zákon č. 395/2024 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ K čl. I (Změna zákona o nemocenském pojištění)

K bodu 1 [§ 2 písm. b)]

Legislativně technická úprava navazující posun písmen v § 3.

K bodu 2 [§ 3 písm. l)]

Upřesňuje, co se považuje za sociální událost u ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného tak, aby bylo zřejmé, co se myslí vznikem potřeby ošetřování nebo péče a vznikem potřeby dlouhodobé péče, a nečinilo tak toto ustanovení výkladové potíže. Pro správné posouzení vzniku nároku na dávku a následné stanovení její výše je velmi důležité určit den, od kterého nastaly skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku, tj. kdy nastala sociální událost. Co se sociální událostí u jednotlivých dávek rozumí, stanoví § 3 písm. l) zákona o nemocenském pojištění. V případě vzniku nároku na ošetřovné by se sousloví „vznik potřeby ošetřování nebo péče o fyzickou osobu“ dal v doslovném znění vnímat tak, že půjde o den, kdy vznikne potřeba ošetřovat nebo pečovat ošetřující, resp. pečující osobě, a nikoliv o den, kdy vznikne tato potřeba u ošetřované (opečovávané) osoby. Jelikož úmyslem bylo od počátku a stále je, aby vznikem potřeby ošetřování nebo péče byl den, kdy tato potřeba vznikne u ošetřované (opečovávané) osoby, navrhuje se zpřesnit znění tak, aby lépe vystihovalo smysl zákonného ustanovení.

K bodům 3, 18 a 19 [§ 3 písm. n), § 30, 31]

S ohledem na změny ve společnosti, zvyšující se flexibilitu v zaměstnání a zcela běžné využívání práce z domova nebo z jiného místa (tzv. home office nebo home working), je již pro účely nemocenského pojištění nepraktické odlišovat různé formy výdělečné činnosti s odlišnými podmínkami nároku na dávky. Za domáckého zaměstnance se pro účely nemocenského pojištění považuje takový zaměstnanec, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonává sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sám rozvrhne. Ovšem část zaměstnanců, kteří pracují z domova nemá postavení domáckých zaměstnanců a § 3 písm. n) zákona o nemocenském pojištění se na ně nevztahuje. Domáckým zaměstnancem totiž není zaměstnanec, který pracuje doma nebo na jiném dohodnutém nebo stanoveném místě v době, kterou mu stanoví zaměstnavatel, a to ať probíhá rozvrhování pracovní doby zaměstnance jednostranně na základě rozhodnutí zaměstnavatele, nebo na základě předchozí dohody zaměstnavatele se zaměstnancem. Práce z domova bývá naplněna telefonickými a osobními jednáními (např. videokonferencemi), je tedy závislá ve značné míře na spolupráci s dalšími lidmi, a není tedy možné, aby byla vykonávána v době, kdy nejsou spolupracovníci takovou spolupráci schopni nebo ochotni poskytovat. Z důvodu zjednodušení provádění nemocenského pojištění a zejména s ohledem na výše uvedené se již nejeví jako účelné institut domáckého zaměstnance v nemocenském pojištění zachovávat, a proto se zrušuje. V § 31 se provádějí legislativně technické úpravy v návaznosti na zrušení § 30.

K bodu 4 (§ 7b odst. 3)

Formální úprava textu.

K bodům 5, 45, 50, 54, 56, 59, 60, 61, 65, 83 až 88, 90, 91, 96 až 99, 104, 108, 116, 133, 151, 152, 175, 182 až 188, 190 až 192 a 194

Je třeba důsledně rozlišit, že dokument může být listinný (analogový) nebo elektronický, přičemž v obou případech má písemnou formu (neboli písemnost lze doručit v listinné nebo elektronické podobě, a to v listinné podobě například s využitím služeb držitele poštovní licence, v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky nebo na určenou elektronickou adresu). V zákoně o nemocenském pojištění tak dochází ke sjednocení terminologie, kdy se rozlišuje listinná a elektronická podoba.

K bodu 6 (§ 10 odst. 1)

Odkaz pouze na odstavce 2 a 3 není úplně přesný, jelikož i další odstavce stanovují výjimku pro vznik a zánik pojištění. Např. podle § 10 odst. 5 dojde ke vzniku pojištění ode dne, kdy byl započitatelný příjem sjednán nebo zvýšen alespoň na rozhodný příjem.

K bodu 7 (§ 14 odst. 1)

Jedná se o zpřesnění textu ustanovení, aby ze znění § 14 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění jasně vyplývala skutečnost, že se nárok na dávku zkoumá ke dni vzniku sociální události, nikoliv v průběhu. Je třeba mít jasně stanoven den, pro který se splnění podmínek nároku posuzuje; upřesněním se reaguje mj. též na rozsudek KS v Českých Budějovicích č.j. 54 Ad 19/2021–22.

K bodu 8 (§ 15a)

Obdobně jako v případě nemocenského a peněžité pomoci v mateřství se umožňuje, aby vznikl nárok na ošetřovné i zaměstnancům činným na základě dohody o provedení práce a ze zaměstnání malého rozsahu, jedná-li se o pracovní poměr nebo dohody o pracovní činnosti, které jsou zaměstnáním malého rozsahu, pokud pojištění zaměstnance trvalo aspoň ve 3 kalendářních měsících bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž u zaměstnance vznikla potřeba ošetřování (péče). Nárok na sociální ochranu tak vznikne i zaměstnancům, kteří z logických důvodů nemohou dosáhnout na dávku, a to jen proto, že sociální událost, kterou je potřeba ošetřování (péče), nastala např. na počátku měsíce, a zaměstnanec tak nedosáhl částky rozhodného příjmu pro účast na nemocenském pojištění.

Zároveň stejně jako v případě nemocenského a peněžité pomoci v mateřství vzniká nárok na otcovskou i zaměstnancům při výkonu zaměstnání malého rozsahu nebo činným na základě dohody o provedení práce, pokud pojištění zaměstnance trvalo aspoň ve 3 kalendářních měsících bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž u zaměstnance vznikla stanovená sociální událost.

K bodům 9, 12, 14, 16 a 37 (§ 18 odst. 7, § 23, § 26 odst. 1, § 28 odst. 1, § 39 odst. 7)

Zrušuje se překonaná úprava, která měla význam jen v období let 2012 a 2013. Vypuštění těchto částí oprostí zákon od zastaralé právní úpravy, a tím přispěje k jeho zpřehlednění.

K bodu 10 (§ 19 odst. 4)

Legislativně technická úprava navazující posun odstavců v § 39.

K bodu 11 (§ 19 odst. 14)

Podle dosavadního ustanovení § 19 odst. 14 zákona o nemocenském pojištění platí, že nemůže- li příslušný orgán nemocenského pojištění zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci. Uvedené ustanovení ukládá orgánu nemocenského pojištění povinnost vycházet v případě nedostatku potřebných podkladů pro výpočet dávky nemocenského pojištění z minimální mzdy. Nestanoví však, po jaké době od přijetí žádosti o dávku musí tento postup použít.

Navrhuje se proto stanovení lhůty k získání potřebných podkladů pro výpočet dávky, po jejímž marném uplynutí bude mít příslušný orgán nemocenského pojištění povinnost vycházet při výpočtu dávky z minimální mzdy. Navrhovaná lhůta je dostatečně dlouhá k tomu, aby orgán nemocenského pojištění mohl prostřednictvím výzev (a případně i uložením donucovací pokuty) doklady od zaměstnavatele získat. Z hlediska pojištěnce je však naopak garancí, že po jejím uplynutí mu bude dávka (byť vypočtená z minimální mzdy) vyplacena. Ustanovení § 19 odst. 14 nelze použít u zaměstnání malého rozsahu, neboť u něj nemusí být výše výdělku předem známa a nedosahuje úrovně minimální mzdy. Navrhuje se zavést stejnou výhradu i pro zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, neboť i u nich je situace z hlediska odměňování obdobná jako u zaměstnání malého rozsahu.

K bodům 13 a 42 (§ 24 a § 41a odst. 6)

Podle dosavadní právní úpravy měly OSVČ nárok na dávky nemocenského pojištění jen za předpokladu, že splnily podmínku tříměsíční čekací doby z nemocenského pojištění OSVČ. Pouze u peněžité pomoci v mateřství se vyžaduje a nadále bude vyžadovat pro nárok na tuto dávku účast na nemocenském pojištění v systému osob samostatně výdělečně činných po dobu aspoň 180 dnů v posledním roce před nástupem na tuto dávku. Podmínka čekací doby byla do zákona o nemocenském pojištění zavedena jako ochranný prvek, eliminující možné spekulativní chování některých OSVČ. Tato podmínka ovšem negativně dopadá i např. na ty OSVČ, které bezprostředně po skončení pojištěného zaměstnání zahájí samostatnou výdělečnou činnost a krátce poté onemocní. Tato situace se projevila zejména při epidemii onemocnění COVID-19. OSVČ tak nemá zajištěnu přiměřenou sociální ochranu, a to i přesto, že je prakticky nepřetržitě účastníkem systému nemocenského pojištění. Uvedeným opatřením dojde k narovnání postavení OSVČ a zaměstnanců v obdobných situacích u nemocenského, otcovské, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného. Nevyžaduje se, aby zaměstnání trvalo ve 3 kalendářních měsících ve všech kalendářních dnech tohoto měsíce. Jestliže se OSVČ přihlásí k dobrovolnému nemocenskému pojištění do 8 dnů po skončení zaměstnání a ve skončeném zaměstnání byla účastna nemocenského pojištění v posledních 3 měsících po celou dobu trvání zaměstnání, neplatí pro ni tříměsíční čekací doba pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění. Přihláška k nemocenskému pojištění OSVČ musí být doručena na ÚSSZ nejpozději 8. den po skončení zaměstnání, i kdyby tímto dnem byla sobota, neděle nebo svátek. Účast na nemocenském pojištění OSVČ nemůže vzniknout přede dnem, v němž ÚSSZ obdrží přihlášku. U zahraničního zaměstnance nebude čekací doba 3 měsíců trvání účasti na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění požadována za stejných podmínek jako u OSVČ.

K bodům 15 a 100 [§ 27 a § 84b odst. 2]

Institut posuzování zdravotního stavu je samostatný orgán nemocenského pojištění, který ale nevyplácí nemocenské. Nemocenské vyplácí příslušná uzemní správa sociálního zabezpečení. Lékař Institutu posuzování zdravotního stavu na žádost územní správy sociálního zabezpečení posoudí zdravotní stav, resp. pracovní schopnost pojištěnce po uplynutí podpůrčí doby.

K bodům 17, 47 a 53 [§ 28 odst. 5, § 48 odst. 3, § 59 odst. 1 písm. f)]

Žádnou dávkou ze systému nemocenského pojištění není zohledněn příjem z další souběžné výdělečné činnosti, která těhotné pojištěnce zakládá účast na nemocenském pojištění, pokud není z této další činnosti splněna podmínka účasti na pojištění 270 kalendářních dnů v posledních 2 letech. Proto je cílem opatření, aby byl tento další příjem zohledněn a aby výše poskytované dávky nemocenského pojištění lépe odpovídala aktuální ztrátě příjmu. Má-li pojištěnec nárok na více dávek souběžně, nemůže úhrn příjmu z těchto dávek být vyšší, než činí nemocenské vypočtené z třetí redukční hranice. Jestliže v úhrnu těchto dávek je peněžitá pomoc v mateřství či otcovská, nemůže být úhrn příjmu z těchto dávek vyšší, než činí peněžitá pomoc v mateřství či otcovská vypočtená z třetí redukční hranice.

Aby ošetřující lékař mohl rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti právě z toho (dosavadního) zaměstnání, ze kterého pojištěnce nevznikl nárok na PPM, musí mu o této skutečnosti pojištěnka doložit potvrzení orgánu nemocenského pojištění. Dočasná pracovní neschopnost v tomto případě bude trvat do konce 6 týdne po porodu. Pro názornost se uvádí příklad: Těhotná pojištěnka pracuje jako učitelka a přivydělává si v dalším zaměstnání jako servírka. Z práce učitelky jí vznikne nárok na PPM, z práce servírky nikoliv. Pojištěnka si požádá o PPM. ÚSSZ rozhodne o žádosti PPM a následně pojištěnce vystaví potvrzení, že ze zaměstnání servírky jí nevznikl nárok na PPM. S tímto potvrzením se pojištěnka dostaví k ošetřujícímu lékaři a ten jí na práci servírka vystaví DPN (i zpětně, nejdříve od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu). Pojištěnka nastoupí na PPM 8 týdnů před očekávaným dnem porodu, první 2 týdny pobírá jen PPM, od 6. týdne bude pobírat zároveň PPM z práce učitelky a nemocenské z práce servírky. Nemocenské bude pobírat nejdéle do konce 6. týdnu po porodu.

K bodu 20 (§ 32 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu. Dohoda o péči o dítě s nárokem na PPM je vymezena v § 32 odst. 8 ZNP, nikoliv v odstavci 7.

K bodu 21 [§ 32 odst. 4 písm. b)]

Podmínkou nároku na PPM je, že pojištěnec byl účasten nemocenského pojištění po dobu aspoň 270 dnů v posledních 2 letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. Doba studia nezakládá studentům účast na nemocenském pojištění. Proto po skončení studia by museli být aspoň 270 dnů výdělečně činní s účastí na nemocenském pojištění, aby jim vznikl nárok na dávku. Podle dosud platné úpravy se doba denního studia úspěšně ukončeného klade na roveň době účasti na nemocenském pojištění. Navrhuje se, aby měli nárok na PPM i doktorandi, kteří úspěšně dokončí denní doktorské studium. Nárok na PPM získají doktorandky, které budou nastupovat na PPM za účinnosti navrhované úpravy, bez ohledu na to, zda úspěšně dokončí denní doktorské studium před účinností zákona, nebo poté.

K bodu 22 (§ 32 odst. 4)

V případě zápočtu „náhradní doby pojištění“ podle § 32 odst. 4 je třeba postupovat obdobně, jako by to byla skutečná doba pojištění (místo studia by pojištěnka vykonávala zaměstnání s účastí na pojištění). Pokud by se místo studia jednalo o zaměstnání a pojištěnka by uplatňovala nárok na PPM z více pojištění, připočetla by se jí doba pojištění z tohoto zaměstnání jen k jednomu uplatněnému nároku z jednoho pojištění (kde je vyšší vyměřovací základ). Je třeba tuto náhradní dobu pojištění v § 32 odst. 4 zpřesnit, aby byla výkladově jasná a nebylo pochyb, že se náhradní doba pojištění (úspěšně ukončené studium, doba pobírání invalidního důchodu) pro nárok na PPM započítá vždy jen k jednomu pojištění.

K bodu 23 (§ 34 odst. 3)

V případě, kdy pojištěnka nastoupí na peněžitou pomoc v mateřství o své vůli později než 6 týdnů před očekávaným dnem porodu, považuje se za nástup na peněžitou pomoc v mateřství začátek 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Podpůrčí doba trvá 28 týdnů od nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, ale výplata této dávky náleží za kratší dobu. Pokud nárok na peněžitou pomoc v mateřství uplatní muž, střídá se v poskytování této dávky s matkou dítěte, tak podle dosavadní právní úpravy se mu do podpůrčí doby za dobu před porodem započte doba výplaty peněžité pomoci v mateřství, a nikoliv jako matce dítěte doba od nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, tj. doba od začátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Pokud by žena nastoupila na peněžitou pomoc v mateřství o své vůli o 21 dnů později, než měla, tak jí bude v období 28 týdnů od nástupu na peněžitou pomoc v mateřství vyplácena peněžitá pomoc v mateřství po dobu 25 týdnů (např. do 31. března), a nikoliv po dobu 28 týdnů. Pokud by ale místo ní nastoupil na peněžitou pomoc v mateřství otec dítěte kdykoliv po uplynutí 6 týdnů od porodu, byla by na toto dítě vyplácena peněžitá pomoc v mateřství po dobu 28 týdnů (do 21. dubna). Tuto nerovnost a neodůvodněné zvýhodnění při střídání se v péči se navrhuje napravit. Nebude se tolerovat pozdní nástup na peněžitou pomoc v mateřství ani v případě střídání se v péči.

K bodu 24 [§ 38 písm. i)]

Ustanovení § 38 se dává do souladu s platnou úpravou § 2a písm. c) a § 16a odst. 3, 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., účinného od 1. 1. 2022 (dále jen „zákon č. 359/1999 Sb.“). Podle platného znění § 32 odst. 1 písm. b) a § 38a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 38d zákona č. 187/2006 Sb. platí, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství a na otcovskou má pojištěnka/pojištěnec, která/ý převzal/a dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu podle § 38. Na základě § 38 se pak za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů považují nejen vyjmenovaná rozhodnutí soudu o svěření dítěte do jednotlivých forem náhradní rodinné péče podle § 38 písm. a) až h), ale podle § 38 písm. i) rovněž „vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle §16a odst. 3 zákona o sociálně právní ochraně dětí, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o pěstounské péči, předpěstounské péči nebo o jmenování poručníka dítěti.“. Platné znění § 38 písm. i) odpovídá dřívější úpravě § 4a písm. b) bod 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, podle kterého se za osobu pečující o dítě považovala rovněž jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte, „která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem,“. Tato skupina tzv. neformálně pečujících budoucích poručníků měla rovněž nárok na odměnu pěstouna (a tím pádem založenou i účast na nemocenském pojištění podle § 5 písm. a) bod 13 zákona č. 187/2006 Sb.) již na základě podání návrhu soudu na jmenování poručníka dítěti. S účinností od 1. 1. 2022 byl dřívější § 4a zákona č. 359/1999 Sb. nahrazen novým ustanovením § 2a, podle jehož písm. c) bod 3 se za osobu pečující považují nově nejen tzv. budoucí poručníci, ale i tzv. budoucí pěstouni, kteří osobně pečují o dítě po dobu soudního řízení o návrhu na svěření dítěte do pěstounské péče, předpěstounské péče nebo na jmenování poručníka dítěte, není-li tato osobní péče o toto dítě zjevně bezdůvodná. Splnění podmínek uvedených v § 2a písm. c) bod 3 zákona č. 359/1999 Sb. posuzuje na žádost zájemce o pěstounskou péči nebo o poručenství obecní úřad obce s rozšířenou působností, který pro účely rozhodování o dávkách pěstounské péče a pro účely uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče vydává vyjádření podle § 16a odst. 3, 4 zákona č. 359/1999 Sb., v němž uvede, zda tato osoba o dítě osobně pečuje a zda péče této osoby o dítě je nebo není zjevně bezdůvodná. Uvedené vyjádření podle § 16a odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. je také jednou z povinných náležitostí žádosti o dávky pěstounské péče podle § 47w odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb. V žádosti o vydání tohoto vyjádření žadatel uvede datum, od kterého převzal péči o dítě, a rovněž datum zahájení soudního řízení. K žádosti dále žadatel doloží návrh na svěření dítěte do jeho pěstounské nebo předpěstounské péče, případně návrh na své jmenování poručníkem dítěte, anebo usnesení soudu o zahájení řízení, pokud bylo řízení o péči o dítě zahájeno soudem bez návrhu. V některých případech je OÚ ORP informován o zahájení soudního řízení ve věci pěstounské péče nebo poručenství také přímo od soudu, pokud je soudem pro toto řízení jmenován jako opatrovník dítěte. Pokud žadatel po vydání kladného vyjádření OÚ ORP nárokuje přiznání dávek pěstounské péče již za dobu soudního řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, je povinen k žádosti vedle vyjádření místně příslušného OSPOD podle § 16a odst. 3, 4 zákona č. 359/1999 Sb. doložit rovněž čestné prohlášení o počátečním datu osobní péče o dítě (§ 47w odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb.). Navrhuje se proto úprava ust. § 38 písm. i) zákona č. 187/2006 Sb., čímž dojde k opětovnému sjednocení podmínek nároku na dávky pěstounské péče a dávky nemocenského pojištění (peněžitá pomoc v mateřství, otcovská) v případě zájemců o poručenství, kteří o dítě osobně pečují již v průběhu soudního řízení, a nově též v případě neformálně pečujících zájemců o pěstounskou nebo předpěstounskou péči.

K bodu 25 (§ 38a odst. 3)

Úprava navazuje na doplnění § 24. Jestliže se OSVČ přihlásí k dobrovolnému nemocenskému pojištění do 8 dnů po skončení zaměstnání a ve skončeném zaměstnání byla účastna nemocenského pojištění v posledních 3 měsících po celou dobu trvání zaměstnání, neplatí pro ni tříměsíční čekací doba pro vznik nároku na otcovskou. U zahraničních zaměstnanců se postupuje stejným způsobem, jako u OSVČ; v tomto smyslu se formulačně upravuje znění věty druhé.

K bodu 26 (§ 39 odst. 1)

Obecná podmínka, podle které nárok na ošetřovné pojištěnci vznikne, pokud nemůže vykonávat výdělečnou činnost, tj. zaměstnanec v zaměstnání práci a OSVČ samostatnou výdělečnou činnost), platí nadále. Ustanovení § 16 písm. a) se vztahuje i na OSVČ.

K bodům 27 a 28 (§ 39 odst. 1)

Pro výčet zařízení uvedených v § 39 odst. 1 písm. b) bodu 1, tzn. „školské zařízení, zvláštní dětské zařízení nebo jiné obdobné zařízení pro děti“ se zavádí legislativní zkratka „školské zařízení“, která je následně v textu zákona pro tato zařízení používána.

K bodům 29, 31, 32, 36, 38 a 40

Legislativně technická úprava terminologie a odkazů v návaznosti na rozšíření nároku na ošetřovné pro OSVČ. Podle dosavadní právní úpravy měli nárok na ošetřovné jen zaměstnanci a tomu odpovídala též použitá terminologie. Rozšíření nároku na ošetřovné též pro OSVČ (§ 39 odst. 3) se projeví ve změně terminologie, kdy se na místo označení „zaměstnanec“ používá širší pojem „pojištěnec“, který též zahrnuje OSVČ.

K bodu 30 (§ 39 odst. 3)

Zavádí se nárok na ošetřovné i pro OSVČ, pokud jsou dobrovolně účastny nemocenského pojištění. Historicky bylo ošetřovné poskytováno vždy jen těm pojištěncům, kteří měli pevně rozvrženu pracovní dobu. Právě proto na ošetřovné neměly nárok OSVČ, ale také zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Avšak s ohledem na vývoj a změny ve společnosti se mění i potřeby a možnosti lidí, na které je třeba reagovat. Již mnoho zaměstnanců v pracovním poměru má v současné době možnost využívat flexibilní pracovní dobu, která není pevně rozvržena. Naopak pracovní doba některých OSVČ musí být pevně stanovena, pokud souvisí např. s činností provozovny nebo poskytováním služeb obyvatelstvu (např. kadeřnictví, veterinární ordinace). Již nyní OSVČ mají nárok na dlouhodobé ošetřovné. Není proto důvod, aby jim nevznikal nárok i na ošetřovné za dobu, v níž z důvodu sociální události, kterou je ošetřování jiné fyzické osoby, nebo péče o dítě do 10 let věku, nemohou osobně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Pro OSVČ bude platit stejná úprava, která dosud platila jen pro zaměstnance a týká se podmínek nároku na ošetřovné, podpůrčí doby a výše ošetřovného. V § 39 zákona se upravují podmínky nároku na ošetřovné. OSVČ a zahraniční zaměstnanec budou mít nárok na ošetřovné jako zaměstnanec ze stejných důvodů ošetřování fyzické osoby nebo péče o dítě, musí žít s ošetřovanou osobou ve společné domácnosti nebo patřit do okruhu osob blízkých. OSVČ (zahraniční zaměstnanec) se může jednou vystřídat v ošetřování (péči), nebude mít nárok na poskytování ošetřovného v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti, v případě vzniku nároku na ošetřovné z důvodu ošetřování (péče) o další osobu má nárok na poskytování po dobu souběhu nároků jen z prvního případu, při uplatňování nároku na ošetřovné bude také postupovat obdobně jako zaměstnanec, jen žádost bude podávat přímo ÚSSZ. Vzhledem k tomu, že nemocenské pojištění OSVČ je dobrovolné, je u všech dávek nemocenského pojištění stanovena tzv. čekací doba mezi vznikem účasti na nemocenském pojištění OSVČ a vznikem nárok na dávku z tohoto pojištění. Čekací doba je tříměsíční, s výjimkou čekací doby u peněžité pomoci v mateřství, která činí 180 dnů. Tato tříměsíční čekací doba nebude platit, pokud na sebe bude navazovat účast OSVČ na nemocenském pojištění a skončení zaměstnání této osoby. Podmínkou je, aby mezi skončením zaměstnání a vznikem nemocenského pojištění OSVČ bylo maximálně 7 kalendářních dnů bez účasti na nemocenské pojištění a aby ve skončeném zaměstnání byla tato osoba nepřetržitě účastna nemocenského pojištění v posledních 3 měsících trvání zaměstnání.

K bodům 33, 34 a 35 (§ 39 odst. 6)

Upravují se podmínky nároku na ošetřovné tak, aby došlo k zajištění standardní sociální ochrany i u pojištěných zaměstnanců pracujících ve flexibilních formách práce, a to při dohodě o provedení práce, dohodě o pracovní činnosti a v zaměstnání malého rozsahu, jde-li o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti, které jsou zaměstnáním malého rozsahu, jejichž zaměstnání je zdrojem příjmu na živobytí. V současné době řada zaměstnavatelů využívá pro zaměstnávání osob často i jiných flexibilnějších forem práce, než je pracovní poměr, a to i v případech, kdy takové zaměstnání je jediným zdrojem příjmu zaměstnance. V minulosti tyto pracovněprávní vztahy byly využívány spíše jako zdroj přivýdělku a nikoli jako zdroj jediného příjmu zaměstnance. Proto z nich nevznikal nárok na ošetřovné. Ovšem situace se postupem doby změnila tak, že velké množství zaměstnavatelů využívá stále více tyto flexibilní formy práce a v důsledku toho zaměstnanci, kteří pracují v těchto pracovněprávních vztazích, nemají standardní a úplnou sociální ochranu. Podle dosavadního znění tohoto ustanovení nevznikl na ošetřovné nárok zaměstnanci činnému na základě dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce a zaměstnanci účastnému pojištění z důvodu výkonu tzv. zaměstnání malého rozsahu, a to i když se jednalo o pracovní poměr. Definice zaměstnání malého rozsahu se odvíjí od výše sjednaného příjmu, takže i v případech, kdy příjem není sjednán nebo sjednaný příjem nedosahuje částky rozhodného příjmu (pro rok 2023 se jedná o částku 4 000 Kč měsíčně) a zaměstnanci je přitom zúčtován příjem mnohem vyšší (např. 25 000 Kč za měsíc), nárok na dávku nevznikl, přestože zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění a bylo uhrazeno pojistné. Obdobně z dohody u provedení práce a dohody o pracovní činnosti nevznikne nárok na ošetřovné, byť by příjem zaměstnance z takového zaměstnání byl velmi vysoký.

Tímto opatřením se nově zaručuje rovnocenná sociální ochrana všech pracujících pojištěných zaměstnanců, jejichž zaměstnání je zdrojem příjmu na živobytí tak, aby zcela nepřišli o zdroj příjmu v případech ošetřování nemocného člena rodiny nebo domácnosti.

- Ke zrušení kategorie domáckého zaměstnance [§ 39 odst. 6 písm. c)] je odůvodnění k novelizačnímu bodu 3. Nárok na ošetřovné budou mít i zahraniční zaměstnanci. Zahraničním zaměstnancem je zaměstnanec, který pracuje na území ČR pro zaměstnavatele, který nemá sídlo v ČR, ani v jiném státě EU a ani ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení. Na takovém zaměstnavateli nelze požadovat plnění povinností zaměstnavatele v sociálním pojištění. Zahraniční zaměstnanci musí mít možnost být nemocensky a důchodově pojištěni ve státě, v němž pracují. Podle platné úpravy jsou pojištěni na stejném principu jako OSVČ. Mají proto nárok na stejné dávky jako OSVČ, tedy budou mít nárok i na ošetřovné. Pro zahraničního zaměstnance budou platit obdobné podmínky jako pro OSVČ.

K bodu 39 (§ 40 odst. 3)

Poživatelé starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně mají nárok na ošetřovné jen po dobu, v níž zaměstnání trvá, neboť jsou již zabezpečeni důchody. Obdobná úprava se doplňuje pro tyto poživatelé důchodů, jsou-li OSVČ nebo zahraničním zaměstnancem. U OSVČ se nevyžaduje ukončení samostatné výdělečné činnosti, ale ukončení účasti na dobrovolném nemocenském pojištění.

K bodům 41 a 43 (§ 41a odst. 5, § 41 a odst. 7)

Podmínka shodného místa trvalého pobytu, resp. podmínka shodného místa hlášeného pobytu jde-li o cizince, se zrušuje a pro účely poskytování dlouhodobého ošetřovného postačí čestné prohlášení, že osoby uvedené v § 41a odst. 4 písm. d) zákona o nemocenském pojištění spolu žijí v domácnosti. Velmi často spolu druh a družka fakticky bydlí, vzájemně o sebe pečují, avšak trvalé bydliště nemají shodné.

K bodu 44 (§ 41b)

Právní úprava zakotvující podmínku nároku na dlouhodobé ošetřovné, kterou bylo udělení souhlasu ošetřované osoby s poskytováním dlouhodobé péče konkrétním pojištěncem, se zrušuje. Z dosavadní praxe vyplynulo, že podmínka udělování souhlasu ošetřované osoby činí problémy zejména v případech, kdy je zdravotní stav této ošetřované osoby natolik vážný, že je udělení písemného souhlasu, resp. jakéhokoliv souhlasu, prakticky vyloučeno. Podmínka písemného souhlasu byla do zákonu dána zejména z toho důvodu, aby řešila spory mezi ošetřujícími osobami o to, která z nich bude poskytovat dlouhodobou péči. Nicméně praktické zkušenosti s využíváním dávky dlouhodobého ošetřovného ukázaly, že tyto spory nenastávají. Pokud případně ke sporům dojde, budou řešeny obdobně jako u sporů o krátkodobé ošetřovné. O dávce nebude možné rozhodnout ve zkráceném řízení a ÚSSZ zahájí řízení, na které se vztahuje správní řád.

K bodu 46 (§ 48 odst. 2)

Praxe v době epidemie COVID-19 ukázala, že v zákoně o nemocenském pojištění chyběla výslovná úprava navazování dočasné pracovní neschopnosti a karantény. V praxi se vyskytovaly nejrůznější kombinace těchto situací a bylo je nutno řešit pouze výkladem, který ovšem nebyl jednotný a byl bez výslovné opory v právní úpravě. Je proto vhodné explicitně stanovit, že pokud na karanténu navazuje dočasná pracovní neschopnost a naopak, nebo dočasná pracovní neschopnost vznikla za trvání karantény a naopak, bude zaměstnavatel platit náhradu mzdy za prvních 14 dnů jen jednou (bude se jednat o navazující případy). Tiskopisy budou samostatné. Tiskopis E-neschopenka skončí, resp. e-neschopenka bude ukončena, a naváže tiskopis e-karanténa. Souběhy (překrývání) se řeší nadále podle § 48 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění.

K bodu 48 [§ 53 odst. 1 písm. c)]

Vzhledem k tomu, že u otcovské došlo ke změnám, které mj. znamenají prodloužení doby, ve které může otec na otcovskou nastoupit, o dny hospitalizace ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte, je třeba rozšířit výčet dávek obsažený v § 53 odst. 1 písm. c) i o otcovskou. I u otcovské je nyní vyžadováno posuzování zdravotního stavu pro účely jejího poskytnutí v případech, kdy dojde v období 6 týdnů ode dne narození dítěte k hospitalizaci.

K bodu 49 (§ 54 odst. 1)

I když ve většině případů posuzuje zdravotní stav pojištěnce, který je vojákem z povolání nebo vojákem v záloze ve výkonu vojenské činné služby resortní poskytovatel zdravotních služeb („vojenský lékař“), nemusí tomu tak nutně být vždy, neboť nelze vyloučit případy, kdy zdravotní stav těchto pojištěnců bude posuzován „civilním“ lékařem. Posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění ale nezahrnuje pouze posuzování zdravotního stavu samotných pojištěnců, ale i posuzování zdravotního stavu dalších osob mající význam pro vznik nároku na některé dávky nemocenského pojištění (např. pro ošetřovné nebo pro dlouhodobé ošetřovné). Posuzování zdravotního stavu v tomto případě (např. konstatování vzniku potřeby ošetřování dítěte), jehož oba rodiče jsou vojáky z povolání, je rovněž posuzováním zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, ošetřujícím lékařem však v tomto případě není resortní poskytovatel zdravotních služeb. Navrhuje se proto toto formulační zpřesnění, aby byl text zákona v souladu s praxí.

K bodu 51 (§ 57 odst. 3)

Navrhuje se, aby rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti pojištěnkám, které nesplňují podmínky nároku na PPM, a proto mají nárok na nemocenské po dobu 6 týdnů před očekávaným dnem porodu a 6 týdnů po porodu, mohl vydávat ošetřující lékař zpětně bez omezení. Důvodem je, že nárok na nemocenské je dán v tomto případě zákonem a nerozhoduje o něm na základě zdravotních důvodů ošetřující lékař. Jedná se pouze o administrativní akt.

K bodu 52 [§ 59 odst. 1 písm. b)]

Uvedené ustanovení nemá věcné opodstatnění a prakticky umožňuje, aby příslušník byl v dočasné pracovní neschopnosti veden po dobu neurčitou. Oproti občanským zaměstnancům totiž nelze využít institutu ukončení dočasné pracovní neschopnosti při stabilizaci zdravotního stavu při současné evidentní nemožnosti návratu do výkonu služby. V praxi to může umožnit vznik případu, kdy příslušník, například po amputaci dolních končetin, bude zdravotně stabilizován, tj. jeho zdravotní stav se již dalším léčením neměnil, zároveň ale nebude moci již pro futuro vykonávat službu, nicméně jeho dočasnou pracovní neschopnost nebude možné v souladu se zákonem ukončit, protože důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti stanovené zákonem nenastanou.

K bodu 55 (§ 59 odst. 2)

Až dosud nebyla v zákoně ukotvena povinnost orgánů nemocenského pojištění sdělovat ošetřujícímu lékaři, kdy končí třicetidenní doba, po které končí dočasná pracovní neschopnost, současně se ale jedná o institut, na jehož základě je ošetřující lékař povinen činit úkony – vyznačit den ukončení dočasné pracovní neschopnosti z důvodu uznání invalidity na předepsaném tiskopisu. Z logiky věci je tak zřejmé, že je třeba, aby se ošetřující lékař včas dozvěděl o uznání invalidity pojištěnce, která má následně vliv na ukončení dočasné pracovní neschopnosti. Tato povinnost se nyní ukládá, aby měl ošetřující lékař možnost včas reagovat a plnit své zákonné povinnosti.

K bodům 57 a 58 [§ 61 odst. 1 písm. d) a j)]

V souvislosti s elektronizací dalších dávek nemocenského pojištění dochází ke zjednodušení komunikace mezi ošetřujícími lékaři a orgány nemocenského pojištění a mezi ošetřujícími lékaři a pojištěnci, případně dalšími fyzickými osobami. V ustanovení § 73b jsou stanoveny nové povinnosti, které musí ošetřující lékaři při elektronické komunikaci dodržovat a na tyto nová ustanovení je odkazováno v dalších ustanoveních zákona o nemocenském pojištění. Např. ustanovení § 61 odst. 1 písm. j) je přeformulováno tak, aby bylo zřejmé, že elektronicky způsobem podle § 73b předává ošetřující lékař příslušné údaje pojištěnci (tj. potvrzení v průkazu dočasně práce neschopného pojištěnce o trvání dočasné pracovní neschopnosti nejméně jednou měsíčně a k 14. kalendářnímu dni ode dne jejího vzniku), zatímco oznámení orgánu nemocenského pojištění o týchž skutečnostech činí způsobem uvedeným v § 61 odst. 2 až 4.

K bodu 62 (§ 61 odst. 3)

Úpravy souvisí se sjednocením terminologie „listinná a elektronická podoba“. Možné technické důvody jsou definovány v § 61 odst. 5 a jejich prokazatelnost a objektivita vyplývá ze samotné podstaty, přičemž prokázat by je měl ošetřující lékař.

K bodu 63 (§ 61 odst. 4)

Ošetřující lékař má podle odstavce 3 daného ustanovení výjimečně možnost předepsaný tiskopis zaslat na adresu určenou orgánem nemocenského pojištění, případně předat tiskopis orgánu nemocenského pojištění. Odstavec 4 musí tak stanovit lhůty jak pro zaslání tiskopisu, tak i pro jeho předání orgánu nemocenského pojištění.

K bodu 64 [§ 63 odst. 1 písm. b)]

Údaje ohledně odbornosti ošetřujícího lékaře se v praxi nevyužívají a ČSSZ těmito údaji nedisponuje. Text se v zákoně jeví jako nadbytečný a nevypovídající, a proto se z příslušného ustanovení vypouští.

K bodům 66 a 67 (§ 68 odst. 1 a 4)

Zákonem se stanovuje, že vystavení rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování nebo péče se děje vždy na žádost, nikoliv automaticky. Tedy pokud se osoba, která např. doprovází osobu s potřebou ošetřování, rozhodne, že ošetřovné čerpat nebude a nepotřebuje rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování nebo péče, nebude ho lékař vystavovat a posílat na ČSSZ. Dále se doplňuje, že je možné ošetřujícího lékaře požádat o vydání rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování nebo péče nazpět do skončení potřeby ošetřování nebo péče. Tato lhůta je dána především z pracovněprávních důvodů, kdy pojištěnec potřebuje rozhodnutí nebo potvrzení o trvání potřeby ošetřování nebo péče pro zaměstnavatele jako omluvu pro nepřítomnost v práci.

K bodu 68 (§ 68 odst. 6)

Podle současné právní úpravy platí, že pokud ošetřující lékař nezjistí po vyšetření důvody k vydání rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, může kvalifikovaný nesouhlas s touto skutečností mající právní následky vyjádřit pouze pojištěnec; ten však nemusí být vždy tomuto posuzování osobně přítomen. Navrhuje se proto okruh těchto osob rozšířit tak, aby byl shodný pro všechny případy, kdy ošetřující lékař rozhoduje o vzniku nebo ukončení potřeby ošetřování, tj. aby stejný okruh osob mohl, jak požádat o vydání rozhodnutí o vzniku této potřeby, tak projevit právně relevantní nesouhlas v případech, kdy ošetřující lékař vznik potřeby ošetřování neshledá.

K bodu 69 (§ 69)

Doplněnými povinnostmi v písm. i) a j) je umožněno převzít elektronický tiskopis týkající se ošetřovného od vystavujícího lékaře na jiného lékaře, tj. u ošetřovného se doplňuje obdobný způsob, jako je u předávání/přebírání do péče u Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nebo Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče (§ 61 odst. 1 písm. k) a q) nebo § 72g odst. 1 písm.

b) a c) ZNP).

K bodu 70 (§ 70)

Předmětné ustanovení upravuje povinnost poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče, a to informovat územní správu sociálního zabezpečení o hospitalizaci ošetřované osoby. Tuto informaci podají poskytovatelé zdravotních služeb lůžkové péče orgánu nemocenského pojištění pouze na žádost příslušných osob nebo orgánu nemocenského pojištění. Informaci o propuštění ošetřované osoby z lůžkové péče zasílá poskytovatel zdravotních služeb lůžkové péče orgánu nemocenského pojištění bez žádosti, pokud potvrdil přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci.

K bodu 71 (§ 72d odst. 5)

Podle současné právní úpravy platí, že kvalifikovaný nesouhlas s rozhodnutím ošetřujícího lékaře o ukončení potřeby dlouhodobé péče mající právní následky může vyjádřit pouze ošetřovaná osoba nebo pojištěnec. Navrhuje se okruh těchto osob rozšířit tak, aby byl shodný pro všechny případy, kdy ošetřující lékař rozhoduje o vzniku nebo ukončení potřeby dlouhodobé péče, tj. aby stejný okruh osob mohl, jak podat žádost o vydání rozhodnutí o vzniku této potřeby, tak projevit právně relevantní nesouhlas v případech, kdy ošetřující lékař vznik potřeby dlouhodobé péče neshledá nebo potřebu této péče ukončí.

K bodu 72 (§ 72e)

U potřeby dlouhodobé péče je třeba, aby orgán nemocenského pojištění, který rozhoduje o dlouhodobém ošetřovném věděl, o jakou diagnózu se jedná. Uvedením statistické značky diagnózy na předepsaný tiskopis určený orgánu nemocenského pojištění nedochází k rozporu s čl. 9, odst. 1 GDPR, jelikož v odst. 2 písm. b) se stanovuje možnost zpracování těchto údajů pro účely plnění povinností a výkon zvláštních práv v rámci oblasti sociálního zabezpečení.

K bodům 73 a 74 [§ 72f písm. b) a d)]

V rámci elektronizace již nebudou příslušné díly rozhodnutí o potřebě péče. Ošetřované osobě se bude předávat jen rozhodnutí ve formě, jakou si určí.

K bodům 75 a 76 [§ 72f písm. e) a f)]

V souvislosti s elektronizací se budou informace o přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci a době trvání této hospitalizace předávat na tiskopisu předepsaném ČSSZ. Předmětná ustanovení upravují povinnost poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče, a to informovat územní správu sociálního zabezpečení o hospitalizaci ošetřované osoby. Tuto informaci podají poskytovatelé zdravotních služeb lůžkové péče orgánu nemocenského pojištění pouze na žádost příslušných osob nebo orgánu nemocenského pojištění. Informaci o propuštění ošetřované osoby z lůžkové péče zasílá poskytovatel zdravotních služeb lůžkové péče orgánu nemocenského pojištění bez žádosti, pokud potvrdil přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci.

K bodům 77 a 79 [§ 72g odst. 1 písm. c) a i)]

Lhůta se vypouští, jelikož je v rámci elektronizace upravena obecně v novém ust. § 73a odst. 3.

K bodu 78 [§ 72g odst. 1 písm. f)]

Okruh osob, které mohou předat ošetřujícímu lékaři poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, které vystavil při propuštění z hospitalizace ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče, se rozšiřuje tak, aby lépe odpovídal současné praxi; to se týká především případů, kdy je ošetřovanou osobou např. nezletilé dítě. Zároveň se sjednocuje okruh osob tak, aby byl totožný s okruhem osob uvedených v § 72b odst. 2.

K bodům 80, 119 a 173 [§ 72g odst. 2 písm. b), § 103 odst. 1 písm. g), § 128 odst. 1 písm. d)]

V souvislosti s elektronizací dávek nemocenského pojištění a odbouráním administrativní zátěže již nebudou příslušné díly rozhodnutí ani u dlouhodobého ošetřovného. V návaznosti na to se provádí legislativně technické úpravy odstraněním slov „příslušné díly“.

K bodu 81 (§ 73)

Doplňuje se povinnost zabezpečit tiskopisy, které se používají pro účely provádění nemocenského pojištění i pro poskytovatele pracovnělékařských služeb, který rovněž pracuje s příslušnými tiskopisy, které vyžadují ochranu, pro účely poskytování vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství.

K bodu 82 (§ 73a až 73c)

Nově se zavádí elektronická forma komunikace mezi ošetřujícím lékařem a orgánem nemocenského pojištění a mezi ošetřujícím lékařem a pojištěncem, případně další fyzickou osobou. Odpadne tak veškerá byrokratická zátěž spočívající v listinných tiskopisech. Pochopitelně pro případy, kdy si pojištěnec listinnou podobu od lékaře bude přát, je tato možnost zachována.

K § 73a U veškerých dalších dávek nemocenského pojištění (mimo nemocenské, které již elektronizováno je) se zavádí povinná elektronická komunikace ošetřujícího lékaře s orgány nemocenského pojištění. Elektronická komunikace bude probíhat na předepsaných tiskopisech určených ČSSZ. Listinná forma tiskopisu se umožňuje jen ve výjimečných případech technických důvodů. Zasílat příslušné předepsané tiskopisy při posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování dávek nemocenského pojištění musí ošetřující lékař činit nejpozději v následující pracovní den, kdy došlo k posouzení zdravotního stavu.

K § 73b Toto ustanovení řeší komunikaci mezi ošetřujícím lékařem a pojištěncem nebo další fyzickou osobou (dála jen „pojištěnec“), resp. doručení rozhodnutí/potvrzení ošetřujícího lékaře pojištěnci. Elektronická komunikace mezi lékařem a pojištěncem nebude probíhat napřímo, ale zprostředkovaně přes ČSSZ. Při vystavení eNeschopenky, rozhodnutí o potřebě ošetřování apod. proběhne mezi lékařem a pojištěncem komunikace, jak mají být údaje o vystaveném rozhodnutí/potvrzení pojištěnci předány (jaký způsob předání pojištěnec zvolí). Přičemž způsoby předání jsou dva – buď elektronicky (e-mail, SMS) prostřednictvím ČSSZ nebo v listinné podobě od ošetřujícího lékaře. Preferuje se elektronický způsob předání, ale na žádost pojištěnce musí lékař příslušné rozhodnutí/potvrzení pojištěnci vytisknout.

Podle zvoleného způsobu předání lékař odešle rozhodnutí/potvrzení na ČSSZ s vyplněnými údaji pojištěnce – jeho e-mailová adresa nebo telefonní číslo. Pokud žádný z těchto údajů nebude vyplněn, má se za to, že rozhodnutí/potvrzení bylo pojištěnci předáno v listinné podobě. Zákon nevylučuje, že bude rozhodnutí/potvrzení předáno elektronicky prostřednictvím ČSSZ a zároveň pojištěnec požádá o listinnou podobu lékaře nebo územní správu sociálního zabezpečení. K předání rozhodnutí/potvrzení v elektronické podobě dojde tím způsobem, že pojištěnec obdrží SMS nebo e-mail od ČSSZ, kde bude uveden identifikátor rozhodnutí/potvrzení. Tento identifikátor musí pojištěnec předat zaměstnavateli.

Zasílání informace pojištěnci formou SMS či e-mailu by se mělo týkat těchto situací: • U eNeschopenky vydání rozhodnutí o vzniku DPN, ukončení DPN, potvrzení o trvání DPN, zaslání hlášení ošetřujícího lékaře týkajícího se změny pobytu pojištěnce v době DPN a změny vycházek., • U ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného rozhodnutí o vzniku i ukončení, potvrzení o trvání, • U PPM – potvrzení o dni porodu. Po obdržení příslušné SMS nebo e-mailu od ČSSZ bude mít pojištěnec k dispozici rozhodnutí/potvrzení lékaře na ePortálu ČSSZ po jeho přihlášení do něj. Možnost pojištěnce vytisknout rozhodnutí (nebo získat na ePortálu ČSSZ např. pdf soubor) nastane až poté, co budou příslušná data o rozhodnutí/potvrzení od lékaře zaslána na ČSSZ a budou v elektronickém systému ČSSZ k dispozici v aplikaci umožňující vytištění. Předpokládá se, že funkčnost bude zajištěna v řádu několika málo minut. Podoba rozhodnutí vygenerovaného elektronickým systémem ČSSZ nemůže být obsahově ČSSZ žádným způsobem měněna. Pouze lékař je oprávněn obsah rozhodnutí vytvořit, dalším podáním změnit nebo zrušit. Pojištěnec má vždy možnost požádat o listinnou formu rozhodnutí/potvrzení ať přímo ošetřujícího lékaře, nebo kteroukoliv ÚSSZ.

K § 73c S elektronizací se do zákona zavádí identifikátor předepsaného tiskopisu, který bude hlavním pojítkem jednotlivých tiskopisů v rámci jedné sociální události. Na základě identifikátoru půjde přiřadit předepsané tiskopisy od lékaře, dokumenty od zaměstnavatele, včetně žádosti o dávku a případné další dokumenty orgánů nemocenského pojištění ke konkrétní sociální události. Veškeré doklady vystavené ošetřujícím lékařem budou obsahovat identifikátor. Tento identifikátor musí pojištěnec předat svému zaměstnavateli jako součást žádosti o dávku. Zaměstnavatel bude veškeré podklady potřebné pro dávku předávat orgánu nemocenského pojištění pod tímto identifikátorem. V praxi bude nejčastěji identifikátor generovat software ošetřujícího lékaře. V praxi bude postup zhruba takový, že lékař zašle příslušné rozhodnutí/potvrzení na předepsaném tiskopisu na ČSSZ s vygenerovaným identifikátorem. Na ČSSZ se v řádu několika sekund od obdržení předepsaného tiskopisu od lékaře automatizovaně odešle tento identifikátor na email nebo telefonní číslo (nebo na obojí) pojištěnce nebo jiné příslušné osoby, podle uvedených údajů (email, telefon), které ČSSZ obdrží od lékaře.

K bodu 89 (§ 76 odst. 4)

Z ustanovení § 76 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že provedl-li kontrolu dodržování povinností v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností zaměstnavatel, platí, že o kontrole sepíše písemný záznam, ve kterém uvede výsledek kontroly. Z ustanovení § 192 odst. 6 zákoníku práce však vyplývá, že zaměstnavatel vyhotovuje písemný záznam o kontrole jen v případě zjištění porušení povinnosti. Tento věcný rozpor je třeba narovnat s tím, že § 76 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění stanoví zaměstnavateli stejné povinnosti jako zákoník práce. Tedy zaměstnavatel bude vytvářet záznam o kontrole jen v případě, že zjistí porušení povinností.

K bodu 92 (§ 83 odst. 1)

Zaměstnavatelům, kteří se nově přihlašují do registru zaměstnavatelů po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy v období po 31. prosinci 2024, určí ČSSZ, která ÚSSZ bude pro ně místně příslušná z hlediska plnění jejich povinností v oblasti nemocenského pojištění. Místně příslušnou ÚSSZ určí zaměstnavateli ČSSZ usnesením, proti kterému nelze podat odvolání. Přihláška do registru zaměstnavatelů by měla být podávána výhradně elektronicky prostřednictvím ePortálu (příslušná úprava se navrhuje v § 93 odst. 9). Tím bude dána možnost ji automaticky nasměrovat podle kritérií určených pro nové zaměstnavatele. Již místně příslušná ÚSSZ, která bude určena usnesením ČSSZ, zašle zaměstnavateli elektronicky přes datové schránky usnesení o určení místní příslušnosti vydané ČSSZ a předá informace o příslušném variabilním symbolu a datové schránce určené místně příslušné ÚSSZ a další nezbytné informace. Pro nově vzniklé zaměstnavatele tak může být místně příslušná kterákoliv ÚSSZ po celé ČR bez ohledu na sídlo zaměstnavatele nebo místo jeho mzdové účtárny podle aktuálních provozních potřeb a v zájmu efektivního využívání personálních kapacit ÚSSZ a bezproblémového rychlého servisu pro zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že komunikace mezi zaměstnavateli a ÚSSZ probíhá prakticky výhradně elektronicky, není určení místně příslušné ÚSSZ v jiném okrese, než je sídlo zaměstnavatele, na překážku zajištění servisu a služeb.

Za nového zaměstnavatele, na kterého se budou vztahovat nová kritéria určování místní příslušnosti, se bude považovat i takový zaměstnavatel, který se přihlásil do registru zaměstnavatelů již před 31. prosincem 2024, ale v období po 31. prosinci 2024 změnil své sídlo, nebo místo mzdové účtárny, nebo zřídil novou mzdovou účtárnu. Pokud by v budoucnu takto určená ÚSSZ měla být změněna, pak toto bude probíhat za použití institutu delegace (§ 83 odst. 6). Navrhovaná právní úprava se promítá též do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, protože se bude vztahovat též určování místní příslušnosti ÚSSZ v oblasti důchodového pojištění a pojistného na sociální zabezpečení.

K bodu 93 [§ 83 odst. 2 písm. f)]

Protože povinnost podat „souhrnné“ hlášení o svém uzavření bude konkrétní škola nebo dětské zařízení plnit vůči ÚSSZ, je třeba v zákoně stanovit místní příslušnost ÚSSZ, aby bylo jednoznačně patrné, vůči které konkrétní ÚSSZ má být stanovená povinnost plněna. V souvislosti s poskytováním ošetřovného z důvodu péče o dítě mladší 10 let z důvodu uzavření školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení se zavádí místní příslušnost ÚSSZ podle sídla školského zařízení. Školy jsou zřízeny i v jiných formách, které se zakládají i jinými zakladatelskými právními jednáními, např. stanovami. Navržená úprava vychází z toho, že každá škola a školské zařízení musí být zapsána v rejstříku škol a školských zařízení. V tomto rejstříku se povinně vede mimo jiné i sídlo právnické osoby, jak stanoví § 144 odst. 1 písm. b) školského zákona.

K bodům 94 a 95 (§ 83 odst. 6)

Předchozí projednávání usnesení ČSSZ o delegaci se zaměstnavatelem je administrativně náročné a zdlouhavé. Neumožňuje ČSSZ využívat institutu delegace bez průtahů a adekvátně reagovat na zatížení některých ÚSSZ (PSSZ) a zajišťovat efektivně služby pro zaměstnavatele. Předchozí projednání se zaměstnavatelem má v současné právní úpravě pouze informační charakter, proto jeho vypuštění neomezí práva zaměstnavatele.

Provádí-li se změna z podnětu ÚSSZ, proběhne delegace až s určitým časovým odstupem, ČSSZ má povinnost rozhodnout o delegaci s účinky, které nastanou od počátku druhého měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém bylo doručeno usnesení o delegaci zaměstnavateli, aby měl čas se seznámit se se změnou místní příslušnosti ÚSSZ a provozně se na tuto změnu připravit (změny účtů, změna datové schránky, do které bude zasílat sdělení ÚSSZ). Zakotvení takto dlouhé doby pro účinky delegace umožní zaměstnavateli se na změnu připravit obdobně, jako kdyby s ním byla delegace projednávána.

Příklad – Usnesení o delegaci je doručeno zaměstnavateli dne 19. 9. 2024, téhož dne je pravomocné (odvolání se nepřipouští). Účinky delegace nastávají až druhý měsíc od doručení, tedy až od 1. 11. 2024. Jedná se v tomto případě o dobu (tj. prosté plynutí času, která když uplyne, tak nastane právem předpokládaná skutečnost), nikoliv o lhůtu (tj. časový okamžik pro uplatnění práv – zaměstnavatel žádná práva uplatnit nemůže, má pouze povinnost respektovat usnesení o delegaci). Neplatí tedy ustanovení o běhu lhůt (§ 41 správního řádu).

Den doručení a den vydání usnesení je zpravidla z důvodu povinného doručování datovou schránkou totožný. Nicméně jelikož se zaměstnavatel o delegaci z podnětu ČSSZ, v podstatě provedené z moci úřední, dozví až doručením usnesení, navrhuje se vázat počátek doby pro provedení (účinky) delegace právě na den doručení usnesení. Delegace, která bude provedena na žádost zaměstnavatele tuto dobu (odklad účinků usnesení) nepotřebuje, jelikož ke změně místní příslušnosti dojde přímo na žádost zaměstnavatele.

Správní řízení, která zahájila ještě původní místně příslušná ÚSSZ, dokončí tato ÚSSZ. I zde platí ustanovení § 132 správního řádu, které obecně stanoví, že změní-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti a nestanoví-li zákon jinak, dokončí řízení správní orgán původně příslušný. V praxi půjde nejčastěji o řízení o dávkách nemocenského pojištění. Je-li řízení zahájeno, zakládá se správní spis, který je u původní ÚSSZ, která řízení dokončí; ve spise jsou přitom založeny veškeré potřebné podklady. Pokud by byly potřebné nějaké další elektronické podklady, jsou v systému ČSSZ přístupné kterékoliv ÚSSZ, která je potřebuje. Písemné podklady jsou skenovány, a tudíž jsou k dispozici v elektronické podobě kterékoliv ÚSSZ.

K bodu 101 [§ 85 odst. 1 písm. f)]

V souvislosti s elektronizací bude ČSSZ vést evidenci rozhodnutí, potvrzení, oznámení a hlášení ze strany ošetřujících lékařů, orgánů ochrany veřejného zdraví, školských zařízení atd. opatřených identifikátorem. Rozšiřuje se tak okruh úkolů, které ČSSZ plní.

K bodu 102 (§ 86 odst. 2)

Legislativně technická úprava související s vložením nového § 85 odst. 1 písm. f) a označením původních písm. f) a g) jako g) a h).

K bodu 103 (§ 89)

Upravuje se místní příslušnost ÚSSZ daná zákonem u všech nových zaměstnavatelů přihlášených do registru zaměstnavatelů po 31. prosinci 2024, tedy i u tzv. „malých zaměstnavatelů“, kteří zaměstnávají méně než 26 zaměstnanců. ČSSZ tedy může určit např. pro malého zaměstnavatele sídlícího v Praze místně příslušnou ÚSSZ v Ostravě. Pro tyto případy je nezbytné zajistit, aby pro malého zaměstnavatele nebyly povinnosti spojené s kontrolou v pojištění, neúměrně zatěžující tím, že by se např. musel dostavit za účelem provedení kontroly na ÚSSZ v Ostravě. Proto bude v zákoně zakotveno, že v těchto případech kontrola probíhá primárně v okrese, kde má zaměstnavatel sídlo nebo místo mzdové účtárny. Rovněž se umožňuje, aby se kontrola uskutečnila na jiném vhodném místě (tj. případně též na jiné ÚSSZ), na němž se zaměstnavatel a ÚSSZ dohodnou. Tyto principy v případě místní příslušnosti u kontrol se sjednocují zároveň i pro osoby samostatně výdělečně činné a zahraniční zaměstnance.

K bodu 105 (§ 93 odst. 9)

Zaměstnavatelé plní vůči ÚSSZ řadu úkolů, z nichž většinu plní na předepsaných tiskopisech v elektronické formě, srov. § 162 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. V rámci elektronizace dalších dávek nemocenského pojištění je třeba zdigitalizovat veškeré procesy, u kterých je to žádoucí. Komunikace zaměstnavatelů s ÚSSZ již nyní funguje v drtivé většině případů elektronicky, jelikož je to pro obě zúčastněné strany rychlejší a efektivnější. Doplnění příslušného odstavce o elektronickou podobu je pouze upřesňující. Vzhledem ke změně konceptu určování místní příslušnosti je třeba rozlišit povinnosti, které zaměstnavatel může plnit u kterékoliv ÚSSZ, protože ze zákona neví, která ÚSSZ je pro něj místně příslušná (typicky přihlášení do registru zaměstnavatelů), a povinnosti, které již plní vůči místně příslušné ÚSSZ, která mu byla určena usnesením ČSSZ.

K bodům 106 a 107 (§ 94 odst. 1)

Zaměstnavatelé mají povinnost hlásit do 8 dnů skončení zaměstnání, ne však pojištění. Pokud dojde k zániku účasti na nemocenském pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění, zaměstnavatelé oznamují ÚSSZ den zániku účasti na pojištění, přičemž zaměstnání jako takové může nadále trvat. Jiná situace nastává podle § 10 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění, kdy naopak dochází ke vzniku účasti na pojištění. Pro účely zákona o nemocenském pojištění je třeba posuzovat předchozí zaměstnání malého rozsahu za jedno ukončené zaměstnání a na to navazující nové zaměstnání, ze kterého vzniká účast na pojištění. I když fakticky se bude jednat o stejné zaměstnání, ve kterém jen dojde ke sjednání vyššího započitatelného příjmu. Pokud dojde u zaměstnání malého rozsahu v některém měsíci k účasti na pojištění, bude toto zaměstnání oznámeno a vedeno v evidenci ČSSZ. V takovém případě pak musí zaměstnavatel oznámit skončení zaměstnání malého rozsahu a poté oznámit vznik nového zaměstnání, kde vznikne účast na pojištění podle § 10 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění. V návaznosti na nově vložené věty se upravují též upravují příslušné odkazy (novelizační bod 108).

K bodu 109 (§ 95 odst. 1)

V návaznosti na nové zavedení otcovské dovolené do zákoníku práce (účinnost od 1. 12. 2022) je třeba rozšířit výčet zaměstnavatelem evidovaných informací, které jsou obsaženy v § 95 zákona o nemocenském pojištění. Ustanovení § 95 obsahuje výčet všech údajů, které musí zaměstnavatel vést ve své evidenci o svých zaměstnancích pro účely nemocenského pojištění. Jedná se např. o výši sjednaného započitatelného příjmu, dobu poskytování dlouhodobé péče, neomluvené pracovní dny zaměstnance atd. Až do 1. 12. 2022 se v zákoníku práce nerozlišovala otcovská dovolená, ta byla řešena v rámci rodičovské dovolené. Se zavedením nové překážky v práci, tj. otcovské dovolené, v zákoníku práce musí být i tato překážka vedena v evidenci zaměstnavatele o svých zaměstnancích.

K bodům 110, 111, 113 a 129 [§ 96, § 97 odst. 1, § 109 odst. 1 písm. b)]

Jelikož se v rámci elektronizace ostatních dávek nemocenského pojištění ruší tiskopisy v listinné podobě, ruší se i listinné žádosti o dávku, které musel zaměstnanec vyplněné dokládat zaměstnavateli. Nově se za žádost o dávku bude považovat sdělení zaměstnance o tom, že u něj nastala sociální událost, o jakou dávku žádá, a především sdělení identifikátoru předepsaného tiskopisu, který obdrží od ošetřujícího lékaře, případně od orgánu ochrany veřejného zdraví nebo školského zařízení. Tato sdělení tak může zaměstnanec učinit na dálku, např. telefonicky nebo e-mailem, bez nutnosti fyzické přítomnosti u zaměstnavatele. Platí ale, že tato sdělení musí zaměstnanec vůči zaměstnavateli učinit prokazatelným způsobem a tento způsob stanoví zaměstnavatel. Zaměstnavatel musí obsah sdělení zaměstnance zaznamenat a zaslat na příslušnou ÚSSZ spolu s dalšími doklady potřebnými pro posouzení vzniku nároku na dávku a její výplatu, mj. doklady pro určení výše dávky. Oznámení svých zaměstnanců o sociální události, které se považuje za žádost o dávku, je zaměstnavatel povinen uchovávat po dobu 10 kalendářních let následujících po roce, ve kterém bylo oznámení učiněno. Oznámení zaměstnanců je zaměstnavatel ze zákona povinen přijímat, jakož i další potřebné doklady, které jsou nezbytné pro posouzení vzniku nároku na dávku. Tyto doklady musí zaměstnavatel zasílat orgánům nemocenského pojištění.

K bodu 112 (§ 97 odst. 1 – věty druhá a třetí)

Při komunikaci zaměstnance a zaměstnavatele v souvislosti se žádostí o dávku nemocenského pojištění se rovněž ruší složité tiskopisy v listinné podobě, které zaměstnanec musel vyplněné předat zaměstnavateli. Zaměstnanec bude zaměstnavateli sdělovat příslušný identifikátor konkrétní sociální události, který obdrží od ošetřujícího lékaře a sdělí, o jakou dávku žádá, případně doloží další nezbytné skutečnosti pro posouzení nároku na dávku. Zaměstnavatel musí tato sdělení zaměstnance zaznamenat na předepsaném tiskopisu oznámení o podání žádosti o dávku a spolu s dalšími podklady je zaslat na ÚSSZ. Pokud zaměstnanec předá některé skutečnosti zaměstnavateli v listinné podobě, zašle je zaměstnavatel na ÚSSZ alespoň ve formě prosté kopie.

K bodu 114 (§ 97 odst. 2)

Gramatická úprava, zjednodušení textu.

K bodu 115 (§ 97 odst. 7)

Pro plnění stanovených povinností je primárně stanovena elektronická forma. Technické důvody, při jejichž existenci lze plnit povinnosti „náhradním způsobem“ (tj. v listinné formě) jsou vymezeny v § 61 odst. 5. V tomto smyslu se sjednocuje text zákona.

K bodu 117 (§ 101 odst. 2)

V nově doplněném § 110 odst. 9 se ÚSSZ umožňuje přerušit výplatu ošetřovného, resp. dlouhodobého ošetřovného v případě, že je osoba, kterou pojištěnec ošetřuje nebo o ní pečuje, přijata k poskytnutí lůžkové péče. Po tuto dobu není důvodné vyplácet ošetřovné nebo dlouhodobé ošetřovné, jelikož je ošetřovaná osoba v péči nemocnice, kam byla přijata. Po dobu poskytnutí lůžkové péče tedy dojde k přerušení výplaty dávky. Služební útvary nevyplácejí vojákům ošetřovné, ale vyplácejí dlouhodobé ošetřovné. Není tedy žádný důvod, aby také služební útvary neměly možnost přerušit výplatu dávky za podmínek stanovených v ustanovení § 110 odst. 9 písm. b), obdobně jako ÚSSZ.

K bodu 118 [§ 103 odst. 1 písm. f)]

Pojištěnec, kterému je vypláceno krátkodobé nebo dlouhodobé ošetřovné, musí v případě, že je ošetřovaná osoba přijata k hospitalizaci, požádat nemocnici ve lhůtě 8 dnů od přijetí o zaslání potvrzení o přijetí této ošetřované osoby k hospitalizaci na ČSSZ, neboť má tato skutečnost významný vliv pro poskytování dávky. Výplata krátkodobého nebo dlouhodobého ošetřovného se přerušuje po dobu, kdy je ošetřovaná osoba v nemocnici.

K bodům 120 a 121 (§ 104 odst. 1 písm. e) a § 104 odst. 2)

V rámci elektronizace budou i OSVČ při uplatňování nároku na dávky nemocenského pojištění komunikovat s ÚSSZ v elektronické podobě, přičemž listinné dokumenty mohou rovněž dokládat jen jako prosté kopie.

K bodu 122 (§ 105 odst. 1)

Povinnost pro orgány ochrany veřejného zdraví zabezpečit příslušné tiskopisy podle § 61 odst. 1 písm. t) se přesunuje do nového § 105 odst. 6 z důvodu nové systematiky ustanovení.

K bodům 123, 124, 125, 126 (§ 105 odst. 2 až 6)

Orgány ochrany veřejného zdraví budou při potvrzování nařízení karantény postupovat obdobně jako ošetřující lékaři. Budou zasílat hlášení orgánu nemocenského pojištění na předepsaných tiskopisech v elektronické podobě, přičemž tato oznámení budou rovněž označena identifikátorem konkrétní sociální události. Zároveň bude orgán ochrany veřejného zdraví předávat pojištěnci potvrzení (příslušnou část tiskopisu) způsobem, jakým si určí pojištěnec podle § 73b. Zároveň se orgánům ochrany veřejného zdraví stanoví stejná lhůta pro zasílání oznámení orgánům nemocenského pojištění jako ošetřujícím lékařům, tj. nejdéle následující pracovní den.

K bodu 127 (§ 105 odst. 7)

Povinnost pro orgány ochrany veřejného zdraví zabezpečit příslušné tiskopisy podle § 61 odst. 1 písm. t) se přesunuje z § 105 odst. 1 do nového § 105 odst. 6 z důvodu nové systematiky ustanovení.

K bodu 128 (§ 106)

U školských zařízení a škol jsou v rámci elektronizace rovněž stanoveny postupy obdobné jako u ošetřujících lékařů nebo orgánů ochrany veřejného zdraví. Školská zařízení a školy budou zasílat hlášení na předepsaných tiskopisech orgánům nemocenského pojištění v elektronické podobě o tom, že byly uzavřeny, potvrzení o trvání uzavření a skončení uzavření. Tato oznámení budou opatřena rovněž identifikátorem. Školská zařízení budou předávat pojištěncům na jejich žádost potvrzení o uzavření způsobem, jakým si pojištěnec určí (e-mail, SMS, listinná podoba). Oznámení o trvání uzavření školského zařízení nebo školy bude toto zařízení nebo škola zasílat orgánu nemocenského pojištění nejméně jednou měsíčně obdobně, jako ošetřující lékař oznamuje příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu nejméně jednou měsíčně trvání dočasné pracovní neschopnosti, nebo trvání potřeby ošetřování, anebo trvání potřeby dlouhodobé péče.

K bodům 130, 131, 132 a 134 [§ 109 odst. 4 písm. a) a b)]

V souvislosti se změnou pojetí u žádostí o dávky nemocenského pojištění je třeba upravit postupy při uplatnění nároku na dávky, které se již nebudou uplatňovat předáváním příslušných předepsaných tiskopisů zaměstnavateli. U peněžité pomoci v mateřství bude nárok na tuto dávku uplatňován sdělením identifikátoru předepsaného tiskopisu, který pojištěnka obdrží od svého lékaře nebo prostřednictvím ČSSZ a dále sdělením dne nástupu na PPM, jelikož den nástupu si mohou pojištěnky určovat samy v rozmezí 8 až 6 týdnů před očekávaným dnem porodu. V případech stanovených v § 32 odst. 1 písm. b) až e) musí pojištěnec kromě údajů výše doložit i některé potřebné skutečnosti, např. rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče (toto rozhodnutí předloží zaměstnavateli a ten alespoň prostou kopií rozhodnutí zašle příslušné ÚSSZ).

K bodům 135 až 139 (§ 109 odst. 5)

V souvislosti se změnou pojetí u žádostí o dávky nemocenského pojištění je třeba upravit postupy při uplatnění nároku na dávky, které se již nebudou uplatňovat předáváním příslušných předepsaných tiskopisů zaměstnavateli. U ošetřovného bude nárok na tuto dávku uplatňován především sdělením identifikátoru předepsaného tiskopisu, který pojištěnec obdrží od lékaře nebo prostřednictvím ČSSZ. Dále sdělením dne, od kterého pojištěnec žádá o výplatu ošetřovného a sdělením identifikačních údajů osoby, kterou ošetřuje nebo o kterou pečuje.

K bodu 140 (§ 109 odst. 6)

V souvislosti se změnou pojetí u žádostí o dávky nemocenského pojištění je třeba upravit postupy při uplatnění nároku na dávky, které se již nebudou uplatňovat předáváním příslušných předepsaných tiskopisů zaměstnavateli. U dlouhodobého ošetřovného bude nárok na tuto dávku uplatňován především sdělením identifikátoru předepsaného tiskopisu, který pojištěnec obdrží od lékaře nebo prostřednictvím ČSSZ. Dále sdělením dne, od kterého pojištěnec žádá o výplatu dlouhodobého ošetřovného a sdělením identifikačních údajů osoby, které poskytuje dlouhodobou péči.

K bodům 141 a 142 (§ 109 odst. 8)

V souvislosti se změnou pojetí u žádostí o dávky nemocenského pojištění je třeba upravit postupy při uplatnění nároku na dávky, které se již nebudou uplatňovat předáváním příslušných předepsaných tiskopisů zaměstnavateli. U otcovské bude nárok na tuto dávku uplatňován sdělením dne, od kterého pojištěnec žádá o výplatu dávky a dále sdělením identifikačních údajů dítěte, v souvislosti s nímž, o otcovskou žádá. Zde se nebude hlásit identifikátor tiskopisu, resp. pouze v případech hospitalizace na straně dítěte, nebo matky dítěte, jelikož žádost o otcovskou se neuplatňuje přes lékaře, ale přímo u zaměstnavatele.

K bodu 143 (§ 109 odst. 9)

Stanoví se, že pro předávání příslušných podkladů pro potřeby posouzení nároku na dávky postačí od zaměstnavatele pouze kopie, pokud příslušné doklady obdržel od zaměstnance v listinné podobě. Je neúměrně administrativně náročné vyžadovat od zaměstnavatelů např. úředně ověřené kopie.

K bodu 144 (§ 109 odst. 10)

Způsob uplatnění žádosti o dávku musí být především prokazatelný, což je důležité jak pro zaměstnance, ale i zaměstnavatele, který má povinnost žádost o dávku a další podklady předávat na příslušnou ÚSSZ, aby při případných sporech bylo možné doložit předání, resp. převzetí žádosti o dávku.

K bodu 145 (§ 109 odst. 11)

Pouze textové upřesnění v souvislosti se změnami v § 109.

K bodu 146 (§ 109a)

V současné době umožňuje ustanovení § 109a zaměstnanci předat potřebné doklady, tj. potvrzení o trvání potřeby ošetřování nebo potvrzení o trvání potřeby dlouhodobé péče za dobu po skončení zaměstnání a rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování nebo rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče, pokud potřeba ošetřování nebo potřeba dlouhodobé péče skončila po skončení doby zaměstnání, přímo příslušné územní správě sociálního zabezpečení, nemusí je tedy předávat svému bývalému zaměstnavateli. V rámci elektronizace dávek nemocenského pojištění se však mění postupy ošetřujících lékařů tak, že uvedená potvrzení nebo rozhodnutí budou zasílána přímo na příslušnou územní správu sociálního zabezpečení, která na jejich základě buď bude nadále pokračovat ve výplatě dávky (potvrzení o trvání potřeby ošetřování nebo dlouhodobé péče) až do vyčerpání podpůrčí doby, nebo výplatu dávky ukončí (rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování nebo dlouhodobé péče). Nebude proto už třeba, aby zaměstnanec (a to ani bývalý) tyto doklady pro účely výplaty dávky předával, ustanovení se proto vypouští jako nadbytečné.

K bodu 147 (§ 110 odst. 3 věta druhá)

Formulační upřesnění doplněním na odkaz § 97 odst. 1, jelikož zde jsou rovněž stanoveny podmínky pro výplatu dávky.

K bodu 148 (§ 110 odst. 3)

Podle § 110 odst. 3 platí, že je-li plátcem dávky nemocenského pojištění územní správa sociálního zabezpečení, vyplácejí se dávky nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce následujícího po dni, v němž byl stanovený doklad pro nárok na výplatu dávky této správě doručen. Tato lhůta neběží po dobu, po kterou nejsou splněny podmínky pro výplatu dávky. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci uplatňují nárok na dávky (s výjimkou nemocenského) prostřednictvím svého zaměstnavatele, jemuž sdělují, že žádají o dávku a předávají identifikátor předepsaného tiskopisu spolu s případnými dalšími doklady, a zaměstnavatel je pak spolu s podklady potřebnými pro výpočet dávek předává příslušné územní správě sociálního zabezpečení, nemá zaměstnanec zpravidla přehled o postupu vyřizování své žádosti o dávku. OSVČ uplatňují nárok na dávku přímo u příslušné územní správy sociálního zabezpečení, i pro ně však platí následující argumenty obdobně. V případech, kdy jsou žádosti o dávku a další podklady, které jsou příslušné územní správě sociálního zabezpečení předány včas, kompletní a jednoznačné, k problémům nedochází a dávka je vyplacena v zákonem stanovené lhůtě (většina dávek podstatně dříve, než před jejím skončením). Pokud je však třeba provést doplnění předložených dokladů nebo došetření potřebných skutečností, dochází k prodlení ve výplatě dávky, přičemž pojištěnec není informován o skutečnosti, že lhůta pro výplatu dávky neběží, ani o důvodech, pro které tomu tak je, a očekává, že dávka bude vyplacena v zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě. Navrhuje se proto zavést povinnost ÚSSZ pojištěnce o této skutečnosti informovat, aby byl srozuměn s tím, že dávka mu bude vyplacena později, než bylo zákonem předpokládáno, a aby byl informován o důvodech tohoto prodlení. Navrhuje se pojištěnce informovat elektronicky prostřednictvím ePortálu ČSSZ. Tedy informace se bude pojištěnci zobrazovat po jeho přihlášení na ePortál a provolání příslušné služby. Zde také pojištěnec může případně zadat e- mailovou adresu, na kterou mu bude zasílána notifikace o změně stavu dávky. S ohledem na vysoký nárůst práce referentů ÚSSZ při zpracování dávek a zásadní zvýšení nákladů (na tisk oznámení, na poštovné) nebyla zvolena písemná forma informování.

K bodu 149 (§ 110 odst. 5)

Pro všechny dávky nemocenského pojištění se stanoví jejich výplata stejným způsobem, jako jim je vyplácena mzda, plat nebo odměna od zaměstnavatele, pokud zaměstnanec nepožádá o jiný způsob výplaty.

K bodu 150 (§ 110 odst. 9 a 10)

V případě, kdy je osoba, kterou pojištěnec ošetřuje nebo o ní pečuje, přijata k poskytnutí lůžkové péče, není po tuto dobu důvodné vyplácet ošetřovné nebo dlouhodobé ošetřovné, jelikož je ošetřovaná osoba v péči nemocnice, kam byla přijata. Po tuto dobu dojde tedy k přerušení výplaty dávky.

K bodům 153, 155 a 156 (§ 116 odst. 7 a 9)

Dochází k rozšíření údajů, které orgány nemocenského pojištění sdělují zaměstnavatelům na jejich žádost. Jde především o údaje, které zaměstnavatel potřebuje po skončení zaměstnání jeho zaměstnance k úkonům, které ještě musí učinit po skončení tohoto zaměstnání (např. nemocenské, PPM v ochranné lhůtě). Vždy se bude jednat jen o údaje k danému pojistnému vztahu, zaměstnavatelé se nedozví žádné jiné informace vyplývající z pracovně právních vztahů s jinými zaměstnavateli.

K bodu 154 (§ 116 odst. 8)

Na základě identifikačních údajů, které stanoví ČSSZ budou moci pojištěnec a zaměstnavatel nahlížet prostřednictvím ePortálu ČSSZ na evidované údaje u sociální události pod stanoveným identifikátorem.

K bodu 157 (§ 116 odst. 12)

Legislativně technická úprava.

K bodu 158 (§ 116b)

Povinnost zaměstnavatele odškodnit zaměstnance za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je dána zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, netýká se proto všech osob považovaných pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance, ale pouze zaměstnanců ve stanovených pracovněprávních vztazích; pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „pojištění odpovědnosti zaměstnavatele“, nebo jen „pojištění odpovědnosti“) se proto vztahuje rovněž pouze na odpovědnost za úhradu škody tomuto okruhu zaměstnanců. Je proto třeba, aby byla povinnost ČSSZ sdělovat pojišťovnám provádějícím pojištění odpovědnosti zaměstnavatele omezena pouze na údaje týkající se těchto zaměstnanců; údaje o ostatních fyzických osobách považovaných za zaměstnance pro účely nemocenského pojištění, nikoli však pro účely pojištění odpovědnosti zaměstnavatele (např. společníci a jednatelé společností s ručením omezeným), nejsou pro provádění pojištění odpovědnosti zaměstnavatele nezbytné. Jejich poskytování pojišťovnám provádějícím pojištění odpovědnosti zaměstnavatele by proto bylo nejen nadbytečné, ale odporovalo by zásadám upravujícím ochranu osobních údajů těchto zaměstnanců (a konec konců i jejich zaměstnavatelů). Rozsah poskytovaných údajů se v navrhovaném ustanovení vymezuje pouze obecně s tím, že se zásadně jedná o údaje poskytované na žádost. V rámci ochrany osobních údajů bude třeba, aby příslušná provádějící pojišťovna, která provádí pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „provádějící pojišťovna“) ve své žádosti uvedla, z jakého důvodu konkrétní údaje požaduje; povinnost uvést odkaz na konkrétní ustanovení příslušného právního předpisu pak zajišťuje legalitu tohoto požadavku. Údaje o zaměstnavateli a o zaměstnancích jsou údaje o skutečnostech, které provádějící pojišťovna nemůže předpokládat, ČSSZ je proto bude příslušné pojišťovně sdělovat z moci úřední. Obdobně bude rovněž sdělovat případy, kdy v rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař vyznačil, že zaměstnanec uvádí nebo je podezření, že došlo k pracovnímu úrazu, tj. z hlediska provádějících pojišťoven údaj o možném vzniku škodní události. Příslušnost provádějících pojišťoven je dána přímo zákoníkem práce. Je proto třeba rozlišit, které údaje týkající se zaměstnavatelů jim budou ze strany ČSSZ předávány. Kooperativa provádí pojištění těch zaměstnavatelů, kteří s ní mají sjednáno (popř. mají mít sjednáno) pojištění odpovědnosti zaměstnavatele nejdříve ode dne 1. 1. 1993, je proto třeba, aby jí byly (na rozdíl od Generali České pojišťovny) sdělovány informace o dvou skupinách zaměstnavatelů.

Prvou skupinou jsou zaměstnavatelé již existující ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, u nichž bude postup obdobný, jako u Generali České pojišťovny - ČSSZ předá Kooperativě jednorázově seznam všech fyzických nebo právnických osob, které eviduje jako zaměstnavatele v registru zaměstnavatelů a kteří se pro účely nemocenského pojištění stali zaměstnavateli nejdříve dnem 1. 1. 1993; předání tohoto seznamu je obsahem přechodných ustanovení. Druhou skupinou jsou aktuálně vznikající zaměstnavatelé, tj. zaměstnavatelé průběžně zaregistrovávaní do registru zaměstnavatelů, kteří se stali zaměstnavateli pro účely nemocenského pojištění nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona. Údaje o těchto zaměstnavatelích budou Kooperativě předávány kontinuálně tak, aby mohla započít potřebná jednání se zaměstnavatelem, který začne být evidován v registru zaměstnavatelů ČSSZ, avšak nesplnil vůči Kooperativě povinnost oznámit svůj vznik pro účely pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. Po předání úvodní „hromadné“ informace o již existujících zaměstnavatelích vzniklých ode dne 1. 1. 1993 nebo po předání informace o vzniku konkrétního „nového“ zaměstnavatele bude ČSSZ oznamovat, pokud jde o informace týkající se zaměstnavatelů, Generali České pojišťovně nebo Kooperativě již pouze změny v nahlášených údajích, popř. že konkrétní zaměstnavatel již přestal zaměstnávat posledního zaměstnance v pracovním poměru nebo činného na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Kromě údajů o zaměstnavatelích bude ČSSZ hlásit Generali České pojišťovně nebo Kooperativě údaje o jednotlivých zaměstnancích v pracovním poměru nebo činných na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce u těchto zaměstnavatelů. Okruh údajů hlášených o těchto zaměstnancích ČSSZ konkrétní pojišťovně automaticky, tj. bez žádosti z moci úřední, se navrhuje vymezit tak, aby obsahoval pouze základní údaje, které jsou nutné pro evidenci konkrétní pojišťovny i v tom případě, kdy u konkrétního zaměstnance k žádné škodní události nedojde. Pokud bude příslušná provádějící pojišťovna potřebovat další doplňující údaje týkající se konkrétního případu (např. údaje o výši nemocenského vyplaceného při dočasné pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem), požádá o jejich sdělení ČSSZ postupem podle odstavce 1 navrhované úpravy.

K bodům 159 až 168 (§ 120 až § 123)

Nová ustanovení navazují na změnu v navrhovaném § 4c zákona organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Cílem tohoto ustanovení je definovat, že správcem informačního systému pojištění (registru pojištěnců a registru zaměstnavatelů, které vede ČSSZ) je MPSV. Tohoto právního stavu je dosaženo explicitní definicí skutečnosti, že informační systém pojištění, jehož dosavadním správcem je ČSSZ, bude nově součástí IIS MPSV, jehož správcem bude MPSV. Současně je třeba jasně definovat, že ČSSZ i po změně správce IS ČSSZ zůstane správcem údajů, přestože příslušné informační systémy již budou součástí IIS MPSV a jejich správcem bude MPSV. Zároveň se provádějí příslušné změny terminologie a legislativně technická upřesnění

K bodu 169 (§ 124 odst. 4)

Podle stávající právní úpravy nárok na úhradu přeplatku na dávce zaniká uplynutím 5 let ode dne výplaty této dávky. Jde o lhůtu objektivní a současně propadnou, tj. po jejím uplynutí nárok na úhradu přeplatku definitivně zaniká (v této lhůtě musí být nejen zahájeno řízení, ale musí být k dispozici pravomocné rozhodnutí a přeplatek musí být uhrazen). Je-li dávka nemocenského pojištění vylákána podvodným jednáním, pak následná trestní řízení nezřídka probíhají několik let a neoprávněně vyplacené dávky se stávají orgány nemocenského pojištění nevymahatelnými. V zájmu eliminace této nežádoucí situace se v těchto případech navrhuje pětiletou lhůtu pro zánik nároku orgánu nemocenského pojištění na úhradu přeplatku na dávce vázat na den nabytí právní moci rozsudku o spáchání trestného činu.

K bodu 170 (§ 124 odst. 6)

Podle dosavadní právní úpravy neplyne povinnost uhradit přeplatek, pokud částka přeplatku činí 100 Kč. Částka 100 Kč je stanovena od účinnosti zákona (r. 2009), a proto je žádoucí s ohledem inflaci, která od té doby nastala, resp. nastane, částku navýšit, a to minimálně tak, aby byl reflektován i nárůst provozních nákladů nezbytných na případné vymožení přeplatku.

K bodu 171 (125 odst. 1)

Je nedůvodné, aby doba, po kterou lze krátit nebo odejmout nemocenské pojištěnci, který porušil režim dočasně práce neschopného, nebo neposkytl součinnost při kontrole, činila maximálně 100 kalendářních dnů. Pojištěnec má při pobírání nemocenského určité povinnosti, které je třeba dodržovat. Zejména se jedná o dodržování režimu dočasné práce neschopného, který stanoví pojištěnci lékař s ohledem na jeho zdravotní stav. Pojištěnec si je vědom svých povinností a je v jeho zájmu tyto povinnosti dodržovat. Pokud pojištěnec nedodržuje režim dočasně práce neschopného nebo neposkytne součinnost při kontrole, může být sankcionován, přičemž sankce jsou správními orgány udělovány s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, a zároveň v zájmu zachování účelu dávek nemocenského pojištění (k úplnému odejmutí nemocenského dochází v krajních případech za zvlášť hrubé porušení zákona).

K bodu 172 [128 odst. 1 písm. c)]

Na nově stanovenou povinnost pojištěnců požádat nemocnici o vydání potvrzení o přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci musí být v zákoně stanovena patřičná sankce za případné nedodržení této povinnosti.

K bodu 174 [§ 131 odst. 1 písm. i)]

Navrhovaná změna postupů zaměstnavatele, který nově již nebude předávat příslušné územní správě sociálního zabezpečení žádost zaměstnance o dávku nemocenského pojištění, ale tuto žádost si ponechá a územní správě sociálního zabezpečení podá oznámení o tom, že zaměstnanec o dávku požádal, se musí promítnout rovněž do formulace přestupku, kterého by se mohl zaměstnavatel nesplněním své povinnosti dopustit. Kromě této změny reflektující změnu věcné povinnosti zaměstnavatele se však další ustanovení týkající se deliktní odpovědnosti zaměstnavatele (včetně výše sankce za nesplnění jeho povinností) nijak nemění.

K bodu 176 [§ 138 odst. 1 písm. b)]

Legislativně technická úprava.

K bodům 177, 178 a 180 [§ 138 odst. 1 písm. s) až v) a odst. 3]

Vzhledem k tomu, že se ošetřujícím lékařům v souvislosti s elektronizací dalších dávek nemocenského pojištění stanovují nové povinnosti při elektronické komunikaci s orgány nemocenského pojištění a pojištěnci, je třeba u těchto povinností stanovit i sankce při jejich nedodržení. To samé platí o nových povinnostech ohledně oznamování převzetí případů u ošetřovného nebo dlouhodobého ošetřovného prostřednictvím elektronických tiskopisů.

K bodu 179 [§ 138 odst. 2 písm. d)]

Vzhledem k tomu, že se stanovuje nová povinnost pro poskytovatele lůžkové péče, kdy musí tito na žádost informovat ČSSZ o přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci, musí být na tuto povinnost patřičně reagováno sankčním opatřením, aby mohla být tato povinnost efektivně vyžadována.

K bodu 181 (§ 140)

V postupech škol a ostatních dětských zařízení uvedených v § 39 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o nemocenském pojištění dochází k zásadním změnám především v tom, že sice i nadále budou pojištěncům vydávat potvrzení o svém uzavření (nově však podle volby pojištěnce v elektronické nebo listinné podobě), současně však budou nově toto hlášení podávat i orgánům nemocenského pojištění. Tyto změny jejich povinností se musí promítnout rovněž do formulace přestupku, kterého by se mohly škola nebo příslušné zařízení pro děti nesplněním své povinnosti dopustit. Kromě této změny reflektující věcnou změnu v povinnosti předávat příslušné doklady pojištěnci a zavedení nové povinnosti podávat hlášení o svém uzavření příslušnému orgánu nemocenského pojištění se však další ustanovení týkající se deliktní odpovědnosti školky nebo příslušného zařízení pro děti (včetně výše sankce za nesplnění jeho povinností) nijak nemění. Dochází tak k úpravě přestupků za nedodržení těchto nových povinností. Možná výše sankce za nedodržení zůstává nezměněna, tj. pokuta max. do výše 50 000 Kč.

K bodu 189 [§ 158 písm. b)]

Jedná se o legislativní zpřesnění. Uvedené má vazbu na zrušení ustanovení § 79 odst. 1 písm.

c) a § 80 zákona o nemocenském pojištění, provedené zákonem č. 183/2017 Sb., s účinností ode dne 1. 7. 2017. S ohledem na zrušená ustanovení lékař orgánu nemocenského pojištění podle platné právní úpravy nemůže rozhodovat o uznání nebo neuznání dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování (ani potřeby dlouhodobé péče). Nemůže-li lékař orgánu nemocenského pojištění rozhodovat v uvedených věcech, pak je bezpředmětné, aby taková rozhodnutí byla vylučována ze soudního přezkumu. Vydá-li ošetřující lékař rozhodnutí, že dočasná pracovní neschopnost nevznikla, pak se na rozhodnutí a na další postup vztahuje zvláštní právní předpis o poskytování specifických zdravotních služeb (§ 57 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění), přičemž obdobné ustanovení se vztahuje i na potřebu ošetřování (§ 68 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění) a na potřebu dlouhodobé péče (§ 72b odst. 3 zákona o nemocenském pojištění).

K bodu 193 (§ 162 odst. 4)

V souvislosti se zákonem č. 457/2022 Sb., kterým s účinností od 1. 1. 2023 došlo ke změně zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů, byl rozšířen okruh osob, kterým se datové schránky zřizují „automaticky“ (resp. bez ohledu na vůli osoby, které je datová schránka zřizována) ze zákona. Tzn. ze zákona tak postupně dochází ke zřizování datových schránek osob zapsaných v příslušné evidenci nebo rejstříku, a došlo proto k výraznému nárůstu uživatelů datových schránek podnikajících fyzických osob – OSVČ. Lze tak uzavřít, že naprostá většina OSVČ, vyjma osob, které nejsou zapsány v žádné evidenci nebo rejstříku (činnosti, jejichž vykonávání není podmíněno příslušným oprávněním) bude mít postupně zpřístupněnu datovou schránku. V oblasti nemocenského pojištění se proto navrhuje zavést postup obdobný postupu orgánů finanční správy, kde je již v současné době zavedena povinná elektronická komunikace se správcem daně, má-li osoba zřízenou datovou schránku (ze zákona). S cílem zajistit co nejvyšší míru elektronizace veřejné správy, proto se navrhuje, aby byla dána povinnost činit vybraná podání, má-li OSVČ zpřístupněnu datovou schránku ze zákona, pouze elektronicky také v oblasti nemocenského pojištění OSVČ.

Okruh podání, která by měla OSVČ mající zřízenu datovou schránku ze zákona činit výhradně elektronicky, se týká podání činěných podle ustanovení § 162 odst. 2 ZNP, tj. těch, ke kterým je zákonem stanoven předepsaný tiskopis. V oblasti nemocenského pojištění jde u OSVČ o podání učiněné podle § 11 písm. b) ZNP (podání přihlášky k dobrovolnému nemocenskému pojištění OSVČ) a především podle § 109 ZNP (podání žádosti o dávky nemocenského pojištění). V souvislosti s připravovanou další elektronizací dávek nemocenského pojištění je záměrem, aby i v případě dávek nemocenského pojištění OSVČ byly kromě dokumentů zasílaných elektronicky správě sociálního zabezpečení ošetřujícím lékařem zasílány elektronicky též žádosti o dávku nemocenského pojištění, tj. o peněžitou pomoc v mateřství, o dlouhodobé ošetřovné a o otcovskou. V této souvislosti bude OSVČ již jen podávat žádost o danou dávku bez nutnosti doložení jiných potvrzení od ošetřujícího lékaře, a proto se navrhuje, aby byla OSVČ v případech, kdy má zřízenu datovou schránku ze zákona, povinna podat tuto žádost pouze elektronicky. Podání nebo jiný úkon může OSVČ učinit v listinné podobě zasláním nebo předáním příslušné ÚSSZ, pokud toto nebude schopna činit v elektronické podobě z technických důvodů (např. z důvodu výpadku elektřiny).

K bodu 195 (§ 163b)

Pokud zaměstnavatel činí úkony vůči orgánům nemocenského pojištění, činí tak ve sféře veřejného práva, neboť vztahy mezi zaměstnavatelem a orgánem nemocenského pojištění nejsou vztahy soukromoprávními. Pokud tedy zaměstnavatel dává orgánu nemocenského pojištění jakékoli podání, ať už je to oznámení konkrétní skutečnosti (např. o nástupu zaměstnance do zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění, o změně sídla mzdové účtárny apod.), předává doklady dané mu zaměstnancem při uplatňování nároku na dávku nebo činí podání v řízení o věcech nemocenského pojištění, vždy se jedná o podání ve smyslu § 37 správního řádu, podle něhož platí, že podání je úkonem směřujícím vůči státnímu orgánu. Chce-li se zaměstnavatel ve své činnosti vůči orgánu nemocenského pojištění nechat zastupovat jinou fyzickou nebo právnickou osobou, činí tak podle § 33 správního řádu, podle něhož (§ 33 odst. 1 věta prvá) platí obecná zásada, že účastník si může zvolit zmocněnce. Je přitom na volbě zaměstnavatele, zda tohoto zmocněnce zvolí pro konkrétní úkon činěný podle správního řádu (např. pro podání konkrétního podání), pro skupinu těchto úkonů (např. pro zastoupení v celém průběhu řízení ve věcech nemocenského pojištění) nebo pro veškerá podání, která je zaměstnavatel vůči orgánům nemocenského pojištění povinen učinit nebo která chce učinit z vlastní vůle. Forma, v níž může být plná moc pro jednání podle správního řádu udělována, je upravena v § 33 odst. 1 větách druhé a třetí, podle nichž platí, že zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí a že plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. Správní řád tedy o množnosti udělit plnou moc prostřednictvím elektronické aplikace nehovoří. Tato možnost je dána ustanovením § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle něhož mj. platí, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky, a že úkon učiněný prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Jak z uvedeného vyplývá, má v současné době zmocnitel možnost výběru formy, jakou plnou moc zmocněnci udělí. V rámci postupného zavádění plné elektronizace státní správy eviduji orgány správy sociálního zabezpečení již v současné době plné moci udělené zaměstnavateli v elektronické podobě, pokud je plná moc udělena zaměstnavatelem jinou formou (např. listinnou), jsou údaje z této plné moci do elektronické evidence přepisovány. Proto se navrhuje v ZNP (a současně i v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) stanovit, že oznámit, že zaměstnavatel udělil právnické nebo fyzické osobě nebo osobám plnou moc k jednání jménem zaměstnavatele vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení ve věcech nemocenského pojištění, lze jen prostřednictvím elektronické aplikace orgánu nemocenského pojištění podle ustanovení § 162 odst. 1 písm. b) ZNP. Z hlediska celkové elektronizace státní správy je žádoucí postupy při oznamování skutečností významných pro provádění nemocenského pojištění sdělovaných zaměstnavatelem plně elektronizovat a při sdělování informace o udělení plné moci jednat za zaměstnavatele vyloučit zbytečnou administrativu související s přepisováním údajů z plných mocí doručených v automaticky nezpracovatelné podobě a prodlevy z toho vyplývající. Stejně tak bude odstraněna nevýhoda fyzického vyhodnocování plných mocí a obdobných podání sepsaných ze strany zaměstnavatelů často zcela volnou formou, které je mnohdy pro pracovníky správy sociálního zabezpečení velmi nesnadné. Povinně elektronická forma sdělení o udělení plné moci k jednání jménem zaměstnavatele vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení ve věcech nemocenského pojištění, její změně nebo ukončení její platnosti znamená, že k oznámení týkajících se plné moci jednat jménem zaměstnavatele, která budou učiněna jinou formou, nebudou orgány nemocenského pojištění přihlížet, neboť budou neplatná pro nedostatek zákonem stanovené formy. Výjimku tvoří pouze situace uvedené v § 61 odst. 3 a 5 ZNP, kdy nelze splnit povinnost předat toto oznámení elektronickou formou z technických důvodů (např. výpadek elektrické energie, informačního systému zaměstnavatele apod.), v takovém případě bude připuštěna možnost podání oznámení o udělení plné moci v písemné podobě. Navrhované řešení nebude znamenat pro zaměstnavatele žádné další požadavky na jejich technické vybavení, neboť naprostou většinu úkonů vůči orgánům nemocenského pojištění již v současné době činí v elektronické podobě.

K bodům 196 a 197 (§ 167)

V rámci zákona o nemocenském pojištění je zcela bezvýznamné rozlišovat dočasnou pracovní neschopnost s izolací a dočasnou pracovní neschopnost bez izolace. Izolace má význam z hlediska medicíny, kdy se jedná v podstatě i mimořádný režim dočasně práce neschopného (pacient musí být v izolaci a zamezit styk s ostatními lidmi, aby je nenakazil chorobou, kterou trpí), přičemž izolace je vždy součástí onemocnění. Rozlišování dočasné pracovní neschopnosti na dočasnou pracovní neschopnost s izolací a karanténu vede v praxi jen ke zbytečně komplikovaným situacím, zejm. v souvislosti se souběhy a překrýváním nároku na dávky.

K čl. II (Přechodná ustanovení)

K bodu 1

V souvislosti se zrušením institutu domáckého zaměstnance v zákoně o nemocenském pojištění, je třeba, aby zaměstnavatelé u zaměstnanců, kteří byli domáckými zaměstnanci a trvá jim výdělečná činnost u tohoto zaměstnavatele, nahlásili na ČSSZ druh této výdělečné činnosti (pracovní poměr, dohoda o provedení práce, smluvní zaměstnanec atd.). V registru pojištěnců jsou tito zaměstnanci dosud vedeni s druhem činnosti jako domáčtí zaměstnanci. Pokud u nich bude výdělečná činnost existovat v den nabytí účinnosti tohoto zákona, je třeba u těchto zaměstnanců doplnit nový druh činnosti, jelikož pojem „domácký zaměstnanec“ se již v registru pojištěnců nebude vyskytovat. Přechodné ustanovení upravuje pouze technické řešení ČSSZ pro přehlášení kódů u zaměstnanců, kteří jsou dosud evidování pod kódy domáckých zaměstnanců. Ač se to z definice domáckého zaměstnance v zákoně o nemocenském pojištění může zdát, nejedná se o zaměstnance, kteří pracují z domova (home office). Zaměstnance na HO zaměstnavatelé nahlašují v klasickém režimu, kde uvedou i druh výdělečné činnosti.

K bodu 2

Pokud byla žádost o dávku nemocenského pojištění doručena orgánu nemocenského pojištění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a vyměřovací základ se do dne nabytí účinnosti nepodařilo zjistit, je nezbytné, aby tato žádost byla vyřízena do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 19 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění, ve znění novely.

K bodu 3

Přechodným ustanovením se reaguje na skutečnost, že vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 16a odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí bylo do zákona o sociálně-právní ochraně dětí doplněno již s účinností od 1. 1. 2022. Nicméně nárok na dávku nemocenského pojištění za účinnosti tohoto zákona lze uplatnit na základě vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností, i když bylo vydáno před jeho účinností.

K bodům 4 až 8

Nově navrhovanou právní úpravou se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zakládá možnost vzniku nároku na ošetřovné u zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti, zaměstnanců v zaměstnání malého rozsahu, jde-li o zaměstnance v pracovním poměru a zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti, zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce a OSVČ. Je proto nutné přesně stanovit, ve kterých případech těmto zaměstnancům vzniká nárok na ošetřovné: • Nárok na ošetřovné podle navržené novelizace vzniká v těch případech, kdy potřeba ošetřování (péče) vznikla za trvání účinnosti tohoto zákona. • Pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla před účinností tohoto zákona, avšak k vystřídání ošetřujících (pečujících) osob došlo za účinnosti tohoto zákona, má střídající osoba nárok na ošetřovné. • K době 3 měsíců účasti na nemocenském pojištění se přihlédne i tehdy, spadala-li do doby před účinností tohoto zákona.

K bodu 9

Podmínky pro vznik nároku na PPM se v tomto případě budou zkoumat ke dni nástupu otce na PPM. Podstatné je, aby k nástupu na PPM otce došlo za účinnosti tohoto zákona. Zápočet podpůrčí doby se pak bude hodnotit zpětně, přičemž nezáleží na tom, že např. k samotnému porodu došlo před účinností zákona.

K bodu 10

Pokud ošetřující lékař již vystavil rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, bude pojištěnci vystavovat potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti podle předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. vždy v listinné podobě. Tak tomu bude i v případě, kdy ošetřující lékař potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti za trvání konkrétní dočasné pracovní neschopnosti dosud nevystavil, protože dočasná pracovní neschopnost trvala ke dni nabytí účinnosti zákona méně než 14 kalendářních dnů. Naproti tomu, pokud bude ošetřující lékař vystavovat rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti již v době účinnosti navrhovaného zákona, bude při potvrzování doby trvání dočasné pracovní neschopnosti pojištěnci vždy postupovat podle tohoto zákona, tj. bude toto trvání potvrzovat pojištěnci podle volby pojištěnce elektronicky nebo písemně. Tak tomu bude i v případech, kdy rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zpětně podle § 57 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění.

K bodům 11 a 12

Rozdělení případů, kdy bude ošetřující lékař postupovat podle stávající a kdy podle navrhované právní úpravy se navrhuje vázat na činnost ošetřujícího lékaře.

Ad a) Pokud již vystavil rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče o dítě do 10 let věku) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, bude pojištěnci vystavovat potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče) a rozhodnutí o jejím ukončení podle předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. vždy v listinné podobě. V těchto případech nebude skutečnost, že potřeba ošetřování (péče) pokračuje nebo byla ukončena, oznamovat přímo územní správě sociálního zabezpečení. Tak tomu bude i v případě, kdy ošetřující lékař potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče) za trvání konkrétního případu potřeby ošetřování (péče) dosud nevystavil, protože neuplynula podpůrčí doba pro ošetřovné. Naproti tomu, pokud bude ošetřující lékař vystavovat rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče) již době účinnosti navrhovaného zákona, bude při vystavování všech dokladů souvisejících s touto potřebou postupovat podle tohoto zákona, tj. bude i její trvání nebo ukončení oznamovat orgánu nemocenského pojištění a potvrzovat pojištěnci podle volby pojištěnce elektronicky nebo písemně. Tak tomu bude i v případech, kdy rozhodl o vzniku potřeby ošetřování (péče) zpětně na základě žádosti podané v době trvání potřeby ošetřování (péče).

Ad b) Navrhovaná ustanovení řeší postup pojištěnce, tj. OSVČ i zaměstnance, a zaměstnavatele při uplatňování nároku na výplatu elektronizovaných dávek nemocenského pojištění a v průběhu jejich výplaty. I v těchto případech se navrhuje aplikovat jednoduchou zásadu, kdy se postup pojištěnce i zaměstnavatele bude řídit dnem, kdy ošetřující lékař vystavil rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče) nebo dlouhodobé péče, nebo ošetřující lékař, orgán ochrany veřejného zdraví nebo škola nebo dětské zařízení vystavili potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na konkrétní dávku nemocenského pojištění. Podle dosavadní právní úpravy se proto bude postupovat i v případech, kdy ošetřující lékař nebo jiný subjekt vystavili toto rozhodnutí nebo potvrzení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak zaměstnanec uplatnil tento nárok u zaměstnavatele (nebo OSVČ u příslušné územní správy sociálního zabezpečení) již za účinnosti tohoto zákona. V případech, kdy prokázání podmínek pro vznik nároku na tyto dávky není podmíněno rozhodnutím ošetřujícího lékaře nebo potvrzením ošetřujícího lékaře, orgánu ochrany veřejného zdraví nebo školy nebo dětského zařízení, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, bude rozhodující den, kdy pojištěnec nárok na výplatu dávky uplatnil. Pokud tedy zaměstnanec uplatnil u zaměstnavatele nárok na výplatu otcovské přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, bude postupováno podle dosavadních právních předpisů, tj. zaměstnavatel předá příslušné územní správě sociálního zabezpečení žádost zaměstnance o dávku. Tak tomu bude i v případě, kdy zaměstnanec uplatnil tento nárok u zaměstnavatele přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak zaměstnavatel bude příslušný tiskopis předávat územní správě sociálního zabezpečení již za účinnosti tohoto zákona. Naproti tomu, pokud by zaměstnanec uplatnil nárok na výplatu otcovské za účinnosti tohoto zákona, musel by tak učinit způsobem stanoveným tímto zákonem a podle tohoto zákona by postupoval rovněž zaměstnavatel. Nepředal by proto územní správě sociálního zabezpečení žádost zaměstnance, ale „pouze“ oznámení o podání této žádosti. Tak by tomu bylo i v případě, kdy by zaměstnanec žádal o výplatu otcovské za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud by žádost o výplatu otcovské podal až za jeho účinnosti.

Ad c) Navrhovaná ustanovení řeší postup územní správy sociálního zabezpečení při výplatě „elektronizovaných“ dávek nemocenského pojištění. I v těchto případech se navrhuje aplikovat jednoduchou zásadu, kdy se postup územní správy sociálního zabezpečení bude řídit dnem, kdy ošetřující lékař vystavil rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče) nebo dlouhodobé péče, nebo ošetřující lékař, orgán ochrany veřejného zdraví nebo škola nebo dětské zařízení vystavili potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na konkrétní dávku nemocenského pojištění. Podle dosavadní právní úpravy se proto bude postupovat i v případech, kdy ošetřující lékař nebo jiný subjekt vystavili toto rozhodnutí nebo potvrzení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak zaměstnavatel předal příslušné územní správě sociálního zabezpečení žádost zaměstnance s příslušnými doklady (nebo OSVČ u příslušné územní správy sociálního zabezpečení požádala o výplatu dávky) již za účinnosti tohoto zákona.

Obdobné věcné postupy se použijí i pro rozhodnutí nebo potvrzení vystavovaná ošetřujícími lékaři pro dlouhodobé ošetřovné a pro peněžitou pomoc v mateřství.

K bodům 13 a 14

Obdobné věcné postupy jako pro ošetřující lékaře se navrhuje použít i pro potvrzení vystavovaná orgány ochrany veřejného zdraví a školami nebo zařízeními pro děti pro ošetřovné

K bodu 15

Navrhované ustanovení řeší situace, kdy nárok na výplatu dávky uplatňuje přímo pojištěnec v případech, kdy prokázání podmínek pro vznik nároku na tyto dávky není podmíněno rozhodnutím ošetřujícího lékaře nebo potvrzením ošetřujícího lékaře, orgánu ochrany veřejného zdraví nebo školy nebo dětského zařízení, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je. I v těchto případech se navrhuje aplikovat jednoduchou zásadu, kdy se použijí tiskopisy platné v den předcházející den nabytí účinnosti zákona („staré“ tiskopisy). Tím bude zajištěno, že pro poskytování stejné dávky ve stejném případě budou použity stejné tiskopisy.

K bodu 16

Příslušnost pojišťoven provádějících na základě zákonného zmocnění pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání je dána přímo zákoníkem práce. Je proto třeba rozlišit, které údaje týkající se zaměstnavatelů jim budou ze strany ČSSZ předávány. Generali Česká pojišťovna provádí pojištění těch zaměstnavatelů, kteří s ní měli sjednáno (popř. měli mít sjednáno) pojištění odpovědnosti zaměstnavatele k 31. 12. 1992, není proto třeba, aby jí byly sdělovány informace o aktuálně vznikajících zaměstnavatelích. Postačí proto, předá-li jí ČSSZ jednorázově seznam všech fyzických nebo právnických osob, které eviduje jako zaměstnavatele v registru zaměstnavatelů a kteří se pro účely nemocenského pojištění stali zaměstnavateli přede dnem 1. 1. 1993. Na základě navrhovaného zákona budou Generali České pojišťovně hromadně předány pouze údaje o těch zaměstnavatelích vzniklých před 1. 1. 1993, kteří jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v registru zaměstnavatelů vedeni jako zaměstnavatelé zaměstnávající zaměstnance v pracovním poměru nebo činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce; předmětem tohoto jednorázového oznámení tedy nebudou „bývalí“ zaměstnavatelé, kteří se z registru zaměstnavatelů již odhlásili (§ 93 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění), popř. kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnávají zaměstnance účastné nemocenského pojištění, avšak v jiných právních vztazích (např. společník nebo jednatel s.r.o.) Účelem navrhovaného systému předávání informací mezi ČSSZ a pojišťovnami provádějícími pojištění odpovědnosti zaměstnavatele je totiž předávání informací pro zavedení systémové spolupráce týkající se „průběžně“ existujících zaměstnavatelů. Po předání úvodní „hromadné“ informace o již existujících zaměstnavatelích vzniklých před 1. 1. 1993 bude ČSSZ oznamovat, pokud jde o informace týkající se zaměstnavatelů, Generali České pojišťovně již pouze změny v nahlášených údajích, popř. že konkrétní zaměstnavatel přestal zaměstnávat zaměstnance v pracovním poměru nebo činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

K ČÁSTI DRUHÉ K čl. III (Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

K bodu 1 (§ 4c)

Předkládaná právní úprava navrhuje legislativní ustavení nového komplexního celku označeného jako Integrovaný informační systém MPSV (dále jen „IIS MPSV“), který by měl nově obsáhnout všechny stávající jednotlivé informační systémy MPSV i ostatních resortních organizací a umožnit přímé centralizované řízení v oblasti informačních a komunikačních technologií v resortu práce a sociálních věcí, zejména pokud se jedná o jeho rozvoj. V rámci stávající právní úpravy je Ministerstvo práce a sociálních věcí správcem informačních systémů pro výplatu dávek státní sociální podpory, dávek pomoci v hmotné nouzi, dávek pro osoby se zdravotním postižením a dalších systémů, které primárně využívá Úřad práce České republiky. Tyto informační systémy jsou upraveny v jednotlivých zákonech, které procesně a věcně řeší problematiku poskytování jednotlivých dávek. V těchto zákonech je definováno, že správcem těchto informačních systémů je MPSV. MPSV je rovněž správcem dalších informačních systémů včetně Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, který je upraven v zákoně o Úřadu práce. Česká správa sociálního zabezpečení je správcem informačních systémů České správy sociální zabezpečení (dále jen „IS ČSSZ“). IS ČSSZ zahrnuje všechny informační systémy, které ČSSZ využívá pro výkon jednotlivých agend, včetně podpůrných a provozních systému. Součástí IS ČSSZ je rovněž registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů. Ministerstvo práce a sociální věcí má být nově správcem agendových informačních systémů, kterou jsou v tuto chvíli součástí IS ČSSZ. Z tohoto důvodu se zavádí do právní úpravy pojem Integrovaný informační systém Ministerstva práce a sociálních věcí. IIS MPSV je zastřešující pojem pro soubor informačních systémů. Součástí IIS MPSV budou všechny stávající informační systémy, u kterých je správcem MPSV, a informačních systémů, které jsou nyní součástí IS ČSSZ. MPSV musí být uložena povinnost, aby zřídilo přístup zaměstnancům ČSSZ, územních správ sociálního zabezpečení (dále jen „ÚSSZ“), Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPSZ“) a ÚP k IIS MPSV v rozsahu nezbytném pro plnění úkolu ČSSZ, ÚSSZ a IPZS. Současně je výslovně stanoveno oprávnění ministerstva zřídit přístup k údajům Integrovaného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí, stanoví-li tak zákon. Toto ustanovení reflektuje základní pravidla právních předpisů upravujících oblast informačních systémů veřejné správy, základních registrů a práva na digitální služby. Navrhovaná právní úprava tak necílí na změnu odpovědností jednotlivých subjektů při vlastním výkonu jednotlivých agend, a to nejen ve smyslu odpovědnosti za sběr, správu, ochranu, poskytování atd. vlastních údajů potřebných pro jejich provádění, ale ani ve smyslu vystupování v právních vztazích vůči ostatním subjektům. Navržená právní úprava nemění nic na skutečnosti, že ČSSZ nadále povede veškeré potřebné údaje pro výkon agend ve svých evidencích či registrech a že ČSSZ bude nadále subjektem, vůči kterému budou ostatní subjekty (pojištěnci, zaměstnavatelé, poskytovatelé zdravotních služeb aj.) plnit svoje povinnosti nebo uplatňovat svoje oprávnění a nároky. Technologické zabezpečení výkonu agend pomocí aplikačního programového vybavení a jeho další rozvoj v rámci IIS MPSV včetně servisdesku a další podpory bude však nově odpovědností MPSV. Cílovým stavem, který předkládaná právní úprava zajištuje, je rozdělení kompetencí a odpovědností mezi ČSSZ a MPSV tak, aby ČSSZ nadále provozovala svou vnitřní infrastrukturu v rozsahu potřebném pro zajištění provozu technických nařízení zajišťujících přístup do IIS MPSV. MPSV by pak nově zajišťovalo strategický rozvoj i údržbu informačních systémů zajišťujících výkon vlastních agend ČSSZ.

K bodům 2, 3, 4 a 5 (§ 7 a 12)

Zaměstnavatelům, kteří se nově přihlašují do registru zaměstnavatelů podle zákona o nemocenském pojištění po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy v období po 31. prosinci 2024, nově určí ČSSZ, která ÚSSZ bude pro ně místně příslušná z hlediska plnění jejich povinností v oblasti důchodového pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Pro nově vzniklé zaměstnavatele tak může být místně příslušná kterákoliv ÚSSZ po celé ČR bez ohledu na sídlo zaměstnavatele nebo místo jeho mzdové účtárny podle aktuálních provozních potřeb a v zájmu efektivního využívání personálních kapacit ÚSSZ a bezproblémového rychlého servisu pro zaměstnavatele. Podrobně jsou tyto změny popsány ve zvláštní části důvodové zprávy v čl. I. Obdobná garance, která se týká kontrol v nemocenském pojištění u zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají méně než 26 zaměstnanců, u osob samostatně výdělečně činných a zahraničních zaměstnanců se bude vztahovat na tyto osoby při kontrole plnění povinností v sociálním zabezpečení podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

K bodu 6 (§ 13)

Legislativně technická úprava vypouští se úprava, která je již časově překonaná.

K bodu 7 (§ 48d)

OSVČ je povinna oznámit skončení samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce do 15 dnů od této události. Za nesplnění této povinnosti ve stanovené lhůtě může být uložena OSVČ pokuta. V současné době některé OSVČ oznamují skončení činnosti za dobu i několik roků zpětně, i když za takový rok podaly řádně přehled o příjmech a výdajích a zaplatily pojistné. Důvodem je zpravidla získat vrácení pojistného za dobu, kterou nepotřebují k získání potřebné doby důchodového pojištění pro nárok na důchod. Navrhuje se proto, aby OSVČ, která na přehledu uvedla, že vykonávala v daném kalendářním roce činnost, mohla tento údaj opravit jen do konce kalendářního roku, v němž tento přehled podala.

Příklad

OSVČ za rok 2025 podá v dubnu 2026 Přehled.

Oznámení o skončení činnosti v roce 2025 může podat pouze do 31. 12. 2026. Příklad

OSVČ za rok 2025 podá v říjnu 2028 Přehled.

Oznámení o skončení činnosti v roce 2025 může podat pouze do 31. 12. 2028.

K bodům 8 a 9 (§ 104b)

Reaguje na změny ohledně určování místní příslušnosti u zaměstnavatelů (§ 7 ZOPS).

K bodu 10 (§ 123a)

Podle dosavadní právní úpravy se odepíše dluh na pojistném a penále, pokud částka dluhu nepřesáhne 100 Kč. Částka 100 Kč je stanovena od účinnosti zákona č. 307/1993 Sb., tj. od 1. 1. 1994. Hranice pro odepsání dluhu se tedy velmi dlouhé období nezměnila, a proto je žádoucí s ohledem na inflaci, která od té doby nastala, resp. nastane, částku navýšit, a to minimálně tak, aby byl reflektován i nárůst provozních nákladů nezbytných na případné vymožení dluhu.

K bodu 11 (§ 123e)

V souvislosti se zákonem č. 457/2022 Sb., kterým s účinností od 1. 1. 2023 došlo ke změně zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů, byl rozšířen okruh osob, kterým se datové schránky zřizují „automaticky“ (resp. bez ohledu na vůli osoby, které je datová schránka zřizována) ze zákona. Tzn. ze zákona tak postupně dochází ke zřizování datových schránek osob zapsaných v příslušné evidenci či rejstříku, a došlo proto k výraznému nárůstu uživatelů datových schránek podnikajících fyzických osob – OSVČ. Lze tak uzavřít, že naprostá většina OSVČ, vyjma osob, které nejsou zapsány v žádné evidenci či rejstříku (činnosti, jejichž vykonávání není podmíněno příslušným oprávněním) bude mít postupně zpřístupněnu datovou schránku. V oblasti sociálního zabezpečení a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se proto navrhuje zavést postup obdobný postupu orgánů finanční správy, kde je již v současné době zavedena povinná elektronická komunikace se správcem daně, má-li osoba zřízenou datovou schránku (ze zákona). S cílem zajistit co nejvyšší míru elektronizace veřejné správy, se proto navrhuje, aby byla dána povinnost činit vybraná podání, má-li OSVČ zpřístupněnu datovou schránku ze zákona, pouze elektronicky také v oblasti sociálního zabezpečení OSVČ a pojistného placeného OSVČ. Okruh podání, která by měla OSVČ mající zřízenu datovou schránku ze zákona činit výhradně elektronicky, se týká podání činěných podle ustanovení § 123e odst. 2 ZOPSZ, tj. těch, ke kterým je zákonem stanoven předepsaný tiskopis. V oblasti sociálního zabezpečení a pojistného na sociální zabezpečení jde u OSVČ o podání učiněné podle § 48b odst. 1 a 2 ZOPSZ (tj. povinnost oznámit zahájení samostatné výdělečné činnosti a podávání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle § 48a odst. 1) a o podání učiněné podle § 15 ZPojSZ (přehled o příjmech a výdajích z uplynulý kalendářní rok a o pojistném placeném OSVČ). V případě plnění povinnosti podle § 48b odst. 1 ZOPSZ, tj. oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, k jejímuž splnění je dána lhůta 15 dnů ode dne, kdy k této skutečnosti došlo, bude v případech, že OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost zcela poprvé a je jí datová schránka teprve zřizována, vázána povinnost podání činit výhradně elektronicky na moment, od kterého OSVČ byla datová schránka zpřístupněna. Pokud by tedy orgán příslušný k přidělení a zpřístupnění datové schránky tuto dané OSVČ zpřístupnil až po splnění povinnosti podat oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, nevznikla této OSVČ povinnost učinit podání pouze elektronicky a bude plně přihlédnuto k podání učiněnému jiným způsobem. Podání nebo jiný úkon může OSVČ učinit v listinné podobě zasláním nebo předáním příslušné ÚSSZ, pokud toto nebude schopna činit v elektronické podobě z technických důvodů (např. z důvodu výpadku elektřiny).

K bodu 12 (§ 123ga)

Pokud zaměstnavatel činí úkony vůči orgánům sociálního zabezpečení, činí tak ve sféře veřejného práva, neboť vztahy mezi zaměstnavatelem a orgánem sociálního zabezpečení nejsou vztahy soukromoprávními. Pokud tedy zaměstnavatel dává orgánu sociálního zabezpečení jakékoli podání, ať už je to oznámení konkrétní skutečnosti (např. předání evidenčního listu důchodového pojištění nebo přehledu o výši pojistného na sociální zabezpečení apod.) nebo činí podání v řízení o věcech důchodového pojištění nebo pojistného na sociální zabezpečení, vždy se jedná o podání ve smyslu § 37 správního řádu, podle něhož platí, že podání je úkonem směřujícím vůči státnímu orgánu. Chce-li se zaměstnavatel ve své činnosti vůči orgánu sociálního zabezpečení nechat zastupovat jinou fyzickou nebo právnickou osobou, činí tak podle § 33 správního řádu, podle něhož (§ 33 odst. 1 věta prvá) platí obecná zásada, že účastník si může zvolit zmocněnce. Je přitom na volbě zaměstnavatele, zda tohoto zmocněnce zvolí pro konkrétní úkon činěný podle správního řádu (např. pro podání konkrétního podání), pro skupinu těchto úkonů (např. pro zastoupení v celém průběhu řízení ve věcech důchodového pojištění) nebo pro veškerá podání, která je zaměstnavatel vůči orgánům sociálního zabezpečení povinen učinit nebo která chce učinit z vlastní vůle. Forma, v níž může být plná moc pro jednání podle správního řádu udělována, je upravena v § 33 odst. 1 větách druhé a třetí, podle nichž platí, že zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí a že plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. Správní řád tedy o množnosti udělit plnou moc prostřednictvím elektronické aplikace nehovoří. Tato možnost je dána ustanovením § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle něhož mj. platí, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky, a že úkon učiněný prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Jak z uvedeného vyplývá, má v současné době zmocnitel možnost výběru formy, jakou plnou moc zmocněnci udělí. V rámci postupného zavádění plné elektronizace státní správy evidují orgány správy sociálního zabezpečení již v současné době plné moci udělené zaměstnavateli v elektronické podobě, pokud je plná moc udělena zaměstnavatelem jinou formou (např. listinnou), jsou údaje z této plné moci do elektronické evidence přepisovány. Proto se navrhuje v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (a současně i v ZNP) stanovit, že oznámit, že zaměstnavatel udělil právnické nebo fyzické osobě nebo osobám plnou moc k jednání jménem zaměstnavatele vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění nebo pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, lze jen prostřednictvím elektronické aplikace orgánu sociálního zabezpečení podle ustanovení § 123e odst. 1 písm. b) ZOPSZ. Z hlediska celkové elektronizace státní správy je žádoucí postupy při oznamování skutečností významných pro provádění důchodového pojištění a pojistného na sociální zabezpečení sdělovaných zaměstnavatelem plně elektronizovat a při sdělování informace o udělení plné moci jednat za zaměstnavatele vyloučit zbytečnou administrativu související s přepisováním údajů z plných mocí doručených v automaticky nezpracovatelné podobě a prodlevy z toho vyplývající. Stejně tak bude odstraněna nevýhoda fyzického vyhodnocování plných mocí a obdobných podání sepsaných ze strany zaměstnavatelů často zcela volnou formou, které je mnohdy pro pracovníky správy sociálního zabezpečení velmi nesnadné. Povinně elektronická forma sdělení o udělení plné moci k jednání jménem zaměstnavatele vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění nebo pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, nebo její změně nebo ukončení její platnosti znamená, že k oznámení týkajících se plné moci jednat jménem zaměstnavatele, která budou učiněna jinou formou, nebudou orgány sociálního zabezpečení přihlížet, neboť budou neplatná pro nedostatek zákonem stanovené formy. Výjimku tvoří pouze situace uvedené v § 39 odst. 7 ZOPSZ, kdy nelze splnit povinnost předat plnou moc elektronickou formou z technických důvodů (např. výpadek elektrické energie, informačního systému zaměstnavatele apod.), v takovém případě bude připuštěna možnost podání oznámení o udělení plné moci v písemné podobě. Navrhované řešení nebude znamenat pro zaměstnavatele žádné další požadavky na jejich technické vybavení, neboť naprostou většinu úkonů vůči orgánům sociálního zabezpečení již v současné době činí v elektronické podobě.

K č. IV (Přechodná ustanovení)

K bodům 1 a 2

Předmětná změna má dopady na státní zaměstnance a zaměstnance, pokud zajišťují správu, provoz nebo rozvoj informačních systémů ČSSZ, a které budou nově součástí IIS MPSV. Tito (státní) zaměstnanci budou k datu nabytí účinnosti nové právní úpravy delimitováni na MPSV.

K bodu 3

Informační systémy ČSSZ jsou majetkem státu, se kterým je příslušná hospodařit ČSSZ. Nově bude s tímto majetkem státu příslušné hospodařit MPSV. To se týká těch informačních systémů a s nimi souvisejících práv a povinností, které budou nově součástí IIS MPSV.

K bodu 4

Definuje se, že po nabytí účinnosti příslušných ustanovení vstupuje do právních vztahů na místo ČSSZ nově MPSV. To se týká pouze těch informačních systémů a provozních informačních systémů a s nimi souvisejících práv a povinností, které budou nově součástí IIS MPSV.

K ČÁSTI TŘETÍ K čl. V (Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti)

K bodu 1 (§ 5c odst. 2)

Navrhuje se, aby i zahraniční zaměstnanec si mohl volit výši pojistného na nemocenské pojištění v rozmezí mezi minimálním měsíčním vyměřovacím základem a jeho měsíčním vyměřovacím základem stanoveném pro důchodové pojištění v daném kalendářním měsíci, obdobně jako je to umožněno OSVČ. Nemocenské pojištění zahraničního zaměstnance je pro něho dobrovolné jako pro OSVČ, a to za obdobných podmínek jaké platí pro tyto osoby. Není důvod pro odlišnou úpravu nemocenského pojištění u zahraničních zaměstnanců.

K bodu 2 (§ 7 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu odpovídající slovnímu vyjádření § 7 odst. 1 písm. b).

K bodu 3 (§ 8 odst. 5 věta první)

V případě, že je zaměstnanec v kalendářním měsíci činný na základě DPP u více zaměstnavatelů, bude při překročení kumulativního limitu platit pojistné za sebe. Je to především z toho důvodu, že vznik účasti na pojištění z DPP při překročení kumulativního limitu bude zpětně zjišťovat ČSSZ. A v případě, kdy by již DPP skončila a zaměstnavatel by musel odvést celé pojistné (za sebe i za zaměstnance) musel by část zaplaceného pojistného zaměstnance po něm často velmi komplikovaně vymáhat. Proto je logičtější stanovit povinnost odvést svou část pojistného přímo zaměstnanci, po kterém případné neuhrazení pojistného bude vymáhat přímo ČSSZ.

K bodu 4 (§ 8 odst. 5 věta druhá)

U zaměstnance, který vykonává u téhož zaměstnavatele více zaměstnání na základě dohody o provedení práce, se posuzuje vznik účasti na nemocenském pojištění z úhrnu příjmů ze všech těchto dohod. Zpřesňuje se znění tohoto ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že v tomto případě se věta první nevztahuje i na zaměstnance, který je činný u téhož zaměstnavatele na základě více dohod a úhrn započitatelných příjmů ze všech těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci aspoň 25 % průměrné mzdy zaokrouhlené na celou pětisetkorunu směrem dolů.

K bodu 5 (§ 9a)

Legislativně technická úprava navazující na zákon č. 412/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. S účinností od 1. 1. 2024 došlo k reorganizaci ČSSZ, kdy byly zrušeny okresní správy sociálního zabezpečení a zavedeny územní správy sociálního zabezpečení. Tím došlo též ke změně označení orgánů sociálního zabezpečení – označení „okresní správa sociálního zabezpečení“ bylo nahrazeno označením „územní správa sociálního zabezpečení“, což nebylo provedeno v předpisech, u nichž probíhal legislativní proces souběžně se zákonem č.412/2023 Sb. Uvedený nesoulad se tímto odstraňuje.

K bodu 6 (§ 9a odst. 5)

Upřesňuje se, že i u zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce je zaměstnavatel povinen plnit povinnost předávat údaje na předepsaných tiskopisech jen zasíláním těchto tiskopisů v elektronické podobě. Pouze v případě, pokud nemůže z technických důvodů tuto povinnost splnit elektronicky, může tak učinit v papírové formě.

K bodům 7 a 8 (§ 14 odst. 4)

Při poklesu příjmů OSVČ v kalendářním roce oproti příjmům dosaženým v předchozím kalendářním roce aspoň o jednu třetinu si mohla tato osoba požádat ÚSSZ o snížení základu pro placení zálohy na pojistné; pokud tato osoba vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, mohla jí ÚSSZ prominout i placení záloh. Vzhledem k tomu, že téměř všem žádostem o snížení zálohy je vyhověno pro splnění podmínek, navrhuje se z důvodu administrativního zjednodušení, aby takové osoby podávaly jen oznámení o snížení záloh nebo jejich neplacení namísto žádosti; tyto osoby nebudou muset čekat na sdělení výsledku posouzení splnění podmínek ÚSSZ a ÚSSZ nebude muset informovat žadatele o povolení snížení záloh. V tomto oznámení se nadále budou uvádět údaje potřebné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro snížení nebo neplacení záloh, tj. pokles příjmu. V případě zjištění, že podmínky nejsou splněny, ÚSSZ sdělí OSVČ, že nesplňuje podmínky pro snížení zálohy, že k podanému oznámení nelze přihlédnout. Při snížení záloh musí být dodržena jejich minimální výše.

K bodu 9 (§ 14 odst. 7)

OSVČ, která vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, může ÚSSZ oznámit, že nebude platit zálohy na pojistné, pokud u ní došlo v kalendářním roce k takovému poklesu příjmů oproti předchozímu kalendářnímu roku, že by v něm nebyla povinně důchodově pojištěná. I v tomto případě zjistí-li ÚSSZ, že podle údajů uvedených v oznámení nejsou splněny podmínky pro neplacení záloh, sdělí OSVČ, že k podanému oznámení nelze přihlédnout.

K bodu 10 (§14a odst. 1)

Navrhuje se zproštění úhrady zálohy na pojistné OSVČ, které v prosinci zahájily samostatnou výdělečnou činnost, nebo se v tomto měsíci přihlásily k účasti na důchodovém pojištění. Dosavadní úprava byla přijata z podnětu ČSSZ, protože záloha za prosinec nemohla být zahrnuta do přehledu uhrazených záloh za celý kalendářní rok, který je zpracováván na začátku ledna. Tento důvod již není aktuální. Z pohledu samotných OSVČ je takový postup zmatečný. Možnost úhrady zálohy na pojistné je v tomto případě, stejně jako u jiných OSVČ, které zahájily samostatnou výdělečnou činnost nebo se přihlásily k důchodovému pojištění v jiném měsíci, až do konce následujícího kalendářního měsíce a není proto osvobození důvodné. Uvedená výjimka zakládá nesouhlas těch OSVČ, které požadují s ohledem na ustanovení § 22a odst. 2 zákona úhradu této zálohy z platby uhrazené v lednu, a to jako eliminaci očekávaného doplatku pojistného po podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ činné za daný kalendářní rok. S tím také souvisí i vyšší administrativní zátěž při komunikaci s OSVČ, ale zejména zvýšený nárůst doplatků pojistného po podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za daný kalendářní rok, včetně platebních výměrů při neuhrazení tohoto doplatku. Zcela nesmyslný je takový postup u OSVČ, které v průběhu kalendářního roku samostatnou výdělečnou činnost ukončily a následně tuto v prosinci opět zahájily.

K bodu 11 (§ 14c odst. 1)

Vzhledem k tomu, že OSVČ může vzniknout nárok na dávku NP již ode dne, v němž se přihlásí k nemocenskému pojištění, je třeba, aby už za takový měsíc si určila vyměřovací základ pro odvod pojistného na nemocenské pojištění a tím i pro výpočet dávky nemocenského pojištění. Nárok na dávku nemocenského pojištění vzniká OSVČ nově již ode dne vzniku nemocenského pojištění, pokud se k nemocenskému pojištění přihlásí do 8 dnů po skončení zaměstnání.

K bodu 12 (§ 14c odst. 2)

Podle dosavadní úpravy se předpokládalo, že OSVČ se přihlašuje k nemocenskému pojištění v měsíci, v němž zahájila činnost. K nemocenskému pojištění se ale mohou tyto osoby přihlašovat kdykoliv v průběhu výkonu samostatné výdělečné činnosti. Navrhuje se jen zpřesnění právní úpravy tak, aby u OSVČ platila pro splatnost pojistného na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, od něhož se přihlásila k nemocenskému pojištění, až do konce následujícího měsíce. První splátka pojistného na nemocenské pojištění je tedy splatná ode dne podání přihlášky k nemocenskému pojištění do konce následujícího kalendářního měsíce, od něhož se OSVČ přihlašuje k nemocenskému pojištění.

K bodu 13 (§ 14c odst. 5)

OSVČ, která se přihlásila dobrovolně k nemocenskému pojištění, je povinna platit pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc v tomto kalendářním měsíci. Výši měsíčního základu pro placení pojistného si určuje mezi minimálním a maximálním měsíčním základem. Pokud pojistné nezaplatí v tomto měsíci, může dlužné pojistné doplatit do konce následujícího kalendářního měsíce, aniž by musela platit penále. Neumožňuje se v takovém případě určovat si za předchozí měsíc měsíční základ vyšší, než činí jeho minimální výše. Legislativně se jednoznačně stanoví, že dluh na pojistném může být doplacen za předchozí měsíc jen z minimálního měsíční základu.

K bodu 14 (§ 14c odst. 6)

V části věty za středníkem se navrhuje vypustit nadbytečný text, protože je vhodnější odkaz pouze na celý odstavec 4, neboť maximální měsíční vyměřovací základ může být stanoven i podle jiných pravidel (minimum, ½ průměrné mzdy).

K bodu 15 (§ 15 odst. 5)

Není důvodné, aby OSVČ, která o své vůli uvedla a stvrdila přehledem, který je účetním dokladem, a současně svým podpisem dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti, a počet měsíců výkonu hlavní, případně vedlejší činnosti v přehledu za daný kalendářní rok včetně uvedení příjmů ze samostatné činnosti a vyměřovacího základu pro odvod pojistného, přičemž toto dodatečně měnila ve smyslu nečekaného zjištění, že ve skutečnosti vykonávala vedlejší činnost namísto uvedené hlavní činnosti a obráceně, nebo v krajním případě, že samostatnou výdělečnou činnost vůbec nevykonávala nebo vykonávala, avšak po jinou dobu. Doplnění výslovné nemožnosti dodatečně měnit pro jednotlivé měsíce charakter vykonávané samostatné výdělečné činnosti tj., ve kterých kalendářních měsících byla vykonávána činnost vedlejší, a ve kterých kalendářních měsících byla vykonávána činnost hlavní, je pouze uvedením již stávajících pravidel do zákonného ustanovení. Zásada zamezující dodatečné změně doby výkonu samostatné výdělečné činnosti vyplývá z praxe, kdy OSVČ mění délku trvání výdělečné činnosti tehdy, kdy uzná za vhodné, že je změna výhodnější. Často tento stav nastává v okamžiku zjištění OSVČ povinnosti platit pojistné na důchodové pojištění. Stanovuje se proto zásada, kdy měnit počet měsíců výkonu činnosti až po podaném přehledu nebo délku výkonu činnosti ve smyslu uvedení měsíců výkonu činnosti v přehledu, ve kterých vykonávala hlavní a vedlejší činnost, se neumožňuje. OSVČ nebude proto moci po podání přehledu za kalendářní rok měnit nebo rušit datum oznámení o zahájení nebo ukončení činnosti, o zániku oprávnění vykonávat činnost nebo o pozastavení činnosti a ani dodatečně oznamovat skončení důvodů pro vykonávání vedlejší samostatné výdělečné činnosti, pokud vznik nebo trvání těchto důvodů oznámila v průběhu kalendářního roku, za který přehled podává OSVČ při vyplňování přehledu si je vědoma skutečností, které sama uvádí za již uplynulé období. Uplatnit si výkon samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší je fakultativní, ale dle platné právní úpravy je jí to umožněno. OSVČ musí výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti oznámit nejpozději v den podání přehledu. Stejné bude platit také pro období výkonu činnosti. Obdobný princip zamezení retroaktivní změny doby výkonu samostatné výdělečné činnosti po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl podán přehled o příjmech a výdajích za tento rok, bude platit i pro OSVČ, které nepodávají přehled za kalendářní rok, protože jsou v paušálním režimu.

K bodu 16 (§ 17 odst. 4)

Navrhuje se prodloužit lhůtu pro vrácení přeplatku na nemocenském pojištění o jeden kalendářní měsíc, a to do konce března kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž tento přeplatek vznikl. Vzhledem k tomu, že je možné uhradit pojistné na nemocenské pojištění OSVČ platbou zaplacenou v následujícím kalendářním měsíci, za který nebylo pojistné uhrazeno, kdy příslušná správa sociálního zabezpečení musí ještě vyčkat na zaúčtování bankovních a poštovních převodů úhrad pojistného na nemocenské pojištění, dochází k průtahům s včasným vyhodnocením skutečně vzniklého přeplatku k vrácení – pro snížení částky přeplatku ve výši dvojnásobku minima podle ustanovení § 17 odst. 4 věty druhé zákona č. 589/1992 Sb. Současně pak vzhledem k tomu, že dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2019 je přeplatek na nemocenské pojištění OSVČ vracen plátci pojistného jednou ročně, a to po uplynutí daného kalendářního roku, ve kterém přeplatek na nemocenském pojištění vznikl, kdy přeplatky na nemocenském pojištění jsou vyšších částek, nelze většinu částek vrátit ihned na začátku nového kalendářního roku, a to z důvodu nedostatečného finančního krytí pro vrácení přeplatků na straně příslušné správy sociálního zabezpečení.

K bodu 17 (§ 18)

V souladu se slaďováním procesních postupů, zákonných lhůt a dalších povinností v oblasti sociálního zabezpečení s daňovými předpisy, zejména zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje nahradit dosavadní desetiletou promlčecí lhůtu lhůtou prekluze v délce šesti let. Na rozdíl od promlčecí lhůty prekluze znamená úplný zánik práva. Stávající zakotvení promlčecí lhůty, která pro své naplnění vyžaduje aktivní uplatnění námitky promlčení ze strany dlužníka, je ve vztahu k dlužníku administrativně náročné a v konečném důsledku má negativní dopad na dlužníkovo sociální a ekonomické postavení. Vzhledem k tomu, že dluh na pojistném neprekluduje, je i po uplynutí promlčecí lhůty a aktivním vznesení námitky promlčení nadále evidován, čímž jsou navyšovány evidované vymahatelné pohledávky výběru pojistného. Nad to, desetiletá lhůta je pro úspěšné promlčení pojistného ve vztahu k dlužníku neúměrně dlouhá. Dlužník se po dlouhou dobu nalézá v subjektivní obavě, obavách z neustálé existence dluhu na pojistném, ze kterého po celou dobu je počítáno penále, což ještě dále navyšuje již existující dluh. Dlužník je z obav z exekucí, které mohou pro něho znamenat vysoké ekonomické dopady, vháněn do „šedé“ ekonomiky s cílem eliminovat zjistitelné příjmy a další majetek, který by mohl být předmětem exekuce nebo vymáhání. Toto ve svém důsledku negativně dopadá na jeho celkové ekonomické postavení, pro které se stává žadatelem jiných nepojistných dávek, kdy jejich čerpání je hrazeno z veřejných prostředků, a tedy se projevuje v navýšení výdajů státního rozpočtu. Negativní dopad na výdaje státního rozpočtu lze sledovat i ve vyšší administrativní zátěži plynoucí z opakovaných pokusů o zjištění příjmů nebo jiného majetku pro zajištění vymáhání. Lhůta šesti let je dostatečně dlouhá na to, aby byl zjištěn existující majetek nebo příjem dlužníka, pro úspěšné uhrazení dlužného pojistného. Je prokazatelné, že v případě, kdy není v krátké době ihned po vzniku dlužného pojistného zjištěn majetek k jeho uspokojení nebo zjištěn jiný příjem dlužníka, se s prodlužující lhůtou výrazně snižuje míra možného uspokojení a úhrady pojistného, a naopak z důvodu opakovaných pokusů o její uspokojení vzrůstají administrativní náklady na straně věřitele – státu s minimální mírou úspěšnosti. Protože není účelné ani žádoucí, aby dlužník, jehož dluh na pojistném prekludoval, kdy jej již nelze ani z dobrovolné vůle dlužníka uhradit, aniž by se stal bezdůvodným obohacením na straně věřitele, neměl možnost získat dobu účasti na důchodovém pojištění, která je potřebná pro vznik nároku na pozůstalostní dávky důchodového pojištění, zejména pak na starobní důchod, bude umožněno, aby tato osoba (bývalý dlužník) mohla zákonným způsobem účast na důchodovém pojištění zhojit. Toto zhojení, které zabrání propad dlužníka do potřeb nároku na nepojistné dávky z oblasti státní sociální podpory, bude umožněno prostřednictvím dobrovolné účasti na důchodovém pojištění. OSVČ, jejíž dluh na pojistném prekludoval – uplynula lhůta pro placení pojistného na důchodové pojištění za tuto dobu, se bude moci za tuto dobu přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění, čímž si po uhrazení pojistného dobrovolného důchodového pojištění zajistí v potřebném rozsahu dobu důchodového pojištění, potřebnou např. pro vznik nároku na starobní důchod. Současně se navrhuje doplnění ustanovení § 18 zákona o pojistném tak, aby při vymezení skutečností, pro které prekluzivní lhůta neběží či které ji přerušují, odpovídalo příslušným ustanovením daňového řádu s odchylkami danými právní úpravou pojistného na sociální zabezpečení (právní úprava pojistného nezná např. institut posečkání). Výslovně tak bude (v souladu s daňovým řádem) stanoveno např. to, že úkonem pro přerušení prekluzivní lhůty je zahájení exekučního řízení, kdy nově navrhované ustanovení § 18 odst. 3 písm. b) ZPojSZ je věcnou obdobou ustanovení § 160 odst. 3 písm. b) daňového řádu.

K bodům 18 a 19 (§ 20)

Legislativně technická úprava navazující na změnu formulace v § 18, který na místo promlčení pojistného upravuje zánik pojistného.

K bodu 20 (§ 22a odst. 6)

Navrhujeme upřesnit pořadí úhrady pohledávek tak, aby před zálohami do budoucna měly přednost i vymáhané pohledávky dlužného pojistného nebo penále, protože současné znění neumožnuje uhradit starší pohledávky, které jsou předmětem vymáhání, dokud nejsou do konce roku uhrazeny zálohy ve vyšší výši, než činí předpis záloh a zároveň si OSVČ nepožádá o vrácení tohoto přeplatku. Přitom z neuhrazeného dlužného pojistného je nadále počítáno penále.

K bodu 21 (§ 22b odst. 4)

Navrhované změny navazují na ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, kdy OSVČ nepodá za kalendářní přehled o příjmech a výdajích, nemá proto stanoven vyměřovací základ za kalendářní rok. V takovém případě vydá této osobě územní správa sociálního zabezpečení rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného. I když pravděpodobná výše pojistného byla uhrazena, tak dokud nebyl předložen přehled o příjmech a výdajích, považoval se takový rok za rok, za který nebylo pojistné zaplaceno a nemohl se započítat pro nárok na důchod a jeho výši jako doba pojištěná. Podle navrhované úpravy se tato doba po zaplacení pojistného v předepsané výši považuje za dobu pojištěnou. Stanoví se proto, že částka, z níž byla pravděpodobná výše pojistného vypočtena, bude pro účely důchodového pojištění současně také vyměřovacím základem, pokud bude předepsané pojistné stanovené v pravděpodobné výši uhrazeno.

K bodu 22 (§ 25d)

Opravuje se formulační nepřesnost. Zaměstnavatel nemá povinnost informovat zaměstnance o prvním uplatnění slevy, ale před prvním uplatněním slevy o oznámení záměru uplatňovat slevu.

K čl. VI (Přechodná ustanovení)

K bodům 1 až 3

V přechodných ustanovení se musí řešit přechod práva předepsat dlužné pojistné ze systému promlčení do systému prekluze. Pojistné za období před 1. 1. 2020, které nebylo předepsáno před účinností zákona, nelze od 1. 1. 2026 vybrat. Pokud by pojistné, které nebylo předepsáno v uvedené lhůtě, dlužník zaplatil, nelze je již od účinnosti tohoto zákona vybrat. Takové pojistné by muselo být plátci pojistného vráceno. Pojistné předepsané za dobu před účinností zákona od 1. 1. 2020 nelze vybrat a vymáhat až po uplynutí 6 let ode dne nabytí účinnosti.

Příklad Zákon nabude účinnosti 1. 1. 2025. Do konce roku 2024 lze předepsat pojistné dlužné před 1. 1. 2025 podle postupu platného před účinností zákona. Pokud pojistné za dobu do 31. 12. 2019 nebylo předepsáno do 31. 12. 2025, tak bude-li uhrazeno po 31. 12. 2025, bude vráceno, nelze je již vybrat. V roce 2021 bylo předepsáno a vymáháno dlužné pojistné. Dluh trvá. Tento dluh zanikne až po 6 letech od účinnosti zákona, tj. dnem 1.1.2031.

K ČÁSTI ČTVRTÉ K čl. VII (Změna zákona o důchodovém pojištění)

K bodu 1 (§ 6)

Smyslem zavedení nového kvalifikovaného důvodu pro dobrovolnou účast na důchodovém pojištění je umožnit OSVČ, aby kdykoli v budoucnu mohla zpětně získat účast na důchodovém pojištění za dobu této samostatné výdělečné činnosti, pokud jí za tuto dobu vznikl dluh na pojistném, který již nelze vymáhat, neboť byl prekludován z důvodu uplynutí lhůty pro placení pojistného podle nově navrhované úpravy zákona o pojistném, kdy nově nebude proto možné, aby si OSVČ po uplynutí lhůty pro placení pojistného dluh na pojistném za dobu, po kterou vykonávala činnost, mohla doplatit. Řešením pro takovou OSVČ může být zpětné přihlášení u příslušné územní správy sociálního zabezpečení k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění právě z tohoto nového kvalifikovaného důvodu. Pokud by tento nový důvod zaveden nebyl, OSVČ by po prekluzi dluhu na pojistném již neměla šanci tuto dobu pojištění získat, což by mohlo negativně ovlivnit výši jejího důchodu, v horším případě by v důsledku toho mohl být vznik nároku na důchod opožděn nebo zcela vyloučen.

K bodu 2 (§ 11 odst. 2)

Pokud je OSVČ z důvodu nesplnění povinnosti podat přehled o příjmech a výdajích OSVČ činné za kalendářní rok, dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., v souladu s § 22b citovaného zákona stanovena pravděpodobná výše pojistného, není důvodné, je-li OSVČ tato pravděpodobná výše pojistné uhrazena, nezohlednit dobu důchodového pojištění, za kterou bylo pojistné uhrazeno, pro důchodové nároky. Pravděpodobná výše pojistného je dle ustanovení § 22b zákona č. 589/1992 Sb., stanovována příslušnou správou sociálního zabezpečení dle pomůcek a pravidel, kdy převážně se jedná o stanovení vyměřovacího základu pro pojistné zjištěného na základě skutečně dosažených příjmů – dílčího základu daně příjmů ze samostatné činnosti dle zákona č. 586/1992 Sb., zjištěného na základě daňového přiznání z příjmů fyzických osob, který OSVČ podala. Ve velké míře pak je tato pravděpodobná výše pojistného, stanovená na základě skutečných příjmů ze samostatné činnosti, následně i uhrazena, avšak účast na důchodovém pojištění nevznikne, a to ani v případě, že bylo pojistné uhrazeno. Tento postup je vůči OSVČ, která i pravděpodobnou výši pojistného uhradila, diskriminační. Stejně tak je nadále nadbytečné trvat na bezpodmínečné povinnosti podat přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok, kdy s ohledem na skutečnost, že vyměřovací základ pro pojistné byl stanoven na základě skutečně dosažených příjmů ze samostatné činnosti, a tedy ani po podání přehledu nedojde ke změně tohoto vyměřovacího základu pro pojistné, a tedy ani pojistného. Pokud by si OSVČ i přesto chtěla dodatečně určit vyšší vyměřovací základ pro pojistné, je i nadále zachována možnost, kdy přehled za tento kalendářní rok může i přes stanovení pravděpodobné výše pojistného podat.

K bodu 3 [§ 20 odst. 3 písm. i)]

Ustanovení § 20 odst. 3 písm. i) zákona o důchodovém pojištění se dává do souladu s platnou úpravou § 2a písm. c) a § 16a odst. 3, 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., účinného od 1. 1. 2022 (dále jen „zákon č. 359/1999 Sb.“). Platné znění § 20 odst. 3 písm. i) ZDP odpovídá dřívější úpravě § 4a písm. b) bod 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, podle kterého se za osobu pečující o dítě považovala rovněž jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte, „která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem,“. S účinností od 1. 1. 2022 byl dřívější § 4a zákona č. 359/1999 Sb. nahrazen novým ustanovením § 2a, podle jehož písm. c) bod 3 se za osobu pečující považují nově nejen tzv. budoucí poručníci, ale i tzv. budoucí pěstouni, kteří osobně pečují o dítě po dobu soudního řízení o návrhu na svěření dítěte do pěstounské péče, předpěstounské péče nebo na jmenování poručníka dítěte, není-li tato osobní péče o toto dítě zjevně bezdůvodná. Splnění podmínek uvedených v § 2a písm. c) bod 3 posuzuje na žádost zájemce o pěstounskou péči nebo o poručenství obecní úřad obce s rozšířenou působností, který pro účely rozhodování o dávkách pěstounské péče a pro účely uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče vydává vyjádření podle § 16a odst. 3, 4 zákona č. 359/1999 Sb., v němž uvede, zda tato osoba o dítě osobně pečuje a zda péče této osoby o dítě je nebo není zjevně bezdůvodná.

K čl. VIII (Přechodné ustanovení)

Přechodným ustanovením se reaguje na skutečnost, že vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 16a odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí bylo do zákona o sociálně-právní ochraně dětí doplněno již s účinností od 1. 1. 2022, tj ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona.

K ČÁSTI PÁTÉ K čl. IX (Změna zákona o Úřadu práce ČR)

K bodu 1 (§ 4a)

Jednotný informační systém práce a sociálních věcí bude nově součástí IIS MPSV. Současně bude i systém, který zajišťuje výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a rovněž nepojistných sociálních dávek nově součástí IIS MPSV. Odpadá tedy důvod pověřovat ČSSZ správou evidence údajů o výplatách nepojistných dávek, jestliže u tohoto systému bude nově správcem MPSV, neboť bude součástí IIS MPSV.

K bodu 2 (§ 4b)

Informačním systémem veřejné správy je IIS MPSV, jehož je Portál součástí. V tomto smyslu se provádí upřesnění.

K bodu 3 (§ 4c)

Legislativně technická úprava navazující na zákon č. 412/2023 Sb. a změnu terminologie u „okresních“ správ sociálního zabezpečení na „územní“ správy sociálního zabezpečení.

K ČÁSTI ŠESTÉ

Čl. X (Účinnost)

Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2025, což též koresponduje s pravidlem o účinnosti stanoveným v zákoně o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.

V Praze dne 7. května 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí: Ing. Marian Jurečka podepsáno elektronicky