reálné předpoklady zlepšení, tj. vzniklá situace nemá přechodný charakter.

Nebere se tudíž v potaz neschopnost pouze dočasná či způsobená např. živelní katastrofou, výpadkem energie, selháním informačního systému v důsledku výpadku počítačové sítě apod. (sama o sobě, tj. pokud nezpůsobila finanční obtíže). Platný zákon však výše uvedená kritéria stanovená ve směrnici DGSD explicitně nezmiňuje a je nutné je dovozovat eurokonformním výkladem a výkladem podle smyslu právní úpravy.

Dalším případem, kdy dosavadní i nová směrnice o systémech pojištění vkladů předpokládají aktivaci mechanismu výplaty náhrad vkladatelům, je soudní rozhodnutí vydané z důvodů přímo souvisejících s finanční situací úvěrové instituce, jehož důsledkem je pozastavení práva vkladatelů uplatňovat vůči této instituci pohledávky. V případě ČR půjde vždy o případy, kdy soud rozhodne podle insolvenčního zákona o úpadku banky nebo pobočky banky z jiného než členského státu EU.

Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu 29 Odo 242/2006, je třeba mezi případy, kdy vzniká nárok na výplatu náhrady za pojištěnou pohledávku z vkladu, zahrnout například i předběžné rozhodnutí týkající se dispozicí s majetkem, který má u sebe v držení finanční instituce. Nejvyšší soud v souvislosti s tím mj. výslovně uvedl: „...okamžikem, kdy soud nařídil předběžné opatření, které... přímo souvisí s finanční situací obchodníka s cennými papíry, byly splněny podmínky vzniku nároku pro výplatu náhrady z Garančního fondu.“ (citováno podle ASPI). Důvody zahájení výplaty náhrad ve směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů, jejíž aplikace se rozsudek týká, jsou přitom shodné s podmínkami směrnice DGSD o systémech pojištění vkladů.

Znění ustanovení § 41d odst. 1 dále reflektuje skutečnost, že směrnice DGSD již neobsahuje úpravu připojištění pobočky úvěrové instituce v hostitelském členském státě.

Odstavec 3 V návaznosti na ustanovení odstavce 1 a 2 se v odstavci 3 upravuje, jakým způsobem a komu ČNB sdělí informaci, kdy nastal rozhodný den. Přesné stanovení rozhodného dne a informování o tom, zda a kdy nastal, je nezbytné z toho důvodu, že na tento den je navázána lhůta, ve které musí banka nebo bývalá banka, likvidátor, správce nebo insolvenční správce poskytnout Garančnímu systému údaje vedené podle § 41c odst. 3, dále lhůta, ve které musí Garanční systém informovat o dni zahájení, místu a způsobu vyplácení náhrad, a také lhůta, ve které musí zahájit výplatu náhrad a ve které vyzve oprávněné fyzické osoby, aby doložily Garančnímu systému splnění právního důvodu vzniku pohledávky z vkladu podle § 41ea. Oznámení o tom, že nastal rozhodný den, sdělí ČNB bezodkladně dotčené bance a Garančnímu systému. Garanční systém je v této souvislosti o možnosti postupu podle § 41d odst. 1 informován již v předstihu podle § 41a odst. 8.

K bodům 66 a 68 (§ 41d odst. 4)

Do ustanovení se doplňuje povinnost pro banku, bývalou banku, likvidátora, správce nebo insolvenčního správce poskytnout Garančnímu systému informaci o zvoleném jazyku u vkladů, u kterých si majitel účtu zvolil jiný jazyk, než jazyk český podle § 41r odst. 2. Tato povinnost je nutná z toho důvodu, aby Garanční systém věděl, v jakém jazyce má s majiteli pojištěných pohledávek z vkladů komunikovat.

Věta za středníkem se vkládá z důvodu využití diskrece v čl. 8 odst. 3 směrnice DGSD, z čehož vyplývá, že se pro vklady podle odstavce 5 lhůty podle tohoto odstavce nepoužijí pro úpravu výplaty náhrad vkladů osobám podle § 41f odst. 7 a 8.

K bodům 67, 70 a 72 (§ 41d odst. 4 a 6)

Ustanovení v odstavcích 4 a 6 byla vložena do zákona v souvislosti s transpozicí čl. 8 odst. 1 směrnice DGSD, podle kterého členské státy zajistí, aby náhrada za pojištěnou pohledávku z vkladu byla k dispozici do 7 pracovních dnů od rozhodného dne. Sedmidenní lhůta vzhledem k odložené účinnosti těchto novelizačních bodů bude aplikována až od 1. června 2016. Do této doby bude vzhledem k využití diskrece v čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice DGSD základní doba pro výplatu beze změn.

V návaznosti na zkrácení lhůty pro výplatu náhrad za pohledávky z vkladů a vzhledem k vyhodnocení dopadů v ZZ RIA je nutné zkrátit i lhůtu pro poskytnutí údajů bankou nebo bývalou bankou, likvidátorem, správcem nebo insolvenčním správcem Garančnímu systému na 3 pracovní dny od rozhodného dne.

Do 6 pracovních dnů od rozhodného dne pak je povinen Garanční systém stanovit den zahájení, místo a způsob výplaty náhrad podle § 41e odst. 2, a vhodným způsobem je spolu s výzvou podle odstavce 7 uveřejnit a vyrozumět o tom Ministerstvo financí a ČNB.

K bodu 69 (§ 41d odst. 5)

V souvislosti s tím, že se v souladu s využitím diskrece obsažené v čl. 8 odst. 3 směrnice DGSD prodlužuje lhůta pro zahájení výplaty náhrad u vkladů vedených podle § 41f odst. 7 a 8 na 15 pracovních dnů, prodlužuje se i lhůta pro poskytnutí údajů podle § 41f odst. 7 a 8 bankou nebo bývalou bankou, likvidátorem, správcem nebo insolvenčním správcem Garančnímu systému na 10 pracovních dnů od rozhodného dne.

K bodu 71 (§ 41d odst. 6)

V textu ustanovení je zavedena povinnost pro Garanční systém stanovit do 6 dnů od rozhodného dne pouze den zahájení, místo a způsob výplaty náhrad za pohledávky z vkladů podle § 41e odst. 2, nikoliv pro účely výplaty zvýšené náhrady podle § 41e odst. 3.

Dále se stanoví, že Garanční systém spolu s informacemi uvedenými výše uveřejní i výzvu, aby oprávněné fyzické osoby doložily Garančnímu systému do 2 měsíců od rozhodného dne svůj nárok na zvýšenou náhradu podle § 41e odst. 3.

K bodu 73 (§ 41d odst. 6)

Z ustanovení v odstavci 5 je vypuštěna poslední věta, protože směrnice DGSD neumožňuje žádnou libovůli státu a orgánů ohledně lhůty pro vyplácení náhrad. Výplata náhrady za pohledávky z vkladů může být odložena pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 41g odst. 3, které bylo vloženo na základě ustanovení čl. 8 odst. 5 směrnice DGSD.

Dále se v souvislosti s tím, že se v souladu s využitím diskrece obsažené v čl. 8 odst. 3 směrnice DGSD prodlužuje lhůta pro zahájení výplaty náhrad u vkladů vedených podle § 41f odst. 7 a 8 na 15 pracovních dnů, zavádí výjimka z obecného postupu pro vklady vedené podle § 41f odst. 7 a 8 upravená v novém odstavci 7.

K bodu 74 (§ 41d odst. 7)

V textu ustanovení je zavedena povinnost pro Garanční systém stanovit do 14 dnů od rozhodného dne den zahájení, místo a způsob výplaty náhrad za pohledávky z vkladů osob podle § 41f odst. 7 a 8.

Odstavec 7 byl doplněn z toho důvodu, že banka nebo bývalá banka, likvidátor, správce nebo insolvenční správce nemohou ve lhůtě 6 dnů stihnout poskytnout Garančnímu systému informace, které těmto osobám má poskytnout osoba podle § 41f odst. 7 a 8. U těchto osob je totiž odlišná úprava předávání dat než v obecné úpravě účtů, u kterých je osoba majitele účtu odlišná od osoby, která je vlastníkem prostředků uložených na účtu podle § 41f odst. 1 až 6 (podle této obecné úpravy musí skutečný vlastník při zakládání účtu nebo při nejbližší dispozici s prostředky na účtu identifikovat osoby, které jsou vlastníky prostředků uložených na účtu a takto poskytovat i informace podle § 41c odst. 3). Naproti tomu osoby podle § 41f odst. 7 a 8 mají povinnost předat data o osobách vlastnících prostředky na účtu až poté, co nastane rozhodný den, nebo pro účely testování systému pojištění pohledávek z vkladů.

Vzhledem k tomu, že podle směrnice DGSD je nutné zkrátit lhůtu pro výplatu náhrad a tuto lhůtu by právě z výše uvedeného důvodu při výplatě náhrad za pohledávky z vkladů podle § 41f odst. 7 a 8 nebylo možné stihnout, umožňuje směrnice DGSD u vkladů, u kterých je osoba majitele účtu odlišná od osoby, která je vlastníkem prostředků uložených na účtu, prodloužit lhůtu pro výplatu až na 3 měsíce.

V ustanovení je proto upravena lhůta pro poskytnutí náhrady, která bude delší, než je tomu u náhrady za ostatní pohledávky z vkladů. Tato lhůta byla v souladu se závěry vyhodnocení konzultací s dotčenými místy stanovena jako patnáctidenní. 5 dní tak mají osoby podle § 41f odst. 7 a 8 na to, aby předaly data bance nebo bývalé bance, likvidátorovi, správci nebo insolvenčnímu správci, dalších 5 dnů má banka, bývalá banka, likvidátor, správce či insolvenční správce na to, aby data zpracoval a ve správném formátu je předal Garančnímu systému, a Garanční systém pak má 5 dnů na zajištění výplaty náhrad.

K bodu 75 (§ 41d odst. 8)

Legislativně technická úprava z důvodu přečíslování předchozích odstavců.

K bodu 76 (§ 41d odst. 9)

Jedná se o opravu chyby, která v zákoně vznikla jeho předcházející novelou. V § 41d odst. 8 je porušení povinnosti likvidátora, správce nebo insolvenčního správce podle § 41d odst. 2 označeno za přestupek, za který je stanovena sankce ve výši 500 000 Kč. Porušení stejné povinnosti označuje za přestupek i § 36b odst. 5 v části Správní delikty a podle § 36b odst. 7 písm. a) lze za něj uložit pokutu do výše 2 000 000 Kč. Ponecháním tohoto stavu by zákon na dvou místech uváděl dvojí maximální výši pokuty jako postih za nesplnění stejné povinnosti. Proto se celé ustanovení § 41d odst. 8 ze zákona vypouští.

K bodu 77 (§ 41e)

Odstavce 1 a 2 Náhrada za pojištěné pohledávky z vkladů se podle návrhu zákona bude poskytovat v měně členského státu, v němž se nachází daný účet, přepočet se pak bude provádět podle kurzu nebo kurzů vyhlášeného ČNB k rozhodnému dni. Pokud ČNB nevyhlašuje kurz pro daný měnový pár, převede se nejdříve částka v EUR do měny české. Následně se částka v české měně převede do měny cizí, ve které se bude vyplácet náhrada za pojištěnou pohledávku z vkladu. Měna, ve které se bude provádět výplata, byla vybrána na základě využití diskrece obsažené v čl. 6 bod 4 písm. e) směrnice DGSD. Součástí pojištěné pohledávky z vkladu jsou i úroky vypočtené k rozhodnému dni, čímž jsou myšleny i přirostlé, i když do rozhodného dne nezapočtené úroky ve smyslu čl. 7 odst. 7 směrnice DGSD.

Pro úplnost je třeba dodat, že ČNB v souladu s § 35 písm. b) zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám. Tyto kurzy vyhlašuje buď jako kurzy devizového trhu, nebo kurzy ostatních měn. Kurzy devizového trhu jsou vyhlašovány pro běžně obchodované měny, a to každý pracovní den po 14:30 hodin s platností pro aktuální pracovní den a pro případnou následující sobotu, neděli či státní svátek (tj. např. kurz vyhlášený v úterý 23. 12. platí pro úterý 23. 12., státní svátky 24.12 až 26. 12. a pro sobotu 27. 12. a neděli 28.12.). Kurzy ostatních měn se vyhlašují pro tzv. “exotické měny“ (t. č. např. i islandská koruna či ukrajinská hřivna), a to poslední pracovní den v měsíci s platností pro celý následující měsíc (tj. kurz vyhlášený v pátek 26. 2. platí pro každý den v období 1.3 až 31.3.); u těchto měn nelze očekávat přesnost vyhlášeného kurzu, protože “exotické měny“ podléhají častým devizovým restrikcím příslušného státu a jejich úřední kurz tedy může být odlišný od tržního. Vzhledem k tomu, že situace, v nichž bude třeba pro účely ZoB, kurz přepočítat (vklady v cizích měnách, pobočky českých bank v zahraničí atd.) mohou nastávat u jakýchkoliv měn, je třeba použít odkaz na kurz (české měny k cizí měně) vyhlášený ČNB (bez omezení na kurzy devizového trhu), jinak nebude pro konkrétní situace příslušný kurz ČNB určen. Rovněž tak je vhodné respektovat užívanou terminologii, podle které se kurz vyhlašuje pro den, nikoliv ke dni.

Pokud nebude daný kurz ČNB vůbec vyhlašovat, použije se per analogiam kurz centrální banky státu, který vydává danou měnu.

Upravené znění odstavce 2 v návrhu znění zákona upravuje základní výši výplaty náhrad, která zůstává nezměněna na úrovni 100 000 EUR pro jednu osobu. Tzv. zvýšená náhrada je upravena v navrhovaném odstavci třetím.

Odstavec 3 Ustanovení vyjmenovává právní skutečnosti, které musejí nastat, aby oprávněné osobě mohla být poskytnuta zvýšená náhrada, stanovuje maximální výši zvýšené náhrady a způsob jejího výpočtu a způsob jakým je přepočtena částka náhrady za pohledávku z vkladu na měnu, ve které má být náhrada vyplacena.

Základním předpokladem pro použití ustanovení odstavce 3 je, že částka vypočtená podle odstavce 1 pro jednu osobu k rozhodnému dni přesahuje částku 100 000 EUR. Zvýšená náhrada se pak poskytuje ve výši, o níž částka vypočtená podle odstavce 1 převyšuje částku 100 000 EUR, maximálně však ve výši 100 000 EUR. Přesná výše zvýšené náhrady se vypočte součtem všech částek, pro které jsou splněny skutečnosti podle § 41ea, a porovnáním s částkou, o níž částka vypočtená podle odstavce 1 převyšuje částku 100 000 EUR. V úvahu se pak bere nižší z těchto částek.

Pro upřesnění je lze uvést tento příklad. Vkladatel bude mít na svém účtu (předpokládáme existenci pouze jednoho účtu vkladatele u příslušné banky) 70 000 EUR, následně budou na jeho účet připsány částky 50 000 EUR a 40 000 EUR, které (obě) splňují předpoklady pro uznání zvýšené náhrady (ačkoliv vznikly z rozdílných právních důvodů podle § 41ea, obě splňují i časový test 3 měsíců), později bude vybráno z účtu 80 000 EUR a nakonec připsáno na účet 100 000 EUR, jejichž připsání nesplňuje předpoklady pro uznání zvýšené náhrady. Konečný zůstatek vkladatele v rozhodný den pak je částka 180 000 EUR. Částka, o kterou částka vypočtená podle odstavce 1 převyšuje částku 100 000 EUR, je částka 80 000 EUR. Náhrada ve lhůtě 7 pracovních dnů je poskytnuta do výše limitu 100 000 EUR. Zvýšená náhrada se pak poskytne (na základě žádosti vkladatele) maximálně ve výši 80 000 EUR. Dále je nutné stanovit součet částek, které splňují předpoklady pro uznání zvýšené náhrady, což je v tomto případě 90 000 EUR. Nižší částkou z částek 90 000 EUR a 80 000 EUR je částka 80 000 EUR. Zvýšená náhrada se tak v tomto případě poskytne ve výši 80 000 EUR.

Právními skutečnostmi, které jsou předpokladem pro vznik právního nároku oprávněné osoby na výplatu zvýšené náhrady, jsou následující:

1) oprávněná osoba se přihlásí Garančnímu systému v prekluzivní lhůtě dvou měsíců podle § 41eb odst. 1,

2) částka byla připsána z právních důvodů upravených v § 41ea písm. a) až i) a tyto právní důvody byly vkladatelem doloženy v souladu se zákonem, a

3) rozhodný den nastal nejpozději do tří měsíců ode dne připsání částky, nebo ode dne, kdy se částka stala právně převoditelnou (z těchto dnů se počítá se dnem, který nastal později)

4) oprávněná osoba je fyzickou osobou.

Přepočet částky zvýšené náhrady na měnu, ve které má být náhrada vyplacena, se provádí obdobně, jako je tomu u přepočtu částky výplaty podle odstavce 2.

Odstavec 4 Pro účely výplaty zvýšených náhrad je nezbytné, aby Garanční systém vyzval oprávněné osoby, aby do 2 měsíců od rozhodného dne doložily splnění právního důvodu vzniku pohledávky z vkladu podle navrhovaného § 41ea. Výzvu Garanční systém zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, v tomto případě ji zejména zveřejní na svých internetových stránkách. Právní skutečnosti vedoucí ke splnění právního důvodu pro výplatu zvýšené náhrady jsou popsány v odůvodnění příslušného ustanovení.

Pokud oprávněné osoby do 2 měsíců od rozhodného dne nedoloží splnění právního důvodu podle § 41ea, jejich právo na zvýšenou náhradu zaniká.

Odstavec 5 Ustanovení je do zákona doplněno z toho důvodu, že podle současné právní úpravy není zřejmé, jakým způsobem se má postupovat při výplatě náhrad, pokud jsou peněžní prostředky více osob evidované na jednom účtu podle § 41f odst. 7 a 8, tedy v případech, kdy se náhrada neposkytuje přímo oprávněné osobě, ale platební instituci, instituci elektronických peněz, OCP a exekutorovi podle § 41f odst. 7 a 8. Zejména není jasné, v jakém poměru se dané osoby mají uspokojit. Staví se tedy najisto, že při výpočtu náhrady se nejdříve poskytuje náhrada za pohledávky z vkladů, která se poskytuje přímo vlastníkovi prostředků (součet účtů dané osoby, kromě účtů podle § 41f odst. 7 a 8).

Pokud pak součet vkladů na účtech dané osoby, kromě účtů podle § 41f odst. 7 a 8 nedosahuje 100 000 EUR, poskytuje se náhrada za pohledávky z vkladů osobám podle § 41f odst. 7 a 8 podle poměru výše pohledávek z vkladů připadajících na jednotlivé osoby podle § 41f odst. 7 a 8.

Pro názornost je vhodné uvést příklad. Osoba má na účtech u banky uloženy prostředky ve výši 50 000 EUR, advokát drží ve prospěch této osoby na účtech u téže banky 10 000 EUR a dva OCP drží na účtech u banky ve prospěch této osoby 30 000 EUR a 90 000 EUR. Rozdělí se náhrady následovně. Osoba přímo obdrží náhradu za pohledávku z vkladu ve výši 60 000 EUR (vklady vložené touto osobou a vklady vložené advokátem na účet ve prospěch této se sčítají a náhrada je vyplácena přímo osobě). Do limitu výplaty náhrad (100 000 EUR) zbývá pouze 40 000 EUR, proto dojde u výplat náhrad vkladů držených OCP ke krácení – za celkových 120 000 EUR bude vyplacena náhrada pouze 40 000 EUR, která se rozdělí mezi tyto dva OCP v poměru jejich vkladů ve prospěch klienta. Vzhledem k tomu, že vklady OCP ve prospěch osoby jsou v poměru 1 ku 3, obdrží první OCP 10 000 EUR a druhý OCP 30 000 EUR.

Odstavec 6 Zvýšená náhrada se neposkytuje za všechny vklady podle § 41f. Poskytuje se pouze v případech, ve kterých jsou vklady částkou předanou do notářské úschovy podle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nebo jde o peníze přijaté advokátem do správy podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že k advokátní a notářské úschově je i z důvodu povinnosti advokátů a notářů pojistit se proti profesní chybě všeobecně chována vysoká důvěra a vzhledem k tomu, že za profesní chybu nelze považovat uložení částky klienta advokátem či notářem na účet u banky, která se dostane do úpadku, je třeba chránit zvýšeně i tyto vklady.

Odstavec 7 Vzhledem k nejasnostem, které by mohly vyplynout ze situace, kdy by měl klient uloženy prostředky v bance i v pobočce téže banky v jiném členském státě, zakotvuje se v tomto ustanovení postup při výpočtu výše náhrady v tomto případě. Bude se postupovat tak, že se zjistí poměr mezi výší pohledávky z vkladu u banky a u pobočky téže banky v jiném členském státě. V tomto poměru se pak započítají dané pohledávky z vkladů do limitu 100 000 EUR. Pokud tedy klient bude mít uloženy prostředky u banky v ČR ve výši ekvivalentu 50 000 EUR a u pobočky téže banky v jiném členském státě bude mít uloženy prostředky ve výši ekvivalentu 150 000 EUR, poskytne se tomuto klientovi náhrada za pohledávku z vkladu v ČR ve výši ekvivalentu 25 000 EUR a za pohledávku z vkladu pobočce téže banky v jiném členském státě ve výši ekvivalentu 75 000 EUR (poměr 1 ku 3). Klientovi jsou poskytovány náhrady v tomto případě na 2 místech, v místě příslušném pro výplatu náhrad pro banku a pro pobočku téže banky v jiném členském státě.

K bodu 78 (§ 41ea a § 41eb)

K § 41ea odst. 1 a 2 Obsahem ustanovení jsou právní důvody, které musejí být splněny pro to, aby oprávněná osoba měla nárok na výplatu zvýšené náhrady v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice DGSD. V ustanovení jsou obsaženy čtyři právní důvody, které musejí být kumulativně splněny pro splnění podmínek pro přiznání zvýšené náhrady. Tyto důvody jsou:

1) oprávněná osoba se přihlásí Garančnímu systému v prekluzivní lhůtě 2 měsíců podle § 41eb odst. 1 (v § 41eb je stanovena povinnost doložit požadované dokumenty pro přiznání zvýšené náhrady),

2) rozhodný den nastal nejpozději do 3 měsíců ode dne připsání částky, nebo ode dne, kdy se částka stala právně převoditelnou (z těchto dnů se počítá se dnem, který nastal později),

3) částka byla připsána z právních důvodů upravených v jednotlivých písmenech tohoto ustanovení, a

4) oprávněná osoba je fyzickou osobou (tato právní skutečnost obsažena v § 41e odst. 3).

Lhůta, po kterou je vklad připsaný z právních důvodů podle jednotlivých písmen ustanovení chráněn, trvá, pokud rozhodný den nastal ve lhůtě ode dne připsání částky na účet až do 3 měsíců po dni, od kterého se daná částka stala právně převoditelnou. Tříměsíční lhůta tedy běží ode dne, kdy byly prostředky připsány na účet, nebo ode dne, kdy se prostředky staly právně převoditelnými. Pokud rozhodný den nastane mezi dnem připsání prostředků na účet a dnem právní převoditelnosti, lhůta neběží a částka požívá zvýšenou ochranu po celou tuto dobu. Typicky však okamžik připsání vkladu na účet a okamžik právní převoditelnosti nastane zároveň. Pokud tyto okamžiky nenastanou zároveň pak den, kdy se částka stala právně převoditelnou, je den, který nastane až po dni připsání dané částky na účet. Po připsání dané částky totiž může být na účtu, na který byla připsána částka, z různých důvodů, provedena blokace prostředků a oprávněná osoba tak s prostředky na účtu nemůže nakládat. Podle praxe bank se jedná zejména o vinkulace s přivolením soudu na základě rozhodnutí soudu (typicky u účtů nezletilých osob, nebo u osob s omezenou svéprávností), blokace účtu na základě předběžného rozhodnutí soudu, u dětských kont omezení nakládání s částkou přesahující běžnou správu podle § 898 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v případě trestního zajištění účtu oprávněné osoby, blokace prostředků na účtu oprávněné osoby na základě zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, apod. Touto blokací však není myšlena situace, kdy je částka přímo připsána na termínovaný účet. Připsáním částky na účet se pro účely začátku běhu lhůty rozumí připsání na první účet v dané bance. I přesto, že vklad bude nadále zvýšeně chráněn i v případě, že oprávněná osoba převede prostředky získané z právních důvodů pro přiznání zvýšené náhrady na jiný účet ve stejné bance, lhůta se neprodlužuje. Pokud však oprávněná osoba převede prostředky získané z právních důvodů pro přiznání zvýšené náhrady na účet v jiné bance, není možné, aby tyto prostředky byly v této jiné bance nadále chráněny. Budou chráněny ve výše popsané lhůtě pouze v bance prvního připsání daných prostředků, pokud zůstatek na účtu u dané banky bude v rozhodný den přesahovat 100 000 EUR. Výše popsaná koncepce byla zvolena z toho důvodu, aby se předešlo různým podvodům (např. řetězení vkladů na účty s dokládáním stejným dokumentem) a aby systém byl co nejjednodušší pro účely výplaty zvýšených náhrad.

Další právní důvody pro přiznání zvýšené náhrady jsou popsány v jednotlivých písmenech tohoto ustanovení. Tyto další právní důvody mohou být splněny jak jednotlivě, tak i kumulativně, pro účely výpočtu zvýšené náhrady se počítá součet částek připsaných v souvislosti s jednotlivými případy a celkový limit výplaty zvýšených náhrad zůstává nezměněn.

Právní skutečnosti podle jednotlivých písmen tohoto ustanovení vycházejí z čl. 6 odst. 2 směrnice DGSD.

Písmeno a) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. a) směrnice DGSD, je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je úhradou kupní ceny z prodeje nemovité věci sloužící k bydlení podle zákona č. 256/2013, o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Oprávněná osoba doloží tuto skutečnost návrhem na zahájení vkladového řízení, jehož povinnou součástí je kupní smlouva, v níž by mělo být uvedeno i číslo účtu, na který má být částka plynoucí z prodeje nemovitosti připsána. Skutečnost, že je nemovitá věc určená k bydlení, plyne z označení nemovitosti v katastru nemovitostí. Nemovitou věcí určenou k bydlení se rozumí nemovitá věc podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky, která byla vydána k provedení zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších přepisů, která je bytovým domem nebo rodinným domem. Pokud se pak jedná o prodej jednotky, bude se pro účely tohoto zákona rozumět nemovitou věcí určenou k bydlení pouze bytová jednotka, nikoliv však nebytová jednotka.

Písmeno b) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „s rozvodem“ podle směrnice DGSD), je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je vypořádáním společného jmění manželů, kde jedním z manželů byla oprávněná osoba. Vypořádání společného jmění manželů může být součástí rozsudku o rozvodu manželství nebo rozsudku o vypořádání jmění manželů vydaném po rozvodu manželství. Zmíněnými pravomocnými rozsudky bude splnění právního předpokladu obsaženého v tomto písmenu dokládáno. Splněním předpokladu nebude vypořádání společného jmění manželů během manželství, protože tato skutečnost není jako skutečnost pro přiznání zvýšené náhrady podle čl. 6 odst. 2 směrnice DGSD aprobována.

Písmeno c) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „se smrtí nebo invaliditou“ podle směrnice DGSD), je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je pojistným plněním oprávněné osobě pro případ invalidity nebo smrti. V tomto případě se bude jednat o jednorázovou výplatu pojistného plnění.

Písmeno d) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „se smrtí“ podle směrnice DGSD) je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky v důsledku nabytí dědictví oprávněnou osobou. Dokumentem, kterým se bude splnění předpokladu dokládat, je rozsudek soudu, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví oprávněné osobě.

Písmeno e) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „s odchodem do důchodu“ podle směrnice DGSD), je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je výplatou jednorázového vyrovnání z penzijního připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkového penzijního spoření, které je doloženo potvrzením penzijní společnosti o vyplacení jednorázového vyrovnání. V tomto případě se bude jednat o jednorázovou výplatu vyrovnání, nikoliv o výplatu státem přiznaného starobního důchodu, protože tyto důchody jsou poskytovány ve více platbách, typicky po dobu několika let v poměrně nízkých částkách.

Písmeno f) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „s propuštěním ze zaměstnání“ podle směrnice DGSD), je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je vyplacením odstupného oprávněné osobě při výpovědi z pracovního poměru, při které náleží zaměstnanci odstupné podle zákona č. 262/2006, zákoník práce, odstupného vyplaceného při rozvázání pracovního poměru dohodou, při kterém náleží zaměstnanci odstupné podle zákona č. 262/2006, zákoník práce, odbytného nebo odchodného vyplaceného oprávněné osobě při skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu, při kterém má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného nebo odchodného, nebo odchodného vyplaceného oprávněné osobě při skončení služebního poměru fyzických osob, které v bezpečnostním sboru vykonávají službu, při kterém mají fyzické osoby, které v bezpečnostním sboru vykonávají službu, nárok na odchodné. Všechny tyto skutečnosti budou doloženy potvrzením zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti (jedná se o formulář Úřadu práce) a vyúčtováním mzdy. Předložení vyúčtování mzdy je nezbytné z toho důvodu, že potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti neobsahuje výši částky odstupného, odbytného nebo odchodného.

Písmena g), h) a i) Podle těchto ustanovení, které jsou transpozicí čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „s vyplacením pojistného plnění, nebo odškodnění za újmu utrpěnou v důsledku trestného činu“ podle směrnice DGSD), je jedním z předpokladů pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je vyplacením náhrady újmy, vydáním bezdůvodného obohacení získaného trestným činem nebo vyplacením pojistného plnění pro případ újmy způsobené oprávněné osobě trestným činem, které je doloženo pravomocným rozhodnutím soudu o spáchaném trestném činu a potvrzením o vyplacení pojistného plnění (potvrzení pouze u přiznání pojistného plnění). Dále je jedním z předpokladů pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je poskytnutím peněžité pomoci oběti trestného činu podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů. Splnění tohoto předpokladu musí být doloženo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti o poskytnutí této pomoci.

Písmeno j) Podle tohoto ustanovení, které je transpozicí čl. 6 odst. písm. c) směrnice DGSD (v tomto případě se jedná o připsání částky v souvislosti „s vyplacením odškodnění za újmu utrpěnou neoprávněného odsouzení“ podle směrnice DGSD), je právním důvodem pro přiznání zvýšené náhrady připsání částky, která je náhradou škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu a ochranném opatření, které je doloženo pravomocným rozhodnutím soudu, rozhodnutím ministerstva, nebo jiného ústředního správního úřadu o přiznání náhrady škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu a ochranném opatření. V tomto případě se bude jednat o případy upravené v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů, v § 9 a následujících.

K § 41eb Navrhované ustanovení upravuje proces podávání žádostí o výplatu zvýšené náhrady a předkládání dokumentů k prokázání nároku na zvýšenou náhradu oprávněnými osobami, hodnocení těchto žádostí a dokumentů, výplaty zvýšených náhrad a sankce při nedodržení požadavků na spolupráci jednotlivých povinných osob s Garančním systémem.

Odstavec 1 Oprávněná osoba, která požaduje vyplacení zvýšené náhrady, doloží v prekluzivní lhůtě 2 měsíců Garančnímu systému dokumenty prokazující splnění podmínek podle § 41ea a řádně vyplněný formulář, jehož vzor vypracuje Garanční systém a uveřejní jej na svých internetových stránkách. Předpokládá se, že ve vzoru by měla být zejména stanovena povinnost identifikace oprávněné osoby, identifikace právních skutečností podle § 41ea, pro které jsou dokládány dokumenty, identifikace jednotlivých listin, číslo účtu osoby, ze kterého byla odepsána částka splňující předpoklady podle § 41ea ve prospěch oprávněné osoby, účet oprávněné osoby, na který byla připsána částka splňující předpoklady podle § 41ea a datum, nebo časové rozmezí, ve kterém byla částka připsána. Poskytnutí těchto údajů je nezbytné z toho důvodu, aby osoba, která bude identifikovat, zda byla částka skutečně připsána a zda splňuje požadované parametry, nemusela procházet celou historii klienta u všech účtů u dané banky. Používání vzoru má za cíl zkrátit celý proces výplaty zvýšených náhrad.

Odstavce 2 až 4 Garanční systém do 4 měsíců od rozhodného dne provede posouzení dokumentů podle odstavce 1 i informací pro účely posouzení nároku na zvýšenou náhradu, k čemuž mu poskytne součinnost banka, bývalá banka, likvidátor, správce nebo insolvenční správce a orgán sociálního zabezpečení. Součinnost banky, bývalé banky, likvidátora, správce nebo insolvenčního správce je nezbytná z toho důvodu, že jen oni disponují potřebnými daty o účtech oprávněné osoby vedených v bance nebo v bývalé bance. Součinnost orgánu sociálního zabezpečení je nezbytná pro ověření nároku vkladatele podle § 41ea písm. f), protože Garanční systém sám nemá k potřebným informacím přístup.

Vzhledem k tomu, že oprávněná osoba nemusí mít po rozhodném dni z různých důvodů všechny potřebné informace, provede Garanční systém, pokud nebude na účtu uvedeném na formuláři podle odstavce 1 transakce podložená předloženými dokumenty, prověření i ostatních účtů oprávněné osoby a jiných období, než těch, která byla uvedena na formuláři. V tomto smyslu tedy nelze chápat chybné označení účtu a doby připsání částky ve formuláři jako skutečnost, že formulář nebyl řádně vyplněn podle odstavce 1 se všemi tomu odpovídajícími právními důsledky.

Garanční systém do 4 měsíců od rozhodného dne oznámí oprávněné osobě, jaká výše zvýšené náhrady jí náleží, den zahájení, místo a způsob vyplácení zvýšených náhrad. Den zahájení výplaty náhrad podle § 41e odst. 3 stanoví Garanční systém tak, aby nastal nejpozději 4 měsíce od rozhodného dne.

Lhůta 4 měsíců od rozhodného byla záměrně zvolena jako jediná pro posouzení nároku, vydání oznámení o výplatě i pro den výplat. Garanční systém musí nejdříve posoudit, zda oprávněná osoba má či nemá nárok na výplatu zvýšené náhrady, následně musí oznámit den výplaty a nakonec nastane den výplaty. Není však jasné, jak budou tyto úkony časově náročné. Dá se očekávat, že nejvíce časově náročnou bude fáze posouzení nároku. Společná lhůta dá Garančnímu systému možnost rozložit všechny kroky tak, aby byly provedeny v celkové lhůtě 4 měsíců. Např. bude možný tento scénář: Garanční systém bude hodnotit nároky vkladatelů 3 měsíce a 20 dnů, oznámení vydá ve 4. měsíci a 25. dnu a výplata bude zahájena v 28. dni 4. měsíce.

Maximální lhůta v délce 4 měsíců od rozhodného dne byla zvolena z toho důvodu, že podle § 373 odst. 4 insolvenčního zákona je možné, aby věřitel, který nesouhlasí s výší nebo charakterem své pohledávky, do 4 měsíců uplatnil u insolvenčního správce písemnou námitku. A vzhledem k tomu, že Garanční systém, který se stává věřitelem banky ve výši práv oprávněných osob banky na plnění z Fondu podle § 41h zákona (do těchto práv vstupuje dnem zahájení plateb, ať už za pohledávky podle § 41e odst. 2, tak i za pohledávky podle § 41e odst. 3), do doby oznámení podle § 41eb odst. 4 nebude vědět, jakou výši pohledávky vůči bance by měl po výplatě zvýšených náhrad mít, je nezbytné, aby byla zvolena lhůta 4 měsíců. Nastavení lhůty 4 měsíců odhlíží od skutečnosti, že rozhodný den většinou nebude zároveň dnem, kdy by mělo být s bankou zahájeno insolvenční řízení, nicméně nebude mu předcházet. Podle § 41d odst. 1 písm. b) totiž není možné, aby rozhodný den nastal až po prohlášení insolvence na banku. Zde je nutné upozornit, že u banky, která je nositelem licence, nemůže být podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, nemůže být prohlášen úpadek.

Odstavec 5 Protože Garanční systém nemůže daným subjektům ukládat sankce, je nezbytné, aby informaci o tom, že dané subjekty nesplnily svou povinnost podle zákona, poskytl orgánu dohledu, který je oprávněn tuto sankci uložit.

K bodům 79, 80, 82 a 83 (§ 41f odst. 2, 5 a 7)

V souvislosti se zrušením legislativní zkratky „banka“ pro tuto část zákona dochází k jejímu nahrazení slovy „banka a pobočka banky z jiného než členského státu“ v příslušném tvaru.

K bodu 81 (§ 41f odst. 3)

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k nahrazení Fondu Garančním systémem.

K bodům 84 a 85 (§ 41f odst. 7)

Podle směrnice DGSD je nutné zkrátit lhůtu pro výplatu náhrad na 7 pracovních dnů. V případě výplat náhrad za pohledávky z vkladů podle § 41f odst. 7 a 8 však může být dodržení této lhůty problematické. Směrnice DGSD ale u vkladů, u kterých je osoba majitele účtu odlišná od osoby, která je vlastníkem prostředků uložených na účtu (tedy situace dle § 41f odst. 7 a 8), prodloužit lhůtu pro výplatu až na 3 měsíce. Na základě ZZ RIA pak byla tato diskrece využita s tím, že se doba pro výplatu náhrady za pohledávky z vkladů podle § 41f odst. 7 a 8 prodlužuje na 15 dnů od rozhodného dne. To znamená, že je možné úměrně tomu prodloužit i lhůtu, za kterou musí osoba podle § 41f odst. 7 a 8 poskytnout bance nebo bývalé bance, likvidátorovi, správci nebo insolvenčnímu správci informace podle § 41c odst. 3 a informaci o vkladech podle § 41r odst. 2 na 5 pracovních dnů od rozhodného dne.

Vzhledem k nové konstrukci, kdy je výše příspěvků do Fondu stanovena na základě objemu krytých pohledávek z vkladů, je nezbytné, aby banka měla k dispozici i potřebné údaje o vkladech vedených podle §41f odst. 7 a 8 a správně stanovila, resp. orgánu dohledu sdělila výši krytých pohledávek z vkladů. V tomto ustanovení však nebylo možné specifikovat frekvenci poskytování údajů osobami podle § 41f odst. 7 a 8 vůči bance, protože doposud není známo znění obecných pokynů EBA, které bude podrobně upravovat stanovení výše příspěvků bank do Fondu. Proto bylo v ustanovení zakotveno, že banka je povinna s osobami podle § 41f odst. 7 a 8 uzavřít písemnou smlouvu upravující způsob, jakým tyto osoby poskytují bance informace pro účely výpočtu výše příspěvku tak, aby banka dostála svým povinnostem daným orgánem dohledu.

K bodu 86 (§ 41f odst. 9)

V souvislosti se zrušením legislativní zkratky „banka“ pro tuto část zákona dochází k jejímu nahrazení slovy „banka a pobočka banky z jiného než členského státu“ v příslušném tvaru a dále v souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k nahrazení Fondu Garančním systémem.

K bodům 87 až 91 (§ 41g)

Odstavec 1 V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k nahrazení Fondu pojištění vkladů Garančním systémem.

Odstavec 2 Text ustanovení navrhovaného ustanovení § 41g odst. 2 (původně odstavec 3) je nutné změnit z toho důvodu, že již není možné se v tomto ustanovení odkazovat na ustanovení odst. 2 písm. b), které se touto novelou vypouští. Podle ustanovení, které je transpozicí čl. 8 odstavec 8 směrnice DGSD má Garanční systém povinnost pozastavit výplatu náhrady, pokud se od orgánů činných v trestním řízení nebo osob uvedených v odstavci 5 dozví, že by mohlo jít o pohledávky z vkladů pocházejících z trestné činnosti. Toto pozastavení může provést, pouze pokud bylo zahájeno trestní stíhání pro trestnou činnost, ze které by měla pocházet pohledávka z vkladu. Výplatu náhrad Garanční systém pozastaví do okamžiku stanoveného v odstavci 4.

Garanční systém může provést pozastavení výplaty náhrad provést pouze přede dnem výplaty náhrad stanoveným podle § 41d odst. 6 a 7 a § 41eb odst. 4. Pokud však výplatu náhrad pozastaví, je pozastavena až do té doby, kdy pominou okolnosti, kvůli kterým byla výplata pozastavena. Toto omezení je provedeno, protože pozastavení výplaty náhrad by bylo velmi obtížné v případech, kdy již Garanční systém předá výplatní bance výplatní databázi.

Za pohledávky z vkladů, u nichž byl pravomocným rozsudkem prokázán původ v trestné činnosti, není podle stávajícího znění § 41g odst. 2 poskytována náhrada z Fondu. Podle § 41g odst. 4 však jsou za tyto vklady odváděny příspěvky do Fondu. Vzhledem k nové konstrukci, kdy je výše příspěvků do Fondu stanovena na základě objemu krytých pohledávek z vkladů, za něž má být poskytnuta náhrada, bylo nutné úplně vyloučit pohledávky z vkladů, u nichž byl pravomocným rozsudkem prokázán původ v trestné činnosti ze systému pojištění pohledávek z vkladů. Pokud by totiž stejně jako doposud nebyly vyloučeny, bylo by nutné platit z jejich výše příspěvky.

Dále se podle směrnice DGSD osobám, které mají k dotčené bance zvláštní vztah, poskytují náhrady za pojištěné pohledávky z vkladů. Z tohoto důvodu se ustanovení, které vylučuje tyto osoby z poskytnutí náhrady za pojištěné pohledávky z vkladů, ze zákona vypouští.

Odstavec 3 a 4 Ustanovení reflektuje čl. 8 odst. 5 směrnice DGSD, podle které je možné pozastavit výplatu náhrad v některých, taxativně vymezených případech. Pokud se jedná o výplatu zvýšené náhrady, její odklad může být odložen již z logiky věci podle § 41d odst. 5, protože Garanční systém stanoví den výplaty náhrad podle § 41e odst. 2, nikoliv den výplaty náhrad podle § 41e odst. 3. Úprava výplaty zvýšených náhrad je obsažena v ustanovení § 41eb.

Výplatu náhrad Garanční systém pozastaví, pokud

a) zjistí, že není jisté, zda a kdo je oprávněn obdržet výplatu náhrady,

b) je Garančnímu systému doloženo, že pohledávka z vkladu je předmětem právního sporu,

c) je Garančnímu systému doloženo, že je pojištěná pohledávka z vkladu předmětem opatření omezujícího nakládání s vkladem a uloženého v souladu s vnitrostátním právním předpisem, právním předpisem jiného státu nebo stanoveného mezinárodní organizací, nebo

d) má výplatu v souladu s ustanovením § 41p odst. 1 provést provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů a potřebné prostředky nelze provozovateli zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů poskytnout do dne zahájení výplaty náhrad.

K písmenu c) je ještě třeba doplnit, že daným opatřením, které může omezit nakládání s vkladem, jsou např. i akty, které na základě aktů přijímaných na půdě OSN vydává v rámci EU Rada - může vydat nařízení o zmrazení účtů, které tak představuje ještě další stupeň ukládání restriktivních opatření. Pokud jde o ustanovení písmene a), b) a c), pozastavení výplaty musí být ukončeno poté, kdy pominou okolnosti, kvůli kterým byla výplata pozastavena. Pokud má výplatu v souladu s ustanovením § 41p odst. 1 provést provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů, je toto pozastavení výplaty provedeno až do doby výplaty provozovatelem zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů, které je provedeno poté, co jsou provozovateli zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů poskytnuty potřebné prostředky. Co se týče pozastavení výplaty náhrad podle odstavce 2, výplata bude obnovena například poté, co soud nebo jiný orgán činný v trestním řízení vydá rozhodnutí o zastavení, nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

Garanční systém může provést pozastavení výplaty náhrad provést pouze před dnem výplaty náhrad stanoveným podle § 41d odst. 6 a 7 a § 41eb odst. 4. Pokud však výplatu náhrad pozastaví, je pozastavena až do té doby kdy pominou okolnosti, kvůli kterým byla výplata pozastavena. Toto omezení je provedeno, protože pozastavení výplaty náhrad by bylo velmi obtížné v případech, kdy již Garanční systém předá výplatní bance výplatní databázi.

Co se týče čl. 8 odst. 5 písm. c) směrnice DGSD ve spojení s čl. 8 odst. 9 směrnice DGSD, není transpozice těchto ustanovení pro ČR relevantní. Důvodem je to, že náklady na výpočet samotných „administrativních nákladů“ na výplatu jednotlivých náhrad podle těchto ustanovení by v případě ČR dalece přesáhly uspořenou částku získanou nevyplacením těchto náhrad. Tím spíše, že podle informací vyplácejících bank zůstává většina nižších částek nevyzvednuta oprávněnými osobami. Tím by byl popřen cíl směrnice DGSD, která se snaží o maximální racionalizaci nákladů spojených se systémy pojištění vkladů. Možnost netransponovat dané ustanovení plyne i z vyjádření Komise k dotazu položenému zástupci Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, která také argumentovala zvýšením administrativních nákladů v důsledku transpozice daného ustanovení.

Odstavec 5 a 7 Ustanovení zakotvují povinnost banky nebo bývalé banky, likvidátora, správce nebo insolvenčního správce poskytnout Garančnímu systému spolu s poskytnutím údajů o vkladatelích vedených podle § 41c odst. 3. Poskytnutí těchto údajů je nezbytné proto, aby na jejich základě mohl Garanční systém pozastavit výplaty náhrad jednotlivým vkladatelům. V případě, že povinné osoby informace Garančnímu systému neposkytnou, bude jim uložena sankce stanovená v příslušných ustanoveních. Vzhledem k tomu, že Garanční systém není správním orgánem a nemůže použít správní trestání, je povinen poskytnout ČNB informaci o tom, že mu daná osoba neposkytla požadované údaje.

K bodům 92 až 94 (§ 41h)

Úprava se provádí z důvodu nutnosti zpřesnit terminologii zákona. Zákon totiž v § 41h hovoří o zahájení plateb a tento termín ZoB nezná. Naopak se v zákoně používá termín zahájení výplaty náhrad. Vzhledem k tomu, že se nově zavádějí dva další termíny výplaty náhrad (zvýšené náhrady a náhrady osobám podle § 41f odst. 7 a 8) staví se v navrhovaném ustanovení najisto, ke kterým přesně dnům se snižuje pohledávka oprávněné osoby vůči bance a od kterého dne běží promlčecí lhůta na plnění oprávněné osoby z Fondu. Tato promlčecí lhůta vždy běží od jednotlivých dnů výplaty náhrad.

Zároveň v souvislosti se zrušením legislativní zkratky „banka“ pro tuto část zákona dochází k jejímu nahrazení slovy „banka a pobočka banky z jiného než členského státu“ v příslušném tvaru a v návaznosti na zřízení Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

K bodu 95 (§ 41i odst. 1)

Dochází ke zpřesnění ustanovení v návaznosti na nový § 41cb a 41cc a současně v návaznosti na zřízení Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

K bodu 96 (§ 41i odst. 2)

Ustanovení je transpozicí čl. 12 směrnice DGSD. V případě, že prostředky ve Fondu nepostačují k výplatě zákonem stanovených náhrad a výběrem mimořádných příspěvků nelze požadované prostředky zajistit v přiměřeném čase nebo dostačující výši, může si Garanční systém obstarat za stanovených podmínek potřebné prostředky formou úvěru od provozovatele zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu.

K bodu 97 (§ 41j)

Ustanovení upravuje v souladu s čl. 12 směrnice DGSD situaci, kdy provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu požádá Garanční systém o úvěr. Garanční systém poskytne úvěr pouze za předpokladu, že provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu žádající o úvěr splní podmínky stanovené v § 41i odst. 2 písm. a) až g) obdobně. Garanční systém je povinen stanovit úrokovou sazbu alespoň ve výši odpovídající sazbě mezní zápůjční facility Evropské centrální banky během doby trvání úvěru (v rámci mezní zápůjční facility mají banky možnost vypůjčit si přes noc od centrální banky likviditu formou repo operace; finanční prostředky v rámci této facility jsou úročeny lombardní sazbou). Před poskytnutím úvěru je Garanční systém povinen požádat o souhlas Ministerstvo financí, neboť poskytnutím takového úvěru se do doby jeho splacení snižuje objem disponibilních prostředků Fondu a zvyšuje se tím riziko případného budoucího nedostatku prostředků Fondu pro výplatu náhrad.

K bodu 98 (§ 41k)

Ustanovení upravuje povinnost ČNB rozhodnout o výběru mimořádných příspěvků v případě, že prostředky nedostačují k výplatě zákonem stanovených náhrad a Garanční systém si musí potřebné prostředky obstarat formou úvěru nebo návratné finanční výpomoci podle § 41i. Je-li Garančnímu systému poskytnut úvěr od provozovatele zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů, ČNB rozhodne o výběru mimořádných příspěvků tak, aby Garanční systém splatil úvěr v souladu s § 41 odst. 2 písm. g) do 5 let od jeho poskytnutí.

K bodu 99 (§ 41m odst. 1 a 2)

Dochází k zrušení ustanovení. Vklady u poboček zahraničních bank z jiného členského státu jsou chráněny systémem pojištění pohledávek z vkladů domovského členského státu. Výplatu náhrad provede systém pojištění pohledávek z vkladů hostitelského členského státu jménem a v souladu s pokyny systému pojištění pohledávek z vkladů domovského členského státu, který před výplatou náhrad poskytne systému pojištění pohledávek z vkladů v hostitelském členském státě potřebné finanční prostředky a nahradí mu náklady související s výplatou náhrad pohledávek z vkladů.

K bodům 100 a 101 (§ 41m)

Toto ustanovení je transpozicí čl. 16 odst. 5 směrnice DGSD a upravuje omezení použití informací poskytovaných klientům k reklamním účelům. Banky a pobočky bank z členských států nesmějí v reklamě zmiňovat neomezené pojištění pohledávek z vkladů a mohou uvést v reklamě pouze odkaz na příslušný systém pojištění pohledávek z vkladů, kterého se účastní a popis fungování tohoto systému.

K bodu 102 (§ 41n)

V tomto ustanovení byla doplněna povinnost bank poskytnout Garančnímu systému údaje vedené podle § 41c odst. 3 a § 41f odst. 2 až 5 ve lhůtě jím stanovené, která však nesmí být kratší než 3 pracovní dny. V souvislosti s využitím diskrece obsažené v čl. 8 odst. 3 směrnice DGSD pak je doplněna prodloužená lhůta (10 pracovních dnů) pro údaje vedené podle § 41f odst. 7 a 8.

Ověřování funkčnosti systému vyplácení náhrad upraveného v § 41n není v současné podobě zátěžovým testem podle čl. 4 odst. 10 směrnice DGSD a rozumí se jím pouze ověřování funkčnosti předávaných dat z hlediska jejich struktury a formy.

K bodu 103 (§ 41n odst. 2 a 3)

Na základě transpozice čl. 4 odst. 10 a 11 směrnice DGSD je v návrhu zákona uvedena povinnost Garančního systému provést nejméně jedenkrát za 3 roky zátěžový test systému pojištění pohledávek z vkladů. Údaje nutné k provedení tohoto zátěžového testu může Garanční systém získávat pouze za tímto účelem a uchovávat je jen po dobu nezbytně nutnou.

Účelem zátěžových testů podle čl. 4 odst. 10 směrnice DGSD bude simulace celého procesu pádu banky. Nebude se jednat pouze o ověřování funkčnosti předávaných dat z hlediska jejich struktury a formy, ale bude se simulovat celý proces pádu konkrétní banky, půjde tedy i o testování připravenosti vyplácející banky, příp. nutnosti dodání likvidity bance, možnosti zajištění dalších prostředků ve Fondu atd. Na základě takto provedených zátěžových testů by měly systémy pojištění pohledávek z vkladů posoudit, zda je nutné zdokonalit jejich systémy. Směrnice DGSD požaduje, aby byly realizovány nejméně jedenkrát za 3 roky.

Ustanovení § 41n odst. 3 je transpozicí čl. 10 odst. 10 směrnice DGSD. Garančnímu systému se ukládá povinnost informovat každoročně do 31. března EBA o výši krytých pohledávek z vkladů a objemu prostředků ve Fondu k 31. prosinci předcházejícího roku.

K bodu 104 (§ 41o odst. 1)

V souvislosti s transpozicí čl. 14 odst. 4 pododst. 1 směrnice DGSD byla do návrhu zákona doplněna povinnost Garančního systému vyměňovat si údaje podle § 41c odst. 3, které je banka nebo bývalá banka, likvidátor, správce nebo insolvenční správce povinna poskytnout Garančnímu systému podle § 41d odst. 4 za účelem přípravy výplaty náhrad za pohledávky z vkladů, a dále údaje získané na základě provedených zátěžových testů podle § 41n odst. 2 s provozovateli zahraničních systémů pojištění pohledávek z vkladů z členských států. Tato výměna informací může probíhat přímo nebo prostřednictvím osob, které ji zprostředkovávají.

K bodu 105 (§ 41o odst. 1)

Na základě transpozice čl. 14 odst. 6 a 7 směrnice DGSD bylo doplněno do návrhu zákona ustanovení o spolupráci Garančního systému při jeho činnosti s ČNB a EBA.

K bodům 106 a 107 (§ 41o odst. 2 až 4)

V souladu s čl. 14 odst. 5 směrnice DGSD se zakotvuje povinnost Garančního systému uzavřít s provozovateli zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu písemné dohody o spolupráci při výplatě náhrad za pohledávky z vkladů a poskytování úvěrů. O obsahu písemných dohod je Garanční systém povinen informovat EBA. V případě, že nelze takové dohody dosáhnout nebo vznikne-li spor o výklad dohody, má Garanční systém právo požádat EBA o urovnání sporu podle čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES.

K bodu 108 (§ 41p až § 41s)

K § 41p Odstavec 1 a 2 Ustanovení upravují na základě čl. 14 odst. 2 směrnice DGSD spolupráci Garančního systému a provozovatelů zahraničních systémů pojištění pohledávek z jiných členských států při výplatě náhrad pohledávek z vkladů. V případě, že dojde k úpadku zahraniční banky z jiného členského státu podnikající na území ČR prostřednictvím pobočky, je Garanční systém povinen v souladu s pokyny provozovatele zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu provést výplatu náhrad za pohledávky z vkladů oprávněným osobám jménem a na náklady tohoto provozovatele, přičemž za jednání učiněné v souladu s pokyny provozovatele zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu nenese Garanční systém odpovědnost. Současně se stanoví, že Garanční systém zahájí výplatu náhrad pohledávek z vkladů až poté, kdy provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů Garančnímu systému poskytne potřebné finanční prostředky k výplatě náhrad. Garanční systém je rovněž povinen jménem zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu poskytovat oprávněným osobám informace a přijímat korespondenci týkající se výplaty náhrad pohledávek z vkladů. V případě, že dojde k úpadku banky se sídlem v ČR podnikající na území jiného členského státu prostřednictvím pobočky, je Garanční systém povinen vydat pokyn, na jehož základě provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu provede výplatu náhrad oprávněným osobám jménem a na náklady Garančního systému. Garančnímu systému se současně ukládá povinnost poskytnout potřebné prostředky k výplatě náhrad provozovateli zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů tak, aby provozovatel zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů měl tyto prostředky k dispozici ke dni zahájení výplaty náhrad. Za jednání provozovatele zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů z členského státu učiněné v souladu s pokyny Garančního systému nese odpovědnost Garanční systém.

Odstavec 3 a 4 Ustanovení transponují čl. 14 odst. 3 pododst. 2 a odst. 4 pododst. 2 směrnice DGSD. V případě, že banka převede svou činnost na zahraniční banku z členského státu (např. přesune-li banka svoje sídlo na území jiného členského státu), ukládá se Garančnímu systému povinnost převést částku odpovídající příspěvkům banky do Fondu zaplaceným v posledním kalendářním roce předcházejícím roku, ve kterém dochází k převodu činnosti banky na zahraniční banku, a to ve výši odpovídající převedeným pohledávkám z vkladů. Tato povinnost se nevztahuje na příspěvky, které banka uhradila jako mimořádné příspěvky podle § 41cc. Banka je povinna 6 měsíců před provedením převodu činnosti oznámit tuto skutečnost Garančnímu systému a příslušnému provozovateli zahraničního systému pojištění pohledávek z vkladů.

K § 41q Ustanovení vychází ze zrušeného § 41o, přičemž upravuje spolupráci Garančního systému a provozovatelů zahraničních systémů pojištění pohledávek z vkladů a jejich zapojení do výplaty náhrad pohledávek z vkladů v případě úpadku banky se sídlem v ČR podnikající na území jiných než členských států prostřednictvím pobočky nebo zahraniční banky z jiného než členského státu podnikající prostřednictvím pobočky na území ČR.

K § 41r Ustanovení upravují podmínky pro zajištění řádné komunikace mezi klienty, resp. majiteli bankovních účtů a Garančního systému.

Odstavec 1 Ustanovení je transpozicí čl. 8 odst. 7 pododst. 1 směrnice DGSD. Podle § 41r odst. 1 návrhu zákona je Garanční systém povinen při komunikaci s majitelem bankovního účtu použít úřední jazyk členského státu, který je používán bankou, u které je uložena pohledávka z vkladu klienta, nebo v úředním jazyce, nebo jazycích, členského státu, ve kterém se pohledávka z vkladu nachází.

Odstavec 2 Ustanovení je transpozicí čl. 8 odst. 7 pododst. 2 směrnice DGSD. Podle § 41r odst. 2 návrhu zákona je Garanční systém povinen při komunikaci s majitelem bankovního účtu použít jazyk, který si majitel sám zvolil při jeho zakládání, pokud banka přímo působí v jiném členském státě, aniž by tam zřídila pobočku. Za účelem naplnění tohoto závazku se stanovuje povinnost pro banky poskytnout Garančnímu systému informace o účtech, u kterých byl zvolen jiný jazyk při komunikaci s jejich majiteli, než jazyk český. Banky jsou povinny tyto informace poskytnout Garančnímu systému do 31. ledna každého kalendářního roku.

K § 41s Jedná se o transpozici čl. 16 odst. 6 směrnice DGSD. V souladu s požadavkem této směrnice musí být vkladatelé informováni o fúzi nebo rozdělení banky, přeměně banky na pobočku z členského státu, převodu jmění na banku jakožto společníka nebo jiných podobných skutečnostech alespoň 1 měsíc před nabytím účinnosti těchto právních jednání. ČNB může povolit zkrácení této lhůty z důvodu ochrany obchodního tajemství nebo zachování finanční stability. Od doby, kdy byli vkladatelé informováni o těchto skutečnostech, mohou ve lhůtě 3 měsíců bez jakékoli sankce vybrat nebo převést své pohledávky z vkladů včetně příslušných úroků, v rozsahu, v jakém v tomto okamžiku přesahují výši náhrady stanovenou v § 41e odst. 2. Touto výší náhrady se rozumí částka vyšší než 100 000 EUR u každé jednotlivé instituce, u které došlo ke změně, kterou je možné vybrat nebo převést do jiné banky včetně příslušných úroků.

K bodu 109 (označení části)

Jedná se o opravu legislativně technické chyby, která v zákoně vznikla předchozí novelizací.

K bodu 110 (§ 44d až 44f)

K § 44d V rámci transpozice čl. 4 odst. 10 směrnice DGSD byla doplněna do návrhu zákona povinnost Garančního systému provést první zátěžový test systému pojištění pohledávek z vkladů podle § 41n odst. 2 nejpozději dne 3. července 2017.

K § 44e Banky, pobočky bank z jiných než členských států, stavební spořitelny a spořitelní a úvěrní družstva mají povinnost přispívat do Fondu podle nových pravidel dle směrnice DGSD, resp. tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že nabytí účinnosti zákona se předpokládá v průběhu 2. pololetí 2015, je postaveno najisto, podle jakých pravidel banky zaplatí příspěvek od účinnosti tohoto zákona do 1. ledna 2016 a nevznikla bankám duplicitní povinnost zaplatit příspěvek jak podle staré, tak nové právní úpravy. Do Ustanovení přechodných a závěrečných bylo doplněno ustanovení, které bankám stanoví povinnost do konce roku 2015 zaplatit příspěvek pouze podle dosavadních pravidel. V případě, že by banka nesplnila tuto povinnost, lze banku sankcionovat na základě ustanovení § 36e odst. 5 písm. f), kde je zakotven správní delikt, kterého se dopustí banka tím, že nepřispívá v rozsahu stanoveném tímto zákonem do Fondu. Obdobně lze sankcionovat spořitelní a úvěrní družstvo podle § 27b odst. 3 písm. h) ZSÚD.

K § 44f Ustanovení v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice DGSD ukládá povinnost ČNB stanovit výši ročního příspěvku banky podle § 41ca odst. 2 tak, aby nejpozději do 3. července 2024 dosáhl objem prostředků ve Fondu alespoň 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů. V případě, že dojde před uplynutím této lhůty k čerpání prostředků Fondu v souhrnné výši převyšující 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů, prodlužuje se tato lhůta o čtyři roky. Tato povinnost je relevantní pouze do okamžiku, kdy objem prostředků ve Fondu poprvé dosáhne 0,8 % objemu krytých pohledávek z vkladů. Poté se postupuje podle § 41ca odst. 4 a 5. Lze očekávat, že objem prostředků ve Fondu dosáhne výše 0,8 % objemu krytých vkladů ke dni účinnosti zákona.

K čl. II (přechodná ustanovení)

K bodu 1

V souvislosti s transpozicí čl. 16 odst. 1, 2 a 4 směrnice DGSD a vzhledem k tomu, že text směrnice DGSD výslovně uvádí, že členské státy „zajistí, aby úvěrové instituce poskytly současným i případným budoucím vkladatelům informace“, bylo nutné uvést v návrhu zákona, že banka a pobočka zahraniční banky je povinna poskytnout informaci podle § 11 odst. 2 i klientovi, se kterým již uzavřela smlouvu o účtu nebo od něj přijala vklad. Vzhledem k tomu, že banky musejí v souvislosti s předáváním povinných informací podle novely zákona upravit svoje systémy, jejichž úprava si vyžádá nemalé množství času, a k tomu, že nabytí účinnosti zákona se předpokládá v průběhu 2. pololetí 2015, je stanoveno, aby informace podle § 11 odst. 2 byly banky povinny poskytnout nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2

Tento bod přechodných ustanovení obsahuje úpravu ochrany poskytované systémem pojištění pohledávek z vkladů těm pohledávkám z vkladů, které podléhaly a již nebudou nadále podléhat ochraně poskytované systémem pojištění pohledávek z vkladů až do stanoveného data jejich splatnosti, pokud byly evidovány u banky nebo pobočky zahraniční banky přede dnem 2. července 2014 a pokud byla při jejich založení stanovena splatnost jiná než na viděnou. V tomto případě se bude jednat zejména o termínované vklady některých ÚSC a státu.

Část druhá (Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech)

K bodu 1 (2aa)

Vložení nového § 2aa odst. 1 souvisí se závěrečným odstavcem čl. 41 odst. 1 směrnice BRRD, který stanoví, že časově omezené oprávnění lze udělit i překlenovací instituci, která nesplňuje podmínky pro udělení takového oprávnění. Vložení nového § 2aa odst. 2 souvisí s čl. 38 odst. 7 směrnice BRRD, který požaduje, aby případná žádost nabyvatele u převodu činnosti o potřebné oprávnění byla posouzena bez zbytečného odkladu.

K bodu 2 (§ 2b)

Tato změna souvisí s čl. 38 odst. 8 směrnice BRRD, který požaduje, aby ČNB jako orgán dohledu postupovala tak, aby realizace převodu činnosti nebyla zpožděna a aby nebylo bráněno dosažení účelu řešení krize.

K bodu 3 (§ 4 odst. 1)

Tato změna byla provedena pro upřesnění znění zákona, jelikož pro družstevní záložny se použije pro účely poskytování informací o systémech pojištění pohledávek z vkladů zvláštní úprava obsažená v ZoB.

K bodu 4 (§ 14 odst. 1 a 2)

Odstavec 1 V tomto ustanovení byla provedena úprava spočívající v uvedení do souladu znění ZoB, a ZSÚD, týkající se doplnění kompetence ČNB v souvislosti s výpočtem a stanovením příspěvku družstevních záložen do Fondu a dále povinnosti bank poskytovat informace klientům o systému pojištění pohledávek z vkladů, kterého se účastní. Informační povinnost upravená v ZoB, se pro banky vztahuje na družstevní záložny analogicky.

Směrnice DGSD neumožňuje zachovat stávající nastavení dvojnásobné procentní sazby příspěvku družstevních záložen do Fondu ve vztahu k příspěvku bank. Směrnice DGSD nově zavádí rizikově vážené příspěvky, kdy je riziko měřeno na úrovni jednotlivých subjektů, nikoli celých subsektorů. Případná vyšší rizikovost některých úvěrových institucí, bez ohledu na jejich právní formu, bude zohledněna v podobě vyššího příspěvku do Fondu.

V tomto ustanovení byla zrušena poznámka pod čarou č. 17 v důsledku nadbytečného uvedení odkazu na ustanovení zákona. Rovněž byla provedena legislativně technická úprava v souvislosti s opravou chybného označení uvedené části.

Odstavec 2 Podle směrnice DGSD se osobám, které mají k dotčené bance zvláštní vztah, poskytují náhrady za pojištěné pohledávky z vkladů. Z tohoto důvodu se ustanovení, které vylučuje tyto osoby z poskytnutí náhrady za pojištěné pohledávky z vkladů, ze zákona vypouští.

K bodu 5 (§ 21d)

Čl. 124 směrnice BRRD ruší článek 74 odst. 4 směrnice CRD, který upravoval ozdravné plány úvěrových institucí, neboť tuto úpravu nyní obsahuje směrnice BRRD resp. ZOPRK. Čl. 74 odst. 4 směrnice CRD byl mimo jiné implementován do ustanovení § 21d ZSÚD. V důsledku zrušení transponovaného ustanovení a zavedení ozdravných plánů v ZOPRK bude příslušné ustanovení zrušeno.

K bodům 6 a 7 (§ 25a odst. 4 písm. j) a l))

Dochází ke změnám provedeným v souvislosti s úpravou mlčenlivosti a zavedením mechanismu financování řešení krize v ZOPRK.

Část třetí (Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu)

K bodu 1 (§ 7b)

Vložení nového § 7b souvisí se závěrečným odstavcem čl. 41 odst. 1 směrnice BRRD, který stanoví, že nesplňuje-li překlenovací instituce podmínky pro udělení oprávnění, lze jí udělit časově omezené oprávnění. Vložení odstavce 2 souvisí s čl. 38 odst. 7 směrnice BRRD, který požaduje, aby případná žádost nabyvatele u převodu činnosti o potřebné oprávnění, byla posouzena bez zbytečného odkladu.

K bodu 2 (§ 10d odst. 2)

Tato změna souvisí s čl. 38 odst. 8 směrnice BRRD, který požaduje, aby a ČNB jako orgán dohledu postupovala tak, aby realizace převodu činnosti nebyla zpožděna a aby nebylo bráněno dosažení účelu řešení krize.

K bodům 3 a 4 (§ 116, § 130 odst. 11)

ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 směrnice BRRD), jež nahrazují současnou úpravu nucené správy podle příslušných sektorových právních předpisů.

K bodu 5 (§ 135e)

Čl. 124 BRRD ruší čl. 74 odst. 4 směrnice CRD, který upravoval ozdravné plány vymezených institucí. Tuto úpravu nyní obsahuje BRRD. Čl. 74 odst. 4 směrnice CRD byl mimo jiné implementován do § 135e ZPKT. V důsledku zrušení transponovaného ustanovení a zavedení ozdravných plánů v ZOPRK bude příslušné ustanovení zrušeno.

K bodu 6 (§ 137 odst. 4)

Novelizace tohoto ustanovení reflektuje skutečnost, že dle návrhu ZOPRK má orgán příslušný k řešení krize právo požádat orgán dohledu o pozastavení obchodování nástrojů na regulovaných trzích.

K bodu 7 (§ 138 odst. 1)

Úprava nucené správy v tomto zákoně se vztahuje pouze OCP, kteří mají povinnost mít počáteční kapitál nižší než 730 000 EUR. Nevztahuje se tedy na banku, jejíž základní kapitál musí podle ZoB dosahovat alespoň 500 mil. Kč.

K bodu 8 (§ 138 odst. 2)

Podle § 3 písm. b) návrhu ZOPRK se jeho působnost vztahuje jen na OCP, kteří mají povinnost mít počáteční kapitál alespoň 730 000 EUR (dále jen „OCP podle § 8a odst. 1 ZPKT“). To znamená, že i dočasná správa a správa k řešení krize upravená v ZOPRK se vztahuje pouze na OCP podle § 8a odst. 1 ZPKT. Úprava nucené správy podle § 138 odst. 1 písm. a) a b) v ZPKT se tedy nadále vztahuje na OCP, kteří nejsou OCP podle § 8a odst. 1 ZPKT. Pro OCP podle § 8a odst. 1 ZPKT zůstane nucená správa zachována pouze podle písmene b), která míří na zabránění ohrožení zájmů klientů OCP. Ostatní případy budou pokryty dočasnou správou a správou pro řešení krize upravenou v ZOPRK.

K bodu 9 (§ 193 odst. 4)

Tato novelizace souvisí s čl. 118 odst. 1 směrnice BRRD, který stanoví, že čl. 4 až 7 směrnice 2002/47 EC se nemají aplikovat v případě použití opatření k řešení krize.

Část čtvrtá (Změna insolvenčního zákona)

K bodu 1 (§ 2 písm. k)

Dochází k transpozici čl. 117 odst. 1 směrnice BRRD, který rozšiřuje působnost směrnice 2001/24/EC upravující reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí na OCP ve smyslu definice bodu 2 čl. 4 odst. 1 nařízení CRR.

K bodu 2 (§ 6 odst. 1 písm. e))

Dochází ke změně související se zavedením Garančního systému v ZOPRK.

K bodu 3 (§ 6 odst. 2 písm. a))

Tato změna souvisí s čl. 117 odst. 1 BRRD, který rozšiřuje působnost směrnice 2001/24/EC upravující reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí na OCP ve smyslu definice bodu 2 článku 4 odst. 1 nařízení CRR a navazuje na nové znění § 2 písm. k) InsZ. Současná úprava vylučuje při splnění stanovených podmínek vedení řízení proti některým subjektům. Na rozdíl od bank a spořitelních či úvěrních družstev, u nichž je touto podmínkou držení licence, může být vůči OCP vedeno řízení i v případě, kdy je nadále nositelem povolení. V tomto smyslu je tedy nezbytné, aby se výjimka z působnosti zákona podle § 6 odst. 2 písm. a) InsZ neuplatnila vůči OCP.

K bodu 4 (nadpis)

Dochází ke změně v souvislosti s rozšířením výčtu v rámci § 367 odst. 1 a vložením nových § 368a a následujících do insolvenčního zákona.

K bodům 5 až 9, 11, 12, 14 až 16 (§ 367 odst. 1 písm. d) až f), § 367 odst. 2, § 367 odst. 3, § 368 odst. 3, § 370 odst. 1, § 370 odst. 5, § 376 a § 377)

Tato změna souvisí s čl. 117 odst. 1 směrnice BRRD, který rozšiřuje působnost směrnice 2001/24/EC upravující reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí na OCP a jeho pobočky ve smyslu definice bodu 2 článku 4 odst. 1 nařízení CRR tak, jak je definován v bodě 2 čl. 4 odst. 1 nařízení CRR a na jeho pobočky nacházející se v jiných státech, než ve kterých má své sídlo. V případě použití opatření k řešení krize podle směrnice BRRD se tato směrnice použije také na finanční instituce, firmy a mateřské podniky, které spadají do působnosti směrnice BRRD (povinné osoby podle § 2 písm. b) a c) ZOPRK).

K bodu 10 (§ 368a až § 368e)

Tato ustanovení jsou transpozicí čl. 1, čl. 2 odst. 1 bodu 3, čl. 86 odst. 1 a 2 a čl. 117 odst. 1 směrnice BRRD. Obecným požadavkem vyplývajícím zejména z čl. 86 je, aby k zahájení insolvenčního řízení vůči povinným osobám podle ZOPRK docházelo pouze se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize. Pro banky a družstevní záložny je tento cíl naplněn skrze ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) InsZ, kdy k postupu podle insolvenčního zákona, respektive k zahájení řízení vůči těmto osobám, může dojít dříve než okamžikem odnětí jejich licence. V rámci výměny informací mezi jednotlivými útvary ČNB, bude o tomto procesu informován orgán příslušný k řešení krize. V zásadě je tedy vyloučeno, aby insolvenční řízení vůči příslušným osobám bylo zahájeno bez vědomí a faktického souhlasu orgánu příslušného k řešení krize. Naproti tomu vůči OCP, kteří podléhají požadavku na počáteční kapitál stanovený v čl. 28 odst. 2 směrnice 2013/36/EU (dále jen „OCP s počátečním kapitálem 730 000 EUR“) a povinným osobám podle § 3 písm. b) a c) ZOPRK je nezbytné konstruovat v souladu s požadavkem čl. 86 zvláštní způsob zahajování insolvenčního řízení.

K bodu 13 (§ 374 a § 374a)

K § 374 Toto ustanovení je promítnutím čl. 108 směrnice BRRD a upravuje se jím pořadí pohledávek za bankami, úvěrními a spořitelními družstvy v případě jejich úpadku. Prioritizace pohledávek v rámci předložené evropské úpravy týkající se selhání subjektů působících na finančním trhu do značné míry souvisí se zavedením principu „no creditor worse off“ podle kterého musí v důsledku řešení krize dojít alespoň k takovému uspokojení všech pohledávek a dluhů, k jakému by došlo postupem podle InsZ. Případné neprovedení navrhovaných změn v pořadí pohledávek by tedy neúměrně zvýšilo expozici fondu pro řešení krize, respektive celkové náklady spojené s řešením selhání subjektů na finančním trhu.

Pohledávky odpovídající pojištěné pohledávce vkladu do výše náhrady z FPV a pohledávky FPV odpovídající náhradě poskytnuté za pojištěné pohledávky z vkladů tedy budou uspokojovány před pohledávkami nezajištěných věřitelů. Pohledávky z vkladů do výše náhrady podle § 41e odst. 2 ZOB a pohledávky Fondu pojištění vkladů vzniklé podle § 41h odst. 2 ZOB jsou uspokojovány před pohledávkami vkladů fyzických a právnických osob podle § 374 odst. 1 písm. a) a b) InsZ. Obecně řečeno jsou pohledávky z vkladů do výše náhrady podle § 41e odst. 2 ZOB, tak i další pohledávky, zejména ty, které přesahují limit pojištění podle § 41e odst. 2 ZOB potenciálně k dispozici pro účely absorpce ztrát. Ve smyslu poskytnutí určité míry ochrany fyzickým osobám, malým a středním podnikům, které drží vklady nad objem pojištěných vkladů, by tedy pohledávky vyplývající z těchto vkladů měly mít vyšší prioritu než pohledávky běžných – nezajištěných - věřitelů. Současné se jeví jako účelné, aby pohledávky z vkladů podle § 41e odst. 2 ZOB, respektive pohledávky vzniklé podle § 41h odst. 2 ZOB, měly vyšší stupeň priority než výše uvedené kategorie pohledávek.

K § 374a Novelizační bod stanovuje v souladu s čl. 37 odst. 7 písm. c) směrnice BRRD, že pohledávky ČNB na úhradu nákladů podle ZOPRK byly zařazeny mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu § 169 odst. 1 písm. h) InsZ.

Část pátá (Změna občanského soudního řádu)

K bodu 1 (§ 21 odst. 3)

ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 směrnice BRRD), jež nahrazují současnou úpravu nucené správy podle příslušných sektorových právních předpisů.

K bodům 2 až 4 (§ 109 odst. 3, § 111 odst. 2 a 3)

Jedná se o transpozici čl. 83 odst. 3 směrnice BRRD, kdy požadavkem směrnice je, aby orgán příslušný k řešení krize byl oprávněn požádat soud o přerušení daného řízení.

K bodu 5 (§ 260b odst. 2 písm. b))

ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 BRRD), jež nahrazují současnou úpravu nucené správy podle příslušných sektorových právních předpisů.

Část šestá (Změna soudního řádu správního)

K bodům 1 a 2 (§ 48 odst. 4 a 7)

Jedná se o transpozici čl. 83 odst. 3 směrnice BRRD, kdy požadavkem směrnice je, aby orgán příslušný k řešení krize byl oprávněn požádat soud o přerušení daného řízení.

Část sedmá (Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů)

K bodům 1 až 3 (§ 26 odst. 2)

ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 BRRD), jež nahrazují současnou úpravu nucené správy podle ZoB a částečně i nucenou správu OCP podle § 8a odst. 1 ZPKT. Další změny v těchto ustanoveních pramení z potřeby funkčně navázat na úpravu mlčenlivosti v souladu s přijetím ZOPRK.

Část osmá (Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích)

Státu se umožňuje v souladu se směrnicí BRRD nabývat účast v družstvu pro případ řešení krize družstevní záložny uplatněním veřejné kapitálové podpory nebo přechodného veřejného vlastnictví.

Část devátá (Změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim)

K bodům 1 a 2 (§ 28 a § 33a)

Tímto ustanovením došlo k doplnění slovního spojení opatření k řešení krize nebo opatření včasného zásahu jako specifikace jiného nápravného opatření. Navíc se zakládá oprávnění ČNB podat žádost o přerušení trestního stíhání právnické osoby, a to v situacích, kdy by trestním stíháním osoby mohlo dojít k zmaření účelu řešení krize.

Část desátá (Změna zákona o mezinárodním právu soukromém)

Tato změna souvisí s čl. 117 odst. 1 BRRD, který rozšiřuje působnost směrnice 2001/24/EC upravující reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí na OCP tak, jak je definován v bodě 2 čl. 4 odst. 1 nařízení CRR a na jeho pobočky nacházející se v jiných státech, než ve kterých má své sídlo. Směrnice rovněž stanovuje, že v případě použití opatření k řešení krize podle BRRD se směrnice o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí použije také na finanční instituce, firmy a mateřské podniky, které spadají do působnosti směrnice BRRD (povinné osoby podle § 2 písm. b) a c) ZOPRK). Tato změna se projeví v § 112 odst. 1 ZMPS, kde dojde k rozšíření speciální úpravy úpadku finančních institucí o OCP, jeho pobočky, a v případě uplatnění opatření k řešení krize i o povinné osoby podle § 2 písm. b) a c) ZOPRK.

Část jedenáctá (Změna zákona o finančním zajištění)

Toto ustanovení transponuje čl. 118 odst. 1 BRRD a stanovuje, že účinky uplatnění opatření k řešení krize a odpisu a konverze kapitálových nástrojů na finanční zajištění upravuje ZOPRK.

Část dvanáctá (Změna zákona o daních z příjmů)

K bodu 1 (§ 17 odst. 1)

Navrhované ustanovení stanovuje, že nově vzniklé fondy Garančního systému finančního trhu, které jsou prosty právní osobnosti, představují samostatné poplatníky daně z příjmů právnických osob, přičemž právě Garanční systém vykonává veškerá práva a povinnosti vyplývající ze ZOPRK. Tato úprava navazuje na stávající systém zdaňování subjektů bez právní osobnosti a dává těmto fondům obdobný režim, jako mají podílové fondy či fondy penzijní společnosti. V tomto smyslu se jedná o formální úpravu, neboť z věcného hlediska nedochází k žádné změně; všechny tři subjekty v rámci Garančního systému jsou osvobozeny od daně z příjmů. Toto osvobození je ovšem nezbavuje povinnosti podávat daňové přiznání a je nutné proto stanovit odpovídající režim tak, aby odpovídal stávajícím systémům daňové správy i současným požadavkům na co nejvyšší transparentnost daňového systému (viz nové ustanovení § 38v – oznámení o osvobozených příjmech u fyzických osob).

K bodu 2 (§ 19 odst. 1)

Navrhované ustanovení reaguje na zavedení Garančního systému finančního trhu a dává tomuto systému včetně fondů, které obhospodařuje, stejný daňový režim (tj. osvobození všech příjmů), které měl dosavadní Fond.

Osvobození se vztahuje na příjmy Garančního systému finančního trhu a na příjmy pouze těch fondů, které spravuje Garanční systém podle zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, tj. Fond a Fond pro řešení krize.

Část třináctá (Změna daňového řádu)

Změna tohoto ustanovení souvisí se skutečností, že ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 směrnice BRRD), čímž se nahrazuje nucená správa upravená v ZoB a částečně i nucená správa OCP podle ZPKT.

Část čtrnáctá (Změna zákona o veřejných zakázkách)

K bodům 1 a 2 (§ 53)

Změna tohoto ustanovení souvisí se skutečností, že ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 BRRD), čímž se nahrazuje nucená správa upravená v ZoB a částečně i nucená správa OCP podle ZPKT.

Dále se stanovuje, že kvalifikační předpoklady nesplňuje dodavatel, vůči kterému byla zavedena dočasná správa nebo v posledních třech letech uplatněno opatření k řešení krize.

Část patnáctá (Změna zákona o veřejných dražbách)

Změna tohoto ustanovení souvisí se skutečností, že ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 směrnice BRRD), čímž se nahrazuje nucená správa upravená v ZoB a částečně i nucená správa OCP podle ZPKT.

Dále se stanovuje, že dočasný správce a osoby vykonávající správu pro řešení krize nemohou být účastníkem dražby.

Část šestnáctá (Změna zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti)

Změna tohoto ustanovení souvisí se skutečností, že ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize, tyto dva instituty nahrazují nucenou správu upravenou v zákoně o bankách a částečně nucenou správu OCP podle ZPKT.

Dále se stanovuje, že podmínku ekonomické stability nesplňuje podnikatel, vůči kterému byla zavedena dočasná správa nebo na něj v posledních třech letech nebylo uplatněno opatření k řešení krize.

Část sedmnáctá (Změna zákona o veřejných sbírkách)

Změna tohoto ustanovení souvisí se skutečností, že ZOPRK zavádí nový institut dočasné správy a správy pro řešení krize (transpozice čl. 29 a 35 směrnice BRRD), tyto dva instituty nahrazují nucenou správu upravenou v ZoB a částečně nucenou správu OCP podle ZPKT.

Dále se stanovuje, že právnická osoba k oznámení konání veřejné sbírky připojí rovněž čestné prohlášení o tom, že vůči osobě, která sbírku koná, nebyla zavedena dočasná správa nebo na ni v posledních třech letech nebylo uplatněno opatření k řešení krize

Část osmnáctá (Změna zákona o auditorech)

Ustanovení je transpozicí čl. 63 odst. 1 písm. a) směrnice BRRD, který dává ČNB oprávnění požadovat informace, které potřebují pro výkon činností podle ZOPRK.

Část devatenáctá (Změna zákona o České národní bance)

K bodům 1 až 3 (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 3, § 5 odst. 1)

Tyto změny souvisí se skutečností, že ČNB byla podle ZOPRK ustanovena orgánem příslušným k řešení krize.

K bodu 4 (§ 33a)

Ustanovení § 33a upravuje možnost ČNB poskytnout nouzovou likviditu Fondu pojištění vkladů. Likviditní pomoc se poskytuje pouze za situace možného ohrožení finanční stability a pouze za účelem zajištění dostatečné likvidity fondu v podmínkách krizové situace. Při naplňování pravomoci podle tohoto ustanovení je současně nutné dodržet zákaz měnového financování.

K bodu 5 (§ 44 odst. 2)

Tyto změny souvisí se skutečností, že ČNB je podle ZOPRK orgánem příslušným k řešení krize, a tudíž ČNB k dohledové funkci přibyla další významná funkce orgánu příslušného k řešení krize.

Část dvacátá (Změna exekučního řádu)

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

Část dvacátá první (Změna zákona o pojišťovnictví)

V souvislosti se zřízením Garančního systému v rámci návrhu ZOPRK dochází k úpravě znění ustanovení, kdy se Fond nahrazuje Garančním systémem.

Část dvacátá druhá (Účinnost)

Odložená účinnost novelizačních bodů 67, 70 a 72 v části první návrhu zákona je zakotvena z důvodu využití diskrece obsažené v čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice DGSD, podle které je možné do 31. prosince 2018 použít pro výplatu náhrad prodlouženou lhůtu v délce 20 pracovních dnů. Diskrece bude využita až do 1. června 2016, protože pokud by byla využita i po uplynutí této doby, byla by ČR povinna zavést tzv. „předvýplaty“ podle čl. 8 odst. 4 směrnice DGSD, což je povinnost členského státu umožnit oprávněným osobám přístup k prostředkům do 5 dnů od rozhodného dne. Zavedení těchto „předvýplat“ by však v podmínkách ČR bylo komplikované a náročné, proto bylo na základě vyhodnocení v ZZ RIA přistoupeno k jednorázovému zkrácení lhůty pro výplatu náhrad na 7 pracovních dnů (pak není zavedení „předvýplat“ směrnicí DGSD vyžadováno).

V Praze dne 1. července 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r. předseda vlády

Ing. Andrej Babiš, v.r. 1. místopředseda vlády a ministr financí