zákon č. 386/2020 Sb.

K části první K čl. I

Zrušuje se jak samotné zákonné opatření Senátu, tak prováděcí vyhláška k němu. V souladu s legislativními zvyklostmi se také zrušují novely těchto právních předpisů.

K čl. II

K bodu 1: Stanoví se rozhodný den 31. března 2020, od kterého dojde k faktickému zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, pokud v tento den nebo později skončí lhůta pro podání daňového přiznání. S ohledem na tento rozhodný den se zavádí standardní přechodné ustanovení, které zvýší právní jistotu ohledně daňových povinností již vzniklých přede dnem nabytí účinnosti zákona, tedy v minulosti, u kterých lhůta pro podání daňového přiznání uplynula před 31. březnem 2020 a u kterých stále běží lhůta pro stanovení daně. S výjimkou případu popsaného v bodě 2 platí, že zrušení zákonného opatření Senátu má účinky pouze do budoucna, a tedy se nevztahuje na případy, kdy k naplnění předmětu daně došlo v minulosti. Souvisejícími právy a povinnostmi, které přetrvají spolu s daňovou povinností, jsou zejména práva a povinnosti při správě daně, například povinnost zaplatit daň nebo strpět kontrolní postupy. Protože daňový řád umožňuje na základě včas podané žádosti prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání, stanoví se výslovně, že se pro účely posuzování, zda daný případ nastal před nebo po rozhodném dni nepřihlíží k takovému případnému prodloužení. Důvodem je to, že rozhodný den má být stanoven pevně, avšak okamžik, ke kterému se váže, je možné za určitých okolností u konkrétního poplatníka odložit na pozdější den, což by bylo v rozporu s tímto cílem, stanovit tento den k pevnému datu. K bodu 2: Stanoví se rozhodný den 31. března 2020, od kterého dojde k faktickému zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, pokud v tento den nebo později skončí lhůta pro podání daňového přiznání. Přechodné ustanovení tak výslovně stanoví, že daňové povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, tedy v minulosti, u kterých lhůta pro podání daňového přiznání uplyne od tohoto rozhodného dne, zanikají. Účelem tohoto přechodného ustanovení je zároveň posílení právní jistoty, neboť zásadně stejného okruhu poplatníků se také týká prominutí úroků z prodlení resp. pokuty za opožděné tvrzení daně podle výroků I. a II. rozhodnutí ministryně financí č. 6/2020 FZ o prominutí příslušenství daně, zálohy na daň a správního poplatku z důvodu mimořádné události, vyhlášené ve Finančním zpravodaji č. 5/2020. Toto prominutí je podmíněno zaplacením daně resp. podáním daňového přiznání do 31. srpna 2020. Tímto přechodným ustanovením je postaveno najisto, že v souvislosti se zrušením zákonného opatření Senátu zaniknou těmto poplatníkům všechny daňové povinnosti, a to přesto, že nedojde k naplnění podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Úroky z prodlení, které by v souvislosti s nezaplacením daně z nabytí nemovitých věcí vznikly, případně byly již zaplaceny, pokud by platnost tohoto rozhodnutí nebyla prodloužena do dne nabytí účinnosti zákona, rovněž zanikají ex tunc. Důvodem je to, že úroky z prodlení jako příslušenství daně sledují podle § 2 odst. 5 daňového řádu osud daně. Výše uvedené znamená, že se tato právní úprava vztahuje na nabytí nemovité věci v případech, kdy k provedení vkladu do katastru nemovitostí došlo od prosince 2019 nebo, pokud nemovitá věc není evidována v katastru nemovitostí, k nabytí vlastnického práva došlo od prosince 2019. Toto přechodné ustanovení se nevztahuje na případy vzniku daňové povinnosti od účinnosti zákona, protože v důsledku zrušení zákonného opatření Senátu bude od toho dne daň z nabytí nemovitých věcí zcela zrušena, a tedy nová daňová povinnost již nebude moci vzniknout. Právní skutečnost, ke které se váže rozhodný den, byla určena s ohledem na to, aby od rozhodného dne již žádnému nabyvateli nemovité věci nevznikla povinnost platit daň z nabytí nemovitých věcí. Rozhodný den se neváže ke vzniku daňové povinnosti, kterou je nabytí nemovité věci, protože v případě, kdy by stále probíhalo vkladové řízení, mohl by nabyvatel účelově vzít návrh na povolení vkladu do katastru nemovitých věcí zpět a obratem jej podat znovu, čímž by mohlo dojít k obejití stávající daňové povinnosti, která má být zachována (srov. bod 1). Daňová povinnost zaniká ex lege ke dni nabytí účinnosti zákona. Pokud poplatník daně z nabytí nemovitých věcí již zaplatil daň a jeho daňová povinnost zanikla, může podat žádost o vrácení vratitelného přeplatku podle daňového řádu. Obdobně jako v bodě 1 se stanoví, že se nepřihlíží k prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle daňového řádu, a to ze stejných důvodů, jako je tomu v bodě 1.

K části druhé K čl. III K bodu 1 (§ 4 odst. 1 písm. a))

Navrhuje se legislativně technická úprava, kterou se zpřesňuje obsah tohoto ustanovení, když se formulace „uspokojení vlastní bytové potřeby“ nahrazuje formulací „obstarání vlastní bytové potřeby“. Tato změna se navrhuje ve všech místech výskytu v ustanoveních § 4 odst. 1 písm. a), písm. b) i písm. v) zákona o daních z příjmů.

K bodu 2 (§ 4 odst. 1 písm. b))

V souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí se navrhuje rovněž prodloužení lhůty pro tzv. časový test u příjmů z prodeje těch nemovitých věcí, které byly pořízeny pro jinou potřebu než pro potřebu vlastního bydlení. V zásadě se tak odnímá větší část daňové výhody, kterou mají v tuto chvíli investoři, kteří investují do nemovitých věcí, čímž se vytvoří větší prostor pro pořizování vlastního bydlení. Dosavadní výhoda těchto investorů (spočívající především v poměrně krátkém časovém testu v délce 5 let, kdy se vyplatí posečkat s prodejem této nemovité věci až po uplynutí uvedené lhůty s nezanedbatelnou úsporou daně z příjmů) pozbyde po prodloužení na 10 let na lukrativnosti a lze tak předpokládat, že aktivity investorů se v tomto směru omezí a část kapacit nemovitých věcí určených k bydlení se uvolní ve prospěch skutečných zájemců o bydlení. Současná situace na trhu svědčí o výrazném nedostatku těchto nemovitých věcí. Tato změna, původně navržená jako součást tzv. balíčku změn daňových zákonů pro rok 2021, byla spojena s tímto návrhem, a to z důvodu, že investorské prostředí bude též silně ovlivněno právě zrušením daně z nabytí nemovitých věcí, a je proto vhodné navrhnout obě změny zároveň, a to včetně změn souvisejících s touto úpravou, které jsou též součástí tzv. balíčku změn daňových zákonů pro rok 2021. V současné době je podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů od daně z příjmů fyzických osob osvobozen příjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem neosvobozený podle písmene a) zákona o daních z příjmů (písmeno a) se týká především rodinného domu nebo bytové jednotky, ve kterých má prodávající bydliště), přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 5 let. Uvedená doba 5 let se zkracuje v případech stanovených větou druhou písmene b). Z hlediska daně z příjmů fyzických osob se preferuje ponechat osvobození příjmu z prodeje nemovitých věcí v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, tj. příjmu z prodeje nemovitých věcí, ve kterých má prodávající bydliště, tyto nemovité věci prodá a stěhuje se např. z důvodu získání práce v jiném místě nebo za účelem získání většího domu či bytu pro rozšiřující se rodinu. Naopak však není důvod již po 5 letech od nabytí vlastnictví osvobozovat od daně příjmy z prodeje nemovitých věcí z titulu spekulací na získání nezdaněného příjmu, kdy kupující již při koupi předmětné nemovité věci v mnoha případech počítá s tím, že danou nemovitou věc po 5 letech výhodně prodá. Jde zejména o pozemky nebo bytové domy. Z tohoto důvodu se navrhuje prodloužení doby trvání vlastnického práva k nemovité věci nezbytné pro posouzení v rámci tzv. časového testu z dosavadních 5 na 10 let. Na nemovité věci nabyté před 1. lednem 2021 se použije dosavadní právní úprava (viz přechodná ustanovení).

K bodu 3 (§ 4 odst. 1 písm. b) úvodní část ustanovení)

V návaznosti na předchozí novelizační bod, kterým dochází k prodloužení časového testu v případě příjmů z prodeje nemovitých věcí, které nejsou určeny k bydlení, se s cílem zmírnit dopady navrhovaného prodloužení časového testu navrhuje doplnit, že v případě, kdy prodávající nebo bývalý spoluvlastník nesplní nově prodloužený časový test, bude tento příjem od daně z příjmů fyzických osob osvobozen, pokud prodávající nebo bývalý spoluvlastník získané prostředky použije na obstarání vlastní bytové potřeby. Jde o obdobné pravidlo, jaké zákon stanoví pro osvobození příjmů z prodeje nemovitých věcí, ve kterých má prodávající bydliště po dobu kratší než 2 let před prodejem, tj. § 4 odst. 1 písm. a) věta druhá zákona o daních z příjmů. Konkrétní pravidla pro osvobození příjmu, které je podmíněno vynaložením prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, budou jednotně upravena v novém ustanovení § 4b zákona o daních z příjmů.

K bodu 4 (§ 4 odst. 1 písm. v))

Navrhuje se legislativně technická úprava, kterou se odstraňuje nadbytečná zdvojená formulace „použil nebo použije“. Význam normy zůstává nadále zachován i při užití slova „použije“. Dále se navrhuje úprava, kterou se zpřesňuje obsah tohoto ustanovení, když se formulace „uspokojení vlastní bytové potřeby“ nahrazuje formulací „obstarání vlastní bytové potřeby“. Tato změna se navrhuje ve všech místech výskytu v ustanoveních § 4 odst. 1 písm. a), písm.

b) i písm. v) zákona o daních z příjmů.

K bodu 5 (§ 4 odst. 1 písm. v))

Tímto bodem se zrušuje část tohoto ustanovení, která se navrhuje přesunout do nového § 4b. Nadále v ustanovení § 4 odst. 1 písm. v) zůstane upraven výčet tří osvobozených příjmů, kterými jsou (i) příjem získaný formou nabytí vlastnictví k jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, jako náhrady za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, (ii) náhrada (odstupné) za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a (iii) příjem z úplatného převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. Tyto příjmy nejsou duplicitně upraveny v žádném jiném samostatném ustanovení v rámci § 4 odst. 1 (např. na rozdíl od příjmů podle § 4 odst. 1 písm. a)) a v případě podmínění osvobození vynaložením získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby se na ně bude aplikovat nové ustanovení § 4b upravující jednotně tento režim. Díky vložení nového § 4b již není potřeba výslovně uvádět, že se režim zde uvedený obdobně použije i na příjmy z prodeje podle § 4 odst. 1 písm. a) v případě vynaložení získaných prostředků na vlastní bytovou potřebu. Proto se navrhuje tuto část ustanovení § 4 odst. 1 písm.

v) zrušit. Stávající konstrukce několika vět v témže ustanovení uvozených slovem „obdobně“ působí systematické a výkladové obtíže. Tímto návrhem se tato nežádoucí konstrukce odstraňuje.

K bodu 6 (§ 4b)

Smyslem navrhovaného ustanovení je centralizovat podmínky, které musí poplatník splnit, chce-li na svůj příjem uplatnit osvobození podmíněné použitím těchto prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby. Ve stávajícím znění zákona o daních z příjmů je úprava těchto podmínek roztříštěna do více ustanovení, konkrétně do § 15 odst. 3, vymezujícího pojem bytové potřeby, a do § 4 odst. 1 písm. a) a písm. v), obsahujících podmínky pro použití prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, aniž by z textace jasně plynul vzájemný vztah těchto ustanovení. K odstavci 1: V důsledku zrušení § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů, který obsahoval vymezení bytové potřeby pro účely daní z příjmů, se navrhuje přesunout institut bytové potřeby do nového ustanovení § 4b, konkrétně do jeho prvního odstavce. Bytovou potřebou je mimo jiné koupě pozemku, na kterém bude v zákonem stanovené lhůtě zahájena výstavba bytového domu, rodinného domu nebo jednotky nebo změna stavby (písm. b)), nebo pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v písmenu c). Nabude-li tedy poplatník uvedenou věc úplatně jiným způsobem než koupí, např. na základě výkonu rozhodnutí provedeného dražbou v rámci exekučního řízení, nejednalo by se tedy již o bytovou potřebu. Protože toto rozdílné zacházení s různými druhy nabytí nemovité věci není odůvodněné, bude nově § 4b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů zahrnovat všechny formy úplatného nabytí vlastnického práva k těmto věcem. Totéž platí obdobně v případě bytové potřeby v podobě koupě bytového domu, rodinného domu, rozestavěné stavby těchto domů nebo jednotky (písm. c)), proto bude nově také § 4b odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů zahrnovat všechny formy úplatného nabytí vlastnického práva k věcem zde vyčteným. Rozšířením pojmu bytová potřeba se rozšiřuje i možnost osvobození příjmů z prodeje nemovité věci nebo náhrady za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, vyplacené uživateli této jednotky nebo bytu. Daná osvobození jsou v případě, že poplatník nesplňuje příslušný časový test, vázána na podmínku poskytnutí prostředků takto získaných na obstarání vlastní bytové potřeby, kterou budou nově vedle koupě nemovité věci i jiné formy úplatného nabytí vlastnického práva k těmto věcem. V odstavci 1 písm. b) bodu 1 se dále navrhuje, aby se počátek běhu čtyřleté lhůty pro zahájení výstavby na pozemku poplatníka již neodvozoval od uzavření úvěrové smlouvy, ale právě od okamžiku nabytí vlastnického práva k pozemku. Tím se zaručí tytéž podmínky pro všechny poplatníky bez ohledu na zdroj financování výstavby. K odstavcům 2 až 5 obecně: Ačkoli by se mohlo zdát, že pro osvobození příjmu podle písm. a) v případě bytové potřeby stačí naplnit podmínky zde uvedené, tj. mít bydliště v prodávané nemovité věci bezprostředně před jejím prodejem i po dobu kratší dvou let a vynaložit získané prostředky na zajištění vlastní bytové potřeby (bez jakéhokoli dalšího omezení), není tomu tak. Díky formulaci současného § 4 odst. 1 písm. v), přesněji řečeno na základě poslední věty tohoto ustanovení, se pro osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) v případě obstarání vlastní bytové potřeby aplikují rovněž podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. v). Konkrétně se zde hovoří o (i) časovém omezení, do kdy poplatník musí získané peněžní prostředky vynaložit na zajištění vlastní bytové potřeby, (ii) povinnosti oznámit správci daně přijetí těchto prostředků a dále (iii) o režimu dodanění tohoto příjmu podle § 10, nejsou-li splněny všechny podmínky pro jeho osvobození. Na tuto diskrepanci upozornil také Nejvyšší správní soud, který judikatorně dovodil, že se podmínky pro osvobození příjmu z prodeje nemovitosti podle písmene a) nacházejí nejen zde, ale duplicitně rovněž v písmenu v) (podle znění v roce 2009 jde o písmeno u), podle stávajícího znění se však jedná o písmeno v)). V této souvislosti lze citovat rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. července 2015, čj. 4 Afs 86/2015: „…Krajský soud se nejdříve zabýval aplikací § 4 odst. 1 písm. a) a u) zákona o daních z příjmů ve znění rozhodném pro zdaňovací období roku 2009. K tomuto poznamenal, že relevantní pasáže obou ustanovení jsou zcela identické. Z důvodové zprávy k zákonu č. 669/2004 Sb., jímž se tyto pasáže staly součástí zákona o daních z příjmů, přitom nelze zjistit výslovný úmysl zákonodárce týkající se užití identického textu v obou ustanoveních. Krajský soud však následně podotkl, že z hlediska systematického výkladu je nutné na citovaná ustanovení nahlížet jako na úpravu duplicitní povahy. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) věty druhé v obecné rovině připouští, že osvobodit lze za splnění dalších podmínek též příjmy z prodeje nemovitosti, v níž měl daňový subjekt bydliště bezprostředně před prodejem po dobu kratší než dva roky. Samostatná aplikace tohoto ustanovení je nicméně fakticky vyloučena, neboť zde není stanovena lhůta, ve které má daňový subjekt příjem z prodeje nemovitosti na uspokojení bytové potřeby použít. Krajský soud proto dovodil, že § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů je nutné aplikovat ve spojení s písmenem u) téhož ustanovení.“ Aby se odstranila nežádoucí duplicita v osvobození podle písmene a) a v), navrhuje se komplexně upravit režim osvobození příjmu podmíněného použitím získaných peněžních prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby v samostatném ustanovení, na které bude implicitně odkazováno v ustanoveních § 4 odst. 1 písm. a), b) a v) prostřednictvím sousloví/pojmu „obstarání vlastní bytové potřeby“. Dalším po legislativně technické stránce nežádoucím jevem, který se tímto navrhovaným ustanovením odstraní, je současná konstrukce písmene v), na jehož konci se několikrát opakuje věta začínající slovem „obdobně“. Tato konstrukce je nežádoucí, jelikož působí (nejen výše uvedené) výkladové problémy, když z normy neplyne zcela jasně, k čemu konkrétně se slovo „obdobně“ váže, a obecně nepřispívá k jasnosti a srozumitelnosti právního řádu.

K odstavci 2: Do odstavce 2 se navrhuje přesunout další z pravidel uvedených v současném znění § 4 odst. 1 písm. v). Poplatník tak má i nadále povinnost oznámit správci daně získání příjmu, a to do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovacího období, ve kterém k přijetí těchto prostředků došlo. Účelem tohoto oznámení je především informovat správce daně o záměru poplatníka využít osvobození příjmu podmíněné použitím získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby. Podání oznámení o získání prostředků pro účely osvobození příjmu podmíněné použitím získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby (dále také jen „oznámení o získání prostředků“) je tak podmínkou, kterou je nezbytné naplnit, aby mohl být příjem osvobozen od daně z příjmů na základě použití získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, viz dále. Oznámení o získání prostředků je podáním podle daňového řádu a řídí se ustanoveními § 70 až § 74 daňového řádu. V souvislosti s navrhovanou právní úpravou oznámení o získání prostředků se však nepoužije institut postupu k odstranění pochybností, na základě kterého by správce daně v případě, že by měl pochybnost o správnosti nebo úplnosti údajů uvedených v oznámení o získání prostředků, vyzval poplatníka k jejich vysvětlení nebo doplnění. Tento institut, jehož cílem je přispět k zjištění a stanovení daňové povinnosti ve správné výši, se podle § 89 daňového řádu uplatňuje na daňová tvrzení a další písemnosti předložené daňovým subjektem v případě, že má správce daně pochybnosti o jejich správnosti, průkaznosti nebo úplnosti. Jedná se tedy o situace, kdy daňový subjekt správci daně něco tvrdí a správce daně má zájem na bezprostředním a neprodleném zjištění a ověření řádného splnění daňových povinností daňovým subjektem a tedy i správnosti takového tvrzení. Oznámení o získání prostředků má však odlišný charakter, protože poplatník jím uplatňuje své právo využít osvobození příjmu podmíněné použitím získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby. Institut postupu k odstranění pochybností u něho tedy není účelný. Institut o vadách podání zakotvený v § 74 daňového řádu se však v těchto případech použije, neboť oznámení o získání prostředků je podáním a použití tohoto institutu není nijak vyloučeno. V případě, že tedy oznámení bude obsahovat vady, bude daňový subjekt na tyto vady podle § 74 daňového řádu upozorněn a dostane možnost je odstranit. V případě, že budou vady odstraněny ve lhůtě stanovené správcem daně, budou výdaje uplatnitelné od okamžiku původního oznámení (viz § 74 odst. 3 daňového řádu). Pokud však daňový subjekt vady ve stanovené lhůtě neodstraní, stane se oznámení neúčinným. Vzhledem ke skutečnosti, že oznámením o získání prostředků poplatník uplatňuje své právo využít osvobození příjmu podmíněné použitím získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, nelze jej v případě neučinění tohoto oznámení sankcionovat za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy upravené ustanovením § 247a daňového řádu. Zásadním důsledkem neučinění oznámení vůči správci daně je nemožnost využít osvobození tohoto příjmu v režimu ustanovení § 4b zákona o daních z příjmů. K odstavci 3: V návaznosti na splnění podmínky v odstavci 2, tedy oznámení získání prostředků správci daně, obsahuje odstavec 3 alternativní způsob splnění časové podmínky, je-li osvobození příjmu vázáno na použití prostředků na vlastní bytovou potřebu - jinými slovy do kdy je potřeba tyto prostředky tímto způsobem vynaložit. Fakticky se jedná o převzetí podmínek, které byly obsaženy ve stávajícím znění písmene v) a pomocí složitých legislativních konstrukcí se uplatňovaly i pro osvobození příjmů podle písmene a) a nově také podle písmene b). V písmenu a) se stanovuje časový limit pro vynaložení získaných prostředků na vlastní bytovou potřebu poté, co poplatník tyto prostředky získá. Poplatník tak tyto prostředky musí stanoveným způsobem vynaložit do konce zdaňovacího období (tedy kalendářního roku) bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém poplatník tyto prostředky získal. Alternativou k prve uvedenému časovému limitu je v písmenu b) uvedená možnost vynaložení částky odpovídající získaným prostředkům ještě předtím, než je poplatník reálně získá. V takovém případě může tuto částku stanoveným způsobem vynaložit pouze v časovém intervalu od prvního dne zdaňovacího období, které bezprostředně předchází tomu zdaňovacímu období, ve kterém poplatník tyto prostředky obdrží, do dne, kdy poplatník tyto prostředky reálně získá. Zároveň dochází ke sjednocení tohoto časového limitu oproti stávajícímu znění písmene v), podle kterého lhůta pro vynaložení prostředků před jejich nabytím nebyla stejně dlouhá jako lhůta pro vynaložení po jejich nabytí. Navrhuje se stejně dlouhý časový interval pro vynaložení peněžních prostředků na vlastní bytovou potřebu před i po jejich získání. K odstavci 4: V odstavci 4 se navrhuje pravidlo pro příjem, pokud poplatník v časovém intervalu podle předchozího odstavce nevynaloží takto získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby. Tento příjem se pak stává ostatním příjmem podle § 10 zákona o daních z příjmů a v tomto režimu musí být přiznán a zdaněn. Opět se tak jedná o obdobu stávajícího znění písmene v), ovšem s tím rozdílem, že se toto pravidlo formuluje obecně, nikoli pouze pro náhradu (odstupné). Tím se odstraňují výkladové obtíže související s „obdobnou“ aplikací stávajícího znění § 4 odst. 1 písm. v) i na příjmy podle § 4 odst. 1 písm. a). Důvodem pro zakotvení oznámení o získání prostředků podle odstavce 2 jakožto podmínky pro aplikaci ustanovení o osvobození příjmu podmíněné vynaložením prostředků na bytovou potřebu byla snaha jednoznačně odlišit následující dvě situace, které by v praxi mohly vyvolávat přinejmenším aplikační nejasnosti. Když totiž poplatník toto oznámení vůči správci daně neučiní, není v podstatě možné rozeznat případy, kdy (i) poplatník sice má v úmyslu vynaložit získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby, pouze ale neučinil oznámení, od případů, kdy (ii) poplatník od počátku nemá v úmyslu vynaložit získaný příjem na bytovou potřebu, ale pouze využívá možnosti pozdějšího zdanění tohoto příjmu (po uplynutí lhůty pro vynaložení prostředků). Jediným možným způsobem, jak výše nastíněné případy odlišit, je zavedení povinnosti poplatníka aktivně oznámit správci daně přijetí (potenciálně osvoboditelného) příjmu z prodeje nemovité věci. Tím dá poplatník správci daně najevo, že má zájem na osvobození získaného příjmu vynaložením na vlastní bytovou potřebu, a ocitne se tak v režimu ustanovení § 4b. V souladu s tímto ustanovením pak mohou nastat následující situace:

- Poplatník oznámí úmysl prodejem nemovité věci získané finanční prostředky investovat do bytové potřeby a včas tak učiní - v tomto případě je tedy příjem z prodeje osvobozen.

- Poplatník oznámí úmysl prodejem nemovité věci získané finanční prostředky investovat do bytové potřeby, ale do roka tak neučiní. Podle § 4b odst. 4 ZDP tedy bude příjmy z prodeje nemovité věci zdaňovat ve zdaňovacím období bezprostředně následujícím po zdaňovacím období, v němž příjem z prodeje nemovité věci získal.

- Pokud poplatník vůči správci daně neučiní oznámení podle odstavce 2, avšak získané peněžní prostředky včas vynaloží na vlastní bytovou potřebu, pak bude z důvodu neučinění oznámení rovněž povinen příjem zdanit ve zdaňovacím období, kdy příjem z prodeje nemovitosti získal.

- V případě, že poplatník neoznámí a ani prostředky neproinvestuje na bytovou potřebu, se tento příjem opět zdaňuje ve zdaňovacím období, kdy příjem z prodeje nemovitosti získal. K odstavci 5: Navrhuje se speciální ustanovení pro bytovou potřebu podle odstavce 1 písm. b) bodu 1, tj. pořízení pozemku. Ohledně možnosti uplatnit osvobození podmíněné vynaložením prostředků z prodeje na bytovou potřebu a pro samotné nabytí této bytové potřeby (zde pozemku) se i zde aplikují obecná pravidla (§ 4b odst. 2 a 3). V případě bytové potřeby v podobě pořízení pozemku, na kterém poplatník hodlá stavět, se však navrhuje speciální pravidlo zohledňující dodatečnou lhůtu 4 let od nabytí pozemku pro zahájení výstavby na něm. Mohou tudíž nastat následující situace:

- V případě, že poplatník učiní oznámení vůči správci daně podle odstavce 2, včas nabyde pozemek a využije tohoto časového rozmezí pro zahájení výstavby, bude jeho příjem z prodeje osvobozen od daně z příjmů.

- Pokud poplatník učiní oznámení vůči správci daně, avšak do konce následujícího zdaňovacího období po získání prostředků pozemek nenabyde, pak bude příjem z prodeje nemovité věci zdaňovat ve zdaňovacím období bezprostředně následujícím po zdaňovacím období, kdy příjem z prodeje nemovité věci získal.

- Pokud poplatník učiní oznámení vůči správci daně, do konce následujícího zdaňovacího období po získání prostředků nabyde vlastnické právo k pozemku, avšak do 4 let od nabytí pozemku nezahájí výstavbu, bude jeho příjem podléhat zdanění v posledním zdaňovacím období, ve kterém uplyne čtyřletá lhůta pro zahájení výstavby.

- Pokud poplatník do konce následujícího zdaňovacího období po získání prostředků nabyde vlastnické právo k pozemku, do 4 let od nabytí pozemku zahájí výstavbu, avšak neučiní oznámení vůči správci daně, bude jeho příjem podléhat zdanění ve zdaňovacím období, v němž příjem z prodeje nemovitosti získal.

- Pokud poplatník do konce následujícího zdaňovacího období po získání prostředků nabyde vlastnické právo k pozemku, avšak do 4 let od nabytí pozemku nezahájí výstavbu ani neučiní oznámení vůči správci daně, bude jeho příjem rovněž podléhat zdanění ve zdaňovacím období, v němž příjem z prodeje nemovitosti získal. V případě, že poplatník učiní oznámení vůči správci daně podle odstavce 2, včas nabyde pozemek, ale ve lhůtě 4 let pro zahájení výstavby na pozemku pozbyde vlastnické právo k tomuto pozemku (např. z důvodu jeho prodeje), rovněž nedojde k naplnění podmínek pro osvobození tohoto příjmu. Proto se navrhuje, aby tento příjem podléhal zdanění podle § 10 zákona o daních z příjmů v tom zdaňovacím období, v němž poplatník trvale pozbyl předmětný pozemek.

K bodu 7 (§ 10 odst. 5 věta devátá a desátá)

Tato změna je navrhována v souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí. Z toho důvodu se navrhuje také zrušení možnosti uplatnit zaplacenou daň z nabytí nemovitých věcí jako výdaj v rámci daně z příjmů. Úprava rovněž reaguje na to, že podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění po novele provedené zákonem č. 254/2016 Sb., již u této daně neexistuje institut ručitele a poplatníkem této daně je vždy nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Tato změna byla původně navržena jako součást tzv. balíčku změn daňových zákonů pro rok 2021, ale z důvodu zrušení daně z nabytí nemovitých věcí byla spojena s tímto návrhem.

K bodu 8 (§ 15 odst. 3 a 4)

V souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí se navrhuje zrušení odpočtu částky, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru podle § 15 odst. 3 a 4, od základu daně. Zrušení tohoto institutu, který byl do zákona o daních z příjmů zapracován s jednoznačným úmyslem podpory zajištění vlastního bydlení, a který však podporoval pouze část poplatníků, tj. ne ty, kteří nevyužijí dluhového financování, navazuje na záměr vlády omezovat použití daňových výjimek zachycený v jejím Programovém prohlášení. Tato úprava je částečně také opatřením zmírňujícím dopady zrušení daně z nabytí nemovitých věcí do veřejných rozpočtů. Institut odpočtu úroků z hypotečního úvěru či úvěru poskytnutého stavební spořitelnou od základu daně doposud částečně sloužil také jako opatření kompenzující povinnost uhradit daň z nabytí nemovitých věcí. Zrušením daně z nabytí nemovitých věcí se poplatníkům ponechá k volné dispozici ta částka, kterou by jinak byli povinni na této dani uhradit, tedy již není nezbytné umožnit postupné navrácení této částky v průběhu let prostřednictvím daňových odpočtů úroků. K dané úpravě jsou navržena přechodná ustanovení v čl. IV.

K bodu 9 (§ 15 odst. 7)

Navrhuje se legislativně technická úprava v důsledku zrušení odstavců 3 a 4 a přečíslování následujících odstavců tohoto ustanovení.

K bodu 10 (§ 24 odst. 2 písm. ch))

V souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí se navrhuje zrušení možnosti uplatnění zaplacené daně z nabytí nemovitých věcí jako výdaje podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Možnost uplatnění daně z nemovitých věcí a ostatních daní a poplatků jako výdaj však zůstává zachována. Úprava rovněž reaguje na to, že podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění po novele provedené zákonem č. 254/2016 Sb., již u této daně neexistuje institut ručitele a rušená slova v ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) jsou tedy obsoletní. Tato změna byla původně navržena jako součást tzv. balíčku změn daňových zákonů pro rok 2021, ale z důvodu zrušení daně z nabytí nemovitých věcí byla spojena s tímto návrhem.

K bodu 11 (§ 24 odst. 2 písm. u))

V souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí se stejně jako v § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů navrhuje zrušení možnosti uplatnění daně z nabytí nemovitých věcí jako výdaje podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů i v případě, že ji při prodeji nemovité věci ve společném jmění manželů zaplatil druhý manžel.

K bodu 12 (§ 38k odst. 5 písm. e))

V souvislosti se zrušením nezdanitelné části základu daně z titulu zaplacených úroků z úvěru na obstarání bytové potřeby podle § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů již poplatník nebude muset prohlašovat plátci daně výši zaplacených úroků z předmětných úvěrů ani ostatní skutečnosti doposud vymezené ustanovením § 38k odst. 5 písmene e). Z toho důvodu se navrhuje zrušit písmeno e) a ostatní písmena přeznačit.

K bodu 13 (§ 38k odst. 5 písm. e))

Navrhuje se legislativně technická úprava v důsledku zrušení § 15 odstavců 3 a 4 a přečíslování následujících odstavců téhož ustanovení.

K bodu 14 (§ 38 k odst. 5 písm. f))

Navrhuje se legislativně technická úprava v důsledku zrušení § 15 odstavců 3 a 4 a přečíslování následujících odstavců téhož ustanovení.

K bodu 15 (§ 38k odst. 5 písm. g))

Navrhuje se legislativně technická úprava v důsledku zrušení § 15 odstavců 3 a 4 a přečíslování následujících odstavců téhož ustanovení.

K bodu 16 (§ 38l odst. 1 písm. b) až g))

V souvislosti se zrušením nezdanitelné části základu daně z titulu zaplacených úroků z úvěru na obstarání bytové potřeby podle § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů již poplatník nebude mít povinnost prokazovat plátci daně nárok na nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 3 a 4. Ustanovení § 38l odst. 1 písmena b) až g) se tím stala obsolentními, a navrhuje se proto jejich zrušení. Zároveň dochází k přeznačení následujících písmen.

K čl. IV K bodu 1

Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona za zdaňovací období započatá před účinností čl. III (1. ledna 2021), se použijí právní předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti čl. III (dosavadní právní předpisy).

K bodu 2

Navrhuje se přechodné ustanovení, podle kterého se osvobození podle § 4 odst. 1 písm. b) ve znění tohoto zákona (prodloužení časového testu z dosavadních 5 na 10 let a osvobození v případě, kdy tato doba nepřesáhla 10 let, pokud jsou prostředky použity na obstarání bytové potřeby) použije až na nově nabyté nemovité věci ode dne nabytí účinnosti čl. III, tj. nabyté od 1. ledna 2021. Jinými slovy řečeno, na příjem z prodeje nemovité věci nebo příjem z vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci neosvobozený podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů plynoucí od 1. ledna 2021, pokud k nabytí nemovité věci došlo před tímto dnem, se použije dosavadní právní úprava, tj. časový test 5 let.

K bodu 3

Navrhuje se přechodné ustanovení, podle kterého se zrušení možnosti uplatnit si od základu daně úroky zaplacené z úvěru ze stavebního spoření, z hypotečního úvěru poskytnutého bankou, jakož i úvěru poskytnutého stavební spořitelnou nebo bankou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem použitých na financování bytové potřeby vymezených podle dosavadního § 15 odst. 3 písm. a) a až g) zákona o daních z příjmů za podmínek současného § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů použije až na obstarané bytové potřeby od 1. ledna 2022.

K bodu 4

Toto přechodné ustanovení se týká bytové potřeby upravené v § 4b odst. 1 písm. h) (dříve § 15 odst. 3 písm. h) zákona o daních z příjmů), tedy splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v písmenech a) až g) tohoto ustanovení, pokud jsou splněny podmínky pro tyto bytové potřeby. V návaznosti na zrušení odpočtu úroků z úvěrů podle dosavadního § 15 odst. 3 a 4 se tímto přechodným ustanovením zajišťuje, že se tato změna nebude týkat úvěrů zde vyčtených, které si poplatník sjedná sice po 1. lednu 2022, avšak za účelem splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb, které byly obstarány před 1. lednem 2022. Např. se tedy bude jednat o situace, kdy si poplatník sjednal hypoteční úvěr, za který si před 1. lednem 2022 pořídil byt k vlastnímu bydlení. Bude-li poplatník po 1. lednu 2022 potřebovat refinancovat tuto svou hypotéku tím, že si za účelem jejího splacení sjedná další úvěr, pak se na tento nově sjednaný úvěr bude vztahovat režim před 1. lednem 2022, tzn., poplatník bude mít v případě tohoto nového úvěru zachovanou možnost odečíst zaplacené úroky od základu daně.

K bodu 5

Úpravy v § 10 odst. 5 větě deváté a desáté a v § 24 odst. 2 písm. ch) a písm. u) zákona o daních z příjmů jsou činěny v souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí tímto zákonem. Přechodné ustanovení zajišťuje v případě, kdy bude daň z nabytí nemovitých věcí zaplacená jejím poplatníkem na základě přechodných ustanovení čl. II i po účinnosti tohoto zákona, její uplatnění jako výdaje podle zákona o daních z příjmů. V § 10 odst. 5 větě deváté a v § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů se současně reaguje na skutečnost, že podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění po novele provedené zákonem č. 254/2016 Sb., již u této daně neexistuje institut ručitele a poplatníkem této daně je vždy nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Vzhledem k přechodnému ustanovení v novele č. 254/2016 Sb., podle kterého se na daňové povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti dané novely použije zákonné opatřené Senátu, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti dané novely, však nabytím účinnosti dané novely nezaniká povinnost ručitele daň zaplatit, a může tak dojít k situacím, kdy ručitel daň zaplatí kdykoli ve lhůtě pro placení daně, tedy i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Je tedy nutné nadále umožnit její uplatnění jako výdaje podle zákona o daních z příjmů i v tomto případě. Dále je toto přechodné ustanovení nutné s ohledem na situace, kdy ručitel nebo poplatník daně z nabytí nemovitých věcí sice daň z nabytí nemovitých věcí zaplatil již v minulosti, avšak příjem z úplatného převodu nemovité věci vznikne až po nabytí účinnosti čl. III (např. v důsledku delší lhůty splatnosti kupní ceny); vzhledem k tomu, že výdaj v podobě zaplacené daně z nabytí nemovitých věcí lze uplatnit až vůči příjmu z úplatného převodu, bude tento výdaj uplatněn až po nabytí účinnosti čl. III.

K části třetí K čl. V

V návaznosti na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí je třeba odkaz na tuto daň odstranit také ze zákona o Finanční správě České republiky, který se vůči této dani legislativně vymezuje.

K čl. VI

V rámci přechodného ustanovení se z důvodu právní jistoty navrhuje stanovit, že Specializovaný finanční úřad ani po nabytí účinnosti tohoto zákona nevykonává správu daně z nabytí nemovitých věcí.

K části čtvrté K čl. VII

V návaznosti na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí je třeba odkaz na tuto daň odstranit také z taxativního výčtu daní, na které se vztahuje zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní.

K čl. VIII

Zachovává se možnost uplatňovat zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní vzhledem k daňovým povinnostem a k s nimi souvisejícími právy a povinnostmi, které přetrvají i po účinnosti tohoto zákona (srov. čl. II).

K části páté K čl. IX

V případě částí první je žádoucí, aby tato právní úprava nabyla účinnosti co nejdříve, aby poplatníci nebyli nuceni podávat daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a správce daně nemusel tuto daň vyměřovat, což by s ohledem na rozhodný den nebylo racionální a hospodárné. Současně lze konstatovat, že jde o opatření ve prospěch poplatníků, a je tedy dán naléhavý obecný zájem na tom, aby ustanovení nabyla účinnosti k dřívějšímu datu. V případě části třetí a čtvrté pak platí, že jejich účinnost musí být navázána na účinnost části první, a tedy je také dán naléhavý obecný zájem na tom, aby ustanovení nabyla účinnosti k dřívějšímu datu. Pokud jde o čl. III a IV, v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, se navrhuje účinnost k 1. lednu 2021, což je také první den zdaňovacího období daně z příjmů fyzických osob.

V Praze dne 30. dubna 2020

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí: JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.