Důvodová zpráva — zákon č. 408/2023 Sb.

A. Zhodnocení platného právního stavu

Ministerstvo práce a sociálních věcí je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), ústředním orgánem státní správy, do jehož kompetence z věcného hlediska patří také oblast zaměstnanosti a péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, oblast zprostředkování zaměstnání a také aktivní politiky zaměstnanosti. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), upravuje zabezpečování státní polity zaměstnanosti. Jednou z oblastí je také zprostředkování zaměstnání agenturami práce, tj. právnickými nebo fyzickými osobami, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání. Do oblasti zaměstnanosti bývá řazena také problematika zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 118/2000 Sb.“). Ministerstvo práce a sociálních věcí je také ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, které jsou upraveny zejména zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Proto Ministerstvo práce a sociálních věcí i v těchto oblastech analyzuje dosahované výsledky, činí opatření k řešení aktuálních otázek, dbá o náležitou právní úpravu včetně přípravy návrhů zákonů a jiných právních předpisů. Jednou z povinností agentury práce, která zprostředkovává zaměstnání formou agenturního zaměstnávání, je sjednat pojištění záruky pro případ svého úpadku, na jehož základě vzniká dočasně přidělenému zaměstnanci právo na plnění v případě, kdy mu agentura práce z důvodu svého úpadku nevyplatila mzdu. Institut pojištění nenaplnil očekávání, která s jeho zavedením byla spojena (zvýšení právní jistoty zaměstnanců agentur práce). Ochrana zaměstnanců agentury práce, která je v úpadku, není dostatečná v porovnání s ochranou poskytovanou zákonem č. 118/2000 Sb., podle kterého je zaměstnanec uspokojen mnohem rychleji. Plnění ze strany pojišťovny je totiž navázáno na prohlášení úpadku agentury práce, kdežto v případě žádosti zaměstnanců jiných platebně neschopných zaměstnavatelů podle zákona č. 118/2000 Sb. postačí, že je zahájeno insolvenční řízení či dokonce prohlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení. Zaměstnanec agentury práce tak pojistné plnění obdrží obvykle s několikaměsíčním zpožděním. Také je rozdíl v podstatě poskytovaných peněžních prostředků, zatímco výplata mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb. podléhá srážkám a odvodům jako mzda a zakládá účast v důchodovém pojištění, pak pojistné takovouto povahu nemá a vyplácí se jako tzv. „čistá“ platba. Samotná úprava pojištění není vyhovující, jelikož výše pojistného plnění je odvislá od počtu dočasně přidělovaných zaměstnanců v pracovním poměru, přičemž úprava nepočítá s tím, že lze dočasně přidělit k uživateli i zaměstnance zaměstnané na základě dohody o pracovní činnosti. Ostatně samotné agentury práce označovaly pojištění jako zbytečné a neúčelné a některé agentury práce se také „podpojišťovaly“ s cílem snížit náklady s pojištěním související. Celosvětová epidemie koronaviru také obnažila problém spočívající v tom, že některé pojišťovny nepřijímaly nově vzniklé agentury práce do pojistného vztahu, případně značně ztížily možnost uzavření pojistné smlouvy. Takové agentury práce tak neměly možnost splnit podmínku stanovenou zákonem o zaměstnanosti pro jejich činnost, protože zprostředkování zaměstnání formou dočasného přidělení k uživateli bez současně uzavřeného pojištění představuje důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Na Úřad práce České republiky se v průběhu let 2017 až 2022 obrátili s žádostí o uspokojení dlužných mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb. agenturní zaměstnanci 7 agentur práce. Přestože se podle § 2 odst. 5 zákona č. 118/2000 Sb. tento zákon se nevztahuje na agenturní zaměstnance, kteří byli uspokojeni z pojištění agentury práce sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti, byly Úřadem práce ČR hrazeny dlužné mzdové nároky za 4 shora uvedené agentury práce, přičemž u 1 agentury práce je v současné době přerušeno správní řízení o uspokojení dlužných mzdových nároků. Důvodem pro uspokojení dlužných mzdových nároků byla zejména skutečnost, že agenturní zaměstnanci nebyli uspokojeni na svých dlužných mzdových nárocích z titulu pojištění záruky agentury práce proti svému úpadku zejména z důvodů, že agentura práce nebyla vůbec pojištěna nebo měla neplatné pojištění. Generální ředitelství Úřadu práce vletech 2017 až 2022 neobdrželo ze strany agentur práce oznámení o poskytnutí příslušného pojistného plnění. Jestliže nedojde ke změně právní úpravy a zrušení povinného pojištění agentur práce ukotveném v § 58a zákona o zaměstnanosti, bude i nadále dočasně přiděleným zaměstnancům, jejichž zaměstnavatel (agentura práce) je v úpadku, poskytována reálně nižší ochrana. Z praxe vyplynulo, že ochrana agenturních zaměstnanců v oblasti platební neschopnosti jejich zaměstnavatele není dostatečná a rovnocenná ochraně vyplývající ze zákona č. 118/2000 Sb. Na vhodnosti zrušení pojištění agentury práce podle § 58a zákona o zaměstnanosti se shodli i účastníci jednání pracovní skupiny k problematice agenturního zaměstnávání a zastřeného zprostředkování zaměstnání při Meziresortním orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání dne 13. 10. 2021. Současná právní úprava stanoví důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, které lze rozdělit do dvou skupin. První z nich jsou důvody, pro které povolení odejmuto být musí (§ 63 odst. 2 a 4 zákona o zaměstnanosti), a druhou skupinu tvoří důvody, pro které povolení může být odejmuto (§ 63 odst. 3 zákona o zaměstnanosti). Pro účely předkládaného materiálu jsou nejpodstatnější důvody uvedené v § 63 odst. 2 písm. c) (obligatorní) a odst. 3 (fakultativní) zákona o zaměstnanosti. V případě fakultativního důvodu pro odejmutí je nutné provést správní úvahu, kdy je posuzováno, zda porušení, kterého se agentura práce dopustila, je natolik závažné, že odůvodňuje odejmutí povolení, a nepostačuje pouze uložení pokuty orgány inspekce práce. Důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání upravené v § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti jsou v současné době ukotveny tak, že v případě jakéhokoli porušení zákona o zaměstnanosti, je povinností úřadu práce povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout, a to i v případě bagatelních porušení zmíněného zákona (například nesplnění oznamovací povinnosti při nástupu jednoho zahraničního zaměstnance, který je občanem jiného členského státu EU). Zákon o zaměstnanosti v současné době v případech drobných porušení zákona o zaměstnanosti neumožňuje správní uvážení, zda je nezbytné povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout. Jako problematické se dále jeví případy, kdy při provádění kontroly orgány inspekce práce není poskytována ze strany kontrolovaného subjektu dostatečná součinnost, a to s cílem vyhnout se či oddálit konstatování porušení pracovněprávních předpisů, které mohou mít za následek odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zároveň zákon o zaměstnanosti neukotvuje překážku pro řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání na žádost za účelem zabránění účelových žádostí s cílem vyhnout se negativním důsledkům tzv. sankčního odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti totiž nijak nereaguje na případy, kdy agentury práce účelově žádají o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání v případech, kdy existuje důvod pro sankční odejmutí povolení, který může mít následně negativní dopad jak na agenturu práce, tak i odpovědného zástupce. Zákon o zaměstnanosti dále stanoví překážku pro podání žádosti spočívající v tom, že právnická nebo fyzická osoba nemůže požádat o povolení ke zprostředkování zaměstnání v období 3 let po nabytí právní moci rozhodnutí, kterém bylo povolení ke zprostředkování zaměstnání sankčně odejmuto. Mezi tyto důvody však nyní nespadá odejmutí povolení z důvodu, že agentura práce po dobu 2 let nepřidělovala žádného zaměstnance k uživateli. Při průběžné novelizaci zákona o zaměstnanosti nebylo reagováno na rozšíření důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání v úpravě hrazení nákladů řízení. Z pohledu nákladů řízení by měly být náklady hrazeny u všech důvodů v případech odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu na straně agentury práce (porušení právní povinnosti či nesplňování podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti), zákon o zaměstnanosti ukotvuje hrazení nákladů jen v některých případech. Za účelem naplnění čl. 13 odst. 3 úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce byla přijata oznamovací povinnost agentur práce ukotvená v § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Agentury práce jsou povinny sdělovat do 31. ledna běžného roku generálnímu ředitelství Úřadu práce ČR vyjmenované údaje za předcházející kalendářní rok. Opakovaným nesplněním oznamovací povinnosti vzniká důvod pro obligatorní odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Fyzické nebo právnické osoby usazené za účelem zprostředkování zaměstnání v jiném členském státě EU v souladu s jeho právními předpisy mohou poskytovat na území České republiky služby v oblasti zprostředkování zaměstnání dočasně a ojediněle. Tyto osoby jsou však povinny nejpozději v den zahájení této činnosti na území České republiky písemně oznámit Úřadu práce údaje uvedené v § 61 odst. 1 nebo 3 zákona o zaměstnanosti a dobu, po kterou bude tato činnost vykonávána. Mezi podmínky pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání spadá odborná způsobilost ve smyslu § 60 odst. 8 zákona o zaměstnanosti, podle kterého se za odborně způsobilou považuje fyzická osoba, která má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně dvouletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, anebo která má střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v konzervatoři a nejméně pětiletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno. Je povinností právnické nebo fyzické osoby žádající o povolení ke zprostředkování zaměstnání formou podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti (tzv. agenturní zaměstnávání), poskytnout na výzvu generálního ředitelství Úřadu práce ČR kauci ve výši 500 000 Kč. Otázce ústavnosti kauce se věnoval Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 43/18 ze dne 18. 1. 2022, ve kterém shledal kauci jako ústavně konformní. Z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že v případě Belgického království agentury práce musejí přispívat do sociálního fondu a mají povinnost zaplatit finanční záruku ve výši 75 000 eur (cca 1,827 milionu Kč). Ve Francii není přímo stanovena kauce, ale agentury práce jsou povinny uzavřít každoročně smlouvu o finanční záruce, která je závislá na ročním obratu a nemůže být nižší, než dekretem stanovená částka [v roce 2019 to např. bylo 127 079 eur (cca 3,096 milionu Kč)]. V případě Itálie záleží na typu agentury práce, ale pro některé z nich může kauce dosahovat až výše 350 000 eur (cca 8,526 milionu Kč), přičemž agentury specializované na zprostředkování zaměstnání pak musejí mít základní kapitál alespoň ve výši 50 000 eur (cca 1,218 milionu Kč). V případě Slovinské republiky mají agentury práce povinnost při podání žádosti o zápis do zvláštního registru složit bankovní záruku ve výši nejméně 30 000 eur (cca 731 tisíc Kč). A konečně v případě Španělska je minimální výše finanční záruky 22 500 eur (cca 548 tisíc Kč). Zároveň mají agentury dočasného zaměstnávání povinnost tuto záruku pravidelně aktualizovat (např. s valorizací minimální mzdy).

Omezení § 39 odst. 2 zákoníku práce (zákaz řetězení pracovního poměru) se nevztahuje na pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele. Je tak možné, aby agentura práce uzavřela pracovněprávní vztah pouze na dobu dočasného přidělení a tento způsob několikrát opakovala, což může mít pro agenturního zaměstnance negativní důsledky, které spočívají zejména v nejistotě trvání zaměstnání. Agentura práce nemůže téhož zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce u téhož uživatele na dobu delší než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Toto omezení neplatí v případech, kdy o to agenturu práce požádá zaměstnanec agentury práce, nebo jde-li o výkon práce na dobu náhrady za zaměstnankyni uživatele, která čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, nebo za zaměstnance uživatele, který čerpá rodičovskou dovolenou. V praxi se objevily případy, kdy byl tentýž zaměstnanec přidělován k témuž uživateli opakovaně po dobu několika let, a to na základě žádosti tohoto zaměstnance. Taková praxe je značně nežádoucí a také v rozporu se základní charakteristikou agenturního zaměstnávání – dočasností. Zákon č. 118/2000 Sb. upravuje postup, kterým dochází k uspokojení práva zaměstnance na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Zákon č. 118/2000 Sb. se nevztahuje na zaměstnance agentur práce, kterým je zprostředkováno zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona o zaměstnanosti a kteří byli uspokojeni z pojištění agentury práce sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti. Zákon č. 118/2000 Sb. nepočítá s tím, že může nastat případ, kdy zaměstnanec nebude pojistným plněním ze strany pojišťovny uspokojen.

Další oblastí státní politiky zaměstnanosti je podpora opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce. Podle § 80 zákona o zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé povinni rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace, vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením obsahující údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2) a konečně vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením. Dále pak podle § 81 jsou zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %. U zaměstnavatelů, kteří jsou agenturou práce podle § 14 odst. 3 písm. b), se do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnanci, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli. Zároveň zákon o zaměstnanosti ve svém § 147 odst. 2 výjimku z plnění výše uvedených povinností pro vybrané skupiny osob. Jedná se o výjimky, které jsou dány zvláštním charakterem činnosti a zvláštními požadavky na zaměstnance, kteří mají tyto činnosti vykonávat, zejména pak požadavky na celkový zdravotní stav. V současné době jsou od povinností stanovených v § 80 a 81 osvobozeni příslušníci a vojáci z povolání ve služebním poměru, zaměstnanci obce zařazení do obecní policie a občanští zaměstnanci ozbrojených sil České republiky a poskytovatelé zdravotnické záchranné služby, pokud jde o zaměstnávání členů výjezdových skupin Povinnost uvedená v § 81 se nevztahuje na Český báňský úřad a obvodní báňské úřady, pokud jde o zaměstnávání báňských inspektorů. S ohledem na povahu činnosti se jeví jako nutné stanovit obdobnou výjimku i pro Horskou službu ČR, o.p.s. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.

B. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovanou právní úpravou dojde ke zrušení povinného pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku a dojde k poskytnutí stejné ochrany zaměstnancům agentur práce jakou poskytuje zákon č. 118/2000 Sb. jiným zaměstnancům v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele. Zároveň v této souvislosti dojde v zákoně č. 118/2000 Sb. k vypuštění překážky poskytnutí ochrany zaměstnancům agentur práce uspokojeným z pojištění agentury práce. Na rovnost mužů a žen nemá navrhovaná právní úprava přímé ani zprostředkované dopady, nepovede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z nich, nestanovuje pro ně odlišné podmínky, a rovněž ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu nemá jiný dopad. Navrhuje se konkretizovat případy porušení zákona o zaměstnanosti vedoucí obligatorně k odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání a dále doplnění nového důvodu spočívajícího v opakovaném neposkytnutí součinnosti orgánům inspekce práce při kontrole. Není ve veřejném zájmu tolerovat na trhu zprostředkování zaměstnání subjekty, které opakovaně účelově a vědomě brání provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů. Zprostředkování zaměstnání je jedním z nástrojů politiky zaměstnanosti a jeho prostřednictvím dochází k naplňování práva na zaměstnání (§ 10 zákona o zaměstnanosti). Mezi obligatorní důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání budou i nadále řazeny nejzávažnější porušení předpisů zaměstnanosti – zastřené zprostředkování zaměstnání, nelegální práce, diskriminace. Do fakultativních důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání se navrhuje přesunout některé důvody, které dosud byly obligatorním důvodem pro odejmutí. Důvodem této úpravy je skutečnost, že některá porušení zákona o zaměstnanosti nejsou svou povahou natolik závažná, aby automaticky vedla k odejmutí povolení (například nesplnění oznamovací povinnosti podle § 87 při nástupu jednoho občana EU do zaměstnání). Cílem je tak zamezit v jisté části velmi striktní úpravě odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Pokud jde o důvod pro odejmutí spočívající v porušení dobrých mravů, jedná se o pojem, jehož význam se v čase mění a postačuje fakultativní odnímání povolení. Existence nečinných agentur práce není ve veřejném zájmu, což ostatně vyplývá i ze zákona o zaměstnanosti, podle kterého je důvodem pro odejmutí povolení také skutečnost, že agentura práce nejméně po dobu 2 let dočasně nepřidělí žádného svého zaměstnance k výkonu práce u uživatele. Tento důvod není doposud uveden mezi překážkami pro podání žádosti, ačkoli se jedná ve své podstatě o sankční odejmutí. Předkládaný návrh tuto situaci napravuje. V praxi se objevily případy, ze kterých bylo dovozeno, že je nutné přijmout úpravu, která zamezí účelové žádosti o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, jež má zabránit negativním důsledkům sankčního odejmutí povolení na odpovědného zástupce a agenturu práce. Návrh počítá se zpřesněním právní úpravy nákladů řízení, konkrétně jde o rozšíření okruhu správních řízení, u kterých je vyžadováno uložení nákladů řízení, a to z důvodu zapříčiněnou agenturou práce. Jedná se o případy, kdy je správní řízení zahajováno z důvodu porušení povinnosti agentury práce (§ 63 odst. 2 písm. f) a odst. 3), agentura práce nevykonává činnost, ke které jí bylo povolení vydáno [§ 63 odst. 2 písm. h)], nebo z důvodu nesouhlasného stanoviska Ministerstva vnitra (§ 63 odst. 4). Vyjmenované důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání jsou vyvolány porušením právní povinnosti agentury práce, tudíž se na ně může aplikovat povinnost uhradit paušální částky nákladů správního řízení. Navrhovanou právní úpravou dojde k rozšíření informací, které agentury práce pravidelně oznamují generálnímu ředitelství Úřadu práce ČR v rámci plnění oznamovací povinnosti podle § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Jak předpokládá Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce, soukromé agentury práce mají poskytovat informace, aby kompetentnímu orgánu umožnily získat přehled o struktuře a činnosti soukromých agentur práce. Smyslem nově ukotvovaného opatření je zabezpečení informací o struktuře agenturního zaměstnávání v ČR a následnému využití těchto poznatků ke koncepční a normotvorné působnosti orgánů resortu práce a sociálních věcí. Za účelem zjištění situace na trhu práce je nutné vědět, v jakých oborech a v jakých počtech agentury práce poskytují své služby. V současné době není známo, k jakým konkrétním subjektům, resp. do jakých odvětví jsou zaměstnanci agentur práce dočasně přidělováni, a v jakých počtech. Dále dochází k výslovnému ukotvení povinnosti vyplývající z čl. 13 odst. 4 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce, podle kterého mají být shromažďované informace publikovány. Obdobně se navrhuje zavést výše uvedenou změnu oznamovací povinnosti také pro agentury práce vysílající nadnárodně své agenturní zaměstnance do ČR v rámci poskytování služeb (dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání zaměstnanců v rámci poskytování služeb). Navrhovaná úprava má zabránit praxi, kdy některé subjekty pro účely získání povolení ke zprostředkování zaměstnání dokládají odbornou praxi odpovědného zástupce vykonanou před více než 10 (či dokonce 30) lety. Takováto odborná praxe stěží může reflektovat současnou situaci na trhu práce. Zákon o zaměstnanosti není dostatečně přesný, co se týče pojmu praxe, přičemž explicitně neuvádí, jaká má být kvalita a právní kvalifikace vztahu fyzické osoby a subjektů, u kterých je praxe vykonávána, proto je navrhováno její zpřesnění. Zároveň návrh zajišťuje, aby bylo ještě před vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání zajištěno, že odpovědný zástupce bude u potenciální agentury práce zaměstnán v pracovním poměru s pracovní dobou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně. Navrhovanou právní úpravou dojde k navýšení kauce, neboť z praxe vyplynulo, že v mnoha případech při zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání je výše kauce nedostatečná a nepokrývá nedoplatky subjektu, jemuž zaniklo povolení ke zprostředkování zaměstnání (zejména povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění a nedoplatky). Kauce se ukázala jako vhodný nástroj k prokázání finanční způsobilosti agentury práce, nicméně z poznatků z praxe vyplývá, že je vhodné zavést rovněž podmínku finanční bezdlužnosti již při vzniku agentury práce. Dále se navrhuje přijetí technických změn spočívající ve sjednocení a zpřesnění terminologie, ukotvení konce lhůty, kdy lze požádat o opakované povolení ke zprostředkování zaměstnání pro formu podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, které je vydáváno na dobu neurčitou. Rovněž se navrhuje ukotvit povinnost mít označeno sídlo a provozovnu již při podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání, a to s cílem snížit počet zamítnutých žádostí z důvodu nesouhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra. Dosažitelnost agentury práce je klíčová pro ochranu práv potenciálních klientů agentury práce. Ačkoli již nyní na základě § 8 odst. 2 správního řádu by generální ředitelství Úřadu práce České republiky mělo předávat informace o změně údajů, které již nyní poskytuje Ministerstvu vnitra pro vydání závazného stanoviska, i veškeré informace, které mohou mít vliv na posouzení právnické nebo fyzické osoby z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob, navrhuje se ukotvit tuto povinnost výslovně. Ministerstvo vnitra by mělo na základě poskytnutých informací zvážit, zda není dán důvod pro postup podle § 63 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Dále se předkládaný návrh zabývá problematikou ochrany agenturních zaměstnanců. Agenturní zaměstnanec, jehož pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou vymezenou dobou dočasného přidělení se nachází v krajně nejistém postavení ohledně konce jeho pracovněprávního vztahu. Návrh má za cíl této nejistotě zabránit spolu s náhlým ukončením pracovněprávního vztahu a s ním spojenými důsledky zamezit. Návrh také cílí na dosažení skutečné dočasnosti agenturního zaměstnávání a nikoli pouze dočasnosti deklarované. Cílem je zabránit nadužívání možnosti opakovaného přidělování téhož agenturního zaměstnance k témuž uživateli po dobu i několika let. V návaznosti na změnu zákoníku práce je nutné doplnit okruh skutkových podstat uvedených v zákoně č. 251/2006 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), tak, aby bylo možné po nabytí účinnosti předmětné novely porušení nových povinností sankcionovat Státním úřadem inspekce práce, resp. oblastními inspektoráty práce. Navrhovanou právní úpravou dojde k rozšíření subjektů (§ 147 odst. 2), na které se vztahuje výjimka z plnění povinností, týkajících se zaměstnávání osob se zdravotním postižením stanovených v § 80 a § 81 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, o Horskou službu ČR, o.p.s., a to s ohledem na povahu činnosti a strukturu zaměstnanců této organizace.

Vyjmutí Horské služby ČR, o.p.s. považujeme za systémový návrh. Z povahy činnosti této organizace není možné, stejně tak, jako je tomu např. u členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, aby zaměstnávala zákonem o zaměstnanosti požadované procento osob se zdravotním postižení dle ustanovení § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a musí tudíž plnit tuto povinnost náhradním způsobem (odvodem do státního rozpočtu, případně odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů uznaných za zaměstnavatele na chráněném trhu práce).

Základní činnosti horské služby, její výkon a financování jsou právně ukotveny v zákoně č. 159/1999 Sb. ze dne 30. června 1999, o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, konkrétně v části druhé v § 11a až § 11d.

Obsahem základní činnosti horské služby je zejména organizování a provádění záchranných a pátracích akcí v horském terénu, kterými se rozumí vyhledávání a pomoc osobám v tísni, v případě potřeby poskytování první pomoci těmto osobám a zajištění jejich přepravy k nejbližšímu zdravotnickému zařízení nebo dopravnímu prostředku zdravotnického zařízení, včetně zajištění pohotovostní služby.

Podle Výroční zprávy za rok 2020 bylo Horskou službu ČR, o.p.s. zaměstnáváno 108 stálých zaměstnanců, z toho 97 terénních pracovníků záchranářů a 11 administrativních zaměstnanců. Dále pak horská služba uzavřela sezónní pracovní smlouvy (jednalo se zejména o zimní období) s cca 40 (ze 418) dobrovolnými členy organizovanými v zapsaném spolku Horská služba, z.s. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců činil v tomto roce 116 zaměstnanců. Aktuálně je Horskou službu ČR, o.p.s. zaměstnáváno 125 terénních pracovníků záchranářů a 12 administrativních zaměstnanců.)

Zřizovatelem Horské služby ČR, o.p.s. je Ministerstvo pro místní rozvoj a její činnost je financována zejména z dotací poskytovaných na základě každoroční žádosti. Prostředky na náhradní plnění musí proto organizace zahrnout do žádosti o dotaci na činnost na další rok.

Jelikož ze státního rozpočtu obdrží organizace prostředky, které následně do státního rozpočtu zpátky odvede, lze mít za to, že se jedná o zbytečné byrokratické zatěžování organizace bez další přidané hodnoty ve smyslu plnění jednoho z cílů státní politiky zaměstnanosti, a to podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Navrhovaná změna je také jedním z úkolů obsaženém v nelegislativním materiálu Antibyrokratický balíček I., předloženým ministrem pro legislativu a předsedou Legislativní rady vlády JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., který byl vládou projednán a schválen dne 31. srpna 2022. Usnesením č. 731 bylo vládě uloženo realizovat opatření navržená v jejich působnosti a informovat ministra pro legislativu a předsedu Legislativní rady vlády o způsobu realizace opatření do 31. prosince 2022. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné připojit návrh k této novele zákona o zaměstnanosti, řádně zahrnuté do plánu legislativních prací.

Předkládaný návrh zákona se týká postavení fyzických osob a nezakládá žádnou diskriminaci ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), podle jehož úpravy jde o nerovné zacházení nebo znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Lze proto konstatovat, že navrhované řešení nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální, neboť navrhovaná právní úprava je pro obě pohlaví stejná.

C. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Cílem předkládaného návrhu zákona je poskytnout zaměstnancům agentur práce stejnou ochranu jakou poskytuje zákon č. 118/2000 Sb. jiným zaměstnancům v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele. Mezi cíle předkládaného materiálu dále patří úprava důvodu pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání tak, aby tyto důvody lépe odpovídaly veřejnému zájmu. Dalším cílem je zamezit účelovým žádostem o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání s cílem předejít negativním následkům, které jsou důsledkem sankčního odejmutí povolení. Dalším cílem je zpřesnění a rozšíření okruhu správních řízení, u kterých je vyžadováno uložení nákladů řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. V případě úpravy oznamovací povinnosti agentur práce je cílem zabezpečení informací o struktuře agenturního zaměstnávání v České republice a následnému využití těchto poznatků ke koncepční a normotvorné působnosti orgánů resortu práce a sociálních věcí. Dalším cílem je úprava rozhodného období, ve kterém lze pro účely splnění podmínky odborné způsobilosti vykonat odbornou praxi. V případě odborné praxe je rovněž navrhováno bližší vymezení pojmu odborná praxe. Dalším cílem je navýšení kauce, která je vyžadována u agentur práce zprostředkující zaměstnání formou dočasného přidělení k uživateli. Mezi cíle také patří zpřesnění terminologie a právní úpravy spolupráce s Ministerstvem vnitra v oblasti rozhodování o žádostech o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Změnou spočívající v zahrnutí Horské služby ČR, o.p.s. mezi subjekty, které jsou osvobozeny od povinností uvedených v § 80 a § 81 zákona o zaměstnanosti dojde k odbřemenění administrativní a byrokratické zátěže jak na straně samotné Horské služby ČR, o.p.s., tak i na straně státních orgánů, ať už Ministerstva pro místní rozvoj, tak i např. orgánů inspekce práce, které jsou kontrolním orgánem pro kontrolu povinností uvedených v § 80 a 81 zákona o zaměstnanosti.

D. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

V oblasti zaměstnanosti je navrhovaná právní úprava v souladu s ústavním pořádkem České republiky a plně též respektuje Listinu základních práv a svobod. V oblasti zaměstnanosti je navrhovaná právní úprava v souladu s Hlavou čtvrtou Listiny základních práv a svobod, která upravuje hospodářská, sociální a kulturní práva, přičemž relevantními jsou zejména články 26, 28 a 30 Listiny základních práv a svobod.

E. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie

Navrhovaná úprava se dotýká následujících předpisů EU, v platném znění: • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, • směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (čl. 4 odst. 1), • směrnice 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, • směrnice Rady ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru (91/383/EHS), • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti (čl. 23 odst. 7 písm. a), • směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (čl. 19). Návrh se rovněž dotýká problematiky dočasnosti přidělení agenturního zaměstnance (čl. 5 odst. 5 směrnice 2008/104/ES) zejména prostřednictvím rozsudku Soudního dvora EU C- 232/20 ve věci NP v. Daimler AG, Mercedes-Benz Werk Berlin a také rozsudku Soudního dvora EU C-681/18 ve věci JH proti KG. Rovněž se navrhovaná právní úprava dotýká tématu

opakování pracovních smluv na dobu určitou v agenturním zaměstnávání, kterého se dotýká

rozsudek Soudního dvora EU C-290/12 ve věci Della Roca. Návrh zákona stran agenturního zaměstnávání prohlubuje zejména zásadu rovného zacházení s agenturními zaměstnanci ve smyslu čl. 5 směrnice 2008/104/ES. Tato zásada mimo jiné stanovuje, aby členské sáty přijaly vhodná opatření s cílem zamezit nesprávnému používání zásady rovného zacházení a zejména zamezit opakujícím se přidělením, jejichž cílem je obejít ustanovení této směrnice. Současná národní právní úprava se ve světle judikatury Soudního dvora EU nejeví jako dostatečná stran zabránění obcházení směrnice tím, že není reálně zabráněno trvalému zaměstnávání agenturního zaměstnance u jednoho uživatele opakovaným přidělením. Omezení podle § 309 odst. 6 zákoníku práce, tj. že agentura práce nemůže téhož zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce u téhož uživatele na dobu delší než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, není dostatečné, zejména také protože zaměstnanec agentury může dle tohoto ustanovení „požádat“ o nepoužití tohoto omezení a tato žádost nadto nemusí jít ani písemnou formu. Navíc je nutné upozornit na skutečnost, že agenturní zaměstnávání, coby flexibilní forma zaměstnávání, může být realizováno v ČR na základě další flexibilní formy zaměstnávání - dohody o pracovní činnosti. Kumulaci flexibilních forem zaměstnávání, ke které tak může docházet podtrhuje§ 39 odst. 6 zákoníku práce, jehož prostřednictvím se ukotvuje výjimka v omezení zřetězování pracovních poměrů na dobu určitou, což ovšem neplatí pro agenturní zaměstnávání. Tato situace je nevyhovující. Opakující se přidělení téhož zaměstnance agentury práce ke stejnému uživateli by mělo být pouze tak dlouhé, aby bylo možné ho kvalifikovat za „přechodné“. V každém konkrétním případě by mělo být objektivně obhajitelné využívání po sobě jdoucích smluv o přidělení dotyčným uživatelem. Jakkoliv účelem směrnice 2008/104/ES není konkrétní vymezení maximální doby dočasného přidělení agenturního zaměstnance k témuž uživateli, národní úprava ČR je v dotčené oblasti spíše iluzorní. Jednou z cest, jak předejít takovému obcházení směrnice, je cesta navrhovaná předkladatelem stanovením maximální doby přidělení agenturního zaměstnance u jednoho uživatele s podmínkou sčítání kratších dob přidělení (s výjimkou delšího přerušení). Tímto opatřením by zůstala zajištěna rovnováha mezi flexibilitou agenturního zaměstnávání a jistotou zaměstnanců, že nebudou zaměstnáváni touto formou trvale (viz čl. 2 směrnice 2008/104/ES). Návrh tohoto právního předpisu stejně tak zachovává zásadu dle čl. 4 uvedené směrnice dodržet, aby přijímané zákazy nebo omezení týkající se agenturního zaměstnávání byly odůvodněny pouze na základě obecného zájmu souvisejícího zejména s ochranou zaměstnanců agentur práce, s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a s potřebou zajistit náležité fungování trhu práce, a zamezit zneužívání. Specifické omezující opatření může představovat institut kauce agentur práce ukotvený v § 60b zákona o zaměstnanosti. Prostřednictvím navrhovaného zákona dochází ke zvýšení částky kauce, která je poskytována agenturami práce na zvláštní účet Úřadu práce České republiky z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč. Jedná se však o opatření, které je zcela standartním zajišťovacím institutem, jenž využívají i jiné členské státy EU. Institut kauce byl na národní úrovni podroben testu ústavnosti prostřednictvím nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 43/18. F. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava se dotýká čl. 5 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce, který uvádí, že k prosazení rovnosti příležitostí a zacházení v přístupu k zaměstnání a k určitým povoláním bude členský stát dbát na to, aby soukromé agentury práce zacházely s pracovníky bez diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politických názorů, národnostního a sociálního původu nebo bez jakékoli jiné formy rozlišování pokryté národním zákonodárstvím a praxí, jako je například věk nebo zdravotní postižení. Zásada rovnosti a nediskrimimace je předmětným návrhem zákona prohlubována (viz výše). Navrhovaný zákon je tak v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.

G. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky

Vliv na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty se očekává minimální, neboť předkládaný materiál nezavádí nové oblasti, nýbrž současnou právní úpravu toliko upřesňuje. Na ostatní veřejné rozpočty nemá návrh zákona žádný vliv. Pojištění agentur práce Dopad na státní rozpočet bude ovlivněn zejména počtem agentur práce, které se stanou platebně neschopnými, a počtem zaměstnanců, kterým jejich mzdové nároky nebudou vyplaceny. Nicméně pokud jde o oblast zrušení povinného pojištění agentur práce nepředpokládá se markantní zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu, neboť insolvenční řízení vůči agenturám práce nejsou příliš obvyklá. Úřadu práce ČR – generální ředitelství nebylo oznámeno žádné poskytnuté pojistné plnění postupem předpokládaným § 58a odst. 8 zákona o zaměstnanosti. Pokud jde o vliv na podnikatelské prostředí, lze předpokládat, že tento bude spíše kladný. Agenturám práce odpadne povinnost sjednat pojištění a s ním i spojené náklady na pojistné. S navrhovanou úpravou je spojena skutečnost, že pojišťovny již nebudou uzavírat smlouvy o pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku, nicméně v důsledku koronavirové epidemie a situace v hospodářství některé pojišťovny nepřijímaly nově vzniklé agentury práce do pojistného vztahu, případně značně ztížily možnost uzavření pojistné smlouvy. Takové agentury práce neměly tak možnost splnit podmínku stanovenou zákonem o zaměstnanosti pro jejich činnost. Uvedený dopad se tedy jeví jako přijatelný. Kvalitativní hodnocení dopadů a přínosů nákladů nelze u odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání provést v rozsahu obvyklém, neboť nelze určit přesný počet agentur práce, které se budou dopouštět porušování právních předpisů mající za následek odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Náklady řízení Vliv na státní rozpočet bude minimální a návrh je rozpočtově neutrální, neboť navrhovaná právní úprava představuje toliko optimalizaci současného stavu. Výše paušální částky nákladů správního řízení podle § 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb., činí 1 000 Kč. Předkládaný návrh do § 142 doplňuje řízení podle § 63 odst. 2 písm. f) a h) a odst. 3 a 4. V letech 2017 až 21 byl počet správních řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání z těchto důvodů následující:

2017 2018 2019 2020 2021

§ 63 odst. 2 písm. f) 0 0 0 0 0 § 63 odst. 2 písm. h) 0 0 0 0 2 § 63 odst. 3 * 5 11 5 0 7 § 63 odst. 4 0 0 1 3 3 ** v roce 2017, vykázány SŘ, které byly vedeny podle § 63 odst. 2 písm. 2 e) - právnická osoba nebo fyzická osoba

poruší povinnost, kterou agenturám práce ukládá § 308 nebo 309 zákoníku práce.

Oznamovací povinnost Předpokládá se, že dopad na podnikatelské prostředí bude minimální. Již nyní agentury práce disponují informacemi potřebnými pro splnění rozšířené statistiky. Zároveň nelze opomíjet, že zprostředkování zaměstnání je jedním ze způsobu naplnění práva na zaměstnání (§ 10 zákona o zaměstnanosti) a pro dosažení cíle státní politiky zaměstnanosti (dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti) je poskytování informací stěžejní. Praxe Nepředpokládá se dopad na státní rozpočet ani na jiné veřejné rozpočty. Také se nepředpokládá dopad na samotné agentury práce či jejich odpovědné zástupce, neboť již nyní je nutné, aby odpovědný zástupce vykonával svou funkci buď v pracovním poměru, splnění této podmínky se nevyžaduje u fyzické osoby, která je současně statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu této právnické osoby. Vznik pracovního poměru může být totiž pracovní smlouvou navázán na odkládací podmínku spočívající v právní moci povolení ke zprostředkování zaměstnání. Budoucí agentuře práce tak obtížně mohou vzniknout další náklady oproti současnému stavu. Kauce Nepředpokládá se bezprostřední dopad na státní rozpočet. Navýšením kauce však v případě zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání dojde k vyššímu uspokojení nedoplatků či odvedení povinných plateb na veřejné zdravotní a sociální pojištění bývalých agentur práce. Navýšení kauce s sebou ponese dopad na samotné žadatele o povolení ke zprostředkování zaměstnání, nicméně i nyní navrhovaná výše kauce odpovídá přibližně dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství, stejně jako tomu bylo v době jejího zavedení. Nejedná se tedy o částku nepřiměřenou. Také v porovnání s jinými právem regulovanými oblastmi nebo s jinými státy, které kauci po agenturách práce vyžadují tato částka nepatří mezi nejvyšší.

Zákoník práce Není předpokládán hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Jestliže by některé podnikatelské subjekty dotčená opatření považovaly za opatření s negativním dopadem na svou současnou podnikatelskou činnost, pak by se jednalo o právě ty subjekty, které mají prospěch z nežádoucích praktik, které si tento návrh zákona klade za cíl odstranit.

Horská služba ČR, o.p.s. a vojáci v činné službě

Dopad na státní rozpočet bude spíše pozitivní, neboť financování základní činnosti Horské služby ČR, o.p.s. je zajištěno ze státního rozpočtu rozpočtové kapitoly ministerstva pro místní rozvoj, a to na základě žádosti této organizace, kdy tato musí do žádosti o dotace na své fungování zahrnout i částku, která bude odpovídat předpokládané výši náhradního plnění. Následně je pak tedy část této odvedena jako náhradní plnění povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením zpět do státního rozpočtu pouze s tím rozdílem, že se jedná o rozpočtovou kapitolu MPSV, případně je povinnost stanovená v § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti plněna druhým z náhradních způsobů, tedy odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů oprávněných poskytovat náhradní plnění.

Stejně tak bude nulový dopad na podnikatelské prostředí, neboť Horská služba ČR, o.p.s. je ze své povahy specifickým a jedinečným subjektem, jehož základním posláním není tvorba zisku, ale poskytování obecně prospěšných služeb uvedených v zakládací listině.

H. Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí, a dopady na životní prostředí

Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné negativní sociální dopady. Potenciální dopady lze spatřovat v těchto regulovaných okruzích. Zprostředkování zaměstnání agenturami práce Pozitivní vliv navrhované právní lze spatřovat v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce, která je na veřejnoprávní rovině ukotvena v zákoně o zaměstnanosti. Jsou ukotvována a dále zpřesňována pravidla pro to, aby agenturami práce nebyly neseriózní subjekty. Smyslem opatření zaváděných do zákoníku práce je nutná ochrana zaměstnanců dočasně přidělovaných agenturou práce, kterým je přiznáváno stabilnější postavení, než tomu bylo doposud. Jestliže by některé podnikatelské subjekty dotčená opatření považovaly za opatření s negativním dopadem na svou současnou podnikatelskou činnost, pak by se jednalo o právě ty subjekty, které mají prospěch z nežádoucích praktik, které si tento návrh zákona klade za cíl odstranit. Horská služba ČR, o.p.s. a vojáci v činné službě – osoby se zdravotním postižením

Dopad na specifické skupiny obyvatel, bude minimální, neboť návrh je v tomto směru neutrální,

přičemž pokud jde o osoby se zdravotním postižením, na jejichž zaměstnávání je upravovaná část zaměřena, nedojde v toto směru ke zhoršení současného stavu, neboť

jak je uvedeno výše, Horská služba ČR, o.p.s. má s ohledem na povahu své činnosti a z toho vyplývající strukturu zaměstnanců velmi omezené možnosti plnit povinnost stanovenou v § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti základním způsobem, tedy zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Dále na základě akceptované připomínky Ministerstva obrany dojde k úpravě v § 147 odst. 2 zákona o zaměstnanosti ve smyslu zpřesnění předmětného ustanovení a nově se výjimka od povinností stanovených v § 80 a 81 bude namísto na vojáky z povolání ve služebním

poměru vztahovat i na ostatní vojáky v činné službě, neboť podmínky pro obsazení těchto

míst z hlediska zdravotního stavu jsou fakticky stejné jako u vojáků z povolání. Jedná se o úpravu, kterou se fakticky rozšíří okruh vybraných skupiny osob, na které se vztahuje výjimka, a to ze současných vojáků z povolání na všechny vojáky vykonávající vojenskou činnou službu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Podle § 5 a 5a zákona č. 585/2004 Sb. musí být občan pro výkon branné povinnosti zdravotně způsobilý, což se u všech vojáků vykonávající vojenskou činnou službu, tedy nejen u vojáků z povolání, posuzuje podle vyhlášky č. 357/2016 Sb. o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby.

U navrhované právní úpravy se nepředpokládají dopady na životní prostředí. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.

I. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaným zákonem nedochází k podstatnému rozšiřování zpracovávaných osobních údajů. Oblast ochrany osobních údajů fyzických osob je v rámci navrhované novely třeba posoudit zejména ve vztahu k ustanovením dopadajícím na správní řízení o vydání nebo odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. V předmětném správním řízení jde zejména o prokázání splnění podmínek odpovědného zástupce agentury práce, který musí prokázat získání praxe (stávající podmínka) a nadto musí být v řízení o vydání povolení předložen správnímu orgánu doklad o uzavření pracovního poměru, který vznikne navrhovanému odpovědnému zástupci nejpozději ke dni právní moci rozhodnutí o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Dále byla posouzena rizikovost zpracování osobních údajů v rámci navrhovaných legislativních úprav pro subjekty údajů – tj. fyzické osoby, které žádají o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání, což se týká zejména tzv. bezdlužnosti. Zároveň byla vyhodnocena opatření k zabezpečení osobních údajů, pokud jde o volbu okruhu oprávněných osob, které přistupují k osobním údajům žadatelů a tyto údaje následně zpracovávají nebo jinak využívají.

Data subjektů údajů potřebné k zajištění zhodnocení podstatné majetkové účasti jsou ve většině případů veřejně dostupná v Obchodním rejstříku, navíc je pro účely tohoto zákona zpracovávají oprávněné úřední osoby úřadu práce zajišťující agendu agentur práce. Výkon danou agendu nezabezpečuje žádný informační systém, pouze je částečně využíváno portálové řešení, které je zabezpečeno speciálním přístupem, kterým disponují výhradně zaměstnanci a státní zaměstnanci Úřadu práce ČR s uživatelským oprávněním, přičemž se jedná o osoby, které zabezpečují příslušnou agendu.

Uvedený postup ochrany osobních údajů je standardní součástí již zavedené dosavadní praxe Úřadu práce ČR. Zpracování osobních údajů se provádí na základě článku 6 odst. 1 písm. c) GDPR, tzn., že zpracování osobních údajů je zákonné, protože zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje. Dále se zpracování osobních údajů provádí na základě a v duchu recitálu 50 GDPR o slučitelnosti účelů i podle článku 6 odst. 1 písm. e) GDPR, tedy jedná se o zpracování, které je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce – Úřad práce ČR.

J. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh zákona v porovnání se stávající právní úpravou nepřináší žádná korupční rizika.

1. Přiměřenost

Navrhovaná právní úprava využívá stávajících konceptů a procesů, které již v právním řádu České republiky existují, které se osvědčily a u nichž je míra korupčních rizik v přijatelných mezích. Rozsah množiny subjektů, na něž se návrh zákona vztahuje, je odpovídající účelu navrhované právní úpravy. Návrhem zákona nedochází k excesivnímu rozšíření kompetencí služebních orgánů.

2. Jednoznačnost

Navrhovaná úprava je určitá a obsahuje přesné vymezení práv a povinností dotčených subjektů.

3. Rozhodování a rozhodovací pravomoc

Rozhodování o právech a povinnostech agentury práce dochází ve správním řízení o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání nebo v řízení o odejmutí dosavadního povolení ke zprostředkování zaměstnání. Tedy se jedná o v současnosti osvědčené transparentní procesy. Stejně tak rozhodování o uložení pokuty agenturám práce ze strany orgánů inspekce práce dochází na základě správního řízení.

4. Kontrolovatelnost rozhodování

Z hlediska kontrolovatelnosti rozhodování návrh zákona využívá existující instituty zavedené správním řádem a nové nezavádí.

5. Odpovědnost

Z návrhu zákona je zřejmé, který správní orgán je kompetentní v dané věci rozhodovat. Jedná se o Úřad práce České republiky – generální ředitelství v řízení o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání a orgány inspekce práce v řízení o přestupku. Osoby (správní orgány) odpovědné za konkrétní rozhodnutí lze jasně identifikovat.

6. Opravné prostředky

Předmětná správní řízení upravená v rámci navrhované právní úpravy jsou navázána především na správní řád, které poskytuje nástroje pro účinnou obranu proti nesprávnému postupu správního orgánu. Z toho vyplývá i možnost podávat řádné, případně i mimořádné opravné prostředky. V krajním případě i správní žaloby. Zvláštní nástroje nejsou stanoveny.

7. Kontrolní mechanismy

Navrhovaná právní úprava staví již na existuje ve vztazích služební nadřízenosti a podřízenosti správních orgánů.

8. Transparentnost a otevřená data

Navrhovaná právní úprava upravuje oblast otevřených dat v podobě každoročního zveřejňování statistických dat o činnosti agentur práce.

K. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

L. Zhodnocení dopadů na rodiny

Navrhovaná právní úprava bude mít na dotčenou problematiku zejména v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce, neboť agenturnímu zaměstnanci je přiznáváno stabilnější postavení, než tomu bylo doposud, což bude mít dopad na finanční zabezpečení rodiny, tedy i na vyživované členy rodiny. Na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhu mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů nemá navrhovaná právní úprava vliv, a to zejména s ohledem na předmět její regulace.

M. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na územní samosprávné celky.