zákon č. 383/2005 Sb.

K bodu 1 a 2

Jedná se o přesun legislativní zkratky z dosavadního § 2 odst. 2 v zájmu jejího vhodnějšího umístění. V § 2 vzhledem ke skupinovému nadpisu Zařízení neměla být.

K bodu 3

Změna kvůli přečíslování odstavců.

K bodu 4

Vypouští se zavádějící odkaz na zákon o státní sociální podpoře, který vytvářel mylný dojem, že pro tuto skupinu svěřenců je jiná definice plného přímého zaopatření než u ostatních dětí. Dále se zavádí zkratka „nezaopatřená osoba“, jednak kvůli odlišení od dětí, kterým je v zařízení péče poskytována na základě soudního rozhodnutí, jednak proto, že nebylo možné tuto skupinu osob zejména vzhledem k jejich věku podřadit pod zkratku „dítě“ zavedenou v § 1 odst. 2.

K bodu 5

Změna reagující na přečíslování odstavců a na vznik nové zkratky.

K bodu 6

V praxi se ukázala potřeba přesněji určit osoby, které mohou za dítě činit určité právní úkony zásadnějšího charakteru. Proto bude poměrně neurčitá zkratka „osoba odpovědná za výchovu“ nahrazena v některých případech „zákonnými zástupci“.

K bodu 7

Ačkoli zákon umožňuje, aby dítě pobývalo mimo zařízení i značně dlouhou dobu, nikde nebylo řečeno, jak se tímto faktem změní vztah zařízení k dítěti. Bude proto výslovně stanoveno, že po dobu pobytu dítěte mimo zařízení se pobyt v zařízení přerušuje a současně s tím se pozastavuje i poskytování plného přímého zaopatření. Kromě toho jde i o uvedení do terminologického souladu se zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (§ 7 odst. 4, § 19 odst. 3).

K bodu 8

Změna reagující na přečíslování odstavců a na vznik nové zkratky. Dále se vypouští slova „podle rozhodnutí ředitele“, neboť způsobovala výkladové nejasnosti.

K bodu 9

Nový text rozšiřuje počet dětí ve výchovné skupině v diagnostickém ústavu z původních 4 – 6 na čtyři až osm. Velikost skupiny určuje v rámci tohoto rozmezí ředitel zařízení, zohledňující náročnost výchovného a diagnostického působení podle aktuální situace v zařízení.

K bodu 10 a 11

Původní úprava nedostatečně formuluje možnost pod jedním právním subjektem zřizovat více součástí, nicméně ne v jedné budově či areálu, aby se v jedné lokalitě nadměrně nekumulovaly děti se stejným problémem. Jedná se pouze o formulační upřesnění.

K bodu 12

Právo požádat o výjimku se nově svěří i zřizovateli zařízení, aby mohl více ovlivnit situaci v zařízení.

K bodu 13

Změna reagující na přečíslování odstavců.

K bodu 14 až 16 a některým dalším

Doplňuje se slovo „dětí“ a tím dochází k terminologickému sjednocení se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

K bodu 17

V praxi se toto ustanovení ukázalo být příliš tvrdé a mnohdy i nesplnitelné, bude proto částečně možno některé doklady dodat až později.

K bodu 19

V praxi se ukázala potřeba přesněji určit osoby, které mohou za dítě činit určité právní úkony zásadnějšího charakteru. Proto bude poměrně neurčitá zkratka „osoba odpovědná za výchovu“ nahrazena v některých případech „zákonnými zástupci“.

K bodu 20

Nové znění odstavce 10 upřesňuje opatření, která je nutno oznamovat, tím, že doplňuje výslovně i umístění, neboť vzhledem k terminologii § 5 jsou umístění a přemístění odlišné věci. Dále reaguje na to, že umístění a přemístění bude výslovně podléhat režimu správního řízení.

K bodu 21

Odstavec 13 se ruší, neboť je duplicitní se zmocňovacím ustanovením v § 41, odstavec 14 se ruší, neboť je duplicitní s § 24 odst. 3 písm. b) a § 34 odst. 1 písm. a).

K bodu 22

Souvisí s bodem 61.

K bodu 23

Lhůta, ve které si musí zařízení vyzvednout dítě zadržené na útěku, se zkracuje na žádost Asociace náhradní výchovy. Podle zkušeností mnoha zařízení je třídenní lhůta příliš dlouhá a v praxi způsobuje spíše problémy.

K bodu 24

V praxi se ukázala potřeba přesněji určit osoby, které mohou za dítě činit určité právní úkony zásadnějšího charakteru. Proto bude poměrně neurčitá zkratka „osoba odpovědná za výchovu“ nahrazena v některých případech „zákonnými zástupci“.

K bodu 25

Proti dosavadnímu znění zákona se umožňuje diagnostickému ústavu zřizovat více než jednu výchovnou skupinu za účelem dlouhodobé péče (např. skupinu dětí s neurologickou a psychiatrickou diagnózou a skupinu nezletilých matek s dětmi, smluvní rodinu apod.). Úprava se provádí na základě získaných zkušeností.

K bodu 26

Udělování výjimky za současně předkládaného textu je nadbytečné pro odstavec 2, platí nadále pouze pro odstavec 1.

K bodu 27

V praxi se ukázalo, že takto striktní stanovení povinnosti smíšených skupin může v případě silné nerovnováhy v zastoupení pohlaví způsob nemožnost jeho dodržení. Proto pravidlo zůstává, ale v odůvodněných případech nemusí být dodrženo.

K bodu 28

Jde pouze o napravení jazykové chyby, kdy věta nedávala logický smysl.

K bodu 29

Jedná se o zpřesnění věkového rozpětí umísťovaných dětí v souladu se zákonem o soudnictví ve věcech mládeže.

K bodu 30

Uvedené ustanovení je v současné podobě nadbytečné, možnost zřizování škol je stanovena již v § 3. Bude proto nahrazeno ustanovením novým, kterým se výslovně stanoví, že z důvodu péče o děti s uloženou ochrannou výchovou bude možné zřídit zařízení, které svým vybavením zajistí, aby tyto děti ze zařízení neutíkaly. Bude proto výslovně umožněno, aby např. v oknech byly mříže, okolo zařízení plot apod. Dále bude možné v takovém zařízení z bezpečnostních důvodů instalovat kamerový systém. Pokud jde o soulad sledování dětí kamerami s požadavkem ochrany lidských práv a zejména práv dítěte, je návrh právní úpravy pojat tak, aby k zásahu do těchto práv nedošlo.

Listina základních práv a svobod a mezinárodní úmluvy o lidských právech sledují jeden základní cíl - ochranu práv a svobod člověka. V tomto případě jde zejména o právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a na nedotknutelnost obydlí. Proto bylo nutné vymezit, které prostory v zařízeních jsou pojmově vhodné a určené k realizaci těchto práv a ve kterých by sledování kamerami do těchto práv zasáhlo. Zajisté není sporu o tom, že ložnice dětí a k nim náležející příslušenství (kuchyňky, šatny, WC, umývárny apod.) jsou prostory takové povahy, že se v nich očekává poskytnutí velké míry soukromí, a jelikož slouží dětem k uspokojování základních lidských potřeb jako je spánek, hra, osobní hygiena, odpočinek, přijímání potravy a dalších, je nepochybné, že dětem plní funkci obydlí a jako takové si zaslouží nejvyšší možnou ochranu. Sledování kamerami by v tomto případě představovalo nadměrný a neoprávněný zásah do soukromí dětí.

Jinou povahu však mají společné, obslužné a dále dětem nepřístupné prostory jako jsou chodby, haly apod., kde je z povahy těchto prostor realizace práva na soukromí vyloučena a do kterých mají přístup nejen děti, ale i personál, návštěvy příp. další osoby. Zde již dochází ke střetu zájmů mezi právem na ochranu soukromí a povinností zařízení zajistit bezpečnost dětí i personálu. Jelikož prostory svou povahou soukromé nejsou, je možné v nich připustit prostorové sledování kamerami. Totéž ještě více platí u okolí zařízení, jako je prostor přede dveřmi, zahrada, oplocení atd.

Zvláštní otázkou je oddělená místnost. Jelikož zde dochází ke značnému omezení osobní svobody dítěte a navíc pracovníci zařízení jsou ze zákona povinni dítě v zájmu jeho bezpečnosti často sledovat a kontrolovat, předkladatelé se domnívají, že případné sledování tohoto dítěte audiovizuální technikou je nejen možné, ale někdy i vhodné, neboť tím může dojít jenom k lepšímu výkonu povinnosti personálu ohlídat bezpečnost takového dítěte.

K bodu 31 až 35

Za účelem rozlišení dětí v zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a dětí ve střediscích výchovné péče, která jsou zařízeními preventivními, byl v tomto odstavci samostatně definován pojem klient, který je dále v textu zákona legislativní zkratkou pro děti ve střediscích. V praxi se dále ukázala potřeba přesněji určit osoby, které mohou za dítě činit určité právní úkony zásadnějšího charakteru. Proto bude poměrně neurčitá zkratka „osoba odpovědná za výchovu“ nahrazena v některých případech „zákonnými zástupci“.

K bodu 36

Jde o přesunutí původního § 27 odst. 4, neboť toto ustanovení systematicky patří více do hlavy zabývající se preventivně-výchovnou péčí.

K bodu 37 až 39

Totéž co k bodům 31 až 35

K bodu 40

Odstavec 4 se zrušuje, poněvadž zpracovávání plánu aktivit prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů na území své působnosti je v kompetenci krajů, resp. obcí s rozšířenou působností. Odstavec 5 se zrušuje, poněvadžrozsah standardních činností je natolik rozsáhlý, že poskytování nadstandardních činností za úplatu by bylo nad rámec možností středisek a přetěžováním zaměstnanců tuto činnost realizovat. Toto dokládají dosavadní zkušenosti. Text včetně zmocnění k nařízení vlády je tedy nadbytečný.

K bodu 41 a 42

Na základě projednávání návrhu vyhlášky o způsobu provádění psychologického vyšetření v Legislativní radě vlády byly vybrané pasáže textu přesunuty do těchto paragrafů zákona, poněvadž se jedná o taková omezení, která jsou nad rámec vyhlášky. Nově proto bude v zákoně stanoveno, jaké podmínky musí splňovat osoba, která bude chtít získat akreditaci pro účely provádění psychologických vyšetření. Akreditace bude udělována ve standardním správním řízení. Hrazení nákladů tohoto vyšetření bude totožné s náklady na vstupní lékařskou prohlídku před přijetím do pracovního poměru. Podrobnosti o tomto vyšetření budou obdobně jako v dalších právních úpravách, kde je požadováno psychologické vyšetření nebo zdravotní posudek (policisté, vojáci, bezpečnostní prověrka, zbrojní průkaz a další), stanoveny ve vyhlášce.

Současně je upraven text ustanovení v souladu s novým zákonem o pedagogických pracovnících.

K bodu 43

Touto úpravou dochází k jasnému oddělení dětí s nařízenou ústavní výchovou a dětí s uloženou ochranou výchovou. Základní výčet práv bude platit pro děti s ústavní výchovou, v doplněném odstavci 3 pak bude řečeno, která práva platí pro děti s uloženou ochrannou výchovou.

K bodu 44

Doplnění povinnosti evidence žádostí dětí.

K bodu 45

Do práva na udržování kontaktu jsou doplněny i další osoby blízké, neboť „osoby odpovědné za výchovu“ jsou velmi omezená skupina lidí, nelze do ní zahrnout např. sourozence, prarodiče apod.

K bodu 46

Upřesněny podmínky práva přijímat návštěvy. Nově bude stačit, aby pedagogický pracovník o návštěvě pouze byl vyrozuměn, není však oprávněn ji zakazovat nebo povolovat. Návštěvy se budou samozřejmě uskutečňovat v souladu s vnitřním řádem zařízení. Jediným možným způsobem omezení tohoto práva bude uložení zákazu návštěv jako standardního opatření ve výchově a dále zůstává v pravomoci ředitele konkrétní návštěvu zakázat nebo přerušit podle § 23 odst. 1 písm. e). Toto právo se však nově nebude týkat dětí s uloženou ochrannou výchovou. To však neznamená, že by tyto děti nemohly přijímat návštěvy, pouze však za jiných podmínek (viz dále).

K bodu 47

Je zde výslovně doplněno, že právo na vycházku může být omezeno opatřením ve výchově.

K bodu 48

Touto úpravou dochází k jasnému oddělení dětí s nařízenou ústavní výchovou a dětí s uloženou ochranou výchovou. Základní výčet povinností bude platit pro děti s ústavní výchovou, v doplněném odstavci 3 pak bude řečeno, které povinnosti platí pro děti s uloženou ochrannou výchovou.

K bodu 49

Upřesňují se povinnosti dětí ve vztahu k jejich chování v zařízení, neboť současné znění je nedostatečné.

K bodu 50

Doplňuje se další povinnost dítěte plnit požadavky ředitele v případě podezření na intoxikaci alkoholem nebo drogami. Krev bude v případě potřeby moci odebírat pouze zdravotnický pracovník, který je schopen dostatečně posoudit eventuelní nebezpečí takového odběru pro zdraví dítěte.

K bodu 51

Tímto novým odstavcem se stanoví, která práva a povinnosti se vztahují na děti s uloženou ochrannou výchovou. Jedinými vyloučenými právy jsou právo přijímat návštěvy jiných osob než osob odpovědných za výchovu, osob blízkých a orgánu sociálně-právní ochrany dětí a právo na vycházku. Návštěvy a vycházky budou nově u dětí s uloženou ochrannou výchovou považovány za opatření ve výchově, tedy za odměnu, a budou moci být povoleny za podmínek stanovených zákonem.

K bodu 52

Změna legislativní zkratky.

K bodu 53

Tímto novým odstavcem se stanoví, která práva a povinnosti se vztahují na osoby pobývající v zařízení dobrovolně na základě smlouvy.

K bodu 54

Opatření ve výchově podle písmene c) spočívá v omezení práva na vycházky. Proto jej nelze použít u dětí s ochrannou výchovou, jelikož tyto děti nově toto právo nemají.

K bodu 55

Opatření ve výchově podle písmene f) spočívá v omezení práva na přijímání návštěv. Proto jej nelze použít u dětí s ochrannou výchovou, jelikož tyto děti nově toto právo nemají.

K bodu 56 a 57

Jelikož nově děti s uloženou ochrannou výchovou nemají právo na vycházky ani na přijímání návštěv jiných osob než osob blízkých (viz nový § 24 odst. 1 písm. n)), přesto mají možnost jak opustit zařízení, tak přijmout návštěvu, a to jako odměnu za dobré chování. Vzhledem k tomu, že ochranná výchova je trestněprávní opatření, je nutné u těchto nejzávažnějších odměn přistupovat k jejich udělování i s ohledem na osobnost dítěte a účel ochranné výchovy, neboť účelem ochranné výchovy nemá být jen převýchova mladého pachatele, ale i ochrana společnosti před jeho kriminálním chováním.

Proto u vycházek je nutné bedlivě posoudit zejména to, zda se dané dítě z vycházky řádně vrátí, ředitel si tedy musí být jist, že účel ochranné výchovy nebude ani ohrožen. U návštěv je toto hledisko slabší, takže musí být důvodem k neudělení této odměny rozpor s účelem ochranné výchovy, např. na návštěvu přijde bývalá parta dítěte apod.

K bodu 58

Změna reagující na nově vložený odstavec.

K bodu 59

Ustanovení zabývající se organizací oddělené místnosti se doplňují o nadpis, kterým je tento paragraf oddělen od paragrafu obsahujícího opatření ve výchově. Z nového uspořádání textu lépe vyplývá, že umístění dítěte do oddělené místnosti není výchovným opatřením.

K bodu 60

Jde o reakci na požadavek MPSV související s připravovanou novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Nově tedy v tomto zákoně bude pouze stanovena pravomoc ředitele zařízení takový pobyt povolit, další podrobnosti už ale budou v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí.

K bodu 61

Vzhledem ke sjednocení pobytů dětí mimo zařízení do nového písmene a) zůstalo v písmeni b) pouze oprávnění ředitele podat návrh na podmíněné umístění dítěte s uloženou ochrannou výchovou mimo zařízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

K bodu 62

Je zde upřesněno, za jakých podmínek lze povolit přechodné ubytování mimo zařízení, např. na internátu. Výslovně je řečeno, že u dětí s uloženou ochrannou výchovou půjde o opatření výjimečné a vždy s povolením soudu.

K bodu 63 a 64

Souvisí s bodem 61.

K bodu 65

Jde o reakci na znění zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který umožňuje, aby soud změnil v některých případech ochrannou výchovu na ústavní a naopak. Může jít o motivační prvek na chování dítěte, neboť touto novelou se režim dětí s oběma typy náhradní výchovy výrazněji odliší.

K bodu 66

Doplňuje se nové právo ředitele vyplývající z dosavadních zkušeností, kdy vznikne podezření na akutní intoxikace dítěte.

K bodu 67

V souvislosti se zrušením slov „podle rozhodnutí ředitele“ v § 2 odst. 9 se ruší i toto právo ředitele, neboť tato pravomoc sama od sebe vyplývá z jeho funkce.

K bodu 70, 72 a 73

V praxi se ukázala potřeba přesněji určit osoby, které mohou za dítě činit určité právní úkony zásadnějšího charakteru. Proto bude poměrně neurčitá zkratka „osoba odpovědná za výchovu“ nahrazena v některých případech „zákonnými zástupci“.

K bodu 74

Zde se původní okresní úřad nahrazuje obecním úřadem obce s rozšířenou působností, neboť v těchto případech nebude tento orgán plnit pouze funkci orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ale i funkce další, např. orgánu sociálního zabezpečení.

K bodu 75

Souvisí s bodem 61.

K bodu 77

Zrušují se povinnosti ředitele rozhodovat o příspěvku a o úhradě nákladů za nadstandardní léčení, neboť tyto povinnosti jsou nově upraveny v novém odstavci 3, kde je shrnuto, v jakých případech ředitel rozhoduje ve správním řízení, a dále ve změněném § 27.

K bodu 78

Reakce na vypuštění odstavce a přečíslování.

K bodu 79

Povinnost informovat soud pro mládež vzniká na základě zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

K bodu 80

Vzhledem k tomu, že vznikaly spory o to, na jaké rozhodování se správní řád vztahuje a na které ne, je zde doplněn výčet všech těchto rozhodování.

K bodu 81

Reakce na vypuštění odstavce a přečíslování.

K bodu 82

Je upřesněno, které povinnosti a práva se vztahují i na ředitele střediska.

K bodu 83 a 85

V praxi se ukázala potřeba přesněji určit osoby, které mohou za dítě činit určité právní úkony zásadnějšího charakteru. Proto bude poměrně neurčitá zkratka „osoba odpovědná za výchovu“ nahrazena v některých případech „zákonnými zástupci“.

K bodu 84

Souvisí s bodem 61.

K bodu 86

Vypouští se povinnost zákonných zástupců platit příspěvek a tato povinnost bude nově stanovena přímo v § 27 odst. 1 rodičům dítěte.

K bodu 87

Reakce na vložení odstavce a přečíslování.

K bodu 88

Vzhledem k tomu, že práva a povinnosti se primárně budou vztahovat na zákonné zástupce, v tomto odstavci je uveden výčet práv a povinností, které se vztahují i na jiné osoby. Jde o práva a povinnosti, u kterých zákonné zastoupení nehraje velkou roli a je spíše důležité, u koho dítě fakticky žilo.

K bodu 89

Jde o nové znění odstavce, které zpřesňuje výčet osob, které jsou povinny hradit příspěvek. Nově to budou pouze rodiče dítěte. Dále je zde nově upraven výpočet příspěvku, kdy v případě vyšší inflace bude automaticky docházet k jeho valorizaci.

K bodu 90, 92 a 93

Změna způsobu výpočtu příspěvku. Původní odstavec 4 byl přesunut do § 16.

K bodu 91 a 92

Jde o reakci na vytvoření zkratky „nezaopatřená osoba“.

K bodu 94 a 95

Je výslovně stanoveno, že rodiče, pokud jsou dva, hradí příspěvek na půl. Předejde se tím sporům o to, kdo má kolik platit nebo dokonce zda ředitel je vůbec oprávnit sám o tom rozhodnout. V případě, že rodič je pouze jeden, bude sám hradit i celý příspěvek. Dále je zde stanovena povinnost ředitele vydat o příspěvku rozhodnutí, neboť z § 24 tato povinnost byla vyjmuta.

K bodu 96

Zrušuje se povinnost předkládat potvrzení z úřadu, nově budou rodiče své příjmy prokazovat přímo řediteli.

K bodu 97

Je upřesněno, co nastává, pokud rodiče nedoloží ve lhůtě své příjmy odůvodňující snížení nebo prominutí příspěvku.

K bodu 98

Souvisí se změnou v úpravě příspěvku.

K bodu 99 až 101

Reakce na nové zkratky a změny v povinných osobách.

K bodu 102

Formulační upřesnění.

K bodu 103, 104 a 105

Zvýšení částek kapesného.

K bodu 106

Slovo je vypuštěno, neboť kapesné se podle tohoto ustanovení nevypočítává, proto byla formulace zavádějící a nepřesná.

K bodu 107

Slovo je vypuštěno, neboť částka je rozhodující v jednotlivém případě, což ze současné formulace není zřejmé.

K bodu 108

Jde o upřesnění, komu, kdy a jaká pomoc se poskytuje.

K bodu 109

Souvisí s bodem 61.

K bodu 110

U přesněno správní řízení a nadřízené orgány. U rozhodnutí o umístění, přemístění a zrušení pobytu mimo zařízení je vyloučen odkladný účinek odvolání, neboť vzhledem k povaze těchto rozhodnutí není časové zdržení žádoucí.

K bodu 111

Je řečeno, že dítě s nařízeným předběžným opatřením má pro účely tohoto zákona stejné postavení jako dítě s nařízenou ústavní výchovou.

K bodu 112

Reakce na vytvoření nové zkratky.

K bodu 113

V tomto paragrafujsou rozšířeny a blíže specifikovány další důvody nepřijetí dítěte do zařízení, jako akutní psychiatrické onemocnění vyžadující odbornou lékařskou péči a akutní intoxikace omamnou psychotropní látkou, kdy se o ně musí postarat odpovídající zdravotnické zařízení. Vychází se zde ze zkušeností se zdravotnickými zařízeními, která mají často tendenci problémové děti vracet překotně zpět do zařízení, které mu ale nemůže poskytnout odpovídající potřebnou zdravotní péči.

K bodu 114

Jde o gramatickou opravu.

K bodu 115

Ustanovení navazuje na právo ředitele vyzvat dítě k odběru tělních tekutin v případě podezření z intoxikace. Účelem je zajistit možnost realizace odběru tělních tekutin, popřípadě i následné další lékařské péče, čímž je sledován zájem dítěte, neboť v podobných stavech není zařízení s to se o dítě náležitě postarat.

K bodu 116

V textu zákona č. 109/2002 Sb. nebylo uvedeno právo pověřeného státního zástupce hovořit s dětmi bez přítomnosti jiných osob, což dle sdělení Nejvyššího státního zastupitelství omezovalo práci státního zástupce v zařízení.

Na návrh Nejvyššího státního zastupitelství je doplněna možnost státních zástupců žádat od zaměstnanců či jiných osob podílejících se na péči o děti potřebná vysvětlení ve věcech vyplývajících ze zjištění, k nimž jsou státní zástupci kompetentní.

K bodu 117

Jedná se o doplnění kompetencí státního zástupce v zájmu dodržování zákonnosti.

K bodu 119

Změna kvůli zrušení okresních úřadů

K bodu 120

Úprava se navrhuje v důsledku nedostatečného ošetření organizačního postupu jiných zařízení než je diagnostický ústav. Dále je zmocnění rozšířeno, neboť se ukázalo, že je nutné upravit i některé další věci, které dosud v obecně závazných předpisech upraveny nejsou, například režim v zařízeních, podobně jako je tomu ve vyhlášce o řádu výkonu trestu odnětí svobody.

K bodu 121

Reakce na vypuštění odstavce a přečíslování.

K bodu 122

Upřesnění zmocňovacího ustanovení navazující na změny v konkrétních ustanoveních.

K bodu 123

Reakce na změny v úpravě příspěvku a kapesného, vyhlášky nově nebude třeba.

K Čl. II

K bodu 1

Ustanovením je ošetřena platnost psychologických vyšetření provedených před přijetím novely zákona, tedy v době, kdy nebyly nijak upraveny podmínky pro psychologické vyšetření.

K bodu 2

Vzhledem k podstatným změnám v úpravě příspěvku ztratí část vydaných rozhodnutí svou platnost, je proto dána lhůta na vydání nových rozhodnutí.

K bodu 3

Vzhledem k tomu, že se mění výrazně požadavky na zařízení, a dále z důvodů vysvětlených v části obecné důvodové zprávy je dána 2letá lhůta na uvedení do souladu se zákonem.

K bodu 4

Do doby uplatnění valorizačního postupu zůstává příspěvek v současné výši.

K Části druhé

Novela zákona o soudnictví ve věcech mládeže si klade za cíl již v soudním rozhodování zřetelně vyjádřit rozdíl mezi ústavní a ochrannou výchovou.

Ochranná výchova byla a je čistě trestněprávní opatření a jako taková může být uložena pouze odsouzenému pachateli trestného činu (provinění). Účelem tohoto trestněprávního opatření je v souladu s § 9 zákona o soudnictví ve věcech mládeže především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Jde tedy nejen o převýchovu, ale roli hraje i hledisko ochrany společnosti před jedinci se závadným chováním.

Naopak účelem ústavní výchovy jakožto čistě civilněprávního institutu je především nahrazení špatného nebo dokonce chybějícího rodinného prostředí, které deformuje vývoj dítěte, prostředím jiným, tedy kolektivní výchovou. Na rozdíl od ochranné výchovy se tedy jedná i o situace, kdy dítě svým chováním před nařízením ústavní výchovy samo nezavdalo příčinu k tomuto opatření, kterým soud řeší zajištění řádné výchovy. Ústavní výchovu tedy nelze pojímat jako druh sankce, ale jako krajní případ řešení řádně nezajištěné výchovy. Lze ji tedy nařídit dětem i třeba z důvodů ztráty rodičů či sociálních potíží rodiny.

Podle § 46 zákona o rodině může soud nařídit ústavní výchovu, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit.

Z těchto důvodů je ustanovení § 22 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nevhodně formulováno, neboť navozuje dojem, že oba typy náhradní výchovy mohou být uloženy jako určitý druh sankce za spáchané provinění a že se od sebe liší jen mírou omezujících prvků při jejím výkonu.

Tak tomu ovšem není. Obecný soud sice může v řízení péče o nezletilé nařídit ústavní výchovu i jako reakci na spáchaný trestný čin, vždy však musí být současně dány důvody předpokládané v § 46 zákona o rodině, tedy vážné ohrožení nebo narušení výchovy dítěte.

Naopak ochranná výchova může být v zásadě uložena jako reakce na spáchané trestní provinění i v těch případech, kdy by jinak důvody pro ústavní výchovu dány nebyly. Proto po novele nebude ochranná výchova ukládána v případě, že nepostačuje nařízení ústavní výchovy, ale pouze v případech, kdy nepostačuje uložení výchovných opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Bude samozřejmě existovat možnost, aby soud pro mládež uložil pouze výchovná opatření a současně dal obecnému soudu podnět k nařízení ústavní výchovy, tato ústavní výchova však nebude trestněprávním opatřením.

Tato novela si tedy klade za cíl zřetelně oddělit ukládání ochranné výchovy a nařizování ústavní výchovy a tím současně zlepšit podmínky výchovy dětí ve školských zařízeních. V současné době je totiž tento rozdíl tak nezřetelný, že i pachatelům trestným činů je nařizována ústavní výchova, ačkoli osoba mladistvého pachatele by byla vhodnější pro uložení ochranné výchovy. Takovýto delikvent je potom v zařízení společně s dětmi, které mají nařízenu ústavní výchovu např. z důvodů ztráty rodičů či sociálních potíží rodiny. Pokud dojde k jasnému definování rozdílů mezi těmito dvěma typy náhradní výchovy, bude i lépe možné diferencovat jednotlivé typy zařízení a v důsledku toho i účinněji a cíleněji působit na výchovu dětí a mladistvých.

K Části třetí

Drobná novela zákona o rodině má jediný účel, jasně stanovit pravidla pro stanovování výživného dětí a příspěvku na úhradu péče poskytované dětem v zařízeních. V současné době má ředitel zařízení povinnost stanovit rozhodnutím výši příspěvku. Vzhledem k tomu, že není zákonem zmocněn brát v úvahu rozdílné majetkové příjmy povinných osob, nezbývá mu než stanovit všem povinným (např. oběma rodičům) příspěvek rovným dílem, pokud nechce rozhodovat nad rámec zákona. Takové rozhodnutí má navíc pouze deklaratorní charakter, neboť veškeré podmínky hrazení příspěvku jsou upraveny v zákoně.

V praxi však působí velký problém současné znění § 103 zákona o rodině, kde není soudu stanovena jasná povinnost vždy při nařízení ústavní, resp. ochranné výchovy rozhodovat o výživném. Většinou nebývá v soudní praxi brán zřetel ani na § 99 o změně rozhodnutí o výživném při změně poměrů, často pak i v situaci, kdy dítě již není v péči ani jednoho rodiče, zůstává v platnosti původní rozhodnutí o výživném a např. otec dítěte dál platí výživné k rukám matky, ačkoli ta dítě již v péči nemá.

Podle navrženého znění § 103 by se soud při nařízení ústavní výchovy vždy musel vypořádat i s otázkou vyživovací povinnosti, tedy minimálně zrušit rozhodnutí původní a vyslovit, že hrazením příspěvku je vyživovací povinnost plněna dostatečně, nebo v případě vyšších příjmů jednoho nebo obou rodičů jim stanovit ještě povinnost placení výživného nad rámec příspěvku.

K Části čtvrté

Vzhledem k zavedení nového pojmu „klient“ označujícího děti ve střediscích je nutné ve vztahu k normativnímu financování doplnit do nového školského zákona i toto označení formou odkazu na jiné právní předpisy.

K Části páté

Tato změna je provedena ze stejného důvodu jako ve školském zákoně (viz část čtvrtá).

K Části šesté

Povinnost zasílání rozhodnutí o zahájení řízení ve věci péče o nezletilé a rozhodnutí ve věci samé je doplněno proto, že ačkoli ředitel zařízení má povinnost propustit dítě s nařízeným předběžným opatřením, pokud nebude ve lhůtě 3 měsíců zahájeno řízení ve věci samé, v praxi se ředitel zařízení nemá možnost o zahájení či nezahájení řízení dozvědět. Nově proto obdrží toto usnesení o zahájení řízení a rovněž rozhodnutí ve věci samé, aby věděl, v jakém právním postavení svěřené dítě je.

K Části sedmé

Vzhledem k technickému charakteru této novely je stanovena poměrně krátká legisvakanční lhůta, tedy jedno- až dvouměsíční ( v závislosti na datu vyhlášení).

V Praze dne 20. října 2004

předseda vlády

JUDr. Gross, v.r.

ministryně školství, mládeže a tělovýchovy

JUDr. Buzková, v.r.

Promítnutí navrhovaných změn do textu novelizovaných zákonů

Část první

ZÁKON

č. 109/2002 Sb.

ze dne ze dne 5. února 2002

o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských

zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských

zařízeních a o změně dalších zákonů,

ve znění nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2004 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY NEBO OCHRANNÉ VÝCHOVY VE ŠKOLSKÝCH

ZAŘÍZENÍCH A PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE VE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH

Hlava I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Účel a působnost školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči

(1) Ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy (dále jen "zařízení") a ve školských zařízeních pro preventivně výchovnou péči, kterými jsou střediska výchovné péče (dále jen „středisko“), musí být zajištěno základní právo každého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umožňující aktivní účast dítěte ve společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku.

(2) Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě,1) a to zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let (dále jen "dítě"), na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání.

(3) Účelem školských zařízení pro preventivně výchovnou péči je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte.

------------------------------------------------------------------

1) Občanský zákoník.

HLAVA II

ZAŘÍZENÍ

§ 2

(1) Zařízeními jsou:

a) diagnostický ústav,

b) dětský domov,

c) dětský domov se školou,

d) výchovný ústav.

(2) Školským zařízením pro preventivně výchovnou péči je

středisko výchovné péče (dále jen "středisko").

(2) Zařízení poskytují péči jinak poskytovanou rodiči nebo jinými osobami, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, (dále jen "osoby odpovědné za výchovu") dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou.

(3) Zařízení poskytují péči podle odstavce 3 2 rovněž dětem, u nichž bylo nařízeno předběžné opatření.2)

(4) Zařízení poskytují péči rovněž dětem, které nejsou občany České republiky a splňují podmínky stanovené zvláštním zákonem.3) Za tímto účelem se zřizuje zařízení, které může v sobě zahrnovat všechny druhy uvedené v odstavci 1. Není-li zřízení zařízení podle předchozí věty z provozních nebo jiných důvodů možné, zřizují se pro děti podle věty prvé samostatná oddělení v rámci jednotlivých druhů zařízení podle odstavce 1.

(5) Zařízení, do něhož je dítě umístěno, má právo na výběr lékaře nebo jiného odborného pracovníka nebo zdravotnického zařízení.

(6) Zařízení může poskytovat plné přímé zaopatření4) zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let (dále jen „nezaopatřená osoba“),4) a to za podmínek sjednaných ve smlouvě mezi nezaopatřenou osobou a zařízením.

(7) Dětem uvedeným v odstavcích 3, 4, 5 a 7 2, 3, 4 a nezaopatřeným osobám je poskytováno plné přímé zaopatření, a to

1. stravování, ubytování a ošacení,

2. učební potřeby a pomůcky,

c) úhrada nezbytně nutných nákladů na vzdělávání,

d) úhrada nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud nebyla péče vyžádána osobami odpovědnými za výchovu zákonnými zástupci dítěte,

e) kapesné, osobní dary a věcná pomoc při odchodu zletilých ze zařízení,

f) úhrada nákladů na dopravu do sídla školy.

(8) V době, kdy je pobyt v zařízení přerušen podle § 23 odst. 1 písm. a) nebo je dítě s uloženou ochrannou výchovou podmíněně umístěno mimo zařízení, poskytují dítěti plné přímé zaopatření osoby, u nichž dítě pobývá.

(9) Dětem uvedeným v odstavcích 3, 4, 5 a 7 2, 3, 4 a nezaopatřeným osobám mohou být podle rozhodnutí ředitele dále hrazeny

a) potřeby pro využití volného času a rekreaci,

b) náklady na kulturní, uměleckou, sportovní a oddechovou činnost,

c) náklady na soutěžní akce, rekreace,

d) náklady na dopravu k osobám odpovědným za výchovu.

(10) V rámci péče o děti jsou jim zajišťovány specifické výchovné a vzdělávací potřeby, a to v odstupňovaném rozsahu pro děti

a) samostatné přiměřeně věku,

b) samostatné vyžadující občasnou kontrolu,

c) vyžadující občasné vedení a stálou kontrolu,

d) nesamostatné vyžadující stálé vedení i kontrolu,

e) vyžadující soustavnou intenzivní individuální péči.

(11) Posouzení dítěte podle odstavce 10 se provede v součinnosti s odborným pracovníkem (§ 8 odst. 2) nejméně jedenkrát v kalendářním roce.

(12) Do zařízení jsou umísťovány i děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, u nichž byla nařízena ústavní výchova, uložena ochranná výchova nebo nařízeno předběžné opatření, pokud stupeň zdravotního postižení neodpovídá jejich umístění do ústavu sociální péče5) nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Pro tyto děti zařízení zajistí vhodné podmínky úpravou denního režimu a vybavenosti zařízení, jejichž přiměřenost posoudí příslušný praktický lékař pro děti a dorost, s nímž zařízení uzavřelo smlouvu o poskytování zdravotní péče,6) (dále jen "registrující lékař"). Dále zajistí odpovídající vzdělávací, terapeutický a sociálně rehabilitační program nebo zabezpečí jejich týdenní pobyt v internátu školy podle typu jejich postižení a prostřednictvím příslušného zdravotnického zařízení i specializovanou zdravotní péči.

(13) V zařízeních a střediscích se vytvářejí podmínky pro účast dětí na náboženské výchově, na náboženských obřadech, popřípadě na dodržování náboženských zvyklostí, a to podle zájmu dítěte a s ohledem na předchozí rodinnou výchovu a na rozumové schopnosti dítěte.

(14) Podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací činnosti a péče v zařízeních a středisku a o způsobech uplatňování práv a povinností vymezených tímto zákonem dětem nebo osobám odpovědným za výchovu, zařízením a středisku stanoví vnitřní řád.

(15) Diagnostickému ústavu poskytují dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy, nacházející se v jeho územním obvodu, na jeho žádost potřebné údaje z dokumentace vedené podle § 34 odst. 1 písm. e), f) a g).

------------------------------------------------------------------

2) § 76a občanského soudního řádu.

3) § 2 odst. 2 a 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 272/2001 Sb.

4) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

5) § 87 zákona č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení.

6) § 18 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

§ 3

(1) Pro děti se závažnými poruchami chování, které z těchto důvodů nemohou plnit povinnou školní docházku v jiné škole, zřizovatel zařízení zřizuje školu s odpovídajícími vzdělávacími programy jako součást zařízení.

(2) Pro děti, které po dokončení povinné školní docházky pro závažné poruchy chování nemohou být zařazeny do jiné školy poskytující střední vzdělávání, zřizovatel zařízení může jako součást zařízení zřídit školu poskytující střední nebo střední odborné vzdělání. Pro děti, které nedosáhly základního vzdělání, zajistí ředitel zařízení příslušný vzdělávací program.

(3) Pro účely vysvědčení používají školy zřizované podle odstavců 1 a 2 tiskopisy a razítko s uvedením názvu a adresy školy bez uvedení názvu zařízení.

§ 4

(1) Základní organizační jednotkou pro práci s dětmi v zařízení je výchovná skupina nebo rodinná skupina.

(2) Výchovná skupina je základní organizační jednotkou v diagnostickém ústavu a ve výchovném ústavu. Tvoří ji

a) v diagnostickém ústavu nejméně 4 a nejvíce 6 8 dětí,

b) ve výchovném ústavu nejméně 5 a nejvíce 8 dětí.

(3) Ve výchovném ústavu lze v jedné budově či ve více budovách v jednom areálu zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 výchovných skupin. Děti se do výchovných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby.

(4) Rodinná skupina je základní organizační jednotkou v dětském domově a v dětském domově se školou. Tvoří ji

a) v dětském domově nejméně 6 a nejvíce 8 dětí,

b) v dětském domově se školou nejméně 5 a nejvíce 8 dětí, zpravidla různého věku a pohlaví. Sourozenci se zařazují do jedné rodinné skupiny; výjimečně je možné zařadit je do různých rodinných skupin, zejména z výchovných, vzdělávacích nebo zdravotních důvodů.

(5) V dětském domově lze v jedné budově či ve více budovách v jednom areálu zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin. V dětském domově se školou lze v jedné budově či ve více budovách v jednom areálu zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin. Děti se do rodinných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby.

(6) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") může na žádost ředitele nebo zřizovatele zařízení v odůvodněných případech udělit výjimku z ustanovení odstavců 2 až 5.

Diagnostický ústav

§ 5

(1) Diagnostický ústav je zařízení, které přijímá děti podle § 2 odst. 3, 4 a 5 2, 3, a 4 a § 7 odst. 1 a na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení je umísťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů s výjimkou dětí přijatých do diagnostického ústavu na základě § 7 odst. 1.

(2) Diagnostický ústav plní podle potřeb dítěte úkoly

a) diagnostické, spočívající ve vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností,

b) vzdělávací, v jejichž rámci se zjišťuje úroveň dosažených znalostí a dovedností, stanovují a realizují se specifické vzdělávací potřeby v zájmu rozvoje osobnosti dítěte přiměřeně jeho věku, individuálním předpokladům a možnostem,

c) terapeutické, které prostřednictvím pedagogických a psychologických činností směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte,

d) výchovné a sociální, vztahující se k osobnosti dítěte, k jeho rodinné situaci a nezbytné sociálně-právní ochraně dětí; podle potřeby zprostředkovává zdravotní vyšetření dítěte,

e) organizační, související s umísťováním dětí do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu vymezeném ministerstvem, popřípadě i mimo územní obvod; spolupracuje s orgánem sociálně-právní ochrany dětí při přípravě jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, které bude vykonáváno v diagnostickém ústavu nebo na návrh diagnostického ústavu v jiném zařízení,

f) koordinační, směřující k prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu, k ověřování jejich účelnosti a ke sjednocení součinnosti s orgány státní správy a dalšími osobami, zabývajícími se péčí o děti.

(3) Diagnostický ústav na základě výsledků diagnostických, vzdělávacích, terapeutických, výchovných a sociálních činností, které jsou součástí komplexního vyšetření, zpracovává komplexní diagnostickou zprávu s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb podle § 2 odst. 10, stanovených v zájmu rozvoje osobnosti (dále jen "program rozvoje osobnosti").

(4) Diagnostický ústav písemně sděluje příslušným orgánům sociálně-právní ochrany dětí7) na základě komplexní zprávy nebo na základě poznatků zařízení údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče.

(5) Při přijetí dítěte k pobytu do diagnostického ústavu předkládá orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo osoba odpovědná za výchovu pravomocné rozhodnutí nebo předběžné opatření soudu nebo písemnou žádost o přijetí, osobní list, rodný list, občanský průkaz nebo v případě cizinců cestovní pas, jakož i poslední školní vysvědčení nebo výpis z katalogového listu s vyznačením roku školní docházky. Dále předává průkaz zdravotní pojišťovny, očkovací průkaz a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k umístění dítěte do diagnostického ústavu ne starší 3 dnů a písemné vyjádření lékaře o aktuálním zdravotním stavu dítěte. Není-li možno ze závažných důvodů při přijetí dítěte na základě předběžného opatření předložit některé z výše uvedených dokladů, s výjimkou rozhodnutí o předběžném opatření a písemného vyjádření lékaře o aktuálním zdravotním stavu dítěte, zajistí orgán sociálně-právní ochrany dětí jejich předložení bez zbytečného odkladu dodatečně.

(6) Pobyt dítěte v diagnostickém ústavu trvá zpravidla 8 týdnů.

(7) Do dětského domova, dětského domova se školou a výchovného ústavu mohou být děti umístěny pouze diagnostickým ústavem, v jehož územním obvodu se dětský domov, dětský domov se školou nebo výchovný ústav nachází. Umístit dítě do některého z uvedených zařízení v územním obvodu jiného diagnostického ústavu lze po předchozí dohodě diagnostického ústavu, v jehož péči se dítě nachází, s územně příslušným diagnostickým ústavem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí, který dítě eviduje. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o umístění dítěte do příslušného zařízení ministerstvo na návrh diagnostického ústavu, v jehož péči se dítě nachází, a s přihlédnutím k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který dítě eviduje.

(8) V odůvodněných případech může diagnostický ústav, který byl požádán o přijetí dítěte bez závažných poruch chování, umístit dítě do dětského domova nebo dětského domova se školou na základě osobní dokumentace dítěte bez jeho předchozího pobytu

v diagnostickém ústavu; to platí i pro děti, které byly v péči kojeneckého ústavu.

(9) Přemístit dítě do jiného dětského domova, dětského domova se školou nebo výchovného ústavu může jen diagnostický ústav na základě vlastního podnětu nebo odůvodněné písemné žádosti zařízení, v němž je dítě umístěno, nebo osob odpovědných za výchovu zákonných zástupců dítěte, nebo dítěte nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jedná-li se o přemístění mimo územní obvod diagnostického ústavu, postupuje se podle odstavce 7.

(10) Diagnostický ústav oznámí přijetí nebo přemístění dítěte do 3 pracovních dnů soudu, který ve věci dítěte rozhodl, okresnímu úřadu příslušnému podle bydliště dítěte a osobě odpovědné za výchovu.

(10) Diagnostický ústav oznámí přijetí, umístění nebo přemístění dítěte do 3 pracovních dnů soudu, který ve věci dítěte rozhodl, orgánu sociálně-právní ochrany dětí příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte a osobě odpovědné za výchovu, pokud se jí nedoručuje rozhodnutí o umístění nebo přemístění dítěte.

(11) Diagnostický ústav předává s dítětem umísťovaným nebo přemísťovaným do zařízení komplexní diagnostickou zprávu s programem rozvoje osobnosti, pravomocné rozhodnutí soudu, školní dokumentaci včetně posledního vysvědčení a návrhu klasifikace za

dobu pobytu v diagnostickém ústavu, osobní věci dítěte a další dokumentaci podle odstavce 5. Návrh programu rozvoje osobnosti dítěte zpracovává zařízení v součinnosti s odborným pracovníkem diagnostického ústavu podle § 8 odst. 2.

(12) Při umístění dítěte bez jeho předchozího pobytu v diagnostickém ústavu předává diagnostický ústav příslušnému zařízení dokumentaci podle odstavce 5. Současně předává zprávu o dítěti s údaji rozhodnými pro přidělení finančních prostředků za účelem zajištění specifických výchovných a vzdělávacích potřeb podle § 2 odst. 10.

(13) Podrobnosti o organizačním postupu diagnostického ústavu při přijímání, umísťování, přemísťování a propouštění dětí stanoví ministerstvo vyhláškou.

(14) Diagnostický ústav vydá v souladu s tímto zákonem a vyhláškou podle odstavce 13 vnitřní řád, který schvaluje ministerstvo.

(13) Při umísťování dítěte se dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti osob odpovědných za výchovu nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte.

------------------------------------------------------------------

7) Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 6

(1) Diagnostický ústav poskytuje po dobu nezbytně nutnou péči dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení, popřípadě z místa pobytu nebo přechodného ubytování podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) podle § 23 odst. 1 písm. a) a c) nebo z místa podmíněného umístění mimo zařízení.

(2) Diagnostický ústav bezodkladně oznámí přijetí dítěte příslušnému zařízení podle odstavce 1, které je povinno dítě převzít do 3 2 dnů od oznámení.

(3) Diagnostický ústav poskytuje nezbytnou péči dětem zadrženým na útěku od osob odpovědných za výchovu, a to na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření.

§ 7

(1) Diagnostický ústav může poskytovat péči též dětem, o jejichž umístění v důsledku jejich poruch chování požádaly osoby odpovědné za výchovu požádali zákonní zástupci dítěte. Těmto dětem je poskytována preventivně výchovná péče podle § 16.

(2) Děti podle odstavce 1 mohou být přijaty v průběhu kalendářního roku tak, aby jejich průměrný měsíční počet odpovídal nejvýše 10 % kapacity diagnostického ústavu. Výjimky může udělit ministerstvo.

§ 8

(1) Diagnostický ústav vede evidenci dětí umístěných v zařízeních ve svém územním obvodu a vede evidenci volných míst v zařízeních ve svém územním obvodu.

(2) Diagnostický ústav zajišťuje podle potřeby, nejméně však dvakrát v kalendářním roce, činnost odborného pracovníka diagnostického ústavu v zařízeních ve svém územním obvodu za účelem metodického vedení, koordinace a ověřování účelnosti postupu a výsledků výchovné péče.

(3) Diagnostický ústav vypracovává pro ministerstvo návrhy potřebných změn u zařízení umístěných ve svém územním obvodu a upozorňuje ministerstvo na situace vyžadující zásah zřizovatele.

§ 9

(1) V diagnostickém ústavu jsou zřizovány nejméně 3 výchovné skupiny pro účely komplexního vyšetření dětí.

(2) Se souhlasem ministerstva může být v diagnostickém ústavu ustanovena jedna výchovná skupina mohou být v diagnostickém ústavu ustanoveny výchovné skupiny pro účely dlouhodobé péče o děti, jimž je nezbytné zajistit dokončení studia, poskytování psychologických nebo speciálně pedagogických služeb nebo jsou známy jiné okolnosti, pro něž není děti vhodné přemístit.

(3) Ministerstvo může na žádost ředitele diagnostického ústavu v odůvodněných případech udělit výjimku z ustanovení odstavců 1 a 2 odstavce 1.

§ 10

(1) Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte.

(2) V diagnostickém ústavu, který není členěn podle pohlaví dítěte, se takto zpravidla nečlení ani výchovná skupina ustanovená podle § 4 odst. 2.

(3) Jestliže jsou zařízení rozdělena podle věku dítěte, může diagnostický ústav umístit nebo přemístit dítě do zařízení již v období 3 měsíců před dosažením příslušného věku.

§ 11

(1) Pro děti, které ukončily povinnou školní docházku, se jako součást diagnostického ústavu zřizují diagnostické třídy, v nichž je zajišťována příprava dětí na jejich budoucí povolání.

(2) Třída školy a diagnostická třída se naplňuje do 8 dětí.

(3) Výjimky z odstavce 2 může udělit ministerstvo.

Dětský domov a dětský domov se školou

§ 12

Dětský domov

(1) Dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální.

(2) Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova.

(3) Do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let. Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi.

§ 13

Dětský domov se školou

(1) Účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti

a) s nařízenou ústavní výchovou,

1. mají-li závažné poruchy chování, nebo

2. které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, nebo

b) s uloženou ochrannou výchovou,

c) jsou-li nezletilými matkami a splňují podmínky stanovené v písmenu a) nebo b), a jejich děti, které nemohou být vzdělávány ve škole, jež není součástí dětského domova se školou.

2. Dětské domovy se školou se zřizují odděleně pro děti podle odstavce 1. Podle potřeby v nich mohou být zřízeny rodinné skupiny odděleně v souladu s odstavcem 1.

(2) Dětské domovy se školou lze zřizovat odděleně pro děti podle odstavce 1 nebo se v nich zřizují rodinné skupiny odděleně pro děti podle odstavce 1.

(3) Výjimky z ustanovení odstavce 2 může udělit ministerstvo.

(4) Do dětského domova se školou mohou být umísťovány děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky.

(5) Pokud v průběhu povinné školní docházky pominuly důvody pro zařazení dítěte do školy zřízené při dětském domově, je dítě na základě žádosti ředitele dětského domova se školou zařazeno do školy, která není součástí dětského domova se školou.

(6) Nemůže-li se dítě po ukončení povinné školní docházky pro pokračující závažné poruchy chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovněprávní vztah, je přeřazeno do výchovného ústavu.

Výchovný ústav

§ 14

(1) Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální.

(2) Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro děti podle odstavců 1 a 3, které jsou nezletilými matkami, a jejich děti, nebo pro děti podle odstavců 1 a 3, které vyžadují výchovně léčebnou péči.

(3) Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let mladší 15 let, má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let.

(4) Výjimky z ustanovení odstavce 2 může udělit ministerstvo.

§ 15

(1) Při výchovném ústavu se jako jeho součást zřizuje základní nebo speciální škola.

(2) Při výchovném ústavu může být jako jeho součást zřízena střední škola.

Společná ustanovení pro zařízení

§ 15

1. V zařízeních, ve kterých jsou umístěny děti s nařízenou ochrannou výchovou, jsou používány speciální stavebně technické prostředky k zabránění útěku těchto dětí. Na základě rozhodnutí ředitele zařízení je dále možné v těchto zařízeních za účelem zajištění bezpečnosti dětí, zaměstnaných osob a svěřeného majetku využívat audiovizuální systémy.

2. Audiovizuální systémy je možné využívat

1. pro kontrolu okolí budovy či více budov na jednom ohraničeném pozemku,

2. pro kontrolu vnitřních prostor zařízení, kam nemají děti přístup,

3. pro kontrolu chodeb, místností určených pro zaměstnance zařízení a oddělené místnosti.

3. Plány pro využívání audiovizuální techniky včetně rozmístění sledovacích bodů v zařízeních schvaluje ministerstvo.

4. O umístění a způsobu využívání audiovizuální techniky musí být ředitelem zařízení předem informovány všechny děti umístěné v zařízení a všichni zaměstnanci zařízení.

HLAVA III

PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE

§ 16

(1) Preventivně výchovná péče je poskytování speciálně pedagogických a psychologických služeb dětem s rizikem poruch chování či s již rozvinutými projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji, u nichž není nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, případně zletilým osobám do ukončení středního vzdělávání (dále jen „klient“), osobám odpovědným za výchovu a pedagogickým pracovníkům.

(2) Preventivně výchovná péče je poskytována střediskem nebo diagnostickým ústavem, a to formou

a) ambulantních služeb na základě žádosti osob odpovědných za výchovu nebo dětí klientů starších 15 let, nebo

b) celodenních služeb na základě žádosti osob odpovědných za výchovu zákonných zástupců klienta nebo zletilého klienta, nebo

c) internátních služeb na základě žádosti osob odpovědných za výchovu zákonných zástupců klienta nebo zletilého klienta; internátní pobyt trvá zpravidla 8 týdnů.

Služby uvedené pod písmeny b) a c) jsou poskytovány pouze po doporučení podle výsledků ambulantní péče. Středisko nebo diagnostický ústav se k žádosti podle písmen b) a c) vyjádří nejpozději do 14 dní od jejího obdržení.

(3) V rámci preventivně výchovné péče formou celodenních služeb nebo internátních služeb se dětem klientům poskytuje stravování a ubytování, a to za úplatu podle § 27 odst. 4 na základě smlouvy mezi střediskem nebo diagnostickým ústavem a osobou odpovědnou za

výchovu zákonným zástupcem klienta nebo zletilým klientem.

(4) Výše úplaty podle odstavce 3 se rovná výši nákladů na stravování určených podle zvláštního právního předpisu a výši nákladů na ubytování stanovených zřizovatelem. Úhradu je nutno provést před přijetím klienta do diagnostického ústavu nebo do střediska.

(5) Výchovná skupina při poskytování celodenní a internátní služby může mít nejméně 6 a nejvíce 8 dětí klientů, a to s ohledem na jejich výchovné, vzdělávací nebo zdravotní potřeby.

§ 17

Středisko

(1) Středisko poskytuje všestrannou preventivní speciálně pedagogickou péči a psychologickou pomoc dětem klientům s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a dětem klientům propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti. Tato péče je zaměřena na odstranění či zmírnění již vzniklých poruch chování a na prevenci vzniku dalších vážnějších výchovných poruch a negativních jevů v sociálním vývoji dětí klientů, pokud u nich nenastal důvod k nařízení ústavní výchovy nebo uložení ochranné výchovy.

(2) Středisko poskytuje konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání dětí s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti.

(3) Středisko na území své působnosti spolupracuje s pedagogicko-psychologickými poradnami, v případě dětí klientů se zdravotním postižením i se speciálně pedagogickými centry při poskytování metodické pomoci předškolním zařízením, školám a školským zařízením, a s orgány, které se podílejí na prevenci sociálně patologických jevů a drogových závislostí.

(4) Středisko zpracovává plán aktivit prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů na území své působnosti stanoveném zřizovatelem a koordinuje jeho realizaci v rámci škol a školských zařízení, jimž rovněž poskytuje metodickou pomoc.

(5) Středisko může poskytovat své služby i za úplatu, jejíž výši a způsob úhrady stanoví vláda nařízením.

HLAVA IV

PRACOVNÍCI V ZAŘÍZENÍ NEBO VE STŘEDISKU

§ 18

(1) Pedagogickým pracovníkem zařízení nebo střediska se rozumí zaměstnanec, který vykonává vyučovací, výchovnou, pedagogicko-psychologickou činnost nebo speciálně pedagogickou činnost. Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo má odbornou a pedagogickou způsobilost8) a nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce, který musí být zařízení nebo středisku předložen před vznikem pracovněprávního vztahu.

(2) U každého pedagogického pracovníka musí být před vznikem pracovněprávního vztahu zjištěna psychická způsobilost psychologickým vyšetřením. Způsob provádění psychologického vyšetření stanoví ministerstvo vyhláškou.

(3) Pedagogičtí pracovníci vzdělávají a vychovávají děti v souladu s cíli výchovy a vzdělávání stanovenými tímto zákonem a dalšími předpisy.

------------------------------------------------------------------

8) Vyhláška č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců.

§ 18

14. Pedagogičtí pracovníci⁸⁾ zařízení nebo střediska vzdělávají a vychovávají děti a klienty v souladu s cíli výchovy a vzdělávání, stanovenými tímto zákonem a dalšími právními předpisy.

15. Pedagogickým pracovníkem zařízení nebo střediska může být ten, kdo splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem^8a) a dále podmínku psychické způsobilosti.

16. Psychická způsobilost se zjišťuje psychologickým vyšetřením. Psychická způsobilost se prokazuje

    1. před vznikem pracovněprávního vztahu k zařízení nebo středisku,

    2. za trvání pracovněprávního vztahu k zařízení nebo středisku, a to v případě, že

       1. vznikne důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychické způsobilosti; v takovém případě ředitel zařízení nebo střediska nařídí pedagogickému pracovníkovi podstoupit psychologické vyšetření a k tomu stanoví přiměřenou lhůtu, nebo

       2. posudek o psychologickém vyšetření (dále jen „psychologický posudek“) pozbude platnosti.

17. Psychologický posudek je platný 7 let ode dne jeho vydání a je součástí osobního spisu pedagogického pracovníka^8b).

18. V psychologickém posudku se uvádějí tyto údaje:

    1. jméno, popřípadě jména, příjmení, akademický titul a datum narození pedagogického pracovníka,

    2. závěr psychologického vyšetření, z něhož je patrné, zda pedagogický pracovník je nebo není psychicky způsobilý vykonávat činnost pedagogického pracovníka zařízení nebo střediska,

    3. jméno, popřípadě jména, příjmení a akademický titul vyšetřujícího psychologa, jeho vlastnoruční podpis a otisk razítka, číslo akreditace,

    4. datum vyhotovení psychologického posudku.

19. Psychologický posudek je možné přezkoumat za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^8c).

____________________

8) § 2 zákona č. … /2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

8a) Zákon č. …/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

8b) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 177/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 107/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 517/2002 Sb. a zákona č. 439/2004 Sb.

8c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

§ 18a

Akreditace k oprávnění zjišťovat psychickou způsobilost

1. Psychickou způsobilost může zjišťovat osoba, které byla udělena akreditace k oprávnění zjišťovat psychickou způsobilost podle tohoto zákona (dále jen „akreditace“). Žádost o akreditaci může ministerstvu podat osoba, která

   1. má specializovanou způsobilost k výkonu povolání klinického psychologa podle zvláštního právního předpisu^8d),

   2. má praxi delší než 7 let, z níž nejméně 5 let v oblasti psychodiagnostiky dospělých, a

   3. byla proškolena ministerstvem k jednotným metodám, technikám a vyhodnocování psychologického vyšetření.

2. Splňuje-li osoba žádající o akreditaci podmínky stanovené v odstavci 1, ministerstvo akreditaci udělí.

3. Ministerstvo akreditaci odejme, přestane-li akreditovaná osoba splňovat podmínky podle odstavce 1 písm. a).

4. Ministerstvo zveřejňuje seznam akreditovaných osob ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

____________________

8d) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

§ 19

(1) Nepedagogickým pracovníkem se rozumí zaměstnanec zařízení nebo střediska, který vykonává jinou činnost než činnost uvedenou v § 18 a splňuje kvalifikační předpoklady a požadavky stanovené pro výkon povolání zvláštním právním předpisem nebo stanovené zaměstnavatelem.

(2) Nepedagogickým pracovníkem může být ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce, který musí být předložen zařízení nebo středisku před vznikem pracovněprávního vztahu.

HLAVA V

PRÁVA A POVINNOSTI DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V ZAŘÍZENÍ,

ŘEDITELE ZAŘÍZENÍ A OSOB ODPOVĚDNÝCH ZA VÝCHOVU

§ 20

Práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení

(1) Dítě s nařízenou ústavní výchovou má právo

a) na zajištění plného přímého zaopatření,

b) na rozvíjení tělesných, duševních a citových schopností a sociálních dovedností,

c) na respektování lidské důstojnosti,

d) na společné umístění se svými sourozenci, nebrání-li tomu závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců,

e) na vytváření podmínek pro dosažení vzdělání a pro přípravu na povolání v souladu s jeho schopnostmi, nadáním a potřebami,

f) na svobodu náboženství, při respektování práv a povinností osob odpovědných za výchovu usměrňovat dítě v míře odpovídající jeho rozumovým schopnostem,

g) být seznámeno se svými právy a povinnostmi,

h) účastnit se činností a aktivit zařízení organizovaných v rámci výchovného programu s výjimkou zákazu či omezení v rámci opatření ve výchově, stanovených tímto zákonem,

i) obracet se se žádostmi, stížnostmi a návrhy na ředitele a pedagogické pracovníky zařízení a požadovat, aby podání adresovaná příslušným státním orgánům, orgánům územní samosprávy a právnickým a fyzickým osobám, jsou-li pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany dětí, byla ze zařízení odeslána v následující pracovní den po jejich odevzdání pracovníkům zařízení, a to bez kontroly jejich obsahu; tyto žádosti, stížnosti, návrhy a podání je zařízení povinno evidovat,

j) vyjádřit svůj názor na zamýšlená a prováděná opatření, která se ho dotýkají; názorům dítěte musí být věnována patřičná pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti,9)

k) požádat o osobní rozhovor a uskutečnit osobní rozhovor s pověřeným zaměstnancem orgánu sociálně-právní ochrany dětí,7) zaměstnancem České školní inspekce, ministerstva nebo orgánu kraje, a to bez přítomnosti dalších osob,

l) být hodnoceno a odměňováno a ke svému hodnocení se vyjadřovat,

m) na informace o stavu svých úspor či pohledávek,

n) na udržování kontaktu s osobami odpovědnými za výchovu a dalšími blízkými osobami¹⁰) za podmínek stanovených tímto zákonem, a to formou korespondence, telefonických hovorů a osobních návštěv,

o) přijímat v zařízení se souhlasem s vědomím pedagogického pracovníka návštěvy osob, které nejsou uvedeny v písmenu n), pokud nedošlo k zákazu nebo omezení v rámci opatření ve výchově stanovených tímto zákonem,

p) opustit samostatně se souhlasem pedagogického pracovníka zařízení za účelem vycházky, pokud se jedná o dítě starší 7 let věku, pokud nedošlo k zákazu nebo omezení v rámci opatření ve výchově stanovených tímto zákonem.

(2) Dítě s nařízenou ústavní výchovou má povinnost

1. plnit ustanovení vnitřního řádu,

a) dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců zařízení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, v prostorách zařízení a v osobních věcech udržovat pořádek a čistotu a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu zařízení,

b) dodržovat předpisy a pokyny k ochraně bezpečnosti a zdraví, s nimiž bylo řádně seznámeno,

c) hradit ze svých příjmů náklady spojené s přepravou do zařízení, které neoprávněně opustilo nebo se do něj nevrátilo,

d) poskytnout na výzvu ředitele doklady o svých příjmech,

e) předat do úschovy na výzvu ředitele předměty ohrožující výchovu, zdraví a bezpečnost; doba úschovy těchto předmětů nesmí přesáhnout dobu pobytu dítěte v zařízení a při jeho ukončení musí být tyto předměty dítěti nebo osobě odpovědné za výchovu vydány.,

f) podrobit se na výzvu ředitele zařízení vyšetření, zda není ovlivněno alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Je-li pro vyšetření třeba odebrat krev, je dítě povinno strpět, aby mu lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev, pokud to není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

2. Dítě s uloženou ochrannou výchovou má všechna práva a povinnosti podle odstavců 1 a 2, s výjimkou práv podle odstavce 1 písm. o) a p).

2. Na děti klienty, kterým je poskytována preventivně výchovná péče podle § 16, se vztahují ustanovení odstavce 1 s výjimkou písmen a) a o) a odstavce 2 s výjimkou písmen c) a d).

3. Na nezaopatřené osoby v zařízení podle § 2 odst. 6 se vztahují ustanovení odstavců 1 a 2, s výjimkou ustanovení odstavce 2 písm. c).

------------------------------------------------------------------

7) Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

9) § 9 občanského zákoníku.

Opatření ve výchově

§ 21

(1) Za prokázané porušení povinností vymezených tímto zákonem může být dítěti

a) odňata výhoda udělená podle odstavce 3,

b) sníženo kapesné v rozsahu stanoveném tímto zákonem,

c) s nařízenou ústavní výchovou omezeno nebo zakázáno trávení volného času mimo zařízení v rozsahu stanoveném vnitřním řádem,

d) odňata možnost zúčastnit se činnosti nebo akce organizované zařízením nad rámec vnitřního řádu zařízení,

e) odňata možnost účastnit se atraktivní činnosti či akce,

f) s nařízenou ústavní výchovou zakázány návštěvy, s výjimkou návštěv osob odpovědných za výchovu, osob blízkých10) a oprávněných zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, a to na dobu nejdéle 30 dnů v období následujících 3 měsíců.

(2) Opatření podle odstavce 1 lze ukládat podmíněně se zkušební dobou až na 3 měsíce.

(3) Za příkladné úsilí a výsledky při plnění povinností nebo za příkladný čin může být dítěti

a) prominuto předchozí opatření podle odstavce 1,

b) udělena věcná nebo finanční odměna,

c) zvýšeno kapesné v rozsahu stanoveném tímto zákonem,

d) povolena mimořádná návštěva kulturního zařízení, mimořádná vycházka, mimořádná návštěva nebo přiznána jiná osobní výhoda; dětem s uloženou ochrannou výchovou se mimořádné vycházky a návštěvy povolují pouze za podmínek stanovených v odstavci 4 písm. a) a b).

(4) Dítěti s uloženou ochrannou výchovou může být dále v případě dobrých výsledků při plnění povinností

1. povolena samostatná vycházka mimo zařízení na dobu nejvýše 12 hodin, lze-li mít důvodně za to, že tím nebude ohrožen účel výkonu ochranné výchovy,

b) povoleno přijetí návštěvy jiných osob než osob odpovědných za výchovu, osob blízkých a oprávněných zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany dětí, není-li to v rozporu s účelem výkonu ochranné výchovy; v odůvodněném případě může být návštěva uskutečněna se zrakovou, případně i sluchovou kontrolou zaměstnancem zařízení.

(5) Opatření přijatá podle odstavců 1 až 3 4 jsou zaznamenávána do osobního spisu dítěte. Organizační podrobnosti upraví vnitřní řád.

------------------------------------------------------------------

10) § 116 občanského zákoníku.

Oddělená místnost

§ 22

(1) V zájmu zklidnění agresivního dítěte a stabilizace jeho psychického stavu lze dítě starší 12 let v diagnostickém ústavu, dětském domově se školou nebo výchovném ústavu individuálně umístit do oddělené místnosti, a to na dobu nejdéle 48 hodin v průběhu 1 měsíce. Dítě lze v jednotlivém případě umístit do oddělené místnosti nejdéle na 12 hodin nepřetržitě. Účelem je zajistit ochranu zdraví a bezpečnosti dítěte samotného, ostatních dětí či pracovníků zařízení.

(2) Příkaz k umístění dítěte do oddělené místnosti vydává ředitel zařízení. Po umístění bezodkladně zajistí lékařské vyšetření zaměřené na zjištění příčin agresivity, na jehož základě registrující lékař určí potřebu a četnost lékařských kontrol, popřípadě též potřebu psychologického vyšetření. Příkaz k umístění dítěte je založen do jeho osobního spisu.

(3) Po dobu pobytu dítěte v oddělené místnosti je dítěti poskytována péče odborného psychologického nebo terapeutického pracovníka, a to v rozsahu nejméně 6 hodin denně. Mimo tuto dobu musí být dítěti umožněna odpovídající výchovná, vzdělávací nebo zájmová činnost. Stav dítěte je sledován pověřeným pracovníkem v minimálně 30 minutových intervalech. Dítě má právo vzít s sebou do oddělené místnosti předměty pro volnočasové nebo vzdělávací aktivity, kterými nemůže ohrozit sebe, ostatní děti či pracovníky zařízení.

(4) O průběhu pobytu dítěte v oddělené místnosti je vedena dokumentace, v níž jsou zejména evidovány

a) poznatky o projevech dítěte významných z hlediska zdravotního, psychologického a speciálně pedagogického,

b) záznamy o poskytované péči odborného pracovníka a o činnostech a zjištěních pracovníků pověřených sledováním stavu dítěte,

c) záznamy o provedených vyšetřeních,

d) záznamy o zpětném zapojení dítěte do kolektivu.

(5) Oddělená místnost musí mít

a) plochu nejméně 6 m2 a výšku nejméně 2,5 m,

b) přirozené i umělé osvětlení,

c) přirozené větrání,

d) možnost vytápění,

e) vybavení nezbytným nábytkem a lůžkovinami,

f) oddělené sanitární zařízení.

Práva a povinnosti ředitele zařízení

§ 23

Práva ředitele zařízení

(1) Ředitel zařízení je oprávněn v zájmu úspěšné výchovy dětí

a) povolit po předchozím písemném souhlasu okresního úřadu dítěti, kterému byla nařízena ústavní výchova, pobyt u rodičů, popřípadě u jiných fyzických osob, a je-li dítě umístěno v zařízení na základě žádosti osob odpovědných za výchovu, povolit takový pobyt u jiných fyzických osob jen po předchozím písemném souhlasu osob odpovědných za výchovu, pokud získání tohoto souhlasu nebrání vážná překážka; podmínky pobytu dítěte mimo zařízení stanoví zvláštní právní předpis,11)

a) povolit dítěti za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem¹¹) pobyt mimo zařízení,

b) dovolit pobyt dítěte s nařízenou ústavní výchovou u osob odpovědných za výchovu, a to na základě jejich písemné žádosti a písemného souhlasu okresního úřadu příslušného podle trvalého pobytu dítěte; jedná-li se o dítě s uloženou ochrannou výchovou, je oprávněn dát soudu návrh k jeho podmíněnému umístění mimo zařízení,

b) dát soudu návrh na podmíněné umístění dítěte s uloženou ochrannou výchovou mimo zařízení,

c) dovolit dítěti po dokončení povinné školní docházky přechodné ubytování mimo zařízení v souvislosti s jeho studiem nebo pracovním poměrem,

c) povolit dítěti s nařízenou ústavní výchovou po splnění povinné školní docházky přechodné ubytování mimo zařízení v souvislosti s jeho studiem nebo pracovním poměrem; v případě dítěte s uloženou ochrannou výchovou lze ve zvláště důvodném případě za tímto účelem podat soudu návrh na podmíněné umístění mimo výchovné zařízení podle zvláštního právního předpisu ¹²),

d) zrušit pobyt podle písmena a) nebo pobyt podle písmena b) nebo přechodné ubytování podle písmena c), jestliže se dítě řádně nechová nebo péče o něj není dostatečně zabezpečena nebo došlo-li ke změně důvodů, pro něž byl pobyt mimo zařízení povolen; jedná-li se o dítě s uloženou ochrannou výchovou, dá soudu podnět k jeho rozhodnutí,12)

e) zakázat nebo přerušit návštěvu osob odpovědných za výchovu nebo jiných osob v zařízení v případě jejich nevhodného chování, které by nepříznivě působilo na výchovu dětí,

f) být přítomen při otevření listovní nebo balíkové zásilky dítětem, pokud je důvodné podezření, že zásilka má z výchovného hlediska závadný obsah nebo by mohla ohrozit zdraví či bezpečnost dětí, a uschovat ji na dobu omezenou dnem propuštění dítěte ze zařízení,

g) převzít od dítěte do dočasné úschovy cenné předměty, finanční hotovost převyšující výši kapesného stanoveného v § 31 a předměty ohrožující výchovu, zdraví či bezpečnost dětí; písemný zápis o převzetí ověřený ředitelem, dalším odborným pracovníkem zařízení a dítětem je založen do osobní dokumentace dítěte,

h) povolit dětem starším 15 let cestovat do místa pobytu podle písmen a), b) a přechodného ubytování pobytu nebo přechodného ubytování podle písmen a) a c) nebo místa podmíněného umístění mimo zařízení bez dozoru,

i) zakázat z vážných výchovných důvodů pobyt dítěte u osob odpovědných za výchovu, popřípadě u osob blízkých, a to nejdéle na 30 dnů v období následujících 3 měsíců,

9. dát soudu návrh podle zvláštního právního předpisu¹²) na přeměnu ochranné výchovy v ústavní výchovu, plní-li dítě dlouhodobě vzorně své povinnosti a v konkrétním případě je takový postup vhodný s ohledem na další výchovu a vývoj dítěte; změní-li se okolnosti, podá ředitel zařízení soudu návrh na zpětnou přeměnu ústavní výchovy v ochrannou výchovu,

j) schvalovat opatření ve výchově podle § 21 navržená příslušným pedagogickým pracovníkem,

k) dát příkaz k umístění dítěte do oddělené místnosti,

l) zastoupit dítě v běžných záležitostech,

m) žádat dítě o poskytnutí dokladů o jeho příjmech,

n) udělit souhlas dítěti k přijetí návštěv osob neuvedených v § 20 odst. 1 písm. n),

n) nařídit vyšetření dítěte, zda není ovlivněno alkoholem nebo jinou návykovou látkou,.

o) rozhodovat o úhradě dalších nákladů podle § 2 odst. 9.

(2) Ředitel zařízení v odůvodněných případech může požádat specializované zdravotnické pracoviště o určení skutečného věku cizinců, a to na náklady zařízení.

------------------------------------------------------------------

11) § 30 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 272/2001 Sb.

12) § 85 odst. 6 trestního zákona

12) Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

§ 24

Povinnosti ředitele zařízení

(1) Ředitel zařízení je povinen

a) seznámit dítě s jeho právy a povinnostmi,

b) oznámit neprodleně okresnímu úřadu orgánu sociálně-právní ochrany dětí jméno a příjmení dítěte, jsou-li splněny podmínky pro jeho osvojení nebo pěstounskou péči,

c) předat dítě podle rozhodnutí okresního úřadu orgánu sociálně-právní ochrany dětí do péče budoucího osvojitele nebo pěstouna,

d) dát příslušnému soudu podnět ke zrušení ústavní výchovy, pominuly-li důvody pro její nařízení,

e) dát příslušnému soudu podnět ke zrušení ochranné výchovy, jestliže bylo dosaženo účelu ochranné výchovy nebo pominuly-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla uložena,

f) předběžně projednat postup podle písmen c) až e) s příslušným okresním úřadem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zákonnými zástupci dítěte, případně jinými osobami odpovědnými za výchovu,

g) podat po předchozím projednání s příslušným okresním úřadem orgánem sociálně- právní ochrany dětí příslušnému soudu podnět k prodloužení ústavní výchovy nebo podat návrh na prodloužení ochranné výchovy, vyžaduje-li to zájem dítěte,

h) podávat informace o dítěti osobám odpovědným za výchovu zákonným zástupcům nebo okresním úřadům orgánům sociálně-právní ochrany dětí na jejich žádost,

i) projednat předem opatření zásadní důležitosti s osobami odpovědnými za výchovu se zákonnými zástupci dítěte, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, a bezodkladně je informovat o provedeném opatření; nejsou-li dosažitelné, navrhnout soudu ustanovení opatrovníka,

j) informovat v zájmu zaručení návaznosti péče příslušný okresní úřad obecní úřad obce s rozšířenou působností o nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení, a to v termínu nejméně 6 měsíců před propuštěním dítěte,

k) umožnit dítěti, které má být propuštěno ze zařízení z důvodu zletilosti, jednání se sociálním kurátorem,

l) propustit dítě mladší 15 let podle § 23 odst. 1 písm. a) a b) pouze v doprovodu osob odpovědných za výchovu, nepožádají-li v této věci písemně o jiný postup,

m) uskutečňovat program rozvoje osobnosti dítěte a záznamy o jeho plnění.

(2) Ředitel zařízení je dále povinen

a) vydávat a měnit vnitřní řád zařízení, a to po jeho schválení ředitelem příslušného diagnostického ústavu,

b) oznamovat bezodkladně příslušnému diagnostickému ústavu změny v počtech dětí a podstatné informace o účinnosti uskutečňovaných soudních rozhodnutí o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo předběžném opatření,

c) oznamovat neprodleně příslušnému diagnostickému ústavu jméno a příjmení dítěte, které bylo oznámeno okresnímu úřadu orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle odstavce 1 písm. b) jako vhodné pro osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče,

d) stanovit výši příspěvku na úhradu péče poskytované dětem v zařízení,

e) vydávat rozhodnutí o úhradě nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, hrazené zařízením podle § 2 odst. 8 písm. d),

d) předat dítě mladší 18 let po ukončení jeho pobytu v zařízení osobám odpovědným za výchovu nebo jiným osobám uvedeným v rozhodnutí, na jehož základě dochází k propuštění dítěte, nedošlo-li k předání dítěte dříve; současně těmto osobám předá věci, jež jsou ve vlastnictví dítěte,

e) informovat nezaopatřenou osobu o možnosti podat žádost o uzavření smlouvy o prodlouženém pobytu v zařízení podle § 2 odst. 7 6,

f) informovat soud pro mládež nebo státního zástupce, který podle zvláštního právního předpisu^12a) přenechal postižení mladistvého zařízení, o výsledku přijatých opatření.

^{____________________________}

12a) § 11 a § 20 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

(3) Ředitel zařízení rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy v těchto případech:

1. o úhradě nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud byla péče vyžádána osobami odpovědnými za výchovu, podle § 2 odst. 7 písm. d),

2. o umístění dítěte podle § 5 odst. 1,

3. o přemístění dítěte podle § 5 odst. 9,

4. o povinnosti dítěte uhradit ze svých příjmů náklady spojené s přepravou do zařízení podle § 20 odst. 2 písm c),

5. o zamítnutí žádosti o povolení pobytu podle § 23 odstavce 1 písm. a) a c),

6. o zrušení pobytu podle § 23 odstavce 1 písm. d),

7. o výši příspěvku na úhradu péče poskytované dětem nebo nezaopatřeným osobám v zařízeních podle § 27 až § 29.

(4) Ředitel diagnostického ústavu

a) vydá bezodkladně stanoviska k návrhům vnitřních řádů zařízení ve svém územním obvodu,

b) vydává a mění vnitřní řád diagnostického ústavu po předchozím souhlasu ministerstva.

(5) Ředitel zařízení uzavře smlouvu o prodlouženém pobytu v zařízení podle § 2 odst. 7 6 s nezaopatřenou osobou, připravuje-li se tato osoba soustavně na budoucí povolání i po dosažení zletilosti, a to na základě její žádosti.

(6) Ředitel zařízení ukončí pobyt dítěte v zařízení

a) jestliže soud zrušil ústavní výchovu nebo ochrannou výchovu,

b) dosáhne-li zletilosti, pokud v zařízení dobrovolně nesetrvá do ukončení přípravy na povolání,

c) dosáhne-li věku 19 let, byla-li mu prodloužena ústavní výchova nebo ochranná výchova, pokud v zařízení dobrovolně nesetrvá do ukončení přípravy na povolání,

d) jestliže rozhodnutí soudu o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče nabylo právní moci,

e) po uplynutí 3 měsíců od vykonatelnosti předběžného opatření u dítěte, nebylo-li před uplynutím této doby zahájeno řízení ve věci samé.

§ 25

Na ředitele střediska se práva a povinnosti uvedené v § 23 a 24 vztahují přiměřeně.

Na ředitele střediska se práva a povinnosti uvedené v § 23 odst. 1 písm. f), g) a n), v § 24 odst. 1 písm. a), h), i) a m) a v § 24 odst. 2 písm. a), d) a f) vztahují obdobně. Povinnost podle § 24 odst. 1 písm. j) se na ředitele střediska vztahuje přiměřeně.

§ 26

Práva a povinnosti osob odpovědných

za výchovu vůči zařízení

(1) Osoby odpovědné za výchovu Zákonní zástupci dítěte mají právo

a) na informace o dítěti, a to na základě své žádosti,

b) vyjadřovat se k návrhu opatření zásadní důležitosti ve vztahu k dítěti, nehrozí-li nebezpečí z prodlení a na informace o provedeném opatření,

c) na udržování kontaktu s dítětem, nebrání-li tomu závažné okolnosti ohrožující dítě,

d) na poradenskou pomoc zařízení ve věcech výchovné péče o dítě,

e) písemně požádat ředitele zařízení o povolení pobytu dítěte u osob podle § 23 odst. 1 písm. a) a b).

(2) Osoby odpovědné za výchovu Zákonní zástupci dětí umísťovaných do zařízení na základě rozhodnutí soudu mají zejména povinnost

a) hradit příspěvek na úhradu péče poskytované dětem v zařízeních podle § 27, 28, § 29 odst. 3 a § 30,

a) při předání dítěte do určeného zařízení13) předat současně dokumentaci uvedenou v § 5 odst. 5,

b) zajistit doprovod dítěte mladšího 15 let v případech postupu podle § 23 odst. 1 písm. a) a b) a § 24 odst. 5 24 odst. 6 písm. a), popřípadě požádat písemně v této věci o jiný postup,

c) seznámit se s vnitřním řádem zařízení a dodržovat jeho ustanovení,

d) oznámit bezodkladně zařízení podstatné okolnosti pobytu dítěte u nich, týkající se zejména jeho zdraví a výchovy,

e) předat dítěti umístěnému do zařízení na základě jejich žádosti finanční částku jako kapesné ve výši stanovené v § 31,

f) hradit náklady na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky poskytnuté dítěti, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud byly poskytovány na jejich žádost.

(3) Práva podle odstavce 1 písm. c), d) a e) a povinnosti podle odstavce 2 písm. a), b), c) a d) se vztahují i na jiné osoby odpovědné za výchovu.

------------------------------------------------------------------

13) § 28 zákona č. 359/1999 Sb.

HLAVA VI

ÚHRADA PÉČE, KAPESNÉ, OSOBNÍ DARY A VĚCNÁ POMOC

Úhrada péče

§ 27

Osoby odpovědné za výchovu a děti s vlastními pravidelnými příjmy přispívají příspěvkem na úhradu péče poskytované dětem v zařízeních (dále jen "příspěvek"). Za příjmy se pro účely tohoto zákona považují příjmy uvedené v § 6 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

(1) Rodiče jsou povinni hradit příspěvek na úhradu péče poskytované dětem a nezaopatřeným osobám v zařízeních (dále jen „příspěvek“). V případě, že dítě nebo nezaopatřená osoba má vlastní pravidelné příjmy, podílí se podle § 29 na hrazení příspěvku. Za příjmy se pro účely tohoto zákona považují příjmy uvedené v zákoně o životním minimu¹⁵). Příspěvek za kalendářní měsíc se určí jako součin příspěvkové základny a příspěvkového koeficientu. Příspěvek se zaokrouhluje na 10 Kč nahoru.

2. Výše příspěvku na úhradu péče dětem v plném přímém zaopatření v zařízení podle § 2 odst. 8 činí za kalendářní měsíc

(2) Příspěvková základna činí

1. 1 000 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,

2. 1 150 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,

3. 1 300 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,

4. 1 450 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku

4. 1450 Kč, jde-li o dítě starší 15 let nebo nezaopatřenou osobu

v případě, že se zařízení vyplácí přídavek na dítě nebo pokud příspěvek hradí dítě nebo nezaopatřená osoba podle odstavce 1. V případě, že se přídavek na dítě zařízení nevyplácí, zvyšuje se příspěvek příspěvková základna o součin příslušné částky podle věku dítěte a koeficientu 0,3.

2. Výše příspěvku na úhradu péče o děti matek, umístěných v zařízení, činí za kalendářní měsíc 10 % z výše rodičovského příspěvku.14)

2. Výše příspěvku na úhradu preventivně výchovné péče podle § 16 se rovná výši nákladů na stravování určených podle zvláštního právního předpisu a výši nákladů na ubytování, stanovených zřizovatelem. Úhradu příspěvku na poskytování péče podle § 16 je nutno provést před přijetím dítěte do diagnostického ústavu nebo do střediska.

(4) Příspěvkový koeficient se změní v závislosti na změně úhrnného indexu spotřebitelských cen zjištěného Českým statistickým úřadem, pokud tento index vzroste alespoň o 3 %, tak, aby se změna příspěvku v procentech rovnala změně indexu v procentech. Podmínka vzrůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen se posuzuje vždy k 31. prosinci za období předcházejícího kalendářního roku.

(5) Za období kratší než 1 měsíc se výše příspěvku stanoví podle dnů. Denní úhrada nákladů činí jednu třicetinu výše příspěvku za kalendářní měsíc.

6. Příspěvek se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(6) Rodiče se na hrazení příspěvku podílejí rovným dílem, s výjimkou případů uvedených v § 28.

6. Výši příspěvku a podíl rodičů na jeho úhradě v jednotlivých případech stanoví ředitel zařízení rozhodnutím. Ředitel zařízení rozhodne o nové výši příspěvku s účinností od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy Český statistický úřad zveřejní změnu úhrnného indexu spotřebitelských cen za období podle odstavce 4.

------------------------------------------------------------------

14) § 32 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 28

(1) Pokud osoby odpovědné za výchovu prokáží potvrzením okresního úřadu, že jejich příjem nebo příjem jejich rodiny po zaplacení příspěvku stanoveného podle § 27 odst. 2 bude nižší než životní minimum,15) uhradí příspěvek v takové výši, aby jim životní minimum zůstalo zachováno. Pokud rodiče doloží, že jejich příjem nebo příjem jejich domácnosti po zaplacení příspěvku stanoveného podle § 27 bude nižší než životní minimum15), stanoví se příspěvek v takové výši, aby jim životní minimum zůstalo zachováno. Pokud by takto stanovený příspěvek byl nižší než 100 Kč, příspěvek se nehradí.

Osoby odpovědné za výchovu jsou povinny, zda splňují nároky na snížení nebo prominutí příspěvku podle odstavce 1, a to jednou za 6 měsíců.

(2) Rodiče jsou povinni vždy po uplynutí 6 měsíců od posledního doložení skutečností podle odstavce 1 prokazovat, že splňují podmínky pro snížení nebo prominutí příspěvku podle odstavce 1, a dále bezodkladně oznamovat každé změny v příjmech, které by mohly mít vliv na výši příspěvku určenou podle odstavce 1. V případě nesplnění těchto povinností se příspěvek odpovídajícím způsobem zvýší, a to od doby, kdy marně uplynula lhůta pro prokázání splnění podmínek, nebo i zpětně od doby, kdy došlo ke změně v příjmech.

------------------------------------------------------------------

15) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších

předpisů.

§ 29

(1) Ze sirotčího důchodu16) dítěte oboustranně osiřelého, které nemá jiný příjem, se na úhradu příspěvku použije nejvýše 30 % příjmů.

(2) Z příjmu dítěte se k úhradě příspěvku použije část příjmů převyšujících 50 % částky určené podle § 27 odst. 2, platné pro příslušnou věkovou kategorii, a to až do výše určené podle § 27 odst. 2.

Rozdíl mezi částkou určenou pro úhradu příspěvku z příjmu dětí podle odstavce 2 a příspěvkem určeným podle § 27 odst. 2 hradí osoby odpovědné za výchovu rodiče.

Na nezaopatřené osoby se ustanovení odstavců 1 až 3 použijí obdobně.

------------------------------------------------------------------

16) § 52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

§ 30

(1) Příspěvek za kalendářní měsíc se hradí nejpozději do patnáctého dne následujícího měsíce. Příspěvek náleží zařízení od prvního dne pobytu dítěte v zařízení, pokud bylo dítě k pobytu přijato v době do 15 hodin.

(2) Za dobu, po kterou je dítě se souhlasem zařízení u osob odpovědných za výchovu nebo ve zdravotnickém zařízení déle než 2 po sobě jdoucí dny, snižuje se příspěvek za kalendářní měsíc určený podle § 27 o příslušný počet denních částek včetně částky za den, v němž započne pobyt do 15 hodin, a za den, v němž dítě ukončí pobyt v době po 15 hodině.

(3) Za dobu, po kterou je dítě na útěku ze zařízení, snižuje se výše příspěvku, určená podle § 27, o 50 % za každý celý den.

(4) Příspěvek se nehradí za dobu, po kterou je dítě ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Zařízení provede vyúčtování přeplatků a nedoplatků do patnáctého dne měsíce následujícího po provedení úhrady příspěvku podle odstavce 1. Výsledky vyúčtování za uplynulé čtvrtletí písemně oznámí zařízení osobě, která příspěvek hradí.

Na nezaopatřené osoby se ustanovení odstavců 1 až 5 použijí obdobně.

Kapesné, osobní dary a věcná pomoc

§ 31

20. Nezaopatřeným dětem, kterým se poskytuje plné přímé zaopatření, náleží po dobu pobytu v zařízení kapesné, jehož výše činí za kalendářní měsíc nejvíce Dětem a nezaopatřeným osobám, kterým se poskytuje plné přímé zaopatření, náleží kapesné, jehož výše činí za kalendářní měsíc nejvíce

1. 45 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,

2. 105 120 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,

3. 180 210 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,

4. 270 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,

d) 300 Kč, jde-li o dítě starší 15 let nebo nezaopatřenou osobu,

nejméně však dvě třetiny částky vypočtené podle písmen a) až d).

(2) Za období kratší než 1 měsíc se kapesné stanoví podle počtu dnů, v nichž je dítě v péči zařízení. Denní výše kapesného činí jednu třicetinu měsíční výše kapesného. Vypočtená celková částka se zaokrouhlí na desetikoruny směrem nahoru.

(3) Kapesné dítěti nenáleží za dny, po které je dítě na útěku ze zařízení nebo je ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

(4) Kapesné se v rámci limitů stanovených v odstavci 1 rozlišuje v jednotlivých případech podle výchovných hledisek stanovených vnitřním řádem zařízení.

§ 32

(1) Dítěti, jemuž náleží plné přímé zaopatření, poskytuje zařízení osobní dary k narozeninám, k úspěšnému ukončení studia a k jiným obvyklým příležitostem, a to až do celkové výše odpovídající částce uvedené v § 27 odst. 2.

(2) Osobní dar podle odstavce 1 lze poskytnout též formou peněžitého příspěvku.

(3) Osobní dary se podle odstavce 1 poskytují dětem podle věku dítěte, výchovných hledisek stanovených vnitřním řádem zařízení a délky pobytu dítěte v zařízení v průběhu kalendářního roku.

§ 33

Dítěti, které po dosažení zletilosti odchází ze zařízení, se podle skutečné potřeby v době propouštění a podle hledisek stanovených vnitřním řádem poskytne věcná pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek v hodnotě nejvýše 15 000 Kč. Toto ustanovení se nevztahuje na děti v preventivně výchovné péči. Dále se dítěti ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany poskytuje poradenská pomoc se zajištěním bydlení a práce, následující 2 roky po opuštění zařízení je dítěti zajišťována pomoc při řešení tíživých životních situací.

Dítěti, jemuž byl ukončen pobyt v zařízení z důvodů uvedených v § 24 odst. 6 písm. b) a c), se podle jeho skutečné potřeby v době propouštění a podle hledisek stanovených vnitřním řádem poskytne věcná pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek v hodnotě nejvýše 15 000 Kč. Dále se dítěti ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí poskytuje poradenská pomoc se zajištěním bydlení a práce, a dále je dítěti i po opuštění zařízení poskytována poradenská pomoc při řešení tíživých životních situací.

HLAVA VII

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

§ 34

Povinná dokumentace

(1) Zařízení vedou tuto dokumentaci:

a) vnitřní řád zařízení obsahující zejména pravidla pro hodnocení a odměňování dětí, práva a povinnosti dětí, osob odpovědných za výchovu a pracovníků zařízení, denní a týdenní program, pravidla pro organizaci návštěv, zdravotního ošetření a pro přijímání, přemísťování a propouštění dětí, pravidla dětské spolusprávy a u diagnostických ústavů provoz záchytného pracoviště,

b) roční plán výchovně vzdělávací činnosti,

c) týdenní programy výchovně vzdělávací činnosti,

d) jednací protokol,

e) osobní dokumentaci dětí včetně záznamů o stavu dětí vedených odbornými pracovníky zařízení a programu rozvoje osobnosti a písemných žádostí osob odpovědných za výchovu o povolení pobytu podle § 23 odst. 1 písm. a) a b),

f) dokumentaci o umístění a průběhu pobytu dítěte v oddělené místnosti,

g) dokumentaci o umístění a průběhu pobytu dítěte zadrženého na útěku,

h) knihu denní evidence zařízení,

i) knihu úředních návštěv,

j) knihu ostatních návštěv, včetně evidence návštěv osob odpovědných za výchovu.

(2) Střediska vedou dokumentaci podle odstavce 1 s výjimkou písmen b), f) a g).

§ 35

Sankce a kontrola

(1) Ministerstvo může uložit řediteli zařízení, řediteli střediska nebo osobě odpovědné za výchovu za porušení ustanovení tohoto zákona pokutu až do výše 50 000 Kč.

(2) Řízení o uložení pokuty podle odstavce 1 lze zahájit ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy se ministerstvo dozvědělo o porušení povinností, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinností došlo. Pokutu nelze uložit, uplynulo-li od porušení povinnosti 5 let.

(3) Při ukládání pokuty podle odstavce 1 se přihlíží zejména k závažnosti porušení, k míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo.

(4) Pokutu podle odstavce 1 nelze uložit, byla-li již za toto porušení povinností pokuta uložena jiným orgánem.

(5) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Při ukládání, vybírání a vymáhání se postupuje podle zvláštního právního předpisu.17)

(6) Ministerstvo provádí kontrolu nad dodržováním ustanovení tohoto zákona.

(7) Ustanoveními odstavců 1 až 6 není dotčena působnost České školní inspekce vůči zařízením nebo střediskům.

------------------------------------------------------------------

17) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů.

§ 36

Správní řád18) se nevztahuje na rozhodování podle § 5 odst.1.

1. Na rozhodování ministerstva o právech a povinnostech podle tohoto zákona a na rozhodování ředitele zařízení o právech a povinnostech osob v oblasti státní správy podle § 24 odst. 3 se vztahuje správní řád.

2. Nadřízeným správním orgánem ředitele dětského domova, dětského domova se školou a výchovného ústavu je krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem ředitele diagnostického ústavu je ministerstvo.

3. Odvolání proti rozhodnutí podle § 24 odst. 3 písm. b), c), e) a f) nemá odkladný účinek.

------------------------------------------------------------------

18) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve

znění pozdějších předpisů.

§ 36a

Kde se v tomto zákoně hovoří o dítěti s nařízenou ústavní výchovou, rozumí se tím i dítě s nařízeným předběžným opatřením.

§ 37

(1) V zařízeních je nepřetržitý celoroční provoz.

(2) Provoz může být dočasně omezen nebo přerušen jen ze závažných důvodů na základě souhlasu ministerstva a za předpokladu, že péče o děti je řádně zajištěna. Péči o děti je povinen zajistit zřizovatel zařízení.

§ 38

(1) Do zařízení nebo střediska se nepřijímají děti a klienti,

a) které trpí nemocí v akutním stadiu, včetně akutní intoxikace, vyžadující podle stanoviska lékaře odbornou zdravotní péči

a) kteří trpí nemocí v akutním stádiu, včetně psychiatrického onemocnění, nebo jsou pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a podle stanoviska lékaře vyžadují odbornou zdravotní péči,

b) které kteří jsou bacilonosiči, nebo

c) kterým bylo uloženo karanténní opatření.

(2) Zdravotnické zařízení je povinno vyhovět žádosti ředitele zařízení o vyšetření, zda dítě není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a podle závěru lékaře poskytnout dítěti ošetření ve zdravotnickém zařízení po dobu nutnou k detoxikaci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem¹⁹).

______________________________

19) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Občanský soudní řád.

§ 39

Dozor státního zastupitelství

(1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy v zařízeních provádí pověřený státní zástupce státního zastupitelství, v jehož obvodu se zařízení nachází.

(2) Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn

a) vstupovat v kteroukoliv dobu do zařízení,

b) nahlížet do povinné dokumentace vedené zařízením,

c) hovořit s dětmi bez přítomnosti jiných osob,

d) žádat od zaměstnanců zařízení a dalších osob podílejících se na péči o děti potřebná vysvětlení,

e) podávat soudu návrh na zrušení nařízené ústavní výchovy nebo uložené ochranné výchovy, popřípadě podávat návrh na uložení ochranné výchovy dětem umístěným v zařízení na základě nařízené ústavní výchovy,

f) prověřovat, zda rozhodnutí a postupy ředitele zařízení odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,

g) vydávat příkazy k dodržování předpisů platných pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy,

g) vydávat příkazy k přijetí opatření vedoucích k odstranění stavu odporujícího právním předpisům,

h) nařídit, aby dítě, které je v zařízení nezákonně, bylo po oznámení orgánu sociálně-právní ochrany bezodkladně propuštěno.

(3) Zařízení je povinno příkazy státního zástupce podle odstavce 2 bez odkladu provést.

(4) Dozorem státního zastupitelství podle tohoto paragrafu není dotčena působnost okresních úřadů ve věcech sociálně-právní ochrany dětí orgánů sociálně-právní ochrany dětí podle zvláštního právního předpisu.7)

------------------------------------------------------------------

7) Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 40

Pojištění

Zařízení nebo středisko může uzavřít pojištění pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na věcech, životě a zdraví dětí a svých zaměstnanců.

§ 41

Zmocňovací ustanovení

(1) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) územní obvody diagnostických ústavů,

b) podrobnosti o organizačním postupu diagnostického ústavu při přijímání, umísťování, přemísťování a propouštění dětí,

b) podrobnosti o organizačním postupu zařízení při přijímání, umísťování, přemísťovaní a propouštění dětí, o zajišťování pořádku a bezpečnosti v zařízeních,

c) vzorový vnitřní řád pro zařízení a střediska,

d) podrobnosti organizačního zabezpečení pobytu dětí zadržených na útěku v diagnostickém ústavu podle § 6,

e) podrobnosti organizačního zabezpečení umísťování dětí se zdravotním postižením podle § 2 odst. 12, nezletilých matek a jejich dětí a dětí vyžadujících výchovně léčebný režim v důsledku jejich neurologického poškození (psychického onemocnění),

f) podrobnosti organizačního zabezpečení umísťování a pobytu dětí uvedených v § 2 odst. 5 4,

g) podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích,

h) podrobnosti o provádění psychologického vyšetření podle § 18 odst. 2,

h) postup při zjišťování psychické způsobilosti, vzor prohlášení před psychologickým vyšetřením, vzor psychologického posudku, podrobnosti o školení osob žádajících o akreditaci, obsah žádosti o akreditaci podle § 18a.

i) změnu výše částek uvedených v § 27 odst. 2 až 4, § 31 odst. 1, § 32 odst. 1 a v § 33 v závislosti na změně koeficientu úhrnného indexu spotřebitelských cen, zjištěného Českým statistickým úřadem, pokud změna hodnoty koeficientu přesáhne 5 %.

§ 42

Přechodná ustanovení

(1) Dětské domovy internátního typu, dětské domovy se speciálními školami, dětské výchovné ústavy, zvláštní školy internátní, pomocné školy internátní a výchovné ústavy, v nichž je vykonávána ústavní výchova nebo ochranná výchova, zřízené podle dosavadních předpisů se považují za zařízení podle tohoto zákona, jestliže ve lhůtě do 24 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona podá zřizovatel ministerstvu žádost o změnu zařazení zařízení podle tohoto zákona.

(2) Počty dětí ve výchovných skupinách a rodinných skupinách podle tohoto zákona se upraví do 24 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) Děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, umístěné podle dosavadních předpisů ve speciálních školách internátních budou do 24 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona převedeny do odpovídajícího zařízení podle tohoto zákona, pokud stupeň jejich zdravotního stavu nevyžaduje umístění v ústavu sociální péče nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení (§ 2 odst. 12).

(4) Pedagogičtí pracovníci, kteří jsou zaměstnanci zařízení nebo střediska podle dosavadních předpisů, jsou povinni do 2 letod účinnosti tohoto zákona předložit zařízení nebo středisku výsledky psychologického vyšetření psychické způsobilosti podle § 18 odst. 2.

§ 43

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Nařízení vlády č. 176/1996 Sb., kterým se stanoví výše příspěvku na úhradu péče poskytované mládeži umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo preventivní péče.

2. Vyhláška č. 64/1981 Sb., o školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)

Díl 4

Výchovná opatření

§ 15

Ukládání a druhy výchovných opatření

(1) Při upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od trestního opatření mohou být k dosažení účelu tohoto zákona uložena mladistvému výchovná opatření. Dovoluje-li to jejich povaha, je možné použít vůči mladistvému výchovného opatření i vedle uloženého ochranného nebo trestního opatření nebo v souvislosti se zvláštními způsoby řízení. Výchovná opatření lze uložit nejdéle na dobu současně stanovené zkušební doby u podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření; jsou-li ukládána samostatně nebo vedle jiného ochranného nebo trestního opatření, lze je uložit nejdéle na dobu tří let.

(2) Výchovnými opatřeními jsou

a) dohled probačního úředníka,

b) probační program,

c) výchovné povinnosti,

d) výchovná omezení,

e) napomenutí s výstrahou.

(3) Výchovná opatření může soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce ukládat se souhlasem osoby, proti níž se řízení vede, již v průběhu trestního řízení, a to nejdéle do jeho pravomocného skončení. Mladistvý může kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení svůj souhlas odvolat prohlášením adresovaným soudu pro mládež a v přípravném řízení státnímu zástupci, který vede řízení. Výkon výchovného opatření tím končí.

(4) Výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého, a tím podporují a zajišťují jeho výchovu.

(5) Jestliže se ukáže, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat, soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce nařízené výchovné opatření zruší nebo změní.

(6) Zjistí-li soud pro mládež, že jsou dány důvody pro nařízení ústavní výchovy podle zákona o rodině, dá obecnému soudu podnět k zahájení řízení.

§ 22

Ochranná výchova

(1) Soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud

a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije,

b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo

c) prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy,

a nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině.

a nepostačuje uložení výchovných opatření.

(2) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

(3) Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, nařídí soud pro mládež do doby jejího zahájení dohled probačního úředníka.

(4) Od výkonu ochranné výchovy soud pro mládež upustí, pominou-li před jejím započetím důvody, pro něž byla uložena.

ČÁST třetí

Změna zákona o rodině

§ 103

Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů, pokud jeho potřeby nejsou kryty platbou podle zvláštních právních předpisů.12)

------------------------------------------------------------------

12) Například vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 176/1996 Sb., kterým se stanoví výše příspěvku na úhradu péče poskytované mládeži umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo preventivní péče.

§ 103

Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví vždy také rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Přitom zohlední i předpokládanou výši platby podle zvláštních předpisů¹²).

______________________________

12) Například zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. /2004 Sb., vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST čtvrtá

Změna zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

§ 160

(1) Ze státního rozpočtu se za podmínek stanovených tímto zákonem poskytují finanční prostředky vyčleněné na činnost

1. škol a školských zařízení zřizovaných ministerstvem, a to na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů zdravotně postižených, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, na další nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem škol a školských zařízení a na investiční výdaje zařazené do programu podle zvláštního právního předpisu¹⁾,

2. škol a školských zařízení zřizovaných registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy²⁷⁾, s výjimkou jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, na výdaje uvedené v písmenu a) s výjimkou výdajů na pořízení a zhodnocení dlouhodobého majetku; tato výjimka se nevztahuje na výdaje na učební pomůcky,

3. škol a školských zařízení zřizovaných obcemi nebo svazky obcí, s výjimkou školských výchovných a ubytovacích zařízení podle § 117 odst. 1 písm. c) a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, a to na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, na příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů zdravotně postižených, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání,

4. škol a školských zařízení zřizovaných kraji, s výjimkou jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a školských výchovných a ubytovacích zařízení podle § 117 odst. 1 písm. c), a to na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, na příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů zdravotně postižených, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž na výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků a na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání.

(2) Ze státního rozpočtu se poskytují finanční prostředky vyčleněné na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy²⁷⁾, v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem³⁰⁾.

(3) Finanční prostředky ze státního rozpočtu podle odstavce 1 a 2 se poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek nebo stravovaných, uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek nebo stravovaných, uvedeného ve školském rejstříku. Finanční prostředky ze státního rozpočtu podle odstavce 1 a 2 se poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem^34a), uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem^34a), uvedeného ve školském rejstříku. Do skutečného počtu podle věty první se započítávají i cizinci, kterým se podle § 20 odst. 1 a 3 poskytuje vzdělávání nebo školské služby za stejných podmínek jako státním občanům České republiky.

(4) Finanční prostředky nad rozsah finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle odstavce 1 a 2 hradí právnické osoby, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, z dalších finančních zdrojů, zejména z vlastních příjmů, z prostředků zřizovatele, popřípadě jiných osob.

______________________________

34a) Např. § 16 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění zákona č. /2004 Sb.

§ 161

Financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky

(1) Republikové normativy stanoví ministerstvo jako výši výdajů podle § 160 odst. 1 písm. c) a d) připadajících na vzdělávání a školské služby pro jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie v oblasti předškolního vzdělávání, základního vzdělávání, středního vzdělávání a vyššího odborného vzdělávání na kalendářní rok a zveřejňuje je ve Věstníku.

(2) Krajské normativy stanoví krajský úřad jako výši výdajů podle § 160 odst. 1 písm. c) a d) připadajících na jednotku výkonu na kalendářní rok za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem a zveřejní je. Jednotkou výkonu je jedno dítě, žák, student, ubytovaný, stravovaný, lůžko, třída, studijní skupina nebo oddělení. Jednotkou výkonu je jedno dítě, žák, student, ubytovaný, stravovaný, lůžko, třída, studijní skupina, oddělení nebo jiná jednotka stanovená zvláštním právním předpisem^34a. Součástí krajských normativů jsou příplatky na speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů.

(3) Při stanovení krajských normativů vychází krajský úřad zejména z

a) dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji,

b) rámcových vzdělávacích programů nebo akreditovaných vzdělávacích programů pro vyšší odborné vzdělávání,

c) rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické nebo přímé pedagogicko-psychologické činnosti a

d) naplněnosti tříd, studijních skupin a oddělení v jednotlivých školách a školských zařízeních.

(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem členění krajských normativů, ukazatele rozhodné pro jejich stanovení, jednotky výkonu pro jednotlivé krajské normativy, vztah mezi ukazateli a jednotkami výkonu, ukazatele pro výpočet minimální úrovně krajských normativů a zásady pro jejich zvýšení a jejich zveřejnění.

(5) Ministerstvo rozepisuje na základě republikových normativů podle odstavce 1 a poskytuje krajským úřadům formou dotace³⁷⁾ na zvláštní účet kraje finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu na činnost

2. a) škol a školských zařízení zřizovaných krajem na výdaje uvedené v § 160 odst. 1 písm. d),

3. b) škol a školských zařízení zřizovaných obcemi nebo svazky obcí na výdaje uvedené v § 160 odst. 1 písm. c).

(6) Krajský úřad v přenesené působnosti s vědomím zastupitelstva kraje prostřednictvím krajských normativů a v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. b)

a) rozepisuje a poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, finanční prostředky podle § 160 odst. 1 písm. d),

b) rozepisuje a poskytuje přímo právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizují obce nebo svazky obcí, finanční prostředky podle § 160 odst. 1 písm. c). Při rozpisu vychází z návrhů předložených obecními úřady obcí s rozšířenou působností. O rozpisu prostředků podle věty první informuje krajský úřad příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

(7) Obecní úřad obce s rozšířenou působností

a) zpracovává návrhy rozpisů rozpočtů finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle odstavce 6 písm. b) v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. c) a krajskými normativy a předává je krajskému úřadu,

b) zpracovává a předkládá krajskému úřadu rozbory hospodaření s finančními prostředky státního rozpočtu poskytovanými podle odstavce 6 písm. b) podle osnovy a postupu stanoveného ministerstvem podle § 170 písm. d).

(8) Krajský úřad

a) finančně vypořádává finanční prostředky státního rozpočtu, které poskytuje na činnost škol a školských zařízení podle odstavce 6, a to podle pokynů stanovených ministerstvem podle § 170 písm. e) a postupem stanoveným zvláštním právním předpisem³⁰⁾ a předává výsledky finančního vypořádání ministerstvu,

b) zajišťuje sumarizaci účetní závěrky právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi nebo svazky obcí ve svém správním obvodu a

c) zpracovává a vyhodnocuje rozbory hospodaření s finančními prostředky státního rozpočtu přidělovanými podle odstavce 6 písm. a) podle osnovy a postupu stanoveného ministerstvem podle § 170 písm. d) a e).

ČÁST PÁTá

Změna zákona o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením

§ 6

Pravidla pro poskytování dotace

(1) Dotace se poskytuje na školní rok zálohově na jednotlivá čtvrtletí kalendářního roku, nejpozději poslední den prvního měsíce prvního, druhého a třetího čtvrtletí a patnáctý den druhého měsíce čtvrtého čtvrtletí. Roční výše poskytované dotace se stanoví podle § 4 a 5.

(2) Dotace se poskytuje podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek nebo stravovaných, uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek nebo stravovaných, uvedeného ve školském rejstříku. Dotace se poskytuje podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem^6a), uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem^6a), uvedeného ve školském rejstříku. Do skutečného počtu podle věty první se započítávají i cizinci, kterým se podle zvláštního právního předpisu^6a) poskytuje vzdělávání nebo školské služby za stejných podmínek jako státním občanům České republiky.

(3) Pokud dojde v průběhu školního roku ke změně počtu dětí, žáků, studentů ve srovnání s počtem, na který se poskytuje dotace, právnická osoba neprodleně tuto skutečnost oznámí a hodnověrně prokáže krajskému úřadu. Pokud dojde v průběhu školního roku ke změně počtu dětí, žáků, studentů, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem^6a) ve srovnání s počtem, na který se poskytuje dotace, právnická osoba neprodleně tuto skutečnost oznámí a hodnověrně prokáže krajskému úřadu. Dotace se upraví od počátku čtvrtletí následujícího po změně, kdy došlo k přeplatku či nedoplatku, a tento je vyúčtován podle odstavce 7. U žáků a studentů závěrečných ročníků se dotace poskytuje až do konce školního roku bez ohledu na to, že maturitní nebo závěrečná zkouška byla konána již v květnu nebo červnu. To platí též, bylo-li v květnu nebo červnu konáno absolutorium. Koná-li se absolutorium v jiném období, je dotace poskytována jen do konce kalendářního čtvrtletí, v němž je absolutorium konáno.

(4) Pokud v průběhu školního roku zjistí Česká školní inspekce nebo jiný kontrolní orgán závažné nedostatky v činnosti právnické osoby, může krajský úřad podle charakteru nedostatků odstoupit od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, popřípadě také od smlouvy podle § 3, nedojde-li k jiné dohodě.

(5) Pokud právnická osoba, která není obecně prospěšnou společností nebo školskou právnickou osobou, nedoloží vynaložení zisku na vzdělávání a školské služby, popřípadě u škol a školských zařízení, které uskutečňují vzdělávací programy pro žáky se zdravotním postižením, i na rehabilitaci, potvrzené auditorem⁷⁾ , a to nejpozději do 10. srpna následujícího kalendářního roku, může krajský úřad odstoupit od smlouvy o zvýšení dotace. Zvýšení dotace, které bylo na základě takové smlouvy poskytnuto, podléhá ustanovení zvláštního právního předpisu⁸⁾ o neoprávněném použití finančních prostředků státního rozpočtu.

(6) Výše dotace může být v průběhu školního roku, kdy je poskytována, snížena, poskytována na kratší období, než které je uvedeno v odstavci 1, nebo zvýšena v souladu s regulačními opatřeními k čerpání výdajů státního rozpočtu, o nichž rozhodla vláda nebo ministr financí. Výše dotace může být v průběhu školního roku, kdy je poskytována, snížena nebo poskytována na kratší období, než které je uvedeno v odstavci 1, také v případě, že právnická osoba nedodrží ustanovení odstavce 7.

(7) Právnická osoba předloží krajskému úřadu vyúčtování poskytnuté dotace podle skutečnosti kalendářního roku postupem stanoveným Ministerstvem financí pro zúčtování vztahů se státním rozpočtem.

-------------------

6a) Např. § 16 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění zákona č. /2004 Sb.

6b) § 20 zákona č. /2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

7) Zákon č.524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, ve znění zákona č. 63/1996 Sb. a zákona č.165/1998 Sb.

8) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 493/2000 Sb., zákona č. 141/2001 Sb., zákona č. 187/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 479/2003 Sb.“

ČÁST šestá

Změna občanského soudního řádu

Zahájení řízení

§ 79

(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

(2) Žalobce (navrhovatel) je povinen k návrhu připojit listinné důkazy, jichž se dovolává.

(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.

§ 80

Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména

a) o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého);

b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva;

c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

§ 81

(1) I bez návrhu může soud zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické, řízení o prohlášení za mrtvého, řízení o dědictví, řízení o určení, zda tu manželství je či není, a další řízení, kde to připouští zákon.

(2) Bylo-li nařízeno předběžné opatření podle § 76a, zahájí soud příslušný podle § 88 písm. c) bezodkladně poté, co mu byla věc předána nebo co bylo rozhodnuto o jeho příslušnosti (§ 74 odst. 4), i bez návrhu řízení o výchově nezletilého.

(3) O zahájení řízení bez návrhu vydá předseda senátu usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak.

(4) Osobě, které bylo nezletilé dítě na základě předběžného opatření podle § 76a předáno do péče, se doručuje usnesení o zahájení řízení ve věci samé a rozhodnutí ve věci samé.

§ 82

(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje bez návrhu.

(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.

(3) Odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá

žaloba (návrh na zahájení řízení).

------------------------------------------------------------------

96) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

§ 83

(1) Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

(2) Zahájení řízení

a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním,62a)

b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů,62b)

c) ve věcech přeměn obchodních společností, stanoví-li tak zvláštní právní předpis,41)

d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy, brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.

------------------------------------------------------------------

41) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších

předpisů.

62a) § 53 a 54 obchodního zákoníku.

62b) Například § 25 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně

spotřebitele, ve znění zákona č. 151/2002 Sb.