zákon č. 382/2015 Sb.

K části první – změna zákona o spotřebních daních K čl. I K bodu 1 (§ 25 odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou změnu, která vypouští odkaz na § 58 odst. 5 písm. b), který obsahuje speciální úpravu vůči poskytnutí zajištění daně, kterou je subjekt povinen poskytnout při dopravování vybraných výrobků podle § 25 odst. 1 písm. b). Nově se navrhuje speciální úprava také v případě metylesterů mastných kyselin splňujících kritéria udržitelnosti biopaliv (viz nově navrhovaný odstavec 10 v § 58). Vzhledem k možné zneužitelnosti těchto metylesterů mastných kyselin a poměrně velkým možnostem jejich ilegálního přimíchávání do motorové nafty mimo prostor daňových skladů, je na dopravy těchto olejů stanovena stejná výše zajištění daně, jako u jejich tradičních fosilních substitutů (tedy vypočtena podle sazby daně 10 950 Kč/1000 l). Je tomu tak přesto, že tyto metylestery budou v konečném důsledku zatíženy sníženou sazbou spotřební daně (500 Kč/1 000 l).

K bodu 2 (§ 29 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu, která vypouští odkaz na § 60 odst. 13, který obsahuje speciální úpravu vůči poskytnutí zajištění daně, kterou je subjekt povinen poskytnout při dopravování vybraných výrobků podle § 29. Nově se navrhuje speciální úprava také v případě metylesterů mastných kyselin splňujících kritéria udržitelnosti biopaliv (viz nově navrhovaný odstavec 9 v § 58). Vzhledem k možné zneužitelnosti těchto metylesterů mastných kyselin a poměrně velkým možnostem jejich ilegálního přimíchávání do motorové nafty mimo prostor daňových skladů, je na dopravy těchto olejů stanovena stejná výše zajištění daně, jako u jejich tradičních fosilních substitutů (tedy vypočtena podle sazby daně 10 950 Kč/1 000 l). Je tomu tak přesto, že tyto metylestery budou v konečném důsledku zatíženy sníženou sazbou spotřební daně (500 Kč/1 000 l).

K bodu 3 (§ 45 odst. 12 písm. b))

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K bodu 4 (§ 48 odst. 5)

V tomto ustanovení je řešeno daňové zvýhodnění směsí metylesterů řepkového oleje splňujících kritéria udržitelnosti biopaliv s motorovou naftou, kde podíl metylesterů ve směsi představuje více než třicet procent objemu. V souladu s nově vypočtenou výší podpory je pro tuto směs stanovena sazba daně 8 415 Kč/1 000 l.

K bodu 5 (§ 48 odst. 5)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K bodu 6 (§ 48 odst. 10)

Navrhované znění v písmeni a) zavádí sazbu daně ve výši 1 180 Kč/1 000 litrů na rostlinné oleje, které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů. Znění písmene b) zavádí sazbu daně ve výši 1 800 Kč/1 000 litrů na metylestery mastných kyselin, které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů. V souladu se zněním Programu nezahrnuje daňové zvýhodnění etylestery mastných kyselin splňující kritéria udržitelnosti biopaliv, které jsou v současné době podle § 49 odst. 13 zákona o spotřebních daních společně s metylestery mastných kyselin splňujícími kritéria udržitelnosti biopaliv od daně osvobozeny. Ostatní oleje pod příslušným kódem nomenklatury, včetně rostliných olejů a metylesterů mastných kyselin splňujících kritéria udržitelnosti biopaliv, které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro výrobu tepla nebo výrobu směsných pohonných hmot, budou nadále zdaněny sazbou daně ve výši 10 950 Kč/1 000 litrů. Na rostlinné oleje a metylestery mastných kyselin určené pro výrobu tepla bude nadále možno uplatnit nárok na vrácení daně podle § 56 zákona o spotřebních daních. Navrhované znění písmene c) pouze přejímá stávající znění odstavce 10.

K bodu 7 (§ 48 odst. 10)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K bodu 8 (§ 49 odst. 13 a 14)

Navrhované znění souvisí se zavedením sazby daně ve výši 1 180 Kč/1 000 litrů na rostlinné oleje, které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů a 1 800 Kč/1 000 litrů na metylestery mastných kyselin, které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů. V souladu se zněním Programu nezahrnuje daňové zvýhodnění etylestery mastných kyselin splňující kritéria udržitelnosti biopaliv. V návaznosti na výše uvedené musí být zrušeno stávající osvobození rostlinných olejů a metylesterů a etylesterů mastných kyselin splňujících kritéria udržitelnosti biopaliv.

K bodu 9 (§ 49 odst. 13)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K bodu 10 (§ 52a odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí se zrušením odstavců 13 a 14 v § 49.

K bodu 11 (§ 52a odst. 4)

Jedná se o technickou úpravu související s odstraněním osvobození uvedeného v § 49 odst. 13 ve znění účinném od 1. července 2015.

K bodu 12 (§ 53 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí se zrušením odstavců 13 a 14 v § 49.

K bodu 13 (§ 53 odst. 1)

Jedná se o technickou úpravu související s odstraněním osvobození uvedeného v § 49 odst. 13 ve znění účinném po nabytí účinnosti od 1. července 2015.

K bodu 14 (§ 53 odst. 5 písm. b))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí se zrušením odstavců 13 a 14 v § 49.

K bodu 15 (§ 53 odst. 5)

Jedná se o technickou úpravu související s odstraněním osvobození uvedeného v § 49 odst. 13 ve znění účinném po nabytí účinnosti od 1. července 2015.

K bodu 16 (§ 54 odst. 3 věta druhá)

V souladu se zněním Programu a následném přepočtu navrhovaných výší daňových zvýhodnění ve smyslu připomínek Evropské komise se snižuje daňová podpora lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv a lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv, které jsou obsaženy v palivové směsi E85. Stávající podpora činí 12,84 Kč/l předmětného lihu obsaženého v E85 (sazba spotřební daně z bezolovnatého benzínu). Nově je navrhována podpora ve výši 11,31 Kč/l.

K bodu 17 (§ 54 odst. 3)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K bodu 18 (§ 56 odst. 2 věta druhá)

Jedná se o legislativně technickou úpravu související s novým zněním § 48 odst. 10. Dochází tedy k nahrazení odkazu na § 48 odst. 10 písm. c), který obsahově přejímá právní úpravu obsaženou ve stávajícím ustanovení § 48 odst. 10.

K bodu 19 (§ 56 odst. 2 věta druhá)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi

K bodu 20 (§ 58 odst. 8 až 10)

Vzhledem k možné zneužitelnosti a poměrně velkým možnostem ilegálního přimíchávání předmětných rostlinných olejů a metylesterů mastných kyselin do motorové nafty mimo prostor daňových skladů, je na tyto oleje stanovena stejná výše zajištění daně, jako u jejich tradičních fosilních substitutů (tedy vypočtena podle sazby daně 10 950 Kč/1000 l). Je tomu tak přesto, že tyto oleje budou v konečném důsledku zatíženy sníženou sazbou spotřební daně (1 180 Kč/1 000 l, resp. 1800 Kč/1 000 l).

K bodu 21 (§ 58 odst. 8 až 10)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K části druhé - změna zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů K čl. II K bodu 1 (část čtyřicátá pátá čl. LXXII § 2 odst. 1 písm. d))

Jedná se o nápravu technické nepřesnosti.

K bodu 2 (část čtyřicátá pátá čl. LXXII § 8 odst. 7)

V případě, že nebude do 1. ledna 2021 notifikován navazující Program a v návaznosti na to učiněny příslušné legislativní úpravy, budou muset být veškerá ustanovení týkající se daňového zvýhodnění biopaliv zrušena. Výjimkou mohou být daňová zvýhodnění biopaliv na základě tzv. pilotních projektů technologického vývoje ekologicky příznivějších palivových směsí. Případné zvýhodnění pohonných hmot na základě těchto projektů bude muset být notifikováno Evropské komisi.

K části třetí - změna zákona o ochraně ovzduší K čl. III K bodu 1 (nadpis § 19)

Z důvodu zavedení nové úpravy týkající se povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku (viz nový § 19a a násl.), dochází k odlišení těchto ustanovení také v nadpisu § 19, který tuto povinnost sleduje vždy za celý uplynulý kalendářní rok.

K bodu 2 (§ 19 odst. 2)

Důvodem navrhované změny je omezit možnost dodavatelů pohonných hmot plnit si svoji povinnost dle odstavce 1 uvedením čistého biopaliva nebo směsného paliva do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo dodáním čistého biopaliva nebo směsného paliva, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie, na daňové území České republiky. Na základě poznatků z praxe bylo identifikováno, že nadměrné využívání těchto paliv vede k deformaci trhu s pohonnými hmotami, kdy podstatná část běžných pohonných hmot, které by měly obsahovat určitou menší část biosložky, tuto biosložku neobsahuje. Vzhledem k tomu, že „biopaliva“ určená k použití, nabízená k prodeji nebo používaná pro pohon motorů jsou osvobozena od spotřební daně, zatímco běžné pohonné hmoty obsahující určité množství biosložky spotřební dani podléhají, přichází výše popsaným postupem stát o spotřební daň, kterou by dodavatel pohonných hmot musel zaplatit v případě, že by povinnost dle odstavce 1 plnil prostřednictvím běžných paliv obsahujících biosložku v objemu dle norem ČSN-EN. S ohledem na to, že povinnost dalšího snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot (k 31. prosinci 2017 a 31. prosinci 2020) podle § 20 si vyžádá další významné navýšení povinného podílu biosložky na cca 8 – 9 % a jelikož norma na motorovou naftu umožňuje přimíchávat maximálně 7 % bionafty do motorové nafty, je třeba v omezené míře možnost plnit povinnost dle odstavce 1 uvedením čistého biopaliva nebo směsného paliva zachovat.

Předkládaný návrh úpravy § 19 odst. 2 navrhuje využití 70 % čtvrtletního požadavku (stejně jako v nově navrhovaných ustanoveních §19a až § 19e) i v případě nastavení možnosti plnění roční povinnosti minimálního podílu biopaliv prostřednictvím čistých biopaliv či směsných paliv. Navrhuje se, aby možnost uplatnění čistých či směsných paliv do motorového benzínu činila nejvýše 1,2 % (rozdíl 4,1 % a 2,9 %), v případě biopaliva dodaného do motorové nafty pak nejvýše 1,8 % (rozdíl 6 % - 4,2 %). Navržené řešení umožní budoucí navýšení povinného podílu biopaliv v § 19 odst. 1 a zároveň omezí propad příjmu státního rozpočtu z nevybraných daní, které jsou uvaleny na pohonné hmoty. Dále se navrhuje v § 19 odst. 2 výslovně stanovit, že čisté biopalivo nebo směsné palivo musí být dodáno dodavatelem pohonných hmot. Důvodem navrhované změny je zamezit možným výkladovým nejasnostem, zda pro zohlednění čistých biopaliv či směsných paliv je nutné, aby tato paliva byla uvedena do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, resp. dodána ve volném daňovém oběhu z jiných členských států na daňové území České republiky dodavatelem pohonných hmot, či je možné, aby čistá biopaliva či směsná paliva takto uvedla nebo dodala ve volném daňovém oběhu jiná osoba. Tato úprava je v souladu se stávající praxí a se stanoviskem Ministerstva životního prostředí.

K bodu 3 (§ 19 odst. 4 věta první)

Jedná se o legislativně technickou změnu, která se týká sdělení o převodu nadměrného množství biopaliv do dalšího kalendářního roku a nikterak nemění zavedenou praxi. I nadále tuto skutečnost bude dodavatel pohonných hmot sdělovat místně příslušnému celnímu úřadu. Uvedení, že se jedná o místně příslušný celní úřad, je nadbytečné.

K bodu 4 (§ 19 odst. 6)

V odstavci 6 se navrhuje explicitně stanovit, že pro splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 mohou být použita výhradně biopaliva, která pro splnění této povinnosti nebyla dosud zohledněna a která byla na daňovém území České republiky spotřebována, jelikož na základě poznatků z praxe bylo identifikováno obcházení zákonem stanovené povinnosti tím, že totéž biopalivo je opakovaně uváděno do volného daňového oběhu nebo dopravováno ve volném daňovém oběhu z jiných členských států na území České republiky a následně opakovaně započteno pro splnění dané povinnosti. Zároveň dochází k drobné reformulaci věty druhé tak, aby bylo postaveno na jisto, že se jedná o kritéria udržitelnosti.

K bodu 5 (§ 19 odst. 9 věta první)

První navrhovaná změna je změna pouze legislativně technického charakteru, která nikterak nemění zavedenou praxi týkající se sdělení o převodu nadměrného množství biopaliv do dalšího kalendářního roku. I nadále tuto skutečnost bude dodavatel pohonných hmot sdělovat místně příslušnému celnímu úřadu. Druhá změna souvisí s nově navrhovaným zněním druhé věty téhož odstavce, kdy se explicitně stanovuje, že v hlášení je dodavatel pohonných hmot povinen uvést údaje týkající se plnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok a další předepsané údaje. Ve vztahu k této formulaci je nadbytečné uvádět, že hlášení má obsahovat údaje z evidencí podle odstavce 5, neboť v evidenci se bezesporu vedou údaje týkající se plnění povinnosti podle § 19 odst. 1. Povinnost uvést v podání identifikační údaje plyne z ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, který stanovuje, že z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.

K bodu 6 (§ 19 odst. 9)

Dochází ke sjednocení formulace s nově navrhovaným ustanovením § 19b odst. 3. Z dikce správního řádu vyplývá, že identifikační údaje jsou součástí podání (srov. § 37 odst. 2 správního řádu). Není proto nutné ve vztahu k hlášení tuto náležitost explicitně uvádět. Ve vztahu k nově navrhované formulaci je rovněž nadbytečné explicitně uvádět, že hlášení má obsahovat údaje z evidencí podle odstavce 5. Uvádění těchto informací má charakter údajů týkajících se plnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok. Na základě tohoto ustanovení bude tedy dodavatel pohonných hmot údaje z evidencí i nadále uvádět. S ohledem na zavedení povinnosti podávat oznámení podle § 19b odst. 1 elektronicky se zavádí povinnost i hlášení za kalendářní rok podávat stejným způsobem. I nadále platí, že údaje, které budou obsahem hlášení, stanovuje Generální ředitelství cel. Na jeho internetových stránkách bude tento formulář ke stažení společně s informacemi o formátu, v jakém má být toto hlášení podáno. Do § 19 odst. 9 se dále navrhuje zakotvit právní fikci. Pokud dodavatel pohonných hmot nepodal hlášení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok, hledí se na pohonné hmoty jím uvedené do volného daňového oběhu pro dopravní účely nebo na pohonné hmoty, které dodal na daňové území České republiky jako na pohonné hmoty, které neobsahují žádné biopalivo. Nezkoumá se tedy, zda dodavatel skutečně nějaké množství biopaliva do volného daňového oběhu uvedl, či nikoliv. Tato fikce se neuplatní uplynutím lhůty pro podání hlášení. Nastoupí až v okamžiku, kdy celní úřad vyzval dodavatele pohonných hmot k podání hlášení a stanovil náhradní lhůtu pro podání hlášení a dodavatel pohonných hmot ani na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a hlášení nepodal. V takovém případě celní úřad při stanovení pokuty vychází z toho, že nebylo dodáno žádné biopalivo. Obdobný princip se navrhuje zakotvit také v případě nepodání oznámení podle § 19b.

K bodu 7 (§ 19 odst. 10)

Odstavcem 10 dochází k reformulaci pokuty z nedodaného objemu biopaliv. Pokuta podle tohoto ustanovení nastupuje v případě, že dojde k nesplnění povinnosti podle § 19 odst. 1. Stávající ustanovení neumožňuje celnímu úřadu jakkoli v rámci správního uvážení zvážit, zda pokutu uloží či nikoli. Taktéž zde není prostor pro správní uvážení ohledně výše pokuty. Není proto důvod, aby povinnost uhradit pokutu vznikala až na základě platebního výměru (rozhodnutí) celního úřadu. Proto se zakotvuje, že povinnost uhradit pokutu vzniká přímo ze zákona nesplněním stanovené povinnosti. Toto rozhodnutí celního úřadu o povinnosti ji uhradit má toliko deklaratorní charakter. Splatnost pokuty zůstává zachována ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Oznámení je zde nutno chápat v souladu s § 101 odst. 6 daňového řádu jako doručení rozhodnutí nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s obsahem rozhodnutí. I nadále se bude pokuta podle § 19 odst. 10 řídit procesním režimem daňového řádu. Zde je nutné poznamenat, že tato pokuta není klasickou pokutou v rámci správního trestání, ale platebním deliktem v procesním režimu daňového řádu. Pro výpočet výše pokuty lze využít Pomůcku pro výpočet poplatku za neuvedená biopaliva pro dopravní účely Generálního ředitelství cel dostupnou zde: http://www.celnisprava.cz/cz/dane/biopaliva/Stranky/default.aspx.

K bodu 8 (§ 19a až 19e)

Neplnění povinnosti uvést povinný podíl biopaliv na trh přináší výraznou ekonomickou výhodu (0,30 – 0,40 Kč/litr) pro subjekty, které tuto povinnost neplní. Získávají tak jednak neoprávněnou konkurenční výhodu při kalkulaci prodejních cen, kdy mohou nabídnout cenu výrazně nižší, a také dodatečné finanční prostředky k nákupu dalšího množství pohonných hmot, kdy při obchodu s nimi páchají daňové úniky na více daních.

Zkrácení stanoveného období významným způsobem přispěje k omezení nakládání s biopalivy v rozporu se zákonem o ochraně ovzduší, včetně významného snížení výše případného nedoplatku na pokutě z nedodaného objemu paliv v případech, kdy dodavatel pohonných hmot dlouhodobě uvádí do volného daňového oběhu pohonné hmoty, aniž by zákonem stanovenou povinnost ve sledovaném období splnil. V praxi nastávají i případy, kdy subjekt ukončí v průběhu stanoveného období činnost a pokutu za nedodaná biopaliva není na kom vymáhat. Z tohoto důvodu se vedle stávající povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok uvedené v ustanovení § 19 nově navrhuje zavést i povinnost zajistit minimální množství biopaliv již v průběhu kalendářního roku.

K § 19a (povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku)

K odstavci 1 Dodavateli pohonných hmot se zavádí povinnost uvádět minimální množství biopaliv do pohonných hmot uváděných do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo do pohonných hmot na daňové území České republiky dodávané z jiného členského státu již v průběhu kalendářního roku. Výše této povinnosti se odvíjí ze stávající povinnosti uvedené v ustanovení § 19 odst. 1. Dodavatel pohonných hmot je povinen za příslušné období zajistit, aby v pohonných hmotách uváděných do volného daňového oběhu pro dopravní účely v průběhu sledovaného období bylo obsaženo alespoň 70 % minimálního množství biopaliva uvedeného v § 19 odst. 1. To odpovídá množství biopaliva ve výši 2,87 % (zaokrouhleně 2,9 %) objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů, a množství biopaliva ve výši 4,2 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty. Splnění této povinnosti je vždy sledováno za příslušné období, které je stanoveno v § 19a odst. 2. K odstavci 2 V odstavci 2 se stanovují období, v rámci kterých se sleduje splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku stanovené v odstavci 1. Úroveň plnění této povinnosti se sleduje za období prvního kalendářního čtvrtletí (období od ledna do března), prvního pololetí (období od ledna do června), a tří kalendářních čtvrtletí (období od ledna do září). V rámci těchto období se nezávisle na sobě posuzuje, zda byla daná povinnost splněna. K odstavci 3 Odstavec 3 upravuje podobně jako nově upravený § 19 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší podmínku, že pro splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku jsou zohledňována pouze biopaliva, která splňují kritéria udržitelnosti. Zároveň se ve vztahu k nově upravené povinnosti dle § 19 odst. 6 navrhuje stanovit, že pro splnění povinnosti uvedené v odst. 1 mohou být použita výhradně biopaliva, která pro splnění této povinnosti nebyla dosud zohledněna a která byla na daňovém území České republiky spotřebována. K odstavci 4 Odstavec 4 upravuje stejně jako ustanovení § 19 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší výjimku z dodání povinného množství biopaliv na trh při obměňování státních hmotných rezerv.

K § 19b (oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku)

K odstavci 1 V odstavci 1 je dodavateli pohonných hmot stanovena povinnost podat oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku. Oznámení se podává do 30 dnů po skončení příslušného období (do 30. dubna, do 30. července a do 30. října). Toto oznámení podává dodavatel pohonných hmot za každé příslušné období zvlášť. Oznámení podá dodavatel pohonných hmot svému místně příslušnému celnímu úřadu. Oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku je podáním podle správního řádu. Obecné náležitosti podání je tak třeba hledat v § 37 a dalších správního řádu. K odstavci 2 Stanovuje se, že oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku se podává elektronicky. V jakém formátu bude dodavatel pohonných hmot podání činit a jakou bude mít toto podání strukturu, zveřejní Generální ředitelství cel na svých internetových stránkách. Jedná se o obdobnou úpravu, která se navrhuje pro hlášení podle ustanovení § 19 odst. 9. K odstavci 3 Obdobně jako v případě hlášení podle § 19 odst. 9 se i v oznámení budou uvádět údaje týkající se plnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv. Rozdíl oproti hlášení spočívá v šíři oznamovaných údajů, neboť oznámení se podává pouze za příslušná období, nikoli za celý kalendářní rok. K odstavci 4 V odstavci 4 se konstruuje právní fikce pro případ nepodání oznámení. Pokud dodavatel pohonných hmot nepodal oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku, hledí se na pohonné hmoty tímto dodavatelem uvedené do volného daňového oběhu pro dopravní účely nebo na pohonné hmoty, které dodal na daňové území České republiky, jako na pohonné hmoty, které neobsahují žádné biopalivo. Stručně řečeno tato fikce zakotvuje, že v uvedených nebo dodaných pohonných hmotách není biopalivo žádné. Nezkoumá se, zda dodavatel pohonných hmot skutečně nějaké množství biopaliva do volného daňového oběhu uvedl, či nikoliv. Tato fikce je důležitá pro následný výpočet jistoty uvedený v § 19c odst. 2. Vzhledem k tomu, že jednotlivá příslušná období se vždy v určité části překrývají, může dodavatel pohonných hmot, pokud za příslušné období oznámení nepodal, údaje za toto období uvést v oznámení za následující příslušné období. To ho však nikterak nezbavuje povinnosti poskytnout jistotu za příslušné období, za které nepodal oznámení, v plné výši (tedy jako by neuvedl biopalivo žádné). Část věty za středníkem směřuje na situace, kdy dodavatel pohonných hmot podal oznámení za jedno příslušné období, ale za následující příslušné období již ne. Vzhledem k tomu, že za první příslušné období bude mít celní úřad údaje o množství biopaliva k dispozici, konstruuje se fikce pouze za tu část příslušného období, která není daty z oznámení podložena. Jinými slovy povinnost uvést minimální množství biopaliv podle § 19a odst. 1 nesplnil pouze za tu část příslušného období, resp. za ty kalendářní měsíce tohoto příslušného období, které nebyly zohledněny v rámci oznámení za jiné příslušné období.

K § 19c (jistota)

V souvislosti s novou povinností zajistit minimální množství biopaliv již v průběhu kalendářního roku se zakotvuje i povinnost poskytnout jistotu. Jistota se poskytuje za každé příslušné období (leden až březen, leden až červen a leden až září), v němž dodavatel pohonných hmot nesplnil v plném rozsahu povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku (srov. § 19a odst. 1). Celkem tak v kalendářním roce mohou vzniknout maximálně 3 jistoty, jedna za každé příslušné období. Celý mechanismus fungování jistot v kalendářním roce si lze představit jako jakýsi odměrný válec, který se buď plní, nebo vyprazdňuje v závislosti na tom, jak dodavatel pohonných hmot plní svoji povinnost stanovenou v § 19a odst. 1. Níže jsou uvedeny pro názornost dva jednoduché příklady, na nichž lze zjednodušeně ukázat výpočet výše jistoty.

Příklad č. 1: proměnlivá jistota Dodavatel pohonných hmot uvedl do volného daňového oběhu v příslušném období leden až březen celkem 50 l pohonných hmot typu motorová nafta, ve kterých byl obsažen 1 l FAME.

Zákonem stanovený podíl biopaliv uvedený v pohonných hmotách je v tomto případě 4,2 %. Zákonem stanovené množství biopaliva lze tedy spočítat následovně: zákonem stanovené množství biopaliva = (50  4,2)/100 = 2,1 litrů Vzhledem k tomu, že dodavatel pohonných hmot uvedl do volného daňového oběhu pouze 1 l výše uvedeného FAME, nebyla splněna povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku, a dodavatel pohonných hmot je tak povinen zaplatit jistotu, jež se vypočte jako součin množství nedodaného biopaliva v litrech a částky 40 Kč, v tomto případě tedy 1,1 litrů  40 Kč. Dodavatel pohonných hmot je tedy povinen poskytnout jistotu ve výši 44 Kč.

V následujícím příslušném období leden až červen uvede dodavatel pohonných hmot do

volného daňového oběhu celkem 80 l pohonných hmot typu motorová nafta, ve kterých je obsaženo 1,5 l FAME. Zákonem stanovený podíl biopaliv uvedený v pohonných hmotách je stejně jako v předchozím období 4,2 %. zákonem stanovené množství biopaliva = (80  4,2)/100 = 3,36 litrů Dodavatel pohonných hmot ani v tomto období nesplnil zákonnou povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku, a je tedy povinen zaplatit jistotu, jejíž výše se vypočte jako součin množství nedodaného biopaliva v litrech a částky 40 Kč. Dodavatel pohonných hmot je povinen poskytnout jistotu ve výši 74,4 Kč [(3,36 – 1,5)  40]. Výše poskytnutých peněžních prostředků se tak oproti předchozímu příslušnému období zvýší.

V posledním příslušném období leden až září uvede dodavatel pohonných hmot do volného

daňového oběhu celkem 100 l pohonných hmot typu motorová nafta, ve kterých je obsaženo 4 l FAME. Zákonem stanovený podíl biopaliv uvedený v pohonných hmotách je stejně jako v předchozích obdobích 4,2 %. zákonem stanovené množství biopaliva = (100  4,2)/100 = 4,2 litrů Dodavatel tedy ani v tomto období nesplnil svou zákonnou povinnost, a je tedy povinen poskytnout jistotu ve výši 8 Kč [(4,2 – 4)  40]. Výše deponovaných peněžních prostředků se tak oproti předchozímu příslušnému období sníží. Na níže uvedeném grafu je zobrazen pohyb deponovaných prostředků za nesplnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku. Jednotlivé výše jistot odpovídají míře nesplnění této povinnosti podle výše uvedeného příkladu. Výše deponovaných prostředků za dané období je vždy konečná, resp. nedochází ke sčítání jednotlivých jistot, ale k nahrazování jedné jistoty druhou. Zde je důležité upozornit, že jistoty vznikají vždy až po skončení příslušného období, v grafu jsou však uvedeny k jednotlivým příslušným obdobím, za něž vznikají. Graf č. 1: Pohyb výše jistot za příslušná období jednoho kalendářního roku v závislosti na plnění povinnosti podle § 19a odst. 1 (na základě údajů z příkladu č. 1)

Příklad č. 2: zánik jistoty Dodavatel pohonných hmot uvedl do volného daňového oběhu v příslušném období leden až březen celkem 50 l pohonných hmot typu motorová nafta, ve kterých byl obsažen 1 l FAME.

Zákonem stanovený podíl biopaliv uvedený v pohonných hmotách je v tomto případě 4,2 %. Zákonem stanovené množství biopaliva lze tedy spočítat následovně: zákonem stanovené množství biopaliva = (50  4,2)/100 = 2,1 litrů Vzhledem k tomu, že dodavatel pohonných hmot uvedl do volného daňového oběhu pouze 1 l výše uvedeného FAME, nebyla splněna povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku, a dodavatel pohonných hmot je tak povinen zaplatit jistotu, jež se vypočte jako součin množství nedodaného biopaliva v litrech a částky 40 Kč, v tomto případě tedy 1,1 litrů  40 Kč. Dodavatel pohonných hmot je tedy povinen poskytnout jistotu ve výši 44 Kč.

V následujícím příslušném období leden až červen uvede dodavatel pohonných hmot do

volného daňového oběhu 80 l pohonných hmot typu motorová nafta, ve kterých je obsaženo 4 l FAME. Zákonem stanovený podíl biopaliv uvedený v pohonných hmotách je stejně jako v předchozím období 4,2 %. zákonem stanovené množství biopaliva = (80  4,2)/100 = 3,36 litrů Dodavatel pohonných hmot splnil svou zákonnou povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku. Do volného daňového oběhu uvedl 4 l FAME, ačkoliv zákonem stanovený podíl odpovídá pouze 3,36 l. V tomto případě jistota nevznikne.

Dne 30. července zaniká jistota za předcházející příslušné období leden až březen. Pokud dodavatel pohonných hmot jistotu za předcházející období uhradil, vznikl mu přeplatek, o jehož vrácení může celní úřad požádat.

V posledním příslušném období leden až září dodavatel neuvedl žádné další pohonné hmoty,

jistota tak nevznikne. Graf č. 2: Pohyb výše jistot za příslušná období jednoho kalendářního roku v závislosti na plnění povinnosti podle § 19a odst. 1 (na základě údajů z příkladu č. 2)

Na následujícím obrázku je stručně znázorněn mechanismus fungování jistot za daný kalendářní rok včetně započtení jistoty na pokutu za nesplnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok (§ 19 odst. 1). Tento mechanismus je znázorněn pro situaci, kdy za každé příslušné období jistota vznikla a následně z titulu nesplnění povinnosti podle § 19 odst. 1 vznikla i pokuta. Obrázek č. 1: Mechanismus fungování jistot

Jistoty se vždy vážou ke konkrétnímu kalendářnímu roku. Po skončení daného kalendářního roku se vyhodnotí plnění povinnosti uvést minimální množství biopaliv za kalendářní rok (na základě údajů z podaného hlášení) a v návaznosti na toto vyhodnocení se jistota za poslední příslušné období použije na úhradu pokuty nebo vrátí dodavateli pohonných hmot, splnil-li tuto roční povinnost. Institut jistoty je třeba vnímat i v kontextu zákona o spotřebních daních. Dodavatel pohonných hmot je vždy buď provozovatelem daňového skladu, nebo oprávněným příjemcem. Pokud dodavatel pohonných hmot neuhradí jistotu, vznikne mu nedoplatek u orgánů Celní správy České republiky. Vzhledem k tomu, že jak provozovatel daňového skladu, tak oprávněný příjemce budou muset splňovat podmínku bezdlužnosti po celou dobu jejich činnosti zejména vůči orgánům Celní správy České republiky, přestanou neuhrazením jistoty tuto podmínku splňovat. Pokud jistotu neuhradí, bude jim z tohoto titulu zrušeno povolení k provozování daňového skladu nebo povolení pro přijímání vybraných výrobků. K odstavci 1 Cílem navrhované právní úpravy je stanovit povinnost v podobě „peněžní záruky“ těm dodavatelům pohonných hmot, kteří neplní nově zakotvenou povinnost uvedenou v § 19a odst. 1. Pokud tedy dodavatel v příslušném období (srov. § 19a odst. 2) neuvede do volného daňového oběhu pohonné hmoty se složkou biopaliva v požadované výši, vznikne mu za toto příslušné období povinnost poskytnout jistotu. Jistota vzniká ex lege nesplněním povinnosti stanovené v § 19a odst. 1. Jak se tato jistota vypočte, uvádí odstavec 2. Finanční prostředky budou spravovány na zvláštním účtu celního úřadu, který bude pro tyto účely zřízen. Tímto zvláštním účtem bude účet depozitní. Tato platba nemá charakter úhrady daňové povinnosti, která se provádí na osobní daňový účet. Podobně jako i k institutu zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň (srov. § 150 odst. 4 daňového řádu) nebo k institutu kauce (srov. § 6i odst. 2 písm. a) zákona o pohonných hmotách) se tedy i v tomto případě použije osobního depozitního účtu. Peněžní prostředky jsou na depozitním účtu po stanovenou dobu deponovány a nemohou se použít na úhradu splatných daňových povinností v souladu s § 154 odst. 2 daňového řádu. Jejich použití je vázáno na zákonem předvídané situace, kterými jsou v případě zákona o ochraně ovzduší zánik jistoty (viz důvodová zpráva k odstavci 5, resp. 6), vrácení jistoty bez žádosti v případě splnění povinnosti podle § 19 odst. 1 (viz § 19d) nebo převedení jistoty na splatnou pokutu (viz § 19e). K odstavci 2 Stanovuje se způsob výpočtu jistoty, který koresponduje s výpočtem pokuty podle § 19 odst. 10. Jistota se vypočte jako součin množství nedodaného biopaliva (v litrech) a částky 40 Kč. Množství nedodaného biopaliva je určeno buď prostřednictvím základního pravidla uvedeného v § 19a odst. 1 nebo na základě právní fikce v souladu s § 19b odst. 4. V prvním případě si dodavatel pohonných hmot toto množství vypočte jako rozdíl množství biopaliva, které skutečně uvedl do volného daňového oběhu nebo které na daňové území České republiky dodal, a minimálního množství biopaliva stanoveného v § 19a odst. 1. V druhém případě, tedy v případě právní fikce podle ustanovení § 19b odst. 4, se množství nedodaného biopaliva bude rovnat množství biopaliva stanovenému v § 19a odst. 1. K odstavci 3 Odstavec 3 upravuje splatnost jistoty. Jistota je splatná do 30 dnů po skončení příslušného období, za které dodavatel pohonných hmot povinnost podle § 19a odst. 1 nesplnil. Po uplynutí posledního dne splatnosti se neuhrazená částka jistoty stává nedoplatkem (srov. § 153 odst. 1 daňového řádu). Splatnost jistoty je stanovena do 30 dnů po skončení příslušného období stejně jako povinnost podat celnímu úřadu oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliva v průběhu kalendářního roku. Nastavení totožné lhůty pro podání oznámení a splatnosti je možné vzhledem ke skutečnosti, že dodavatel pohonných hmot má všechny údaje potřebné k vypočtení výše jistoty k dispozici. Výši jistoty si tak vypočte sám. Předpokládá se, že stejně jako pro výpočet pokuty, tak pro výpočet jistoty bude k dispozici pomůcka Generálního ředitelství cel. Tuto jistotu složí dodavatel pohonných hmot na zvláštní účet celního úřadu, o němž údaje zveřejní Generální ředitelství cel na svých internetových stránkách. K odstavci 4 Obecně se zákon o ochraně ovzduší řídí procesním režimem správního řádu, s výjimkou právní úpravy pokuty (§ 19 odst. 10) a jistoty, u níž je v tomto ustanovení explicitně zakotveno, že se řídí daňovým řádem. Z dikce § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu pak plyne, že jistota je daní ve smyslu tohoto ustanovení, neboť se jedná o peněžité plnění, při jehož správě se postupuje podle daňového řádu (nejedná se tedy o peněžité plnění v rámci dělené správy). Z povahy věci se pak pro potřeby právní úpravy jistoty využijí instituty daňového řádu. K odstavci 5 Dle odstavce 5 jistota za jiné (předcházející) příslušné období zaniká třicátým dnem po skončení příslušného období. Toto ustanovení se použije pouze pro jistoty za první a druhé příslušné období. Jinými slovy jistota za příslušné období leden až březen zaniká 30. července. Obdobně zaniká jistota za příslušné období leden až červen, tedy 30. října. S jistotou za poslední příslušné období, tedy za období leden až září, se naloží v závislosti na tom, zda byla povinnost za kalendářní rok splněna či nikoli, tedy buď bude převedena na úhradu pokuty, nebo bude dodavateli pohonných hmot vrácena (srov. § 19d a 19e). Jistota za příslušné období zaniká bez ohledu na to, zda vznikla nová jistota za následující příslušné období. V případě, že dodavatel pohonných hmot splní v následujícím období svou povinnost podle § 19a odst. 1, není zapotřebí poskytovat novou jistotu. V případě, že ani v následujícím příslušném období danou povinnost nesplní, dojde de facto k nahrazení zaniklé jistoty jistotou novou (opět vypočítanou dle příslušných ustanovení § 19c). Nutno zdůraznit, že se jedná o zánik s účinky ex nunc. Po většinu kalendářního roku bude existovat maximálně jedna jistota. Výjimkou je období od skončení příslušného období do zániku jistoty, tedy doba odpovídající splatnosti nové jistoty. Po tuto dobu existují vedle sebe stará jistota a nově vzniklá jistota za právě skončené příslušné období. Jistota nemůže zaniknout dříve, než je podáno oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku, neboť až v tomto okamžiku je známo, zda byla povinnost za právě skončené příslušné období splněna či nikoli. V duchu zásady hospodárnosti budou v případě vzniku nové jistoty poskytnuté peněžní prostředky zaniklé jistoty použity na úhradu nové již splatné jistoty. To plyne z faktu, že v okamžiku zániku staré jistoty a v okamžiku uplynutí splatnosti nové jistoty (tyto okamžiky splývají) se na kreditní straně objeví složené prostředky zaniklé jistoty, které lze chápat jako přeplatek dodavatele pohonných hmot (srov. § 154 daňového řádu), a na debetní straně se objeví předpis ve výši nové jistoty, kterou lze chápat jako nedoplatek dodavatele pohonných hmot (srov. § 153 daňového řádu). V jednom okamžiku tak dojde na jednom osobním depozitním účtu ke vzájemnému započtení pohledávky dodavatele pohonných hmot z titulu zániku staré jistoty a jeho dluhu z titulu nové jistoty. Jistota za předcházející příslušné období tak může být „nahrazena“ buď novou jistotou (zde pomíjíme dočasnou paralelní koexistenci dvou jistot), nebo jako taková zanikne, bude-li povinnost podle § 19a odst. 1 za dané příslušné období splněna. Jistota zaniká ke stejnému dni, ke kterému se váže splatnost případné nové jistoty. Finanční prostředky ze „staré“ jistoty se tak tímto okamžikem započítají na novou jistotu (nebyla-li opět splněna povinnost dle § 19a odst. 1), nebo se stanou přeplatkem dodavatele pohonných hmot (byla-li splněna povinnost dle § 19a odst. 1). Přeplatek může vzniknout buď tím, že dodavatel pohonných hmot splnil povinnost ve výši odpovídající ustanovení § 19a odst. 1 v plné výši, nebo tím, že rozdíl mezi novou jistotou a jistotou starou je kladný (tedy že dodavatel pohonných hmot zvýšil plnění povinnosti uvedené v § 19a odst. 1). Pro vrácení přeplatku se použijí ustanovení daňového řádu. O vrácení vratitelného přeplatku může dodavatel pohonných hmot požádat místně příslušný celní úřad na základě ustanovení § 155 daňového řádu. Vratitelným se přeplatek stane po provedení testu vratitelnosti (srov. § 154 odst. 2 daňového řádu), tedy poté, co jsou uhrazeny případné nedoplatky dodavatele pohonných hmot u celního úřadu nebo jiných správců daně v případě, že tito své nedoplatky přihlásí. Vzhledem ke skutečnosti, že jistota zaniká s účinky ex nunc, nelze případné provedené exekuční úkony týkající se nedoplatku vzešlého ze zaniklé jistoty považovat za neoprávněné ve smyslu § 254 odst. 2 daňového řádu. K odstavci 6 Účinky provedených exekučních úkonů, které byly učiněny v příslušném období, zůstávají zachovány i pro následující příslušné období. Tedy pokud bude přistoupeno k vymáhání jistoty např. za první příslušné období, resp. období leden až březen, účinky doposud vykonaných právních kroků budou trvat i po další období. Z tohoto důvodu není nutné provádět v souvislosti s nahrazením jistoty za leden až březen jistotou za leden až červen všechny učiněné kroky v rámci vymáhání jistoty za dřívější období opakovaně. Vzhledem ke skutečnosti, že jistota zaniká s účinky ex nunc, nelze případné provedené exekuční úkony týkající se nedoplatku vzešlého ze zaniklé jistoty považovat za neoprávněné ve smyslu § 254 odst. 2 daňového řádu. Ačkoli jistota zanikne, nemá tento zánik vliv na dosud neuhrazenou část této jistoty, tj. nedoplatek, pokud bude existovat nedoplatek na jistotě za následující příslušné období. Jinak řečeno, nedoplatek za předchozí příslušné období splyne s nedoplatkem za následující příslušné období. Případné exekuční úkony týkající se původního nedoplatku zůstávají zachovány. Úhrada původního nedoplatku (ať už dobrovolná či nedobrovolná) se započítává na úhradu nedoplatku na novější jistotě. Z hlediska pořadí úhrady se totiž jedná o starší nedoplatek, takže získané finanční prostředky se v souladu s § 152 daňového řádu zapravují nejprve na tuto část nedoplatku.

K § 19d (vrácení jistoty v případě splnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok)

V ustanovení je řešeno, co se stane se složenou jistotou v situaci, kdy dodavatel pohonných hmot splní svou povinnost zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok podle § 19 odst. 1. Jistota, kterou byl dodavatel pohonných hmot na základě ustanovení § 19c povinen složit na zvláštní účet celního úřadu, zaniká a stává se přeplatkem dodavatele pohonných hmot. Následně bude tento přeplatek podroben testu vratitelnosti dle obecné právní úpravy daňového řádu (srov. § 154 odst. 2 daňového řádu). Pakliže vznikne vratitelný přeplatek, celní úřad jej dodavateli pohonných hmot vrátí bez žádosti do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání hlášení.

K § 19e (použití jistoty v případě nesplnění povinnosti zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok)

Stanovuje se postup použití složené jistoty v případě, že dodavatel pohonných hmot nesplní povinnost zajistit minimální množství biopaliv za kalendářní rok podle § 19 odst. 1. Nesplní-li dodavatel pohonných hmot tuto povinnost, vznikne mu povinnost uhradit pokutu z nedodaného objemu biopaliv podle § 19 odst. 10. Dle ustanovení § 19e se složená jistota použije k uhrazení této pokuty. Tím dojde de facto ke „zkonzumování“ složené jistoty. Bude-li složená jistota vyšší než pokuta, stane se ta část jistoty, která nebyla použita na úhradu pokuty, přeplatkem dodavatele pohonných hmot a budou se na ni aplikovat obecná ustanovení daňového řádu o přeplatku a jeho vracení (srov. § 154 a 155 daňového řádu).

K bodu 9 (§ 20 odst. 2)

Navrhovaná úprava je legislativně technického charakteru. Možnost plnit povinnost snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot prostřednictvím čistých biopaliv či směsných paliv vychází již ze stávající právní úpravy, tedy nedochází k zavedení nové možnosti. K tomuto zpřesnění dochází, aby se zabránilo případným výkladovým nejasnostem.

K bodu 10 (§ 20 odst. 6)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vychází z vložení nového odstavce 2.

K bodu 11 (§ 20 odst. 7)

V odstavci 7 se navrhuje explicitně stanovit, že pro splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 mohou být použita výhradně biopaliva, která pro splnění této povinnosti nebyla dosud zohledněna a která byla na daňovém území České republiky spotřebována, jelikož na základě poznatků z praxe bylo identifikováno obcházení zákonem stanovené povinnosti tím, že totéž biopalivo je opakovaně uváděno do volného daňového oběhu nebo dopravováno ve volném daňovém oběhu z jiných členských států na území České republiky a následně opakovaně započteno pro splnění dané povinnosti. Zároveň dochází k drobné reformulaci věty druhé tak, aby bylo postaveno na jisto, že se jedná o kritéria udržitelnosti.

K bodu 12 (§ 21 odst. 1)

Ustanovení § 21 odst. 1 stanovuje, která biopaliva musí splňovat kritéria udržitelnosti. Ustanovení § 19 zakotvuje, že pohonné hmoty pro dopravní účely, které jsou uváděny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky nebo dopravovány na daňovém území České republiky, musí obsahovat určité procento biopaliv, jež splňují kritéria udržitelnosti. Vzhledem k tomu, že povinnost zajistit minimální množství biopaliv v průběhu kalendářního roku vychází z úpravy § 19, je tatáž úprava promítnuta do § 19a odst. 4. Tento novelizační bod tak doplňuje odkaz na § 19a tak, aby úprava byla vnitřně jednotná.

K bodu 13 (§ 21 odst. 8)

Jedná se o legislativně technickou změnu, která nikterak nemění zavedenou praxi.

K bodu 14 (§ 25 odst. 6 písm. h))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vychází z vložení nového odstavce 2 v § 20.

K bodu 15 (§ 32 odst. 1 písm. g, § 32 odst. 8 úvodní část ustanovení a § 32 odst. 8 písm. b))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vychází z vložení nového odstavce 2 v § 20.

K bodu 16 (§ 32 odst. 8 písm. e))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vychází z vložení nového odstavce 2 v § 20.

K bodu 17 (§ 34 odst. 2 písm. d))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vychází z vložení nového odstavce 2 v § 20.

K čl. IV – přechodné ustanovení

S ohledem na skutečnost, že nová právní úprava s sebou přináší omezení možnosti splnit povinnost zajištění minimálního množství biopaliv za kalendářní rok zahrnutím čistého biopaliva nebo směsného paliva do objemu tohoto minimálního množství biopaliv (srov. navržené znění § 19 odst. 2), stanovuje se časové rozmezí, po které je možné uvedený způsob splnění této povinnosti využít v plné míře. Vzhledem k tomu, že účinnost nové právní úpravy se navrhuje v polovině kalendářního roku, zůstává i pro druhou polovinu roku 2015 zachována možnost splnit povinnost uvedenou v § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší uvedením čistého biopaliva v plném rozsahu.

K části čtvrté - účinnost K čl. V

Účinnost tohoto zákona je navrhována na 1. července 2015. Účinnost částí zákona, které ruší stávající i nově navrhovaná daňová zvýhodnění udržitelných biopaliv, je vzhledem ke znění Programu navržena od 1. ledna 2021. Pokud bude žádoucí i po tomto datu daňová zvýhodnění udržitelných biopaliv realizovat, bude nutné v dostatečném předstihu vypracovat případné znění nového, respektive navazujícího Programu.

V Praze dne 23. února 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r. předseda vlády

Ing. Andrej Babiš, v.r. 1. místopředseda vlády a ministr financí