zákon č. 41/2015 Sb.

ČÁST PRVNÍ

K Čl. I

K bodu 1

Nahrazení slov „louky a pastviny“ slovy „trvalý travní porost“, reaguje na změnu terminologie v právních předpisech na úseku katastru nemovitostí. Změna je provedena pro zajištění souladu terminologie. Zároveň se ze zákona odstraňuje pojem „půda dočasně neobdělávaná“, který je matoucí.

K bodu 2

Název je měněn v návaznosti na precizovaný obsah zákona ohledně kvalitativní ochrany půdy, opatření k nápravě a zavedení evidence informací o kvalitě půdy. Nahrazuje se pojem „kultura pozemku“ pojmem „druh pozemku“ opět z důvodu jednotnosti terminologie v právním řádu („druh pozemku“ je používán pro označení způsobu využívání pozemku, „kultura pozemku“ je užíván ve smyslu porostu pozemku).

K bodu 3

Nové znění ustanovení § 2 neobsahuje již změnu druhu pozemku nenáležející do zemědělského půdního fondu na druh náležející do zemědělského půdního fondu, neboť zde je to úprava nadbytečná, nesystematická a matoucí, jedná se o problematiku řešenou stavebním zákonem; dosavadní odstavec 2 se ruší v souvislosti s ustanovením § 3c – opatření k nápravě. Opatření k nápravě se řeší nově, systémově. Upřesňují se kritéria pro rozhodování o změně trvalého travního porostu na druh pozemku orná půda.

K § 3 odst. 1 až 3 Jedná se o přeformulování ustanovení z důvodů precizace povinností v ochraně zemědělského půdního fondu. Je doplněna obecná ochrana (dosud byly povinnosti formulovány pouze pro vlastníky nebo nájemce); doplněna je např. nové protierozní ochrana, která byla dosud zákonem nedostatečně řešena.

Jedná se zejména o přeformulaci povinností, tak aby bylo možné při jejich neplnění účinně zasáhnout včetně uložení opatření k nápravě.

Zároveň se vymezují nově pojmy potřebné k precizní formulaci povinností v ochraně zemědělské půdy, tak aby jejich dodržování bylo vymahatelné a nedodržování postižitelné (preventivní hodnoty, indikační hodnoty, míra erozního ohrožení).

K § 3 odst. 4 Ukládá se alespoň minimální povinnost ohledně užívání pozemků (nikoli povinnost hospodařit), a to za účelem ochrany půdního fondu.

K § 3 odst. 5 až 6 Nadále hospodaření na pozemku způsobem využití plantáž dřevin (např. pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely, pěstování vánočních stromků) nebude nezemědělským hospodařením, a proto pro tento účel nebude zemědělská půda vyjímána ze zemědělského půdního fondu. Dosavadní vyjímání půdy pro tento účel – vydávání souhlasu – však zajišťovalo následnou rekultivaci (§ 9 odst. 6 písm. c) zákona). Místo tohoto systému je tedy navržen systém nový tak, aby půda použitá pro tento účel zůstala zemědělským půdním fondem fakticky včetně dodržení jejích kvalit. Stanovená doba, v níž je třeba dřeviny sklidit, je 10 let, vychází z cyklů pěstování plantáže dřevin.

K bodu 4

K § 3a Novela zákona č. 334/1992 Sb. a zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, učiněná zákonem č. 9/2009 Sb., zakotvila novou právní úpravu, dosud v právním řádu neřešenou. Jedná se o používání sedimentů na zemědělské půdě. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou problematiku, v praxi se objevily některé aplikační problémy této právní úpravy. Jedná se pouze o dílčí problém, nicméně z hlediska legislativně technického je vhodnější celé ustanovení přeformulovat.

Jedná se zejména o problémy následné kontroly, která je závislá na znalosti kde, kdy a v jakém množství byly sedimenty použity. Z tohoto důvodu je třeba precizovat právní úpravu ohledně doby platnosti souhlasu s použitím sedimentu na zemědělskou půdu, stáří analýz vzorků sedimentů a evidence.

Možnost použít sedimenty na trvalý travní porost byla dána do zákona v procesu přijímání pozměňovacím návrhem, přičemž nebylo vysvětleno, co se rozumí obnovou trvalého porostu, což v praxi činí problémy. Proto návrh toto doplňuje.

Oproti stávajícímu textu je ustanovení doplněno o potřebné údaje zejména ve vazbě na evidenci použití sedimentů.

Pro objektivitu a průkaznost je třeba stanovit maximální stáří analýz vzorků sedimentů.

Vzhledem k tomu, že jsou požadovány vzorky sedimentu jak z místa odběru, tak z deponie, je třeba, aby správní orgán znal umístění mezideponie, a to zejména pro kontrolní činnost.

Je třeba zakotvit možnost uložení zpracování ekotoxikologických testů v odůvodněných případech, kdy je podezření na výskyt rizikových látek, které neuvádí zvláštní právní předpis, tedy tak, aby byl dodržen zákonný požadavek na nepoškozování příznivých fyzikálních, biologických a chemických vlastností zemědělské půdy použitím sedimentů. Administrativní zátěž investorů odbahnění se navrhovanou úpravou nezvyšuje, neboť se jedná vlastně o stávající právní úpravu, která je nyní pouze z hlediska ústavnosti precizována.

Pro evidenci se předpokládá jako nejefektivnější použití systému daného zákonem o zemědělství, tj. registr půdy, tzv. LPIS, neboť s ním pracují zemědělští podnikatelé i kontrolní orgán, kterým je Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Na základě dohody resortů Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí do tohoto systému bude umožněn přístup orgánům ochrany zemědělského půdního fondu kompetentních k povolování použití sedimentů a vedení evidence použití sedimentů na zemědělské půdě. Tato povinnost – vést evidenci navrženým způsobem - však musí být zakotvena v zákoně.).

K § 3b Pořizování informací o půdě je upraveno pro účinnější kvalitativní ochranu půdy, potravního řetězce a složek životního prostředí, které jsou s půdou ve vzájemné interakci. Pořízené informace, často za nezanedbatelné finanční náklady, je potřeba vyhodnocovat a ukládat tak, aby byly při opakovaném šetření k dispozici. Jde o postupy, které v praxi již částečně probíhají, avšak nemají právní základ tak jako při sledování vlastností jiných složek životního prostředí. V odstavci 1 se jedná opět o LPIS, informace podle odst. 4 jsou dosavadní informace shromažďované podle zákona o statistické službě.

K § 3c Postupy při znečištění půdy a opatření k nápravě jsou upraveny v souvislosti s precizací povinností v ochraně zemědělského půdního fondu a na základě požadavků praxe a též s ohledem na nově zakládané kompetence inspekce.

K bodu 5

Úprava nadpisu tak, aby korespondoval s obsahem.

K bodu 6

K odst. 1 a 2 Jedná se o upřesnění pravidel kvantitativní ochrany zemědělského půdního fondu. Dosavadní formulace umožňující volnější interpretaci ustanovení byla při aplikaci korigována pouze metodickým řízením ministerstva (metodický pokyn Ministerstva životního prostředí č.j. OOLP/1067/96). Tento stav z hlediska praxe není žádoucí, a proto zákon je návrhem zpřesněn. Jedná se tedy o obecné zásady, které se uplatňují ve všech procesech, kde může být dotčen zemědělský půdní fond: územní plánování (§ 5), stanovování dobývacích prostorů (§ 6), umisťování liniových staveb (§ 7) a řízení o odnětí zemědělské půdy (§ 9) včetně zpracování a schvalování plánu rekultivace.

Musí se jimi řídit jak orgány zemědělského půdního fondu, tak subjekty vně státní správy (např. zpracovatelé územně plánovací dokumentace, zpracovatelé dokumentace záměrů vyžadujících odnětí zemědělské půdy, investoři, těžební organizace).

K odst. 3 Navrhované ustanovení akcentuje ochranu nejkvalitnějších půd – půdy zařazené do I. a II. třídy ochrany. Tuto půdu lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. Intenzita veřejného zájmu může v čase a v měnících se společenských podmínkách a potřebách kolísat. Veřejný zájem se nalézá v procesu rozhodování a nelze jej a priori stanovit. Jedná se o pojem, který právním řádem ČR není výslovně obsahově vymezen, nicméně vyskytuje se v celé řadě právních předpisů. Zákonem nelze stanovit přímo konkrétní záměr jakožto veřejný záměr, což judikoval již Ústavní soud, který to považuje za zásah do moci výkonné mocí zákonodárnou. Tedy potvrdil, že nacházet, co je v konkrétním posuzovaném případě veřejným zájmem, a převahu toho kterého veřejného zájmu nad jiným veřejným zájmem je věcí správního orgánu - tedy věcí moci výkonné. Ústavní soud takto např. v r. 2009 zrušil zákon č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, který závazně označil vzletovou a přistávací dráhu v Ruzyni za stavbu ve veřejném zájmu.

Posuzování, zda jeden veřejný zájem převažuje nad jiným veřejným zájmem, probíhá v konkrétním řízení. Veřejný zájem hodnotí správní úřad s přihlédnutím ke všem dostupným důkazům (včetně argumentace žadatele o odnětí zemědělské půdy, který dokládá, že jiný veřejný zájem vyžadující odnětí zemědělské půdy výrazně převažuje nad zájmem ochrany zemědělské půdy I. a II. třídy ochrany). Intenzita veřejného zájmu může v čase a v měnících se společenských podmínkách a potřebách kolísat. Veřejný zájem se vyvozuje z právní úpravy i z posouzení různých hodnotových hledisek podle úkolů veřejné správy v příslušných oblastech (ochrana zemědělského půdního fondu versus např. obrana státu, rozvoj dopravní infrastruktury státu, hospodářský rozvoj konkrétní posuzované oblasti, ochrana obyvatel a majetku před povodněmi apod.). Pouze při prokázání výrazně převažujícího veřejného zájmu bude možno (a při splnění ostatních podmínek daných v § 4) nejkvalitnější půdu odejmout ze zemědělského půdního fondu.

V konkrétních případech může dojít např. k poměřování veřejného zájmu na ochraně nejkvalitnějších zemědělských půd a zájmu na dopravní infrastruktuře (a dalších), kdy důsledky „vyhnutí“ se půdám I. a II. třídy ochrany při výstavbě rychlostní komunikace by byly výrazně horší pro jiné veřejné zájmy (např. ochranu přírody a krajiny), či by představovaly nepoměrně větší zábor půd, byť méně kvalitních. Dále např. veřejný zájem na ochraně před živelními pohromami či zájem na obraně státu může být oním výrazně převažujícím veřejným zájmem, kdy opatření vyžadující zábor zemědělské půdy je natolik určováno účelem, že z technických, přírodních či jiných poměrů ho nelze umístit jinde.

Výše uvedené postupy lze dovodit z judikatury ohledně veřejných zájmů (Nález ÚS ze dne 28. 6. 2008 č. 327/2005 Sb. a Nález ÚS ze dne 17. 3. 2009 č. 124/2009 Sb.; NSS sp. Zn. 6As 65/2012 – 10. 5. 2013).

K odst. 4 Jedná se o vyloučení poměřování veřejných zájmů u půd třídy ochrany I a II – odstavec 3, v případech, kdy již byl poměřen v předchozím procesu územního plánování. Nepoměřuje se za podmínky, že plochy zůstávají ve stejném funkčním zařazení. Neznamená to však, že by orgán ochrany zemědělského půdního fondu tyto plochy nebral v potaz při posuzování potřebnosti nově navržených ploch pro stejné funkční využití.

K bodu 7

Pokud návazné povolení záměru, pro který je nutné odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, nemá formu rozhodnutí, je nevhodné, aby souhlas byl závazným stanoviskem. Viz též ustanovení § 21.

K bodu 8

Jedná se o právní úpravu, která byla dosud v prováděcí vyhlášce, avšak jakožto náležitost žádosti patří do zákona.

K bodu 9

Terminologie se uvádí do souladu se stavebním zákonem a dalšízměny zde jsou převážně z důvodu přesunutí podzákonné právní úpravy do zákona. Do zákona se dává úprava, která je dosud v prováděcí vyhlášce (vyhláška č. 13/1994 Sb.), avšak náleží do zákona. (jedná se převážně o požadavek na vyhodnocení důsledků záborů, přičemž se toto vyhodnocení požaduje jako náležitost k žádosti o vyjádření). Mění se též terminologie: „souhlas“ se mění na vyjádření, aby byla nepochybná forma správního aktu, což dosud v praxi činilo problémy.

K bodům 10 a 11

Doplňují se „terénní úpravy“, aby povinnosti dané v § 8 platily i na tyto činnosti, neboť terénní úpravy nemusí být vždy prováděny v rámci činností dosud upravených v tomto ustanovení.

K bodu 12

Uvádí se odůvodněné případy pro poskytování výjimek ze skrývky ornice z důvodu jasnosti při jejich aplikaci. Možnost udělit výjimku z povinnosti provést skrývku svrchní kulturní vrstvy půdy nebyla v zákoně řádně upravena. Nebylo jasné, v jakých případech ji lze udělit, kdo a kdy ji uděluje. Návrh tyto nejasnosti odstraňuje.

K bodu 13

Návrh reaguje na nový občanský zákoník – doplňují se i další subjekty, které mohou zemědělskou půdu užívat. Vychází se z koncepce, že prvotně je za stav zemědělské půdy odpovědný vlastník, užívá-li jí jiný oprávněný, pak je to tento oprávněný.

K bodu 14

Odstavec 1 – Z legislativně technických důvodů je odstavec 1 nově formulován, avšak nová právní úprava se týká pouze upřesnění záměru jako celku: pro objektivní posouzení zásahu do zemědělského půdního fondu (jeho organizace, důsledky na ostatní složky životního prostředí) musí orgán ochrany zemědělského půdního fondu znát záměr jako celek.

Ustanovení je navrhováno pro eliminování nežádoucího stavu, kdy po odnětí zemědělské půdy pro záměr prezentovaný jakožto jediný a celkový, je následně vyvíjen tlak na odnětí další zemědělské půdy z důvodu uskutečnění další etapy (rozšíření záměru).

Odstavec 2 - Oproti stávající právní úpravě je též doplněna podmínka použití tohoto ustanovení, tj. oznámení zahájení nezemědělského využití. Dosavadní neznalost počátku vzniku odnětí kratšího než jeden rok znemožnila v praxi účinné sankcionování neoprávněného odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. Upravují se výjimky z povinnosti mít souhlas s odnětím pro nesrozumitelnost pojmů („účelové plochy u objektů a zařízení občanské vybavenosti, stavby s doplňkovou funkcí ke stavbě hlavní“ apod.) a potřeba souhlasu se nestanoví u staveb v zastavěném území o výměře do 25 m. Dále se navrhuje zjednodušení realizace obnovy přirozených koryt vodních toků. Vzhledem k tomu, že se jedná o obnovování původního stavu, není věcně žádoucí tento proces podřizovat odnímání zemědělské půdy.

K bodu 15

Ustanovení jasně vymezuje předmět odnětí. Reaguje tak na problémy v praxi, kdy je odnímán souhlasem celý stavební pozemek, avšak v rozporu s tímto je jinak proveden zápis v katastru nemovitostí.V praxi se často pod tlakem žadatelů odnímá pouze zastavěná část stavebního pozemku, aby zbytek stavebního pozemku nezůstal v druhu pozemku „ostatní plocha“, která je přísněji zdaněna.Pro jednotnou právní praxi se proto vkládá toto ustanovení.

K bodu 16

Jedná se o úpravu v souvislosti novou úpravou v § 4. Pokud tedy zásada z § 4 odst. 3 byla zohledněna v procesu podle § 5 při projednávání zásad územního rozvoje, je nadbytečné v procesu udělování souhlasu podle § 9 nové posuzování podle této zásady. Jestliže platné zásady územního rozvoje byly orgánem ochrany zemědělského půdního fondu posouzeny na základě vyhodnocení umístěné záměru, odborně stanoveného odhadu výměry zabírané zemědělské půdy a jejího zařazení do tříd ochrany, je to dostatečná záruka, že byly posouzeny půdy I. a II. třídy ochrany z hlediska převažujícího veřejného zájmu. V případech uvedených v písm. d) – veřejný zájem je zde ověřen při stanovení dobývacího prostoru, v případě pod písm. e) se jedná důležitý zájem – mapování majetku státu.

K bodu 17

Ustanovení je přeformulováno z důvodů více změn: ruší se požadavek na výpis z katastru nemovitostí, požadavek na předložení informace o následném řízení souvisí s úpravou v § 21, tj. možností vydání souhlasu formou rozhodnutí, nenásleduje-li rozhodnutí hlavní – povolující záměr. Tuto informaci správní úřad tedy potřebuje pro zvolení formy souhlasu, doplňují se některé další náležitosti, které dosud v rozporu s ústavou jsou dány pouze v prováděcí vyhlášce.

K bodu 18

Dále se doplňují náležitosti žádosti specifické pro záměry těžební, které též byly dosud pouze ve vyhlášce.

K bodu 19

Text ustanovení je upřesněn v tom smyslu, že se vztahuje nejen na případy těžby uhlí, ale i těžby lignitu a kaolinu (Jedná se o novu formulaci při doplnění úpravy ze stávající prováděcí vyhlášky, která má být v zákoně).

K bodu 20

Jedná se o precizaci ohledně záměrů prováděných po etapách – viz též § 11 odst. 2.

K bodu 21

Legislativně technická úprava.

K bodu 22

Legislativně technická úprava.

K bodu 23

Jedná se o souvislost s § 21. Smyslem úpravy je, aby možnost změny byla zachována ve všech případech udělování souhlasů, ať již jde o formu závazného stanoviska nebo o formu rozhodnutí. Dále se umožňuje změna z důvodů ochrany přírody. Potřeba podpory zachování cenných biotopů vzniklých na území zejm. po těžbě nerostných surovin pro účely ochrany přírody a krajiny vyplývá z vědeckých průzkumů a stávající praxe, kdy na těchto územích vznikají díky specifických podmínkám přirozenou obnovou stanoviště se vzácnými až v ČR vymizelými druhy a vzniklé biotopy vykazují vysokou ekologickou stabilitu a přírodovědnou hodnotu. Tento způsob obnovy má i nezanedbatelný ekonomický přínos. Návrh podpory tohoto opatření vyplývá současně z mezinárodních závazků: EU Biodiversity Strategy 2020 (15 Aichi cíl) a Strategického plánu pro biodiverzitu CBD, ve smyslu obnovy 15% poškozených/zničených ekosystémů do roku 2020. Z důvodu minimalizace rizik je v návrhu novely omezen rozsah těchto ploch na max. 10% plochy řešeného území. Jejich ponechání bude založeno na kladném vyjádření OOP.

K bodu 24

Stanovuje se omezení platnosti pro jasnost právních vztahů a potřebu nového hodnocení v později podmínkách nastalých uplynutím většího časového úseku.

K bodu 25

Ustanovení je přeformulováno v souvislosti s úpravou v § 21.

K bodu 26

Z legislativně technických důvodů je ustanovení § 11 přeformulováno; pro značný rozsah problematiky odvodů je ustanovení rozděleno do tří paragrafů. Dále (odst. 7) návrh řeší případ, kdy dočasné odnětí je již nějaký čas realizováno, avšak ještě nebylo vydáno rozhodnutí o odvodech. Je tak řešen problém platby za toto období zpětně. Jedná se o nutnou právní úpravu tak, aby praxe byla prováděna na základě právního předpisu.

K § 11 Nově se jednoznačně a jasně vymezuje povinný subjekt. Nově se řeší okamžik možnosti vydat rozhodnutí o odvodech. Jedná se o právní úpravu v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu (9 As 175/2012-25), které váže možnostvydání rozhodnutí o odnětí na faktické odnětí: V této souvislosti se návrhem omezuje platnost souhlasu na 3 roky. Tento postup zaručí, že nenastanou případy zaplacených odvodů při nerealizování záměru, pro které není stanoven režim vrácení již zaplacených odvodů, což v současné době činí problémy.

Jedná se o upřesnění textu a řešení případů, které v praxi činí problémy (specifika případů realizovaných po etapách).

Odstraňují se nejasnosti, které vznikají v důsledku skutečnosti, že od vydání souhlasu podle § 9 do realizace záměru, může uběhnout značný čas. V tomto meziobdobí se často stává, že situace s právními dopady se změní. Proto stavrozhodný, ze kterého se má vycházet, se musí jasně stanovit.

K bodu 27

K § 11a Zpřesňují se výjimky z platby odvodů. U staveb zemědělské prvovýroby je dána jasná vazba na zákon o zemědělství – zemědělského podnikatele – výjimka pro zemědělské stavby se stanovuje, protože jsou úzce svázány se zemědělskou výrobou, která je předpokladem vzniku a údržby zemědělských pozemků. Navrhuje se za účel odnětí zalesnění prováděné na třídách ochrany IV a V odvody neplatit. Podle vyhlášky č. 13/1994 Sb., bylo i za stávající právní úpravy možno udělit výjimku ze skrývky půdy a za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro zalesnění neplatit odvod. Opačný postup nebyl v praxi ani aplikován. Návrhem se tak přímo do zákona promítne stávající praxe a dojde zároveň ke zjednodušení výkonu státní správy a to i ve vztahu k žadatelům, rozšiřuje se výjimka z platby odvodů pro stavby na ochranu před povodněmi - jedná se o veřejný zájem a podmínkou je, že jediným účelem takové stavby bude ochrana před povodněmi; dále cyklistické stezky, nebo jejich části, s povrchem umožňujícím propouštění srážkové vody bez použití asfaltu a betonu, s výjimkou recyklovaného drceného, budované v souladu s územním plánem – důvodem je podpora výstavby a obnovy v minulosti zrušených cest, umožňujících komunikační propojení sídel a prostupnost krajiny pro pěší a bezmotorovou dopravu. Ustanovení obsahuje i úpravu, aby výjimky z platby odnětí nebyly zneužívány, resp. aby nedocházelo k obcházení zákona.

K § 11b V navrženém ustanovení jsou řešeny otázky související s odvody. Nově se stanovuje, který orgán ochrany zemědělského půdního fondu potvrzuje rekultivaci, tím se dává řádný právní podklad praxi při ukončení dočasného odnětí, která byla prováděna pouze na základě vyhlášky, dále se nově umožňuje na území zasaženém těžbou neprovádět na celém území rekultivaci na zemědělskou půdu, ale vznik registrovaného významného krajinného prvku - důvodem je podpora zvýšení ekologické stability krajiny. Dále se řeší i případy, kdy na území, které má být po dočasném odnětí využito i nadále pro nezemědělské účely, a to trvale. V takových případech by rekultivace vyplývající ze souhlasu s dočasným odnětím nebyla smysluplná. Dosud tyto případy nejsou čistě právně řešitelné. Procentuální rozdělení příjmu z odvodů pro jednotlivé příjemce zůstává zachováno.

K bodům28 a 29

Legislativně technická úprava.

K bodu 30

Vypouští se stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, neboť pro obsah stanoviska nejsou v zákoně dána pravidla, přičemž ve svém důsledku je stanovisko stejně pro celní úřad právně irelevantní a dále zrušením speciální právní úpravy se proces stanovování a exekuce úroků bude řídit platným zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 31 a 32

Jedná se o zjednodušení administrativy ve finančně zanedbatelných případech – posunuje se finanční hranice. Z pohledu ekonomie řízení ve věci evidence a výběru, resp. vymáhání je výběr povinnosti nižší než 50 Kč ročně nerentabilní. Navíc se jasně stanovuje, že se při správě placení odvodů postupuje podle daňového řádu.

K bodu 33

Nadpis je měněn z obsahových důvodů, neboť v části VII jsou nově vymezeny i jiné orgány s působností v ochraně zemědělského půdního fondu než orgány ochrany zemědělského půdního fondu.

K bodům 34 až 36

Ruší se působnost pověřených obecních úřadů jakožto orgánů ochrany zemědělského půdního fondu a přenáší se na úřady obcí s rozšířenou působností. Tento záměr vychází z úkolu daného usnesením vlády č. 1325 ze dne 22. listopadu 2006. Citovaným usnesením vlády bylo uloženo členům vlády zpracovat návrhy legislativních změn v souvislosti s materiálem „Souhrnná analýza působností vykonávaných orgány územních samosprávných celků“. Po vzniku krajů se státní správa na úseku ochrany zemědělského půdního fondu rozšířila ze třístupňové na čtyřstupňovou, přičemž nedošlo k jejímu zkvalitnění. Navrhovanou změnou se stane státní správa opět třístupňovou, přičemž prakticky to nebude mít velké dopady, neboť ve značné míře působnost obecních úřadů obcí byla koncentrována v obcích s rozšířenou působností, jak to umožňuje zákon o obcích. Dosavadní úprava působnosti ve vojenských újezdech zůstává zachována.

Státní správa na úseku ochrany zemědělského půdního fondu se navrhuje od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Zároveň se zavádí působnost České inspekce životního prostředí, především jako specializovaného orgánu s kontrolní pravomocí.

K § 15 Ustanovení je z legislativně technických důvodů nově formulováno. Kompetence dosud náležející pověřenému obecnímu úřadu obce jsou návrhem dány obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností s výjimkou některých kompetencí v kvalitativní ochraně půdy, které jsou navrženy inspekci. Je doplněna působnost ohledně kontroly rekultivace a vydávání potvrzení o ukončení rekultivace. Nově je upravena příslušnost (dotčený orgán) v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a v pozemkových úpravách. Příslušnost zde byla stanovena v závislosti na rozloze odnímané zemědělské půdy. Dosud byla aplikována tzv. „zbytková působnost“, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností, což se v praxi ukázalo jako nevhodné.

K bodu 37

Návrhem se zavádí působnost inspekce v oblasti ochrany zemědělského půdního fondu, jejíž absence v praxi je pociťována jako zásadní nedostatek. Ochrana zemědělského půdního fondu jakožto složky životního prostředí by měla též jako ochrana ostatních složek životního prostředí spadat pod dozor inspekce (inspekce má působnost v ochraně přírody, vody, lesa, v oblasti prevence havárií, oblasti uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin, rybářství, odpadech, nakládání s GMO a chemickými látkami, ochraně ovzduší, obalech, IPPC, Antarktida, ZOO, CITES). Kontrola ochrany zemědělského půdního fondu je sice realizována na základě stávajícího znění zákona, avšak v praxi se jeví jako nedostatečná. Orgány ochrany zemědělského půdního fondu jsou často zahlceny státní správou tak, že kontrola bohužel není na potřebné úrovni. Navíc je žádoucí, aby kontrolu prováděl též orgán nezávislý a s vysokou mírou operativnosti. Inspekci je návrhem dána působnost zejména v oblasti kvalitativní ochrany půdy včetně ukládání opatření k nápravě a ukládání sankcí za nedodržení povinností.

K bodu 38

Navrhovaná právní úprava dává do souladu kompetence orgánů ochrany zemědělského půdního fondu ohledně vydávání stanovisek k vymezování zastavěného území.

K bodu 39

Legislativně technická úprava, jedná se o promítnutí změny souhlasu v § 7 na „vyjádření“.

K bodu 40

Jedná se o vypuštění nadbytečného textu a zároveň se zakotvuje příslušnost k vydání potvrzení o ukončení rekultivace, která dosud vyplývala pouze z vyhlášky č. 13/1994 Sb.

K bodu 41

Návrh doplňuje kompetence ministerstva, a to v souvislosti s kontrolní činností, s kompetencemi inspekce jakožto prvostupňového orgánu ochrany zemědělského půdního fondu a dále se upřesňuje dotčený orgán v procesu posuzování vlivů na životní prostředí, kde dosud byla aplikována tzv. „zbytková působnost“, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností, což se v praxi ukázalo jako nevhodné.

K bodu 42

Jedná se o legislativně technickou úpravu - vypuštění nadbytečného textu. Dané řeší zákon o hlavním městě Praze (zákon č. 131/2000Sb.)

K bodu 43

Navrhovaná právní úprava dává do souladu kompetence orgánů ochrany zemědělského půdního fondu ohledně vydávání stanovisek k vymezování zastavěného území.

K bodům 44 a 45

Legislativně technická úprava, jedná se o promítnutí změny souhlasu v § 7 na „vyjádření“.

K bodu 46

Jedná se o legislativně technickou úpravu včetně vypuštění nadbytečného textu, který obsahově patří do ustanovení o souhlasu s odnětím, a nikoli do kompetenčního ustanovení. Zároveň se zakotvuje příslušnost k vydání potvrzení o ukončení rekultivace, která dosud vyplývala pouze z vyhlášky č. 13/1994 Sb.

K bodu 47

Návrh doplňuje kompetence krajského úřadu, zejména ty, které chyběly k účinnému výkonu ochrany zemědělského půdního fondu (kontrola plnění jím vydaných správních aktů), a dále kompetence jakožto dotčeného správního úřadu v procesu posuzování vlivů na životní prostředí, kde dosud byla aplikována tzv. „zbytková působnost“, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností, což se v praxi ukázalo jako nevhodné.

K bodu 48

Zde je vymezena působnost správních orgánů, které nejsou orgány ochrany zemědělského půdního fondu (jedná se o správní úřady v působnosti jiných resortů), kterým je však svěřena určitá kompetence. Co se týká Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, jedná se o působnost ohledně informací o půdě a zjišťování obsahů škodlivých látek. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský získává množství důležitých informací o půdě činností podle zákona o hnojivech, a je vhodné, aby evidence půdy zahrnovala veškeré dostupné informace a byl a všeobecně použitelný a přístupný.

K bodu 49

Jedná se o úpravy související s vypuštěním jednoho stupně státní správy na úseku ochrany zemědělského půdního fondu (pověřeného obecního úřadu) a založením působnosti České inspekce životního prostředí. Dosavadní systém se však nemění: žádost se podává u nejnižšího orgánu ochrany zemědělského půdního fondu; ten žádost posoudí a není-li příslušný (podle výměry odnímané půdy - § 15, 17 a 17a), předá žádost se svým stanoviskem krajskému úřadu. Není-li příslušný ani krajský úřad, předá žádost se svým stanoviskem a stanoviskem nejnižšího orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ministerstvu. Stanovisko nejnižšího správního úřadu je nezbytné pro detailní posouzení možnosti odnětí, neboť tento orgán ochrany zemědělského půdního fondu je nejlépe obeznámen s vazbami v území, lokálními zájmy apod. Vyjadřuje se například k variantnímu řešení záměru, uvádí podmínky přípustnosti odnětí z hlediska specifik daného území, má nejlepší přehled o možném umístění skrývané ornice apod. Stanovisko tak vychází z přímé znalosti území. Ve stanovisku uvede, zda se záměrem souhlasí, při vyjádření nesouhlasu uvede důvody nesouhlasu. Jedná se též o vhodnou zpětnou vazbu, kdy nižší správní úřad je předem obeznámen se zásahy v oblasti, v níž též vykonává přenesenou působnost. Výkon přenesené působnosti je tak provázán, což se projevuje na kvalitě státní správy. Předávání se neřídí správním řádem (postoupení pro nepříslušnost § 12), neboť k přijetí žádosti je právě tímto ustanovením příslušný obecní úřad s rozšířenou působností.

K bodu 50

Jedná se o upřesnění kompetence v souvislosti se stavebním zákonem (např. § 55 odst. 1 stavebního zákona – vyhodnocování územního plánu) a zajištění konzistentního rozhodování, dále o potřebnou úpravu pro efektivní provádění kontroly podle tohoto zákona.

K bodu 51

Úprava související s vypuštěním pověřeného obecního úřadu jakožto orgánu ochrany zemědělského půdního fondu.

K bodu 52

Viz bod 1 a dále se zahrnují případy přirozených posunů koryt vodních toků do tohoto ustanovení, tzn., že tyto přirozené změny nemusí být administrativně řešeny odnímáním půdy, ale pouhou evidenční změnou v katastru nemovitostí.

K bodům 53 až 55

Zcela nově jsou koncipována sankční ustanovení. Dosavadní znění je v praxi zcela nevyhovující. Při zpracování sankčních ustanovení byl použit materiál Ministerstva vnitra „Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy“. Výše pokuty vyjadřuje míru poškození půdy, je odstupňována podle závažnosti poškození a možnosti nápravy. Pokuta na nejnižší hranici bude ukládána za činnosti, jejichž následky bude možné bez větších problémů odstranit, např. zpětným navezením ornice skryté bez povolení z menší plochy, pokuta při horní hranici bude ukládána například za závažné nenávratné poškození zemědělského pozemku o větší výměře, např. nepovolenou skrývkou ornice, podorničí a odvezením zemin z pozemku. Výše pokuty má zajistit, že pozemek nebude svévolně poškozován a využíván k nezemědělským účelům bez odnětí ze zemědělského půdního fondu.

K udělování pokut podle § 20 zákona byly dosud příslušné pověřené obecní úřady. Tyto často pokuty neukládaly vzhledem k nevyhovujícím ustanovením zákona (nepřesná formulace skutkových podstat) i vzhledem k malým zkušenostem v ochraně půdy. Negativní roli sehrávalo i ovlivňování případů samosprávou. Výše udělovaných pokut se pohybovala v průměru mezi 5 tis. a 10 tis. Kč, maximálně do 20 tis. Kč. Důvodem ke zpřísnění sankcí je fakt, že v minulosti v této oblasti docházelo (a i nadále bude docházet) k závažným případům ohrožování nebo poškozování kvality půdy (např. znečištění hluboké černozemě ropnými produkty na rozsáhlejší lokalitě).

Nejvyšší možná výše pokuty za přestupky a jiné správní delikty je v návrhu rozlišena. Toto vychází ze zkušeností, kdy škody na zemědělském půdním fondu způsobují právnické osoby a fyzické osoby podnikající nepoměrně větší než způsobují osoby fyzické (např. znečištění půdy škodlivými látkami při průmyslové výrobě). Jedná se o standardní právní úpravu – viz např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

K bodu 56

Odstavec1

Tato úprava je v souladu se správním řádem, nicméně je potřebné ji v zákoně výslovně zakotvit vzhledem k vazbě na obligatorní podmínky souhlasu a vzhledem k právní účinnosti správního aktu. Správní úřad v případech, kdy nenavazuje hlavní povolující rozhodnutí o záměru, pro který se půda odnímá, musí vydat souhlas s odnětím formou rozhodnutí, neboť závazné stanovisko by v těchto případech nenabylo hlavních právních účinků.

Odstavec 2 Jedná se o přesunutí dosavadní právní úpravy z ustanovení § 15 písm. d). Přestože regulační plán není rozhodnutím, rozhodnutí se zde nevydává, nicméně je třeba dodržet náležitosti souhlasu podle § 9 odst. 7, neboť se věcně (obsahově) jedná o souhlas s odnětím, byť formálně není vydáván podle ustanovení § 9 odst. 7. Takový postup je nutno zachovat, neboť po vydání regulačního plánu, který nahrazuje územní rozhodnutí, již není prostor pro vydání samostatného souhlasu podle ustanovení § 9 odst. 7. Jedná se pouze o případy, kdy regulační plán nahrazuje územní rozhodnutí. V ostatních případech řešených regulačním plánem, souhlas s odnětím bude vydáván podle ustanovení § 9 odst. 7 jako podklad do územního řízení.

K bodu 57

Celé ustanovení ke zmocnění vydání prováděcích právních předpisů je upraveno, reaguje na nově navrženou právní úpravu (eroze, informace o půdě) a u zbylé části se jedná o přeformulaci, neboť stávající zmocnění nevyhovuje pravidlům na obsah prováděcího právního předpisu.

K bodu 58

Legislativně technická úprava.

K bodu 59

Jedná se o text daný do zákona zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Tento text se ze systematických důvodů přesouvá do § 3c (odstavec 5).

K bodu 60

Tato část přílohy se z legislativně technických důvodů upravuje nově, byť nově je upravena pouze částečně: terminologie se uvádí do souladu s lázeňským zákonem,dále dosavadní znění zahrnovalo pojmově i zásady územního rozvoje, které ze své podstaty neidentifikovaly jednotlivé záměry, pro které je půda odnímána.

K bodu 61

Zrušuje se úprava, která v praxi nenašla uplatnění. Při zvýšení odvodů za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu je však důvodná obava, že může být snaha toto ustanovení neodůvodněně aplikovat, a tím zneužívat.

K bodu 62

Při zvýšení odvodů novelou zákona provedenou zákonem č. 402/2010 Sb. při souběhu více faktorů životního prostředí negativně ovlivňujícího životní prostředí dosahují výše, která již není adekvátní. Proto je navrženo, že se nebude násobit všemi koeficienty ekologických vah, ale pouze nejvyšším.

Pro stavby pro výrobu, případně skladování související s touto výrobou, umisťované na plochách výroby a skladování určených k tomuto účelu územním plánem schváleným do 31. 12. 2010, se nepoužijí ekologické váhy vlivu z důvodu umožnění za přijatelných podmínek využití těch průmyslových zón, které již byly orgány státní správy do uvedeného data odsouhlaseny. Při projednávání územních plánů a hodnocení vlivů na životní prostředí riziko negativního ovlivnění nebylo prokázáno. V některých případech byly již do přípravy těchto průmyslových zón vloženy finanční prostředky. S ohledem na vyhlášená chráněná území (faktory životního prostředí negativně ovlivněné odnětím, kterému je přiřazen koeficient ekologické váhy vlivu), vycházejí po novele zákona č. 334/1992 Sb., provedené zákonem č. 402/2010 Sb., odvody často velmi vysoké, investory neakceptovatelné.

Stejně tak nebude uplatněna ekologická váha vlivu u staveb pro výrobu, popřípadě skladování související s touto výrobou, umísťované na plochách určených podle zákona o investičních pobídkách. Tyto schvaluje na návrh Ministerstva průmyslu a obchodu vláda, materiál je předmětem meziresortního připomínkového řízení a Ministerstvo životního prostředí uplatňuje připomínky i z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu.

K bodům63 a 64

Legislativně technická úprava.

K bodu 65

Legislativně technická úprava.Dále koeficient u třídy ochrany IV a V se zvyšuje z 2 na 3, neboť koeficient 2 je nedostatečný, neboť nezohledňuje ani míru inflace od roku 1992.

K bodu 66 a 67

Legislativně technická úprava.

K bodu 68

Dále se doplňuje v bodu 7 text o odnímání pro těžební účely – tento je do ustanovení převzat z prováděcí vyhlášky k zákonu (vyhláška č. 13/1994 Sb.), neboť správně náleží do zákona.

K bodu 69

Legislativně technická úprava. Zrušení bodu 1 mělo být provedeno již předchozí novelizací zvyšující odvody, neboť pro výpočet odvodů již údaje o klimatických regionech nejsou třeba. Zrušení bodu 3 souvisí s úpravou zrušení možnosti snížení základní sazby odvodů.

K bodu 70

Upravuje se terminologie – dává se do souladu se stávajícím zněním lázeňského zákona.

K Čl. II

K bodu l

Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava bude mít dopad v řízeních probíhajících podle tohoto zákona, jsou nezbytná přechodná ustanovení. Stanovuje se obvyklý režim, tj. řízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem účinnosti navrhovaného zákona se dokončí podle dosavadního znění zákona – s určitými výjimkami obsaženými v následujících bodech.

K bodům 2 a 3

Nově založená právní úprava pěstování dřevin v režimu „plantáž dřevin“, resp. nové povinnosti vlastníků pozemků (včetně jiných osob oprávněných pozemek užívat) využívaných v charakteristice druhu pozemku „plantáž dřevin“ se bude vztahovat i na plantáže dřevin založené přede dnem účinnosti tohoto zákona. Toto přechodné ustanovení řeší otázky tak, aby aplikace nové právní úpravy byla možná a u pozemků třídy ochrany I a IInebyly tvrdé ekonomické dopady.

K bodu 4

Zásady ochrany zemědělského půdního fondu stanovené v § 4 se uplatňují obecně, tj, jak při postupu podle § 5, tj. v procesu územního plánování, tak při rozhodování podle § 9, tj. při odnímání zemědělské půdy pro konkrétní záměr. Rozhodování by mělo být ohledně jedné lokality v různých procesech konzistentní. Navržené přechodné ustanovení toto zajišťuje právě pro ty případy, kdy o lokalitě by bylo rozhodováno podle § 5 za účinnosti jiného znění, než je znění zákona v době rozhodování podle § 9.

K bodu 5

Zde se navrhuje, aby omezení platnosti platilo až na souhlasy s odnětím vydané po nabytí účinnosti právní úpravy, která to zakládá. Tímto přechodným ustanovením se má zamezit nejasnostem v otázce, zda se omezení platnosti vztahuje i na souhlasy vydané přede dnem účinnosti navrhovaného zákona.

K bodu 6

V souvislosti se změnou ustanovení o výjimkách z platby odvodů (snaha výjimky minimalizovat) může dojít k situaci, že vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro záměr, který podle dosavadní právní úpravy nebyl zpoplatněn, podle navrhované právní úpravy již není předmětem výjimky. V tomto případě se pro předejití tvrdosti právní úpravy navrhuje, aby se vycházelo z právní situace, kdy byl udělen souhlas s odnětím.

K bodu 7

Ustanovení reaguje na posun okamžiku rozhodného pro stanovení odvodů – ode dne realizace, kdy ve většině případů bude správnímu úřadu známa na základě splnění povinnosti investora oznámit zahájení počátku realizace. Proto je třeba řešit i záměry, které byly započaty, přičemž řízení o odvodech nebylo ještě zahájeno.

K bodu 8

Pro jasnost se stanovuje, že ustanovení § 11a odst. 3 se použije na záměry, pro které byl vydán souhlas podle zákona, který upravuje možnost „doplacení“ odvodů za záměr odvodům podléhající.

K bodu 9

Vzhledem k tomu, že výjimka je dána na plochu, která vzniká v nějakém procesu (čase), přechodné ustanovení je zde pro jasnost, aby nevznikly výkladové problémy, na které plochy se výjimka vztahuje.

K bodu 10

Vzhledem k úpravě sankcí za porušení povinností daných zákonem, je třeba řešit i případná řízení sankční zahájená přede dnem účinnosti novely. Správní delikt bude posuzován podle právní úpravy příznivější.

K bodům 11 až 13

V souvislosti se zrušením pověřených úřadů jakožto orgánu ochrany zemědělského půdního fondu je třeba řešit dokončení řízení zahájených pověřenými obecními úřady (včetně výkonu těchto rozhodnutí). Zde se navrhuje dokončení obecním úřadem obce s rozšířenou působností s tím, že se lhůta pro rozhodnutí prodlužuje o 30 dní.

K bodu 14

V souvislosti s přechodem agendy pověřeného úřadu na obecní úřad obce s rozšířenou působností je třeba stanovit povinnost provést spisovou rozluku.

ČÁST DRUHÁ

K Čl. III

Novelou zákona č. 334/1992 Sb., provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., byl změněn poměr výnosu z odvodů za odnětí zemědělské půdy mezi příjemce a zároveň byl stanoven nový příjemce. Tato změna však nebyla důsledně provedena, neboť v zákoně o Státním fondu životního prostředí České republiky zůstalo staré určení. Tato novelizace dává znění obou zákonů do souladu.

ČÁST TŘETÍ

K Čl. IV

Účinnost je navržena k 1. lednu 2015.

Pevný časový limit je nutný vzhledem ke změnám kompetencí správních úřadů a zajištění financování. Odložená účinnost se navrhuje ohledně povinnosti vlastníků, nájemců, případně jiných osob oprávněných užívat pozemek v souladu s charakteristikou druhu pozemku. Vzhledem k tomu, že náprava případného nesouladu zabere určitý čas, přičemž porušení povinnosti je pod sankcí, je nutné odloženou účinností povinným tento čas poskytnout. Odložená účinnost se navrhuje i u evidence, kde je třeba připravit elektronický systém pro přijímání dat.

V Praze dne 8. října 2014

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r.

předseda vlády

Mgr. Richard Brabec, v. r.

ministr životního prostředí