zákon č. 412/2005 Sb.

K § 1

V tomto ustanovení se vymezuje základní rozsah právní úpravy.

K § 2

Ustanovení vymezuje základní pojmy užívané v zákoně. Oproti stávající právní úpravě definuje některé nové pojmy (např. původce utajované informace, neoprávněná osoba, bezpečnostní provozní mód). U nových pojmů bylo přihlédnuto k obsahu právní úpravy dané problematiky v Evropské unii a Organizaci Severoatlantické smlouvy, pokud tyto pojmy definuje.

K § 3

Ustanovení vymezuje újmu a nevýhodnost pro zájmy České republiky, a to s ohledem na nutné rozlišení intenzity újmy a způsobených následků. Vymezení újmy je (vedle uvedení v seznamu utajovaných informací) základním předpokladem pro klasifikaci utajované informace do příslušného stupně utajení, při kterém je nutno zohlednit intenzitu újmy, která by mohla vzniknout zájmům České republiky, jestliže je s utajovanou informací nakládáno v rozporu se zákonem.

K § 4

Ustanovení vymezuje jednotlivé stupně utajení v závislosti na intenzitě újmy, která by mohla vzniknout při neoprávněném nakládání s  utajovanou informací. Podle intenzity újmy se utajované informace klasifikují do čtyř stupňů utajení. Klasifikaci bude provádět původce této utajované informace. Uvedené členění je v souladu s členěním utajovaných informací užívaným ve státech Evropské unie i Organizace Severoatlantické smlouvy.

K § 5

Vymezují se jednotlivé druhy ochrany utajovaných informací a způsoby, jakými je ochrana zajišťována. Jednotlivé druhy se budou při realizaci vzájemně prolínat a doplňovat, vznikne tak ucelený systém opatření, resp. činností, jejichž realizací a dodržováním by mělo dojít k zajištění maximální míry ochrany utajovaných informací v souladu s mezinárodními závazky České republiky.

K § 6 a 7

Stanoví se podmínky, kdy lze fyzické osobě umožnit přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené, to znamená, kdy se fyzická osoba může s touto utajovanou informací seznámit nebo jí má být utajovaná informace poskytnuta v souladu se zásadou „potřebuje znát“. Ověřování splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené náleží odpovědné osobě příslušné fyzické osoby nebo osobě jí určené a v případě, že osoba statutární orgán nemá, tak Úřadu. Ověřování podmínek u odpovědné osoby bude provádět rovněž Úřad. Stanoví se nezbytné doklady, které musí fyzická osoba předložit a poskytnout, aby mohlo být ověřeno splnění uvedených podmínek. Dále je stanoveno jakým způsobem se ověřování provádí.

Dosavadní institut určení je nahrazen institutem poučení, neboť rozsah možnosti mít přístup k utajované informaci není vhodné vymezovat písemným určením, tento rozsah je dán principem „potřebuje znát“. V této souvislosti se též zavádí institut oznámení, které se vydává fyzické osobě, která se bude seznamovat s utajovanými informacemi tohoto stupně utajení. Cílem je opět dosáhnout souladu s institutem užívaným ve státech Evropské unie i Organizace Severoatlantické smlouvy.

K § 8

Ustanovení definuje pro potřeby zákona bezúhonnost, která se vztahuje jak k úmyslným trestným činům, tak k trestným  činům spáchaným z nedbalosti v oblasti ochrany utajovaných informací. Pokud došlo k zahlazení trestného činu, je podmínka bezúhonnosti splněna.

K § 9

Poučení osoby provede statutární orgán fyzické osoby a není-li jej, ten kdo fyzické osobě přístup k utajované informaci umožní. Toto poučení je další podmínkou přístupu k utajované informaci. Zároveň se stanoví povinnost odpovědné osoby kdykoliv ověřovat splnění podmínek, nejdéle však jednou za tři roky, kdy musí dotyčná osoba předložit prohlášení fyzické osoby o způsobilosti k právním úkonům a aktuální výpis z evidence Rejstříku trestů.Dobu tří let považuje předkladatel za přiměřenou pro ochranu utajovaných informací a zároveň nezatěžující nadbytečnými úkony fyzickou osobu, která má mít přístup k utajované informaci. Zároveň stanoví důvody zániku platnosti oznámení podle § 6.

Ustanovení dále řeší postup statutárního orgánu a fyzické osoby v případě, kdy fyzická osoba přestala splňovat podmínky pro vydání oznámení.

K § 10

Úprava stanoví povinnosti pro fyzickou osobu, která je držitelem oznámení, stanoví výčet dokladů, které je fyzická osoba povinna předložit k ověření splnění podmínek a stanoví povinnost této fyzické osobě v určené lhůtě hlásit změny.

K § 11

Ustanovení stanoví základní zásadu „potřebu znát“ pro přístup k utajované informaci stupně utajení Důvěrné, Tajné a Přísně tajné. Tato zásada je realizována tím, že fyzické osobě se umožní přístup k utajované informaci, kterou potřebuje k výkonu své funkce, pracovní nebo jiné činnosti. Další podmínkou přístupu je platné osvědčení na takový stupeň utajení, který odpovídá minimálně stupni utajení informace, ke které bude mít fyzická osoba přístup a její poučení pro tento stupeň utajení. Poučení provádí odpovědná osoba, není-li jí pak ten, kdo přístup umožní.

K § 12

Ustanovení stanoví podmínky pro vydání osvědčení, kdy kromě podmínek pro přístup k utajovaným informacím stupně utajení Vyhrazené musí být navíc splněna podmínka státního občanství ČR, členského státu Evropské unie nebo členského státu Organizace Severoatlantické smlouvy, podmínka osobnostní způsobilosti a bezpečnostní spolehlivosti.

K § 13

Z hlediska ochrany utajovaných informací je nezbytné, aby osoba, která má mít přístup k utajovaným informacím, splňovala určité osobnostní předpoklady. V ustanovení se vymezují potíže psychické povahy, které mohou negativně ovlivnit úsudek nebo chování osoby. Cílem posuzování osobnostní způsobilosti je zjistit, zda u osoby neexistují poruchy v chování nebo jiné obtíže psychického charakteru, které by mohly mít vliv na její schopnost odpovídajícím způsobem zajistit ochranu utajovaných informací.

Osobnostní způsobilost se bude hodnotit na základě prohlášení k osobnostní způsobilosti a v případech stanovených zákonem bude zjišťována znaleckým posudkem o osobnostní způsobilosti. Znalecký posudek je obligatorně vyžadován pouze v případě řízení o vydání osvědčení pro stupeň utajení Přísně tajné s ohledem za závažnost újmy, která by mohla při nedodržení ochrany utajované informace tohoto druhu vzniknout. Zároveň se zde stanovuje výjimka pro zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra, kde toto ověřování bude probíhat na jejich specializovaných pracovištích.

K § 14

Ustanovení vymezuje pojem bezpečnostní spolehlivosti a stanoví výčet tzv. bezpečnostních rizik, při jejichž výskytu nebude osoba považována bezpečnostně spolehlivou.

V odstavci 2 je uveden taxativní výčet obligatorních rizik, při jejichž zjištění podmínka bezpečnostní spolehlivosti splněna není.

V odstavci 3 je uveden taxativní výčet fakultativních rizik, která umožňují při jejich posuzování uvážení správního orgánu. Při posuzování těchto rizik se bude správní orgán zabývat hodnocením řady okolností, při výskytu tohoto rizika v závislosti na individuálních poměrech, jako je např. četnost výskytu rizika, dobou, která od výskytu případného rizika uplynula, chováním osoby apod. Rizikem nemusí být pouze úmyslná činnost proti státním zájmům, ale i nevědomé konání, které je způsobilé přivodit újmu zájmům České republiky, např. trvalé soužití s osobami, které takovouto činnost úmyslně vykonávají. Rizika se budou zjišťovat zpětně s ohledem na požadovaný stupeň utajení uvedený v žádosti fyzické osoby o vydání osvědčení.

V odstavci 4 se v závislosti na stupni utajení na nějž je žádost o vydání osvědčení fyzické osoby podána a charakteru bezpečnostního rizika stanoví období po, které se bezpečnostní rizika zpětně zjišťují.

Současně se upravuje případ, kdy se k riziku užívání jiné identity totožnosti nepřihlédne.

K § 15

Obdobně jako u fyzických osob, tak i zde jsou stanoveny podmínky, za kterých může mít podnikatel přístup k utajované informaci. I u podnikatele musí být uplatňována zásada „potřebuje znát“; další nezbytnou podmínkou je rovněž platné osvědčení podnikatele.

Výkonem činnosti podnikatele pro přístup k utajovaným informacím je myšlena obchodní činnost či závazek vyplývající z obchodního zákoníku, živnostenského zákona popřípadě jiných zákonů či mezinárodních smluv, na základě které je zřejmé, že podnikatel pro splnění svých obchodních či jiných závazků vyplývajících ze smluvního vztahu, se bude muset bezpodmínečně seznamovat s utajovanými informacemi.

K § 16

Osvědčení lze vydat pouze podnikateli, který splňuje stanovené podmínky. Podmínky se vztahují k  ekonomické situaci podnikatele, k jeho bezpečnostní spolehlivosti a schopnosti zabezpečit ochranu utajovaných informací.

Návrhem se zavádí název „Osvědčení podnikatele“ (dříve potvrzení), tzn. doklad o provedení bezpečnostního řízení u podnikatele. Cílem je sjednocení terminologie používané v zákoně.

V podmínkách pro vydání osvědčení podnikatele je oproti stávajícímu zákonu doplněna podmínka přístupu k utajovaným informacím osob oprávněných za podnikatele jednat a prokuristů.

K § 17

V těchto ustanoveních se konkretizují jednotlivé podmínky pro ekonomickou stabilitu podnikatele.

Podmínka ekonomické stability je vázána na schopnost podnikatele plnit závazky ve vztahu k právnickým či fyzickým osobám, včetně státu a též na neexistenci stavu svědčícím o jeho ekonomické nestabilitě, jako je konkurs, likvidace, nuceného vyrovnání apod. Obecně lze říci, že jde jednak o otázky jednoznačné finanční a ekonomické nestability podnikatele a pak o latentní ukazatele, které mohou vést k tomu, že podnikatel nebude dlouhodobě plnit a poskytovat záruky odpovědného zabezpečení utajovaných informací, ke kterým bude mít přístup.

K § 18

Bezpečnostní spolehlivost u podnikatele a jeho bezpečnostní rizika jsou zde - oproti současné právní úpravě - přesněji specifikována. Rizika podle platného zákona o ochraně utajovaných skutečností byla velice obecného charakteru a nevystihovala současný reálný stav z  bezpečnostních hledisek. Proto se navrhovatel snaží tato bezpečnostní rizika vyspecifikovat a rozdělit do skupiny obligatorních a fakultativních rizik. Z bezpečnostního pohledu státu není vždy možné jednoznačně definovat okolnosti, které jsou negativní. Je ale třeba, aby byla možnost prověřit a zhodnotit i dílčí informace, signalizující možnost výskytu rizika. Na tomto procesu pak participují zákonem vymezené orgány státu.

V odstavci 2 jsou uvedena taková rizika, při jejichž zjištění podmínka bezpečnostní spolehlivosti splněna není.

V odstavci 3 jsou uvedena rizika, která umožňují při jejich posuzování uvážení správního orgánu. Při posuzování těchto rizik se bude správní orgán zabývat hodnocením řady okolností v závislosti na stanovených rizicích, jako např. dobou, která od výskytu případného rizika uplynula.

K § 19

Upřesňuje se podmínka zabezpečit ochranu utajovaných informací. Podnikatel musí být schopen zajistit ochranu ve všech druzích bezpečnosti stanovených v § 5.

K § 20

Ustanovení vymezuje formy přístupu podnikatele k utajované informaci. Utajovaná informace se může u podnikatele vyskytnout v materiální podobě, a to jestliže u něj přímo vzniká nebo je mu poskytnuta. Podnikatel však prostřednictvím svých zaměstnanců, v souvislosti s výkonem jejich pracovní nebo jiné činnosti pro podnikatele, může mít k utajované informaci přístup, aniž je mu poskytnuta na nějakém nosiči. V tomto případě se jedná o přístup podnikatele k utajované informaci v nemateriální podobě. Toto má vazbu na rozsah ověřování podmínek pro vydání osvědčení podnikatele, kdy v případě pod písmenem b) není podnikatel povinen zajistit například fyzickou bezpečnost, neboť v prostorách, které užívá k výkonu své podnikatelské činnosti, nebude takováto utajovaná informace ukládána. Uvedené se odrazí i na samotném osvědčení podnikatele.

K § 21 až 23

Administrativní bezpečnost je stěžejní bezpečností, jejímž prostřednictvím je zajišťována ochrana utajované informace. Především je zde řešeno vyznačování údajů na utajované informaci a evidence utajované informace. Jednou ze základních a zcela nezbytných zásad je, že každá utajovaná písemnost musí být zaevidována v příslušné administrativní pomůcce, kterou je např. jednací protokol. Na každé utajované informaci, resp. na jejím nosiči, musí být vyznačen příslušný stupeň utajení. Nebude-li možné takto učinit, bude se příslušný stupeň utajení deklarovat jiným způsobem. Na nosiči utajované informace bude možné vyznačit i dobu, po kterou se bude informace utajovat. Tento princip by měl přispět k omezení utajování v případech, kdy důvod utajení již pominul. Ustanovení upravuje i odpovědnost Úřadu v případě, kdy zanikne původce utajované informace.

Příslušným stupněm utajení se bude rovněž označovat utajovaná informace cizí moci poskytnutá České republice nebo utajovaná informace cizí moci, k jejíž ochraně se Česká republika zavázala. Takto se nebudou označovat všechny strany, ale pouze první strana, kde se vyznačí český ekvivalent příslušného stupně utajení. Povinnost tohoto označení má ten, kdo takovou utajovanou informaci zaeviduje v České republice jako první. Podrobnosti tohoto označování stanoví prováděcí předpis. Převodníky stupňů utajení jsou obsaženy v jednotlivých mezinárodních smlouvách, týkajících se oblasti ochrany utajovaných informací.

Ve zvláštních případech se bude na utajované informaci, resp. jejím nosiči vyznačovat, vedle stupně utajení i doplňující označení. Půjde o zvláštní režim nakládání s utajovanou informací. Půjde např. o utajované informace charakteru „KRYPTO“, „ATOMAL“ apod.

Ustanovení dále vymezuje případy, kdy může dojít ke změně nebo zrušení stupně utajení a stanovuje podmínky, za kterých k tomuto může dojít.

Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti zabezpečení administrativní bezpečnosti včetně podrobností, týkajících se vyznačování stupňů utajení.

K § 24

Dalším významným druhem zajištění ochrany utajovaných informací je fyzická bezpečnost. Definují se základní pojmy používané v této bezpečnosti a stanovují se základní bezpečnostní opatření při projednávání, zpracování a ukládání utajované informace.

K § 25

Podle nejvyššího stupně utajení ukládaných utajovaných informací se stanoví kategorie zabezpečených oblastí. Zabezpečené oblasti se zde dále podle možnosti seznámení s utajovanou informací člení do tříd.

K § 26

Ustanovení upravuje projednávání utajovaných informací, stanoví povinnosti odpovědné osobě při realizaci bezpečnostních opatření v této oblasti, aby při jednáních nedocházelo k ohrožení nebo k úniku utajovaných informací.

K § 27

Ustanovení obsahuje výčet opatření fyzické bezpečnosti, jejichž prostřednictvím je realizováno zabezpečení ochrany utajované informace.

K § 28 až 31

Ustanovení stanoví způsob realizace opatření fyzické bezpečnosti, stanoví způsob provádění ostrahy, definuje režimová opatření a vyjmenovává technické prostředky, které se při provádění fyzické bezpečnosti zpravidla používají. Zajištění fyzické bezpečnosti spočívá v kombinaci těchto opatření, např. ostrahou se tak rozumí nejen fyzická přítomnost osob v místě střežení, ale též kombinace dalších opatření fyzické bezpečnosti užitých pro tento účel. Přítomnost zákonem stanoveného počtu osob přímo ve střeženém objektu není podmínkou. Podrobnosti realizace opatření fyzické bezpečnosti stanoví prováděcí předpis. Stanovuje se povinnost kontroly aktuálního stavu fyzické bezpečnosti.

Rozsah použití těchto opatření fyzické bezpečnosti závisí na vyhodnocení všech rizik, která by mohla vést k ohrožení utajovaných informací a jejich bodové hodnotě. Tento princip by měl umožnit použití jednotlivých bezpečnostních opatření podle místních podmínek, technického vybavení apod., což povede k účelnému vynakládání finančních prostředků při zabezpečování ochrany utajovaných informací.

Odstavec 3 stanoví povinnost odpovědné osoby zpracovat projekt fyzické bezpečnosti, v případě podnikatele je projekt fyzické bezpečnosti součástí bezpečnostní dokumentace podnikatele (§ 98 ).

K § 32

Projekt fyzické bezpečnosti obsahuje způsob realizace opatření fyzické bezpečnosti. Projekt fyzické bezpečnosti je popis a stanovení pravidel fyzické bezpečnosti. Za zpracování tohoto projektu odpovídá odpovědná osoba.

K § 33

Ustanovení odkazuje na prováděcí předpis upravující podrobnosti realizace opatření fyzické bezpečnosti.

K § 34

Definuje se pojem informačního systému pro účely tohoto zákona. Stanovuje se povinnost certifikace informačního systému nakládajícího s utajovanými informacemi a zároveň je vyžadováno písemné schválení provozu informačního systému statutárním orgánem. Dále se ukládají další povinnosti statutárnímu orgánu a vymezuje se problematika upravená prováděcím předpisem.

K § 35

Definuje se pojem komunikačního systému pro účely tohoto zákona. Stanovuje se povinnost provozování komunikačního systému na základě schváleného projektu bezpečnosti komunikačního systému. Další podrobnosti stanovuje prováděcí předpis.

K § 36

Toto ustanovení obsahuje nově upravenou problematiku ochrany utajovaných informací v kopírovacím zařízení, zobrazovacím zařízení nebo psacím stroji s pamětí a vymezuje, kdy je statutární orgán povinen zpracovat bezpečnostní provozní směrnici kopírovacího zařízení, zobrazovacího zařízení nebo psacího stroje s pamětí a co je obsahem této směrnice.

K § 37

Kryptografická ochrana utajovaných informací je specifickým druhem zajištění této ochrany. Při její realizaci jsou využívány zcela specifické prostředky, materiály, metody a postupy.

Definují se pojmy používané v této oblasti. Stanovuje se povinnost certifikace kryptografického prostředku a pracoviště. Stanovuje se povinnost vedení evidencí v oblasti kryptografické ochrany.

K § 38

Stanovují se činnosti spadající do oblasti kryptografické ochrany a podmínky pro jejich výkon. Na osoby, které je budou realizovat jsou kladeny požadavky nejen z oblasti personální bezpečnosti, ale i zvláštní požadavky z oblasti odborné.

K § 39

Stanoví se podmínky pro výkon kryptografické ochrany. Kromě obecných podmínek pro přístup k utajovaným informacím je další podmínkou pro výkon této činnosti i zvláštní odborná způsobilost. Tato se bude prokazovat osvědčením o zvláštní odborné způsobilosti, které bude vydáváno na základě úspěšně vykonané zkoušky. Vykonání zkoušky o zvláštní odborné způsobilosti bude zajišťovat Úřad nebo jím pověřený orgán státu. Půjde zejména o pracoviště Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany, kde jsou již tato pracoviště vybavena příslušným technickým zázemím.

Cílem těchto opatření je dosáhnout stavu, aby příslušné osoby, které budou plnit řadu důležitých úkolů v oblasti kryptografické ochrany utajovaných informací měly patřičné znalosti a dovednosti, což by mělo přispět ke zvýšení celkové kvality provádění ochrany utajovaných informací.

K § 40

Stanovují se podmínky pro výkon provozní obsluhy kryptografického prostředku.

K § 41

Stanovuje se základní podmínka pro manipulaci s kryptografickým materiálem.

K § 42

Ustanovení obsahuje požadavky pro přepravu kryptografického materiálu.

Vývoz kryptografického prostředku do zahraničí je podmíněn povolením Úřadu.

K § 43

Definuje se pojem kompromitace kryptografického materiálu a povinnost statutárního orgánu v případě jejího zjištění.

K § 44

Ustanovení odkazuje na prováděcí předpis upravující podrobnosti realizace kryptografické ochrany.

K § 45

Definuje se pojem kompromitujícího elektromagnetického vyzařování, povinnosti vyplývající z ochrany před únikem utajovaných informací kompromitujícím elektromagnetickým vyzařováním. Dále jsou vyjmenovány úkoly Úřadu v této oblasti a podmínky pro pověřování orgánu státu nebo podnikatele k provádění dílčích činností v této oblasti. Je též upraveno specifické postavení zpravodajských služeb v této oblasti.

K § 46 až 51

Ustanovení vymezuje obsah pojmu certifikace a podmínky za nichž je vydán certifikát. Certifikace se týká oblasti technických prostředků, informačních systémů, kryptografických prostředků, kryptografických pracovišť a stínících komor, jejím cílem je zjistit a ověřit způsobilost jmenovaných prvků pro použití při ochraně utajovaných informací. Z důvodů kapacitních, finančních i prostorových možností Úřadu bude možné provedením dílčích měření, úkonů apod. pověřit i jiné subjekty na základě smlouvy o zajištění činnosti. Stanoví se postup Úřadu v případě nevydání certifikátu a specifické postavení zpravodajských služeb v procesu certifikace.

Stanovuje se, kdo může žádat Úřad o certifikaci a jaké jsou náležitosti žádosti u jednotlivých druhů Úřadem prováděné certifikace. U všech druhů certifikace se dále upravuje platnost a obsah jejich certifikátů.

K § 52

Ustanovení upravuje smlouvu o zajištění činnosti uzavíranou mezi Úřadem a pověřeným subjektem k provádění dílčích činností pro účely jednotlivých druhů certifikace. Vymezuje se, za jakých podmínek je možno takovouto smlouvu uzavřít a nezbytné náležitosti této smlouvy.

K § 53

Stanoví se rozsah a obsah prováděcích předpisů ve vztahu k certifikaci.

K § 54

Osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele jsou označeny jako veřejné listiny a proto se stanovuje jejich obsah.

K § 55

Stanovení doby platnosti osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele je závislé na stupni utajení. Při stanovení doby platnosti osvědčení bylo přihlédnuto k právní úpravě dané problematiky v Evropské unii a Organizaci Severoatlantické smlouvy.

K § 56

Uvádějí se důvody skončení platnosti osvědčení a povinnosti fyzických osob a podnikatelů v případech, kdy dojde ke skončení platnosti. Rigidní úprava zániku platnosti osvědčení u příslušníků a zaměstnanců zpravodajských služeb slouží k ochraně identity těchto osob po ukončení služebního či pracovního poměru. Zákon zde dále stanoví, jakým způsobem v uvedených situacích zajistit ochranu utajovaných informací.

Návrh zániku platnosti osvědčení u podnikatele je oproti současnému znění zákona č. 148/1998 Sb. rozšířen a upřesněn o situace, které se v průběhu praxe ukázaly jako nezbytně nutné do nového návrhu zákona implementovat. Dále se upřesňuje postup podnikatele při zániku platnosti osvědčení a následné manipulaci s utajovanými informacemi.

K § 57

Bude-li se fyzická osoba nebo podnikatel, který splňuje podmínky pro přístup k utajovaným informacím České republiky seznamovat s utajovanými informacemi cizí moci, musí mu být Úřadem vydáno osvědčení pro cizí moc. Osvědčení pro cizí moc bude opravňovat nejméně pro přístup k takovému stupni utajení, na jaký je vystaveno osvědčení, včetně vyznačení formy přístupu podnikatele k utajované informaci.

K § 58

Odstavce 1 a 2 upravují okruh osob, které vzhledem k jejich specifickému postavení mají přístup k utajované informaci bez platného osvědčení a poučení, a zároveň se stanoví postup pro jejich přístup k utajované informaci. Mají-li se ovšem tyto osoby seznamovat s utajovanými informacemi cizí moci, musí se podrobit bezpečnostnímu řízení podle navrhovaného zákona, to neplatí pro prezidenta republiky, předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, předsedu vlády, ministra zahraničních věcí a soudce (§ 58 odst. 11). To vše samozřejmě při dodržení principu „potřebuje znát“.

Odstavce 4 až 7 obsahují specifický postup umožnění přístupu k utajované informaci poslancům - členům kontrolních orgánů. Úprava mimořádného přístupu těchto poslanců obsažená v odstavcích 5 až 7 řeší situaci, kdy by mohlo dojít ke ztížení činnosti kontrolního orgánů v důsledku skutečnosti, že nový poslanec není držitelem platného osvědčení fyzické osoby.

V zájmu zajištění ústavního práva na obhajobu a právní pomoc se vymezuje způsob přístupu osob, které v trestním, občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním nemusejí být držiteli platného osvědčení fyzické osoby (odstavec 9). Současně se stanoví, kdo provede poučení těchto osob. Poučení se nebude vyžadovat u osob, které jsou držiteli tohoto osvědčení. Další podrobnosti tohoto postupu jsou realizovány novelizací trestního řádu a občanského soudního řádu v tzv. doprovodném zákoně.

K § 59

V praxi se mohou vyskytnout případy, kdy bude nutné umožnit přístup fyzické osobě nebo podnikateli k utajovaným informacím o jeden stupeň utajení vyšším, než na který jim bylo vydáno osvědčení. Mohou to být případy, kdy podnikatel bude zajišťovat eliminaci hrozby státnímu zájmu nebo eliminaci hrozícího nebezpečí obecnému zájmu a pro eliminaci těchto hrozeb je nezbytné bezodkladně seznámit podnikatele s  utajovanou informací vyššího stupně utajení. Jsou stanoveny podmínky takového přístupu. Princip je plně v souladu s bezpečnostními standardy Organizace Severoatlantické smlouvy. Je upraven postup jak Úřadu, tak statutárního orgánu v případě požadavku o tento způsob přístupu. Předpisy Evropské unie takovýto přístup neumožňují (odstavec 7).

K § 60

Stanoví se situace a podmínky, za kterých lze umožnit přístup k utajovaným informacím fyzické osobě nebo podnikateli, kteří dosud nemají vydané osvědčení. Tento způsob přístupu je zcela výjimečný, realizace tohoto přístupu se předpokládá pouze na základě zákonem stanovených důvodů. Uvedený princip je v souladu s bezpečnostními standardy Organizace Severoatlantické smlouvy. V legislativě EU není princip přístupu k utajovaným informacím v mimořádných situacích bez předchozího provedení bezpečnostní prověrky z obecného hlediska nijak upraven, ustanovení Části I - bod 19 Bezpečnostní směrnice Rady EU pouze ukládá vypracovat předem plány na ochranu utajovaných informací v mimořádných situacích na lokální i národní úrovni. Z tohoto důvodu není umožněn tento mimořádný přístup k utajovaným informacím EU.

K § 61

Jednorázový přístup ani přístup podle § 60 nelze umožnit k utajované informaci stupně utajení Přísně tajné a k utajované informaci, na níž se vztahuje zvláštní režim nakládání.

K § 62

Uzavřené mezinárodní smlouvy garantují, že úroveň „bezpečnostního prověřování“ je ve smluvních stranách shodná nebo obdobná, a proto bude Úřad za splnění stanovených podmínek uznávat bezpečnostní oprávnění vydané úřadem cizí moci, který má v působnosti ochranu utajovaných informací.

K § 63 a 64

Vymezuje se postup zprošťování povinnosti mlčenlivosti u jednotlivých okruhů osob a současně se stanoví podmínky takovéhoto zproštění. Posiluje se úloha vedoucího orgánu státu, do jehož působnosti utajovaná informace náleží, který rozhoduje, resp. vyjadřuje se k možnosti zproštění povinnosti mlčenlivosti. U prezidenta republiky se zproštění povinnosti mlčenlivosti nevyžaduje a rozhodování o tomto se ponechává na jeho vůli. V případech, kdy by mohlo dojít k ohrožení, zejména bezpečnostních zájmů republiky, lze zproštění povinnosti mlčenlivosti odepřít. Prováděcí předpis upraví náležitosti vzorů osvědčení a dalších dokumentů.

K § 65

Ustanovení ukládá povinnosti při ochraně utajovaných informací bez ohledu na to, zda je osoba držitelem platného osvědčení fyzické osoby nebo nikoliv. Jedná se o základní, obecné povinnosti každého občana. Jedná se o povinnosti, jejichž uložení a plnění je nezbytné pro zajištění celého systému ochrany utajovaných informací. Tato ustanovení mají rovněž značný preventivní význam. Aby byla zajištěna komplexní ochrana utajovaných informací, zákon ukládá některé povinnosti i ostatním fyzickým osobám. Jedná se například o povinnost dodržovat pokyny, příkazy nebo zákazy vydané orgánem státu nebo podnikatelem a to v souladu se zákonem, povinnost odevzdat nalezenou utajovanou informaci a povinnost zachovávat mlčenlivost.

K § 66

Ustanovení obsahuje výčet povinností držitelů osvědčení a osob, které mají přístup k utajovaným informacím.

K § 67 až 69

Ustanovení obsahují některé povinnosti zde uvedených subjektů, jejichž plnění je podmínkou zajištění efektivní ochrany utajovaných informací.

K § 70

Ustanovení upravuje postup vyplývající z podání přihlášky vynálezu,užitného vzoru nebo topografie polovodičového výrobku u Úřadu průmyslového vlastnictví, obsahuje-li předmět této přihlášky utajovanou informaci.

K § 71

V zájmu zajištění funkčnosti systému ochrany utajovaných informací se ukládá povinnost jmenovat bezpečnostního ředitele. Smyslem přímé podřízenosti bezpečnostního ředitele odpovědné osobě je zajištění přímé, nezprostředkované vzájemné vazby. Toto postavení je nezbytné s ohledem na odpovědnost odpovědné osoby za oblast ochrany utajovaných informací. Bezpečnostní ředitel je osobou, na níž odpovědná osoba může část svých pravomocí při zajišťování ochrany utajovaných informací přenášet. Právní úprava této oblasti je oproti dosavadnímu znění částečně pozměněna a doplněna o jednoznačné funkční vymezení bezpečnostního ředitele u podnikatele a je dále uvedeno, že funkci bezpečnostního ředitele nelze vykonávat u více podnikatelů souběžně. Zde se navrhovatel snaží o snížení rizika nedostatečného výkonu funkce bezpečnostního ředitele, možného střetu zájmů a rizika zneužití utajované informace cestou funkce bezpečnostního ředitele. Navržená úprava zároveň nevylučuje, aby funkce bezpečnostního ředitele byla funkcí kumulovanou, neboť striktním požadavkem na zřízení samostatné funkce bezpečnostního ředitele by mohlo dojít k přílišné tvrdosti vůči drobným podnikatelům s malým počtem zaměstnanců. Rovněž je zde zdůrazněna nutnost splnění podmínek pro přístup k utajované informaci pro výkon funkce bezpečnostního ředitele.

K § 72

Toto ustanovení je snahou předejít  požadavkům na neodůvodněné a neopodstatněné prověřování osob ve státní správě, a tím ke zbytečnému přetěžování kapacit Úřadu, navrhuje se, aby vláda každoročně schvalovala personální bezpečnostní projekt ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy.

K § 73

Obecně je řešena možnost poskytování utajované informace v mezinárodním styku, přičemž v případě utajované informace stupně utajení Důvěrné a vyššího je třeba povolení Úřadu a v případě utajované informace stupně utajení Vyhrazené na základě souhlasu ústředního správního úřadu, do jehož oblasti věcné působnosti utajovaná informace náleží.

K § 74

Upravuje výjimky z povinnosti vyžadovat souhlas Úřadu nebo ústředního správního úřadu podle předcházejícího paragrafu.

K § 75 a 76

Popisují způsob podávání žádostí o povolení nebo souhlas s poskytnutím utajované informace v mezinárodním styku a způsob projednávání těchto žádostí.

K § 77 a 78

Dochází ke stanovení způsobu poskytování utajované informace stupně utajení Důvěrné a vyššího, poskytované v rámci mezinárodního styku, cestou ústředního registru utajovaných informací, který vede Úřad.

Z důvodu bezproblémové a plynulé výměny utajovaných informací mezi Českou republikou a orgány Evropské unie, případně členskými státy Evropské unie budou některé utajované informace poskytovány prostřednictvím registru vedeného Ministerstvem zahraničí (§ 78).

Takto budou vytvořeny podmínky pro dokonalý přehled o pohybu poskytnutých utajovaných informací.

K § 79

Ustanovení popisuje funkci registrů a ústředního registru. Orgánům státu, právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám podílejícím se na mezinárodní výměně utajovaných informací ukládá povinnost zřídit registr. U zpravodajské služby Úřad neschvaluje zřízení registru.

K § 80

Vymezuje se pojem citlivé činnosti a podmínky, kdy je možné citlivou činnost vykonávat. Osoba, která citlivou činnost bude vykonávat, musí být držitelem platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti. Citlivou činnost může vykonávat i fyzická osoba, která je držitelem osvědčení pro přístup k utajované informaci stupně utajení Důvěrné, Tajné nebo Přísně tajné.

K § 81 až 84

Stanoví se podmínky pro vydání dokladu, jaké dokumenty musí fyzická osoba předložit, aby mohlo být ověřeno splnění uvedených podmínek. Dále je stanoveno, jakým způsobem se ověřování provádí a jednotlivé podmínky jsou specifikovány.

K § 85

Stanoví se doba platnosti dokladu, jeho obsah a důvody zániku jeho platnosti.

K § 86 a 87

Ustanovení vymezují povinnosti právnické osoby, podnikající fyzické osoby, orgánu státu a držitele dokladu. Povinnosti zejména směřují k zajištění toho, aby citlivou činnost vykonávala pouze osoba, která je držitelem platného dokladu.

K § 88

Ustanovení řeší odlišným způsobem výkon citlivé činnosti pro zpravodajské služby, vzhledem ke specifickým činnostem a úkolům zpravodajských služeb. V případě zpravodajských služeb lze zneužít k ohrožení zájmu České republiky většinu činností, které provádějí pro zpravodajské služby třetí osoby, aniž se seznamují s utajovanými informacemi. Nelze je však výslovně popsat tak, jak je tomu ve zvláštních zákonech. S ohledem na působnost zpravodajských služeb a charakter plnění jejich úkolů může být ve svém důsledku zneužito provádění prací pro zpravodajské služby, dodávky zboží, seznámení se s objekty zpravodajské služby, s jejich vybavením apod.

K § 89

Ustanovení specifikuje obecné zásady bezpečnostního řízení, které je principiálně správním řízením sui generis. Ustanovení respektuje zásadu materiální pravdy, zásadu hospodárnosti a efektivnosti řízení. Zákon přebírá zásadní instituty zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Zákon též upravuje jednací jazyk, ve kterém je vedeno řízení, a to vzhledem k absenci obecné procesně právní úpravy jednacího jazyka. Zákon deklaruje i ochranu zdravotně postižených osob, aby ani v jejich případě nemohlo dojít ke krácení jejich procesních práv v souvislosti s jejich zdravotním stavem.

K § 90

Cílem tohoto institutu je dosažení co největší míry objektivity při rozhodování a minimalizace rizik, které s sebou může případná podjatost osoby, podílející se na řízení ze strany Úřadu, přinášet. Dále je cílem tohoto ustanovení posílit odpovědnost osob vykonávajících veřejnou správu a tím docílit její zprůhlednění vůči všem třetím osobám. Jednoznačně upravená možnost vznést námitku podjatosti posiluje právní jistotu občana, který je účastníkem bezpečnostního řízení.

K § 91

Jedná se o taxativní výčet rozhodnutí Úřadu v bezpečnostním řízení; vyčlenění tohoto rozhodovacího procesu z obecné právní úpravy respektuje specifika hmotně právní problematiky a zaručuje, na rozdíl od jiných procesních mechanizmů, které podléhají obecné právní úpravě při rozhodování, co největší možnou míru ochrany projednávané věci, včetně dodržení Listinou základních práv a svobod garantovaných práv účastníků.

K § 92

Ustanovení taxativně vyjmenovává subjekty, které jsou účastníkem bezpečnostního řízení.

K § 93

Bezpečnostní řízení lze zahájit na návrh účastníka řízení, na základě  podnětu Úřadu nebo na základě žádosti příslušného orgánu Rady Evropské unie o vydání osvědčení fyzické osoby - státního občana České republiky, který je zaměstnancem orgánu Evropské unie. Zákon dále řeší způsob podání žádosti.

K § 94 a 97

Ustanovení vymezují náležitosti žádosti fyzické osoby a žádosti podnikatele o vydání osvědčení a jejích příloh. Těmito ustanoveními je přesně vymezen obsah žádosti podávané některým z možných účastníků bezpečnostního řízení a náležitosti podané žádosti včetně příloh. Rovněž se upřesňují podmínky pro provádění tzv. opakovaného bezpečnostního řízení.

K § 98

Vymezení bezpečnostní dokumentace určuje souhrn základních údajů o podnikateli, které musí být správnímu orgánu známé, neboť slouží jako jeden z informačních zdrojů pro orgán rozhodující v bezpečnostním řízení.

K § 99 a 100

Těmito ustanoveními je přesně vymezen obsah žádosti o doklad a její náležitosti včetně příloh.

K § 101

Ustanovení zakotvuje důvody zahájení řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele nebo dokladu a důsledek zjištění, že držitel takovéto veřejné listiny přestal splňovat podmínky pro její vydání.

K § 102

Cílem ustanovení je poskytnutí pomoci účastníkům řízení tak, aby jejich podání mohlo být bez zbytečných odkladů vyřizováno. Postupem podle tohoto ustanovení mají být odstraňovány nedostatky žádosti s tím, že Úřad poučí účastníka, která náležitost chybí a jak lze tento nedostatek odstranit. Byl-li účastník vyzván k odstranění nedostatků, je povinností Úřadu řízení přerušit. Účastník řízení je motivován k aktivní spolupráci se správním orgánem a je informován o tom, jaké nedostatky brání dalšímu postupu při vyřízení jeho žádosti, přičemž je v zásadě v zájmu účastníka vytýkané nedostatky ve spolupráci s Úřadem odstranit.

K § 103

Ustanovení opravňuje Úřad požadovat od účastníka řízení upřesnění údajů, které nebyly Úřadu známy před úkony učiněnými Úřadem tak, aby mohl být zjištěn přesně stav věci; dále zavazuje účastníka řízení k ohlášení změn těchto údajů k témuž cíli. Podle poznatků z praxe se potvrzuje, že změny v údajích uváděných v žádosti, mohou mít významný vliv na rozhodnutí ve věci samé, je proto v zájmu účastníka aktivně takové změny oznamovat a přispět k rychlosti řízení.

K § 104

Jedná se o standardní institut správního řízení. Ustanovení dále stanovuje práva, povinnosti a postavení svědka v řízení. Výslech svědka nenahrazuje šetření zpravodajských služeb, opačně však tento institut slouží k urychlení řízení v těch případech, kdy jednoduchým vyjádřením svědka lze objasnit ty skutečnosti, které by jinak vyžadovaly další úkony jiných orgánů státu pro objasnění skutečného stavu věci. Navrhovaná úprava připouští standardní možnost odmítnutí podat svědectví a stejně jako jiné procesní předpisy přiznává svědkovi právo na náhradu nezbytných výdajů, které mu v souvislosti se splněním této povinnosti vznikají.

K § 105

Ustanovení dává možnost účastníkovi řízení osobně doplnit skutečnosti nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci a pro rozhodnutí. Dále je upraven způsob protokolace postupem zajišťujícím efektivní ochranu práv účastníka. Zkušenosti z praxe potvrzují, že protokolace pohovoru je optimálním způsobem, jak zachovat maximální možnou míru objektivity a přesně a nezkresleně zachytit sdělení účastníka řízení.

K § 106

Ustanovení umožňuje odborné a nestranné posouzení skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci; znalcem se rozumí osoba zapsaná do seznamu znalců a tlumočníků dle zákona č. 36/1967 Sb. Opět se jedná o převzetí standardního mechanizmu správního řízení dle správního řádu. Situace, v nichž bude nutné přizvání znalce, nebudou – podle dosavadních zkušeností – četné, ovšem v případech, kdy je nutné odborné posouzení konkrétní skutečnosti např. z oboru psychologie nebo ekonomiky, je přizvání znalce objektivním důkazním prostředkem, které dává účastníku řízení maximální záruku objektivnosti při rozhodování v jeho věci. V podmínkách bezpečnostního řízení se bude zpravidla jednat o podávání znaleckých posudků z oboru psychologie v případě zjištění skutečností vyvolávajících pochybnost o osobnostní způsobilosti účastníka řízení.

K § 107 až 109

Ustanovení specifikují důkazní prostředky tak, aby Úřad jako standardní správní orgán zjistil a objasnil skutečný stav věci, kdy cílem řízení je vyloučit možnost výskytu bezpečnostního rizika u účastníka řízení. Toto dokazování tvoří nejdůležitější část bezpečnostního řízení a též jakéhokoliv řízení před správním orgánem, neboť na jeho základě je buď potvrzena nebo vyvrácena skutečnost, rozhodná pro posouzení věci samé.

K § 110

V souladu s požadavky Evropské unie toto ustanovení umožňuje Úřadu reagovat buď na ohlášené změny v údajích, z nichž správní orgán při svém rozhodnutí o vydání osvědčení vycházel, anebo umožňuje před tím, než bude vydáno osvědčení umožňující přístup k utajovaným informacím cizí moci, zejména poskytovaným Evropskou unií, provést kontrolu stavu věci s cílem potvrdit, že ode dne rozhodnutí správního úřadu nedošlo k výskytu bezpečnostního rizika. Úřad je též na základě tohoto ustanovení oprávněn provádět úkony bezpečnostního řízení k osobě, která je v daném státě prověřována pro přístup k utajovaným informacím na základě žádosti bezpečnostního úřadu členského státu Organizace severoatlantické smlouvy nebo Evropské unie nebo jiného státu, se kterým má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu.

K § 111

Ustanovení vymezuje případy, kdy je Úřad v bezpečnostním řízení oprávněn poskytnout v nezbytném rozsahu osobní údaje účastníků řízení třetím osobám, podílejícím se na bezpečnostním řízení tak, aby mohlo být dosaženo cíle tohoto řízení. Jedná se o případy, kdy si Úřad vyžaduje v souladu se zákonem informace týkající se účastníka řízení od orgánů státu či jiných subjektů, jimž zákon ukládá povinnost takové informace Úřadu poskytnout.

K § 112

Ustanovení řeší stav, kdy bezpečnostní řízení nemůže pokračovat z důvodu, že k rozhodnutí ve věci samé je nutné buď vyřešení předběžné otázky, o níž si nemůže Úřad vytvořit úsudek (např. spáchání trestného činu, existence občanství ČR) anebo je nezbytné doplnění podstatných údajů, které lze doplnit jen za součinnosti s účastníkem. Ustanovení dále k ochraně zájmů účastníka poskytuje možnost přerušit řízení tehdy, pokud by účastník řízení důvodně nemohl být řízení účasten. Jedná se o převzetí standardních institutů správního řízení.

K § 113

Ustanovení předkládá taxativní výčet situací, za nichž již buď není žádoucí vydat rozhodnutí ve věci samé anebo rozhodnutí brání tak zásadní procesní překážka spočívající na straně účastníka řízení, že vydání rozhodnutí není z objektivních důvodů možné. Jedná se opět o převzetí standardních institutů správního řízení.

K § 114 až 116

Cílem ustanovení je zajistit rychlé rozhodování správního orgánu, resp. vytvořit takové procesní mechanismy, které by účastníku řízení dopomohly k rozhodnutí bez zbytečných průtahů proto, že správní orgán s obtížemi zjišťuje skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí ve věci samé. Jedná se opět o převzetí standardních institutů správního řízení.

K § 117 a 118

K posílení právní jistoty účastníka řízení stanoví právní předpis závazné lhůty pro rozhodnutí Úřadu; zde je nová právní úprava striktnější vůči Úřadu než dosud platná úprava a zohledňuje oprávněnou potřebu účastníka řízení, aby o jeho věci orgán státu rozhodl bez jakýchkoliv průtahů a zbytečného odkladu. V souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení jsou stanoveny též lhůty pro třetí subjekty, od nichž Úřad požaduje informace nezbytné pro rozhodnutí ve věci. Stanovení těchto lhůt rovněž slouží posílení právních jistot účastníka řízení. V případě, kdy Úřad nebude moci dodržet zákonem určenou lhůtu pro rozhodnutí, bude účastník řízení o tomto stavu informován. Tato oznamovací povinnost se týká i subjektů poskytujících informace pro bezpečnostní řízení, které oznamují Úřadu prodlení, když nemohou splnit lhůty stanovené zákonem. Stanovení lhůt pro rozhodnutí je vedeno s úmyslem minimalizovat situace, kdy účastník řízení bez informovanosti o průběhu řízení vznáší oprávněnou námitku nečinnosti správního orgánu.

K § 119

Ustanovení určuje princip, jímž je nutno posuzovat včasnost úkonů prováděných při řízení ze strany třetích osob včetně účastníka řízení. Striktní stanovení principů určení času odpovídá symetricky sankcím, které zákon s nedodržením předepsaných lhůt spojuje. Určení způsobu počítání času je standardním procesním ustanovením.

K § 120

Institut doručování slouží k informovanosti účastníků řízení a všech třetích osob o důležitých úkonech v řízení. Určení přesného dne doručení je zvlášť významné u rozhodnutí ve věci samé, neboť tento časový moment je určující pro běh dalších lhůt (např. odvolací). Jedná se opět o převzetí standardního institutu podle obecných zásad správního řízení.

K § 121

Ustanovení zakládá dva druhy možného způsobu rozhodnutí ve věci samé. V případě, že je žádosti účastníka vyhověno, vydá Úřad osvědčení (popř. doklad), které je veřejnou listinou a zasílá se účastníku řízení do vlastních rukou. Tato veřejná listina nahrazuje jak výrok, tak odůvodnění správního rozhodnutí obecně. V případě, že Úřad žádosti nevyhoví, vydá písemné rozhodnutí, kde je účastník řízení obeznámen s důvody, pro něž nebylo jeho žádosti vyhověno a je poučen o možnosti opravného prostředku. Tento způsob rozhodování je zcela běžný a standardně se používá například v řízení o vydání živnostenského oprávnění, při zápisu do katastru nemovitostí apod. V případě řízení provedeného na základě žádosti příslušného orgánu Rady Evropské unie nebo Komise Evropské unie oznámí Úřad tomuto orgánu výsledek tohoto řízení.

K § 122

Stanovení jednotlivých náležitostí rozhodnutí posiluje, resp. při jejich dodržení potvrzuje, právní jistotu účastníka řízení v tom, že o jeho právech a povinnostech rozhodl k tomu příslušný orgán státu dle k věci příslušejícího právního předpisu. Z rozhodnutí musí být účastník řízení vyčerpávajícím způsobem informován o tom, jakým způsobem byla jeho věc šetřena, z jakých podkladů správní orgán při rozhodování vycházel, jakou správní úvahou byl veden a též musí být poučen o možnosti opravného prostředku. Jedná se opět o převzetí standardního institutu správního řízení.

K § 123

V právní moci je takové rozhodnutí, proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek ze strany účastníka řízení. Tato formální právní moc rozhodnutí je předpokladem k uplatnění dalšího, tedy mimořádného opravného prostředku, kterým je žaloba správní podle zákona č. 150/2002 Sb.

K § 124

Ustanovení upravuje nakládání s písemnostmi a veškerým důkazním materiálem shromážděným v průběhu celého bezpečnostního řízení, a to jak v prvém, tak ve druhém stupni bezpečnostního řízení. Zavedením termínu „bezpečnostní svazek“ zákon prioritně zpřesňuje administrativní část rozhodovacího procesu, dále určuje, jak má být nakládáno se všemi údaji, které jsou k účastníku řízení Úřadem shromážděny, a to i po vydání osvědčení nebo dokladu. Údaje shromážděné k rozhodnutí ve věci samé jsou dle tohoto zákona průběžně doplňovány, a to po celou dobu platnosti osvědčení či dokladu. Nakládání s nimi musí být podřízeno stejnému principu ochrany osobních údajů i ochrany případných utajovaných informací, jak je tomu v průběhu bezpečnostního řízení.

K § 125

Rozklad, jako standardní a tradiční institut správního řízení uplatňovaný k řediteli Úřadu, je řádným opravným prostředkem. Ředitel Úřadu zde vykonává působnost správního orgánu II. stupně; jedná se o působnost nezastupitelnou jinou osobou, neboť ji zákon svěřuje výhradně osobě ředitele Úřadu. Účastník řízení svého práva na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně může využít, ovšem jeho již jednou vyjádřený projev vůle akceptovat rozhodnutí správního orgánu nelze zvrátit - cílem je efektivnost řízení s ohledem na dispoziční princip bezpečnostního řízení.

Rozklad jako řádný opravný prostředek lze v zásadě uplatnit proti takovému rozhodnutí, kterým se rozhoduje ve věci samé nebo proti takovému rozhodnutí, které je pro rozhodnutí ve věci významné. Opakem jsou příklady v zákoně přímo stanovené, kdy opravný prostředek přípustný není (např. rozhodnutí Úřadu o zastavení řízení, vzal-li účastník svou žádost zpět a další).

K § 126

Ustanovení určuje lhůtu k podání řádného opravného prostředku; patnáctidenní lhůta je reflexí na základní požadavek rychlosti a hospodárnosti řízení. Naopak případné pochybení správního orgánu co do obligatorního poučení o možnosti opravného prostředku nemůže být na újmu účastníka řízení, který pochybení nezavinil, proto je v odstavci 2 lhůta prodloužena v souladu s obecně platnou procesní úpravou. Pro zmírnění tvrdosti negativního rozhodnutí Úřadu ve výjimečných životních situacích účastníka řízení je připuštěna možnost propad lhůty prolomit.

Rozkladu proti rozhodnutí Úřadu nelze s ohledem na ochranu utajovaných informací přiznat odkladný účinek. Ustanovení týkající se odkladného účinku má své opodstatnění samozřejmě jen v těch případech, kdy Úřad rozhoduje o zániku platnosti osvědčení či dokladu, neboť ten účastník řízení, který teprve žádá o vydání osvědčení či dokladu, ještě není v zásadě oprávněn se s utajovanými informacemi seznamovat.

K § 127

Ustanovení určuje obecné náležitosti podání tak, jak je tomu v procesně právních předpisech obvyklé, neboť není rozhodující označení podání, ale jeho obsah. Proto musí podavatel sám svou věc dostatečně individualizovat, neboť jeho činností, popřípadě nečinností se určuje směr činnosti správního orgánu. Cíl pomoci a poučení těm, kteří se na správní orgán obrátili, sleduje ustanovení odstavce 4 tak, aby účastníci řízení pro neznalost právního předpisu neutrpěli v řízení újmu. Vylučuje se možnost podat rozklad pouze proti odůvodnění rozhodnutí; z praxe správního řízení i soudního řízení jsou známy četné případy, kdy účastník řízení sice objektivně uznává důvodnost výroku rozhodnutí, ovšem polemizuje s obsahem odůvodnění, neboť hledá mírnější způsoby vyjádření skutečností, odůvodňujících samotný výrok rozhodnutí.

K § 128

Ustanovení určuje činnosti orgánu I. stupně, tedy Úřadu, po uplatnění řádného opravného prostředku, a to obdobně, jako je tomu ve správním řádu nebo občanském soudním řádu. Úřad, který napadené rozhodnutí vydal, musí před jakýmkoliv dalším postupem zkontrolovat, zda jsou splněny základní podmínky pro další řízení, zda je rozklad přípustný a zda je podán v zákonem dané lhůtě. Jeho činnost je tedy pouze procesní a nejedná se o rozhodování ve věci samé. I proti takovému procesnímu rozhodnutí Úřadu je řádný opravný prostředek přípustný.

K § 129

Ustanovení umožňuje autoremeduru, tedy možnost orgánu I. stupně, aby sám rozhodl o věci samé bez zatížení orgánu II. stupně, jak to stanoví i správní řád. Tohoto ustanovení se obecně využívá v případech, kdy v řízení u orgánu I. stupně nastala chyba buď závažná nebo zjevná a snadno odstranitelná. Základní podmínkou užití autoremedury je, že Úřad uplatněnému opravnému prostředku v plném rozsahu vyhoví. Cílem převzetí tohoto obecného institutu správního řízení je efektivnost a hospodárnost celého řízení. Rozhodnutí o rozkladu autoremedurou zůstává však rozhodnutím orgánu prvého stupně, proto je proti němu možné znovu uplatnit rozklad jako řádný opravný prostředek.

K § 130

Pro dodržení zásad spravedlivého a nestranného posouzení věci samé, tedy k zajištění právních jistot účastníka řízení, rozhoduje ředitel Úřadu až na základě doporučení poradního orgánu. Jedná se opět o převzetí standardního institutu správního řízení dle správního řádu. Tento poradní orgán je složen nejen z pracovníků Úřadu, ale zejména z odborníků z jiných úřadů státní správy. Podmínkou účasti v komisi je platné osvědčení fyzické osoby na stupeň utajení Přísně tajné a státní občanství ČR všech členů komise. Činnost v rozkladové komisi je bezúplatná, člen se účastní jednání a rozhoduje bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu, proto je komise složena výhradně ze zaměstnanců organizačních složek České republiky a obdobných institucí, u nichž je činnost v rozkladové komisi logicky odsouhlasena jejich nadřízeným. Důvodem je minimalizace dopadu nové právní úpravy na státní rozpočet. Statut rozkladové komise, který vydá ředitel Úřadu, upraví jmenování členů komise, náhradníky, způsob svolávání, způsob předkládání věci jednotlivým členům komise apod. Rozkladová komise není výkonným orgánem státní správy, tím je pouze ředitel v postavení správního orgánu II. stupně.

K § 131

Ustanovení zakotvuje obecně platnou zásadu odvolacího řízení, tzn. povinnost přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a je-li to nutné, řízení doplnit nebo zjištěné vady odstranit. Orgán II. stupně však není zavázán ani oprávněn k rozsáhlému dokazování; to by ostatně samo o sobě popíralo předchozí činnost orgánu I. stupně. Obecně platí, že pokud by orgán II. stupně prováděl celé řízení znovu v rozsahu jako přísluší orgánu stupně I., byl by účastník řízení prakticky v důsledku takového řízení zkrácen o možnost řádného opravného prostředku. Pokud by rozhodnutí orgánu I. stupně trpělo tak zásadními vadami, že je nutné provádět obsáhlé dokazování, je nutno napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit zpět k novému projednání a rozhodnutí. V řízení o rozkladu tedy nelze doplňovat řízení zásadním způsobem. V řízení o rozkladu ředitel může buď napadené rozhodnutí vydané Úřadem zrušit anebo jej potvrdit. Vzhledem k obsahu bezpečnostního řízení není ani teoreticky jiná možnost přípustná, neboť předmětem rozhodování je v zásadě rozhodnutí buď kladné anebo záporné ve vztahu k žádosti účastníka řízení.

K § 132

Ustanovení řeší otázku platnosti resp. účinnost osvědčení (dokladu) v těch případech, kdy pravomocné rozhodnutí ředitele Úřadu nepotvrzuje zánik platnosti těchto listin.

K § 133

Možnost podání žaloby podle zákona č. 150/2002 Sb. je dodržením zásady přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nezávislým orgánem, v tomto případě soudem. Jedná se nejen o naplnění ústavních principů, ale i závazku vyplývajícího z mezinárodních smluv, tedy o praktické naplnění nezávislosti přezkoumávání rozhodnutí orgánů státu zaručované každému článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle závěrů Ústavního soudu uveřejněného pod č. 322/2001 Sb., dochází k omezení některých procesních práv účastníka řízení obecně zaručených dle ústavního pořádku ČR. Tato úprava zohledňuje specifičnost důkazních prostředků užívaných v bezpečnostním řízení, tedy výjimku z obecně platných procesních pravidel připouští v těch případech, kdy by mohlo dojít k rozkrytí metod práce zpravodajských služeb či k narušení vyšetřování kriminální činnosti. Tímto zvláštním ustanovením, které vylučuje, aby se s určitými druhy utajovaných informací seznámil jak účastník řízení, tak jeho zástupce, není nikterak dotčeno právo soudu na volné hodnocení důkazů. Naopak soud je oprávněn zde stanoveným procesním způsobem přezkoumat výsledky šetření zpravodajských služeb či policie, popř. údaje z jejich evidencí, pokud podléhají utajení dle tohoto ustanovení. Soud má tedy možnost, aby si sám nezávisle na dosud provedeném dokazování v rámci bezpečnostního řízení učinil závěr o zjištěných skutečnostech a dovodil z nich závěry právní. Objektivita posuzování nezávislým orgánem tedy není nijak narušena, jsou pouze omezena určitá procesní práva účastníka řízení. Návrh zákona však dodržuje zásady takového omezení, které vytyčil Ústavní soud. Opačný případ, tedy možnost účastníka řízení a jeho právního zástupce plně se seznámit s výsledky šetření zpravodajských služeb či policie, by ve svém důsledku vedla k vážnému narušení činnosti těchto orgánů, k rozkrytí jejich metod práce a vyzrazení případů, které jsou doposud v řízení a tím i k fyzickému ohrožení pracovníků těchto orgánů a zmaření činnosti těchto orgánů v konkrétních případech, které se týkají účastníka řízení (např. v rámci mezinárodní spolupráce v odhalování závažné trestné činnosti či terorismu).

K § 134

Jednotlivá ustanovení týkající se bezpečnostního řízení se budou přiměřeně vztahovat i na řízení o rozkladu.

K § 135

Úřad stanoví prováděcím předpisem vzory žádostí a ostatních formulářů používaných pro bezpečnostní řízení.

K § 136 až 138

Výkon státní správy v oblasti ochrany utajovaných informací je nadále svěřen Úřadu, který má již vybudované materiální i personální podmínky pro zabezpečování svých činností. Jeho ředitele bude jmenovat, resp. odvolávat vláda a bude odpovědný předsedovi vlády nebo jím pověřenému členu vlády. Dále se stanoví základní úkoly a oprávnění Úřadu, které jsou nezbytné při realizaci celého systému ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti fyzických osob.

K § 139

Zpracovatelem seznamu utajovaných informací vydávaného ve formě nařízení vlády bude i nadále Úřad.

K § 140 a 141

V tomto ustanovení jsou uvedeny základní úkoly a oprávnění zpravodajských služeb a Ministerstva vnitra při výkonu činností spojených s ochranou utajovaných informací. Především se jedná o vymezení jejich činností, resp. úkonů při provádění bezpečnostního řízení spolu s vymezením činností, kterými tato svěřená oprávnění zabezpečují. Současně se jim z důvodu ochrany jejich činnosti svěřuje výkon státní správy při provádění bezpečnostního řízení u svých příslušníků, zaměstnanců a uchazečů o přijetí do služebního poměrů příslušníka zpravodajské služby; u Policie České republiky tomu tak je u vybraných příslušníků. Oběma subjektům zákon v této souvislosti přiznává nezbytná oprávnění. Jde zejména o oprávnění používat specifické prostředky a metody práce, vést nezbytné evidence apod.

K § 142

Stanoví se postup pro Úřad, policii a zastupitelské úřady České republiky v případě nálezu utajované písemnosti nebo dokladu. K tomu, aby mohl být zákonem stanovený postup zabezpečen, je nutné, aby se příslušné osoby, pouze pro účely předání utajované písemnosti, považovaly za oprávněné k přístupu k utajované informaci v takovém rozsahu, který je nezbytný pro sepsání záznamu o nálezu.

K § 143 a 144

Výkon státního dozoru nad dodržováním povinnosti v oblasti ochrany utajovaných informací je svěřen Úřadu. K tomu, aby mohl být vykonáván, jsou jeho kontrolním pracovníkům přiznána potřebná oprávnění, z nichž nejvýznamnější je oprávnění  přístupu k utajovaným informacím všech stupňů utajení, rozsah těchto informací je dán prováděnou kontrolou. Návrh předpokládá užití standardních postupů, uvedených v zákoně o státní kontrole. Ustanovením je rovněž řešena i kontrola utajovaných informací, poskytovaných v rámci mezinárodních styků, kdy vlastní výkon státního dozoru zůstává svěřen Úřadu, přičemž právo účastnit se kontroly se přiznává pracovníkům příslušného úřadu cizí moci.

Z důvodu specifického postavení a činnosti v oblastech, kde mají obdobná oprávnění jako Úřad, jsou zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra ve specifikovaných případech vyňaty ze státního dozoru, prováděného Úřadem.

Při zjištění porušení povinností uložených zákonem v oblasti ochrany utajovaných informací jsou kontrolní pracovníci oprávněni přijímat potřebná opatření k odstraňování následků způsobených nedodržováním uložených povinností. Opatření jsou navržena takovým způsobem, aby umožňovala jejich přiměřenou volbu s ohledem na míru porušení povinností.

K § 145 až 154

Úřad je oprávněn ukládat sankce za přestupky a správní delikty subjektům v těchto ustanoveních uvedeným ve formě pokut. Ustanovení taxativně vymezují konkrétní skutkové podstaty přestupků a správních deliktů. Výše pokut je pak diferencována v závislosti na porušení povinnosti a na újmě, která by mohla vzniknout nebo již vznikla. Pro možnost uložit pokutu se stanoví přiměřená lhůta. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

K § 155

V zájmu zajištění kontinuity mezi rozhodnutími, podáními nebo činnostmi prováděnými před účinností tohoto zákona po nabytí této účinnosti se stanoví přechodná ustanovení.

K § 156

Uvádí se celkový přehled zmocňovacích ustanovení k vydání prováděcích předpisů – vyhlášek.

K § 157

Ustanovení vylučuje užití správního řádu na rozhodování podle tohoto zákona, s výjimkou postupu při certifikaci (část druhá hlavy IX) a správním trestání.

K § 158

Zrušují se zákony (bod 1., 2. a 3.), které novelizovaly pouze zákon č. 148/1998 Sb. U zákonů, které novelizovaly i jiné zákony je příslušná úprava ve vztahu k zákonu č. 148/1998 Sb. provedena v doprovodném zákoně. Dále se zrušují všechny prováděcí předpisy k zákonu č. 148/1998 Sb.; ty budou nahrazeny novými.

K § 159

S ohledem na skutečnost, že dosavadní zákon č. 148/1998 Sb., pozbývá platnosti dnem 30. června 2005 je nezbytné, aby tento zákon nabyl účinnosti dne 1. července 2005.

V Praze dne 26. ledna 2005

předseda vlády

JUDr. Stanislav Gross v. r.