zákon č. 377/2005 Sb.

K § 1:

Účelem navrhovaného zákona je v souladu se směrnicí 2002/87/EC Evropského Parlamentu a Rady z 16. prosince 2002, o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančním konglomerátu a doplňující Směrnice Rady 73/239/EEC, 79/267/EEC, 92/49/EEC, 92/96/EEC, 93/6/EEC a 93/22/EEC a Směrnice 98/78/EC a 2000/12/EC Evropského Parlamentu a Rady, harmonizovat národní právo s touto oblastí komunitárního práva. Cílem je prohloubit oblast dozoru finančního trhu, resp. seskupení osob jejichž součástí jsou regulované osoby, o kvalitativně vyšší stupeň dozoru, tj. o dozor nad finančními konglomeráty.

K § 2:

Vymezení pojmů má zjednodušit srozumitelnost navrhované právní úpravy, přičemž se předkladatel nemůže vyhnout některým termínům jako např. finanční konglomerát nebo koordinátor, pro které neexistuje odpovídající český ekvivalent, nebo pro které by hledání takového ekvivalentu působilo násilně a namísto zjednodušení srozumitelnosti by přinášelo výkladové problémy. Některé výrazy jsou upraveny přímo v textu zákona, a to v případech, kdy se jedná o výraz, který vyžaduje podrobnější úpravu, jako např. finanční sektor nebo finanční konglomerát.

K § 3:

Vymezuje se finanční sektor, který je tvořen subjekty z bankovnictví, pojišťovnictví, investičních služeb a také smíšenými finančními holdingovými osobami, kde ovládající osobou není osoba podléhající sektorovému dozoru nad finančním trhem, avšak s jí ovládanými osobami tvoří finanční konglomerát, přičemž alespoň jedna z ovládaných osob podléhá v členském státě tomuto sektorovému dozoru. V komunitárním právu se přitom „úvěrovou institucí“ rozumí osoba, jejíž činnost nebo podnikání spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet a osoba, jejíž činnost nebo podnikání spočívá ve vydávání elektronických peněžních prostředků, to vše včetně zahraničních osob s obdobnou náplní činnosti. „Finanční institucí“ se pak rozumí jiná osoba než úvěrová instituce, jejíž hlavní činností je nabývání podílů nebo výkon jedné nebo více činností uvedených v bodech 2 až 12 v příloze I směrnice č. 2000/12/ES.

K § 4:

Tímto ustanovením se vymezuje finanční konglomerát. V podstatě se jedná o skupinu, v jejímž čele je buď osoba licencovaná pro finanční služby nebo osoba, která ovládá alespoň jednu takovou osobu, přičemž činnost takové skupiny probíhá převážně ve finančním sektoru, alespoň jedna osoba v této skupině je součástí sektoru pojišťovnictví a alespoň jedna je ze sektoru bankovního nebo sektoru investičních služeb, přičemž souhrn činností ve finančních službách těchto osob je v dané skupině významný. Měřítko významnosti je obsahem ustanovení § 5.

Pro určení, zda činnost skupiny probíhá převážně ve finančním sektoru je rozhodující poměr bilančních sum. Ten vyjadřuje vzorec součet bilančních sum osob z finančního sektoru

součet bilančních sum všech osob ve skupině

Pokud tento poměr přesáhne hodnotu 0,4, pak činnost takové skupiny probíhá převážně ve finančním sektoru. Jinak řečeno, dosahuje-li činnost skupiny ve finančním sektoru více než 40 % z její celkové činnosti měřeno rozvahovými ukazateli.

K § 5 a 6:

Pro určení, zda činnosti skupiny v různých finančních sektorech jsou významné, je stanovena desetiprocentní hranice. Činnost ve finančním sektoru je významná, jestliže váha jeho významnosti přesáhne těchto 10 %, přičemž se zvlášť posuzuje sektor pojišťovnictví a zvlášť sektor bankovní společně se sektorem investičních služeb. Jako váha významnosti slouží aritmetický průměr dvou podílů.

První podíl je vyjádřen:

součet bilančních sum osob sektoru pojišťovnictví nebo sektoru bankovním a investičních služeb

součet bilančních sum osob ve skupině z finančního sektoru

Druhý podíl je vyjádřen:

součet požadovaných měr solventnosti nebo minimálních kapitálových požadavků osob ve skupině

součet požadovaných měr solventnosti a minimálních kapitálových požadavků osob ve skupině

Návrh zákona bere v úvahu i křížové činnosti mezi jednotlivými sektory, a to přesáhne-li celková rozvaha nejmenšího finančního odvětví ve skupině hranici 6 mld. EUR. V opačném případě, přestože byla překročena výše uvedená 10% hranice, mohou orgány dozoru dohodnout, že takovou skupinu nebudou považovat za finanční konglomerát. To platí zejména v případě, kdy váha významnosti, či uvedený podíl nejméně významného sektoru ve skupině nepřesáhne hodnotu 0,05, resp. tržní podíl, v kterémkoli členském státě, nepřesáhne tuto 5% hranici. Ustanovení odstavce 5 na základě článku 3 směrnice umožňuje orgánu dozoru použít upravená kritéria při hodnocení finančních konglomerátů tak, aby se zabránilo nevhodnému, či zavádějícímu postupu.

Stejně tak i ustanovení § 6 reaguje na situaci, kdy poměr bilančních sum nebo váha významnosti klesne pod stanovené hranice nebo kdy součet bilančních sum osob v nejméně významném sektoru klesne pod hranici 6 mld. eur.

K § 7:

Jedná se o ustanovení, které upravuje postup při zjišťování bilančních sum i v případech, kdy neexistuje konsolidovaná účetní závěrka.

K § 8:

Toto ustanovení umožňuje orgánům dozoru, po vzájemné dohodě, při výpočtu poměru bilančních sum a váhy významnosti sektoru nahradit nebo doplnit bilanční sumy strukturou výnosů či hodnotou podrozvahových operací.

K § 9:

Dané ustanovení upravuje postup orgánů dozoru při určení, zda se bude skupina považovat za finanční konglomerát, způsob oznámení ovládající osobě, že daná skupina byla určena jako finanční konglomerát, resp. že přestala být považována za finanční konglomerát, a že se na ni vztahují, resp. přestaly vztahovat povinnosti stanovené tímto zákonem.

Stanoví se, že jedná-li se určení skupiny jako finančního konglomerátu a rozhoduje-li o této věci orgán dozoru z České republiky, pak se jedná o správní řízení, na které se vztahuje správní řád. Nedisponují-li orgány dozoru informacemi nezbytnými pro určení, zda se jedná o finanční konglomerát, jsou oprávněni požadovat takové informace od zmocněnce zvoleného účastníky správního řízení o určení finančního konglomerátu.

K § 10:

Jedná se o úvodní ustanovení k části, která se věnuje vlastnímu doplňkovému dozoru. Jeho cílem je omezení rizik, kterým jsou svojí účastí ve finančním konglomerátu vystaveny osoby podléhající dozoru nad finančním trhem. Každopádně se však tímto nenahrazuje sektorový dozor upravený zvláštními právními předpisy.

Tomuto dozoru podléhá každá regulovaná osoba, jestliže je v čele konglomerátu, jestliže je ovládána výše definovanou smíšenou finanční holdingovou osobou, nebo je ve vztahu ovládané či ovládající osoby s jinou osobou ve finančním sektoru, anebo má s touto jinou osobou po většinu účetního období stejné osoby ve svém vedení.

1. Orgánům dozoru se na základě směrnice dává také možnost určit po dohodě rozsah, ve kterém budou tomuto doplňkovému dozoru podléhat jiné regulované osoby, které jsou jinak propojeny s jinými osobami, a přitom alespoň jedna osoba ve skupině je součástí sektoru pojišťovnictví a alespoň jedna osoba ve skupině je součástí bankovního sektoru nebo sektoru investičních služeb a současně souhrn činností sektoru pojišťovnictví ve skupině a souhrn činností bankovního sektoru a sektoru investičních služeb ve skupině jsouvýznamné.

K § 11:

Tímto ustanovením se upravují podmínky výkonu doplňkového dozoru v případech, kdy regulovaná osoba je ovládána osobou se sídlem mimo Společenství. Podstatným je zde zjištění, zda regulovaná osoba podléhá v zemi sídla ovládající osoby dozoru srovnatelnému s doplňkovým dozorem určeným příslušnou směrnicí a národními zákony členských států. Ověření musí provést koordinátor (§ 13), přičemž si vyžádá stanovisko příslušných orgánů dozoru a Výboru pro finanční konglomeráty, což je výbor ustanovený na základě článku 21 směrnice 2002/87/ES.

Je-li dozor vykonáván ve stejném nebo srovnatelném rozsahu, pak se na regulovanou osobu v daném finančním konglomerátu doplňkový dozor upravený tímto zákonem nevztahuje. V opačném případě musí být tento dozor zaveden, přitom však lze po konzultaci koordinátora s dotčenými orgány dozoru použít jiné postupy, pokud bude naplněn účel doplňkového dozoru. Zákon zde přímo zmocňuje požadovat založení smíšené finanční holdingové osoby na území členského státu.

K § 12:

Větvení finančních skupin je velmi různorodé a nejrůznější propojení vedou k tomu, že některé finanční konglomeráty se stávají součástí jiných finančních konglomerátů, jinak označovaných jako subkonglomeráty. Doplňkovému dozoru však podléhají regulované osoby pouze na úrovni „hlavního“ konglomerátu, jinak by docházelo ke křížení nebo dublování dozorových činností, což by popřelo jejich účel.

K § 13:

Hlava IV návrhu zákona je věnována vlastní organizaci výkonu doplňkového dozoru. Hlavní „osobou“ při výkonu doplňkového dozoru je koordinátor. Ten zajišťuje jak vlastní výkon tohoto dozoru, tak i vzájemnou koordinaci postupů jednotlivých orgánů dozoru. Funkci koordinátora vykonává ten orgán dozoru, který udělil povolení k činnosti regulované osobě stojící v čele finančního konglomerátu.

Není-li v čele regulovaná osoba, stanoví zákon pravidla, podle kterých se určí orgán dozoru, který bude vykonávat funkci koordinátora. V podstatě se jedná o orgán dozoru, který udělil povolení k činnosti regulované osobě s bilančně nejvýznamnějším postavením ve finančním konglomerátu. Mohou se však vyskytnout případy, kdy by použití těchto kritérií bylo neúčelné s ohledem na strukturu konglomerátu. Pak lze po dohodě orgánů dozoru určit koordinátorem jiný orgán dozoru.

K § 14:

Stanoví se základní povinnosti koordinátora. Konkretizace těchto základních a stanovení dalších povinností pak může být předmětem koordinačních dohod, které koordinátor uzavírá s jinými orgány dozoru za účelem řádného výkonu doplňkového dozoru podle tohoto zákona.

K § 15:

Podmínkou výkonu doplňkového dozoru je zejména úzká spolupráce orgánů dozoru, jejich schopnost operativně získávat relevantní informace o činnosti osob ve finančním konglomerátu a tyto informace poskytovat koordinátorovi a ostatním zainteresovaným orgánům dozoru.

Zákon stanoví rozsah informací, které orgány dozoru a koordinátor shromažďují a vzájemně si poskytují. Tato výměna může proběhnout i s Evropskou centrální bankou, centrálními bankami v Evropském systému centrálních bank a ostatními centrálními bankami, pokud bude zachovávána mlčenlivost o obsahu těchto informací.

K § 16:

Situaci ve finančním konglomerátu mohou významně ovlivnit změny ve struktuře společníků či uložení nápravných opatření s významným zásahem do činností osoby jako např. odnětí povolení, zúžení jeho rozsahu, zavedení ozdravných opatření, atp. nebo uložení sankce s významným dopadem do hospodaření regulované osoby. Z tohoto důvodu zákon stanoví povinnost orgánu dozoru, který o tom rozhoduje, konzultovat toto svoje rozhodnutí předem s koordinátorem a příslušnými orgány dozoru, jichž se tyto skutečnosti rovněž dotýkají. Tato povinnost nevzniká pouze v případě, jestliže zásah dozorčího orgánu nesnese odkladu nebo by byl ohrožen účel předmětného rozhodnutí. V takovém případě je povinnost dozorčího orgánu, který takové rozhodnutí vydal, bezprostředně informovat dotčené orgány. Rozhodování o osobách ve finančním konglomerátu se děje ve správním řízení.

K § 17:

Ustanovení upravuje výkon kontrol v regulovaných i neregulovaných osobách, které jsou součástí finančního konglomerátu. Příslušné orgány mohou být požádány o součinnost nebo o provedení takové kontroly, a to jak v rámci národního finančního trhu, tak i v rámci Společenství. Taková kontrola může být provedena i prostřednictvím auditora nebo znalce.

K § 18:

Z důvodů nezatěžovat regulované osoby zpracováváním stejných informací pro různé orgány dozoru zákon stanoví povinnost koordinátora či jiného orgánu dozoru v první řadě požadovat takové informace od orgánu, který si je vyžádal dříve. Koordinátor je přitom oprávněn vyzvat orgán dozoru, který sám doplňkový dozor nevykonává, aby od ovládající osoby ve finančním konglomerátu se sídlem na území tohoto orgánu, získal potřebné informace a tyto mu předal.

K § 19:

Všechny informace získané a předávané v souvislosti s doplňkovým dozorem podle tohoto zákona podléhají povinnosti zachovávat o nich mlčenlivost podle sektorových zákonů.

K § 20:

Jedná se o úvodní ustanovení hlavy V návrhu zákona, která je věnována pravidlům obezřetného podnikání osob ve finančním konglomerátu. Porušování povinnosti postupovat ve své činnosti obezřetně, nepoškozovat třetími osobami svěřený majetek a neohrožovat bezpečnost a stabilitu osob z finančního sektoru ve finančním konglomerátu, je sankcionováno jak podle tohoto zákona, tak i podle sektorových zákonů.

K § 21 a 22:

Požadavek, aby regulované osoby zajistily na úrovni finančního konglomerátu, jehož jsou součástí, určité množství kapitálu má posílit bezpečnost těchto regulovaných osob, a to zcela nezávisle na kapitálových požadavcích stanovených sektorovými předpisy. Minimální výše tohoto „dodatečného kapitálu“ se stanoví jednou z výpočetních metod stanovených zákonem, přičemž výběr metody provádí koordinátor po konzultaci s dotčenými orgány dozoru na základě návrhu osoby, která provádí tento výpočet.

Do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti na úrovni finančního konglomerátu se zahrnují osoby z finančního sektoru, které jsou součástí finančního konglomerátu, osoba, která je v čele konglomerátu, a další osoby z finančního konglomerátu, přičemž osoby, které splňují zákonem stanovené podmínky nemusí být do tohoto výpočtu zahrnuty. Podrobnější pravidla výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti a stanovení bližších kritérií nezahrnování osob do tohoto výpočtu stanoví MF ve spolupráci s ČNB a KCP vyhláškou.

Pro výkon dozoru nad regulovanou osobou se sídlem v členském státě, která nebyla zahrnuta do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti, se orgánu dozoru tohoto členského státu umožňuje požadovat informace od osoby v čele finančního konglomerátu. Aby nedocházelo ke zdvojování informačních povinností, vyžádání takových informací se provádí prostřednictvím koordinátora.

K § 23:

Další oblastí, která je předmětem doplňkového dozoru koordinátora, jsou požadavky týkající se koncentrace rizik na úrovni finančního konglomerátu a operací v rámci skupiny. Koncentrací rizik se přitom podle výkladu pojmů (§ 2 písm. p)) rozumí veškerá rizika možné ztráty, jimž jsou vystaveny osoby ve finančním konglomerátu, která jsou natolik významná, aby ohrozila platební schopnost nebo finanční situaci regulovaných osob ve finančním konglomerátu; tyto ztráty mohou být způsobeny úvěrovým rizikem, investičním rizikem, pojistným rizikem, tržním rizikem, jinými riziky nebo jejich kombinací nebo vzájemným působením. Opět tímto ustanovením nejsou dotčena obdobná ustanovení sektorových zákonů. Jedná-li se o finanční konglomerát v čele se smíšenou finanční holdingovou osobou, pak se na tuto osobu vztahují sektorové předpisy, které upravují koncentrace rizik a operace ve skupině v nejvýznamnějším finančním sektoru tohoto konglomerátu.

Zákon stanoví základní požadavky na operace prováděné v rámci skupiny, jejichž porušení je sankcionováno podle tohoto zákona a podle sektorových předpisů. Co se týká koncentrace rizik, pak jejich bližší vymezení určí MF ve spolupráci s ČNB a KCP vyhláškou.

K § 24:

Podmínkou zjišťování informací nezbytných pro výkon doplňkového dozoru a pro obezřetné jednání osob ve skupině je, aby na úrovni finančního konglomerátu existoval odpovídající vnitřní řídicí a kontrolní systém. Ten musí zabezpečovat zejména identifikaci a systém řízení rizik, kterým jsou vystaveny jednotlivé osoby ve skupině i samotný finanční konglomerát, a současně musí být schopen vyhodnocovat a zpracovávat informace vyžadované v rámci výkonu doplňkového dozoru. Zákon proto stanoví základní požadavky na tento vnitřní řídicí a kontrolní systém. Kontrolu plnění těchto požadavků provádí koordinátor.

K § 25:

Jednotlivé sektorové předpisy stanoví podmínky pro hodnocení „kvality“ osob navrhovaných do pozic, za kterých mohou podstatným způsobem ovlivňovat způsoby chování regulované osoby. Stejnou kvalitu by měly splňovat i takové osoby ve vedení smíšení finanční holdingové osoby, která je v čele finančního konglomerátu. Navržená úprava je snahou nalézt pro tyto požadavky určitou shodu mezi sektorovými předpisy. Změnu těchto osob je smíšená finanční holdingová osoba povinna předem oznámit koordinátorovi včetně doložení odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušeností navrhovaných osob. Rozsah požadovaných podkladů stanoví Ministerstvo financí ve spolupráci s ČNB a KCP vyhláškou.

K § 26:

Povinnost shromažďovat a předávat koordinátorovi informace nezbytné pro výkon doplňkového dozoru je stanovena regulované osobě v čele finančního konglomerátu. Je-li v jeho čele smíšená finanční holdingová osoba, pak tato povinnost vzniká této osobě, pokud k plnění povinnosti nebyla koordinátorem, po konzultaci s příslušnými orgány dozoru a osobami ve skupině, určena regulovaná osoba z této skupiny. Koordinátor, po konzultaci s příslušnými orgány dozoru a osobou povinnou předávat informace pro výkon doplňkového dozoru, určí formu a způsob plnění informačních povinností.

K § 27:

Tímto ustanovením se zabezpečuje splnitelnost informačních povinností stanovených tímto zákonem. Osoby ve finančním konglomerátu musí být ze zákona povinny předávat relevantní informace potřebné k výkonu doplňkového dozoru jak osobám ve skupině, které mají povinnost tyto shromažďovat a předávat koordinátorovi (§ 26), tak i orgánům vykonávajícím doplňkový dozor. Současně je osobám ve finančním konglomerátu uložena povinnost umožnit dozorovým orgánům kontrolu v souvislosti s výkonem doplňkového dozoru a poskytnout součinnost.

Mimo informací určených dozorovým orgánům, jsou regulované osoby povinny zveřejňovat informace o finančním konglomerátu, ke kterému náleží. Rozsah těchto informací a pravidelnost jejich zveřejňování stanoví Ministerstvo financí ve spolupráci s ČNB a KCP vyhláškou.

K § 28 až 30:

Hlava VI návrhu zákona je věnována opatřením k nápravě nedostatků v činnosti smíšených finančních holdingových osob ve finančních konglomerátech. Opatření k nápravě je oprávněn uložit koordinátor. Na řízení týkající se uložení opatření se vztahuje správní řád. Účastníkem tohoto řízení je pouze smíšená finanční holdingová osoba. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze toto řízení zahájit doručením rozhodnutí o uložení opatření.

Pokud budou zjištěny nedostatky v činnosti regulované osoby, budou orgány dozoru postupovat podle sektorových právních předpisů, kterým tyto osoby podléhají.

Aby nedocházelo k narušování kontinuity výkonu státního dozoru na sektorovém základě, je zákonem stanovena povinnost vzájemné koordinace orgánů dozoru při ukládání opatření k nápravě nedostatků v činnosti osob ve finančním konglomerátu.

K § 31 a 32:

Hlava VII návrhu zákona se týká přestupků a jiných správních deliktů smíšených finančních holdingových osob nebo neregulovaných osob ve finančním konglomerátu, jestliže jsou zjištěny nedostatky nebo neplnění povinností stanovených jim tímto zákonem, respektive nejsou plněna uložená opatření k nápravě.

Pokuty za přestupky a jiné správní delikty je oprávněn uložit koordinátor, který správní delikty projednává. Pokuta může dosáhnout výše maximálně 50 mil. Kč. Úprava byla provedena v souladu s požadavky Ministerstva vnitra (č.j.: LG 558/2003) na zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

K § 33:

Jelikož zákon uvádí částky v eur, což je s ohledem na nadnárodní charakter finančních konglomerátrů důvodné, je nezbytné určit způsob jejich přepočtu na Kč. Úprava odpovídá principu založenému komunitárním právem, např. článek 1 směrnice 76/580/EHS.

K § 34:

Ministerstvo financí jako regulátor, tedy státní orgán odpovědný za zákonnou úpravu regulace finančního trhu, je povinno průběžně informovat Výbor pro finanční konglomeráty o zásadách uplatňovaných Českou republikou jako členským státem EU při doplňkovém dozoru nad finančními konglomeráty. Tato povinnost se stanoví na základě  článku 21 směrnice 2002/87/ES.

K § 35:

Vydáním prováděcího předpisu se pověřuje Ministerstvo financí, které je předkladatelem zákona a které je odpovědno za promítnutí (transpozici) komunitární úpravy vztahující se k předmětu jeho působnosti do českého právního řádu. Jelikož má tato úprava charakter nadsektorového právního předpisu, který se dotýká činnosti regulovaných osob z jednotlivých sektorů finančního trhu i orgánů dozoru, měla by tato vyhláška být zpracována ve spolupráci s Českou národní bankou a Komisí pro cenné papíry jako dozorovými orgány.

K § 36 až 40:

Navrhované novely sektorových zákonů jsou reakcí na změny v činnosti dozorových orgánů v souvislosti s tímto zákonem. Samotná směrnice provedla změnu některých sektorově zaměřených směrnic, kterou bylo také nutné zohlednit v sektorových zákonech, a to v míře, která odpovídá stupni jejich harmonizace s komunitárním právem.

Současně dochází v sektorových zákonech k některým úpravám, jejichž cílem je reagovat na praktické zkušenosti s aplikací novelizovaných právních předpisů, na související komunitární úpravy a také odstranit drobné formální nedostatky, ke kterým došlo v průběhu zásahů do textu některých ustanovení.

V části druhé a třetí se upravují zákon o bankách a zákon o České národní bance s ohledem na zavedení doplňkového dozoru podle navrhovaného zákona a provádějí některé terminologické úpravy s tím související.

V části čtvrté se upravuje zákon o pojišťovnictví, přičemž stejně jako v předcházejícím případě dochází k úpravám souvisejícím se zavedením doplňkového dozoru nad finančními konglomeráty, ke sjednocení terminologie a současně dochází k některým úpravám, které si vyžádala praktická aplikace zákona a změny ve vývoji trhu soukromého pojišťovnictví.

Část pátá je věnována úpravě zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která je opět vyvolána navrhovaným zákonem a sjednocením související terminologie.

Částí šestou se mění zákon o spořitelních a úvěrních družstvech, kde se mimo změn souvisejících s navrhovaným zákonem a upravují i ustanovení, která je nezbytné dát plně do souladu s komunitárním právem.

K § 40:

Směrnice v článku 32 určuje členským státům, aby do 11. 8. 2004 uvedly v platnost právní předpisy nezbytné k tomu, aby této směrnici vyhověly. Ustanovení o doplňkovém dozoru nad finančními konglomeráty pak mají nabýt účinnosti počínaje 1. 1. 2005 nebo v průběhu tohoto kalendářního roku. Účinnost zákona je tak navrhována od 1. května 2005.

V Praze dne 27. října 2004

předseda vlády

Gross v. r.

ministr financí

Sobotka v. r.