Je předkládán vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dále zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
Cílem novely je pokračovat v transpozici směrnic Evropských společenství v oblasti kosmetických prostředků a výrobků pro styk s potravinami, v oblasti ochrany zdraví při práci a v oblasti stravovacích služeb a sladit právní úpravu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie (č. 18/2004 Sb.).
Návrhem je provedena zejména transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku. Tato směrnice směřuje (v souvislosti se směrnicí Rady 86/609/EHS ze dne 24. listopadu 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely) ke stanovení pravidel zajišťujících optimální ochranu zvířat používaných ke zkoušení kosmetických prostředků do doby, než bude ve Společenství zaveden úplný zákaz těchto zkoušek a zákaz prodeje kosmetických prostředků zkoušených na zvířatech. Citované směrnice Evropských společenství zajišťují používání alternativních metod, vylučujících použití zvířat v pokusech s tím, že taková metoda musí poskytovat úroveň ochrany rovnocennou s úrovní konvenčních metod, které mají být nahrazeny.
Dosud jsou na úrovni Společenství přijímány pouze takové alternativní metody, které jsou vědecky validovány (ověřeny) Evropským střediskem pro validaci alternativních metod (ECVAM) nebo Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), a jsou použitelné pro celý sektor chemie. Bezpečnost kosmetických prostředků a jejich ingrediencí však může být zajištěna i použitím alternativních metod, které nemusí být použitelné pro všechna užití chemických přísad. Bezpečnost finálních kosmetických prostředků lze zajistit již na základě vědomostí o bezpečnosti ingrediencí, které obsahují. Proto bylo rozhodnuto zakázat zkoušení finálních kosmetických prostředků na zvířatech a k tomu vypracovat pokyny, které usnadní použití metod, které nevyužívají pro posouzení bezpečnosti pokusy na zvířatech, a to zejména v malých a středních podnicích.
Transponovaná směrnice ES směřuje k zajištění bezpečnosti ingrediencí používaných v kosmetických prostředcích použitím alternativních metod, které nevyužívají pokusů na zvířatech a jsou validovány na úrovni Společenství nebo schváleny jako vědecky validované střediskem ECVAM, a to s ohledem na stupeň ověření této metody v rámci OECD. Po konzultaci s Vědeckým výborem pro kosmetické prostředky a nepotravinové výrobky určené spotřebiteli (SCCNFP) o použitelnosti validovaných alternativních metod v oblasti kosmetických prostředků má Komise ES zveřejnit validované nebo schválené metody uznané jako použitelné pro ingredience kosmetických prostředků.
S cílem dosáhnout nejvyššího možného stupně ochrany zvířat pak bude stanovena lhůta pro zavedení zákazu pokusů na zvířatech s konečnou platností. K tomu budou stanoveny harmonogramy lhůt pro zákaz prodeje kosmetických prostředků, které v konečném složení, složení ingrediencí nebo v kombinaci ingrediencí byly zkoušeny na zvířatech a dále lhůt pro zákaz každé v současné době používané zkoušky, prováděné na zvířatech, rozložené do maximálně šesti let od data účinnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES, tj. od data 11. září 2004. S ohledem na skutečnost, že pro zkoušení toxicity po opakované dávce, toxicity pro reprodukci a toxikokinetiky dosud nejsou zvažovány žádné alternativy, uvažuje harmonogram o zákazu prodeje kosmetických prostředků, u nichž se zkoušky na zvířatech provádějí, maximálně do 10 let od uvedeného data. Harmonogram však bude Komisí ES dále upravován.
Dále Komise ES přistoupí k tvorbě společných kritérií pro značení skutečnosti, že v souvislosti s vývojem kosmetického prostředku nebyly prováděny žádné pokusy na zvířatech, na obale kosmetického prostředku.
S ohledem na to, že směrnici 2003/15/ES neodpovídá plně § 15 odst. 6 zákona č. 246/1992 Sb. v platném znění, bylo přikročeno ke změně tohoto ustanovení v části čtvrté, čl. V vládního návrhu zákona.
Směrnice 2003/15/ES obsahuje požadavek, aby látky, klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci kategorie 1 nebo 2 nebyly záměrně přidávány do kosmetických prostředků a látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci kategorie 3 a látky s podobným potenciálem nebyly záměrně přidávány do kosmetických prostředků, pokud nelze prokázat, že jejich koncentrace nepředstavuje nebezpečí pro zdraví spotřebitele. Za tímto účelem má přijmout Komise ES zvláštní opatření. Vzhledem k tomu, že forma a způsob, jak bude opatření Komise ES v této oblasti realizováno zatím nejsou známy, bude tato část směrnice 2003/15/ES implementována do vyhlášky Ministerstva zdravotnictví až po vydání opatření Komise ES.
Dále směrnice 2003/15/ES zpřesňuje značení minimální trvanlivosti kosmetických prostředků a značení přítomnosti látek, které mohou být u spotřebitelů přecitlivělých na parfémy závažnou příčinou kontaktních alergických reakcí, na obale kosmetického prostředku. Upravuje i obsah některých látek, které mohou způsobovat alergické reakce. Tyto části citované směrnice byly transponovány do textu novely vyhlášky č. 26/2001 Sb., vyhlášené pod č. 444/2004 Sb.
Na úseku ochrany zdraví zaměstnanců jsou vládním návrhem zákona harmonizovány podmínky práce s azbestem, a to podle směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. března 2003 novelizující směrnici Rady 83/477/EHS o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci.
V souvislosti s misí Evropské komise v ČR k problematice potravin včetně stravovacích služeb v lednu r. 2004 se doplňuje oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví o možnost nařídit ve stanovených případech odběr vzorků podávaných pokrmů. Úprava je harmonizována s Codex Alimentarius - doporučeným mezinárodním kodexem hygienické péče o potraviny.
Dále jsou ve vládním návrhu novely zákona č. 258/2000 Sb. zapracovány změny související s přijetím zákona o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie, změny směřující k zpřesnění a vyjasnění právní úpravy a některé legislativně technické úpravy.
Cestou změny zákona o přestupcích se dále navrhuje, aby v přestupkovém řízení mohly orgány ochrany veřejného zdraví ukládat blokové pokuty do výše 5000 Kč; stejné oprávnění již mají například Česká obchodní inspekce nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
Zákon o státní kontrole je novelizován v části týkající se pořádkových pokut. Platný zákon o státní kontrole dovoluje trestat fyzické osoby, které způsobily, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnosti uložené citovaným zákonem k provedení státní kontroly, uložením správní pokuty v termínu do jednoho měsíce ode dne nesplnění povinnosti. Soudní judikatura k tomuto termínu vychází z názoru, že pokuta musí být do uvedené lhůty jednoho měsíce uložena pravomocně a vykonatelně, tj. musí být provedeno správní řízení, vydáno rozhodnutí a pravomocně rozhodnuto o případném odvolání. To je vyloučeno s ohledem na procesní podmínky ukládání pořádkových pokut včetně doručování správních rozhodnutí. Proto se navrhuje prodloužení této lhůty tak, aby postih byl reálný.
Navržená právní úprava v části první, čl. I, bodu 5. může přinést zvýšené náklady pro veřejné rozpočty obcí a krajů, jsou-li provozovatelem vodovodu pro veřejnou potřebu nebo veřejné studny, a pro podnikatelskou sféru a ostatní osoby, které vyrábějí nebo dodávají pitnou vodu veřejnosti (§ 3 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví) v souvislosti se žádostí o stanovení mírnějšího hygienického limitu, doplněnou o hodnocení zdravotních rizik. Taková žádost se podává v případě, že ukazatel s nejvyšší mezní hodnotou není v pitné vodě dodržen. Odhaduje se v souvislosti s pořízením hodnocení zdravotních rizik v režimu § 83e zákona o ochraně veřejného zdraví (hodnocení může provést jen osoba, která je držitelem osvědčení o autorizaci), že půjde o náklady cca 20 000 Kč v případě, je-li třeba hodnotit řadu ukazatelů jakosti pitné vody, a náklady cca 3 až 4 000 Kč, jde-li o jeden hodnocený ukazatel. Dopad na státní rozpočet se z tohoto hlediska nepředpokládá.
Jednorázově zvýšené náklady přinese občanům vykonávajícím předmětnou pracovní činnost povinnost podle části první, čl. I, bodů 22 a 23. Navrhuje se uložit fyzickým osobám, přicházejícím u provozovatelů vodovodů pro veřejnou potřebu do styku s vodou, povinnost opatřit si s účinností od 1. května 2005 zdravotní průkaz. Zdravotní průkaz vydává praktický lékař nebo závodní lékař. Cenu za vydání zdravotního průkazu lze odhadnout na částku 150 Kč.
Navržená právní úprava v části první, čl. I, bodu 26. může přinést pro veřejné rozpočty obcí a krajů, event. pro státní rozpočet zvýšené náklady s ohledem na zavedení povinnosti osob provozujících stravovací služby zajistit proškolování zaměstnanců vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné ve stravovacích službách k získání a udržení znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví. Obecná povinnost fyzických osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné (§ 19 odst. 1), mezi něž patří i činnost ve stravovacích službách, mít znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví (dříve označované jako tzv. hygienické minimum) je v právním řádu upravena od r. 1984. Dosud šlo o povinnost fyzické osoby, která hodlá epidemiologicky závažnou činnost vykonávat, mít tyto znalosti, aniž by zákon upravoval podmínky pro jejich získání. Z tohoto předpokladu právní úprava nadále vychází u většiny činností epidemiologicky závažných, s výjimkou stravovacích služeb a výroby a oběhu potravin. Odchylnost právní úpravy v těchto oblastech je důsledkem transpozice směrnice Rady 93/43/EHS o hygieně potravin. Podle této směrnice povinnost zajistit vyškolení v otázkách hygieny potravin má provozovatel potravinářského podniku. Pod pojem „potravinářský podnik“ řadí čl. 2 citované směrnice jakýkoli veřejný nebo soukromý podnik, provozovaný za účelem zisku nebo bez něho, který se zabývá jakoukoli nebo všemi z činností: příprava, zpracování, výroba, balení, skladování, přeprava, distribuce, manipulace nebo nabídka k prodeji nebo dodávání potravin, za které se považují i pokrmy. Povinnost potravinářských podniků, vyrábějících potraviny nebo uvádějících potraviny do oběhu (tedy mimo oblast stravovacích služeb) již byla zapracována do novely zákona o potravinách (§ 3 zákona č. 110/1997 Sb.), vyhlášené pod č. 316/2004 Sb. Pro oblast stravovacích služeb se uvedená povinnost vkládá do § 24 zákona o ochraně veřejného zdraví. Požadavky na způsob a úroveň takového školení právo Evropských společenství nestanoví. Novela zákona o potravinách tuto otázku rovněž neřeší. I předložený návrh zákona proto ponechává na rozhodnutí provozovatele stravovací služby způsob jakým předmětnou povinnost zajistí. Protože jde o novou právní povinnost, chybí znalosti o ceně takového školení. Věcný rozsah znalostí je upraven v příloze č. 3 shora vyhlášky č. 490/2000 Sb.; časový rozsah školení není stanoven. Osobní náklady za 1 hodinu práce vysokoškolsky vzdělaného lektora činí v doškolovacím zařízení Ministerstva zdravotnictví, zřízeném v Brně, v letošním roce cca 205 Kč/hod. a jde-li o středoškolsky vzdělanou osobu cca 170 Kč/hod. Při organizování kursu pro zaměstnance mimo resort zdravotnictví se v tomto zařízení uvažuje s cenou cca 500 Kč/hod. Vhodným řešením organizace proškolování je spolupráce povinných osob, organizovaná cestou profesních svazů.
Pokud jde o část první, čl. I, bod 55. v nárocích na státní rozpočet, veřejné rozpočty, podnikatelskou sféru a občana nedošlo sice oproti stávajícímu stavu ke změně ve stanovení kdy je nutno měření hluku provést, ale podle současné právní úpravy může měření hluku provést kdokoli. V bodu 55. se navrhuje, aby měření hluku směli provést jen autorizované nebo akreditované osoby. Náklady na takové měření se obvykle pohybují v rozmezí od 5 do 10.000 Kč; ve složitějších případech, například při vytváření hlukových map, však mohou dosáhnout výše až 0,5 mil. Kč.
V ostatních částech vládní návrh zákona nepřináší zvýšené nároky na státní rozpočet, veřejné rozpočty ani přímé zvýšení nákladů pro podnikatelské subjekty. Návrh nemá sociální dopady ani dopady na životní prostředí. Je plně slučitelný se směrnicemi Evropské unie, uvedenými ve srovnávací tabulce (část VI. materiálu) a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky; není známa mezinárodní úmluva, s níž by byl vládní návrh zákona v rozporu.
K části první:
K bodu 1.
Platná právní úprava dosud neobsahovala referenční odkaz na směrnice Evropských společenství, se kterými je harmonizována. Vkládá se proto referenční odkaz, který uvádí směrnice Evropských společenství, s nimiž jsou zákon o ochraně veřejného zdraví a jeho předložená novela harmonizovány.
K bodu 2.
Definice výrobce se doplňuje tak, že se za výrobce považuje i osoba, na jejíž objednávku byl výrobek vyroben, a to za podmínky, že hodlá tento výrobek uvést na trh pod svým jménem. Tím se zohledňuje znění základní směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování zákonů členských států o kosmetických výrobcích.
K bodu 3.
Provozovny a zařízení, v nichž je pitná voda dodávána veřejnosti (veřejné objekty) mají z hlediska směrnice Rady ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu, zvláštní režim. Osoba, která dodává pitnou vodu do takové provozovny nebo zařízení se považuje za osobu, která dodává pitnou vodu pro veřejnou potřebu (§ 3 odst. 2 písm. d)). Tato osoba má povinnost nejméně v rozsahu prováděcího právního předpisu zajistit kontrolu jakosti dodávané pitné vody a další povinnosti, stanovené zákonem. Zjistí-li se, že nedodržení jakosti pitné vody do takového objektu je způsobeno vnitřním rozvodem nebo jeho údržbou, je odběratel pitné vody povinen okamžitě zjednat nápravu (§ 4 odst. 5). V praxi vznikají při interpretaci citovaného § 3 odst. 2 písm. d) pochybnosti o tom, zda mezi tato zařízení patří i zařízení stravovacích služeb. K jejich odstranění se navrhuje doplnit výčet veřejných objektů a tím předejít i případným soudním sporům, zvláště když citovaná směrnice ES restaurace do takového výčtu výslovně zařazuje. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 4.
Praxe ukázala, že pouhý odkaz na jakost bazénové vody umělých koupališť k posouzení kvality teplé užitkové vody je nevhodný, protože teplá bazénová voda má některé specifické ukazatele jakosti, jejichž měření v teplé užitkové vodě nemá opodstatnění (například průhlednost, amonné ionty, dusičnany). Navrhovanou úpravou je proto vytvořeno specifické zmocnění pro stanovení jakosti této ostatní užitkové teplé vody ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví.
K bodu 5.
Dosud v náležitostech žádosti o stanovení mírnějšího hygienického limitu ukazatelů pitné vody s nejvyšší mezní hodnotou není uvedeno hodnocení zdravotních rizik, které je nezbytným podkladem pro rozhodování orgánu ochrany veřejného zdraví. Výrobce vody je osobou, která nedodržením uvedeného ukazatele jakosti pitné vody vnáší riziko pro ochranu veřejného zdraví. Proto se výčet náležitostí návrhu rozšiřuje.
K bodu 6.
Informační povinnost stanoveného okruhu výrobců pitné vody se navrhuje rozšířit o povinnost informovat odběratele i o povoleních týkajících se mezních ukazatelů jakosti pitné vody a jeho podmínkách, mezi něž může patřit nevhodnost takové vody pro některé skupiny osob, například kojence. Přístup odběratelů k takovým informacím je součástí ochrany citlivých skupin osob.
K bodu 7.
Mezi laboratoře oprávněné provádět vyšetřování jakosti pitné vody se vřazují i laboratoře pověřené Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka.
K bodu 8.
Změna má pouze legislativně technickou povahu a vychází z úpravy § 4 odst. 2, provedené v zákoně o ochraně veřejného zdraví jeho novelou, vyhlášenou pod č. 274/2003 Sb.
K bodu 9.
Návrhem se doplňuje oprávnění akreditovaných osob provádět ověření, že výrobek přicházející do styku s vodou negativně neovlivní pitnou nebo teplou vodu. Dosud bylo předmětné oprávnění svěřeno pouze držitelům osvědčení o autorizaci (§ 83c). Povinnost zajistit si toto ověření mají výrobci, usazení na území České republiky a dovozci. Za dovozce se od data vstupu ČR do Evropské unie považují pouze osoby dovážející výrobky z jiného než členského státu EU (§ 2 odst. 13), tj. z tzv. třetích zemí.
K bodu 10.
Za součást koupaliště ve volné přírodě je třeba považovat i související provozní plochy s vybavením, pro něž pak vyhláška stanoví i příslušné hygienické požadavky. Proto se definice koupaliště ve volné přírodě doplňuje.
K bodům 11. až 16.
Návrh směřuje k úpravě § 6, která vychází z těchto předpokladů: u koupaliště ve volné přírodě nemá provozovatel možnost jakost vody nijak ovlivnit. Musí však informovat návštěvníka o změně jakosti vody, která ohrožuje jeho zdraví.
V souvislosti s touto úpravou pak byla provedena legislativně technická změna zákona v bodech 11. až 15. a věcná úprava postupu v případě, že voda ke koupání nemá stanovenou jakost v bodu 16. V tomto bodu se navrhuje stanovit povinnost provozovatele umělého koupaliště nebo sauny v případě, že voda nevyhovuje stanoveným ukazatelům jakosti, provoz koupaliště zastavit. V případě přírodního koupaliště se stanoví povinnost zřetelně označit koupaliště touto informací. Rozdílnost právní úpravy vychází z toho, že umělé koupaliště a sauna jsou stavby, kde lze realizovat zastavení provozu, a to do doby odstranění závady, zatímco zastavení provozu koupaliště v přírodě, tj. úplné zamezení vstupu osob, je problematické.
K bodu 17.
Navrhuje se upravit § 6 odst. 7, vložený do zákona o ochraně veřejného zdraví novelou, vyhlášenou pod č. 274/2003 Sb. tak, aby povinnost zabývat se jakostí povrchové vody ke koupání veřejnosti měli ti provozovatelé stanovených živností, kteří koupání v těchto vodách deklarují v reklamě nebo jiné nabídce svých služeb.
K bodu 18.
Doplňuje se platná právní úprava o vyjádření skutečnosti, že značnou část vod využívaných ke koupání sledují orgány ochrany veřejného zdraví a tak zpráva pro Komisi Evropských společenství je zhotovována Ministerstvem životního prostředí za podstatné účasti Ministerstva zdravotnictví.
K bodům 19. a 20.
Platná právní úprava (§ 8 odst. 5) vychází z toho, že v případě pochybností o tom, kdo je pořadatelem zotavovací akce, se za něj považuje osoba, která zotavovací akci orgánu ochrany veřejného zdraví ohlásila. V praxi se však ukazuje, že povinnost ohlásit zotavovací akci bývá porušena a ustanovení § 8 odst. 5 se pak míjí účinkem. Proto se navrhuje změna v tom smyslu, že za pořadatele zotavovací akce se obecně považuje osoba, která děti k účasti na akci přijala.
Změna pod bodem 20. je pak pouze legislativně technické povahy.
K bodu 21.
Novelou zákona z r. 2003 bylo stravování na zotavovací akci vyřazeno z výčtu činností epidemiologicky závažných. Důvodem byla dvojí právní úprava podmínek stravování na zotavovací akci, a to v režimu zotavovacích akcí a v režimu stravovacích zařízení. Navrhuje se však vyjasnit otázku zdravotní způsobilosti a znalostí tzv. hygienického minima osob činných při stravování na zotavovací akci. Vychází se z toho, že i osoba činná při stravování na zotavovací akci má mít zdravotní průkaz a tyto znalosti. Orgán ochrany veřejného zdraví pak je oprávněn tyto znalosti za podmínek § 19 odst. 3 přezkoušet.
K bodům 22. a 23.
Podle platné právní úpravy se za činnost epidemiologicky závažnou považuje pouze úprava vody. Návrh rozšiřuje podmínky pro výkon činností epidemiologicky závažných i na fyzické osoby přicházející při provozování vodovodů pro veřejnou potřebu do přímého styku s vodou. Po této úpravě budou režimu osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné podléhat například zaměstnanci provozovatelů těchto vodovodů, kteří vstupují do prostoru vodojemů na trase vodovodních řádů a mohou být ve styku s upravenou vodou (například doplňováním dezinfekčních prostředků do zařízení upevněného nad volnou hladinou ve vodojemu). Navržený text se dále z důvodů legislativně technických rozšiřuje, aby nevznikaly pochybnosti o rozsahu osob, na které právní úprava dopadá.
K bodu 24.
Navrhuje se rozšířit stávající text tak, že potraviny, látky a suroviny pro výrobu pokrmů musí odpovídat všem požadavkům zvláštních právních předpisů (zejména zákon o potravinách a veterinární zákon), nejen vybraným. Dosavadní text činí potíže např. při řešení otázky prošlé doby spotřeby potravin, které jsou surovinou pro výrobu pokrmů nebo v otázce původu těchto potravin, látek a surovin.
K bodu 25.
Povinnost navazuje na změnu, navrženou pro text § 82 odst. 2 písm. p), který v souladu s mezinárodním dokumentem Codex Alimentarius svěřuje orgánům ochrany veřejného zdraví oprávnění v zákonem stanovených případech nařídit odběr a uchovávání vzorků pokrmů. Postup provozovatele stravovací služby stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 137/2004 Sb.).
K bodu 26.
Navržená úprava je transpozicí části X přílohy směrnice Rady 93/43/EHS ze dne 14. června 1993 o hygieně potravin, a to v oblasti stravovacích služeb. Jak je uvedeno v obecné části důvodové zprávy, proškolování zaměstnanců činných na úseku výroby a oběhu potravin stanoví novela zákona o potravinách, vyhlášená pod č. 316/2004 Sb. S ohledem na vyváženost právní úpravy, řešící cestou dvou zákonů (zákona o potravinách a předloženým návrhem) tutéž právní povinnost různých osob (provozovatelů potravinářských podniků a provozovatelů stravovacích služeb) se ani v navrženém zákoně nestanoví, kdo může takové školení provádět. Obdobně je v zákoníku práce řešeno školení zaměstnanců na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v tomto zákoně školení v oblasti první pomoci pro činnost zdravotníka či instruktáž fyzických osob činných při zotavovacích akcích podle § 11.
K bodu 27.
S ohledem na doplnění povinností prodávajícího v oblasti nabízení předmětů běžného užívání se doplňuje nadpis ustanovení. Změna má jen legislativně technický význam.
K bodu 28.
Navržená změna vychází z textu zákona, který řeší obsah značení v případě povolení látek nebo výrobků. Ten je obsažen v odstavci 5, proto se navrhuje předmětná změna, která má jen legislativně technický význam.
K bodu 29.
Ve smyslu nálezu Ústavního soudu se zákon doplňuje v případech, kdy je vyloučen správní řád, o možnost obrany povinné osoby. V daném případě platné znění zákona umožňuje dovozci dohodnout se se zahraničním výrobcem, aby splnil některé povinnosti, vyžadující detailní znalost složení výrobku, kterou dovozce nemá, a vypracoval stanovenou dokumentaci. Dovozce je však povinen předložit orgánu ochrany veřejného zdraví takovou dokumentaci v jím určeném čase, rozsahu a jazyce. V navrhovaném námitkovém řízení se doplňují podmínky obrany povinné osoby.
K bodu 30.
V souladu s příslušnými směrnicemi ES se zákonem a jeho prováděcími předpisy stanoví v § 26 a 29 požadavky na složení stanovených předmětů běžného užívání, jejich značení a vybavení návody k použití či údržbě a prohlášením o dodržení stanovených požadavků. Osoba přivážející takové výrobky z členských zemí EU má, s ohledem na vymezení pojmu výrobce, dovozce a distributor, pouze postavení distributora. Povinnosti distributora podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků (č. 102/2001 Sb.) se navrhují doplnit o odpovědnost za správné značení výrobku, upravené právními předpisy, které lze v textu značení na obalu zkontrolovat, a jeho vybavení příslušnými návody a písemným prohlášením.
Výrobky s prošlým datem minimální trvanlivosti lze dále prodávat, neboť doba minimální trvanlivosti označuje nejkratší dobu, po kterou je výrobek bezpečný. Po jejím uplynutí lze tedy výrobek dále prodávat. Při nedostatku zákonné povinnosti (s výjimkou potravin) prodávající neupozorňují spotřebitele na prošlou dobu minimální trvanlivosti a ponechávají takové výrobky včleněné mezi výrobky, u nichž je doba minimální trvanlivosti dosud zachována. V případě potravin je zákonem o potravinách stanovena povinnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti vystavit odděleně s upozorněním na tuto skutečnost. Navrhuje se přijmout obdobnou právní úpravu i pro předměty běžného užívání; toto opatření se pak uplatní zejména u kosmetických prostředků. Ve shodě se zákonem o potravinách se v textu dále navrhuje upravit odpovědnost za bezpečnost těchto výrobků s prošlou dobou minimální trvanlivosti.
K bodu 31.
Z textu směrnic ES pro oblast kosmetických prostředků (směrnice Rady ze dne 27. července 1976 o sbližování zákonů členských států o kosmetických výrobcích) a výrobků přicházejících do přímého styku s potravinami nebo pokrmy ((směrnice Rady 89/109/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami) plyne, že se předpokládá, že ve správním rozhodnutí kompetentního orgánu členského státu EU bude stanoven i způsob užití látky, kterou dosud Evropská unie nezahrnula do seznamu látek povolených. Proto se právní úprava doplňuje. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 32.
Text zákona se doplňuje tak, aby bylo dosaženo souladu s právem ES pro oblast kosmetických prostředků a pro oblast výrobků přicházejících do přímého styku s potravinami nebo pokrmy. Jde o povinnost Ministerstva zdravotnictví informovat členské státy EU a Komisi ES o vydaných povoleních k užití látek, dosud nezahrnutých do seznamu látek povolených právem ES. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 33.
V praxi naráží na problém stávající požadavek, aby výrobky přicházející do přímého styku s potravinami a pokrmy, s výjimkou strojního zařízení, byly v případě, že jsou uváděny na trh jako použité, zkoušeny a provázeny právními předpisy stanovenou doprovodnou dokumentací. U strojních zařízení (pojem je vymezen nařízením vlády č. 24/2003 Sb.) používaných k výrobě potravin a pokrmů je tento požadavek namístě s ohledem na bezpečnost vyráběných potravin a pokrmů. Dále se doplňuje určení osoby, která je za splnění předmětné právní povinnosti odpovědná.
K bodu 34.
S ohledem na obsah směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES, kterou se mění směrnice Rady ze dne 27. července 1976 o sbližování zákonů členských států o kosmetických výrobcích, se mění nadpis nad § 27 a nadpis pod § 27 se jako nadbytečný zrušuje. Z hledisek zkoušek na zvířatech se totiž navrhovaná právní úprava týká i vývojových stadií kosmetických prostředků a jejich prototypů, tedy i osob, které vyvíjejí ingredience a prototypy kosmetických prostředků a provádějí zkoušky jejich bezpečnosti a nejsou výrobci finálních kosmetických prostředků. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodům 35. až 37.
Změna je v bodech 36. a 37. transpozicí základní směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování zákonů členských států o kosmetických výrobcích (též tabulka shody), ve znění směrnice 2003/15/ES. V bodu 35. se doplňuje ustanovení, upravující v souladu se shora citovanou základní směrnicí pro oblast kosmetických prostředků 76/768/EHS, oznamovací povinnost výrobců a dovozců kosmetických prostředků o obsahu látek v kosmetických prostředcích, důležitých pro poskytnutí první pomoci. Zavedení této povinnosti je podle citované základní směrnice EU v oblasti kosmetických prostředků věcí uvážení členského státu. Česká republika tuto oznamovací povinnost zavedla v r. 2001 a je připraven a projednán prováděcí právní předpis, obsahující podrobnosti uvedené zákonné povinnosti, a to podle právní úpravy platné v SRN. Dosud však nebyl zahájen sběr těchto údajů, které má zajistit Toxikologické informační středisko, zřízené ve Všeobecné fakultní nemocnici Praha. Toto středisko poskytuje informace o chemických látkách a přípravcích, důležité pro poskytnutí I. pomoci jak zdravotnickým zařízením, tak laické veřejnosti. Nyní by se mělo připravovat na poskytování údajů sbíraných v oblasti kosmetických prostředků. V souladu s čl. 7 bodem 3. citované základní směrnice 76/768/EHS se Ministerstvo zdravotnictví výslovně opravňuje k tomu, aby sběr a podávání informací svěřilo tomuto zařízení.
Text bodu 36. je transpozicí čl. 7a bodu 1 citované základní směrnice 76/768/EHS. Rozsah údajů upravuje vyhláška č. 26/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Text bodu 37. je transpozicí čl. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku. Upravuje se dostupnost údajů o kvalitativním a kvantitativním složení kosmetických prostředků a nežádoucích účincích kosmetických prostředků na fyzické osoby pro veřejnost. Současně se cituje předmětná směrnice ES. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 38.
Text je v § 27a a 27b transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku. Týká otázek pokusů na zvířatech při vývoji kosmetických prostředků, jejich ingrediencí a kombinací ingrediencí. S úpravou souvisí změna zákona č. 246/1992 Sb., obsažená v části čtvrté vládního návrhu zákona. K tomu též
K bodu 39.
Nadpis pod § 28 se s ohledem na rozšíření právní úpravy zrušuje, protože problematika neuvedení ingrediencí je nyní předmětem § 28 a 28a. Umístění nadpisu by tedy bylo z legislativně technického hlediska nesprávné.
K bodu 40.
Platná právní úprava dává možnost požádat o utajení ingredience pouze výrobci. Právo ES takové oprávnění dává i dovozci, jde-li o první dovoz finálního kosmetického prostředku. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodům 41. až 44.
Návrh v uvedených bodech souvisí s návrhem pod bodem 40. a v tomto smyslu je pouze legislativně technickým návrhem. Dále se podle směrnice Komise 95/17/ES ze dne 19. června 1995 o detailních pravidlech pro aplikaci směrnice Rady 76/768/EHS o neuvedení jedné nebo více složek v seznamu používaném pro značení kosmetických výrobků, doplňují zásady tvorby registračního čísla, které musí být stanoveno v povolení utajení ingredience. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 45.
Směrnice Komise 95/17/ES ze dne 19. června 1995 o detailních pravidlech pro aplikaci směrnice Rady 76/768/EHS o neuvedení jedné nebo více složek v seznamu používaném pro značení kosmetických výrobků, v souvislosti s utajením ingredience stanoví povinnost členského státu, který utajení povolil, oznámit své rozhodnutí Komisi ES a ostatním členským státům EU. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 46.
Nadpis § 29 se zrušuje, a to s ohledem na ostatní změny v nadpisech § 26 až 29. Důvodem je i skutečnost, že podmínky výroby kosmetických prostředků plynou i z § 26 a násl.
K bodu 47.
Text je transpozicí základní směrnice 76/768/EHS, tj. doplňuje se i povinnost dovozce, který hodlá uvést na trh dovezený finální kosmetický prostředek, ustanovit fyzickou osobu, odpovědnou za bezpečnost kosmetického prostředku. Při výkladu tohoto ustanovení je třeba vycházet z vymezení pojmu „uvedení na trh“ v § 2 odst. 10 zákona. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 48.
Dopracovává se v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku, hodnocení bezpečnosti kosmetických prostředků a ukládání údajů o něm. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 49.
S ohledem na volný pohyb osob po přistoupení ČR k Evropské unii se zákonná úprava doplňuje o odkaz na zákon upravující podmínky uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států EU v souvislosti s textem § 29 a tam stanovenou odbornou způsobilostí fyzických osob.
K bodu 50.
Zapracovává se ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku, které umožňuje výrobci pro případ, že vyrábí kosmetické prostředky na více místech, zvolit si místo, kde bude uchovávat údaje o hodnocení bezpečnosti finálního kosmetického prostředku. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 51.
V doplněném odstavci 5 ustanovení § 29 se řeší podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku, podmínky, za nichž lze na obale kosmetického prostředku značit neprovedení zkoušek na zvířatech. V odstavci 6 tohoto ustanovení je zapracována citovaná směrnice, zakazující jakýmkoli způsobem značit na obalech finálních kosmetických prostředků vlastnosti, které tyto kosmetické prostředky nemají. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodu 52.
V praxi činí potíže určit chráněné prostory, vymezené zákonem pro účely ochrany zdraví před nepříznivými účinky hluku, označené podle platné právní úpravy jako „prostory určené pro zemědělské účely a lesy“. Proto se navrhuje převzít pojmy zákona o katastru nemovitostí, v němž lze dohledat účel pozemků a jejich zařazení. Touto specifikací se předejde sporům o rozsah právní úpravy § 30.
K bodu 53.
Do návrhu se zapracovává znovu ustanovení, vložené do návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), a vypuštěné nedopatřením novelou, provedenou zákonem č. 320/2002 Sb. V případě, kdy jsou podmínky provozu zdroje hluku stanoveny v režimu zákona č. 76/2002 Sb. není důvodné ani možné řešit předmětnou otázku ještě cestou výjimky podle § 31 tohoto zákona.
K bodu 54.
V praxi se objevily pochybnosti o způsobu úpravy hygienických limitů hluku z provozoven služeb a z veřejných produkcí hudby. Proto se text zákona doplňuje v tom smyslu, že hygienické limity se jednotně stanoví ve vztahu ke chráněným prostorám, vymezeným v § 30. Tyto hygienické limity stanoví prováděcí právní předpis, kterým je v současné době nařízení vlády č. 502/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb.
K bodu 55.
Navrhuje se, aby byla zajištěna kvalita měřeníhluku v mimopracovním prostředía zaveden systém jakosti, který mají v uvedené oblasti pouze držitelé osvědčení o akreditaci nebo autorizaci.
K bodům 56. a 57.
Zákon i prováděcí právní předpis upravuje pouze kategorie prací, nikoli kategorie faktorů pracovních podmínek. Tato nepřesnost textu zákona se opravuje. Dále se upřesňuje obsah návrhu zaměstnavatele či samozaměstnavatele na zařazení práce do kategorie a návrh se zjednodušuje. Stanovit metodu celkové expozice zaměstnanců rizikovým faktorům pracovních podmínek překračuje možnosti zaměstnavatele. Proto se v souladu s zákoníkem práce stanoví povinnost uvést výsledky hodnocení expozice, které jsou předmětem návrhu na kategorizaci prací.
K bodu 58.
Platnou právní úpravou není výslovně upraveno oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví rozhodnout o tom, že práce druhé kategorie, zařazená jako riziková, již nemá tuto povahu. Návrh má ve vazbě na § 39 odst. 1 platného znění zákona pouze legislativně technický význam.
K bodu 59.
Na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. března 2003 novelizující směrnici Rady 83/477/EHS o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci, se upravuje povinnost zaměstnavatele a samozaměstnavatele (§ 43) hlásit práce, při nichž může dojít k expozici zaměstnanců azbestovému prachu. Podle citované směrnice bude zaměstnavatel hlásit i změny pracovních podmínek, které mohou mít za následek zvýšení této expozice. Hlásící povinnost však zaměstnavatel mít nebude, půjde-li o práce s krátkodobou a ojedinělou expozicí. Bližší podmínky vymezí prováděcí právní předpis, jehož vydání předpokládá i shora citovaná směrnice ES. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu. Podle směrnice ES se navrhuje účinnost tohoto ustanovení odložit k datu 15. dubna 2006.
K bodu 60.
Novela má pouze legislativně technický význam. Navazuje na změnu § 39, provedenou v zákoně o ochraně veřejného zdraví zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích.
K bodu 61.
Novela má pouze legislativně technický význam, neboť ustanovení se věcně nemění, pouze se jeho text zjednodušuje.
K bodu 62.
Platné znění § 46 činí odpovědným za nepodrobení se zvláštnímu očkování „skupiny osob“. Takto definovaná povinnost není vymahatelná, protože její subjekt není určitý. Proto se text upravuje navrženým způsobem.
K bodu 63.
Změna, která je pouze legislativně technického charakteru, navazuje na navrženou úpravu § 80.
K bodu 64.
Současná právní úprava § 47a neumožňuje provádět pravidelné očkování ošetřujícím lékařům ve zdravotnických zařízeních nebo v ústavech sociální péče, pokud nejsou současně praktickými lékaři pro dospělé, resp. pro děti a dorost. To ztěžuje až znemožňuje provádění některých pravidelných očkování osob umístěných ve zdravotnickém zařízení, ústavu sociální péče nebo v obdobném zařízení. Jde například o očkování osob v domovech důchodců či penzionech pro důchodce. Totéž platí pro očkování proti virové hepatitidě typu B u nově přijatých osob v ústavech sociální péče nebo pro očkování proti této nákaze u hemodialyzovaných pacientů.
K bodům 65. až 68.
V návaznosti na zákon o uznávání odborné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie (č. 18/2004 Sb.) se zrušuje povinnost absolvování stanovených kursů a připouští se, že osoba získá vědomosti, vymezené vyhláškou č. 490/2000 Sb., jiným způsobem, přičemž má v případě, upraveném v bodu 70. možnost složit rozdílovou zkoušku.
K bodu 69.
Komisi pro přezkoušení odborné způsobilosti k výkonu či řízení (dohledu) speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, kterou zřizuje orgán ochrany veřejného zdraví, si lze zvolit. Proto není namístě hovořit o „příslušném orgánu ochrany veřejného zdraví“. V tomto smyslu se platné znění textu zákona upravuje.
K bodu 70.
V návaznosti na zákon o uznávání odborné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se upravují podmínky rozdílové zkoušky osvědčující příslušnou úroveň odborných znalostí pro výkon speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace.
K bodu 71.
Novelou, provedenou zákonem č. 356/2003 Sb., bylo do § 61 vloženo oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví 24 hodin před zahájením speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické nebo toxické stanovit zvláštní podmínky pro její provádění. S ohledem na procesní podmínky správního řízení není postup podle správního řádu vůbec reálný. Proto se použití správního řádu vylučuje. Současně stanoví návrh podmínky obrany povinné osoby.
K bodu 72.
Návrhem se dopracovává dosud chybějící ustanovení, podle kterého se orgánům ochrany veřejného zdraví svěřuje oprávnění provádět epidemiologická šetření. Tomuto oprávnění koresponduje povinnost osob, poskytnout příslušné informace související s tímto šetřením v ohnisku nákazy.
K bodu 73.
S ohledem na vřazení § 62a se v § 64 písmeno e) zrušuje; při ponechání v textu by bylo s vloženým § 62a duplicitní a částečně by s ním bylo v rozporu.
K bodu 74.
Ustanovení § 75a zapracovává rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství v platném znění a Rozhodnutí Evropské komise, kterým se mění rozhodnutí 2000/96/EC ve věci zavedení systému epidemiologické bdělosti (surveillance) vybraných infekčních onemocnění. Úprava vychází z povinnosti správních úřadů, podřízených Ministerstvu zdravotnictví, a povinnosti dalších orgánů ochrany veřejného zdraví (MV a MO) shromažďovat údaje o výskytu stanovených infekčních onemocnění, a to na základě hlásící povinnosti zdravotnických zařízení, upravené platnou zákonnou úpravou (§ 62). K tomu též srovnávací tabulka navrhovaného zákona s právem Evropských společenství, která je součástí předloženého materiálu.
K bodům 75. až 79.
Uvedené body spolu souvisejí, neboť se týkají úpravy jediného ustanovení, a to § 76 zákona. Zákonem č. 274/2003 Sb. byl do zákona o ochraně veřejného zdraví vložen pojem „uvedení na trh“, vedle dosud užívaného pojmu „uvedení do oběhu“, který v zákoně nadále zůstává s ohledem na platné znění zákona o potravinách a souvislost s tímto zákonem v oblasti stravovacích služeb a obecné právní úpravy podmínek výkonu státního zdravotního dozoru, vykonávaného i nad potravinami. Pojem „ uvedení na trh“ však nebyl v dostatečné míře dopracován do celého znění § 76. Uvedený nedostatek se odstraňuje. S navrhovanou úpravou souvisí i změna § 84 odst. 1 písm. c) zákona.
K bodu 80.
Ustanovení § 77 neupravuje formu, jakou orgán ochrany veřejného zdraví v postavení dotčeného správního úřadu vydává odborný posudek například k projektu, předloženému v rámci stavebního řízení. Podle právní úpravy, platné do 1. 10. 2003, šlo o formu stanoviska. Návrhem se tato forma nadále zachovává. Současně se dopracovává forma obrany proti obsahu stanoviska. Návrh vychází z toho, že dotčeným správním úřadem je příslušná KHS. Pokud dojde MZ k názoru, že stanovisko je nesprávné, musí KHS vydat stanovisko nové, přičemž je právním názorem MZ jako nadřízeného správního úřadu vázána.
K bodu 81.
Návrh má legislativně technický význam, neboť pouze shrnuje v zákoně uvedená správní oprávnění Ministerstva zdravotnictví.
K bodu 82.
Analytické metody kontroly složení kosmetických prostředků jsou v současné době uveřejněny ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, v částce 7/2001. S ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora, který požaduje, aby předmět směrnic nebyl ve volné dispozici úřadu, se navrhuje vydat tyto analytické metody, čítající cca 100 stran textu, cestou vyhlášky.
K bodu 83.
Podle platné právní úpravy má Ministerstvo zdravotnictví oprávnění určit ve stanovených případech rozhodčí metodu. Návrh upravuje způsob obrany povinné osoby.
K bodu 84.
Podle směrnice pro oblast kosmetických prostředků (směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování zákonů členských států o kosmetických výrobcích) a směrnice pro oblast výrobků přicházejících do styku s potravinami nebo pokrmy (směrnice Rady 89/109/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami) se upravuje oprávnění Ministerstva zdravotnictví k ochraně zdraví spotřebitele v případě nebezpečných výrobků. K tomu též srovnávací tabulka vládního návrhu zákona s právem ES, která je součástí materiálu.
K bodům 85. a 87.
Po vstupu ČR do Evropské unie jsou přímo použitelné předpisy Evropských společenství (nařízení) přímo účinné jak vůči povinným osobám, tak vůči správním úřadům. Vzhledem k tomu, že se nepřejímají do právního řádu ČR cestou zákonů či podzákonných právních předpisů, hovoří se o nich jako o přímo použitelných předpisech Evropských společenství.
K bodu 86.
Způsob jmenování a odvolávání ředitelů KHS se slaďuje se zvláštními zákony, které upravují jmenování ředitelů či předsedů obdobných správních úřadů, například ČOI, SZPI, státní veterinární správy, inspektorátů bezpečnosti práce.
K bodu 88.
Navrhuje se doplnit oprávnění krajských hygienických stanic jako orgánů ochrany veřejného zdraví I. stupně podle Codex Alimentarius o oprávnění nařídit v zákonem stanovených případech odběr a uchovávání vzorků podávaných pokrmů. K tomu též
K bodu 89.
Podle platného znění zákona má zařízení závodní preventivní péče povinnost informovat zdravotnické zařízení, jehož součástí je oddělení nebo klinika nemocí z povolání nebo pracovního lékařství, o nařízené následné lékařské preventivní prohlídce. Návrhem se stanoví povinnost zaměstnavatele sdělit zařízení závodní preventivní péče informace potřebné k určení tohoto zdravotnického zařízení. Přitom se zohledňuje i skutečnost, že takovou osobou může být i cizinec, který na území ČR nemá trvalý pobyt, nýbrž bydliště. Dále se zohledňuje skutečnost, že bývalý zaměstnanec se již nemusí zdržovat v místě svého trvalého pobytu či bydliště a proto se stanoví, že zařízení závodní péče v takovém případě podává informaci pravděpodobnému zdravotnickému zařízení, které by prohlídku provedlo, kdyby ke změně pobytu či bydliště nedošlo.
K bodu 90.
Platné znění zákona stanoví, že dozor nad stanovenými ozbrojenými a dalšími složkami a jimi užívanými objekty provádí MV a MO. V praxi vzniká kompetenční spor například v případě dozoru nad rekreačními zařízeními, využívanými jak příslušníky ozbrojených složek, tak civilním obyvatelstvem. Navrhuje se úprava vymezující kompetence s ohledem na platné právní předpisy na úseku ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, s výjimkou Vězeňské služby ČR.
K bodu 91.
Návrhem se umožňuje i organizačním složkám státu, kraje nebo obce získat autorizaci. Zrušení slov v závorce je změnou vycházející z toho, že není namístě vázat autorizaci pouze na ustanovení, upravující kategorizaci prací. Dozor nad pracovními podmínkami zaměstnanců a jeho předmět plyne z § 82 odst. 2 písm. b).
K bodu 92.
Navrhuje se zrušit výjimku pro zdravotnická zařízení, spočívající v tom, že není potřebné zdravotnická zařízení autorizovat pro provádění biologických expozičních testů, vyšetření v oboru genetické toxikologie, fyziologie a psychologie práce, neboť platí předpoklad, že zdravotnická zařízení uvedená vyšetření a testy provedou vždy správně. Tento předpoklad se neukázal jako oprávněný a proto se příslušná část ustanovení navrhuje zrušit.
K bodům 93. a 96.
Jde jen o změnu legislativně technickou, související s úpravou § 83a odst. l návrhu pod bodem 91.
K bodům 94. a 98.
S ohledem na zákon č. 18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace se upravuje způsob prokazování bezúhonnosti v souvislosti se žádosti o udělení osvědčení o autorizaci.
K bodu 95.
Návrh vychází z rozšíření právní úpravy v § 83a (bod 91.) o organizační složky státu, kraje nebo obce a dále z toho že zahraniční fyzické osoby nemají na území ČR trvalý pobyt, nýbrž bydliště. Obdobně tyto otázky upravuje i obchodní zákoník. Dále se vychází z toho, že zahraniční osoby nemají přiděleno identifikační číslo organizace (IČO).
K bodu 97.
Návrh souvisí s úpravou podmínek získání odborné způsobilosti pro výkon autorizované činnosti, kterou si vyžádalo řešení otázek uznávání odborné kvalifikace státních příslušníků členských států EU. Do § 83e se vkládá zmocnění pro související prováděcí právní úpravu.
K bodu 99.
Návrhem se v návaznosti na zákon o uznávání odborné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie (č. 18/2004 Sb.) zohledňuje zrušení povinnosti absolvování stanovených kursů, neboť osoba může získat odborné znalosti i jinak.
K bodům 100. a 101.
S ohledem na zákon č. 18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace se řeší otázka prokázání odborné způsobilosti a odstraňuje se povinnost účastnit se stanoveného kursu, pokud osoba prokáže příslušné znalosti zkouškou před komisí. Současně se připouští možnost vykonání rozdílové zkoušky. V případě uznání doby praxe se postupuje podle citovaného zákona.
K bodu 102.
Návrh vychází z toho že zahraniční fyzické osoby nemají na území ČR trvalý pobyt, nýbrž bydliště.
K bodu 103.
Stanoví se podmínky pro provádění vyšetřování a měření složek životního a pracovního prostředí v rozsahu podle § 83a a hodnocení zdravotních rizik ve smyslu § 83e, k nimž se jinak vyžaduje autorizace, a to v případě dočasného výkonu předmětné činnosti osobou, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie.
K bodu 104.
Po vstupu ČR do Evropské unie jsou přímo použitelné předpisy Evropských společenství přímo závazné jak vůči povinným osobám, tak vůči správním úřadům. Vzhledem k tomu, že se nepřejímají do právního řádu ČR cestou zákonů či podzákonných právních předpisů, hovoří se o nich jako o přímo použitelných předpisech ES. Jejich dodržování je rovněž předmětem státního zdravotního dozoru.
K bodům 105., 109. a 110.
Návrhem zákona o správním trestání je zákaz určité činnosti správní sankcí trvající po dobu 3 let, nestanoví-li zvláštní zákony jinak. V případě oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví podle § 84 odst. 1 písm. b), l) a r) však nejde o zákaz činnosti, ale o pozastavení výkonu činnosti, při které došlo k porušení povinností stanovených zákonem, a to do doby odstranění závady, tj. o nápravné opatření. Proto se předmětná ustanovení upravují.
K bodu 106.
Návrh souvisí s úpravou § 76 (body 75. – 79.) a s doplněním zákona o ochraně veřejného zdraví o pojem „uvedení na trh“. Tento pojem byl do zákona doplněn novelou vyhlášenou pod č. 274/2003 Sb.
K bodu 107.
Jde o změnu legislativně technického charakteru, která souvisí se změnou § 6 (body 11. až 14.).
K bodu 108.
Navrhuje se doplnit oprávnění k odejmutí povolení či oprávnění v případě výskytu ukazatelů jakosti pitné vody, neupravených prováděcím právním předpisem, a to obdobně jako je tomu u takových ukazatelů jakosti vody v koupališti. Dále se doplňuje oprávnění odejmout povolení k odchylné technologické úpravě pitné vody. Odejmutí je možné za předpokladu, že osoba nesplňuje podmínky, za kterých bylo povolení vydáno nebo zjistí-li se, že může dojít k ohrožení veřejného zdraví.
K bodu 111.
Zrušuje se omezení opatření orgánu ochrany veřejného zdraví na epidemiologicky rizikové potraviny. Vymezení této skupiny potravin souviselo s dozorovou kompetencí orgánů hygienické služby, založenou v r. 1997. V současné době se však dozorová kompetence podle uvedené skupiny potravin nevymezuje a není proto důvod k zachování předmětné dikce. Dikce ustanovení, které opravňuje orgán ochrany veřejného zdraví (KHS) k zásahu na místě se dále slaďuje s dikcí zvláštních zákonů, např. zákonem o České obchodní inspekci. Oprávnění KHS na místě řešit ochranu spotřebitele před rizikovými potravinami souvisí s úpravou rozsahu výkonu dozoru nad potravinami zákonem o potravinách a tabákových výrobcích (č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů - § 16 odst. 1 a 3). O zjevnou zdravotní závadnost potraviny jde vždy, kdy potravina jeví znaky, které k jejímu vzhledu a vlastnostem nepatří, například plíseň či zápach. Pokud potravina jeví takové znaky, je nadbytečné provádět laboratorní rozbor. Uvedený pojem používá například i zákon o České obchodní inspekci.
K bodu 112.
Doplnění textu má pouze legislativně technický význam.
K bodům 113. a 114.
Zpřesňuje se povinnost osoby, které bylo v případě porušení zákona uloženo pozastavení činnosti (provozu), zajistit k obnově činnosti (provozu) důkaz o dodržení zákona autorizovaným či akreditovaným měřením nebo vyšetřením a informovat příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Výraz „kontrolovaná osoba“ se navrhuje nahradit pojmem „osoba, které bylo nápravné opatření uloženo“, neboť osoba je kontrolovanou osobou ve fázi státního zdravotního dozoru, tedy před zahájením správního řízení. Podle předmětného ustanovení je nositelem povinnosti osoba, které bylo podle § 84 odst. 1 písm. b), e), h), l) a r) uloženo nápravné opatření a k obnovení činnosti musí splnit povinnosti upravené v odstavci 2. Dále se navrhuje stanovit k plnění povinnosti zabezpečit měření faktorů životních a pracovních podmínek, uložené rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, podmínku obstarání takového měření u autorizované či akreditované osoby. Současně se vymezuje vztah k § 32a návrhu (bod 55.).
K bodu 115.
Lze-li podle platného právního stavu vykonat a ukončit státní kontrolu za přítomnosti osob, uvedených v § 88 odst. 2, pak není důvod pro jiný postup ani v případě, je-li státní dozor vykonáván mimo provozovnu (například na pískovišti). Protokol o státní kontrole je pouze jedním z důkazů, ze kterých vychází správní úřad v případně vedeném správním řízení. Účastník řízení má právo se s ním seznámit a může ho z jakýchkoli důvodů napadnout. Je tedy namístě výkon státní kontroly sjednotit a zjednodušit.
K bodům 116. a 117.
Zákon o státní kontrole vyžaduje, aby na místě kontroly byl sepsán protokol o kontrolním zjištění, jehož náležitosti stanoví rovněž citovaný zákon. Mezi tyto náležitosti náleží závěr kontrolního zjištění. Navrhuje se, v případech, kdy výsledek kontroly závisí na provedeném měření či vyšetření a jeho zhodnocení, aby bylo seznámení s protokolem provedeno až v okamžiku, kdy jsou zřejmé i výsledky kontroly, které jsou jednou z povinných náležitostí protokolu. Dále se navrhuje, aby seznámení bylo možné buď cestou poštovní přepravy nebo cestou seznámení namístě. Přitom efektivní čerpání státních prostředků na výkon státní kontroly vyžaduje, aby v případě seznámení na místě bylo možno protokol předat kterékoli z osob, za jejichž přítomnosti lze jinak státní kontrolu vykonat. Osoba pak má možnost proti tomuto důkazu podat námitky a dále má možnost uvedený důkaz napadnout i v případně vedeném správním řízení. Návrhem se text zákona o ochraně veřejného zdraví slaďuje s procedurou podle § 26 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.
K bodu 118.
Stejně jako v zákoně o státní kontrole (č. 552/1991 Sb. - § 11 a 14) je třeba i v zákoně o ochraně veřejného zdraví výslovně stanovit, že kontrolované osoby jsou povinny vytvořit podmínky k provedení státní kontroly. Návrhem se text zákona o ochraně veřejného zdraví slaďuje se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.
K bodům 119. a 120.
Jde pouze o legislativně technické změny související s úpravami § 6, 26 a 39 zákona.
K bodu 121.
V rámci novely zákona o ochraně veřejného zdraví, provedené zákonem č. 274/2003 Sb., bylo ustanovení § 61 odst. 5 bez věcného důvodu vypuštěno z textu § 94 odst. 4. Vkládá se do něj zpět s ohledem na to, že nařizovací oprávnění v oblasti speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace vyžaduje, tak jak tomu bylo dosud, zkrácené správní řízení. Jen tak je možno efektivně ochránit životní a pracovní prostředí. Zkrácené správní řízení nebrání osobě podat opravné prostředky, tj. obrátit se v odvolacím řízení k Ministerstvu zdravotnictví, či podat žalobu k soudu. Současně se s ohledem na připravený nový správní řád významně zužuje výčet řízení, která lze zahájit doručením rozhodnutí. Ponechávají se jen řízení, v nichž je třeba chránit bezprostředně ohrožené veřejné zdraví.
K bodu 122.
Cílem uvedeného ustanovení je zajistit operativnost orgánů ochrany veřejného zdraví při mimořádných situacích, kdy nelze vyloučit ohrožení obyvatelstva infekcemi včetně ohrožení biologickými bojovými prostředky.
K bodu 123.
Náklady na činnost správních úřadů nese stát. Tak to stanoví nejen § 97 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., ale i zákon o státní kontrole (č. 552/1991 Sb.). Kontrolní měření a vyšetření neprovádí většinou sám správní úřad – krajská hygienická stanice, ale provádí je ve smyslu § 86 zákona zdravotní ústav či jiná odborně způsobilá osoba. Je tedy namístě stanovit, že jde o náhradu nákladů, které vznikly přizvanému zdravotnímu ústavu či Státnímu zdravotnímu ústavu. Tato zařízení jsou příspěvkovou organizací, tj. touto cestou se m.j. vrací uvedeným ústavům finanční prostředky získané formou příspěvku.
K bodu 124.
Zrušované ustanovení je zbytkem právní úpravy z doby existence zaniklých hygienických stanic. Podle platné právní úpravy KHS náleží provádět hodnocení a řízení zdravotních rizik jako součást činnosti tohoto správního úřadu; náklady nese stát. U KHS jako správního úřadu nelze nadále objednávat placené služby, například v oblasti zdravotních rizik, se kterými souviselo předmětné zrušované ustanovení.
K bodu 125.
Změna má jen legislativně technický význam a odráží změny provedené v hmotněprávní části zákona.
K bodu 126.
Navržená úprava stanoví pouze pravidla posuzování výrobků tzv. neharmonizované sféry, jejichž složení je upraveno národními předpisy členských států EU. Při posuzování bezpečnosti těchto výrobků budou orgány ochrany veřejného zdraví v mezích své věcné působnosti vycházet z toho, že pokud míra ochrany zdraví, stanovená těmito národními předpisy, odpovídá míře ochrany v České republice, nebudou kladeny překážky volnému oběhu takového zboží, uvedeného na trh v některém členském státu Evropské unie nebo majícího původ v některém ze států Evropského sdružení volného obchodu, které jsou současně smluvní stranou Evropského hospodářského prostoru.
K bodům 127. a 128.
Jde jen o úpravu legislativně technického charakteru, která odráží změny provedené v hmotněprávní části zákona..
K části první čl. II
K bodům 1. a 2.
Přechodná ustanovení pod body 1 a 2 vyplývají ze směrnic EU v předmětných oblastech. Jde o směrnici Komise2004/19/ES ze dne 1. března 2004, kterou se doplňuje směrnice 2002/72/ES týkající se plastů a výrobků z plastů přicházejících do styku s potravinami a směrnici Komise 2004/14/ES ze dne 29. ledna 2004, kterou se doplňuje směrnice 93/10/EHS týkající se materiálů a výrobků vyrobených z regenerované celulózy, přicházejících do styku s potravinami.
K bodu 3.
Nově se navrhuje upravit náležitosti návrhu na kategorizaci prací a obsah žádostí podle § 3a odst. 1 a 3. Navrhuje se, aby tyto návrhy, předložené přede dnem účinnosti navrženého zákona, byly posuzovány podle dosavadních právních předpisů.
K bodu 4.
Stanoví se přechodná lhůta pro předložení změn provozních řádů v oblasti pitných vod, souvisejících s bodem 8. návrhu.
K bodu 5.
Navrhuje se změnit podmínky pro splnění povinností, uložených za použití § 84 odst. 1 písm. o). Proto se upravuje způsob posouzení splnění předmětné povinnosti, pravomocně uložené před navrženou změnou.
K bodům 6. a 7.
S ohledem na vládní návrh zákona, kterým se navrhuje odložení účinnosti služebního zákona k datu 1. 1. 2007 se v přechodných ustanoveních upravuje způsob ustanovení do funkce hlavního hygienika ČR, jeho zástupce a ředitele KHS do konce r. 2006. Text odpovídá dosavadní právní úpravě jmenování a odvolání v návrhu uvedených funkcí. Věcná změna byla provedena pouze u funkce zástupce hlavního hygienika ČR, neboť jmenování vládou není důvodné; zástup na dobu nepřítomnosti hlavního hygienika ČR se navrhuje řešit podle obecné právní úpravy, tj. v současné době podle zákoníku práce.
K části druhé:
K bodu 1.
Zákon pochází z r. 1991 a dosud používá zkratku „Kčs“, která se nahrazuje zkratkou „Kč“.
K bodu 2.
S ohledem na zdlouhavost správního řízení, a to počínaje problémem doručení oznámení o zahájení správního řízení, je zcela nereálné pravomocně rozhodnout o uložení pořádkové pokuty ve lhůtě 1 měsíce. Proto se novelou stanoví lhůta, vyskytující se v řadě zvláštních zákonů, a to subjektivní lhůta 1 roku, neboť jde o zjištění, které je součástí státní kontroly. Stěží tedy připadá v úvahu lhůta objektivní, počítaná například ode dne, kdy ředitel vydal příkaz zakázat orgánu státní kontroly přístup do zařízení kontrolované osoby.
K bodu 3.
Zvláštní zákony zpravidla stanoví, kdo pokutu vybírá a kdo ji vymáhá. Zákon o státní kontrole postrádá ustanovení o výběru dobrovolně zaplacené pokuty. Režim vymáhání pokut, navržený pod bodem 3., odpovídá zákonu o správě daní a poplatků.
K části třetí:
K bodu 1.
Bloková pokuta ve výši 1000 Kč se v praxi ukazuje neúčinnou. Proto řada právních předpisů již přijala vyšší blokovou pokutu – například zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci či České obchodní inspekci. Navrhuje se obdobně upravit výši pokuty, uložené v blokovém řízení orgány ochrany veřejného zdraví (KHS).
K bodu 2.
Návrh má pouze legislativně technickou povahu. Jde o výčet skutkových podstat, upravených v § 29 zákona o přestupcích, které náleží do oblasti ochrany veřejného zdraví. Ustanovení § 29 bylo zvláštními zákony novelizováno, nedošlo však v této souvislostí k úpravě § 86.
K části čtvrté:
K bodu 1.
S ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku, se ve smyslu předložené novely doplňuje oprávnění provádět pokusy na zvířatech na účelem vývoje a ověření bezpečnosti kosmetických prostředků, jejich prototypů, ingrediencí a kombinací ingrediencí jen v režimu § 27a a 27b zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
K bodům 2. až 4.
Citovaná směrnice 2003/15/ES požaduje, aby členské státy v rámci údajů o pokusech na zvířatech zvlášť evidovaly přesné údaje o počtu a druhu pokusů na zvířatech v souvislosti s kosmetickými prostředky. Povinnost této evidence se ukládá uživatelským zařízením v rozsahu prováděcího předpisu k zákonu č. 246/1992 Sb. (vyhláška je připravena k vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR) a dále příslušným správním úřadům a Ústřední komisi pro ochranu zvířat, které tyto údaje soustřeďují. Dále se dopracovává oprávnění Ústřední komise pro ochranu zvířat, spolupracovat na úseku ochrany zvířat s obdobnými orgány Rady Evropy, Evropských společenství a třetích zemí a poskytovat jim potřebné informace.
K části páté:
Zákon č. 258/2000 Sb. již byl 13krát novelizován; předložený návrh je novelou čtrnáctou. Navrhuje se proto vyhlásit úplné znění tohoto zákona.
K části šesté
Účinnost se navrhuje s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků technickému pokroku, a upravují podmínky pokusu na zvířatech ke zkoušení kosmetických prostředků a jejich ingrediencí, dnem vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Stejná účinnost se navrhuje pro většinu dalších úprav zákona, které souvisejí se zákonem č. 18/2004 Sb. nebo jen zpřesňují stávající povinnosti či oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví.
Účinnost k datu 1. května 2005 se navrhuje pro povinnosti zajistit teplou užitkovou vodu, která není vyrobena z vody pitné, v jakosti upravené navrhovanou prováděcí vyhláškou. Dále povinnost uvádět v návrzích na schválení mírnějšího hygienického limitu i hodnocení zdravotních rizik; povinnost zaměstnanců vodovodů pro veřejnou potřebu mít zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví; povinnost provozovatelů stravovacích služeb zajistit školení znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví pro své zaměstnance a ustanovení zrušující výjimku autorizace podle § 83a odst. 1 písm. i) pro zdravotnická zařízení.
Třicátým dnem ode dne vyhlášení zákona se navrhuje nabytí účinnosti bodu 30. kterým se stanoví povinnost distributora distribuovat jen ty výrobky, které jsou v souladu se zákonem značeny a vybaveny písemným prohlášením, návodem k použití, popř. obsluze a čištění a povinnost prodejce výrobky s prošlým datem minimální trvanlivosti umístit odděleně a zřetelně označit.
S ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. března 2003 novelizující směrnici Rady 83/477/EHS o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci a jí stanovenou účinnost se upravuje nabytí účinnosti bodu 59.
Pokud jde o systém epidemiologické bdělosti (§ 75a) navrhuje se ustanovení odstavců 1 až 3 realizovat s účinností dnem vyhlášení s tím, že tento systém se bude do data nabytí účinnosti prováděcího právního předpisu podle bodu 74. realizovat spoluprací MZ s krajskými hygienickými stanicemi, jimž náleží přijímat a kontrolovat opatření k zamezení vzniku a šíření všech infekčních onemocnění, a dále MV a MO. Přijetí prováděcího právního předpisu, který upraví podrobnosti k epidemiologické bdělosti, se navrhuje k datu 1. července 2005.
Podřízení způsobu jmenování a odvolání ředitelů KHS služebnímu zákonu se navrhuje k datu 1. ledna 2007, a to s ohledem na vládní návrh zákona, kterým se odkládá účinnost služebního zákona.
V Praze dne 20. října 2004
předseda vlády
JUDr. Stanislav Gross, v. r.
ministryně zdravotnictví
doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., v. r.