Důvodová zpráva

„Příloha k zákonu č. 155/1995 Sb.

Důchodový věk pojištěnců narozených v období let 1936 až 1972

RokDůchodový věk činí u narozenímužů žen s počtem vychovaných dětí

0 1 2 3 a 4 5 a více

1936 60r+2m 57r 56r 55r 54r 53r 1937 60r+4m 57r 56r 55r 54r 53r 1938 60r+6m 57r 56r 55r 54r 53r 1939 60r+8m 57r+4m 56r 55r 54r 53r 1940 60r+10m 57r+8m 56r+4m 55r 54r 53r 1941 61r 58r 56r+8m 55r+4m 54r 53r 1942 61r+2m 58r+4m 57r 55r+8m 54r+4m 53r 1943 61r+4m 58r+8m 57r+4m 56r 54r+8m 53r+4m 1944 61r+6m 59r 57r+8m 56r+4m 55r 53r+8m 1945 61r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 54r 1946 61r+10m 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 54r+4m 1947 62r 60r 58r+8m 57r+4m 56r 54r+8m 1948 62r+2m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 55r 1949 62r+4m 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 1950 62r+6m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 1951 62r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 56r 1952 62r+10m 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 1953 63r 62r 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 1954 63r+2m 62r+4m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 1955 63r+4m 62r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 1956 63r+6m 63r+2m 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 1957 63r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 59r+4m 58r 1958 63r+10m 63r+10m 62r+8m 61r+2m 59r+8m 58r+4m 1959 64r 64r 63r+2m 61r+8m 60r+2m 58r+8m 1960 64r+2m 64r+2m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 59r+2m 1961 64r+4m 64r+4m 64r+2m 62r+8m 61r+2m 59r+8m 1962 64r+6m 64r+6m 64r+6m 63r+2m 61r+8m 60r+2m 1963 64r+8m 64r+8m 64r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 1964 64r+10m 64r+10m 64r+10m 64r+2m 62r+8m 61r+2m 1965 65r 65r 65r 64r+8m 63r+2m 61r+8m 1966 65r+2m 65r+2m 65r+2m 65r+2m 63r+8m 62r+2m 1967 65r+4m 65r+4m 65r+4m 65r+4m 64r+2m 62r+8m 1968 65r+5m 65r+5m 65r+5m 65r+5m 64r+8m 63r+2m 1969 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+2m 63r+8m 1970 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 64r+2m 1971 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 64r+8m 1972 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+7m 65r+2m

Vysvětlivky: „r“ znamená rok „m“ znamená kalendářní měsíc“.

72. Dosavadní příloha se označuje jako příloha č. 1 a doplňuje se příloha č. 2, která zní:

„Příloha č. 2 k zákonu č. 155/1995 Sb.

Koeficienty přepočtu nové výše procentní výměry invalidního důchodu při změně stupně invalidity

DosavadníNový stupeň invalidity a koeficienty stupeňpřepočtu invalidityKoeficientKoeficientKoeficient

přepočtu připřepočtu připřepočtu při změnězměnězměně na invalidituna invalidituna invaliditu prvníhodruhéhotřetího stupněstupněstupně Invalidita

- 1,5 3,0 prvního stupně Invalidita 0,6667 - 2,0 druhého stupně Invalidita 0,3333 0,5 - třetího stupně ″.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. O nárocích na důchody, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Splnil-li pojištěnec před 1. lednem 2025 podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 2 písm. g) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle § 29 odst. 3 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniká mu nárok na starobní důchod ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Byl-li starobní důchod přiznán podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a tento důchod se přepočítává podle § 36 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za dobu výdělečné činnosti vykonávané před dosažením důchodového věku, stanoví se výše procentní výměry starobního důchodu při tomto přepočtu podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2025, vznikne nárok na tento důchod znovu od 1. ledna 2025, pokud pojištěnec před 1. lednem 2025 splnil podmínky pro nový vznik nároku na tento důchod podle § 50 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a tyto podmínky splňuje i po 31. prosinci 2024. Pro tyto účely se za nárok na vdovský nebo vdovecký důchod, který zanikl před 1. lednem 2025, považuje i nárok na tento důchod, který by vznikl a zanikl před 1. lednem 2025, pokud by platila lhůta pro nový vznik nároku na vdovský nebo vdovecký důchod podle § 50 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. V případě vyhlášení tohoto zákona po 30. září 2024 se částka zvýšení za 1 vychované dítě pro rok 2025 stanoví podle § 34a odst. 2 věty druhé a třetí a § 107 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a po vzniku nároku na tento důchod vykonával přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, se procentní výměra starobního důchodu zvýší za výdělečnou činnost vykonávanou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Věta první platí obdobně pro pojištěnce, který po vzniku nároku na starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vykonával přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona výdělečnou činnost po dosažení důchodového věku a pobíral přitom starobní důchod v plné výši.

7. Splnil-li pojištěnec před 1. lednem 2025 podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 37d zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a starobní důchod mu nebyl přiznán ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2025, považuje se za důchodový věk tohoto pojištěnce věk, kterého dosáhl v den 1. ledna 2025, je-li důchodový věk stanovený podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vyšší.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

Čl. III

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 265/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 177/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 220/2011 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 403/2012 Sb., zákona č. 274/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 136/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 251/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 317/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 213/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 148/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 195/2017 Sb., zákona č. 203/2017 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 335/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb. zákona č. 164/2019 Sb., zákona č. 228/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 255/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 270/2021 Sb., zákona č. 323/2021 Sb., zákona č. 330/2021 Sb., zákona č. 216/2022 Sb., zákona č. 221/2022 Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 423/2022 Sb., zákona č. 455/2022 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb. a zákona č. 414/2023 Sb., se mění takto:

1. § 4a a 4b se zrušují.

2. V § 5 se na konci textu písmene f) doplňují slova „a podle zákona o důchodovém pojištění“.

3. § 10b včetně nadpisu zní:

„§ 10b

Český statistický úřad

Český statistický úřad zveřejňuje do 30. června každého kalendářního roku údaje podle § 32 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění o nadějích dožití mužů a žen ve věku 50 let pro předchozí kalendářní rok, a o nadějích dožití mužů a žen ve věku 50 let pro rok 2015.“.

4. V § 14 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů podle § 18b zákona o důchodovém pojištění se považuje za souhlas pojištěnce se zpřístupněním údajů týkajících se sdílení vyměřovacích základů osobě, s níž učinil toto společné prohlášení, a osobě, jejíž výše důchodu se stanoví se zřetelem na sdílený vyměřovací základ pojištěnce, který učinil toto společné prohlášení.“.

5. V § 16c odst. 2 se za písmeno w) vkládá nové písmeno x), které zní:

„x) údaje o společných prohlášeních o sdílení vyměřovacích základů,“.

Dosavadní písmena x) až z) se označují jako písmena y) až za).

6. V § 37 odst. 1 písm. i) se za slova „o důchodovém pojištění“ vkládají slova „nebo uplatnil-li zaměstnanec, který byl nebo je účasten důchodového pojištění v cizině, nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění z důvodu pobírání starobního důchodu v plné výši“.

7. V § 37 odst. 4 úvodní části ustanovení se za slovo „zaměstnává“ vkládají slova „zaměstnance, kteří vykonávají rizikové práce podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „rizikové práce“), nebo “.

8. V § 37 odst. 4 se na konci textu písmene a) doplňují slova „; jde-li o výkon rizikových prací, vede pro účely § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění zaměstnavatel ve své evidenci též údaje o rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví, jímž byla práce zařazena do čtvrté kategorie a do třetí kategorie pro stanovené faktory pracovních podmínek podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění“.

9. V § 37 odst. 4 písm. b) se za slova „evidenci o“ vkládají slova „době výkonu rizikových prací a o“.

10. V § 37 odst. 4 písm. c) části věty před středníkem se za slova „počet směn“ vkládají slova „v rizikovém zaměstnání podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a“, číslo „4“ se nahrazuje číslem „5“ a v části věty za středníkem se za slova „úhrn hodin“ vkládají slova „výkonu rizikových prací a“.

11. V § 37 odst. 4 písm. c) se slova „roce; tento“ nahrazují slovy „roce, přičemž tento“ a na konci písmene c) se doplňují slova „; doba výkonu rizikové práce, při které působí na zaměstnance současně více faktorů pracovních podmínek, pro které se práce považuje za rizikovou práci, se pro účely postupu podle části věty před středníkem hodnotí pouze jednou“.

12. V § 37a se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Zaměstnavatelé jsou povinni vystavit na předepsaných tiskopisech potvrzení podle § 37 odst. 4 písm. c) o počtu směn v rizikovém zaměstnání podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění vykonávaném v období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2024 a toto potvrzení do 31. prosince 2026 předložit příslušnému orgánu sociálního zabezpečení postupem podle § 39 a zároveň předložit zaměstnanci stejnopis tohoto potvrzení; pro tento stejnopis platí obdobně postup podle § 38 odst. 5. Povinnosti podle věty první mají i bývalí zaměstnavatelé s tím, že bývalému zaměstnanci nepředkládají stejnopis potvrzení. Evidence o počtu těchto směn se považuje za záznam podle § 35a.

(4) Občan může požádat do 31. prosince 2026 o vystavení potvrzení podle odstavce 1. Zaměstnavatel je povinen toto potvrzení vystavit a předložit do 30 dnů ode dne obdržení žádosti občana.“.

13. V § 38 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Evidenční list se nevede, jde-li o občana, který má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, pokud tento občan nebyl nebo není účasten důchodového pojištění v cizině.“.

14. V § 40a se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Orgán sociálního zabezpečení nezasílá informativní list podle odstavců 1 a 2, jestliže zpřístupní údaje podle odstavce 1 věty třetí prostřednictvím své elektronické aplikace s využitím elektronické identifikace určené orgánem sociálního zabezpečení; způsob elektronické identifikace jsou orgány sociálního zabezpečení povinny zveřejnit na své úřední desce. Žádá-li občan o výpis těchto údajů v listinné podobě, zašle mu jej orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 3 odst. 3 písm. e) až g) do 90 dnů ode dne doručení jeho žádosti, a je- li k výplatě důchodu příslušná Česká správa sociálního zabezpečení, poskytne občanu tento výpis na jeho vyžádání kterákoliv územní správa sociálního zabezpečení. Předloží-li občan doklady o době účasti na důchodovém pojištění uvedené v odstavci 2, zpřístupní mu orgán sociálního zabezpečení prostřednictvím své elektronické aplikace opravené údaje ve lhůtě a za podmínek podle odstavce 2 nebo mu v této lhůtě a za těchto podmínek poskytne na jeho žádost výpis opravených údajů v listinné podobě způsobem uvedeným ve větě druhé anebo postupuje obdobně podle odstavce 3.“.

15. V § 54 odst. 3 písm. m) se za slova „podle § 37a odst. 1“ vkládají slova „a 3“, 16. V § 54 odst. 3 písm. n) se za slova „podle § 37a odst. 2“ vkládají slova „a 4“.

17. V § 82a odst. 4 větě poslední se slova „až do vydání rozhodnutí o dávce důchodového pojištění“ zrušují.

18. V § 83 odst. 3 se věta první nahrazuje větou „V žádosti o dávku důchodového pojištění může občan požádat o hodnocení vyloučených dob postupem podle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění.“.

19. V § 83a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) V řízení o přiznání starobního důchodu není účastníkem řízení osoba, s níž pojištěnec, který žádá o přiznání tohoto důchodu, uzavřel dohodu o sdílení vyměřovacích základů.“.

20. V § 85 se doplňuje odstavec 7, který zní:

73d)

„(7) Práce v cizině, ke které se má podle přímo použitelných předpisů Evropské unie

nebo mezinárodních smluv přihlédnout v České republice a která by podle právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví splňovala podmínky pro hodnocení práce jako rizikové práce, se pro účely důchodového pojištění prokazuje vyjádřením Ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví vydá toto vyjádření na žádost orgánu sociálního zabezpečení, který je příslušný k přiznání důchodu.“.

21. V § 85a se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) V řízení o přiznání starobního důchodu, pokud se starobní důchod vyměřuje

s použitím sdíleného vyměřovacího základu za kalendářní rok, je osoba, s níž pojištěnec, který žádá o přiznání tohoto důchodu, učinil společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, povinna poskytnout orgánu sociálního zabezpečení, který rozhoduje o tomto důchodu, potřebnou součinnost k vyměření tohoto důchodu, a to ve lhůtě stanovené tímto orgánem, která nesmí být kratší než 8 dnů. Tato součinnost spočívá zejména v poskytnutí údajů o dobách pojištění a vyměřovacích základech za období, za které dochází ke sdílení vyměřovacích základů. Tento orgán sociálního zabezpečení je povinen po ukončení tohoto řízení tuto osobu písemně informovat o výši jejích vyměřovacích základů upravených na základě tohoto společného prohlášení.“.

22. V § 86 odst. 2 větě první se slova „obdrží občan písemné oznámení“ nahrazují slovy „je občan podle § 86a informován“ a ve větě druhé se slova „oznámení zaslal“ nahrazují slovy „je plátcem dávky“.

23. V § 86 odst. 5 větě první se slova „, aby se doby uvedené v § 16 odst. 4 větách první až třetí zákona o důchodovém pojištění považovaly“ nahrazují slovy „o hodnocení vyloučených dob postupem“ a slova „za vyloučené doby“ se zrušují.

24. V § 86 odst. 5 větě poslední se slova „doby uvedené v § 16 odst. 4 větách první až třetí zákona o důchodovém pojištění za vyloučené doby nepovažovaly“ nahrazují slovy „hodnocení vyloučených dob postupem podle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění neprovedlo“.

25. Za § 86 se vkládá nový § 86a, který včetně nadpisu zní:

„§ 86a

Oznámení při hromadném zvyšování vyplácených dávek důchodového pojištění

(1) Oznámení o zvýšení vyplácených dávek důchodového pojištění při hromadném zvyšování zasílají plátci důchodů občanům do jejich datové schránky, pokud ji mají zřízenu.

(2) Oznámení podle odstavce 1 může plátce důchodů zpřístupnit občanům prostřednictvím své elektronické aplikace s využitím elektronické identifikace určené plátcem důchodu. Způsob elektronické identifikace jsou plátci důchodů povinni zveřejnit na své úřední desce.

(3) Nemá-li občan zřízenu datovou schránku a nezajistil-li plátce důchodu zpřístupnění oznámení podle odstavce 2, zasílá plátce důchodu občanu písemné oznámení podle odstavce 1 prostřednictvím držitele poštovní licence.

(4) Zajistil-li plátce důchodu zpřístupnění oznámení podle odstavce 2, zasílá občanu písemné oznámení podle odstavce 1 prostřednictvím držitele poštovní licence, pokud občan plátce důchodu písemně na předepsaném tiskopisu o zasílání tohoto oznámení požádal. Občan je povinen uhradit plátci důchodu náklady plátce důchodu spojené se zasíláním tohoto oznámení; plátce důchodu je povinen zveřejnit tyto náklady na své úřední desce. Součástí tiskopisu podle věty první je též poučení o povinnosti hradit náklady na zaslání tohoto oznámení. Žádost podle věty první se týká všech následujících zvýšení důchodů po podání žádosti, a to až do písemného zpětvzetí této žádosti. Plátce důchodu zašle písemné oznámení nejdříve o tom zvýšení důchodů, jehož termín spadá do čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž žádost došla plátci důchodu, a naposledy o tom zvýšení důchodů, jehož termín spadá nejpozději do čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž zpětvzetí došlo plátci důchodu.“.

26. V § 88 odst. 5 se slova „až 3“ nahrazují slovy „až 4“ a slova „6 a 7“ se nahrazují slovy „7 a 8“.

27. V § 90 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:

„(4) Za rozhodnutí doručené do vlastních rukou se považuje i rozhodnutí zpřístupněné v elektronické aplikaci portálu České správy sociálního zabezpečení uvedené v § 82a odst. 1, pokud žadatel o dávku důchodového pojištění o tento způsob doručení rozhodnutí v žádosti o dávku požádal.

(5) Rozhodnutí, které bylo zpřístupněno v elektronické aplikaci podle odstavce 4, je doručeno okamžikem, kdy se do této aplikace přihlásí účastník řízení. Nepřihlásí-li se do aplikace účastník řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí v aplikaci zpřístupněno, považuje se rozhodnutí za doručené posledním dnem této lhůty.“.

28. V § 115a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

„d) přeplatku, za který podle § 118a odst. 3 odpovídá osoba, s níž oprávněný učinil společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů.“.

29. V § 115a odst. 2 větě třetí se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“.

30. V § 116 odstavec 5 zní:

„(5) Dávky důchodového pojištění se oprávněnému, který se na území České republiky podle § 66 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění obvykle nezdržuje, vyplácejí

a) na základě potvrzení o žití na účet vedený u zahraniční banky nebo u banky v České republice nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v České republice, a to

1. zpětně za období ode dne vzniku nároku na výplatu dávky nebo ode dne následujícího po posledním dni, za který náležela poslední vyplacená splátka dávky, do konce kalendářního měsíce, v němž bylo potvrzení o žití vystaveno, jde-li o oprávněného neuvedeného v bodě 2; potvrzení o žití zasílá tento oprávněný plátci dávky nejvýše jednou za kalendářní měsíc, nebo

2. na kalendářní měsíc ve výplatním termínu stanoveném plátcem dávky, jde-li o oprávněného, který se obvykle zdržuje na území členských států Evropské unie a států, s nimiž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení; potvrzení o žití zasílá tento oprávněný plátci dávky nejvýše dvakrát ročně, nebo

b) mezinárodní poštovní poukázkou na adresu oprávněného v cizině, a to zpětně za období nepřesahující 3 kalendářní měsíce.“.

31. V § 116 odst. 6 se slova „uvedený v odstavci 5“ nahrazují slovy „, jemuž se dávka důchodového pojištění vyplácí na účet podle odstavce 5 písm. a),“ a slova „zasílá oprávněný plátci dávky jednou ročně“ se nahrazují slovy „se v tomto případě nezasílá“.

32. V § 116 odst. 7 větě první se slova „písm. b) a odstavci 6“ nahrazují slovy „písm. a) bodě 2“ a ve větě druhé se za slova „odstavci 5“ vkládají slova „a 6“.

33. V § 118a odst. 2 větě poslední se za slova „až páté“ vkládají slova „a v odstavci 3“.

34. V § 118a se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Plátce důchodu má dále nárok na vrácení vyplacených částek zvýšení za vychované dítě, které nenáležely z důvodu, že se k dítěti nepřihlíží podle § 34a odst. 4 zákona o důchodovém pojištění jako k vychovanému dítěti proto, že se občan dopustil vůči dítěti úmyslného trestného činu. Jestliže byl občanu snížen starobní důchod v důsledku nově stanoveného sdíleného vyměřovacího základu za kalendářní rok v řízení o stanovení výše starobního důchodu osoby, s níž občan učinil společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, nebo v důsledku zjištění, že u osob, které učinily společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, se sdílený vyměřovací základ nepoužije, má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které mu nenáležely.“.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.

35. V § 118b větě druhé se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.

36. V § 123 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Proti rozhodnutí podle věty první a druhé nelze podat námitky.“.

37. V § 123j se slova „3 a 4“ nahrazují slovy „4 a 5“.

Čl. IV

Přechodné ustanovení

Žádosti o zasílání písemného oznámení o zvýšení důchodů podle § 86a odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2025, lze podat nejdříve od 1. října 2024.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku

zaměstnanosti

Čl. V

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 153/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 11/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 255/2020 Sb., zákona č. 285/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 216/2022 Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 455/2022 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb. a zákona č. 89/2024 Sb., se mění takto:

1. V § 5a odst. 1 písm. a) se slova „nevykonávají práce“ nahrazují slovy „nevykonávají činnost v rizikovém zaměstnání podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „rizikové zaměstnání“) nebo činnost“.

2. V § 5a odst. 1 písm. b) se slovo „práce“ nahrazuje slovem „činnost“.

3. V § 5a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:

„c) částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3, kteří vykonávají činnost v rizikovém zaměstnání.“.

4. V§ 5a odstavec 2 zní:

„(2) Vykonává-li zaměstnanec v kalendářním měsíci v témže zaměstnání vedle činnosti v rizikovém zaměstnání nebo činnosti zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku též jiné činnosti, rozdělí se vyměřovací základ tohoto zaměstnance pro účely odstavce 1 podle počtu odpracovaných hodin v kalendářním měsíci na poměrnou část odpovídající odpracovaným hodinám, v nichž vykonával činnost v rizikovém zaměstnání nebo činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku, a na poměrnou část odpovídající odpracovaným hodinám, v nichž vykonával jiné činnosti. Nemá-li tento zaměstnanec v kalendářním měsíci žádnou odpracovanou hodinu, rozdělí se jeho vyměřovací základ za tento kalendářní měsíc na poměrné části způsobem podle věty první podle počtu odpracovaných hodin v nejbližším předcházejícím kalendářním měsíci. Poměrná část vyměřovacího základu tohoto zaměstnance se pro účely odstavce 1 písm. a) zaokrouhluje na celé koruny směrem dolů a pro účely odstavce 1 písm. b) a c) se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.“.

5. V § 7 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

„c) u zaměstnavatele

1. v roce 2025 26,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 23,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

2. v roce 2026 27,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 24,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

3. v roce 2027 28,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 25,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, 4. počínaje rokem 2028 29,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 26,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,“.

Dosavadní písmena c) až f) se označují jako písmena d) až g).

6. V § 7c odst.1 se slova „a b)“ nahrazují slovy „až c)“.

7. Za § 7c se vkládají nové § 7d a 7e, které včetně nadpisu znějí:

„Sleva na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu

§ 7d

(1) Zaměstnanec, který je poživatelem starobního důchodu, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění za kalendářní měsíc, pokud dosáhl důchodového věku a vznikl mu nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši podle zákona o důchodovém pojištění; tyto podmínky musí být splněny po celý kalendářní měsíc, za který zaměstnanec uplatňuje slevu na pojistném. Podmínka pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc se považuje za splněnou, pokud zaměstnanec starobní důchod v plné výši pobíral od počátku kalendářního měsíce, v němž zemřel, do dne jeho úmrtí.

(2) Sleva na pojistném náleží též z příjmů zúčtovaných za kalendářní měsíce následující po kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, pokud se tyto příjmy zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance a v kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, byly splněny podmínky podle odstavce 1.

§ 7e

(1) Výše slevy na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, za kalendářní měsíc činí 6,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance.

(2) Slevu na pojistném uplatňuje zaměstnanec u zaměstnavatele, a to nejdříve za kalendářní měsíc, v němž požádal o slevu na pojistném, a za kalendářní měsíce následující; nárok na slevu nemůže zaměstnanec uplatnit u zaměstnavatele zpětně.

(3) Sleva na pojistném náleží zaměstnanci, jen pokud zaměstnavateli prokázal splnění podmínek nároku na slevu na pojistném, a to

a) doložením rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a čestným prohlášením o nároku na výplatu starobního důchodu v plné výši, nebo

b) potvrzením plátce důchodu o pobírání starobního důchodu v plné výši s uvedením dne, od něhož výplata starobního důchodu v plné výši náleží.“.

8. V § 8 odst. 5 větě první se text „c)“ nahrazuje textem „d)“.

9. V § 9 odst. 2 větě první se slova „a vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b)“ nahrazují slovy „, podle § 5a odst. 1 písm. b) nebo podle § 5a odst. 1 písm. c)“.

10. V § 9 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „; stanoví-li se pojistné z více vyměřovacích základů zaměstnavatele, uvádí se i výše pojistného stanoveného z jednotlivých vyměřovacích základů zaměstnavatele“.

11. V § 9 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Uplatnil-li nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění podle § 7d u zaměstnavatele alespoň 1 zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen na tiskopisu podle odstavce 2 uvádět též počet zaměstnanců, kteří mají v kalendářním měsíci nárok na slevu na pojistném, úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců, úhrn slev na pojistném těchto zaměstnanců a úhrn pojistného po snížení o slevy na pojistném těchto zaměstnanců.“.

12. V § 11 větě první se slova „a b)“ nahrazují slovy „až c)“.,

13. V § 14 odst. 1 větě druhé se text „d)“ nahrazuje textem „e)“.

14. V § 14 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Osoba samostatně výdělečně činná, která dosáhla důchodového věku a má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, může výši zálohy na pojistné za kalendářní měsíc stanovit procentní sazbou ve výši 22,7 %; tyto podmínky musí být splněny po celý kalendářní měsíc, za který se uplatňuje tato procentní sazba. Podmínka pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc se považuje za splněnou, pokud osoba samostatně výdělečně činná pobírala starobní důchod v plné výši od počátku kalendářního měsíce, v němž zemřela, do dne úmrtí. Stanovit výši zálohy na pojistné podle věty třetí je možné nejdříve od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná obdržela rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o uplatnění slevy na pojistném pro účely placení záloh na pojistné se přihlíží, pokud bylo učiněno nejpozději v přehledu podle § 15 odst. 1 za příslušný kalendářní rok; toto oznámení přitom platí i pro další kalendářní roky, pokud jsou splněny bez přerušení podmínky pro nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.“.

15. Za § 14ba se vkládá nový §14bb, který zní:

„§ 14bb

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která v kalendářním roce alespoň po 1 celý kalendářní měsíc splňovala podmínky uvedené v § 14 odst. 1 větách třetí a čtvrté, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5b odst. 1 až 3. Pokud osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši jen v některých kalendářních měsících kalendářního roku, v nichž byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, náleží sleva na pojistném jen z poměrné části vyměřovacího základu. Tato poměrná část vyměřovacího základu se stanoví jako součin počtu kalendářních měsíců, v nichž po celý měsíc byly splněny podmínky uvedené v § 14 odst. 1 větě třetí, a podílu vyměřovacího základu a počtu kalendářních měsíců, v nichž byla v kalendářním roce vykonávána samostatná výdělečná činnost. U osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů byla v kalendářním roce rovna paušální dani, se vychází z vyměřovacího základu, který odpovídá pásmu paušálního režimu určujícího výši paušální daně v kalendářním roce. Ustanovení § 14 odst. 1 věty čtvrté zde platí obdobně.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž daň je rovna paušální dani, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle odstavce 1 za kalendářní rok, pokud uhradila pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5b odst. 3 za tento rok.

(3) Nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok uplatňuje osoba samostatně výdělečně činná na přehledu o příjmech a výdajích podle § 15.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž daň z příjmů byla v kalendářním roce rovna paušální dani, uplatňuje nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za tento kalendářní rok v žádosti podané územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu. V této žádosti osoba samostatně výdělečně činná uvede výši slevy a údaje podle odstavce 1 potřebné pro stanovení výše slevy. Žádost se podává od 1. května následujícího kalendářního roku; žádost podaná před tímto dnem se považuje za žádost podanou 1. května tohoto roku. Nárok na slevu zaniká, není-li žádost podána do 5 let po uplynutí kalendářního roku, za který vznikl nárok na slevu.

(5) Pokud starobní důchod nevyplácí Česká správa sociálního zabezpečení, je osoba samostatně výdělečně činná povinna při prvním uplatnění nároku na slevu uvést den, od něhož náleží výplata starobního důchodu v plné výši, a doložit přiznání starobního důchodu a čestné prohlášení o nároku na výplatu starobního důchodu v plné výši nebo doložit potvrzení plátce důchodu o pobírání starobního důchodu v plné výši.“.

16. Za § 23f se vkládají nové § 23g až 23m, které včetně nadpisu znějí:

„Společná ustanovení ke slevám na pojistném poplatníka pojistného,

který je poživatelem starobního důchodu

§ 23g

(1) Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele zároveň více zaměstnání, uplatňuje zaměstnanec nárok na slevu na pojistném z důvodu pobírání starobního důchodu jen jednou pro všechna zaměstnání. Pokud po skončení zaměstnání bezprostředně navazuje na skončené zaměstnání u téhož zaměstnavatele další zaměstnání, platí uplatnění nároku na slevu na pojistném v předchozím zaměstnání i pro toto navazující zaměstnání.

(2) Za den uplatnění nároku na slevu na pojistném se považuje den, ve kterém zaměstnanec předložil zaměstnavateli doklady podle § 7e odst. 3.

(3) Uplatnil-li zaměstnanec u zaměstnavatele nárok na slevu na pojistném, může se písemným prohlášením nároku na slevu na pojistném vzdát, a to nejdříve za kalendářní měsíc, v němž toto prohlášení předal zaměstnavateli. Vzdání se nároku lze učinit též jen pro určité období.

§ 23h

(1) Zaměstnanec, který uplatnil nárok na slevu na pojistném, je povinen oznámit zaměstnavateli všechny skutečnosti, které mají vliv na slevu na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

(2) Pokud zaměstnanec sdělil nebo doložil zaměstnavateli nesprávné údaje potřebné pro nárok na slevu na pojistném nebo neoznámil ve stanovené lhůtě změnu skutečností, které mají vliv na nárok na slevu na pojistném, a v důsledku toho byla zaměstnanci poskytnuta sleva na pojistném neprávem, je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli pojistné, které mělo být odvedeno, a penále, které je zaměstnavatel povinen v důsledku odvedení pojistného v nižší výši zaplatit.

§ 23i

(1) Byla-li z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem vyšší částka, než měla být z důvodu slevy na pojistném odečtena, nebo byla-li odečtena sleva na pojistném, aniž byly splněny podmínky pro tento odečet, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh zaměstnavatele na pojistném.

(2) Byla-li z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem nižší sleva na pojistném, než jaká měla být odečtena, považuje se tento rozdíl za přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vrátit tento přeplatek nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl tento přeplatek zjištěn.

§ 23j

(1) Pokud zaměstnanec neuplatnil u zaměstnavatele nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc, v němž byly splněny podmínky pro nárok na slevu na pojistném, považuje se pojistné, které zaplatil zaměstnanec, ve výši slevy na pojistném za tento kalendářní měsíc za přeplatek zaměstnance na pojistném. Věta první se nepoužije, jde-li o pojistné zaplacené zaměstnancem za dobu, která byla zhodnocena jako doba důchodového pojištění pro účely jeho českého důchodového pojištění.

(2) Přeplatek podle odstavce 1 vrací zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti doložené potvrzením zaměstnavatele vydaného podle odstavce 3 územní správa sociálního zabezpečení. Pro vrácení tohoto přeplatku zaměstnanci se použijí § 17 odst. 1 věty první až třetí, § 17 odst. 2 věta druhá a § 17 odst. 6 obdobně. Pokud však žádost o vrácení přeplatku na pojistném byla podána v období od podání žádosti o zpětnou výplatu starobního důchodu do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí, na jehož základě se důchod vyplatí zpětně, vrací se přeplatek za celou dobu, za kterou byl starobní důchod zpětně vyplacen.

(3) Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost výši vyměřovacích základů zaměstnance a skutečnost, zda zaměstnancem byla uplatněna sleva na pojistném za jednotlivé kalendářní měsíce, které zaměstnanec v této žádosti uvedl, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti; zjistí-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení. Zaměstnavatel je povinen potvrzení obsahující údaje podle věty první zaslat také územní správě sociálního zabezpečení na její žádost v této lhůtě, pokud územní správa sociálního zabezpečení nestanovila delší lhůtu.

§ 23k

Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, kteří uplatňují nárok na slevu na pojistném, tyto údaje a doklady:

a) jméno a příjmení,

b) doklady uvedené v § 7e odst. 3, § 23g odst. 3 a v § 23m.

§ 23l

(1) Neuplatnila-li osoba samostatně výdělečně činná na přehledu, který byla povinna podat podle § 15, nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, v němž byly splněny podmínky pro tuto slevu, považuje se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplacené ve výši slevy, která náležela, za přeplatek osoby samostatně výdělečně činné na pojistném. Ustanovení § 23j odst. 1 věty druhé a § 23j odst. 2 se použijí obdobně.

(2) Slevu na pojistném na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, na kterou uplatnila nárok osoba samostatně výdělečně činná podle § 14bb odst. 4, vyplatí územní správa sociálního zabezpečení do 1 měsíce ode dne obdržení žádosti. Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se sleva na pojistném na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti na úhradu tohoto závazku.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna vrátit územní správě sociálního zabezpečení slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo její část vyplacenou podle odstavce 2, na kterou jí nevznikl nárok, a to do 1 měsíce od doručení výzvy územní správy sociálního zabezpečení k vrácení této slevy. Nevrátí-li osoba samostatně výdělečně činná tuto slevu v této lhůtě, považuje se nevrácená sleva za dluh na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná se může písemným prohlášením vzdát nároku na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

§ 23m

(1) Sleva na pojistném náleží, byl-li starobní důchod přiznán z českého důchodového pojištění nebo orgánem sociálního zabezpečení státu, který postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení nebo podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, kterou je Česká republika vázána. V případě starobního důchodu přiznaného orgánem sociálního zabezpečení tohoto cizího státu se přiznání starobního důchodu prokazuje rozhodnutím nebo potvrzením vydaným orgánem sociálního zabezpečení cizího státu. Splnění podmínky pobírání tohoto důchodu se prokazuje čestným prohlášením.

(2) Má-li zaměstnavatel pochybnosti o přiznání starobního důchodu orgánem sociálního zabezpečení cizího státu, vydá Česká správa sociálního zabezpečení potvrzení o přiznání tohoto důchodu na základě žádosti poživatele starobního důchodu doložené rozhodnutím nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení cizího státu. Má-li Česká správa sociálního zabezpečení pochybnosti o tomto rozhodnutí nebo potvrzení, vydá potvrzení podle věty první po předchozím ověření u orgánu sociálního zabezpečení cizího státu.“.

CELEX 32004R0883

17. V § 25d odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „anebo, pokud byly uplatněny slevy na pojistném podle § 7c odst. 1 a § 7e odst. 2, neuvedl na tomto přehledu údaje podle § 9 odst. 4 a 5“.

18. V § 25d odst. 1 písmeno f) zní:

„f) v rozporu s § 23j odst. 3 nepotvrdí zaměstnanci výši vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní měsíce,“.

19. V § 25d odst. 1 se na konci textu písmene i) doplňují slova „nebo podle § 23k“.

20. V § 25d odst. 1 písm. j) se slovo „nebo“ zrušuje.

21. V § 25d odst. 1 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „,nebo“ a doplňuje se písmeno l), které zní:

„l) neposkytne zaměstnanci, který splňuje podmínky pro slevu na pojistném podle § 7d a uplatnil nárok na slevu na pojistném podle § 7e odst. 2, slevu na pojistném.“.

Čl. VI

Přechodná ustanovení

1. Nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění z důvodu pobírání starobního důchodu v plné výši podle zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, má zaměstnanec poprvé za leden 2025.

2. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stanoví podle zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu

Čl. VII

V § 12 odst. 9 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, se slova „věku 65 let“ nahrazují slovy „důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu“.

Čl. VIII

Přechodné ustanovení

Na skončení výkonu funkce člena Nejvyššího kontrolního úřadu, který se jejího výkonu ujal přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, z důvodu věku se použije § 12 odst. 9 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; výkon funkce z tohoto důvodu mu však neskončí dříve než dosažením věku 65 let.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákoníku práce

Čl. IX

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 385/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 155/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 182/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 298/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 93/2017 Sb., zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 148/2017 Sb., zákona č. 202/2017 Sb., zákona č. 203/2017 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 292/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 181/2018 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 366/2019 Sb., zákona č. 285/2020 Sb., zákona č. 248/2021 Sb., zákona č. 251/2021 Sb., zákona č. 330/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 358/2022 Sb., zákona č. 432/2022 Sb., zákona č. 167/2023 Sb., zákona č. 281/2023 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 408/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb. a zákona č. 413/2023 Sb., se mění takto:

1. V § 271b odst. 6 se za slova „věk 65 let nebo“ vkládají slova „důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo“.

2. V § 271h se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let“.

ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti

Čl. X

V § 21 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění zákona č. 277/2019 Sb., se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

„f) vypracovává a vládě a Poslanecké sněmovně předkládá stanovisko k dopadu navrhovaných úprav v oblasti důchodového pojištění na udržitelnost veřejných financí, pokud tyto návrhy podle vyhodnocení Rady významně ovlivní dlouhodobou finanční udržitelnost veřejných financí.“.

ČÁST SEDMÁ

Změna zákona č. 321/2023 Sb.

Čl. XI

Zákon č. 321/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se mění takto:

1. V čl. V se body 20 a 21 zrušují.

2. V čl. X písm. b) se text „20, 21,“ zrušuje.

ČÁST OSMÁ

ÚČINNOST

Čl. XII

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení

a) čl. I bodů 31 a 67, čl. II bodu 5, čl. IV a čl. X, která nabývají účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení,

b) čl. I bodu 62, které nabývá účinnosti dnem 1. července 2025,

c) čl. I bodů 1, 4, 9, 10, 22, 30, 35, 37 až 39, 47, 50, 52, 54, 56, 58, 60, 64, 66, 69 a 70, čl. II bodu 3 a čl. III bodů 14 a 30 až 32, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026,

d) čl. I bodů 8, 11 až 14, 32 až 34, 55, 59 a 61 a čl. III bodů 2, 4, 5, 18, 19, 21, 23, 24, 26, 28, 29, 33 až 35 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2027.

Návrh zákona přináší do oblasti základního důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy a další reformní kroky, jejichž účelem je posílení jeho finanční a sociální udržitelnosti. Dávky důchodového pojištění musejí i přes dosavadní nepříznivý demografický a ekonomický vývoj nadále zůstat účinným prostředkem k zajištění hmotného zabezpečení především ve stáří, a rovněž při invaliditě a při úmrtí živitele. Úroveň tohoto zabezpečení musí být důstojná a přiměřená předchozím dlouhodobým zásluhám pojištěných osob. Garanci funkčního, stabilního a udržitelného důchodového systému je třeba zachovat nejen pro současné důchodce, ale i pro pojištěnce, kteří se stanou důchodci v budoucnu.

Prvním zásadním krokem v tomto reformním úsilí bylo přijetí zákona č. 270/2023 Sb., který s účinností od 1. října 2023 přinesl úsporná opatření v oblasti valorizace důchodů a výrazné snížení motivace k odchodu do předčasného starobního důchodu. Navrhovaná úprava

na tyto kroky navazuje a přináší soubor následujících dvanácti optimalizačních opatření:

- zavedení mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití,

- snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání (náročné profese),

- postupné parametrické úpravy směřující ke zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů,

- zvýšení minimální procentní výměry starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na 10 % průměrné mzdy a tomu odpovídající adekvátní navýšení minimální procentní výměry u ostatních druhů důchodu,

- zrušení zvyšování starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou souběžně s jeho pobíráním v plné výši a nahrazení tohoto benefitu slevou na pojistném na důchodové pojištění,

- mírnější krácení tzv. předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění,

- hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění,

- snížení věku potřebného pro vznik nároku na tzv. odložený starobní důchod,

- prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod z 2 let na 5 let,

- nahrazení tzv. výchovného za první a druhé dítě novým typem ocenění za péči ve formě tzv. fiktivních vyměřovacích základů,

- zavedení tzv. fiktivních vyměřovacích základů jako ocenění za péči o závislou osobu,

- zavedení dobrovolného sdíleného vyměřovacího základu manželů a registrovaných partnerů (rodinný vyměřovací základ).

Navrhovaná opatření si vyžádají i změny v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Návrh dále přináší některá opatření technického charakteru, jejichž cílem je zefektivnit

a modernizovat některé procesy související s prováděním důchodového pojištění. Jedná se o

- omezení zasílání informativních osobních listů důchodového pojištění v listinné podobě,

- zpoplatnění tzv. valorizačních oznámení zasílaných v listinné podobě,

- výrazné zjednodušení postupů při prokazování žití u výplat důchodů do zahraničí.

Snahou bylo zachovat v maximální možné míře kontinuitu s dosavadní právní úpravou a vyhnout se výraznějším strukturálním zásahům. Výhodou tohoto řešení založeného

především na parametrických úpravách je jeho srozumitelnost pro laickou veřejnost a plynulá proveditelnost v provozních podmínkách orgánů sociálního zabezpečení. Přesto se zavádějí též některé nové instituty, s jejichž prováděním prozatím nejsou v ČR praktické zkušenosti. U významnějších koncepčních změn je z provozních důvodů navrhována delší doba legisvakance.

Návrh výše popsaným způsobem reaguje na Programové prohlášení vlády, v němž se mj. uvádí:

• Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů.

• Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí.

• Umožníme dřívější odchody do důchodu zaměstnancům v náročných profesích za větší odpovědnosti zaměstnavatelů.

• Podpoříme seniory pracující v důchodovém věku.

• Zvýšíme vdovské a vdovecké důchody.

• Zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod.

• Zavedeme fiktivní vyměřovací základ pro péči.

• Zavedeme dobrovolný společný vyměřovací základ manželů.

Problematikou zachování udržitelnosti důchodového systému se zabýval mj. poradní tým ministra práce a sociálních věcí pro důchodovou reformu složený ze zástupců vládních politických stran (hnutí), zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí;

členy týmu jsou rovněž externí experti. Závěry z jednání tohoto týmu byly do uvedených opatření promítnuty. Opatření spočívající v automatickém navyšování důchodového věku a omezení tzv. výchovného bylo mimo jiné navrhováno rovněž Národní ekonomickou radou vlády (NERV).

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Stávající právní úprava regulující problematiku, kterou se návrh zabývá, nemá žádné dopady na rovnost mužů a žen a není ani v rozporu se zákazem diskriminace. Výjimkou je stále přetrvávající rozdílnost v nastavení hranice důchodového věku mužů a žen, která postupem času odezní (viz dále).

Důchodový věk

Dosažení důchodového věku je jednou z podmínek nároku na tzv. řádný starobní důchod [§ 29 odst. 1, popř. odst. 3 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“)], který je nejčastějším typem pobíraného starobního

důchodu. Od obecné hranice důchodového věku se odvíjí věk potřebný pro nárok na jiné typy starobního důchodu, tedy např. na tzv. předčasný starobní důchod (§ 31 ZDP – potřebný věk je nižší než důchodový věk, a to nejvýše o 3 roky), tzv. hornický důchod (§ 37c ZDP – potřebný věk je rovněž nižší, a to nejvýše o 7 let), tzv. záchranářský důchod (§ 37e ZDP – potřebný věk je rovněž nižší, a to nejvýše o 5 let – viz dále) anebo tzv. odložený starobní důchod (§ 29 odst. 2 popř. odst. 3 písm. b) ZDP – potřebný věk je vyšší o 5 let).

Platná právní úprava (§ 32 ZDP) stanoví pro osoby narozené po roce 1935 postupné zvyšování důchodového věku již od roku 1996 s projekcí budoucího zastavení tohoto zvyšování a sjednocení důchodového věku bez ohledu na pohlaví a počet vychovaných dětí. Proces postupného zvyšování a sjednocování důchodového věku probíhá až do současnosti, s tím, že v průběhu času byly jeho parametry (tempo zvyšování a cílový stav) upravovány, a to s účinností od 1. 1. 2010 (zákon č. 306/2008 Sb.), od 30. 9. 2011 (zákon č. 220/2011 Sb.) a od 1. 1. 2018 (zákon č. 203/2017 Sb.). Konkrétní hodnoty důchodového věku pro jednotlivé skupiny jsou pro transparentnost uvedeny v tabulce, která je přílohou zákona o důchodovém pojištění. Podle poslední z uvedených novel má být současný proces zvyšování důchodového věku o příslušný počet měsíců v závislosti na příslušnosti pojištěnce ke konkrétní generaci ukončen dosažením hranice 65 let a sjednocením důchodového věku pro všechny ženy a muže v roce 2036, tj. pro generaci narozenou v roce 1971.

Z analýz důchodového systému, např. Zprávy o stavu důchodového systému ČR a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci ČR a na očekávaný populační a ekonomický vývoj, je zřejmé, že ukončení zvyšování důchodového věku by vedlo k enormnímu nárůstu finanční zátěže, kterou by důchodový systém vytvářel v rámci státního rozpočtu. Očekávaná doba dožití ve zdraví, měřená na základě objektivních empirických údajů (tedy na základě údajů o nemocnosti obyvatel), tj. indikátor HALE, publikovaný Světovou zdravotnickou organizací, roste přibližně stejným tempem, jako je tomu v ostatních zemích. Od roku 2000 se hodnota indikátoru HALE zvýšila o 3 roky. Na druhou stranu je zvyšování důchodového věku velmi citlivě vnímanou otázkou v rámci sociálního dialogu.

Viz materiál Navrhy-NERV-na-snizeni-vydaju-a-zvyseni-prijmu.pdf (vlada.cz).

Za účelem interakce obou uvedených stránek problematiky se jeví jako vhodné ukončit mechanistický přístup ke zvyšování důchodového věku o pevně stanovený počet měsíců za rok. Ačkoli tento přístup v minulosti dobře kopíroval přírůstky střední délky života, není samozřejmé, že tomu tak bude i nadále. Navrhuje se proto přistoupit k sofistikovanějšímu mechanismu založenému na užším provázání demografického ukazatele naděje dožití a důchodového věku. Takové řešení by reflektovalo i doporučení mezinárodních organizací, jako je Evropská komise (EK) nebo Organizace pro Ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), zkušenosti z podobných legislativních úprav v zahraničí i osvědčené prvky dobré praxe v českém důchodovém pojištění.

V právní úpravě důchodového pojištění jsou až dosud zachovány doznívající nároky

na snížený důchodový věk za dobu výkonu práce před 1. lednem 1993 v I. pracovní kategorii

(u osob ve služebním poměru v I. a II. kategorie funkcí), jak byly získány podle dřívějších právních předpisů. K nové zvláštní úpravě stanovení nižšího důchodového věku došlo nejprve přijetím právní úpravy účinné od 1. července 2010 (nařízení vlády č. 363/2009 Sb.) a následně novely zákona o důchodovém pojištění, která nabyla účinnosti 1. října 2016; tyto úpravy se týkaly některých horníků. U těchto horníků, tj. pojištěnců vykonávajících zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, je důchodový věk v případě odpracování příslušného počtu směn pod zemí o 7 let nižší.

Poslední právní úpravou, která se týkala důchodového věku, byla novela zákona o důchodovém pojištění (zákon č. 455/2022 Sb.), která stanovila zvláštní podmínky pro snížení důchodového věku zdravotnických záchranářů a členů jednotek hasičského záchranného sboru podniku. Tyto podmínky se týkají pojištěnců, kteří po 31. 12. 1992 vykonávali zaměstnání člena výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby (kterým se rozumí zdravotnický záchranář, lékař výjezdové skupiny, řidič vozidel záchranné služby), operátora zdravotnického operačního střediska a pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby, záchranáře horské služby a člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku. Důchodový věk pojištěnců, kteří ve výše uvedeném zaměstnání odpracovali v období po 31. 12. 1992 aspoň 4 400 směn, se stanoví tak, že se od jejich obecného důchodového věku odečte 30 kalendářních měsíců za prvních 4 400 směn a 1 kalendářní měsíc za každých dalších odpracovaných 74 směn. Maximálně může být důchodový věk takto snížen o 60 kalendářních měsíců, tedy o 5 let. Za účelem získání prostředků na financování důchodů přiznaných ve sníženém důchodovém

věku jsou stanoveny zvýšené sazby pojistného na důchodové pojištění, které platí

zaměstnavatelé. Zvýšení sazeb je postupné s cílem zvýšit sazby pojistného zaměstnavatele celkem o 5 procentních bodů; v roce 2023 se sazba zvýšila o 2 procentní body, v letech 2024 až 2026 postupně vždy o 1 procentní bod.

Výše důchodu

Výše starobního důchodu se podle současné úpravy určuje jako součet dvou složek,

tj. základní výměry a procentní výměry.

Výše základní výměry (tzv. solidární složka) je stanovena pevnou částkou, která

představuje 10 % obecné průměrné mzdy platné pro daný kalendářní rok (např. v roce 2024 základní výměra činí částku 4 400 Kč). Tato základní výměra jako solidární složka má tedy v současnosti relativně nízkou hodnotu (zhruba jen ve výši životního minima).

Výše procentní výměry (tzv. zásluhová složka) se u různých pojištěnců liší a stanoví se

na základě principu zásluhovosti v kombinaci s principem příjmové solidarity. Kritériem je výše příspěvků do systému (resp. vyměřovacích základů, z nichž jsou tyto příspěvky vypočteny) a celková délka doby pojištění. Čím vyšší byly vyměřovací základy pojištěnce a čím déle byl účasten důchodového pojištění, tím vyšší je procentní výměra jeho důchodu.

Nejprve se stanoví výše osobního vyměřovacího základu (OVZ), tj. měsíčního průměru

indexovaných hrubých výdělků dosažených v rozhodném období (rozhodné období začíná nejdříve rokem 1986 a končí kalendářním rokem předcházejícím roku přiznání důchodu); indexace se provádí za využití koeficientů, s jejichž pomocí se zohlední meziroční nárůst obecné průměrné mzdy za období od roku, v němž byly vyměřovací základy dosaženy, do roku,

do něhož spadá den přiznání důchodu. Při zjišťování OVZ se zohledňují tzv. vyloučené doby,

tj. zákonem taxativně vymezený okruh dob (§ 16 odst. 4 ZDP), během nichž není dosahováno žádných započitatelných příjmů nebo je dosahováno jen nižších příjmů; vyloučené doby se odečítají z počtu dnů, na které se rozpočítává průměr příjmů, čímž se zajistí, že nedojde k rozmělnění průměru příjmů získaných v období před vznikem vyloučené doby a po jejím

ukončení. Takto zjištěný OVZ se následně upraví pomocí redukčních hranic na výpočtový základ (VPZ).

Tato redukce, která je výrazem aplikace zásady příjmové solidarity, se v současnosti týká pouze té části OVZ, která přesahuje 44 % všeobecné průměrné mzdy. Částka vyjadřující právě

tuto hodnotu (v roce 2024 jde o 19 346 Kč) je tzv. první redukční hranicí. Částka OVZ

do výše první redukční hranice se hodnotí plně (tj. v rozsahu 100 %), zatímco částka, o kterou OVZ první redukční hranici přesahuje, se hodnotí pouze v rozsahu 26 %. Jestliže OVZ

přesahuje také druhou redukční hranici ve výši 400 % všeobecné průměrné mzdy, což

odpovídá výši maximálního vyměřovacího základu pro platbu pojistného na důchodové pojištění (v roce 2024 jde o 175 868 Kč), pak se k částce, která tuto hranici přesahuje, nepřihlíží. Tímto způsobem se dospěje k výši výpočtového základu. Například činí-li OVZ vypočtený v roce 2024 částku 42 000 Kč, pak výpočtový základ činí 19 346 Kč plus 26 % z 22 654 Kč (= 5 891 Kč), celkem tedy 25 237 Kč.

Výše procentní výměry se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Za každý úplný rok (tj. za 365 dnů) účasti na pojištění získané do dne vzniku nároku na důchod náleží 1,5 % výpočtového základu; přitom se rozsah některých náhradních dob pojištění

(např. vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo studia po 18. roce věku před rokem 2010) redukuje na 80 % podobně jako při hodnocení těchto dob pro účely nároku na starobní důchod. Kupříkladu pojištěnec, jehož OVZ činí 42 000 Kč (viz výše) a který k datu dosažení důchodového věku v roce 2024 získal

po provedení zmíněné redukce náhradních dob celkem 44 úplných roků účasti na důchodovém pojištění, získá k tomuto datu nárok na procentní výměru důchodu ve výši 66 % výpočtového základu (tj. 44 x 1,5 %), tedy 16 657 Kč. Od roku 2023 se k takto stanovené částce přičítá ještě tzv. výchovné, tedy zvýšení o 500 Kč za každé dítě, které pojištěnec vychoval (vychovávalo-li

totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě pečovala v největším rozsahu). Výchovné se pak stane součástí procentní výměry starobního důchodu. Tak např. pokud tento pojištěnec vychoval 2 děti, zvýší se procentní výměra na 17 657 Kč a starobní důchod činí celkem (tj. včetně základní výměry ve výši 4 400 Kč) 22 057 Kč.

Jestliže pojištěnec vykonává výdělečnou činnost i po dosažení důchodového věku a

a) nepobírá přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, náleží mu zvýšení později přiznaného starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 dnů takové výdělečné činnosti,

b) pobírá přitom invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, náleží mu zvýšení později přiznaného starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu za každý úplný rok takové výdělečné činnosti,

c) pobírá přitom starobní důchod v plné výši, náleží mu zvýšení již přiznaného starobního důchodu o 0,4 % výpočtového základu za každých 360 dnů takové výdělečné činnosti.

Jde-li o tzv. předčasný starobní důchod, provádí se naopak jeho trvalé krácení, aby se

zajistilo, že osoba, která odchází do předčasného důchodu a pobírá tak starobní důchod v průměru po delší dobu, nevyčerpá z důchodového systému v úhrnu za celý zbytek svého života více prostředků než osoba, která má důchod přiznán až od data dosažení důchodového věku. Procentní výměra předčasného starobního důchodu se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku o 1,5 % výpočtového základu. Pravidla krácení se zpřísnila s účinností od 1. 10. 2023 v důsledku přijetí zákona č. 270/2023 Sb. Tak např. pokud by pojištěnec uvedený ve výše uvedeném příkladu odcházel do starobního důchodu k 1. 3. 2024 s předstihem 720 dnů (= 8 x 90 dnů), činilo by krácení 12 % výpočtového základu, tj. namísto 66 % by mu náleželo pouze 54 %, a procentní výměra důchodu by tedy činila pouze 13 628 Kč (bez výchovného).

Minimální výše procentní výměry starobního důchodu činí 770 Kč, a to bez ohledu

na typ starobního důchodu (řádný, odložený či předčasný). Po přičtení základní výměry se dospěje k minimální výši starobního důchodu. Protože v roce 2024 činí základní výměra 4 400 Kč, činí v roce 2024 minimální výše starobního důchodu 5 170 Kč.

Platná právní úprava neumožňuje při stanovení výše starobního důchodu přihlédnout k rozdílné příjmové úrovni manželů nebo registrovaných partnerů. Výše důchodu je

u každého z nich stanovena výhradně na základě jeho individuálních zásluh. Starobní důchod je tradičně koncipován jako náhrada za příjem, kterého již pojištěnec nemůže dosahovat (z důvodu úbytku fyzických sil ve vyšším věku), z čehož vyplývá, že partner, který měl nízké příjmy, bude mít také nízký starobní důchod, a naopak.

Stejnou skladbu (tj. základní výměru a procentní výměru) mají i důchody nestarobní,

tj. důchody invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí. Základní výměra těchto důchodů je stejná jako u důchodů starobních.

Výše procentní výměry se v případě invalidních důchodů stanoví na základě

individuálních zásluh velmi podobně jako u důchodů starobních, pouze s tím rozdílem, že procento z výpočtového základu za každý rok doby pojištění je adekvátní uznanému stupni invalidity (0,5 % při prvním stupni, 0,75 % při druhém stupni a 1,5 % při třetím stupni invalidity); za dobu pojištění se zde považuje nejen doba pojištěncem skutečně získaná, ale též tzv. doba dopočtená, tj. doba od vzniku nároku na invalidní důchod do data dosažení důchodového věku, který je stanoven pro bezdětnou ženu stejného data narození. Z proporcí uvedených procentních sazeb je zřejmé, že ve srovnání s procentní výměrou invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně je procentní výměra invalidního důchodu pro invaliditu

druhého stupně poloviční a v případě invalidity prvního stupně třetinová. V případě změny

stupně invalidity se dosavadní výše procentní výměry upraví tak, aby vždy odpovídala těmto proporcím. Součástí procentní výměry invalidního důchodu není tzv. výchovné.

Nárok na invalidní důchod ze zákona zaniká dosažením věku 65 let. Invalidní důchod vyplácený ke dni dovršení 65 let věku se mění na starobní důchod a tento nadále náleží ve výši původně vypláceného důchodu invalidního (tzv. „transformovaný“ starobní důchod podle § 61a ZDP). Poživatel tohoto typu starobního důchodu může do dvou let od vzniku nároku na něj požádat o zvýšení procentní výměry o výchovné. Zároveň může požádat o přiznání řádného starobního důchodu (§ 29 ZDP), který mu bude přiznán, je pokud jeho výše bude vyšší než výše transformovaného starobního důchodu.

Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního a invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší; jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního nebo invalidního důchodu ve stejné výši, vyplácí se důchod, který si pojištěnec zvolil. Dnem úpravy výplat důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí; to však neplatí, dojde-li v důsledku změny stupně invalidity ke snížení výše invalidního důchodu a nová výše invalidního důchodu je nižší než starobní důchod, který se nevyplácí, anebo zanikne-li nárok na invalidní důchod, který se vyplácí.

V případě pozůstalostních důchodů se výše procentní výměry odvozuje od procentní

výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti; jde-li o vdovský a vdovecký důchod, náleží pozůstalému manželovi 50 % této procentní výměry, a jde-li o sirotčí důchod, náleží nezaopatřenému dítěti 40 % této procentní výměry. Je-li pozůstalostní důchod vyplácen společně se starobním nebo invalidním důchodem, neposkytují se obě tyto dávky v plné výši – v plné výši se vyplácí pouze vyšší důchod a nižší z nich se vyplácí pouze ve výši poloviny jeho procentní výměry.

Zvyšování starobních důchodů za výdělečnou činnost vykonávanou současně s jejich pobíráním

Možnosti zvyšování starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou po dosažení důchodového věku jsou popsány výše pod písm. a) až c). Z uvedených možností je

v praxi v naprosté většině případů využíváno zvýšení uvedené pod písm. c).

Zhodnocení výdělečné činnosti vykonávané souběžně s pobíráním starobního důchodu v plné výši se v současnosti provádí podle pravidel uvedených v § 34 odst. 4 ZDP, podle něhož se výše procentní výměry starobního důchodu na žádost zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) ZDP a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu.

Osoby, jichž se tento nárok týká, podávají každoročně žádost o zvýšení důchodu, kterou se plátce důchodu musí zabývat (stanovit správně datum nároku na zvýšení, částku zvýšení, její valorizaci, výpočet doplatku) a vést za tím účelem správní řízení ukončené vydáním rozhodnutí o zvýšení důchodu a vyplacením doplatku. Jde o cca 80 tisíc případů ročně.

Při nemožnosti automatizace celého procesu je tato agenda pro Českou správu sociálního

zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) značně administrativně zatěžující, přestože operativně došlo

k její částečné decentralizaci na úroveň územních správ sociálního zabezpečení, kde však přirozeně ubírá kapacitu pro jiné aktivity, například předdůchodové poradenství. Ze zkušeností

územních správ sociálního zabezpečení (dále jen „ÚSSZ“) a reakcí klientů pak jednoznačně

vyplývá, že kombinace poměrně komplikovaného vyřizování těchto žádostí spolu s dobou potřebnou pro jejich zpracování je následně zejména s ohledem na výsledné navýšení (v řádu desetikorun) fakticky frustrující jak pro zaměstnance ČSSZ, resp. ÚSSZ, tak především pro klienty samotné.

Právní úprava pojistného na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, je obsažena v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Podle současné právní úpravy se pro účely odvodu pojistného na sociální zabezpečení nerozlišují osoby, které jsou již poživateli starobního důchodu a současně vykonávají výdělečnou činnost, ze které plynou příjmy podléhající zdanění. Všechny tyto osoby jsou povinny přispívat na úhradu výdajů na důchodové pojištění ze svého příjmu formou pojistného. Pojistné na sociální zabezpečení se proto odvádí za stejných podmínek bez ohledu na to, že někteří poplatníci pojistného jsou již zabezpečeni starobním či jiným důchodem.

Vliv péče o dítě a o závislou osobu na výši důchodu

Doba péče o (zdravé) dítě ve věku do 4 let a doba péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I, nebo o osobu jakéhokoliv věku, která je závislá

na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV (podle zákona o sociálních službách), je náhradní dobou pojištění. Náleží za ni stejná procentní sazba z výpočtového základu jako za výdělečnou

činnost (např. u starobního důchodu jde o 1,5 % za každý rok této doby). V případě, že péči o konkrétní dítě, resp. závislou osobu, zajišťovalo v konkrétním období více osob, hodnotí se jako náhradní doba pojištění pouze té z nich (ženě/muži), která pečovala v největším rozsahu.

Pro účely stanovení měsíčního průměru celoživotních příjmů (tedy OVZ), z něhož se po redukci stanoví výpočtový základ (VPZ), se doba péče hodnotí jako vyloučená doba. Pokud má pojištěnec v této době i příjmy z výdělečné činnosti, hodnotí se ze zákona přednostně tyto příjmy. On má však možnost požádat, aby místo příjmů byla upřednostněna vyloučená doba, což je praktické v případech, kdy příjmy dosahované v období péče jsou nižší než příjmy dosahované před započetím péče a po jejím ukončení. Z titulu vyloučené doby se příjmy z tohoto období nezohledňují při výpočtu (OVZ) a ten se tak stanoví pouze z vyšších příjmů dosahovaných mimo období péče.

Systém vyloučených dob má stejný efekt, jako kdyby pojištěnci do zmíněného období péče byl přiřazen jeho průměrný celoživotní příjem dosažený v obdobích, která nebyla dobou vyloučenou. Pro většinu pojištěnců je vyloučení dob péče výhodné, neboť v tomto období mají nízké nebo nulové příjmy, které by při jejich nevyloučení snižovaly průměrný celoživotní příjem a tím i výši důchodu. Toto tradiční opatření tedy lze vnímat jako ochranu pečujících osob.

Osoba, která čerpá výhodu v podobě náhradní doby péče o dítě/děti ve věku do 4 let

a s ní související vyloučené doby, je obvykle (i když ne nutně) též osobou, které bude procentní

výměra zvýšena za výchovu tohoto dítěte/dětí, a to o 500 Kč za každé vychované dítě.

Podmínka výchovy dítěte je splněna, jestliže osoba (obvykle žena) osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Pokud dítě zemřelo po dosažení 5 let věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže osoba osobně pečovala o dítě od jeho narození do jeho úmrtí. Výchovu téhož dítěte nelze pro tyto účely započítat více osobám; vychovávalo-li dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu.

Pro osoby pečující o závislé osoby aspoň po dobu 15 let platí kromě výše uvedených

možností další ochranné opatření (§ 19a ZDP), které spočívá v možnosti hodnocení tzv. fiktivních vyměřovacích základů, tedy částek, které sice nebyly vyměřovacím základem pro odvod pojistného na důchodové pojištění (příspěvky o důchodového systému se tedy z těchto částek neodváděly), avšak při výpočtu důchodu se zohledňují tak, jako by jím byly. Výše důchodu se stanoví tak, že se příspěvek na péči vyplácený opečovávané osobě považuje za hrubý příjem osoby, která péči zajišťovala. K tomuto fiktivnímu vyměřovacímu základu se navíc přičítají případné skutečné příjmy, jichž osoba dosahovala v době, kdy péči o závislou osobu zajišťovala. Za období před rokem 2007 se jako fiktivní vyměřovací základ dosazuje tzv. devalorizovaná minimální mzda platná pro rok 2007 (tedy 8 000 Kč měsíčně). Takto provedený výpočet se porovná s výpočtem, v němž se namísto skutečných příjmů a fiktivních vyměřovacích základů dosadí vyloučená doba. Procentní výměra se přizná ve výši, která z tohoto srovnání vyjde jako výhodnější. Tento postup se provádí vždy z moci úřední, pečující osoba si o něj tedy nežádá. U osob, které pečovaly o závislou osobu po dobu kratší než 15 let, se tento speciální srovnávací výpočet neprovádí. Těmto osobám se za dobu péče dosazuje vyloučená doba, popř. skutečný vyměřovací základ (s možností upřednostnění vyloučené doby

– viz výše).

Péče o dítě se prokazuje při podání žádosti o důchod čestným prohlášením a rodným

listem nebo jiným dokladem o vztahu k dítěti (soudní rozhodnutí o svěření); rodný list se nepředkládá, lze-li údaj o vztahu k dítěti zjistit z informačního systému veřejné správy. Péče o závislou osobu se prokazuje rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení o době a rozsahu péče.

Doktorské studium jako náhradní doba pojištění

V období do 31. 12. 2009 byla náhradní dobou pojištění doba soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Studiem na vysokých školách se pro tyto účely rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. Studium vykonávané po 31. 12. 2009 účast na důchodovém pojištění nezakládá s výjimkou uvedenou v § 40 odst. 3 ZDP, kdy se hodnotí pouze pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod. Doktorské studium se tedy podle současné úpravy považuje za náhradní dobu pojištění (tj. hodnotí se i pro účely nároku na starobní důchod a pro účely výše starobního a invalidního důchodu), pouze pokud bylo získáno v období před 1. 1. 2010, a to nejvýše v takovém rozsahu, aby v úhrnu s dobou předchozího studia na střední či vysoké škole po dosažení věku 18 let nebyla přesažena hranice šesti let.

Tento stav nezohledňuje dostatečně postavení osob studujících doktorské obory zakončené získáním titulu Ph.D. Tzv. doktorandi se v rámci doktorského studia zabývají řešením zásadních výzkumných úkolů a významně se podílejí na vzdělávání dalších studentů. V řadě zemí Evropské unie proto mají tyto osoby status začínajících vědeckých pracovníků, kteří jsou na rozdíl od České republiky zapojeni do systému důchodového pojištění.

Prodloužení doby pojištění potřebné pro vznik nároku na tzv. předčasný starobní důchod z 35 na 40 let, které s účinností od 1. 10. 2024 zavádí zákon č. 270/2023 Sb., by navíc mohlo vést k vyloučení studentů denní formy studia v doktorském studijním programu z možnosti získat nárok na uvedenou dávku důchodového pojištění.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání. Typ vysokoškolské vzdělávací činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů. Typy studijních programů jsou bakalářský, magisterský a doktorský. Podle § 47 odst. 2 zákona o vysokých školách je standardní doba studia doktorského studijního programu nejméně tři a nejvýše čtyři roky.

Vzhledem k tomu, že doba doktorského studia je kromě doby studia na vysoké škole rovněž dobou výkonu vědecké a pedagogické činnosti, lze tuto skutečnost považovat za důvod k definování nové náhradní doby pojištění.

Lhůta pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod

Vdovské/vdovecké důchody (dále jen „vdovské důchody“) jsou doplňkovým příjmem,

který má pozůstalé osobě pomoci vyrovnat se s novými ekonomickými podmínkami v prvním období po úmrtí manžela. Toto úmrtí zhoršuje sociální situaci osob, protože dochází ke ztrátě jednoho z příjmů, z nichž do té doby rodina vycházela. Proto má vdova/vdovec (dále jen

„vdova“) vždy po přechodnou dobu jednoho roku nárok na vdovský důchod

(tzv. bezpodmínečný nárok). Podmínky pro nárok na tyto pozůstalostní důchody jsou stejné jak pro ženy, tak i pro muže.

V případě, že se vdova po uplynutí této doby nachází v situaci, která objektivně snižuje její schopnost přizpůsobit se vlastními silami majetkovým poměrům nastalým po úmrtí manžela (např. pečuje o nezaopatřené dítě nebo o dítě, které je ze zdravotních důvodů závislé na péči jiné osoby, pečuje o svého rodiče nebo o rodiče zemřelé osoby, který je závislý na péči jiné fyzické osoby, vdova je invalidní ve třetím stupni nebo dosáhla věku blízkého důchodovému

věku), nárok na vdovský důchod pokračuje a náleží vdově po celou dobu, po kterou tato situace

trvá. Teprve v případě, že tato podmínka přestane být splněna, nárok na vdovský důchod zaniká.

Nárok na vdovský důchod však může vzniknout znovu (tzv. obnova nároku), jestliže dojde

ke splnění některé z uvedených podmínek do dvou roků ode dne zániku dřívějšího nároku. Účelem vdovského důchodu není a nikdy nebylo zabezpečit vdovu touto dávkou po celý zbytek života, ale po dobu trvání zákonem stanovených sociálních situací.

Podle právní úpravy účinné od roku 1957 do roku 1995 činila lhůta pro obnovu nároku dva roky, od roku 1996 do roku 2011 činila pět roků, poté byla zkrácena opět na dva roky. Toto zkrácení vyvolává mnohé nesouhlasné reakce ze strany dotčených pozůstalých osob, je poukazováno na nerovnost ve vztahu k osobám, které ovdověly před 1. 1. 2012, a relativně často je tato problematika předmětem rozhodování ministra o odstranění tvrdosti zákona. Praxe ukazuje, že současné nastavení je příliš restriktivní zejména vůči osobám blížícím se

důchodovému věku. Jeví se proto potřebné vrátit se k právní úpravě platné před 1. 1. 2012 a prodloužit lhůtu pro obnovu nároku tak, aby opět činila 5 roků. To by umožnilo většímu

okruhu vdov a vdovců čerpat pozůstalostní důchod. Současně je třeba pamatovat na osoby, které nově zaváděnou mírnější podmínku splnily před účinností navrhované úpravy.

Informativní osobní listy důchodového pojištění (IOLDP)

Pomocí informativního osobního listu důchodového pojištění (IOLDP) mohou občané kdykoliv v průběhu své kariéry získat představu o tom, v jakém rozsahu orgány sociálního zabezpečení evidují údaje o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejich budoucího nároku na dávku důchodového pojištění. IOLDP obsahuje přehled dob důchodového pojištění, případně náhradních dob pojištění, uložených v evidenci ČSSZ a za dobu od roku 1986 obsahuje i přehled vyměřovacích základů a vyloučených dob, včetně celkového součtu evidované doby a součtu náhradních dob. IOLDP dále obsahuje přehled a celkový počet neevidovaných dob, které chybí mezi prvním nárokovým dokladem a posledním nárokovým dokladem evidovaným v ČSSZ, příp. bezprostředně předcházejícím kalendářním rokem před rokem aktuálního vyhotovení IOLDP.

Podle § 40a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

(dále jen „ZOPSZ“) orgány sociálního zabezpečení zasílají IOLDP občanům v listinné podobě

na základě jejich písemné žádosti, a to do 90 dnů ode dne doručení této žádosti. Občan má právo na zaslání IOLDP jednou za kalendářní rok. Zjistí-li občan, že přehled údajů o jím získaných rozhodných skutečnostech není kompletní, a předloží-li doklady o dosud neevidovaných dobách, zašle mu orgán sociálního zabezpečení do 90 dnů ode dne doručení žádosti podle věty první nový IOLDP se zohledněním nově prokázaných údajů. Nejsou-li předložené doklady dostatečné, zašle orgán občanu písemné odůvodněné sdělení o této skutečnosti a o tom, že o těchto dobách a dalších údajích bude rozhodnuto v řízení o přiznání dávky důchodového pojištění.

Např. ČSSZ v současnosti vyhotovuje ročně cca 120 tisíc informativních listů. S rozvojem digitalizace a zpřístupnění nových on-line služeb se jeví potřebné legislativně zakotvit výjimku z povinnosti vyhotovit a zasílat informativní list důchodového pojištění, a to pro případ, kdy orgán sociálního zabezpečení předmětné údaje zpřístupní prostřednictvím elektronické aplikace s využitím elektronické identifikace určené plátcem důchodu. Jak vyplývá z webových stránek Ministerstva vnitra, resp. Národní agentury pro komunikační a informační technologie, s. p, elektronickou identitou v současnosti disponuje téměř 6 milionů občanů. Každý občan může mít více Identit občana a jejich počet už překonal hranici 11 milionů. Elektronizace přispěje k výrazné úspoře finančních prostředků vynakládaných na doručení rozhodnutí prostřednictvím České pošty.

Zasílání tzv. valorizačních oznámení

Tzv. valorizační oznámení slouží k informování poživatelů důchodů o zvýšení důchodu v rámci tzv. hromadného zvyšování při pravidelných (tj. lednových) i mimořádných (tj. červencových) valorizacích důchodů.

Valorizační oznámení se podle dosavadní úpravy zasílají každému poživateli důchodů písemně prostřednictvím držitele poštovní licence, což znamená např. jen u ČSSZ náklady

cca 40 mil. Kč na každou valorizační akci. Řada důchodců však v dnešní době již disponuje takovými technickými prostředky, aby se s novou výší důchodu mohli sami seznámit v elektronické formě, a to jednak prostřednictvím datových schránek, jednak prostřednictvím elektronické aplikace s využitím elektronické identity. Jeví se proto vhodné umožnit plátcům důchodů, aby přešli primárně na tuto elektronickou formu sdělování údajů o hromadném zvyšování důchodů, což jim též přinese úsporu nákladů. Pro odůvodněné případy je však třeba zachovat i dosavadní formu listinných valorizačních oznámení.

Vyplácení důchodů do zahraničí

Režim výplaty důchodu do zahraničí je podle platné právní úpravy odlišný od režimu vnitrostátních výplat. Současná vnitrostátní právní úprava výplat důchodů do zahraničí je uvedena v § 116 odst. 3 až 5 ZOPSZ. Z ní v zásadě vyplývá, že dávky důchodového pojištění se do zahraničí vyplácejí na základě potvrzení o žití, a to buď na účet u banky v zahraničí ve volně směnitelné měně (VSM) anebo u banky v ČR v české měně (Kč), či bankovním šekem anebo mezinárodní poštovní poukázkou ve VSM. Na rozdíl od vnitrostátní výplaty realizované měsíčně výplata do zahraničí na bankovní účet v zahraničí anebo v ČR se (s výjimkou Polska a Slovenska)

provádí zásadně zpětně až po doručení Potvrzení o žití. Výplata bankovním šekem

doručeným na adresu klienta v zahraničí je realizována v čtvrtletních intervalech také zpětně. Z citovaného ustanovení také vyplývá, že pokud je s příslušným nositelem pojištění (orgánem sociálního zabezpečení) jiného státu sjednána dohoda o vzájemné pravidelné elektronické výměně potřebných údajů (informace o úmrtí), vyplácí se důchod do tohoto státu měsíčně a potvrzení o žití zasílá klient jednou ročně. Značná část výplaty důchodů do zahraničí, pokud jde o frekvenci, je již z minulosti (15 684 důchodů do Polska a 39 113 důchodů do Slovenské republiky) sjednocena s vnitrostátní výplatou v ČR, neboť se poukazuje v měsíčních splátkách, přičemž u Slovenska se vyžaduje potvrzení o žití již pouze jednou ročně (vzhledem k Dohodě ČSSZ a slovenské Sociální pojišťovny o elektronické výměně dat platné od 1. 1. 2022) a u Polska se nevyžaduje vzhledem k tomu, že mezinárodní poštovní poukázka je určena pouze do vlastních rukou klienta.

2 3

klienta u banky příp. bankovním či poštovním šekem – poukázkou). Na rozdíl od ČR převažuje měsíční frekvence výplaty důchodu z jednoho státu do druhého a v členských státech EU je obvyklé kontrolovat podmínku žití klienta jednou ročně Potvrzením o žití.

Některé státy mají sjednanou dohodu o elektronické výměně dat o úmrtí (například státy Beneluxu, Německo a Rakousko), obdobnou dohodu má ČSSZ a slovenská Sociální pojišťovna, platnou od 1. 1. 2022. ČSSZ se v prováděcí praxi dlouhodobě potýká s obtížnou vysvětlitelností principu výplaty důchodů na základě potvrzení o žití, a to nejen ve vztahu ke klientům, ale i vůči médiím a odborné veřejnosti. Celý koncept „potvrzení o žití“ působí v současné době nejen svým průběhem, ale i svým názvem již silně byrokratickým a anachronickým dojmem, vůči klientům někdy až dojmem provokujícím. Současně dochází k technologickému rozvoji umožňujícímu výměnu informací elektronickou formou, nejdále je v této podobě rozvinuta komunikace se Slovenskou republikou, kde se koncept potvrzování žití již zajišťuje elektronickou výměnou informací mezi orgány sociálního zabezpečení, a z pohledu ČSSZ se výplata důchodů realizuje v podstatě na obdobném lhůtovém principu jako u důchodů vnitrostátních.

Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a prováděcí nařízení EP a Rady (ES) č. 987/2009. Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení, uzavřené ČR se státy, které nejsou členy EU ani EHP: Albánie, Austrálie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chile, Indie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Makedonie, Moldavsko, Mongolsko, Québec, Rusko, Srbsko, Sýrie, Tunisko, Turecko, Ukrajina, USA.

výrazně zjednodušit způsob vyplácení většiny důchodů do zahraničí, maximálně omezit potvrzování žití a současně sjednotit princip výplat důchodů vnitrostátních i s mezinárodním prvkem, neboť všechny by mohly být technicky vypláceny stejným

způsobem, tj. na kalendářní měsíc, byť samozřejmě s výjimkou, že u mezinárodních důchodů je ČSSZ schopna garantovat pouze dodržení lhůty k předání výplatních souborů ČNB, nikoliv již datum připsání důchodů na bankovní účty příjemců v zahraničí. Splnění tohoto záměru se neobejde bez legislativní změny.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen, a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Navrhovaná právní úprava nepřináší žádné změny z hlediska zachování rovnosti mužů a žen a není ani v rozporu se zákazem diskriminace. Úprava kompatibilně navazuje na dosud probíhající proces postupného a pozvolného odstranění rozdílů v nastavení hranice důchodového věku mužů a žen.

Důchodový věk

Jak výše uvedeno, navrhuje se ukončit mechanický přístup ke zvyšování důchodového věku o pevně stanovený počet měsíců za rok a tento přístup nahradit objektivnějším mechanismem založeným na odvozování budoucího důchodového věku od naděje dožití, což odpovídá příslušným doporučením EK nebo OECD.

I přes zavedení vazby důchodového věku na statisticky změřené demografické ukazatele je třeba z hlediska právní jistoty zachovat maximální dosažitelnou míru předstihu, tj. je třeba zajistit, aby informace o důchodovém věku každého jednotlivce byla známa s co největším předstihem. To však jen do té míry, aby nebyla ohrožena relevance výpočtu tohoto důchodového věku pro danou generaci použitím zastaralých nebo nevhodných údajů. Náběh nového mechanismu musí být postupný a pozvolný, jak je u takto zásadních úprav obvyklé. Bude tedy zachováno krokování nárůstu důchodového věku v celých měsících a velikost jednotlivých zvýšení bude omezena na maximálně 2 měsíce.

Důchodový věk každého ročníku narození bude navázán na naději dožití 50letých osob v roce, ve kterém příslušná generace dosáhne 50 let věku. Díky tomu bude informace o důchodovém věku známa, až na první ročníky, kterých se nová úprava dotkne, alespoň 15 let před dosažením důchodového věku.

Naděje dožití v 50 letech bude, stejně jako je tomu nyní, zveřejňovat Český statistický

úřad (dále jen „ČSÚ“). Údaj je standardně počítán pro muže a ženy. ČSÚ může potřebný údaj

zveřejňovat jako doposud nebo mu dedikovat zvláštní sekci v rámci svých webových stránek.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) na základě dostupných údajů

stanoví naději dožití bazické generace, kterou je generace narozená v roce 1965, a každé následující generace, jak budou generace průběžně dosahovat věku 65 let.

Důchodový věk každé další generace pak bude stanoven prováděcím předpisem, a to tak, aby jeho výše odpovídala 65 rokům a přírůstku naděje dožití v 50 letech mezi generací, která aktuálně dosáhla 50 let věku, a generací, která 50 let věku dosáhla v roce 2015. Důchodový věk bude stanoven s přesností na měsíce, přičemž maximální změna mezi dvěma po sobě jdoucími ročníky může činit 0 až 2 měsíce. Důchodový věk tedy nemůže poklesnout ani růst příliš rychlým tempem.

Vzhledem k tomu, že pro ročník narození 1965 ještě nedošlo k plnému sjednocení důchodového věku žen a mužů a že údaje pro stanovení důchodového věku až po generaci narozenou v roce 1972 jsou již nyní známy, se navrhuje nahradit současnou tabulku stanovující důchodový věk tabulkou upravující i generaci narozenou v roce 1972. Od ročníku narození 1973 by byl důchodový věk stanovován prováděcím předpisem (nařízením vlády), přičemž pro tento ročník dojde k plnému sjednocení důchodového věku s tím, že s ohledem na očekávaný okamžik schválení této úpravy bude důchodový věk pro ročník narození 1973 stanoven společně s ročníkem narození 1974 nařízením vlády vydaným do 30. 9. 2025.

Vzhledem k zavedení nového mechanismu založeného na pravidelném povinném zjišťování přírůstku naděje dožití odpadnou úkoly související s prováděním pravidelné evaluace důchodového věku (podle úpravy, kterou přinesl zákon č. 203/2017 Sb.), na jehož základě měla vláda v pětiletých intervalech obdržet informaci o demografickém vývoji, kterou mohla fakultativně využít k případnému přijetí opatření směřujícího k příslušné úpravě důchodového věku. ČSÚ proto nebude nadále povinně v letech končících číslicí 3 a 8 zpracovávat „Zprávu o očekávaném vývoji úmrtnosti, plodnosti a migrace v České republice“ (§ 10b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). MPSV nadále nebude v letech končících číslicí 4 a 9 zpracovávat „Zprávu o stavu důchodového systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj“ (§ 4a a § 4b téhož zákona).

Současně je třeba promítnout nový mechanismus pravidelné aktualizace důchodového věku do těch ustanovení, která upravují pravidla pro stanovení délky dopočtené doby pro účely kalkulace procentní výměry invalidního důchodu, a dále do těch ustanovení, která podmiňují vznik či zánik nároku dosažením pevné věkové hranice 65 let.

V souvislosti se zvyšováním důchodového věku se dále navrhuje v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu navázat zánik funkce člena NKÚ z důvodu věku na důchodový věk muže stanovený podle zákona o důchodovém pojištění, nejdříve však dosažením 65 let věku.

Snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání (náročné profese)

V souvislosti se zrušením zvýhodněných pracovních kategorií v roce 1992 se předpokládalo, že náročnost některých vykonávaných zaměstnání včetně zdravotních rizik bude zohledněna v připojišťovacích systémech v rámci zaměstnaneckých penzijních fondů či třetího pilíře. Následující pokusy o zavedení zaměstnaneckého penzijního pojištění však nebyly úspěšné. V roce 1993 byl sice MPSVpředložen vládě návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním pojištění, vláda však uložila vypracovat novou právní úpravu na koncepčně jiném, občanském základě – jedná se o zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem (zákon č. 42/1994 Sb.). Další pokus o zavedení zaměstnaneckého penzijního pojištění v České republice byl učiněn v roce 2001, avšak vládní návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění byl již v prvém čtení Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Kromě dílčí úpravy z roku 2009 a roku 2016 v podobě sníženého důchodového věku pro zaměstnance v hornických profesích v hlubinných dolech a právní úpravy týkající se zdravotnických záchranářů z roku 2022 žádná systémová změna po roce 1992 ve vztahu k diferenciaci důchodového věku v návaznosti na náročnost či rizikovost vykonávaných prací nenastala.

Diferenciace věku odchodu do starobního důchodu je potřebná kvůli různému vlivu práce na organismus. Některé typy prací jsou spojeny se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví, vyšším potenciálním fyzickým opotřebením, nemocností, vyšším rizikem vzniku nemoci z povolání, možným omezením vykonávat takové práce v pozdějším věku z důvodu zdravotní nezpůsobilosti k dané práci, složitostí rekvalifikace apod. Žádný důchodový systém není s to pokrýt veškeré individuální rozdíly ve schopnostech pracovat, ale i částečná diferenciace může mít pozitivní vliv na důstojné stáří lidí, u kterých existuje vysoké riziko vynuceného odchodu do předčasného starobního důchodu.

Současné nastavení předčasných starobních důchodů dává pojištěncům možnost odejít z pracovního trhu dříve, než je jejich důchodový věk. Důsledkem využití této možnosti je trvale snížená zásluhová část podle zákonem stanovených pojistně matematických pravidel, jejichž smyslem je docílit toho, aby celkový objem finančních prostředků vyčerpaný důchodcem s předčasným starobním důchodem nebyl vyšší než v případě důchodce se srovnatelnými příjmy a stejnou dobou pojištění, který čerpá starobní důchod až od dosažení důchodového věku. Tento mechanismus, který byl s účinností od 1. 10. 2023 ještě zpřísněn v důsledku nabytí účinnosti zákona č. 270/2023 Sb., však penalizuje i pojištěnce, kteří k předčasnému odchodu do starobního důchodu mají objektivní důvody spočívající v nepříznivém zdravotním stavu a kteří z důvodu opotřebení organismu a nemožnosti účelné rekvalifikace nemohou dále působit na trhu práce; tito pojištěnci z velké části nemusí mít nárok na invalidní důchod. Část odchodů do předčasného starobního důchodu lze považovat za vynucenou právě z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, který nastal v důsledku dlouhodobého výkonu rizikových prací. Je proto důvodné přistoupit k zavedení opatření, kterým by byl při splnění stanovených podmínek snížen důchodový věk pro pojištěnce, kteří vykonávají zdravotně rizikové práce.

Udržitelnost systému zdravotního a sociálního pojištění, uplatňování zaměstnanců, uchazečů o zaměstnání či osob na trhu práce při jejich zdravotních komplikacích způsobuje neuzavřený kruh. Ten lze popsat nadmírou dlouhodobé pracovní neschopnosti či přechodem osob do invalidity, popřípadě uplatňování žádosti o uznání onemocnění jako nemoci z povolání. Je záměrem MPSV a Ministerstva zdravotnictví, aby institut zv. náročných profesí zaplnil prostor v politice uplatňování osob na trhu práce. Lze předpokládat, že komplikace na zdraví budou ve vyšší míře u osob, které vykonávaly nebo vykonávají práce tzv. rizikové, tedy ty práce, u kterých je dlouhodobým pozorováním a sledováním prokazatelný negativní vztah mezi prací a zdravím zaměstnanců. Jedná se o situaci, se kterou právní řád České republiky a politika ochrany zdraví při práci pracuje jako se zlatým standardem. Z podstaty hodnocení rizik vznikne riziko poškození zdraví, na které zaměstnavatel bezpodmínečně musí reagovat v rámci řízení rizik protokolem odstraňujícím riziko nebo jej snižujícím na nejnižší možnou dosažitelnou míru. Povinnost je zaměstnavateli uložena mezinárodními úmluvami (např. úmluvami Mezinárodní organizace práce), přímo použitelnými předpisy nebo směrnicemi Evropské unie či národními předpisy České republiky. Zaměstnavatel přijímá nejprve opatření na zdroji rizika

Například ze studie VÚPSV „Faktory ovlivňující rozhodnutí o odchodu do starobního důchodu“ Milan Šlapák, Martin Holub, Ladislav Průša - Praha: VÚPSV, v.v.i., 2017 - ISBN 978-80-7416-320-3 (str. 80) vyplývá, že klíčovou roli při rozhodování pro odchod do předčasného starobního důchodu hraje v první řadě ekonomický status jedince – nezaměstnaní inklinují k podávání žádosti o předčasný starobní důchod bez ohledu na další faktory. U ekonomicky aktivních má pak největší váhu faktor zdraví.

a pokud to není možné, přistupuje blíže k vlastní expozici zaměstnance (např. osobní ochranné pracovní prostředky). Cílem je konstatovat, že i přes vyšší až vysokou míru ochrany zdraví zaměstnanců při práci dochází k vědomému riziku poškození zdraví. Dané poškození zdraví ale nemusí být v takové míře, aby naplnilo kritéria pro uznání onemocnění jako nemoci z povolání. Dochází, a to ve velké míře (dle odhadů Ministerstva zdravotnictví žádostí o uznání onemocnění, jako nemoci z povolání je více než 5000/rok; klinicko-právní kritéria jsou zhruba u 1000 žádostí/rok; v tomto výčtu není zahrnuto onemocnění covid-19), k naplnění tzv. klinických kritérií, resp. prokazatelného poškození organismu/onemocnění neumožňující nadále výkon práce, přičemž další podmínky pro uznání nemoci z povolání splněny nejsou. Důvodů může být více, zejména lze uvést nenaplnění dostatečné míry hygienických kritérií. Navíc k tomu, aby onemocnění bylo uznáno jako nemoc z povolání, musí být uvedeno v seznamu nemocí z povolání (nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů). Vzniká tak kohorta zaměstnanců práce neschopných s klinickým poškozením nepropadající do systému nemocí z povolání, popřípadě zaměstnanci nemusí naplnit dlouhodobě institut invalidity a zůstávají v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Jedná se o nesystémovou potíž z hlediska politiky zaměstnanosti daného zaměstnavatele a nestabilní budoucnosti zaměstnance nebo osoby, která je dlouhodobě práce neschopná. Nabízí se situaci zaměstnanců - osob s anamnézou konkrétních faktorů, za stanovených podmínek, u kterých je dostatečné vědecké důkazní břemeno se zvýšenou mírou poškození zdraví - systémově řešit v oblasti důchodového pojištění.

Tabulka 1 – Počty a podíly osob odcházejících do starobního důchodu

Starobní Starobní Starobní předčasné Starobní předčasné

Důchody přiznanéStarobní k věkové po po k věkové po pře-po v rocecelkem dočasně trvale hranici přesluho-invalidním dočasně trvale hranici sluhováníinvalidním

vání v % v š e c h s t a r o b n í c h

2010 107 518 1 30 087 57 891 11 885 7 654 0,0 28,0 53,8 11,1 7,1 2011 147 543 0 76 563 58 053 2 915 10 012 0,0 51,9 39,3 2,0 6,8 2012 71 273 0 20 815 38 161 1 549 10 748 0,0 29,2 53,5 2,2 15,1 2013 83 252 0 27 917 44 157 1 368 9 810 0,0 33,5 53,0 1,6 11,8 2014 91 876 0 30 366 51 990 1 234 8 286 0,0 33,1 56,6 1,3 9,0 2015 107 357 0 29 443 68 294 1 023 8 597 0,0 27,4 63,6 1,0 8,0 2016 97 696 0 27 682 60 779 865 8 370 0,0 28,3 62,2 0,9 8,6 2017 91 212 0 26 849 55 386 807 8 170 0,0 29,4 60,7 0,9 9,0 2018 88 937 0 24 702 56 077 700 7 458 0,0 27,8 63,1 0,8 8,4 2019 96 686 0 27 867 60 668 781 7 370 0,0 28,8 62,7 0,8 7,6 2020 83 170 0 30 448 44 595 593 7 534 0,0 36,6 53,6 0,7 9,1 2021 70 814 0 24 340 38 563 230 7 681 0,0 34,4 54,5 0,3 10,8 2022 103 774 0 44 598 50 362 455 8 359 0,0 43,0 48,5 0,4 8,1

Podíl osob, které odcházejí do starobního důchodu před dosažením důchodového věku, se pohybuje stabilně okolo (spíše pod) 30 %. V posledních 10 letech tvořil výjimku pouze rok 2022, kdy byl podíl výrazně vyšší, což souviselo s mimořádnou ekonomickou situací, kdy v důsledku dynamické inflace a pomalého růstu nominálních mezd bylo výhodnější žádat o tzv. předčasný starobní důchod v roce 2022 než čekat na řádný starobní důchod vypočtený v parametrech roku 2023.

Důvody, proč pojištěnci volí konkrétní okamžik odchodu do starobního důchodu, se přímo nesledují, neboť nejsou rozhodné ani pro samotný nárok na důchod, ani pro stanovení

4,5

jeho výše. Nicméně bylo zpracováno několik analýz(založených na provedených výběrových

https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_duchodova_studie/IDEA_Duchodova_studie/mobile/index.html#p=1 šetřeních), které se problematikou důvodů pro odchod do důchodu zabývají. Z těchto analýz vyplývá, že výrazně nejvíce zastoupeným důvodem (v cca 80 % případů) pro odchod do starobního důchodu je splnění podmínek, tj. dobrovolný odchod do důchodu, což platí jak pro odchod do řádného důchodu, tak i pro odchod předčasný. Nicméně dalšími důvody pokrývajícími zbylých cca 20 % případů je zhoršený zdravotní stav nebo ztráta zaměstnání.

Cílem návrhu je zajistit, aby důchodový věk byl snížen pro dotčené pojištěnce v závislosti na délce odpracované doby v tzv. náročných profesích, které budou vymezeny v návaznosti na výkon prací zařazených na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), a prováděcích právních předpisů k tomuto zákonu (jedná se zejm. o vyhlášku č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů [dále jen„vyhláška č. 432/2003 Sb.“]), do třetí kategorie u vybraných faktorů pracovních podmínek a do čtvrté kategorie. Nezbytným dotčeným právním předpisem je též nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Z pohledu ukládání údajů o zdravotním stavu zaměstnance, resp. i bývalého zaměstnance je esenciální vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci ukotvující nezbytnou dobu pro ukládání zdravotnické dokumentace. Pravidla pro předčasný odchod do starobního důchodu zůstávají beze změny; při splnění podmínek pro předčasný odchod do starobního důchodu budou moci využít této možnosti i pojištěnci se sníženým důchodovým věkem.

Období práce v náročné profesi bude posuzováno a evidováno v celém období pracovní kariéry od roku účinnosti navrhované právní úpravy upravující nároky osob v náročných profesích a dále bude zpětně doplněna evidence za dobu od 1. 1. 2015 do účinnosti nové právní úpravy; jde o časové období, které jsou zaměstnavatelé schopni zpětně doložit. Zákon č. 258/2000 Sb. ukládá zaměstnavatelům povinnost vést evidenci rizikových prací, jejíž součástí jsou i informace o počtu odpracovaných směn při rizikové práci. Zaměstnavatel je povinen tuto evidenci vést u každého zaměstnance, a to ode dne přidělení rizikové práce až do ukončení expozice, a následně tuto evidenci uchovávat po dobu 10, popřípadě 40 let, jde-li o práce s chemickými karcinogeny nebo mutageny, s azbestem, v riziku fibrogenního prachu, anebo o práci s biologickými činiteli, které mohou vyvolat latentní onemocnění, onemocnění, která mají velmi dlouhou inkubační dobu nebo způsobují onemocnění, která se opakovaně projevují remisemi či mohou mít závažné následky. Lze tedy objektivně předpokládat schopnost zaměstnavatele potvrdit práce v náročné profesi pro účely důchodového pojištění zpětně, a to minimálně v rozsahu 10 let zpětně od účinnosti novely. Cílem právní úpravy bude mimo jiné i to, aby zvýhodnění za práci zařazenou do třetí kategorie pro vybrané faktory pracovních podmínek a čtvrté kategorie prací dopadlo v co nejširším rozsahu i na osoby, které jsou v současné době v předdůchodovém věku. Aby bylo možno snížit důchodový věk i těmto osobám, je nezbytné stanovit povinnost zaměstnavatelům, aby kromě každoročního zasílání údajů o počtu směn vykonávaných při práci zařazené do třetí kategorie pro vybrané faktory pracovních podmínek a čtvrté kategorie příslušnému orgánu sociálního zabezpečení zaslali jednorázově (a bez jakéhokoli speciálního podnětu ze strany zaměstnance nebo orgánu sociálního zabezpečení) takové údaje i za dobu před účinností navrhovaného zákona, nejdříve však od 1. ledna 2015. Již od 1. 1. 2023 je zaměstnavatelům stanovena povinnost uschovávat

https://idea.cergeei.cz/files/IDEA_Studie_9_Pracovni_aktivita_duchodcu/files/downloads/IDEA_Studie_9_Pra covni_aktivita_duchodcu.pdf.

evidenci o odpracovaných směnách pro účely provádění důchodového pojištění v náročných profesích do budoucna po dobu alespoň 45 let, aby se předešlo komplikacím, které mohou nastat při prokazování dob odpracovaných v náročných profesích z důvodů důkazní nouze v případech nesplnění povinnosti zaměstnavatele předkládat výše uvedené údaje orgánu sociálního zabezpečení.

Evidence odpracovaných rizikových prací je pro zaměstnavatele obligatorní i podle ustanovení § 40 zákona č. 258/2000 Sb. V odkazu na výše uvedené, tj. na dostatečný důkazní retrospektivní podklad počtu odpracovaných rizikových prací, je nezbytné dodat, že zaměstnavatel je též povinen vést přehled míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců. V tomto případě jsou míněny faktory pracovních podmínek definovaných vyhláškou č. 432/2003 Sb. Jedná se o skutečnost korelující s rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví o kategorizaci prací. Jak rozhodnutí orgánů ochrany veřejného zdraví o zařazení práce do kategorie, tak evidence odpracovaných rizikových prací má zákonem stanoven minimální rozsah evidence (ustanovení § 37 odst. 3 a § 40 zákona č. 258/2000 Sb.).

Pravidla snížení důchodového věku jsou inspirována právní úpravou, kterou přinesl zákon č. 455/2022 Sb. s účinností od 1. 1. 2023 pro zdravotnické záchranáře a podnikové hasiče (§ 37d a 37e ZDP). Tuto právní úpravu však nebylo možno v plném rozsahu rozšířit na osoby vykonávající riziková zaměstnání, neboť na rozdíl od záchranářů a podnikových hasičů nelze spolehlivě zajistit prokázání výkonu rizikových prací za období 20 let před účinností zákona, ale nejvýše za 10 let. Z toho důvodu je třeba podmínky pro snížení důchodového věku pro osoby pracující v rizikovém zaměstnání stanovit mírněji, zároveň se jeví spravedlivé unifikovat přístup ke všem těmto skupinám. Pravidla platná od 1. 1. 2023 budou tedy modifikována tak, aby od účinnosti nové právní úpravy bylo možno ke všem těmto náročným profesím (v širším smyslu) přistupovat jednotně z hlediska stanovení hranice jejich sníženého důchodového věku.

Návrh na snížení důchodového věku je založen na těchto principech:

- zaměstnanec, který vykonával práce ve stanovené náročné profesi (zdravotnický záchranář a podnikový hasič [viz již současná právní úprava], riziková práce [kategorie čtvrtá a kategorie třetí u vybraných faktorů pracovních podmínek podle vyhlášky č. 432/2003 Sb.]), má při splnění podmínky potřebné doby důchodového pojištění nárok na starobní důchod se sníženým důchodovým věkem za předpokladu, že odpracoval 2 200 až 4 399 směn při práci v konkrétním riziku (popř. v kombinaci rizik); v takovém případě se od důchodového věku stanoveného podle § 32 ZDP odečte 15 kalendářních měsíců,

- v případě odpracování 4 400 směn v práci v konkrétním riziku se důchodový věk sníží o 30 kalendářních měsíců,

- za každých dalších 74 takto odpracovaných směn v práci v konkrétním riziku se důchodový věk sníží o další 1 kalendářní měsíc,

- snížení důchodového věku bude možné nejvýše o 60 měsíců,

- pro vznik nároku na starobní důchod se sníženým důchodovým věkem se započítávají i směny odpracované v práci v konkrétním riziku v období počínajícím 10 let před účinností tohoto zákona,

- důchody, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto před účinností navrhované novely, se podle nové právní úpravy nepřepočítávají,

- pokud se podmínky pro snížení důchodového věku splnily před účinností tohoto zákona, vzniká nárok na důchod nejdříve od této účinnosti,

- za dobu výkonu práce v konkrétním riziku se považuje i doba, za kterou zaměstnavatel neodvedl zvýšené pojistné, ačkoliv byl povinen je odvést,

- za výkon práce v konkrétním riziku bude založena zaměstnavateli povinnost platit zvýšené pojistné.

Práce v náročné profesi, která bude odůvodňovat dřívější odchod do starobního důchodu, bude navíc spojena se zvýšenými náklady na výplatu důchodů, na kterých se musí zaměstnavatel alespoň částečně také podílet. Zvýšené pojistné bude proto hradit zaměstnavatel; osoby vykonávající práce v konkrétním riziku zařazené do třetí a čtvrté kategorie jsou po určité době ve vyšším riziku poškození zdraví nebo zdravotních komplikací (fyzické opotřebení) než osoby, jejichž součástí práce tyto faktory pracovních podmínek nejsou. Zdravotní náklady na rekonvalescenci těchto osob poté hradí stát, resp. zdravotní pojišťovny. Náklady spojené s řešením nároků osob vykonávajících práci v náročných profesích budou financovány i zaměstnavateli prostřednictvím zvýšené sazby pojistného na důchodové pojištění. Zvýšená sazba pojistného u zaměstnavatele činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů těch zaměstnanců, kteří vykonávají práce zařazené v konkrétním riziku ve třetí kategirii u vybraných faktorů pracovních podmínek a čtvrté kategorii.

Tímto opatřením snižujícím důchodový věk se přispěje ke zvýšení životní úrovně těch příjemců důchodů, kteří by z důvodu svého zdravotního stavu žádali o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku v nižší výměře, více popsáno výše. Nelze však vyloučit, že díky tomuto opatření odejdou do starobního důchodu dříve i osoby, které by jinak možnost předčasného starobního důchodu nevyužily, a důsledkem pak může být i ztráta části produktivní pracovní síly pro národní hospodářství v některých profesích nebo odvětvích.

Základní otázkou je vymezení okruhu osob v náročných profesích. Touto otázkou se

zabývalo MPSV již od roku 2016, kdy byla v souvislosti s projednáváním návrhu novely zákona o důchodovém pojištění, která „zastropovala“ důchodový věk na 65 letech, ustavena meziresortní pracovní skupina složená ze zástupců MPSV, MF, MZd a Státního zdravotního ústavu, která měla řešit finanční zajištění příjmu osob vykonávajících zdraví zatěžující, fyzicky náročné nebo nebezpečné činnosti při dřívějším ukončení pracovní aktivity. Tento úkol byl zadán Koaliční radou při tehdejší vládě premiéra Sobotky v září 2016. Tato skupina se shodla, že pro volbu a další rozpracovávání možných scénářů řešení této problematiky je nejdůležitější vymezit okruh osob v náročných profesích.

Navázat na systém evidování a vykazování pracovních kategorií pro účely důchodového pojištění fungující do 31. prosince 1992 není možné. Tento systém vycházel ze zcela odlišných společenských a ekonomických podmínek, především z centrálně řízeného národního hospodářství. Od zavedení pracovních kategorií od roku 1957 byly na základě příslušných zmocňovacích ustanovení ministerstvy a dalšími ústředními orgány vydávány resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. nebo II. pracovní kategorie. Samotné sestavení resortních seznamů předcházelo projednání a schválení zástupci Svazu zaměstnanců v hornictví, Svazu zaměstnanců v energetice a jiných příslušných odborových svazů současně se Státním úřadem sociálního zabezpečení. Podle těchto resortních seznamů zaměstnání zaměstnavatelé zařazovali své zaměstnance do jednotlivých pracovních kategorií. Resortní seznam navíc obsahoval i upřesňující údaj – Popis pracovní činnosti, ve kterém blíže specifikoval název profese (např. Horník 01-1-04 - Provádění prací a spolupráce při dobývání rud, uhlí a lupků, při ražení překopů, chodeb a prorážek, dopravě těživa a materiálu, báňské údržbě důlních děl v podzemí hlubinných dolů). Tento systém byl při postupném přijímání dalších zákonů o sociálním zabezpečení a na ně navazujících prováděcích předpisů pouze částečně modifikován; při poslední změně v roce 1988 pak byla vytvořena koordinační komise za účasti všech tří MPSV (tj. federálního MPSV a obou republikových MPSV) a dalších zúčastněných orgánů státní správy, odborů apod. V současné době je možnost obnovení zaniklé praxe resortních seznamů zcela nereálná. Pokud by byly snahy tuto praxi obnovit, znamenalo by to zřízení pracovní skupiny při každém resortu (ministerstvu), která by musela provést analýzu zátěže profesí v kategoriích podle zákona č. 258/2000 Sb. (spadajících pod příslušný resort) a na základě této analýzy vypracovat seznam zaměstnání, která by zveřejnila v seznamu zaměstnání spadajících pod daný resort; to by bylo i značně administrativně náročné. Právní překážkou by byla skutečnost, že v současné době neexistuje zákonem nebo jiným právním předpisem stanovený závazný jednotný systém názvů povolání a jejich pracovní náplně. Každý zaměstnavatel má možnost si tyto záležitosti určit samostatně. V neposlední řadě by mohlo docházet ke kompetenčním konfliktům (pozitivním i negativním) z hlediska určení, pod který resort některé sporné profese či dokonce zaměstnavatelé vlastně patří. Tyto skutečnosti jsou zároveň důvodem, proč nelze vypracovat ani průřezový seznam pro celou Českou republiku. Resort zdravotnictví na přelomu roků 2018 a 2019 vytvořil analýzu Odborný podklad k řešení důchodových nároků pracujících v náročných profesích a kvantifikační analýzu dat z informačního sytému kategorizace prací. Analýza vycházela z požadavku Koaliční rady a Ministerstva práce a sociálních věcí k řešení důchodových nároků pracujících v náročných profesích. Resort zdravotnictví navrhl prospektivním postupem mj. prokázání kauzálního vztahu mezi vytipovaným faktorem pracovních podmínek a nemocností, incidence nemocnosti či přepadu do invalidních důchodů nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti. Bylo doporučeno užití retrospektivního a prospektivního kvantitativního a metodologicky smíšeného epidemiologického přístupu vytvoření asociací. Dále provazbu dat resortu zdravotnictví a resortu práce a sociálních věcí. Analýza pracovala i s limitací hygienického registru kategorizace prací, jako nástrojem ochrany zdraví při práci pracující s princem hodnocení rizik a jejich nezbytného řízení.

Vzhledem k výše uvedenému dospěla pracovní skupina k závěru, že vhodnějším postupem, než je definice jednotlivých profesí, bude definice těch faktorů pracovních podmínek (v kombinaci s délkou a intenzitou jejich působení), které objektivně znemožní pracovníkovi vykonávat danou pracovní činnost až do důchodového věku, přičemž z důvodu opotřebení organismu u něj nebude připadat v úvahu ani rekvalifikace. Nabízelo se proto využít pro potřeby určení náročných profesí existující kategorizaci prací podle zákona č. 258/2000 Sb., i když princip kategorizace práce byl vytvořen pro jiný účel, viz výše.

Hygienický registr kategorizace prací (dále také „KaPr“) je upraven zákonem č. 258/2000 Sb. Jedná se o nástroj, resp. systém, který je primárně určen ke shromažďování informace o pracovní politice zaměstnavatele. Používá se ke shromažďování výstupů z hodnocení a klasifikaci pracovních míst a činností z hlediska jejich zdravotních rizik a fyzické náročnosti. Systém pomáhá zaměstnavatelům a pracovníkům lépe pochopit potenciální rizika spojená s konkrétními pracovními pozicemi a podniknout nezbytné (zákonem ukotvena povinnost) kroky k minimalizaci těchto rizik.

Kategorizace prací je základním nástrojem pro hodnocení vlivu konkrétních pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců. Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií, jak definuje § 37 zákona č. 258/2000 Sb. Práce kategorie první a druhé jsou označovány jako práce nerizikové, neboť u nich podle současné úrovně poznání není pravděpodobný negativní vliv na zdraví, popřípadě lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u tzv. vnímavých jedinců. U těchto prací nejsou překračovány hygienické limity faktorů pracovních podmínek. Naopak podle § 39 zákona č. 258/2000 Sb. mezi práce rizikové patří ty, jež jsou zařazeny do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazené do kategorie druhé, o nichž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví zvláštní právní předpis (tzv. „kategorie druhá riziková“). Práce rizikové se vyznačují tím, že je u nich nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací. Dále jsou překračovány hygienické limity a je nutno přijmout preventivní opatření (technická, organizační, osobní). Kategorie čtvrtá se vyznačuje tím, že u prací v této kategorii je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření, čímž je nejrizikovější pro zdraví zaměstnanců. Nutno doplnit, že podle vyhlášky č. 432/2003 Sb. některé faktory pracovních podmínek nemají definovanou kategorii čtvrtou (definována je pouze kategorie třetí). Konkrétně se jedná o faktory pracovních podmínek neionizující záření, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž chladem, psychická zátěž a zraková zátěž. O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

Orgán ochrany veřejného zdraví ustanovuje podstatu objektivního a nezávislého zařazení práce do kategorie třetí a čtvrté. Zaměstnavatel orgánu ochrany veřejného zdraví předloží žádost o zařazení, přeřazení nebo vyjmutí práce z kategorie třetí či čtvrté. Součástí žádosti jsou všechny náležitosti upravené právními předpisy. Zejména se jedná o objektivní hodnocení či měření hodnoceného faktoru pracovních podmínek (například měření faktoru hluk, vibrace), které je prováděno přímo u konkrétního posuzovaného zaměstnavatele laboratoří, jež je držitelem autorizace nebo akreditace, jak je uloženo zákonem č. 258/2000 Sb. Řízení o zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie je orgánem ochrany veřejného zdraví vedeno v souladu se správním řádem. Následně jsou orgány ochrany veřejného zdraví kompetentní k tzv. výkonu státního zdravotního dozoru, resp. kontroly, o správnosti a aktuálnosti předmětného rozhodnutí o zařazení prací do kategorií.

Prováděcím předpisem zákona č. 258/2000 Sb. pro zařazování prací do kategorií je vyhláška č. 432/2003 Sb. Při zařazování prací do kategorií se ve smyslu § 37 odst. 3 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb. stanoví kategorie rozhodujících faktorů v charakteristické směně. Dle vyhlášky č. 432/2003 Sb. se faktorem rozumí fyzikální, chemické a biologické činitele, prach, fyzická zátěž, zátěž teplem a chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví. Za rozhodující faktory se považují faktory, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví. Zároveň je nutno zohlednit vzájemné ovlivňování účinků jednotlivých faktorů, pokud je toto ovlivňování na podkladě současných vědeckých poznatků známé.

Nehodnotí se tedy druh zaměstnancem vykonávané „profese“, ale expozice faktorům pracovních podmínek, která může být na různých pracovištích u různých zaměstnavatelů odlišná. Jak vyplývá ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „zákon č. 262/2006 Sb.“), potažmo ze zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 309/2006 Sb."), zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření (řízení rizik) k jejich odstranění a provádět taková opatření ke snížení negativního působení faktorů pracovních podmínek. Správně provedená kategorizace prací nenaplňuje pouze požadavky zákona č. 258/2000 Sb., ale je i naplněním požadavků zákona č. 262/2006 Sb. Řízení rizik se též prolíná do zákona č. 309/2006 Sb.

Okruh oprávněných osob byl stanoven na ty zaměstnance, kteří vykonávají práce, které

jsou podle právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví zařazeny do čtvrté kategorie a dále práce zařazené do třetí kategorie pro faktory pracovních podmínek celková fyzická zátěž, vibrace, zátěž chladem nebo zátěž teplem.

Tomuto návrhu na vymezení okruhu oprávnněých osob předcházela, jak bylo uvedeno výše, analýza Odborné podklady k řešení důchodových nároků pracujících v náročných profesích a kvantifikační analýza dat z informačního systému kategorizace prací z roku 2019, rešerže přístupu členských států Evropské unie (EU), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a dalších států, analýza dat hygienického registru KaPr, i ve vztahu k CZ-ISCO a dat zdravotně-sociálního pomezí (ČSSZ), viz Schéma 1.

Schéma 1 - Geneze postupu Ministerstva zdravotnictví

Východiskem byla úmluva Mezinárodní organizace práce č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách. Členské státy ratifikující úmluvu se zavazují stanovit opatření zlepšující sociální zabezpečení pro občany členských zemí. Analyzován byl mj. i přístup států úmluvu ratifikujících (Austria, Barbados, Belgium, Bolivia, Cyprus, Czechia, Ecuador, Finland, Germany, Libya, Netherlands, Norway, Slovakia, Sweden, Switzerland, Uruguay, Veneziela [Bolivarian Republic]).

Definování okruhu oprávněných osob pro náročné profese předcházela analýza přístupu těchto zemí – Austrálie, Belgie, Dánsko, Česká republika, Estonsko, Finsko, Francie, Chile, Itálie, Island, Izrael, Irsko, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Korea, Kostarika, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Spojené království, Spojené státy americké, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, viz Schéma 2.

Schéma 2 - Země analyzované pro definování okruhu oprávněných osob pro náročné profese

Pro detailní analýzu faktorů pracovních podmínek, nikoli jednotlivých profesí, byl mj. zvolen model Rakouska. Institut „Schwerarbeitspension“, resp. těžká práce, zahrnuje činnosti vykonávané ve zvlášť fyzicky nebo psychicky namáhavých podmínkách. Lze uvést práce ve směnném nebo střídavém provozu, pravidelné působení tepla nebo chladu, výkon profesionální péče o nemocné nebo zdravotně postižené.Rakouský model vychází ze seznamu konkrétních profesí. V rakouském modelu byla Ministerstvem zdravotnictví hledána asociace mezi pracemi na rakouském seznamu a faktorů pracovních podmínek. Bylo využito kódování CZ-ISCO. Korelace byla prováděna ve vztahu k příčině dlouhodobé pracovní neschopnosti, evidence v KaPr a šetření onemocnění jako nemoci z povolání.

Předmětem analýzy byla dále data ze zdravotně-sociálního pomezí zpracovaná Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (UZIS) poskytnutá Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). Předmětem bylo stanovení standardní délky dočasné pracovní neschopnosti, analýza a zvýšení efektivity kontrol posuzování dočasné pracovní neschopnosti, a to vše ve vztahu k faktorům pracovních podmínek definovaných vyhláškou č. 432/2003 Sb. a některým kódovým oblastem podle CZ-ISCO (viz rakouský model). Detail postupu znázorňuje Schéma 3.

Analýza byla zhotovena v rámci aktivit dle § 320a písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Schéma 3 - Stanovení standardní délky dočasné pracovní neschopnosti

Práce zařazené v kategorii čtvrté byly zvoleny z důvodu, že se jedná o nejrizikovější kategorii pro zdraví, jsou překračovány hygienické limity, tedy hrozí vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření, např. osobní ochranné pracovní prostředky (dále také „OOPP“).

Vzhledem k rizikovosti pro zdraví byla zvolena i kategorie třetí, neboť i u ní jsou překračovány hygienické limity a expozice zaměstnanců faktorům pracovních podmínek není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a proto je třeba využívat osobní ochranné pracovní prostředky.

Pro náročné profese byly pro kategorii třetí vybrány 4 faktory pracovních podmínek, a to vibrace, zátěž teplem, zátěž chladem a celková fyzická zátěž. Uvedené faktory pracovních podmínek mají značný vliv na zdraví zaměstnanců, neboť i při používání OOPP je nedostatečně či vůbec chráněné zdraví exponovaných zaměstnanců.

Práce s vibracemi zařazené do kategorie třetí zahrnují činnosti, při kterých jsou překračovány hygienické limity. Způsob přenosu vibrací na lidské tělo definuje i přípustné expoziční limity pro vibrace přenášené na ruce, vibrace přenášené zvláštním způsobem (způsobující intenzivní kmitání v horní části páteře a hlavy) a celotělové vibrace, jak je uvedeno v nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů. Osoby, které tuto práci vykonávají, musí používat OOPP, které však neposkytují dostatečnou ochranu. Celkové vibrace přenášené na sedící či stojící osobu z vibrujícího sedadla nebo plošiny způsobují rezonance části těla nebo tkání, zvýšené napětí svalů udržujících tělo ve stabilní poloze a mají velmi nepříznivý vliv na páteř. Celkové vertikální vibrace o frekvenci nižší než 1 Hz, zejména pak o kmitočtu 0,3 - 0,6 Hz, způsobují kinetózy. Místní vibrace přenášené na ruce při práci s vibrujícími nástroji jsou nejčastější a z hlediska zdravotního také nejzávažnější. Způsobují poškození kostí, kloubů, šlach, svalů, dále onemocnění cév a postižení nervů. Dle údajů v Národním registru nemocí z povolání je nejčastější nemocí z povolání (vyjma nyní uznávaných onemocnění covid-19 jako nemoci z povolání) v České republice z dlouhodobého hlediska syndrom karpálního tunelu (Syndroma canalis carpi), který mimo jiné vzniká působením vibrací přenášených na ruce.

Kritéria pro zařazení do kategorie třetí jsou uvedena v bodu 4 přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb. U vibrací přenášených na ruce zaměstnanců se přípustný expoziční limit vztahuje k souhrnné hodnotě translačních vibrací stanovených z vážených hodnot zrychlení ve třech navzájem kolmých směrech podle souřadné soustavy ruky. Přípustný expoziční limit celkových vibrací se vztahuje na ustálené i proměnné vibrace a otřesy nebo rázy, pokud hlavní část jejich energie je obsažena ve sledovaném kmitočtovém pásmu.

Zátěž teplem při práci je určena množstvím metabolického tepla vznikajícího svalovou prací a faktory pracovních podmínek, kterými se rozumí teplota vzduchu, výsledná teplota kulového teploměru, operativní teplota, rychlost proudění vzduchu a relativní vlhkost vzduchu, jak definuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany při práci, ve znění pozdějších předpisů. Profese zařazené do kategorie třetí pro faktor zátež teplem zahrnují činnosti, při kterých jsou osoby na nevenkovním nebo venkovním pracovišti v charakteristické směně trvale vystaveny zátěži teplem vyšší, než je maximální přípustná teplota. Tato míra zátěže již vyžaduje ochranu zdraví osob v rámci dodržování dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně, režimu střídání práce a bezpečnostních přestávek. Intenzivní fyzická práce v teplotách mimo maximální povolené limity je pro organismus nesnesitelná, nebezpečná a může způsobit méně či více rozsáhlé zdravotní komplikace, popřípadě smrt. Zvýšená teplota nad 38°C má za následek hypotermii (přehřátí). Při dlouhodobém působení diskomfortu prostředí se funkce termoregulačního systému může zlepšit a dochází tak k adaptaci, zejména prostřednictvím zvýšeného pocení. Pokud však nejsou ztracené tekutiny průběžně nahrazovány, dochází ke snížení objemu krve. Klesá srdeční výkon, snižuje se průtok krve ledvinami a játry, což je součást centrálních regulačních opatření kardiovaskulárního systému. Zmenšuje se i průtok krve činnými svaly a plícemi. Snižuje se sycení krve kyslíkem, zhoršuje se nervosvalová koordinace. Negativně je ovlivněna i činnost centrální nervové soustavy. Jedním z projevů, zejména v zotavné fázi po tělesné zátěži, je snížená tvorba moči. V potu se ztrácí nejen voda, ale i minerální látky. Vnějším projevem dehydratace organismu a přehřátí jsou křeče, průjmy, bolesti hlavy, ztráta orientace, nekoordinované chování, pokles pracovního výkonu a jeho kvality. Nebezpečí může individuálně nastat již při teplotách prostředí nad 28°C, vyslovené riziko je při teplotách 36°C a vyšších.

Kritéria pro zařazení do kategorie třetí jsou uvedena v bodu 8 přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb. Do třetí kategorie se zařazuje práce, při níž jsou osoby na nevenkovním nebo na venkovním pracovišti v charakteristické směně exponovány zátěži teplem vyšší, než je maximální přípustná teplota stanovená pro kalendářní rok právním předpisem upravujícím podmínky ochrany zdraví při práci, a míra této zátěže již vyžaduje k ochraně zdraví osob v rámci dodržování dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně režim střídání práce a bezpečnostní přestávky.

Zátěž chladem představuje faktor pracovních podmínek, který může mít vliv na zdraví pracovníků. Podle § 6 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, může být zaměstnanec exponován zátěži chladem jen tehdy, vykonává-li práci odpovídající energetickému výdeji 106 W.ma vyššímu na nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší, než je minimální teplota upravená v příloze č. 1 k tomuto nařízení, nebo vykonává-li práci na venkovním pracovišti s korigovanou teplotou vzduchu 4 °C a nižší, nebo v případě zdolávání mimořádných událostí. Profese zařazené do třetí kategorie pro faktor zátěž chladem s sebou nesou zdravotní problémy s vystavením nízkým teplotám. Dlouhodobá zátěž chladem může mít negativní dopad na zdraví zaměstnanců. Nízké teploty způsobují širokou škálu zdravotních potíží, jako jsou omrzliny, snížená imunita a s tím související náchylnost k infekcím, kardiovaskulární problémy v důsledku zúžení cév, dále zvýšené riziko pádů a úrazů a psychické problémy.

Kritéria pro zařazení do kategorie třetí jsou uvedena v bodu 9 přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb. Do třetí kategorie se zařazuje práce vykonávaná po dobu delší než 4 hodiny za směnu v prostorách s udržovanou teplotou nezbytnou k vytvoření a udržení standardizovaných tepelně-vlhkostních podmínek pro ochranu výroby, výrobku nebo produktu nebo na venkovním pracovišti v charakteristické směně, která je nižší než + 4 °C.

Celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti práce pomocí hodnot energetického výdeje a pomocí hodnot srdeční frekvence. Tato zátěž ovlivňuje zejména pohybový systém, kardiovaskulární a dýchací systém. Zaměstnanci, kteří se během práce pohybují neustále, vykonávají fyzicky náročnou práci, jsou vystaveni riziku ohrožení zdraví, jako je například vznik muskuloskeletálních onemocnění a jiné. Při dlouhodobé fyzické zátěži dochází k svalové únavě, dále především k bolestem svalů, sníženému výkonu, celkovému pocitu únavy až vyčerpání. Opakovaná fyzická zátěž způsobuje opotřebení kloubů a zvyšuje riziko zranění. Při nadměrné fyzické zátěži dochází k zatížení srdce a cév, což má za následek zvýšené riziko srdečních chorob a hypertenze. Hygienické limity celkové fyzické zátěže jsou stanoveny pro energetický výdej směnové průměrné, směnové přípustné, roční a minutové přípustné, a také pro hodnoty srdeční frekvence průměrné, nejvyšší přípustné a zvýšené nad výchozí hodnotu přepočtené na osmihodinovou směnu jsou upraveny podle věku a pohlaví v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Kritéria pro zařazení do kategorie třetí jsou uvedena v bodu 6 přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb. Do třetí kategorie se zařazují práce, při nichž jsou překračovány kriteriální hodnoty pro zařazení do druhé kategorie.

Tabulka 2 – Faktory pracovních podmínek a OOPP

Faktor pracovních podmínek OOPP

Vibrace přenášené na ruce Antivibrační rukavice

Tyto rukavice snižují přenos vibrací z nářadí nebo strojů do rukou a paží. Jsou efektivní při práci s ručním vibračním nářadím, ale jejich účinnost se liší podle specifického designu a materiálu

Antivibrační podložky a vložky do obuvi Pomáhají snižovat přenos vibrací z podlahy do nohou a celého těla. Tyto produkty jsou užitečné pro osoby pracující s těžkými stroji nebo v prostředích s vysokou úrovní vibrací z podlahy.

= složitost při výběru a účinnosti rukavic; některé materiály mohou naopak zvýšit vibrace působící na prsty, chráněna spíše dlaň, složitost i vzhledem k jednotlivcům (způsob práce, vyvíjená síla apod.); účinné jen na určité druhy vibrací (zpravidla fungují lépe na vysokofrekvenční)

Vibrace celotělové (celkové horizontálníAntivibrační rukavice nebo vertikální)Tyto rukavice snižují přenos vibrací z

nářadí nebo strojů do rukou a paží. Jsou efektivní při práci s ručním vibračním nářadím, ale jejich účinnost se liší podle specifického designu a materiálu

Zátěž teplem Ochlazovací vesty

Tyto vesty jsou naplněny materiály, které pomáhají udržet tělesnou teplotu během práce v horkých podmínkách. Jsou účinné v omezení rizika úpalu a tepelného stresu.

Ochranné oděvy s UV ochranou Speciální oděvy, které chrání kůži před škodlivým UV zářením a pomáhají regulovat tělesnou teplotu.

Zátěž chladem Izolační ochranné oděvy

Včetně teplých bund, kalhot, rukavic a čepic, které poskytují ochranu proti nízkým teplotám a chladu. Tyto oděvy jsou navrženy tak, aby udržely tělesné teplo a minimalizovaly riziko podchlazení a omrzlin.

https://www.lni.wa.gov/safety-health/_docs/DoAntiVibrationGlovesPreventVibrationRelatedInjuries.pdf https://link.springer.com/article/10.1007/s40857-015-0040-5. https://www.lni.wa.gov/safety-health/_docs/DoAntiVibrationGlovesPreventVibrationRelatedInjuries.pdf https://link.springer.com/article/10.1007/s40857-015-0040-5.

Vyhřívané vesty a doplňky Tyto produkty poskytují aktivní tepelnou ochranu díky vloženým vyhřívacím prvkům. Jsou efektivní v extrémně chladných podmínkách, kde pasivní izolace nemusí být dostatečná.

Celková fyzická zátěž Podpůrné opasky a korzety

Tyto pomůcky poskytují podporu zad a snižují riziko poranění při zdvihání těžkých břemen. Jejich efektivita je omezená a měly by být používány společně s vhodnými technikami zdvihání.

Ergonomické pomůcky Různé nástroje a zařízení navržené pro snížení fyzického napětí při opakovaných nebo těžkých pracích. Tyto pomůcky zahrnují zvedací zařízení, ergonomické nástroje a pomůcky pro manipulaci s materiálem.

Poznámka: Uvedený výčet OOPP je pouze orientační, při vyhodnocování vhodnosti poskytnutých OOPP se postupuje v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, v platném znění.

Při výběru a používání OOPP je důležité zvážit specifické faktory spojené s pracovními podmínkami a úkoly, stejně jako poskytnout OOPP odpovídající vlastnostem chráněného organismu. Výše uvedené, a to včetně konstrukce OOPP, může způsobovat sníženou nebo nižší účinnost OOPP. Lze se tedy více než domnívat, že okruh oprávněných osob pro náročné profese definovaný konkrétními faktory pracovních podmínek neumožňuje dostatečnou ochranu před rizikem expozice faktoru na organismus, což vede k nevyloučení rizika ohrožení nebo poškození zdraví v souvislosti s daným faktorem pracovních podmínek.

Podle provedené analýzy dat z hygienického systému KaPr byla vyhodnocena odvětví dle CZ-NACE (klasifikace ekonomických činností) a zaměstnání dle CZ-ISCO (klasifikace zaměstnání), jež by byla dotčena připraveným návrhem.

Příklady odvětví dle CZ-NACE:

• Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti (A01); • Lesnictví a těžba dřeva (A02); • Výroba potravinářských výrobků (C10); • Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství (C24); • Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení (C25); • Výroba motorových vozidel (C29); • Skladování a vedlejší činnosti v dopravě (H52); • Zdravotní péče (Q86).

Příklady zaměstnání dle CZ-ISCO:

• Šéfkuchaři a šéfcukráři (3434); • Ošetřovatelé a pracovníci v sociálních službách v oblasti (5321); • Zedníci, kamnáři, dlaždiči a montéři suchých staveb (7112); • Skláři, brusiči skla, výrobci bižuterie a skleněných ozdob (7315); • Kováři (7221); • Obsluha důlních zařízení (včetně horníků) (8111); • Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z pryže (8141); • Pracovníci odvozu a recyklace odpadů (9611).

Poznámka: Uvedený výčet odvětví a zaměstnání je pouze orientační. Uvedená odvětví či zaměstnání nemusí být vždy v kategorii čtvrté nebo v kategorii třetí pro vybrané faktory pracovních podmínek. Je nutné vycházet z konkrétní kategorizace prací daných pracovišť.

Součástí výše popisovaného uzavírajícího kruhu je nezbytný všeobecný přístup ke zdraví jako k jedné globální hodnotě. Do systematického přístupu, vyjma popisovaného

vznikajího institutu rizikové zaměstnání (náročné profese) je řazen i též vznikající institut opatření k podpoře zdraví.

Vychází se z premise, jak též uvádí OECD, že civilizační faktory a civilizační způsob chování ovlivňuje index pracovní schopnosti, včetně prodlužování pracovní schopnosti zaměstnanců. Je pro nezbytné pohlížet na ochranu pracovní schopnosti a rizika možného fyzického opotřebení jako na otázku globálního charakteru. V rámci udržitelné politiky zaměstnanosti je vyjma institutu rizikových zaměstnání (náročných profesí) též zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, předkládán institut „opatření k podpoře zdraví“. Ten není součástí návrhu zákona, který se mění zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Záměrem opatření k podpoře zdraví je umožnit zaměstnavatelům ve spolupráci s poskytovateli pracovnělékařských služeb, či jiným subjektem, uskutečňovat opatření k podpoře zdraví vycházející z analýzy rizik a faktorů konkrétních pracovišť a zaměstnanců se zaměřením na minimalizaci výskytu a rozvoje negativních dopadů pracovního zatížení, celkovou podporu zdraví a rozvoj zdravotní gramotnosti a odpovědnosti zaměstnanců za vlastní zdraví, tedy za celkový rozvoj zdravotního potenciálu zaměstnanců, a tím systematicky předcházet a zmírňovat dopady působení pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců. V případě již vzniklých negativních dopadů na zdraví zaměstnance jejich včasné odhalení. Opatření k podpoře zdraví pro účely tohoto zákona se definuje jako souhrn činností, jejichž účelem je napomáhat zaměstnancům zachovat a zlepšovat své zdraví, zvyšovat kontrolu nad faktory ovlivňujícími zdraví a přispět ke zlepšení prevence vzniku onemocnění.

Cílem je tedy vytvořit uzavřený kruh umožňující zvýšení ochrany zdraví zaměstnanců a zvýšeních indexu a délky pracovní schopnosti.

V rámci pracovní schopnosti vznikají komplikace uplatnění zaměstnanců nebo uchazečů o zaměstnání nenaplněním předpokladů pro uznání onemocnění jako nemoci z povolání, viz dále, nebo nejsou z dlouhodobého hlediska naplněny podmínky pro vznik invalidity.

V rámci těchto úvah se vychází z národních statistik o zdravotním stavu populace, ale též z State of Health in the Czech Republic, Country Health Profil.

Prospektivní studie Návrh předpokládá kontinuální možnost doplňování faktorů pracovních podmínek a evaluaci faktorů, které jsou právním řádem již definovány.

Lze říci, že všech 13 stávajících faktorů pracovních podmínek, viz níže, bylo v přípravné deskriptivní fázi rozděleno do třech skupin – a) faktor není předmětem okruhu oprávněných osob pro náročné profese, b) faktor je předmětem okruhu v základní kroku a c) faktor bude podroben v dalších krocích možnému zařazení do okruhu oprávněných osob pro náročné profese.

Pro třetí variantu, viz výše, je návrhem zákona stanovena pro Ministerstvo zdravotnictví možnost vytvoření odborné analýzy pro další faktory pracovních podmínek, na jejicž základě by se rozšířil okruh oprávněných osob pro náročné profese. Zde se předpokládá prospektivní studie mj. k prokázání asociace mezi faktorem pracovních podmínek a zvýšenou nemocností, vstupu do invalidních důchodů či dalších kritérií ovlivňujících sníženou pracovní schopnost, zdravotní komplikace související s prací atp.

Přehled všech faktorů pracovních podmínek, včetně detailů podle vyhlášky č. 432/2003 Sb. a nařízení vlády č. 361/2007 Sb.:

1.Prach (včetně vláknitých prachů) a. Prachy s fibrogenním účinkem b. Prachy s možným fibrogenním účinkem

https://read.oecd-ilibrary.org/social-issues-migration-health/czechia-country-health-profile-2023_24a9401e- en#page1.

c. Prachy s převážně nespecifickým účinkem d.Prachy s převážně dráždivým účinkem e. Minerální vláknité prachy 2.Chemické látky a směsi 3.Hluk (ustálený, proměnný a impulsní hluk) 4.Vibrace (přenášené na ruce, celkové horizontální nebo vertikální vibrace) 5.Neionizující záření 6.Fyzická zátěž a. Převážně dynamická b. Vykonávaná malými svalovými skupinami při převaze dynamické složky c. Vykonávané malými svalovými skupinami při převaze statické složky d. Spojená s ruční manipulací s břemeny 7.Pracovní poloha a. Podmíněně přijatelné pracovní polohy b. Nepřijatelné pracovní polohy 8.Zátěž teplem 9.Zátěž chladem a. Na venkovním pracovišti b. Prostory s udržovanou teplotou (technologický požadavek) c. Střídání pobytu venku a v chladu 10.Psychická zátěž a. Vnucené pracovní tempo b. Monotónie c. Třísměnný a nepřetržitý provoz 11.Zraková zátěž a. Nepřetržité monitorování činností nebo strojů b. Náročné rozlišování detailů pozorovaného předmětu c. Vykonávaná za zvláštních světelných podmínek (včetně neodstranitelného oslňování nebo práce se zvětšovacím přístrojem) 12.Práce s biologickými činiteli 13.Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu

Příkladem je možné uvést postup a design epidemiologických studií (vše vztaženo k faktorům pracovních podmínek)

Deskriptivní epidemiologie Popis aktuální situace dočasné pracovní neschopnosti (DPN) ve věkových kategoriích 60+, 62+,65+ na základě dat ČSSZ podle příčin; u dočasné pracovní neschopnosti zjištění délky trvání případu a odvětví činnosti, stanovení epidemiologických ukazatelů, incidence pracovní neschopnosti podle věkových kategorií atp.

Korelační epidemiologická studie Porovnání frekvence DPN mezi věkovými kategoriemi zaměstnanců – průkaz závislosti věku na schopnosti pracovat, nárůst dlouhodobé DPN u věkových kategorií. Porovnání frekvence výskytu nemoci u zaměstnanců s přítomným faktorem v souvislosti s vykonávanou prací.

Série případů – skupiny případů zaměstnanců profese z kategorie 3. a 4. s nepříznivým vlivem na zdraví za konkrétních pracovních podmínek a délky vykonávání dané práce na pracovišti Průřezová studie – porovnání prevalence chronického onemocnění ve skupinách populace s přítomností faktoru pracovních podmínek, popřípadě profesních rizik.

Analytické studie Analýza hypotézy: nižší index pracovní schopnosti mají zaměstnanci fyzicky náročných profesí v závislosti na věku a délce vykonávané práce. Užití designu kohortové prospektivní studie pro analýzu pracovní schopnosti na základě indexu WAI a na základě posouzení zdravotního stavu podle nároků na práci a odvětví. Skupina exponovaná – náročné profese s kombinací více faktorů pracovních podmínek, skupina neexponovaná – profese bez přítomnosti faktorů pracovních podmínek. Prospektivní sledování obou skupin. Cíl: přinést důkaz v podobě ukazatele asociace (relativní riziko) o tom, zda pracovníci v náročné profesi mají vyšší výskyt onemocnění/invalidity a nižší pracovní schopnost ve vyšších věkových kategorií.

Postupné zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů parametrickými úpravami

Jako jedno z opatření, které může významněji přispět ke stabilizaci základního důchodového pojištění, se navrhuje postupně úpravami parametrů pro stanovení výše nově přiznávaných důchodů zpomalit jejich absolutní nárůst a tím snížit jejich relativní úroveň vůči předchozímu výdělku proti současnému stavu tak, aby se průměrná úroveň nově přiznávaných důchodů v relaci k průměrné mzdě i přes další nárůst dosahované doby pojištění v důsledku zvyšování důchodového věku nezvyšovala.

Cílem je snížení úrovně nově přiznávaných důchodů proti vývoji podle současného stavu o 8 %, což odpovídá přibližně snížení náhradového poměru o 3 procenta průměrné mzdy. Tato změna by byla realizována postupně po dobu 10 let od roku 2026 do roku 2035, aby nedošlo k žádné skokové změně.

K dosažení cíle relativního snížení úrovně nově přiznávaných důchodů o 8 % se navrhuje snížit úroveň zápočtu příjmů do první redukční hranice ze stávajících 100 % na 90 % a snížit úroveň procenta za rok pojištění ze stávajících 1,5 % na 1,45 %, což zajistí rovnoměrnou distribuci dopadů tohoto opatření mezi všechny příjmové skupiny budoucích důchodců.

Snížení procentní výměry ve srovnání s dosavadním stavem bude nevýznamné a velmi pozvolné, jak vyplývá z následujících tabulek:

Tabulka 3 - Zápočet osobního vyměřovacího základu (OVZ) do první redukční hranice (I. RH) Rok přiznání% z OVZ do I.Rok přiznání% z OVZ do I. důchoduRHdůchoduRH

2026 99 % 2031 94 %

2027 98 % 2032 93 %

2028 97 % 2033 92 % 2029 96 % 2034 91 %

2030 95 % 2035 a později 90 %

Tabulka 4 – Procento z výpočtového základu (VPZ) za rok pojištění Rok přiznání% z VPZ/rokRok přiznání% z VPZ/rok důchodupojištěnídůchodupojištění

2026 1,495 % 2031 1,470 %

2027 1,490 % 2032 1,465 %

2028 1,485 % 2033 1,460 %

2029 1,480 % 2034 1,455 %

2030 1,475 % 2035 a později 1,450 %

Relativní rozdíly mezi důchody osob s vyššími a nižšími příjmy zůstanou více méně zachovány. Změna je navržena tak, aby do současného mechanismu výpočtu důchodu bylo zasaženo co nejméně, pouze parametricky, čímž se zajistí, že nedojde ke zhoršení srozumitelnosti či transparentnosti ani k významnému zásahu do legitimních očekávání ve srovnání se současným stavem.

Uvedená změna se týká pouze hodnocení doby do vzniku nároku na starobní důchod. Doba výdělečné činnosti po vzniku nároku bez pobírání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se bude hodnotit stejně jako dosud, tedy 1,5 % VPZ za 90 dnů.

Jde-li o osoby, které byly v letech 2013 až 2015 účastny důchodového spoření, bude i nadále náležet 1,2 % výpočtového základu za rok pojištění kryjící se s dobou účasti na důchodovém spoření.

Při výpočtu procentní výměry invalidního důchodu se zápočet OVZ do první redukční hranice stanoví Tabulka 3. Procento z VPZ za rok pojištění se u invalidního důchodu stanoví podle tabulky č. 2 s tím, že v případě invalidity

d) třetího stupně činí procentní výměra invalidního důchodu plnou výši částky odvozené od těchto parametrů,

e) invalidity druhého stupně činí polovinu této částky,

f) invalidity prvního stupně třetinu této částky.

S ohledem na změnu procenta za rok pojištění, která bude realizována postupně jak uvádí Tabulka 4 a s cílem zachování stávajících proporcí mezi výšemi procentních výměr invalidních důchodů v jednotlivých stupních se výše procentních výměr nebude v případě invalidity prvního a druhého stupně stanovovat prostřednictvím specificky určených procentních sazeb

za každý rok doby pojištění, ale odvozením od „plné“ výše procentní výměry invalidního důchodu platné v případě invalidity třetího stupně. Toto nastavení odpovídá současnému

poměru jednotlivých procentních sazeb (0,5 / 1,5 = 0,3333 a 0,75 / 1,5 = 0,5).

V návaznosti na výše popsanou úpravu stanovení výše procentních výměr invalidních důchodů se upravuje i způsob stanovení změny výše procentní výměry invalidního důchodu při změně stupně invalidity, a to tak, že se stejně jako u nově přiznávaných důchodů pevně fixují poměry mezi výšemi v jednotlivých stupních. Koeficienty pro přepočet procentní výměry v případě změny stupně invalidity budou nově uvedeny explicitně v právní úpravě (v ZDP) a budou následující:

Nový stupeň invalidity Původní stupeň invalidity1 2 3

1 1 1,5 3

2 0,6667 1 2

3 0,3333 0,5 1

Tyto koeficienty se použijí jak pro důchody nově přiznané, tak pro důchody přiznané před účinností nové úpravy. Novou úpravou nejsou dotčeny speciální koeficienty pro úpravu výše procentní výměry invalidního důchodu v případech, na které dopadá přechodné ustanovení zákona č. 220/2011 Sb. (čl. II bod 3).

Pobírání starobního důchodu souběžně s výkonem výdělečné činnosti

Navrhuje se opustit konstrukci trvalého navyšování starobního důchodu za další výdělečnou činnost a nahradit ji pro pojištěnce, kteří jsou poživateli starobního důchodu, novou, jednorázovou a vyšší bonifikací spočívající v zavedení slevy na pojistném, která bude znamenat absenci povinnosti platit pojistné zaměstnancem. Za výdělečnou činnost vykonávanou ode dne účinnosti nové právní úpravy se již nebude zvyšovat starobní důchod,

ale bude náležet sleva na pojistném ve výši 100 % pojistného placeného zaměstnancem na důchodové pojištění (viz dále). Jedná se o opatření, které je součástí programového

prohlášení vlády. Cílem je podpora delšího setrvání poživatelů starobního důchodu na trhu práce. Zároveň pomůže v době zvýšené poptávky po zaměstnancích (zejména kvalifikovaných) a v důsledku toho lze očekávat další pozitivní rozpočtové efekty, a to nejen v dlouhodobém, ale i v relativně krátkodobém časovém horizontu.

Pojištěnci, který před účinností nové úpravy splnil podmínky nároku na starobní důchod a po vzniku nároku na tento důchod vykonával přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, se procentní výměra starobního důchodu zvýší podle § 34 odst. 4 ZDP, ve znění účinném přede dnem účinnosti nové úpravy.

Výdělečná činnost zaměstnance zůstává i nadále dobou účasti na důchodovém pojištění.

Nenáleží však za ni zvýšení důchodu, a proto nemá význam, aby zaměstnavatel za pracující

poživatele starobního důchodu vedl evidenční list důchodového pojištění (dále jen „ELDP“)

a odesílal je průběžně do evidence ČSSZ nebo jiného plátce důchodu. Doba účasti na pojištění může mít význam pouze v případě, že by bylo třeba ji potvrdit zahraničnímu nositeli pojištění pro účely nároku na zahraniční důchod. Navrhuje se proto návrat k právní úpravě platné před 1. lednem 2010, tzn. že zaměstnavatel nevede ELDP za zaměstnance, který má nárok na slevu na pojistném, ledaže by se prokázalo, že zaměstnanec byl v minulosti výdělečně činný ve smluvní cizině. Zaměstnanec bude povinen tuto informaci zaměstnavateli sdělit v režimu ust. § 51 odst. 2 ZOPSZ, podle něhož je zaměstnanec povinen sdělit zaměstnavateli plnícímu úkoly při provádění jeho důchodového pojištění na jeho výzvu skutečnosti rozhodné pro provádění tohoto pojištění.

Specifickým způsobem je třeba řešit případy s mezinárodním prvkem. S ohledem na princip asimilace faktů [čl. 5 Nařízení EP a Rady (ES) 883/04], je třeba přiznat slevu na pojistném také osobám, které pobírají starobní důchod v plné výši ze smluvní ciziny. V praxi se toto pravidlo pro zjednodušení bude týkat poživatelů starobního důchodu z veškeré smluvní ciziny, tedy nikoliv jen z členských států EU, ale též ze všech ostatních smluvních států (přestože v některých bilaterálních smlouvách není princip asimilace faktů upraven).

Pro tyto případy je třeba zajistit, aby osoby, které nárok na slevu využijí, nebyly v rámci českého systému důchodového pojištění ve zvýhodněném postavení ve srovnání s osobami, které již pobírají český starobní důchod. Primárním cílem slevy na pojistném je nahradit dosavadní postup podle § 34 odst. 4 ZDP tím, že zaměstnanec, který pobírá starobní důchod, bude zproštěn placení pojistného na důchodové pojištění namísto toho, aby mu byl za povinně placené pojistné zvyšován důchod. Do systému tak sice plyne nižší objem pojistného, na druhé straně se však sníží výdaje v důsledku nezvyšování důchodů. V případech s mezinárodním prvkem, kdy je pobírán pouze zahraniční starobní důchod, by mohla být tato rovnováha narušena, neboť v důsledku asimilace faktů by náležela sleva na pojistném, avšak zároveň by doba, za kterou bylo odváděno nižší pojistné, musela být v plném rozsahu hodnocena jako doba pojištění pro nárok na český starobní nebo invalidní důchod a též pro účely výše těchto důchodů. Migrujícím osobám by tak náležely stejné důchodové nároky jako osobám nemigrujícím, přestože odvádějí nižší pojistné. Proto je třeba zavést do české právní úpravy výslovné pravidlo, které této nerovnováze zamezí.

ZDP je proto třeba doplnit v tom směru, že do doby pojištění se pro účely nároku na starobní a invalidní důchod (§ 29 a § 38), výše těchto dávek (§ 33 a 40) a pro stanovení délky dopočtené doby (§ 41) nezahrnuje doba výdělečné činnosti, za kterou byla na žádost pojištěnce poskytnuta sleva na pojistném. Pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu se tyto doby považují za dobu vyloučenou.

Migrující osoby se tím nedostávají do znevýhodněného postavení, neboť pokud mají zájem o to, aby jim doba výdělečné činnosti vykonávané souběžně s pobíráním zahraničního starobního důchodu byla hodnocena pro účely pozdějšího českého důchodu, nemusejí žádat o slevu na pojistném a v takovém případě by se na ně omezení započitatelnosti nevztahovalo. Vzhledem k tomu, že za doby, za které náleží sleva na pojistném, je odváděno pojistné (byť pouze zaměstnavatelem), nelze je zcela vyčlenit z okruhu dob pojištění [§ 11 odst. 1 písm. a) ZDP] – naopak, tyto doby zůstanou dobou pojištění, zaměstnavatelé je budou vykazovat na ELDP (viz výše) a zahraničním nositelům pojištění budou tyto doby vykazovány na příslušných formulářích. Nebudou však zakládat žádné nároky plynoucí z českého důchodového systému.

Příklad A: Poživatel slovenského starobního důchodu, který nikdy nezískal v ČR účast na důchodovém pojištění, se přestěhuje za příbuznými do ČR a začne vykonávat zaměstnání. Požádá zaměstnavatele o slevu na pojistném, nárok prokáže rozhodnutím nebo potvrzením vydaným orgánem sociálního zabezpečení cizího státu. Zaměstnavatel mu poskytne slevu na pojistném (pokud by zaměstnavatel měl pochybnosti o cizozemském dokladu, který mu zaměstnanec předložil, je třeba, aby se poživatel starobního důchodu obrátil na ČSSZ, která mu na základě tohoto dokladu vydá potvrzení o přiznání starobního důchodu orgánem sociálního zabezpečení cizího státu; má-li o tomto dokladu pochybnosti i sama ČSSZ, vydá potvrzení až po jeho předchozím ověření u orgánu sociálního zabezpečení cizího státu). Takto pracuje po dobu 3 roků. Nárok na dílčí český starobní důchod mu nevznikne. Příklad B: Poživatel dílčího rumunského starobního důchodu, kterému je 60 let, získal v minulosti v ČR účast na důchodovém pojištění v rozsahu 10 roků. Rumunský důchod pobírá od svých 58 let. Důchodový věk v ČR činí 64 let, podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na dílčí český starobní důchod splňuje. Začne v ČR vykonávat zaměstnání, požádá zaměstnavatele o slevu na pojistném, nárok prokáže potvrzením ČSSZ o pobírání starobního důchodu ze smluvní ciziny, zaměstnavatel mu poskytne slevu na pojistném. Takto pracuje po dobu 6 roků, tj. do svých 66 let. Nárok na český starobní důchod mu vznikne k datu dosažení věku 64 let, o přiznání důchodu však žádá až od 66 let (teoreticky). Starobní důchod mu bude přiznán, neboť podmínku potřebné doby pojištění splňoval již v minulosti. Doba zaměstnání od 60 do 66 let se neprojeví na výši jeho důchodu. Projevila by se pouze za předpokladu, že by nežádal o slevu na pojistném.

V oblasti odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se navrhuje zavést nové pravidlo, že pojištěnec, který má nárok na výplatu starobního důchodu (§ 54 odst. 2 ZDP) přiznaného podle § 29 a § 61a ZDP nebo podle § 31 ZDP, pokud již dosáhl důchodového věku, a pokud je tato výplata prováděna v plné výši, neměl nově povinnost platit pojistné na důchodové pojištění. Tato změna se navrhuje především proto, že zajistí poživatelům starobního důchodu okamžitou a výhodnější finanční podporu. Bude tak náhradou za trvalé zvýšení důchodu, které bývá častým předmětem kritiky vzhledem k jeho nízké výši (v porovnání s odvedeným pojistným) a vzhledem k velmi náročné administraci opakovaně podávaných žádostí o zvýšení starobního důchodu v provozních podmínkách orgánů sociálního zabezpečení.

Sleva na pojistném se zavádí pro poživatele starobního důchodu; pro poživatele invalidního důchodu ani pro invaliditu třetího stupně není její zavedení navrhováno, neboť při přiznávání invalidních důchodů je již zohledňována tzv. dopočtená doba až do dosažení důchodového věku, za kterou se žádné pojistné neplatí.

Navrhovaná změna bude mít minimální vliv na zvýšení administrativní zátěže zaměstnavatelů. Zaměstnavatelé budou nově evidovat slevu na pojistném na sociálním zabezpečení u starobních důchodců, současně přestanou mít povinnost vést evidenční list důchodového pojištění pro tyto zaměstnance.

Omezení tzv. výchovného

Jedním z významných doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV)z podzimu roku 2022 bylo „Zrušení/nezavádění tzv. výchovného“. NERV charakterizuje tento bonus jako

Viz materiál Navrhy-NERV-na-snizeni-vydaju-a-zvyseni-prijmu.pdf (vlada.cz).

nadbytečný a neúměrně nákladný (cca 20 mld. Kč ročně s predikcí postupného zvyšování těchto nákladů v důsledku valorizace). Připouští sice, že pomáhá velkému množství lidí, zejména žen. Upozorňuje však, že v nepříznivé situaci současných veřejných financí představuje výchovné jednu z největších nových výdajových položek, u které nebyl zaveden zdroj financování (tj. buď adekvátní příjmy či snížení výdajů na straně druhé).

Na druhé straně tzv. výchovné představuje paušální kompenzaci za přerušení kariéry při péči o dítě, která prokazatelně vede k nižším výdělkům než u osob s nepřetržitou kariérou a tím ke snížení procentní výměry starobního důchodu. Z analýz provedených v době přípravy tzv. výchovného vyplývá, že negativní vliv na výši důchodů je přímo úměrný počtu vychovaných dětí. Výchovné tedy představuje jednoduše proveditelný způsob, jak dosáhnout snížení statistického rozdílu mezi výší starobních důchodů mužů a žen, který je obecně považován za nespravedlivý a který bude ještě několik desítek let přetrvávat. Ocenění nefinančních zásluh o budoucnost důchodového systému, tj. bonifikace za přínos nového budoucího pojištěnce, má za stávající demografické situace také svoji logiku. Úplné zrušení výchovného v době, kdy již bylo zavedeno, by se mohlo jevit jako sociálně necitlivé a obtížně obhajitelné. Jako přijatelné se jeví pouze jeho omezení.

Nevýhodou výchovného je kromě vysoké nákladnosti to, že je není možné uplatnit dost

dobře u osob, které se dělí o péči o dítě v raném věku – k tomto účelu lépe poslouží ocenění za péči o první a druhé dítě ve formě fiktivních vyměřovacích základů (viz dále), které

představuje účinnou pomoc pro velké množství pečujících osob, avšak při menším zatížení veřejných rozpočtů do budoucna. Fiktivní vyměřovací základy tedy efekt výchovného částečně nahrazují, proto je omezení výchovného navrženo tak, aby se dotklo právě těch starobních důchodů, u nichž bude aplikován tento nový institut.

Ochrana v podobě výchovného proto zůstane do budoucna orientována pouze na osoby, které vychovaly více než dvě děti. Vzhledem k vysoké efektivitě výchovného bude třeba

tohoto cíle dosáhnout pozvolna a postupně za využití přechodného období. Úplné okamžité zrušení výchovného za výchovu prvního a druhého dítěte by způsobilo meziročně skokové rozdíly. To by mohlo mnohé pojištěnce motivovat k předčasnému odchodu do starobního

důchodu, což není ze systémového hlediska žádoucí. Nároků na výchovné, které vznikly na základě dosavadní právní úpravy, se omezení nijak nedotkne.

Při stanovení výše procentní výměry starobních důchodů, které budou přiznány v cílovém období, tedy v roce 2030 a později, se bude procentní výměra zvyšovat o tzv. výchovné nikoliv za každé dítě, které pojištěnec vychoval, ale za třetí a každé další vychované dítě. V praxi se bude postupovat tak, že počet dětí pro účely výchovného se stanoví podle stejných pravidel jako dosud, a bude-li tento počet činit

- jedno nebo dvě, zvýšení za výchovu se neprovede,

- tři a více, zvýšení za výchovu se provede, s tím, že celkový počet dětí se pro tento účel

sníží o dvě.

Z hlediska stanovení výchovného není tedy rozhodné chronologické či jakkoliv jinak určené pořadí, v němž se děti narodily, popř. v němž byly převzaty do výchovy. Rozhodný je pouze celkový počet vychovaných dětí, který se následně snižuje o dvě.

Příklad č. 1:

Žena v žádosti o starobní důchod s datem přiznání v roce 2030 prohlásí, že

vychovala 5 dětí a požádá o zvýšení procentní výměry podle § 34a odst. 1 ZDP. ČSSZ

žádost posoudí a zjistí se, že u všech 5 dětí je splněna podmínka uvedená v § 34a odst. 3

a § 32 odst. 4, tedy že žena o každé dítě pečovala aspoň po dobu 10 (resp. 5) roků a o každé z nich pečovala v největším rozsahu. ČSSZ následně stanoví výši výchovného podle vzorce: (5 – 2) x 500 Kč = 1 500 Kč. Výchovné tak bude o 1000 Kč nižší, než by bylo podle dosavadní právní úpravy. Žádné z těchto 5 dětí nelze uznat za vychované pro účely výchovného, o které by případně žádala jiná osoba (typicky manžel).

Náhradní doba péče podle § 5 odst. 2 písm. c) ZDP bude této ženě zhodnocena podle

obecné právní úpravy za každé z těchto dětí a za péči o první dvě do tří let jejich věku budou dosazeny fiktivní vyměřovací základy (viz níže).

Příklad č. 2: Žena porodila celkem 5 dětí. O všechny pečovala společně se svým manželem.

V žádosti o starobní důchod s datem přiznání spadajícím do roku 2030 prohlásí, že vychovala v největším rozsahu pouze 4 děti, neboť výchovu dítěte, které se narodilo jako v pořadí třetí, zajišťoval v největším rozsahu její manžel. Žena požádá o zvýšení procentní výměry podle § 34a odst. 1 ZDP. Při posouzení žádosti se zjistí, že tvrzení žadatelky je pravdivé, tedy že podmínky uvedené v § 34a odst. 3 a § 32 odst. 4 byly splněny pouze u čtyř z jejích pěti dětí. Plátce důchodu stanoví výši výchovného podle vzorce: (4 – 2) x 500 Kč = 1 000 Kč. Žádné z těchto 4 dětí nelze uznat za vychované pro účely výchovného, o které žádá manžel. Náhradní doba péče podle § 5 odst. 2 písm. c) ZDP bude této ženě zhodnocena podle obecné právní úpravy, a to případně i pokud jde o dítě, u něhož nežádá o výchovné (pravidla hodnocení doby péče jsou odlišná od pravidel pro hodnocení výchovy). Za péči o první dvě děti do tří let jejich věku budou dosazeny fiktivní vyměřovací základy (viz níže).

Příklad č. 3: Manžel ženy uvedené v příkladu č. 1 si následně požádá o starobní důchod a o jeho

zvýšení podle § 34a odst. 1 ZDP. V žádosti uvede, že vychoval společně s manželkou celkem 5 dětí, s tím, že v případě prvního, druhého, čtvrtého a pátého (počítáno chronologicky podle dat narození) zajišťovala výchovu ve větším rozsahu manželka a on zajišťoval ve větším rozsahu výchovu „třetího“ dítěte. V daném případě je manžel osobou, která vychovala pouze jedno dítě, neboť pouze u jednoho z dětí, jejichž je rodičem a o které se staral, jsou splněny podmínky uvedené v § 34a odst. 3 a § 32 odst. 4 ZDP. Zvýšení důchodu podle § 34a odst. 1 ZDP se v tomto případě neprovede, neboť není osobou, která vychovala ve větším rozsahu aspoň 3 děti. Skutečnost, že dítě se manželům narodilo jako třetí v pořadí, není rozhodná. Pokud manžel pečoval o některé dítě/děti ve věku do 4 let nebo po část této doby ve větším rozsahu než jejich matka, bude mu tato doba zhodnocena jako náhradní doba pojištění a za náhradní dobu péče o první až dvě děti do tří let jejich věku mu budou dosazeny fiktivní vyměřovací základy (viz níže).

Aby nevznikaly skokové rozdíly v důsledku odbourání výchovného za první a druhé dítě, stanoví se přechodné období, v němž výchovné za tyto dvě děti sice bude náležet, avšak ve snížené výši. Výchovné za první a druhé vychované dítě u důchodů přiznaných

- v roce 2027 činí 300 Kč,

- v roce 2028 činí 200 Kč a

- v roce 2029 činí 100 Kč.

Rozhodující pro posouzení výše výchovného za první dvě vychované děti je kalendářní rok, do něhož spadá den, od něhož je důchod přiznán (nikoliv tedy den, od kterého na důchod vznikl nárok).

Příklad č. 4: Pokud by žena uvedená v příkladu č. 1 měla důchod přiznán od data spadajícího

do roku 2027, činilo by výchovné 2 x 300 Kč + 3 x 500 Kč, celkem tedy 2 100 Kč.

Vyjde-li v budoucnu najevo, že výchovu jednoho (kteréhokoliv) z dětí zajišťovala ve větším rozsahu jiná osoba, provede se přepočet výchovného tak, že celkový počet dětí se ex tunc sníží na 4 a nová výše výchovného se stanoví jako 2 x 300 Kč + 2 x 500 Kč, celkem tedy

1 600 Kč a podle toho se vykáže příslušný přeplatek. Ani v tomto případě tedy nerozhoduje pořadí, v jakém byly děti narozeny, ale opět pouze celkový počet započitatelných dětí.

Podle § 34a odst. 4 ZDP, v dosavadním znění, platí, že „zvýšení za vychované dítě nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů podle dříve platných právních předpisů“. Jde o tzv. sankční zánik nároku na výchovné, kdy tento nárok nenáleží nikoliv proto, že podmínka rozsahu výchovy nebyla splněna, ale proto, že se pečující osoba dopustila na dítěti trestného činu. Od účinnosti výše popsaných opatření směřujících k omezení (odbourání) výchovného náležejícího za dvě z celkového počtu dětí by dosavadní formulace („Zvýšení za vychované dítě nenáleží …“) mohla činit výkladové obtíže. Navrhuje se proto zavedení pravidla, že k takovému dítěti se pro účely stanovení počtu vychovaných dětí nepřihlíží. Tedy že do celkového počtu vychovaných dětí (který se následně snižuje o dvě pro účely stanovení výše

výchovného) se nezahrnuje dítě, na němž se pojištěnec prokazatelně dopustil trestného činu

uvedeného v § 34a odst. 4 ZDP.

Příklad č. 5: Žena uvedená v příkladu č. 1 se vůči jednomu ze svých dětí, u nichž jsou splněny

podmínky uvedené v § 34a odst. 3 a § 32 odst. 4 ZDP, dopustila trestného činu uvedeného v § 34a odst. 4 ZDP. ČSSZ za těchto okolností stanoví výši výchovného podle vzorce: (4 –

2) x 500 Kč = 1 000 Kč. Zároveň je však osobou, která dítě vychovala v největším rozsahu, tato žena, takže výchovu tohoto dítěte nemůže pro účely nároku na výchovné uplatňovat jiná osoba (např. otec dítěte). Náhradní doba péče podle § 5 odst. 2 písm. c) ZDP bude této ženě zhodnocena podle obecné právní úpravy za 5 dětí a za první dvě budou dosazeny fiktivní vyměřovací základy (viz níže).

Dalším navrženým opatřením je upuštění od valorizace výchovného.

Jde jednak o zrušení pravidla, podle něhož se má částka výchovného, které náleží k nově přiznávaným důchodům, valorizovat stejně jako procentní výměry důchodu (což má zajistit, aby výchovné za každé dítě mělo v každé době stejnou reálnou hodnotu jak u důchodů již přiznaných, tak u důchodů nově přiznávaných). U důchodů přiznaných v roce 2024 zůstává tato částka na úrovni 500 Kč, neboť procentní výměry důchodů se od ledna 2024 nezvyšují. Záměrem je, aby toto opaření nabylo účinnosti co nejdříve, ideálně tak, aby se výchovné nemuselo zvyšovat již u důchodů přiznaných v roce 2025, popř. od roku 2026, bude-li legislativní proces ukončen po 31. 8. 2024.

Nominální hodnota výchovného u nově přiznávaných důchodů se tedy nejprve zakonzervuje na částce 500 Kč (popř. na částce platné pro rok 2025), později se bude u důchodů přiznaných 2027 až 2029 u prvního a druhého dítěte snižovat, až se u důchodů přiznaných po 2029 u těchto dvou dětí zcela odbourá a zůstane jen pro třetí a každé další dítě, a to na úrovni 500 Kč (viz výše).

U pravidla, že výchovné, které se již stalo nebo stane součástí procentní výměry, se valorizuje společně s ní, nastane rovněž změna, a to od roku 2027, kdy je navržena účinnost

dalšího omezujícího opatření, a to upuštění od valorizace výchovného také u důchodů již přiznaných. Realizace tohoto opatření je pro plátce důchodů z provozního hlediska velmi

náročná, proto se navrhuje přistoupit k němu až s časovým odstupem.

Podstatou je, že procentní výměra vyplácených důchodů se pro účely jejího zvýšení od ledna nového kalendářního roku (popř. výjimečně od července) sníží o částku odpovídající výchovnému, a to v hodnotě, která náležela ke dni vzniku nároku na toto zvýšení. Tento postup se poprvé použije při zvýšení vyplácených důchodů v lednu 2027.

Při provádění valorizační akce se tedy od procentní výměry nejprve odečte výchovné, zbylá část procentní výměry se zvýší podle pravidla o zvyšování procentních výměr v daném kalendářním roce. Poté, co se zbylá část procentní výměry důchodu zvýší, se nezvýšené výchovné přičte opět k procentní výměře a stane se její součástí. Při příštím zvýšení, pravidelném (lednovém) nebo mimořádném (červencovém), se tento proces opakuje. Částka výchovného tedy bude mít konstantní nominální hodnotu a její reálná hodnota tak bude v závislosti na vývoji inflace postupně klesat.

Při snížení procentní výměry o výchovné se nebude přihlížet k částce, o kterou se

výchovné vyplácené jako součást procentní výměry důchodu případně zvýšilo podle předpisů o zvyšování důchodů aplikovaných v období od přiznání výchovného do roku 2026 (a to ani ke zvýšení v mimořádném termínu od 06/2023 podle zákona č. 71/2023 Sb.). Ačkoliv v důsledku tohoto zjednodušení budou někteří pojištěnci mírně zvýhodněni, celkově bude tento postup pro veřejnost srozumitelnější a plátci důchodu se vyhnou administrativním komplikacím, které souvisejí s přepočítáváním hodnoty výchovného.

Příklad č. 6: Procentní výměry se od ledna 2027 zvyšují např. o 3,5 %. PV starobního důchodu

(přiznaného v roce 2020) zvýšená od 01/2023 za 2 vychované děti činí 18 000 Kč ke konci roku 2026. Pro účely valorizace od 01/2027 se nejprve od částky 18 000 Kč odečte 1000 Kč (výchovné za dvě děti bez přihlédnutí k valorizacím proběhlým v letech 2023 až 2026) na 17 000 Kč. Tato částka se zvýší o 3,5 % na 17 595 Kč a k takto zvalorizované částce se přičte 1000 Kč. PV bude od 1. ledna 2027 činit 18 595 Kč.

Obdobný princip (tj. odečet výchovného v nevalorizované výši) se bude aplikovat i v případech upravených v § 59 odst. 2 ZDP, tedy pokud je starobní důchod zvýšený za výchovu dětí vyplácen v souběhu s vdovským nebo vdoveckým důchodem.

Ocenění za péči ve formě tzv. fiktivních vyměřovacích základů (FVZ)

Účel zavedení tohoto institutu, který bude aplikován výhradně na nově přiznávané důchody, je dvojí, a to

- částečně zmírnit dopady omezení, resp. odbourání, tzv. výchovného za první a druhé vychované dítě,

- zavést dodatečné zvýhodnění pro osoby pečující o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Fiktivním vyměřovacím základem se rozumí částka, která sice není ani nebyla příjmem započitatelným do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na důchodové pojištění

(příspěvky do důchodového systému z ní tedy nebyly odváděny), avšak při výpočtu procentní výměry důchodu se zohledňuje tak, jako by jím byla. Podstatou opatření je nahlížet na pečující osoby tak, jako by jim za výkon péče náležel započitatelný příjem v univerzální arbitrárně stanovené výši (viz níže). Tento FVZ se jim zhodnotí pro účely stanovení výdělkového průměru (OVZ), čímž se rozšíří míra ocenění jejich zásluh a docílí se pozitivního efektu na výši důchodu. To platí zejména u kategorií osob s nízkými a středními příjmy, kdy FVZ je vyšší než měsíční průměr jejich úhrnných celoživotních příjmů dosahovaných před započetím péče a po jejím ukončení.

Toto preferované zacházení se bude vztahovat pouze na doby spadající do rozhodného období (§ 18 ZDP) uvedené v taxativně vyjmenovaných ustanoveních ZDP (viz níže) s určitou modifikací vztaženou na doby péče o dítě. Konkrétně jde o náhradní doby péče o dítě ve věku do 3 let a o závislou osobu. Tedy o doby, které generují významný společenský efekt spočívající v přínosu nového pojištěnce do základního důchodového pojištění anebo v odbřemenění systému sociálních služeb.

Pokud jde o náhradní doby péče o dítě ve věku do 3 let, přihlíží se pro účely stanovení FVZ pouze k péči o první dvě takové děti, u kterých péče o ně alespoň částečně spadá do rozhodného období (§ 18 ZDP). Pro účely stanovení pořadí dětí pro FVZ se nepřihlíží k době péče o dítě ve věku do 3 let, která ani částečně nezasáhla do rozhodného období.

Za náhradní doby, které nejsou dobami péče o dítě nebo o závislou osobu (včetně náhradní doby péče o dítě ve věku od 3 do 4 let), se ocenění v podobě FVZ nepřizná. Pro účely stanovení OVZ budou tedy i nadále „pouze“ dobami vyloučenými, s tím, že v případě jejich souběhu se započitatelným příjmem bude možno provést upřednostnění vyloučené doby, pokud o to pojištěnec požádá (§ 16 odst. 7 ZDP).

Příklad č. 7: Žena nar. v 06/1964 vychovala 3 děti. První nar. 05/1982, druhé 01/1984 a třetí

03/1990. Pro FVZ se za první a druhé považují děti narozené 01/1984 a 03/1990, neboť dítě nar. 05/1982 dosáhlo 3 let před 1. 1. 1986. FVZ bude u prvního náležet jen od 01/1986 do 01/1987, u druhého od 03/1990 až 03/1993. Současně bude přiznáno výchovné za 3 vychované děti stanovené podle vzorce (3 – 2) x 500 Kč = 500 Kč.

Příklad č. 8: Žena nar. v 06/1968 vychovala 3 děti. Dvojčata nar. 05/1988 a třetí dítě 06/1990.

Pro FVZ se za první a druhé dítě považují dvojčata. FVZ bude náležet od 05/1988 do 05/1991 ve výši 100 % průměrné mzdy. Současně bude přiznáno výchovné za 3 vychované děti stanovené podle vzorce (3 – 2) x 500 Kč = 500 Kč.

Příklad č. 9: Žena nar. v 15. 6. 1963 vychovala 2 děti – první nar. 05/1981 a druhé nar. 10/1982.

FVZ nebude náležet, neboť obě děti dosáhly věku 3 let před 1. 1. 1986. Nebude náležet ani výchovné v plné výši, neboť vychovala pouze 2 děti. Žena dosahuje DV dne 15. 2. 2027, při žádosti o důchod k tomuto datu ji bude náležet výchovné za dvě děti 600 Kč. Pokud požádá o předčasný starobní důchod nejpozději od 31. 12. 2026, bude jí náležet výchovné ve výši 1000 Kč.

Na rozsahu hodnocení náhradní doby péče o dítě ve věku do 4 let [§ 5 odst. 2 písm. c) ZDP] se nic nemění.

Hodnota FVZ se bude odvozovat od všeobecného vyměřovacího základu (VVZ)

určeného pro rok, do kterého péče spadá. Např. v roce 2022 by šlo o částku 40 638 Kč za měsíc, tj. denní výše by činila 40 638 * 12 / 365 = cca 1336,04 Kč. V posledním roce rozhodného období se použije VVZ roku předposledního vynásobený přepočítacím koeficientem (PK), neboť VVZ pro tento rok nemusí být v době rozhodování znám. Hodnota FVZ se primárně stanoví v roční výši, s tím, že pokud péče trvala jen po část kalendářního roku, roční výše se poměrně krátí. Jde-li o náhradní doby péče o osoby s nižším stupněm závislosti, krátí se hodnota FVZ na polovinu, neboť osoby pečující o tyto osoby mají větší šance dosahovat vyměřovacích základů ze zaměstnání na kratší pracovní úvazek, který se k FVZ vždy připočítává. Pokud by i těmto osobám náležel FVZ v plné výši, zvýhodňovalo by je to ve srovnání s osobami zajišťujícími náročnější péči o více závislé osoby.

Tabulka 5 - Hodnota FVZ u jednotlivých typů dob péče Typ náhradní doby péče % z VVZ

ust. § 5 odst. 2 písm. c) ZDP (péče o dítě do 3 let) 100 % ust. § 104 odst. 1 ZDP (péče o dítě do 3 let) 100 % ust. § 5 odst. 2 písm. d) ZDP (péče o závislou osobu):

ve stupni I (dítě ve věku do 10 let) 50 % ve stupni II 50 % ve stupni III 100 % ve stupni IV 100 %

ust. § 102a odst. 1 ZDP (péče o bezmocnou osobu):

částečně bezmocná 50 % převážně bezmocná 100 % úplně bezmocná 100 %

ust. § 102a odst. 1 ZDP (péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené): 100 %

V praxi se budou vyskytovat případy, kdy bude docházet k souběhu péče o více dětí do tří let věku, popř. souběhu péče o dítě do tří let věku a péče o závislou osobu, či péči o více závislých osob. V takové situaci nebude docházet ke sčítání FVZ, ale použije se pouze jeden FVZ, a to ten, který je pro pojištěnce nejvýhodnější (absorpční zásada).

V souvislosti se zavedením FVZ je třeba zajistit, aby nově zavedené „ocenění“ nebylo v individuálních případech pro pojištěnce méně výhodné, než je dosavadní stav, kdy se období péče z rozhodného období vylučuje a výdělkový průměr (OVZ) pojištěnce se stanovuje pouze z výdělků dosažených z výdělečné činnosti vykonávané před započetím péče a po jejím

ukončení. Proto je třeba porovnat výpočet provedený s dosazením FVZ, resp. s jejich přičtením ke skutečně dosaženým příjmům, s výpočtem, při němž se náhradní doba pojištění (v případě péče o dítě pouze do tří let jeho věku) zohlední jako vyloučená doba a k FVZ ani skutečným příjmům dosaženým v období péče se nepřihlíží. Plátce důchodu bude toto porovnání provádět automaticky z moci úřední, s tím, že pojištěnci následně přizná procentní

výměru důchodu vyměřenou z OVZ (VPZ) v té výši, která z tohoto srovnání vyjde jako výhodnější. Tím se zajistí u pojištěnců s podprůměrnými příjmy výhodnější výpočet než podle dosavadní právní úpravy.

Jde o princip velmi podobný tomu, který je využíván v současnosti v rámci postupu podle § 19a ZDP, tedy v případě osob, které získaly aspoň 15 let náhradní doby péče o závislou osobu. Ode dne účinnosti nové právní úpravy bude tento mechanismus aplikován automaticky v mnohem širším rozsahu, a to na každou náhradní dobu péče o dítě nebo o závislou (bezmocnou) osobu, s tím, že FVZ bude odvozován v podstatě od průměrné mzdy. Hodnota FVZ bude ve všech případech vyšší, než je výše příspěvku na péči dosazovaná podle dosavadní právní úpravy. Ust. § 19a ZDP v dosavadním znění se tak stane obsoletním.

Z hlediska provádění důchodového pojištění bude nezbytné, aby procesy související s oceněním doby péče byly realizovány automatizovaně. Předpokládá se, že toto bude bez potíží zvládnutelné s využitím výpočetní techniky. Aplikační a programové vybavení plátců důchodu bude schopno automatizovaně (pouze na základě zadání vstupních údajů referentem) určit výši FVZ, vyhodnotit, zda je pro pojištěnce výhodnější dosadit FVZ (event. přičtené ke skutečným výdělkům) nebo vyloučenou dobu a z tohoto porovnání odvodit správnou výši OVZ, která bude použita pro účely stanovení VPZ.

Na rozdíl od současné právní úpravy se z důvodu proveditelnosti nepočítá s možností, aby si pojištěnci mohli ve smyslu § 16 odst. 7 ZDP individuálně volit, které příjmy dosahované během náhradní doby péče, za které náleží FVZ, mají být zohledněny a které mají být vyloučeny. Tato možnost se bude napříště vztahovat pouze na ostatní vyloučené doby, kterých však v praxi bude naprosté minimum. V případě souběhu vyloučené doby odpovídající některé z náhradních dob, za kterou náleží FVZ, a jiné vyloučené doby má přednost postup platný pro doby péče (tedy automatické porovnání FVZ a vyloučených dob z moci úřední) a možnost upřednostnění vyloučené doby na žádost se na tuto jinou vyloučenou dobu nevztahuje.

V případě, že pojištěnec, který má ve své kariéře tyto „ostatní“ vyloučené doby, požádá o jejich upřednostnění před souběžně dosahovaným příjem, bude vždy třeba u náhradních dob, za které náleží FVZ, provést výše popsané automatické porovnání, neboť upřednostnění ostatních vyloučených dob může změnit výsledek automatického porovnání z hlediska výhodnosti pro pojištěnce (zvýšením počtu vyloučených dob může dojít k navýšení výdělkového průměru, což způsobí, že vyloučená doba může být pro pojištěnce výhodnější než FVZ).

Nárok na ocenění v podobě FVZ bude náležet v případech, kdy je jako datum přiznání důchodu voleno datum spadající do období účinnosti nové právní úpravy, tedy 1. 1. 2027 a později. Nebude tedy možné přepočítat již vyplácené důchody.

Dobrovolné sdílení vyměřovacích základů mezi manžely a registrovanými partnery (SVZ)

Cílem opatření je umožnit dobrovolné vyrovnání rozdílných důchodových nároků obou manželů nebo registrovaných partnerů, resp. partnerů podle § 655 občanského zákoníku ve

znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „manželé“) získaných za dobu trvání manželství nebo registrovaného partnerství, resp. partnerství (dále jen „manželství“), které plynou z odlišné

výše dosahovaných příjmů z výdělečné činnosti. Vedle tzv. výchovného jde o další způsob, jak ve výši důchodu omezit dopad rozdílných příjmů z výdělečné činnosti mužů a žen. Podoba řešení bude vycházet z následujících základních principů: • umožní aplikaci i pro důchody přiznávané v blízkém období po účinnosti, tj. umožní sdílet i období před účinností, • bude respektovat dosavadní principy základního důchodového pojištění založeného na nárocích pojištěnců založených na jejich individuální pojistné historii, včetně existujících ochranných opatření zamezujících negativnímu dopadu specifických životních situací do výše důchodu, • nebude přinášet dodatečné či neodůvodněné nároky na poskytování informací od jednotlivých pojištěnců, ani na administraci systému, • nepovede k výraznému snížení srozumitelnosti, předvídatelnosti a verifikovatelnosti celého systému ve smyslu výsledné výše důchodu, • přiznání důchodu jednoho z partnerů nebude nutně vyžadovat součinnost toho druhého, neboť v některých situacích, např. při ukončení manželství rozvodem, je případná součinnost nepravděpodobná nebo zcela odmítána.

Důsledné respektování těchto principů je důležité i s ohledem na skutečnost, že si jednotlivci neumí dobře představit, jaké důsledky by sdílení vyměřovacích základů (dále jen

„SVZ“) mělo v jejich konkrétní situaci i z toho důvodu, že dopad sdílení závisí na budoucím

vývoji výdělečné činnosti, často po dobu mnoha let po uskutečnění rozhodnutí o sdílení.

SVZ se uplatní pouze při stanovení výše starobního důchodu. Záměrem je orientovat

koncept SVZ především na situace, kdy soužití sdílejících osob bylo dlouhodobé, přičemž v rámci tohoto soužití se jedna z nich zaměřila na péči o potomky, zatímco druhá na budování kariéry. V důsledku SVZ dojde ke snížení rozdílu ve výši jejich pozdějšího důchodu. Sdílení příjmů dosažených za dlouhé období je více pravděpodobné u starobních důchodů. Pokud by SVZ bylo umožněno i u důchodů invalidních, stávalo by se často, že se sdílí příjmy pouze za krátké období, což by mohlo vyvolávat mezní situace (výrazně ve prospěch či neprospěch jednoho z partnerů). Pro stanovení výše invalidního důchodu je aplikována řada ochranných opatření, kdy výše důchodu vychází z předchozích výdělků pouze částečně nebo dokonce vůbec a využití sdílení by tak mohlo vést k nečekaným a obtížně pochopitelným důsledkům na výši důchodu jednoho nebo obou sdílejících manželů.

Důsledkem navrženého řešení bude i to, že efekty SVZ se automaticky projeví také u důchodů pozůstalostních (vdovských, vdoveckých, sirotčích) v případě, že bude jejich výše

stanovena z výše starobního důchodu, který zemřelý ke dni smrti již pobíral nebo na který mu alespoň vznikl nárok, i když jej nepobíral, resp. ani o něj nepožádal. Charakter pozůstalostních důchodů je derivativní, a proto je třeba při jejich výpočtu plně aplikovat mechanismy platné pro výpočet primárního důchodu. Byl-li starobní důchod vyměřen ze SVZ, nebude pro účely výpočtu pozůstalostního důchodu přepočítáván. V praxi tedy budou vznikat rozdíly v tom, zda pozůstalostní důchod bude vypočítáván z invalidního důchodu (SVZ se neaplikuje) nebo z důchodu starobního (SVZ se aplikuje).

Příklad č. 10: V době uzavření manželství je muži 44 let a ženě 24 let. Žena nejprve pracuje, poté

ve věku 26 let začne pečovat o dítě, poté opět pracuje, přičemž dosahuje příjmů cca pětkrát nižších než muž. K datu dosažení věku 65 let je muži přiznán starobní důchod, pro jehož vyměření se za dobu trvání manželství (s výjimkou let, v nichž žena nemá žádné vyměřovací základy, protože pečuje) použijí SVZ. Muž zemře ve věku 65 let krátce po vzniku nároku na starobní důchod (ženě je 45 let, dítěti 19 let). Dítě studuje až do dosažení věku 26 let. Ženě i dítěti je procentní výměra vdovského/sirotčího důchodu odvozena z procentní výměry starobního důchodu zemřelého, která byla stanovena s použitím SVZ, a takto vyměřené důchody pobírají po dobu cca 7 let. Za dalších 13 let žena ve věku 65 let požádá o starobní důchod, v němž bude opět čerpat výhodu SVZ za dobu trvání manželství, které zaniklo před dvaceti lety smrtí manžela.

Další podmínkou pro uplatnění SVZ je to, že starobní důchod byl oběma sdílejícím osobám přiznán od data spadajícího do období účinnosti nové úpravy. V případě, že jeden

z manželů bude mít v době nabytí účinnosti nové úpravy již přiznán starobní důchod podle dosavadních pravidel anebo za účinnosti nové úpravy požádá o přiznání starobního důchodu zpětně od data spadajícího do období před účinností úpravy, nelze SVZ aplikovat u žádného z manželů. SVZ se ze své podstaty vztahuje pouze na starobní důchody, u nichž se výše procentní výměry stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, tedy kdy se provádí výpočet OVZ

odvozeného od výše ročních vyměřovacích základů pojištěnce. SVZ tedy nebude aplikováno u tzv. transformovaného starobního důchodu (§ 61a ZDP), u něhož se výše procentní

výměry stanoví pouhou transformací procentní výměry dosavadního invalidního důchodu (tedy druhu důchodu, u kterého je SVZ vyloučeno). SVZ může vzniknout pouze mezi manžely nebo registrovanými partnery. Není tedy určeno nesezdaným či neregistrovaným párům, u nichž nevzniká společné jmění. Zavedení této podmínky umožní správně a nezpochybnitelně stanovit datum počátku SVZ. Zároveň je díky ní spolehlivě zajištěno, že v jednom a tomtéž období není možné sdílet s více než jednou osobou.

SVZ bude dobrovolné, musí tedy vzniknout na základě oboustranného souhlasného projevu vůle sdílejících osob. Povinné (automatické) SVZ by patrně lépe naplňovalo ochranný

charakter tohoto institutu, avšak jeví se nepřijatelné z hlediska podstaty důchodového pojištění i z ústavněprávního hlediska (podrobněji níže v části k ústavněprávním dopadům). Automatické SVZ (např. u svazků uzavřených za účinnosti nové úpravy) by mohlo snižovat ochotu mladých lidí vstupovat do manželství.

Z hlediska provádění je třeba stanovit nejzazší datum pro učinění společného prohlášení o sdílení vyměřovacích základů (dále jen „prohlášení o SVZ“) a jeho doručení

plátci důchodu. Je třeba vyloučit, aby manželé učinili prohlášení o SVZ (resp. jej doručili plátci důchodu) až po skončení manželství nebo aby toto prohlášení doručili po zahájení řízení o přiznání starobního důchodu, tedy v době, kdy orgán sociálního zabezpečení již započne s vyřizováním žádosti o tuto dávku s použitím nesdílených vyměřovacích základů. K tomu, aby prohlášení o SVZ vyvolalo zamýšlené právní účinky, musejí být kumulativně splněny tyto podmínky:

- musí být učiněno mezi manžely,

- musí být učiněno kdykoliv v době trvání manželství a v této době musí být také

doručeno orgánu sociálního zabezpečení, neboť až od tohoto dne může vyvolat právní účinky,

- musí být učiněno na předepsaném tiskopisu, který obsahuje poučení o jeho právních důsledcích,

- podpisy musejí být úředně ověřeny (může ověřit i ÚSSZ),

- musí být učiněno nejpozději v den sepsání žádosti o starobní důchod tím z manželů, který si o tuto dávku žádá dříve.

Prohlášení o SVZ bude přísně formálním právním jednáním. Důvodem je zájem na tom,

aby její uzavření bylo spojeno s kvalifikovaným poučením o závažnosti právních důsledků

sdílení, které bude součástí tiskopisu. Strany budou především poučeny o nevratnosti tohoto kroku s účinky do minulosti (viz dále), o možnostech zrušení SVZ a o rizicích, která jsou se SVZ spojena (např. odpovědnost za přeplatek na důchodu v důsledku změny rozhodných skutečností u sdílejícího partnera). Aby prohlášení bylo způsobilé vyvolat zamýšlené právní účinky, nestačí jej pouze sepsat

s úředně ověřenými podpisy, ale současně je třeba je doručit orgánu sociálního zabezpečení

příslušnému k výplatě důchodu nebo ÚSSZ, a to nejpozději v den, kdy je sepsána žádost o starobní důchod u první ze sdílejících osob, nebo v den, který je posledním dnem trvání manželství.

K právnímu jednání, které nesplňuje kteroukoliv z výše uvedených podmínek, se nebude přihlížet, tj. SVZ se na jeho základě nebude aplikovat.

Příklad č. 11: Manželé se rozhodli pro SVZ až krátce před odchodem do starobního důchodu

prvního z nich. V den, kdy se tento manžel objedná k sepsání žádosti na ÚSSZ, se na ÚSSZ dostaví oba, jeden z manželů sepíše žádost o přiznání starobního důchodu, oba společně

učiní prohlášení o SVZ, ÚSSZ ověří jejich podpisy a tímto dnem nastávají účinky prohlášení. Jde o nejzazší den, v němž prohlášení o SVZ efektivně učinit.

Příklad č. 12: Jeden z manželů podal žádost o starobní důchod. Ještě před tím, než obdržel

rozhodnutí, se manželé na radu známého rozhodli, že učiní prohlášení o SVZ. Dostaví se společně za tímto účelem na ÚSSZ, kde jim bude vysvětleno, že v této fázi již nelze prohlášení učinit.

Příklad č. 13: Manželé se rozhodnou učinit prohlášení o SVZ rok po uzavření manželství. Dostaví

se proto společně na ÚSSZ, kde toto prohlášení učiní na předepsaném tiskopisu, ÚSSZ

ověří jejich podpisy a tímto dnem je prohlášení učiněno (nastávají jeho účinky). Prohlášení se založí do evidence nárokových podkladů každého z manželů. Až si bude první

z manželů za 30 let žádat o starobní důchod, nemusí prohlášení k této žádosti přikládat ani nemusí o SVZ speciálně žádat. Plátce důchodu provede SVZ automaticky na základě prohlášení o SVZ založeného v jeho evidenci.

Příklad č. 14: Manželé se rozhodnou učinit prohlášení o SVZ rok po uzavření manželství. Sepíší je

na tiskopisu publikovaném na ePortálu ČSSZ a nechají si úředně ověřit podpisy na Check- pointu. Podepsané prohlášení si založí do domácí evidence. Po 30 letech trvajícího manželství jde první z manželů na ÚSSZ žádat o starobní důchod a originál prohlášení o SVZ přiloží k této žádosti. Tímto dnem se prohlášení považuje za učiněné.

Příklad č. 15: Manželé se rozhodnou učinit prohlášení o SVZ rok po uzavření manželství. Sepíší je

na tiskopisu publikovaném na ePortálu ČSSZ a nechají si úředně ověřit podpisy na Check- pointu. Podepsané prohlášení si založí do domácí evidence. Po 10 letech dojde k rozvodu. Jeden z bývalých manželů si ponechá u sebe prohlášení o SVZ. Po 20 letech jde tento manžel na ÚSSZ žádat o starobní důchod a originál prohlášení o SVZ přiloží k této žádosti. Prohlášení nebylo učiněno u ÚSSZ ani nebylo doručeno příslušnému orgánu sociálního zabezpečení v době trvání manželství, proto je nelze považovat za učiněné.

Účinky tohoto prohlášení nenastaly a sdílení proto neproběhne.

Příklad č. 16: Manželé se rozhodnou učinit prohlášení o SVZ rok po uzavření manželství. Sepíší je

na tiskopisu publikovaném na ePortálu ČSSZ a nechají si úředně ověřit podpisy na Check- pointu. Podepsan prohlášení si založí do domácí evidence. Po 30 letech manželovi vznikne nárok na starobní důchod, avšak o tuto dávku si nepožádá a pracuje „na procenta“.

Následně zemře, aniž požádal o starobní důchod. Manželka žádá o vdovský důchod a

prohlášení o SVZ předloží k žádosti. V daném případě nedošlo prohlášení příslušnému orgánu za trvání manželství, nelze je proto považovat za učiněné. Vdovský důchod se vypočte z individuálních výdělků manžela, při výpočtu starobního důchodu manželky nebude aplikováno SVZ.

Příklad č. 17: Manželé, z nichž muž pracuje jako policista a žena jako učitelka, se rozhodnou učinit

prohlášení o SVZ rok po uzavření manželství. Sepíší je na tiskopisu publikovaném na ePortálu ČSSZ a nechají si úředně ověřit podpisy na Check-pointu. V daném případě je k provádění důchodového pojištění příslušných více orgánů sociálního zabezpečení (OSZ Ministerstva vnitra a ČSSZ). Muž odešle prohlášení na MV ihned po jejím sepsání, žena

odešle stejnopis ČSSZ až za dva roky. Prohlášení se považuje za učiněné dnem, kdy došlo MV. Prohlášení by se považovalo za učiněné, i kdyby je žena na ČSSZ neodeslala. Na

překážku není to, že v budoucnu se ČSSZ stane orgánem příslušným k rozhodování o důchodu muže (pokud muž přejde do civilního zaměstnání a nezíská nárok na výsluhový příspěvek) – ČSSZ získá od MV nárokové podklady muže, jejichž součástí bude i prohlášení o SVZ.

Může se také stát, že žena žádá o starobní důchod dříve než muž (u něhož je příslušné

k rozhodování MV) a nesdělí ČSSZ při sepisování žádosti, že bylo učiněno prohlášení o SVZ. V takovém případě ČSSZ vypočte důchod z individuálních výdělků ženy. Pokud následně vyjde najevo, že prohlášení o SVZ bylo sepsáno (MV při rozhodování o nároku muže požádá ČSSZ o nárokové podklady ženy za účelem provedení SVZ), provede ČSSZ přepočet důchodu ženy. K zabránění těmto situacím bude v poučení prohlášení o SVZ uváděno, že je třeba zaslat je oběma příslušným orgánům. Lze také na základě obecných ustanovení o spolupráci orgánů sociálního zabezpečení dohodnout vzájemné sdělování informací o prohlášeních, která byla orgánům doručeny.

Prohlášení bude možno zrušit, a to

- dvoustranným právním jednáním (společným prohlášením manželů o zrušení SVZ)

- jednostranným právním jednáním (prohlášením manžela o zrušení SVZ). Podobně jako prohlášení o SVZ bude i prohlášení o zrušení SVZ přísně formálním právním jednáním – bude proto třeba učinit jej na předepsaném tiskopisu, který bude obsahovat všechny zákonné náležitosti. K jednání, které by tyto formální náležitosti nesplňovalo, se nebude přihlížet.

K tomu, aby jednostranné či dvoustranné zrušovací právní jednání vyvolalo zamýšlené právní účinky, musejí být kumulativně splněny tyto podmínky:

- musí být učiněno na předepsaném tiskopisu, který obsahuje poučení o právních důsledcích tohoto právního jednání,

- podpis/y musí/musejí být úředně ověřen/y (může ověřit i ÚSSZ),

- musí být doručeno příslušnému orgánu sociálního zabezpečení, a to nejpozději v den sepsání žádosti o starobní důchod prvním z manželů.

K právnímu jednání, které nesplňuje kteroukoliv z výše uvedených podmínek, se nebude přihlížet, tj. SVZ se na jeho základě neukončí.

Příklad č. 18: Manželé se po 10 letech manželství rozhodli pro zrušení SVZ, na kterém se původně

dohodli rok po uzavření manželství. Dostaví se proto společně na ÚSSZ, kde toto právní jednání učiní na předepsaném tiskopisu, ÚSSZ ověří jejich podpisy, čímž nastávají účinky

tohoto zrušovacího právního jednání. Toto společné prohlášení o zrušení SVZ se založí do evidence nárokových podkladů každého z manželů. Až si bude první z manželů za

20 let žádat o starobní důchod, bude z evidence zřejmé jak prohlášení o SVZ, tak jeho zrušení. Orgán sociálního zabezpečení při výpočtu starobních důchodů obou manželů tedy provede SVZ jen za období, na které se prohlášení o SVZ vztahuje.

Příklad č. 19: Manželé učinili prohlášení o SVZ rok po uzavření manželství. Po 10 letech manželství

se jeden z manželů rozhodne, že o SVZ nadále nemá zájem. Dostaví se sám na ÚSSZ, kde učiní jednostranné prohlášení o zrušení SVZ na předepsaném tiskopisu, ÚSSZ ověří jeho

podpis, čímž nastávají účinky zrušení. Tato listina se založí do evidence nárokových podkladů každého z manželů. ÚSSZ zároveň oznámí tuto skutečnost druhé straně

prohlášení o SVZ, aby bylo spolehlivě zajištěno, že druhý manžel je srozuměn s ukončením sdílení. Případný jím projevený nesouhlas nemá žádný vliv na účinky tohoto zrušení. Od kalendářního roku, v němž zrušovací právní jednání došlo příslušnému orgánu sociálního zabezpečení, se nesdílí.

Příklad č. 20: Manželé se po 10 letech manželství rozhodnou pro zrušení SVZ, na kterém se

původně dohodli u ÚSSZ rok po uzavření manželství. Prohlášení o zrušení SVZ sepíší na tiskopisu publikovaném na ePortálu ČSSZ a nechají si úředně ověřit podpisy na Check- pointu. Podepsané prohlášení o zrušení SVZ si založí do domácí evidence. Po 20 letech trvajícího manželství jde první z manželů na ÚSSZ žádat o starobní důchod a originál společného prohlášení o zrušení SVZ přiloží k této žádosti. Účinky zrušovacího právního jednání nastávají až dnem doručení orgánu sociálního zabezpečení – sdílet se tedy nebude nejvýše poslední rok rozhodného období.

Příklad č. 21: Manželé se po 10 letech manželství rozhodnou pro zrušení SVZ, na kterém se

původně dohodli u ÚSSZ rok po uzavření manželství. Společné prohlášení o zrušení SVZ sepíší na tiskopisu publikovaném na ePortálu ČSSZ a nechají si úředně ověřit podpisy na Check-pointu. Podepsané prohlášení o zrušení SVZ si založí do domácí evidence. Po 20 letech trvajícího manželství manželovi vznikne nárok na starobní důchod, avšak o tuto dávku si nepožádá a pracuje „na procenta“. Následně zemře, aniž požádal o starobní důchod. Manželka žádá o vdovský důchod a společné prohlášení o zrušení SVZ předloží k žádosti. V daném případě nebude mít zrušovací právní jednání žádné praktické účinky, neboť došlo příslušnému orgánu až po úmrtí manžela, tj. v roce, který nespadá do rozhodného období pro stanovení OVZ starobního důchodu zemřelého manžela. Vdovský důchod se vypočte ze SVZ a SVZ bude aplikováno také při výpočtu pozdějšího starobního důchodu manželky. Důsledky každého z těchto jednání, dvoustranného i jednostranného, budou rovnocenné. Doručením tohoto zrušovacího právního jednání orgánu sociálního zabezpečení dochází

k ukončení sdílení, a to nikoliv ex tunc, ale vždy pouze ex nunc. Za období od počátku

manželství do doby, kdy bude takto učiněno zrušovací právní jednání (resp. na jednotlivé celé kalendářní roky v rámci tohoto období – viz dále), se tedy sdílení provede v každém případě. Prohlášení o SVZ, u kterého již nastaly právní účinky (tj. došlo orgánu sociálního

zabezpečení), tedy nebude možno anulovat od počátku, a to ani kdyby se na tom oba manželé

dohodli a učinili o tom písemné souhlasné prohlášení. Důvodem je fakt, že v rámci SVZ bude vždy jeden z manželů získávat a druhý ztrácet, a proto by navržené řešení nemělo vytvářet prostor pro možný nátlak jednoho z partnerů na druhého s cílem zpětně zvrátit předchozí dohodu. Omezením retroaktivity zrušovacího jednání se také klade důraz na zodpovědný přístup manželů k prohlášení o SVZ. Zájmem je zabránit tomu, aby partneři toto prohlášení opakovaně činili a poté je rušili bez následků. Nebrání se však tomu, aby manželé po zrušení SVZ změnili názor a učinili nové prohlášení o SVZ. Toto se bude vztahovat opět na celé období od počátku manželství. I toto pozdější prohlášení mohou jednostranně či oboustranně zrušit, opět však pouze s účinky do budoucna.

Příklad č. 22: Manželství bylo uzavřeno v březnu 2012, prohlášení o SVZ bude učiněno na ÚSSZ

v červnu 2027. V únoru 2030 jeden z manželů učiní prohlášení o zrušení SVZ na ÚSSZ. Sdílení bude tedy aplikováno na roky 2013 až 2029, od roku 2030 se zohlední individuální vyměřovací základy. V srpnu 2035 manželé učiní na ÚSSZ nové prohlášení o SVZ a v březnu 2038 opět jeden z manželů učiní prohlášení o zrušení SVZ na ÚSSZ. Následně manželé už nové společné prohlášení o SVZ neučiní až do doby, kdy jeden z nich požádá o starobní důchod (např. v roce 2047). SVZ se bude aplikovat na období od roku 2013 do roku 2037. Od roku 2038 do roku 2046 se zohlední individuální VZ. Tak jako je celé rozhodné období pro stanovení OVZ (§ 18 ZDP) vymezeno celými

kalendářními roky (začíná vždy 1. lednem a končí vždy 31. prosincem), bude i období počátku a konce sdílení vymezeno celými kalendářními roky. To je potřebné z hlediska praktického

provádění, neboť kalkulace sdílení je závislá na posouzení nárokových podkladů (ELDP) a tyto jsou obvykle vedeny rovněž za jednotlivé celé roky, nikoliv za jejich části. SVZ bude aplikováno na celé takto ohraničené období, neboť z principiálního i provozního hlediska není žádoucí, aby manželům bylo umožněno spekulativně vybírat, která období mají být sdílena a která nikoliv.

Období, v němž jsou sdíleny vyměřovací základy, bude vždy začínat kalendářním rokem následujícím po kalendářním roce, ve kterém došlo k uzavření manželství. Není

přitom rozhodné, kdy bylo prohlášení o SVZ sepsáno nebo kdy došlo příslušnému orgánu. To platí i v případě opakovaného prohlášení o SVZ po jeho jednostranném či dvoustranném zrušení.

Období sdílení končí kalendářním rokem předcházejícím kalendářnímu roku,

do něhož spadá některá ze skutečností, které znamenají konec sdílení. Jde konkrétně o

- přiznání starobního důchodu některému z manželů,

- zánik manželství, tedy např. úmrtí některého z manželů nebo nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství (resp. rozhodnutí o zrušení registrovaného partnerství),

- zrušení SVZ. V případě, že konkrétní jedinec uzavře v průběhu svého života více manželství s více osobami, může být SVZ aplikováno u každého z těchto vztahů. Vždy se sdílejí pouze VZ za celé kalendářní roky „uvnitř“ trvání každého z těchto vztahů.

Příklad č. 23: Manželství muže A s ženou B trvalo v letech 2012 až 2028, s ženou C trvalo v letech

2028 až 2033 a s ženou D trvalo v letech 2035 až 2047, kdy muž žádá o přiznání starobního důchodu. Se všemi manželkami učinil prohlášení o SVZ. S manželkou B sdílí VZ za roky 2013 až 2027, s manželkou C sdílí VZ za roky 2029 až 2032 a s manželkou D sdílí VZ za roky 2036 až 2046. Taková situace si vyžádá potřebu vycházet z nárokových podkladů 4 osob. Důsledkem bude mimo jiné i to, že veškerá sdílená období s exmanželkami budou mít dopad do vdovského důchodu poslední manželky. Konec sdílení je vázán mj. na datum přiznání starobního důchodu prvnímu z manželů. V praxi mohou nastávat situace, kdy přiznání starobního důchodu druhému z manželů bude předcházet datu přiznání důchodu prvnímu z manželů v důsledku žádosti druhého manžela

o zpětné přiznání starobního důchodu. V takovém případě bude třeba následně přeposoudit případ u prvního manžela a poskytnout buď doplatek nebo vykázat přeplatek, za který tento manžel bude objektivně odpovídat.

Příklad č. 24: Manžel požádá o starobní důchod v roce 2028, důchod žádá přiznat od data

spadajícího do téhož roku – SVZ tedy končí rokem 2027. V roce 2030 požádá o starobní důchod manželka, a to zpětně k datu spadajícímu do roku 2027 – SVZ tedy končí rokem 2026. Starobní důchod manžela je třeba dodatečně přepočítat tak, že do roku 2027 budou dosazeny jeho individuální příjmy, nikoliv příjmy sdílené. Pokud to povede ke zvýšení důchodu, obdrží příslušný doplatek. V opačném případě plátce důchodu sníží důchod od nejbližší možné splátky a vykáže přeplatek v režimu ust. § 118a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.

Příklad č. 25: Manžel požádá o starobní důchod v roce 2028, důchod žádá přiznat od data

spadajícího do téhož roku – SVZ tedy končí rokem 2027. V roce 2030 požádá o starobní důchod manželka, a to zpětně k datu spadajícímu do roku 2026, tj. do doby účinnosti právní úpravy, která sdílení neumožňovala. Starobní důchod manžela je třeba dodatečně přepočítat tak, že za celé rozhodné období budou dosazeny jeho individuální příjmy, nikoliv příjmy sdílené. Pokud to povede ke zvýšení důchodu, obdrží příslušný doplatek. V opačném případě plátce důchodu sníží důchod od nejbližší možné splátky a vykáže přeplatek v režimu ust. § 118a odst. 3 ZOPSZ.

Sdílení se přerušuje na období od 1. ledna kalendářního roku, v němž byl přiznán

alespoň jednomu z manželů invalidní důchod, do 31. prosince kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž ani jeden z manželů nemá nárok na výplatu invalidního důchodu. Vznikem invalidity dochází ke snížení pracovní schopnosti, a tedy potenciálně ke snížení výdělků jednoho z partnerů, což vede k nežádoucímu systematickému snížení sdíleného vyměřovacího základu. Zároveň je partner (příjemce invalidního důchodu) při výpočtu starobního důchodu chráněn ustanovením, které mu zaručuje vyměřovací základ minimálně ve výši, v jaké byl stanoven při přiznání invalidního důchodu.

Je však možné sdílet období do konce roku před rokem přiznání invalidního důchodu a při obnovení pracovní schopnosti období od počátku roku následujícího po roce, v němž nárok na invalidní důchod zanikl.

Z mechanismu výpočtu sdílení popsaného níže fakticky vyplývá, že sdílení se v podstatě přerušuje také na dobu, kdy je aspoň jeden z partnerů výdělečně činný v cizině, a to jak

nesmluvní, tak smluvní. V případě, že tento partner nemá po celý kalendářní rok současně příjmy také v ČR (což by se u členských států EU s ohledem na principy zakotvené v koordinačních nařízeních EU stávat nemělo, nicméně nelze to vyloučit; bilaterální smlouvy nezamezují existenci dvojího pojištění), SVZ se na tento kalendářní rok neaplikuje a pro důchod druhého partnera se hodnotí jeho individuální příjmy. Pokud má pojištěnec nebo jeho partner v konkrétním kalendářním roce příjmy v ČR i v cizině, aplikuje se SVZ vždy pouze na příjmy dosažené v ČR. Není reálně možné zahrnout do sdílení vyměřovací základ vztahující se k pojištění v jiném státě. Současně není možné očekávat, že by cizí stát zahrnul do výpočtu svého důchodu český vyměřovací základ. Cizí státy přiznávají za své doby pojištění důchod na základě vlastních vnitrostátních předpisů, do nichž český institut sdílení nemůže nijak zasahovat a není pro ně nijak závazný, leda by mechanismus sdílení byl přímo upraven např. v mezinárodní smlouvě.

Mechanismus sdílení je postaven výlučně na principu zprůměrování vyměřovacích

základů, jichž oba sdílející pojištěnci dosahovali. Nejde tedy o sdílení důchodových nároků jako takových, popř. sdílení jiných elementů vstupujících do mechanismu stanovení výše důchodu, tedy např. dob pojištění, náhradních dob pojištění, fiktivních vyměřovacích základů (tzv. ocenění za péči), popř. vyloučených dob. Na období, v němž aspoň jeden ze sdílejících

partnerů nedosahoval v ČR žádného vyměřovacího základu pro důchodové pojištění

(ze zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, dobrovolné účasti na důchodovém pojištění

nebo náhrady za ztrátu na výdělku – tzv. renty) se tedy sdílení nebude aplikovat.

Tento postup se z hlediska proveditelnosti jeví jako jediný možný. V případech, kdy by druhá sdílející osoba měla ve své kariéře evidována nepojištěná období a nespolupracovala by za účelem došetření důvodu tohoto stavu (např. nepracovala, měla náhradní dobu pojištění, byla výdělečně činná v zahraničí), by totiž nebylo možné určit, jaký postup má být pro účely SVZ použit. Proto je ochrana prostřednictvím SVZ orientována pouze na doby, v nichž jsou oběma partnery dosahovány vyměřovací základy. Ochrana nepracujících partnerů pečujících o děti nebo o závislé osoby je zajištěna prostřednictvím souvisejícího opatření, jímž je ocenění za péči formou fiktivních vyměřovacích

základů (FVZ). V případech, kdy má jeden z partnerů nárok na ocenění za péči, nebude se

příslušný FVZ zahrnovat do jeho příjmů pro účely stanovení SVZ. Po stanovení sdíleného VZ se do dob, které odpovídají náhradním dobám péče o dítě nebo závislou osobu, dosadí FVZ, popř. se přičte ke sdílenému VZ.

Jak výše uvedeno, SVZ se provede za jednotlivé kalendářní roky, a to prostřednictvím

stanovení sdíleného denního vyměřovacího základu, který se stanoví jako polovina součtu denního průměru skutečně dosažených vyměřovacích základů dosažených za počet dnů, po který byly oba manželé současně v daném roce výdělečně činní v ČR. Pomocí tohoto parametru se následně stanoví částka, která se jednomu ze sdílejících partnerů (více vydělávajícímu) odečte z úhrnu dosažených vyměřovacích základů a druhému z partnerů (méně vydělávajícímu) se k tomuto úhrnu přičte. Oběma partnerům se tak za toto sdílené období započte stejně vysoký vyměřovací základ. Byl-li jeden z partnerů v daném kalendářním roce výdělečně činný déle než druhý partner, hodnotí se mu za tento zbytek doby výdělečné činnosti jeho skutečný vyměřovací základ v nesdílené výši. Počet dnů se bude zjišťovat vždy za konkrétní kalendářní rok, přičemž nebude rozhodné, zda se konkrétní období, za které vyměřovací základy náležejí, v tomto roce fakticky překrývalo či nikoliv. Jednodušší mechanismus (založený např. na prostém sečtení vyměřovacích základů dosažených v daném roce a vydělení výsledku dvěma) by v mezních případech vedl k nezamýšleným a zkreslujícím efektům, proto jej nelze pro daný účel použít.

Příklad č. 26 Rokem, ve kterém se určuje sdílení vyměřovacích základů je rok 2010. Manželství

bylo uzavřeno 15. 4. 2001 a trvá. Sdílení bylo ukončeno na základě společného prohlášení manželů o zrušení SVZ k 15. 6. 2028. Z evidenčních listů důchodového pojištění vyplývají následující údaje o pojištění:

Manžel

VyloučenéVyměřovací

Od Do Dnydnyzáklad

01.01.2010 18.06.2010 169 15 138564 01.09.2010 31.12.2010 122 0 116973

Manželka

VyloučenéVyměřovací

Od Do Dnydnyzáklad

01.01.2010 31.12.2010 337 196 112472

Parametry sdílení se určí následujícím způsobem:

• Denní vyměřovací základ manžela je 926 Kč [(138 564 + 116 973) / (169 + 122

– 15)]. • Denní vyměřovací základ manželky je 798 Kč [(112 472) / (337 – 196)]. • Sdílený vyměřovací základ je potom 862 Kč [(926 + 798) / 2]. • Počet dnů sdílení je 141 [MIN((169 + 122 – 15), (337 – 196)].

Roční vyměřovací základy manželů se pro rok 2010 upraví takto:

U manžela se částka 255 537 Kč (138 564 + 116 973) sníží o 9 024 Kč [141 * (862 – 926)] na 246 513 Kč.

U manželky se částka 112 472 Kč zvýší o 9 024 Kč [141 * (862 - 798)] na 121 496 Kč.

V následujících příkladech č. 27 až 29 bude vždy předpokládán medián OVZ muže a medián OVZ ženy, u ženy se předpokládá období péče o děti po dobu 6 let, které je zároveň náhradní dobou, pojištěná doba se u obou předpokládá 44 let. Žena nemá žádné doplňkové příjmy v období péče o děti. Jedná se tedy o nejběžnější životní situace.

Příklad č. 27: Výdělečná činnost (VČ) obou od 20 let, stejný věk, stejný věk odchodu do důchodu,

manželství uzavřeno v 24 letech a trvá. Podle současných pravidel by byl OVZ muže ve výši

Z nově přiznaných starobních důchodů v roce 2022.

38 881 Kč a ženy na úrovni 28 933 Kč. Při aplikaci sdílení by se OVZ muže snížil na 35 013 Kč, jeho důchod o 664 Kč. U ženy by se OVZ zvýšil na 33 397 Kč a důchod o 766 Kč.

Příklad č. 28: VČ obou od 23 let, muž o 10 let starší, manželství uzavřeno ve věku 25/35 let, trvá.

Podle současných pravidel by byl OVZ muže ve výši 38 881 Kč a ženy na úrovni 28 933 Kč. Při aplikaci sdílení by se OVZ muže snížil na 36 039 Kč a jeho důchod o 488 Kč. U ženy by se OVZ zvýšil na 32 249 Kč a důchod o 569 Kč.

Příklad č. 29: VČ muže od 25 let, ženy od 22 let, muž o 3 roky starší, manželství uzavřeno 25/28,

rozvedeno 37/40 let, péče o děti celá v průběhu manželství. Podle současných pravidel by byl OVZ muže ve výši 38 881 Kč a ženy na úrovni 28 933 Kč. Při aplikaci sdílení by se OVZ muže snížil na 38 011 Kč a jeho důchod o 149 Kč. U ženy by se OVZ zvýšil na 29 875 Kč a její důchod o 162 Kč. V mezních případech může i výše navržený mechanismus vyvolávat obtížně pochopitelné efekty, např.:

- pokud nevznikne jednomu z manželů nárok na starobní důchod, může nastat situace, že druhému manželovi sdílení důchod sníží a výsledkem je ztráta

- vznikne-li jednomu z manželů nárok na invalidní důchod, nemusí být navýšení vyměřovacích základů ze sdílení využito, pokud ochranné mechanismy pro invalidní důchodce poskytnou vyšší důchod – snížení vyměřovacích základů a důchodu druhého z manželů z důvodu sdílení nebude mít žádný pozitivní vliv na výpočet starobního důchodu manžela / invalidního důchodce

- je-li mezi manžely výraznější věkový rozdíl a lépe vydělávající manžel odchází do starobního důchodu, bude dlouho pobírat snížený důchod z důvodu sdílení a tím bude i nižší celkový příjem domácnosti, neboť příjem druhého manžela, který bude např. bez zaměstnaní, to aktuálně neovlivní

- u manželů s přibližně stejně vysokými příjmy je efekt sdílení zanedbatelný a nenaplní očekávání

- výraznější efekt u manželů, kdy jeden bude mít příjmy nižší než 44 % průměrné mzdy (první redukční hranice), což může vytvářet vnímání nespravedlnosti ve smyslu „odměny“ za co nejmenší platby pojistného tam, kde to daná osoba může přímo ovlivnit (např. OSVČ)

- získávání nízkých výdělků (přivýdělku) v době péče (o děti do 4 let věku nebo závislé osoby), studia či při pobírání předdůchodu může snižovat výsledek sdílení v porovnání se součtem důchodů bez sdílení.

- v kombinaci s výchovným může sdílení vést k absolutně vyššímu důchodu u osoby, která měla nižší vyměřovací základy.

V souvislosti se zavedením SVZ je třeba řešit také některé otázky procesního charakteru.

Prohlášení o SVZ se bude považovat za souhlas s tím, že každá ze sdílejících osob bude mít přístup k údajům o dobách pojištění a vyměřovacích základech druhé sdílející osoby, pokud se tyto údaje týkají období sdílení. Tím se zajistí, že každý z manželů bude mít možnost získat průběžně či zpětně představu o dopadech sdílení na jeho budoucí důchodový nárok, a to např. pro účely provedení informativního výpočtu důchodu. Toto právo bude sdílejícím osobám náležet i v případě, že bude SVZ jednostranně či oboustranně zrušeno nebo že manželství zanikne rozvodem.

Procesní pravidla pro aplikaci SVZ musejí být nastavena tak, aby případná nesoučinnost jednoho z partnerů v žádném směru neznemožnila stanovit výši důchodu tomu z partnerů, o jehož žádosti se v řízení jedná.

V případě rozhodování o nároku jednoho ze sdílejících partnerů může vyvstat potřeba došetření rozhodných skutečností, které se týkají druhého partnera. Např. pokud se v kariéře druhého partnera objevuje nepojištěné období, mělo by být došetřeno, zda tento údaj odpovídá skutečnosti nebo jde o nedoloženou dobu pojištění. V takovém případě orgán sociálního

zabezpečení vyzve druhého partnera k poskytnutí součinnosti, neboť jde o prokázání

skutečnosti rozhodné pro stanovení výše důchodového nároku prvního partnera.

Druhý partner bude ze zákona povinen tuto součinnost poskytnout ve lhůtě, kterou mu správní orgán stanoví. Pokud tak ovšem z jakéhokoliv důvodu neučiní, neznemožní to správnímu orgánu rozhodnout v zákonné lhůtě o nároku osoby, o jejíž žádosti se jedná. Orgán rozhodne na základě skutečností, které se podařilo došetřit.

Vazba na nároky druhého partnera je spojena s rizikem prodloužení doby řízení

při přiznávání důchodu i při jeho následných úpravách. V případě, že správní orgán nebude mít k dispozici určité údaje potřebné pro rozhodnutí o přiznání důchodu, které se týkají druhého manžela, a ten neposkytne údaje obratem (např. z důvodu, že manželé jsou rozvedeni, druhý manžel nekomunikuje), musí správní orgán vyčkat minimálně do uplynutí lhůty k vyjádření a může dojít ke zhoršení sociální situace žadatele o důchod.

Sankce pro druhého partnera za neposkytnutí součinnosti se nezavádí, neboť mohou být problematické, administrativně zatěžující a v podstatě neúčelné v případech nekontaktních a nespolupracujících partnerů. Pokud při vyřizování pozdější žádosti druhé ze sdílejících osob vyjde najevo rozhodná

skutečnost s dopadem na sdílení, bude nutno znovu otevřít a provést přepočet důchodu

náležejícího první z těchto osob (podobně, jak je uvedeno výše v příkladech č. 24 a 25). Dojde- li v důsledku tohoto postupu

- ke zvýšení důchodu, obdrží první manžel příslušný doplatek, a to nejvýše za 5 let nazpět podle obecného pravidla [§ 56 odst. 1 písm. b) ZDP], ledaže by změna nastala

v důsledku pochybení orgánu sociálního zabezpečení,

- ke snížení důchodu, plátce důchodu sníží důchod od nejbližší možné splátky a vykáže přeplatek v režimu nového ust. § 118a odst. 3 ZOPSZ (opět nejvýše za 5 let,

objektivní odpovědnost za tento typ přeplatku je jedním z rizik vyplývajících z prohlášení o SVZ – sdílejí se tedy výhody i rizika).

Projevuje se zde tedy riziko zvýšené četnosti přepočtů důchodů na základě dodatečných informací o rozhodných skutečnostech. Zavedení pravidla, že při dodatečném prokázání

u jedné osoby se druhé řízení již neotvírá, se jeví problematicky, neboť je v rozporu se obecným principem, že důchod je možno upravit při každé zjištěné změně rozhodných skutečností; navíc by takové pravidlo mohlo vytvářet příležitosti ke spekulativnímu arbitrážnímu jednání.

V řízení o přiznání důchodu se sdíleným vyměřovacím základem nebude druhý manžel účastníkem, neboť o jeho důchodovém nároku se v řízení nerozhoduje a v případě

rozvodu by mohl jednat proti zájmům žadatele. Účast druhého manžela v řízení by mu založila práva, jejichž realizace by znamenala významnou komplikaci a prodloužení řízení – musel by být informován o zahájení řízení, měl by právo nahlížet do spisu, právo na doručení rozhodnutí, právo na opravný prostředek, právo na podání žaloby aj. K zamezení všech pochybností (vyplývajících z interpretace § 27 správního řádu) se navrhuje účastenství další sdílející osoby výslovně zákonem vyloučit.

Bude-li řízení ukončeno rozhodnutím o přiznání starobního důchodu, obdrží druhý

sdílející partner od správního orgánu závaznou písemnou informaci o výši vyměřovacích základů, které budou započteny jemu po jejich úpravě v důsledku sdílení. Jeho případný

nesouhlas s touto úpravou bude řešen až v rámci řízení o přiznání jeho důchodu; to nebrání orgánu přihlédnout u prvního manžela k rozhodné skutečnosti (s dopadem na sdílení), na kterou případně druhý z manželů po obdržení písemné informace upozorní.

S institutem sdílení je spojena značná administrativní náročnost a změna postupů při výpočtu důchodu, proto je třeba stanovit dostatečně dlouhé období nezbytné pro přípravu na realizaci takového opatření.

Zvýšení minimální procentní výměry důchodu na 10 % průměrné mzdy

Podle platné právní úpravy je minimální výše procentní výměry starobního a invalidního důchodu determinována pevnou a v čase se neměnící částkou 770 Kč. Tato částka platí již od roku 1996, přičemž od té doby došlo k citelnému poklesu její reálné hodnoty. Pro představu

– v roce 1996 činila průměrná mzda 8 216 Kč [= součin všeobecného vyměřovacího základu (VVZ) 6 896 Kč a přepočítacího koeficientu (PK) 1,1914] a částka 770 Kč tedy představovala cca 9,4 % průměrné mzdy. Pro rok 2024 činí průměrná mzda 43 967 Kč (tj. VVZ 40 638 Kč x PK 1,0819) a částka 770 Kč tedy představuje jen cca 1,75 % průměrné mzdy.

Jeví se proto potřebným přiměřeně navýšit minimální výši procentní výměry na důstojnější úroveň ve srovnání se současností. Jako logické se nabízí stanovit novou minimální výši tak, aby její poměr vůči průměrné mzdě byl přibližně stejný jako v době nabytí účinnosti zákona o důchodovém pojištění, tedy na cca 10 % průměrné mzdy.

Tato hodnota by platila pro starobní důchody (řádné, předčasné i odložené) a rovněž

pro invalidní důchody pro invaliditu třetího stupně (dále jen „I3“), jejichž výše se stanovuje

v podstatě totožně jako u důchodů starobních. V případě invalidních důchodů pro invaliditu

druhého stupně (dále jen „I2“) by šlo o polovinu této částky a v případě invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně (dále jen „I1“) by šlo o třetinu této částky. Tím se zajistí, aby výše

minimální procentní výměry u těchto důchodů proporčně odpovídala procentní sazbě, která podle dosavadních pravidel náleží za každý rok pojištění (viz výše).

Výhodou tohoto řešení je mj. to, že se u invalidních důchodů odstraní dosavadní nevyhovující stav, kdy minimální výše procentní výměry činí ke dni přiznání důchodu 770 Kč bez ohledu na to, zda jde o I1, I2 nebo I3. Osoby, které jsou ke dni přiznání invalidní v prvním nebo druhém stupni, jsou tak zvýhodněny oproti osobám invalidním ve třetím stupni, neboť v případě změny stupně invalidity se jim původní částka 770 Kč navýší jedenapůlkrát, dvakrát, resp. třikrát, zatímco u osob invalidních ve třetím stupni k navýšení nedojde.

Z praktických důvodů i z důvodu srozumitelnosti právní úpravy a verifikovatelnosti se navrhuje nekrátit minimální výši procentní výměry u tzv. předčasných starobních důchodů, tedy považovat částku ve výši 10 % průměrné mzdy za absolutní minimum, které má náležet každému, kdo splnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod.

U starobních důchodů se navrhuje porovnávat procentní výměru včetně výchovného s minimální výší procentní výměry, a to s ohledem na účel výchovného, jímž je primárně vyrovnání kariérních výkyvů. Prvotní nízká částka stanovená pouze procentní sazbou z výpočtového základu za příslušný počet let získané doby pojištění může po přičtení výchovného překročit minimální výši procentní výměry, což je v souladu s účelem výchovného (kompenzace za kariérní výkyvy). Výchovné je součástí starobního důchodu, a proto není vhodné, aby byla procentní výměra dorovnána na zákonné minimum ještě před tím, než k ní bude přičteno výchovné, neboť by se jednalo o duplicitní ochranu.

U pozůstalostních důchodů (vdovské/vdovecké, sirotčí) není třeba pro účely prvotního výpočtu výše důchodu zavádět zvláštní pravidlo, neboť u nich je ochrana v roce přiznání důchodu zajištěna prostřednictvím minimální procentní výměry přímých důchodů, od níž se výše pozůstalostních důchodů ve všech případech odvozuje. Ochrana je řešena až pro roky následující (viz níže).

Z hlediska zaokrouhlování se navrhuje pojmout opatření tak, aby minimální výše procentní výměry u starobního důchodu a I3 v roce, do kterého spadá datum přiznání důchodu,

odpovídala výši základní výměry (ZV) platné pro tento rok. Díky tomu bude možno

zacházet pro oba účely se stejnou částkou. Základní výměra se stanoví jako 10 % průměrné mzdy měsíčně zaokrouhlených na celé desetikoruny směrem nahoru (viz např. § 33 odst. 1 a § 54 odst. 3 ZDP). Pokud by se měla minimální procentní výměra zaokrouhlovat na jednotky korun, používaly by se dvě mírně rozdílné částky, což z hlediska provádění není žádoucí (bez zavedení stejného způsobu zaokrouhlování by např. v parametrech roku 2023 základní výměra činila 4040 Kč, zatímco minimální výše procentní výměry by činila 4033 Kč). U invalidní důchodů I1 a I2 se však navrhuje zaokrouhlování na jednotky korun, aby nebyly narušeny proporční rozdíly.

Příklad č. 30: Pokud by opatření platilo v roce 2023, činila by minimální výše

procentní výměry u starobního důchodu a I3 4040 Kč, u I2 by činila 2020 Kč a u I1 by činila 1347 Kč. Minimální starobní důchod a minimální I3 by včetně ZV činil 8 080 Kč, minimální I2 by činil 6 060 Kč a minimální I1 by činil 5 387 Kč. Jde-li o dílčí důchod, příslušné částky se krátí podle poměru dob získaných v ČR a úhrnu všech dob získaných v ČR i ve smluvní cizině.

Pokud jde o tzv. transformovaný starobní důchod podle § 61a ZDP, navrhuje se

nastavit minimální procentní výměru stejně jako u ostatních starobních důchodů, tedy bez ohledu na to, že pojištěnec ke dni dosažení věku 65 let nebo důchodového věku, je-li vyšší, pobíral I1 nebo I2, u nichž je minimální procentní výměra nižší. S tím souvisí i potřeba zajistit, aby k dorovnání procentní výměry na minimální výši platnou pro starobní důchody docházelo již ke dni, od něhož se dosavadní invalidní důchod mění na důchod starobní. Při těchto automatických transformacích již tedy nebude stačit provedení pouhé „změny názvu“ důchodu, jako tomu je podle dosavadní úpravy, ale bude třeba navíc posoudit jeho výši.

Garance minimální výše procentní výměry na úrovni 10 % průměrné mzdy se týká nejen

kalendářního roku, do něhož spadá datum přiznání důchodu, ale nově i roků následujících.

Jinak by se totiž s vysokou pravděpodobností stávalo, že by procentní výměra v navazujícím roce po provedené valorizaci podle obecných pravidel již neodpovídala minimální výši procentní výměry platné pro tento nový rok, a tento efekt by se kumuloval v každém následujícím roce, v němž by tempo růstu průměrné mzdy předběhlo tempo valorizace procentních výměr.

Z provozního hlediska se jako nejvhodnější jeví realizovat tuto garanci každoročně v rámci provádění pravidelné valorizace důchodů. Procentní výměra bude valorizována nejprve podle obecných pravidel a bude-li poté nižší než minimální procentní výměra příslušného důchodu platná pro nový kalendářní rok, zvýší se automaticky tak, aby této nové minimální částce odpovídala. „Dorovnání“ procentní výměry na nově stanovenou minimální výši bude náležet za stejné období, jako valorizovaná výše důchodu, tedy od 1. ledna příslušného roku. Informování důchodců proběhne prostřednictvím standardního valorizačního oznámení.

Podle novely provedené zákonem č. 270/2023 Sb. se procentní výměry tzv. předčasných starobních důchodů přiznaných po 30. 9. 2023 nezvyšují do doby, než poživatel tohoto důchodu nedosáhne důchodového věku. Nárok na dorovnání do minimální výše procentní výměry však bude náležet i v těchto případech. Minimální procentní výměra bude „nepodkročitelná“, takže je třeba ji uplatňovat i na předčasné starobní důchody bez ohledu na to, že některé nebudou valorizovány. Na straně plátců důchodu to bude způsobovat určité provozní komplikace, protože u některých případů předčasných starobních důchodů se nebude procentní výměra navyšovat, zatímco u jiných ano.

V případě, že půjde o dílčí důchody, dorovnání se provede pouze do částky upravené podle poměru českých dob vůči úhrnu českých a zahraničních dob.

Minimální částka bude stanovena rozdílně v závislosti na tom, o který druh (resp. typ) důchodu se jedná. Pro tyto účely budou využívány stejné částky, jako ty, které budou používány pro účely stanovení procentní výměry u nově přiznávaných důchodů.

Vzhledem k tomu, že u pozůstalostních důchodů by se nově zaváděná garance minimální výše procentní výměry projevila (zprostředkovaně) pouze v roce jejich přiznání, je třeba zavést mechanismus automatického dorovnání na novou minimální výši procentní výměry i u těchto důchodů. Pro tento účel se částka platná pro starobní důchody a I3 sníží na 50 % (jde-li o vdovské/vdovecké důchody), resp. 40 % (jde-li o sirotčí důchody). U těchto tzv. nepřímých důchodů bude tedy procentní výměra tak vysoká, jako by byla, kdyby byla vypočtena z minimální procentní výměry starobního důchodu nebo I3 platné v příslušném roce, v němž ke zvýšení důchodů dochází.

Jde-li o důchody, jejichž procentní výměra je krácena na polovinu pro souběh s jiným důchodem, je pro účely garance zákonného minima rozhodná výše procentní výměry před tímto krácením.

Příklad č. 31 (souběh dvou nedílčených důchodů): Ženě náleží v roce 2025 starobní

důchod ve výši 7 500 Kč (ZV = 4 500 Kč, PV = 3 000 Kč) a vdovský důchod ve výši 8 500 Kč (ZV = 4 500 Kč, PV = 4 000 Kč). Vdovský důchod je vyplácen v plné výši, starobní jen ve výši ½ PV, tedy 1 500 Kč, celkem je vypláceno 10 000 Kč. Od ledna 2026 vzroste ZV např. o 100 Kč na 4 600 Kč, což bude zároveň nová minimální výše PV starobního důchodu. Polovina z této částky činí 2 300 Kč. PV se budou zvyšovat např. o 2,5 %. Po zvýšení podle § 67 ZDP by nová výše PV starobního důchodu činila 1 538 Kč, což je méně než minimální částka, proto se PV navýší na minimum 2 300 Kč (plná výše PV činí 4 600 Kč). U vdovského důchodu se PV navýší o 2,5 % na 4 100 Kč (minimální PV vdovského důchodu nekráceného pro souběh činí 2 300 Kč). Plná výše starobního důchodu bude od ledna 2026 činit 9 200 Kč, zatímco plná výše vdovského důchodu bude činit 8 700 Kč. Starobní důchod tedy začne být vyplácen v plné výši (9 200 Kč) a z vdovského bude náležet ½ PV, tedy 2 050 Kč, celkem bude žena pobírat 11 250 Kč.

Příklad č. 32 (souběh dílčeného a nedílčeného důchodu): Ženě náleží v roce 2025

dílčí starobní důchod (koeficient dílčení = 0,825) ve výši 6 455 Kč (ZV = 3 713 Kč, PV = 2 742 Kč). Kromě toho pobírá plný vdovský důchod ve výši 8 500 Kč (ZV = 4 500 Kč, PV = 4 000 Kč). Vdovský důchod je vyplácen v plné výši, starobní jen ve výši ½ PV, tedy 1 371 Kč, celkem je vypláceno 9 871 Kč. Od ledna 2026 vzroste ZV na 4 600 Kč, což bude zároveň nová minimální výše PV plného starobního důchodu. V případě této ženy se tato částka dílčí na 3 795 Kč. Polovina z této částky činí 1 898 Kč. PV se budou zvyšovat např. o 2,5 %. Po zvýšení podle § 67 ZDP by nová výše PV starobního důchodu činila 1 406 Kč, což je méně než minimální částka, proto se PV navýší na minimum 1 898 Kč (plná výše PV činí 3 795 Kč). U vdovského důchodu se PV navýší o 2,5 % na 4 100 Kč (minimální PV vdovského důchodu nekráceného pro souběh činí 2 300 Kč). Vdovský důchod bude i nadále vyplácen v plné výši (8 700 Kč) a ze starobního bude náležet ½ PV, tedy 1 898 Kč, celkem bude žena pobírat 10 598 Kč.

Výše popsaným způsobem se zajistí, že minimální výše nedílčeného samostatně vypláceného důchodu bude v každém čase jednotná a nebudou se v ní projevovat rozdíly v závislosti na kalendářním roce přiznání důchodu. U starobních důchodů a I3 bude tato částka činit cca 20 % průměrné mzdy, u I2 cca 15 %, u I1 cca 13,33 %, u vdovských/vdoveckých důchodů cca 15 % a u sirotčích důchodů cca 14 % průměrné mzdy. Příslušná částka platná pro daný kalendářní rok bude zároveň považována za minimální důchod, do kterého se bude doplácet pojištěncům, kteří na to mají nárok podle čl. 58 nařízení 883/2004 nebo podle mezinárodních smluv.

Tento obecně nastavený mechanismus se od účinnosti nové úpravy použije i pro důchody přiznané přede dnem její účinnosti, budou-li procentní výměry důchodů po provedené lednové valorizaci podle obecných pravidel nižší, než je částka minimální procentní výměry platná pro rok, v němž nová úprava nabude účinnosti. I v tomto případě bude hrát roli druh (typ) důchodu, s tím, že v případě tzv. transformovaných starobních důchodů (§ 61a ZDP) bude dorovnání provedeno do částky platné pro starobní důchod bez ohledu na typ invalidního důchodu, který pojištěnec pobíral v době této transformace.

Navrhuje se rovněž, aby údaj o minimální výši procentní výměry u starobních důchodů, všech typů invalidního důchodu, a rovněž pro vdovské/vdovecké a sirotčí důchody byl zakomponován do každoročně vydávaného nařízení vlády na základě § 107 ZDP.

Návrh dále obsahuje ustanovení upravující způsob, jakým bude garance minimální výše procentní výměry zajištěna ve sporadicky se vyskytujících případech pojištěnců, kterým vznikne nárok na zvýšení starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou po vzniku nároku na tuto dávku. Mechanismus přepočtu je třeba koncipovat tak, aby pojištěnci, kteří si nechají starobní důchod přiznat a později zastavit za účelem zvýšení důchodu, nebyli neodůvodněně zvýhodněni ve srovnání s pojištěnci, kteří pracují tzv. na procenta ještě před tím, než si důchod nechají přiznat.

Mírnější krácení tzv. předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění

V období do 30. 9. 2023 se starobní důchod krátil za předčasnost tak, že za každých i započatých 90 dnů z doby předčasnosti se procentní výměra (PV) snižovala v prvním pásmu

(do 360. dne předčasnosti) o 0,9 % výpočtového základu (VPZ), v druhém pásmu (do 720. dne

předčasnosti) o 1,2 % VPZ a v třetím pásmu (od 721. dne předčasnosti) o 1,5 % VPZ. Zákon č. 270/2023 Sb. zavedl s účinností od 1. 10. 2023 zpřísnění tohoto krácení za období prvních 720 dnů před dosažením důchodového věku. Koncept progresivního krácení podle délky doby předčasnosti byl opuštěn a nahrazen jednotnou sazbou krácení, která činí 1,5 % výpočtového základu již od prvního pásma. Důsledkem této změny je snížení úrovně hmotného zabezpečení ve stáří u dotčených osob.

Toto radikální zpřísnění vyvolává poptávku po zmírnění důsledků předčasného odchodu do starobního důchodu alespoň u těch osob, které získaly velmi dlouhou příspěvkovou účast na důchodovém pojištění, popř. také účast nepříspěvkovou, která vyžaduje fyzickou aktivitu pojištěnce (péče o děti do čtyř let věku, péče o závislé osoby a základní vojenská služba), a to

v úhrnném rozsahu aspoň 45 let. Pro osoby, které tuto podmínku splní, bude krácení za předčasnost poloviční (tedy 0,75 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dnů

předčasnosti), což je výhodnější nejen ve srovnání se stavem, který platí od 1. 10. 2023, ale i se stavem platným do 30. 9. 2023.

Příklad č. 33: Při plném využití období předčasnosti (3 roky) by krácení činilo

9,75 % (= 13 x 0,75) výpočtového základu, zatímco u osob, které 45 let nezískaly, by krácení činilo 19,5 % (= 13 x 1,5 %) výpočtového základu.

Pro účely splnění uvedené podmínky 45 let pojištění se nebude přihlížet např. k době

vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, k době pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, k době pobírání dávek nemocenského pojištění po skončení zaměstnání. Nebude se přihlížet ani k době studia na střední škole do dosažení věku 18 let získané v období před rokem 1996, která se jinak pro účely nároku na důchod a pro účely jeho výše považuje za dobu zaměstnání. Rovněž se nebude pro tyto účely přihlížet k době studia na vysoké škole (do 31. 12. 2009), k vědecké aspirantuře (do 31. 12. 1998) ani k nově zaváděné náhradní době pojištění (standardní doba doktorského studia – viz dále).

Cílem úpravy je zmírnění pravidel krácení tzv. předčasného starobního důchodu u pojištěnců, kteří přispívali do systému důchodového pojištění, případně vykonávali společensky přínosnou činnost hodnocenou pro důchodové účely v rozsahu 100 % jako náhradní dobu pojištění prakticky po celou dobu svého produktivního života. Pojištěnci s takto dlouhou dobou pojištění získali v rámci důchodového systému významné zásluhy a jejich organismus je v důsledku nepřetržitého zapojení do pracovního procesu nejvíce opotřeben. Jeví se proto odůvodněné umožnit jim v případě potřeby (ztráta zaměstnání, rodinné důvody, celková subjektivní vyčerpanost apod.) odejít do důchodu předčasně, aniž je jim důchod za tuto předčasnost významněji krácen. Na druhé straně může toto opatření některé pojištěnce motivovat k tomu, aby do předčasného důchodu neodešli dříve, než získají 45 let pojištění.

Výše popsaná pravidla se vztahují pouze na důchody přiznané od data spadajícího do období účinnosti nové úpravy. Tzv. předčasné důchody přiznané před její účinností osobám, které ke dni vzniku nároku získaly 45 let pojištění hodnotitelné pro účely mírnějšího krácení za předčasnost, se nebudou přepočítávat.

Příklad č. 34: Pojištěnec žádá za účinnosti nové úpravy o předčasný starobní důchod

s předstihem 2 roky (730 dnů). K datu přiznání důchodu získal v úhrnu 44 roků a 200 dnů pojištění (hodnotitelné pro mírnější krácení). Krácení činí 13,5 % VPZ (= 9 x 1,5 %). Po půl roce pobírání důchodu požádá o zastavení výplaty důchodu a začne vykonávat výdělečnou činnost. Tu po dalších 180 dnech ukončí a požádá o přepočet důchodu. Doba předčasnosti se zkrátí na 550 dnů. Krácení bude činit pouze 5,25 % (= 7 x 0,75 %), neboť již získal dobu pojištění (hodnotitelnou pro mírnější krácení) v rozsahu 45 roků.

Hodnocení doktorského studia jako náhradní doby pojištění

Navrhuje se zavést nový typ náhradní doby pojištění, jímž bude doba úspěšně dokončeného prvního studia v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v ČR v prezenční formě studia v období po 31. 12. 2009, a to v maximálním rozsahu trvání standardní doby doktorského studia, tj. v rozsahu 3 nebo 4 let podle stanovené délky studia pro jednotlivé obory. Podle § 21 odst. 1 písm. a) ZDP se při vymezení soustavné přípravy na budoucí povolání za studium na VŠ v ČR považuje také studium na VŠ v cizině, pokud je podle rozhodnutí MŠMT pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v ČR; tento princip bude platit též při hodnocení doktorského studia v cizině pro účely náhradní doby pojištění.

Obdobně jako jiné studium se bude tato náhradní doba pojištění započítávat pro účely nároku na důchod i pro účely jeho výše pouze v rozsahu 80 %. Pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu bude hodnocena jako vyloučená doba.

Doba doktorského studia se bude prokazovat potvrzením o doktorském studiu, vydaným příslušnou akreditovanou vysokou školou, které bude obsahovat údaj o délce standardní doby trvání doktorského studia v daném oboru, zahájení a ukončení studia, době přerušení studia a úspěšném ukončení studia.

Celková doba studia získaného před 1. 1. 2010 a po 31. 12. 2009, včetně doktorského

studia, se bude hodnotit nejvýše v rozsahu šesti let po dosažení věku 18 let, neboť smyslem

návrhu není rozšiřovat rozsah hodnotitelné doby studia před 1. 1. 2010 ještě o tři/čtyři roky studia v doktorském programu získané po 31. 12. 2009. Toto omezení na 6 let dopadá na případy, kdy pojištěnci vznikl nárok na hodnocení doby studia před 1. 1. 2010 a část nebo celé první studium v doktorském studijním programu vykonával po 31. 12. 2009. Pojištěnci, který celé studium po 18. roce věku vykonával až po 31. 12. 2009 a následně studoval v doktorském studijním programu, bude jako náhradní doba pojištění hodnocena pouze doba prvního studia v doktorském studijním programu. Cílem omezení celkového rozsahu hodnocení doby studia je eliminovat neodůvodněné zvýhodnění studentů denní formy doktorského studia oproti ostatním studentům vysokých škol v době do 31. 12. 2009.

Příklad č. 35: Pojištěnec dosáhl věku 18 let dne 1. 10. 2007. Střední a vysokou školu

studoval kontinuálně v době od 1. 9. 2004 do 31. 8. 2013. Studentem denní formy doktorského studia byl v době od 1. 9. 2017, toto studium úspěšně ukončil dne 30. 6. 2021. Pro účely nároku na důchod mu bude zhodnocena doba studia na střední a vysoké škole po dosažení věku 18 let v období od 1. 10. 2007 do 31. 12. 2009 v rozsahu 2 roků a 3 měsíců a doba doktorského studia v období od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2021 v rozsahu 3 roků a 9 měsíců; celkem 6 roků.

Příklad č. 36: Pojištěnec dosáhl věku 18 let dne 1. 10. 2003. Střední a vysokou školu

studoval kontinuálně v době od 1. 9. 2000 do 31. 8. 2009. Studentem denní formy doktorského studia byl v době od 1. 9. 2013, toto studium úspěšně ukončil dne 30. 6. 2017. Pro účely nároku na důchod mu bude zhodnocena doba studia na střední a vysoké škole po dosažení věku 18 let v období od 1. 10. 2003 do 31. 8. 2009 v rozsahu 5 roků a 11 měsíců. Doba doktorského studia mu bude hodnocena v rozsahu od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013 v rozsahu 1 měsíce; celkem 6 roků.

Příklad č. 37: Pojištěnec dosáhl věku 18 let dne 1. 10. 2011. Střední a vysokou školu

studoval kontinuálně v době od 1. 9. 2008 do 31. 8. 2017. Studentem denní formy doktorského studia byl v době od 1. 9. 2021, toto studium úspěšně ukončí dne 30. 6. 2025. Pro účely nároku na důchod mu nebude zhodnocena doba studia na střední a vysoké škole po dosažení věku 18 let. Doba doktorského studia mu bude hodnocena v období od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2025; celkem 3 roky a 10 měsíců.

Hodnocení nové náhradní doby pojištění se týká výlučně důchodů přiznaných za účinnosti nové úpravy, neboť souvisí s prodloužením potřebné doby pojištění pro nárok na předčasný starobní důchod na 40 let ve smyslu změny podle čl. I bodu 2 zákona č. 270/2023 Sb. účinného od 1. 10. 2024. Důchody přiznané od data spadajícího do období přede dnem účinnosti nové úpravy se nebudou přepočítávat, i když v nich nebylo doktorské studium zohledněno.

Snížení věku potřebného pro vznik nároku na tzv. odložený starobní důchod

Podle současné právní úpravy vznikne nárok na tzv. odložený starobní důchod [§ 29 odst. 2 a § 29 odst. 3 písm. b) ZDP] pojištěnci, který nesplnil podmínky nároku na tzv. řádný starobní důchod (tj. starobní důchod k datu dosažení důchodového věku), získal dobu pojištění nejméně 20 let (kombinace příspěvkových a nepříspěvkových dob) nebo 15 let (čistě příspěvkových

dob) a dosáhl věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 ZDP pro muže stejného data narození. V konkrétních případech se tato podmínka může jevit jako příliš přísná, a proto se navrhuje, aby nárok mohl v případě dostatku potřebné doby pojištění

vzniknout dříve, a to již při dosažení věku aspoň o 2 roky vyššího, než je důchodový věk muže

stejného data narození.

Možnost přiznat starobní důchod i při získání kratší doby pojištění, ale až po dosažení vyššího věku, byla zavedena již zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, a to od roku 1957. Při zavedení této možnosti byla věková hranice pro nárok na tzv. odložený starobní důchod stanovena na 65 let, tedy o 5 let vyšší, než tehdejší věková hranice pro nárok na starobní důchod u mužů. V roce 2023 vzniká nárok na odložený starobní důchod mužům narozeným v době od 1. 11. 1954 do 31. 8. 1955, a to při dosažení věku 68 let a 2 měsíců u mužů narozených v roce 1954, jejichž důchodový věk činí 63 let a 2 měsíce, resp. 68 let a 4 měsíců u mužů narozených v roce 1955, jejichž důchodový věk činí 63 let a 4 měsíce. Po dosažení věku 65 let se však již nepředpokládá jako hromadný jev soustavná výdělečná činnost pojištěnců, neboť mají z hlediska zdravotního stavu, výdělečné schopnosti a schopnosti pracovního začlenění taková omezení, která je zpravidla vedou k utlumení, resp. ukončení ekonomické aktivity.

Změna právní úpravy je vedena především snahou pomoci pojištěncům, kteří ze závažných a mnohdy objektivních důvodů nemohli získat v době do dosažení důchodového věku potřebnou dobu pojištění. Stávající pravidla odsouvají důchodové nároky těchto osob až do pozdějšího vysokého věku, ve kterém již zpravidla nejsou schopni ekonomické aktivity, která by jim zajistila důstojný život.

V případech, kdy nově stanovená (mírnější) věková podmínka byla splněna přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy, vznikne nárok na starobní důchod ode dne její účinnosti.

Příklad č. 38: Pojištěnec dosáhl důchodového věku dne 1. 1. 2021 a získal 21 let

doby pojištění. Ke dni 31. 12. 2024 nedosáhl věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození. Poměrný starobní důchod mu bude přiznán od 1. 1. 2025, tj. ode dne nabytí účinnosti nové právní úpravy, neboť k tomuto dni dosáhl věku aspoň o 2 roky vyššího, než je důchodový věk muže stejného data narození.

Příklad č. 39: Pojištěnec dosáhl důchodového věku dne 1. 6. 2023 a získal 19 let

doby pojištění, z toho 16 let čisté příspěvkové doby. Věku aspoň o 2 roky vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, dosáhne ke dni 1. 6. 2025, od něhož mu vznikne nárok na tzv. odložený starobní důchod.

Prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod z 2 let na 5 let

V Programovém prohlášení vlády je v části „Sociální a rodinná politika“ v oddílu „Důchodový systém“ uveden mimo jiné závazek: „Zvýšíme vdovské a vdovecké důchody.“ Z praktických zkušeností však vyplývá, že největším problémem právní úpravy regulující podmínky nároku na pozůstalostní důchody je krátké období, ve kterém může dojít při splnění některé zákonem stanovené podmínky k obnově nároku na vdovský důchod (jak je uvedeno

výše, rozumí se v tomto materiálu vdovským důchodem i důchod vdovecký).

Navrhuje se proto návrat k právní úpravě účinné před rokem 2012, tj. zmírnění podmínky pro obnovu nároku na vdovský důchod tím, že se lhůta pro obnovu prodlouží z dosavadních 2 roků na 5 roků od zániku předchozího nároku. Takto koncipovaná právní úprava by adekvátně zareagovala na kritiku, která se týká nerovného přístupu k osobám ovdovělým před 1. 1. 2012 ve srovnání s osobami ovdovělými po tomto dni.

Úprava by dopadla v podstatě výlučně na osoby ovdovělé po 31. 12. 2011, neboť na osoby ovdovělé před 1. 1. 2012 se podle přechodného ustanovení zákona č. 220/2011 Sb. vztahovala původní pětiletá lhůta pro obnovu, a to i v případě, že ke splnění příslušné podmínky v této lhůtě došlo po 31. 12. 2011. Pokud jde o osoby, které ovdověly před rokem 1996, lze předpokládat, že u naprosté většiny z nich nastala obnova nároku podle právní úpravy účinné od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2009, kdy platila 5letá lhůta pro obnovu a mírnější věková podmínka (55 let u žen a 58 let u mužů). Úprava by tedy nezatížila plátce důchodu povinností vracet se při posuzování nového nároku daleko do minulosti.

Příklad č. 40: Žena se 2 vychovanými dětmi nar. 1. 3. 1956 ovdověla 1. 12. 2011

ve věku 55 let. Obě děti byly v té době již zaopatřené, žena o nikoho nepečovala a nebyla invalidní. Vlastního důchodového věku žena dosahuje k 1. 7. 2016, důchodového věku muže sníženého o 4 roky dosahuje dne 1. 9. 2015, tedy k tomuto datu splnila věkovou podmínku. Nárok na vdovský důchod náležel od 1. 12. 2011 do 30. 11. 2012 (jeden rok), poté zanikl. Avšak do 5 let byla splněna věková podmínka, a proto se ženě od 1. 9. 2015 obnovil nárok na vdovský důchod.

Jiná žena s totožnou charakteristikou ovdověla 1. 2. 2012. Nárok na vdovský důchod

náležel od 1. 2. 2012 do 31. 1. 2013 (jeden rok), poté zanikl. Vzhledem k tomu, že žena

Čl. II bod 2 zákona č. 220/2011 Sb.: „Vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2012, vznikne nárok na tento důchod po 31. prosinci 2011 znovu, splní-li se podmínky nároku na tento důchod ve lhůtě stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ ovdověla za účinnosti nové úpravy, musela splnit věkovou podmínku do 2 let od zániku dřívějšího nároku. To však nestihla, a proto se jí nárok na vdovský důchod od 1. 9. 2015 neobnovil. Obnoví se ode dne, kdy nová úprava nabude účinnosti.

Jeví se potřebné, aby nová právní úprava pamatovala i na situace, kdy by podmínky pro obnovu vdovského důchodu byly v minulosti splněny, pokud by nová právní úprava v té době platila. Absence tohoto pravidla by mohla vyvolávat interpretační problémy. Pro tyto účely se proto zavádí fikce předchozího nároku.

Příklad č. 41: Žena se 2 vychovanými dětmi nar. 1. 3. 1966 ovdověla 1. 2. 2012

ve věku 45 let. Obě děti byly v té době již zaopatřené, žena o nikoho nepečovala a nebyla invalidní. Vlastního důchodového věku žena dosahuje k 1. 3. 2031, důchodového věku muže sníženého o 4 roky dosahuje dne 1. 3. 2027, tedy k tomuto datu splní věkovou podmínku. Nárok na vdovský důchod náležel od 1. 2. 2012 do 31. 1. 2013 (jeden rok), poté zanikl. Od 1. 5. 2015 začala žena pečovat o svou matku, která se stala závislou na péči jiné osoby ve stupni III, péče trvala do 30. 11. 2022. Podle dosavadní právní úpravy se nárok na vdovský důchod neobnovil, neboť podmínka péče nebyla splněna do dvou let od zániku dřívějšího nároku. Pokud by však platila nová úprava, nárok by se obnovil. Ke dni nabytí účinnosti nové úpravy podmínka péče netrvá. Avšak do 5 let od skončení péče bude splněna věková podmínka, a proto je namístě, aby se ženě za této situace obnovil nárok od 1. 3. 2027.

Pokud jde o výši důchodu, na který se obnovil nárok, uplatní se pravidlo, podle něhož výše procentní výměry vdovského důchodu, na který vznikl znovu nárok, nesmí být nižší než procentní výměra vdovského důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod.

Splnil-li pojištěnec podmínky pro obnovu nároku na vdovský důchod podle nové právní úpravy přede dnem nabytí její účinnosti a ke dni nabytí účinnosti nové úpravy jsou tyto podmínky splněny, vzniká mu nárok na vdovský důchod od tohoto dne. Obnovený nárok se přizná na žádost oprávněného (zásada vigilantibus iura scripta sunt), neboť plátci důchodu nejsou schopni tyto případy individuálně dohledat ve svých evidencích z moci úřední.

Omezení zasílání informativních osobních listů důchodového pojištění v listinné podobě

Navrhuje se zrušit povinnost orgánu sociálního zabezpečení vyhotovovat IOLDP, jestliže předmětné údaje zpřístupní prostřednictvím elektronické aplikace s využitím jím určené elektronické identifikace klienta. Tento záměr zohledňuje narůstající trend ve využívání prostředků elektronické identifikace, a to i v podmínkách komunikace mezi občanem a ČSSZ. V případě žádostí o vyhotovení IOLDP se vesměs jedná o ekonomicky aktivní žadatele disponující z velké většiny elektronickou identitou. Elektronický náhled tak pro ně nebude představovat komplikaci.

ČSSZ již v současnosti nabízí v rámci svého ePortálu např. online službu „Přehled dob důchodového pojištění“, která je klienty hojně využívána. Veškeré relevantní údaje, které se uvádějí na IOLDP, mají klienti k dispozici také prostřednictvím moderní on-line služby ePortálu ČSSZ Informativní důchodová aplikace (dále jen „IDA“), která má navíc vyšší vypovídací hodnotu (je doplněna i o datum dosažení důchodového věku a odhadovanou výši důchodu) a uživatelsky příjemnější zobrazení. Kromě uvedené aplikace ČSSZ pojištěncům nabízí další on-line služby, kde lze ověřit, jaké doby důchodového pojištění plátce důchodu eviduje, jako např. Náhled na evidenční listy důchodového pojištění. Listinný stejnopis IOLDP tak v tomto kontextu představuje anachronismus, jehož udržování a vývoj se do budoucna jeví neefektivní. S prudkým rozšířením možností pro elektronickou identifikaci občanů je služba IDA bez problémů dostupná velké části pojištěnců, přičemž jejich počet bude ještě narůstat.

Návrh však pamatuje i na klienty, kteří elektronickou identitou nedisponují a požadují informaci o přehledu dob důchodového pojištění v listinné podobě. Pokud se klient s takovou žádostí obrátí na ČSSZ, obdrží od ní pouze informaci, že prostý výpis údajů z evidence ČSSZ v listinné podobě mu poskytne kterákoliv územní správa sociálního zabezpečení, a to v režimu na „počkání“. Zaslání výpisu přímo z ČSSZ se předpokládá pouze ve výjimečných případech, např. u cizinců nedisponujících přístupem k tuzemským elektronickým službám. Ostatní orgány sociálního zabezpečení zašlou/poskytnou občanu tento výpis v listinné podobě nejpozději do 90 dnů ode dne doručení jeho žádosti.

V případech, kdy klienti budou dokládat další doby a žádat o doplnění evidence ČSSZ, se bude postupovat obdobně jako kdyby tak učinil v návaznosti na obdržený IOLDP. Plátce důchodu tedy ve lhůtě 90 dnů svoji evidenci doplní, s tím, že po uplynutí této lhůty již klient po přihlášení do elektronické aplikace uvidí aktualizované údaje a může si případně požádat u územní správy sociálního zabezpečení (nebo u orgánu příslušného k provádění důchodového pojištění u příslušníků ozbrojených sborů) o nový výpis v listinné podobě. Nebudou-li doklady dostatečné pro doplnění údajů do evidence orgánu, zůstane zachován postup, kdy orgán klientovi zašle sdělení předvídané v odst. 3, tj. upozorní jej, že o těchto dobách a dalších údajích bude rozhodnuto v řízení o přiznání dávky důchodového pojištění.

Účinnost opatření se navrhuje od 1. 1. 2026, což lze považovat za dostatečně dlouhou dobu na to, aby se veřejnost i plátci důchodu mohli na navržené změny připravit. Vzhledem k dosavadnímu trendu rozvoje elektronizace se předpokládá, že do té doby významně naroste počet osob disponujících nástroji pro elektronické ověření totožnosti a že počet občanů, kteří budou žádat o výpis v listinné podobě, bude minimální, tím spíše za situace, kdy jim bude nabídnuta přehledná a moderní online služba s širší informační hodnotou.

Zpoplatnění tzv. valorizačních oznámení zasílaných v listinné podobě

Navrhuje se, aby v případě, že poživatel důchodu má zřízenu datovou schránku, bylo valorizační oznámení vždy zasláno do datové schránky. Dalším způsobem seznamování důchodců s novou výší důchodů je zpřístupnění údajů o nové výši důchodů prostřednictvím elektronické aplikace orgánu sociálního zabezpečení; tuto formu mohou využít ti důchodci, kteří disponují elektronickou identitou, neboť je třeba zaručit ochranu údajů. Tyto dvě formy (datové schránky a elektronická aplikace orgánu sociálního zabezpečení) budou pro poživatele důchodu zdarma. Pokud důchodce bude chtít, bude moci požádat plátce důchodu (ve lhůtě 3 měsíců před valorizací) o zasílání valorizačních oznámení nadále v listinné formě; tato žádost bude přitom platit i pro všechny další valorizace, pokud důchodce svou žádost neodvolá. V případě, že orgán sociálního zabezpečení zajistil možnost seznámení důchodců s novou výší důchodů prostřednictvím své elektronické aplikace, bude důchodce hradit náklady na zasílání valorizačních oznámení prostřednictvím držitele poštovní licence (poštovné), pokud si tento způsob zasílání oznámení zvolil; pokud by však orgán sociálního zabezpečení tuto elektronickou aplikaci nezajistil, bude plátce důchodu zasílat nadále valorizační oznámení v listinné formě na své náklady, tedy pro důchodce, tak jako dosud, bez úhrady nákladů.

Pro všechny uvedené tři případy (datová schránka, elektronická aplikace, zaslání v listinné formě) zůstává zachována možnost poživatele důchodů požádat o vydání písemného rozhodnutí o zvýšení důchodu, aby následně mohl vyjádřit nesouhlas s výší valorizace, neboť možnost podání opravného prostředku (v praxi se však opravný prostředek v případě valorizací podává jen výjimečně) formou námitek je jen v případě vydání rozhodnutí plátce důchodu. Pro orgány sociálního zabezpečení je úprava formou elektronické aplikace konstruována jako možnost, které po vlastním vyhodnocení nákladů a přínosů mohou či nemusejí využít; pokud se rozhodnou ji nevyužít, ponesou i nadále z vlastních zdrojů náklady na zasílání valorizačních oznámení prostřednictvím držitele poštovní licence. Opatření je primárně cíleno na ČSSZ, u níž je počet příjemců důchodu největší a náklady na poštovné nejvyšší; aplikační vybavení ČSSZ je přitom na takové úrovni, že jí umožňuje, aby v dohledné době na tento způsob distribuce valorizačních oznámení přešla. V případě ČSSZ je projekce taková, že oznámení o valorizaci budou mít příjemci důchodu, v podobě obsahově totožné jako doposud, k dispozici v elektronické podobě na ePortálu ČSSZ, kde si jej mohou po přihlášení stáhnout. V případě poživatelů důchodů, kteří mají zřízenu datovou schránku fyzické osoby, budou valorizační oznámení zasílána do datové schránky jako doposud, navíc tato skupina klientů bude mít valorizační oznámení k dispozici po přihlášení na ePortál prostřednictvím datové schránky. Poživatelé důchodu v posledním zdarma zasílaném listinném oznámení o (pravidelné) valorizaci doručeném prostřednictvím držitele poštovní licence a bezprostředně předcházející realizaci uvedeného záměru obdrží informaci, že ČSSZ opouští dosavadní způsob zasílání listinných valorizačních oznámení. Pro zachování stávajícího způsobu zasílání valorizačního oznámení musí o toto poživatel důchodu požádat nejpozději ve lhůtě 3 měsíců valorizaci předcházející s tím, že z valorizované splátky důchodu bude při zaslání oznámení vždy stržena částka poštovného dle aktuálního poštovního ceníku. Poživatelé důchodu budou poučeni i o možnosti získat elektronickou verzi oznámení na ePortálu a o tom, jak lze dosáhnout zasílání valorizačních oznámení prostřednictvím držitele poštovní licence. Zachována zůstane možnost získání valorizačního oznámení při osobní návštěvě kterékoliv ÚSSZ. Valorizační oznámení na základě individuální žádosti, která bude podána po výše uvedené lhůtě, bude zasíláno v listinné podobě až od příští valorizace.

Zjednodušení postupů při prokazování žití u výplat důchodů do zahraničí

Po zohlednění dosavadních praktických zkušeností ČSSZ a po vyhodnocení výsledků komparace české a zahraniční právní úpravy a správní praxe se navrhuje změna dosavadní právní úpravy, která povede k následujícím cílům:

1) Potvrzení o žití se vůbec nebude vyžadovat u států, u kterých bude s příslušným orgánem sociálního zabezpečení (nositelem pojištění) sjednána dohoda o elektronické výměně dat o úmrtí (zatím se týká pouze Slovenska).

2) Kontrola žití se omezí tak, že Potvrzení o žití bude ČSSZ vyžadovat pouze jednou ročně (popř. nejvýše dvakrát ročně v odůvodněných případech) od klientů žijících v členských státech EU, EHP, Švýcarsku, Spojeném království a v ostatních smluvních státech (bilaterální smlouvy).

3) Výplata důchodu se bude provádět u členských států EU a u smluvních států v pravidelných měsíčních splátkách náležejících za běžný kalendářní měsíc, ve kterém je splátka vyplacena (plátce důchodu předá výplatu důchodu České národní bance v období do první poloviny kalendářního měsíce, negarantuje však možnost jejího faktického vyplacení klientovi v tomto období).

4) U nesmluvních států se ponechá stávající režim, tj. předkládání Potvrzení o žití ve lhůtách určených klientem a zpětná výplata důchodů až po doručení Potvrzení o žití. Toto řešení se jeví jako nejpřijatelnější z hlediska práv a oprávněných zájmů klientů a odpovídá principům dobré správy, kterými se řídí orgány sociálního zabezpečení. Neodstraní se sice úplně Potvrzení o žití, ale jde o moderní a progresivní řešení odpovídající trendům a praxi v EU a ve většině smluvních států. Pro výplatu důchodů do členských a smluvních států se tak zavede stejný režim, ke kterému v důsledku změn provedených zákonem č. 321/2023 Sb. směruje i režim vnitrostátních výplat. Rozdíl zůstane pouze v tom, že v případě výplat důchodů do zahraničí ČSSZ není schopna garantovat, že v první polovině kalendářního měsíce dojde reálně i k výplatě důchodu, tedy k připsání částky důchodu na bankovní účet příjemce. Právní úprava by proto měla tuto skutečnost zohlednit. Navrhuje se tedy, aby úprava v tomto případě neobsahovala garanci toho, že důchod bude vyplacen v období od prvního do čtrnáctého dne kalendářního měsíce, na který se dávka vyplácí. V praxi se předpokládá, že plátce důchodu vyvine snahu poukázat v tomto období výplatu bance, resp. předat příslušné výplatní soubory České národní bance. U států smluvní ciziny bude frekvence zasílání potvrzení o žití standardně nastavena na jedenkrát ročně, právní úprava zároveň ponechá na úvaze plátce důchodu, zda se v odůvodněných případech (např. u států, které s ohledem na své zkušenosti vyhodnotí jako rizikové) rozhodne pro vyžadování potvrzení dvakrát ročně. Bude přitom respektovat proklientský přístup a zájem na úspoře finančních prostředků státu i klientů. Právní úprava tak, jak je navržena, nebude plátcům důchodu bránit v tom, aby si v případě pochybností mohli ad hoc ověřit žití klienta. Současná úprava v ustanovení 50 odst. 1 ve spojení s § 12 písm. b) ZOPSZ ukládá příjemci dávky povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu. Navíc, pokud má ČSSZ podezření na zneužívání dávky, je povinna jako státní orgán v rámci řádného hospodaření se svěřenými finančními prostředky státu vždy ověřit, zda nedochází ke zneužívání vyplácené dávky (důchodu).

Právní úprava založí rozdílné postavení u osob pobývajících ve státech smluvní ciziny

ve srovnání s osobami pobývajícími v cizině nesmluvní. Tento rozdíl však nebude bezdůvodný, neboť na základě práva EU a bilaterálních smluv o sociálním zabezpečení má plátce důchodu (zejm. ČSSZ) možnost získat informaci o tom, že příjemce důchodu na území jiného členského státu nebo smluvních státu zemřel, případně má možnost požádat nositele pojištění daného státu o součinnost při ověřování této skutečnosti. S odlišným postavením osob bydlících v nesmluvní cizině z hlediska podmínek výplaty důchodu se lze setkat též v právní úpravě celé řady jiných států, včetně členských států EU, což není v rozporu s právem EU, které stanoví požadavek výplaty dávek za rovných podmínek pouze v rámci členských států EU, nikoli ve vztahu k nečlenským státům. Některé vnitrostátní právní úpravy výplatu důchodů do nesmluvních států zcela vylučují. Kromě toho již současná právní úprava vnitrostátní výplaty a výplaty důchodů do zahraničí se v rámci provozního nastavení liší (frekvence zasílání splátek, povinnost osvědčit žití), avšak ČSSZ se nesetkává s negativní reakcí klientů na tento rozdíl. Navíc do nesmluvní ciziny se vyplácí poměrně zanedbatelný počet důchodů (202) ve srovnání s EU a smluvními státy (108 576) – ke dni 31. 10. 2023. Také u smluvní ciziny existují rozdíly

– např. do Polska a na Slovensko se vyplácejí důchody měsíčně, do ostatních států EU a smluvních států vždy zpětně až po předložení Potvrzení o žití a ani na tuto disproporci nejsou zaznamenány významnější připomínky či stížnosti. Záměrně se nenavrhuje, aby právní úprava nově explicitně konkretizovala formu Potvrzení o žití a způsob (formu) jeho zaslání plátci důchodu (ČSSZ). Rovněž stávající právní úprava tyto náležitosti neřeší. Absence takové právní regulace umožňuje ČSSZ pružně reagovat na vnější okolnosti, které ovlivňují možnosti klientů zasílat ČSSZ v požadované formě Potvrzení o žití, ať už by se jednalo o okolnosti obecného charakteru (např. nedávná pandemie nemoci COVID-19) nebo čistě subjektivního charakteru (hospitalizace klienta apod.). Zároveň to do budoucna ČSSZ například umožní rozšiřovat zásady pro akceptaci Potvrzení o žití v elektronické podobě. V současné době ČSSZ umožňuje elektronicky zaslat Potvrzení o žití, pokud bylo klientem vlastnoručně podepsáno, jeho podpis byl úředně ověřen, Potvrzení o žití z listinné podoby bylo následně naskenováno do elektronické podoby, podepsáno uznávaným elektronickým podpisem a odesláno na ČSSZ buď e-mailem, anebo datovou schránkou. ČSSZ by však mohla zvážit, zda klientům s elektronickou identitou neumožnit zasílat Potvrzení o žití též prostřednictvím ePortálu ČSSZ či jiným vhodným a bezpečným způsobem.

Rizikem navrženého zjednodušení postupů při potvrzování žití je nárůst přeplatků

(a to pravděpodobně vysoký). Vymáhání těchto přeplatků bude právně problematické, administrativně náročné, zdlouhavé a většinou i nákladné. To se týká nejen samotného vymáhání, ale už jen zjišťování vzniku a výše přeplatků (škody). V rámci tzv. twiningového projektu, který probíhal v ČSSZ v rámci přípravy na vstup ČR do EU, se zástupci ČSSZ opakovaně dotazovali expertů z EU na otázku přeplatků. Jejich vznik sice experti připouštěli, ale žádný z nich nebyl schopen se jednoznačně vyjádřit, jak s nimi jednotlivé instituce členských států EU dále nakládají, pouze předpokládali jejich administrativní odpis. Přesto v rámci EU platí úprava uznávání rozhodnutí a vymáhání pohledávek, kterou ČSSZ již využívá, byť s obtížemi. O mnoho horší je situace u států, s nimiž ČR nemá sjednanou smlouvu o sociálním zabezpečení. Náklady na vymáhání přeplatků zejména z nesmluvních států by s vysokou pravděpodobností mnohonásobně převyšovaly samotnou částku přeplaceného důchodu a jejich úspěšné vymožení lze považovat za čistou fikci. To je hlavní důvod, proč se navrhuje u nesmluvních států zachovat dosavadní režim výplaty, tedy zpětně na základě potvrzení o žití. Z hlediska posouzení efektivity postupů ČSSZ směřujících k vymáhání přeplatků lze využít nové ust. § 123 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 321/2023 Sb., které je účinné od 1. 1. 2024: „Příslušný orgán sociálního zabezpečení odepíše přeplatek na dávce důchodového pojištění, je-li zcela nedobytný. Za zcela nedobytný se považuje přeplatek, jestliže příjemce dávky zemřel, pokud odpovědnost za uhrazení přeplatku nepřešla na jinou osobu, popřípadě zanikl, byla-li příjemcem dávky ustanovena právnická osoba, přeplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na příjemci dávky nebo jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo jehož vymáhání by zřejmě nevedlo k výsledku nebo u něhož je pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek, a přeplatek, jehož vymáhání je spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi.“ Plátce důchodu se tedy na obecné úrovni pokusí přeplatek vymáhat, a pokud se to nedaří nebo se to s ohledem na zkušenosti jeví od počátku jako nemožné, označí se přeplatek jako nedobytný a odepíše se, bez ohledu na to, jak je vysoký. Při přijetí tohoto opatření tedy dojde k úspoře prostředků související s úbytkem administrativy (tj. nevyžadování potvrzení o žití), která však bude relativizována zvýšenými náklady souvisejícími se vznikem nevymahatelných přeplatků (byť tyto důsledky lze z velké části postupně eliminovat uzavíráním dohod o elektronické výměně s institucemi dalších států). Zmíněná finanční úspora však nepochybně tyto náklady převýší. S přihlédnutím k tomu, že

zmodernizované postupy aplikované na základě nové právní úpravy povedou k výraznému

Potvrzení o žití v elektronické podobě akceptují i jiné instituce oslovených členských států.

posílení proklientského přístupu, lze kvalifikovaně odhadovat, že výhody nového řešení

budou z hlediska veřejného zájmu významně převažovat nad nevýhodami.

Nad rámec uvedeného se jako určité doplnění navrhuje zrušit možnost výplaty důchodu bankovním šekem na adresu oprávněného v cizině. Důvodem je skutečnost, že výplata

bankovním šekem je archaická, komplikovaná, neodpovídá moderním trendům v mezinárodním platebním styku a bankovnictví a rovněž je neúměrně finančně náročná. Pro plátce důchodu je rovněž administrativně náročná, mohou při ní vznikat přeplatky, neboť v některých státech může bankovní šek inkasovat jakákoli osoba, která jej předloží, tj. nikoli výlučně osoba, na níž byl vystaven (potvrzení o žití je přitom vyžadováno jedenkrát za rok). Z důvodu absence kontrolních mechanismů ve státě příjemce zaručujících výplatu důchodu výhradně jen oprávněnému příjemci (tedy osobě, na kterou byl šek vystaven) se proto od výplaty důchodu bankovním šekem do některých států již zcela upustilo. V řadě států (zejména v rámci EU) je zase k proplacení šeku stejně vyžadováno zřízení účtu příjemcem důchodu. V současné době ČSSZ podle odboru 43 vyplácí bankovním šekem 1097 důchodů celkem 996 osobám. Pro ně by tedy zrušení tohoto způsobu výplaty důchodu znamenalo její převedení na výplatu na bankovní účet. Možnost výplaty důchodu mezinárodní poštovní poukázkou [ust. § 116 odst. 3 písm. b) ZOPSZ] se navrhuje nadále ponechat, neboť se téměř výhradně týká příjemců bydlících v Polsku, realizuje se v pravidelných měsíčních termínech na základě platné dvoustranné mezistátní dohodya nevznikají při ní žádné zásadní problémy (mezinárodní poštovní poukázka je vyplacena výhradně přímo oprávněnému příjemci, takže se zde ani nevyžaduje potvrzení o žití).

Účinnost

Navrhovaná účinnost právní úpravy je dělená. Kritériem pro její stanovení se stala jednak naléhavost jednotlivých opatření, a především jejich proveditelnost v podmínkách plátců důchodů. Realizace některých opatření si na straně plátců důchodu vyžádá výrazné a časově náročné zásahy do aplikační podpory, čemuž je třeba přizpůsobit délku legisvakance.

Účinnost se navrhuje od 1. ledna 2025 u těchto opatření:

- zavedení mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití,

- snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání (náročné profese),

- postupné parametrické úpravy směřující ke zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů,

- zrušení zvyšování starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou souběžně s jeho pobíráním v plné výši a nahrazení tohoto benefitu slevou na pojistném,

- snížení věku potřebného pro vznik nároku na tzv. odložený starobní důchod,

do Polska bylo ke dni 31. 10. 2023 tímto způsobem vypláceno 15 684 důchodů celkem 15 570 osobám Ujednání mezi ministrem práce a sociálních věcí České republiky a ministrem práce a sociální politiky Polské republiky o výplatě dávek a provádění administrativní a lékařské kontroly ze dne 10. 12. 2002

- prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod z 2 let na 5 let,

- upuštění od valorizování částky tzv. výchovného, která náleží u nově přiznávaných důchodů (ustanovení, které ruší tuto valorizaci, přitom musí nabýt účinnosti nejpozději v srpnu 2024),

- zpoplatnění tzv. valorizačních oznámení zasílaných v listinné podobě.

Účinnost se navrhuje od 1. ledna 2026 u těchto opatření:

- mírnější krácení tzv. předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění,

- hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění,

- omezení zasílání informativních osobních listů důchodového pojištění v listinné podobě,

- zjednodušení postupů při prokazování žití u výplat důchodů do zahraničí.

Účinnost se navrhuje od 1. ledna 2027 u těchto opatření:

- postupné omezení tzv. výchovného s projekcí jeho přiznávání pouze za třetí a další vychované dítě v cílovém období od roku 2030,

- ocenění za péči formou fiktivních vyměřovacích základů,

- dobrovolný sdílený vyměřovací základ manželů (rodinný vyměřovací základ).

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, především s ohledem na čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, a na čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.

Návrh respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

Z hlediska ústavnosti je nutno zabývat se zejména třemi z navržených opatření, a to

zvýšením minimální procentní výměry důchodu, zpomalením růstu nově přiznávaných důchodů a dobrovolným sdílením vyměřovacích základů mezi manžely. Konkrétně jde o to, zda tato opatření korespondují s právem na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, při invaliditě a při úmrtí živitele, či zda by v tomto aspektu princip přiměřenosti mohl být narušen.

První zmíněné opatření směřuje ke zvýšení úrovně hmotného zabezpečení u osob s nízkými zásluhami o financování základního důchodového pojištění. V jeho důsledku mohou a nepochybně i budou v praxi nastávat situace, kdy jedinec, který po dobu svého aktivního života odváděl do systému základního důchodového pojištění co nejnižší pojistné (čehož výsledkem by podle dosavadní úpravy byl velmi nízký starobní důchod), bude za účinnosti nové úpravy čerpat výhodu spočívající v nároku na přiznání např. starobního důchodu ve výši minimálně 20 % všeobecné průměrné mzdy, tj. ve výši, která nemusí být adekvátní jeho předchozím příspěvkům do systému.

Druhé zmíněné opatření směřuje k postupnému a pozvolnému snížení relativní úrovně hmotného zabezpečení pro všechny pojištěnce, kteří budou odcházet do důchodu v roce 2026 a později, přičemž cílovým stavem je snížení úrovně nově přiznávaných důchodů proti vývoji podle současného stavu o relativně významných 8 %.

Třetí opatření vnese do důchodového systému nový prvek spočívající v cíleném přerozdělení důchodových práv získaných na základě individuálních zásluh směrem k osobám, které se na financování důchodového systému nepodílely, resp. podílely pouze v omezené míře.

Předkladatel navrženou úpravu jako rozpornou s ústavním pořádkem neshledává. Vychází přitom z odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. Zn. Pl. ÚS 8/07, publikovaného pod č. 135/2010 Sb., v němž se v bodě 63 uvádí: „Přiměřenost je třeba chápat jako neurčitý právní pojem. Samotnou přiměřenost hmotného zabezpečení ve vztahu k jednotlivým účastníkům důchodového pojištění je nutno vnímat ve vztahu k uspokojování životních potřeb jednotlivce, ve vztahu k co nejširšímu okruhu osob, ale i ve vztahu k pojištěnci jako plátci spoluvytvářejícímu finanční zdroje, ze kterých bude přiměřené hmotné zabezpečení poskytováno. Přiměřenost jako právní (ústavněprávní) kategorie se však mnohem spíše zaměřuje primárně na zkoumání toho, zda je ten který systém důchodového (resp. obecně sociálního) pojištění schopen pro případ vymezené sociální události zajistit postižené osobě takové množství prostředků, které zajistí její další život při respektování kategorie důstojnosti v jejím sociálním kontextu.“

Pozornost je níže věnována také změnám v nastavení důchodového věku, a to s ohledem na zásadu rovnosti a zákazu diskriminace. U ostatních navržených opatření nebyly identifikovány aspekty, které by se mohly jevit z ústavněprávního hlediska problematické.

Zvýšení minimální procentní výměry důchodu

Zvýšení minimální procentní výměry, které povede k zvýšení celkové minimální výše každého typu důchodu na důstojnější úroveň, než je v současnosti, sleduje právě posledně zmíněný účel. V souladu s Programovým prohlášením vlády (srov. citaci výše) se má „základní složka důchodu“ zvýšit a má „reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu.“ Minimální procentní výměru v kombinaci se základní výměrou důchodu lze v extenzívním smyslu považovat za tuto „základní složku“, která bude jako všeobecné minimum garantována každému pojištěnci, který splnil podmínky nároku na příslušnou dávku. Je třeba zohlednit, že důvody nízké výše odváděných příspěvků mohou být různé, a není možné (resp. proveditelné) je v každém individuálním případě důsledně přezkoumávat. Nemusí se vždy nutně jednat o osoby, které se cíleně vyhýbaly pracovní aktivitě nebo záměrně podhodnocovaly (tzv. „optimalizovaly“) výši svých příjmů; může se jednat též o osoby, které i přes aktivní snahu neměly příležitost vykonávat solidně ohodnocené zaměstnání nebo z důvodu tíživé sociální situace a neznalosti souvislostí přijaly zaměstnání bez účasti na pojištění, nebo které byly např. okolnostmi (zejm. zdravotní nebo rodinné důvody) přinuceny odejít do důchodu předčasně.

Jestliže systém na jedné straně obecně vyžaduje, aby do něj pojištěnec povinně podle svých možností přispíval a plnění této povinnosti na něm důsledně vymáhá, měl by mu na straně

druhé garantovat důstojnou úroveň zabezpečení v době, kdy nastane sociální událost, proti

jejímž nepříznivým důsledkům se povinně a dlouhodobě pojišťuje; důstojnou úrovní zabezpečení se přitom rozumí taková úroveň, která je způsobilá zajistit osobě financování jejích základních životních potřeb, a to pokud možno bez nutnosti využívat alternativních forem státního zaopatření (např. dávkami státní sociální podpory nebo pomoci v hmotné nouzi, u nichž jsou nárok a výše pravidelně kontrolovány a přehodnocovány). Stejné právo by mělo příslušet i osobám, které do systému sice po delší dobu finančně nepřispívaly, ale po dostatečně dlouhou dobu prokazatelně vyvíjely alespoň snahu anebo se chovaly jiným společensky prospěšným způsobem, s nímž předpisy o důchodovém pojištění spojují tzv. nepříspěvkovou účast na pojištění.

Výše nastíněný „konflikt“ mezi nízkou výší příspěvků o důchodového systému a následným vznikem nároku na dávku v relativně vysoké plnění je třeba podle názoru předkladatele řešit za využití principu solidarity a proporcionality – zájem na zabezpečení relativně důstojného života pro osoby, které po dostatečně dlouhou dobu povinně participovaly na státním průběžně financovaném důchodovém systému, by měl převážit nad striktním zachováním pojistně-matematické vazby mezi výší příspěvků a výší pojistného plnění.

Tímto způsobem se dosáhne adekvátního odlišení úrovně základního hmotného zabezpečení osob, které se kvalifikovaly pro nárok na příslušný typ důchodu, od úrovně zabezpečení osob, které podmínky nároku nesplnily. Dosavadní úprava, která stanoví minimální výši důchodu v částce velmi se blížící pouhému životního minimu, tyto zásluhy dostatečně nezohledňuje. Návrh současně působí jako silný prvek motivace pro občany v tom směru, aby nespoléhali na systém nepojistných sociálních dávek, ale vyvíjeli úsilí k získání dostatku potřebné doby pojištění, což jim založí nárok na důstojnou úroveň hmotného zabezpečení ve stáří.

Lze-li úroveň hmotného zabezpečení, kterou garantuje dosavadní právní úprava, považovat (po změnách přijatých v návaznosti na nález Ústavního soudupublikovaný pod č. 135/2010 Sb.) za ústavně konformní, pak není důvod, proč by stejný závěr nemohl platit o úpravě, která je předmětem této části návrhu zákona. K otázce solidarity v důchodovém systému se Ústavní soud v relevantní judikatuře nestaví odmítavě, pouze upozorňuje, že tato solidarita musí mít své meze. Způsob, jakým je v návrhu definována minimální úroveň hmotného zabezpečení při jednotlivých sociálních událostech, nelze dle názoru předkladatele považovat za společensky neakceptovatelné vybočení z těchto mezí, naopak je takové nastavení podmínek společensky potřebné a právně obhajitelné.

Zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů

Jak výše uvedeno, cílem tohoto opatření je přispět k finanční stabilizaci základního důchodového pojištění, a to snížením výdajů na důchody přiznávané v budoucnu. Opatření je pojato jako snížení relativní úrovně důchodu vůči předchozímu výdělku proti současnému stavu tak, aby se průměrná úroveň nově přiznávaných důchodů v relaci k průměrné mzdě i přes další

Nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 8/07.

nárůst dosahované doby pojištění v důsledku zvyšování důchodového věku nezvyšovala. Díky rozložení v čase bude dopad opatření na jednotlivé nároky nevýznamný a velmi pozvolný. Relativní rozdíly mezi důchody osob s vyššími a nižšími příjmy zůstanou více méně zachovány.

Nebudou vznikat ani zásadnější rozdíly mezi důchody přiznanými podle dosavadní a nové úpravy, neboť díky setrvalému nárůstu průměrné mzdy a postupnému zvyšování důchodového věku budou mít budoucí důchodci velmi pravděpodobně vyšší výdělkové průměry a více doby pojištění, což vyústí ve vyšší výpočtový základ (i přes snížení zápočtu do první redukční hranice), z něhož bude díky více rokům pojištění náležet více násobků upravené procentní sazby platné pro jeden rok doby pojištění. Budoucí důchody tedy nebudou nižší než ty současné, pouze se zpomalí dynamika jejich nárůstu ve srovnání se stavem, který by nastal, pokud by opatření nebylo přijato.

Opatření nepovede k nivelizaci rozdílů v úrovni hmotného zabezpečení u nízkopříjmových osob ve srovnání s osobami se středními vyššími příjmy. Z tohoto hlediska je opatření neutrální, neboť snížení zápočtu do první redukční hranice i snížení procenta z výpočtového základu za každý rok pojištění se dotkne pojištěnců v rámci všech příjmových kategorií. Relativní rozdíly v úrovni důchodů vypočtených v jednotlivých letech účinnosti nové úpravy tedy zůstanou více méně srovnatelné s těmi dosavadními.

Změny jsou navrženy tak, aby do stávající dávkové formule (tj. algoritmu pro výpočet důchodu) bylo zasaženo co nejméně, v podstatě pouze parametricky. Snižování procenta zápočtu do první redukční hranice je sice novým prvkem, nejde však o nic neznámého, neboť obdobná redukce probíhá již v současnosti u té části osobního vyměřovacího základu, která první redukční hranici přesahuje. Nedojde tedy ke zhoršení srozumitelnosti, transparentnosti či verifikovatelnosti ve srovnání se současným stavem.

Opatření jako celek je navrženo tak, aby byl i nadále v rámci předpokládaných finančních možností státu zajištěn spravedlivý náhradový poměr pro všechny pojištěnce a aby v rámci zachování stimulační funkce systému byla respektována určitá vyváženost mezi odváděným pojistným a očekávaným důchodovým příjmem.

Dle názoru předkladatele lze navržené řešení považovat za ústavně konformní, neboť nemá diskriminační charakter a s přihlédnutím k dostupným demografickým prognózám a reálným ekonomickým podmínkám v ČR, aktuálním i budoucím, sleduje zachování finanční udržitelnosti důchodového systému, jenž je předpokladem realizovatelnosti práv podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Přijetí navrženého opatření umožní vyhnout se výraznějším a náhlým negativním zásahům do výše důchodů v budoucnu.

Dobrovolné sdílení vyměřovacích základů mezi manžely nebo registrovanými partnery

Důchodový systém je založen na principu odpovědnosti všech občanů za vlastní budoucnost a na respektování jejich individuálních zásluh. Zásluhovost se tradičně měří podle toho, v jakém rozsahu a jak dlouho se pojištěnec na financování důchodového systému podílel. Tento princip úzce souvisí s účelem starobního důchodu, jímž je zajistit pojištěnci přiměřenou úroveň zabezpečení ve stáří a kompenzovat mu ztrátu příjmu, kterého dosahoval v době svojí kariéry před tím, než jeho pracovní schopnost poklesla v důsledku této sociální události. Dávka proto musí být v přijatelném poměru vůči příjmům, jichž pojištěnec v minulosti dosahoval a které byly vyměřovacím základem pro odvod povinných příspěvků do důchodového systému.

Výhodou principu zásluhovosti je, že motivuje občany k tomu, aby do důchodového systému přispívali co nejvíce a co nejdéle, což je příznivé z hlediska jeho finanční udržitelnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že pojistný důchodový systém slouží především k ochraně zájmů těch pojištěnců, kteří se svými příspěvky aktivně podílejí na jeho financování. Osoby, které na svoji participaci z jakýchkoliv důvodů dlouhodobě rezignovaly, nemohou být ve stejném či srovnatelném postavení. K této problematice se v minulosti vyjádřil také Ústavní soud ČR, který ve svém nálezu publikovaném pod č. 135/2010 Sb. připomenul, že Listina základních práv a svobod ve svém čl. 30 odst. 1 garantuje každému občanu mj. právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, invaliditě a při ztrátě živitele. Konstrukce výpočtu dávky důchodového pojištění je již v současnosti založena na kombinaci prvku zásluhovosti s prvkem příjmové solidarity. Dle názoru Ústavního soudu nelze relaci těchto prvků nastavit tak, aby zákonná úprava ve snaze zajistit přiměřené hmotné zabezpečení všem účastníkům důchodového pojištění nezajistila části pojištěnců přiměřené hmotné zabezpečení reflektující v seznatelné míře princip zásluhovosti, který naplňuje stimulační funkci sociální politiky. Solidarita má dle názoru Ústavního soudu své hranice – nemůže mít natolik vychýlenou podobu, aby ji ti, které postihuje, pociťovali jako nepřiměřenou, neproporcionální, nebo dokonce nespravedlivou a odňali jí svůj tichý souhlas. Ve jménu solidarity může stát postihovat pouze takovou část majetku schopného, aby současně nedestruoval aktivitu jeho výkonu a nedostal se za ústavní hranici ochrany majetku.

Koncept SVZ je založen na distribuci individuálních zásluh mezi dvěma osobami, v důsledku čehož jedna z nich získává a druhá ztrácí. Jde o výraz vzájemné solidarity mezi sdílejícími osobami, které jsou propojeny životním poutem manželským či partnerským. Má-li tento koncept obstát v testu ústavnosti, je třeba jej pojmout tak, aby sám pojištěnec, který individuální zásluhy získal, byl tím, kdo se svobodně rozhodne, zda se části nároků odvozených od těchto zásluh vzdá a postoupí je jiné osobě či nikoliv. Teprve poté, co pojištěnec toto rozhodnutí svobodně učiní, bude již pro něj závazné a případné jeho odvolání bude možné jen do budoucna, nikoliv zpětně.

Určitým problémem může být u tohoto opatření také riziko snížení srozumitelnosti a verifikovatelnosti, neboť aplikací SVZ se celý výpočet dávky stává složitější. Snahou bylo

nastavit mechanismus tak, aby byl proveditelný bez nadměrné administrativní zátěže, spravedlivý a negeneroval nezamýšlené efekty.

Problematicky se může jevit možné rozdílné zacházení s různými skupinami osob.

Sdílení nebude proveditelné např. v situaci, kdy bude jeden z partnerů podléhat právním předpisům jiného státu, neboť není reálně možné zahrnout do sdílení vyměřovací základ vztahující se k pojištění v jiném státě a zároveň nelze očekávat, že by cizí stát zahrnul do výpočtu svého důchodu český vyměřovací základ. Sdílení nebude pravděpodobně možné aplikovat u příslušníků ozbrojených sil, neboť v důsledku jeho aplikace hrozí nebezpečí rozkrytí identity některých osob působících ve zpravodajských službách a speciálních policejních jednotkách. Sdílení by ve svém důsledku vedlo např. k rozkrytí existence forem a metod činnosti Vojenského zpravodajství, obdobná je situace i u ostatních zpravodajských služeb a speciálních policejních jednotek (v resortu MV a u BIS). Tyto rozdíly se v praxi projevovat budou a osoby, které se pro sdílení rozhodnou, s nimi musí počítat. Úpravu však nelze označit za neodůvodněně diskriminační, neboť důvody, které k těmto rozdílům vedou, jsou dostatečně závažné, proto jim princip rovnosti musí ustoupit.

Důchodový věk

Z hlediska rovnosti občanů před zákonem se problematicky může jevit zachování stále přetrvávajícího rozdílu v nastavení hranice důchodového věku mužů a žen. Tato tradiční úprava nicméně má své historické a společenské důvody a v minulosti obstála v testu ústavnosti. V nálezu sp. zn. Pl. 53/04 (uveřejněném pod č. 341/2007 Sb.) Ústavní soud mj. konstatoval, že § 32 ZDP, který upravuje problematiku důchodového věku, sice zakládá nerovnost žen a mužů, avšak ne každé nerovné zacházení nutně znamená porušení principu rovnosti. Takové porušení principu rovnosti je legitimní, pokud je vedeno objektivními a rozumnými důvody a není projevem libovůle zákonodárce.

Rozdílným důchodovým věkem mužů a žen se dále zabýval i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, a to na základě stížnosti č. 6268/08 (A. A. proti České republice). Senát páté sekce Soudu dospěl k závěru, že nedošlo k porušení zákazu diskriminace zaručené článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V závěru rozsudku je pak konstatováno, že „Soud dochází k závěru, že České republice nelze vytknout, že by v daném případě nezajistila rozumný poměr přiměřenosti mezi napadeným rozdílným zacházením a sledovaným legitimním cílem.“

Obě instituce přitom vzaly v úvahu fakt, že současná právní úprava směřuje k postupnému sjednocení důchodového věku mužů a žen, takže v dohledné době dojde k odstranění tohoto v podstatě jediného diskriminačního prvku z hlediska postavení mužů a žen v základním důchodovém pojištění.

Navrhovaná právní úprava současný koncept postupného a pozvolného odstranění rozdílů v nastavení hranice důchodového věku mužů a žen nenarušuje, pouze na něj kompatibilně navazuje.

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrhu zákona se v širších souvislostech dotýkají předpisy EU zejména z oblasti koordinace sociálního zabezpečení, z oblasti rovnosti a zákazu diskriminace a z oblasti ochrany osobních údajů, v platném znění:

• čl. 48 a čl. 153 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a také čl. 126 této Smlouvy, resp. Protokol (č. 12) o postupu při nadměrném schodku (z hlediska finanční udržitelnosti důchodového systému),

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti,

• směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení,

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

Návrh zákona není v rozporu s těmito právními předpisy Evropské unie, jejichž principy respektuje. Relevantní judikatura vztahující se k předmětné problematice nebyla identifikována.

Návrh zákona je plně slučitelný s právem EU jako celkem.

Postavení českých občanů a občanů jiných členských států EU je rovnoprávné.

Rozdílné nastavení důchodového věku žen a mužů je v obecné rovině na úrovni EU považováno za diskriminační a pro důchodové systémy existuje dočasná výjimka právě u důchodového věku, nicméně je nutné tyto rozdíly v čase odstranit. Aby nedocházelo k nežádoucím skokovým změnám, je toto sjednocení rozloženo do relativně dlouhého časového úseku.

Pokud jde o právní normy EU z hlediska rovnosti mužů a žen, je pramenem především výše zmíněná směrnice Rady ze dne 19. prosince 1978 (79/7/EHC). Podle čl. 7 odst. 1 písm.

A) této směrnice lze vyloučit z její působnosti výslovně stanovení důchodového věku pro účely poskytování starobního důchodu. Tato směrnice také v čl. 7 odst. 1 písm. B) umožňuje, aby členské státy EU poskytly výhody v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti. Čl. 7 odst. 2 směrnice však přitom ukládá členským státům EU periodicky zkoumat otázky vyloučené z působnosti směrnice z hlediska sociálního vývoje a posuzovat oprávněnost pro udržení výjimek. Řešení problému rozdílných věkových hranic pro nárok na starobní důchod jejich postupným diferencovaným zvyšováním s cílem sbližování těchto hranic pro muže i ženy až k jejich sjednocení je zcela běžné ve všech zahraničních důchodových systémech, pokud v nich tyto rozdílné hranice dosud existují.

Slučitelnost návrhu s čl. 126 Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. Protokol (č. 12) o postupu při nadměrném schodku, je rozebrána níže v části 5.

ČR je vázána dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami. Mezi mnohostranné úmluvy patří Úmluva MOP č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, Úmluva MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách, Evropský zákoník sociálního zabezpečení a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Navrhovaná úprava parametrů pro stanovení výše nově přiznávaných důchodů bude mít vliv na plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti důchodového pojištění, především z výše uvedené ratifikované úmluvy MOP č. 128, která požaduje, aby úroveň přiznaného starobního důchodu u typizovaného jedince (soustružníka) se získanou dobou pojištění 30 let dosáhla minimálně 45 %. Navrhovanou úpravou parametrů pro stanovení výše nově přiznávaných důchodů se tato výše dostane pod 43 % a tento závazek nebude naplňován. Obdobný požadavek Úmluvy MOP č. 102 a Evropského zákoníku sociálního zabezpečení stanovuje hranici plnění na 40 %. Závazky z těchto dokumentů tedy ohroženy nejsou. Lze však očekávat kritiku ze strany kontrolních orgánů dalších úmluv, které nestanovují konkrétní poměr důchodů a mezd, ale obsahují závazek zajistit dostatečný příjem osob ve stáří.

Ve vazbě na schválení navrhovaných úprav se navrhuje zahájit proces vypovězení úmluvy MOP č. 128, neboť garantovaná výše důchodu stanovená v 60. letech 20. století za krátkou dobu pojištění 30 let se optikou současné demografické a ekonomické reality jeví jako obsoletní. Vypovězení úmluv MOP je standardně možné v desetiletých intervalech založených na datu vstupu příslušné úmluvy v platnost, a to vždy do jednoho roku po začátku takovéhoto období. Tento mechanismus je užit i u úmluvy č. 128 (viz čl. 49 úmluvy). Vzhledem k tomu, že úmluva č. 128 na základě svého čl. 48 odst. 2 nabyla účinnosti dne 1. 11. 1969, kdy byla zapsána její ratifikace druhým členským státem MOP, začíná nejbližší možné období pro její výpověď 1. 11. 2029 a končí 31. 10. 2030. K vypovězení úmluvy je nutný souhlas obou komor Parlamentu spolu s podpisem prezidenta republiky, jakož i projednání se sociálními partnery včetně věcného vypořádání jejich případných výhrad. S ohledem na definovaný postup vypovězení bude nutné první kroky zahájit v dostatečném předstihu 4 – 5 let.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Dopad do státního rozpočtu

Z pohledu dopadů do státního rozpočtu jsou dlouhodobě nejzásadnějšími opatřeními zavedení mechanismu zvyšování důchodového věku a zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů, přičemž obě tato opatření mají pozitivní vliv na bilanci příjmů z pojistného a výdajů na důchody. Naopak nahrazení zvýšení důchodu při souběhu s výdělečnou činnosti slevou na pojistném má okamžité negativní dopady do příjmů z pojistného na důchodové pojištění v rozsahu cca 4,5 mld. Kč ročně, které se však budou postupně kompenzovat nižšími výdaji na důchody, přičemž dlouhodobě se tyto efekty vyrovnají.Významnější dopad má potom také modifikace ocenění výchovy dětí a zavedení fiktivního vyměřovacího základu za období péče o závislé osoby.

Přehled příspěvku jednotlivých opatření ke změně salda veřejných financí v horizontu roku 2050 je uveden v následující tabulce:

Dopady v % HDP

Úprava důchodového věku 1,2

Zpomalení nárůstu nových důchodů po roce 2025 1,2

Sdílení vyměřovacích základů -0,1

Fiktivní vyměřovací základ nižší než - 0,1% Snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob

nižší než - 0,1%

dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání

nižší než - 0,1%

Prodloužení období pro obnovu vdovského důchodu na 5 let

nižší než - 0,1%

Zvýšení procentní výměry na 10 % průměrné mzdy Snížení věku potřebného pro vznik nároku na tzv. odloženýnižší než - 0,1% starobní důchod

nižší než - 0,1%

Hodnocení doktorského studia jako náhradní doby pojištění Mírnější krácení tzv. předčasného starobního důchodu přinižší než - 0,1% získání 45 let pojištění

nižší než - 0,1%

Sleva na pojistném pro pracující důchodce Celkem* 2,2

* Celkový dopad je nižší než součet dopadů jednotlivých opatření vlivem jejich vzájemného působení.

Graf 1 – Vývoj počtu starobních důchodců

Miliony

4,0

Současný stav

3,5

Návrh

3,0

2,5

2,0

1,5

1,0

0,5

0,0

V důsledku realizace navrhovaného mechanismu zvyšování důchodového věku dojde ke stabilizaci počtu starobních důchodců v pásmu mezi 2,3 a 2,5 milionu. Oproti zachování současného stavu to kolem roku 2050 představuje o zhruba 600 tisíc starobních důchodců méně.

Graf 2 – Vývoj relace průměrného nově přiznaného starobního důchodu a průměrné mzdy

Současný stav

Návrh

Zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů sníží oproti zachování současného stavu jejich relativní úroveň vůči průměrné mzdě. Naproti tomu zvýšení důchodového věku bude mít za následek vyšší průměrně získanou dobu pojištění a tím i vyšší úroveň přiznávaných starobních důchodů. Vzhledem k tomu, že ke zpomalení růstu bude probíhat výrazně rychleji (po dobu 10 let) než dodatečné zvyšování důchodového věku, dojde nejprve k vytvoření většího rozdílu v relaci, který se následně bude postupně zavírat s tím, jak se bude zvyšovat dodatečně získaná doba pojištění. Státem vyplácené penze zůstanou dominantním zdrojem příjmu seniorů.

Graf 3 – Vývoj relace průměrného starobního důchodu a průměrné mzdy

Současný stav

Návrh

Obdobně jako u nově přiznávaných důchodů se výše popsané efekty projeví u průměrného vypláceného důchodu, nicméně tyto projevy se budou projevovat se zpožděním a budou pozvolnější.

Veškeré finanční výdaje a případné personální nároky spojené s realizací návrhu zákona budou zabezpečeny v rámci schválených výdajových limitů bez nároku na další navyšování schváleného rozpočtu výdajů a personálních kapacit.

Dopad na ostatní veřejné rozpočty

Změny nemají dopad na ostatní veřejné rozpočty.

Dopad na podnikatelské prostředí

Změny nemají dopad na podnikatelské prostředí, s výjimkou nových povinností pro zaměstnavatele souvisejících s administrací slev na pojistném, avšak některých jiných povinností (vedení důchodové evidence) je naopak zbavuje – v tomto směru je tedy návrh neutrální.

V důsledku zvyšování důchodového věku a nahrazení zvýšení důchodu při souběhu s výdělečnou činnosti slevou na pojistném lze předpokládat, že zaměstnanci setrvají v zaměstnání delší dobu. Navrhované podstatné zmírnění pravidel krácení tzv. předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění a snížení věku potřebného pro vznik nároku na tzv. odložený starobní důchod mohou naopak motivovat některé zaměstnance k odchodu do důchodu dříve, než by odešli při zachování dosavadní úpravy. Tyto efekty mohou vůči podnikatelům (zaměstnavatelům) působit jak pozitivně, tak negativně – v závislosti na konkrétních okolnostech případu

6. Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí

Sociální dopady

Navrhovaný soubor opatření se projeví v očekávaném vývoji míry ohrožení chudobou u domácností důchodců, která v důsledku plné kompenzace vysokého růstu cen v roce 2022 prostřednictvím valorizace důchodů výrazně poklesnla, následný růst bude až do druhé poloviny 30. let při realizaci navrhovaných opatření velmi podobný očekávanému vývoji při zachování současného stavu. Po roce 2040 již bude míra ohrožení chudobou systematicky vyšší při realizaci návrhu než při zachování současného stavu, přičemž v roce 2060 bude rozdíl zhruba 6 p.b. Nicméně absolutní počet starobních důchodců ohrožených chudobou bude s ohledem na vyšší důchodový věk a tím celkově nižší počet příjemců starobních důchodů při realizaci návrhu nižší.

Graf 4 – Očekávaný vývoj míry ohrožení chudobou důchodců

Mírně nižší míra ohrožení chudobou zhruba do roku 2040 při realizaci návrhu je pravděpodobně dána pozitivním vlivem některých opatření na příjmy důchodců, zejména pak zvýšením minimální výše procentní výměry důchodu, prodloužením doby pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod nebo mírnějším krácením předčasných starobních důchodů při dlouhé době pojištění.

Zavedení mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití přinese pozvolné zvyšování hranice odchodu do důchodu ve srovnání

s dosavadním stavem pro osoby pro osoby narozené po roce 1965. Meziroční nárůst důchodového věku nemůže být vyšší než dva měsíce. Např. muž narozený v roce 1972 by podle dosavadní úpravy dosahoval důchodového věku v 65 letech a podle navržené úpravy dosáhne tohoto věku v 65 letech a 7 měsících.

Graf 5 – Očekávaný vývoj důchodového věku podle navrhovaného mechanismu

Důchodový věk

Mechanismus s limity Mechanismus bez limitů

Rok narození

Pro osoby narozené po roce 1965se důchodový věk bude postupně zvyšovat až na úroveň 65 let a 7 měsíců pro narození v roce 1969 a následně (v důsledku dopadů COVID 19 na míry úmrtnosti) bude (v důsledku omezujících limitů i přes nárůst měr úmrtnosti) až do ročníku narození 1972 stagnovat. Pro osoby narozené po roce 1972 pak postupně poroste.

Graf 5 zároveň názorně ukazuje působení omezujících limitů na změnu důchodového věku, které zabraňují prudkým změnám důchodového věku. Zvyšování důchodového věku bude mít vliv na průměrnou dobu strávenou v důchodu. U starobních důchodců, kterým bude důchod přiznán do poloviny 50. let, se tato doba bude pohybovat mezi 21 a 22 roky. Naproti tomu při zachování současného stavu by průměrná doba strávená v důchodu u důchodců se starobním důchodem přiznaným po roce 2030 trvale rostla až k hodnotě přes 24 let při přiznání po roce 2050.

Odhad vychází ze známých údajů na mírách úmrtnosti do roku 2022 a předpokladu, že od roku 2023 budou mír úmrtnosti odpovídat poslední demografické predikci ČSÚ z roku 2018. S výjimkou žen, které vychovaly více dětí.

Graf 6 – Očekávaná průměrná doba strávená v důchodu

Snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání přinese možnost dřívějšího opuštení trhu práce bez

negativního dopadu do výše přiznaného starobního důchodu. Podle dostupných informací aktuálně vykonání riziková zaměstnání necelých 120 tisíc zaměstnanců. U těchto osob může být jejich budoucí starobní důchod až o 30 % vyšší ve srovnání s tím, kdy by byl krácen pro předčasnost podle platných pravidel.

Snížení úrovně zápočtu příjmů do první redukční hranice ze stávajících 100 % na 90 %

a snížení procenta za rok pojištění ze stávajících 1,5 % na 1,45 % přinese postupné a velmi pozvolné snižování relativní úrovně nově přiznávaných důchodů, a to až o 8 % (což odpovídá snížení cca o 3 procenta průměrné mzdy) v cílovém období, které nastane po roce 2035. Rozložení v čase eliminuje skokové rozdíly.

Graf 7 – Dopad snížení úrovně zápočtu příjmů do první redukční hranice a snížení procenta za rok pojištění do výše důchodu jednotlivých příjmových skupin

Snížení úrovně zápočtu do první redukční hranice má u osob s příjmy nad 44 % průměrné mzdy (tyto osoby jsou již v prvním příjmovém decilu) v korunovém vyjádření zcela stejný (při stejné době pojištění) dopad. Relativní dopad je tedy nejvyšší u nižších příjmových skupin a s růstem příjmů negativní dopad klesá. U osob s úplně nejnižšími příjmy je potom negativní dopad omezován růstem váhy základní výměry důchodu, která není opatřením dotčena a také změnou minimální výše procentní výměry.

Odlišný distribuční efekt ve vazbě na předchozí výdělek má snížení procenta za rok pojištění, neboť toto není vázáno na výši výdělku, ale na získanou dobu pojištění. Relativní dopad je přes jednotlivé příjmové skupiny poměrně stabilní s tím, že mírně vyšší dopad s růstem příjmů je dán zvyšující se vahou procentní výměry důchodu, na kterou opatření přímo dopadá, na výši celkového důchodu.

V úhrnu je nejvyšší dopad ve druhém příjmové decilu a s dalším růstem příjmů mírně klesá.

Zvýšení minimální procentní výměry u všech typů důchodů zajistí nárok na důstojnější

výši důchodů u osob s nejnižšími průměrnými příjmy a nejkratší dobou pojištění. Dosáhne se tím adekvátního odlišení úrovně základního hmotného zabezpečení osob, které získaly nárok na příslušný typ důchodu, od úrovně zabezpečení osob, které podmínky nároku na důchod vůbec nesplnily.

Není zohledněno zvýšení důchodu za vychované dítě a fiktivní vyměřovací základy za péči o dítě, jejichž dopad je analyzován samostatně.

V současné době je vypláceno zhruba 35 tis. důchodů, která jsou pod úrovní nově stanovených výší minimálních procentních výměr, což představuje zhruba 1 % všech vyplácených důchodů. Nejčastěji jde o starobní důchody, které tvoří více jak 70 % všech těchto důchodů s tím, že z 60 % jde o starobní důchody, které byly přiznané jako předčasné. Nicméně u více než 75 % případů těchto starobních důchodů je příjemce důchodu poživatelem i pozůstalostního důchodu a samotný starobní důchod není jediným zdrojem příjmů.

Mírnější krácení tzv. předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění

zajistí oproti současnému stavu vyšší předčasný starobní důchod pro pojištěnce, kteří prakticky po celou dobu svého produktivního života přispívali do systému důchodového pojištění, případně vykonávali společensky přínosnou činnost hodnocenou pro důchodové účely v rozsahu 100 % jako náhradní dobu pojištění. Při takto dlouhé době se jeví opodstatněné krátit jim starobní důchod za předčasnost pouze méně významně.

Na základě dostupných údajů je možné odhadnout, že u těch, kteří v současné době odchází do předčasného starobního důchodu, by tuto podmínku plnilo 25 až 50 % osob.

Hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění

umožní získávat tzv. nepříspěvkovou účast na důchodovém pojištění pro studenty v doktorském studijním programu za předpokladu, že půjde o jejich první studium tohoto typu a že toto studium bude úspěšně dokončeno. Doktorandi tak budou obdobně jako v řadě jiných zemí EU zapojeni do systému důchodového pojištění a za každý rok takto získané doby pojištění jim bude při výpočtu důchodu náležet příslušná procentní sazba z výpočtového základu.

Snížení věku potřebného pro vznik nároku na tzv. odložený starobní důchod umožní

pojištěncům, kteří z různých důvodů nebyli schopni získat dostatek potřebné doby pro vznik nároku na tzv. řádný starobní důchod (35 let, resp. 30 let), získat nárok na starobní důchod při získání podstatně kratší doby pojištění (20 let, resp. 15 let), a to až o 3 roky dříve, než tomu bylo podle dosavadní úpravy.

Přibližně 60 % těchto osob je před přiznáním starobního důchodu v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti a v zásadě pouze „čekají“ na dosažení příslušného vyššího věku, přičemž nárok na starobní důchod si již nejsou schopni nijak aktivně ovlivnit.

Prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod z 2 let na 5 let

zvýší pravděpodobnost obnovy nároku na pozůstalostní důchod, což se v praxi dotkne především osob, jimž prvotní nárok na vdovský/vdovecký důchod zanikl v době, kdy jim do dosažení vlastního důchodového věku nebo důchodového věku muže stejného data narození sníženého o 4 roky chybí více než 2 roky a méně než 5 let. Takových osob by mohlo pravděpodobně být 600 až 900 ročně. Opatření se dotkne nejen pojištěnců, kteří ovdoví za účinnosti nové úpravy, ale i těch, kteří ovdověli v minulosti, pokud splní/splnily mírnější podmínky stanovené novou úpravou. To by mohlo představovat okamžitý pozitivní dopad na dalších několik tisíc osob. Odpadne tak kritika, která poukazuje na nerovný přístup k osobám ovdovělým před 1. 1. 2012 ve srovnání s osobami ovdovělými po tomto dni.

Modifikace ocenění výchovy dětí jako soubor několika opatření má různý dopad

na jednotlivé skupiny současných i budoucích důchodců.

Částka zvýšení za vychované dítě bude podle návrhu určena pevně na úrovni 500 Kč s tím, že tato částka bude po přiznání vyloučena ze zvýšení procentních výměry důchodu. Při zachování současného stavu by tato částka (jak přiznávaná, tak i vyplácená) postupně rostla stejně jako procentní výměry důchodů. Rozdíl se bude postupně zvětšovat a v horizontu roku 2050 bude tato částka při realizaci návrhu o cca 45 % nižší než při zachování současného stavu.

Graf 8 – Vývoj výše částky zvýšení za vychované dítě

Kč

Průměr návrh

Průměr současný stav

2024 2029 2034 2039 2044 2049

Graf 9 ukazuje změnu výše osobního vyměřovací základu v důsledku zavedení fiktivního vyměřovacího základu za období péče o první a druhé dítě do jejich 3 let věku. Velikost změny je závislá na výši vyměřovacího základu konkrétní osoby (čím je nižší tím je efekt fiktivního vyměřovacího základu vyšší) a výši příjmů v době této péče. Na základě dostupných údajů je možné odhadnout, že v období do 1 roku věku dítěte získá příjem z výdělečné činnosti necelých 60 % pečujících žen, nicméně v řadě případů jde o příjmy, které nejsou spojeny s návratem k výdělečné činnosti, ale jde o příjmy plynoucí z čerpání (či proplacení) nároku na dovolenou z období čerpání peněžité pomoci v mateřství nebo příjmy vázané na výdělečnou činnost před narozením dítěte. Do jednoho roku věku dítěte se k výdělečné činnosti vrací zhruba 7 % pečujících žen. Mezi prvním a druhým rokem věku dítěte má příjem z výdělečné činnosti necelých 20 % pečujících žen a do druhých narozenin dítěte se k „plné“ výdělečné činnosti vrací zhruba 12 % pečujících žen. Mezi druhými a třetími narozeninami má příjem z výdělečné činnosti opět téměř 60 % pečujících žen s tím, že do třetích narozenin dítěte se k „plné“ výdělečné činnosti vrací necelých 40 % pečujících žen.

Graf 9 indikuje silnější efekt (větší vzdálenost od oranžové čáry, která indikuje nulový efekt) nižších příjmů, který se postupně umenšuje tak, jak se výše vyměřovacího základu blíží k úrovni fiktivního vyměřovacího základu. Nicméně i u vyšších příjmů lze pozorovat pozitivní efekty, které vyplývají z toho, že v období aplikace fiktivního vyměřovacího základu byl dosahován i „dostatečný“ příjem z výdělečné činnosti.

Graf 9 – Dopad zavedení fiktivního vyměřovacího základu za dobu péče o první a druhé dítě do 3 let na výši osobního vyměřovacího základu

OVZ při využití FVZ 80000

70000

60000

50000

40000

30000

20000

10000

0 10000 20000 30000 40000 50000 60000 70000 80000 OVZ bez FVZ

Z rozložení osobních vyměřovacích základů bez a při využití fiktivních vyměřovacích základů je patrný posun k vyšším základům při aplikaci fiktivních vyměřovacích základů, ale i diverzita dopadu, kdy nejde o prostý „posun vpravo“.

Graf 10 – Rozložení osobníchGraf 11 – Rozložení osobních vyměřovacích vyměřovacích základů bez fiktivníhozákladů při aplikaci fiktivního vyměřovacího vyměřovacího základuzákladu

Aplikace fiktivního vyměřovacího základu povede u osob pečujících o děti do 3 let ke zvýšení důchodu nejčastěji v pásmu 300 až 400 Kč. Naproti tomu zrušení výchovného za první a druhé dítě bude mít do výše důchodu negativní dopad 500, resp. 1 000 Kč.

Graf 12 –Změna výše důchodu při využití fiktivního vyměřovacího základu

Tím, že nárok na výchovné stejně jako ochranu v podobě náhradní doby pojištění (při péči o dítě do 4 let věku) uplatňují výrazně častěji ženy než muži, bude mít soubor těchto změn větší dopad na důchody žen než mužů, čímž se projeví i na rozdílu mezi průměrným starobním důchodem žen a mužů.

Zavedení fiktivních vyměřovacích základů za období péče o závislé osoby bude mít

vliv na výši osobního vyměřovacího základu pečujících osob.

V období posledních 10 let je patrný nárůst počtu osob, které pečují, a mohly by získat nárok na zohlednění fiktivního vyměřovacího základu, a to zejména pečujících o osoby ve stupni závislosti 2 a 3. Výjimkou je péče o děti do 10 let ve stupni závislosti 1, kde počet osob mírně klesá

Graf 13 – Vývoj průměrného počtu pečujících osob, které by mohly mít nárok na fiktivní vyměřovací základ

Vliv na působení fiktivního vyměřovacího základu u konkrétní pečující osoby má rozsah a případná intenzita výdělečné činnosti. Rozsahem výdělečné činnosti se rozumí počet kalendářních dní výdělečné činnosti jako zaměstnanec nebo OSVČ v kalendářním roce, ve kterém probíhá péče. Pro dosažení porovnatelných údajů je rozsah výdělečné činnosti měřen pouze u osob, které pečovaly po celý kalendářní rok.

U péče ve všech stupních závislosti je z pohledu rozsahu výdělečné činnosti pozorovatelné rozdělení do dvou skupin, a to na ty pečující osoby, které byly výdělečně činné po celý kalendářní rok, a na ty, které nebyly výdělečně činné vůbec (tj. ani jeden kalendářní den). Podíl osob, které jsou výdělečně činné jen po část kalendářního roku tvoří v úhrnu pouze do 10 % všech.

2. stupeň

U osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti převažují ti, kteří jsou výdělečně činní, a to zhruba v poměru 60 % ku 40 %. V čase zároveň jejich podíl mírně narůstá (tj. v roce 2021 byl vyšší než v roce 2011).

Graf 14 – Rozsah výdělečné činnosti 2011 Graf 15 – Rozsah výdělečné činnosti 2021

Z pohledu regionálního členění podílu těch, kteří jsou výdělečně činní po celou dobu péče u osob pečujících o závislé ve druhém stupni závislosti, nejsou patrné žádné výraznější rozdíly. Nepatrně nižší podíly lze pozorovat a západě a jihozápadě Čech (Karlovarský, Plzeňský a částečně Ústecký kraj) a na střední a severní Moravě (Olomoucký a částečně Moravskoslezský kraj).

Mapa 1 – Podíl pečujících osob, které jsou po celý kalendářní rok výdělečně činné v %

Setrvání na trhu práce i v době péče je ovlivněno také typem výdělečné činnosti před započetím péče a výší dosahovaného výdělku. U osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti je patrný rozdíl v podílu těch, co zůstanou plně výdělečně činní i v době péče mezi těmi, co byly před započetím péče zaměstnanci, a těmi, co byli OSVČ. U zaměstnanců je zároveň pozorovatelná závislost na výši dosahovaného výdělku; s růstem výdělku roste i podíl těch, co setrvají ve výdělečné činnosti. U OSVČ není vliv dosahovaného výdělku tak výrazný, nicméně u OSVČ je většina koncentrována u minimálního vyměřovacího základu.

Graf 16 – Zaměstnanci Graf 17 – OSVČ

100%100% 90%90% 80%80% 70%70% 60%60% 50%50% 40%40% 30%30%

Podíl osob, které po započetí péče setrvají na trhu práce, je ovlivněn i jejich věkem. U osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti je patrný postupný růst tohoto podílu až do věku cca 55 let a poté tento podíl prudce klesá. Vzhledem k tomu, že jde o osoby, které by měly nárok na fiktivní vyměřovací základ není snížení podílu osob setrvávajících na trhu práce způsobem odchodem do (řádného či předčasného) starobního důchodu.

Graf 18 – Podíl pečujících, kteří po započetí péče setrvali ve výdělečné činnosti

80%

70%

60%

50%

40%

30%

<25 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-60 >60

3. stupeň U osob pečujících o osoby závislé ve třetím stupni závislosti podíl těch, kteří jsou výdělečně činní srovnatelný s těmi, co výdělečně činní nejsou s tím, že v roce 2011 mírně převažoval podíl těch, co výdělečně činní nebyli, zatímco v roce 2021 se tento poměr obrátil a mírně vyšší podíl byl u výdělečně činných.

Graf 19 – Rozsah výdělečné činnosti 2011 Graf 20 – Rozsah výdělečné činnosti 2021

Ani u osob pečujících o závislé ve třetím stupni závislosti nejsou patrné žádné výraznější rozdíly z pohledu regionálního členění podílu těch, kteří jsou výdělečně činní po celou dobu péče. Nepatrně nižší podíly lze pozorovat v podobných oblastech jako u pečujících o závislé ve druhém stupni závislosti, a navíc je tu i úplný jih Čech i Moravy.

Mapa 2 – Podíl pečujících osob, které jsou po celý kalendářní rok výdělečně činné v %

U osob pečujících o osoby závislé ve třetím stupni závislosti je z pohledu vlivu předchozího typu výdělečné činnosti a výše výdělku situace velmi podobná jako u osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti s tím, že především u zaměstnanců jsou podíly obecně nižší.

Graf 21 – Zaměstnanci Graf 22 – OSVČ

100%100% 90%90% 80%80% 70%70% 60%60% 50%50% 40%40% 30%30%

U osob pečujících o osoby závislé ve třetím stupni závislosti je vývoj podílu osob, které po započetí péče setrvávají na trhu práce v závislosti na věku velmi podobný jako u osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti, tj. postupný růst tohoto podílu až do věku cca 55 let a poté prudký pokles.

Graf 23 – Podíl pečujících, kteří po započetí péče setrvali ve výdělečné činnosti

80%

70%

60%

50%

40%

30%

<25 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-60 >60

4. stupeň U osob pečujících o osoby závislé ve čtvrtém stupni závislosti převažují ti, kteří nejsou výdělečně činní, a to zhruba v poměru 60 % ku 40 %. V čase je jejich podíl poměrně stabilní.

Graf 24 – Rozsah výdělečné činnosti 2011 Graf 25 – Rozsah výdělečné činnosti 2021

I u osob pečujících o závislé ve čtvrtém stupni závislosti nejsou patrné žádné výraznější regionální rozdíly, s tím, že se zde častěji objevují „bílá místa“, tj. místa, kde nejsou žádní pečující.

Mapa 3 – Podíl pečujících osob, které jsou po celý kalendářní rok výdělečně činné v %

U osob pečujících o osoby závislé ve čtvrtém stupni závislosti je z pohledu vlivu předchozího typu výdělečné činnosti a výše výdělku situace velmi podobná jako u osob pečujících o osoby závislé ve druhém nebo třetím stupni závislosti s tím, že především u OSVČ jsou podíly s ohledem na nižší počet takových osob s vyššími příjmy více volatilní.

Graf 26 – Zaměstnanci Graf 27 – OSVČ

100%100% 90%90% 80%80% 70%70% 60%60% 50%50% 40%40% 30%30% I u osob pečujících o osoby závislé ve čtvrtém stupni závislosti je vývoj podílu osob, které po započetí péče setrvávají na trhu práce v závislosti na věku, velmi podobný jako u osob pečujících o osoby závislé ve druhém a třetím stupni závislosti, tj. je postupný růst tohoto podílu až do věku cca 55 let a poté je prudký pokles.

Graf 28 – Podíl pečujících, kteří po započetí péče setrvali ve výdělečné činnosti

80%

70%

60%

50%

40%

30%

<25 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-60 >60

Intenzitou výdělečné činnosti se rozumí výše výdělku dosahovaného v době péče, a to ve srovnání s výdělkem dosahovaným před započetím péče, přičemž se vychází z předpokladu, že v situaci, kdy by nedošlo k péči, by byl výdělek stabilní, tj. srovnáním výdělku v době péče s výdělkem před započetím péče lze „měřit“ dopad péče na výdělek.

Intenzita výdělečné činnosti je analyzována na skupině pečujících, kteří byli výdělečně činní před započetím péče i po začátku péče a zároveň v roce před započetím péče nepečovaly o závislou osobu.

Pro srovnání je využit výdělek v roce, který předchází roku začátku péče, a výdělek v roce, který následuje po roce, v němž péče započala. Pro úplnou srovnatelnost výstupů jsou všechny výdělky přepočteny na mzdovou úroveň roku 2022.

2. stupeň U osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti dosahuje příjem v době péčenejčastěji 90 – 110 % příjmu před započetím péče. V čase mírně narůstá podíl těch, jejichž příjem v době péče převyšuje příjem dosahovaný před započetím péče.

Příjmem v době péče se rozumí příjem v roce, který následuje po roce, ve kterém péče započala.

Graf 29 – Změna dosahovaného výdělku poGraf 30 – Změna dosahovaného výdělku po započetí péče 2011započetí péče 2021

Při srovnání konkrétních výší příjmů se u osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti neukazuje, že by se změna příjmu po započetí péče výrazněji odlišovala v závislosti na úrovni dosahovaného příjmu před započetím péče. Ani srovnání mezi roky 2011 a 2021 neodhaluje výraznější změny v čase. Výraznější vodorovné a svislé „čáry“ jsou situace, kdy před započetím péče měla daná osoba příjmy ze SVČ na úrovni minima a v době péče již ne (svislá „čára) resp. Měla příjmy na úrovni minima OSVČ v době péče a před započetím péče nikoliv (vodorovná „čára“).

Graf 31 – Změna dosahovaného výdělku poGraf 32 – Změna dosahovaného výdělku po započetí péče 2011započetí péče 2021

3. stupeň U osob pečujících o osoby závislé ve třetím stupni závislosti dosahuje příjem v době péče příjem nejčastěji (obdobně jako je to u osob pečujících o závislé ve druhém stupni závislosti) 90 – 100 % příjmu před započetím péče. Obdobně jako u péče ve druhém stupni dochází v čase k velmi mírnému posunu doprava, tj. k relativně vyšším příjmům v době péče.

Body pod oranžovou čarou představují situace, kdy byl příjem před započetím péče vyšší než v době péče a u bodů nad touto čarou je to obráceně.

Graf 33 – Změna dosahovaného výdělku poGraf 34 – Změna dosahovaného výdělku po započetí péče 2011započetí péče 2021

Obdobně jako u osob pečujících o osoby závislé ve druhém stupni závislosti není ani u pečujících o závislé ve třetím stupni závislosti patrný odlišný obrázek směrem k výši dosahovaného příjmu před započetím péče, stejně tak stabilita situace v čase.

Graf 35 – Změna dosahovaného výdělku poGraf 36 – Změna dosahovaného výdělku po započetí péče 2011započetí péče 2021

4. stupeň Obdobně jako u osob pečujících o osoby závislé ve druhém a třetím stupni závislosti dosahuje příjem u osob pečujících o osoby závislé ve čtvrtém stupni závislosti v době péče nejčastěji 90 – 110 % příjmu před započetím péče a v čase se dosahované příjmy „posouvají mírně doprava“, tj. příjem v době péče je vyšší.

Graf 37 – Změna dosahovaného výdělku poGraf 38 – Změna dosahovaného výdělku po započetí péče 2011započetí péče 2021

I z pohledu výše příjmů před započetím péče se situace u osob pečujících o osoby závislé ve čtvrtém stupni závislosti nijak výrazně neodlišuje od stavu u osob pečujících o závislé ve druhém, resp. třetím stupni závislosti.

Graf 39 – Změna dosahovaného výdělku poGraf 40 – Změna dosahovaného výdělku po započetí péče 2011započetí péče 2021

Graf 41 ukazuje změnu výše osobního vyměřovací základu v důsledku zavedení fiktivního vyměřovacího základu za období péče o závislé osoby. Velikost změny je závislá na výši vyměřovacího základu konkrétní osoby, stupni závislosti osoby, o kterou se pečuje, a výši příjmů v době této péče a také délkou doby péče. Z grafu je patrné, že v řadě případů není efekt příliš silný, což je pravděpodobně dáno zejména tím, že péče neprobíhá příliš dlouhou dobu. Na druhou stranu může existence fiktivního vyměřovacího základu významným způsobem navýšit vyměřovací základ i u osob, jejichž příjmy jsou i vysoce nadprůměrné.

Graf 41 – Dopad zavedení fiktivního vyměřovacího základu za dobu péče o závislou osobu na výši osobního vyměřovacího základu

OVZ s FVZ

80000

70000

60000

50000

40000

30000

20000

10000

0 10000 20000 30000 40000 50000 60000 70000 80000 OVZ bez FVZ

Z rozložení osobních vyměřovacích základů bez a při využití fiktivních vyměřovacích základů je patrný posun k vyšším základům při aplikaci fiktivních vyměřovacích základů, a to i do skupin s výrazně nadprůměrnými výdělky.

Graf 42 – Rozložení osobníchGraf 43 – Rozložení osobních vyměřovacích vyměřovacích základů bez fiktivníhozákladů při aplikaci fiktivního vyměřovacího vyměřovacího základuzákladu

Aplikace fiktivního vyměřovacího základu povede u osob pečujících o závislé osoby ke zvýšení důchodu nejčastěji velmi malému do 100 Kč nebo také výrazně převyšujícímu 1 000 Kč, což indikovalo, že péče o závislou osobu probíhá často buď velmi krátce nebo dlouhodobě.

Graf 44 –Změna výše důchodu při využití fiktivního vyměřovacího základu

Tím, že mezi neformálními pečujícími o závislé osoby, kteří mohou využít ochranu v podobě náhradní doby pojištění (při péči o závislé osoby) jsou výrazně častěji ženy než muži, bude mít tato změna větší dopad na důchody žen než mužů, čímž se projeví i na rozdílu mezi průměrným starobním důchodem žen a mužů.

Sdílení vyměřovacích základů povede k přerozdělení příjmů rozhodných pro stanovení

výše důchodu a tím i výsledné výše důchodu sdílejících manželů.

Graf 45 – Srovnání výdělků manželů

Graf 45 ukazuje rozdělení vyměřovacích základů u manželů, kdy ve ¾ případů (body v grafu pod červenou čarou) dosahuje vyššího vyměřovacího základu muž a ve zbylé ¼ je to žena (body v grafu nad červenou čarou). Zároveň je patrné, že v situacích vysoce nadstandardních výdělkůdosahuje takového výdělku typicky jen jeden z manželů (situace vysoce nadstandardních výdělků obou manželů je spíše výjimečná).

Nad dvojnásobkem průměrné mzdy.

Graf 46 – Rozdíly ve výdělcích manželů

Nejčastějším stavem (ve více než 20 % případů) je výdělek muže vyšší než výdělek ženy o 8 až 16 tisíc Kč. V přibližně 4 % případů je rozdíl výdělků vyšší než 60 tisíc Kč, přičemž v menší polovině má vyšší výdělek muž a ve větší polovině potom žena.

Přestože je částka, o kterou se při sdílení sníží úhrn výdělků jednoho z manželů, stejná jako částka, o kterou se zvýší úhrn výdělků druhého z manželů, nemusí být dopad do průměrného výdělku obou z nich stejný, neboť je odvislý mj. i od relativního podílu doby sdílení na celkové době výdělečné činnosti. Před sdílením dosahuje průměrný vyměřovací základ mužů lehce nad 41 tis. Kč a u žen je o zhruba 10 tis. Kč nižší, po sdílení se průměr u mužů sníží o přibližně 2 000 Kč, ale u žen se zvýší o více než 2 100 Kč. Ještě výrazněji je efekt odlišného dopadu patrný na mediánu, kdy u mužů se po sdílení sníží o méně než 1 900 Kč, zatímco u žen dojde ke zvýšení o téměř 3 100 Kč.

Kladné hodnoty představují vyšší výdělek muže a záporné představují vyšší výdělek ženy.

Graf 47 – Rozdíly ve výdělcích manželů po sdílení

Efekt sdílení se projeví ve výrazném „zhuštění“ rozdílů mezi vyměřovacími základy manželů, kdy v téměř 40 % případů je rozdíl do 8 000 Kč s tím, že výrazně poklesly situace významných příjmových rozdílů.

Graf 48 –Změna výše důchodu při využitíGraf 49 –Změna výše důchodu při využití sdílení sdílení - muži- ženy

Přesun části vyměřovacího základu v rámci sdílení se projeví ve změně výše důchodu, a to ve stejném směru jako došlo ke změně výše vyměřovacího základu. Zatímco u mužů se nejčastěji jedná o snížení o 100–200 Kč, u žen je nejčastější změnou zvýšení do 100 Kč. Zároveň můžeme u žen pozorovat výraznou skupinu (více než 8 %), kde po sdílení dojde ke zvýšení důchodu o více než 2 000 Kč. Nerovnoměrná distribuce efektů sdílení je dána skutečností, že výši důchodu ovlivňuje existence solidárního prvku v podobě redukční hranice a také získaná doba pojištění.

Graf 50 –Změna úhrnného příjmu z důchodu manželů při využití sdílení

Nerovnoměrná distribuce efektů sdílení se projeví i v úhrnné výši důchodů po sdílení, kdy ve zhruba 55 % případů bude úhrnný příjem z důchodu po sdílení nižší než bez sdílení. Naprostá většina těchto případů bude snížení celkového příjmu z důchodu do 100 Kč. V téměř ¾ případů bude změna úhrnné výše důchodu od mínus 100 do plus 100 Kč.

Nezanedbatelnou skupinu (téměř 12 %) pak bude tvořit situace, kdy zvýšení úhrnné výše důchodu bude vyšší než 500 Kč.

Distribuce změny výše důchodu při sdílení ukazuje v zásadě dvě skupiny manželství, kdy první skupina se pohybuje v okolí červené čáry, která ukazuje plně proporční změnu, tj. zvýšení u jednoho z manželů se přesně rovná snížení u druhého, a druhá v okolí oranžových čar, kdy zvýšení jednoho z manželů výrazně převyšuje pokles u druhého. Druhou skupinu tvoří především dvojice, kde úhrnné zvýšení přesahuje 500 Kč.

Graf 51 –Distribuce změny výše důchodu manželů při využití sdílení

U manželství, kde při sdílení dojde ke zvýšení úhrnného důchodu o více než 500 Kč, je typicky jeden z dvojice s příjmem výrazně podprůměrným (modré body v grafu), a to pod úrovní první redukční hranice (tj. 44 % průměrné mzdy).

Při sdílení se u těchto dvojic příjmy, které budou následně základem pro výpočet důchodu, výrazně sblíží (oranžové body v grafu) a přiblíží se červené čáře, která představuje plně proporční rozdělení příjmů, tj. oba z manželů mají důchod vypočtený ze stejně vysokého příjmu.

Graf 52 – Srovnání výdělků manželů, kdy zvýšení úhrnného důchodu po sdílení je vyšší než 500 Kč

Graf 53 – Podíl výdělečné činnosti jako OSVČ na celkové době výdělečné činnosti u osoby s nižšími výdělky u manželů, kdy zvýšení úhrnného důchodu po sdílení je vyšší než 500 Kč

Více než 70 % osob, které mají nižší příjmy v manželstvích, která by si při sdílení zvýšila úhrnné příjmy z důchodu o více jak 500 Kč, má zkušenosti s výdělečnou činností jako OSVČ, přičemž doba samostatné výdělečné činnosti je v rámci rozhodného období spíše dominantní..

Zavedení slevy na pojistném pro pracujících důchodce se z pohledu dopadů zúžuje pouze

část zaměstnanců a OSVČ, kteří jsou ze své výdělečné činnosti pojištěni. Počet pracujících důchodců Za pracujícího důchodce je v rámci této analýzy označena taková osoba, která vykonávala výdělečnou činnost zakládající účast na důchodovém pojištění alespoň jeden den po přiznání starobního důchodu. Takovýchto osob bylo v roce 2019 zhruba 270 tis.

Graf 54 – Počet pracujících důchodců podle roku narození a pohlaví

Počet pracujících důchodců je nejvyšší okolo důchodového věku a s rostoucím věkem (klesajícím rokem narození) jejich počet klesá. Z rozložení je jasně patrný efekt nižšího důchodového věku žen. Počet pracujících důchodkyň je systematicky nižší, než je tomu u mužů.

Graf 55 – Počet pracujících důchodců podle období od přiznání starobního důchodu a pohlaví

Obdobný obrázek nám dává i rozložení od přiznání starobního důchodu, kdy je patrný nejvyšší počet těsně po přiznání důchodu (do cca 1 roku) a následně mírný pokles. Na rozdíl od věku (resp. roku narození) je zde (od cca 2 let do přiznání) systematicky vyšší počet žen než mužů., což je způsobeno právě nižším důchodovým věkem žen.

Výše důchodu pracujících důchodců Výše důchodu pracujících důchodců je vyšší u mužů než u žen, což odpovídá obecně pozorovanému rozdílu důchodů mezi pohlavími. Pokles průměrné výše u nižších věkových skupin je efektem předčasných (tj. nižších) starobních důchodů u těchto osob. Opětovný nárůst u mužů narozených po roce 1960 představuje „pracujících horníky“, tj. osob, kterým byl starobní důchod přiznán v nižším důchodovém věku podle pravidel pro horníky, a výše jejich důchodů je ovlivněna zvláštním způsobem výpočtu.,

Graf 56 –Výše starobního důchodu pracujících důchodců podle roku narození a pohlaví

Výše důchodu je u žen v zásadě stabilní napříč věkovými kohortami a u mužů je možné pozorovat dokonce s vyšším věkem růst. Vzhledem obecnému rozložení vyplácených důchodů, kdy důchody přiznané dříve jsou obecně nižší než důchody přiznané později, lze říci, že v pracovní aktivitě v kombinaci s důchodem setrvávají spíše osoby s vyššími důchody, přičemž tento trend se s rostoucím věkem (zejména u mužů) posiluje. Příjem pracujících důchodců Příjem z výdělečné činnosti je systematicky nižší u poživatelů trvale krácených (tj. důchodů přiznaných před dosažením důchodového věku) starobních důchodů (ST), přičemž tento příjem není u těchto poživatelů důchodů v zásadě stabilní a nezávislý na jejich věku. Naproti tomu u poživatelů „řádných“ starobních důchodů (tj. důchodů přiznaných při dosažení důchodového věku nebo později) jejich příjem z výdělečné činnosti s rostoucím věkem (nižším rokem narození) klesá, což může být způsobeno jak pokles dosahovaného měsíčního výdělku, tak i nižší mírou (tj. počtem odpracovaných dnů) výdělečné činnosti.

Graf 57 – Výše příjmů pracujících důchodců podle roku narození a druhu důchodu

Nejvýraznější skupina pracujících důchodců má lehce nadprůměrný důchoda dosahovaný roční příjem z výdělečné činnosti mezi 100 – 150 tis. Kč.

Graf 58 – Výše příjmů pracujících důchodců podle výše důchodu

Základním sociálním efektem tohoto opatření bude skutečnost, že pracující důchodci budou mít okamžitý významnější dodatečný finanční efekt z této výdělečné činnosti na rozdíl na současného nastavení mírného ale trvalého zvýšení výše jejich starobního důchodu. Zároveň dojde k určitému přerozdělení celkového finančního efektu jednak od důchodců výdělečná činnost je pravidelná a dlouhodobější (tj. dosáhnou v současném stavu na zvýšení

Jde o údaje za rok 2019, kdy byl průměrný starobní důchod cca 13 500 Kč.

důchodu na 360 dnů výdělečné činnosti) k důchodců, kteří pracují spíše krátkodobě (např. těsně po přiznaní důchod) nebo nahodile (a nedosáhnou tak aktuálně na zvýšení za dodatečnou výdělečnou činnost) a dále pak od důchodců mající spíše nízký přivýdělek k důchodců, kteří v souběhu s důchodem mají „standardní“ výdělek.

Dopady na ochranu práv dětí

Změny nemají dopad na ochranu práv dětí.

Dopad na životní prostředí

Změny nemají dopad na životní prostředí.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh nepřináší žádné změny z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů ve srovnání s dosavadní právní úpravou.

Nebyly identifikovány žádné negativní dopady.

8. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh zákona nepřináší žádná korupční rizika.

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.

10. Zhodnocení dopadů na rodiny

Návrh přináší dopady na ty rodiny, kde jsou někteří členové příjemci důchodu, včetně důchodů invalidních nebo pozůstalostních. Konkrétní dopad bude dán změnou výše důchodů, která je blíže popsána v kapitole sociálních dopadů.

Návrh nepřináší žádné specifické dopady směrem k rodinám jako institutu.

11. Zhodnocení územních dopadů

Změny nepřináší žádné územní dopady.

12. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy

Návrh je v souladu se všemi zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, která není návrhem zákona nijak dotčena.

Ve srovnání s dosavadním stavem nepřináší žádnou změnu z hlediska eGovernmentu. Při postupu plátců důchodu budou využívány údaje, které již tito plátci mají k dispozici v rámci základních registrů veřejné správy nebo agendových informačních systémů, které sami vedou.

Nad rámec uvedeného návrh nepřináší žádné nové postupy v digitálních procesech důchodového pojištění. V tomto směru navrhovaná zákonná úprava navazuje na současný právní stav. K předávání informací bude nadále využíváno elektronického rozhraní České správy sociálního zabezpečení v co největší možné míře.

13. Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad

Bylo provedeno hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), které je samostatnou součástí materiálu.

K části první (Změna zákona o důchodovém pojištění)

K čl. I

K bodům 1, 9, 10 a 64

Navrhuje se, aby osobám studujícím prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia byla tato doba studia v období po 31. 12. 2009 hodnocena jako náhradní doba pojištění v maximálním rozsahu 4 let, a to za podmínky úspěšného dokončení studia. Nová úprava bude zahrnovat i doktorské studium v cizině za podmínky, že je podle rozhodnutí MŠMT postaveno na roveň studiu v ČR [jedná se o analogii podle § 21 odst. 1 písm. a) bod 1 ZDP]. Z formulace „studující prvně“ vyplývá, že pokud první doktorské studium, které žadatel studoval, úspěšně neukončí, ale úspěšně ukončí až studium následující, nebude možné toto následující studium hodnotit pro důchodové účely, a to ani zčásti.

Pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu se tato nová náhradní doba pojištění bude považovat, jako jiné náhradní doby pojištění, za dobu vyloučenou. Vzhledem k tomu, že je doba doktorského studijního programu typově blízká době studia na vysokých a středních školách, navrhuje se zahrnout i tyto doby do úhrnu vyloučených dob, u nichž se aplikuje mechanismus omezení jejich počtu při překročení hranice 1825 dnů, tj. 5 let (doba studia před 1. 1. 2010 + studium v doktorském studijním programu po 31. 12. 2009).

Záměrem není rozšiřovat rozsah hodnotitelné doby studia před 1. 1. 2010 ještě o čtyři roky studia v doktorském programu získané po 31. 12. 2009, a proto se navrhuje omezit hodnocení doby studia v doktorském studijním programu tak, aby celková doba studia, včetně doby studia v doktorském studijním programu, byla hodnocena maximálně v rozsahu šesti let po dosažení věku 18 let. Jde o ty případy, kdy pojištěnci vznikl nárok na hodnocení doby studia před 1. 1. 2010 a část nebo celé první studium v doktorském studijním programu vykonával po 31. 12. 2009. Pojištěnci, který celé studium po 18. roce věku vykonával až po 31. 12. 2009 a následně studoval v doktorském studijním programu, bude hodnocena pouze doba prvního studia v doktorském studijním programu. Cílem omezení celkového rozsahu hodnocení doby studia je eliminovat neodůvodněné zvýhodnění studentů denní formy doktorského studia oproti ostatním studentům vysokých škol v době do 31. 12. 2009.

Hodnocení nové náhradní doby pojištění se týká jen důchodů přiznaných za účinnosti nové úpravy, neboť souvisí s prodloužením potřebné doby pojištění pro nárok na tzv. předčasný starobní důchod (ve smyslu čl. I bodu 2 zákona č. 270/2023 Sb., který je účinný od 1. 10. 2024). Důchody přiznané od data spadajícího do období přede dnem účinnosti nové úpravy se nebudou přepočítávat, i když v nich nebylo doktorské studium zohledněno; v tomto směru se nenavrhuje žádné přechodné ustanovení.

K bodům 2 a 3

Ustanovení navazují na poskytování slevy na pojistném pro poživatele starobního důchodu v plné výši v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (srov. čl. V). Nezaplacení pojistného na důchodové pojištění z důvodu slevy na pojistném nebude mít vliv na hodnocení účasti na důchodovém pojištění jako doby důchodového pojištění, což bude mít význam pro důchodové nároky ve vztahu k cizině (doba účasti na pojištění může mít význam pouze v případě, že by bylo třeba ji potvrdit zahraničnímu nositeli pojištění pro účely nároku na zahraniční důchod); pro nároky na důchody z českého důchodového pojištění se však k době účasti na důchodovém pojištění, za kterou nebylo zaplaceno pojistné, nebude přihlížet.

K bodu 4

Jedná se o legislativně-technickou úpravu navazující na bod 47, v němž dochází k posunu odstavců v § 41.

K bodům 5 až 7

Výpočtový základ, z něhož se stanoví výše procentní výměry starobního a invalidního důchodu, se stanoví tak, že do částky první redukční hranice se započítává 100 % a z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 % (k částce nad druhou redukční hranici se již nepřihlíží). Jako jedno z parametrických opatření ke stabilizaci základního důchodového pojištění formou snížení úrovně nově přiznávaných důchodů se navrhuje snížit úroveň zápočtu příjmů (osobního vyměřovacího základu) do první redukční hranice ze stávajících 100 % až na 90 %. Toto snížení bude postupné a zápočet do první redukční hranice se bude snižovat tempem o 1 % za každý rok po roce 2025, až bude počínaje rokem 2035 dosaženo cílového stavu zápočtu do první redukční hranice v rozsahu 90 % osobního vyměřovacího základu. Příslušné procento zápočtu osobního vyměřovacího základu bude závislé na roku, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (bude-li např. důchod přiznán od 1. 6. 2029, bude se osobní vyměřovací základ do částky první redukční hranice započítávat v rozsahu 96 %). Rozsah zápočtu mezi první a druhou redukční hranicí se nemění.

K bodu 8

Navrhované doplnění § 16 odst. 2 ZDP souvisí s novým institutem, a to se sdíleným vyměřovacím základem manželů (registrovaných partnerů) podle bodu 13. V případě sdíleného vyměřovacího základu za kalendářní rok se bude roční vyměřovací základ stanovovat jako sdílený vyměřovací základ, který bude dále upravován obdobně jako úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok, tj. vynásobí se koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu.

K bodům 11 a 12

Navrhované úpravy v § 16 odst. 7 ZDP navazují na úpravu tzv. fiktivního vyměřovacího základu (tj. částky stanovené jako ocenění za péči) za doby péče o dítě a za doby péče o osoby závislé na pomoci jiné osoby podle § 19a (bod 14). Možnost požádat o to, aby se určité doby považovaly za vyloučené doby, i když se kryjí s dobou s příjmy, s dobou důchodového pojištění OSVČ nebo s dobou účasti na pojištění podle § 6 ZDP, zůstává zachována, s výjimkou těch dob péče, za které náleží podle § 19a tzv. fiktivní vyměřovací základ. U těchto dob péče totiž bude platit specifický režim, kdy se bude automaticky (bez žádosti) posuzovat, co je pro pojištěnce výhodnější, tedy zda je výhodnější považovat dobu péče za dobu s příjmy nebo za vyloučenou dobu. Dojde-li výjimečně k souběhu dob, za které náleží ocenění za péči, s ostatními vyloučenými dobami, má přednost postup platný pro ocenění za péči a nelze postupovat cestou žádosti o upřednostnění vyloučených dob před příjmem.

K bodu 13

V ZDP se zavádí nový institut, a to sdílený vyměřovací základ pro manžele a pro registrované partnery (popř. partnery podle § 655 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2025) pro účely výpočtu jejich starobních důchodů. Nejedná se o sdílení doby důchodového pojištění nebo jiných relevantních prvků pro výpočet důchodu, nýbrž jen o sdílení vyměřovacích základů; na období (tj. na kalendářní rok), v němž žádný z pojištěnců nedosáhl vyměřovacího základu ze systému ČR, se sdílení nebude aplikovat. Příslušný vzorec stanovení výše sdílených vyměřovacích základů (§ 18a odst. 2 a 3) je stanoven vzhledem k praktické proveditelnosti a s přihlédnutím k tomu, aby nedošlo k nezamýšleným a zkreslujícím efektům, např. vlivem vyloučených dob. Sdílení vyměřovacích základů se bude provádět za každý jednotlivý celý kalendářní rok období, v němž ke sdílení dochází.

Při stanovení sdílených vyměřovacích základů se bude vycházet z úhrnu kalendářních dnů doby důchodového pojištění po odpočtu vyloučených dob v kalendářním roce u každého z manželů. Sdílení se bude provádět prostřednictvím stanovení sdíleného denního vyměřovacího základu, který se stanoví jako polovina součtu denního průměru skutečně dosažených vyměřovacích základů dosažených za počet kalendářních dnů, po který u obou manželů trvala v ČR výdělečná činnost v daném kalendářním roce. Pomocí tohoto parametru se pak stanoví částka, která se jednomu ze sdílejících partnerů (více vydělávacímu) odečte z úhrnu jeho dosažených vyměřovacích základů a druhému z partnerů (méně vydělávajícímu) se k jeho úhrnu vyměřovacích základů zase tato částka přičte; oběma partnerům se tak za sdílené období započte stejně vysoký vyměřovací základ. Byl-li jeden z partnerů v daném kalendářním roce výdělečně činný déle než druhý partner, hodnotí se mu za tento zbytek doby výdělečné činnosti jeho skutečný vyměřovací základ v nesdílené výši. Způsob výpočtu vyplývá z příkladu č. 26 uvedeného v obecné části důvodové zprávy.

Sdílení vyměřovacích základů bude dobrovolné a sdílení je podmíněno shodným projevem vůle obou partnerů (§ 18b) učiněným v přísně formalizované podobě formou společného prohlášení. Toto společné prohlášení manželů o sdílení vyměřovacích základů nemusí být učiněno na začátku manželství, musí být však učiněno za trvání manželství a nejpozději v den, kdy některý z partnerů požádá o přiznání starobního důchodu. Společné prohlášení se bude uzavírat na předepsaném tiskopisu, aby mělo všechny potřebné náležitosti, a bude se k němu přihlížet (tj. bude vyvolávat zamýšlené účinky) až ode dne, kdy bude s úředně ověřenými podpisy předloženo příslušnému orgánu sociálního zabezpečení. U tohoto orgánu může být toto prohlášení také učiněno, s tím, že podpisy v takovém případě ověří bezplatně přímo tento orgán. Prohlášení o sdílení vyměřovacích základů lze zrušit prohlášením jednoho z partnerů nebo obou partnerů, přičemž důsledky tohoto zrušovacího právního jednání vždy nastávají ex nunc; sdílení tedy nelze zrušit zpětně (ex tunc).

Náležitosti společného prohlášení manželů o sdílení vyměřovacích základů i prohlášení o zrušení tohoto sdílení jsou sumarizovány v § 18b odst. 3. K prohlášení, které by kteroukoliv z těchto náležitostí nesplňovalo, by se nepřihlíželo.

K bodu 14

Dosud je ochrana osob, které dlouhodobě (aspoň 15 let) osobně pečují o osoby závislé na pomoci jiné osoby, upravena v § 19a, přičemž se pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu doba této péče považuje buď za vyloučenou dobu, i když měla pečující osoba příjem z výdělečné činnosti, nebo za dobu pojištění s příjmem, přičemž se zároveň stanoví fiktivní příjem odvozený od výše příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách. Při posouzení toho, zda se má použít vyloučená doba nebo doba s tímto fiktivním příjmem, se vycházelo z toho, která z variant je pro pojištěnce výhodnější, přičemž toto posouzení provádí automaticky orgán sociálního zabezpečení rozhodující o důchodu. Tyto základní principy se přejímají, avšak ruší se podmínka dlouhodobosti, dále se rozšiřuje okruh osob, na které se ochrana vztahuje, a nově a výhodněji se stanoví výše fiktivního příjmu v době péče (tzv. ocenění za péči).

Okruh dotčených osob se rozšiřuje o osoby pečující osobně o dítě do tří let věku, přičemž se zohledňuje péče pouze u prvních dvou těchto dětí. Výše fiktivního příjmu, tedy částka stanovená jako ocenění za péči, se bude odvíjet od průměrné mzdy, a v případě, že péče trvala celý rok, se bude jednat o 12násobek všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, v němž péče trvala (v případě kratší doby péče v kalendářním roce se tato částka úměrně upraví). Navrhovaný způsob výpočtu se bude aplikovat i za období před účinností navrhované změny, tj. i za období před rokem 2027. Trvala-li např. doba osobní péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby nebo o dítě do tří let po celý rok 2022, bude se při výpočtu důchodu, na který vznikne nárok v roce 2030, vycházet buď z toho, že celý rok 2022 je vyloučenou dobou, nebo z toho, že pečující osoba dosáhla za tento rok příjmu 487 656 Kč (všeobecný vyměřovací základ za rok 2022 činí podle nařízení vlády č. 286/2023 Sb. částku 40 638 Kč), který se pak upraví ještě o příslušný koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu.

Hodnota ročního ocenění za péči nebo poměrné části ročního ocenění za péči se stanoví ve výši poloviny částky uvedené v předchozím odstavci, jde-li o náhradní doby péče o osobu závislou ve stupni I a II a v období před 1. 1. 2007 o osobu částečně bezmocnou (§ 120 odst. 2 až 4 zákona č. 108/2006 Sb.). Trvá-li náhradní doba péče po celý kalendářní rok, přičemž po část tohoto roku jde o doby uvedené v předchozí větě, rozdělí se hodnota ocenění za péči poměrně podle délky trvání těchto dob.

K bodům 15 až 17

Nárok na starobní důchod vzniká též při získání kratší doby pojištění, než je obecná potřebná doba pojištění stanovená v § 29 odst. 1 ZDP, tj. doba aspoň 35 let (resp. aspoň 30 let, jde-li o čistě příspěvkové doby, tedy bez zohlednění náhradních dob pojištění). Podmínkou je však dosažení vyššího věku, než je obecný důchodový věk (tzv. odložený starobní důchod).

Nárok na tento typ starobního důchodu podle § 29 odst. 2 ZDP vzniká podle dosavadní úpravy, pokud pojištěnec získal dobu pojištění aspoň 20 let včetně náhradních dob pojištění a dosáhl po roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození. Navrhuje se, aby pojištěncům, kteří nezískali potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod ke dni dosažení důchodového věku, vznikl nárok na starobní důchod též v případě, že získali celkovou dobu pojištění v rozsahu nejméně 20 let a dosáhli po roce 2024 věku aspoň o 2 roky vyššího, než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození.

Nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 3 písm. b) ZDP vzniká podle dosavadní úpravy též, pokud pojištěnec získal dobu pojištění aspoň 15 let bez náhradních dob (tj. získal jen doby, za které se platí pojistné na důchodové pojištění) a dosáhl věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození. Navrhuje se, aby pojištěncům, kteří dosáhnou věku uvedeného v § 29 odst. 2 ZDP a získali aspoň 15 let této doby pojištění, rovněž vznikl nárok na starobní důchod.

Tato změna právní úpravy spočívající ve snížení věku nebo potřebné doby pojištění u starších pojištěnců je vedena snahou pomoci těmto pojištěncům, kteří ze závažných a mnohdy objektivních důvodů nemohli získat v době do dosažení důchodového věku potřebnou dobu pojištění 35 let, která se nemění. Stávající relativně dlouhá doba pojištění, potřebná pro vznik nároku na starobní důchod, odsouvá důchodové nároky těchto osob až do pozdějšího vysokého věku, ve kterém již zpravidla nejsou schopni ekonomické aktivity nebo jsou schopni této aktivity jen v omezeném rozsahu.

K bodům 18 a 57

ZDP v některých ustanoveních váže nároky na dosažení věku 65 let, což je maximální důchodový věk podle stávající právní úpravy. V návaznosti na novou úpravu důchodového věku se do příslušných ustanovení vkládá dynamický prvek, který bude hranici 65 let zvyšovat v souladu s růstem naděje dožití.

K bodu 19

Jedná se jen o formulační úpravu, která sleduje dosažení jednotné dikce v celém zákoně.

K bodům 20, 21 a 71

Důchodový věk u pojištěnců narozených v rozmezí let 1936 až 1971 je stanoven v tabulce uvedené v příloze k zákonu a je navázán na rok narození a u žen ještě na počet vychovaných dětí s tím, že se důchodový věk postupně zvyšuje a sbližuje, až pro pojištěnce narozené po roce 1971 činí jednotně 65 let.

Navrhuje se změnit způsob stanovení důchodového věku tak, aby nebyl stanoven pevným datem (rokem), ale aby byl navázán na statisticky zjištěnou dobu dožití prostřednictvím naděje dožití generace ve věku 50 let. S použitím údajů o naději dožití se vypočte přírůstek naděje dožití, který se zjistí porovnáním naděje dožití aktuální 50leté generace a bazické generace, tj. generace, která téhož věku dosáhla v roce 2015. Přírůstek naděje dožití bude spočten jako prostý průměr hodnoty přírůstku pro muže a ženy, tj. hodnoty individuálních přírůstků budou sečteny a vyděleny dvěma. V souladu s dosavadní úpravou v ZDP bude přírůstek zaokrouhlen na celé měsíce, a to směrem dolů tak, aby přírůstek vypočtený nebyl vyšší než skutečný nezaokrouhlený přírůstek. Následně bude dané generaci stanoven důchodový věk, a to tak, že se k přírůstku naděje dožití spočtenému podle předchozích vět přičte 65 let. Aby nedocházelo k nadměrným pohybům důchodového věku, může se důchodový věk dvou po sobě jdoucích generací zvýšit maximálně o 2 měsíce. Pokud by byl přírůstek naděje dožití vyšší, k přírůstku nad 2 měsíce se nepřihlíží. Důchodový věk současně nesmí poklesnout; pokud by přírůstek naděje dožití byl záporný, důchodový věk se nezmění.

Současně je třeba změnit stávající úpravu důchodového věku v § 32 ZDP tak, aby na sebe stávající a nová právní úprava navazovaly. Navrhuje se proto rozšířit stávající tabulku upravující důchodový věk v příloze k ZDP o další řádek a změnit hodnoty důchodového věku pro generace 1966 až 1972, tj. tak, aby poslední generací uvedenou v tabulce byla generace, která dosáhla věku 50 let v roce 2022. Pro další generace, tj. osoby, které dosáhnou věku 50 let v roce 2023 a později, bude důchodový věk stanovován prováděcím předpisem (srov. bod 68).

Pro muže narozené v roce 1966 a ženy, které vychovaly 0, 1 a 2 děti, narozené ve stejném roce, bude již důchodový věk sjednocen a nadále bude růst stejným tempem podle navržených pravidel. U žen narozených v letech 1966 až 1969, které vychovaly 3 a 4 děti, a u žen narozených v letech 1966 až 1972, které vychovaly 5 a více dětí, poroste důchodový věk v zásadě stejným tempem jako podle stávající právní úpravy (o 6 měsíců za rok), ke sjednocení důchodového věku s ostatními pojištěnci dojde poprvé u žen, které vychovaly 3 a 4 děti, narozených v roce 1970 a u žen, které vychovaly 5 a více dětí, dojde ke sjednocení až u ročníku narození 1973.

Podle navrhované právní úpravy nebude pro ročníky, které dosahují věku 50 let v roce 2023 a později, důchodový věk stanoven v zákoně. Pro potřeby invalidních důchodů (dopočtená doba ve smyslu § 41 ZDP) je však třeba důchodový věk stanovit. Pro osoby, které se stanou invalidními ve věku, kdy jejich důchodový věk ještě nebude znám, se pro výpočet dopočtené doby použije důchodový věk nejmladší generace, která má již důchodový věk stanoven (viz bod 49).

Český statistický úřad v současnosti každoročně zveřejňuje naději dožití obyvatel ČR po jednotkách věku, což je struktura pro potřeby tohoto návrhu vyhovující. Výpočet naděje dožití je možné provádět řadou metodických postupů. Z hlediska sociální politiky není významné, který metodický postup bude použit, je pouze důležité, aby naděje dožití bazické generace a dalších generací byla spočtena stejně. Navrhuje se proto ukotvit povinnost ČSÚ stanovit údaj bazické generace podle stejné metodiky, kterou bude vypočítána naděje dožití aktuální generace, pokud ke změně metodiky dojde (srov. také čl. III bod 3).

K bodům 22 ,30, 39, 47 a 58

Vznikl-li již nárok na starobní důchod, je zaručena minimální výše procentní výměry, aby tato výše nebyla jen v minimálních (symbolických) částkách. Tato minimální výše činí od roku 1996, tj. od účinnosti ZDP, 770 Kč měsíčně a tato částka nebyla do současné doby zvýšena. Navrhuje se proto zvýšit minimální výši procentní výměry na důstojnější úroveň, konkrétně tak, aby její poměr vůči průměrné mzdě byl přibližně stejný jako v době nabytí účinnosti ZDP, tedy na cca 10 % průměrné mzdy. Protože základní výměra činí právě 10 % průměrné mzdy (po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru), navrhuje se, aby také procentní výměra byla stanovována stejně, tj. ve výši základní výměry, aby v zákoně nebyly dvě nepatrně se lišící částky.

Tato hodnota by platila pro všechny typy starobních důchodů (tj. pro starobní důchody řádné, předčasné i odložené) a rovněž pro invalidní důchody pro invaliditu třetího stupně, jejichž výše se stanovuje v podstatě totožně jako u důchodů starobních. V případě invalidních důchodů pro invaliditu druhého stupně by šlo o polovinu této částky a v případě invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně by šlo o třetinu této částky. Tím se zajistí, že by výše minimální procentní výměry u těchto důchodů proporčně odpovídala procentní sazbě, která podle dosavadních pravidel náleží za každý rok pojištění.

Výhodou navrhované úpravy je mj. to, že se u invalidních důchodů odstraní dosavadní nevyhovující stav, kdy minimální výše procentní výměry činí ke dni přiznání důchodu 770 Kč bez ohledu na to, zda jde o invalidní důchod pro invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně. Osoby, které jsou ke dni přiznání důchodu invalidní v prvním nebo druhém stupni, jsou tak zvýhodněny oproti osobám invalidním ve třetím stupni, neboť v případě změny stupně invalidity se jim původní částka 770 Kč navýší jedenapůlkrát, dvakrát, resp. třikrát, zatímco u osob invalidních ve třetím stupni k navýšení nedojde.

U starobních důchodů se navrhuje porovnávat procentní výměru včetně zvýšení za vychované děti podle § 34a ZDP s minimální výší procentní výměry, a to s ohledem na účel tohoto zvýšení, které je též součástí procentní výměry. Pro pozůstalostní důchody není třeba zavádět zvláštní pravidlo, neboť u nich je ochrana v roce přiznání důchodu zajištěna prostřednictvím minimální procentní výměry přímých důchodů, od níž se výše pozůstalostních důchodů ve všech případech odvozuje. Pokud jde o tzv. transformovaný starobní důchod podle § 61a ZDP, navrhuje se nastavit minimální procentní výměru stejně jako u ostatních starobních důchodů, tedy bez ohledu na to, jaký invalidní důchod pojištěnec ke dni dosažení věku 65 let pobíral; důvodem je především proveditelnost v podmínkách plátců důchodu, kteří by nebyli schopni při valorizacích plynule provádět dorovnání procentní výměry tohoto typu důchodu do částky odpovídající stupni invaliditního důchodu, ze kterého se starobní důchod transformoval, neboť potřebný údaj nemají evidován v podobě využitelné pro automatizované zpracování.

Zvláštní pravidlo je v § 34 odst. 8 ZDP zaváděno pro pojištěnce, kteří vykonávají výdělečnou činnost po vzniku nároku na starobní důchod a současně požívají ochrany v podobě nároku na dorovnání procentní výměry důchodu do minimální částky uvedené v § 33 odst. 2 větě třetí ZDP. U těchto případů je třeba zajistit, aby pojištěnci, kteří si nechají starobní důchod přiznat a později zastavit za účelem zvýšení důchodu, nebyli z hlediska nároku na zachování minimální hodnoty procentní výměry zvýhodněni ve srovnání s pojištěnci, kteří pracují tzv. na procenta ještě před tím, než si důchod nechají přiznat. Proto je třeba procentní výměru vypočítat, resp. přepočítat, nejdříve bez zohlednění minimální hodnoty, a teprve následně postupovat tak, že výsledná upravená částka se porovná s částkou minimální procentní výměry platné pro rok, v němž vznikl nárok na úpravu důchodu. Pojištěnci se pak přizná částka, která z tohoto srovnání vyjde vyšší. Zvýšení za další práci se tedy nepřičítá k minimální procentní výměře, ale k procentní výměře stanovené pouze procentem z výpočtového základu (včetně výchovného), s tím, že ochrana se aktivuje až v případě, že by procentní výměra byla i po úpravě pod valorizovanou minimální částkou. V individuálních případech se tak může stát, že se procentní výměra za další práci reálně nezvýší, ale pojištěnec bude mít stále nárok jen na minimální procentní výměru, což lze odůvodnit tím, že důchod takového pojištěnce je od počátku vyšší, než odpovídá jeho zásluhám.

K bodům 23 a 24

Jedním z cílů navrhovaného zákona je postupně úpravami parametrů pro stanovení výše nově přiznávaných důchodů snížit jejich relativní úroveň vůči předchozímu výdělku proti současnému stavu tak, aby se průměrná úroveň nově přiznávaných důchodů v relaci k průměrné mzdě i přes další nárůst dosahované doby pojištění v důsledku zvyšování důchodového věku nezvyšovala. Cílem je snížení úrovně nově přiznávaných důchodů proti vývoji podle současného stavu o 8 %. K dosažení tohoto cíle se navrhuje snížit procentní sazbu za každý celý rok pojištění (tj. za každých 365 dní doby pojištění) ze stávajících 1,5 % výpočtového základu na 1,45 % výpočtového základu při stanovení výše procentní výměry. Tato změna by byla realizována postupně po dobu 10 let od roku 2026 do roku 2035, aby nedošlo ke skokové změně.

Uvedené snížení se týká pouze doby do vzniku nároku na starobní důchod. Doba výdělečné činnosti po vzniku nároku bez pobírání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se bude hodnotit stejně jako dosud, tedy 1,5 % výpočtového základu za 90 dnů.

Jde-li o osoby, které byly v letech 2013 až 2015 účastny důchodového spoření, bude i nadále podle § 105c ZDP náležet 1,2 % výpočtového základu za rok pojištění, který se kryje s rokem účasti na důchodovém spoření, přičemž pro ostatní roky pojištění bude platit sazba 1,5 % výpočtového základu.

Snížení procentní výměry ve srovnání s dosavadním stavem nebude podstatné a bude velmi pozvolné. Relativní rozdíly mezi důchody osob s vyššími a nižšími příjmy zůstanou více méně zachovány. Změna je navržena tak, aby do současného mechanismu výpočtu důchodu bylo zasaženo co nejméně, pouze parametricky, čímž se zajistí, že nedojde ke zhoršení srozumitelnosti či transparentnosti ve srovnání se současným stavem.

Z dosavadní úpravy se přejímá redukovaný zápočet u některých náhradních dob pojištění.

K bodům 25, 36, 39, 50 a 63

Jedná se o legislativně-technické úpravy v dalších ustanoveních navazující na změny v číslování odstavců v § 34 (srov. body 24 a 26).

K bodům 26 až 29

Zrušuje se úprava, podle níž se procentní výměra starobního důchodu zvyšuje za výkon výdělečné činnosti při současném pobírání starobního důchodu o 0,4 % výpočtového základu za 360 kalendářních dní výdělečné činnosti, a to v souvislosti se zavedením slev na pojistném na důchodové pojištění, které budou mnohem více podporovat výdělečnou činnost poživatelů starobního důchodu. Dosavadní úprava pro nízké finanční ohodnocení další výdělečné činnosti v řádu několika desetikorun až částek přesahujících jen o několik desetikorun 100 Kč (v závislosti na výši výpočtového základu, z něhož byl vyměřen starobní důchod) byla málo motivační, a navíc byla velmi administrativně náročná. Namísto toho nebude zaměstnanec, který je poživatelem starobního důchodu, platit žádné pojistné na důchodové pojištění, díky čemuž dojde k okamžitému navýšení jeho čistých příjmů.

V návaznosti na vypuštění odstavce 4 v § 34 je třeba přeznačit odkazy na další odstavce v § 34 ZDP.

K bodu 31

Zvýšení za vychované děti (tzv. výchovné) je od roku 2023, kdy bylo zavedeno, nastaveno v částce 500 Kč za každé vychované dítě. Zároveň je do ZDP zapracován mechanismus zvyšování této částky, která má být přičítána k nově přiznávaným důchodům, a to ve vazbě na zvýšení procentní výměry důchodů již vyplácených. V roce 2024 zůstává částka 500 Kč beze změny, neboť v roce 2024 (od 1. ledna) nedochází ke zvýšení procentní výměry. Vzhledem ke změnám, které se navrhují u výchovného (srov. body 32, 33, 59 a 61) a s přihlédnutím k zavedení fiktivního vyměřovacího základu za dobu péče o děti (srov. bod 14), se ponechává dosavadní částka 500 Kč beze změny i pro další období, a proto se zrušují ustanovení o zvyšování této částky (k tomu srov. též bod 67 a dále čl. II bod 5).

K bodům 32 a 33

V oblasti výchovného se v návaznosti na jiná navrhovaná opatření (srov. bod 14) navrhuje koncepční změna, která spočívá v tom, že se bude zohledňovat jen výchova od třetího vychovaného dítěte. To znamená, že při výchově dvou dětí se procentní výměra starobního důchodu nezvýší a při výchově tří a více dětí se bude postupovat tak, že celkový počet vychovaných dětí se sníží o dvě. Například při výchově pěti dětí se procentní výměra zvýší o 3 x 500 Kč, tedy o 1 500 Kč; ke dvěma vychovaným dětem, za jejichž výchovu se procentní výměra nezvýšila, se však nebude přihlížet ani u jiného pojištěnce. Částka zvýšení za vychované dítě bude činit, jako dosud, 500 Kč, přičemž tato částka se nebude automaticky zvyšovat (ke zvýšení může dojít jen na základě případné budoucí změny zákona). Tato koncepční změna nastane v plném rozsahu od roku 2030, s tím, že období od roku 2027 do roku 2029 je přechodným obdobím, kdy dochází postupně k redukci částky zvýšení u prvních dvou vychovaných dětí, a to na 300 Kč, 200 Kč a 100 Kč.

K bodu 34

Jedná se o formulační úpravu navazující na změny navrhované v bodech 32 a 33.

K bodům 35, 37 a 38

Navrhuje se snížení koeficientů krácení předčasných starobních důchodů na polovinu u těch pojištěnců, kteří k datu přiznání tohoto důchodu získali dobu pojištění aspoň 45 let, s tím, že pro tyto účely se zohlední pouze doba výdělečné činnosti, za kterou se platí pojistné na důchodové pojištění, a dále tzv. preferované náhradní doby, tj. ty, které se pro nárok a výši důchodu hodnotí v rozsahu 100 % (péče o děti do čtyř let věku, péče o závislé osoby a vojenská služba).

U pojištěnců, kteří splní tuto podmínku 45 let pojištění, se bude procentní výměra snižovat za každých i započatých 90 dnů od přiznání předčasného důchodu do dosažení důchodového věku jen o 0,75 % výpočtového základu místo sazby 1,5 % výpočtového základu.

Záměrem zde je zmírnění pravidel krácení tzv. předčasného starobního důchodu u těch pojištěnců, kteří přispívali do systému důchodového pojištění, případně vykonávali společensky přínosnou činnost hodnocenou pro důchodové účely jako náhradní dobu pojištění (péče o dítě, péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby atd.) prakticky po celou dobu svého produktivního života. Pojištěnci s takto dlouhou dobou pojištění získali rozsáhlé zásluhy o důchodový systém a jejich organismus je v důsledku nepřetržitého zapojení do pracovního procesu nejvíce opotřeben. Jeví se proto odůvodněné umožnit jim v případě potřeby (ztráta zaměstnání z důvodu věku, rodinné důvody, celková subjektivní vyčerpanost apod.) odejít do starobního důchodu předčasně, aniž je jim důchod za tuto předčasnost významněji krácen.

Výše procentní výměry starobního důchodu se přepočte za tzv. další výdělečnou činnost podle pravidel uvedených v § 36 odst. 2 ZDP. Jestliže pojištěnec v důsledku této další výdělečné činnosti dodatečně splní podmínku 45 let doby pojištění, získá tím zároveň nárok na přepočet snížení procentní výměry důchodu podle úpravy platné v případě získání 45 let doby pojištění, i když původně mu byla procentní výměra snížena o 1,5 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dní z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku.

K bodům 40 až 45

Vymezuje se nově okruh oprávněných pojištěnců, jimž se bude snižovat důchodový věk při odpracování stanoveného počtu směn v rizikovém zaměstnání, a to prostřednictvím stanovených faktorů pracovních podmínek v případě prací zařazených podle právních předpisů na ochranu veřejného zdraví do třetí kategorie a dále se bude jednat o pojištěnce vykonávající práce zařazené do čtvrté kategorie; přitom se zachovává dosavadní úprava týkající se zdravotnických záchranářů a podnikových hasičů. U pojištěnců vykonávajících směny v rizikovém zaměstnání se bude vycházet ze směn odpracovaných po roce 2014, neboť zaměstnavatelé jsou podle právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví povinni evidovat výkon práce v příslušných kategoriích 10 let nazpět.

Pro nárok na snížení důchodového věku bude třeba odpracovat stanovený počet směn, tj. aspoň 2 200 směn, jinak nárok na snížení důchodového věku nevznikne. Tento počet směn se bude týkat i zdravotnických záchranářů a podnikových hasičů. Pro účely stanovení celkového počtu směn se budou sčítat směny odpracované v práci zařazené pro stanovené faktory do třetí kategorie, do čtvrté kategorie a směny odpracované zdravotnickými záchranáři a podnikovými hasiči. Evidence směn a jejich vykazování bude probíhat způsobem stanoveným v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, srov. čl. III body 7 až 12. Uvedený minimální počet odpracovaných směn vychází z předpokladu, že po cca desetiletém výkonu stanoveného okruhu prací dochází ke zvýšenému opotřebení organismu, přičemž se snížení důchodového věku stanoví v pásmech vázaných na odpracování počtu směn tak, že se jedná o snížení důchodového věku o

- 15 kalendářních měsíců, odpracoval-li pojištěnec 2 200 až 4 399 směn,

- 30 kalendářních měsíců, odpracoval-li pojištěnec 4 400 až 4 473 směn,

- 31 a více kalendářních měsíců, nejvýše však 60 kalendářních měsíců, odpracoval-li pojištěnec 4 474 směn a více; přitom se důchodový věk snižuje o 1 kalendářní měsíc za každých dalších 74 směn odpracovaných nad 4 400 směn.

Pro stanovení konkrétního dne, v němž pojištěnec dosáhne sníženého důchodového věku, budou platit obdobně pravidla stanovená v § 32 odst. 2 ZDP. Důchodový věk lze snížit maximálně o 60 kalendářních měsíců. Pokud by byla výhodnější jiná úprava (srov. § 37c týkající se pracujících v hlubinném hornictví), bude se postuppvat podle této výhodnější úpravy.

Pojištěnci splňující podmínky pro snížení důchodového věku podle § 37e ZDP neztrácejí možnost požádat o přiznání předčasného starobního důchodu podle § 31 ZDP před dosažením sníženého důchodového věku.

K bodům 46, 48 a 72

V návaznosti na postupnou změnu procentních sazeb z výpočtového základu při stanovení výše procentní výměry starobního důchodu podle bodu 23 je třeba adekvátně reagovat i při stanovení výše procentní výměry invalidního důchodu, a to v závislosti na stupni invalidity; zachovávají se přitom dosavadní proporce mezi výšemi procentních výměr invalidních důchodů v jednotlivých stupních invalidity, a proto se stanoví, že procentní sazby u invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně odpovídají procentním sazbám platným pro starobní důchod a procentní sazby invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně a invaliditu druhého stupně odpovídají dosavadním poměrným sazbám (u invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně se jednalo o třetinu sazby platné u invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a u invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně se jednalo o polovinu sazby platné u invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně).

Při změně stupně invalidity se také upravuje nově výše procentní výměry invalidního důchodu, aby tato výše odpovídala novému stupni invalidity. Protože změna stupně invalidity neznamená nový vznik nároku na invalidní důchod, vychází se podle stávající úpravy obsažené v § 41 odst. 3 ZDP z dosavadní výše procentní výměry, která se upravuje prostřednictvím stanovených koeficientů, při jejich stanovení se uplatňovaly stávající pevné procentní sazby odpovídající příslušnému stupni invalidity (tj. sazby 0,5, 0,75 a 1,5). V návaznosti na nově navrhovanou úpravu stanovení výše procentních výměr invalidních důchodů se upravuje i způsob stanovení změny výše procentní výměry invalidního důchodu při změně stupně invalidity, a to tak, že se obdobně pevně fixují poměry mezi výšemi v jednotlivých stupních invalidity. S ohledem na nový způsob stanovení procentní výměry invalidního důchodu v jednotlivých stupních invalidity se také nově formuluje způsob stanovení koeficientů při změně stupně invalidity, a to prostřednictvím koeficientů uvedených v nové příloze k zákonu (v příloze č. 2).

Nová pravidla budou aplikována jak pro invalidní důchody nově přiznané, tak pro invalidní důchody přiznané před účinností nové úpravy.

Novou úpravou nejsou dotčeny speciální koeficienty pro úpravu výše procentní výměry invalidního důchodu v případech, na které dopadá přechodné ustanovení (čl. II bod 3) zákona č. 220/2011 Sb.

K bodu 49

Pro výši procentní výměry starobního důchodu se hodnotí též tzv. dopočtená doba, tj. doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku s tím, že se vychází z důchodového věku stanoveného pro ženy, které nevychovaly žádné dítě (to platí i pro muže). V návaznosti na nové principy stanovení důchodového věku podle bodu 18 je třeba stanovit, jak se bude postupovat u těch pojištěnců, kteří budou mladší 50 let, a u nichž tedy ještě nebyl důchodový věk stanoven v příloze ZDP nebo příslušným prováděcím předpisem (srov. bod 68). Navrhuje se vycházet z toho důchodového věku, který byl takto stanoven naposledy; například stane-li se invalidním pojištěnec ve věku 38 let, bude se při stanovení délky dopočtené doby vycházet z důchodového věku, který byl naposledy stanoven pro pojištěnce v kalendářním roce, v němž dosáhli věku 50 let.

K bodům 50, 53, 54 a 66

Jedná se o legislativně-technickou úpravu reagující na posun v číslování odstavců v jednotlivých ustanoveních ZDP podle navrhovaného zákona.

K bodu 51

Navrhuje se návrat k právní úpravě účinné před rokem 2012, tj. zmírnit stávající podmínky pro obnovu nároku na vdovský a vdovecký důchod, a to tak, že se lhůta pro obnovu nároku prodlouží z dosavadních 2 roků na 5 roků od zániku předchozího nároku. Tato navrhovaná právní úprava by tak adekvátně zareagovala na kritiku, která se týká nerovného přístupu k osobám ovdovělým před 1. 1. 2012 ve srovnání s osobami ovdovělými po tomto dni.

Tato úprava by dopadla v podstatě výlučně na osoby ovdovělé po 31. 12. 2011, neboť na osoby ovdovělé před 1. 1. 2012 se podle přechodného ustanovení (čl. II bod 2) zákona č. 220/2011 Sb. vztahovala původní 5letá lhůta pro obnovu, a to i v případě, že ke splnění příslušné podmínky v této lhůtě došlo po 31. 12. 2011 (čl. II bod 2 zákona č. 220/2011 Sb. zní: „Vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2012, vznikne nárok na tento důchod po 31. prosinci 2011 znovu, splní-li se podmínky nároku na tento důchod ve lhůtě stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“).

Pokud jde o osoby, které ovdověly před rokem 1996, lze předpokládat, že u naprosté většiny z nich nastala obnova nároku podle právní úpravy účinné od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2009, kdy platila 5letá lhůta pro obnovu a mírnější věková podmínka (55 let u žen a 58 let u mužů).

Pokud jde o výši důchodu, na který se obnovil nárok, uplatní se ust. § 51 odst. 3 ZDP, podle něhož výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu, na který vznikl znovu nárok podle § 50 odst. 4, nesmí být nižší než procentní výměra vdovského nebo vdoveckého důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod.

K bodu 52

V návaznosti na navrhované změny týkající se stanovení nejnižších částek procentních výměr (srov. body 22 a 47) se navrhuje upravit zaokrouhlování, a to standardním způsobem v ZDP.

K bodu 55

Pro účely souběhu starobního důchodu zvýšeného za výchovu dětí a vdovského nebo vdoveckého důchodu se pro posouzení výše těchto důchodů nehledí ke zvýšení za další výdělečnou činnost konanou po vzniku nároku na důchod bez jeho pobírání a též ke zvýšení za vychované děti. Pro účely tohoto souběhu se v návaznosti na změny navrhované u zvýšení za vychované děti stanoví, že se vždy vychází z částky tzv. výchovného v nevalorizované výši.

K bodu 56

V návaznosti na nová pravidla stanovení minimální výše procentní výměry starobního a invalidního důchodu (srov. body 22 a 47) je třeba upravit postup v případě přiznávání dílčích důchodů, tj. důchodů, které jsou přiznávány i se zřetelem k dobám pojištění ve smluvní cizině a následně upravovány v poměru dob pojištění v ČR vůči celkovému počtu dob získaných v ČR a v cizině. Navrhuje se, aby dílčení podléhala procentní výměra až po úpravě na minimální částky.

K bodům 59 a 61

V návaznosti na návrh, aby se částka tzv. výchovného nevalorizovala, tj. aby zůstala ve stejné výši 500 Kč za jedno vychované dítě (srov. bod 31), se upravují i pravidla zvyšování vyplácených důchodů. Navrhuje se postupovat tak, že se bude částka 500 Kč za každé vychované dítě odečítat pro účely valorizace důchodů od procentní výměry starobního důchodu, tj. při valorizaci důchodů se částka výchovného nejprve odečte, pak se zvýší procentní výměra o příslušná procenta a poté se částka výchovného opět přičte k valorizované výši procentní výměry.

K bodům 60 a 70

Zajištuje se, aby minimální výše procentní výměry stanovená podle nově navrhovaných pravidel (srov. body 22 a 47) platila též v případě valorizace důchodů, aby nebyly neodůvodněné rozdíly mezi důchody vyplácenými a důchody nově přiznávanými, i když ke zvýšení důchodů a přiznání důchodu došlo v témže kalendářním roce. Tato záruka se bude uplatňovat individuálně, tj. po zvýšení procentní výměry podle příslušného valorizačního nařízení se bude u každého důchodce zkoumat, zda procentní výměra po zvýšení dosahuje příslušných minimálních částek, a pokud nikoliv, zvýší se procentní výměra ještě tak, aby těchto minimálních částek bylo dosaženo; bude se přitom přihlížet k druhu (resp. typu) důchodu, aby nebyly narušeny procentní relace mezi jednotlivými druhy důchodů. V bodě 70 se jedná jen o legislativně-technickou úpravu reagující na posun odstavců v § 67 ZDP podle bodu 60.

K bodu 62

Navrhovaná úprava je propojena s čl. X, a proto se odkazuje na odůvodnění k čl. X.

K bodům 67 až 69

Jedná se o úpravu zmocňovacích ustanovení podle navrhovaných změn, aby vláda mohla svým nařízením stanovit příslušné údaje.

K čl. II

K bodu 1

Jedná se o standardní přechodné ustanovení, které je potřebné vzhledem k tomu, že navrhovaná úprava se týká podmínek nároku na důchody a stanovení jejich výše. Vychází se přitom ze zásady, že se rozhoduje podle právního stavu platného ke dni, k němuž se rozhoduje, nikoliv podle právního stavu platného v den, kdy se rozhoduje.

K bodu 2

Jedná se rovněž o obvyklé přechodné ustanovení. V návaznosti na zmírnění podmínek nároku na tzv. odložený starobní důchod se stanoví, že nárok na starobní důchod v případě splnění těchto nových podmínek již před účinností navrhovaného zákona vzniká dnem účinnosti navrhovaného zákona, nikoliv tedy zpětně.

K bodu 3

V návaznosti na navrhovanou úpravu pravidel pro stanovení výše procentní výměry tzv. předčasného starobního důchodu podle § 31 ZDP (body 35, 37 a 38) je třeba pamatovat přechodným ustanovením na případy, kdy bude za účinnosti nové úpravy vykonávána výdělečná činnost zakládající nárok na zvýšení starobního důchodu přiznaného před její účinností. Jde o obdobu přechodného ustanovení obsaženého v čl. II bodě 4 zákona č. 116/2001 Sb.

K bodu 4

V případě zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před účinností navrhovaného zákona vznikne nárok na tento důchod znovu ode dne účinnosti navrhovaného zákona, pokud pojištěnec splnil nové podmínky pro vznik nároku na tento důchod a splňuje je ke dni účinnosti navrhovaného zákona. Tyto podmínky přitom nemusí být plněny kontinuálně, nýbrž vychází se při posuzování plnění těchto podmínek, jakoby již platila navrhovaná právní úprava.

K bodu 5

Vzhledem k tomu, že není jisté, kdy bude zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a k tomu, že podle stávající úpravy má vláda do 30. září 2024 stanovit zvýšení důchodů od 1. ledna 2025 včetně zvýšení částky za vychované dítě, se navrhuje stanovit, že pokud by navrhovaný zákon nabyl účinnosti v roce 2024 až po 30. září, nebude se již zvýšení částky za vychované dítě od 1. ledna 2025 uvedené v nařízení vlády dodatečně měnit. Předpokládá se, že v září 2024 bude již zřejmé, zda se stihne předmětnou novelu vyhlásit ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv do 29. září 2024 či nikoliv, a tomu se přizpůsobí obsah návrh u valorizačního nařízení vlády a proces jeho schvalování.

K bodu 6

V návaznosti na zrušení § 34 odst. 4 ZDP (čl. I bod 26) se zachovává nárok na zvýšení podle tohoto ustanovení za dobu před 1.lednem 2025, tj. za dobu výdělečné činnosti vykonávané před 1. lednem 2025 v rozsahu aspoň 360 kalendářních dní při pobírání starobního důchodu. Skutečnost, že od účinnosti nové úpravy nebude náležet zvýšení starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou souběžně s jeho pobíráním v plné výši, nezbavuje tak pojištěnce práva požádat si o zvýšení starobního důchodu za doby výdělečné činnosti získané přede dnem účinnosti nové úpravy; přitom se bude postupovat podle dosavadní právní úpravy.

K bodu 7

Pokud se podmínky pro snížení důchodového věku podle navrhované právní úpravy (čl. I bod 45) splnily před její účinností a starobní důchod ještě nebyl přiznán, bude se za důchodový věk považovat den nabytí účinnosti navrhovaného zákona; navrhovaná úprava nebude působit zpětně. U důchodů pravomocně přiznaných přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona se podle nové úpravy nebude zpětně přehodnocovat vznik nároku na důchod a tyto důchody se nebudou zpětně přepočítávat.

K části druhé (Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

K čl. III

K bodu 1

Vzhledem k tomu, že jsou navrhována nová pravidla stanovení důchodového věku, která jsou navázána na naději dožití konkrétní generace, zrušuje se povinnost MPSV předkládat vládě v pětiletém období zprávu, která primárně byla zaměřena na evaluaci důchodového věku. Po provázání důchodového věku s vývojem naděje dožití již tato stávající právní úprava nebude potřebná.

K bodu 2

V návaznosti na nově navrhovaný § 18b ZDP (srov. čl. I bod 13), v němž se stanoví, že společné prohlášení manželů o sdílení vyměřovacích základů, společné prohlášení manželů o zrušení sdílení vyměřovacích základů a prohlášení manžela o zrušení sdílení vyměřovacích základů se sepisují na předepsaném tiskopisu, se zakotvuje působnost ČSSZ vydávat tyto předepsané tiskopisy.

K bodu 3

V návaznosti na nová pravidla stanovení důchodového věku, která jsou navázána na předpokládané naděje dožití, se zrušují dosavadní povinnosti Českého statistického úřadu, které sloužily pro vypracování zprávy MPSV předkládané vládě, a zároveň se ČSÚ ukládají nové povinnosti zveřejňovat potřebné údaje o nadějích dožití v návaznosti na novou úpravu v § 32 odst. 3 ZDP (srov. čl. I bod 21).

K bodu 4

Společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů podle navrhovaného § 18b ZDP se bude považovat za souhlas s tím, že každá ze sdílejících osob bude mít přístup též k údajům o dobách pojištění a vyměřovacích základech druhé sdílející osoby, pokud se tyto údaje týkají období sdílení vyměřovacích základů. Tyto údaje přímo ovlivňují výši důchodu každé ze sdílejících osob. Nebude přitom rozhodné, zda sdílení bylo následně zrušeno (jednostranně nebo dvoustranně) nebo zda manželství zaniklo rozvodem.

K bodu 5

Údaje o prohlášeních o sdílení vyměřovacích základů (tedy jak učiněná prohlášení o sdílení, tak případná zrušení tohoto sdílení) budou evidovány orgány sociálního zabezpečení, a proto se doplňuje výčet údajů, které jsou vedeny v registru pojištěnců, o tyto údaje týkající se sdílení vyměřovacích základů.

K bodům 6 a 13

Úpravy navrhované v těchto bodech navazují na úpravu navrhovanou v čl. V, která se týká slev na pojistném pro pracující poživatele starobního důchodu. Vedení údajů v evidenci zaměstnavatelů je potřebné pro případ pojištění občana v jiném státě (§ 37 odst. 1). V případě, že občan má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, není třeba vést podle § 38 odst. 1 ZOPSZ evidenční list důchodového pojištění, neboť vedení evidenčního listu má význam jen v případě uvedeném v ustanovení § 34 odst. 4 ZDP, které se však zrušuje (viz čl. I bod 26), neboť poživatelé starobního důchodu budou mít nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění. Za výdělečnou činnost zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, nebude již náležet žádné zvýšení důchodu, a proto nemá význam, aby zaměstnavatel za pracující poživatele starobního důchodu vedl evidenční list a odesílal jej průběžně do evidence ČSSZ nebo jiného plátce důchodu. Zrušení povinnosti vést evidenční list přitom znamená návrat k právní úpravě, která platila před doplněním zákona o důchodovém pojištění o ustanovení § 34 odst. 4. Zaměstnanec bude povinen informaci o důchodovém pojištění v cizině zaměstnavateli sdělit v režimu ustanovení § 51 odst. 2, podle něhož je zaměstnanec povinen sdělit zaměstnavateli plnícímu úkoly při provádění jeho důchodového pojištění na jeho výzvu skutečnosti rozhodné pro provádění tohoto pojištění. Vedení evidenčního listu v tomto případě má význam pro důchodové nároky ve vztahu k důchodovému pojištění v jiných státech, kdy se vypočítávají dílčí důchody.

K bodům 7 až 11

V návaznosti na podmínky pro snížení důchodového věku za výkon prací nově vymezených pojištěnců podle čl. I bodu 39 (§ 37d odst. 2 ZDP) se zakládá povinnost jejich zaměstnavatelů vést potřebné údaje pro toto snížení důchodového věku. Zaměstnavatelé budou povinni v evidenci, kterou vedou o pojištěncích pro účely důchodového pojištění, vést u těchto pojištěnců též údaje o odpracované době (tj. počet odpracovaných hodin, popř. minut) a počtu směn a seznam zaměstnanců, a každoročně potvrdit počet směn na předepsaném tiskopisu a tento tiskopis zaslat spolu s evidenčním listem příslušnému orgánu sociálního zabezpečení i zaměstnanci. Jedná se o přitom ty povinnosti, které v současné době mají zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají zdravotnické záchranáře a podnikové hasiče.

Pro daný účel je třeba výkon dané práce snižující důchodový věk, pokud zaměstnanec v průběhu směny střídá tyto práce s jinými, vést evidenci v hodinách a minutách, a za každý kalendářní měsíc provést převod minut na celé hodiny s tím, že zbytek minut nad násobek šedesáti se zaokrouhlí nahoru. Celkový počet směn za kalendářní rok určí zaměstnavatel, a to způsobem, kdy celkový počet hodin odpracovaných v rizikovém zaměstnání za kalendářní rok vydělí 8. V případě zbytku hodin nad násobek osmi se zaměstnanci přizná další směna, kterou zaměstnavatel přičte k výsledku výpočtu směn za kalendářní rok, aniž by za takto přiznanou celou směnu byl povinen platit zvýšené pojistné.

Zaměstnavatelům se ukládá povinnost každoročně potvrdit počet odpracovaných směn (na předepsaném tiskopisu) a tento údaj zaslat příslušnému orgánu sociálního zabezpečení a v zájmu právní jistoty též zaměstnanci; povinnost předat zaměstnanci potvrzení o počtu odpracovaných směn navazuje na obdobnou povinnost předávat zaměstnanci stejnopis evidenčního listu. Postup při nesouhlasu zaměstnance se zapsanými údaji bude obdobný jako při nesouhlasu zaměstnance se zápisem údajů v evidenčním listě.

K bodu 12

Cílem navrhované právní úpravy je mimo jiné i to, aby zvýhodnění za stanovenou rizikovou práci dopadalo i na osoby, které jsou v současné době již v předdůchodovém věku. Aby bylo možno přiznat snížený důchodový věk i těmto osobám, je nezbytné stanovit povinnost zaměstnavatelům, aby zaslali ČSSZ a zaměstnanci jednorázově a bez jakéhokoliv speciálního podnětu ze strany zaměstnance nebo orgánu sociálního zabezpečení údaj o počtu směn vykonávaných při rizikové práci. Zaměstnavatelům se ukládá povinnost potvrzovat směny odpracované v uvedeném období na předepsaném tiskopise s tím, že jeho stejnopis předají zaměstnanci, který má možnost v případě nesouhlasu s údaji na stejnopise potvrzení obrátit se na příslušnou ÚSSZ, aby spor rozhodla.

Povinnost se týká jak údajů o zaměstnancích, u nichž pracovněprávní vztah k zaměstnavateli k datu účinnosti navrhované úpravy trvá, tak údajů o zaměstnancích, u nichž tento pracovněprávní vztah již zanikl. Pokud však pracovněprávní vztah zanikl, nemají bývalí zaměstnavatelé povinnost předkládat bývalému zaměstnanci stejnopis potvrzení, neboť pro ně může být obtížně dohledatelný.

Evidence zaměstnavatelů o těchto směnách se bude považovat za evidenci vedenou pro účely důchodového pojištění podle § 35a ZOPSZ, a to včetně uschovacích lhůt.

Povinnost vydat výše uvedené potvrzení se ukládá zaměstnavateli ve dvouleté lhůtě od účinnosti zákona i na základě žádosti pojištěnce. Půjde zejména o případy, kdy pojištěnec chce požádat o přiznání starobního důchodu, a potřebuje potvrzení doložit k prokázání nároku na snížený důchodový věk.

K bodu 14

Podle stávající úpravy zasílají orgány sociálního zabezpečení pojištěncům na základě jejich písemné žádosti informativní osobní listy důchodového pojištění (dále jen „informativní list“) s údaji o dobách pojištění, vyměřovacích základech a vyloučených dobách v listinné podobě. ČSSZ v současnosti vyhotovuje ročně cca 120 tisíc informativních listů. S rozvojem digitalizace a zpřístupnění nových on-line služeb se navrhuje zakotvit výjimku z povinnosti vyhotovit a zasílat informativní list v listinné podobě pro případ, kdy orgán sociálního zabezpečení předmětné údaje zpřístupní prostřednictvím elektronické aplikace s využitím elektronické identifikace určené plátcem důchodu. V případě žádostí o vyhotovení informativního listu se vesměs jedná o ekonomicky aktivní žadatele, disponující z velké většiny elektronickou identitou (v současné době jí disponuje téměř 6 milionů občanů). Návrh současně přispěje k výrazné úspoře finančních prostředků vynakládaných na doručení rozhodnutí prostřednictvím České pošty.

Veškeré relevantní údaje, které jsou zahrnuty v informativním listu, mají občané k dispozici prostřednictvím moderní on-line služby ePortálu ČSSZ „Informativní důchodová aplikace“, která má navíc vyšší vypovídací hodnotu (je doplněna i o datum dosažení důchodového věku a odhadovanou výši důchodu) a uživatelsky příjemnější zobrazení. Kromě uvedené aplikace ČSSZ pojištěncům nabízí další on-line služby, kde lze ověřit, jaké doby důchodového pojištění plátce důchodu eviduje, jako např. o „Náhled na evidenční listy důchodového pojištění“; výhledově pak ČSSZ plánuje uvedené služby sloučit do jedné. Listinný stejnopis informativního listu tak v tomto kontextu představuje již určitý anachronismus, jehož udržování a vývoj je i s ohledem na nabízené moderní online služby neefektivní. S prudkým rozšířením možností pro elektronickou identifikaci občanů je služba „Informativní důchodová aplikace“ bez problémů dostupná velké části pojištěnců, přičemž jejich počet bude dále narůstat.

Navržená úprava však pamatuje i na ty občany, kteří elektronickou identitou nedisponují a požadují informaci o přehledu dob důchodového pojištění v listinné podobě. Pokud se občan s takovou žádostí obrátí přímo na ČSSZ, obdrží od ní pouze informaci, že prostý výpis údajů z evidence ČSSZ v listinné podobě mu poskytne kterákoliv územní správa sociálního zabezpečení, a to v režimu na „počkání“. Zaslání výpisu přímo z ČSSZ se předpokládá pouze ve výjimečných případech, např. u cizinců nedisponujících přístupem k tuzemským elektronickým službám. Ostatní orgány sociálního zabezpečení zašlou/poskytnou občanu tento výpis v listinné podobě nejpozději do 90 dnů ode dne doručení jeho žádosti.

V případech, kdy pojištěnci budou dokládat další doby a žádat o doplnění evidence ČSSZ, bude se postupovat obdobně podle odstavců 2 a 3. Plátce důchodu tedy ve lhůtě 90 dnů svoji evidenci doplní, s tím, že po uplynutí této lhůty již pojištěnec po přihlášení do elektronické aplikace uvidí aktualizované údaje a může si případně požádat u územní správy sociálního zabezpečení (nebo u orgánu příslušného k provádění důchodového pojištění u příslušníků ozbrojených sborů) o nový výpis v listinné podobě. Nebudou-li doklady dostatečné pro doplnění údajů do evidence orgánu, zůstane zachován postup, kdy orgán klientovi zašle sdělení předvídané v odstavci 3, tj. upozorní jej, že o těchto dobách a dalších údajích bude rozhodnuto v řízení o přiznání dávky důchodového pojištění.

K bodům 15, 16, 26, 29, 35 a 37

Jedná se o legislativně-technické úpravy navazující na změny v jednotlivých novelizačních bodech, v nichž se doplňují nové odstavce, a v důsledku tohoto doplnění je třeba adekvátně upravit odkazy na jednotlivá ustanovení.

K bodům 17 a 27

Z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1724, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (dále jen „Nařízení o SDG“) vyplývá České republice povinnost zavést možnost podat žádost o důchod zcela online. Členské státy EU byly povinny takový postup umožnit v termínu nejpozději do 12. prosince 2023. Česká republika promítla Nařízení o SDG do českého právního řádu zákonem č. 321/2023 Sb. s účinností od 1. prosince 2023.

Podle čl. 6 Nařízení o SDG je pod rubrikou „Postupy nabízené zcela online“ stanoveno, že každý členský stát zajistí, aby uživatelé měli přístup k postupům uvedeným v příloze II Nařízení o SDG a mohli je provést zcela online, byly-li příslušné postupy v dotčeném členském státě zavedeny. V příloze č. II Nařízení o SDG je uvedena mj. životní událost „Důchod“, postup „Žádost o důchod a předdůchodové dávky z povinných systémů“, s tím, že očekávaným výstupem má být „Potvrzení o přijetí žádosti nebo rozhodnutí týkající se žádosti o důchod nebo předdůchodových dávek“.

V podmínkách ČSSZ je pro účely online podávání žádostí zavedena nová interaktivní službu ePortálu. Byť bylo původně v návrhu zákona počítáno s tím, že tato specifická služba bude využita zejména pro fázi podání žádosti a případně ke komunikaci v průběhu dalšího řízení pouze do vydání rozhodnutí, tj. že pro doručení rozhodnutí o žádosti budou i nadále využívány obecné způsoby doručování podle správního řádu, navrhuje se nyní, po vyhodnocení technických možností ČSSZ, aby v případech, kdy o to žadatel výslovně požádá (resp. s jeho souhlasem), bylo rozhodnutí doručeno zveřejněním v elektronické aplikaci portálu ČSSZ. Uvedený záměr nejenom povede k plné digitalizaci celého řízení, ale současně i přispěje k výrazné úspoře finančních prostředků vynakládaných na doručení rozhodnutí do vlastních rukou prostřednictvím České pošty (pozn.: dodejka je v současné době zpoplatněna částkou 102,50 Kč). Pokud se počítá s tím, že rozhodnutí bude i bez ohledu na přijetí navrhované změny právní úpravy v předmětné aplikaci zpřístupněno, postup, kdy obsahově shodné rozhodnutí bude v další fázi adresátovi doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v listinné podobě nebo do datové schránky, se již jeví nesystémovým a neefektivním. Účinky doručení rozhodnutí jsou pak nastaveny obdobně, jako je tomu u doručení dokumentu do datové schránky účastníka řízení s tím, že v okamžiku, kdy bude rozhodnutí v aplikaci zpřístupněno, bude na elektronickou adresu žadatele, kterou uvedl v průběhu sepisování žádosti o dávku, odeslána notifikace o jeho zveřejnění (připravovaná aplikace již se zasíláním notifikace s upozorněním na vyřízení žádosti a zpřístupnění rozhodnutí počítá).

K bodům 18, 23 a 24

Jedná se o formulační úpravy reagující na změny v ZDP, konkrétně na změny uvedené v čl. I bodech 11, 12 a 14. Tyto formulační úpravy jsou reakcí na to, že některé doby budou ve smyslu nového znění § 19a ZDP považovány za vyloučené doby automaticky, pokud to bude pro pojištěnce výhodnější, a nebude tedy možné ohledně těchto dob uplatnit mechanismus jejich upřednostnění před dosahovanými příjmy na žádost pojištěnce.

K bodu 19

Osoba, která učinila společné prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, nebude účastníkem řízení o přiznání starobního důchodu osobě, s níž učinila toto prohlášení, i když zprostředkovaně se jí toto řízení též týká. Účastníkem řízení je osoba, o jejíž důchodové nároky se přímo jedná; tyto důchodové nároky jsou odvislé zejména od jejích dob pojištění získaných v průběhu celého života (po skončení povinné školní docházky) a od výdělků dosahovaných po roce 1985. Osoby, která učinila toto prohlášení, se přitom může týkat jen relativně malá část doby, kdy došlo ke sdílení vyměřovacích základů (může se jednat jen o jeden rok), a není důvodu, aby tato osoba znala všechny údaje jako přímý účastník řízení a měla tatáž procesní práva. Tato osoba však bude ve smyslu nového ustanovení § 85a odst. 5 (srov. bod 21) informována o výši sdílených vyměřovacích základů a případný nesouhlas s touto výší může uplatnit v rámci řízení o přiznání svého starobního důchodu (pro postup ve vztahu k druhé osobě, která učinila prohlášení, bude pak platit § 56 ZDP a nové ustanovení § 118a odst. 3 podle bodu 35).

Účastenství manžela by mohlo do řízení přinášet komplikace. V případě rozvodu by mohl bývalý manžel, který je nucen strpět sdílení na základě prohlášení učiněného v minulosti, jednat proti zájmům žadatele např. záměrným prodlužováním řízení. Pokud by druhý manžel byl účastníkem řízení, měl by účastnická práva a musel by být informován o zahájení řízení, měl by právo nahlížet do spisu, právo na doručení rozhodnutí, právo na opravný prostředek, právo na podání žaloby aj.

To by mu dávalo např. možnost šikanózně uplatňovat opravné prostředky a žalobu (i s očekáváním neúspěchu; s uplatněním žaloby ve věcech sociálního zabezpečení nejsou spojeny žádné náklady), jen aby věc komplikoval či oddaloval. V době, kdy by si později žádal o důchod sám, by tyto procesní prostředky mohl uplatnit znovu a celý proces by se opakoval. To by přinášelo nepřiměřenou a neúčelnou zátěž pro orgány sociálního zabezpečení a soudy.

Bylo proto zvoleno řešení, kdy je manžel pouze jakousi „spolupracující“ osobou (srov. bod 9) pro případy, kdy je při rozhodování o důchodu potřebná jeho součinnost. Případná jeho nesoučinnost není sankcionována, avšak nebrání orgánu sociálního zabezpečení ve vydání rozhodnutí ve věci. Po ukončení řízení je manžel informován o dopadech rozhodnutí na jeho budoucí důchodové nároky. Pokud by manžel v této fázi vznesl nesouhlasný podnět, orgán sociálního zabezpečení by se jím zabýval jako každým jiným, s tím, že pokud by se ukázal jako odůvodněný, změnil by orgán původní rozhodnutí v jednoduchém procesním režimu podle § 56 ZDP („Zjistí-li se, že …“).

K zamezení všech pochybností (vyplývajících z výkladu § 27 správního řádu) je proto účastenství další sdílející osoby výslovně zákonem vyloučeno.

K bodu 20

V návaznosti na předpisy EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení k zajištění rovného nakládání je třeba zajistit, aby byly pro účely českého důchodového pojištění, tj. stanovení důchodového věku, hodnoceny i rizikové práce v EU nebo ve smluvní cizině, pokud budou tyto práce srovnatelné s rizikovými pracemi konanými v ČR a hodnocenými podle českých právních předpisů. Za tím účelem se upravuje součinnost Ministerstva zdravotnictví, aby byla odborně garantována tato srovnatelnost.

K bodu 21

Upravuje se součinnost osoby, která s žadatelem o přiznání starobního důchodu učnila prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, v řízení o přiznání důchodu tohoto žadatele. Tato součinnost se však bude týkat jen období, kdy došlo ke sdílení vyměřovacích základů. Nestanoví se však sankce pro případ, kdy druhá strana tohoto prohlášení potřebnou součinnost neposkytne, neboť tato součinnost se bude týkat sdělování nebo dokládání údajů a jen těžko by orgán sociálního zabezpečení prokazoval to, že druhá osoba údaje má a jen je nechce poskytnout. Vychází se z toho, že je v zájmu obou osob, které učinily prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, aby sdílený vyměřovací základ byl stanoven správně (objektivně), k čemuž může v případě pochybností nebo nedosatečných podkladů přispět i druhá strana tohoto prohlášení. V případě, že příslušná rozhodná skutečnost vyjde najevo až později při rozhodování o starobním důchodu druhé ze sdílejících osob, provede se přepočet dávky i u první osoby, což bude mít za následek buď doplatek (nejvýše za 5 let zpětně) nebo přeplatek, za který bude příjemce důchodu objektivně odpovídat (srov. body 28 a 34). Na toto riziko budou sdílející osoby upozorněny při sepisování prohlášení o sdílení vyměřovacích základů (bude součástí poučení).

Výše zmíněnou součinnost poskytuje sdílející manžel ve lhůtě stanovené tímto orgánem, která nesmí být kratší než 8 dnů. Počátek lhůty záměrně není napevno stanoven a den počátku se určí podle toho, jakým způsobem bude žádost o součinnost vznesena. Požadavek může být vznesen buď písemně (což je nejčastější), ale též např. telefonicky, popř. ústně prostřednictvím územní správy sociálního zabezpečení v rámci osobní návštěvy obou manželů. Z kontextu je zřejmé, že 8 dnů se počítá ode dne, kdy manžel tuto výzvu obdrží. Charakter lhůty je spíše pořádkový – její nedodržení ba ani nereagování na požadavek o součinnost není sankcionováno.

K bodům 22 a 25

Tzv. valorizační oznámení se podle dosavadní úpravy zasílají každému poživateli důchodů písemně prostřednictvím držitele poštovní licence, což znamená např. jen u ČSSZ náklady cca 40 mil. Kč na každou valorizační akci. Řada důchodců však v dnešní době již disponuje takovými technickými prostředky, aby se s novou výší důchodu mohli sami seznámit v elektronické formě, a to jednak prostřednictvím datových schránek, jednak prostřednictvím elektronické aplikace s využitím elektronické identity. Navrhuje se proto plátcům důchodů umožnit, aby přešli primárně na tuto elektronickou formu sdělování údajů o hromadném zvyšování důchodů, což též přinese plátcům důchodů úsporu nákladů. Pro stanovené případy se však zachovává i dosavadní forma listinných valorizačních oznámení.

V případě, že orgán sociálního zabezpečení zajistil možnost seznámení důchodců s novou výší důchodů prostřednictvím své elektronické aplikace, bude důchodce hradit náklady na zasílání valorizačních oznámení prostřednictvím držitele poštovní licence (poštovné), pokud si tento způsob zasílání oznámení zvolil; pokud by však orgán sociálního zabezpečení tuto elektronickou aplikaci nezajistil, bude plátce důchodu zasílat nadále valorizační oznámení v listinné formě na své náklady, tedy pro důchodce, tak jako dosud, bez úhrady nákladů.

Pro všechny tři uvedené případy (datová schránka, elektronická aplikace, zaslání v listinné formě) zůstává zachována možnost poživatele důchodu požádat o vydání písemného rozhodnutí o zvýšení důchodu, aby následně mohl vyjádřit nesouhlas s výší valorizace, neboť možnost podání opravného prostředku (v praxi se však opravný prostředek v případě valorizací podává jen výjimečně) formou námitek je jen v případě vydání rozhodnutí plátce důchodu.

Pro orgány sociálního zabezpečení je úprava formou elektronické aplikace konstruována jako možnost, které po vlastním vyhodnocení nákladů a přínosů mohou či nemusejí využít; pokud se rozhodnou ji nevyužít, ponesou i nadále z vlastních zdrojů náklady na zasílání valorizačních oznámení prostřednictvím držitele poštovní licence. Opatření je primárně cíleno na ČSSZ, u níž je počet příjemců důchodu největší a náklady na poštovné nejvyšší; aplikační vybavení ČSSZ je přitom na takové úrovni, že jí umožňuje, aby v dohledné době na tento způsob distribuce valorizačních oznámení přešla. V případě ČSSZ je projekce taková, že oznámení o valorizaci (obsahově totožné jako doposud) budou mít příjemci důchodu k dispozici v elektronické podobě na ePortálu ČSSZ, kde si jej mohou po přihlášení stáhnout. V případě poživatelů důchodů, kteří mají zřízenu datovou schránku fyzické osoby, by valorizační oznámení byla zasílána do datové schránky, navíc tato skupina klientů by měla valorizační oznámení k dispozici po přihlášení na ePortál prostřednictvím datové schránky.

Poživatelé důchodu v posledním zdarma zasílaném listinném oznámení o (pravidelné) valorizaci doručeném prostřednictvím držitele poštovní licence a bezprostředně předcházející realizaci uvedeného záměru obdrží informaci, že ČSSZ opouští dosavadní způsob zasílání listinných valorizačních oznámení. Pro zachování stávajícího způsobu zasílání valorizačního oznámení musí o toto požádat nejpozději ve lhůtě 3 měsíců valorizaci předcházejících s tím, že z valorizované splátky důchodu bude při zaslání oznámení vždy stržena částka poštovného dle aktuálního poštovního ceníku (srov. také čl. IV). Poživatelé důchodu budou poučeni i o možnosti stáhnout si oznámení z ePortálu a o tom, jak lze dosáhnout zasílání valorizačních oznámení prostřednictvím držitele poštovní licence. Zachována zůstane možnost získání valorizačního oznámení při osobní návštěvě kterékoliv ÚSSZ. Valorizační oznámení na základě individuální žádosti, která by byla podána po výše uvedené lhůtě, by bylo zasíláno v listinné podobě až od příští valorizace.

K bodu 28

Ustanovení o možnosti použít doplatek důchodu na úhradu přeplatku na důchodu se rozšiřuje i na případy, kdy za přeplatek podle nového ustanovení § 118a odst. 3 (srov. bod 34) objektivně odpovídá osoba, s níž oprávněný učinil prohlášení o sdílení vyměřovacích základů.

K bodům 30 až 32

Cílem navrhované úpravy je minimalizovat, případně v některých situacích vyloučit zasílání formuláře „Potvrzení o žití“ a výrazně tak po administrativní stránce zjednodušit způsob výplaty důchodů zasílaných ČSSZ do zahraničí.

Současná právní úprava výplat důchodů do zahraničí je obsažena v ustanovení § 116 odst. 3 až 5 ZOPSZ a vychází z povinnosti předkládat „Potvrzení o žití“; předkládání tohoto potvrzení sleduje zamezit situacím, aby se důchod nevyplácel do ciziny po úmrtí oprávněného. Důchod se tedy vyplácí zpětně až po předložení tohoto potvrzení. Z těchto ustanovení také vyplývá, že pokud je s příslušným nositelem pojištění (orgánem sociálního zabezpečení) jiného státu sjednána dohoda o vzájemné pravidelné elektronické výměně potřebných údajů (informace o úmrtí), vyplácí se důchod do tohoto státu měsíčně a potvrzení o žití zasílá oprávněný jednou ročně. Značná část výplaty důchodů do zahraničí, pokud jde o frekvenci, je již z minulosti (15 684 důchodů do Polska a 39 113 důchodů do Slovenské republiky) sjednocena s vnitrostátní výplatou v ČR, neboť se poukazuje v měsíčních splátkách, přičemž u Slovenska se vyžaduje potvrzení o žití již pouze jednou ročně (vzhledem k Dohodě ČSSZ a slovenské Sociální pojišťovny o elektronické výměně dat platné od 1. 1. 2022) a u Polska se nevyžaduje vzhledem k tomu, že mezinárodní poštovní poukázka je určena pouze do vlastních rukou klienta.

Právní úprava EU a bilaterální smluvní úprava neobsahují žádné závazné pravidlo ohledně lhůty (termínu) či splatnosti jednotlivých splátek při výplatě důchodů mezi členskými, resp. smluvními státy a zakotvují v zásadě přímý způsob transferu – výplaty dávek (důchodů), tj. přímou platbu klientovi prostřednictvím bank (bezhotovostním platebním stykem na účet klienta u banky příp. bankovním či poštovním šekem – poukázkou). Na rozdíl od ČR převažuje měsíční frekvence výplaty důchodu z jednoho státu do druhého a v členských státech EU je obvyklé kontrolovat podmínku žití klienta jednou ročně Potvrzením o žití. Některé státy mají sjednanou dohodu o elektronické výměně dat o úmrtí (například státy Beneluxu, Německo a Rakousko), obdobnou dohodu má ČSSZ a slovenská Sociální pojišťovna.

V souvislosti s přechodem stávající splatnosti důchodů (z výplaty dopředu na tzv. klouzavé měsíce) na výplatu v daném měsíci na tento kalendářní měsíc, jak jej s účinností od 1. 7. 2025 přináší zákon č. 321/2023 Sb., se pak jeví jako vhodné do budoucna výrazně zjednodušit způsob vyplácení většiny důchodů do zahraničí, maximálně omezit potvrzování žití a současně sjednotit princip výplat důchodů vnitrostátních i s mezinárodním prvkem, neboť všechny by mohly být technicky vypláceny stejným způsobem, tj. na kalendářní měsíc, byť samozřejmě s výjimkou, že u mezinárodních důchodů je ČSSZ schopna garantovat pouze dodržení lhůty k předání výplatních souborů ČNB, nikoliv již datum připsání důchodů na bankovní účty příjemců v zahraničí. Současně dochází k technologickému rozvoji umožňujícímu výměnu informací elektronickou formou, nejdále je v této podobě rozvinuta komunikace se Slovenskou republikou, kde se koncept potvrzování žití již zajišťuje elektronickou výměnou informací mezi orgány sociálního zabezpečení, a z pohledu ČSSZ se výplata důchodů realizuje v podstatě na obdobném lhůtovém principu jako u důchodů vnitrostátních.

Potvrzení o žití by u tzv. smluvní ciziny (státy EU a státy, s nimiž má ČR uzavřenu bilaterální smlouvu o sociálním zabezpečení) bylo vyžadováno zpravidla jednou ročně (nejvýše dvakrát), přičemž u států, u nichž byla uzavřena dohoda o elektronické výměně dat o úmrtí, by nebylo vyžadováno vůbec. U tzv. nesmluvní ciziny by zůstal zachován dosavadní přísnější režim výplat do zahraničí, neboť riziko vzniku nevymahatelných přeplatků z titulu výplaty důchodu na účet oprávněné osoby po jejím úmrtí je zde největší.

K bodu 33

Na nové případy objektivní odpovědnosti podle § 118a odst. 3 ZDP (srov. bod 34) se vztahuje pravidlo podle § 118a odst. 2 věty poslední ZDP, podle něhož se v případě úmrtí občana, vůči němuž měl plátce důchodu stanovené neuspokojené nároky na vrácení vyplacených částek, které objektivně nenáležely, považují tyto neuspokojené nároky za dluh občana, který se vypořádá v rámci řízení o dědictví.

K bodu 34

Zakládá se objektivní odpovědnost za přeplatek v případě, že zvýšení za vychované dítě nenáleželo proto, že se dítě nehodnotí za vychované z důvodu, že se pojištěnec vůči němu dopustil stanoveného úmyslného trestného činu (srov. § 34a odst. 4 ZDP a čl. I bod 34).

Pro případ, že byl občanu snížen jeho starobní důchod v důsledku nově stanoveného sdíleného vyměřovacího základu v řízení o důchod osoby, s níž občan učinil prohlášení o sdílení vyměřovacích základů, popřípadě v důsledku zjištění, že se sdílený vyměřovací základ nepoužije (např. proto, že si druhý sdílející partner požádá o přiznání starobního důchodu zpětně do období před rokem 2027), se zakládá objektivní odpovědnost tohoto občana, což znamená, že plátce důchodu má vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch částek důchodu, které nenáležely.

Jedná se o další případy stanovení objektivní odpovědnosti, která je dosud vymezena v § 118a odst. 2 ZOPSZ.

K bodu 36

S účinností od 1. 1. 2024 byl do ZOPSZ (§ 123 odst. 3) zakotven institut placení přeplatku na důchodu ve splátkách na základě povolení příslušného orgánu sociálního zabezpečení; toto povolení však závisí na úvaze orgánu sociálního zabezpečení (na povolení není nárok), neboť žadatel musí prokázat schopnost platit splátky řádně a včas a nesmí být z jiných okolností zřejmé, že tímto povolením by byla úhrada přeplatku ohrožena. Tato úprava odpovídá obdobné úpravě v zákoně o nemocenském pojištění (§ 124 odst. 7), pokud jde o povolování splátek u přeplatku na dávkách nemocenského pojištění. Na rozdíl od úpravy v zákoně o nemocenském pojištění však v ZOPSZ chybí úprava, podle níž je v případě rozhodování o povolení přeplatku vyloučena možnost podání opravného prostředku, takže by byl dvojí procesní režim. Navrhuje se proto do ZOPSZ do § 123 odst. 3 doplnit obdobnou úpravu, jaká je v zákoně o nemocenském pojištění, a procesní režimy tak sjednotit. Toto doplnění nemá přitom žádný vliv na nároky pojištěnců na dávky.

K čl. IV

Přechodné ustanovení reaguje na novou úpravu zasílání oznámení při hromadném zvyšování vyplácených dávek důchodového pojištění podle čl. III bodu 25 a upravuje, kdy lze nejdříve podat žádost o zasílání písemného oznámení o zvýšení těchto dávek; ustanovení čl. IV nabývá účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení zákona.

K části třetí (Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti)

K čl. V

K bodům 1 až 4

Stávající ustanovení o vyměřovacím základu zaměstnavatele je třeba v návaznosti na čl. I bod 42 (nový odstavec 2 v § 37d ZDP) upravit ve vztahu k rozšíření okruhu pojištěnců, kteří vykonávají činnosti, které odůvodňují snížení důchodového věku. Zaměstnavatel bude za tyto pojištěnce odvádět z vyměřovacího základu stanoveného jen ve vztahu k vyměřovacím základům těchto pojištěnců pojistné ve zvýšené sazbě.

Podle zákona o důchodovém pojištění se u zaměstnanců v rizikovém zaměstnání a u zdravotnického záchranáře a člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku rizikovou prací rozumí jen doba skutečného výkonu práce. Na základě poznatků z praxe se navrhuje zahrnovat do vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného ve zvýšené sazbě u zaměstnance, který žádnou jinou činnost nevykonává, celý vyměřovací základ zaměstnance, neboť i např. náhrada za čerpání dovolené je ve své podstatě odměnou za výkon činnosti v dané profesi. Detailní rozlišovaní, zda některé položky nemají ani nepřímo souvislost s ýkonem práce ve sledované profesi, přináší zaměstnavatelům neúměrné administrativní náklady.

Vyměřovací základ zaměstnance, který bude vykonávat u téhož zaměstnavatele v rámci jednoho zaměstnání činnost v rizikovém zaměstnání a ještě další činnost, se pro účely odvodu pojistného zaměstnavatelem rozděluje na tyto činnosti, přičemž se přesňuje způsob takového dělení. Jednoznačně se stanoví postup při rozdělování vyměřovacího základu za jednotlivé kalendářní měsíce podle odpracovaných hodin v jednotlivých činnostech, pamatuje se i na hraniční případ, kdy do kalendářního měsíce, v němž zaměstnanec nepracoval, je zúčtován příjem započitatelný do vyměřovacího základu, např. náhrada mzdy za čerpání dovolené ve všech pracovních dnech kalendářního měsíce, roční odměna, odměna k životnímu nebo pracovnímu jubileu. Pokud bude zúčtován příjem do kalendářního měsíce po skončení zaměstnání, jde o kalendářní měsíc, v němž nejsou odpracované hodiny. Zpravidla prvním nejbližším předcházejícím kalendářním měsícem s odpracovanými hodinami bude kalendářní měsíc, v němž zaměstnání skončilo.

K bodu 5

Na zvýšených nákladech spojených s důchodovými nároky osob vykonávajících práce snižující důchodový věk budou participovat jejich zaměstnavatelé, a to prostřednictvím zvýšené sazby pojistného na důchodové pojištění. Zvýšené pojistné bude hradit zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec; sazba u zaměstnance se nemění. Na úhradu zvýšených nákladů důchodového pojištění vynakládaných ze státního rozpočtu na pobírání starobního důchodu po delší dobu v důsledku nižšího důchodového věku budou zaměstnavatelé platit pojistné navyšované postupně. Z vyměřovacího základu zaměstnance ze zaměstnání, v němž se vykonávají práce nově snižující důchodový věk, bude platit zaměstnavatel pojistné na důchodové pojištění zvýšené postupně o 2, 3 a 4 procentní body a od roku 2028 o 5 procentních bodů. Je proto též třeba stanovit výši vyměřovacího základu zaměstnavatele pro toto zvýšené pojistné. V případě, že zaměstnavatel zaměstnává zaměstance vykonávající práce snižující důchodový věk i zaměstnance vykonávající jiné práce, bude mít zaměstnavatel dva vyměřovací základy a pro každý vyměřovací základ bude platit jiná sazba pojistného. Zachovává se přitom dosavadní stanovení zvýšených sazeb pro zaměstnavatele zaměstnávající zdravotnické záchranáře a podnikové hasiče, kdy se cílového stavu dosáhne v roce 2026.

Pokud zaměstnanec odpracuje v kalendářním měsíci z celkové odpracované doby jen část doby jako zdravotnický záchranář, stanoví se vyměřovací základ zvlášť pro zvýšené pojistné alikvotně k odpracované době zdravotnického záchranáře z celkového vyměřovacího základu v rámci kalendářního měsíce. Nebude se tedy zjišťovat skutečná výše příjmu jen ze zaměstnání, v němž se vykonávají práce zdravotnického záchranáře; navrhovaný postup je administrativně jednodušší a nebude třeba řešit, jak rozpočítávat příjmy zúčtované do kalendářního měsíce za předcházející období (doplatky mzdy a náhrady mzdy, pololetní nebo roční prémie apod.).

K bodům 6 , 8, 12 a 13

Jedná se o legislativně-technické úpravy navazující na body 3 a 5.

K bodu 7

Zavádí se sleva na pojistném na důchodovém pojištění pro zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu v plné výši, a to místo zrušované úpravy v zákoně o důchodovém pojištění (§ 34 odst. 4), srov. čl. I bod 26. Stávající princip navyšování starobního důchodu za výkon výdělečné činnosti při jeho současném pobírání podle ustanovení § 34 odst. 4 ZDP tak, jak byl do právní úpravy zakotven s účinností od roku 2010, nebyl nikdy uspokojivě implementován do aplikační praxe. V podstatě tento institut navyšování důchodu nenaplňuje zamýšlenou celospolečenskou funkci, resp. organizačně procesní náročnost provádění tohoto ustanovení naprosto neodpovídá výslednému efektu, a to ani z pohledu důchodců. Zvýšení za každých 360 kalendářních dnů (tj. prakticky za celý kalendářní rok) výdělečné činnosti o pouhé 4 promile výpočtového základu se na výsledné výši starobního důchodu projeví ve velmi nízké výši, která je, především u nižších důchodů, spíše symbolická, než aby měla zásadnější sociální význam. Navrhuje se proto opustit konstrukci trvalého navyšování starobního důchodu a nahradit ji pro pojištěnce, kteří jsou poživateli starobního důchodu, novou, jednorázovou a vyšší bonifikací spočívající v zavedení slevy na pojistném, která bude znamenat absenci povinnosti platit pojistné zaměstnancem. Sleva na pojistném se zavádí pro poživatele starobního důchodu; pro poživatele invalidního důchodu ani pro invaliditu třetího stupně není její zavedení navrhováno, neboť při přiznávání invalidních důchodů je již zohledňována tzv. dopočtená doba až do dosažení důchodového věku, za kterou se žádné pojistné neplatí.

Sleva na pojistném se navrhuje tak, aby náležela zaměstnanci za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc měl nárok na výplatu starobního důchodu. Za kalendářní měsíc, od kterého byl důchod přiznán, bude náležet sleva na pojistném jen v případě, že byl důchod přiznán od prvního dne měsíce. Z hlediska realizace této slevy jak zaměstnavateli, tak orgány sociálního zabezpečení je tato úprava jednoduchá, protože při přiznání důchodu od jiného dne, než od prvního dne kalendářního měsíce není třeba přihlížet k tomu, že část vyměřovacího základu zaměstnance připadá do období bez nároku na výplatu důchodu a část do období s nárokem na výplatu důchodu.

Dojde-li na základě žádosti zaměstnance v průběhu kalendářního měsíce k zastavení výplaty jeho starobního důchodu anebo ke snížení starobního důchodu na polovinu, nárok na slevu na pojistném v takovém kalendářním měsíci již nenáleží. Za výdělečnou činnost vykonávanou bez pobírání starobního důchodu nebo s pobíráním důchodu ve výši poloviny náleží zaměstnanci zvýšení podle § 34 odst. 2, resp. 3 ZDP, a zaměstnanec proto musí mít povinnost platit pojistné.

Na příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání se uplatní sleva na pojistném, pokud byl poživatelem starobního důchodu v posledním měsíci trvání zaměstnání po celý kalendářní měsíc a z příjmů zúčtovaných mu po skončení zaměstnání by byl povinen platit pojistné na důchodové pojištění. U zaměstnání malého rozsahu a u zaměstnání vykonávaném na základě dohody o provedení práce se platí pojistné z příjmu zúčtovaných po skončení zaměstnání, pokud zaměstnanec je v kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, účasten nemocenského pojištění. U ostatních zaměstnání se platí pojistné z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání vždy.

Výše slevy na pojistném se navrhuje tak, aby byla rovna výši pojistného, které by byl zaměstnanec za daný kalendářní měsíc povinen zaplatit, pokud by nebyl poživatelem starobního důchodu. Formálně tedy bude zaměstnanec povinen odvádět pojistné v nulové výši, fakticky tedy bude této povinnosti za daný kalendářní měsíc zbaven.

Z konstrukce navrhované slevy na pojistném vyplývá rovněž to, že zaměstnanec zůstává i nadále poplatníkem pojistného na sociální zabezpečení a má v konkrétních kalendářních měsících i vyměřovací základ pro pojistné („pouze“ z něj neplatí pojistné).

Zavedením slevy na pojistném pro zaměstnance nebude dotčena povinnost zaměstnavatele platit pojistné na sociální zabezpečení, ani výše tohoto pojistného.

Slevu na pojistném uplatňuje zaměstnanec u zaměstnavatele za kalendářní měsíc, v němž byl nárok na slevu na pojistném u zaměstnavatele uplatněn, a za kalendářní měsíce následující.

Uplatnění nároku na slevu na pojistném je právem, nikoli však povinností zaměstnance, je proto jeho věcí, zda vůbec a po jaké době pobírání starobního důchodu tak případně učiní. V rámci administrativní jednoduchosti pro zaměstnavatele se proto navrhuje konstrukce, kdy zaměstnavatel bude povinen slevu na pojistném realizovat počínaje kalendářním měsícem, v němž zaměstnanec nárok na slevu na pojistném u zaměstnavatele uplatnil a podmínky pro její uplatnění prokázal. Pokud jde o dobu minulou, tj. dobu, za kterou by zaměstnanec mohl využít slevu na pojistném před kalendářním měsícem, v němž možnost využití slevy na pojistném zaměstnavateli oznámil a prokázal, nelze tuto výhodu u zaměstnavatele zpětně uplatnit; nárok na slevu však zaměstnanec neztrácí, jen bude řešena jako přeplatek na pojistném na základě žádosti podané ÚSSZ.

K bodům 9 a 10

V návaznosti na úpravu vyměřovacích základů podle bodu 3 a na zvýšenou sazbu pojistného podle bodu 5 se rozšiřuje též okruh údajů uváděných zaměstnavateli na přehledu, a to zejména pro účely kontroly správnosti odvedeného pojistného a pro statistické účely.

K bodu 11

V případě, že u zaměstnavatele bude aspoň jeden zaměstnanec, který uplatňuje slevu na pojistném, budou se na přehledu podávaném zaměstnavatelem uvádět též údaje, které budou potřebné pro kontrolu správnosti stanovení a odvedení pojistného v případě uplatněné slevy na pojistném.

K bodu 14

Sleva na pojistném z důvodu pobírání starobního důchodu v plné výši bude náležet též OSVČ (srov. bod 15), a proto je třeba upravit i výši měsíčních záloh na pojistné, aby OSVČ neplatily zbytečně vysoké zálohy a vznikal jim tak přeplatek. Upravuje se proto procentní sazba zálohy na pojistné, a to ve výši 22,7 %, což odpovídá slevě na pojistném u zaměstnanců ve výši 6,5 % (tj. 29,2 – 6,5 = 22,7).

K bodu 15

OSVČ platí pojistné na důchodové pojištění a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 29,2 % z vyměřovacího základu. Pokud bude tato osoba poživatelem starobního důchodu a uplatní nárok na slevu na pojistném, bude jeho pojistné sníženo takovým způsobem, aby čisté zvýšení příjmů OSVČ bylo stejné jako u zaměstnanců, tedy i OSVČ budou platit pojistné o 6,5 procentních bodů nižší než dosud, tj. ve výši 22,7 % z vyměřovacího základu.

Nárok na slevu na pojistném uplatňuje OSVČ na tiskopise „Přehled o příjmech a výdajích OSVČ“ za příslušný kalendářní rok. Pokud slevu neuplatnila na tomto tiskopise, může nárok na slevu uplatnit písemně u příslušné ÚSSZ. Pokud bude OSVČ žádat ÚSSZ o vrácení pojistného ve výši slevy na pojistném, postupuje se jako u žádosti o vrácení přeplatku na pojistném.

Sleva na pojistném se u OSVČ, jejíž daň z příjmu je rovna paušální dani, vypočítává z vyměřovacího základu, který je ročním vyměřovacím základem; je to úhrn měsíčních vyměřovacích základů, z nichž se vypočítává výše zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti pro stanovení výše paušálního odvodu, po zvýšení o 15 %, popř. dodatečně zvýšený nebo snížený o vyměřovací základ odpovídajícího doplatku nebo přeplatku pojistného v paušálním režimu při změně paušálního pásma paušální daně. Sleva na pojistném OSVČ v paušálním režimu může být vyplacena jen v případě, že tato OSVČ má zaplaceny zálohy na pojistné za všechny kalendářní měsíce, v nichž trval paušální režim.

OSVČ v paušálním režimu uplatňuje slevu za předchozí kalendářní rok na základě žádosti podané po 30. 4. Toto datum je stanoveno v zájmu sjednocení postupů s OSVČ, které byly poplatníkem v paušálním režimu, ale jejich daň nebyla rovna paušální dani. Tyto OSVČ totiž musí podat za daný rok přehled o příjmech a výdajích, avšak podle § 15 odst. 1 ZPSZ mohou tento podat nejdříve v poslední den lhůty pro podání přehledu.

K bodu 16

Vkládají se společná ustanovení ke slevám na pojistném, která náleží poplatníkům pojistného (zaměstnancům a OSVČ), kteří jsou poživateli starobního důchodu v plné výši. Tato ustanovení upravují především technický způsob uplatňování a prokazování slevy na pojistném.

Sleva na pojistném je koncipována jako nároková s tím, že poživatel starobního důchodu prokazuje podmínky nároku na slevu (předkládá rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a/nebo jiný doklad).

Pokud zaměstnanec již nárok na slevu na pojistném uplatnil a tuto výhodu požívá, je povinen oznámit zaměstnavateli všechny skutečnosti, které mohou mít vliv na slevu na pojistném. Jedná se především o oznámení skutečností, pro které nenáleží výplata starobního důchodu a které mají za následek ztrátu nároku na slevu na pojistném pro období, za které byla výplata starobního důchodu přerušena nebo snížena na polovinu na základě žádosti zaměstnance, protože si přeje zvyšování důchodu za dobu, po kterou mu důchod nebude vyplácen.

Pokud zaměstnanec uplatní u zaměstnavatele slevu na pojistném a prokáže, že na ni má nárok, pak celková částka pojistného, kterou bude zaměstnavatel odvádět, bude snížena o pojistné, které nebude platit zaměstnanec, který slevu na pojistném uplatnil. Takto snížené pojistné bude zaměstnavatel odvádět nejen za kalendářní měsíc, v němž byla sleva na pojistném uplatněna, ale i za všechny následující kalendářní měsíce, po které bude trvat zaměstnání zaměstnance k tomuto zaměstnavateli. Zaměstnavatel přitom nemá možnost zjistit či ověřit, zda zaměstnanec starobní důchod stále pobírá, či zda byla výplata starobního důchodu zastavena a zaměstnanec z tohoto důvodu pozbyl slevy na pojistném. Tuto skutečnost mu je proto zaměstnanec povinen oznámit. Pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, může dojít ke vzniku nedoplatku na pojistném, neboť z důvodu neoprávněně realizované slevy na pojistném odvedl zaměstnavatel pojistné v nižší částce, než správně měl.

Pojistné, které mělo být za zaměstnance odvedeno, avšak odvedeno nebylo, musí být vždy podle zákona odvedeno. V tomto směru bude respektován současný stav, kdy se pojistné, které mělo být zaměstnanci sraženo, avšak nestalo se tak, považuje za nedoplatek na pojistném na straně zaměstnavatele, který je plátcem pojistného. Z takto neoprávněně sníženého pojistného však plyne podle § 20 penále, které je zaměstnavatel povinen uhradit příslušné ÚSSZ; tato povinnost je dána bez ohledu na to, že zaměstnavatel o tom, že dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném, nevěděl a vzniku tohoto nedoplatku nemohl zabránit. Zavádí se proto odpovědnost zaměstnance za úhradu penále z nedoplatku pojistného, který vznikl v důsledku nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnance. Pokud zaměstnavatel odvede v důsledku nesprávně aplikované slevy na pojistném pojistné v nesprávné výši, bude diference mezi výší pojistného, které mělo být odvedeno, a výší skutečně odvedeného pojistného řešena standardními postupy pro vrácení přeplatku či úhradu nedoplatku na pojistném.

Zaměstnanec má nárok na uplatnění slevy na pojistném za všechny kalendářní měsíce či jejich části, kdy mu trvalo souběžně náležela výplata starobního důchodu a trvalo zaměstnání zakládající účast na důchodovém a nemocenském pojištění. Sleva na pojistném tedy náleží i za ty kalendářní měsíce předcházející kalendářnímu měsíci, kdy zaměstnanec nárok na slevu na pojistném u zaměstnavatele uplatnil. K tomu může dojít především tehdy, pokud zaměstnanec požádal o důchod zpětně, což zákon o důchodovém pojištění umožňuje. V takovém případě již samozřejmě nelze slevu na pojistném realizovat, protože pojistné na důchodové pojištění již bylo zaměstnancem zaplaceno a zaměstnavatelem odvedeno; konstruovat možnost uplatnění slevy dodatečně prostřednictvím zaměstnavatele by bylo administrativně velmi náročné. Zaměstnanec, který uplatnil nárok na výplatu starobního důchodu (třeba i za několik let) zpětně, by však byl z hlediska výše pojistného odvedeného k tíži zaměstnance finančně znevýhodněn situace oproti zaměstnanci, který požádal o důchod tak, že slevu na pojistném mohl uplatnit již ode dne, od kterého mu náleží výplata důchodu. Aby se předešlo tomuto rozdílu, navrhuje se, aby pojistné, které bylo zaměstnanci sraženo (a ve prospěch státního rozpočtu zaměstnavatelem odvedeno) za kalendářní měsíce, za které mohla být uplatněna sleva na pojistném uplatněna, bylo považováno za přeplatek na pojistném. Tento přeplatek na pojistném vrátí na základě žádosti příslušná ÚSSZ, a to bez ohledu na to, zda vznikl u aktuálního zaměstnavatele pojištěnce, u bývalého zaměstnavatele nebo u několika zaměstnavatelů, které zaměstnanec vystřídal v době, za kterou mu náleží výplata starobního důchodu. Skutečnosti rozhodné pro vrácení přeplatku na pojistném bude zaměstnanec povinen doložit, neboť státní prostředky lze vyplatit pouze na základě důvěryhodně prokázaných skutečností. Přeplatek na pojistném tedy bude vracet pouze za ty kalendářní měsíce, za které zaměstnanec doloží výši vyměřovacího základu, z něhož mu bylo pojistné sraženo; jedná se tedy o obdobný postup, jaký se v současnosti používá při vracení pojistného z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Dobu, za kterou může ÚSSZ vrátit přeplatek na pojistném vzniklý z důvodu neuplatněné slevy na pojistném, se navrhuje omezit stejně, jako je omezena doba, po kterou lze zpětně žádat o výplatu starobního důchodu. Postup, kterým má příslušná ÚSSZ povinnost vrátit přeplatek na dávce, jsou-li pro to splněny stanovené podmínky, se navrhuje stejný, jako u ostatních případů vracení přeplatku na pojistném. Omezení povinnosti vrátit přeplatek na pojistném vzniklý z důvodu neuplatněné slevy na pojistném pro započtení tohoto přeplatku na úhradu splatného závazku se navrhuje obdobné, jako u ostatních případů vracení přeplatku na pojistném.

K tomu, aby zaměstnanec prokázal výši přeplatku za období zaměstnání, ve kterém mohla být sleva na pojistném uplatněna sleva na pojistném uplatněna, avšak nestalo se tak, je třeba, aby prokázal výši vyměřovacího základu za jednotlivé kalendářní měsíce konkrétních zaměstnání připadajících do období výplaty starobního důchodu. Ukládá se proto zaměstnavateli povinnost tyto vyměřovací základy potvrdit. Postup zaměstnavatele přitom bude obdobný, jako je tomu v současnosti při prokazování úhrnu vyměřovacích základů pro vracení přeplatku na pojistném z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu. Pokud zaměstnavatel bude zaměstnanci nadále strhávat pojistné, i když u něj bude mít prokázáno, že má na slevu na pojistném nárok, dopustí se přestupku, za který lze uložit pokutu.

Zaměstnavateli se pro účely kontroly správného stanovení slevy na pojistném ukládají stanovené evidenční povinnosti, jejichž porušení bude přestupkem.

Výše uvedené zásady ohledně přeplatku na pojistném v důsledku zpětného přiznání důchodu nebo při neuplatnění slevy na aktuální období platí obdobně též ve vztahu k OSVČ.

U OSVČ v paušálním režimu se po obdržení žádosti náležející sleva na pojistném použije na úhradu splatných závazků vůči ÚSSZ nebo ČSSZ, pokud takové závazky OSVČ má. OSVČ v paušálním režimu je rovněž povinna vrátit slevu na pojistném ve výši, ve které jí na ni nevznikl nárok. Pokud OSVČ slevu nevrátí, zavádí se zákonná fikce, kdy bude tato sleva považována za dluh na pojistném a v tomto režimu se bude i vymáhat.

Sleva na pojistném náleží, pokud je starobní důchod přiznán z českého důchodového pojištění a na základě zásady rovného nakládání též z důchodového pojištění státu, který aplikuje tzv. koordinační nařízení o sociálním zabezpečení (jedná se o členské státy EU a některé další státy), a státu, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Protože pro zaměstnavatele může být rozhodnutí cizího orgánu sociálního zabezpečení nejasné, zakládá se povinnost ČSSZ vydat poživateli cizího důchodu na jeho žádost potvrzení o přiznání tohoto důchodu; ČSSZ toto potvrzení vydá na základě dokladů předložených žadatelem nebo může požádat o součinnost orgán sociálního zabezpečení cizího státu.

K bodům 17 až 21

V návaznosti na novou úpravu slev na pojistném, která přinesla též nové povinnosti, se upravuje také ustanovení o přestupcích.

Upřesňuje se, že sankci lze uložit i v případě, kdy byla na příslušném tiskopisu uplatněna sleva na pojistném, neboť byly splněny všechny podmínky pro nárok na slevu na pojistném, avšak na tomto tiskopisu nebyly uvedeny všechny požadované skutečnosti (např. údaje o jednotlivých zaměstnancích), které však neměly vliv na nárok a uplatnění slevy na pojistném.

Nesplnění stanovených povinností zaměstnavatele, tj. povinnosti vést stanovenou evidenci, potvrdit zaměstnanci výši vyměřovacích základů a poskytovat slevy na pojistném, bude zakládat skutkovou podstatu přestupku, za který lze uložit zaměstnavateli pokutu, a to až do 50 000 Kč.

K čl. VI

K bodu 1

Nárok na slevu na pojistném lze uplatnit poprvé za leden 2025, tj. při splatnosti pojistného za tento měsíc v únoru. Sleva na pojistném nebude náležet v lednu 2025 při splatnosti pojistného za prosinec 2024.

K bodu 2

Jedná se o standardní přechodné ustanovení při změně sazeb pojistného nebo změny vymezení vyměřovacího základu; toto přechodné ustanovení je nutné vzhledem k tomu, že se pojistné platí pozadu; při placení pojistného za účinnosti nové právní úpravy za kalendářní měsíce před 1. lednem 2025 se použije právní úprava účinná před tímto dnem.

K části čtvrté (Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu)

K čl. VII

V souvislosti s tím, že návrh zákona předpokládá navýšení důchodového věku nad hranici 65 let, je žádoucí současně přistoupit i k novému pojetí zániku funkce člena NKÚ z důvodu věku. Podle stávající úpravy funkce člena NKÚ zanikne dosažením věku 65 let a tato úprava se od roku 1993, kdy byl zákon o NKÚ přijat, neměnila. Do budoucna se nicméně jeví jako nevyhovující a překonaná, neboť není žádoucí, aby byl výkon funkce z důvodu věku ukončen bezprostředně před dosažením věku důchodového, který bude vyšší než 65 let, byť třeba i jen nepatrně.

Konkrétně se proto navrhuje, a to po vzoru úpravy platné pro vojáky z povolání (srov. § 19 odst. 1 písm. a) zákona o vojácích z povolání), aby funkce člena NKÚ zanikla právě dosažením důchodového věku pro muže, který bude vyplývat ze zákona o důchodovém pojištění. Věk pro muže se volí z důvodu, aby úprava nebyla diskriminační z důvodu pohlaví, přičemž není rozhodné, zda se tato úprava použije ve vztahu ke členu nebo člence NKÚ.

K čl. VIII

V souvislosti se změnou podle čl. VII se jako potřebné jeví přijetí přechodného ustanovení, které u stávajících členů NKÚ (tj. nikoliv u budoucích) bude garantovat, že k zániku funkce nedojde dříve než dosažením věku 65 let, byť by u daného člena byl s ohledem na rok jeho narození důchodový věk (pro muže) nižší. Tato úprava se jeví jako potřebná i s ohledem na vyloučení pravé retroaktivity navržené změny, jak ji Ústavní soud identifikoval např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 (v souvislosti se zkrácením mandátu poslance ústavním zákonem o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny). Rozhodným okamžikem pro určení, zda na člena NKÚ přechodné ustanovení dopadne či nikoliv, bude okamžik složení slibu, jímž se daný člen NKÚ ujímá své funkce.

K části páté (Změna zákoníku práce)

K čl. IX

Poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti je limitováno dosažením věku 65 let, což je stávající nejvyšší důchodový věk, nebo přiznáním starobního důchodu (který může být přiznán i před dosažením důchodového věku). Poskytování náhrady nákladů na výživu pozůstalých je limitováno kalendářním měsícem, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl věku 65 let.

Vzhledem k navrhované úpravě stanovení důchodového věku podle čl. I bodů 21 a 67, který se prodlužuje nad 65 let, je třeba adekvátně reagovat i úpravou maximální věkové hranice, do které lze poskytovat tyto náhrady.

K části šesté (Změna zákona o rozpočtové odpovědnosti)

K čl. X

Změny důchodového pojištění mají často významný dopad na veřejné finance, a to někdy i na desetiletí do budoucna. V řadě případů je pak dopad v nejbližších obdobích podstatně menší než v budoucích letech. Typickým případem mohou být návrhy na rozšíření rozsahu náhradních dob nebo úpravy důchodového věku, které okamžitě žádné dopady nevyvolají, nicméně v horizontu několika desetiletí mohou mít dopad vyšších desetin procent HDP, někdy i více než 1 % HDP. Takto prováděné změny pak je politicky velmi obtížné později revidovat a negativní dopad na veřejné finance eliminovat. Za účelem zvýšení transparentnosti posuzování dopadu důchodových změn na udržitelnost veřejných financí se navrhuje zakotvit do zákona o rozpočtové odpovědnosti oprávnění NRR předkládat vládě i Poslanecké sněmovně stanovisko Národní rozpočtové rady k těm návrhům v oblasti důchodového pojištění, které podle vyhodnocení NRR mají významný dopad na dlouhodobou finanční udržitelnost veřejných financí.

Vzhledem k tomu, že oblast důchodového pojištění není řízena pouze finančními cíli udržitelnosti, ale i sociálními kritérii přiměřenosti důchodů, předpokládá se, že NRR si k naplňování nové působnosti bude zřizovat poradní týmy, v nichž budou zastoupeni experti a další subjekty, které budou reprezentovat různé validní náhledy na problematiku důchodového pojištění.

Návrh na doplnění zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti by neměl způsobit prodloužení legislativního procesu, na druhé straně by měl poskytnout vládě a Poslanecké sněmovně další relevantní stanovisko vysoce odborné a nezávislé instituce zaměřené na udržitelnost veřejných financí.

K části sedmé (Změna zákona č. 321/2023 Sb.)

K čl. XI

Navrhovaná úprava reaguje na časový nesoulad zákona č. 270/2023 Sb. (vyhlášen ve Sbírce zákonů 7. září 2023) a zákona č. 321/2023 Sb. (vyhlášen ve Sbírce zákonů 31. října 2023).

Úprava v čl. V bodě 21 zákona č. 321/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se týkala ustanovení § 67a ZDP, avšak zákonem č. 270/2023 Sb. byla úprava obsažená v tomto ustanovení přesunuta do § 67ab ZDP. V době projednávání zákona č. 321/2023 Sb. nebylo vzhledem ke stavu legislativního procesu možné v Parlamentu ČR reagovat na zákon č. 270/2023 Sb., a proto je úprava v čl. V bodech 20 a 21 zákona č. 321/2023 Sb. nerealizovatelná, což se předloženým návrhem zákona v čl. I bodě 59 napravuje a překonaná úprava v zákoně č. 321/2023 Sb. se zrušuje.

K části osmé (Účinnost)

K čl. XII

Účinnost zákona se navrhuje obecně od 1. ledna 2025 s tím, že ustanovení, jejichž aplikace si vyžádá náročnější úpravu programů plátců důchodů, nabývají účinnosti od 1. ledna 2026 a od 1. ledna 2027. U opatření spočívajícího v zastavení valorizace částky tzv. výchovného náležející k nově přiznávaným důchodům je účelné, aby bylo realizováno co nejdříve, ideálně aby se její zvýšení neprovedlo již od ledna 2025, a proto se navrhuje účinnost příslušných ustanovení již dnem následujícím po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

V Praze dne 30. dubna 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky