a) Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) nabyl účinnosti dnem 1. června 2002 a v současnosti byl 3 x novelizován a to zákonem č. 521/2002 Sb., kterým se vymezil vztah § 17 (povolovací řízení) ve vztahu k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovaném registru znečišťování a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o integrované prevenci) , zákonem č. 92/2004 Sb., kterým byla zejména upravena nebo doplněna ustanovení související s právními předpisy ES a s reformou veřejné správy a zákonem č. 186/2004 Sb., který souvisí se změnou celního zákona.
b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy zákona č. 86/2002 Sb.
Důvodem pro navrhované dílčí změny mající převážně legislativně technický charakter je zejména upřesnění pojmu dovoz/dovozce, vývoz/vývozce, distributor, uvedení na trh a uvedení do oběhu v souvislosti se vstupem České republiky do EU , odstranění nepřesnosti v označení orgánu obce/kraje, který je příslušný podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 128/2000 Sb., o obcích , ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů) k vydání nařízení obce/kraje v rámci přeneseného výkonu státní správy a v jednom případě sladění ustanovení s odpovídajícím předpisem ES. Další drobné změny souvisí s požadavkem na další opatření ke kontrole a snižování znečišťujících látek u kategorie malých spalovacích zdrojů, na zpřesnění sankcí a na úpravy spojené s nakládáním s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují. Dále bylo nutné navrhnout několik úprav na základě zkušeností získaných při praktickém uplatňování tohoto zákona v praxi.
c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Přestože jde převážně o změny malého rozsahu a mnohdy o zásahy legislativně-technického charakteru do stávajícího platného znění zákona o ochraně ovzduší, považujeme navrhované změny za významné, reagující na nedostatky, které se vyskytují při aplikaci současného znění zákona. Jde zejména u již uvedené problematiky dovozu a vývozu, kde vstupem České republiky do EU dochází k její kvalitativní změně, upřesnění orgánu obce nebo kraje k vydání nařízení obce/kraje a převedení některých činností z přenesené působnosti do samostatné působnosti obcí, opatření u kategorie malých spalovacích zdrojů za účelem dalšího zlepšování kvality ovzduší, zpřesnění ustanovení v § 7 odst. 6, které souvisí s transpozicí příslušné směrnice ES a jiné.
d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Návrh zákona je zcela v souladu s českým ústavním pořádkem .
e) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
V rozsahu předložené novely není Česká republika vázána, kromě závazku vůči Evropským společenstvím, žádnými mezinárodními smlouvami.
f) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem ES
Navrhovaná dílčí úprava není v rozporu s předpisy ES. Návrhem zákona se zpřesňuje v bodě 6 ustanovení § 7 odst. 6 zákona s relevantní směrnicí ES.
g) Předpokládané ekonomické dopady právní úpravy
V souvislosti s předkládanými změnami se nepředpokládají žádné dopady na veřejné rozpočty, podnikatelskou sféru ani žádné další ekonomické dopady do sociální oblasti nebo dopady na životní prostředí.
K bodu 1 - § 2 odst. 2 písm. a) a b)
Návrh souvisí se sjednocením pojmů v ostatních právních předpisech v oblasti životního prostředí (zákon o odpadech, zákon o chemických látkách a chemických přípravcích).
K bodu 2 - § 2 odst. 4
Do návrhu zákona bylo nutné pro správné chápání pojmů „dovoz, vývoz, dovozce, vývozce, distributor, uvedení na trh a uvedení do oběhu“ v souvislosti se vstupem České republiky do EU tyto pojmy v nově navrhovaném odstavci definovat a to tak, aby obsah pojmů byl shodný i s dalšími právními předpisy v oblasti životního prostředí.
K bodu 3 - § 3 odst. 5
Zákonem č. 92/2004 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší došlo k nesprávnému označení orgánu, který v přenesené působnosti vydává nařízení obce ( orgán je nesprávně označen jako „obecní úřad“ namísto správného označení „obec“. Návrh úpravy tohoto ustanovení vychází z požadavku, aby předmětná působnost v dané problematice byla převedena do samostatné působnosti obce. Podle tohoto návrhu může obec obecně závaznou vyhláškou obce upravit podmínky spalování suchého rostlinného materiálu.
K bodu 4 - § 3 odst. 10
Jde o drobnou legislativně technickou úpravu za účelem sjednocení pojmu a k upřesnění zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu k problematice biopaliv.
K bodu 5 - § 3 odst. 11
Zařazení čištění vnitřních částí spalinových cest ( komíny) do zákona o ochraně ovzduší je významným příspěvkem k dalšímu zlepšování kvality ovzduší. Je všeobecně známo, že zejména nepravidelné nebo nevykonávané čištění kouřovodů a komínů přispívá k nedokonalému spalování a tím k vyšší spotřebě paliva a k vyšší tvorbě znečišťujících tuhých a kapalných látek vypouštěných do ovzduší, k vyšší tvorbě skleníkových plynů, k vyšší kouřivosti a ve svých důsledcích vede ke snížení účinnosti spalovacího zdroje (zařízení). Nezanedbatelný je i prvek bezpečnosti pro samotného provozovatele. V současnosti je v platnosti vyhláška Ministerstva vnitra č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, která je již překonaná a požadavky na četnost čištění v ní uvedené jsou v některých případech nadnesené.
Z tohoto důvodu se připravuje nový prováděcí předpis, který odstraní výše uvedené nedostatky. V době vzniku této vyhlášky nebylo vůbec přihlíženo ke skutečnosti, že pravidelné čištění komínů a výduchů u stacionárních spalovacích zdrojů má vzhledem k jejich značnému množství mimořádný přínos pro životní prostředí.
K bodu 6 - § 4 odst. 10
Z praktické aplikace zákona o ochraně ovzduší vyplynula potřeba, aby měl také orgán ochrany ovzduší možnost požádat v případě pochybnosti o správném zařazení zdroje znečišťování ovzduší provozovatelem do příslušné kategorie zdrojů inspekci o ověření správnosti stanovené kategorie zdroje.
K bodu 7 – § 6 odst. 6
Jde o zpřesnění a sjednocení názvů orgánů ochrany ovzdušípříslušných k vydání nařízení obce/kraje.
K bodu 8 - § 7 odst. 6
Jde o zpřesnění lhůty k vypracování programu zlepšování kvality ovzduší v oblastech, kde je tato kvalita zhoršená. Upravený termín odpovídá příslušné směrnici ES.
K bodu 9 a 10- § 7 odst. 7, § 8 odst. 5
Jde o zpřesnění a sjednocení názvů orgánů ochrany ovzduší příslušných k vydání nařízení obce/kraje.
K bodu 11 - § 12 odst. 1 písm. f)
V uvedeném ustanovení se navrhuje rozšířit povinné měření malých spalovacích zdrojů od stanoveného výkonu i na provozovatele malých spalovacích zdrojů provozovaných při nepodnikatelské činnosti. Tato iniciativa vzešla přímo od mnoha občanů v těchto obcích, kteří argumentují, že výjimky udělené pro státní školy, nemocnice a jiné nepodnikající subjekty vytváří nerovné prostředí a snižují tak celkový přínos ke zlepšení kvality ovzduší v dané obci. Pro úplnost informace je třeba uvésti, že náklady na jedno měření se pohybují v průměru cca 600 Kč/1 měření včetně kontroly spalinových cest a mnohonásobně se provozovateli vrátí úsporou paliva. Měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrole stavu spalinových cest nadále nebudou podléhat fyzické osoby provozující malý spalovací zdroj umístěný v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci . Současně se zavádí lhůta pro odstranění závad na zdroji ze strany provozovatele a stanoví se způsob oznamovací povinnosti o odstranění této závady .
K bodu 12 - § 19 odst. 11
Návrhem úpravy se v tomto ustanovení zpřesňuje období, za jaké se vyměřuje poplatek provozovatelům zdrojů za poplatkové období. Podle současné legislativy bylo možné vydávat rozhodnutí o výši poplatku též současně se stanovením záloh na běžný rok, což komplikovalo pozdější vyúčtování poplatků po skončeném poplatkovém období. Proto se navrhuje vydat rozhodnutí o vyměření poplatku až po skončeném poplatkovém období a to podle skutečného množství vypouštěných znečišťujících látek příslušného provozovatele zdroje znečišťování ovzduší. Do této doby platí provozovatel zdroje zálohy na poplatek.
Smyslem další části tohoto návrhu je stanovit rozdílnou lhůtu v řízení o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší oproti správnímu řádu. Ve lhůtách stanovených správním řádem nejsou schopni pracovníci orgánu ochrany ovzduší vydávat rozhodnutí o poplatku a jeho zálohách vzhledem k velkému počtu provozovaných zdrojů, potřebě ověřit každý údaj v oznámení o provozu zdroje včetně případného došetřování údajů, konzultace s Českou inspekcí životního prostředí apod. Do současné doby používali pracovníci orgánu ochrany ovzduší jako procesní předpis převážně zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který je z hlediska lhůt a dalších činností značně flexibilní. Platnost tohoto zákona končí k 31.12. 2004 a tato skutečnost je zohledněna i v novele zákona o ochraně ovzduší č. 92/2004 Sb., kde se výslovně uvádí, že v řízení podle zákona o ochraně ovzduší se postupuje podle správního řádu.
K bodu 13 - § 29 odst. 7
Přestože problematika regulovaných látek a výrobků, které je obsahují je z velké části upravena přímo Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, je zapotřebí upozornit na nutnost opatrné manipulace s vyřazenými výrobky (zejména jde o chladicí a klimatizační zařízení) pro jejich nebezpečné vlastnosti (kategorie nebezpečného odpadu).
K bodu 14 - § 40 odst. 9
Ustanovení souvisí s potřebou dát pod sankci případné nedodržení podmínek stanovených v povolení ministerstva k nakládání s regulovanými látkami nebo v rozhodnutí o registraci.
K bodu 15 - § 40 odst. 10
Ustanovení souvisí s bodem 5 návrhu ; je nutné dát nově zaváděnou povinnost pod sankci pro případ, že nebude vykonávána.
K bodu 16 - § 40 odst. 11
V tomto případě jde o odstranění duplicity s ustanovením § 40 odst. 9 zákona o ochraně ovzduší.
K bodu 17 a 19 - § 50 odst. 3
Obsah písmen g) a h) je nesprávně uveden v odstavci 1, kde jsou specifikovány činnosti vykonávané obecním úřadem. Jde o zmocnění k vydání nařízení obce ve věcech spalování rostlinného materiálu na otevřených ohništích a k regulaci některých druhů paliv pro spalování v malých zdrojích znečišťování ovzduší. Obsah těchto písmen je zařazen do § 50 odst. 3 s tím, že půjde o zmocnění k vydání obecně závazných vyhlášek ve výše uvedené věci v samostatné působnosti obce.
K bodu 18 - § 50 odst. 2
Jde o doplnění kontrolní působnosti obecního úřadu k dodržování nově zařazované povinnosti v § 3 odst. 11 a a činnosti související s oznamovací povinností malých zdrojů znečišťování ovzduší.
K bodu 20 – nadpis přílohy č.11
Jde o úpravu související s bodem č. 3 předloženého návrhu novely.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Návrh stanovuje přechodné období 1 roku pro první splnění povinnosti provozovatelů dotčených zdrojů podle upraveného § 12 odst. 1 písm.f) zákona o ochraně ovzduší, který se týká měření malých spalovacích zdrojů (neziskové organizace). V dalších obdobích je cyklus měření 1 x za 2 roky ve smyslu platného ustanovení § 12 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší.
Čl. III
Vzhledem k předchozím novelám tohoto zákona se navrhuje vydat úplné znění zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/20002 Sb., ve znění zákona č. 92/2004 Sb., ve znění zákona 186/2004 Sb. a ve znění , které bude přijato k tomuto návrhu.
Čl. IV
Účinnost
Účinnost návrhu zákona se navrhuje od 1. července 2005.
V Praze dne 22. prosince 2004
Předseda vlády :
Ministr životního prostředí :