a) optometrista,
b) diplomovaný oční optik nebo diplomovaný oční technik,
c) oční optik nebo oční technik, nebo
d) oční lékař.
§ 33
Zásilkový výdej prostředku
(1) Zásilkovým výdejem se rozumí výdej prostředku na základě listinného nebo elektronického poukazu zásilkovým způsobem. Nabízení prostředků za účelem zásilkového výdeje a přijímání objednávek osob na uskutečnění zásilkového výdeje se považuje za součást zásilkového výdeje. Při zásilkovém výdeji musí být splněny požadavky pro prodej prostřednictvím služeb informační společnosti stanovené nařízením o zdravotnických prostředcích nebo nařízením o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(2) Jde-li o prostředek podle § 28 odst. 3, je zásilkový výdej zakázán.
§ 34
Povinnosti osoby zajišťující zásilkový výdej prostředku
Při zásilkovém výdeji prostředku je výdejce povinen
a) zajistit zveřejnění informací o zásilkovém výdeji, nabídce prostředku, jeho ceně, lhůtě, ve které je možné prostředek odeslat objednateli, a nákladech spojených se zásilkovým výdejem na svých internetových stránkách; pouhé zveřejnění nabídky se nepovažuje za
14)
reklamu podle zákona upravujícího regulaci reklamy,
b) zajistit, aby osoba provádějící výdej prostředku splňovala požadavky podle § 32 odst. 4 a 5,
c) zajistit balení a dopravu; výdejce odpovídá za zachování jakosti prostředků, a to i v případě, že si zajistí smluvně přepravu prostředku u jiné osoby,
d) zajistit, aby zásilky byly odeslány objednateli nejpozději ve lhůtě zveřejněné podle písmene
a) nebo aby byl objednatel výdejcem neprodleně informován o důvodech, pro které nemůže být dodání uskutečněno nebo bude uskutečněno v delší dodací lhůtě včetně informace o délce této lhůty a
e) zajistit informační službu poskytovanou výdejcem podle § 32 odst. 3 nebo oprávněnou osobou podle § 32 odst. 4 a 5 po vymezenou provozní dobu; tato informační služba slouží rovněž k zajištění shromažďování a předávání informací o výskytu nežádoucí příhody.
§ 35
Záměna prostředku
(1) Při výdeji prostředku předepsaného na elektronický nebo listinný poukaz výdejce informuje pacienta o možných alternativách k předepsanému prostředku a s jeho souhlasem je oprávněn jej zaměnit za jiný prostředek, který je zaměnitelný s předepsaným prostředkem s ohledem na účinnost a určený účel. Provedenou záměnu vydávající vyznačí na poukazu.
14) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
(2) Je-li na listinném poukazu vyznačena poznámka „Nezaměňovat“ nebo na elektronickém poukazu vyznačen příznak „Nezaměňovat“, může výdejce vydat pouze předepsaný prostředek.
§ 36
Výpis z poukazu
Nemá-li vydávající při výdeji prostředku na listinný poukaz k dispozici předepsané množství, vystaví na chybějící prostředek výpis z listinného poukazu s označením „Výpis“. Výpis z listinného poukazu obsahuje údaje původního listinného poukazu a údaj o rozsahu již uskutečněného výdeje. Na původní listinný poukaz se vyznačí poznámka „Pořízen výpis“ a údaj o rozsahu uskutečněného výdeje. Pro stanovení doby použitelnosti výpisu z listinného poukazu se použije § 28 odst. 5 obdobně.
§ 37
Povinnosti výdejce prostředku
Výdejce je povinen
a) dodržovat správnou skladovací praxi,
b) předávat pacientovi všechny informace o skutečnostech způsobilých ovlivnit jeho bezpečnost a zdraví v souvislosti s používáním vydávaného prostředku,
c) uchovávat všechny listinné poukazy a žádanky na vydané prostředky uvedené v § 28 odst. 3 po dobu 5 let, pokud nebyl prostředek hrazen z veřejného zdravotního pojištění,
d) prostředky, které nelze použít podle § 38 odst. 1, vyřadit a uložit je odděleně.
ČÁST SEDMÁ
POUŽÍVÁNÍ PROSTŘEDKU
§ 38
Obecné ustanovení
(1) Prostředek nelze použít, pokud se jedná o prostředek,
a) který je uvedený na trh v rozporu s nařízením o zdravotnických prostředcích v případě zdravotnických prostředků nebo s nařízením o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro v případě diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, a osoba, která takový prostředek používá, o této skutečnosti věděla nebo měla a mohla vědět,
b) u něhož existuje důvodné podezření, že bezpečnost a zdraví pacientů nebo třetích osob jsou ohroženy, a to i v případě, že prostředek je řádně instalován, popřípadě zaveden do lidského
6)
těla, udržován a používán v souladu s určeným účelem,
15)
c) kterému uplynula lhůta pro bezpečné použití nebo implantaci,
15) Příloha č. I kapitola III bod 23.2 písm. i) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo Příloha č. I kapitola III bod 20.2 písm. h) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
d) který má z hlediska své výroby nedostatky, které mohou vést k ohrožení zdraví pacientů nebo třetích osob, nebo
e) u něhož může být ohrožena bezpečnost nebo ovlivněna jeho účinnost nebo funkční způsobilost v důsledku zjevně porušené celistvosti originálního balení.
(2) Při poskytování zdravotních služeb může být použit pouze zdravotnický prostředek, který splňuje požadavky nařízení o zdravotnických prostředcích, a diagnostický zdravotnický prostředek in vitro, který splňuje požadavky nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(3) V případě, že poskytovatel zdravotních služeb vyrábí a používá zdravotnický prostředek v rámci zdravotních služeb jím poskytovaných v souladu s čl. 5 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo vyrábí a používá diagnostický zdravotnický prostředek in vitro v souladu s čl. 5 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, je povinen na vyžádání Ústavu sdělit informace o tomto prostředku.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 39
Povinnosti poskytovatele zdravotních služeb při používání prostředku
(1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby
a) prostředek byl používán v souladu s pokyny výrobce,
b) prostředek s měřicí funkcí byl provozován v souladu s požadavky jiného právního předpisu upravujícího oblast metrologie,
c) osoba poskytující zdravotní služby byla poučena o nutnosti přesvědčit se před každým použitím prostředku o jeho řádném technickém stavu, funkčnosti a možnosti bezpečného použití, pokud takové ověření prostředku přichází v úvahu; tento požadavek se přiměřeně vztahuje i na příslušenství, programové vybavení a další výrobek, u něhož se předpokládá interakce s daným prostředkem,
d) byla dodržována správná skladovací praxe,
e) servis prostředku byl prováděn v souladu s tímto zákonem,
f) v případě, že mu byl výrobcem předán zdravotnický prostředek na zakázku pro použití při poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, poskytl tomuto pacientovi prohlášení výrobce ke zdravotnickému prostředku na zakázku uvedené v příloze č. XIII bodu 1 nařízení o zdravotnických prostředcích, které výrobce k tomuto zdravotnickému prostředku přiložil, a
g) bylo provedeno bezpečnostní nápravné opatření v terénu stanovené výrobcem s cílem odstranit nebo omezit rizika závažné nežádoucí příhody spojené s prostředkem dodaným na trh.
(2) Poskytovatel zdravotních služeb nesmí používat prostředek při poskytování zdravotních služeb, jestliže se jedná o případy uvedené v § 38 odst. 1. Dále nesmí poskytovatel zdravotních služeb používat prostředek při poskytování zdravotních služeb v případě, že nemá k dispozici návod k použití v českém jazyce; to neplatí, pokud se jedná o zdravotnický prostředek rizikové třídy I nebo IIa nebo diagnostický zdravotnický prostředek in vitro, u něhož výrobce stanovil, že návod není třeba pro bezpečné používání prostředku.
(3) Je-li při poskytování zdravotních služeb použit zdravotnický prostředek rizikové třídy IIb nebo III, je poskytovatel zdravotních služeb povinen provést o tom záznam ve zdravotnické dokumentaci vedené o pacientovi.
(4) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen uchovávat jedinečnou identifikaci prostředků, s výjimkou zdravotnických prostředků rizikové třídy I a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro rizikové třídy A, které mu byly dodány. Tyto informace jsou poskytovatelé zdravotních služeb povinni na vyžádání předložit Ústavu.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
(5) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést dokumentaci používaných prostředků,
a) u kterých musí být prováděna instruktáž,
b) u kterých musí být prováděna bezpečnostně technická kontrola, nebo
c) které jsou právním předpisem upravujícím oblast metrologie označeny jako pracovní
16)
měřidla stanovená.
(6) Obsah dokumentace používaných prostředků podle odstavce 5 stanoví prováděcí právní předpis.
§ 40
Informace o prostředku
(1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby osobě poskytující zdravotní služby prostřednictvím prostředku byly dostupné veškeré informace z návodu k použití v českém jazyce; povinnost zajištění dostupnosti návodu k použití neplatí u zdravotnického prostředku rizikové třídy I nebo IIa nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, u něhož výrobce stanovil, že tento návod není třeba pro bezpečné používání prostředku. (2) Poskytovatel zdravotních služeb, který zavedl implantabilní prostředek, je povinen pacientovi, jemuž byl tento zdravotnický prostředek zaveden, popřípadě jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi prokazatelně poskytnout kartu s informacemi o implantátu, na níž je uvedena totožnost pacienta, a informace uvedené v čl. 18 nařízení o zdravotnických prostředcích jakýmkoliv prokazatelným způsobem, který umožní pacientovi k daným informacím rychlý přístup. Informace musí být v českém jazyce. (3) Povinnost podle odstavce 2 se nevztahuje na zdravotnické prostředky uvedené v čl. 18 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích.
CELEX: 32017R0745
§ 41
Instruktáž
(1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby prostředek, u něhož to stanovil výrobce v návodu k použití, používala nebo obsluhovala při poskytování zdravotních služeb
16) § 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.
pouze osoba, která
a) absolvovala instruktáž k příslušnému prostředku provedenou v souladu s příslušným návodem k použití, a
b) byla seznámena s riziky spojenými s používáním uvedeného prostředku. (2) Instruktáž podle odstavce 1 písm. a) může provádět pouze
a) výrobce nebo osoba jím pověřená,
b) osoba, která byla proškolena osobou, která byla výrobcem pověřena k provádění takových školení, nebo
c) osoba, která absolvovala instruktáž od osoby uvedené v písmenech a) nebo b) a má v používání daného prostředku alespoň dvouletou praxi, pokud si výrobce nevyhradí jinak. (3) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést a uchovávat informace o všech provedených instruktážích. Tyto informace je povinen uchovávat po celou dobu používání prostředku a po dobu 1 roku ode dne vyřazení prostředku z používání.
(4) V případě instruktáže podle odstavce 2 je možné u prostředku, jehož výrobce již zanikl, nahradit poučení výrobcem poučením osobou, která má v používání daného typu prostředku nejméně tříletou praxi.
Zvláštní použití prostředku
§ 42
(1) V případě ohrožení života nebo zdraví pacienta může lékař poskytující zdravotní služby použít prostředek způsobem, který není v souladu s jeho návodem k použití, pokud nemá k dispozici jiný prostředek potřebných vlastností, za podmínky, že je takový způsob použití klinicky ověřen u podobného typu prostředku.
(2) Hodlá-li lékař použít prostředek způsobem podle odstavce 1, informuje o této skutečnosti a o možných důsledcích a rizicích tohoto postupu pacienta, popřípadě jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka. Neumožňuje-li zdravotní stav pacienta nebo nepřítomnost zákonného zástupce nebo opatrovníka seznámení podle věty první, učiní tak lékař neprodleně, jakmile to zdravotní stav pacienta nebo přítomnost jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka umožní.
(3) O postupu podle odstavce 1, důvodech, které k tomuto postupu vedly, a o podání informace podle odstavce 2 provede lékař záznam ve zdravotnické dokumentaci vedené o pacientovi.
§ 43
(1) Poskytuje-li na území České republiky vojenský poskytovatel zdravotních služeb podle
17)
zákona o vojácích z povolání , popřípadě jiný poskytovatel zdravotních služeb na základě smlouvy o poskytování zdravotních služeb vojákům z povolání uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou
17) § 94 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
zákonem o veřejném zdravotním pojištění vojákům v činné službě po dobu válečného stavu, stavu ohrožení státu nebo nouzového stavu zdravotní služby s použitím prostředků, může postupovat odchylně od tohoto zákona.
(2) Poskytuje-li vojenský poskytovatel zdravotních služeb podle zákona o vojácích z povolání 17) zdravotní služby s použitím prostředků vojákům v činné službě vyslaným k plnění úkolů
18)
ozbrojených sil České republiky nebo Vojenské policie mimo území České republiky , může postupovat odchylně od tohoto zákona.
ČÁST OSMÁ
SERVIS PROSTŘEDKU
§ 44
Obecné ustanovení
(1) Servisem se rozumí provádění bezpečnostně technických kontrol a oprav prostředku v souladu s pokyny výrobce, s tímto zákonem a jinými právními předpisy. Oprava a bezpečnostně technická kontrola zdravotnického prostředku na zakázku se nepovažuje za servis podle tohoto zákona.
(2) Servis prostředku, s výjimkou zdravotnických prostředků rizikové třídy I a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro třídy A, může vykonávat pouze ohlášená osoba; to neplatí v případě postupu podle odstavce 3. Jde-li o prostředek s měřicí funkcí, musí být jeho servis vykonáván v souladu s jiným právním předpisem upravujícím oblast metrologie.
(3) V případě, kdy výrobce prokazatelně stanovil, že servis prostředku může provádět pouze jím pověřená osoba, která nepůsobí na území České republiky, se na takto pověřenou osobu požadavky podle § 45 odst. 4 a 5 a § 46 odst. 2 a 3 nevztahují.
(4) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen uchovávat dokumentaci o provedení servisu podle odstavce 3 v českém, slovenském nebo anglickém jazyce po celou dobu používání prostředku, a dále po dobu 1 roku ode dne vyřazení prostředku z používání.
(5) Každá fyzická nebo právnická osoba, která dodává na trh na území České republiky součástku určenou k nahrazení totožné nebo podobné nedílné součásti nebo dílu prostředku ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo čl. 20 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, je povinna uchovávat podpůrné podklady po dobu alespoň 10 let ode dne, kdy dodala na trh poslední takovou součástku, a předložit je na vyžádání Ústavu.
18) Čl. 43 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. § 3 odst. 1 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů.
§ 45
Bezpečnostně technická kontrola prostředku
(1) Bezpečnostně technickou kontrolou se rozumí realizace pravidelných úkonů směřujících k zachování bezpečnosti a plné funkčnosti prostředku.
(2) Součástí bezpečnostně technické kontroly je dále provádění elektrické kontroly prostředku, který je elektrickým zařízením. Za elektrické zařízení se pro účely tohoto zákona považuje zařízení, u něhož může dojít k ohrožení života, zdraví nebo majetku elektrickým proudem. Elektrická kontrola prostředku se provádí způsobem stanoveným výrobcem; pokud není postup výrobcem stanoven, použije se postup popsaný v technické normě upravující zdravotnické elektrické přístroje nebo elektrické přístroje, které jsou diagnostickým zdravotnickým
19)
prostředkem in vitro.
(3) Bezpečnostně technická kontrola se provádí u prostředku s ohledem na jeho zatřídění do rizikové třídy v rozsahu a četnosti stanovené výrobcem. Nestanoví-li výrobce četnost bezpečnostně technické kontroly u prostředku, který je elektrickým zařízením, provádí se bezpečnostně technická kontrola minimálně každé 2 roky. Bezpečnostně technická kontrola musí být provedena nejpozději v kalendářním měsíci, v jehož průběhu uplyne lhůta pro její provedení, nestanoví-li výrobce jinak.
(4) Osoba provádějící servis, která provádí bezpečnostně technickou kontrolu, je povinna
a) prokazatelně zajistit u všech pracovníků provádějících bezpečnostně technickou kontrolu jejich aktuální proškolení v oblasti servisu osobou uvedenou v § 41 odst. 2 písm. a) nebo
b) v rozsahu stanoveném výrobcem,
b) zajistit, aby bezpečnostně technická kontrola aktivního zdravotnického prostředku rizikové třídy IIa, zdravotnického prostředku rizikové třídy IIb a III a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro byla prováděna výhradně 1. pracovníkem s odbornou způsobilostí k výkonu povolání biomedicínského technika, biomedicínského inženýra nebo ortotika-protetika, 2. pracovníkem s vysokoškolským vzděláním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti vzdělávání strojírenství, technologie a materiály nebo elektrotechnika nebo obdobného vysokoškolského vzdělání získaného studiem na
20)
vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávánía nejméně s tříměsíční odbornou praxí v oblasti bezpečnostně technických kontrol prostředků, 3. pracovníkem se středním vzděláním technického směru ukončeným maturitní zkouškou nebo vyšším odborným vzděláním technického směru a nejméně s šestiměsíční odbornou praxí v oblasti bezpečnostně technických kontrol prostředků, 4. pracovníkem se středním vzděláním ukončeným maturitní zkouškou a nejméně s roční odbornou praxí v oblasti bezpečnostně technických kontrol prostředků, nebo 5. pracovníkem s vysokoškolským vzděláním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti vzdělávání strojírenství, technologie a materiály nebo elektrotechnika nebo obdobného vysokoškolského vzdělání získaného studiem na
20)
vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávánínebo se středním vzděláním ukončeným maturitní zkouškou nebo vyšším odborným vzděláním technického směru pod
19) ČSN EN 62353, ČSN EN 61010-2-101 ed. 2. 20) Příloha č. 3 k zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
přímým dohledem osoby podle bodu 1 až 4; provádění této bezpečnostně technické kontroly prostředků se považuje za praxi pro účely bodů 2 až 4,
c) v případě, že se jedná o bezpečnostně technickou kontrolu prostředku, který je elektrickým zařízením, zajistit, aby vedle požadavků podle písmen a) a b) pracovníci provádějící tuto bezpečnostně technickou kontrolu zároveň splňovali požadavky na 1. pracovníky pro samostatnou činnost podle jiného právního předpisu upravujícího odbornou způsobilost v elektrotechnice, nebo 2. pracovníky znalé podle jiného právního předpisu upravujícího odbornou způsobilost v elektrotechnice s dohledem osoby podle bodu 1, a
d) zajistit odpovídající materiálně technické vybavení pro provádění bezpečnostně technické kontroly.
(5) Po provedení bezpečnostně technické kontroly musí osoba provádějící servis zajistit, aby pracovník provádějící bezpečnostně technickou kontrolu o této kontrole pořídil a podepsal záznam. V případě, že je bezpečnostně technická kontrola prováděna osobou uvedenou v odstavci 4 písm. b) bodu 5, podepisuje záznam i osoba provádějící přímý dohled. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen tento záznam uchovávat po celou dobu používání prostředku, a dále po dobu 1 roku ode dne vyřazení prostředku z používání.
(6) Není-li výrobcem stanoveno jinak, požadavky stanovené na pracovníky provádějící bezpečnostně technickou kontrolu se nevztahují na bezpečnostně technickou kontrolu prováděnou u prostředku rizikové třídy I bez měřicí funkce, který není elektrickým zařízením.
(7) V případě bezpečnostně technické kontroly je možné u prostředku, jehož výrobce již zanikl, nahradit proškolení podle odstavce 4 písm. a) proškolením osobou, která má nejméně pětiletou praxi v provádění servisu daného typu prostředku.
§ 46
Oprava prostředku
(1) Opravou se rozumí soubor úkonů, jimiž se poškozený prostředek vrátí do původního nebo provozuschopného a bezpečného stavu, přičemž nedojde ke změně technických parametrů nebo určeného účelu.
(2) Osoba provádějící servis, která provádí opravu, je povinna
a) prokazatelně zajistit u všech pracovníků provádějících opravu jejich aktuální proškolení v oblasti oprav příslušného prostředku osobou uvedenou v § 41 odst. 2 písm. a) nebo b) v rozsahu stanoveném výrobcem,
b) zajistit, aby oprava aktivního zdravotnického prostředku rizikové třídy IIa, zdravotnického prostředku rizikové třídy IIb a III nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, byla prováděna výhradně 1. pracovníkem s odbornou způsobilostí k výkonu povolání biomedicínského technika, biomedicínského inženýra nebo ortotika-protetika, 2. pracovníkem s vysokoškolským vzděláním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti vzdělávání strojírenství, technologie a materiály nebo elektrotechnika nebo obdobného vysokoškolského vzdělání získaného studiem na
20)
vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávánía nejméně s tříměsíční odbornou praxí v oblasti oprav prostředků, 3. pracovníkem se středním vzděláním technického směru ukončeným maturitní zkouškou nebo vyšším odborným vzděláním technického směru a nejméně s šestiměsíční odbornou praxí v oblasti oprav prostředků, 4. pracovníkem se středním vzděláním ukončeným maturitní zkouškou a nejméně s roční odbornou praxí v oblasti oprav prostředků, nebo 5. pracovníkem s vysokoškolským vzděláním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti vzdělávání strojírenství, technologie a materiály nebo elektrotechnika nebo obdobného vysokoškolského vzdělání získaného studiem na
20)
vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávánínebo se středním vzděláním ukončeným maturitní zkouškou nebo vyšším odborným vzděláním technického směru pod přímým dohledem osoby podle bodů 1 až 4; provádění těchto oprav prostředků se považuje za praxi pro účely bodů 2 až 4,
c) v případě, že se jedná o opravu prostředku, který je elektrickým zařízením, zajistit, aby vedle požadavků podle písmen a) a b) pracovníci provádějící tuto opravu zároveň splňovali požadavky na
1. pracovníky pro samostatnou činnost podle jiného právního předpisu upravujícího odbornou způsobilost v elektrotechnice, nebo 2. pracovníky znalé podle jiného právního předpisu upravujícího odbornou způsobilost v elektrotechnice s dohledem osoby podle bodu 1,
d) v případě, že se jedná o opravu prostředku, jehož součástí je tlakové zařízení, zajistit, aby oprava tlakového zařízení byla prováděna pracovníky, kteří splňují požadavky na odbornou způsobilost pro opravy tlakových zařízení stanovené jiným právním předpisem,
e) v případě, že se jedná o opravu prostředku, jehož součástí je plynové zařízení, zajistit, aby oprava plynového zařízení byla prováděna pracovníky, kteří splňují požadavky na odbornou způsobilost pro opravy plynových zařízení stanovené jiným právním předpisem, a
f) zajistit odpovídající materiálně technické vybavení pro provádění oprav.
(3) Po provedení opravy musí osoba provádějící servis zajistit, aby pracovník provádějící opravu přezkoušel bezpečnost a funkčnost prostředku a o opravě a přezkoušení pořídil a podepsal záznam. V případě, že je oprava prováděna osobou uvedenou v odstavci 2 písm. b) bodu 5, podepisuje záznam i osoba provádějící přímý dohled. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen tento záznam uchovávat po celou dobu používání prostředku, a dále po dobu 1 roku ode dne vyřazení prostředku z používání.
(4) Není-li výrobcem stanoveno jinak, požadavky stanovené na pracovníky zajišťující opravu se nevztahují na opravy prováděné u prostředku rizikové třídy I bez měřicí funkce, který není elektrickým zařízením.
(5) V případě opravy je možné u prostředku, jehož výrobce již zanikl, nahradit proškolení podle odstavce 2 písm. a) proškolením osobou, která má nejméně pětiletou praxi v provádění servisu daného typu prostředku.
§ 47
Revize prostředku
(1) U prostředku, který je pevně připojen ke zdroji elektrické energie, a prostředku, jehož součástí je tlakové, plynové zařízení nebo zdvihací zařízení, se vedle jeho servisu provádí i jeho revize.
(2) Revizí podle odstavce 1 se rozumí elektrická revize, tlaková revize, plynová revize nebo zdvihací revize podle jiných právních předpisů.
ČÁST DEVÁTÁ
VIGILANCE, DOZOR NAD TRHEM A KONTROLA
Hlava I
Vigilance
§ 48
Hlášení trendu v rámci vigilance
Ústav provádí posouzení hlášení trendu u zdravotnických prostředků podle čl. 88 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích a u diagnostických zdravotnických prostředků in vitro podle čl. 83 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. V případě, že výsledky posouzení indikují riziko pro bezpečnost pacientů, uživatelů nebo dalších fyzických osob nebo riziko pro veřejné zdraví, Ústav písemně vyzve výrobce k přijetí vhodných opatření za účelem zajištění ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti pacientů, uživatelů nebo dalších fyzických osob a informuje o výsledku posouzení a o přijatých opatřeních Komisi, ostatní příslušné orgány a oznámený subjekt, který vydal certifikát shody podle čl. 56 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 51 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 49
Evidence závažné nežádoucí příhody a bezpečnostní nápravná opatření v terénu
(1) Ústav uchovává veškeré informace týkající se závažné nežádoucí příhody, k níž došlo na území České republiky, nebo bezpečnostního nápravného opatření v terénu, jež bylo nebo má být na území České republiky provedeno, a které byly Ústavu sděleny v případě zdravotnických prostředků v souladu s nařízením o zdravotnických prostředcích nebo v případě diagnostických zdravotnických prostředků in vitro v souladu s nařízením o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, po dobu 15 let; v případě závažné nežádoucí příhody spojené s újmou na zdraví nebo smrtí uživatele, pacienta nebo jiné fyzické osoby, k níž došlo na území České republiky, uchovává Ústav veškeré informace týkající se této závažné nežádoucí příhody, které mu byly sděleny, po dobu 30 let.
(2) Ústav uchovává po dobu 10 let hlášení podezření na závažné nežádoucí příhody, která obdržel od uživatelů prostředku.
(3) Ústav veškeré informace sdělené mu v souladu s čl. 87 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a týkající se závažné nežádoucí příhody, k níž došlo na území České republiky, nebo bezpečnostního nápravného opatření v terénu, které bylo nebo má být na území České republiky provedeno, vyhodnocuje společně s výrobcem a popřípadě dotčeným oznámeným subjektem.
(4) Jakmile je Ústavu doručeno závěrečné hlášení o výsledcích šetření závažné nežádoucí příhody, Ústav toto hlášení přezkoumá s ohledem na zajištění bezpečnosti a zdraví uživatelů, pacientů a dalších fyzických osob.
(5) Ústav má právo požadovat veškeré dokumenty nezbytné pro posouzení rizik. Shledá-li Ústav, že výrobcem přijatá bezpečnostní nápravná opatření v terénu nejsou dostatečná, po konzultaci s výrobcem přijme nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti a zdraví uživatelů, pacientů a dalších fyzických osob a k minimalizaci možnosti opakovaného výskytu závažné nežádoucí příhody.
(6) Ústav zveřejňuje prostřednictvím Informačního systému zdravotnických prostředků bezpečnostní upozornění pro terén zaslané výrobcem, zplnomocněným zástupcem nebo distributorem uživatelům v souvislosti s bezpečnostním nápravným opatřením v terénu, které bylo nebo má být na území České republiky provedeno.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 50
Povinnosti poskytovatele zdravotních služeb v rámci vigilance
(1) Dojde-li k závažné nežádoucí příhodě nebo existuje-li podezření na závažnou nežádoucí příhodu, je poskytovatel zdravotních služeb povinen
a) činit veškerá potřebná opatření s cílem minimalizovat negativní dopady vzniklé příhody,
b) zpřístupnit výrobci a Ústavu dotčený prostředek veškeré dokumentace pro účely kontroly a zjištění příčin vzniklé příhody a
c) poskytovat výrobci a Ústavu veškerou potřebnou součinnost a informace za účelem zjištění příčin vzniklé příhody. (2) Poskytovatel zdravotních služeb, který nabyl podezření, že došlo k závažné nežádoucí příhodě s následkem újmy na zdraví nebo smrti pacienta, je povinen uchovávat ve zdravotnické dokumentaci vedené o pacientovi tuto skutečnost.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
Hlava II
Dozor nad trhem a kontrola
§ 51
Provádění kontroly
(1) Kontrolu dodržování povinností podle tohoto zákona a přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících oblast prostředků vykonává Ústav. (2) Pověření ke kontrole má formu průkazu. Průkaz vydává Ústav. Vzor průkazu stanoví prováděcí právní předpis.
§ 52
Preventivní opatření
O opatřeních podle čl. 98 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 93 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro vydá Ústav rozhodnutí. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 53
Opatření
(1) V případě postupu podle čl. 95 odst. 4, čl. 95 odst. 7 nebo čl. 97 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v případě postupu podle čl. 90 odst. 4, čl. 90 odst. 7 nebo čl. 92 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, přijme Ústav neprodleně náležitá omezující nebo zakazující opatření přiměřená povaze rizika dodávání takového prostředku na trh. Těmito opatřeními jsou:
a) omezení používání a dodávání prostředku na trh způsobem přiměřeným povaze rizika,
b) stažení prostředku z trhu,
c) stažení prostředku z oběhu,
d) ukončení používání prostředku. (2) O opatřeních podle odstavce 1 vydá Ústav rozhodnutí. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. (3) Je-li po právní moci rozhodnutí o přijetí opatření podle odstavce 1 vydán prováděcí předpis, kterým Komise postupem podle čl. 96 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo čl. 91 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro rozhodne o neodůvodněnosti takového opatření, Ministerstvo bez zbytečného odkladu opatření zruší. Rozhodnutí o zrušení opatření je vydáváno jako první úkon v řízení zahájeném z moci úřední a odvolání proti němu není přípustné.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
ČÁST DESÁTÁ
PŘESTUPKY
§ 54
Obecné přestupky
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) v rozporu s § 9 provede obnovu prostředku na jedno použití nebo uvede nebo dodá obnovený prostředek na jedno použití na trh na území České republiky nebo takový prostředek použije,
b) poruší zákaz podle § 26 odst. 1,
c) vydá prostředek, aniž je osobou oprávněnou k jeho vydání podle § 32 odst. 3 až 5,
d) v rozporu s čl. 5 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 5 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro uvede na trh nebo do provozu prostředek, který nesplňuje požadavky nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo prováděcího předpisu Komise vydaného na základě čl. čl. 5 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo prováděcího předpisu Komise vydaného na základě čl. čl. 5 odst. 6 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo prostředek podle čl. 5 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 5 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, který nesplňuje obecné požadavky na bezpečnost a účinnost uvedené v příloze I nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nesplňuje obecné požadavky na bezpečnost a funkční způsobilost uvedené v příloze I nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) v rozporu s čl. 6 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 6 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nabízí prostřednictvím služeb informační společnosti prostředek, který nesplňuje požadavky nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
f) v rozporu s čl. 6 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 6 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro používá prostředek, který nebyl uveden na trh, v rámci obchodní činnosti pro poskytování diagnostické nebo terapeutické služby nabízené prostřednictvím služeb informační společnosti nebo jinými komunikačními prostředky přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatelů fyzické nebo právnické osobě usazené na území členského státu, přičemž tento prostředek nesplňuje požadavky nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
g) vykonává svou činnost v rozporu s rozhodnutím Ústavu vydaným podle § 5 odst. 3,
h) v rozporu s čl. 6 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 6 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nepředloží Ústavu prohlášení o shodě prostředku,
i) při označování prostředků, poskytování návodů k jejich použití, dodávání prostředků na trh nebo jejich uvádění do provozu nebo při reklamách na tyto prostředky nepostupuje v souladu s čl. 7 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
j) v případě činností uvedených v čl. 16 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 16 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nesplní některou z povinností uložených výrobci,
k) uvede na trh systém nebo soupravu, aniž by splnil požadavky stanovené čl. 22 nařízení o zdravotnických prostředcích,
l) dodá na trh součástku podle čl. 23 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 20 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a nezajistí při tom, aby daná součástka nepříznivě neovlivnila bezpečnost nebo účinnost prostředku, nebo neuchovává podpůrné podklady v souladu s čl. 23 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 20 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
m) jako osoba odpovědná za uvedení systému nebo soupravy zdravotnických prostředků na trh nepostupuje v souladu s čl. 29 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích,
n) předepíše prostředek, aniž je osobou k tomu oprávněnou podle § 28 odst. 1 až 3, nebo
o) nepostupuje v souladu s opatřeními Komise přijatými v souladu s článkem 96 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 91 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. h),
b) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), g) nebo n),
c) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), j) nebo m),
d) 15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. i) nebo o), nebo
e) 30 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d), e), f), k) nebo l).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 55
Přestupky v oblasti výroby
(1) Výrobce prostředku se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s čl. 9 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích jako výrobce uvedený v příloze XVI nařízení o zdravotnických prostředcích nedodrží příslušné společné specifikace pro tyto výrobky,
b) v rozporu s čl. 10 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 10 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nezajistí, aby při uvádění prostředků na trh nebo do provozu byly tyto prostředky navrženy a vyrobeny v souladu s nařízením o zdravotnických prostředcích nebo nařízením o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
c) nezavede, nezdokumentuje, neuplatňuje nebo neudržuje systém řízení rizik v souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
d) neprovede klinické hodnocení nebo hodnocení funkční způsobilosti nebo ho neaktualizuje nebo neaktualizuje dokumentaci k němu v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) nevypracuje technickou dokumentaci prostředků v souladu s čl. 10 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
f) průběžně neaktualizuje technickou dokumentaci prostředků v souladu s čl. 10 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
g) nevypracuje prohlášení o shodě nebo neumístí na prostředek označení CE v souladu s čl. 10 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
h) neuchovává technickou dokumentaci, EU prohlášení o shodě nebo popřípadě kopii příslušných certifikátů shody, včetně veškerých změn a příloh v souladu s čl. 10 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
i) v rozporu s čl. 10 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 10 odst. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro neposkytne na žádost Ústavu úplnou technickou dokumentaci nebo její souhrn,
j) v případě, že nemá sídlo na území členského státu, nezajistí, aby jeho zplnomocněný zástupce měl trvale k dispozici dokumentaci nezbytnou k plnění úkolů podle čl. 11 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 11 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
k) nezavede, nezdokumentuje, neuplatňuje, neudržuje, průběžně neaktualizuje, neustále nezdokonaluje systém řízení kvality tak, aby tento systém byl v souladu s požadavky uvedenými v čl. 10 odst. 9 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s požadavky uvedenými v čl. 10 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
l) neuplatňuje nebo průběžně neaktualizuje systém sledování po uvedení na trh v souladu s čl. 10 odst. 10 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 9 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
m) nezajistí, aby byly k prostředku přiloženy informace v souladu s čl. 10 odst. 11 nebo čl. 32 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 10 nebo čl. 29 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
n) nesplní některou z povinností uložených v čl. 10 odst. 12 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 10 odst. 11 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
o) nemá k dispozici systém pro zaznamenávání a ohlašování nežádoucích příhod a bezpečnostních opatření v terénu v souladu s čl. 10 odst. 13 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 12 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
p) nepředloží Ústavu na vyžádání všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody prostředku v souladu s čl. 10 odst. 14 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 13 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo v rozporu s čl. 10 odst. 14 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu čl. 10 odst. 13 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro neposkytne bezplatně vyžádaný vzorek prostředku nebo neumožní k danému prostředku přístup nebo neposkytne požadovanou součinnost,
q) v případě, že dává své prostředky navrhovat nebo vyrábět jinou právnickou nebo fyzickou osobou, neuvede informace o totožnosti této osoby v souladu s čl. 10 odst. 15 nebo čl. 20 odst. 3 nebo 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 10 odst. 14 nebo čl. 18 odst. 3 nebo 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
r) v rozporu s čl. 10 odst. 16 druhým pododstavcem nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 10 odst. 15 druhým pododstavcem nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nezavede způsobem, který je přiměřený rizikové třídě, typu prostředku a velikosti podniku, opatření umožňující poskytnout dostatečné finanční krytí, pokud jde o
21)
odpovědnost podle směrnice Rady 85/374/EHS,
s) jako výrobce, který není usazen v členském státu, uvede na trh prostředek a nemá ustanoveného zplnomocněného zástupce v souladu s čl. 11 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 11 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
t) uzavře dohodu se zplnomocněným zástupcem, aniž tato dohoda obsahuje jasně vymezený podrobný postup změny zplnomocněného zástupce nebo tento postup sice obsahuje, ale nejsou v něm zohledněny aspekty uvedené v čl. 12 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 12 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
21) Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky.
u) nemá k dispozici osobu odpovědnou za dodržování právních předpisů v souladu s čl. 15 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 15 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
v) u implantabilního zdravotnického prostředku neposkytne informace v souladu s čl. 18 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích,
w) neaktualizuje nebo nevede v českém, slovenském nebo anglickém jazyce prohlášení o shodě v souladu s čl. 19 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 17 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
x) není schopen identifikovat subjekt v souladu s čl. 25 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
y) nesplní některou z povinností souvisejících se systémem UDI podle čl. 27 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 24 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo některou z registračních povinností podle čl. 29 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 26 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
z) nezadá za účelem registrace do elektronického systému stanovené údaje v souladu s čl. 31 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(2) Výrobce prostředku se dále dopustí přestupku tím, že
a) v případě postupu podle čl. 61 odst. 10 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 56 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nevyhotoví odůvodnění v souladu s tímto článkem,
b) jeho systém sledování po uvedení na trh podle čl. 83 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 78 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nevychází z plánu sledování po uvedení na trh nebo tento plán není v souladu s požadavky stanovenými v příloze III bodu 1.1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v příloze III bodu 1.1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo tento plán není v souladu s požadavky stanovenými v čl. 88 odst. 1 druhém pododstavci nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 83 odst. 1 druhém pododstavci nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
c) u prostředků, s výjimkou zdravotnických prostředků na zakázku, nemá plán sledování po jejich uvedení na trh jako součást technické dokumentace podle přílohy III nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle přílohy III nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
d) neprovede preventivní nebo nápravná opatření nebo nesplní informační povinnost v souladu s čl. 83 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 78 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) nevypracuje, neaktualizuje nebo na žádost nezpřístupní Ústavu zprávu o sledování po uvedení na trh u zdravotnických prostředků rizikové třídy I v souladu s čl. 85 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nevypracuje, neaktualizuje nebo na žádost nezpřístupní Ústavu zprávu o sledování po uvedení na trh u diagnostických prostředků in vitro rizikové třídy A a B v souladu s čl. 80 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
f) nevypracuje, neaktualizuje nebo nepředloží zprávu o bezpečnosti v souladu s čl. 86 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 81 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
g) neohlásí závažnou nežádoucí příhodu v souladu s čl. 87 odst. 1 písm. a) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 odst. 1 písm. a) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo nepostupuje v souladu s čl. 87 odst. 11 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 odst. 11 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
h) neohlásí bezpečnostní nápravné opatření v souladu s čl. 87 odst. 1 písm. b) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 odst. 1 písm. b) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo nepostupuje v souladu s čl. 87 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
i) nepodá hlášení o závažné nežádoucí příhodě v souladu s čl. 87 odst. 3, 4 nebo 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 odst. 3, 4 nebo 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
j) nepodá hlášení o nežádoucí příhodě v souladu s čl. 87 odst. 7 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 82 odst. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
k) nepodá hlášení trendu v souladu s čl. 88 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 83 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
l) neprovede šetření v souvislosti se závažnou nežádoucí příhodou v souladu s čl. 89 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 84 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
m) neposkytne na žádost Ústavu dokumentaci pro posouzení rizik v souladu s čl. 89 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 84 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo neposkytne Ústavu závěrečné hlášení v souladu s čl. 89 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 84 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
n) nepostupuje ve věci bezpečnostního upozornění v souladu s čl. 89 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 84 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
o) v rozporu s čl. 90 druhým pododstavcem nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 85 druhým pododstavcem nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nepřijme nezbytná nápravná opatření,
p) neaktualizuje údaje v elektronickém systému v souladu s čl. 31 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
q) nepotvrdí správnost předložených údajů v souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(3) Výrobce zdravotnického prostředku na zakázku se dopustí přestupku tím, že
a) nevypracuje, průběžně neaktualizuje nebo neuchovává pro potřeby příslušných orgánů dokumentaci v souladu s čl. 10 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích,
b) neohlásí Ústavu informace v souladu s § 8 odst. 4,
c) nepředloží na žádost Ústavu seznam zdravotnických prostředků, které dodal na trh na území České republiky v souladu s § 8 odst. 5, nebo
d) v rozporu s čl. 21 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nepřiloží k prostředku na zakázku prohlášení uvedené v příloze XIII bodu 1, které je k dispozici konkrétnímu pacientovi nebo uživateli identifikovanému jménem a příjmením, zkratkou nebo číselným kódem, nebo v rozporu s § 8 odst. 2 toto prohlášení přiloží v jiném než v českém jazyce.
(4) Zplnomocněný zástupce výrobce se dopustí přestupku tím, že
a) neposkytne na žádost Ústavu kopii svého pověření, které je v souladu s čl. 11 odst. 2 a 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 11 odst. 2 a 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
b) neplní některou z povinností podle čl. 11 odst. 3 písm. a) až h) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 11 odst. 3 písm. a) až h) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro uvedených v pověření v případě, že výrobce není usazen v členském státu,
c) neinformuje o ukončení své činnosti v souladu s čl. 11 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 11 odst. 6 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
d) nemá k dispozici osobu odpovědnou za dodržování právních předpisů v souladu s čl. 15 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 15 odst. 6 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) nezadá za účelem registrace do elektronického systému stanovené údaje v souladu s čl. 31 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
f) neaktualizuje údaje v elektronickém systému v souladu s čl. 31 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
g) nepotvrdí správnost předložených údajů v souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(5) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo w), odstavce 2 písm. e), p) nebo q), odstavce 3 písm. b), c) nebo d) nebo odstavce 4 písm. f) nebo g),
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. g) nebo z ), odstavce 2 písm. k), odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 4 písm. a), c) nebo e),
c) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. o) nebo q) nebo odstavce 2 písm.
i) nebo j),
d) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f), i), j), m), p), s), t), u) nebo v), odstavce 2 písm. b), c), f), h) nebo m) nebo odstavce 4 písm. d),
e) 15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), k), l), x) nebo y), odstavce 2 písm. d), g), l), n) nebo o) nebo odstavce 4 písm. b), nebo
f) 30 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), d), e), h), n ) nebo r) nebo odstavce 2 písm. a).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 56
Přestupky v oblasti klinických zkoušek a studií funkční způsobilosti prostředků
(1) Zadavatel klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti se dopustí přestupku tím, že
a) neprovádí klinickou zkoušku nebo studii funkční způsobilosti v souladu s čl. 62 odst. 1, 3 nebo 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 57 nebo čl. 58 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
b) nezajistí, aby klinická zkouška nebo studie funkční způsobilosti byla prováděna v souladu s čl. 72 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 68 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
c) nezajistí monitorování provádění klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti v souladu s čl. 62 odst. 1 nebo čl. 72 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 57 nebo čl. 68 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
d) nezajistí zaznamenávání, zpracovávání nebo uchovávání veškerých informací o klinické zkoušce nebo studii funkční způsobilosti v souladu s čl. 62 odst. 1 nebo čl. 72 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 57 odst. 1 nebo čl. 68 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) nedodrží podmínky pro oznámení nebo provedení klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti stanovené v čl. 74 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 70 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
f) provede podstatné změny v plánu klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti, aniž by dodržel postup stanovený v čl. 75 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 71 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
g) nesplní svou informační povinnost při přerušení nebo ukončení klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti v souladu s čl. 77 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 73 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
h) nesplní svou oznamovací povinnost při ukončení klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti v souladu s čl. 77 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 73 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
i) nepředloží zprávu o klinické zkoušce nebo studii funkční způsobilosti nebo shrnutí v souladu s čl. 77 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 73 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
j) neohlásí prostřednictvím elektronického systému příslušným orgánům členských států, v nichž je klinická zkouška nebo studie funkční způsobilosti prováděna, informace v souladu s čl. 80 odst. 2, 3 nebo 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 76 odst. 2, 3 nebo 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
k) nezajistí, aby v souladu s čl. 62 odst. 2 prvním pododstavcem nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 58 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, v případě, že není usazen v členském státu Evropské unie, byla stanovena jako jeho zmocněnec fyzická nebo právnická osoba usazená v členském státu Evropské unie,
l) v rozporu s čl. 62 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 58 odst. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nezajistí, aby osoba zkoušejícího nebo další pracovníci zapojení do provádění klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti splňovali požadavky uvedené v čl. 62 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo čl. 58 odst. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
m) nezavede postup pro mimořádné situace v souladu s čl. 72 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 68 odst. 6 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(2) Zkoušející se dopustí přestupku tím, že
a) nezajistí, aby klinická zkouška nebo studie funkční způsobilosti byla prováděna v souladu s čl. 72 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 68 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
b) nezajistí zaznamenávání, zpracovávání a uchovávání veškerých informací o klinické zkoušce nebo studii funkční způsobilosti v souladu s čl. 72 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 68 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. (3) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. h),
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e), g) nebo k) nebo podle odstavce 2 písm. b),
c) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. i) nebo j) nebo podle odstavce 2 písm. a),
d) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c) nebo d),
e) 15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), f), l) nebo m), nebo
f) 30 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 57
Přestupky v oblasti dovozu prostředků
(1) Dovozce se dopustí přestupku tím, že
a) neověří za účelem uvedení prostředku na trh, že prostředek splnil všechny požadavky uvedené v čl. 13 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 13 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
b) nesplní informační povinnost v souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
c) v rozporu s čl. 13 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 13 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro uvede prostředek na trh, ačkoliv se domnívá nebo má důvod se domnívat, že prostředek není ve shodě s požadavky nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
d) neuvede na prostředku, na jeho obalu nebo na dokumentu, který je k prostředku přiložen, informace v souladu s čl. 13 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) neověří, že prostředek je registrován v elektronickém systému nebo nedoplní své údaje do uvedené registrace v souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
f) nezajistí skladovací nebo přepravní podmínky v souladu s čl. 13 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebo nedodrží minimální požadavky na bezpečnost prostředku v souladu s § 27 odst. 2,
g) nevede registr stížností, nevyhovujících prostředků a případů stažení prostředku z trhu nebo z oběhu nebo neposkytne výrobci, zplnomocněnému zástupci a distributorům údaje, které umožní stížnost posoudit v souladu s čl. 13 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 6 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
h) nesplní informační povinnost nebo nespolupracuje s výrobcem, zplnomocněným zástupcem nebo Ústavem v souladu s čl. 13 odst. 7 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 7 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
i) nepředá výrobci nebo zplnomocněnému zástupci stížnost nebo hlášení o podezření na nežádoucí příhodu v souladu s čl. 13 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
j) neuchovává EU prohlášení o shodě nebo popřípadě kopie příslušných certifikátů shody, včetně veškerých změn a dodatků v souladu s čl. 13 odst. 9 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 9 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
k) neposkytne Ústavu součinnost v souladu s čl. 13 odst. 10 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 13 odst. 10 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
l) neuvede informace nebo nezajistí, aby měl zaveden systém řízení kvality v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
m) nesplní informační povinnost, neposkytne vzorek nebo maketu prostředku nebo nepředloží certifikát v souladu s čl. 16 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 16 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
n) nespolupracuje s výrobci nebo zplnomocněnými zástupci v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 22 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
o) není schopen identifikovat subjekt v souladu s čl. 25 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
p) neukládá nebo neuchovává jedinečnou identifikaci prostředku v souladu s čl. 27 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 24 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
q) neověří zadání údajů nebo nedoplní své údaje v souladu s čl. 30 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 27 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
r) nezadá za účelem registrace do elektronického systému údaje v souladu s čl. 31 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
s) neaktualizuje údaje v elektronickém systému v souladu s čl. 31 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
t) nepotvrdí správnost předložených údajů v souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 28 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. s) nebo t),
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e), j), q) nebo r),
c) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo l),
d) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d), f), g), k) nebo m),
e) 15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), h), i), n), o) nebo p), nebo
f) 30 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 58
Přestupky v oblasti distribuce prostředků
(1) Distributor se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní ohlašovací povinnost podle § 23 nebo 25 odst. 1,
b) v rozporu s § 26 odst. 2 dodá prostředek bez návodu v českém jazyce,
c) nedodrží minimální požadavky na bezpečnost prostředku v souladu s § 27 odst. 2,
d) v rozporu s čl. 14 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 14 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro dodá prostředek na trh, ačkoliv se domnívá nebo má důvod se domnívat, že prostředek není ve shodě s požadavky nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
e) v rozporu s čl. 14 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v rozporu s čl. 14 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro neověří před tím, než prostředek dodá na trh, splnění požadavků stanovených v tomto článku,
f) nesplní informační povinnost nebo nespolupracuje s výrobcem, zplnomocněným zástupcem nebo Ústavem v souladu s čl. 14 odst. 2 nebo 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 14 odst. 2 nebo 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
g) nezajistí skladovací nebo přepravní podmínky v souladu s čl. 14 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 14 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
h) nevede registr stížností, nevyhovujících prostředků a případů stažení prostředku z trhu nebo z oběhu nebo nesplní informační povinnost v souladu s čl. 14 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 14 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
i) nepředloží na žádost Ústavu informace nebo dokumentaci, neposkytne Ústavu vzorky nebo nespolupracuje s Ústavem v souladu s čl. 14 odst. 6 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 14 odst. 6 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
j) neuvede informace nebo nezajistí, aby měl zaveden systém řízení kvality v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
k) nesplní informační povinnost, neposkytne vzorek nebo maketu prostředku, nebo nepředloží certifikát v souladu s čl. 16 odst. 4 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 16 odst. 4 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
l) nespolupracuje s výrobci nebo zplnomocněnými zástupci v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 22 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
m) není schopen identifikovat Ústavu subjekt v souladu s čl. 25 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, nebo
n) neukládá a neuchovává jedinečnou identifikaci prostředků v souladu s čl. 27 odst. 8 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v souladu s čl. 24 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a),
b) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), e) nebo j),
c) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), g), h), i), k) nebo l),
d) 15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f), m) nebo n), nebo
e) 30 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 59
Přestupky v oblasti činnosti poskytovatele zdravotních služeb
(1) Poskytovatel zdravotních služeb se dopustí přestupku tím, že
a) neohlásí Ústavu ustavení nebo zánik etické komise v souladu s § 13 odst. 1,
b) v rozporu s § 13 odst. 3 neuchovává po stanovenou dobu záznamy o činnosti etické komise, kterou ustavil,
c) v rozporu s § 39 odst. 1 písm. a) nezajistí, aby prostředek byl používán v souladu s pokyny výrobce,
d) nezajistí, aby prostředek s měřicí funkcí byl provozován v souladu s § 39 odst. 1 písm. b),
e) nezajistí poučení osoby poskytující zdravotní služby v souladu s § 39 odst. 1 písm. c),
f) nezajistí dodržení správné skladovací praxe v souladu s § 39 odst. 1 písm. d),
g) nezajistí provedení servisu prostředku v souladu s § 39 odst. 1 písm. e),
h) nezajistí, aby bylo pacientovi předáno prohlášení výrobce ke zdravotnickému prostředku na zakázku v souladu s § 39 odst. 1 písm. f),
i) použije prostředek v rozporu s § 39 odst. 2,
j) neprovede záznam ve zdravotnické dokumentaci v souladu s § 39 odst. 3,
k) neuchovává jedinečnou identifikaci prostředků, které mu byly dodány nebo nepředloží Ústavu informace v souladu s § 39 odst. 4,
l) nevede dokumentaci používaných prostředků v souladu s § 39 odst. 5 nebo v souladu s prováděcím předpisem vydaným na základě § 39 odst. 6,
m) nezajistí, aby byly osobě poskytující zdravotní služby dostupné informace v souladu s § 40 odst. 1,
n) neposkytne pacientovi informace o zavedeném implantabilním prostředku v souladu s § 40 odst. 2,
o) nezajistí, aby prostředek obsluhovala nebo používala pouze osoba, která splňuje podmínky stanovené v § 41 odst. 1,
p) neuchovává informace o všech provedených instruktážích v souladu s § 41 odst. 3,
q) neuchovává záznam o bezpečnostně technické kontrole v souladu s § 45 odst. 5 nebo neuchovává záznam o opravě v souladu s § 46 odst. 3,
r) jako výrobce prostředků uvedených v čl. 5 odst. 5 písm. d) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 5 odst. 5 písm. d) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nepředloží na žádost Ústavu informace v souladu s čl. 5 odst. 5 písm. d) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo s čl. 5 odst. 5 písm. d) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
s) jako výrobce prostředků uvedených v čl. 5 odst. 5 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v čl. 5 odst. 5 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nevypracuje nebo na vyžádání nezveřejní prohlášení v souladu s čl. 5 odst. 5 písm. e) nařízení o zdravotnických prostředcích nebo s čl. 5 odst. 5 písm. e) nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro,
t) v rozporu s § 50 odst. 1 písm. a) nečiní potřebná opatření s cílem minimalizovat negativní dopady vzniklé příhody,
u) v rozporu s § 50 odst. 1 písm. b) nezpřístupní výrobci nebo Ústavu prostředek včetně veškeré dokumentace,
v) v rozporu s § 50 odst. 1 písm. c) neposkytne veškerou potřebnou součinnost a informace za účelem zjištění příčin vzniklé příhody, nebo
w) v rozporu s § 50 odst. 2 neuchovává ve zdravotnické dokumentaci vedené o pacientovi informace o podezření na závažnou nežádoucí příhodu.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), h) nebo v),
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d), e), j), m), p), q) nebo w),
c) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. g), l), n), o), r) nebo s), nebo
d) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), f), i), k), t) nebo u).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 60
Přestupky v oblasti výdeje prostředků
(1) Výdejce se dopustí přestupku tím, že
a) vydá prostředek v rozporu s § 32,
b) poruší zákaz podle § 33 odst. 2,
c) při zásilkovém výdeji prostředku výdejce nesplní některou z povinností uvedenou v § 34,
d) v rozporu s § 35 odst. 1 při výdeji prostředku předepsaného na listinný nebo elektronický poukaz zamění prostředek za jiný prostředek nezaměnitelný s předepsaným,
e) v rozporu s § 35 odst. 1 při výdeji prostředku předepsaného na listinný poukaz nevyznačí provedenou záměnu na poukazu,
f) v rozporu s § 35 odst. 2 při výdeji prostředku provede záměnu, přestože je na poukazu vyznačeno „Nezaměňovat“,
g) nedodrží správnou skladovací praxi v souladu s § 37 písm. a),
h) nepředá pacientovi všechny informace v souladu s § 37 písm. b),
i) neuchovává poukazy u vydaných prostředků v souladu s § 37 písm. c), nebo
j) nevyřadí nebo neuloží odděleně prostředky v souladu s § 37 písm. d).
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e),
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), f), h) nebo i), nebo
c) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), d), g) nebo j).
§ 61
Přestupky v oblasti předepisování prostředků
(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 28 odst. 6 umístí na listinný poukaz znaky nebo prvky omezující čitelnost vyplňovaných údajů, údaje o jiných poskytovatelích zdravotních služeb nebo výdejcích nebo reklamní sdělení.
(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 29 odst. 5 předá identifikátor elektronického poukazu doprovázený sdělením reklamní povahy.
(3) Poskytovatel zdravotních služeb se dopustí přestupku tím, že, aby byl pacientovi předán identifikátor elektronického poukazu v souladu s § 29 odst. 4.
(4) Předepisující se dopustí přestupku tím, že předá pacientovi identifikátor elektronického poukazu za úplatu v rozporu s § 29 odst. 4.
(5) Za přestupek podle odstavců 1 až 4 lze uložit pokutu do výše 200 000 Kč.
§ 62
Přestupky v oblasti servisu prostředků
(1) Osoba provádějící servis se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní ohlašovací povinnost podle § 23 nebo § 25 odst. 1 nebo nepotvrdí ve lhůtě 1 roku správnost takto ohlášených údajů podle § 25 odst. 2,
b) nezajistí u všech pracovníků provádějících bezpečnostně technickou kontrolu jejich aktuálního proškolení v souladu s § 45 odst. 4 písm. a),
c) nezajistí, aby byla bezpečnostně technická kontrola aktivního zdravotnického prostředku rizikové třídy IIa, zdravotnického prostředku rizikové třídy IIb nebo III nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro prováděna v souladu s § 45 odst. 4 písm. b),
d) nezajistí, aby pracovníci provádějící bezpečnostní technickou kontrolu prostředku, který je elektrickým zařízením, splňovali požadavky podle § 45 odst. 4 písm. c),
e) nezajistí odpovídající materiálně technické vybavení pro provádění bezpečnostně technické kontroly v souladu s § 45 odst. 4 písm. d),
f) nezajistí pořízení záznamu o provedení bezpečnostně technické kontroly v souladu s § 45 odst. 5,
g) nezajistí u všech pracovníků provádějících opravu jejich aktuální proškolení v souladu s § 46 odst. 2 písm. a),
h) nezajistí, aby oprava aktivního zdravotnického prostředku rizikové třídy IIa, zdravotnického prostředku rizikové třídy IIb nebo III nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro byla prováděna v souladu s § 46 odst. 2 písm. b),
i) nezajistí, aby pracovníci provádějící opravu prostředku, který je elektrickým zařízením, splňovali požadavky podle § 46 odst. 2 písm. c),
j) nezajistí odpovídající materiálně technické vybavení pro provádění oprav v souladu s § 46 odst. 2 písm. f),
k) nezajistí, aby po provedení opravy byla přezkoušena bezpečnost a funkčnost prostředku v souladu s § 46 odst. 3, nebo
l) nezajistí, aby byl pořízen záznam o provedení opravy a přezkoušení v souladu s § 46 odst. 3.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše
a) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), nebo
b) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), c), d), e), f), g), h), i), j), k) nebo l).
§ 63
Společné ustanovení k přestupkům
(1) Přestupky v prvním stupni projednává Ústav. (2) Pokuty vybírá Ústav.
ČÁST JEDENÁCTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 64
Povolování výjimek
(1) Ministerstvo může na základě žádosti poskytovatele zdravotních služeb rozhodnout o povolení uvedení do provozu u prostředku, u kterého nebyly provedeny postupy posuzování shody podle nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, v případě, že
a) jde o použití prostředku u určitého pacienta,
b) na trhu není odpovídající prostředek, u něhož byly provedeny postupy posouzení shody, a
c) použití je v zájmu bezpečnosti nebo zdraví pacienta podle písmene a). (2) V souladu s nařízením o zdravotnických prostředcích nebo nařízením o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro může Ústav na základě žádosti výrobce, zplnomocněného zástupce nebo dovozce povolit uvedení na trh na území České republiky, uvedení do provozu a použití konkrétního prostředku, u kterého nebyly provedeny postupy posuzování shody podle nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, v případě, že jeho použití je v zájmu ochrany veřejného zdraví nebo bezpečnosti nebo zdraví pacientů.
(3) Žádost podle odstavce 1 nebo 2 musí vedle náležitostí stanovených správním řádem obsahovat důvody pro udělení výjimky včetně jejich doložení.
(4) V rozhodnutí příslušný orgán stanoví dobu, na kterou je uvedení na trh nebo do provozu dotčeného prostředku povoleno, a podmínky, za kterých může být dotčený prostředek uveden nebo uváděn na trh nebo do provozu a používán.
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 65
Ministerstvo obrany
(1) Ministerstvo obrany může jako distributor postupovat odchylně od tohoto zákona, pokud účelem tohoto odchylného postupu je distribuce prostředku pro poskytování zdravotních služeb
a) vojákům v činné službě na území České republiky po dobu válečného stavu, stavu ohrožení státu nebo nouzového stavu, nebo
b) vojákům v činné službě vyslaným k plnění úkolů ozbrojených sil České republiky nebo Vojenské
18)
policie mimo území České republiky. (2) Ministerstvo obrany může jako osoba provádějící servis prostředků postupovat odchylně od tohoto zákona, pokud účelem tohoto odchylného postupu je provedení servisu prostředku, který používá
a) voják v činné službě na území České republiky po dobu válečného stavu, stavu ohrožení státu nebo nouzového stavu, nebo
b) voják v činné službě vyslaný k plnění úkolů ozbrojených sil České republiky nebo Vojenské
18)
policie mimo území České republiky.
Náhrada výdajů za provedení odborných úkonů
§ 66
(1) Za provedení odborných úkonů provedených Ústavem na žádost je žadatel povinen Ústavu uhradit náhradu výdajů.
(2) Žadatel je povinen hradit náhrady výdajů za odborné úkony Ústavu konané podle tohoto zákona, nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o diagnostických zdravotnických prostředních in vitro nebo spojené s
a) vypracováním odborného stanoviska podle § 5 odst. 2 písm. m),
b) poskytováním odborných konzultací podle § 5 odst. 2 písm. m),
c) posouzením klinické zkoušky podle čl. 62 odst. 1 nebo čl. 74 odst. 2 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo studie funkční způsobilosti podle čl. 58 odst. 1 a 2 nebo čl. 70 odst. 2 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a změny podmínek těchto klinických zkoušek nebo studií funkční způsobilosti,
d) posouzením jiné klinické zkoušky podle čl. 82 nařízení o zdravotnických prostředcích a změny podmínek této klinické zkoušky,
e) posouzením klinické zkoušky podle čl. 74 odst. 1 nařízení o zdravotnických prostředcích a změny podmínek této klinické zkoušky, nebo
f) posouzením studie funkční způsobilosti podle čl. 70 odst. 1 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a změny podmínek této studie funkční způsobilosti. (3) Specifikaci odborných úkonů, způsob stanovení výše náhrady výdajů na provedení odborných úkonů v rámci jednotlivých činností, maximální výši náhrady výdajů na provedení odborných úkonů v rámci jednotlivých činností a výši záloh na náhrady výdajů na provedení odborných úkonů v rámci jednotlivých činností stanoví prováděcí právní předpis. Výše náhrady výdajů na provedení odborných úkonů v rámci jednotlivých činností se stanoví tak, aby pokryla výdaje na provedení těchto odborných úkonů v nezbytné výši. (4) Ústav na svých internetových stránkách zveřejňuje obvyklou časovou náročnost odborných úkonů podle odstavce 2 písm. a) a b).
CELEX: 32017R0745 CELEX: 32017R0746
§ 67
(1) Osoba, na jejíž žádost se odborné úkony mají provést, je povinna Ústavu předem zaplatit zálohu na náhradu výdajů, je-li zřejmé, že odborné úkony budou provedeny. (2) Záloha na náhradu výdajů podle odstavce 1 je splatná dnem podání žádosti. Nezaplatil-li žadatel zálohu na náhradu výdajů podle odstavce 1 při podání žádosti, Ústav jej k tomu vyzve a stanoví mu lhůtu k zaplacení; současně s výzvou může přerušit řízení. Nezaplatil-li žadatel zálohu na náhradu výdajů podle odstavce 1 ve stanovené lhůtě, Ústav řízení o žádosti zastaví. (3) Ústav vrátí žadateli na jeho žádost náhradu výdajů
a) v plné výši, pokud žadatel zaplatil náhradu výdajů, aniž k tomu byl povinen,
b) v plné výši, pokud požadovaný odborný úkon nebyl zahájen, nebo
c) ve výši odpovídající poměrné části zaplacené náhrady výdajů za odborné úkony, které nebyly provedeny. (4) Žadatel je povinen doplatit rozdíl mezi zálohou na náhradu výdajů podle odstavce 1 a skutečnou výší náhrady výdajů v případě, že skutečná výše náhrady výdajů převyšuje zálohu. Ústav vyměří žadateli doplatek na náhradu výdajů a stanoví lhůtu k jeho zaplacení. (5) Nezaplatil-li žadatel doplatek na náhradu výdajů podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě, Ústav jej k tomu vyzve a stanoví mu lhůtu k zaplacení; současně s výzvou může přerušit řízení. Nezaplatil-li žadatel doplatek na náhradu výdajů podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě, Ústav řízení o žádosti zastaví. (6) Ve věci náhrady výdajů za provedení odborných úkonů rozhoduje Ústav. Náhradu výdajů za provedení odborných úkonů vybírá a vymáhá Ústav.
(7) Náhrady výdajů podle § 66 nejsou příjmem státního rozpočtu a jsou příjmem zvláštního účtu Ústavu, který je součástí rezervního fondu Ústavu. Ústav používá tyto prostředky pro zajištění své činnosti prováděné podle tohoto zákona nebo podle jiných právních předpisů, nelze-li tuto činnost zajistit v potřebném rozsahu z rozpočtových zdrojů.
(8) Rozhodne-li tak vláda, převede Ústav z prostředků účtu vedeného podle odstavce 7 na příjmový účet státního rozpočtu České republiky zřízený pro Ministerstvo částku ve výši stanovené vládou.
§ 68
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 22 odst. 3, 4, 5 a 7, § 27 odst. 1, § 28 odst. 3 a 7, § 29 odst. 6, § 31 odst. 7, § 39 odst. 6, § 51 odst. 2 a § 66 odst. 3.
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 69
(1) Výrobce zdravotnického prostředku na zakázku, distributor nebo osoba provádějící servis prostředků, kteří ohlásili svou činnost podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považují za osoby se splněnou ohlašovací povinností v souladu s § 8 nebo 23. Den nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje za den ohlášení.
(2) Údaje uvedené v § 23 odst. 2 písm. e) bodu 1 a § 23 odst. 2 písm. f) bodu 1 ohlásí distributor nebo osoba provádějící servis prostředků nejpozději do 3 měsíců ode dne jejich zveřejnění v databázi Eudamed. Do doby ohlášení údaje podle § 23 odst. 2 písm. e) bodu 1
22)
distributor u prostředku ohlašuje obchodní název a název generické skupiny.
(3) Prostředek, který byl uveden do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a byl
23)
řádně opatřen označením CE, nebo který byl řádně opatřen českou značkou shody, lze použít při poskytování zdravotních služeb v případě, že je u něj prováděn servis v souladu s tímto zákonem.
(4) Jinou klinickou zkoušku podle čl. 82 nařízení o zdravotnických prostředcích plánovanou nebo zahájenou ode dne 26. května 2021 do spuštění Informačního systému zdravotnických prostředků zadavatel oznámí prostřednictvím Informačního systému zdravotnických prostředků, jakmile bude tento systém spuštěn.
§ 70
(1) Osoba, která má ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejméně roční praxi v oblasti provádění bezpečnostně technických kontrol prostředků, se považuje za osobu splňující požadavek na odborné vzdělání podle § 45 odst. 4 písm. b).
(2) Osoba, která má ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejméně roční praxi v oblasti provádění oprav příslušného prostředku nebo prostředku podobného druhu, se považuje za osobu splňující požadavek na odborné vzdělání podle § 46 odst. 2 písm. b).
§ 71
(1) Šetření nežádoucí příhody diagnostického zdravotnického prostředku in vitro oznámené Ústavu podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2) Monitorování provádění bezpečnostních nápravných opatření týkající se diagnostického zdravotnického prostředku in vitro oznámených Ústavu podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění
22) Čl. 2 bod 7 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo čl. 2 odst. 8 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. 23) Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 72
(1) Studie funkční způsobilosti ohlášená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nezahájená, se považuje za neohlášenou.
(2) Při provádění studie funkční způsobilosti ohlášené a zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
§ 73
(1) Ústav zřídí Informační systém zdravotnických prostředků nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo do 6 měsíců ode dne spuštění databáze Eudamed, podle toho, která skutečnost nastane později.
(2) Ústav je povinen zajistit předání všech údajů ohlášených výrobcem zdravotnického prostředku na zakázku, distributorem nebo osobou provádějící servis prostředků podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle zákona č. 89/2021 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do Informačního systému zdravotnických prostředků nejpozději do 6 měsíců ode dne uvedení Informačního systému zdravotnických prostředků do provozu.
(3) Do doby zprovoznění Informačního systému zdravotnických prostředků se pro plnění povinností podle § 23 až 25 použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(4) Do doby zprovoznění Informačního systému zdravotnických prostředků se pro plnění povinností podle § 22 použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Ústav je povinen všechny takto ohlášené údaje předat do Informačního systému zdravotnických prostředků nejpozději do 6 měsíců ode dne uvedení Informačního systému zdravotnických prostředků do provozu.
(5) Do doby zprovoznění Informačního systému zdravotnických prostředků se pro postup podle § 10 použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby zprovoznění Informačního systému zdravotnických prostředků se § 10 odst. 6 nepoužije.
§ 74
(1) Do doby plné funkčnosti modulu klinických zkoušek v databázi Eudamed se hlášení závažných nepříznivých událostí vzniklých v průběhu klinických zkoušek zdravotnických prostředků provádějí prostřednictvím Registru zdravotnických prostředků zřízeného zákonem č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2) Do doby plné funkčnosti modulu studií funkční způsobilosti v databázi Eudamed se hlášení závažných nepříznivých událostí vzniklých v průběhu studií funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro provádějí prostřednictvím Registru zdravotnických prostředků zřízeného zákonem č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Do doby plné funkčnosti modulu klinických zkoušek v databázi Eudamed se pro podávání žádosti o povolení klinické zkoušky podle čl. 62 a 74 odst. 1 a 2 nařízení o zdravotnických prostředcích použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(4) Do doby plné funkčnosti modulu studií funkční způsobilosti v databázi Eudamed se pro podávání žádosti o povolení studie funkční způsobilosti podle čl. 66 nebo oznámení o nich podle čl. 70 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5) Do doby plné funkčnosti modulu klinických zkoušek v databázi Eudamed se pro evidenci klinických zkoušek, podávání oznámení podstatných změn klinických zkoušek a plnění oznamovacích povinností zadavatele podle čl. 77 nařízení o zdravotnických prostředcích použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(6) Do doby plné funkčnosti modulu studií funkční způsobilosti v databázi Eudamed se pro evidenci studií funkční způsobilosti, podávání oznámení podstatných změn ve studiích funkční způsobilosti a plnění oznamovacích povinností zadavatele podle čl. 73 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(7) Do doby plné funkčnosti modulu osob v databázi Eudamed se osoby registrují prostřednictvím Registru zdravotnických prostředků zřízeného zákonem č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(8) Do doby plné funkčnosti modulu zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro v databázi Eudamed se zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro notifikují prostřednictvím Registru zdravotnických prostředků zřízeného zákonem č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(9) Do doby vydání jednotných strukturovaných formulářů pro hlášení závažné nežádoucí příhody nebo podezření na závažnou nežádoucí příhodu podle čl. 86 nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro se podávají hlášení v rozsahu podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(10) Byl-li do doby plné funkčnosti databáze Eudamed zdravotnický prostředek uveden na trh v souladu s podmínkami stanovenými čl. 120 nařízení o zdravotnických prostředcích a zároveň mu nebyl přidělen identifikátor modelu prostředku (základní UDI-DI), použije se zástupný identifikátor přiřazený databází Eudamed.
(11) Do doby zprovoznění Informačního systému zdravotnických prostředků se pro zveřejňování bezpečnostních upozornění pro terén podle § 49 odst. 6 použije Registr zdravotnických prostředků zřízený podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 75
(1) Kontrola zahájená Ústavem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí podle dosavadních právních předpisů. (2) Řízení o přestupcích podle zákona č. 268/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle zákona č. 89/2021 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená Ústavem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
§ 76
Technický předpis
Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.
§ 77
Zrušovací ustanovení
Zrušují se: 1. Část první zákona č. 268/2014 Sb., o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. 2. Část dvě stě třicátá druhá zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. 3. Zákon č. 366/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. 4. Část první až jedenáctá zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů. 5. Část první a čtvrtá zákona č. 90/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 6. Nařízení vlády č. 56/2015 Sb., o technických požadavcích na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. 7. Vyhláška č. 62/2015 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. 8. Vyhláška č. 170/2021 Sb., o stanovení výše náhrad výdajů za odborné úkony prováděné Státním ústavem pro kontrolu léčiv podle zákona o zdravotnických prostředcích. 9. Vyhláška č. 171/2021 Sb., o stanovení výše náhrad výdajů za odborné úkony prováděné Státním ústavem pro kontrolu léčiv podle zákona o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. 10. Vyhláška č. 186/2021 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zdravotnických prostředcích. 11. Vyhláška č. 187/2021, kterou se mění vyhláška č. 62/2015 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zdravotnických prostředcích.
§ 78
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 26. května 2022.
CELEX: 32017R0746
Důvodová zpráva
A. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění hlavních principů, zhodnocení platného právního stavu
Na evropské úrovni byla přijata dvě nařízení pro oblast zdravotnických prostředků, jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích s účinností ke dni 26. května 2020, později v důsledku pandemie byla použitelnost posunuta ke dni 26.5.2021 (dále jen „nařízení o zdravotnických prostředcích“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro s účinností ke dni 26. května 2022 (dále jen „nařízení o IVD“).
Obě nařízení musí být implementována do právního řádu České republiky a národní právní úprava musí být dána do souladu s novou unijní právní úpravou do doby nabytí jejich účinnosti.
Zákonem č. 89/2021 Sb. o zdravotnických prostředcích je do českého právního řádu adaptováno nařízení o zdravotnických prostředcích. Nařízení o zdravotnických prostředcích a uvedený zákon nahradilo s účinností od 26. 5. 2021 dosavadní právní úpravu zdravotnických prostředků.
Pokud jde o právní úpravu diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, vzhledem k pozdější účinnosti nařízení o IVD nebylo možné, aby tento nový zákon o zdravotnických prostředcích současně upravoval i diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Byla tak přijata změna původního zákona č. 268/2014 Sb. o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů, která byla provedena prostřednictvím zákona č. 90/2021 Sb. Po této novele zákon č. 268/2014 Sb. obsahuje výhradně právní úpravu diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, a to v rozsahu původních požadavků. Novelou byl tento zákon přejmenován na zákon o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. Dočasně tak je v zákoně č. 268/2014 Sb. zachována transpozice směrnice 98/79/ES a stávající národní právní úprava pro oblast diagnostických zdravotnických prostředků in vitro do data nabytí účinnosti nařízení o IVD, která byla v relevantních částech uvedena do souladu s novým zákonem o zdravotnických prostředcích.
Technické požadavky jsou aktuálně upraveny zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 56/2015 Sb., o technických požadavcích na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Vzhledem k tomu, že tato oblast je upravena přímo v nařízení o IVD, bude po nabytí jeho účinnosti nařízení vlády č. 56/2015 Sb. zrušeno.
Aktuální právní úprava diagnostických zdravotnických prostředků in vitro nereflektuje evropskou právní úpravu, tedy nařízení o IVD.
Uvedené evropské nařízení bylo přijato s cílem zajistit hladké fungování vnitřního trhu, pokud jde o diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, na základě vysoké úrovně ochrany zdraví pacientů a uživatelů a se zohledněním malých a středních podniků, které v tomto odvětví působí. Současně toto nařízení stanoví vysoké standardy kvality a bezpečnosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro s cílem vyřešit obecné otázky bezpečnosti související s těmito výrobky. Nařízení harmonizuje pravidla pro uvádění diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a jejich příslušenství na trh a do provozu na trhu Unie, což umožní plně využívat výhod plynoucích ze zásady volného pohybu zboží. Nařízení o IVD stanoví pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro vysoké standardy kvality a bezpečnosti tím, že mimo jiné požaduje, aby údaje získané prostřednictvím studií funkční způsobilosti byly spolehlivé a hodnověrné a aby byla chráněna bezpečnost subjektů účastnících se těchto studií. V zájmu zlepšení zdraví a bezpečnosti posiluje nařízení o IVD výrazně základní prvky stávajícího regulačního přístupu, jako je dohled nad oznámenými subjekty, klasifikace rizik, postupy posuzování shody, hodnocení funkční způsobilosti a studie funkční způsobilosti, vigilance a dozor na trhem, a zároveň zavádí pravidla zajišťující transparentnost a vysledovatelnost, pokud jde o diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
Přijetí zvláštního unijního právního předpisu pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro odlišného od úpravy ostatních zdravotnických prostředků, tj. nařízení o IVD, je dáno specifickými aspekty diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, zejména pokud jde o klasifikaci rizik, postupy posuzování shody a hodnocení funkční způsobilosti. Na druhou stranu horizontální aspekty společné pro obě odvětví jsou v obou nařízeních sjednoceny.
Tyto sjednocené horizontální aspekty jsou jak v nařízení o zdravotnických prostředcích, tak v nařízení o IVD formulovány totožně, tj. včetně uložení nebo umožnění některé části upravit v národním právním předpise. Důležitým aspektem pro přijetí dvou evropských nařízení byl nepochybně rozdílný termín nabytí jejich účinnosti (původní rozdíl 2 roky).
V situaci, kdy je nyní adaptováno do českého právního řádu druhé z evropských nařízení, tak s ohledem na zcela mimořádný podíl zcela totožné úpravy v obou nařízeních se pro národní právní úpravu jeví jako výhodné, aby tato byla zahrnuta v jednom zákoně a nedocházelo k vytváření duplicitních formulací ustanovení ve dvou zákonech, přičemž velká část uživatelů působí jak v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, tak i ostatních zdravotnických prostředků.
Národní právní úprava musí být do data účinnosti nařízení o IVD dána do souladu s touto novou unijní právní úpravou. Cílem předkládaného jediného zákona je tak přijetí právní úpravy, která plně implementuje obsah obou nařízení, jak nařízení o zdravotnických prostředcích, tak i nařízení o IVD do právního řádu České republiky, neboť přímá aplikovatelnost nařízení neznamená, že členský stát nemusí učinit žádné kroky k zajištění jejich naplnění a fungování v praxi. V případě nařízení je nezbytné povinnost implementace chápat takovým způsobem, že právní řád České republiky nesmí obsahovat ustanovení, která by duplicitně upravovala oblasti již řešené nařízením, obsah nařízení tedy nesmí být přenášen do vnitrostátního práva. Vnitrostátní právní úprava však musí být doplněna o ustanovení, která jsou nařízením ponechána v kompetenci jednotlivých členských států, a to ve formě souladné s textem nařízení. Vzhledem k tomu, že právě v těchto částech je právní úprava v obou nařízeních shodná, jeví se vhodným upravit je na národní úrovni, samozřejmě tam, kde to obě nařízení umožňují, shodnou úpravou v jednom zákoně.
Předkládá se tedy návrh zákona, který přebírá adaptaci provedenou zákonem č89./2021 Sb. o zdravotnických prostředcích, a zároveň adaptuje v téměř stejném rozsahu nařízení o IVD.
Navrhovaný zákon o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro tak stanovuje shodnou působnost správních orgánů při výkonu státní správy v oblasti zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, doplňuje pravidla stanovená nařízením o IVD, přebírá dosavadní právní úpravu Informačního systému zdravotnických prostředků a upravuje ho i pro údaje o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. Dále přebírá dosavadní právní úpravu předepisování a výdeje, používání a provádění servisu zdravotnických prostředků a uplatňuje tuto úpravu i pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Rovněž tak přebírá dosavadní právní úpravu skutkových podstat přestupků spočívajících v porušení povinností stanovených nařízením o zdravotnických prostředcích a povinností stanovených novým zákonem o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a doplňuje tuto právní úpravu o skutkové podstaty přestupků spočívajících v porušení povinností stanovených nařízením o IVD a povinností stanovených navrhovaným zákonem. Nový zákon rovněž formuluje přechodná ustanovení zajišťující přechod ze stávající na novou právní úpravu.
Hlavní oblasti návrhu nového zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro:
• Definice základních pojmů
Definice základních pojmů zůstávají oproti současnému zákonu beze změny, nově se však vymezují pojmy „zdravotnický prostředek“ a „diagnostický zdravotnický prostředek in vitro“ pro rozlišení zdravotnických prostředků podle nařízení o zdravotnických prostředcích od zdravotnických prostředků podle nařízení o IVD a dále souhrnný pojem „prostředek“ slučující oblasti zdravotnických prostředků podle obou uvedených nařízení.
• Výkon státní správy
Kompetence příslušných orgánů státní správy jsou jednak shodné s kompetencemi stanovenými zákonem č. 89/2021 Sb., jednak jsou v navrhovaném zákoně rozšiřovány, a to o oblast výkonu státní správy v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, neboť nařízení o IVD ukládá správním orgánům nové povinnosti, které jsou členské státy povinny vykonávat. Rozšiřují se především pravomoci Státního ústavu pro kontrolu léčiv pro oblast hodnocení funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a dozoru nad trhem a vigilancí v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Právní úprava je obdobná právní úpravě přijaté v této oblasti pro zdravotnické prostředky zákonem č. 89/2021 Sb.
• Předepisování a výdej diagnostických zdravotnických prostředků in vitro
Předkládaný zákon přebírá dosavadní právní úpravu předepisování a výdeje zdravotnických prostředků ze zákona č.89/2021 Sb. a aplikuje ji i na oblast diagnostických zdravotnických prostředků in vitro.
V oblasti předepisování zdravotnických prostředků je stejně jako v novém zákoně o zdravotnických prostředcích zachován okruh osob oprávněných předepisovat, tedy lékař, zubní lékař a jiný zdravotnický pracovník se specializovanou nebo zvláštní odbornou způsobilostí podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Z nového zákona jsou přebrána i ustanovení zakotvující elektronickou verzi poukazu, která dosud nenabyla účinnosti.
I v předkládaném zákoně je u výdeje (s výjimkou zdravotnických prostředků rizikové třídy I) zachován požadavek na konkrétní odbornou způsobilost vydávající osoby, tak aby byla zaručena odborná edukace ze strany výdejce, a tím byla zajištěna bezpečnost pacienta, který si zdravotnický prostředek oproti poukazu vyzvedne.
• Klinické hodnocení a klinické zkoušky zdravotnických prostředků
• Hodnocení funkční způsobilosti a studie funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro
Právní úprava klinického hodnocení a klinických zkoušek je z převážné části řešena nařízením jednotně na evropské úrovni. Na členském státě je ponecháno, aby stanovil příslušný orgán, který má posuzovat žádost o provedení klinické zkoušky, a to ve lhůtách stanovených v nařízení o zdravotnických prostředcích. Členský stát má rovněž formulovat úpravu pro zapojení a fungování etických komisí v rámci procesu povolování klinické zkoušky. Právní úprava přijatá na základě těchto ustanovení nařízení o zdravotnických prostředcích v zákoně č. 89/2001 Sb. byla převzata do předkládaného zákona s dílčími úpravami.
V souladu s čl. 62 odst. 3 nařízení o zdravotnických prostředcích obsahuje předkládaný zákon detailní úpravu postavení etické komise a její činnosti spočívající v etickém přezkumu klinické zkoušky a posouzení, zda v průběhu konání klinické zkoušky jsou chráněna práva, bezpečnost, důstojnost a kvalita života subjektů klinické zkoušky. Obdobné ustanovení obsahuje i nařízení o IVD v čl. 58 odst. 3 nařízení o IVD, kdy svěřuje etický přezkum studií funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro rovněž vnitrostátní úpravě, a to za obdobných podmínek a na stejných principech jako v nařízení o zdravotnických prostředcích. Proto je právní úprava etických komisí v předkládaném zákoně shodná pro obě oblasti.
Právní úprava hodnocení funkční způsobilosti a studií funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro je z převážné části řešena nařízením o IVD jednotně na evropské úrovni. Ustanovení nařízení o IVD, která ukládají některé části hodnocení funkční způsobilosti upravit na národní úrovni, odpovídají stejným ustanovením v nařízení o zdravotnických prostředcích. Platí pro ně i obdobné principy. Bylo tak možné v předkládaném zákoně právní úpravu převzatou ze zákona č. 89/2021 Sb. platnou pro zdravotnické prostředky doplnit o právní úpravu hodnocení funkční způsobilosti u diagnostických zdravotnických prostředků in vitro.
• Vigilance a dozor nad trhem, používání a servis zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro
V těchto oblastech navrhovaný zákon přebírá právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb. a doplňuje o obdobnou právní úpravu v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, neboť není důvod, aby se lišily. Jde o postupy, které by naopak měly být shodné a zvolená varianta legislativního řešení této právní úpravy je komfortnější, přehlednější a i z hlediska ekonomických dopadů výhodnější, než by byl stav, kdy by byly celkem neodůvodněně zvoleny dva různé systémy.
• Přestupky v oblasti zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro
Právní úprava přestupků v oblasti zdravotnických prostředků je zcela převzata z dosavadní právní úpravy zákonem č. 89/2021 Sb. a je doplněna o skutkové podstaty přestupků v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Nařízením o IVD jsou ukládány regulovaným subjektům nové povinnosti a navrhovaný zákon tak musí zajistit, aby tyto povinnosti byly plněny, a to vymezením skutkové podstaty v této oblasti, určením správního orgánu příslušného k jejich projednávání a stanovením výše sankcí za jejich neplnění. Nařízení o IVD obdobně jako nařízení o zdravotnických prostředcích v čl. 113, ukládá ve svém čl. 106 každému členskému státu povinnost stanovit sankce za porušení ustanovení nařízení, a to sankce účinné, přiměřené a odrazující. V opačném případě by nařízení nebylo v příslušném členském státě vynutitelné, systém nastavený nařízením by nemohl být plně funkční a neplnil by cíle nařízením sledované. Předkládaný zákon o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro vymezuje přestupky v oblasti výroby, klinického hodnocení a klinických zkoušek, hodnocení funkční způsobilosti, distribuce, dovozu, v oblasti činnosti poskytovatele zdravotních služeb, v oblasti výdeje a prodeje, na úseku předepisování, používání a také v oblasti servisu.
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a s právem Evropské unie
1. Soulad s ústavním pořádkem České republiky
Zákon o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a jednotlivá ustanovení nejdou nad rámec Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava respektuje ústavně zakotvená pravidla výkonu státní moci, kterou lze podle článku 2 odst. 3 Ústavy a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Navrhovaná právní úprava taktéž respektuje ústavně zakotvenou zásadu, vyjádřenou v článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která spočívá v tom, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. V souvislosti s přijetím navrhovaného zákona dojde ke zrušení prováděcích právních předpisů, a to nařízení vlády č. 56/2015 Sb., o technických požadavcích na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
2. Soulad s právem EU a mezinárodními smlouvami
Zákonem o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro je do právního řádu České republiky implementováno právo Evropské unie, tedy návrh není s právem Evropské unie v rozporu, ale je předkládán za účelem dosažení adaptace národní právní úpravy na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 ze dne 5. dubna 2017 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a o zrušení směrnic Rady 98/79/ES a rozhodnutí Komise 2010/227/EU. Teprve touto adaptací se vytvoří souhrn vzájemně provázaných pravidel pro oblast zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a vznikne ucelený a funkční celek, který bude možno aplikovat v praxi. V případě, že by se k této adaptaci formou navrhovaného zákona nepřistoupilo, přímo použitelný předpis Evropské unie by v České republice nemohl být účinně a beze zbytku aplikován, čímž by došlo k porušení povinností členského státu. S ohledem na to, že se zákon o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro věcně upravuje rovněž problematiku zdravotnických prostředků, bylo jeho prostřednictvím re-implementováno nařízení o zdravotnických prostředcích. Nařízení o zdravotnických prostředcích však již bylo novelizováno, a to Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/561 ze dne 23. dubna 2020, kterým se mění nařízení (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích, pokud jde o použitelnost některých jeho ustanovení, na tuto skutečnost bylo při přípravě návrhu rovněž reflektováno.
Při přípravě zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro bylo rovněž postupováno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Nezanedbatelným rizikem je i to, že nepřijetí nového zákona o zdravotnických prostředcích o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro bude vyhodnoceno jako nesplnění povinnosti, která pro členský stát vyplývá ze Smluv a může být zahájeno řízení pro nesplnění povinnosti vyplývající pro ni ze Smluv podle čl. 258 nebo čl. 259 Smlouvy o fungování Evropské unie, a to ze strany Evropské komise příp. jiného členského státu. Popřípadě i uložení sankce adekvátní takovému porušení, které by mělo dopad na celý systém a jeho fungování nikoli pouze v rozměru České republiky, ale i ostatních členských států, neboť jen v případě, že pravidla budou dodržována všemi, bude systém funkční. K uvedenému je třeba ještě doplnit, že za nesplnění těchto povinností by hrozilo ze strany orgánů Evropské unie projednávání takového přístupu a popřípadě i uložení sankce, jejíž výše by zcela jistě odrážela míru dopadu v rámci celé Evropské unie na oblast vztahující se k bezpečnosti pacientů.
Porušením povinnosti a nevytvořením právních předpokladů pro zajištění řádné implementace nařízení o IVD v České republice by nebylo dosaženo hlavního účelu, pro který bylo nařízení napříč členskými státy přijato, tedy zvýšení bezpečnosti zdravotnických prostředků tak, aby pacienti v rámci vnitřního trhu EU mohli mít důvěru, že diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, které používají, jsou zdravotně nezávadné a jejich použití je bezpečné.
Navrhovaný zákon neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Obsah předkládaného návrhu není předmětem žádné mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a lze jej hodnotit jako plně slučitelný s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
C. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Dotčenými subjekty budou: • Státní ústav pro kontrolu léčiv • Ministerstvo zdravotnictví • Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví • výrobci zdravotnických prostředků • zplnomocnění zástupci • distributoři zdravotnických prostředků • dovozci zdravotnických prostředků • poskytovatelé zdravotních služeb zacházející se zdravotnickými prostředky • pojištěnci • zdravotní pojišťovny • osoby provádějící servis • výdejci zdravotnických prostředků • oznámené subjekty Dopady na státní rozpočet Lze předpokládat, že dopady navrhovaného zákona na státní rozpočet budou spočívat zejména v nákladech každoročně se opakujících. Státní rozpočet bude zatížen provozními, mzdovými a administrativními náklady na zajištění dostatečného počtu pracovníků a na zajištění všech požadavků, které s výkonem jejich činnosti souvisí. Administrativní i pracovní zajištění poskytuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Opakující se náklady budou dále spojené s provozem Informačního systému zdravotnických prostředků (ISZP), a jeho napojením na Evropskou databázi zdravotnických prostředků (EUDAMED). Na samotný vývoj ISZP je předpokládána částka přibližně 15 milionů Kč, se kterou již počítal při svém předložení nový zákon č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích adaptující nařízení o zdravotnických prostředcích. Každoročně lze tedy předpokládat náklady na zajištění provozu systému a na výkon činností uložených státní správě navrhovaným zákonem. Po vytvoření ISZP bude na zajištění jeho provozu, pravidelné údržby a případného rozvoje systému třeba vynaložit celkové náklady ve výši do 3 milionů Kč ročně, což představuje navýšení o 1 milion Kč oproti novému zákonu o zdravotnických prostředcích. Návrh zákona předpokládá, že část těchto každoročně opakujících se nákladů by mohla být kryta finančními prostředky z náhrad výdajů za úkony, která by státní správa vykonávala na žádost regulovaných subjektů. Výběr těchto náhrad výdajů předpokládá rovněž čl. 111 nařízení o zdravotnických prostředcích, resp. čl. 104 nařízení o IVD. Pokud se týká personálního zajištění výkonu činností svěřených členskému státu jak nařízením o zdravotnických prostředcích, tak nařízením o IVD a navrhovaným společným zákonem, je nezbytně nutné počítat s navýšením alespoň o 27 systemizovaných služebních/pracovních míst. Bez požadovaného nárůstu personální kapacity nebude prakticky možné zajistit výkon činností vedoucích k naplnění požadavků nové legislativy. Současně je třeba zdůraznit, že původní požadavek minimálního navýšení o 11 systemizovaných míst k zajištění agendy nařízení o zdravotnických prostředcích k 1. 1. 2021 nebyl realizován. Na základě výše uvedeného tak lze předpokládat nutné zvýšení nákladů na výkon činností uložených Ústavu navrhovaným zákonem a nařízeními o přibližně 17 milionů Kč ročně na pokrytí základních mzdových nákladů. Tato částka nebude nárokována ze státního rozpočtu. Personální náklady tak budou hrazeny mimorozpočtově z vlastních zdrojů Ústavu, bez zátěže státního rozpočtu. Dozorová činnost Ústavu by měla pokrýt cca 36 tisíc subjektů, neboť v rámci ČR působí více než 4 tisíce hospodářských subjektů (výrobci zdravotnických prostředků, zplnomocnění zástupci, distributoři, dovozci a osoby poskytující servis) a více než 32 tisíc poskytovatelů zdravotních služeb. Na základě uvedeného Ústav považuje za nezbytné navýšení počtu pracovníků celkem o 27 pracovních míst, kteří budou zajišťovat jak oblast dozoru nad trhem, tak i oblast vigilance a klinického hodnocení a dále činnosti související s údaji v EUDAMED.
Dopady na podnikatelskou sféru
Předkládaný zákon sám o sobě negeneruje nové náklady na podnikatelské subjekty.
Právní úprava zdravotnických prostředků je plně převzata ze zákona č. 89/2021 Sb. a nebyla nijak měněna. Pokud se týká nové právní úpravy diagnostických zdravotnických prostředků in vitro znamená vyšší náklady pro výrobce diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, které jsou však dány povinnostmi vyplývajícími z nařízení o IVD (jde např. o povinné pojištění odpovědnosti výrobců v souladu se směrnicí Rady 85/374/EHS o odpovědnosti za vadné výrobky, povinné používáním jedinečného čísla (UDI) či s odpovědností výrobců za následné sledování kvality, funkční způsobilosti a bezpečnosti prostředků uvedených na trh nebo oblast hodnocení funkční způsobilosti a provádění studií funkční způsobilosti, které mohou být u některých diagnostických zdravotnických prostředků in vitro finančně dosti náročné). Uvedené zvýšené náklady pro podnikatelské subjekty, které pramení přímo z nařízení o IVD, byly vyhodnoceny již v rámci jeho projednávání.
V oblastech, které si Česká republika může individuálně upravit, nepředstavuje návrh zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro pro podnikatelské subjekty žádné dopady, neboť tato právní úprava je převzata jednak z platného zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích, jednak ze zákona č. 268/2014 Sb. po novele provedené zákonem č. 90/2021 Sb.
D. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Zpracování osobních údajů dle návrhu zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro není novým zpracováním osobních údajů, nýbrž navazuje na zpracování prováděné podle zákona č. 89/2021 Sb. Zpracování osobních údajů v rozsahu jméno, příjmení, telefon a adresa elektronické pošty kontaktní osoby distributora a osoby provádějící servis prostředků formou jejich ohlášení do Informačního systému zdravotnických prostředků je identické s právní úpravou obsaženou v uvedeném zákoně.
Zpracování osobních údajů dle návrhu je v souladu se všemi zásadami zpracování osobních údajů dle Článku 5 GDPR. Právním titulem zpracování je splnění právní povinnosti správce. Ohlášené osobní údaje budou zpracovávány výhradně za účelem identifikace osob ohlašujících se do Informačního systému zdravotnických prostředků. Ohlášené osobní údaje budou zpracovávány pouze v rozsahu nezbytném pro kontaktování ohlášených osob. Ohlášené osobní údaje budou uloženy pouze po dobu nezbytnou k dosažení účelu zpracování, tj. v Informačním systému zdravotnických prostředků budou vedeny po dobu 1 roku od data jejich ohlášení, změny nebo potvrzení ohlášenou osobou. Ohlášené osobní údaje budou chráněny před neoprávněným přístupem k nim či před jejich zneužitím pomocí vhodných technických a organizačních opatření.
Popsané zpracování osobních údajů tak nebude mít žádné negativní dopady na oblast ochrany soukromí a osobních údajů.
E. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)
V rámci přípravy návrhu zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro byla komplexně posouzena míra korupčních rizik v souladu s metodikou zpracovanou Odborem hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky. Ze závěru posouzení vyplývá, že korupční potenciál vyplývající z návrhu zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nepředstavuje žádné riziko.
F. Dopady na bezpečnost státu
Návrh zákona o zdravotnických prostředcích a o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nebude mít negativní vliv na bezpečnost a obranu státu. Doplnění v § 43 naopak umožňuje i v době vojenských a nevojenských krizových stavů Ministerstvu obrany a Ministerstvu zdravotnictví použít výjimku z tohoto zákona a zajistit zásobování ozbrojených sil i civilního obyvatelstva i diagnostickými zdravotnickými prostředky in vitro, které nebudou splňovat všechny podmínky stanovené tímto zákonem, čímž bude zajištěna podpora a schopnosti Armády ČR a bude zabráněno přímému ohrožení životů nebo zhoršení zdravotního stavu pacientů.
G. Dopady na životní prostředí
Návrh zákona o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích nebude mít dopad na životní prostředí.
H. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:
1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default) Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 2. Maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb (princip data only once) Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility) Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 4. Sdílené služby veřejné správy Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR) Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government) Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 9. Technologická neutralita Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. 10. Uživatelská přívětivost Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Ad § 1
Ustanovení § 1 vymezuje předmět zákonné úpravy a deklaruje zohlednění dvou předpisů Evropské unie – nařízení o zdravotnických prostředcích a nařízení o IVD. Zákon je adaptací těchto přímo použitelných předpisů do českého právního řádu. Pokud jde o specifické požadavky na navrhování a výrobu prostředků emitujících ionizující záření, není tímto zákonem nikterak dotčeno použití směrnice Rady 2013/59/Euratom a jejích transpozičních předpisů, které sledují jiné cíle, než nařízení o zdravotnických prostředcích a nařízení o IVD. S ohledem na rozsah právní úpravy považujeme za účelné na tomto místě postavit na jisto, že se zákon o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro nevztahuje na výrobky, které jsou vyloučeny z působnosti nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o IVD.
Ad § 2
Vzhledem ke zvolenému přístupu adaptace jediným zákonem upravujícím jak problematiku zdravotnických prostředků, tak i diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, bylo nutné vymezení užívaných pojmů, aby bylo jasně a určitě stanoveno, která oblast je, kterým konkrétním ustanovením zákona upravena. Zavádí se taktéž legislativní zkratka „prostředek“, aby bylo možné pod jeden termín zahrnout obě skupiny výrobků, v případech společných ustanovení.
Ad § 3
Ustanovení § 3 uvádí taxativní výčet orgánů státní správy, které se v rámci své působnosti zabývají agendou zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Jedná se o Ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv a Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“). Jak toto ustanovení, tak i další ustanovení navrhovaného zákona přebírají platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích, kterým je adaptováno nařízení o zdravotnických prostředcích a doplňují tuto právní úpravu o adaptaci nařízení o IVD.
Ad § 4 až 5
Ustanovení výslovně stanovují rozsah činností, k nimž jsou kompetentní Ministerstvo zdravotnictví (dále i „MZ“) a Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) jako orgány státní správy v oblasti zdravotnických prostředků.
Většinu agend, které upravuje navrhovaná právní úprava, včetně veškeré související kontrolní činnosti a rozhodování v prvním stupni, by měl vykonávat Ústav, který agendu podle předchozích věcně příslušných zákonů již vykonával, a tudíž s ní má zkušenosti. Převážná část agendy je stanovena přímo na úrovni obou nařízení EU a v tomto ustanovení se pouze staví na jisto, že orgánem pověřeným k jejich výkonu je právě Ústav. Účastníci řízení mají možnost přezkumu prvostupňového rozhodnutí Ministerstvem zdravotnictví na základě řádných opravných prostředků. Ústav v rozsahu své působnosti spolupracuje i s Úřadem. Na spolupráci s příslušnými orgány členských států a na zastupování ČR v pracovních skupinách a výborech EU se MZ i Ústav podílejí v rozsahu své působnosti.
Ad § 6
V případech pochybností o výrobku rozhoduje Ústav, zda posuzovaný výrobek spadá do působnosti nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o IVD. V případě, že Ústav nemůže na základě dostupných údajů rozhodnout, je takové řízení zastaveno a v souladu s příslušným nařízením Ústavem postoupeno k rozhodnutí Komisi.
Za účelem zajištění bezpečnosti pacientů, uživatelů nebo jiných osob ustanovení dále upravuje postup Ústavu v případě nutnosti přijmout opatření ve vztahu ke konkrétnímu typu zdravotnického prostředku nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, jehož používání představuje riziko pro veřejné zdraví.
Ad § 7
Ustanovení § 7 přebírá platnou právní úpravu ze zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a nadále upravuje Informační systém zdravotnických prostředků jako systém veřejné správy, jehož účelem je zejména shromažďování a správa údajů o zdravotnických prostředcích a osobách, které mají nařízením o zdravotnických prostředcích, a nově i nařízením o IVD nebo zákonem stanovenou ohlašovací povinnost. Systém bude dotčeným subjektům umožňovat standardizované podání ohlášení a žádostí Ústavu. V zákonem stanovených případech bude systém sloužit i k informování veřejnosti.
Hlavním cílem Informačního systému zdravotnických prostředků, jehož správcem a provozovatelem je Ústav, nadále zůstává zajištění základního přehledu o zdravotnických prostředcích na českém trhu při maximálním snížení administrativní zátěže jak orgánů státní správy, tak především samotných adresátů právních povinností. I z toho důvodu lze k úkonům prováděným v Informačním systému zdravotnických prostředků zmocnit jinou osobu, přičemž plnou moc lze zmocnitelem udělit a zmocněncem přijmout také v elektronické podobě právě prostřednictvím tohoto systému. Možnost zmocnit jinou osobu prostřednictvím Informačního systému zdravotnických prostředků je speciální právní úprava v zákoně o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. Jedná se o speciální úpravu vůči obecné právní úpravě obsažené pro zmocnění ve správních řízeních ve správním řádě. Toto ustanovení umožní plnou moc přidělit nebo odejmout elektronicky v rámci Informačního systému zdravotnických prostředků a nebude potřeba dokládat ověřenou plnou moc v rámci ohlášení, která bude vyžadovat formální proces posouzení Ústavem. Toto opatření má za cíl zefektivnit posuzování ohlášení stanovených zákonem v Informačním systému zdravotnických prostředků a odbourat potřebu posuzovat plnou moc právníkem, což by zabralo minimálně jeden pracovní úvazek.
S ohledem na informovanost veřejnosti, zejména poskytovatelů zdravotních služeb, Ústav na žádost výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce v Informačním systému zdravotnických prostředků odstraní vazbu mezi ním a osobou provádějící servis.
Ad § 8
Ustanovení § 8 stanovuje povinnosti výrobců nebo jejich zplnomocněných zástupců v oblasti zdravotnických prostředků shodně se stávající platnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb. a rozšiřuje část této úpravy v souladu s nařízením o IVD i pro oblast diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Jde o stanovení, v jakém jazyce má být výrobcem poskytnuta technická dokumentace a další informace orgánu státní správy. Rovněž jde o stanovení, že informace určené uživatelům, včetně údajů na obalu prostředku, musí být uvedeny v českém jazyce.
Ustanovení dále upřesňuje, rovněž v návaznosti na platnou právní úpravu, jaký je možný dopad na výrobce, který nesplní své povinnosti vůči Evropské databázi zdravotnických prostředků (EUDAMED) dané nařízením o zdravotnických prostředcích, na které se nařízení o IVD rovněž odvolává. Jsou zde upravena taktéž opatření, která může Ústav v zájmu zajištění ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti pacientů přijmout, pokud výrobce své povinnosti poruší.
Ad § 9
Předkládaný návrh zákona přejímá dosavadní právní úpravu týkající se obnovy jednorázových zdravotnických prostředků obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb. Nařízení o zdravotnických prostředcích ponechává na rozhodnutí členského státu, zda vnitrostátním právním řádem bude umožněna obnova a použití zdravotnického prostředku, který je původním výrobcem určen pouze pro jedno použití. Provádění obnovy jednorázových zdravotnických prostředků, dodávání obnoveného zdravotnického prostředku pro jedno použití na trh na území České republiky a jeho používání na území České republiky je nadále zakázáno. Tímto se zajišťuje maximální ochrana českých pacientů i uživatelů.
Ad § 10
Nařízení o zdravotnických prostředcích i nařízení o IVD umožňují členským státům vydávat takzvané certifikáty o volném prodeji. Jedná se o listinu, kterou členský stát vydává výrobci nebo zplnomocněnému zástupci, který je usazen na jeho území, za účelem vývozu zdravotnického prostředku nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro mimo území členských států. Jedná se o institut podpory tuzemských výrobců při exportu na trhy třetích zemí. Nařízení nestanovují formu žádosti, její náležitosti, ani procesní stránku vydání, a proto je zakotvuje ustanovení § 10 za účelem zajištění vyšší míry právní jistoty žadatele. Certifikáty budou vydávány prostřednictvím Informačního systému zdravotnických prostředků neprodleně po ověření údajů v databázi EUDAMED. Vydávání certifikátů se řídí částí čtvrtou správního řádu.
Ad § 11 až § 22 obecně
Adaptaci nařízení o zdravotnických prostředcích obsaženou v právní úpravě klinických hodnocení a klinických zkoušek navrhovaný zákon přebírá z platného zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích.
Doplňují se ustanovení adaptující nařízení o IVD v oblasti hodnocení funkční způsobilosti a zákon provádí pouze ty části, které jsou v kompetenci jednotlivých členských států.
Ad § 11 až § 18
Zatímco proces hodnocení funkční způsobilosti je v nařízení o IVD popsán zcela přesně bez možnosti národních úprav, část týkající se studií funkční způsobilosti a intervenčních studií funkční způsobilosti za účelem prokázání shody i přes svoji obsáhlost a velkou podrobnost obsahuje některé oblasti, které mají být na národní úrovni upřesněny či zcela legislativně upraveny. Jednou z těchto oblastí je zřízení a činnost etických komisí, která je upravena v ustanoveních § 11 až 18 zákona.
Nebyl shledán důvod, aby se právní úprava postavení a činnosti etické komise v oblasti zdravotnických prostředků odlišovala od postavení a činnosti etické komise v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Základem navrhované právní úpravy je právní úprava již platná a účinná obsažená v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích. Tato právní úprava byla přejata do navrhovaného zákona a zároveň byly provedeny dílčí úpravy. Etická komise provádí nezávislý etický přezkum dokumentace klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce, kterou zadavatel plánuje v daném nebo smluvním zdravotnickém zařízení provádět. Obsah dokumentace je definován v obou nařízeních, přičemž předmětná ustanovení zákona dále specifikují požadavky na přezkum předložené dokumentace a stanovují postup vydávání stanoviska. Cílem etického přezkumu je zajištění veškerých etických aspektů souvisejících s prováděním plánované klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce a zajištění bezpečnosti subjektů, kteří se budou klinické zkoušky nebo studie účastnit.
V ustanovení § 12 je oproti dosavadní úpravě detailněji rozpracováno jmenování členů etické komise. Dále jsou nově upraveny způsoby zániku členství v etické komisi a případy zániku etické komise jako takové. V ustanovení § 14 odst. 3 dochází ke zpřesnění pravidel hlasování. Nová úprava byla zvolena v ustanovení § 16 odst. 1 poslední věty, ve kterém je stanoveno, že etická komise může umožnit předložení požadovaných dokumentů i v jiném jazyce, s výjimkou informovaného souhlasu a souhrnu plánu klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti. K této úpravě bylo přistoupeno s ohledem na to, že informovaný souhlas představuje dokument, který má informovat subjekt klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti (zpravidla laickou osobu) o všech aspektech dané klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti, které mají význam pro jeho rozhodnutí. Podpisem tohoto dokumentu subjekt vyjadřuje své svobodné a dobrovolné rozhodnutí se klinické zkoušky/studie funkční způsobilosti účastnit. V zájmu zajištění plné srozumitelnosti textu musí být subjektům v České republice poskytnut vždy v českém jazyce a v tomto jazyce také schválen. Souhrn plánu klinické zkoušky/studie funkční způsobilosti (synopse) je dokument poskytující rychlou orientaci v navrženém designu klinické zkoušky/studie funkční způsobilosti. Dle původních právních předpisů byl poskytován v českém jazyce, což se osvědčilo jako velmi přínosné. Požadavek na předložení synopse v českém jazyce je v souladu s dosavadní praxí.
Upravena byla rovněž forma komunikace zadavatele s Ústavem, kdy je nově v ustanovení § 17 vyžadována elektronická forma komunikace.
Etická komise následně písemně vyjadřuje svůj souhlas či nesouhlas s provedením klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce a dále provádí nad probíhající klinickou zkouškou nebo studií dohled. V případě zjištění nedodržování schválených pravidel může své souhlasné stanovisko odvolat. O tomto svém záměru musí předem informovat zadavatele klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce a po vydání rozhodnutí o odvolání souhlasného stanoviska informuje také Ústav.
Ustanovení také definují požadavky na členy etické komise a základní zásady činnosti etické komise, včetně jejích práv a povinností. Je zde zakotvena povinnost zadavatele klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce oslovit etickou komisi s žádostí o písemný souhlas s případnými změnami podmínek již schválené klinické zkoušky nebo studie. Poskytovatel zdravotních služeb má povinnost informovat Ústav o případném zániku etické komise, kterou ustanovil a podat informace o tom, jaké etické komise přebírají dohled nad probíhajícími klinickými zkouškami a studiemi funkční způsobilosti včetně intervenčních studií klinické funkce. V případě, že není zajištěn dohled jinou etickou komisí, musí být probíhající klinická zkouška nebo studie u daného poskytovatele zdravotních služeb pozastavena.
Ad § 19 až § 20
Ustanovení § 19 a § 20 upravují povinnosti zadavatele klinické zkoušky, studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce i činnost Ústavu jako příslušného správního orgánu. I tato ustanovení přejímají právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňují i o úpravu vyplývající z nařízení o IVD. Všechny požadavky vyplývající z uvedených ustanovení úzce souvisejí se zajištěním maximální bezpečnosti subjektů klinických zkoušek. Z toho důvodu je také stanovena pro zadavatele povinnost sjednat pojištění k náhradě újmy vzniklé při provádění klinické zkoušky případně studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce, a to ve prospěch subjektů klinické zkoušky nebo studie. Smyslem je zajištění dostatečně účinné ochrany subjektů jakéhokoliv klinického zkoušení / testování jako slabší strany. Zároveň jsou upraveny i podmínky pro vypovězení pojistné smlouvy. Tu lze vypovědět pouze do dne zahájení klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce, po tomto datu již pojišťovna smlouvu vypovědět nemůže a případnou náhradu za plnění při současném porušení podmínek smlouvy může uplatňovat vůči zadavateli. Povinnost nahradit případnou újmu subjektu klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti ze strany zadavatele však takovou situací není dotčena a práva zapojených subjektů jsou tedy plně zajištěna. V případě, kdy dojde k vypovězení smlouvy, je pojišťovna povinna bezodkladně informovat Ústav.
Ustanovení § 20 dále prodlužují lhůty potřebné na přezkum dokumentace klinické zkoušky a studie funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce předkládané v rámci žádosti o jejich povolení příslušným správním orgánem, aby bylo možné zajistit důkladné posouzení všech aspektů plánované klinické zkoušky nebo studie. S tím také souvisí požadavek na předložení stanoviska etické komise současně s dokumentací žádosti definované v nařízení o zdravotnických prostředcích nebo v nařízení o IVD, aby byla příslušnému správnímu orgánu dána možnost v případě pochybností toto stanovisko rozporovat a zajistit tak maximální bezpečnost subjektů klinické zkoušky. Bez důkladného posouzení dokumentace žádosti a pozitivního stanoviska příslušného správního orgánu není možné v České republice klinickou zkoušku ani studii funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce zahájit.
Zákonem je rovněž upraveno zjišťování názoru nezletilé osoby k možné účasti na klinické zkoušce. Je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilé osoby, pak se kromě souhlasu zákonného zástupce, rovněž zjišťuje její souhlas.
V ustanovení § 20 jsou rovněž uvedeny povinnosti zadavatele, které umožní Ústavu a příslušné etické komisi řádně plnit kontrolní činnost v oblasti klinických zkoušek zdravotnických prostředků. Bez informace o zahájení klinické zkoušky není možné udržovat aktuální seznam probíhajících klinických zkoušek, jenž je potřebný pro plánování kontrol u poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zařízení klinická zkouška probíhá. S tím souvisí také omezení platnosti rozhodnutí o povolení klinické zkoušky, které zabrání výrazně zpožděnému zahájení povolené klinické zkoušky. Pozdní zahájení klinické zkoušky by taktéž mohlo mít vliv na bezpečnost subjektů, jelikož by schválený design s časem mohl přestat být v souladu „state of the art“. Doplňované povinnosti nejsou v dané oblasti novinkou a byly zavedené již dřívějšími právními předpisy.
Dále dle článku 75 nařízení o zdravotnických prostředcích má Ústav posuzovat podstatné změny klinické zkoušky. Pro posouzení je poskytnut velice krátký časový úsek, neb zadavatel klinické zkoušky může provést tyto změny již po uplynutí 38 dnů po jejich oznámení (resp. 45 dnů, pokud je v rámci posouzení třeba konzultovat podstatnou změnu s odborníky), ledaže v této lhůtě obdrží zamítavé stanovisko Ústavu. Nařízení o zdravotnických prostředcích blíže neupravuje proces posouzení podstatných změn klinické zkoušky, navrhovanou úpravou se staví najisto, jaký je procesní rámec posouzení a zároveň jsou upraveny některé dílčí aspekty tohoto procesu, které Ústavu umožní podstatnou změnu klinické zkoušky náležitě posoudit a splnit časový limit upravený v nařízení o zdravotnických prostředcích, a to aniž by tak činil na úkor procesních práv zadavatele. Stejný proces se navrhuje i pro postupy dle článku 74 odst. 1 a článku 82 nařízení o zdravotnických prostředcích.
Ad § 21
Ze skupiny možných adeptů účasti v klinické zkoušce nebo studii funkční způsobilosti včetně intervenční studie klinické funkce jsou zákonem vyloučeny osoby, kterým je omezeno právo osobní svobody. Důvodem je skutečnost, že u těchto osob je objektivně snížena míra svobody jejich rozhodování podstoupit klinickou zkoušku nebo studii a samotné zajištění účasti by bylo značně komplikované. I toto ustanovení přejímá platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňuje i o úpravu vyplývající z nařízení o IVD.
Ad § 22
Nařízení o zdravotnických prostředcích definuje pojem „jiné klinické zkoušky“. Jedná se o klinické zkoušky, které nejsou prováděny v rámci klinického hodnocení s cílem posouzení shody. Toto ustanovení přejímá beze změny právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021Sb., o zdravotnických prostředcích.
Ad § 23 až § 25
Nařízení o zdravotnických prostředcích a nařízení o IVD sjednocuje registrační povinnosti výrobce, zplnomocněného zástupce a dovozce napříč členskými státy, kdy data budou vkládána přímo do EUDAMED. Na národní úrovni je tak ponechána možnost registrovat distributory a osoby, jejichž činností se nařízení nezabývají, jako jsou například osoby provádějící servis prostředků. Aby veřejnost i orgány státní správy měly možnost získat veškeré informace z jednoho informačního zdroje, bude Informační systém zdravotnických prostředků ustanovený v § 7 zobrazovat jak informace vložené do EUDAMED, tak ty, které získá prostřednictvím ohlašovací povinnosti dle ustanovení § 23 od distributora a osoby provádějící servis zdravotnických prostředků. Ohlašovací povinnost se týká všech distributorů zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a dále osob provádějících servis s výjimkou těch, kteří se zabývají pouze zdravotnickými prostředky rizikové třídy I, diagnostických zdravotnických prostředků in vitro rizikové třídy A, nebo těch, kteří dodávají prostředky výhradně uživatelům, kteří nejsou poskytovateli zdravotních služeb. I tato ustanovení navrhovaného zákona přejímají právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňují ji o úpravu vyplývající z nařízení o IVD.
Pro zachování správných a aktuálních údajů v Informačním systému zdravotnických prostředků je ustanovením § 24 zavedeno právo Ústavu provést výmaz údajů, které zjevně neodpovídají skutečnosti, pokud je jejich oznamovatel na výzvu ve stanovené lhůtě neopraví. Pro zajištění aktuálnosti dat stanovuje ustanovení § 25 dobu, po kterou jsou data vedená jako platná a jejichž aktuálnost a správnost musí oznamovatel pravidelně před ukončením stanovené lhůty potvrdit. Ústav bude prostřednictvím Informačního systému zdravotnických prostředků odesílat jednotlivým ohlášeným osobám odesílat 30 dní před uplynutím lhůty upozornění na nutnost potvrdit správnost a aktuálnost nahlášených údajů. Je také zajištěna možnost zažádat o úplnou obnovu údajů zneplatněných z důvodu nepotvrzení aktuálnosti těchto údajů, a to po dobu 6 měsíců od zneplatnění. Dále je v souladu s Informační koncepcí ČR zajištěno, že subjekty nemusí hlásit změnu údajů, které vyplývají ze základních registrů, a které si tudíž může Ústav sám opatřit dálkovým přístupem k těmto registrům.
Ad § 26
Toto ustanovení přejímá právní úpravu obsaženou v platném zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňuje ji tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Ustanovením je zakázáno dodat uživateli – laikovi zdravotnické prostředky, které i v případě dodržení určeného účelu mohou ohrozit zdraví nebo život člověka, pokud by byly používány bez dohledu lékaře (viz odůvodnění k § 28 odst.
2) a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, které nejsou určeny pro sebetestování. Distributor je povinen vždy dodávat do ČR zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro s návodem k použití v českém jazyce (výjimkou jsou pouze případy, kdy výrobce stanovil, že návod k použití není pro bezpečné použití třeba a nevydal ho).
Ad § 27
Ustanovení přejímá platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňuje ji tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Návrh zákona stanovuje v této části povinnosti distributorům a dovozcům s cílem zajistit na trhu pouze bezpečné prostředky. Je zde uvedena povinnost dodržovat pravidla správné skladovací praxe, která by měla zajistit udržení jakosti prostředku do okamžiku dodání koncovému uživateli.
Ad § 28
Zdravotnické prostředky jsou při poskytování zdravotních služeb i nadále předepisovány na lékařský předpis, kterým je buď poukaz, v případě, že má dojít k výdeji konkrétnímu pacientovi, nebo žádanka má-li být zdravotnický prostředek použit při poskytování zdravotních služeb. V souladu se záměrem posílení role nelékařských zdravotnických pracovníků v systému zdravotní péče je v ustanovení nadále zachován rozšířený okruh osob, které mohou zdravotnické prostředky předepisovat, o nelékařské zdravotnické pracovníky se specializovanou nebo zvláštní odbornou způsobilostí (tedy způsobilé k výkonu povolání bez odborného dohledu). Ustanovení rozlišuje situace, ve kterých je poukaz na zdravotnický prostředek vystavován – tedy buď z důvodu zajištění bezpečnosti pacienta při použití daného zdravotnického prostředku, nebo za účelem čerpání úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Konkrétní pravidla pro čerpání úhrady ze zdravotního pojištění (tedy preskripční a indikační omezení – kdo a za jakých podmínek může předepsat zdravotnický prostředek k úhradě) bude, stejně jako dosud, stanoveno v zákoně o veřejném zdravotním pojištění.
Ustanovení upravuje možnost, aby zdravotnické prostředky byly předepisovány rovněž veterinárními lékaři při poskytování veterinární péče podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů. Tato právní úprava navazuje na § 66 odst. 3 tohoto zákona, které umožňuje veterinárním lékařům při poskytování veterinární péče používat též zdravotnické prostředky.
V nezměněné formě zůstává opatření pro výdej zdravotnických prostředků primárně určených do rukou lékaře, kdy s ohledem na nutnost participace lékaře při indikaci i používání zdravotnického prostředku musí být legislativně zakázán jeho volný prodej přímo pacientům. Takové zdravotnické prostředky, které mohou ohrozit zdraví pacienta, mohou být vydány pouze na poukaz nebo žádanku vystavenou lékařem. Ustanovení obsahuje zákonné zmocnění Ministerstva zdravotnictví stanovit vyhláškou seznam skupin těchto zdravotnických prostředků.
Doba pro uplatnění poukazu zůstává beze změny oproti předchozí právní úpravě, tedy 30 dní od jeho vystavení s možností pro předepisujícího tuto dobu prodloužit až na 1 rok. Uplatněním se rozumí předložení výdejci za účelem výdeje. Dle analýzy zdravotních pojišťoven je téměř 90 % poukazů uplatněno do 30 dnů od jejich vystavení. S ohledem na racionální čerpání zdravotní péče, není příliš dlouhé období od preskripce pro výdej plošně vhodné a pro odůvodněné případy je možnost prodloužení této doby. Ustanovení obsahuje zákonné zmocnění Ministerstva zdravotnictví stanovit vyhláškou rozsah identifikačních údajů určených zákonem, tak jak mají být uvedeny na poukazu.
V odstavcích 7 až 9 je upraven proces získání souhlasu revizního lékaře, je-li úhrada zdravotnického prostředku z veřejného zdravotního pojištění tímto souhlasem podmíněna. Jedná se o zavedenou praxi, kdy předepisující a revizní lékař spolu mohou komunikovat např. prostřednictvím elektronické pošty, a tedy není vždy nutné zasílat ke schválení revizním lékařem tištěný poukaz. Jsou umožněny veškeré způsoby komunikace mezi předepisujícím a revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny.
Ad § 29 až 31
Elektronizace předepisování řeší řadu limitů listinných poukazů zejména ve vztahu k osobám se zdravotním postižením a vede k další postupné elektronizaci v rezortu zdravotnictví jakožto dlouhodobého cíle, který vychází i z Národní strategie elektronického zdravotnictví. Využívání elektronického předepisování poukazů je na bázi dobrovolnosti. Je tedy zcela na předepisujícím i výdejci, zda budou využívat možnosti poukaz předepsat elektronicky, či zda bude elektronické poukazy vydávat.
Ustanovením § 29 jsou i nadále zakotvena pravidla pro vytváření, změnu nebo rušení elektronického poukazu prostřednictvím systému eRecept. V nezměněné formě také zůstal požadavek na vytvoření číselného označení elektronického poukazu v případě, že je zdravotnický prostředek hrazen ze systému veřejného zdravotního pojištění a způsob předávání identifikátoru elektronického poukazu pacientovi, kdy je stále výslovně zakázáno, aby při předání elektronického poukazu byl zvýhodňován konkrétní poskytovatel zdravotních služeb nebo došlo k zásahu do práva pacienta na volbu výdejce.
V ustanovení § 30 je jednoznačně vymezen účel Centrálního úložiště elektronických poukazů a systému eRecept. V tomto ustanovení je rovněž explicitně uvedeno, které údaje prostřednictvím eReceptu Ústav zpracovává. Pro vedené informace je Ústavu stanovena lhůta pro uchovávání na 10 let od uplynutí platnosti elektronického poukazu.
Ustanovení § 31 upravuje přístup jednotlivých subjektů k centrálnímu úložišti elektronických poukazů. Pravidla pro přístupy předepisujících i vydávajících nejsou nijak měněna oproti stávající právní úpravě.
Ad § 32
Ustanovení § 32 obsahuje taxativní výčet osob, které mohou prostředek vydat (poskytovatelem lékárenské péče, smluvním výdejcem podle § 17 odst. 7 písm. a) bod 2. zákona č. 48/1997 Sb. či oční optikou). Tato právní úprava je totožná s předchozí právní úpravou.
Za účelem zaručení odborné edukace ze strany výdejce a tím bezpečnost pacienta, který si zdravotnický prostředek oproti poukazu vyzvedne, je u výdeje (s výjimkou zdravotnických prostředků rizikové třídy I) zachován požadavek na konkrétní odbornou způsobilost vydávající osoby.
Ad § 33
V ustanovení § 33 je definován zásilkový výdej zdravotnických prostředků a z bezpečnostních důvodů je stanoven zákaz takového výdeje u zdravotnických prostředků vázaných na poukaz. V návaznosti na nařízení o zdravotnických prostředcích a na nařízení o IVD je v ustanovení taktéž zakotveno, že při zásilkovém výdeji je povinnost postupovat v souladu s pravidly prodeje na dálku.
Ad § 34
V ustanovení § 34 jsou vyjmenovány jednotlivé povinnosti osob zajišťujících zásilkový výdej. Aby bylo možné hovořit o výdeji, který je charakteristický tím, že společně s poskytnutím prostředku dochází k předání odborných informací spojených s jeho správným používáním, je důležité zdůraznit povinnost zajištění tzv. informační služby, která má nahradit při zásilkovém výdeji osobní kontakt s vydávající osobou příslušné kvalifikace. Z důvodu zajištění bezpečnosti pacientů jsou na osoby, které provádějí samotný výdej (tedy výběr prostředku předepsaného na poukaz a vyznačení provedení výdeje), kladeny shodné požadavky jako při výdeji v „kamenné“ výdejně.
I nadále je výdejce povinen dodržet lhůtu uvedenou u daného prostředku v rámci informací zveřejněných na internetových stránkách výdejce zprostředkovávajícího zásilkový výdej.
Ad § 35
Ustanovení § 32 se neliší od předchozího zákona a upravuje institut substituce prostředku za obdobný prostředek z hlediska klinické účinnosti, určeného účelu a bezpečnosti. Pokud lékař záměnu výslovně nevyloučí, tak má výdejce povinnost informovat pacienta o alternativách k jemu předepsanému prostředku. Vyloučení záměny prostředku ze strany předepisujícího lékaře je možné učinit pouze s ohledem na zdravotní stav pacienta, nikoliv na základě vlastní preference bez odůvodněného léčebného přínosu pro pacienta. Cílem tohoto ustanovení je především zajistit větší informovanost pro pacienty, kteří se následně mohou rozhodnout pro takový prostředek, který jim lépe vyhovuje, či je pro ně ekonomicky méně náročný, přičemž alternativní produkt musí být zaměnitelný s původně předepsaným prostředkem z hlediska účinnosti a bezpečnosti. Záměnu může vyloučit i revizní lékař, a to zejména s ohledem na pravidla pro poskytování prostředků v režimu cirkulace.
Ad § 36
Ustanovení § 36 upravuje institut tzv. výpisu z poukazu a rovněž se neliší od úpravy v předchozím zákoně. V situaci, kdy nemůže dojít k výdeji všech předepsaných prostředků, vystaví na nevydaný prostředek výdejce pacientovi výpis z poukazu.
Ad § 37
Ustanovení § 37 obsahuje stejně jako v předchozím zákoně výčet povinností osoby oprávněné k výdeji prostředku s cílem zajistit, aby v důsledku jeho skladování nebyla negativně ovlivněna bezpečnost vydávaného prostředku a aby byl konečný spotřebitel náležitě informován o případných rizicích spojených s užíváním prostředku.
Výdejci prostředků je i nadále ukládána povinnost po dobu 5 let uchovávat listinné poukazy vystavené z bezpečnostních důvodů, na které byly vydány prostředky neuhrazené ze zdravotního pojištění. Cílem je zajistit dohledatelnost prostředků, u nichž se zjistí po jejich vydání, že jsou potenciálně nebezpečné např. z důvodu konstrukční vady aj.
Výdejce je rovněž i v tomto zákoně povinen prostředky, které nelze použít podle § 38 odst. 1 zákona, vyřadit a uložit je odděleně od ostatních prostředků.
Ad § 38 - 43
Ustanovení týkající se používání prostředku při poskytování zdravotních služeb taktéž přejímají platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňují ji tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
Obecné ustanovení § 38 zakotvuje základní zásadu pro používání prostředků při poskytování zdravotní péče, a sice povinnost poskytovatele ujistit se, že používaný prostředek je ve shodě s nařízením o zdravotnických prostředcích nebo nařízením o IVD, byl řádně uveden na trh, a je tedy pro pacienta bezpečný a účinný. Ustanovení dále doplňuje pravidla stanovená nařízením o zdravotnických prostředcích a nařízením o IVD, která se týkají prostředků vyráběných přímo poskytovatelem zdravotních služeb pro vlastní použití. Je zde zakotvena povinnost sdělit na vyžádání relevantní informace o takovém prostředku Ústavu, který pak má pravomoc výrobu a používání za určitých okolností omezit.
Ustanovení § 39 zakotvuje další povinnosti poskytovatele zdravotních služeb při používání zdravotnického prostředku nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro. Účelem stanovených povinností pro osobu poskytující zdravotní služby je zajistit ochranu pacienta v situaci, kdy je mu za použití prostředku poskytována zdravotní péče. Poskytovatel nesmí používat prostředek, který není použitelný nebo k němu nemá k dispozici návod k použití v českém jazyce. V odůvodněných a výjimečných případech, kdy lze prostředek používat bezpečně bez návodu k použití a výrobce toto stanovil, nemusí být návod přiložen ke zdravotnickému prostředku rizikové třídy I a IIa ani k diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro.
Shodně jako u zdravotnických prostředků je i pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, které byly do zdravotnického zařízení dodány, stanovena povinnost jejich evidence prostřednictvím jedinečné identifikace – systému UDI. Výjimku tvoří IVD rizikové třídy A. Takové sledování umožní dohledání vadných či jinak nebezpečných prostředků dodaných poskytovatelům zdravotních služeb.
Poskytovatel zdravotních služeb má povinnost vést dokumentaci o používaných prostředcích, u kterých z bezpečnostních důvodů musí být prováděna instruktáž, bezpečnostně technická kontrola nebo jež je třeba ověřovat jakožto pracovní měřidla stanovená. Tato dokumentace slouží nejen pro vlastní přehled poskytovatele zdravotních služeb o této skupině prostředků, ale především pro účely případné kontroly, zda jsou tyto prostředky řádně servisovány, ověřovány, skladovány apod.
Povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit uživateli veškeré informace z návodu k použití, které jsou nezbytné k bezpečnému používání zdravotnického prostředku je rozšířena i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Informace musejí být k dispozici výhradně v českém jazyce. Uživatelem je osoba, která zdravotnický prostředek používá při poskytování zdravotních služeb, tedy nejčastěji lékař nebo jiný zdravotnický pracovník. Ten musí mít k dispozici příslušné informace tak, aby svým případným neinformovaným chováním neohrozil bezpečnost svou, pacienta, či třetích osob. Smyslem ustanovení je zajistit bezpečné používání prostředku a garantovat zdravotnickému personálu právo na získání informací potřebných pro používání prostředku.
Povinnost, že obsluhovat zdravotnické prostředky, u nichž to stanovil výrobce v návodu k použití, může pouze osoba, která absolvovala instruktáž či seznámení se se zvláštními riziky spojenými s používáním je ustanovením § 41 rozšířena i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Nároky na osobu provádějící instruktáž a povinnost vést a uchovávat o provedených instruktážích záznamy zůstávají stejné jako v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích.
Pravidla pro zvláštní použití zdravotnického prostředku v případě řešení situace vážného ohrožení lidského života nebo zdraví zůstávají oproti stávající právní úpravě nezměněna. Nezměněné zůstává také ustanovení, které umožňuje v době vojenských a nevojenských krizových stavů Ministerstvu obrany a Ministerstvu zdravotnictví použít výjimku ze zákona a zajistit zásobování ozbrojených sil zdravotnickými prostředky a diagnostickými zdravotnickými prostředky in vitro, které nebudou splňovat všechny podmínky stanovené tímto zákonem, čímž bude zajištěna podpora a schopnosti Armády ČR a bude zabráněno přímému ohrožení životů nebo zhoršení zdravotního stavu pacientů. Pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro bylo shodné ustanovení dosud obsaženo v zákoně č. 268/2014 sb., o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro.
Ad § 44 - 47
Ustanovení § 44 – 47 přejímají platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a v zákoně č. 268/2014 Sb., o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro v oblasti servisu, provádění bezpečnostně technických kontrol, oprav a revizí prostředků, která je pro obě oblasti shodná a nebyl shledán důvod k její změně.
Ad § 48 – 52
Uvedená ustanovení přejímají platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021Sb., o zdravotnických prostředcích v oblasti vigilance a dozoru nad trhem a doplňují ji tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
V ustanovení § 48 se zakotvuje povinnost Ústavu k provádění posuzování hlášení trendu podle čl. 88 nařízení o zdravotnických prostředcích a čl. 83 nařízení o IVD a následně o výsledcích posouzení a přijatých opatřeních informovat příslušné vyjmenované subjekty.
Ustanovení § 49 zakotvuje povinnost Ústavu evidovat veškeré informace týkající se závažné nežádoucí příhody, k níž došlo na území České republiky, nebo bezpečnostní nápravné opatření v terénu, jež bylo nebo má být na území České republiky provedeno, a to po dobu 15 let. V případě závažné nežádoucí příhody spojené s újmou na zdraví nebo smrtí uživatele, pacienta nebo jiné fyzické osoby je tato doba prodloužena na 30 let. Po dobu 10 let má Ústav povinnost evidovat hlášení o podezření na závažné nežádoucí příhody, která dostal od uživatelů prostředku. Za podmínek stanovených v nařízení o zdravotnických prostředcích a v nařízení o IVD bude hlášení závažných nežádoucích příhod Ústavu povinné pouze pro výrobce. Ústav má povinnost shromažďovat a společně s výrobcem, případně dotčeným oznámeným subjektem, vyhodnocovat závažné nežádoucí příhody, k nimž došlo na území České republiky. Rovněž takto vyhodnocuje bezpečnostní nápravná opatření. Ústav má pravomoc požadovat po výrobci veškeré dokumenty nezbytné pro posouzení rizik a zakročit v případě, že shledá, že výrobcem přijatá bezpečnostní nápravná opatření nejsou dostatečná. Dále je dáváno na jisto, že bezpečnostní upozornění pro terén (FSN), jež mají být realizována v České republice, budou zveřejňována prostřednictvím nově vzniklého Informačního systému zdravotnických prostředků.
V ustanovení § 50 je zakotvena povinnost poskytovatele zdravotních služeb vést evidenci všech závažných nežádoucích příhod s následkem újmy na zdraví nebo smrti pacienta. Poskytovatel zdravotních služeb, u něhož dojde k podezření na nežádoucí příhodu, je povinen učinit veškeré preventivní a nápravná opatření s cílem minimalizovat dopad. A dále poskytovat výrobci a Ústavu veškerou součinnost včetně zpřístupnění prostředku a jeho dokumentace ke kontrole a poskytnout všechny relevantní informace.
Ustanovení § 51 dává Ústavu kompetence zasáhnout za účelem ochrany zdraví uživatelů a třetích osob, je-li identifikováno nepřijatelné riziko při zacházení se zdravotnickými prostředky či z důvodu nesouladu prostředku s požadavky stanovenými v nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o IVD. Jedná se o zakazující nebo omezující opatření v případech, kdy je zacházeno s prostředky představujícími nepřijatelné riziko pro zdraví a bezpečnost. Je tedy ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla přijata a účinná co nejrychleji, aby negativní dopady na veřejné zdraví byly minimalizovány. Vyloučení odkladného účinku je jistě citelným zásahem do práv daného subjektu, avšak ochrana veřejného zdraví musí mít v takovém případě zcela jednoznačně přednost, jelikož pozdní aplikace rozhodnutí by mohla zcela otupit jeho účinek a vést k nepřijatelnému ohrožení veřejného zdraví, kterému mohlo být zabráněno.
V ustanovení § 52 je stanoven procesní postup rozhodování Ústavu při přijímání opatření podle čl. 98 nařízení o zdravotnických prostředcích nebo podle čl. 93 nařízení o IVD z důvodu ochrany zdraví a bezpečnosti pacientů, uživatelů, dalších osob nebo veřejného zdraví. Jedná se o preventivní opatření v oblasti ochrany zdraví. Je tedy ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla přijata a účinná co nejrychleji, aby negativní dopady na veřejné zdraví byly minimalizovány. Vyloučení odkladného účinku je jistě citelným zásahem do práv daného subjektu, avšak ochrana veřejného zdraví musí mít v takovém případě zcela jednoznačně přednost, jelikož pozdní aplikace rozhodnutí by mohla zcela otupit jeho účinek a vést k nepřijatelnému ohrožení veřejného zdraví, kterému mohlo být zabráněno.
Ad § 53 až 64
Právní úprava v oblasti přestupků přejímá platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňuje ji o úpravu přestupků v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro.
Přestupky podle zákona projednává v prvním stupni Ústav a rovněž vybírá uložené pokuty. Pokud se týká oblasti zdravotnických prostředků, je přejímána již platná právní úprava skutkových podstat a sankcí beze změn. Tato právní úprava je pak doplněna o skutkové podstaty přestupků v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a souvisejících sankcí, jak vyplývají z tohoto návrhu zákona a nařízení o IVD.
Výše sankcí vycházejí z dosavadní právní úpravy sankcí za přestupky v oblasti zdravotnických prostředků a jsou stanoveny na stejných principech, tj. s ohledem na velmi široké spektrum v oblasti zastoupených subjektů. Při stanovení maximálních sankcí bylo třeba zohlednit i velké nadnárodní korporace tak, aby i u takových subjektů byl dostatečně zachován odrazující faktor sankcí. Dalšími faktory pro stanovené výše sankcí je rovněž vysoká společenská závažnost některých skutkových podstat, jejichž naplněním může být ohrožen lidský život a veřejné zdraví. Sankce jsou rovněž stanoveny s ohledem na ekonomické faktory v oblasti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, kdy existuje extrémní finanční rozpětí mezi jednotlivými kategoriemi prostředků, a při stanovení výše sankcí musí být toto rozpětí vzato v úvahu.
Výše pokut je stanovena s ohledem na maximální odhadnutelnou společenskou nebezpečnost jednání, které stanovené skutkové znaky vykazuje, a to včetně možných důsledků takového jednání. Vzhledem k právní úpravě dané oběma nařízeními, je nutné počítat s tím, že důsledky takového jednání mohou přesahovat národní rozměr. Výše pokut je stanovena takto: za přestupek lze uložit pokutu do výše 30 000 000, - Kč, tj. výše pokut je stanovena rozmezím a je limitována maximální částkou stanovenou zákonem. O výši pokuty bude rozhodováno v rámci řízení o přestupku, které je upraveno samostatným právním předpisem. Procesní pravidla pro projednávání přestupků a ukládání trestů se řídí zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje podmínky odpovědnosti za přestupek, postup před zahájením řízení o přestupku a postup v řízení o přestupku, ale také druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání.
Tento zákon poměrně podrobně stanovuje např. že při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména:
a) k povaze a závažnosti přestupku,
b) k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení,
c) k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem,
d) u pokusu přestupku k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání přestupku, jakož i k okolnostem a důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo,
e) u spolupachatelů k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání přestupku,
f) u fyzické osoby k jejím osobním poměrům a k tomu, zda a jakým způsobem byla pro totéž protiprávní jednání potrestána v jiném řízení před správním orgánem než v řízení o přestupku,
g) u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti,
h) u právního nástupce k tomu, v jakém rozsahu na něj přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku, a v případě více právních nástupců k tomu, zda některý z nich pokračuje v činnosti, při které byl přestupek spáchán,
i) u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější,
j) k Nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 3/02 kde je vysloven zákaz likvidačních pokut.
Ad § 64
I toto ustanovení týkající se povolování výjimky přebírá platnou právní úpravu ze zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a doplňuje ji tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Ministerstvu zdravotnictví je svěřena pro zcela mimořádné případy pravomoc, aby na žádost poskytovatele zdravotních služeb povolilo individuální použití zdravotnického prostředku nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, který neprošel standardním procesem posouzení shody dle pravidel nařízení. Účelem je zajištění bezpečnosti a zdraví konkrétního pacienta.
Ústavu je svěřena pravomoc rozhodnout o udělení výjimky pro použití zdravotnického prostředku nebo diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, který neprošel standardním procesem posouzení shody dle pravidel nařízení, u neurčitého počtu pacientů. Jedná se o opatření na omezenou dobu v případě plošné nedostupnosti zdravotnických prostředků nebo diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, které nejsou zaměnitelné, za účelem ochrany veřejného zdraví. Žádost může podat výrobce, dovozce nebo zplnomocněný zástupce.
V obou případech žádost musí obsahovat zdůvodnění.
Ad § 65
Ustanovení umožňuje, aby Ministerstvo obrany v případě, že vykonává činnost distributora nebo osoby provádějící servis ve vyjmenovaných případech mohlo postupovat odchylně od požadavků zákona. Jedná se o zcela specifické situace, kdy okolnosti nemusí dovolovat dodržení standardních požadavků zákona, a přesto je žádoucí, aby Ministerstvo obrany mohlo provádět distribuci a servis zdravotnických prostředků za účelem zajištění jejich dostupnosti a funkčnosti.
Ad § 66 a § 67
Předložený návrh zákona počítá s náhradou výdajů za provedené odborné úkony, a to vypracování odborných stanovisek, poskytování odborných konzultací a nákladů souvisejících s posouzením klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti, včetně jejich změn. I zde je z větší části přebírána platná právní úprava ze zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích, která je doplněna tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, a zároveň je blíže rozebrána procesní stránka vybírání náhrad výdajů, jejich záloh a případně doplatků. V případě odborných úkonů souvisejících s vypracováním stanovisek a poskytnutím odborných konzultací se jedná o činnost na žádost subjektů, která je prováděna odborníky v dané problematice. Před zpracováním stanovisek a posudků je vyžadována zálohová platba ve výši předpokládaných výdajů. Běžná cena za stanovisko se pohybuje do 20 tis. Kč.
Specifická situace je v případě povolování klinických zkoušek a studií funkční způsobilosti, kdy navrhovaná právní úprava počítá s úhradou správního poplatku za podání žádosti o klinickou zkoušku nebo studii funkční způsobilosti, jehož účelem je krýt náklady všech orgánů státní správy, které jsou do schvalování klinických zkoušek zdravotnických prostředků a studií funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro z pohledu navrhovaného zákona zapojeny, a náhradou výdajů za provedené odborné úkony. Správní poplatek musí být zaplacen vždy za podanou žádost a jeho úplné, či částečné vrácení žadateli je přípustné pouze v omezených případech v souladu se zákonem o správních poplatcích.
Náhrada za odborné úkony, která bude vybírána za posouzení klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti podle tohoto zákona, je náhrada výdajů za provedení odborných úkonů souvisejících s přezkumem dokumentace klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti. Žadatel je povinen před zahájením odborných úkonů zaplatit na zvláštní účet rezervního fondu Ústavu zálohu na náhradu výdajů. Záloha na náhradu výdajů je splatná dnem podání žádosti. Pokud žadatel zálohu neuhradí, je Ústavem vyzván, aby tak učinil. Současně s touto výzvou může Ústav přerušit řízení o žádosti. Pokud ani na výzvu Ústavu žadatel zálohu nezaplatí, může Ústav řízení o žádosti zastavit. Předložený návrh zákona dále upravuje případy, kdy bude žadateli vrácen případný přeplatek, a dále postupy v případě, kdy žadateli vznikne povinnost uhradit doplatek. Ústav po provedení odborných úkonů vyhodnotí jejich náročnost. Výši záloh a jednotkovou cenu za provedení odborného úkonu stanoví Ministerstvo zdravotnictví prováděcím právním předpisem.
Náklady související s provedením odborných úkonů se mohou lišit v závislosti na jejich časové náročnosti. Tyto rozdíly jsou způsobeny širokou škálou zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a možných dopadů klinické zkoušky nebo studie funkční způsobilosti, zejména intervenčních studií hodnocení klinické funkce, na subjekty hodnocení. Ve standardních případech posouzení klinické zkoušky nebo studie hodnocení funkční způsobilosti by náklady neměly převýšit částku 80 tis. Kč. Pokud však bude k posouzení předložena klinická zkouška vysoce rizikového inovativního zdravotnického prostředku, bude náročnost odborných úkonů výrazně vyšší, pravděpodobně s potřebou řady doplňujících odborných konzultací, a náklady tedy mohou v těchto případech dosáhnout i k částce 150 tis. Kč. V rámci posouzení je nutno, kromě dokumentace potřebné pro samotnou klinickou zkoušku nebo studii funkční způsobilosti, také zhodnotit bezpečnost a účinnost prostředku, jež se provádí přezkumem technické dokumentace, kterou výrobce dokazuje plnění požadavků daných v příloze I nařízení o zdravotnických prostředcích nebo nařízení o IVD. Tato technická dokumentace je v případě složitějších prostředků velice rozsáhlá a její hodnocení vyžaduje zapojení týmu odborníků.
Ustanovení § 66 umožňují Ústavu vybírat za provádění odborných úkonů a dalších úkonů náhradu výdajů v nezbytné výši. Odborné úkony a výše náhrad za odborné úkony budou vymezeny v prováděcí vyhlášce.
Ustanovení § 67 obsahuje postup při úhradě náhrady výdajů, jakož i pravidla pro případy, kdy je Ústav povinen náhradu výdajů či její poměrnou část vrátit žadateli a případy, kdy je žadatel povinen uhradit doplatek. Přijaté náhrady výdajů jsou příjmem zvláštního účtu Ústavu, který je součástí rezervního fondu Ústavu. Příjmy z náhrad výdajů Ústav používá pro zajištění své činnosti prováděné podle navrhovaného zákona a ostatních právních předpisů, pokud nelze tuto činnost zajistit v potřebném rozsahu z rozpočtových zdrojů.
Ad § 68
Ustanovení § 68 obsahuje souhrnné zmocnění, které rekapituluje, co všechno je delegováno zákonem k následné úpravě v prováděcím právním předpisu. Návrh zákona předpokládá vydání vyhlášek Ministerstva zdravotnictví, které budou provádět zmocňovací ustanovení obsažená v tomto návrhu zákona.
Ad § 69 až § 74
Ustanovení § 69 a 70 zakotvují přechodná ustanovení pro prostředky uvedené na trh v souladu s předchozími právními předpisy, osoby ohlášené taktéž v souladu s předchozími právními předpisy a jiné klinické zkoušky zahájené ode dne 26. května 2021 do spuštění Informačního systému zdravotnických prostředků. Přechodná ustanovení jsou přebírána z platné právní úpravy ze zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a jsou doplněna tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
Ustanovení dále upravují dokončení šetření nežádoucích příhod diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a monitorování provádění bezpečnostních nápravných opatření týkajících se diagnostického zdravotnického prostředku in vitro. Dále jsou upraveny studie funkční způsobilosti ohlášené podle dosavadních právních předpisů.
V ustanovení § 73 odst. 1 navrhovaného zákona je upravena lhůta pro zřízení Informačního systému zdravotnických prostředků. Oproti předchozí úpravě dochází ke zkrácení původní 18měsíční lhůty na lhůtu 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Ústavu je dále dána povinnost zajistit předání informací z původního registru zdravotnických prostředků do Informačního systému zdravotnických prostředků, a to ve stanovené lhůtě. Zároveň je v návrhu zákona obsaženo několik přechodných ustanovení, na jejichž základě se do doby zprovoznění Informačního systému zdravotnických prostředků použije Registr zdravotnických prostředků.
Dále jsou doplňována přechodná ustanovení upravující způsob plnění povinností do doby plné funkčnosti databáze Eudamed.
V ustanovení § 74 odst. 11 je pak upraveno zveřejňování bezpečnostních upozornění pro terén (FSN), která mají být realizována na území České republiky. To bylo dle dřívějších právních předpisů realizováno prostřednictvím Registru zdravotnických prostředků. Tento způsob zveřejňování bude využíván až do doby zřízení nového Informačního systému zdravotnických prostředků.
Ad § 75
Ustanovení § 75 upravuje postupy Ústav v případě kontrol a řízení o přestupcích zahájených před nabytím účinnosti navrhovaného zákona a do tohoto data neskončených.
Ad § 76
Zákon podléhá povinnosti technické notifikace v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.
Ad § 77
Zákonem dochází ke zrušení dosavadní zákonné i podzákonné úpravy v oblasti zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro.
Ad § 78
Účinnost zákona je stanovena k 26. květnu 2022 v souladu s účinností nařízení o IVD. S ohledem na nutnost dodržení implementační lhůty a adaptace českého právního řádu na nařízení o IVD byl zvolen shodný datum účinnosti s datem účinnosti nařízení o IVD. Z toho důvodu bylo postupováno odchylně od ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.
V Praze dne 2. března 2022
Předseda vlády:
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., v. r.
Ministr zdravotnictví:
prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, v. r.