zákon č. 401/2012 Sb.

K části první

K bodu 1 Doplňuje se a upřesňuje zákonná definice rozsahu a zaměření sociálně-právní ochrany dětí. V souladu s článkem 20 Úmluvy o právech dítěte náleží mezi základní práva dítěte rovněž právo na zajištění náhradní péče v případě, že je dítě dočasně nebo trvale zbaveno svého rodinného prostředí nebo ve svém vlastním zájmu nemůže být v tomto prostředí ponecháno. Odpovědnost za zabezpečení odpovídající náhradní péče takovému dítěti nese stát. Na prvním místě se přitom preferuje svěření dítěte do některé z forem náhradní rodinné péče a teprve není-li možné náhradní rodinnou péči dítěti zajistit, lze v nutných případech umístit dítě do vhodného zařízení péče o děti. Působení orgánů sociálně-právní ochrany dětí při zajišťování náhradní rodinné péče, včetně zprostředkování náhradní rodinné péče, představuje jednu ze stěžejních činností těchto orgánů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, která je v zákoně č. 359/1999 Sb. upravena zejména v části třetí, hlavě III až V. Vzhledem k významu zabezpečení náhradní rodinné péče se tato činnost doplňuje do zákonné definice sociálně- právní ochrany dětí v § 1 odst. 1.

K bodu 2 Dávky pěstounské péče jsou dle nové právní úpravy vyjmuty ze systému dávek státní sociální podpory a jsou nově upraveny v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V tomto rozsahu je předmět úpravy navrhovaného zákona shodný s předmětem úpravy obsažené v přímo použitelném předpisu Evropské unie a úvodní ustanovení zákona je přizpůsobeno, tak aby vyhovovalo požadavkům legislativních pravidel vlády. Ustanovení potvrzuje přednost přímo použitelných nařízení Evropské unie před zákonem o sociálně- právní ochraně dětí.

K bodu 3 a 4 Okruh orgánů sociálně-právní ochrany se rozšiřuje o újezdní úřady. Újezdní úřady jsou již za současného právního stavu příslušné k tomu, aby na území vojenských újezdů plnily úkoly obecních úřadů na úseku sociálně-právní ochrany dětí v souladu s § 37 odst. 3 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. V ostatním zajišťují sociálně-právní ochranu dětí na území vojenských újezdů příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností, do jejichž správního obvodu jednotlivé vojenské újezdy spadají. Doplněním újezdních úřadů do výčtu orgánů sociálně-právní ochrany dětí v § 4 odst. 1 se tak potvrzuje současný stav. Mezi orgány sociálně-právní ochrany se zařazuje Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu. V souvislosti s novou organizační strukturou Úřadu práce ČR a se změnami v jeho působnosti je nezbytné promítnout tyto změny i do sociálně-právní ochrany. I v této oblasti budou mít krajské pobočky Úřadu práce působnost v oblasti dávek pěstounské péče a inspekce poskytované sociálně-právní ochrany pověřenými osobami.

K bodu 5 Zavádí se nové legislativní definice pojmů „jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte“, „osoba pečující o dítě“ a „osoba v evidenci“. Dosavadní znění zákona provází značná terminologická nejednotnost a nepřesnost. Vzhledem k přesunutí úpravy dávek pěstounské péče ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí je nutné se vypořádat s novým okruhem subjektů, na které se zákon bude vztahovat.

Zavedení legislativních definic pojmů osoba pečující o dítě a osoba v evidenci umožní lepší přehlednost a srozumitelnost především úpravy dávek pěstounské péče.

K bodu 6 Část druhá zákona č. 359/1999 Sb. se nově označuje jako „Základní ustanovení sociálně- právní ochrany“ namísto dosavadního označení „Základní zásady sociálně-právní ochrany“. Nové označení lépe vystihuje obsah části druhé, která v sobě zahrnuje nejen úpravu základních zásad a principů sociálně-právní ochrany (§ 5, nový § 9a), ale rovněž úpravu dalších základních ustanovení, která se obecně uplatňují na celou oblast sociálně-právní ochrany dětí a na všechny další části zákona č. 359/1999 Sb., konkrétně vymezení okruhu dětí, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje (§ 6), oprávnění všech občanů upozorňovat na ohrožení dítěte (§ 7), právo dítěte žádat o pomoc, vyjádřit svůj názor, být slyšeno a informováno a právo rodičů žádat o pomoc při výkonu rodičovské zodpovědnosti.

K bodu 7 Stávající zásada, že předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, je doplněna v souladu s mezinárodním i vnitrostátním právem a s přihlédnutím k ustálené judikatuře Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva. Za přední hledisko sociálně-právní ochrany je třeba považovat rovněž ochranu rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Při tom je nezbytné přihlížet k širšímu sociálnímu prostředí dítěte. Navrhované doplnění koresponduje s Úmluvou o právech dítěte, která stanoví, že dítě má právo na péči svých rodičů (čl. 7 odst. 1) a že rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 18 odst. 1). Obdobně Listina základních práv a svobod stanoví, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, péče o děti a jejich výchova je právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči (čl. 32 odst. 1, 4). Rovněž Ústavní soud České republiky ve svých nálezech opakovaně zdůrazňuje, že vazba mezi rodičem a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje dítěte. Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují podle Ústavního soudu České republiky zásah do práva na rodinný život (srov. čl. 32 odst. 4 Listiny). Stejná východiska a principy jsou konstantně vyjadřována i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Zájem a blaho dítěte však zůstanou i po tomto doplnění jmenovány na prvním místě v úpravě předních hledisek sociálně-právní ochrany, v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k tomu se nemění základní postulát sociálně-právní ochrany dětí, podle kterého převažuje zájem dítěte nad zájmy a právy všech ostatních osob, včetně rodičů.

K bodu 8 Upřesňuje se výčet skutečností odůvodňujících poskytování sociálně-právní ochrany. Konkrétně se zdůrazňuje, že se sociálně-právní ochrana zaměřuje nejen na děti, které požívají alkohol nebo jiné návykové látky, ale na všechny děti, které jsou ohroženy jakýmkoliv druhem závislosti (psychofarmaka, patologické hráčství apod.).

K bodu 9 a 10 Jedná se o nezbytné změny spojené s novým vymezením některých pojmů v § 4a. Dosavadní ustanovení § 6 odst. 2 se vzhledem k této nové úpravě stává nadbytečným a v ustanovení § 6 bude nadále upraveno pouze vymezení okruhu ohrožených dětí, na které se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje.

K bodu 11 Vkládá se nový § 9a, který upravuje opatření sociálně-právní ochrany používaná v situacích, kdy je ohrožena řádná výchova a příznivý vývoj dítěte. Opatření sociálně-právní ochrany mají komplexní charakter a jsou vykonávána s využitím odborných metod sociální práce, opatření a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům. Vyjadřuje se také nezbytnost a důležitost prvotní a společné odpovědnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte a nezbytnost poskytování potřebné pomoci těmto osobám, pokud nejsou schopny péči o děti nebo jejich výchovu řešit svými silami. Zakotvuje se, jako základní princip, výkon sociálně-právní ochrany, důraz na kvalitu poskytování sociálně-právní ochrany, a to prostřednictvím standardů kvality sociálně-právní ochrany. Dále jsou definovány okruhy standardů kvality sociálně-právní ochrany, kterými jsou povinny se orgány sociálně-právní ochrany a osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany nebo zařízení sociálně-právní ochrany při výkonu sociálně-právní ochrany řídit. Standardy kvality budou upraveny v prováděcím právním předpise.

K bodům 12 a 14 Pro zkvalitnění preventivní a poradenské činnosti v oblasti sociálně-právní ochrany se vymezují a upřesňují další instituty a pravomoci pro plnění povinností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Ukládá se jim pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte, zpracovávat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny individuální plán ochrany dítěte, pořádat případové konference, v rámci které budou řešeny konkrétní situace ohrožených dětí a jejich rodin za účasti rodičů apod. Vymezují se skutečnosti, které se musí v individuálním plánu ochrany dítěte uvádět a rozšiřuje se možnost uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc. K úpravě nových nástrojů v oblasti preventivní a poradenské činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí se zavázala Česká republika v rámci „Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010). V tomto materiálu byl Ministerstvu práce a sociálních věcí uložen úkol připravit do konce roku 2011 novelizaci zákona č. 359/1999 Sb., která bude kromě jiného zahrnovat

- zakotvení povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí postupovat podle individuálního plánu ochrany dítěte,

- zakotvení institutu případových konferencí jako jedné z metod práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí při řešení situace ohrožené rodiny s dítětem, včetně realizace případových konferencí v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do náhradní péče,

- zabezpečení širšího zapojení pomáhajících organizací do řešení případů ohrožených rodin s dětmi. K jeho vypracování bude přistoupeno až v návaznosti na vyhodnocení situace dítěte. U jednorázových a dočasných případů proto nebude třeba individuální plán ochrany dítěte vypracovat. Individuální plán bude vedle identifikace příčin ohrožení dítěte zahrnovat zejména vymezení opatření k zajištění ochrany dítěte, opatření k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny s důrazem na přijetí opatření, která umožní setrvání dítěte v jeho přirozeném prostředí (péče rodičů nebo jiných blízkých osob), anebo která umožní co nejrychlejší návrat dítěte do rodiny, stanovení časového harmonogramu pro provádění jednotlivých opatření a způsob vyhodnocování jejich plnění. Obsah individuálního plánu ochrany dítěte bude blíže upraven prováděcí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí v souladu se zmocněním v § 58b odst. 2 písm. b). Případová konference představuje metodu sociální práce, která je již dnes běžně využívána v praxi orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se nejen o způsob projednání situace ohroženého dítěte s rodiči nebo i se samotným dítětem, ale rovněž o účinný nástroj multidisciplinární spolupráce při řešení případu ohroženého dítěte, který umožňuje zapojení dalších pomáhajících a zúčastněných subjektů a osob. Účast přizvaných odborníků a zástupců ostatních orgánů a subjektů na případové konferenci je dobrovolná, neboť případovou konferenci je třeba pořádat na principu spolupráce všech dotčených subjektů, s tím, že orgán sociálně-právní ochrany dětí plní roli koordinátora zúčastněných subjektů, nikoliv roli orgánu, který ostatním subjektům ukládá autoritativně úkoly a povinnosti. Účast přizvaných osob na případové konferenci se považuje za jiný úkon v obecném zájmu, při kterém vzniká povinnost zaměstnavatele uvolnit zaměstnance k účasti na tomto jednání a zúčastněným osobám vzniká právo na náhradu mzdy nebo na náhradu ušlého výdělku obdobně jako v případě účasti na jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí podle § 38 odst. 7 zákona č. 359/1999 Sb. Jak vyplývá z nového ustanovení § 14 odst. 2, orgán sociálně-právní ochrany dětí bude povinen uspořádat případovou konferenci vždy před podáním návrhu soudu na některé z opatření, kterým se zasahuje do rodičovské zodpovědnosti rodičů nebo kterým se dítě svěřuje do náhradní péče, s výjimkou případů, kdy je uspořádání případové konference fakticky nemožné nebo zjevně bezúčelné. Uspořádání případové konference pak bude přicházet v úvahu ještě v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do náhradní péče. Za účelem prohloubení spolupráce mezi subjekty povinnými informovat orgán sociálně- právní ochrany, je nově zakotvena povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí informovat toho, kdo oznámil skutečnosti nasvědčující tomu, že jde o dítě uvedené v § 6, o tom, zda se na základě provedeného šetření podezření na ohrožení dítěte potvrdilo či nikoliv. Oznamovatel se tedy dozví, že se na dítě bude orgán sociálně-právní ochrany dětí dále zaměřovat a bude činit potřebná opatření. Zdravotnická zařízení jsou v současné úpravě povinna zaznamenávat úrazy dětí pouze v případě podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo zanedbávání péče o něj. Tato úprava se jeví jako nadbytečná vůči úpravě obecné oznamovací povinností podle § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. a bude vypuštěna. Oznamování podezření na týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte bude řešeno v rámci obecné oznamovací povinnosti zdravotnických zařízení podle § 10 odst. 4, s případnou sankcí za přestupek nebo správní delikt podle § 59e a § 59k v případě porušení této povinnosti.

K bodu 13 Jde o legislativně technickou úpravou vyvolanou nadbytečností uvedené poznámky pod čarou.

K bodu 15 V souladu se záměrem profesionalizovat pěstounskou péči a sjednotit požadavky kladené na žadatele o zařazení do evidence pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se zavádí požadavek absolvovat povinnou přípravu v minimálním časovém rozsahu. Podrobnosti k obsahu a rozsahu odborné přípravy žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče budou upraveny prováděcí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. V rámci přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny se pamatuje rovněž na děti těchto osob, které s nimi žijí ve společné domácnosti, ať už jde o děti vlastní, osvojené či přijaté do pěstounské péče. I pro tyto děti je přijetí nového člena rodiny podstatné a měly by na to být připraveny.

K bodům 16 a 17 Dochází k upřesnění a rozšíření možnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí uložit rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost, aby využili odbornou poradenskou pomoc za účelem řešení problémů spojených s výchovou dítěte nebo sporů týkajících se výchovy dítěte nebo styku s dítětem. Jedná se o další z legislativních opatření, k jejichž realizaci se Česká republika zavázala v rámci „Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010). Odborná poradenská pomoc nemusí být poskytována jen poradenským zařízením, jak předpokládá dosavadní znění zákona, ale rovněž externími odborníky pracujícími mimo rámec zařízení (např. dětský psycholog nebo mediátor). Nově se umožňuje uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve formě spolupráce s pomáhajícími organizacemi (pověřené osoby, poskytovatelé sociálních služeb), jejímž cílem bude odvrátit umístění dítěte do náhradní péče a dosáhnout setrvání dítěte v péči vlastních rodičů.

K bodu 18 Jde o nezbytnou úpravu v souvislosti s organizační změnou ve vztahu k Úřadu práce České republiky a jeho krajským pobočkám. Rovněž jde o terminologické upřesnění spojené s novým pojetím odborné poradenské pomoci.

K bodům 19 a 20 Do ustanovení § 13 zákona č. 359/1999 Sb. se přesouvá ze zákona o rodině úprava jednotlivých druhů výchovných opatření, jejichž okruh se zároveň oproti dosavadnímu stavu rozšiřuje. Jedná se o opatření, která může v souladu s ustálenou a zažitou koncepcí výchovných opatření ukládat jak orgán sociálně-právní ochrany dětí, tak v případě potřeby také soud. Na prvním místě se předpokládá přijetí výchovných opatření rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nicméně v řadě případů je vhodné, aby o těchto opatřeních rozhodl soud v rámci řízení o výchově dítěte, neboť mají souvislost s jinými opatřeními, která zasahují do rodičovské zodpovědnosti rodičů a která může učinit výlučně soud. Může se jednat např. o situaci, kdy soud rozhodne o zamítnutí návrhu na nařízení ústavní výchovy dítěte, avšak současně stanoví nad výchovou dítěte dohled nebo uloží dítěti omezení, stejně tak může uložení výchovných opatření doprovázet např. rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy, o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů apod. Úprava, podle které má pravomoc rozhodovat o výchovném opatření souběžně orgán sociálně-právní ochrany dětí a také soud, je obsažena již dnes v platném znění § 43 odst. 1 zákona o rodině a § 13 zákona č. 359/1999 Sb. Tato konstrukce nečiní v praxi problémy a nedochází v tomto směru k žádným kolizím mezi rozhodovací činností orgánu sociálně- právní ochrany dětí a soudu. Souběhem pravomoci soudu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí při ukládání výchovných opatření se zabýval také Nejvyšší soud, který v tomto směru stanovil i některá vodítka pro postup soudů: „Zákon o rodině předpokládá, že o výchovných opatřeních budou rozhodovat především orgány péče o dítě, které mají více možností jejich výkon zajišťovat a sledovat jejich účinnost. Zmíněná výchovná opatření mohou ovšem ukládat i soudy, jako orgány povolané rozhodovat ve všech věcech výchovy nezletilých dětí. V případech, jimiž se zabýval soud, může orgán péče o dítě učinit zmíněná opatření jen tehdy, jestliže soud ve věci nerozhodl. Správné a účinné uplatňování zákonné úpravy výchovných opatření tedy předpokládá úzkou a trvalou spolupráci soudů s orgány péče o dítě… . Mnohdy přichází v úvahu stanovení dohledu soudem po zrušení ústavní výchovy nezletilých, kdy odpadly důvody, pro které ústavní výchova byla nařízena, ale je v zájmu dítěte, aby jeho výchova byla sledována v novém výchovném prostředí.“ (stanovisko NS sp. zn. Cpj 33/78 ze dne 10. 10. 1978); Vzhledem k tomu, že se popsaná koncepce souběžné pravomoci orgánů sociálně-právní ochrany dětí a soudu k ukládání výchovných opatření v praxi osvědčila, je žádoucí ji zachovat i do budoucna a převzít ji do novelizovaného znění zákona č. 359/1999 Sb. a zákona o rodině. Tato koncepce je v souladu rovněž s úpravou nového občanského zákoníku. V úpravě druhů výchovných opatření je nově zakotvena možnost, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí podle § 13 (případně soud podle § 43 zákona o rodině) uložil nezletilému, jeho rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo rodinné terapie. V úpravě výchovného opatření ve formě omezení se rozšiřuje možnost uložit nezbytná omezení nejen samotnému dítěti, ale také jeho rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu. Uložené omezení může spočívat v zákazu určitých činností, které bezprostředně ohrožují a škodlivě ovlivňují výchovu dítěte (např. zákaz zdržovat se s dítětem nízkého věku mimo místo bydliště v pozdních nočních hodinách), nebo v zákazu navštěvovat určitá nevhodná místa, akce nebo zařízení (např. zákaz zdržovat se s dítětem v prostorách heren nebo jiných zařízení, ve kterých se nacházejí výherní hrací přístroje apod.). Omezení ukládaná rodiči či jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte musí souviset s činností, která působí škodlivě na dítě, a zároveň nesmí jít o nepřiměřený zásah do práv této osoby. Ke změně dochází v určení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který je příslušný rozhodovat o výchovných opatřeních podle § 13. Dosud byl tímto orgánem obecní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte, v souladu s principem, že o výchovných opatřeních byl měl rozhodovat orgán, který je dítěti a jeho rodině nejblíže a jehož výchovná opatření navazují na skutečnost, že k nápravě nedostatků ve výchově dítěte nepostačilo jejich projednání s rodiči nebo samotným dítětem. Tato úprava však v praxi mnohdy přináší značné komplikace, neboť neumožňuje rozhodovat o výchovných opatřeních obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je klíčovým článkem v soustavě orgánů sociálně-právní ochrany dětí a který plní hlavní díl úkolů při zajišťování sociálně-právní ochrany konkrétnímu dítěti. Další komplikaci představuje skutečnost, že zejména v malých obcích prvního stupně často není obecní úřad personálně a odborně vybaven k tomu, aby kvalifikovaně provedl správní řízení ve věci uložení výchovných opatření. Proto se příslušnost k ukládání výchovných opatření přenáší z obecních úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností s tím, že obecní úřady mohou obecní úřady obcí s rozšířenou působností upozorňovat na situaci ohroženého dítěte a dávat podněty k uložení výchovných opatření. Naopak obecní úřad obce s rozšířenou působností bude oprávněn dožádat obecní úřad v místě bydliště dítěte o součinnost při kontrole dodržování uložených výchovných opatření, zejména při výkonu dohledu nad výchovou dítěte nebo výkonu omezení uložených dítěti či jeho rodičům.

K bodu 21 Vzhledem ke změně společenských poměrů od r. 1963, kdy byl současný rámec výchovných opatření utvořen, je platná úprava těchto opatření nedostatečná, případně i neefektivní. Absence potřebných variant výchovných opatření je tak často i v rozporu se zájmem dítěte nahrazována nařízením předběžného opatření podle § 76 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, případně i nařízením ústavní výchovy podle § 46 zákona o rodině, přičemž především zmíněné předběžné opatření postrádá jakékoli podmínky a omezení pro jeho použití, jde tedy o nevhodné užití dané procesní normy jako kvasivýchovného opatření. Proto se v § 13a zavádějí nové druhy výchovných opatření, podmínky pro jejich ukládání, striktní časové omezení jejich trvání a rovněž podmínky pro jejich prodlužování, které by však mělo být výjimečné. Pokud výchovná opatření uvedená v § 13 zákona č. 359/1999 Sb. nevedou k nápravě, může soud, je-li to v zájmu dítěte, uložit výchovné opatření podle § 13a spočívající v dočasném odejmutí dítěte z péče rodičů nebo osoby, které bylo dítě svěřeno do péče, a v nařízení pobytu dítěte v některém z uvedených zařízení (ve středisku výchovné péče, v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, v domově pro osoby se zdravotním postižením). Na základě doporučení odborníků a výkonných pracovníků uvedených zařízení, je stanovena maximální doba pobytu dítěte v zařízení na 3, resp. 6 měsíců s tím, že v ojedinělých případech může být prodloužena na 6, resp. maximálně 12 měsíců. Potřebnost dalšího prodloužení pobytu signalizuje nutnost rozhodnout o dlouhodobějším řešení situace dítěte – v první řadě svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo do pěstounské péče, příp. nařídit dítěti ústavní výchovu. Odstavce 1, 2 a 4 zakládají možnost soudu dočasně odejmout dítě z jeho dosavadního výchovného prostředí. Soud zde, stejně jako o ostatních výchovných opatřeních, rozhoduje rozsudkem. Uvedená opatření přichází v úvahu v případě, kdy zde na jednu stranu nejsou důvody pro předběžnou úpravu poměrů dítěte soudním předběžným opatřením podle § 76a občanského soudního řádu (nelze konstatovat absenci péče ani není život dítěte nebo jeho příznivý vývoj vážně ohrožen nebo narušen), je však v zájmu dítěte nezbytné jeho dočasné odnětí z dosavadního výchovného prostředí, neboť mírnější opatření (např. ta, uvedená v §

13) se buď minula účinkem, nebo by v dané situaci nedostačovala. Základní ustanovení je uvedeno v odstavci 1, podle něhož je možno dítěti nařídit pobyt nejdéle na 3 měsíce ve středisku výchovné péče (školské zařízení zřizované na základě zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění), v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (zařízení zřizované podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí), v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, nebo v domově pro osoby se zdravotním postižením (zařízení sociálních služeb). Ustanovení dále precizuje důvody k dočasnému umístění dítěte do zařízení vyžadující okamžitou pomoc. Soud je povinen ve výroku určit konkrétní zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do něhož dítě svěřuje, přitom přihlédne k zájmům dítěte, které mohou spočívat jak v uspokojování specifických potřeb dítěte, které může naplnit konkrétní specializované zařízení, tak i v potřebě rozvoje vztahů s osobami dítěti blízkými, proto soud též dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. Obdobná povinnost je i nyní dána řediteli diagnostického ústavu při umísťování dítěte do konkrétního dětského domova jeho rozhodnutím (§ 5 odst. 13 zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění). Speciálně jsou vymezeny rovněž podmínky, za kterých je přípustné svěření dítěte do zařízení poskytovatele zdravotních služeb v případech sporů mezi rodiči o výchově nebo o styku s dítětem. Nová úprava reaguje na negativní zkušenosti z praxe, kdy v některých případech došlo na základě rozhodnutí soudu k umístění dítěte do psychiatrické léčebny nebo dětské ozdravovny, aniž by toto opatření bylo vyžádáno nepříznivým zdravotním stavem dítětem, a to s odůvodněním, že je žádoucí dočasně umístit dítě do neutrálního prostředí za účelem vyloučení nevhodného výchovného působení ze strany rodičů nebo jednoho z rodičů. Vzhledem k tomu se stanoví přísné restriktivní podmínky pro dočasné umístění dítěte do zařízení poskytovatele zdravotních služeb rozhodnutím soudu, které musí být vždy odůvodněno zdravotním stavem dítěte a musí být prokázána naléhavá potřeba takového opatření. Dále musí být doloženo, že pro řešení situace dítěte nepostačují jiná opatření (včetně možnosti svěření dítěte do náhradní péče vhodné fyzické osoby nebo jiného zařízení), doba pobytu dítěte ve zdravotnickém zařízení musí být předem jasně časově ohraničena a umístění dítěte do zařízení poskytovatele zdravotních služeb musí být doprovázeno uložením povinnosti rodičům využít odbornou poradenskou pomoc. Vymezení uvedených restriktivních podmínek vychází z obsahu aktuálního nálezu Ústavního soudu České republiky ve věci nepřípustnosti umístění dítěte do psychiatrické léčebny v souvislosti s řešením sporu rodičů o výchovu a styk s dítětem (nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011).

Výchovná opatření upravená v § 13a je oprávněn nařídit výlučně soud v souladu s článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a článkem 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterých lze omezit práva rodičů a odejmout dítě z péče rodičů jen rozhodnutím soudu a ze zákonem stanovených důvodů.

K bodům 22 a 23 Navrhované doplnění § 14 představuje další z legislativních opatření, k jejichž provedení se Česká republika zavázala v rámci „Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010). Tento materiál stanoví úkol, aby v zákoně č. 359/1999 Sb. byly blíže upraveny zákonné podmínky pro podání návrhu na nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny.

Do výčtu návrhů soudu, k jejichž podání je aktivně legitimován orgán sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností, se doplňuje podání návrhu na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo na jeho zrušení. Tato pravomoc orgánu sociálně-právní ochrany dětí již dnes vyplývá z § 45a odst. 2 zákona o rodině a § 76a odst. 1 občanského soudního řádu a je promítnuta rovněž do úpravy podmínek pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu v doplněném ustanovení § 27a zákona č. 359/1999 Sb. Navrhuje se také stanovit povinnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, aby před podáním návrhu soudu podrobně zkoumal situaci dítěte a jeho rodiny, projednal s rodiči důvody, pro které má dojít nebo již došlo k podání návrhu soudu, uspořádal v této věci případovou konferenci a uskutečnil opatření sociálně-právní ochrany vyplývající z vyhodnocení situace dítěte a individuálního plánu ochrany dítěte. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je dále uloženo zvážit výchovná opatření s hodnocením výsledků jejich využití. Rozšiřuje se a upřesňuje se dosavadní úprava opatření na ochranu dětí. Návrhem dochází zejména k úpravě podmínek pro podání návrhu soudu na náhradní péči v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, popř. i ústavní výchovy, s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče, popř. ústavní výchovy, pouze z důvodů materiální nedostatečnosti, sociálních nebo bytových poměrů rodičů. Součástí návrhu na svěření dítěte do péče uvedeného zařízení nebo na jiné opatření je vyhodnocení, že důvodem podání návrhu nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak rodiče nebo tyto osoby způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plní povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti.

K bodu 24 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou změnami v § 14.

K bodům 25, 26 a 31 Jde o nezbytnou úpravu vyplývající z navrhované změny v systému zprostředkování náhradní rodinné péče, která spočívá v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude ve druhém stupni příslušné ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

K bodu 27 Jde o nezbytnou úpravu vyplývající z nově koncipované působnosti krajské pobočky Úřadu práce a převedení dávek pěstounské péče ze systému státní sociální podpory do systému sociálně-právní ochrany dětí.

K bodu 28 Navrhovaná úprava reaguje na problémy praxe, kdy dosud nebylo možné zrušit novým rozhodnutím ve věci původní rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele nebo pěstouna, a to ani v případech, kdy je např. zjištěno, že péče těchto osob není vyhovující nebo že rodiče či jiné osoby dítěti blízké mohou a chtějí převzít péči o dítě. Tyto situace proto bylo nutné řešit rozhodnutím soudu o odebrání dítěte z péče budoucích osvojitelů nebo pěstounů nebo nařízením výkonu rozhodnutí soudu o ústavní výchově dítěte. Nová úprava umožní orgánům sociálně-právní ochrany dětí zrušit svěření dítěte do předadopční nebo předpěstounské péče i bez intervence ze strany soudu. Nově je stanovena možnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen Úřad) přezkoumávat skutečnosti rozhodné pro svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů a do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností či Úřad zjistí nové rozhodné skutečnosti, zakládá se orgánu sociálně-právní ochraně dětí v souladu s § 101 správního řádu pravomoc, aby z moci úřední provedl nové správní řízení ve věci svěření dítěte do předpěstounské péče nebo předadopční péče a vydal nové rozhodnutí ve věci, kterým může být rozhodnuto o zamítnutí žádosti o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem. Pokud v průběhu nově zahájeného správního řízení pominou důvody pro jeho zahájení, skončí toto řízení nikoliv vydáním nového rozhodnutí ve věci, ale zastavením řízení podle § 66 správního řádu.

K bodům 29 a 32 Slovo „vhodné“ děti, se jeví jako diskriminační. Cílem není posuzovat vhodnost dítěte, ale hledat děti, které se ocitly v situaci, s kterou je spojena potřeba náhradní rodinné péče. Terminologická úprava je v souladu se stanoviskem ombudsmana (ze dne 28. 4. 2010, sp. zn.: 1825/2010/VOP/AHŘ).

K bodům 30, 33 a 34 Upřesňuje se pojem zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností při zprostředkování, zejména pokud jde o definici žadatele a určení, které doklady je třeba předložit pro účely spisové dokumentace při podávání žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče i v kontextu evropských předpisů o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. V případě občanů České republiky a občanů jiných států Evropské unie, kterým vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisů Evropské unie, se pro podání žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče u příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí v České republice nestanoví žádné podmínky týkající se pobytu na území České republiky. Při dalším posuzování žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče, kterou podá jak občan České republiky, tak cizí státní příslušník, je však třeba zohlednit skutečnost, že v souladu s článkem 14 haagské Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou je Česká republika vázána (č. 43/2000 Sb.m.s.), musí být žádost o zprostředkování osvojení podána vždy u příslušného orgánu toho státu, ve kterém má žadatel obvyklé bydliště. V případě žádosti o zprostředkování pěstounské péče je zase třeba respektovat úpravu příslušnosti soudů podle nařízení Rady Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.) a úpravu haagské Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (č. 141/2001 Sb.m.s.), které pro rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče zakládají pravomoc soudů v tom státě, kde má obvyklé bydliště dítě. Vzhledem k popsané mezinárodní úpravě je proto nutné vždy rozhodnout podle § 21 odst. 3 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. o zamítnutí žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, jestliže je po podání žádosti zjištěno, že žadatel nemá na území České republiky obvyklé bydliště, neboť v případě vyhovění žádosti by se jednalo o obcházení systému zprostředkování osvojení dítěte do ciziny nebo o porušení pravidla, že dítě má být svěřeno do pěstounské péče zásadně v tom státě, kde se nachází jeho obvyklé bydliště. Za účelem posouzení splnění kritéria obvyklého bydliště na území České republiky lze v případě občana Evropské unie požadovat, aby k žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče doložil doklady o tom, že na území České republiky pobývá nepřetržitě alespoň po dobu 1 roku (potvrzení zaměstnavatele, doklady o výkonu samostatné výdělečné činnosti, doklady k místu bydliště na území České republiky). Pokud jde o jiné žadatele, než jsou občané České republiky a občané Evropské unie, kterým vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie, upřesňují se podmínky pro podání žádosti zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče v souladu s platnou úpravou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Jestliže žadatel – cizí státní příslušník nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, musí být u všech typů přechodného pobytu splněn zákonný požadavek, že cizinec pobývá legálně na území České republiky nejméně po dobu 365 dnů. Požadavek hlášení k pobytu ve stávajícím znění § 20 odst. 1 již neodpovídá platné úpravě zákona č. 326/1999 Sb., a proto se upřesňuje, že vedle cizinců s povolením k trvalému pobytu a cizinců, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropských společenství, mohou podat žádost o zprostředkování osvojení a pěstounské péče cizinci, kteří pobývají na území České republiky přechodně po dobu alespoň 365 dnů nepřetržitě. Návazně se rovněž v ustanovení § 21 odst. 5 písm. b) upřesňuje, že namísto dokladu o hlášení k pobytu na území České republiky je součástí spisové dokumentace žadatele doklad o nepřetržitém přechodném pobytu na území České republiky po dobu nejméně 365 dnů (půjde zejména o potvrzení o přechodném pobytu na území podle § 87n zákona č. 326/1999 Sb.). V rámci posuzování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude nově přihlíženo rovněž k pravomocnému odsouzení žadatele za trestný čin, který byl žadatelem spáchán v cizině. Za tím účelem je rozšířen okruh povinných dokladů, které jsou součástí spisové dokumentace žadatele vedené obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 21 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb. a vymezení bezúhonnosti žadatele v úpravě odborného posuzování v § 27 zákona č. 359/1999 Sb. Podle platného znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí se bezúhonnost žadatele o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče posuzuje pouze na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, který si vyžaduje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele. Opisem z evidence Rejstříku trestů České republiky mohou být zjištěna všechna odsouzení žadatele o zprostředkování náhradní rodinné péče v České republice a v případě žadatelů se státním občanstvím České republiky rovněž odsouzení žadatele v cizině. Vzhledem ke skutečnosti, že žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče mohou v České republice podat rovněž cizinci s bydlištěm na území České republiky, je žádoucí, aby u žadatelů-cizinců, kteří před podáním žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče pobývali po stanovenou dobu v cizině, bylo ověřováno splnění podmínek bezúhonnosti podle § 27 nejen prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, ale rovněž s přihlédnutím k opisu z cizozemské evidence obdobné Rejstříku trestů. Tímto dojde ke sladění postupu a rozsahu při ověřování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, kteří jsou cizími státními příslušníky, s ověřováním bezúhonnosti u žadatelů se státním občanstvím ČR, u kterých se na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky zohledňují všechna (i zahlazená) odsouzení od dosažení věkové hranice trestní odpovědnosti, tj. od 15. roku věku.

K bodům 35 Vzhledem ke zrušení § 23 je nutné v § 21 odst. 5 písm. g) nahradit odkaz na § 23 odst. 3, který tak pozbývá významu. Nově již podle § 22 odst. 8 písm. b) po uplynutí 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů musí krajský úřad, pokud nezprostředkuje osvojení, zpřístupnit údaje z jím vedených evidencí Úřadu pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině.

K bodům 36 a 40 V souvislosti s dohodami o výkonu pěstounské péče je třeba upřesnit obsah spisové dokumentace, která je vedena o osobě, která má zájem osvojit dítě či přijmout dítě do pěstounské péče, pokud už má uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče. Jedná se tudíž o žadatele, kteří již mají svěřeno jedno nebo více dětí do pěstounské nebo poručnické péče a z tohoto titulu s nimi byla sjednána dohoda o výkonu pěstounské péče. Pokud tyto osobu mají zájem přijmout do pěstounské péče nebo osvojit další dítě a podají novou žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče, je nezbytné, aby součástí spisové dokumentace o tomto žadateli bylo rovněž stanovisko subjektu, se kterým žadatel jako pěstoun nebo poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, ať už se jedná o některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí (obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad) nebo o pověřenou osobu. Doporučující nebo nedoporučující stanovisko subjektu, s nímž žadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, může být důležitým podkladem pro odborné posouzení žadatele a pro rozhodnutí o žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, neboť tento subjekt může na základě svých poznatků a zkušeností vyplývajících z realizace dohody o výkonu pěstounské péče kvalifikovaně posoudit, zda má pěstoun nebo poručník předpoklady pro přijetí dalšího dítěte do náhradní rodinné péče, případně jakému dítěti z hlediska věku či zdravotního stavu je žadatel schopen potřebnou náhradní rodinnou péče zajistit. V návaznosti na úpravu, podle které musí být v rámci řízení o žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče povinně vyžádáno vyjádření subjektu, s nímž žadatel jako pěstoun či poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, musí být tento subjekt následně vyrozuměn také o výsledku řízení. To znamená, že krajský úřad tomuto subjektu oznámí, zda vyhověl žádosti pěstouna či poručníka o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče nebo zda tuto žádost naopak zamítl.

K bodu 37 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou legislativními změnami v § 21 odst. 5, které spočívají v posunu označení písmen v důsledku vložení nového písmene.

K bodu 38 V § 22 odst. 5 se písmeno a) zrušuje, neboť upravuje přerušení řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče duplicitně společně se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Nadále je možné přerušit řízení na žádost na základě § 64 odst. 2 a 4 správního řádu.

K bodu 39 V souladu se zásadou procesní ekonomie a šetření nákladů účastníků řízení se výslovně zakotvuje oprávnění krajského úřadu rozhodovat o zamítnutí žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče již ve chvíli, kdy jsou ještě před dokončením celého rozsahu odborného posouzení zjištěny závažné skutečnosti, které brání zařazení žadatele do evidence žadatelů (zejména skutečnosti týkající se bezúhonnosti žadatele nebo jeho zdravotního stavu). V takových případech je možné na základě zjištěných závažných překážek rozhodnout o zamítnutí žádosti, bez toho aniž by bylo nutné dokončovat zbývající části odborného posouzení žadatele, např. provádět odborné psychologické vyšetření žadatele nebo zajišťovat žadateli absolvování odborné přípravy k přijetí dítěte do rodiny.

K bodu 41 V návaznosti na zrušení příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče ve druhém stupni se upravují podmínky, za kterých bude krajský úřad postupovat údaje o dětech a údaje o žadatelích Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za účelem zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině. V souladu s principem priority svěření dítěte do náhradní rodinné péče v zemi původu dítěte a principem subsidiarity osvojení dítěte do ciziny, který je závazně vyjádřen v článku 21 Úmluvy o právech dítěte, se výslovně stanoví, že postoupení údajů o dítěti pro účely zprostředkování osvojení do ciziny je přípustné jen v situaci, kdy se prokazatelně nedaří zprostředkovat dítěti osvojení nebo svěření do pěstounské péče v České republiky a nelze ani do budoucna s ohledem na všechny známé a dostupné informace předpokládat, že by se péče o dítě mohl ujmout některý z příbuzných nebo jiných osob blízkých dítěti.

K bodům 42 a 47 V zájmu zefektivnění postupu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a zejména zrychlení vyhledávání dětí pro svěření do pěstounské péče nebo osvojení dochází ke zrušení dosavadního oprávnění Ministerstva práce a sociálních věcí, aby ve druhém stupni provádělo zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče poté, kdy se ve stanovené lhůtě nepodaří zprostředkovat náhradní rodinnou péči na úrovni krajského úřadu. Zprostředkovávat osvojení a pěstounskou péči budou pouze krajské úřady a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jde-li o zprostředkování osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny do České republiky. Tato změna je významná zejména z hlediska dětí, pro které se hledá vhodná náhradní rodinná péče. Podle dosavadní úpravy měly krajské úřady povinnost vyřadit dítě ze své evidence a postoupit údaje o dítěti Ministerstvu práce a sociálních věcí již po uplynutí 3 měsíců ode dne, kdy bylo dítě krajským úřadem zařazeno do evidence dětí pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče, jestliže se krajskému úřadu v této lhůtě nepodařilo pro dítě vytipovat vhodné osvojitele nebo pěstouny. Zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče na druhém stupni získají krajské úřady potřebný časový prostor k tomu, aby mohly kontinuálně usilovat o zajištění náhradní rodinné péče pro děti, které mají bydliště v jejich obvodu, a mohly pokračovat v hledání vhodných osvojitelů a pěstounů i ve složitějších případech, ve kterých se nepodaří v evidenci daného krajského úřadu nebo jiného krajského úřadu najít vhodné žadatele v krátké době po zařazení dítěte do evidence pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče (např. s ohledem na nepříznivý zdravotní stav dítěte, věk dítěte apod.).

K bodům 43, 48, 49 a 50 Jde o nezbytné úpravy vyplývající z navrhované změny v systému zprostředkování náhradní rodinné péče, která spočívá v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude ve druhém stupni příslušné ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

K bodům 44 až 46 V souvislosti se zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče ve druhém stupni se upřesňuje postup krajských úřadů při výběru vhodného osvojitele nebo pěstouna pro konkrétní dítěte. Upřesňuje se okruh subjektů, kterým se oznamuje skutečnost, že krajský úřad vybral pro dítě vedené v jeho evidenci vhodného žadatele z evidence vedené tímto krajským úřadem nebo jiným krajským úřadem. Stejně jako podle dosavadní úpravy se bude oznámení zasílat žadateli, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, bude-li žadatel vybrán jako vhodný osvojitel nebo pěstoun ve vztahu k dítěti, které vedeno také v evidenci Úřadu pro účely zprostředkování osvojení v cizině. Oznámení se již nebude zasílat Ministerstvu práce a sociálních věcí, které nebude nadále příslušné ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Nově se specifikuje, že oznámení o výběru žadatele jako vhodného osvojitele nebo pěstouna pro konkrétní dítě se zasílá rovněž tomu subjektu, se kterým žadatel již dříve jako pěstoun či poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, ať už se jedná o některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo o pověřenou osobu. Tento subjekt se vyjadřuje k žádosti pěstouna či poručníka o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a následně je krajským úřadem vyrozuměn také o tom, zda byl žadatel do evidence zařazen či nikoliv. V návaznosti na to subjekt, který s vybraným žadatelem spolupracuje při realizaci dohody o výkonu pěstounské péče, musí být informován také o tom, že tento žadatel byl vybrán jako vhodný pěstoun či osvojitel pro další dítě. Na základě zkušeností z praxe se nově zakotvuje oprávnění krajského úřadu v odůvodněných případech (např. nemoc žadatele, pobyt v cizině apod.) prodloužit zákonnou 30denní lhůtu, ve které je žadatel oprávněn se s dítětem osobně seznámit a případně podat žádost o svěření dítěte do předadopční péče nebo předpěstounské péče, až o dalších 30 dnů.

V dalším bodě se upravuje způsob spolupráce mezi jednotlivými krajskými úřady nebo mezi krajskými úřady a Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí při zprostředkování náhradní rodinné péče. Je zachován princip, že každý krajský úřad může vybírat vhodného osvojitele nebo pěstouna pouze pro dítě, které je vedeno v jeho evidenci (a to i s využitím evidence žadatelů vedené jinými krajskými úřady), nicméně krajský úřad je oprávněn dávat podněty ke zprostředkování náhradní rodinné péče i ve vztahu k dětem, které jsou zařazeny v evidenci jiného krajského úřadu, zejména je-li přesvědčen o tom, že jsou v jeho evidenci zařazeni žadatelé vhodní pro některé dítě evidované jiným krajským úřadem. Příslušný krajský úřad evidující dítě, kterého se podnět týká, je přitom vždy povinen se podnětem jiného krajského úřadu adekvátně zabývat.

K bodům 51 a 52 Upřesňuje se postup krajského úřadu při přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Nově se stanoví, že ve všech případech přerušení zprostředkování je krajský úřad povinen informovat o této skutečnosti jednak Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, je-li žadatel zařazen rovněž v evidenci vedené Úřadem, a vždy také obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je k žadatelům nejblíže a měl by být informován o všech nových skutečnostech. Počátek běhu lhůty 15 dnů pro zaslání informace o přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude stanoven v závislosti na tom, zda k přerušení došlo na základě žádosti samotného žadatele nebo na základě rozhodnutí krajského úřadu. Jedním ze zákonných důvodů pro přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je skutečnost, že bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se žadateli svěřuje dítě do péče budoucího osvojitele nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem (§ 24b odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb.). Krajský úřad, který byl o pravomocném rozhodnutí o svěření dítěte do předadopční nebo předpěstounské péče informován obecním úřadem obce s rozšířenou působností, bude nově tuto skutečnost oznamovat již pouze Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, neboť Ministerstvo práce a sociálních věcí nebude nadále příslušné ke zprostředkování náhradní rodinné péče.

K bodům 53, 54, 55 a 57 Jde o nezbytné úpravy vyplývající z navrhované změny v systému zprostředkování náhradní rodinné péče, která spočívá v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude příslušné ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

K bodu 56 V případě, že krajský úřad pravomocně rozhodne o vyřazení žadatele z evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, se nově specifikuje, že krajský úřad je povinen o této skutečnosti informovat vedle obecního úřadu obce s rozšířenou působností rovněž subjekt, s nímž vyřazený žadatel již dříve jako pěstoun či poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, ať už se jedná o některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo o pověřenou osobu. Tento subjekt se vyjadřuje k žádosti pěstouna či poručníka o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a následně je krajským úřadem vyrozuměn také o tom, zda byl žadatel do evidence zařazen či nikoliv, případně o tom, že tento žadatel byl vybrán jako vhodný pěstoun či osvojitel pro další dítě. Je proto logické, že subjekt, který s vyřazeným žadatelem spolupracuje při realizaci dohody o výkonu pěstounské péče, musí být informován také o tom, že tento žadatel byl vyřazen z evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, protože závažným způsobem porušil své povinnosti anebo byla zjištěna jiná závažná překážka bránící zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

K bodům 58 a 69 Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude nadále příslušné ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Ministerstvu však zůstane zachována možnost vstupu do evidence dětí nebo žadatelů vedených krajskými úřady za účelem kontroly. Na základě poznatků z těchto evidencí nebo na základě informací získaných z jiných zdrojů bude Ministerstvo práce a sociálních věcí oprávněno dávat podněty krajským úřadům ke zprostředkování náhradní rodinné péče pro konkrétní dítě. Dožádaný krajský úřad je povinen se podnětem ministerstva nejen zabývat, ale je také povinen ministerstvo následně vyrozumět o tom, jak byl podaný podnět vyřízen, zejména výsledek projednání podnětu ministerstva v poradním sboru pro zprostředkování náhradní rodinné péče (tj. zda byl žadatel doporučený ministerstvem vybrán jako vhodný osvojitel nebo pěstoun pro konkrétní dítě) nebo zda se pro konkrétní dítě podařilo krajskému úřadu vyhledat vhodného osvojitele nebo pěstouna (v situaci, kdy ministerstvo zašle krajskému úřadu podnět ke zprostředkování náhradní rodinné péče pro konkrétní dítě bez doporučení určitého vhodného osvojitele nebo pěstouna). Ministerstvo práce a sociálních věcí bude i nadále plnit roli nadřízeného odvolacího správního orgánu ve vztahu ke krajským úřadům a bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutím krajských úřadů v oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče (zejména odvolání proti rozhodnutí o nezařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, proti rozhodnutí o přerušení zprostředkování nebo proti rozhodnutí o vyřazení žadatele z evidence žadatelů). Pro potřeby rozhodnutí o podaném odvolání se výslovně stanoví, že ministerstvo je za účelem přezkoumání původního odborného posouzení provedeného krajským úřadem oprávněno kdykoliv provést nové odborné posouzení žadatele, ať už v úplném rozsahu podle § 27 nebo pouze v rozsahu částečném (zejména přeposouzení zdravotního stavu žadatele, nové psychologické vyšetření, přezkoumání bezúhonnosti žadatele apod.).

K bodům 59 až 62 Jedná se o nezbytné změny v postupu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí při zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině, které jsou vyvolané zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky.

K bodům 63, 65, 66 a 68 Jedná se o nezbytné změny v postupu krajského úřadu při provádění odborného posouzení dětí a žadatelů pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče podle § 27, které jsou vyvolané zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky.

K bodu 64 V rámci posuzování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude nově přihlíženo rovněž k pravomocnému odsouzení žadatele za trestný čin, který byl žadatelem spáchán v cizině. Za tím účelem je rozšířen okruh povinných dokladů, které jsou součástí spisové dokumentace žadatele vedené obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 21 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb. a vymezení bezúhonnosti žadatele v úpravě odborného posuzování v § 27 zákona č. 359/1999 Sb. Podle platného znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí se bezúhonnost žadatele o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče posuzuje pouze na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, který si vyžaduje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele. Opisem z evidence Rejstříku trestů České republiky mohou být zjištěna všechna odsouzení žadatele o zprostředkování náhradní rodinné péče v České republice a v případě žadatelů se státním občanstvím České republiky rovněž odsouzení žadatele v cizině. Vzhledem ke skutečnosti, že žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče mohou v České republice podat rovněž cizinci s bydlištěm na území České republiky, je žádoucí, aby u žadatelů - cizinců, kteří před podáním žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče pobývali po stanovenou dobu v cizině, bylo ověřováno splnění podmínek bezúhonnosti podle § 27 nejen prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, ale rovněž s přihlédnutím k opisu z cizozemské evidence obdobné Rejstříku trestů. Tímto dojde ke sladění postupu a rozsahu při ověřování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, kteří jsou cizími státními příslušníky, s ověřováním bezúhonnosti u žadatelů se státním občanstvím ČR, u kterých se na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky zohledňují všechna (i zahlazená) odsouzení od dosažení věkové hranice trestní odpovědnosti, tj. od 15. roku věku. Od požadavku na předložení z cizozemské evidence trestů je možné výjimečně upustit ze zákonem stanovených důvodů, které spočívají v tom, že tento doklad nelze od cizího státu fakticky získat. V těchto případech lze doklad z cizozemské evidence trestů nahradit čestným prohlášením žadatele, a to v souladu s § 53 odst. 5 správního řádu, podle kterého je možné předložení listiny v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí.

K bodu 67 Jedná se o nezbytné změny v postupu krajského úřadu při provádění odborného posouzení dětí a žadatelů pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče podle § 27, které jsou vyvolané zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky. Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.

K bodu 70 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou legislativními změnami v § 21 odst. 5, které spočívají v posunu označení písmen v důsledku vložení nového písmene.

K bodům 71 a 72 V souvislosti s dohodami o výkonu pěstounské péče je třeba doplnit obsah spisové dokumentace, která je vedena o osobě, která může pěstounskou péči vykonávat na přechodnou dobu, pokud už dohodu o výkonu pěstounské péče má uzavřenu. Dále se doplňuje rozsah informační povinnosti krajského úřadu ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností ohledně osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Vedle toho, že krajský úřad předává všem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu opis seznamu osob, které jsou krajským úřadem vedeny v evidenci pěstounů na přechodnou dobu, bude krajský úřad nově povinen sdělovat obecním úřadům obcí s rozšířenou působností na jejich žádost rovněž informace o charakteristice a počtu dětí, které může konkrétní osoba v evidenci přijmout do pěstounské péče na přechodnou dobu. Tyto informace jsou pro obecní úřad obce s rozšířenou působností klíčové pro podání návrhu soudu na svěření konkrétního dítěte nebo dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu, neboť obecní úřad obce s rozšířenou působností musí ve svém návrhu vždy označit určitou osobu z evidence krajského úřadu, která může pěstounskou péči na přechodnou dobu vykonávat. Potřebné informace musí být ze strany krajského úřadu poskytnuty bezodkladně, neboť na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností může být dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu i na základě předběžného opatření soudu podle § 76a odst. 1 občanského soudního řádu.

K bodu 73 Důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu obsažené nyní v § 45a odst. 2 zákona o rodině, budou upraveny v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. V zákoně o rodině (§ 45a) zůstává pouze základní ustanovení, podle kterého soud může svěřit dítě též do pěstounské péče na přechodnou dobu s tím, že důvody a další podrobnosti stanoví zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Tato úprava je shodná s úpravou, která byla schválena v rámci návrhu nového občanského zákoníku. Úprava podmínek pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu se navrhuje doplnit do stávající části třetí, hlavy V zákona č. 359/1999 Sb., která již dnes nese označení „Pěstounská péče na přechodnou dobu“. Nová úprava tak doplňuje dosavadní úpravu postupu krajského úřadu při výběru osob vhodných pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, jejich odborném posuzování a vedení evidence pěstounů na přechodnou dobu. Jelikož soud může dítě svěřit do pěstounské péče na přechodnou dobu jen osobě, která je vedena krajským úřadem v evidenci pěstounů na přechodnou dobu, a to na návrh příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, navazuje úprava pravomoci soudu na úpravu postupu krajského úřadu při zařazování osob do evidence pěstounů na přechodnou dobu, které rozhodnutí soudu předchází. Navrhuje se stanovit maximální dobu, po kterou může být dítě v péči „profesionálního“ pěstouna. Pěstounská péče na přechodnou dobu je ze své podstaty institutem krizovým a překlenovacím. Dítě se má co nejdříve vrátit do péče svých rodičů. Ukáže-li se, že to není možné a že není možné ani převzetí dítěte jeho příbuznými či jinou osobou společensky dítěti blízkou, pak je třeba volit jiné, dlouhodobější řešení (zpravidla „obecnou“ pěstounskou péči vykonávanou osobou, která není dítěti společensky blízká, v rámci procesu zprostředkování v režimu zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Zároveň je však třeba myslet na situace, kdy je do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno (postupně) více sourozenců; ochrana vazeb mezi sourozenci je přitom mimořádně naléhavým důvodem pro prolomení maximální délky doby, po kterou může být dítě v péči „profesionálního“ pěstouna. Profesionalizace pěstounské péče, jejímž cílem je zvýšení odborné kvality pěstounů, je jedním ze základních cílů novelizace zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Podmínka, že člověk, který se má stát pěstounem, musí splňovat předpoklady stanovené zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, je nezbytná též proto, aby byly vyloučeny případy obcházení zákona zejména v oblasti zprostředkování pěstounské péče, a to v prvé řadě riziko nelegálního zprostředkování za úplatu.

K bodu 74 Jde o terminologickou změnu vyvolanou úpravou v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách spočívající v nahrazení sousloví „ústav sociální péče“ souslovím „zařízení sociálních služeb“ pod které se řadí také domovy pro osoby se zdravotním postižením.

K bodu 75 Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.

K bodu 76 Dosavadní úprava umožňuje řediteli ústavního zařízení, ve kterém je dítě umístěno na základě předběžného opatření či nařízení ústavní nebo ochranné výchovy, po předchozím písemném souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, povolit dítěti pobyt u rodičů či jiných fyzických osob při první návštěvě maximálně na 14 dnů. Tato lhůta je nově rozšířena na 30 kalendářních dnů. Jde o lhůtu maximální, ředitel ústavního zařízení může (má-li k tomu důvody) návštěvu povolit na dobu kratší než 30 dní. Při dalších pobytech dítěte mimo zařízení je možné povolit pobyt dítěte mimo zařízení na dobu delší, přičemž maximální délka není stanovena. U dětí, které mají uloženu ochrannou výchovu, lze pobyt mimo zařízení také povolit maximálně na dobu 30 dnů, a to i opakovaně, avšak tuto dobu nelze dále prodlužovat.. Navrhovaná změna byla přijata na základě poznatků z praxe, doba prvního pobytu dítěte mimo zařízení maximálně na 14 dní se jeví jako příliš krátká, zejména u dětí, kde je podán návrh na zrušení ústavní výchovy, o kterém zatím nebylo rozhodnuto soudem.

K bodu 77 Při vydávání písemného souhlasu s pobytem dítěte mimo ústavní zařízení přihlíží orgán sociálně-právní ochrany dětí mj. k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat. Orgán sociálně-právní ochrany dětí by měl přihlížet rovněž ke zpracovanému individuálnímu plánu ochrany dítěte, ze kterého vyplývá, zda je momentálně povolení pobytu dítěte mimo zařízení vůbec vhodné a zda je žádoucí pobyt u konkrétních osob či nikoli.

K bodům 78 a 79 Péče o děti, které vedou nemravný nebo zahálčivý život, spočívající v tom, že např. zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin (provinění či čin jinak trestný), případně se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných fyzických či právnických osob odpovědných za výchovu, je v rámci orgánů sociálně-právní ochrany dětí vykonávána specializovanými pracovníky-kurátory pro děti a mládež. Dosud se označení „kurátor pro děti a mládež“ používalo pouze zvykově, v právním předpise není nikde zakotveno. Tato sociální kuratela zahrnuje soubor specializovaných opatření směřujících k odstranění, zmírnění, zamezení nebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte. Novela zakotvuje pro sociálního kurátora - zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazeného do obecního úřadu – povinnost provádět opatření směřující k odstranění, zmírnění nebo zamezení prohlubování nebo opakování poruch fyzického, psychického a sociálního vývoje dítěte. Kurátor pro děti a mládež při péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost bude zaměřovat svoji činnost zejména na pomoc nezletilým a mladistvým s nařízenou ústavní výchovou z důvodu závažných výchovných problémů, pomoc nezletilým a mladistvým s uloženou ochrannou výchovou, pomáhá těmto dětem rovněž po ukončení ústavní nebo ochranné výchovy a nezletilým a mladistvým propuštěným z výkonu trestního opatření odnětí svobody. V této činnosti bude spolupracovat s orgány obce, školami, zdravotnickými a školskými zařízeními, orgány sociálního zabezpečení, soudy, s Probační a mediační službou apod. Ústavní zařízení a věznice budou povinny spolupracovat s těmito kurátory. Kurátor pro mládež se rovněž jako zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany dětí účastní trestního a přestupkového řízení konaného proti nezletilému či mladistvému.

K bodu 80 Orgán sociálně-právní ochrany dětí je podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, informován o zadržení, zatčení nebo vzetí do vazby mladistvého. Pokud je mladistvý odsouzen k výkonu trestního opatření odnětí svobody nebo je mu nařízena zabezpečovací detence, je žádoucí, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí byl o nástupu do výkonu trestního opatření či do ústavu pro výkon zabezpečovací detence také informován. Kurátor pro děti a mládež navštěvuje mladistvé ve výkonu trestního opatření odnětí svobody a pomáhá jim i po propuštění. Je proto nutné, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí byl informován i o propuštění z výkonu trestního opatření odnětí svobody. Pro následnou práci s nezletilým je rovněž žádoucí, aby byl orgán sociálně-právní ochrany dětí informován i o nadcházejícím propuštění nezletilého z věznice nebo z ústavu zabezpečovací detence.

K bodu 81 Jednou z agend, kterou Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí vykonává, je řešení výživného v případech, kdy povinný žije v cizině. Osobou povinnou výživou nemusí být jen rodič, ale může to být i jiný příbuzný, proto je rozšiřován okruh osob, po kterých Úřad pomáhá v cizině pátrat a zjišťovat jejich majetkové poměry v souvislosti se stanovením a vymáháním výživného. Toto je v souladu rovněž s Nařízením Rady ES č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, znávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.

K bodu 82 Ustanovení říká, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je ústředním orgánem podle nařízením Rady ES č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Rovněž je z důvodu přetrvávajících kompetenčních nejasností zakotveno, že překlady listin potřebných pro výkon působnosti v oblasti sociálně-právní ochrany dětí podle mezinárodních smluv a přímo použitelných předpisů Evropské unie zajišťuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

K bodu 83 V případě pátrání po rodinných příslušnících dítěte a povinných osobách žijících v cizině a zjišťování jejich příjmů a majetkových poměrů v souvislosti se stanovením a vymáháním výživného se stanovuje příslušným orgánům a dalším fyzickým a právnickým osobám povinnost poskytnout Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí potřebnou součinnost, obdobně jako v případě součinnosti třetích osob se soudním exekutorem (příslušné orgány jsou např. soudy, orgány státní správy a samosprávy, banky, pojišťovny atd.; údaje, které jsou povinny tyto subjekty poskytnout pak mohou být např. údaje z katastru nemovitostí, z evidence motorových vozidel a další údaje o majetku povinného výživou).

K bodu 84 Ustanovení rozšiřuje okruh subjektů, které mohou žádat o vydání potvrzení o tom, že dítě je naživu a nachází se v péči zákonného zástupce pro účely uplatňování nároku dítěte na výživné vůči povinné osobě žijící v cizině, a to o jinou osobu odpovědnou za výchovu dítěte. Pokud je dítě např. v péči tety a jeden z rodičů, který je povinen platit výživné, se nachází v cizině, nemůže podle stávajícího právního předpisu teta pro účely vymáhání výživného pro dítě o potvrzení požádat.

K bodu 85 Jde o legislativně technické upřesnění odkazu na § 39 odst. 1 písm. d).

K bodu 86 Sociálně-právní ochranu provádějí také komise pro sociálně-právní ochranu dětí a poradní sbory. U komise zřízené starostou obce s rozšířenou působností se doplňuje oprávnění pořádat případové konference pro řešení situací ohrožených dětí a jejich rodin v rámci její působnosti. Významnou pomocí je to zejména v těch případech, kdy jsou případy řešené orgánem sociálně-právní ochrany dětí velice složité, orgán již vyčerpal všechny své možnosti, zejména v komunikaci s rodiči či jinými osobami odpovědnými za výchovu. Řešení případu komisí pro sociálně-právní ochranu dětí, která je složena např. z členů zastupitelstev, pedagogických pracovníků, zástupců občanských sdružení či církví formou případové konference, může významně přispět k nalezení řešení problému.

K bodu 87 Pro členy komise sociálně-právní ochrany dětí, poradní sbor ministerstva práce a sociálních věcí a také pro poradní sbor zřízený hejtmanem kraje se zvyšují částky náhrad ušlého výdělku za dobu účasti na jednání komise či sboru. Platí to pro členy komise či sboru, kteří jsou výdělečně činní, avšak nejsou v pracovním poměru. Členům, kteří jsou v pracovním poměru, náleží náhrada mzdy nebo platu podle zákoníku práce. Jelikož dochází k růstu mezd a platů, je žádoucí zvýšit i výši náhrady u členů, kteří jsou výdělečně činní, avšak nikoli v pracovním poměru. Sazby horní hranice náhrady ušlého výdělku nebyly valorizovány od účinnosti zákona č. 359/1999 Sb., tj. od 1. 4. 2000, a proto stávající výše náhrady ušlého výdělku již neodpovídá adekvátnímu ohodnocení účasti na zasedání poradního sboru nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí a je překážkou pro získávání kvalifikovaných externích odborníků za členy těchto orgánů. Z uvedených důvodů se navrhuje zvýšení horní hranice náhrady ušlého výdělku.

K bodu 88 Ministerstvo práce a sociálních věcí nebude již nadále provádět zprostředkování osvojení a pěstounské péče. V této souvislosti je nutné změnit i kompetence ministerského poradního sboru, který může podle stávající právní úpravy doporučovat pro určité dítě vedené v evidenci ministerstva vhodné žadatele vedené v evidenci žadatelů. Nová právní úprava bude umožňovat ministerstvu v souvislosti s náhradní rodinnou péčí dávat krajským úřadům podněty pro zprostředkování osvojení či pěstounské péče, proto je nutné zachovat možnost zřídit na úseku sociálně-právní ochrany dětí poradní sbor.

K bodu 89 Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. V případě, že je zaměstnavatelem Česká republika jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která za stát v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.

K bodu 90 V úpravě typů zařízení sociálně-právní ochrany dětí se navrhuje zrušení zákonné úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče, jelikož v souvislosti s principem uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, případně správního rozhodnutí o právech a povinnostech osob pečujících a osob v evidenci postrádají smysl. Pěstounům vykonávajícím pěstounskou péči ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče nenáleží odměna ze systému dávek státní sociální podpory, ale je jim poskytována odměna zřizovatelem zařízení. Vedle odměny pěstouna je zřizovatel zařízení ze zákona povinen dále hradit rovněž 90% poměrné části nákladů na domácnost připadající na děti svěřené do pěstounské péče, náklady na vybavení zařízení a na jeho opravy a údržbu, náhradu jízdních výdajů pěstouna a dětí v pěstounské péči a náklady na poskytování výpomoci pěstounovi s péčí o děti. Financování provozu zařízení a nákladů spojených s výkonem pěstounské péče ponechává zákon z větší části na zřizovatelích zařízení, aniž by jim přiznával nárok na jakýkoliv příspěvek od státu určený na pokrytí těchto nákladů. Vzniká tak nepoměr mezi požadavky zákona a reálnými možnostmi zřizovatelů, což mnohdy destabilizuje situaci zařízení pro výkon pěstounské péče a vede k tomu, že až na výjimky se tato zařízení nerozšiřují a nerozvíjejí, ale naopak spíše stagnují nebo jsou přímo rušena. Z popsaných důvodů je pro rozvoj systému náhradní rodinné péče možné považovat další existenci specializovaných zařízení pro výkon pěstounské péče za nadbytečnou. V zájmu ochrany právní jistoty pěstounů ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče je však v přechodných ustanoveních novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí stanoveno, že nadále trvají práva a povinností pěstounů a zřizovatelů zařízení, která vyplývající z dohod o výkonu pěstounské péče v zařízení uzavřených před nabytím účinnosti novelizace, s výjimkou povinnosti zřizovatele poskytovat pěstounovi z vlastních prostředků odměnu za výkon pěstounské péče. Stávající zařízení mohou beze změn fungovat nadále, pokud fyzická či právnická osoba, která měla pověření ke zřizování a provozování zařízení pro výkon pěstounské péče, získá pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. Dále je stanoveno, že pověření k výkonu sociálně-právní ochrany bude vydáváno i zařízením sociálně-právní ochrany zřizovaným obcemi či kraji v samostatné působnosti. Dosud taková zařízení zřizovaná obcemi či kraji v samostatné působnosti pověření mít nemusela, některé podmínky pro vydání pověření uvedené v § 49 zákona se na taková zařízení vztahovala jen přiměřeně. Je však žádoucí, aby všechna zařízení sociálně-právní ochrany, ať již je zřizují pověřené osoby nebo obce a kraje, měla stejné podmínky a požadavky např. na odbornou způsobilost a bezúhonnost osob, které přímo sociálně-právní ochranu poskytují, či na hygienické, materiální a technické podmínky. Bude tedy existovat záruka, že všechna zařízení sociálně-právní ochrany budou splňovat shodné podmínky a standardy.

K bodu 91 Jde o legislativně technické upřesnění vyvolané potřebou lepší systematiky zákona spočívající ve vložení skupinového nadpisu, který vymezuje ustanovení upravující problematiku zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

K bodu 92 Dochází v úpravě podmínek činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, včetně omezení počtu dětí umístěných v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a omezení délky doby, po kterou děti v těchto zařízeních pobývají. Jedná se o opatření, která by měla přispět k tomu, aby toto zařízení získalo formu zařízení spíše rodinného typu a aby poskytovalo pomoc okamžitou, tedy krizovou, nikoli dlouhodobou. Počet dětí umístěných v zařízení nesmí přesáhnout 24 dětí, což je poloviční limit oproti ústavnímu zařízení. Překročení stanoveného horního limitu počtu dětí v případě přijetí sourozenecké skupiny do péče zařízení je přípustné pouze „jednorázově“ (např. v zařízení bude umístěno 22 dětí, následně bude přijata sourozenecká skupina 3 dětí a celkový počet dětí v zařízení tak může výjimečně překročit limit 24 dětí), nelze tuto výjimku vykládat extenzivně tak, že pro umisťování sourozeneckých skupin limit počtu dětí vůbec neplatí. Zároveň se stanovuje, že jeden zaměstnanec může současně zajišťovat péči nejvýše o 4 děti svěřené do zařízení, což rovněž posiluje rodinný charakter zařízení a umožňuje individuální péči o děti.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají mít krizový a přechodný charakter, pokud by situace dítěte vyžadovala dlouhodobé řešení, existují pro to jiné instituty, např. pěstounská péče. Z tohoto důvodu jsou stanoveny pro jednotlivé případy umístění dítěte v zařízení maximální doby pobytu, eventuální prodloužení doby pobytu bude záviset na posouzení příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který bude hodnotit snahu rodičů o vytvoření podmínek pro převzetí dítěte do péče.

K bodu 93 Je upravován režim povolování pobytu dětí mimo zařízení, a to shodně s povolováním návštěv dětí mimo ústavní zařízení. Je žádoucí, aby režim povolování návštěv byl shodný u všech typů pobytových zařízení, rozdíl mezi ústavním zařízením a zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jakožto druhy náhradní péče, jsou z pohledu možnosti styku dětí s rodiči nepodstatné, jsou-li vůbec nějaké.

K bodu 94 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou legislativními změnami v § 10 odst. 4, které spočívají v posunu označení vět v důsledku vložení nové věty druhé.

K bodu 95 Zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc se nově ukládá povinnost spolupracovat s rodinou dítěte a poskytovat této rodině pomoc při vyřizování a zajišťování záležitostí týkajících se dítěte. Tato povinnost spolupráce je důležitá pro co nejrychlejší návrat dítěte zpět do rodiny, pokud zařízení zajistí např. nácvik rodičovských kompetencí a dalších dovedností, významně tím může rodině pomoci.

K bodu 96 V platném znění § 42 zákona č. 359/1999 Sb. absentuje úprava práv a povinností ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou. Z tohoto důvodu vznikají opakované kolizní situace a střety mezi zařízeními a rodiči, orgány sociálně-právní ochrany dětí nebo soudy, kterým je nutno předejít zakotvením jasného vymezení práv a povinností ředitele zařízení. Úprava práv a povinností ředitele zařízení se navrhuje stanovit obdobně jako pro ředitele zařízení pro výkon ústavní výchovy podle ustanovení § 23 a § 24 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních. Dále dochází ke změně v tom směru, že ředitel zařízení bude podle správního řádu rozhodovat o právech a povinnostech v oblasti státní správy sociálně-právní ochrany, půjde-li o případ zamítnutí žádosti rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o povolení pobytu mimo zařízení (tzv. propustku).

K bodu 97 Stanovují se pravidla, za jakých podmínek lze přemisťovat dítě do jiného zařízení, kdy je zapotřebí souhlasu příslušného orgánu k tomuto přemístění a důvody, pro které lze dítě z jednoho zařízení do druhého zařízení přemístit. Režim možného přemístění dítěte do jiného zařízení je rozlišován podle právního titulu, na základě kterého je dítě do zařízení umístěno. Stanovení těchto pravidel je důležité proto, aby nedocházelo k svévolnému přemisťování dětí mezi zařízeními, zejména aby děti nebyly přemisťovány daleko od rodičů či jiných příbuzných. V krizových situacích je možné dítě přemístit ihned, avšak je nutné o tom neprodleně informovat příslušné osoby a orgán sociálně-právní ochrany dětí, případě soud. Shodně se postupuje v případech přemístění dítěte do jiného pracoviště téhož zařízení.

K bodům 98 a 99 Nově se upravuje výše příspěvku na úhradu pobytu a péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tento příspěvek hradí rodiče dítěte umístěného v zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud je dítě umístěno v zařízení na základě souhlasu zákonného zástupce, sjednává se výše příspěvku v dohodě, kterou zákonný zástupce se zařízením uzavírá. Podle dosavadní úpravy činí výše příspěvku za kalendářní měsíc částku 0,8 násobek životního minima, od účinnosti navrhované úpravy bude výše příspěvku činit nejvýše 1,6 násobek částky životního minima. Koeficient bude tudíž nově nastaven jako horní limit pro výši příspěvku s tím, že ředitel zařízení bude oprávněn v rámci správního uvážení stanovit i nižší částku příspěvku s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a poměrům povinného rodiče. V ustanovení § 42d odst. 1 věta první bude doplněno, že příspěvek na úhradu pobytu a péče se na žádost povinných osob nebo z podnětu zařízení sníží nebo nevyžaduje, jestliže po zaplacení příspěvku by jejich příjem nebo příjem jejich rodiny poklesl pod součet částky životního minima podle zákona o životním a existenčním minimu a částky normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Zvýšením příspěvku za úhradu pobytu a péče rodiče, kteří mají vyživovací povinnost k dítěti, participují více na financování pobytu dítěte, která je jinak financována státním příspěvkem. Rovněž by nemělo docházet k „odkládání“ dětí do zařízení bez závažného důvodu, jakým je např. hospitalizace rodiče v lékařském zařízení. Výše příspěvku na úhradu pobytu a péče nebyla od roku 2007 valorizována, navíc je třeba zohlednit skutečnost, že ve většině případů se od částky příspěvku odečítá přídavek na dítě, který je vyplácen zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

K bodu 100 Do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nemusí být umístěny pouze děti nezaopatřené, proto dochází k této úpravě. Dále je z důvodu duplicity v souvislosti s novým zněním § 42g odst. 4 odstraněna poslední věta.

K bodu 101 Dochází k zpřesnění, které by mělo zajistit efektivnější nakládání se státním příspěvkem, který má sloužit vždy na úhradu pobytu a péče o konkrétní dítě v konkrétním zařízení.

K bodu 102 a 103 Ke změně dochází také ve stanovení výše státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se státní příspěvek stanoví pevnými částkami v závislosti na věku dítěte umístěného v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a také se omezuje poskytování tohoto příspěvku jen na tu dobu, kdy dítě skutečně v tomto zařízení pobývá. Výdaje na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc velmi rychle meziročně narůstají. Jde o mandatorní výdaj státního rozpočtu a bez změny právní úpravy nelze do tohoto růstu výdajů zasáhnout. K rapidnímu nárůstu výdajů na státní příspěvek pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dochází díky rostoucímu počtu zařízení, která často vznikají jako součást pobytových zařízení (kojeneckých ústavů, dětských domovů) a rostoucímu počtu umisťovaných dětí. I přesto zůstává výše státního příspěvku na jedno dítě pro zřizovatele zařízení výrazně vyšší v porovnání s výší dávek na jedno dítě svěřené do pěstounské péče. Zavedením standardizovaných postupů pro orgány sociálně-právní ochrany spolu s důrazem na sociální práci s rodinou se předpokládá, že počet dětí umisťovaných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebude narůstat, naopak by mělo dojít ke snížení počtu umisťovaných dětí. Současná právní úprava v případě nároku na státní příspěvek není jednoznačná, často dochází k situaci, kdy dítě fakticky v zařízení nepobývá a je např. na dlouhodobé návštěvě u příbuzných, avšak státní příspěvek je zařízení přesto vyplácen. Dochází tedy k úpravě, která stanovuje nárok na státní příspěvek pouze za dobu, kdy dítě v zařízení skutečně pobývá a zařízení s jeho pobytem vznikají náklady. Jsou také zpřesňovány podmínky zániku nároku na státní příspěvek, jelikož současná právní úprava je nedostatečná a praxe značně roztříštěna. V platném znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí absentuje zákonná úprava situace, kdy se dítě svěřené do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc fakticky nachází mimo zařízení, ačkoliv nadále trvá právní titul, na jehož základě bylo dítě do péče zařízení umístěno (rozhodnutí soudu, žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí, žádost zákonného zástupce). Navrhuje se proto stanovit, že v případě pobytu dítěte mimo zařízení po dobu alespoň 2 po sobě jdoucích dnů se státní příspěvek snižuje o jednu třicetinu za každý den pobytu dítěte mimo zařízení, obdobně jako je tomu v úpravě příspěvku na úhradu pobytu a péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42f odst. 2 nebo v úpravě příspěvku na úhradu péče poskytované dětem ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy podle § 30 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Kromě toho se výslovně řeší zánik nároku na státní příspěvek v případě zrušení nebo zániku rozhodnutí soudu, kterým bylo dítě do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc svěřeno. Výjimku mohou představovat pouze případy, ve kterých dítě po pravomocném nařízení ústavní výchovy nadále přechodně zůstává v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do doby, než je příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí dojednáno přijetí dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy v souladu s § 28 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a situace, kdy je dítěti v zařízení fakticky poskytována péče i poté, kdy rozhodnutí soudu bylo zrušeno nebo pozbylo platnosti, avšak nebylo možné dítě předat do péče zákonnému zástupci nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte

K bodu 104 Jelikož státní příspěvek pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebude vázán na částky životního minima, dochází ke zrušení tohoto odstavce.

K bodu 105 Současná úprava lhůty pro výplatu státního příspěvku v mnoha případech vylučuje, aby byla zákonem stanovená lhůta dodržena, a eliminuje prostor pro důkladné a řádné přezkoumání všech podkladů rozhodných pro určení výše státního příspěvku. Praxe ukázala, že v řadě případů nelze tuto zákonnou lhůtu splnit zejména z toho důvodu, že zřizovatelé zařízení neoznamují vždy údaje potřebné pro stanovení výše státního příspěvku ve lhůtě do 10 dnů po skončení příslušného kalendářního měsíce, jak stanoví § 42n odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., anebo zřizovatel zařízení údaje krajskému úřadu sice včas oznámí, avšak v těchto údajích se objeví některé nejasnosti, bez jejichž odstranění nelze určit výši státního příspěvku za příslušný kalendářní měsíc. Proto je zcela nevyhnutelné tuto lhůtu přiměřeně prodloužit a navázat ji na vykonatelnost rozhodnutí. Plynulé a bezproblémové financování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc lze přitom zajistit i při prodloužení lhůty pro výplatu státního příspěvku. Krajský úřad může v rozhodnutí stanovit předběžnou vykonatelnost a vyplatit přiznanou částku státního příspěvku i bez ohledu na případné odvolání, dále má krajský úřad možnost rozhodnout pouze o nesporné části státního příspěvku v souladu s § 148 správního řádu s tím, že o zbývající části rozhodne dodatečně v závislosti na tom, zda se podaří nebo nepodaří doložit nárok na státní příspěvek.

K bodu 106 Je doplněno, že pokud je dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno na základě žádosti zákonného zástupce, musí být pro účely rozhodování o státním příspěvku tato dohoda krajskému úřadu předložena, spolu s potvrzením obecního úřadu obce s rozšířenou působností o důvodnosti pobytu dítěte v zařízení, jelikož důvodnost pobytu zakládá nárok na státní příspěvek.

K bodu 107 Zařízení pro výkon pěstounské péče, jakožto zařízení sociálně-právní ochrany, budou zrušena, jelikož v souvislosti s principem uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, případně správního rozhodnutí o právech a povinnostech osob pečujících a osob v evidenci postrádají smysl. Stávající zařízení mohou beze změn fungovat nadále, pokud fyzická či právnická osoba, která měla pověření ke zřizování a provozování zařízení pro výkon pěstounské péče, získá pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. V podrobnostech viz odůvodnění k novému znění § 39.

K bodu 108

§ 47a Toto ustanovení upravuje práva osob pečujících a osob v evidenci, např. právo na preventivní a poradenskou činnost, pomoc při zajištění osobní péče o svěřené dítě, a povinnosti těchto osob (povinnost spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany, umožnit provádění dohledu nad výkonem pěstounské péče, povinnost zvyšovat si odbornost, povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami jemu blízkými atd.). Je žádoucí, aby byly v dohodě o výkonu pěstounské péče nebo ve správním rozhodnutí individuálně specifikována práva a povinnosti pěstouna při výkonu pěstounské péče, nepostačuje obecná zákonná úprava práv a povinností pěstouna. Zákon o rodině v § 45c pouze obecně upravuje, že pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a že vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Avšak každé dítě je jiné, každá pěstounská rodina je jiná, a proto je žádoucí konkretizovat pomoc a podporu pěstounům, kterou jim bude poskytovat orgán sociálně- právní ochrany dětí nebo pověřená osoba. Ačkoli je dítě umístěno v pěstounské péči, zůstává pod ochranou státu, proto je nutné zajistit fungující systém následného vzdělávání pěstounů a dohledu nad výkonem pěstounské péče.

§ 47b Rozsah uvedených práv a povinností, specifikovaných dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny, upraví dohoda o výkonu pěstounské péče nebo jej určí obecní úřad obce s rozšířenou působností u osob pečujících a u osob v evidenci krajský úřad. Dohoda o výkonu pěstounské péče může být nahrazena rozhodnutím příslušného správního orgánu. Dohodu o výkonu pěstounské péče může osoba pečující uzavřít místo příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle trvalého pobytu také s jiným obecním úřadem, obecním úřadem s rozšířenou působností, krajským úřadem nebo pověřenou osobou, a to se souhlasem místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Bude se tak dít zejména v případech, kdy tento jiný subjekt bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí v pěstounské péči a potřeby pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání.

Dohoda o výkonu pěstounské péče je veřejnoprávní smlouvou, která se, až na odchylky stanovené v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud by osoba pečující či osoba v evidenci nebyla spokojena s plněním dohody ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí, může situaci řešit v rámci stížností dle správního řádu. Jestliže bude osoba pečující či osoba v evidenci nespokojena s plněním dohody o výkonu pěstounské péče pověřenou osobou, může se obrátit na krajský úřad, který pověření vydal a výkon sociálně-právní ochrany pověřenou osobou kontroluje. Osoba pečující či osoba v evidenci má možnost rovněž změnit bez udání důvodu subjekt, se kterým má dohodu uzavřenou.

Účelem rozhodnutí o právech a povinnostech, případně dohody o výkonu pěstounské péče, je prohloubení pomoci pěstounům a dalším osobám pečujícím o děti na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů klade značné nároky na osoby, které do péče dítě převzaly a je třeba jim věnovat pozornost z hlediska poradenské činnosti, ale také jim konkrétně pomáhat při řešení běžných problémů v oblasti sociální, výchovné apod.

§ 47c Uzavření dohody o výkonu pěstounské péče je u osob pečujících vázáno na rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o svěření dítěte do péče fyzické osoby na základě předběžného opatření, jestliže tato osoba požádá o svěření dítěte do pěstounské péče (osoba, která má zájem stát se pěstounem), na rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí o svěření dítěte do tzv. předpěstounské péče, dohoda je též vázána na osobní péči poručníka o dítě a probíhající soudní řízení o ustanovení poručníkem.

§ 47d Ustanovení upravuje speciální úpravu výpovědi dohody o výkonu pěstounské péče, tak aby úprava podrobností výkonu práv a povinností byla vždy podchycena v rozhodnutí příslušného správního orgánu nebo v dohodě o výkonu pěstounské péče. Neměl by tudíž nastat okamžik, kdy by osoba pečující nebo osoba v evidenci byla bez dohody či správního rozhodnutí, tudíž podpory, pomoci a dohledu. Osobě pečující a osobě v evidenci je dána značná volnost, jelikož může dohodu o výkonu pěstounské péče vypovědět bez udání důvodu, naopak pověřeným osobám a orgánům sociálně-právní ochrany dětí jsou dány důvody, pro které mohou dohodu vypovědět.

K § 47e Dochází ke sjednocení hmotného zabezpečení pěstounských rodin a převodu dávek pěstounské péče ze systému státní sociální podpory do systému sociálně-právní ochrany. Základní struktura dávek se nemění. Nadále bude poskytován příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Ustanovení se vztahují nejen na pěstouny, ale i na všechny osoby pečující, případně na osoby vedené v evidenci.

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte (§ 47f až 47h) Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči bude mít nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče. I po zániku pěstounské péče, tj. po dovršení 18 let věku dítěte, bude tento příspěvek náležet, nejdéle do 26 let věku, pokud jde o nezaopatřené dítě, které žije společně s osobou, která byla jeho osobou pečující a bude s ní společně uhrazovat náklady na své potřeby. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte je stanoven za kalendářní měsíc pevnými částkami, a to v závislosti na věku dítěte a s ohledem na děti ve stupni závislosti na pomoci jiné fyzické osoby I až IV. Tak jako dosud je omezen nárok na úhradu potřeb dítěte v době, kdy je dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) a dále je výše této dávky pěstounské péče ovlivněna pobíráním důchodu z důchodového pojištění. Nárok na výživné, které jsou rodiče dítěte povinni hradit na základě rozhodnutí soudu, přechází z dítěte na stát v případě všech dětí, kterým náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Je-li výživné určené rozhodnutím soudu vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a tímto příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi. Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, aby výživné poukazovaly na účet příslušné krajské pobočky Úřadu práce, která vyplácí pěstounovi, popřípadě zletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte (§ 45d zákona č. 94/1963 Sb., o rodině). Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte zůstává dítěti v plném rozsahu zachován i v případě, že dítěti současně vznikne nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Příspěvek na péči je určen k pokrytí nákladů na služby pro osoby se zdravotním postižením, naproti tomu příspěvek na úhradu potřeb dítěte je určen k pokrytí základních potřeb dítěte v pěstounské péči a supluje tomuto dítěti výživné od rodičů, které v souladu s § 45d zákona o rodině přechází z dítěte na stát.

Odměna pěstouna (§ 47i až 47k) Výše odměny pěstouna je stanovena za kalendářní měsíc pevnými částkami, a to v závislosti na počtu dětí v pěstounské péči a s ohledem na náročnost této péče. Výše je stanovena měsíčně v rozsahu od 8 000 do 24 000 Kč. Ve vyjmenovaných případech se odměna zvyšuje o 4 000 Kč za každé další dítě. Odměna pěstouna se považuje za plat pro účely sociálního, úrazového a zdravotního pojištění a bude podléhat dani z příjmů fyzických osob. Návrh upravuje odlišně odměnu pěstouna u osoby pečující a osoby v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem jednoho z rodičů svěřeného dítěte, jsou-li k tomu závažné důvody, zejména s ohledem na nepříznivou sociální situaci pěstouna. Návrh řeší případy, kdy by odebrání odměny znamenalo závažný zásah do situace pěstouna, např. když je pěstoun – prarodič odkázán na odměnu pěstouna jako jediný příjem, nebo kdy má pěstoun jako jediný příjem důchod a odměna pěstouna pomáhá vytvořit ekonomické zázemí pro péči o svěřené dítě. Odchylný režim odměňování je v případě pěstounské péče prarodičů odůvodněn tím, že prarodičům svědčí podle § 88 a násl. zákona o rodině podpůrná vyživovací povinnost ke svým vnukům za předpokladu, že své primární vyživovací povinnosti nemohou dostát rodiče dětí. Plněním vyživovací povinnosti se přitom vedle poskytování peněžitých plnění na uspokojení potřeb dítěte rozumí rovněž zajišťování osobní péče o děti. Lze proto konstatovat, že v situacích, ve kterých nemohou zajistit osobní péči o dítě jeho rodiče a dítě je z tohoto důvodu svěřeno do pěstounské péče prarodiče nebo prarodičů, plní prarodiče výkonem pěstounské péče zároveň i svoji zákonnou vyživovací povinnost k dítěti, což naopak neplatí pro žádné jiné pěstouny zajišťující péči o dítě, včetně pěstounů z řad příbuzných v linii pobočné (sourozenci, tety, strýcové a další). Vzhledem k tomu je opodstatněné stanovení jiného režimu odměňování za výkon pěstounské péče u pěstounů – prarodičů a zakotvení fakultativního nároku prarodiče na odměnu za výkon pěstounské péče. Obdobný stav platil již v minulosti až do roku 1995 na základě úpravy zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, podle kterého nenáležela odměna pěstounovi tehdy, jestliže byl pěstounem rodič nebo prarodič otce nebo matky dítěte, přičemž těmto pěstounům mohla být odměna za výkon pěstounské péče přiznána pouze v případech zvláštního zřetele hodných.

Příspěvek při převzetí dítěte (§ 47l ) Jde o jednorázovou dávku náležející osobě pečující, která převzala dítě do péče. Tato dávka činí v závislosti na věku dítěte od 8 000 do 10 000 Kč. Z titulu převzetí téhož dítěte náleží příspěvek stejné osobě pečující jen jednou (např. má-li osoba pečující nejprve svěřeno dítěte do předpěstounské péče a následně do péče pěstounské nebo poručnické). Jestliže však bylo dítě znovu svěřeno do péče jinému pěstounovi nebo jiné osobě pečující, náleží příspěvek při převzetí dítěte i této další osobě pečující za podmínek stanovených v § 47l.

Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla (§ 47m) Nadále bude náležet příspěvek při zakoupení motorového vozidla, a to nejvýše 200 000 Kč pro období 10 let.

Společná ustanovení o dávkách pěstounské péče (§ 47o až 47zb) Ve společných ustanoveních o dávkách pěstounské péče je vymezen okruh oprávněných osob a jsou upraveny otázky vzniku a zániku nároku na dávky pěstounské péče, změny nároku na tyto dávky, změny výplaty dávek pěstounské péče a ustanovení zvláštního příjemce, přeplatky na dávkách pěstounské péče a řízení o těchto dávkách. Okruh oprávněných osob zahrnuje nejen zletilé fyzické osoby, ale také nezletilé fyzické osoby. Jde o shodnou úpravu jako doposud, dochází pouze k převodu této úpravy ze zákona č. 117/1999 Sb., o státní sociální podpoře, do zákona č. 359/1999 Sb.

K bodům 109 a 110 Upřesňuje se vymezení okruhu činností v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, které mohou vykonávat fyzické nebo právnické osoby na základě pověření vydaného krajským úřadem. V návaznosti na úpravu dohod o výkonu pěstounské péče, které mohou osoby pečující o dítě uzavírat rovněž s pověřenými fyzickými nebo právnickými osobami, se upravuje možnost vydání pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a následně k poskytování výchovné a poradenské pomoci a ke sledování výkonu pěstounské péče na základě uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče. Dále se nově formuluje možnost vydání pověření k zajišťování a provádění odborných příprav žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a k poskytování odborného poradenství a pomoci jak žadatelům o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, tak i osobám, které již dítě osvojily nebo přijaly do pěstounské péče. Z výčtu činností pověřených osob se naopak vypouští podávání návrhů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností ohledně fyzických osob, které by se mohly stát pěstouny v zařízeních pro výkon pěstounské péče, a to v důsledku zrušení zákonné úpravy tohoto typu zařízení sociálně-právní ochrany dětí.

K bodům 111, 118, 119 až 122 Nově se stanoví podmínky pro odbornou způsobilost pracovnic/pracovníků pověřených osob pro poskytování sociálně-právní ochrany v případech, kdy tito zaměstnanci sice absolvovali určitou vysokoškolskou přípravu, avšak v oboru který nemá vztah k sociální činnosti. Upravují se také podmínky pro doplnění odborné způsobilosti v případech, kdy osoba odbornou způsobilost dosud nezískala. Platná úprava odborné způsobilosti pracovníků pověřených osob nespecifikuje blíže požadavky na vzdělávací kurzy v oblasti péče o rodinu a děti, které jsou povinny v rozsahu 100 hodin absolvovat ty fyzické osoby, které nemají vzdělání na požadované úrovni nebo v požadované oblasti studia. V praxi se proto značně odlišuje úroveň těchto kurzů, což se následně odráží i v kvalitě poskytování sociálně-právní ochrany ze strany pracovníků jednotlivých pověřených osob. Z tohoto důvodu je nezbytné požadavky na vzdělávací kurzy sjednotit tak, že pracovníci pověřených osob budou povinni absolvovat stejné akreditované vzdělávací kurzy jako sociální pracovníci podle § 110 zákona o sociálních službách. Zároveň s tím se navrhuje zvýšit minimální rozsah těchto vzdělávacích kurzů, které jsou osoby bez odpovídajícího vzdělání povinny absolvovat, a minimální délku požadované praxe v oblasti péče o rodinu a děti. V ustanovení § 49a se dále upřesňují podmínky, za kterých se mohou na přímém poskytování sociálně-právní ochrany podílet také osoby, které nezískaly odbornou způsobilost v souladu s požadavky § 49a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. Nově bude stanoveno, že tyto osoby se mohou podílet na poskytování sociálně-právní ochrany dětí pouze za předpokladu, že tuto činnost vykonávají jednak pod dozorem odborně způsobilé osoby a současně se nejedná o poskytování poradenství dětem, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, osvojitelům, pěstounům a zájemcům o osvojení dítěte nebo o přijetí dítěte do pěstounské péče. Dále bude upřesněno, že osoba bez odborné způsobilosti, která se na přímém poskytování sociálně-právní ochrany dětí podílí pod dohledem odborně způsobilé osoby, je povinna splnit podmínky odborné způsobilosti podle § 49a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. nejpozději do 2 let od započetí přímého poskytování sociálně-právní ochrany. Pokud dochází k přerušování poskytování sociálně-právní ochrany dětí, pak se jednotlivé doby výkonu činnosti sčítají a do lhůty 2 let se naopak nezapočítává doba, po kterou se odborně nezpůsobilá osoba na poskytování sociálně-právní ochrany dětí nepodílela.

K bodu 112 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou zrušením úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče.

K bodu 113 Jde o terminologickou změnu vyvolanou úpravou v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Sousloví „orgán hygienické služby“ je nahrazeno slovy „orgán ochrany veřejného zdraví“.

K bodu 114 § 49 odst. 4 se formulačně upřesňuje tak, aby byla odstraněna dosavadní duplicitní úprava se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád v duchu respektování zásady subsidiarity správního řádu jakožto obecného procesního předpisu pro veřejnou správu.

K bodům 115 a 116 Podle navrhované úpravy dochází k rozšíření a zpřesnění povinností při provádění sociálně- právní ochrany. Tato skutečnost se promítá také do vymezení práv a povinností pověřených osob při výkonu sociálně-právní ochrany. Pokud bude chtít osoba, které bylo vydáno pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, vykonávat činnost i na jiném místě, než jaké je uvedeno v pověření, bude o změně pověření rozhodováno na základě závazného stanoviska krajského úřadu dle adresy sídla zařízení sociálně-právní ochrany. Nově je stanoveno, že rozhodnutí o vydání pověření vždy obsahuje uvedení místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí a označení názvu a sídla zařízení sociálně-právní ochrany dětí, k jehož zřízení a provozování se pověření uděluje. Při jakékoliv změně místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí bude nezbytné vydat nové rozhodnutí o pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, bude-li pověřenou osobou prokázáno, že i v novém místě výkonu sociálně-právní ochrany dětí budou splněny zákonné podmínky stanovené pro vydání pověření v § 49 odst. 2 a 3 zákona č. 359/1999 Sb. Obdobně i v případě, kdy pověřená osoba bude mít v úmyslu zřídit nové zařízení sociálně-právní ochrany dětí nebo nové pracoviště již existujícího zařízení sociálně-právní ochrany dětí, bude povinna podat krajskému úřadu žádost o vydání nového pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. O vydání nového pověření nebo o změně pověření bude krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu nebo sídla žadatele rozhodovat na základě závazného stanoviska toho krajského úřadu, v jehož obvodu se má sociálně-právní ochrana nově poskytovat nebo se má nacházet nově zřizované zařízení či pracoviště stávajícího zařízení. Obsah závazného stanoviska dotčeného krajského úřadu může být přezkoumám v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí vydanému na základě závazného stanoviska, v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu. Dosavadní úprava, podle které postačuje, aby pověřená osoba oznámila krajskému úřadu změnu místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí nebo zřízení nového zařízení sociálně- právní ochrany dětí, je nevyhovující a nezaručuje účinnou a včasnou kontrolu splnění podmínek pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí v novém místě nebo v novém zařízení sociálně-právní ochrany.

K bodu 117 V úpravě kontrolních pravomocí krajských úřadů vůči pověřeným osobám se doplňuje, že výkon sociálně-právní ochrany dětí pověřenou osobou může kontrolovat nejen krajský úřad, který kontrolované osobě vydal pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí (krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu nebo sídla pověřené osoby), nebo krajský úřad, v jehož obvodu se nachází sídlo zařízení sociálně-právní ochrany provozovaného pověřenou osobou, ale nově rovněž krajský úřad, v jehož obvodu pověřená osoba vykonává jinou činnost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí než je provozování zařízení sociálně-právní ochrany. Toto doplnění se stanoví v souladu s principem, že každý krajský úřad by měl mít oprávnění kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany dětí ve svém správním obvodu, ať už jde o výkon sociálně-právní ochrany dětí podřízenými orgány sociálně-právní ochrany dětí (obecními úřady a obecními úřady obcí s rozšířenou působností) nebo pověřenými fyzickými a právnickými osobami.

K bodu 123 Nově se budou orgány sociálně-právní ochrany a pověřené osoby řídit standardy kvality, specifikovanými v prováděcí vyhlášce. Dodržování standardů kvality bude v případě orgánů sociálně-právní ochrany kontrolováno nadřízeným orgánem v režimu kontroly výkonu přenesené působnosti. Tato skutečnost vyplývá z obecné úpravy zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, zákona č. 129/2000 Sb., o krajích a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a proto není třeba je zvláště upravovat v zákoně o sociálně-právní ochrana dětí. Znamená to, že ve vztahu k obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností budou standardy kvality kontrolovány nadřízeným krajským úřadem (Magistrátem hl. města Prahy ve vztahu k pověřeným úřadům městských částí) a ve vztahu ke krajským úřadům bude standardy kvality kontrolovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. V případě pověřených osob bude dodržování standardů kvality sociálně-právní ochrany dětí zajišťováno inspekcí poskytování sociálně-právní ochrany, kterou bude provádět krajská pobočka Úřadu práce České republiky. Pro postup inspekce budou obdobně platit příslušná ustanovení zákona o sociálních službách (§ 97 a n.).

K bodům 124, 125 a 127 Dochází k upravení a doplnění povinností orgánů sociálně-právní ochrany při sdělování údajů jiným subjektům, zejména s ohledem na rozšíření navrhované úpravy sociálně-právní ochrany. V § 51 odst. 4 písm. d) zákona č. 359/1999 Sb. bude rozšířena úprava povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností k poskytování údajů pověřeným osobám a poskytovatelům sociálních služeb. Nově bude stanoveno, že obecní úřad obce s rozšířenou působností je nikoliv oprávněn, ale povinen poskytnout na žádost pověřené osoby údaje potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí touto pověřenou osobou. Obdobně bude obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen sdělit na žádost poskytovatele sociálních služeb údaje potřebné pro poskytnutí sociální služby. Toto doplnění je nezbytné k posílení vzájemné spolupráce a výměny informací mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí a pomáhajícími organizacemi, které jsou zapojeny do řešení situace ohrožených dětí a jejich rodin. Mezi subjekty, k nimž má orgán sociálně-právní ochrany dětí oprávnění podávat údaje dle § 51 odst. 4, se doplňují zdravotnická zařízení, a to na základě zkušeností z případů, kdy zdravotnické zařízení potřebuje informace o rodině zejména pro zdárný průběh léčby dítěte a pro posouzení vhodnosti rodinného prostředí po ukončená hospitalizace dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou působností proto bude oprávněn (nikoliv povinen) poskytnout na vyžádání potřebné údaje poskytovateli zdravotních služeb. Do § 51 odst. 5 písm. a) se mezi povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí vkládá nová povinnost, a to na žádost poskytnout intervenčnímu centru údaje, které má orgán sociálně- právní ochrany dětí o osobě ohrožené násilným chováním, a to pro účely poskytnutí pomoci této osobě intervenčním centrem podle zákona o sociálních službách. V případě, kdy se odehrává domácí násilí v rodině s nezletilými dětmi, může se činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí a intervenčního centra při poskytování pomoci osobám ohroženým domácím násilím do jisté míry překrývat, a proto je žádoucí úzká spolupráce mezi oběma složkami. Ve smyslu § 60a odst. 4 zákona č. 108/2006, o sociálních službách je součástí služby intervenčního centra také zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry a jinými poskytovateli sociálních služeb, orgány sociálně-právní ochrany dětí, útvary Policie ČR a ostatními orgány veřejné správy. Z toho vyplývá, že intervenční centrum by mělo vykonávat určitou koordinační funkci při zajištění spolupráce všech orgánů a složek zapojených do řešení konkrétního případu domácího násilí. Intervenční centra však dosud nejsou zařazena mezi oprávněné subjekty, kterým jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí povinny sdělovat na žádost potřebné údaje a vůči kterým je prolomena povinnost mlčenlivosti pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí podle § 57 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Je proto nezbytné doplnit intervenční centra do výčtu oprávněných subjektů v ustanovení § 51 odst. 5 písm. a). Nově bude stanovena rovněž povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytnout údaje na žádost obecní policie, a to v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů obecní policie. Orgán sociálně-právní ochrany dětí může s obecní policií úzce spolupracovat zejména při kontrole dodržování zákazů podávání a prodeje alkoholu a jiných návykových látek nezletilým dětem, při kontrole dodržování zákazu vstupu nezletilých dětí do heren nebo při kontrole dodržování výchovných opatření, která byla dítěti nebo jeho rodičům uložena ve formě omezení podle § 13. Pro zajištění účinné spolupráce mezi obecní policií a orgánem sociálně-právní ochrany dětí je proto nezbytná i vzájemná výměna informací.

K bodu 126 Jde o legislativně technickou úpravu v souvislosti s organizační změnou ve vztahu k Úřadu práce České republiky a jeho krajským pobočkám.

K bodu 128 a 129 Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. V případě, že je zaměstnavatelem Česká republika jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která za stát v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.

K bodu 130 Ustanovení § 53 je třeba rozšířit o okruh subjektů, které jsou povinny na výzvu orgánů sociálně-právní ochrany dětí sdělit bezplatně údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany, o zařízení sociálních služeb a jiné poskytovatele sociálních služeb, protože i od těchto subjektů je v řadě případů nezbytné získat údaje o dětech, rodičích nebo jiných osobách, které jsou nutné pro plnění úkolů orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Doplněním poskytovatelů sociálních služeb do výčtu povinných subjektů v § 53 odst. 1 bude zajištěno, že sdělování údajů ze strany poskytovatele na základě žádosti orgánu sociálně- právní ochrany dětí nebude v rozporu s povinností mlčenlivosti podle § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který stanoví, že poskytovatelé sociálních služeb mohou bez souhlasu klientů sdělovat údaje jiným subjektům jen v případě, že tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. Zároveň bude zaručeno, že půjde pouze o sdělení údajů v nezbytném rozsahu, které jsou potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Poskytovatel sociálních služeb při uzavírání smlouvy předem klienta upozorní na skutečnost, že podle zákona č. 359/1999 Sb. musí ve vztahu k orgánu sociálně-právní ochrany dětí plnit jak oznamovací povinnost podle § 10 odst. 4, tak i povinnost sdělovat údaje podle § 53 odst. 1.

K bodu 131 Krajské pobočky Úřadu práce, které budou rozhodovat o dávkách pěstounské péče, budou zpracovávat potřebné údaje elektronicky, prostřednictvím informačního systému práce a sociálních věcí, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Správcem Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí je Ministerstvo práce a sociálních věcí a vedle údajů týkajících se dávek pěstounské péče jsou jeho součástí veškeré údaje z informačních systémů o dávkách státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, o příspěvku na péči, o dávkách pro osoby se zdravotním postižením a v oblasti státní politiky zaměstnanosti (§ 4a zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky).

K bodu 132 Jedná se o legislativně-technickou úpravu související se zrušením oprávnění ministerstva ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

K bodu 133 Jde o legislativně-technickou úpravu.

K bodu 134 Oprávnění ke zpracování osobních údajů v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon sociálně-právní ochrany v souladu s uděleným pověřením, je nově stanoveno i pro pověřené osoby. Zákonné zmocnění ke zpracování osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, které bylo v dosavadním znění § 57 odst. 3 zakotveno pouze pro orgány sociálně-právní ochrany dětí, se navrhuje doplnit obdobným zmocněním pro osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Pověřené osoby jsou oprávněny zpracovávat osobní údaje v rozsahu, který je nezbytný pro výkon sociálně-právní ochrany dětí v souladu s uděleným pověřením, a to včetně citlivých osobních údajů. Tímto doplněním zákona dojde k odstranění některých nejasností pro posuzování oprávnění pověřených osob ke zpracování osobních údajů.

K bodu 135 Upravuje se zmocnění pro vládu, která svým nařízením může valorizovat dávky pěstounské péče. Nejedná o stanovení povinnosti automatické valorizace dávek pěstounské péče, ale pouze o zakotvení možnosti vlády rozhodnout o zvýšení těchto dávek při dosažení stanovené úrovně inflace. Je žádoucí, aby vláda byla oprávněna rozhodovat o fakultativní valorizaci dávek pěstounské péče formou nařízení vlády, neboť garance odpovídajícího finančního zabezpečení pěstounských rodin je jednou z nezbytných podmínek pro úspěšnost procesu transformace systému péče o ohrožené děti a pro dosažení trvalého, nikoliv jen dočasného snížení počtu dětí umístěných v ústavní péči, které je nejen v zájmu samotných dětí, ale povede rovněž k výrazným ekonomickým úsporám státu. Ministerstvo práce a sociálních věcí je dále zmocněno k vydání prováděcí vyhlášky, kterou budou podrobněji vymezeny některé postupy při provádění sociálně-právní ochrany (např. vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny, obsah individuálního plánu ochrany dítěte, odborné přípravy žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, standardy kvality sociálně-právní ochrany atd.).

K bodu 136 Jedná se o nezbytnou změnu související se zrušením oprávnění ministerstva ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

K bodům 137, 139, 141, 142 a 144 Jedná se o nezbytné změny na úseku správních deliktů související se změnami v sociálně- právní ochraně.

K bodu 138 Do § 59 je třeba zapracovat přestupek, který byl do přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí č. 134/2006 Sb. upraven v § 28 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Jedná se o přestupek zneužívání nezletilého dítěte k fyzickým pracím nepřiměřeným jeho věku a stupni tělesného a rozumového vývoje, s možností uložit pokutu do 50 000 Kč. V rámci řízení o přestupku tak bude možné postihovat méně závažné případy zatěžování dětí nepřiměřeně těžkými prácemi, které nedosahují intenzity trestného činu týraní svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku. Touto úpravou se odstraňuje nežádoucí mezera v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí

K bodu 140 Stávající úprava skutkové podstaty přestupku v § 59a odst. 1 písm. a) se doplňuje v návaznosti na rozšíření možnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí ukládat rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu povinnost využít odbornou poradenskou pomoc podle § 12 a v návaznosti na rozšíření okruhu výchovných opatření v § 13. Je třeba zdůraznit, že možnost postižení rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu v rámci řízení o přestupku za nesplnění povinnosti využít pomoc odborného poradenského zařízení je zakotvena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí již od poslední velké novelizace provedené zákonem č. 134/2006 Sb. s účinností od 1. 6. 2006. Rovněž je třeba mít na paměti, že postih v rámci řízení o přestupku je pouze jednou z možností k vynucení splnění povinnosti uložené orgánem sociálně-právní ochrany, která je využívána spíše výjimečně jako krajní prostředek (v roce 2009 a v roce 2010 byl za tento přestupek uložen postih shodně pouze ve 3 případech). Primárně je třeba apelovat na splnění uložené povinnosti v rámci jednání orgánu sociálně-právní ochrany dětí s povinným rodičem nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte. V úvahu přichází rovněž využití prostředků správní exekuce na nepeněžité plnění, zejména formou ukládání donucovacích pokut podle § 129 správního řádu.

K bodu 143 Stávající úprava správního deliktu v § 59j, kterého se dopustí zdravotnické zařízení tím, že neodešle orgánu sociálně-právní ochrany dětí záznamu o úrazu dítěte v případě podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte, se vypouští v návaznosti na zrušení zákonné úpravy záznamu o úrazu v ustanovení § 10 odst. 5 až 7.

K bodu 144 Jde o legislativní upřesnění.

K bodu 145 V ustanovení § 59l odstavec 5 písm. d) se navrhuje vložit nové ustanovení, které umožňuje, aby přestupky na úseku sociálně-právní ochrany dětí namísto obecního úřadu obce s rozšířenou působností projednávala komise k projednávání přestupků, kterou zřizuje starosta obce jako zvláštní orgán pro výkon přenesené působnosti podle § 53 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve spojení s § 106 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle současné právní úpravy uvedené v § 59l odst. 5 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsou k projednávání vyjmenovaných přestupků v oblasti sociálně-právní ochrany dětí příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností a v jejich rámci příslušný odbor, do kterého je začleněna sociálně-právní ochrana, nebo jiný určený odbor. V praxi tato právní úprava činí značné potíže, neboť dochází k narušení vztahu sociální pracovník a klient. Snaha sociálních pracovníků zajišťujících sociálně-právní ochranu dětí má při práci s rodinou směřovat k tomu, aby rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte řádně vykonávali práva a povinnosti spojené s výchovou dítěte a k tomu jim byli sociální pracovníci pomocníky a rádci a při naplňování tohoto poslání je kontraproduktivní, pokud sociální pracovník působící na úseku sociálně-právní ochrany dětí vedle sociální práce s rodinou rovněž rozhoduje o postihu rodiče v režimu ustanovení o přestupcích. Z tohoto důvodu je žádoucí umožnit, aby projednávání přestupků na úseku sociálně-právní ochrany dětí bylo namísto obecního úřadu obce s rozšířenou působností svěřeno specializované komisi k projednávání přestupků, zřízené starostou obce s rozšířenou působností.

K bodu 146 V úpravě příslušnosti k projednávání přestupků a správních deliktů na úseku sociálně-právní ochrany dětí se nově stanoví, že přestupky a správní delikty spáchané pověřenými osobami podle § 59b a § 59g může projednávat nejen krajský úřad, který rozhodl o vydání pověření provinilé osobě, ale rovněž krajský úřad, v jehož obvodu se nachází sídlo zařízení sociálně- právní ochrany dětí provozované pověřenou osobou, pokud byl přestupek nebo správní delikt spáchán právě v souvislosti s provozováním tohoto zařízení. Toto doplnění koresponduje s úpravou kontrolní pravomoci krajských úřadů v § 49 odst. 12, který zakládá pravomoc kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany dětí pověřenou osobou i tomu krajskému úřadu, v jehož obvodu je sídlo zařízení sociálně-právní ochrany nebo v jehož obvodu pověřená osoba sociálně-právní ochranu dětí vykonává.

K bodům 147 V souvislosti se změnami sociálně-právní ochrany se upravují, doplňují a upřesňují také ustanovení o správním řízení, o místní příslušnosti orgánů sociálně-právní ochrany a technické záležitosti ohledně žádostí.

K bodu 148 V úpravě místní příslušnosti krajského úřadu se mění určení místní příslušnosti pro účely rozhodování ve věci státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42g a násl. Nově se stanoví, že namísto krajského úřadu příslušného podle sídla zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude k rozhodování ve věci státního příspěvku místně příslušný krajský úřad, v jehož obvodu se nachází adresa sídla konkrétního zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v němž jsou umístěny děti, které zakládají nárok na státní příspěvek. Tato změna přispěje k rychlejšímu rozhodování o přiznání státního příspěvku a k efektivnější kontrole nároku na státní příspěvek. Dosavadní úprava přináší v praxi značné komplikace, neboť stanoví příslušnost pro rozhodování o státním příspěvku výlučně tomu krajskému úřadu, v jehož obvodu se nachází sídlo zřizovatele zařízení, ačkoliv tento zřizovatel může provozovat různá zařízení i v obvodu jiných krajských úřadů.

K bodu 149 V návaznosti na novou úpravu rozhodování o změně nebo rozšíření pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí se upřesňuje, že krajský úřad, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu nebo adresa sídla pověřené osoby, je příslušný rozhodovat jak o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, tak i o žádosti o změnu nebo rozšíření dříve vydaného pověření, má-li dojít k rozšíření okruhu činností vykonávaných pověřenou osobou, ke změně místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí nebo ke zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany dětí.

K bodu 150 V úpravě místní příslušnosti krajského úřadu se stanoví místní příslušnost pro výkon kompetencí, které jsou nově svěřovány do působnosti krajských úřadů. Konkrétně se jedná o úpravu místní příslušnosti pro vydání závazného stanoviska krajského úřadu k žádosti pověřené osoby o změnu pověření z důvodu zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany dětí nebo nového pracoviště stávajícího zařízení sociálně-právní ochrany dětí. Toto závazné stanovisko bude vydávat vždy ten krajský úřad, v jehož obvodu by měla být sociálně-právní ochrana případně poskytována na základě rozšířeného pověření. Dále se jedná o úpravě místní příslušnosti krajského úřadu ve vztahu k osobám, které jsou zařazeny v evidenci pěstounů na přechodnou dobu (zejména uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče nebo vydávání rozhodnutí o úpravě práv a povinnosti při výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu). V těchto případech bude pro určení místní příslušnosti krajského úřadu rozhodující místo trvalého pobytu osoby, která je oprávněna vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu.

K bodu 151 V důsledku zrušení zákonné úpravy záznamu o úrazu dítěte v § 10 odst. 5 až 7 se ruší úprava místní příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností k přijímání záznamu o úrazu dítěte od zdravotnického zařízení.

K bodu 152 V návaznosti na zakotvení zákonné úpravy dohod o výkonu pěstounské péče v § 47b a násl. se stanoví, že k uzavření dohody o výkonu pěstounské péče s osobou pečující anebo k vydání rozhodnutí o upřesnění práv a povinností osoby pečující při výkonu pěstounské péče je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu fyzické osoby, se kterou se dohoda o výkonu pěstounské péče uzavírá nebo jejíž práva a povinnosti při výkonu péče o dítě se specifikují v rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

K bodu 153 V úpravě místní příslušnosti krajské pobočky Úřadu práce České republiky ve věci dávek pěstounské péče se jako rozhodující kritérium pro určení místní příslušnosti stanoví místo trvalého pobytu osoby pečující o dítě nebo osoby, která je vedena v evidenci pěstounů na přechodnou dobu. Mění se tak dosavadní úprava místní příslušnosti v oblasti dávek pěstounské péče podle zákona o státní sociální podpoře, který stanovil místní příslušnost v závislosti na místu trvalého pobytu osoby oprávněné pro nárok na dávku. V praxi tak docházelo k rozchodu místní příslušnosti v případech, kdy je dítě svěřené do pěstounské nebo poručnické péče hlášeno k trvalého pobytu na jiném místě než jeho pěstoun nebo poručník. O příspěvku na úhradu potřeb dítěte pak rozhodoval a tento příspěvek vyplácel jiný úřad, než který vykonával působnost u dávek pěstounské péče náležejících pěstounovi (odměna pěstouna a jednorázové dávky pěstounské péče). Navrhovanou změnou tak dochází k žádoucímu sjednocení příslušnosti k rozhodování a výplatě dávek pěstounské péče u jednoho úřadu. Výjimku bude představovat příslušnost k rozhodování a výplatě příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který náleží po dosažení zletilosti nezaopatřenému dítěti, jež nadále společně žije a hospodaří se svým bývalým pěstounem. V těchto případech se bude místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce řídit místem trvalého pobytu zletilého nezaopatřeného dítěte, jemuž se příspěvek vyplácí. Speciálně je třeba upravit místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky pro případ žadatele o dávky pěstounské péče, který je cizincem nebo rodinným příslušníkem cizince, jemuž vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie podle § 47o odst. 1 písm. h). U těchto žadatelů nelze místní příslušnost určit na základě místa trvalého pobytu, a proto se jako kritérium místní příslušnosti stanoví v případě těchto žadatelů místo pobytu na území České republiky. Půjde-li o žadatele, který nemá na území České republiky pobyt (přeshraniční pracovníci), bude pro určení místní příslušnosti rozhodující adresa sídla zaměstnavatele žadatele na území České republiky nebo místo podnikání žadatele na území České republiky. Pokud bude podle těchto kritérií založena místní příslušnost více správních orgánů, uplatní se podpůrně úprava § 11 odst. 2 správního řádu a řízení ve věci dávek pěstounské péče provede krajská pobočka Úřadu práce, u které jako první byla podána žádost.

K bodu 154 V zákonné úpravě dožádání mezi jednotlivými orgány sociálně-právní ochrany dětí v § 62 odst. 3 se vypouští dosavadní zákaz, podle kterého nebylo možné dožádání využít pro potřeby provedení návštěvy dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče podle § 19 odst. 5. Navrhovaná změna znamená, že obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče, bude nově oprávněn dožádat o vykonání návštěvy tohoto dítěte obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má dítě faktické bydliště a v jehož obvodu se náhradní rodinná péče vykonává.

K bodu 155 § 63 se zrušuje s cílem odstranit dosavadní duplicitní úpravu s § 45 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

K přechodným ustanovením

K bodu 1 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče od nabytí účinnosti tohoto zákona nebude provádět Ministerstvo práce a sociálních věcí; tato zprostředkování bude provádět krajský úřad a Úřad, půjde-li o osvojení dětí do ciziny. Proto se stanoví, do kdy předá ministerstvo spisovou dokumentaci příslušným orgánům.

K bodu 2 V zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc se v návrhu stanoví nejvyšší počet dětí, které v takovém zařízení mohou být umístěny a časový rozsah pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou. Přechodné ustanovení stanoví období do 31. 12. 2013 pro vyřešení případů, kdy je v těchto zařízeních počet dětí vyšší nebo délka pobytu dítěte delší.

K bodu 3 Navrhují se také změny v nároku na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a v jeho výši. Proto je nezbytné stanovit, od kterého dne se tyto úpravy provádějí.

K bodu 4 Nově se zavádí institut dohody o výkonu pěstounské péče, kterou může uzavřít pěstoun s příslušným orgánem nebo pověřenou osobou. Dává se určitý časový prostor pro uzavření této dohody v případech, kdy výkon pěstounské péče započal přede dnem účinnosti tohoto zákona.

K bodu 5 Podle dosavadní úpravy sociálně-právní ochrany mohla být zřizována zařízení pro výkon pěstounské péče některými subjekty. V těchto zařízeních pak pěstouni vykonávají pěstounskou péči, a to na základě dohody uzavřené se zřizovatelem tohoto zařízení. Vzhledem k tomu, že ode dne účinnosti tohoto zákona už nebude možné zřizovat taková zařízení, je třeba stanovit, jakým způsobem bude postupováno s ohledem na uzavřené dohody. V zájmu ochrany právní jistoty pěstounů ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče je v přechodných ustanoveních stanoveno, že nadále trvají práva a povinností pěstounů a zřizovatelů zařízení, která vyplývající z dohod o výkonu pěstounské péče v zařízení uzavřených před nabytím účinnosti novelizace, s výjimkou povinnosti zřizovatele poskytovat pěstounovi z vlastních prostředků odměnu za výkon pěstounské péče. Platnost těchto dohod by měla zůstat zachována ve vztahu k dětem, které byly do péče pěstouna (pěstounská, předpěstounská, poručnická péče) svěřeny do nabytí účinnosti novelizace zákona. Pokud jde o zajištění péče o děti, které budou do péče pěstouna svěřeny po nabytí účinnosti novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí, bude mít pěstoun možnost sjednat s dosavadním zřizovatelem zařízení novou dohodu o výkonu pěstounské péče v souladu s novelizovaným zněním zákona. Stejně tak se pěstoun a dosavadní zřizovatel zařízení budou moci dohodnout na tom, že dojde k definitivnímu ukončení platnosti stávající dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení a že tato dohoda bude v plném rozsahu nahrazena novým typem dohody o výkonu pěstounské péče. Dosavadním zřizovatelům zařízení pro výkon pěstounské péče přitom nebude nic bránit v tom, aby v nových dohodách o výkonu pěstounské péče poskytli pěstounům nad rámec zákona obdobný rozsah hmotné podpory a zajištění, kteří jsou dosud povinni ze zákona garantovat pěstounům v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle dosavadního § 45 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., tj. úhradu poměrné části nákladů na domácnost za svěřené děti, úhradu nákladů na vybavení, opravy a údržbu bytu nebo domu a úhradu jízdních výdajů pěstouna a svěřených dětí. Bude tak možné, aby výkon pěstounské péče pokračoval fakticky za obdobných podmínek jako ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče, avšak s tím rozdílem, že byty nebo domy obývané pěstouny a dětmi již nebudou mít status zařízení sociálně-právní ochrany dětí a že rozsah nákladů hrazených pěstounovi a svěřeným dětem již nebude vycházet ze zákona, ale ze vzájemné dohody mezi pěstounem a stávajícím zřizovatelem zařízení (kraj, obec, pověřená osoba). V případě zájmu tak bude možné zachovat i současný specifický model SOS dětských vesniček, který zde ostatně začal fungovat již před uzákoněním úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče.

K bodu 6 Jelikož jsou upřesňovány požadavky na odbornou způsobilost osob, které přímo poskytují sociálně-právní ochranu jakožto zaměstnanci pověřené osoby, je nutné stanovit, do kdy jsou tyto osoby povinny splnit nově stanovené požadavky odborné způsobilosti.

K bodům 8 až 10 V souvislosti s novým postupem při rozhodování o změně pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, je stanoven postup a lhůty, kdy bude muset pověřená osoba oznámit všechna místa výkonu své činnosti a adresy sídel všech svých zařízení sociálně-právní ochrany. Dále jsou stanoveny lhůty pro vydání závazného stanoviska krajského úřadu, v jehož obvodu se nachází adresa sídla zařízení, zda toto zařízení splňuje podmínky pro výkon sociálně-právní ochrany. Krajský úřad, který vydal pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, pak na základě závazného stanoviska vydá rozhodnutí, ve kterém budou uvedena všechna místa, kde může být sociálně-právní ochrana pověřenou osobou vykonávána.

K bodu 11 Jelikož dle návrhu budou nově i zařízení sociálně-právní ochrany provozovaná obcí či krajem fungovat v režimu pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, jsou stanoveny lhůty, do kdy je třeba tato rozhodnutí o pověření vydat.

K bodu 12 Jelikož je třeba orgánům sociálně-právní ochrany a právnickým nebo fyzickým osoba, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření výkonu sociálně-právní ochrany dětí, na které se standardy kvality vztahují, poskytnout přiměřenou dobu na vytvoření standardů kvality v rámci jejich specifického prostředí a činnosti na kterou se zaměřují, je zavedena lhůta pro vypracování standardů do 1. 7. 2014. V této době budou probíhat školení sociálních pracovníků a pracovníků právnických nebo fyzických osob, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření výkonu sociálně-právní ochrany dětí ke standardizaci sociálně-právní ochrany, rovněž budou školeni inspektoři při krajských pobočkách Úřadu práce, kteří budou dodržování standardů kvality u pověřených osob kontrolovat.

K části druhé

K bodu 1 Výchovná opatření budou nově zakotvena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, s tím, že jsou rozšířena o možnost uložit rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo povinnost účastnit se prvního setkání s rodinným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo rodinné terapie. Rozhodnutí soudu o výchovném opatření má vždy subsidiární charakter, měl by o něm zpravidla rozhodnout již orgán sociálně-právní ochrany. Z formálního hlediska dochází k věcnému přenesení materie ze zákona o rodině do zákona o sociálně-právní ochraně dětí, neboť se jedná o opatření na ochranu dítěte, tedy o opatření sociálně-právní ochrany ve vlastním slova smyslu a je proto vhodnější, aby byla součástí předpisu, jenž se sociálně-právní ochranou dětí zabývá komplexně. Přitom bylo vycházeno též z výsledků meziresortního připomínkového řízení k návrhu nového občanského zákoníku. V § 43 zákona o rodině však zůstává z důvodu přehlednosti ustanovení, odkazující na novelizovaný text § 13 a nový § 13a (obdobně, jako současné znění § 13 odkazuje na platný § 43 zákona o rodině). V ustanovení zákona o rodině zůstává nezměněna první část formulace dosud platného znění, stanovující kumulativně, že soud učiní příslušné výchovné opatření tehdy, vyžaduje-li to jednak zájem na řádné výchově dítěte, a současně tehdy, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí. Původní konstrukce ustanovení § 43 zákona o rodině, účinná od 1. dubna 1964 z hlediska obsahu až do 31.3.2000 (podstatnou změnu přinesl až zákon č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí), stanovala v odst. 2, že vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, může národní výbor učinit vyjmenovaná opatření, kterými byly jako i v nyní platné úpravě napomenutí, dohled a omezení uložené nezletilému. Následující odst. 3 stanovoval: „Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je národní výbor, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil“. Dnes platnou konstrukci § 43 zákona o rodině, přejatou obsahově i do tohoto návrhu zákona, přinesl zmíněný doprovodný zákon k zákonu o sociálně- právní ochraně dětí č. 360/1999 Sb. v bodě 7. Důvodová zpráva ke změnovému zákonu č. 360/1999 Sb. souhrnně k bodům 1. – 7. uvádí pouze, že „v návaznosti na zákon o sociálně- právní ochraně dětí je nezbytné upravit příslušná ustanovení zákona o rodině tak, aby bylo zřejmé, že obecně sociálně-právní ochranu dětí vymezuje nově koncipovaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a zákon o rodině je jedním z předpisů, který dílčím, byť významným způsobem, upravuje pravidla pro státní zásahy do rodinných vztahů. Rovněž se provádějí změny v navazujících ustanoveních týkajících se též orgánů vykonávajících sociálně-právní ochranu dětí.“. Ze znění tehdy nově zavedené formulace § 43 odst. 1 zákona o rodině, že „soud může, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany...“ vyplývá úmysl zákonodárce zakotvit přednost přijetí příslušného výchovného opatření správním rozhodnutím, aniž by však v možnosti jeho uložení soud omezoval. Lze v této souvislosti konstatovat, že uložení příslušného výchovného opatření soudem za skutkových okolností známých orgánu sociálně-právní ochrany již před zahájením soudního řízení, svědčí selhání práce tohoto správního orgánu. Založení pravomoci soudu na tomto úseku již v r. 1963 je však z hlediska efektivní ochrany dětí mimořádně důležité, a to z několika důvodů. Je jím jednak skutečnost, kdy důvod pro uložení toho či onoho výchovného opatření může vyjít najevo až v průběhu řízení před soudem, jednak skutečnost spočívající ve stavu výše popsaném, kdy zde důvod pro uložení výchovného opatření je orgánu sociálně-právní ochrany znám, avšak tento orgán k uložení výchovného opatření z jakéhokoli důvodu nepřistoupí, buď pro nedostatek odborných kapacit, které by opatření ukládaly a kontrolovaly jeho dodržování (viz důvodovou zprávu k Části první, Čl. I., bodům 19 a 20, především zdůvodnění přenesení věcné působnosti na obecní úřad obce s rozšířenou působností), nebo např. z důvodu předpokládaného většího účinku projednání věci před soudem na nezletilého nebo osoby odpovědné za výchovu. Dlužno dodat, že posledně jmenovaný důvod pro postup orgánu sociálně-právní ochrany je opakovaně kritizován, neboť je v rozporu s povinnostmi tohoto orgánu. Již důvodová zpráva k původnímu znění zákona o rodině z r. 1963 uvádí, že „Návrh zákona provádí v § 43 výčet opatření, která má právo i povinnost učinit národní výbor při zajišťování ochrany zájmů nezletilých. Tato opatření nevyžadují schválení soudu a národní výbor je může provést buďto sám, nebo prostřednictvím svých orgánů, aktivu či za pomoci společenských organizací. Všechna tato opatření může učinit však i soud.“ K bodům 2 a 3 Pokud o výchovném opatření rozhodne soud, sleduje zároveň v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany jeho dodržování a účinnost. O výchovném opatření může rozhodnout nejen soud, ale primárně i obecní úřad či obecní úřad obce s rozšířenou působností. Takové rozhodnutí již nepotřebuje schválení soudu a změnit či zrušit rozhodnutí může ten úřad, který jej vydal (viz též zdůvodnění k bodu 2 a k Části první, Čl. I., bodům 19 a 20). K bodu 4 Jde o změnu vyplývající z vládního návrhu nového občanského zákoníku. Pokud je dítě svěřeno do společné výchovy manželům, musí být v případě rozvodu prvotně upravena práva a povinnosti manželů k dítěti pro dobu po rozvodu, jinak manželství nelze rozvést, tak jak je tomu i v nynější platné právní úpravě v případě vlastních či osvojených dětí manželů. V případě, že v domácnosti rozváděných manželů žijí takové děti a současně též děti svěřené do společné péče manželům v režimu péče jiné fyzické osoby podle § 45 (příp. též děti svěřené do pěstounské péče na základě odkazu v § 45a odst. 3 platného znění), dochází nyní k situaci, kdy u první skupiny dětí musí být o jejich výchově pravomocně rozhodnuto již před rozvodem manželství, v případě dětí z druhé skupiny teprve po rozvodu manželství, což je stav nežádoucí. Do péče jen jednoho z manželů bez souhlasu druhého lze dítě nově svěřit, vedle případu, kdy nemůže druhý z manželů vyslovit souhlas mj. z důvodu, že nemá plnou způsobilost k právním úkonům, též tehdy je-li opatření takového souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou, což je rovněž úprava vyplývající z vládního návrhu nového občanského zákoníku. K bodu 5 Institut svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby je určen pro děti, které nemohou být vychovávány vlastními rodiči z důvodů, které budou spíše přechodného rázu a dítě může být vychováváno v širší rodině, případně osobou dítěti blízkou. Na rozdíl od pěstounské péče zde nevzniká nárok na dávky pěstounské péče, a proto je třeba dbát na to, aby výživa dítěte byla zajištěna osobami, které mají k dítěti vyživovací povinnost. Jestliže výživné nelze v odpovídající výši rodičům stanovit, tento institut se nepoužije a je na místě svěření dítěte do pěstounské péče. Z nové úpravy však zároveň nevyplývá a contrario, že v případě, kdy rodičům vyživovací povinnost stanovit lze, není možné dítě svěřit do pěstounské péče a je třeba je svěřit do péče jiné fyzické osoby, naopak úprava pěstounské péče předpokládá výslovně možnost svěření dítěte do pěstounské péče i v situaci, kdy je současně rodičům stanovena vyživovací povinnost, což vyplývá explicitně z platného ustanovení § 45d, upravujícího přechod nároku na výživné na stát. Vzhledem k přechodnému charakteru péče jiné fyzické osoby je vždy na místě svěření dítěte do pěstounské péče především v situaci, kdy lze sice rodičům uložit vyživovací povinnost, avšak je zřejmé, že překážka péče na straně rodičů není jen přechodného rázu.

K bodu 6 Zákon o rodině pouze vymezuje institut pěstounské péče a pěstounské péče na přechodnou dobu s tím, že důvody svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu a podrobnosti výkonu pěstounské péče stanoví zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Vnitřní diferenciace institutu pěstounské péče má svou podstatu nikoli ve vztahu pěstoun – dítě v souhrnu jejich vzájemných práv a povinností (potažmo i ve vzájemných právech a povinnostech ve vztahu k rodičům a dalším osobám dítěti společensky blízkým), ale především v oblasti hmotného zajištění pěstounské péče ze strany veřejné moci a též na úseku zprostředkování, podpory a kontroly výkonu pěstounské péče. Proto odkazuje navržený § 45a na úpravu provedenou jiným právním předpisem. Tím je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a to, po jeho novelizaci a novelizaci zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, i ohledně dávek pěstounské péče (viz též důvodová zpráva k Části první, Čl. I., bodu 73).

K bodu 7 Navrhuje se doplnit ustanovení v odstavci 1 o větu čtvrtou, vyplývající z opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 202/2010, podle něhož důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry. Návrh je též v plném souladu s vládním návrhem nového občanského zákoníku (§ 966 odst. 2 návrhu) a nutnost jeho přijetí vyplývá rovněž z materiálu „Obecná opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010), kde v legislativních opatřeních do konce r. 2011 je uloženo vypracovat úpravu zákonných podmínek pro nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s důrazem zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny na základě závěrů obsažených v cit. stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 20. K bodu 8 Jde o změnu terminologie v souvislosti s právní teorií. Náhradní péče o dítě může být buď rodinná, nebo ústavní, přičemž pod pojem „náhradní rodinná péče“ jsou zahrnuty instituty svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče dle § 45 zákona o rodině a svěření dítěte do pěstounské péče dle § 45a zákona o rodině (nikoli však již osvojení, neboť zde jde o statusovou změnu). Svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc není svěřením do péče rodinné, proto bylo ustanovení upraveno. K bodu 9 Ustanovení upravuje časové omezení ústavní výchovy a možnosti jejího prodloužení. Návrh ustanovení je plně v souladu se zněním návrhu nového občanského zákoníku, jak vyplývá z bodu 104 komplexního pozměňovacího návrhu obsaženého v usnesení ústavně právního výboru č. 81 z 33. schůze konané dne 10. a 11. října 2011 (tisk 362/2), který Poslanecká sněmovna schválila. Je nezbytné umožnit nařízení ústavní výchovy pouze na dobu určitou, neboť pravidelný přezkum, tak jak jej dnes obsahuje § 46 odst. 3, se při dlouhodobějším trvání ústavní péče může stát jak pro soud, tak pro orgán sociálně-právní ochrany dětí ryze formálním. Vzhledem k tomu, že ústavní výchova je ultima ratio mezi ostatními opatřeními, je vhodné, aby po uplynutí určité doby (navrhují se tři roky) soud provedl nové úplné důkazní řízení a znovu vydal rozhodnutí ve věci. Maximální doba tří let je volena v souladu s dobou, na níž bude moci být dítě svěřováno do pěstounské péče na dobu přechodnou. K bodu 10

Navrhované znění je plně v souladu s vládním návrhem nového občanského zákoníku ve znění, které v listopadu 2011 schválila Poslanecká sněmovna, tedy konkrétně s § 814 a 816. Zásadní je především zavedení poučovací povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany vůči rodičům stran důsledků jejich chování, což je doktrinální změna, jež však jako zcela nezbytná vyplývá též z nedávného rozsudku Nejvyššího soudu ČR30 Cdo 2371/2011 ze dne 27.9.2011, v němž soud konstatoval mj.: „Za překonaný je třeba považovat doktrinální názor dovozovaný z judikatury, že zákon nevyžaduje, aby rodič byl na právní důsledky nezájmu (ať kvalifikovaného či žádného) o dítě předem upozorněn (srov. např. Švestka in Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 333, nebo Holub, M., Nová, H., Sladká Hýklová, J.: Zákon o rodině. Komentář. 8. vydání. Praha: Linde Praha. 2007, k § 68). Právě jasné a spolehlivé vědomí rodičů o důsledcích, k nimž řízení podle § 180a o.s.ř. vede, může aktivovat rodiče k projevení zájmu o dítě a usnadnit obnovení rodinných pout. Uvedené plyne i z judikatury ESLP, podle níž, jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu či nález sp. zn. II. ÚS 838/07), přičemž k těmto pozitivním povinnostem se řadí vedle aktivní pomoci s osobními, sociálními, zdravotními či majetkovými obtížemi i povinnost rodiče informovat a řádně poučit o možných následcích jeho jednání (viz rozsudek ESLP ve věci W. vs. Spojené království).“ K přechodným ustanovením

Dokončení probíhajících řízení ve věci péče soudu o nezletilé podle dosavadní právní úpravy v zákoně o rodině je vyjádřením úsilí o zachování právní jistoty. Pouze v řízeních ve věci souhlasu rodičů k osvojení dítěte zahájených před nabytím účinnosti tohoto zákona se bude postupovat podle nové právní úpravy.

K části třetí

K bodu 1 Ustanovení zakládá možnost předběžné vykonatelnosti rozhodnutí soudu o prodloužení trvání výchovného opatření, nařízeného soudem podle nového ustanovení § 13a zákona o sociálně- právní ochraně dětí. O výchovných opatřeních rozhoduje soud rozsudkem. Taková úprava je zcela na místě, a to i s ohledem na skutečnost, že tu není důvod, aby rozhodnutí o výchovném opatření byla obecně vykonatelná předběžně, a to zejména ne rozhodnutí spočívající v již tak razantním zásahu do života rodiny – v dočasném odnětí dítěte z jeho výchovného prostředí a v nařízení pobytu dítěte v zařízení. Jsou-li tu totiž naléhavé důvody pro předběžnou úpravu poměrů dítěte ve smyslu § 76a (absence péče, vážné ohrožení života nebo narušení příznivého vývoje), postupuje soud cestou nařízení předběžného opatření. Nejsou-li zde však takové důvody, mají účastníci právo na projednání věci včetně možnosti podat proti rozhodnutí odvolání s odkladným účinkem. Jedinou výjimkou, kdy je naléhavý zájem na předběžné vykonatelnosti rozhodnutí, aby jeho účel nebyl zmařen, nastává tehdy, kdy soud ve smyslu § 13a odst. 5 prodlužuje dobu trvání výchovného opatření, které je zásadně nařizováno na dobu nejvýše 3 měsíců. Jsou-li tu zákonem předvídané podmínky a naléhavý zájem na prodloužení trvání výchovného opatření podle § 13a, bude mít soud na projednání věci zpravidla krátkou dobu a v případě odvolání účastníků do rozhodnutí, kterým se trvání výchovného opatření prodlužuje, by výchovné opatření zaniklo a pobyt dítěte v daném zařízení by musel skončit, ačkoli by takový stav nebyl v zájmu dítěte. Pouze pro tento výjimečný případ a toto specifické rozhodnutí soudu se navrhuje rozšíření úpravy předběžné vykonatelnosti rozsudku v § 162 odst. 1.

K bodu 2 V důsledku změny praxe, která reagovala na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR, dle nichž není možno nadále ustanovit kolizním opatrovníkem dítěte orgán sociálně-právní ochrany, pokud navrhuje nebo dává podnět k opatření zasahujícímu závažným způsobem do rozsahu rodičovské zodpovědnosti, dochází v současnosti k tomu, že v některých řízeních není místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany v soudním řízení vůbec účasten, totiž tam, kde je řízení formálně zahajováno z úřední povinnosti, avšak k podnětu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který má tedy faktické účinky návrhu, a jedná se přitom o ten orgán, který vede dítě v evidenci a s rodinou pracuje. Proto je třeba zakotvit postavení tohoto orgánu jako účastníka řízení a toto jeho postavení mu ve všech uvedených případech za účelem ochrany zájmu dítěte zajistit. Návrh ustanovení odstavce 4 promítá předpokládané změny zákona o sociálně-právní ochraně dětí do občanského soudního řádu, když návrh úpravy vychází též z materiálu „Obecná opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010), v němž je uloženo provést legislativní opatření úpravy zákonných podmínek pro podání návrhu na nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny (v souladu s úpravou zákonných podmínek pro nařízení ústavní výchovy v revidovaném textu návrhu nového občanského zákoníku). Přitom zamýšleného cíle uvedeného opatření lze dosáhnout pouze přezkumem uvedených podmínek soudem. Obecné náležitosti návrhu vyplývají z ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1, 2 občanského soudního řádu, zde však kromě těchto obecných náležitostí soud přezkoumá i náležitosti zvláštní, stanovené v ust. § 14 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Součástí návrhu tak musí vždy být zpráva o provedení tam uvedených opatření sociálně-právní ochrany a vyhodnocení, že důvodem nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Pokud návrh tyto náležitosti nemá, je nezbytné návrh v uvedeném smyslu k výzvě soudu doplnit. V zájmu ochrany dítěte je však současně stanoveno, že ani v případě, že nedostatky odstraněny nejsou, soud návrh neodmítne a bude pokračovat v řízení (ust. § 43 odst. 2 se nepoužije). . K bodu 3 Navrhované znění ustanovení § 178 odst. 3 a 4 (bod 2) se obdobně použije i v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, protože i zde je nezbytné zajistit ve všech případech účastenství příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Neboť se jedná o řízení, jež je předstupněm pro možnost úplného zbavení rodičovské zodpovědnosti, pak i zde je na místě přezkoumání zvláštních náležitostí návrhu, stanovených v § 14 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (viz výše důvodová zpráva k bodu 2).

K přechodným ustanovením Viz poznámky k přechodným ustanovením části druhé.

K části čtvrté až sedmnácté obecně

V souvislosti s úpravou terminologie v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, která spočívá v zavedení nových legislativních definic pojmů „osoba pečující o dítě“ a „osoba v evidenci“, a s rozšířením okruhu subjektů, které pobírají dávky pěstounské péče, je nutné provést změnu některých dalších zákonů, které doposud používaly pro adresáty některých dávek pěstounské péče označení pěstoun. Změny vyvolává také skutečnost, že agenda dávek pěstounské péče byla přesunuta ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

K části čtvrté

Koncepce ustanovení § 36 písm. m) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, upravující, kdo plní úkoly v důchodovém pojištění vůči uvedeným subjektům, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení je vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci.

K části páté

K bodu 1 Koncepce ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) bodu 10 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, upravující, kdo je poplatníkem pojistného, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče.

K bodu 2 V souvislosti se změnou okruhu osob, jimž přísluší odměna pěstouna podle § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se upravuje text § 5 odst. 3 věty první zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Odměna pěstouna je nově vyplácená osobě pečující a osobě v evidenci. Obsah těchto pojmů je vymezen legislativní definicí v § 4a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně- právní ochraně dětí.

K části šesté

K bodům 1 až 3 Dávky pěstounské péče jsou dle nové právní úpravy vyjmuty ze systému dávek státní sociální podpory a jsou nově upraveny v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Vzhledem k uvedenému se ustanovení zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře upravující dávky pěstounské péče zrušují. K bodům 4 až 12 Jedná se o legislativně-technickou úpravu v návaznosti na přesunutí úpravy dávek pěstounské péče za zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K přechodným ustanovením K bodu 1 Nárok na dávku pěstounské péče, který vznikl podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dnem účinnosti tohoto zákona zaniká. Od 1. července 2012 se bude nárok na výplatu pěstounských dávek posuzovat podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Podle původní úpravy dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se bude naposledy postupovat v případě výplaty dávek za červen 2012. K bodu 2 V zájmu zachování právní jistoty oprávněných osob se zavádí informační povinnost krajské pobočky Úřadu práce ohledně zániku nároků na dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a nezbytnosti uplatnit nárok na dávky pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

K části sedmé

K bodu 1 Koncepce ustanovení § 5 odst. 1 písm. k) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, upravující okruh osob, které jsou účastny důchodového pojištění, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. K bodu 2 Navrhovanou právní úpravu v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí je třeba promítnout do příslušného ustanovení zákona o důchodovém pojištění, který vymezuje podmínky nároku na sirotčí důchod. K bodu 3 V zájmu zachování právní jistoty a ochrany nabytých práv se v případě pěstounů, kteří vykonávali pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo kterým byla za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech, posuzuje účast na pojištění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

K části osmé

K bodu 1 Koncepce ustanovení § 8 odst. 2 písm. k) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, upravující okamžik vzniku a zániku povinnosti zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Okamžik zániku povinnosti zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance je odvislý od existence důvodů, pro které odměna pěstouna nenáleží (§ 47j odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). K bodu 2 Jedná se o legislativně-technickou úpravu navazující na zrušení § 40a v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, upravující odměnu pěstouna ve zvláštních případech.

K části deváté

Koncepce ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, upravující další příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance, navazuje na dosavadní úpravu. Zrušení odměny ve zvláštních případech vyplácené pěstounovi podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře a zavedení nové úpravy odměny pěstouna v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí si vyžaduje také změnu § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

K části desáté

K bodu 1 Dávky pěstounské péče jsou nově vyňaty ze systému dávek státní sociální podpory, proto je nutné v § 7 odst. 2 písm. e) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu zvlášť vymezit dávky pěstounské péče, aby i nadále mohly být považovány za započitatelný příjem pro účely zákona o životním a existenčním minimu. K bodu 2 Dávky pěstounské péče jsou nově vyňaty ze systému dávek státní sociální podpory. Jelikož dosavadní znění poznámky pod čarou č. 26 odkazuje na původní úpravu dávek pěstounské péče v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je nutné ji upravit, tak aby byla v souladu s novou úpravou.

K části jedenácté

K bodu 1 Koncepce ustanovení § 5 písm. a) bodu 13 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, upravující okruh osob, které jsou účastny nemocenského pojištění, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 2 Okamžik zániku pojištění zaměstnanců je odvislý od existence důvodů, pro které odměna pěstouna nenáleží (§ 47j odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). K bodu 3 Jedná se o legislativně-technickou úpravu navazující na zrušení § 40a v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, upravující odměnu pěstouna ve zvláštních případech. K bodu 4 Koncepce ustanovení § 92 odst. 2 písm. p) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, stanovující, kdo plní úkoly zaměstnavatelů, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 5 Jedná se o legislativně-technickou úpravu v návaznosti na přesunutí úpravy dávek pěstounské péče za zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

K části dvanácté

K bodu 1 Koncepce ustanovení § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, upravující okruh osob, které jsou účastny úrazového pojištění, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 2 Okamžik zániku pojištění zaměstnanců je odvislý od existence důvodů, pro které odměna pěstouna nenáleží (§ 47j odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí).

K části třinácté

Koncepce ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, upravující okruh osob, které mohou být uchazeči o zaměstnání, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče.

K části čtrnácté

Ustanovení navazuje na novou úpravu výchovných opatření v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

K části patnácté

K bodům 1 Nová koncepce ukládání výchovných opatření upravovaná v novém občanském zákoníku se promítá do zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Soudu se umožňuje dočasně nařídit dítěti pobyt v domově pro osoby se zdravotním postižením. V souvislosti s tím je nutné založit oprávnění vykonávat výchovné opatření v domově pro osoby se zdravotním postižením v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. K bodům 2 až 4 K umístění dítěte v domově pro osoby se zdravotním postižením v rámci uložení výchovného opatření dojde na základě rozhodnutí soudu. V těchto případech nebude uzavírána smlouva o poskytnutí sociální služby podle zákona o sociálních službách, proto je nutné upravit pravidla stanovení úhrady za ubytování a stravu v uvedených zařízeních sociálních služeb. Navrhuje se stejná úprava jako v případech umístění dítěte na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo předběžném opatření, kdy o úhradě za stravu a péči rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení.

K části šestnácté

K bodům 1 až 2 Dávky pěstounské péče byly doposud součástí systému dávek státní sociální podpory. Nová koncepce pojetí dávek pěstounské péče je zařadila pod úpravu zákona č. 359/1999 Sb., zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Nově podléhá zdanění odměna pěstouna.

K části sedmnácté

K bodům 1 až 3 V souvislosti se sjednocením výplaty sociálních dávek nepojistného charakteru se rozšiřuje působnost Úřadu práce na oblast dávek pěstounské péče. Na Úřad práce nově přechází i inspekce sociálně-právní ochrany poskytované pověřenými osobami. Konkrétní úkoly v rámci takto nově vymezené působnosti Úřadu práce jsou stanoveny v jiných právních předpisech, na něž je v ustanovení § 4 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky odkazováno. K bodu 4 Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky používají v oblastech jejich působnosti Jednotný informační systém práce a sociálních věcí. Součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí jsou dávky státní sociální podpory, z jejichž systému jsou na základě nové úpravy zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí vyňaty dávky pěstounské péče. Z toho důvodu je nutné začlenit dávky pěstounské péče, tak aby i nadále mohly být údaje o těchto dávkách shromažďovány v rámci Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí.

K části osmnácté

S ohledem na naléhavost změn v oblasti sociálně-právní ochrany a zároveň v souvislosti s reformou nepojistných dávek sociální ochrany, kam patří i dávky pěstounské péče, se navrhuje účinnost zákona dnem 1. července 2012, s výjimkou ustanovení o oznámení o ukončení výplaty dávek pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., jejichž účinnost je navržena k 1. lednu 2013.

V Praze dne 14. prosince 2011

předseda vlády

RNDr. Petr Nečas v. r.

ministr práce a sociálních věcí

Dr. Ing. Jaromír Drábek v. r.