zákon č. 424/2022 Sb.

K čl. I K bodu 1 [§ 1 odst. 1]

Navrhuje se uvést, že zákon zapracovává předpisy Evropské unie, a tyto předpisy vyjmenovat v poznámce pod čarou. Vedle příslušných ustanovení Směrnice se uvádí rovněž čl. 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES, který stanoví: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě článků 7 až 11 a čl. 18 odst. 3 a přijmou opatření nezbytná k jejich uplatňování.“. Sankce pro poskytovatele služeb a příjemce služeb, kteří nesplní svoji povinnost, je již stanovena zákonem č. 67/2013 Sb. – v § 6 odst. 3 a 4 se jedná o sankční stanovení nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody u nespolupracujícího příjemce služeb, v § 13 pak o zákonnou soukromoprávní pokutu, kterou musí příjemce služeb nebo poskytovatel služeb zaplatit, pokud jsou v prodlení s nepeněžitým plněním. Proto se navrhuje uvést čl. 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES v poznámce pod čarou také v tomto zákoně.

K bodu 2 [§ 2 písm. h)]

Navrhuje se ve vymezení pojmů definovat zjištěnou spotřebu tepla. Existují tři základní typy zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Prvním typem je indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy (radiátory) instalovaný na každém otopném tělese na jeho čelní straně. Dále se jedná o indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění instalovaný na odtokové trubce (zpátečce) z otopného tělesa. Posledním běžně rozšířeným typem zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění je přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru (místnosti) a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v topném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v topném období (denostupňová metoda). Nejedná se však o měřidla podle zákona o metrologii, protože neměří ve fyzikálních jednotkách a tedy ani nepodléhají pravidelnému ověření, na rozdíl od měřidel podle zákona o metrologii (kalorimetrů). V případě korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou a které se používají při rozúčtování, se jedná o korekci na velikost topného výkonu otopného tělesa, způsob připojení indikátoru k otopnému tělesu, korekci na sníženou výpočtovou teplotu některých vytápěných místností (např. předsíně, chodby), korekci zohledňující polohu vytápěných místností a jejich situování ke světovým stranám. Uvedená terminologie je již obsahem zákona, který není v této oblasti měněn.

K bodu 3 [§ 2 odst. 2 až 4]

Navrhuje se definovat dálkově odečitatelné měřidlo a dálkově odečitatelné zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Pro účely tohoto zákona se jedná o měřidlo podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, u nichž není k provedení odečtu nutný přístup do jednotlivých bytů nebo nebytových prostor. Výjimku tvoří taková měřidla a zařízení, která byla nainstalována před 1. lednem 2022 a nejsou nastavena na dálkový odečet minimálně v měsíčním intervalu. Skutečnost, že tato měřidla nebo zařízení nejsou nastavena na dálkový odečet minimálně v měsíčním intervalu, se prokazuje technickou dokumentací. Uvedená definice, výjimka z ní a způsob prokázání výjimky vycházejí z § 7 odst. 12 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 362/2021 Sb., jehož znění bylo po dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu převzato a upraveno pro účely předkládaného návrhu. Za zdůraznění stojí, že samotná povinnost k instalaci dálkově odečitatelných měřidel nebo dálkově odečitatelných zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění není stanovena zákonem č. 67/2013 Sb. ani předkládaným návrhem, ale § 7 odst. 11 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 362/2021 Sb.

K bodu 4 [§ 6 odst. 2]

Navrhuje se nahradit výraz „tepelná energie“ slovem „teplo“, což je v případě rozúčtování nákladů na vytápění i věcně správné. Nebude tak docházet k záměně s pojmem „dodávka tepelné energie“ vymezeným v § 2 odst. 2 písm. c) bodu 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).

K bodu 5 [§ 6 odst. 3]

Navrhuje se úprava textu s ohledem na použitý vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů na vytápění stanovený v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb. Předkládaný návrh nepřináší žádnou novou úpravu práv a povinností, pouze upřesňuje, v souladu se současným stavem a roky trvající praxí, jak se vypočte spotřební složka v případě, že některý z příjemců služeb některým z uvedených způsobů zmaří řádný odečet měřidel či indikátorů. Původní znění se nahrazuje podrobnější formulací vycházející ze vzorce v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky. Poskytovatel služeb určí spotřební složku nákladů u příjemců služeb, kteří zmařili řádný odečet, jako součin započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru, u něhož není znám údaj z měření, a trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 mzapočitatelné podlahové plochy u ostatních příjemců služeb. Jelikož nemůže poskytovatel služeb požadovat po příjemcích služeb dohromady více, než kolik činí veškeré náklady vynaložené na poskytování tepla v zúčtovací jednotce (tj. v domě), znamená to, že se spotřební složka nákladů připadající na příjemce služeb, kteří umožnili řádný odečet, zároveň snižuje, tedy že se mezi ně rozúčtovává zbytek spotřební složky nákladů, který není rozúčtován mezi příjemce služeb, kteří řádný odečet zmařili.

Zvláštní způsob určení spotřební složky nákladů příjemcům služeb, kteří stanoveným způsobem zmařili řádný odečet, lze považovat za formu sankce. Čím vyšší částku nákladů tito příjemci služeb zaplatí, tím méně musejí zaplatit příjemci služeb, kteří si počínali v souladu s právem. Tato právní úprava tedy motivuje k chování v souladu s právem a odrazuje od porušování práva. Dále se navrhuje výslovně stanovit, že se při rozúčtování zbytku spotřební složky mezi příjemce služeb, kteří nezmařili řádný odečet, spodní a horní hranice (limitní hodnoty) podle věty první odvodí nikoliv od průměru za celou zúčtovací jednotku, ale od průměru nákladů připadajících na 1 mzapočitatelné podlahové plochy u těchto příjemců služeb. V některých případech by totiž nebylo možné splnit zároveň požadavek na nepřekročení přípustných rozdílů v nákladech na vytápění připadajících na 1 mzapočitatelné podlahové plochy podle věty první a požadavek na sankční určení spotřební složky nákladů podle věty třetí. Proto je potřeba pravidlo podle věty první modifikovat uvedeným způsobem. Pokud nebudou známy údaje z žádného bytu ani nebytového prostoru, rozdělí se spotřební složka nákladů mezi příjemce služeb podle započitatelné podlahové plochy jejich bytů nebo nebytových prostor. I toto pravidlo vychází ze současného výkladu zákona a ze vzorce v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky. Jelikož je sestavení vzorce pro výpočet sankčního určení spotřební složky nákladů podle věty třetí poměrně obtížné, stanoví věta poslední, že tento vzorec stanoví prováděcí právní předpis. Toto ustanovení je již dnes provedeno § 3 odst. 5 a přílohou č. 2 prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb. Kromě výše uvedených změn se také navrhuje zapracovat do textu doplnění ohledně instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii s platným ověřením, aby nemohl být příjemce služeb sankcionován, pokud by neumožnil instalaci měřidel bez platného ověření. Veškeré uvedené změny jsou v souladu se současným výkladem zákona a prováděcí vyhlášky, a nedochází tedy k obsahové změně právní normy.

K bodu 6 [§ 6 odst. 4]

Navrhuje se úprava textu s ohledem na použitý vzorec pro výpočet spotřební složky na poskytování teplé vody stanovený v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb. Předkládaný návrh nepřináší žádnou novou úpravu práv a povinností, pouze upřesňuje v souladu se současným stavem a roky trvající praxí, jak se vypočte spotřební složka v případě, že některý z příjemců služeb některým z uvedených způsobů zmaří řádný odečet vodoměru. Původní znění se nahrazuje podrobnější formulací vycházející ze vzorce v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky. Poskytovatel služeb určí spotřební složku nákladů u příjemců služeb, kteří zmařili řádný odečet, jako součin podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru, u něhož není znám údaj z měření, a trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 mpodlahové plochy u ostatních příjemců služeb. Jelikož nemůže poskytovatel služeb požadovat po příjemcích služeb dohromady více, než kolik činí veškeré náklady vynaložené na společnou přípravu teplé vody pro dům, znamená to, že se spotřební složka nákladů připadající na příjemce služeb, kteří umožnili řádný odečet, zároveň snižuje, tedy že se mezi ně rozúčtovává zbytek spotřební složky nákladů, který není rozúčtován mezi příjemce služeb, kteří řádný odečet zmařili. Zvláštní způsob určení spotřební složky nákladů příjemcům služeb, kteří stanoveným způsobem zmařili řádný odečet, lze považovat za formu sankce. Čím vyšší částku nákladů tito příjemci služeb zaplatí, tím méně musejí zaplatit příjemci služeb, kteří si počínali v souladu s právem. Tato právní úprava tedy motivuje k chování v souladu s právem a odrazuje od porušování práva. Pokud nebudou známy údaje z žádného bytu ani nebytového prostoru, rozdělí se spotřební složka nákladů mezi příjemce služeb podle podlahové plochy jejich bytů nebo nebytových prostor. I toto pravidlo vychází ze současného výkladu zákona a ze vzorce v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky. Jelikož je sestavení vzorce pro výpočet sankčního určení spotřební složky nákladů podle věty třetí poměrně obtížné, stanoví věta poslední, že tento vzorec stanoví prováděcí právní předpis. Toto ustanovení je již dnes provedeno § 3 odst. 5 a přílohou č. 2 prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb. Kromě výše uvedených změn se také navrhuje zapracovat do textu doplnění ohledně instalace vodoměrů na teplou vodu s platným ověřením, aby nemohl být příjemce služeb sankcionován, pokud by neumožnil instalaci těchto měřidel bez platného ověření. Veškeré uvedené změny jsou v souladu se současným výkladem zákona a prováděcí vyhlášky, a nedochází tedy k obsahové změně právní normy.

K bodu 7 [§ 7 odst. 3]

Navrhuje se úprava textu o větu doplňující stávající odstavec o finančním vyrovnání, kdy se výslovně stanoví, že splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Tato se změna se navrhuje v souvislosti s vyhláškou č. 376/2021 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 269/2015 Sb. Došlo totiž k významnému rozšíření rozsahu informací, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování, a které se přitom nevztahují k nedoplatku za služby. Není např. důvodné, aby neuvedení internetových stránek, kde je možné seznámit se s možnostmi zvýšení energetické účinnosti, způsobilo, že se nedoplatek nestane splatným. Případné opomenutí takové povinnosti je podrobeno dostatečné sankci podle § 13 zákona.

Zároveň se výslovně stanoví, že vady vyúčtování nemají vliv na splatnost přeplatku. Nelze připustit, aby poskytovatel služeb odpíral vrátit příjemci služeb přeplatek na zálohách za služby s poukazem na vady vyúčtování, když vyúčtování vypracovává (nebo nechává vypracovat třetí osobou) on sám.

Vady, které mají vliv na vypočtenou výši nedoplatku, jsou např.:

 Chybné uvedení podlahové plochy bytu příjemce služeb nebo chybný výpočet započitatelné podlahové plochy, které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku.  Chybné údaje o odečtech na měřidlech (ať už tepla nebo na vodoměrech), které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku.  Uvedení a použití chybných koeficientů pro přepočty odečtů měřidel, které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku.  Uvedení chybné částky nákladů na vytápění nebo na poskytování teplé vody za celou zúčtovací jednotku, která se rozúčtovává mezi příjemce služeb, vedoucí k chybně vypočtené výši nedoplatku.  Chybný výpočet průměrné výše spotřební složky nákladů na vytápění na 1 m započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce (např. opomenutím údajů od některého z příjemců služeb), které vede ke špatnému určení limitních hodnot, a tedy chybnému určení výše spotřební složky nákladů u příjemců služeb, kteří vybočili z limitních hodnot, což vede samozřejmě k chybnému rozúčtování nákladů na vytápění v celé zúčtovací jednotce, a tedy i k chybně vypočtené výši nedoplatku.  Prosté matematické chyby při výpočtu, které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku. Naopak vady, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku, jsou např.:

 Chybně uvedené číslo bytu.  Chybně uvedené jméno příjemce služeb (typicky v případech změn příjmení žen v souvislosti s uzavřením nebo rozvedením manželství během zúčtovacího období).  Neuvedení informace o použité skladbě zdrojů energie a o souvisejících ročních emisích skleníkových plynů za zúčtovací jednotku za poslední kalendářní rok v případech stanovených prováděcí vyhláškou.  Popis jednotlivých daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, které jsou zahrnuty v ceně tepelné energie dodané poskytovateli služeb ze soustav dálkového vytápění a které se přímo vztahují k množství dodané tepelné energie, v případech stanovených prováděcí vyhláškou.  V grafické podobě vyhotovené srovnání náměru na instalovaných měřidlech podle zákona o metrologii nebo instalovaných zařízeních pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb za aktuální zúčtovací období a za stejné období předchozího roku upravené s ohledem na klimatické podmínky v těchto obdobích postupem podle přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky.  Kontaktní údaje pro veřejnost nejméně jednoho energetického konzultačního a informačního střediska sídlícího ve vyšším územním samosprávném celku, v němž se nachází zúčtovací jednotka.

K bodu 8 [§ 7 odst. 4]

Navrhuje se uvést, že náklady na vyhotovení a doručení vyúčtování podle odstavce 1 nelze zahrnout do nákladů na služby, protože se jedná o činnost spojenou se správou zúčtovací jednotky (domu).

K bodu 9 [§ 8a a 8b]

K § 8a odst. 1

Navrhuje se zapracovat nové požadavky Směrnice, které se týkají četnosti poskytovaných informací o zjištěné spotřebě tepla příjemcem služeb, pokud jsou instalována dálkově odečitatelná měřidla tepla nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Podle Směrnice musejí být příjemci služeb tyto informace poskytovány alespoň jednou za měsíc. Navrhuje se stanovit proto, že nedojde-li k jinému ujednání s nájemci nebo k rozhodnutí družstva nebo společenství vlastníků jednotek, poskytují se informace o zjištěné spotřebě tepla vždy za kalendářní měsíc do konce následujícího kalendářního měsíce. Ujednáním s nájemci nebo rozhodnutím družstva nebo společenství lze však stanovit i jiný postup, např. poskytování informací o zjištěné spotřebě tepla dvakrát měsíčně vždy za období od 1. do 15. dne v měsíci a od 16. do posledního dne v měsíci vždy do 5. pracovního dne od konce těchto období. Období, za něž se informace o zjištěné spotřebě tepla poskytuje, nesmí být delší než 1 měsíc.

Lze však ujednat či rozhodnout, že se informace o zjištěné spotřebě tepla poskytuje za období od začátku zúčtovacího období do konce právě uplynulého měsíce. V uvedeném případě se nejedná o doplňkovou informaci, ale o alternativu oproti dříve uvedeným možnostem. Příjemce služeb si pak svoji zjištěnou spotřebu tepla za kalendářní měsíc může jednoduše spočítat porovnáním informací o zjištěné spotřebě tepla, které obdržel ve dvou po sobě následujících měsících.

Omezení délky období, za které se informace o zjištěné spotřebě tepla poskytuje, je nutné k zajištění řádné implementace Směrnice v praxi. Ze stejného důvodu je nutné také stanovit, že informování o zjištěné spotřebě tepla musí být včasné – do 25 pracovních dnů od konce období, za něž se informace poskytuje. Jinak by mohlo docházet k obcházení ustanovení Směrnice a zákona.

K § 8a odst. 2

Navrhuje se zapracovat nové požadavky Směrnice, které se týkají četnosti poskytovaných informací o spotřebě teplé vody příjemcem služeb, pokud jsou instalována dálkově odečitatelná měřidla společně připravované teplé vody. Tyto informace musejí být příjemci služeb poskytovány ve stanovených intervalech – pro podrobnosti vizte odůvodnění k obdobné úpravě v § 8a odst. 1.

Obdobně jako u informování o zjištěné spotřebě tepla, v případě ujednání či rozhodnutí, že se informace o spotřebě teplé vody poskytuje za období od začátku zúčtovacího období do konce právě uplynulého měsíce, se nejedná o informaci doplňkovou, ale o alternativu oproti informování za období, které není delší než 1 měsíc. Příjemce služeb si pak svoji spotřebu teplé vody za kalendářní měsíc může jednoduše spočítat porovnáním informací o spotřebě teplé vody, které obdržel ve dvou po sobě následujících měsících.

K § 8a odst. 3

Navrhuje se stanovit, že poskytovatel služeb není povinen doručit příjemci služeb informace o zjištěné spotřebě tepla za období, ve kterém nebylo teplo dodáváno. Tuto výjimku z obecné povinnosti doručování informací o spotřebě Směrnice výslovně předpokládá.

K § 8a odst. 4 Navrhuje se stanovit, že poskytovatel služeb nemůže zahrnout náklady na poskytování informací o spotřebě příjemců služeb do nákladů na služby, protože se jedná o činnost spojenou se správou zúčtovací jednotky (domu).

K § 8a odst. 5 Navrhuje se stanovit, že lze nahradit doručení informací o spotřebě podle odstavců 1 nebo 2 zpřístupněním těchto informací způsobem umožňujícím dálkový přístup a vyrozuměním o tomto zpřístupnění. Předpokládá se, že k takovému zpřístupnění bude docházet nejčastěji prostřednictvím internetu, kde příjemce služeb bude moci zjistit svoji spotřebu tepla nebo teplé vody po zadání svého přístupového hesla. Příjemce služeb je však oprávněn písemně požádat o zasílání informací o spotřebě v listinné podobě, aby mohli být o svojí spotřebě informováni i lidé bez přístupu k internetu nebo lidé, kterým činí potíže pracovat s počítačem, chytrým telefonem nebo podobnými zařízeními. Písemná forma žádosti je vyžadována z důvodu předcházení sporů mezi příjemcem služeb a poskytovatelem služeb, kteří budou v některých případech navíc v postavení podnikatele a spotřebitele. Dále se navrhuje stanovit, aby v případě, kdy příjemce služeb požádá poskytovatele služeb o zaslání informací o spotřebě v listinné podobě, byl příjemce služeb povinen uhradit náklady s tím spojené (např. poštovné) a aby poskytovatel služeb mohl žádat zálohu na úhradu těchto nákladů. Navrhuje se též stanovit, že k vyrozumění o zpřístupnění informací o spotřebě způsobem umožňujícím dálkový přístup musí dojít ve lhůtách podle odstavců 1 a 2. Předkladatel totiž vychází z Doporučení Komise (EU) 2019/1660 ze dne 25. září 2019 k provádění nových ustanovení o měření a vyúčtování ve směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti, kde je v bodě 9.2.4. uvedeno mj. následující: „Základním požadavkem je poskytování informací uživateli. To lze provést na papíře nebo elektronickými prostředky, jako je e-mail. Informace lze rovněž zpřístupnit prostřednictvím internetu (a pomocí rozhraní, jako je internetový portál nebo aplikace pro chytré telefony), ale v takových případech musí být konečný uživatel v uvedených pravidelných intervalech určitým způsobem upozorněn, jinak nelze informace považovat za poskytnuté konečnému uživateli s danou četností, ale pouze za zpřístupněné. Pouhé zpřístupnění informací, ale ponechání jejich vyhledání na konečném uživateli by nebylo v souladu s celkovým cílem této části revidované směrnice o energetické účinnosti, tj. zvýšit povědomí konečných uživatelů o jejich spotřebě. (…) Stručně řečeno, trvalé ‚zpřístupňování‘ informací prostřednictvím internetu není alternativou nebo dostatečným prostředkem pro splnění požadavků podle bodu 2 přílohy VIIa, jehož cílem je poskytovat četnější než roční informace, pokud není kombinováno s některým druhem aktivního oznamování konečnému uživateli v požadovaných intervalech.“. Jelikož Směrnice stanoví povinnost informovat o spotřebě alespoň jednou měsíčně, je nutné zároveň stanovit, že ve stejném intervalu musí docházet i k vyrozumění o zpřístupnění informací o spotřebě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Samotné vyrozumění o zpřístupnění informací o spotřebě způsobem umožňujícím dálkový přístup může být prováděno různě, podle uvážení poskytovatele služeb, případně podle dohody mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb. Uvažovat lze např. o zasílání takového vyrozumění prostřednictvím e-mailu nebo SMS zprávy, sdělil-li příjemce služeb poskytovateli služeb příslušné kontaktní údaje. Ve vyrozumění lze stručně uvést, že informace o spotřebě příjemce služeb za určité období se příjemci služeb zobrazí na určité internetové stránce po zadání přístupového jména a hesla. (Přičemž přístupové heslo může být buď jednorázové pro každou měsíční informaci o spotřebě, nebo trvalé, např. i nastavitelné samotným poskytovatelem služeb na příslušné internetové stránce.) Zcela přípustný je samozřejmě i opatrnější přístup spočívající v zasílání výše uvedeného vyrozumění pomocí doporučeného dopisu všem příjemcům služeb v zúčtovací jednotce. Nutno ovšem podotknout, že takový postup by byl spojen s vyššími náklady poskytovatele služeb.

K § 8b odst. 1 Navrhuje se zapracovat nový požadavek Směrnice ohledně informování poskytovatele energetických služeb, kterého si příjemce služeb určí, o vyúčtování a jeho zjištěné spotřebě tepla a spotřebě společně připravované teplé vody z posledních 3 let, pokud jsou dostupné. Poskytovatelem energetických služeb je podle čl. 2 odst. 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES, kterou Směrnice novelizuje, fyzická nebo právnická osoba, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy. Z této definice vychází definice poskytovatele energetických služeb v českém právním řádu, obsažená v § 2 odst. 2 písm. j) zákona o hospodaření energií. Poskytování energetických služeb je definováno v čl. 2 odst. 7 výše zmíněné směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU. Energetickou službou je podle této směrnice fyzický přínos, užitek nebo prospěch získané kombinací energie s energeticky účinnými technologiemi nebo činnostmi, které mohou zahrnovat provozní činnosti, údržbu a kontrolu nezbytnou pro dodání služby, jež je dodávána na základě smlouvy a u níž bylo prokázáno, že za normálních okolností vede k ověřitelnému a měřitelnému či odhadnutelnému zvýšení energetické účinnosti nebo k úsporám primární energie. Z této definice opět vychází úprava energetických služby v českém právním řádu, obsažená v § 10e zákona o hospodaření energií. Seznam poskytovatelů energetických služeb vede Ministerstvo průmyslu a obchodu, které údaje o poskytovatelích energetických služeb zveřejňuje na svých internetových stránkách. V transponovaném ustanovení Směrnice se píše o historické spotřebě konečného uživatele (příjemce služeb). Není však výslovně stanoveno, co se rozumí historickou spotřebou pro účely tohoto ustanovení. Při stanovení povinnosti předat potřebné dokumenty a údaje za poslední 3 roky proto předkladatel vycházel z čl. 10 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU, kde se v souvislosti s doplňujícími informacemi o historické spotřebě píše právě o období posledních 3 let. Údaje obsažené ve vyúčtování příjemce služeb a informace o jeho spotřebě jsou osobními údaji podle článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, tzv. GDPR). Žádost podle § 8b odst. 1 tedy zároveň představuje souhlas se sdělením osobních údajů příjemce služeb třetí osobě. Za účelem předcházení sporů se navrhuje stanovit písemnou formu této žádosti. Pokud by byl poskytovatel služeb povinen vyhovět ústní žádosti příjemce služeb podle § 8b odst. 1 (tacitní žádost zřejmě nepřipadá v úvahu z povahy věci), byl by vystaven riziku sporů s příjemcem služeb, který by vznesení takové ústní žádosti později popíral.

K § 8b odst. 2 Podobně jako v § 8a odst. 5 se navrhuje stanovit, že se informace o vyúčtování a spotřebě nemusejí poskytovateli energetických služeb doručovat, ale stačí je zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový přístup a o tomto zpřístupnění jej vyrozumět. Opět se předpokládá, že k takovému zpřístupnění bude docházet nejčastěji prostřednictvím internetu se zadáním přístupového hesla.

K čl. II

Navrhuje se, aby tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2023. Vzhledem k tomu, že lhůta pro transponování Směrnice již uplynula, bylo by odůvodnitelné i dřívější datum nabytí účinnosti. Je nicméně potřeba zajistit pro poskytovatele služeb dostatečnou legisvakanční dobu, aby se stihli připravit na zvýšenou administrativu spojenou zejména s poskytováním informací o spotřebě podle § 8a, který se navrhuje do zákona č. 67/2013 Sb. vložit, a případně také aby měli čas zajistit fungování internetových stránek, pomocí nichž mohou zpřístupňovat informace o spotřebě podle nového § 8a odst. 5 nebo vyúčtování a informace o spotřebě podle nového § 8b odst. 2. Zároveň ale nebylo možné navrhnout, aby byla účinnost stanovena v závislosti na dni zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů, neboť bylo kvůli novému pojmosloví potřeba provázat účinnost zákona a některých ustanovení novelizační vyhlášky č. 376/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, jež je prováděcí vyhláškou k zákonu č. 67/2013 Sb.

V Praze dne 30. března 2022

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., v.r.

Ministr pro místní rozvoj:

PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D., v.r.