Předkládaná novela trestního řádu reaguje na nejnovější nález Ústavního soudu vyhlášený pod č. 45/2005 Sb. ze dne 30. listopadu 2004, kterým Ústavní soud rozhodl o zrušení ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu ve vztahu k pořádkové pokutě s účinností ke dni 1. říjnu 2005. Ústavní soud ve své argumentaci dospěl k názoru, že pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podle § 66 trestního řádu je, s ohledem na svoji povahu (finanční sankce) a závažnost hrozícího následku (pokuta do maximální výše 50 000 Kč), rozhodnutím o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a vztahují se na něj záruky uvedené v Úmluvě, i když skutková podstata tohoto deliktu nespadá do oblasti trestního práva hmotného, ani do oblasti práva přestupkového. Z uvedeného Ústavní soud dovodil další závěr, podle něhož stěžovatel má v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 uvedené Úmluvy ústavně zaručené základní právo na to, aby oprávněnost jemu uložené pořádkové pokuty byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem.
Podle stávajícího ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu má osoba, které byla pořádková pokuta podle § 66 trestního řádu uložena předsedou senátu, k dispozici řádný opravný prostředek (stížnost), o němž rozhoduje nadřízený soud (krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud), tedy orgány splňující kritéria nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Těmto osobám ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu tudíž zajišťuje možnost uplatit své ústavní procesní právo na soudní ochranu.
Osoba, které byla pořádková pokuta podle § 66 trestního řádu uložena v přípravném řízení policejním orgánem nebo státním zástupcem, má k dispozici řádný opravný prostředek (stížnost). Stížnostním orgánem však v těchto případech není soud, ale státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor (byla-li pokuta uložena policejním orgánem), případně nadřízený státní zástupce (byla-li pokuta uložena státním zástupcem). Uvedené stížnostní orgány však v tomto případě nelze považovat za splňující kritéria nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Osobám takto postiženým tedy § 146 trestního řádu nezaručuje možnost uplatit ústavní procesní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tyto osoby navíc jsou v ústavně neakceptovatelném nerovném procesním postavení z hlediska praktického uplatnění základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ve srovnání s osobami, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena předsedou senátu, což lze podle Ústavního soudu považovat za porušení rovnosti v právech zakotvené v čl. 1 Listiny.
Z uvedených důvodů zrušil Ústavní soud stávající znění § 146 odst. 2 trestního řádu, neboť z hlediska existence účinných procesních záruk či prostředků nápravy trpí ústavním deficitem, jehož podstata nespočívá v ustanovení jako takovém, ale v absenci takové právní úpravy, jež by splňovala požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k osobám, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 trestního řádu uložena v přípravném řízení policejním orgánem nebo státním zástupcem. Neústavnost ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu tedy podle názoru Ústavního soudu nevyplývá z tohoto ustanovení samotného, ale zejména z v něm obsažené ústavní mezery ve vztahu k pořádkové pokutě.
Ústavní soud zároveň vyjádřil názor, že k odstranění neústavní mezery v zákoně je nezbytná pozitivní akce zákonodárce, jejímž impulsem může být pouze zrušení celého ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu, s tím, že je věcí zákonodárce, aby v intencích tohoto nálezu včas přijal ústavně konformní úpravu rozhodování o opravném prostředku (prostředcích) proti rozhodnutí policejního orgánu či státního zástupce o uložení pořádkové pokuty podle § 66 trestního řádu. Podle Ústavního soudu není vyloučeno přijetí takové úpravy, která ponechá rozhodování o této otázce v rukou státního zástupce, na jehož rozhodnutí bude navazovat rozhodování soudu, nebo je možné - podobně jako je tomu v úpravě rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o zajištění osob a majetku ( § 146a tr. řádu) - upravit pravomoc soudu přezkoumávat rozhodnutí o pokutách bezprostředně.
K nápravě vadného stavu se předkládá předmětná novela trestního řádu, jejímž cílem je odstranit uvedený ústavní deficit ve vztahu k stížnosti proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, přičemž je zvolena druhá uvedená varianta. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud zrušil ustanovení § 146 odst. 2 tr.ř. s účinností od 1. října 2005, je zapotřebí schválit předkládanou novelu trestního řádu tak, aby nabyla účinnosti k tomuto dni. V případě, že by totiž nebyla k tomuto dni přijata a nenabyla by účinnosti, v trestním řízení by absentovala úprava mechanismu rozhodování nikoli pouze o stížnosti proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, ale o stížnostech proti všem rozhodnutím činěným v trestním řízení formou usnesení (např. u rozhodnutí o bezplatné obhajobě, o vyloučení pro podjatost, o nařízení pozorování ve zdravotnickém ústavu, o přerušení trestního stíhání atd.), s výjimkou případů upravených v § 146a trestního řádu. Osoby vstupující do trestního řízení by tak pozbyli možnost hájit svá práva v trestním řízení formou opravného prostředku ve věcech, ve kterých se rozhoduje usnesením a došlo by k porušení jejich základního práva ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod na projednání věci u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Vzhledem k tomu se ve smyslu článku 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké směnovny, ve znění pozdějších předpisů navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s předkládanou novelou souhlas již v prvním čtení.
Zhodnocení stávající a navrhované právní úpravy ve vztahu k dopadům do oblasti rovnosti mužů a žen
Ani stávající, ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky. Navržená úprava má zcela stejné dopady na muže i na ženy.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami a s akty práva Evropské unie
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, neboť jejím účelem je odstranění ústavního deficitu stávající právní úpravy, tj. je zejména v souladu s článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje právo na soudní ochranu.
Navrhovaná úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, zejména s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 vyhlášenou pod číslem 209/1992 Sb. (články 6 a 13 zaručující právo na opravný prostředek a právo na projednání před nestranným a nezávislým tribunálem).
Navrhovaná úprava není v rozporu s akty práva Evropské unie.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, dopad na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a hospodářské subjekty, sociální dopady a dopad na životní prostředí
Navrhovaná úprava nemá dopad na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty, ani na hospodářské subjekty, zejména malé a střední podnikatele.
Navrhovaná úprava není spojena se sociálními dopady a nedopadá na životní prostředí.
K bodu 1:
Ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu bylo zrušeno Ústavním soudem, neboť Ústavní soud není oprávněn provádět pozitivní změny v právních předpisech, ale pouze rušit ustanovení, jež trpí ústavním deficitem. Nicméně Ústavní soud nekonstatoval protiústavnost tohoto ustanovení jako takového, ale pouze ve vztahu k ukládání pořádkových pokut, kde je zapotřebí provést příslušnou právní úpravu, která zajistí stěžovatelům právo na projednání jejich stížnosti před soudem. Tato pozitivní změna je navržena v ustanovení § 146a trestního řádu, které stanoví výjimky z obecného ustanovení § 146 trestního řádu. Změna navržená v tomto bodě proto spočívá v obnovení ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu, které bylo zrušeno Ústavním soudem nikoli pro jeho principiální neústavnost, ale z toho důvodu, že Ústavní soud nemá jiný prostředek k zjednání nápravy, přičemž jasně prohlásil, že odstranění ústavního deficitu spočívá v provedení pozitivní změny v příslušných ustanoveních. Z tohoto důvodu je nezbytné znovu doplnit do trestního řádu obecnou úpravu rozhodování o stížnosti proti usnesení, neboť jinak by nastala situace, že by v trestním řádu tato úprava zcela chyběla a účastníkům řízení by byla odňata možnost účinně hájit svá práva formou opravného prostředku, což by bylo porušením jejich ústavního práva ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod.
K bodům 2 až 6:
Ustanovení § 146a trestního řádu stanoví výjimky ve vztahu k obecnému postupu při rozhodování o stížnosti proti usnesení podle § 146 trestního řádu. V tomto ustanovení jsou vymezeny případy, ve kterých je nezbytné, aby o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce nebo policejního orgánu rozhodoval soud vzhledem k povaze takového rozhodnutí. Jde zejména o rozhodnutí, kterými se zasahuje do základních lidských práv a svobod. S ohledem na uvedený nález Ústavního soudu se navrhuje toto ustanovení rozšířit také ve vztahu k stížnostem proti rozhodnutím státního zástupce a policejního orgánu, kterými byla uložena pořádková pokuta podle § 66 trestního řádu. O těchto stížnostech bude podle navržené úpravy rozhodovat soud.
K účinnosti:
Účinnost je stanovena tak, aby navržená změna začala platit v den, k němuž bylo ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu zrušeno, tj. k 1. říjnu 2005, aby nenastal deficit v právní úpravě ve vztahu k rozhodování o stížnostech uplatněných v trestním řízení. V případě, že by předmětná novela nebyla k tomuto dni přijata a nenabyla by účinnosti, v trestním řízení by absentovala úprava mechanismu rozhodování nikoli pouze o stížnosti proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, ale o stížnostech proti všem rozhodnutím činěným v trestním řízení formou usnesení, s výjimkou nejzávažnějších případů upravených v § 146a tr. ř. Osobám vstupujícím do trestního řízení by pak chyběl nástroj umožňující jim účinně hájit svá práva v trestním řízení ve věcech, ve kterých se rozhoduje usnesením (s výjimkou případů, kdy se rozhoduje podle § 146 tr. ř.) a došlo by k porušení jejich základního práva ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod na projednání věci u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, což by nebyl žádoucí stav.
V Praze dne 15. června 2005
předseda vlády
místopředseda vlády a ministr spravedlnosti
Text příslušné části zákona o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb. s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci,
b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
d) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu státnímu zástupci.
§ 146a
Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob a majetku
a o uložení pořádkové pokuty
O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a) rozhodl o dalším trvání vazby (§ 73b odst. 2),
b) zajistil peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiné instituce, která vede účet pro jiného, rozhodl o blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo blokace, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění nebo blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b),
c) zajistil zaknihované cenné papíry, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 4),
d) zajistil majetek obviněného k zajištění
nároku poškozeného (§ 47), nebo
e) zajistil majetek obviněného (§ 347), nebo
f) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal.
(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1, § 79a odst. 1 a 3, § 79b, nebo§ 79c odst. 4 rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.