zákon č. 38/2025 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

V České republice jsou v současné době sociální a zdravotní služby poskytovány a financovány na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Existují tak oddělené systémy poskytování zdravotních a sociálních služeb, které jsou současně i odděleně financovány.

Zatímco sociální služby jsou koncipovány jako péče zajišťující podporu soběstačnosti a předcházející sociálnímu vyloučení, tzn. dopomoc se zvládáním základních životních potřeb a další služby podporující sociální začleňování, zdravotní služby jsou koncipovány výhradně jako péče o zdravotní stav, tzn. předcházení, odhalování a léčba nemocí a jiných poruch zdravotního stavu. V systému péče o osoby s komplexními potřebami tak chybí provázanost uvedených služeb, jejímž výstupem by byla jejich celistvá podpora.

Níže jsou definovány 3 obecné oblasti specifikované dále do konkrétních problematik, které jsou řešeny v rámci navrhované právní úpravy.

1.1 Obecné aplikační obtíže stávající právní úpravy

Z aplikace stávající právní úpravy vyplývá celá řada problémů. Návrh vychází z dosavadní aplikační praxe a týká se poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb, plátců veřejného zdravotního pojištění, klientů/pacientů sociálních a zdravotních služeb, a správních orgánů. Níže jsou blíže popsány aplikační problémy dosavadní právní úpravy:

1.1.1 Oddělený rámec poskytování pobytových/lůžkových sociálních a zdravotních služeb osobám s komplexními potřebami

Samostatný legislativní a organizační rámec pro sociální a zdravotní služby a oddělené financování obou služeb přináší v praxi určité problémy zejména tam, kde se oba systémy setkávají u jednoho uživatele. Pro uživatele služby může být v praxi komplikované zajistit si z obou systémů současně přesně takovou kombinaci služeb, která odpovídá jeho potřebám.

Tento problém nastává u všech forem poskytování péče, tzn. u formy ambulantní, terénní (tedy domácí, ve vlastním sociálním prostředí) i pobytové (lůžkové). U všech těchto forem je nezbytné zlepšit koordinaci poskytování sociálních služeb s poskytováním zdravotních služeb. U ambulantní a terénní formy služeb v současné době již nastavení spolupráce mezi oběma rovinami péče v rámci některých poskytovatelů existuje nebo vzniká, neboť současné legislativní nástroje takové nastavení a realizaci kooperace umožňují. Je tak nezbytné se v rámci systémové podpory orientovat hlavně na vytváření podmínek pro dostupnost tak, aby mohly být tyto služby potřebným osobám poskytovány v co největším rozsahu. V rámci dosavadní praxe výše zmíněných služeb předkladatelé dospěli k závěru, že v tuto chvíli jsou nutná zejména opatření na exekutivní úrovni, nikoliv na úrovni legislativní.

Naopak u pobytové (lůžkové) formy služeb je legislativní úprava žádoucí. Zákon o sociálních službách ani zákon o zdravotních službách totiž v současnosti nenabízejí uspokojivé řešení pro uživatele služeb, kteří potřebují zdravotní péči v míře vyžadující hospitalizaci, ale současně je významně snížena jejich soběstačnost a existuje ohrožení sociálním vyloučením, a kteří tedy potřebují i větší objem sociálních služeb v pobytové formě. Ve vybraných pobytových sociálních službách je v současnosti systémově počítáno se zajišťováním rozsahu zdravotní péče, který nepřesahuje potřebu zdravotní péče při domácím ošetřování. U osob s výraznou potřebou komplexní podpory v sociální i zdravotní oblasti však rozsah poskytovaných zdravotních služeb nemusí odpovídat jejich skutečným potřebám hlavně v rovině zdravotní. Mezi sociální služby, jejichž součástí je poskytování zdravotních služeb s rozsahem péče odpovídajícím ošetřování ve vlastním sociálním prostředí tak, jak je tomu u vybraných pobytových zařízení sociálních služeb, nepatří v současné době odlehčovací služby v pobytové formě, centra denních služeb a denní stacionáře, čímž je přístup uživatelů těchto služeb ke zdravotním službám výrazně omezen.

U poskytovatelů dlouhodobé lůžkové péče schopných poskytovat nepřetržitou zdravotní péči zase není dostatečně zajištěna zejména nadstavbová složka sociální komponenty, tzn. není zde systémově zajištěna dostupná a garantovaná nabídka všech nezbytných sociálních služeb nad rámec zcela základní pomoci se zvládáním základních životních potřeb.

1.1.2 Výjimky při poskytování sociálních a zdravotních služeb

Existuje několik výjimek z běžných pravidel pro fungování sociálních či zdravotních služeb v situacích, kdy poskytovatelé sociálních služeb poskytují zdravotní služby nebo kdy poskytovatelé zdravotních služeb poskytují sociální služby. Tyto výjimky byly v minulosti zavedeny za účelem administrativního zjednodušení poskytování služeb napříč systémy, jedná se o:

1) poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb bez povinnosti být držitelem oprávnění k poskytování zdravotních služeb,

2) poskytování pobytové sociální služby poskytovateli zdravotních služeb, kteří nejsou držiteli registrace k poskytování sociálních služeb a neposkytují pacientům plný rozsah sociálních služeb dle jejich potřeb,

3) tzv. kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům pobytových sociálních služeb poskytujícím ošetřovatelskou péči. Předkladatelé na základě vyhodnocení dosavadních zkušeností s těmito výjimkami dospěli k závěru, že tyto výjimky nabourávají některé základní principy fungování systému sociálních, resp. zdravotních služeb, a že jejich úprava a podřazení všech sociálních i zdravotních služeb stejným pravidlům nezávisle na tom, kdo tyto služby poskytuje, umožní plně využít regulačních a kontrolních mechanismů, které zmíněné principy v obou systémech zajišťují.

1.1.3 Lůžkové hospitalizace u pacientů, jejichž zdravotní stav již nevyžaduje hospitalizaci

Lůžkové hospitalizace u pacientů, jejichž zdravotní stav již nevyžaduje poskytování zdravotních služeb v lůžkové formě neefektivně odčerpávají prostředky ze systému veřejného zdravotního pojištění. Navíc platí, že předmětní pacienti ve skutečnosti potřebují spíše vhodnou kombinaci ambulantní či domácí zdravotní služby s odpovídající plnohodnotnou sociální službou, a dlouhodobá lůžková péče proto plně nevyhovuje jejich skutečným potřebám.

1.2 Specifické aplikační obtíže stávající právní úpravy

Níže uvádíme bližší specifikaci jednotlivých oblastí služeb, jejichž poskytování je v současné době zatíženo nedostatečným systémovým nebo kontrolním řešením:

1.2.1 Poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb bez povinnosti být držitelem oprávnění k poskytování zdravotních služeb

Zákon o zdravotních službách vychází ze zásady, že zdravotní služby mohou poskytovat pouze oprávnění poskytovatelé, tj. držitelé oprávnění k poskytování zdravotních služeb (srov. § 2 odst. 1), přičemž pouze v rozsahu uvedeném v tomto oprávnění (srov. § 11 odst. 1); výjimky z této zásady jsou stanoveny v ustanovení § 11 odst. 2 zákona o zdravotních službách, které stanoví taxativní výčet případů, kdy lze poskytovat zdravotní služby i bez oprávnění.

Mezi uvedené výjimky se řadí i poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb podle zákona o sociálních službách [srov. § 11 odst. 2 písm. b)], tedy propojení sociální a zdravotní péče, kdy oprávněným poskytovatelům sociálních služeb bylo umožněno, aby svým klientům zajišťovali zdravotní péči prostřednictvím svých zaměstnanců, aniž by byli zároveň poskytovateli zdravotních služeb. V případě, že poskytovatel sociálních služeb neměl adekvátní personál pro zajišťování zdravotních služeb v režimu § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách, mohl zdravotní služby svým klientům zajišťovat rovněž prostřednictvím smluvního poskytovatele domácí zdravotní péče.

Takto zvolené řešení ovšem v praxi působilo řadu aplikačních problémů. Zásadním nedostatkem dosavadní právní úpravy je fakt, že poskytovatelé sociálních služeb poskytující zdravotní služby v souladu s § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách nejsou dle podmínek tohoto zákona zároveň poskytovatelé zdravotních služeb, v důsledku čehož se na ně neuplatňují požadavky na personální zabezpečení zdravotních služeb stanoveny vyhláškou č. 99/2012 Sb., o personálním zabezpečení zdravotních služeb, ve znění pozdějších předpisů.

Poskytovatelům sociálních služeb poskytujícím zdravotní služby v režimu § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách byla tímto zákonem stanovena notifikační povinnost místně příslušnému krajskému úřadu a dále povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, povinnost zachovávat mlčenlivost a povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle tohoto zákona a jiných právních předpisů (srov. odst. 8). Na tyto poskytovatele se ovšem řada povinností stanovených zákonem o zdravotních službách pro poskytování zdravotních služeb neuplatňuje, aniž by pro to byl rozumný důvod.

Poskytovatelé sociálních služeb v režimu § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách tak nebyli například vázáni povinností:

− předat jiným poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb potřebné informace o zdravotním stavu pacienta nezbytné k zajištění návaznosti dalších zdravotních a sociálních služeb poskytovaných pacientovi [§ 45 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách],

− zajistit, aby byli jejich klienti (pacienti) seznámeni se svými právy a povinnostmi při poskytování zdravotních služeb [§ 46 odst. 1 písm. a)],

− umožnit klientům (pacientům) výkon jejich práva vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele nebo zdravotnického pracovníka, než který jim poskytuje zdravotní služby [§ 28 odst. 3 písm. c); § 46 odst. 1 písm. d)],

− přijímat stížnosti klientů (pacientů) proti jejich postupu při poskytování zdravotních služeb (§ 93 odst., 1).

Zákon o zdravotních službách zároveň nestanoví poskytovatelům sociálních služeb ani sankce za porušení těch povinností, jejichž splnění jim výslovně ukládá; tyto sankce je možné uložit pouze subjektům se statusem poskytovatele zdravotních služeb (srov. například návětí § 117 zákona o zdravotních službách). Pokud je tedy porušení povinnosti mlčenlivosti poskytovatele zdravotních služeb (tj. držitelem oprávnění podle zákona o zdravotních službách) přestupkem [§ 117 odst. 3 písm. d)], porušení stejné povinnosti poskytovatelem sociálních služeb poskytujícím zdravotní služby v režimu § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách již přestupkem není, byť se jedná o typově stejně závažné protiprávní jednání.

Věcně příslušné krajské úřady jsou pověřeny výkonem kontroly poskytovatelů sociálních služeb poskytujících zdravotní služby v režimu § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách [§ 107 odst. 1 písm. c)]. Z důvodu absence účinných nástrojů k řešení zjištěných nedostatků (viz výše) ovšem tyto správní orgány nejsou schopny tuto kontrolu efektivně vykonávat. Kontrolní činnost je tak v důsledku výše uvedeného zcela minimalizovaná.

V praxi se přitom jednoznačně ukázalo, že neexistuje žádný opodstatněný důvod pro zachování výjimky z povinnosti poskytovat zdravotní služby na základě oprávnění pro poskytovatele sociálních služeb uvedené v § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách. Naopak přetrvávající existence této výjimky ve svém důsledku znemožňuje kontrolu veřejné správy nad poskytováním zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb a ohrožuje kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb, čímž negativně působí na klienty dotčených poskytovatelů sociálních služeb.

1.2.2 Zavedení sociálně-zdravotní lůžkové péče jako kombinace pobytové sociální služby a lůžkové zdravotní péče

Lůžková zdravotní péče je obecně určená pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje poskytování zdravotních služeb v rozsahu, který nelze zajistit poskytováním ambulantní péče nebo péče v jejich vlastním sociálním prostředí (§ 9 odst. 1 zákona o zdravotních službách). Jakmile zdravotní stav pacienta nadále nevyžaduje poskytování zdravotních služeb formou lůžkové péče, měl by být propuštěn ze zdravotnického zařízení lůžkové péče; pokud se takový pacient neobejde bez pomoci jiné fyzické osoby, může být propuštěn až po tom, co mu bude zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízení sociálních služeb.

V praxi však nastávají případy, kdy zdravotní stav pacienta nadále vyžaduje poskytování lůžkové zdravotní péče, nicméně pacientův stav zároveň vyžaduje i poskytování sociálních služeb.

Dosavadní právní úprava zákona o zdravotních službách ovšem s takovým typem lůžkové zdravotní péče, který by v sobě na odpovídající úrovni a v dostatečném rozsahu integroval i sociální služby, nepočítá. Uvedené se týká především dlouhodobé lůžkové péče, která je určená pacientům, jejichž zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje. Absence poskytování dostatečného rozsahu sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče pacientům, jejichž stav větší objem sociální péče vyžaduje, má přitom negativní vliv na jejich celkový stav a v návaznosti i na soběstačnost a kvalitu jejich života. Velmi problematickou oblastí je i vzájemné sdílení informací v rámci poskytovaných sociálních a zdravotních služeb, neboť zde existují velmi pevné hranice nastavené pro mlčenlivost. Tento sytém prakticky nedovoluje koordinovaně hodnotit a individuálně plánovat procesy péče o osoby s komplexními potřebami jak v rovině sociální, tak zdravotní.

1.2.3 Kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům pobytových sociálních služeb poskytujícím ošetřovatelskou zdravotní péči

Zákon o veřejném zdravotním pojištění vychází ze zásady, že tvůrcem sítě zdravotních služeb, který nese zákonnou odpovědnost za zajištění zdravotních služeb svým pojištěncům, je zdravotní pojišťovna. Proto zákonná úprava vychází z principu, že navzdory povinným výběrovým řízením v kraji nebo na Ministerstvu zdravotnictví, je konečné rozhodnutí o zařazení poskytovatele zdravotních služeb do smluvní sítě zdravotní pojišťovny na dané zdravotní pojišťovně.

Zdravotní pojišťovna vytváří své smluvní politiky a své smluvní sítě, čímž prakticky řídí péči o své pojištěnce. Zdravotní pojišťovna prostřednictvím svých rozhodnutí při tvorbě smluvní sítě vyvíjí tlak na kvalitu a částečně i cenu (v rámci možností ponechaných úhradovou regulací, v praxi zejména prostřednictvím individuálních úhradových dodatků) zdravotních služeb, když je jí umožněno zajistit poskytování hrazených služeb prostřednictvím těch poskytovatelů, kteří nabízí nejlepší podmínky. Vzhledem k uvedené zodpovědnosti zdravotních pojišťoven dochází ke zlepšování fungování zdravotnictví z hlediska jeho uživatelů, tak i státu (nižší cena a vyšší efektivita vede k většímu objemu kvalitnější péče, kterou lze pojištěncům uhradit).

Tento systém současně zdravotním pojišťovnám dává možnost vzájemně si konkurovat dostupností a kvalitou nakupované péče a tím dávat pojištěncům v oblasti zdravotního pojištění na výběr z více alternativ.

Kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům pobytových sociálních služeb poskytujícím ošetřovatelskou péči, dle které jsou zdravotní pojišťovny podle § 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění povinny s poskytovateli uzavřít tzv. zvláštní smlouvu, představuje výjimku z pravidla, že za zajištění péče pro pojištěnce je zodpovědná zdravotní pojišťovna. Zdravotním pojišťovnám se fakticky znemožňuje uplatňovat v oblasti ošetřovatelské péče poskytované klientům pobytových sociálních služeb dostatečný vliv na kvalitu této péče a další podmínky jejího poskytování a hradí péči bez významnějšího vlivu na podmínky jejího poskytování.

Zdravotním pojišťovnám prakticky chybí nástroj umožňující odpovídajícím způsobem reagovat na poskytovatele sociálních služeb, kteří opakovaně porušují své právní povinnosti vyplývající z poskytování a úhrady zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovna sice může poskytovatele pobytových sociálních služeb kontrolovat, ale v případě opakujících se problémů, kdy nedochází k nápravě, nemá dostatečné nástroje k efektivnímu zajištění nápravy, přičemž navíc taková situace velmi zatěžuje již tak přetížené revizní úseky zdravotních pojišťoven.

Ambicí navrhované právní úpravy je tedy zavést mechanismus dočasného vyloučení aplikace kontraktační povinnosti v odůvodněných případech na základě porušování právních povinností poskytovatelem ošetřovatelské péče v zařízení pobytových sociálních služeb.

1.2.4 Sociální hospitalizace u poskytovatelů dlouhodobé lůžkové péče

Dalším problémem, který dlouhodobě zatěžuje systém veřejného zdravotního pojištění, je nadměrný výskyt tzv. sociálních hospitalizací u poskytovatelů zejména dlouhodobé lůžkové péče. Jedná se o situaci, kdy z různých důvodů, často z důvodu problémů se zajištěním potřebné navazující péče, setrvávají v dlouhodobé lůžkové péči v rozporu s existujícími pravidly pacienti, jejichž zdravotní stav již nevyžaduje zdravotní hospitalizaci. Takové sociální hospitalizace odporují základnímu pravidlu poskytování lůžkové zdravotní péče, podle kterého je lůžková péče určena pacientům, jejichž zdravotní stav nelze řešit bez hospitalizace v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

Předmětné sociální hospitalizace nejen významně neefektivním způsobem odčerpává prostředky veřejného zdravotního pojištění, neboť lůžková hospitalizace pojištěnce je výrazně dražší, než by bylo poskytování odpovídající kombinace zdravotní péče v ambulantní či domácí formě a sociálních služeb, ale současně pojištěnci nabízí nižší celkovou kvalitu naplnění jeho potřeb, jelikož v rámci lůžkové zdravotní hospitalizace je sociální složka péče nedostatečná.

Omezená kapacita revizních pracovníků zdravotních pojišťoven neumožňuje tyto sociální hospitalizace v dostatečné míře odhalovat prostřednictvím fyzických kontrol u poskytovatelů zdravotních služeb, jelikož takové kontroly jsou vysoce personálně zatěžující. Ze vzorků z provedených kontrol zdravotních pojišťoven přitom vyplývá, že předmětné sociální hospitalizace tvoří okolo 15 až 20 procent vykázaných ošetřovacích dnů dlouhodobé lůžkové péče.

1.2.5 Poskytování zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb

Stávající ustanovení § 36 zákona o sociálních službách upravuje poskytování zdravotní péče v zařízení sociálních služeb (konkrétně v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem).

Zdravotní péče v pobytových zařízeních sociálních služeb je poskytována především všeobecnými sestrami, které provádějí výkony ošetřovatelské péče na základě indikace ošetřujícího lékaře (zpravidla registrujícího praktického lékaře), který indikuje konkrétní výkony ošetřovatelské péče s ohledem na zdravotní stav klienta a jeho aktuální zdravotní potřeby.

Jak bylo popsáno výše, poskytovatel má uzavřenu zvláštní smlouvu se zdravotní pojišťovnou a na základě ustanovení této smlouvy vykazuje podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami výkony všeobecné sestry, které byly u každého jednotlivého pacienta provedeny. Za takto vykázané výkony obdrží pobytové zařízení sociálních služeb platbu z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

V praxi se však ukazuje, že takto nastavený systém není vyhovující nejen pro zdravotní pojišťovny (viz předchozí pasáž ke kontraktační povinnosti zdravotních pojišťoven), ale ani pro některé poskytovatele sociálních služeb. Nedostatečné vykazování poskytnuté zdravotní péče zdravotním pojišťovnám má kromě finančního aspektu významný dopad rovněž do oblasti zdravotnických dat a zpracování zdravotnických informací o celém tomto segmentu péče. Dostupná data jsou zavedenou praxí značně ovlivněná a zkreslená a neposkytují tedy dostatečně vypovídající pohled na skutečně poskytovanou péči a potřeby pacientů/klientů. To pak mimo jiné znesnadňuje i návazné systémové kroky v oblasti sociálních služeb a služeb reagujících na komplexní potřeby pacientů/klientů.

Poskytovateli, kteří zajišťují ošetřovatelskou zdravotní péči v pobytových sociálních službách, je uváděno, že úhrady ze strany zdravotních pojišťoven za poskytnutou zdravotní péči nepokrývají mzdové náklady na zdravotnický personál a zdravotní složka péče je systematicky dofinancovávána z jiných zdrojů (nejčastěji z příspěvku zřizovatele tak, aby odpovídal potřebám klientů/pacientů). Ministerstvo zdravotnictví v současnosti paralelně s tímto legislativním návrhem připravuje nový úhradový mechanismus ošetřovatelské péče v sociálních službách, který na místo stávajícího výkonového systému zavede paušálně výkonový úhradový mechanismus, což omezí nutnost a dopady regulačních mechanismů (často kritizovaných ze strany poskytovatelů), přičemž zástupci poskytovatelů nový úhradový mechanismus vítají.

Další z oblastí, kde je nutná právní úprava, je oblast zajištění zdravotní péče v sociálních službách poskytovaných dle zákona o sociálních službách, a to pokud jde o § 44 - odlehčovací služby, § 45 - centra denních služeb a § 46 - denní stacionáře. V současné době je pro poskytovatele obtížné v rámci uvedených sociálních služeb zajistit naplňování potřeb svých klientů v oblasti ošetřovatelské péče.

Za současné právní úpravy nelze v sociálních službách podle § 44 až 46 zákona o sociálních službách ošetřovatelskou péči (např. podávání léků) klientům uvedeným způsobem zajišťovat, a dokonce je možné z právní úpravy dovodit, že ji nelze poskytovat ani prostřednictvím poskytovatele domácí zdravotní péče, jelikož se podle zákona o zdravotních službách při aplikaci poznámky pod čarou č. 9 nejedná o vlastní sociální prostředí, kde by domácí péči bylo možné poskytovat (viz § 4 odst. 3 a poznámku pod čarou č. 9 zákona o zdravotních službách; jakkoli poznámka pod čarou nemá normativní charakter). Klienty s potřebou ošetřovatelské péče tedy např. do odlehčovací služby podle stávající legislativní úpravy patrně vůbec nelze přijmout. Pečující osoby tak nemají možnost podpory v zajišťování potřebné péče svým blízkým a nezbytného odpočinku pro sebe, nebo času na vyřízení svých osobních záležitostí.

Navržená právní úprava usiluje o změnu tohoto stavu za prvé tím, že sociální služby podle § 44 až 46 zákona o sociálních službách budou moci získat oprávnění k poskytování ošetřovatelské péče, za druhé tím, že se jednoznačně stanou vlastním sociálním prostředím podle zákona o zdravotních službách, které bude moci navštěvovat domácí zdravotní péče.

Současný systém zajištění zdravotní péče pro klienty sociálních služeb se ukazuje z výše uvedených důvodů jako nevhodně nastavený a nereflektující potřebný rozsah potřeb dnešních klientů sociálních služeb. Proto bylo přistoupeno ke změně spočívající v odstranění současného znění § 36, a jeho novou úpravu, spočívající ve vymezení sociálně-zdravotních služeb, neboť toto jasné vymezení do této doby v našem systému absentovalo.

1.2.6 Poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 zákona o sociálních službách

Ve zdravotnických zařízeních jsou často hospitalizováni pacienti, jejichž zdravotní stav již přestal vyžadovat lůžkovou péči, ale stále vyžaduje pomoc se zvládáním základních životních potřeb, přičemž doma jim taková pomoc chybí a nelze je tedy propustit do domácího prostředí. Zároveň nemají okamžitou možnost využít sociálních služeb v dostatečném rozsahu (především z kapacitních důvodů). Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče je proto nezbytné poskytovat pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Tato zařízení však nedisponují „plnou registrací k poskytování sociálních služeb“. Poskytovatelé se do registru poskytovatelů sociálních služeb pouze zapisují a o zápisu do registru poskytovatelů sociálních služeb obdrží oznámení, nejedná se však o registraci k poskytování sociálních služeb. Není přesně stanoven druh ani rozsah příloh, které mají být součástí uvedeného zápisu a není tak zcela jasné, zda a jakým způsobem je možné provádět kontrolu registračních podmínek. Někteří poskytovatelé tedy nepodléhají kontrole plnění podmínek poskytování sociálních služeb, jejichž splnění se prokazuje v rámci registrace. V současné době poskytovatelé sociálních služeb v režimu § 52 zákona o sociálních službách nemají rovné podmínky pro poskytování sociálních služeb jako jiní poskytovatelé a praxe ukazuje, že sociální péče na těchto lůžkách není v porovnání s ostatními sociálními službami dostatečná.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Při přípravě návrhu zákona byly respektovány následující principy:

Konzervativní přístup: při přípravě návrhů byla v maximální možné míře respektována

integrita zákona o sociálních službách, zákona o zdravotních službách a zákona o veřejném zdravotním pojištění a s ohledem na současný právní stav a jeho nedostatky byly tyto návrhy tvořeny tak, aby rozsah navrhovaných úprav byl s ohledem na požadovaný cílový stav vždy minimální.

Maximální důraz na práva klienta/pacienta: zásadním prvkem návrhu zákona je

respektování dosavadních práv klienta/pacienta a jejich další rozvoj a prohlubování, a to hlavně v oblasti zdůraznění potřeby zajištění kvalitní a koordinované služby respektující jejich komplexní potřeby.

Zvyšování dostupnosti koordinovaných sociálních a zdravotních služeb: navrhované

změny jsou prováděny s ohledem na cíle zvyšování dostupnosti sociálních a zdravotních služeb pro klienty/pacienty s komplexními potřebami, které jsou poskytovány koordinovaně.

Zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných sociálních a zdravotních služeb: navrhované

změny jsou prováděny s ohledem na zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných sociálních a zdravotních služeb klientům/pacientům s komplexními potřebami. Součástí navrhované právní úpravy je i stížnostní mechanismus v segmentu sociálních služeb, který by měl mít výrazný kvalitativní dopad na kvalitu poskytovaných sociálně-zdravotních služeb.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Za cílový stav předkladatelé považují vytvoření takových podmínek, aby uživatelům sociálních a zdravotních služeb byly tyto služby dostupné v takové vzájemné kombinaci a koordinaci, která odpovídá jejich skutečným potřebám, a to u všech druhů péče a ve všech formách poskytování. Důraz je kladen i na potřebnou kvalitu a ekonomickou efektivitu. Návrh zákona představuje legislativní část řešení dané problematiky, která bude doplněna dalšími exekutivními opatřeními.

S ohledem na výše uvedené nedostatky dosavadních právních úprav a hlavní principy předloženého návrhu zákona je nutné reagovat na požadavky dosavadní praxe. Prostřednictvím navrhovaných změn uvedených zákonů dojde ke zlepšení postavení klientů/pacientů s potřebou podpory v oblasti sociální i zdravotní péče a ke zlepšení podmínek pro koordinované poskytování sociálních a zdravotních služeb, a to zejména modifikací některých povinností poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb, které povedou k navýšení nejen jejich kompetencí při zajišťování komplexní podpory klientům/pacientům, ale i povinností a současně k nastavení mechanismů kontroly způsobu a úrovně poskytování jejich služeb.

Dále je nutné nastavit vyšší rozsah a garanci kvality zdravotních služeb poskytovaných v rámci pobytových sociálních služeb, jejichž zajištění je v současnosti vnímáno jako nedostatečné, a dále umožnit zajištění poskytování ošetřovatelské péče vlastními kapacitami poskytovatelů či externími poskytovateli v odlehčovacích službách, centrech denní péče a denních stacionářích, které v současnosti není legislativně umožněno. V rámci sociálně-zdravotních služeb je z důvodu nezbytnosti relevantního zajištění podmínek pro jejich poskytování nezbytné nastavit jasné požadavky v oblasti personálního, věcného a technického zajištění.

Velmi potřebné je i legislativní nastavení podmínek pro sdílení nezbytného rozsahu informací v rámci sociálně-zdravotních služeb, neboť současný stav prakticky nedovoluje koordinovaně hodnotit a individuálně plánovat procesy péče o osoby s komplexními potřebami jak v rovině sociální, tak zdravotní.

Při poskytování odlehčovacích služeb, jejichž součástí budou i zdravotní služby, je nezbytné zásadně posunout vnímání podpory cílené nejen na samotné uživatele takových služeb ale i podpory směřující na neformální pečující, pro které je často nepřetržité poskytování péče svým dlouhodobě vážně nemocným blízkým výrazně fyzicky a psychicky náročné. Velmi často naplňuje zajišťování samotné péče a dalších návazných činností (např. jednání s úřady, zajišťování dopravy) většinu času pečujících. Z uvedeného důvodu je nutné jim dát na předem daný čas prostor na osobní a rodinný život, zajištění potřebných záležitostí a odpočinek, a to převzetím potřebné pečovatelské i ošetřovatelské péče.

Je nutné naplnit i hlavní cíle probíhajících sociálních a zdravotnických reforem směřujících k zajišťování komplexních služeb, nastavit jednotněji systém síťování sociálně-zdravotních služeb a v neposlední řadě zlepšit kvalitu sociální a zdravotní péče a bezpečí klientů/pacientů, kteří trpí dlouhodobými chronickými potížemi limitujícími jejich schopnost soběstačného naplňování sociálních a zdravotních potřeb.

3.1 Zavedení sociálně-zdravotní lůžkové péče jako kombinace pobytové sociální služby a lůžkové zdravotní péče

Hlavním cílem úpravy je zavedení koordinace sociálně-zdravotních služeb, kterou je v rámci některých forem péče nezbytné legislativně definovat na úrovni zákona, a která umožní v rámci jedné služby zkombinovat sociální službu se zdravotní službou. Pro uživatele, kteří vyžadují kombinaci sociálních i zdravotních služeb v pobytové formě, taková služba v systémech sociálních i zdravotních služeb nyní zcela chybí.

Koordinaci sociálních a zdravotních služeb je tedy nezbytné vnímat v širším kontextu, neboť při poskytování takových služeb musí být zohledňována jejich vzájemná a úzká provázanost. Tato provázanost pramení jak ze samotného zabezpečování služeb, tak z komplexnosti potřeb jejich uživatelů. Součástí sociálně-zdravotních služeb je/jsou z pohledu zákona o zdravotních službách:

• ošetřovatelská péče v zařízeních sociálních služeb podle § 10 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, jejíž cílovými skupinami jsou osoby s potřebou poskytování péče v rozsahu domácího ošetřování, • zdravotní služby poskytované v rámci center duševního zdraví podle § 44b uvedeného zákona a • sociálně-zdravotní lůžková péče podle § 9 odst. 2 písm. e) uvedeného zákona, která může být poskytována poskytovateli zdravotních služeb nebo vybranými poskytovateli sociálních služeb. Sociálně-zdravotní služby spočívají v poskytování vzájemně koordinované sociální a zdravotní péče osobám, jejichž stav vyžaduje poskytování obou složek péče současně, za jasně stanovaných podmínek.

Sociálně-zdravotní služby bude možné poskytovat v:

- centrech denních služeb

- denních stacionářích

- týdenních stacionářích

- domovech pro osoby se zdravotním postižením

- domovech se zvláštním režimem

- domovech pro seniory

- centrech duševního zdraví

- v zařízeních odlehčovacích služeb.

Vzhledem k tomu, že právní úprava nastavuje systém poskytování koordinované sociálně- zdravotní péče, další povinností pro poskytovatele bude zpracování srozumitelných vnitřních pravidel pro koordinaci.

Pro sociálně-zdravotní služby bude také stanovena povinnost dodržovat požadavky na personální a materiálně-technické vybavení odpovídající druhu poskytované sociální služby, které budou stanoveny prováděcím právním předpisem.

V souvislosti s žádoucí koordinací obou složek péče u jednoho poskytovatele je nutné rovněž odstranit současné překážky v oblasti sdílení informací mezi sociální částí služby a částí zdravotní. Proto je nově do § 100 zákona o sociálních službách vloženo ustanovení, které umožní sdílení údajů o osobách osob, kterým jsou poskytovány sociálně-zdravotní služby dle nového znění § 36 zákona o sociálních službách v nezbytném rozsahu mezi zdravotnickými pracovníky, pracovníky v sociálních službách a sociálními pracovníky.

V souvislosti s výše uvedenými změnami se upravuje i oblast přestupků, kde jsou promítnuty výše uvedené změny včetně způsobu a výše sankce při neplnění.

3.2 Poskytování zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb

Aby nedošlo ke stavu, že po zrušení stávajícího znění § 36 zákona o sociálních službách, kdy poskytovatelům vybraných sociálních služeb zanikne povinnost zajišťovat ošetřovatelskou a rehabilitační péče pro své klienty, nebude zajištěno poskytování zdravotní péče, vznikne pro vybrané poskytovatele sociálních služeb nová povinnost. Poskytovatelé sociálních služeb budou muset zajistit poskytování zdravotní péče osobám, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby v zařízeních sociálních služeb podle § 34 písm. c) až f) a v), v rozsahu ošetřovatelské péče, a to prostřednictvím svých zaměstnanců na základě oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nebo jiným poskytovatelem zdravotních služeb. V případě, že nebude poskytovatel těchto služeb schopen zajistit poskytování zdravotních služeb jiným poskytovatelem zdravotních služeb sám, uvádí návrh zákona jako další způsob zajištění zdravotních služeb vyrozumění zdravotních pojišťoven o nezbytnosti zajištění domácí péče v rozsahu ošetřovatelské péče. V tomto případě umožní poskytovatel těchto služeb poskytování ošetřovatelské zdravotní péče ve svém zařízení sociálních služeb poskytovatelem zdravotních služeb zajištěným zdravotní pojišťovnou. Pro poskytovatele těchto služeb bude tedy i nadále platit, že pokud nebudou mít zájem zajišťovat zdravotní péči vlastními zaměstnanci, budou moci zajistit potřebnou péči prostřednictvím např. domácí zdravotní péče.

3.3 Poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 zákona o sociálních službách

V návaznosti na výše popsaný problém neodůvodněných výjimek z požadavků na poskytování sociálních služeb se jeví jako nejvhodnější řešení zrušit dosavadní ustanovení § 52 zákona o sociálních službách bez náhrady. S ohledem na nutnost zajistit dostatečnou kapacitu potřebných sociálních služeb by se tak však mělo stát s nezbytným časovým odkladem.

3.4 Kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům pobytových sociálních služeb poskytujícím ošetřovatelskou zdravotní péči

Neomezená kontraktační povinnost se ukázala jako významně negativní z hlediska vlivu na kvalitu poskytovaných zdravotních služeb, jelikož zdravotní pojišťovně neumožňovala vyvíjet v případě nevyhovující kvality poskytované ošetřovatelské péče na poskytovatele pobytových sociálních služeb dostatečný tlak za účelem nápravy. Zdravotní pojišťovny sice mohou za stávající právní úpravy provádět fyzickou kontrolu u těchto poskytovatelů a žádat nápravu nedostatků, ale jelikož jsou právní úpravou nuceny setrvávat s poskytovatelem za všech okolností ve smluvním vztahu, fakticky v případě nedostatečné nápravy nedostatků poskytovatelem jejich nástroje nejsou k řešení takové situace dostačující.

Je proto navrženo, aby zdravotní pojišťovna v případě, že ukončí odstoupením, výpovědí nebo jiným obdobným způsobem zvláštní smlouvu z důvodu, že ze strany poskytovatele dochází k opakovanému podstatnému porušování jeho právních povinností podle právních předpisů a zvláštní smlouvy, neměla po dobu 3 let vůči tomuto poskytovateli pobytových sociálních služeb a jeho právním nástupcům kontraktační povinnost.

S přechodem na nový právní režim poskytování ošetřovatelské péče v pobytových zařízeních sociálních služeb na základě oprávnění k poskytování zdravotních služeb se zvláštní smlouva po získání oprávnění k poskytování této ošetřovatelské péče přemění na smlouvu podle § 17 odst. 1 a 2, tzn. standardní smlouvou o poskytování a úhradě hrazených služeb, s tou odchylkou, že na žádost poskytovatele pobytových sociálních služeb s uděleným příslušným oprávněním bude zdravotní pojišťovna mít povinnost tuto smlouvu uzavřít (a tedy bude zachována kontraktační povinnost).

3.5 Schválení prodloužení dlouhodobé lůžkové péče zdravotní pojišťovnou

Z důvodu nadužívání dlouhodobé lůžkové péče u pojištěnců, kteří by podle svých skutečných potřeb měli být klienty sociálních služeb, se stanoví, že prodloužení „běžné“ dlouhodobé lůžkové péče (tzn. s výjimkou intenzivní dlouhodobé péče) nad základní dobu poskytování 90 dnů je hrazenou službou pouze po schválení zdravotní pojišťovnou. V případě naplnění indikace pro dlouhodobou lůžkovou péči zdravotní pojišťovna prodloužení schválí, v případě, že indikace naplněna nebude, bude nutné pojištěnce přeložit na sociální lůžko (v rámci přechodného období do jeho zrušení na sociální lůžko poskytovatele zdravotních služeb určené pro pacienty, kteří jsou umístěni v zdravotnickém zařízení lůžkové péče z jiných než zdravotních důvodů, nebo k poskytovateli pobytových sociálních služeb) nebo do domácího prostředí. Zdravotní pojišťovna může navrženou dobu prodloužení také schválit jen zčásti, pokud návrh posoudí se závěrem, že doložený zdravotní stav plně neodůvodňuje navrženou dobu prodloužení ale pouze dobu kratší.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Návrh novelizace zákona je provedením čl. 31 Listiny základních práv a svobod (právo na ochranu zdraví) při respektování čl. 7 odst. 1 (nedotknutelnost soukromí), a čl. 34 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (ochrana rodiny, právo na rodičovskou péči, zvláštní ochrana dětí a mladistvých).

Návrh novelizace zákona o sociálních službách, zákona o zdravotních službách a zákona o veřejném zdravotním pojištění neporušuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, neboť nijak nezasahuje do vnitřních pravidel poskytování zdravotních služeb.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh novely zákona o sociálních službách, zákona o zdravotních službách a zákona o veřejném zdravotním pojištění není v rozporu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

Předložené návrhy novel jsou v souladu s principy doporučenými orgány EU a uplatňovanými v členských zemích EU. Ve smyslu článku 168 (Hlava XIV) Smlouvy o fungování EU vydává EU v oblasti zdravotnictví pouze podpůrná opatření, aniž by jimi harmonizovala zákony a ostatní předpisy členských států.

Návrhy novel jsou v souladu se zásadami volného pohybu služeb tak, jak jsou ve vztahu ke zdravotním službám vykládány Evropským soudním dvorem. Rovněž zohledňují Závěry Rady o společných hodnotách a zásadách ve zdravotnických systémech Evropské unie.

Z hlediska práva Evropské unie a jeho zásad s návrhem v širších souvislostech souvisejí:

– čl. 49 a násl. a čl. 56 a násl. a čl. 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

– směrnice Rady 2010/32/EU ze dne 10. května 2010, kterou se provádí Rámcová dohoda o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních, uzavřená mezi HOSPEEM a EPSU,

– nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů),

– sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů o Evropské strategii v oblasti péče (COM/2022/440 final),

– doporučení Rady ze dne 8. prosince 2022 o přístupu k cenově dostupné vysoce kvalitní dlouhodobé péči (2022/C 476/01),

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby.

6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhované právní úpravy nejsou v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Návrhy novel nikterak nemění postoj k mezinárodním závazkům České republiky na poli ochrany lidských práv, na které se vztahuje:

- Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

- Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny

- Úmluva o právech osob se zdravotním postižením

- Úmluva o právech dítěte

Předloženými návrhy novel jako celku nebudou výše uvedené mezinárodní smlouvy porušeny.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky

V prvních letech transformace může změna přechodně vyvolat určité nároky na výdaje z veřejných rozpočtů, ale z dlouhodobého hlediska by mělo dojít k efektivnějšímu vynakládání finančních prostředků z veřejných zdrojů a tím případně i k jejich úspoře.

Poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb

Lze očekávat mírné administrativní náklady na straně poskytovatelů sociálních služeb poskytujících zdravotní služby v režimu dosavadního § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách; tyto náklady spočívají v nové povinnosti získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb v rámci správního řízení o jeho udělení, nicméně tyto náklady lze považovat za zanedbatelné.

Na straně poskytovatelů sociálních služeb poskytujících zdravotní služby v režimu dosavadního § 11 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách lze dále očekávat i mírné náklady spojené s dodržováním povinností stanovených zákonem o zdravotních službách, které se na tyto poskytovatele dle dosavadní právní úpravy nevztahovaly.

Na straně krajů a krajských úřadů při výkonu přenesené působnosti v oblasti zdravotnictví lze očekávat náklady spojené s nárůstem agendy spočívající ve vedení řízení o oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nicméně jedná se pouze o mírný nárůst celkového objemu této agendy, nikoli vytváření agendy zcela nové, se kterou by tyto úřady doposud neměly zkušenosti.

Nejsou očekávány zvýšené náklady na zajištění ošetřovatelské péče v sociálních službách ze strany zdravotních pojišťoven, jelikož legislativní úprava provedená předkládanou novelizací tří zákonů nemá přímý dopad na výši těchto úhrad a pokud jde o nově zavedenou možnost ošetřovatelské péče v některých ambulantních sociálních službách, jde o péči, kterou daní pojištěnci zpravidla již mají indikovanou (výjimkou v denních sociálních službách mohou být některé případy nezbytného podání léků v poledne, pokud v domácím prostředí léky podává rodina a pojištěnec nemá domácí péči indikovanou na jinou péči) a čerpají standardně v domácím prostředí; přitom samozřejmě platí, že výše těchto úhrad bude i nadále vyhodnocována a v případě potřeby upravována předpisy k tomu určenými v oblasti úhradové regulace veřejného zdravotního pojištění, jak se koneckonců i velmi aktivně děje v posledních letech (např. segment ošetřovatelské péče v pobytových sociálních službách je v posledních letech jeden z úhradově nejrychleji rostoucích segmentů ve zdravotnictví, což platí i v roce 2024 podle vyhlášky o stanovení hodnot bodu, výše úhrad za hrazené služby a regulačních omezení pro rok 2024).

Zásadní přínos uvedených změn se očekává na straně klientů pobytových zařízení sociálních služeb, kterým by měla být lépe garantována kvalita a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb v těchto zařízeních, dále lze očekávat výrazné zlepšení kvality a bezpečí zdravotních služeb poskytovaných dotčenými poskytovateli sociálních služeb.

Pro klienty sociálních služeb lze očekávat zásadní přínosy z pohledu garance náležité úrovně zajištění poskytovaných sociálních služeb.

Zásadním přínosem bude rovněž posílení pravomocí příslušných správních orgánů při kontrole dodržování podmínek a povinností stanovených zákonem o zdravotních službách pro poskytování zdravotních služeb.

Přínosem legislativní změny bude též systémové zařazení poskytovatelů ošetřovatelské péče v pobytových sociálních službách do dohodovacího řízení o výši úhrad z veřejného zdravotního pojištění konaného podle § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění, a s tím spojená možnost přímého vlivu na výši úhrad či uplatňovaná regulační omezení (v současnosti se vliv těchto poskytovatelů uplatňuje pouze politicky v rámci jednání s Ministerstvem zdravotnictví před vydáním každé úhradové vyhlášky, ale tito poskytovatelé nejsou standardní součástí dohodovacího řízení).

Zavedení sociálně-zdravotní lůžkové péče jako kombinace pobytové sociální služby a lůžkové zdravotní péče

Na straně krajů a krajských úřadů při výkonu přenesené působnosti v oblasti zdravotnictví lze očekávat náklady spojené s mírným nárůstem agendy spočívající ve vedení řízení o oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nicméně jedná se pouze o mírný nárůst celkového objemu této agendy, nikoli vytváření agendy zcela nové, se kterou by tyto úřady doposud neměly zkušenosti.

Na straně poskytovatelů zdravotních služeb, kteří budou mít zájem poskytovat sociálně- zdravotní lůžkovou péči, lze předpokládat náklady související se zavedením sociální složky péče do jejich provozu a dále náklady na poskytování této péče, které je standardně v systému sociálních služeb možné financovat dotací na provoz dané sociální služby.

Pokud by v důsledku zavedení nového typu sociálně-zdravotní lůžkové péče vzrostl celkový počet poskytovatelů lůžkových zdravotních služeb, mohly by se zvýšit náklady Státního ústavu pro kontrolu léčiv vyplývající z kontroly zacházení s léčivými přípravky u těchto poskytovatelů.

V celkovém součtu nejsou naopak očekávány zvýšené náklady veřejného zdravotního pojištění spojené s novým typem lůžkové péče. Důvodem je skutečnost, že u nového typu sociálně- zdravotní lůžkové péče bude stanoveno vícezdrojové financování, v jehož rámci ubytování, strava a dopomoc se zvládáním základních životních potřeb nebudou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, přičemž platí, že pacienti do sociálně-zdravotní lůžkové péče budou pravděpodobně rovným dílem mířit jak z pobytových sociálních služeb, kde jsou na ně nyní vykazovány zdravotní služby pouze v rozsahu omezeném pravidly vykazování zvláštní ambulantní péče v odbornosti 913 podle seznamu zdravotních výkonů všeobecná sestra v sociálních službách, kde náklady péče vykazované na tyto pacienty jsou nižší, než je předpoklad nákladovosti sociálně-zdravotní lůžkové péče, tak z lůžek dlouhodobé lůžkové péče, kde naopak náklady veřejného zdravotního pojištění na péči o tyto osoby jsou výrazně vyšší, než budou u sociálně-zdravotní lůžkové péče, jelikož zde zdravotní pojišťovny hradí veškeré náklady spojené s pobytem; pro úplnost, konkrétní úhradový mechanismus a výše úhrady budou stanoveny v návaznosti na tento zákon k tomu stanovenými procesními postupy (na základě projednání v pracovní skupině k seznamu zdravotních výkonů podle § 17b zákona o veřejném zdravotním pojištění a v dohodovacím řízení podle § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění), a to za účasti zástupců poskytovatelů a současně tak, aby bylo zaručeno, že z veřejného zdravotního pojištění budou v odpovídající výši pokryty náklady na zdravotnický personál, věcné a přístrojové vybavení zdravotní složky péče a režii související s poskytováním zdravotní složky péče, přičemž předběžný odhad úhrady zdravotních pojišťoven za ošetřovací den této péče byl předkladatelem vyčíslen na cca 1300 Kč u pacientů v kategorii 1 podle seznamu zdravotních výkonů – protože u většiny klientů sociálně-zdravotní lůžkové péče je předpoklad snížené mobility, a půjde tedy spíše o kategorie pacientů 2 až 4 podle seznamu zdravotních výkonů, bude tato úhrada odpovídajícím způsobem navýšena v návaznosti na kategorii pacienta u individuálního pojištěnce; pro srovnání, pro pojištěnce, kterému ošetřovatelská péče v odbornosti 913 ne zcela dostačuje a proto by ji čerpal v maximálním objemu 3 hodiny denně, by v roce 2024 úhrada za tuto péči činila i při aplikaci minimální hodnoty bodu přes 1500 Kč denně pouze za časovou složku péče (cca 1750 Kč denně při průměrném zastoupení materiálových výkonů), přičemž při aplikaci plné hodnoty bodu by úhrada za časovou složku péče představovala necelých 1900 Kč denně (při průměrném zastoupení materiálových výkonů necelých 2200 Kč denně), a pro pojištěnce v dlouhodobé lůžkové péči v roce 2024 minimální úhrada, kterou většina poskytovatelů přesáhne, činí cca 2100 až 3100 Kč denně v závislosti na kategorii pacienta podle seznamu zdravotních výkonů (pokud by na sociálně-zdravotní lůžko pojištěnec směřoval z odborného léčebného ústavu vykazujícího ošetřovací den 00024, byla by minimální úhrada za ošetřovací den ještě o cca 400 Kč vyšší).

Zásadní přínos uvedených změn se očekává na straně pacientů, jejichž celkový stav vyžaduje poskytování lůžkové zdravotní péče a zároveň poskytování sociální péče; tento přínos spočívá ve vytvoření specifického typu lůžkové zdravotní péče, který bude v rámci poskytování sociálně-zdravotních služeb schopen adekvátně reagovat na potřeby těchto pacientů.

Lze předpokládat postupnou transformaci části dosavadních poskytovatelů dlouhodobé lůžkové zdravotní péče a části poskytovatelů sociálních služeb v pobytových zařízeních sociálních služeb na poskytovatele sociálně-zdravotní lůžkové péče, což v dlouhodobějším horizontu může představovat pro tyto subjekty přínos, jelikož budou moci lépe nastavit rozsah poskytované péče a tím lépe reagovat na potřeby pacientů.

Na základě stávajících návrhů prováděcích právních předpisů stanovících podmínky poskytování sociálně-zdravotní lůžkové péče vyčíslili předkladatelé odhad nákladů na vznik kapacit těchto lůžek takto:

1) vznik sociálně-zdravotního lůžka skrze transformaci z lůžka pobytové sociální služby – cca 620.000 Kč na lůžko (zdravotnické technologie, hygienické normy) – tj. cca 1/5 nákladů novostavby.

2) vznik sociálně-zdravotního lůžka skrze transformaci ze zdravotnického lůžka následné nebo dlouhodobé péče – cca 150.000 Kč na lůžko (zejména zvýšené prostorové nároky).

3) vznik sociálně-zdravotního lůžka při vzniku úplně nové kapacity – cca 3.100.000 Kč na lůžko (stavba, vybavení). Kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům pobytových sociálních služeb poskytujícím ošetřovatelskou zdravotní péči

Nepředpokládá se žádný nový náklad navrhované legislativní úpravy.

Zásadní přínos navrhovaných změn se očekává v tom ohledu, že možnost zdravotních pojišťoven reagovat na opakované podstatné porušování právních povinností poskytovatele ukončením zvláštní smlouvy a následně neuzavřením nové zvláštní smlouvy po zákonem stanovenou dobu bude mít pozitivní vliv na kvalitu a efektivitu ošetřovatelské péče poskytované klientům pobytových sociálních služeb.

Sociální hospitalizace u poskytovatelů dlouhodobé lůžkové péče

Za dopad lze považovat skutečnost, že část pacientů dlouhodobé lůžkové péče je v této péči umístěná z důvodu špatné dostupnosti odpovídající navazující péče, a s neschválením prodloužení jejich zdravotní hospitalizace se pojí riziko, že těmto klientům nebude zajištěna jiná služba lépe odpovídající jejich potřebám; uvedené opatření proto musí být doplněno exekutivními opatřeními směřujícími k zajištění dostupnosti všech relevantních forem sociálních a zdravotních služeb. Z tohoto důvodu se navrhuje odložená účinnost změnových ustanovení, aby byl ponechán dostatečný prostor na zvyšování dostupnosti všech relevantních služeb. Současně je toto riziko omezeno odkladem účinnosti zrušení sociální služby podle § 52 zákona o sociálních službách, což překlene dočasnou nedostupnost odpovídající registrované sociální služby.

Zásadní pozitivní dopad uvedené změny spočívá v tom, že se omezí množství nehospodárných tzv. sociálních hospitalizací, kdy jsou v nákladné zdravotní hospitalizaci umístěni pacienti, jejichž skutečným potřebám odpovídá poskytování zdravotních služeb ve formě ambulantní péče nebo péče ve vlastním sociálním prostředí kombinované s odpovídajícími sociálními službami; k tomuto omezení přitom dojde pomocí předchozího schvalování zdravotních služeb zdravotní pojišťovnou, které méně administrativně zatěžuje zdravotní pojišťovny než dodatečné kontroly u poskytovatele, a které je menším rizikem i pro poskytovatele, když nebudou v hraničních případech ohroženi zpětným odejmutím úhrady za péči, která již byla poskytnuta. Možná úspora byla v rámci RIA vykalkulována na až 200 mil. Kč při administrativních nákladech napříč všemi zdravotními pojišťovnami ve výši cca 3 úvazků revizních pracovníků.

Vymezení sociálně-zdravotních služeb v zákoně o sociálních službách

Na straně krajů a krajských úřadů pří výkonu přenesené působnosti v oblasti sociálních služeb lze očekávat náklady spojené s mírným nárůstem agendy spočívající ve vedení řízení o registraci k poskytování sociálních služeb.

Na straně poskytovatelů sociálních služeb, kteří budou mít zájem poskytovat sociálně-zdravotní lůžkovou péči, lze předpokládat náklady související se zavedením zdravotní složky péče do jejich provozu a dále náklady související s úpravami, které souvisejí s naplněním materiálně-technických podmínek pro provoz zdravotnických zařízení.

Zásadní pozitivní dopad uvedených změn se očekává na straně klientů/pacientů, jejichž celkový stav vyžaduje poskytování lůžkové zdravotní péče a zároveň poskytování sociální péče; tento přínos spočívá ve vytvoření specifického typu lůžkové zdravotní péče, který bude v rámci poskytování sociálně-zdravotních služeb schopen adekvátně reagovat na potřeby těchto pacientů,

Lze předpokládat postupnou transformaci části dosavadních poskytovatelů dlouhodobé lůžkové zdravotní péče a části poskytovatelů sociálních služeb v pobytových zařízeních sociálních služeb na poskytovatele sociálně-zdravotní lůžkové péče, což v dlouhodobějším horizontu může představovat pro tyto subjekty pozitivní dopad, jelikož budou moci lépe nastavit rozsah poskytované péče a tím lépe reagovat na potřeby pacientů.

Zajištění zdravotní péče pro klienty u poskytovatelů pobytových sociálních služeb

Lze předpokládat zvýšenou administrativní zátěž související s procesem získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro poskytovatele pobytových zařízení sociálních služeb v § 34 odst. 1 písm. c) až f) (konkrétně v týdenních stacionářích domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem) a nově i poskytovatele odlehčovacích služeb, kteří budou chtít zajišťovat zdravotní péči osobám, kterým poskytují sociální služby.

Zásadní pozitivní dopad uvedených změn se očekává v nastavení jasných pravidel a mechanismů pro poskytování zdravotní péče pro klienty pobytových sociálních služeb.

V souvislosti s financováním této péče lze očekávat, že zdravotní péče poskytovaná a vykazovaná v souladu se stanovenými pravidly již nebude dofinancovávána z jiných zdrojů, např. z příspěvku zřizovatele.

Nastavením jasných pravidel lze očekávat rovněž kladný dopad do datové základny o zdravotní péči poskytované klientům daných sociálních služeb, což ve svém důsledku bude mít významný vliv v nastavování systému dlouhodobé péče, který bude moci pružněji reagovat na potřeby osob využívajících sociální služby např. upravením personálního či materiálně technického zajištění, či specifické nastavení služeb pro konkrétní cílovou skupinu dle jejích potřeb.

- Lůžka dle § 52 ročně využije 3000 lidí. Předpokládáme, že převážná část jich bude transformována do pobytových sociálních služeb (stejná cílová skupina jako lůžka podle § 52 zákona o sociálních službách), a část může být podle regionálních potřeb transformována i do potřebné (sub)formy lůžkové péče, zejména na lůžka následné či dlouhodobé lůžkové péče.

Investiční náklady na 1 lůžko sociálně-zdravotní lůžkové péče Cena/lůžko

transformací z lůžka pobytové sociální služby 620 000 Kč transformací ze zdravotnického lůžka 150 000 Kč výstavba nové kapacity – lůžko 3 100 000 Kč Zdroj: MZ

Průměrné celkové náklady na vybrané druhy služeb Náklad/rok Jednotka

Domovy pro seniory 540 000 Kč Lůžko Domovy pro osoby se zdravotním postižením 780 000 Kč Lůžko Domovy se zvláštním režimem 630 000 Kč Lůžko Týdenní stacionáře 560 000 Kč Lůžko Odlehčovací služby v pobytové formě 690 000 Kč Lůžko

Úvazek pracovníka

Odlehčovací služby (terénní a ambulantní)

740 000 Kčv přímé péči Úvazek pracovníka v

Centra denních služeb

800 000 Kčpřímé péči Úvazek pracovníka v

Denní stacionáře

810 000 Kčpřímé péči Úvazek pracovníka v

Osobní asistence

780 000 Kčpřímé péči Úvazek pracovníka v

Pečovatelská služba

770 000 Kčpřímé péči

Zdroj: MPSV

Investiční náklady na lůžko v pobytovém zařízení jsou ve výši 3 100 000 Kč.1 Lze předpokládat, že v souvislosti se zachováním lidí v domácím prostředí bude nutné saturovat potřebu až 400 000 hodin přímé péče/rok s dopadem 158 milionů Kč do veřejných rozpočtů v příštích 5 letech a následně bude tento náklad kontinuální, případně mírně rostoucí.2

Naplňování minimálního personálního standardu s sebou ponese cca 1,075 miliardy Kč nákladů

Zdroj: MPSV. Jde o výpočet na základě porovnání nákladů pobytových služeb velkokapacitních a komunitních. Výsledek je včetně DPH a jedná se o náklad na spodní hranici realizovatelnosti.

Zdroj: MPSV. Fond pracovní doby, z toho počet pracovníků na naplnění počtu hodin do veřejných rozpočtů ročně po uplynutí přechodného období. Jde o variantu, která je průnikem mezi kvalitou a dostupností pracovních sil v sociálních službách.

Naplňování materiálně technického standardu je velice obtížně predikovatelné, ale je pravděpodobné, že s sebou ponese investiční náklady ve výši cca 6,2 miliardy korun v průběhu přechodného období 10 let. Předpokládáme, že ve větší míře bude standard naplněn již nyní a ponese s sebou především vnitřní dílčí úpravy dispozic doplnění zařízení.

V souvislosti se zavedením nové povinnosti v § 11 odst. 8 získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb, si je předkladatel vědom i dopadů představující povinnost aplikace širokého základu daně. Poskytovatelé sociálních služeb byly dosud v režimu úzké daně a poskytovatelé zdravotních služeb, kteří mají oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách, naopak.

Zákon o dani z příjmů rozlišuje dvě skupiny veřejně prospěšných poplatníků, a to poplatníky s tzv. úzkým a širokým základem daně, kdy úzký základ daně se dosud uplatňuje u subjektů jako jsou spolky a příspěvkové organizace. Navrhovanými změnami by se část poskytovatelů sociálních služeb dostala z úzkého do širokého základu daně. U něj jsou předmětem daně příjmy ze všech činností, kde současně mohou uplatňovat výdaje.

Aktuálně je v ČR registrováno 1810 zařízení sociálních služeb s různou právní formou. Nejpočetnější jsou příspěvkové organizace různého zřizovatele (státní, zřízené územním samosprávným celkem, aj.), ale rovněž církve i společnosti s. r.o.

Přechod na širší základ daně bude reálně daně placené těmito subjekty snižovat. Přesná kvantifikace dopadů je však zatížena poměrně mnoha okolnostmi, neboť není zřejmé, na jak velký počet subjektů se tento přechod bude vztahovat. Vzhledem ke skutečnosti, že již v současnosti neplatí tyto subjekty výrazně vysoké daně z příjmu (daňové zákony těmto subjektům přiznávají řadu osvobození a daňových výhod), lze předpokládat, že tato změna nebude mít významné daňové dopady.

V roce 2022 představoval čistý provozní přebytek (B.2n), představující korigované zisky v sektoru pobytových služeb sociální péče pouze 8 milionů Kč. Ostatní daně z výroby (D.29) např. daně z nemovitostí a z pozemků, silniční daň, regulační odvody a další potom cca 2 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že v současné době nedisponujeme údaji o tom, jak velkou část na dani subjekty platí, bude toto součástí dalších modelací.

Zvýšené náklady na příspěvek na péči v době hospitalizace v rámci sociálně-zdravotní lůžkové péče podle § 9 odst. 2 písm. e) nelze v meziročních nárůstech předpokládat.

Kdybychom předpokládali 5 000 lůžek se 100 % obložností a strukturou 70 % klientů ve IV. stupni závislosti a 30 % klientů ve III. stupni závislosti (dle současně platné legislativy před navýšením příspěvku na péči), pak by příspěvek v ročním úhrnu tohoto modelu činil 1,036 miliardy. Nicméně je nutno konstatovat, že velká část pacientů bude již v době hospitalizace příjemcem příspěvku na péči, který uplatňuje. Realistický kvalifikovaný odhad tedy činí 0,5 miliardy Kč na modelový příklad lůžek. Úhrady za ubytování a stravu si budou uživatelé hradit sami, dotace ze státního rozpočtu nebudou poskytovány.

Stížnostní mechanismus s sebou ponese náklady cca 4 miliony Kč. Jde o osobní a provozní náklady nárůstu kapacity inspektorů kvality sociálních služeb. Tento náklad nebude dopadat na SR – bude realizováno v návaznosti na efektivizaci činnosti Ministerstva práce a sociálních věcí díky digitalizaci.

Na vybudování potřebných kapacit sociálních služeb lze využít finanční prostředky z Národního plánu obnovy, resp. finanční prostředky konkrétně vyčleněné na rozvoj a modernizaci infrastruktury sociální péče, jejichž cílem je zkvalitnění sociální péče a podpora přechodu ke komunitní sociální a dlouhodobé péči v České republice. Investice jsou určené na modernizaci a rozvoj pobytových, ambulantních a terénních služeb sociální péče a nákup nízkoemisních vozidel pro sociální služby. Celková alokace je 9 miliard Kč.

Predikce vývoje dlouhodobé péče

BCG: Inovace péče ve stáří – výňatek z analýzy:

„Změna demografie se promítne do nárůstu nákladů, potřebných lůžkových kapacit a potřebných lidských zdrojů: Na pokrytí rostoucích potřeb bude v roce 2035 třeba dalších ~90 mld. Kč, ~28 tisíc lůžek dlouhodobé sociální péče a až kolem ~48 tisíc pracovníků v sociálních službách. Potřebné finanční náklady vzrostou na ~317 mld. Kč, z toho 66 % na potřebu tělesného zdraví (primárně pokryta ze zdravotnictví), 27 % na potřebu přístřeší (primárně pokryta ze sociální péče) a 2 % na potřebu duševního zdraví.

V základním modelovaném scénáři dostupné zdroje nepokryjí nárůst potřeb, dále zatíží státní rozpočet a nenechají manévrovací prostor pro dodatečné investice na zlepšení kvality péče či balancování externích šoků V současné době pokrývá financování z veřejných zdrojů přibližně 85 % finančních nákladů na péči o seniory. Pokud se poměr veřejných výdajů na zdravotní péči k HDP vrátí na stabilní před-covidovou úroveň ~7,6 % a bude zachován poměr výdajů na péči o seniory, veřejné zdroje nebudou stačit o 60-70 mld. Kč.

Při pokračování současného trendu bude v roce 2035 scházet 8-11 tisíc lůžek domovů důchodců a 1-4 tisíce lůžek ostatních zařízení. To při současné průběrné kapacitě 68 lůžek/domov důchodců to znamená výstavbu až ~150 nových domovů a s tím spojené podstatné kapitálové náklady.

Při pokračování historického růstu počtu pracovníků v oblasti sociálních služeb bude v roce 2035 scházet ~16 tisíc pracovníků. Na základě odhadů Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR dnes chybí 3 % kapacity, v roce 2035 toto číslo naroste na 11 %.

•Mimo nákladové stránky je klíčovou prioritou péče o seniory rozvíjení humánní péče s důrazem na lidské vztahy. K vylepšení kvality poskytované péče je třeba dodatečné financování, na které v základním modelovaném scénáři není prostor, či jiný externí faktor, jako jsou technologie. Řešení, které by mělo celému systému do budoucna odlehčit je systematické využití inovativních technologií. Rychlost přijetí se globálně zrychluje a technologie tak postupně disruptují jednotlivé sektory a odvětví. V oblasti péče o seniory, inovativní technologie postupně přicházejí na trh, některé jsou již plně komercializované a fungují v provozu napříč vyspělými zeměmi.

•Dnes vidíme 5 typů technologií pro zkvalitnění zdravotní a sociální péče: monitoring a sensory, komunikační technologie, pečovatelské asistenční systémy, vzdělávací a plánovací systémy, integrovaný informační systém. Technologie přinášejí benefity napříč spektrem potřeb a adresují jak lepší prevenci, snižují náklady na institucionální péči, tak prodlužují soběstačnost a bezpečnost seniorů v domácí péči.

•Dnes do zhodnocení zařazujeme přes 50 technologií, které nadále hodnotíme a filtrujeme na základě:

1) míry pozitivního dopadu na snižování nákladů na péči o seniory a zvyšování kvality života,

2) proveditelnosti a schopnosti technologie systémově implementovat.

•V prvotní fázi prioritizace filtrujeme a dále nepočítáme pouze s technologiemi, které mají jak nízký dopad na úspory v péči o seniory, tak mají nízký dopad na zlepšení kvality života seniorů.

Kumulativní přijetí všech technologií s pozitivním dopadem v oblasti prevence fyzického a duševního zdraví, zvýšené domácí soběstačnosti a bezpečnosti seniorů v domácí péči a zkvalitnění institucionální péče adresuje dopad ~31 mld. Kč čistých úspor, ~10 tisíc lůžek v institucionální péči a ~11 tisíc pracovníků. Nýbrž státu se nepodaří vykrýt schodek chybějících financí na pokrytí zvýšených nákladů na péči o seniory ve výši 60-70 mld. Kč v roce 2035 a ~36 mld. Kč bude státu nadále strukturálně chybět domácí soběstačnost a bezpečnost skrze prodloužení domácího dožití adresuje až 8 mld. Kč úspor, snížení potřebného počtu lůžek o 8 tisíc a řeší nedostatek personálu až v řádu 9 tisíc pracovníků, domácí soběstačnost zajišťují primárně komplexní senzorová zařízení, SOS tlačítka a prvky chytré domácnosti.

Zkvalitnění institucionální péče skrze technologie zvyšuje produktivitu pečovatelů a šetří až 40 minut času personálu na každého pacienta, který mohou věnovat zvýšení kvality poskytované péče, ale technologie nemají dnes potenciál nahrazovat pečovatele a šetřit náklady na personál v dohledné době.

Zlepšení prevence skrze technologie adresuje až 23 mld. Kč úspor, snížení potřebného počtu lůžek o 3 tisíce a řeší nedostatek personálu až v řádu 2 tisíce pracovníků, prevenci zajišťují primárně technologie jako jsou telemedicína, nositelná zařízení na měření srdeční aktivity, glukózy a dalších chronických onemocnění. Ve druhé fázi prioritizace hodnotíme technologie na základě míry proveditelnosti: jejich zasazení do současného legislativního rámce, schopnosti technologie implementovat do současných procesů a ochoty technologie využívat. Na základě této prioritizace přicházíme s doporučením implementovat následujících 7 technologií:

Domácí soběstačnost a bezpečnost – se skládá ze setu tří prioritních technologií

1) Komplexní senzorový systém zajišťující bezpečí a dálkový monitoring seniorů s asistenční službou;

2) Nositelná multifunkční ochranná zařízení pro monitoring aktivity a přivolání pomoci;

3) Komunikační technologie pro komunitní začlenění.

Kumulativně tyto technologie výrazně snižují nutnost a četnost výjezdů záchranných služeb a prodlužují dobu dožití v domácnosti až o 9 měsíců, což adresuje 6 mld. Kč čistých úspor (očištěné o roční náklady 1 mld. Kč) a vede k úspoře 6 tisíc lůžek a 8 tisíc pečovatelů.

Zkvalitnění institucionální péče – se skládá ze setu dvou prioritních monitorovacích

technologií, které usnadňují práci pečovatelů a šetří jejich čas:

4) Monitoring aktivity/pohybu/pádu seniorů skrze senzorový monitorovací systém;

5) Monitoring vitálních funkci (měřeni tlaku, teploty, podvýživy, proleženin apod.) Kumulativně tyto technologie šetří až 30 minut čistého času pečovatele na jednoho seniora, které mohou být využity na zkvalitnění péče a zaměření se personálu na aktivity s vyšší přidanou hodnotou z hlediska kvality života seniorů. Roční předpokládané náklady spojené s implementací technologií budou 350 mil. Kč ročně za předpokladu životnosti technologií 7 let.

Prevence

6) Telemedicína, domácí lékařská diagnostika a videokonzultace s lékaři –technologie snižuje pravděpodobnost hospitalizace a snižuje délku hospitalizace seniorů v průměru 0,5 dnů, což má celkový dopad do úspor 14 mld. Kč čistých úspor (očištěné o roční náklady 1 mld. Kč),

7) Hodinky a senzory pro monitoring kardiovaskulárních nemocí technologie snižuje pravděpodobnost hospitalizace s vážným onemocněním srdce a prodlužuje kvalitní roky života, což má dopad do úspor 4 mld. Kč (očištěné o roční náklady 500 mil. Kč).

Prioritizované technologie dokážou adresovat ~24 mld. Kč úspor ve výdajích na péči o seniory adresující ~35 % celkového schodku, což nepokrývá celkovou potřebu 60-70 mld. Kč. I v případě kolektivního přijetí všech technologií, strukturální schodek financování bude ve výši 36 mld. Kč; 5 tisíc lůžek a 6 tisíc pečovatelů zůstává a je třeba hledat další alternativní varianty, jak tento schodek uzavřít formou dalších opatření pro udržitelný chod a financování péče o seniory. Ačkoli technologie hrají klíčovou roli v pokrytí nárůstu potřeb pro plné pokrytí potřeb seniorů a udržení kvality péče bude třeba doplnit využívání inovativních technologií komplexní kombinací opatření, a to jak z pohledu snížení tlaku potřeb na veřejný sektor (skrze iniciativy MPSV a dalších orgánů veřejného sektoru i skrze zvýšení role soukromého sektoru) tak z pohledu zvýšení dostupných zdrojů z pohledu finančních nákladů existují čtyři alternativní páky: strategické plány MPSV, navýšení podílu domácností na nákladech, zvýšení podílu veřejných výdajů na péči k HDP a rychlejší růst HDP.

Z pohledu lůžkové kapacity existují čtyři alternativní páky: podpora komunitní péče, rozvoj privátního pečovatelského sektoru, podpora finanční soběstačnosti seniorů a podpora bezpečnosti a bezbariérovosti.

Z pohledu lidské kapacity existují čtyři alternativní páky: podpora komunitní péče, zlepšení pracovních podmínek pracovníků v sociální péči, navýšení úvazky pracovníků a strategické plány MPSV.“.

Zvýšené výdaje plynoucí z tohoto návrhu zákona budou kryty z více zdrojů, včetně příspěvku na péči.

Nárůst kapacit v roce 2025 je již naplánován v krajských sítích sociálních služeb (v rámci akčních plánů). Získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb je povinností do konce roku 2026.

Konkrétní dopady lze předpokládat nejdříve od roku 2026. V Kapitole „Přezkum účinnosti regulace“ jsou naplánovány konkrétní indikátory. Regulace – tvorba sítě sociálně zdravotního pomezí, bude vycházet z pravidelných jednání a stanovení opatření v rámci platformy MPSV, MZdr, kraje, sociální partneři, pojišťovny aj. Předpokládaná regulace dopadů se bude promítat do akčních plánů v rámci střednědobého plánování a do plánování dlouhodobé lůžkové péče.

Tabulka níže představuje náklady a podíly zdrojů v rámci transformace pobytových sociálních služeb a zdravotnických lůžek na sociálně zdravotní lůžkovou péči.

Zdroj: MZdr, MPSV

8. Zhodnocení sociálních dopadů, dopadů na specifické skupiny obyvatel, (osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny a další), dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Předpokládá se pozitivní dopad návrhů na některé specifické skupiny obyvatel. Návrhy zlepšují postavení a ochranu klientů pobytových sociálních služeb (zejm. seniorů a osob se zdravotním postižením), kterým jsou v těchto sociálních zařízeních poskytovány zdravotní služby. Další pozitivně ovlivněnou skupinou budou pacienti zdravotnických zařízení, kteří trpí dlouhodobým chronickým onemocněním nebo zdravotním postižením a vyžadují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Jedná se o pacienty, jejichž zdravotní stav se zhoršuje bez poskytování ošetřovatelské zdravotní péče a které zároveň vyžadují i podporu v uspokojování svých sociálních potřeb. Těmto pacientům bude umožněno posílením sociální podpory a péče v rámci sociálně-zdravotní lůžkové péče a při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče plnohodnotněji a kvalitněji naplňovat své komplexní potřeby.

Nepředpokládá se žádný dopad návrhu zákona na životní prostředí.

9. Zhodnocení dopadů návrhu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Návrh zákona nikterak nezasahuje do zásady zákazu diskriminace a nemají dopad na problematiku rovnosti mužů a žen.

10. Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Úprava zákona, a to konkrétně zákona o sociálních službách a zákona o zdravotních službách, reaguje na současné nevyhovující právní nastavení, které neumožňuje vzájemné předávání informací o důležitých aspektech zdravotní a sociální situace klientů s potřebou komplexní sociální i zdravotní podpory v rámci jedné sociálně-zdravotní služby, která jim poskytuje péči v obou uvedených oblastech, a to jak v oblasti zdravotní, tak v oblasti sociální. Navrhovaná úprava cílí na efektivní, celistvé a bezpečné poskytování potřebné podpory osobám s komplexními potřebami. V této oblasti je nezbytné ukotvit právní jistotu poskytovatelů sociálně-zdravotních služeb a jejich pracovníků v oblasti součinnosti při poskytování sociální a zdravotní komponenty péče.

Návrh zákona upravuje oblast společného sdílení informací v rámci sociálně-zdravotních služeb vymezených v § 2a zákona o zdravotních službách a § 36 zákona o sociálních službách. Nové ustanovení v § 51 odst. 2 písm. f) zákona o zdravotních službách uvádí, že se za porušení povinné mlčenlivosti nepovažuje sdílení informací o zdravotním stavu pacienta zdravotnickými pracovníky se sociálními pracovníky a pracovníky v sociálních službách, v jejichž vzájemné koordinaci jsou poskytovány sociálně-zdravotní služby, a to v nezbytném rozsahu pro poskytnutí těchto služeb. Toto ustanovení navazuje na změny v ustanovení § 100 zákona o sociálních službách a míří k odstranění současných překážek v oblasti sdílení informací mezi sociální částí služby a částí zdravotní v rámci sociálně-zdravotních služeb. V rámci upraveného sdílení informací nebude upravována oblast nahlížení a práce s dokumentací dle § 65 zákona o zdravotních službách.

Sdílení informací bude probíhat vždy jen v rozsahu nezbytném pro zajištění potřebné péče poskytovatele sociálně-zdravotní služby. Pro kvalitní, efektivní a bezpečnou péči je nutné nastavit hlavně režim předávání informací a vytvoření komunikačních toků v rámci jednotlivých poskytovatelů sociálně-zdravotních služeb. Za způsoby zajištění sdílení informací bude považováno ústní předávání nebo např. práce s individuálním plánem jednotlivých uživatelů. Nezbytným rozsahem jsou zamýšleny takové informace a jejich rozsah, které zajistí řádné poskytování služby, a tedy zajištění kvalitní a bezpečné péče uživatelům služby v souladu a v rozsahu jeho potřeb. Zde se mohou informace týkat např. úpravy režimu a způsobu zajištění hygienické péče při kožních problémech, dietní omezení, významné alergie apod. Sociální pracovník musí získat v obecné rovině informace od zdravotnického personálu, aby nedošlo při poskytování sociální služby ke zhoršení stavu klienta. Zdravotničtí pracovníci by naopak měli např. znát důležité informace související se sociální situací daného klienta tak, aby bylo možné komplexně vyhodnocovat důvody jeho neuspokojivého zdravotního stavu (např. nespavost, odmítání léčebných intervencí, dezorientace), kterými mohou být problematické rodinné vztahy, stres z důvodu neutěšené sociální situace apod.

Rozsah sdílených informací reaguje na potřeby klienta tak, aby byla poskytována koordinovaná a individualizovaná komplexní péče. Rozsah musí být vždy pečlivě zvažován daným poskytovatelem služby i v návaznosti na stanovení nezbytného rozsahu, bez kterého by nebylo možné službu bezpečně a kvalitně poskytovat. Za plnění těchto zákonných kritérií jsou odpovědní příslušní zaměstnavatelé jako poskytovatelé sociálních a zdravotních služeb, kteří v tomto směru musí realizovat účinná interní opatření. Ochrany osobních údajů klientů sociálně-zdravotní služby bude dosaženo nastavením pravidel jednotlivými poskytovateli, která detailně vymezí okruhy a rozsah informací, které mohou být v rámci poskytované služby sdíleny. Poskytovatel sociálně-zdravotních služeb a jeho pracovníci budou dále povinni zachovávat mlčenlivost v případech, které nejsou uvedeny v § 51 zákona o zdravotních službách.

Znění návrhu zákona je plně v souladu s předpisy vztahujícími se k ochraně soukromí nebo ochraně a zpracování osobních údajů, zejména s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

11. Zhodnocení korupčních rizik

Bylo provedeno zhodnocení korupčních rizik v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. h) Legislativních pravidel vlády, a to za přiměřeného použití Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment, Metodika hodnocení korupčních rizik), kterou uveřejnil Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí.

Závěr hodnocení korupčních rizik

V rámci zhodnocení korupčních rizik podle Metodiky CIA lze konstatovat, že navrhovaná novelizace splňuje kritéria přiměřenosti, jednoznačnosti, efektivity, transparentnosti, kontrolovatelnosti a jednoznačné odpovědnosti. Návrh nové právní úpravy jako celek se shoduje se známou dobrou praxí (mezinárodní) a navrhované postupy v ní obsažené se jeví přiměřené při srovnání s obdobnou mezinárodní legislativou.

Vzhledem k výše uvedenému zhodnocení lze konstatovat, že návrhy zákonů nemají dopad ve vztahu ke korupčním rizikům.

12. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Z provedené analýzy dopadů na bezpečnost a obranu státu jednoznačně vyplývá, že návrh zákona nemá žádný negativní dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

13. Zhodnocení dopadů na rodiny

Návrh zákona předpokládá pozitivní dopad na rodiny zejména v rozsahu právní úpravy sociálně-zdravotních služeb, která umožní klientům/pacientům sociálních a zdravotních služeb naplňování jejich komplexních potřeb a bude nabízet významné možnosti posílení jejich práv. Pro rodiny to bude tedy znamenat vyšší jistotu zajištění kvalitní a dostatečné péče jejich blízkým.

14. Zhodnocení územních dopadů a dopadů na územní samosprávné celky

Předpokládají se dopady na územně samosprávné celky, a to na straně krajů a krajských úřadů při výkonu přenesené působnosti v oblasti spojené s mírným nárůstem agendy spočívající v řízení o oprávnění k poskytování sociálních služeb a zdravotních sužeb a náklady spojené se zajištěním materiálně technického a personálního standardu poskytovaných sociálních služeb. Dále jsou to náklady spojené s rozvojem sítě služeb. Zvýšené výdaje plynoucí z tohoto návrhu zákona budou kryty z více zdrojů, včetně příspěvku na péči.

15. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)

1) Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Návrh zákona věcně nezasahuje do problematiky vztahující se k principu digital by default.

2) Maximální opakovatelnost a znovu použitelnost údajů a služeb (princip only once)

Cílem principu only once je využívání údajů evidovaných veřejnou správou tak, aby nemusely být znovu dokládány, sbírány a evidovány za aktivní zátěže subjektu údajů. Návrh zákona tento princip zcela respektují a posilují jeho uplatňování v rovině odstraňování nadbytečné administrativní zátěže dopadající na poskytovatele zdravotních a sociálních služeb.

3) Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Návrhem zákona nedochází k diskriminaci osob se zdravotním postižením a systémy a služby veřejné správy pro ně budou zcela standardně přístupné.

4) Sdílené služby veřejné správy

Návrh zákona plně respektuje princip sdílených služeb veřejné správy a věcně do tohoto principu nikterak nezasahuje.

5) Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Návrh zákona věcně do tohoto principu nikterak nezasahuje.

6) Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Návrh zákona věcně do tohoto principu nikterak nezasahuje.

7) Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (GDPR)

V této oblasti návrh zákona respektuje nejpřísnější normy ochrany osobních údajů. Návrh zákona plně respektuje nosné principy ochrany osobních údajů, práv pacienta a klienta a nezasahuje do prvků ochrany těchto principů.

8) Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Návrh zákona věcně do tohoto principu nikterak nezasahuje.

9) Technologická neutralita

Návrh zákona věcně do tohoto principu nikterak nezasahuje.

10) Uživatelská přívětivost

Návrh zákona nevytváří žádné bariéry pro tvorbu uživatelsky přívětivých aplikací.