zákon č. 426/2021 Sb.

K bodu 1 (§ 1 poznámka pod čarou č. 1)

S ohledem na to, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (směrnice o bezpečnosti železnic) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství, ve znění pozdějších předpisů, byly nahrazeny směrnicí o interoperabilitě a směrnicí o bezpečnosti, aktualizuje se referenční odkaz na směrnice uvedený v poznámce pod čarou č. 1.

K bodu 2 a 3 (§ 2)

Do ustanovení § 2 zákona o dráhách jsou doplňovány potřebné definice návrhem zákona nově používaných pojmů, a to pojmu technická specifikace pro interoperabilitu, prvek interoperability, subsystém, výrobce a držitel drážního vozidla. Všechny uvedené pojmy jsou obsahově vymezeny v souladu s jejich vymezením ve směrnici o interoperabilitě a zároveň jsou včleňovány do pojmosloví užívaného zákonem o dráhách. Zvláště zmínit je třeba vymezení pojmu „subsystém“, který podle směrnice o interoperabilitě zahrnuje subsystémy v tzv. strukturální a funkční oblasti. Právní úprava obsažená v návrhu zákona zakotvující požadavky na subsystémy se však vztahuje pouze na subsystémy ve smyslu přílohy II písm. a) směrnice o interoperabilitě. Jediným ustanovením, které se vztahuje rovněž na subsystému v tzv. funkční oblasti (ve smyslu přílohy II bodu b) směrnice o interoperabilitě) je skutková podstata uvedená v § 51 odst. 7 písm. i) návrhu zákona, v níž však zmínka o subsystémech „provoz a řízení dopravy“, „údržba“ a „využití telematiky“ směřuje ke konkretizaci příslušné technické specifikace pro interoperabilitu, jejíž porušení má být v daném případě sankcionováno. Odstavec 18 vymezuje pojem „držitel drážního vozidla“. Držitelem drážního vozidla se rozumí osoba, která drážní vozidlo vlastní nebo má právo jej užívat (písmeno a) odstavce 18), drážní vozidlo využívá k provozování drážní dopravy (písmeno b) odstavce 18) a je jako jeho držitel zapsána v registru drážních vozidel, resp. v evropském registru vozidel (písmeno c) odstavce 18). Všechny uvedené pojmové znaky jsou zakotveny kumulativně a musí tedy být všechny splněny společně, aby byl naplněn pojem „držitel drážního vozidla“. Aby se jednalo o držitele drážního vozidla, musí jít o osobu, která drážní vozidlo nejen vlastní nebo má právo jej užívat, ale která je zároveň využívá k provozování drážní dopravy a je jako jeho držitel zapsána v registru drážních vozidel, resp. v evropském registru vozidel. Právo Evropské unie předvídá, že od 16. června 2021 budou drážní vozidla provozovaná v členských státech spadající do působnosti směrnice o interoperabilitě registrována v evropském registru vozidel. Do 16. června 2024 nicméně mohou být drážní vozidla registrována tzv. decentralizovaným způsobem, tedy na úrovni členského státu, který ovšem zajistí kompatibilitu a komunikaci s evropským registrem vozidel (registrace vozidel musí odpovídat specifikacím evropského registru vozidel). Ke dni 16. června 2021 musí být údaje o registrovaných vozidlech převedeny z vnitrostátních registrů vozidel do evropského registru vozidel. Od 16. června 2024 již bude používána pouze centralizovaná registrace vozidel na úrovni Evropské unie. Odstavec 18 ve znění obsaženém v novelizačním bodu 3 předvídající vedení již pouze evropského registru vozidel tak nahradí nově navrhovanou úpravu vztahující se k vnitrostátnímu registru drážních vozidel (viz odstavec 18 ve znění obsaženém v novelizačním bodu 2). Relevantní ustanovení vztahující se k evropskému registru vozidel (mimo jiné novelizační bod 3) tak budou spojena s odloženou účinností (ke dni 16. června 2024).

K bodu 4 (§ 3a)

S ohledem na komplexní úpravu požadavků stanovených k zajištění provozní a technické propojenosti drah členských států Evropské unie a vyplývajících ze směrnice o interoperabilitě, která je obsažena v nově navrhované části osmé zákona (viz § 49a a násl. návrhu zákona) dochází ke zrušení ustanovení, které deklaruje, že dráha celostátní je součástí evropského železničního systému (daný text nemá normativní povahu) a obsahuje meze zákonného zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu vymezujícího prvky evropského železničního systému (nově navrhovaná právní úprava obsahuje veškerá potřebná zmocnění v nově navrhované části osmé).

K bodům 5 až 7 (§ 7 odst. 2)

Čl. 18 odst. 1 směrnice o interoperabilitě stanoví, že subsystémy „traťové řízení a zabezpečení“, „energie“ a „infrastruktura“ (subsystémy tvořící dráhu) smějí být do provozu uvedeny jen tehdy, jestliže jsou navrženy, zhotoveny a instalovány takovým způsobem, že vyhovují základním požadavkům, a obdržely příslušné povolení. Návrh zákona tak stanoví, že podmínkou pro vydání kolaudačního souhlasu k užívání stavby dráhy celostátní nebo regionální je vydání průkazu způsobilosti dráhy. Stavbu dráhy celostátní nebo regionální tedy bude možné zkolaudovat až poté, co bude osvědčeno, že dráha celostátní nebo regionální umožňuje bezpečný a plynulý provoz drážních vozidel při splnění základních požadavků kladených na návrh, zhotovení a instalaci subsystému infrastruktura, subsystému energie nebo subsystému traťové řízení a zabezpečení, z něhož je tvořena. Právní úprava vydávání průkazu způsobilosti dráhy celostátní a regionální je obsažena v nově navrženém § 49d pro stavbu nové dráhy a v § 49f pro případ modernizace či obnovy již existující dráhy. Vydání průkazu způsobilosti dráhy (případně nového průkazu způsobilosti dráhy) bude takovou podmínkou v případě, že to uvedená ustanovení vyžadují. Je totiž nutno doplnit, že v případě modernizace či obnovy dráhy je vydání nového průkazu způsobilosti vyžadováno pouze v kvalifikovaných případech, které návrh zákona taxativně stanoví.

K bodu 8 (§ 11 odst. 1 a § 57a odst. 1 písm. a) bod 2)

Dochází k úpravě formulace, pokud jde o označení dokladu vydávaného provozovateli dráhy. Kromě nově měněné úpravy této problematiky, která je obsažena v § 19 a násl. návrhu zákona a která již používá slovního spojení „osvědčení provozovatele dráhy“, tak dochází v zájmu zachování konzistentního používání terminologie k odpovídající úpravě označení tohoto dokladu na všech dalších místech jeho výskytu v zákoně o dráhách. Předmětný doklad je tak nazván obdobně, jako je tomu v případě osvědčení dopravce.

K bodu 9 (§ 11 odst. 2)

V ustanovení § 11 odst. 2 dochází k upřesnění (doplnění) v tom smyslu, že drážní správní úřad vydává vedle úředního povolení rovněž osvědčení provozovatele dráhy. Působnost drážního správního úřadu vydávat osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy je v současné době obsažena v § 23a odst. 1 zákona o dráhách. Právní úprava nyní obsažená v § 23a je návrhem zákona nahrazena novou, unijně konformní, úpravou, která je systematicky přesunuta do ustanovení § 19 a násl. Samotná působnost vydávat osvědčení provozovatele dráhy je pak, ze systematického hlediska vhodněji, doplněna do § 11 odst. 2.

K bodu 10 a 11 (§ 19 až § 19c)

V návaznosti na čl. 12 a čl. 17 odst. 12 směrnice o bezpečnosti obsahují § 19 až § 19c návrhu zákona právní úpravu týkající se schválení provozovatele infrastruktury z hlediska bezpečnosti. Návrh zákona nicméně užívá namísto pojmu „schválení z hlediska bezpečnosti“ vhodnější pojem „osvědčení provozovatele dráhy“. Stávající právní úprava osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy je obsažena v § 23a zákona o dráhách. Vzhledem k tomu, že u drah celostátních a regionálních je podmínkou pro jejich provozování kromě úředního povolení k provozování dráhy i osvědčení provozovatele dráhy, jeví se z hlediska systematiky zákona o dráhách jako vhodnější zařadit právní úpravu osvědčení provozovatele dráhy do § 19 až § 19c, tedy za ustanovení upravující úřední povolení k provozování dráhy.

K § 19

Provozovatel dráhy celostátní nebo regionální musí mít k tomu, aby mohl tuto dráhu provozovat, osvědčení provozovatele dráhy, které dokládá, že provozovatel dráhy zavedl systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy v souladu s relevantním přímo použitelným předpisem a přijal opatření k jeho dodržování. Konkrétní požadavky na systém bezpečnosti provozování dráhy stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie, jímž je nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/762 ze dne 8. března 2018, kterým se stanoví společné bezpečnostní metody týkající se požadavků na systém zajišťování bezpečnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 a kterým se zrušuje nařízení Komise (EU) č. 1158/2010 a (EU) č. 1169/2010. Vydání osvědčení provozovatele dráhy upravuje § 19 návrhu zákona. Směrnice o bezpečnosti hovoří též o obnově tohoto osvědčení. Vzhledem k tomu, že platnost předmětného osvědčení je omezena a po jejím skončení bude vydáno osvědčení nové, není účelné situaci obnovy osvědčení v návrhu zákona zvláště upravovat, neboť se na ni použije úprava obsažená v § 19. Osvědčení provozovatele dráhy vydává Drážní úřad na žádost. Odstavec 1 návrhu zákona upravuje dokumenty, které je třeba k žádosti o vydání osvědčení provozovatele dráhy přiložit. Jedná se o doklady prokazující zavedení systému zajišťování bezpečnosti provozování dráhy podle shora uvedeného nařízení Komise (EU) 2018/762 a přijetí opatření k jeho dodržování. Půjde zejména o popis systému zajišťování bezpečnosti a další dokumenty prokazující splnění požadavků uvedených v příloze II nařízení (EU) 2018/762. V souladu s čl. 12 odst. 3 směrnice o bezpečnosti odstavec 2 návrhu zákona stanoví ve vztahu ke správnímu řádu speciální lhůtu pro rozhodnutí Drážního úřadu, a to sice 4 měsíce, nelze-li rozhodnutí vydat bezodkladně. V návaznosti na čl. 17 odst. 12 směrnice o bezpečnosti Drážní úřad při rozhodování o žádosti o vydání osvědčení provozovatele dráhy zohlední zjištění získaná při výkonu státního dozoru. Toto ustanovení se uplatní v situaci, kdy o osvědčení provozovatele dráhy žádá provozovatel dráhy, který již dráhu provozuje a kterému končí platnost již vydaného osvědčení provozovatele dráhy. V opačném případě by Drážní úřad žádná zjištění k dispozici neměl a nemohl by je tedy zohlednit. V souladu s čl. 12 odst. 1 pododstavec 2 směrnice o bezpečnosti Drážní úřad žádosti o vydání osvědčení provozovatele dráhy vyhoví, pouze pokud má provozovatel dráhy zaveden systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy, který navíc musí odpovídat požadavkům stanoveným v příloze II nařízení (EU) 2018/762, a přijal opatření k dodržování tohoto systému. Drážní úřad současně k zajištění bezpečnosti drážní dopravy může provozovateli dráhy stanovit podmínky k zajištění bezpečné výstavby, modernizace, údržby a opravy dráhy. Pokud Drážní úřad žádosti vyhoví, vydá namísto písemného vyhotovení rozhodnutí osvědčení provozovatele dráhy, které je platné po dobu 5 let. V případě zamítnutí žádosti o vydání osvědčení provozovatele dráhy se proti tomuto rozhodnutí nelze odvolat ani je přezkoumat v přezkumném řízení. Čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti totiž předpokládá, že rozhodnutí vnitrostátního bezpečnostního orgánu v dané věci podléhá soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy. Odstavec 6 je provedením čl. 12 odst. 5 směrnice o bezpečnosti, který požaduje, aby v případě přeshraniční infrastruktury (dráhy přesahující státní hranici České republiky) příslušné orgány členských států v souvislosti s vydáváním osvědčení provozovatele dráhy spolupracovaly. Odstavec 7 upravuje zmocnění pro prováděcí právní předpis, aby stanovil vzor osvědčení provozovatele dráhy. Tento vzor není na unijní úrovni závazně stanoven.

K § 19a

Dochází k převzetí stávající právní úpravy obsažené v § 23a odst. 4 zákona o dráhách, podle níž má provozovatel dráhy povinnost drážnímu správnímu úřadu oznámit změny údajů, které předkládá při podání žádosti o vydání osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy. Uvedená notifikační povinnost provozovatele dráhy se však formulačně upravuje (povinnost oznámit změnu se bude vztahovat k údajům obsaženým v osvědčení provozovatele dráhy a nikoliv k údajům předkládaným při podání žádosti). Drážní správní úřad vydá nové osvědčení provozovatele dráhy se změněnými údaji. Doba platnosti nového osvědčení provozovatele dráhy bude odpovídat době platnosti osvědčení původního. Zároveň se stanoví povinnost provozovatele dráhy odevzdat původní osvědčení provozovatele dráhy a stanoví se lhůta ke splnění této povinnosti.

K § 19b

Toto ustanovení upravuje případy omezení a odnětí oprávnění provozovat dráhu na základě osvědčení provozovatele dráhy. Odstavec 1 je provedením čl. 12 odst. 2 pododstavce 2 směrnice o bezpečnosti. Upravuje situaci, kdy došlo k podstatným změnám právního předpisu, který upravuje bezpečné provozování dráhy, přičemž v důsledku těchto změn zavedený systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy již nesplňuje svůj účel. Toto ustanovení se použije pouze u zásadních změn právních předpisů a předpokládá se tedy, že jeho využívání bude spíše výjimečné. Drážní úřad v takové situaci z moci úřední uloží provozovateli dráhy povinnost upravit systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy tak, aby byl dostatečný. K tomu mu zároveň stanoví přiměřenou lhůtu. Nedojde-li ze strany provozovatele dráhy k takové úpravě systému zajišťování bezpečnosti provozování dráhy, bude moci Drážní úřad podle povahy a rozsahu zjištěných nedostatků oprávnění provozovatele dráhy provozovat dráhu na základě tohoto osvědčení omezit nebo odejmout.

Proti rozhodnutí o omezení nebo odnětí oprávnění provozovatele dráhy provozovat dráhu na základě osvědčení provozovatele dráhy se nelze odvolat ani je přezkoumat v přezkumném řízení. Čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti totiž předpokládá, že rozhodnutí bezpečnostního orgánu v dané věci podléhá soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C- 545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy. Odstavec 2 je provedením čl. 17 odst. 7 věty třetí směrnice o bezpečnosti, který požaduje, aby bylo v případě zjištění, že provozovatel infrastruktury již požadavky pro udělení osvědčení provozovatele dráhy nesplňuje, oprávnění provozovat dráhu na základě tohoto osvědčení odebráno nebo omezeno. Proti výše uvedenému rozhodnutí se nelze odvolat ani je přezkoumat v přezkumném řízení, a to ze shodného důvodu, jaký je uveden shora (čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti požaduje, aby tato rozhodnutí podléhala přímo soudnímu přezkumu). Omezení oprávnění provozovatele dráhy provozovat dráhu na základě osvědčení provozovatele dráhy (ve smyslu odstavce 1 nebo 2) spočívá v omezení (zúžení) rozsahu provozované dráhy. Omezení daného oprávnění se vyznačí v novém osvědčení provozovatele dráhy, jehož doba platnosti bude odpovídat době platnosti osvědčení původního. Nové osvědčení se vydá po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž k omezení oprávnění provozovatele dráhy provozovat dráhu došlo. Rozhodne-li Drážní úřad o omezení nebo odnětí uvedeného oprávnění, bude provozovatel dráhy povinen původní osvědčení odevzdat, přičemž se zároveň stanoví pro splnění této povinnosti lhůta (15 dní). Pro případ nesplnění této povinnosti návrh zákona zavádí příslušnou sankci.

K § 19c

V návaznosti na čl. 12 odst. 4 směrnice o bezpečnosti se Drážnímu úřadu ukládá informovat Agenturu Evropské unie pro železnice o vydání osvědčení provozovatele dráhy a o omezení nebo odnětí oprávnění provozovat dráhu na základě osvědčení provozovatele dráhy, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však ve lhůtě 2 týdnů ode dne nabytí právní moci příslušného rozhodnutí.

K bodu 12 (§ 22 odst. 1 písm. f))

Dochází k vypuštění ustanovení upravujícího povinnost provozovatele dráhy provozovat určené technické zařízení jen s platným průkazem způsobilosti a v technickém stavu, který odpovídá schválené způsobilosti. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 47 odst. 6, které bylo v dané souvislosti precizováno. Úprava totožné povinnosti na dvou místech zákona je nadbytečná. Vzhledem k tomu, že podmínky pro provozování zařízení, které je zároveň prvkem interoperability nebo subsystémem ve smyslu jejich vymezení v § 2 odst. 15 a 16 návrhu zákona jsou upraveny samostatně v nově znějící části osmé (viz § 49a a násl. návrhu zákona) a v souladu s požadavky směrnice o interoperabilitě, jsou tato zařízení zároveň z předmětné povinnosti zakotvené v § 47 odst. 6 návrhu zákona vyňata.

K bodům 13 až 17 (§ 22 odst. 2 písm. d) až k) a § 22 odst. 5))

V ustanovení § 22 odst. 2 zákona o dráhách se v návaznosti na směrnici o bezpečnosti navrhuje upravit stávající povinnosti provozovatele dráhy celostátní nebo regionální a doplnit povinnosti nové.

Již ve stávajícím znění § 22 odst. 2 písm. d) má provozovatel dráhy celostátní nebo regionální povinnost zavést systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy a zajistit dodržování tohoto systému. S ohledem na čl. 9 směrnice o bezpečnosti nicméně vyvstala potřeba tuto povinnost upřesnit. Požadavky na systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy jsou nově stanoveny v příloze II nařízení (EU) 2018/762. Ve vztahu k tomuto nařízení je třeba konstatovat, že ve svých ustanoveních přepisuje úpravu již obsaženou v čl. 9 směrnice o bezpečnosti, případně ji podrobněji rozvádí. Navržené písmeno d) tedy jednak odkazuje na toto nařízení (provozovatelé dráhy celostátní nebo regionální se budou ve vztahu k požadavkům na tento systém řídit přímo úpravou obsaženou v nařízení představujícím přímo použitelný předpis Evropské unie) a dále uvádí pouze ty požadavky na systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy, které jsou nad rámec nařízení (EU) 2018/762 obsaženy v čl. 9 odst. 1, 4 a 5 směrnice o bezpečnosti (jedná se o zohlednění rozsahu a předmětu činností provozovatele dráhy a činnosti různých dopravců na této dráze a umožnění výkonu činností v souladu s technickými specifikacemi pro interoperabilitu, jinými právními předpisy a osvědčeními dopravce). Navržený § 22 odst. 2 písm. e) je provedením čl. 4 odst. 1 písm. d) a čl. 4 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, z nichž vyplývá povinnost přijímat opatření spočívající v analýze, hodnocení a posuzování rizik. Relevantním přímo použitelným právním předpisem, kterým se mají provozovatelé dráhy při plnění této povinnosti řídit, je prováděcí nařízení Komise (EU) č. 402/2013 o společné bezpečnostní metodě pro hodnocení a posuzování rizik a o zrušení nařízení (ES) č. 352/2009, v platném znění. Směrnice o bezpečnosti předpokládá, že kromě provozovatele dráhy existují i další subjekty, jejichž činnost může mít dopad na bezpečný provoz železničního systému Unie. S ohledem na tuto skutečnost je třeba, aby provozovatelé dráhy prostřednictvím smluvních ujednání s těmito subjekty zajistili, že i tyto subjekty budou plnit určité povinnosti směřující k zajištění bezpečného provozu na dráze celostátní a regionální. V souladu s čl. 4 odst. 3, 4 a 5 směrnice o bezpečnosti se tedy do § 22 odst. 2 doplňuje příslušná povinnost provozovatele dráhy smluvně zajistit, aby tyto subjekty plnily povinnost dodávat věci nebo poskytovat služby neohrožující bezpečné provozování dráhy nebo drážní dopravy, přijmout nezbytná opatření spočívající v analýze, hodnocení a usměrňování rizik nebo nezbytná opatření k odstranění či jinému usměrnění jim známého bezpečnostního rizika a toto riziko oznámit osobám, které mohou k odstranění nebo jinému usměrnění tohoto rizika přispět (viz § 22 odst. 2 písm. f)). O jaké subjekty se jedná, vyplyne ze systému zajišťování bezpečnosti provozovatele dráhy, přičemž se může jednat například o výrobce, dodavatele, opravárenské podniky, držitele, poskytovatele služeb, zadavatele, dopravce (i jiné než provozující drážní dopravu), odesílatele, příjemce, podniky zajišťující nakládku, vykládku, plnění a vyprazdňování vozů. Za poskytovatele služeb se považují rovněž dodavatelé stavebních prací. Nově se rovněž doplňuje související povinnost provozovatele dráhy sledovat, zda byla příslušná opatření ze strany subjektů, jejichž činnost může mít dopad na bezpečný provoz železničního systému Unie, skutečně přijata (viz § 22 odst. 2 písm. g) návrhu zákona) a povinnost předložit zmíněná smluvní ujednání na žádost Agentury Evropské unie pro železnice (viz § 22 odst. 2 písm. h) návrhu zákona). V návaznosti na čl. 4 odst. 5 směrnice o bezpečnosti se v § 22 odst. 2 písm. i) provozovateli dráhy ukládá, aby v případech, kdy zjistí bezpečnostní riziko vyplývající z konstrukční nebo technické závady dráhy, drážního vozidla nebo jiného technického zařízení sloužícího k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy, provedl nezbytná opatření k jeho odstranění nebo k jeho jinému usměrnění. Současně musí toto riziko oznámit osobám, které k odstranění nebo jinému usměrnění zjištěného rizika mohou přispět (např. dopravcům). V návaznosti na čl. 9 odst. 6 směrnice o bezpečnosti se v § 22 odst. 2 písm. j) a v § 35 odst. 2 písm. g) zákona o dráhách upravuje lhůta pro předložení výroční zprávy o bezpečnosti provozování dráhy a výroční zprávy o bezpečnosti provozování drážní dopravy, a to z 30. června na 31. května. Do zákona o dráhách se zakotvuje nová povinnost (viz § 22 odst. 2 písm. k) návrhu zákona) provozovatele dráhy neprodleně oznámit nebo jinak zpřístupnit v elektronické podobě drážnímu správnímu úřadu stanovené údaje (o začátku a konci doby řízení drážního vozidla strojvedoucím na dráze celostátní nebo regionální, číslo licence strojvedoucího a evropské číslo drážního vozidla), které získal od dopravce podle § 35 odst. 2 písm. p) návrhu zákona. To umožní efektivnější výkon kontroly dodržování pravidel upravujících délku směny a dobu řízení drážního vozidla v mezinárodní dopravě. Smyslem nově zakotvené notifikační povinnosti je též umožnit získání údajů, které budou moci být podkladem pro kvalifikované rozhodnutí pro případné přijetí zvláštní právní regulace doby řízení drážního vozidla v rámci zákona o dráhách (tedy nad rámec stávající obecné právní úpravy obsažené v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Bylo totiž identifikováno, že tato obecná právní úprava umožňuje strojvedoucím fakticky řídit drážní vozidlo (drážní vozidla) po dobu delší, než je touto obecnou právní úpravou stanoveno. Maximální pracovní doba zaměstnanců v drážní dopravě je totiž uvedeným nařízením vlády stanovena ve vztahu k (jednomu) zaměstnavateli (stanoví se maximální délka směny a minimální doba odpočinku) a neřeší tak zřejmě v praxi existující případy, kdy strojvedoucí vykonávají práci pro více dopravců, přičemž ačkoliv ve vztahu k jednomu zaměstnavateli (dopravci) stanovenou maximální dobu řízení drážního vozidla zakotvenou v uvedeném nařízení vlády dodrží, dochází bezprostředně či v krátkém časovém intervalu od ukončení směny pro prvního dopravce k řízení drážního vozidla pro jiného dopravce. Zakotvení nové notifikační povinnosti dopravce a provozovatele dráhy tak umožní zajistit sběr potřebných údajů tak, aby bylo možno učinit závěr v tom smyslu, o jak rozsáhlý jde problém a zda je v daném smyslu nutno přikročit k případné další regulaci v této oblasti. V návaznosti na změny právní úpravy dochází z důvodu nadbytečnosti k vypuštění části zmocnění obsaženého v § 22 odst. 5. Požadavky na systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy jsou upraveny v přímo použitelném předpisu Evropské unie, kterým je nařízení (EU) 2018/762.

K bodu 18 (§ 23a)

Zrušuje se ustanovení obsahující právní úpravu osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy. Nová úprava této problematiky, která se mění a doplňuje v souladu s požadavky směrnice o bezpečnosti, se přesouvá do § 19 a násl. zákona o dráhách, a to z důvodu jejího vhodnějšího systematického zařazení v rámci zákona o dráhách.

K bodu 19 (§ 24a odst. 1 písm. b))

Ustanovení § 24a odst. 1 zákona o dráhách upravuje podmínky, které musí dopravce splnit, pokud chce provozovat drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální. Mezi tyto podmínky patří také to, že je držitelem osvědčení dopravce. Stávající zákon o dráhách počítal s tím, že osvědčení dopravce vydával Drážní úřad. Čl. 10 odst. 1 směrnice o bezpečnosti nicméně stanoví, že přístup k železniční infrastruktuře má být udělen dopravci, který je držitelem osvědčení dopravce vydaného Agenturou Evropské unie pro železnice nebo vnitrostátním bezpečnostním orgánem. Je tedy navrhováno, aby bylo do § 24a odst. 1 písm. b) zákona o dráhách doplněno, že se může jednat o osvědčení dopravce vydané Drážním úřadem nebo Agenturou Evropské unie pro železnice.

K bodu 20 (§ 24a odst. 4)

Návrhem zákona dochází k drobnému zpřesnění stávající právní úpravy v tom smyslu, že provozovat drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální může vedle držitele platné licence pro provozování drážní dopravy na dráze místní nebo vlečce, jde-li o místo styku vzájemně zaústěných drah, rovněž dopravce, který není držitelem osvědčení dopravce, jde-li o takové místo. Ze stávající úpravy skutečnost, že v takovém místě může provozovat drážní dopravu rovněž dopravce bez osvědčení dopravce, jednoznačně nevyplývala, ačkoliv na tomto požadavku, jako jednom ze dvou požadavků obsažených v § 24a odst. 1 písm. b), není důvodné v daném případě (jde-li o provozování drážní dopravy pouze v místě styku vzájemně zaústěných drah) trvat.

K bodu 21 (§ 25 odst. 2)

Návrhem zákona dochází k odstranění chyby, k níž došlo jednou z předcházejících novel zákona o dráhách (zákon č. 319/2016 Sb.). Uvedenou novelou zákona o dráhách došlo nesprávně k vypuštění odkazu na jednu z podmínek pro udělení oprávnění k provozování drážní dopravy na dráze místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce, konkrétně na podmínku spočívající v existenci pojištění žadatele o vydání tohoto oprávnění pro případ povinnosti nahradit újmu způsobenou provozem drážní dopravy. Rezignace na tuto podmínku v případě provozování uvedených drah není důvodná.

K bodu 22, 31 a 99 (§ 31 odst. 2, § 35 odst. 3, § 53b odst. 3 a 7 § 53c odst. 1, § 53e odst. 3 písm. b) a odst. 5)

Přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/796 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004 došlo k nahrazení Evropské agentury pro železnice Agenturou Evropské unie pro železnice. Vzhledem k této skutečnosti se v relevantních ustanoveních zákona navrhuje provést změnu názvu tohoto orgánu.

K bodu 23 (§ 31a až § 31d)

V návaznosti na čl. 10 směrnice o bezpečnosti je v navržených ustanoveních § 31a až § 31d obsažena právní úprava osvědčení dopravce (dle směrnice „jednotného osvědčení o bezpečnosti“). Osvědčení dopravce je ve stávajícím zákoně o dráhách obsaženo v § 34h. S ohledem na skutečnost, že navržená právní úprava zcela nahrazuje stávající právní úpravu, bylo přistoupeno též k přesunutí právní úpravy osvědčení dopravce z § 34h do § 31a a násl., což se jeví z hlediska systematiky zákona o dráhách jako vhodnější, neboť ustanovení o osvědčení dopravce budou logicky navazovat na právní úpravu licence.

K § 31a

Osvědčení dopravce představuje jednu z podmínek, které musí dopravce splnit, aby mohl provozovat dopravu na dráze celostátní nebo regionální. Právní úprava vydání tohoto osvědčení je obsažena v § 31a návrhu zákona a též v prováděcím nařízení Komise (EU) 2018/763 ze dne 9. dubna 2018, kterým se stanoví praktická pravidla pro vydávání jednotných osvědčení o bezpečnosti železničním podnikům podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 653/2007. Ve vztahu k tomuto nařízení je třeba konstatovat, že ve svých ustanoveních přepisuje úpravu již obsaženou v čl. 10 směrnice o bezpečnosti, případně ji podrobněji rozvádí. Vzhledem k tomu, že dopravci, Drážní úřad i Agentura Evropské unie pro železnice budou primárně postupovat podle nařízení (EU) 2018/763 představujícího přímo použitelný předpis Evropské unie, byla navržená právní úprava koncipována tak, že odkazuje na toto nařízení a dále implementuje pouze ta ustanovení směrnice o bezpečnosti, která nejsou v právní úpravě obsažené v nařízení zahrnuta.

Odstavec 1 upravuje podání žádosti o vydání osvědčení dopravce, přičemž toto ustanovení reflektuje skutečnost, že nově bude Agentuře Evropské unie pro železnice svěřena ústřední úloha při vydávání těchto osvědčení, neboť bude-li chtít dopravce provozovat drážní dopravu i na území jiného členského státu než jen České republiky, bude muset o vydání tohoto osvědčení žádat Agenturu Evropské unie pro železnice (viz čl. 10 odst. 5 věta první směrnice o bezpečnosti). V případech, kdy bude dopravce provozovat drážní dopravu pouze na území České republiky, bude zcela na něm, zda o vydání osvědčení požádá Drážní úřad či Agenturu Evropské unie pro železnice (viz čl. 10 odst. 8 věta první směrnice o bezpečnosti). Odstavce 2 a 3 upravují údaje, které mají být v žádosti o vydání osvědčení dopravce obsaženy, a její přílohy. Jedná se jednak o náležitosti žádosti a přílohy podle nařízení (EU) 2018/763 a dále o druh provozu, rozsah provozu a oblast provozu (viz čl. 10 odst. 2 směrnice o bezpečnosti). Druhem provozu se v souladu s čl. 3 odst. 31 směrnice o bezpečnosti rozumí osobní drážní doprava, která může (ale nemusí) zahrnovat dopravu vysokorychlostní, a nákladní drážní doprava, která může (ale nemusí) zahrnovat dopravu nebezpečných věcí, nebo výhradně posun. Rozsah provozu dle čl. 3 odst. 32 směrnice o bezpečnosti je třeba chápat jako předpokládaný počet přepravovaných cestujících a množství přepravovaného nákladu za rok a předpoklad toho, zda bude žadatel s ohledem na předpokládaný počet zaměstnanců mikropodnikem nebo malým, středním či velkým podnikem. Oblast provozu pak může být vymezena jako všechny dráhy celostátní a regionální v České republice, nebo jako pouze určitý úsek těchto drah anebo dráha na území jiného členského státu. Údaj o druhu, rozsahu a oblasti provozu se v souladu s čl. 10 odst. 11 větou první směrnice o bezpečnosti promítne do osvědčení dopravce (viz § 31a odst. 5 návrhu zákona). Nařízení (EU) 2018/763 detailním způsobem upravuje postup v předmětném řízení, a to včetně lhůt pro vydání rozhodnutí o předmětné žádosti. S ohledem na přímou použitelnost nařízení bude Drážní úřad postupovat přímo podle právní úpravy obsažené v nařízení a plně tedy postačí učinění odkazu na toto nařízení v § 31a odst. 4 návrhu zákona, a to nejen pokud jde o postup v samotném řízení, ale i pokud jde o postup před podáním žádosti o vydání osvědčení dopravce. Uvedené nařízení stanoví rovněž náležitosti tohoto osvědčení, přičemž návrh zákona v odstavci 5 (nad rámec odkazu na toto nařízení) stanoví pouze náležitosti tímto nařízením výslovně neupravené (údaj o druhu, oblasti a rozsah provozu). Ustanovení § 31a odst. 4 návrhu zákona současně ukládá žadateli, aby poskytl Agentuře Evropské unie pro železnice součinnost potřebnou k vyřízení žádosti o vydání osvědčení dopravce. Zejména tak musí žadatel umožnit zaměstnanci Agentury Evropské unie pro železnice vstupovat do staveb, drážních vozidel, na pozemky a do dalších prostor, jež dopravce vlastní nebo užívá, s výjimkou obydlí. Toto ustanovení je provedením čl. 10 odst. 5 věty druhé směrnice o bezpečnosti. Důvodem stanovení výše uvedených povinností je skutečnost, že v řízení o vydání osvědčení dopravce se ověřuje systém zajišťování bezpečnosti a opatření k jeho dodržování. Toto je mimo jiné potřeba ověřit na pozemcích, v budovách nebo v drážních vozidlech. Ve vztahu k zaměstnancům Drážního úřadu daná povinnost žadatele vyplývá z obecné úpravy správního řízení obsažené ve správním řádu, a to prostřednictvím institutu ohledání.Odstavec 6 je provedením čl. 10 odst. 12 směrnice o bezpečnosti, který stanoví, že žadatel může ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení rozhodnutí požádat Agenturu Evropské unie pro železnice či případně vnitrostátní bezpečnostní orgán o jeho přezkoumání. Orgán, který rozhodnutí vydal, o podaném opravném prostředku rozhodne ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení. Je-li potvrzeno zamítavé rozhodnutí vnitrostátního bezpečnostního orgánu, může se proti němu žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva, které bude podléhat soudnímu přezkumu. Návrh zákona na tomto místě reaguje na specifické požadavky kladené právem Evropské unie na přezkoumání některých rozhodnutí vydaných vnitrostátním bezpečnostním orgánem. Předpokládá se totiž, že vnitrostátní bezpečnostní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může na základě žádosti o přezkoumání jeho rozhodnutí toto své rozhodnutí zrušit nebo potvrdit. Potvrdí-li své rozhodnutí, vyžaduje právo Evropské unie aktivní krok žadatele (podání odvolání) k tomu, aby rozhodnutí bylo posouzeno odvolacím orgánem. Správní řád naproti tomu předpokládá, že prvoinstanční správní orgán přezkoumá své vydané rozhodnutí na základě odvolání, přičemž nevyhoví-li odvolání sám (autoremedura), sám také postoupí spis odvolacímu orgánu (tedy bez dalšího úkonu odvolatele). Právo Evropské unie rovněž stanoví speciální lhůty. Jak je detailně popsáno v části I obecné části důvodové zprávy, nevyužil předkladatel varianty zavést dva samostatné prostředky obrany žadatele, kdy prvým by se domáhal přezkumu ze strany prvoinstančního orgánu a následně pak druhým přezkumu odvolacím orgánem, neboť toto řešení nemá tradici v našem právním řádu, resp. v českém správním řízení. Rozčlenění odvolacího řízení do dvou fází by mohlo přinést aplikační obtíže z hlediska procesů zavedených obecnou právní úpravou správního řízení a jejich vzájemné provázanosti. Navíc stávající pojetí přezkoumání vydaného rozhodnutí orgánem prvního stupně a následného řešení správním orgánem druhého stupně předvídané správním řádem je pro žadatele (odvolatele) výhodnější.

Z těchto důvodů se navrhuje využít obecné úpravy odvolání obsažené ve správním řádu

za současného nastavení specifik požadovaných právem Evropské unie. Zákon o dráhách tak stanoví především speciální lhůtu pro podání odvolání, a to oproti obecné lhůtě 15 dnů obsažené ve správním řádu. Dále pojímá přezkoumání rozhodnutí prvoinstančním správním orgánem (autoremeduru) jakožto obligatorní postup tohoto orgánu, a to oproti obecnému fakultativnímu pojetí tohoto institutu ve správním řádu (viz § 87 správního řádu). Konečně se stanoví speciální lhůta pro přijetí rozhodnutí v rámci autoremedury oproti obecné lhůtě 30 dnů obsažené ve správním řádu. V případě, kdy v rámci autoremedury nebude podanému odvolání vyhověno (tj. není rozhodnutí zrušeno), vnitrostátní bezpečnostní orgán (Drážní úřad) postoupí spis se svým stanoviskem odvolacímu orgánu (Ministerstvu dopravy) bez dalšího (tj. bez dalšího aktivního úkonu odvolatele). Bude-li naopak v rámci autoremedury podanému odvolání vyhověno, tedy shledá-li drážní správní úřad, který napadené rozhodnutí vydal, že jsou v daném případě důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, a proto dané rozhodnutí zruší (a osvědčení dopravce vydá), nebude možno proti takovému rozhodnutí podat odvolání. Článek 10 odst. 12 směrnice o bezpečnosti totiž stanoví, že, je-li potvrzeno zamítavé rozhodnutí vnitrostátního bezpečnostního orgánu, může se proti němu žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva. Z uvedeného vyplývá, že, není-li vnitrostátním bezpečnostním orgánem potvrzeno jeho zamítavé rozhodnutí, jinými slovy (a slovy návrhu zákona), zruší-li drážní správní úřad jakožto správní orgán prvního stupně v rámci autoremedury své vydané rozhodnutí a osvědčení dopravce vydá, nemůže se proti tomuto (žádosti vyhovujícímu) rozhodnutí žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva. Z tohoto důvodu návrh zákona proti takovému rozhodnutí, jímž se žádosti vyhovuje, vylučuje právo podat odvolání k odvolacímu orgánu. Tím nebude dotčeno právo žadatele obrátit se případně na soud.

K § 31b

Toto ustanovení upravuje postup při změně druhu, rozsahu nebo oblasti provozu a provádí čl. 10 odst. 5 větu druhou, čl. 10 odst. 13 větu druhou a čl. 10 odst. 14 směrnice o bezpečnosti. Tato ustanovení směrnice o bezpečnosti předpokládají, že v případech, kdy se podstatně změní druh nebo rozsah provozu nebo se rozšiřuje oblast provozu, osvědčení dopravce se aktualizuje. Navržené ustanovení § 31b tedy rozlišuje 2 situace. První z nich je situace, kdy dopravce hodlá provozovat drážní dopravu jiného než v osvědčení dopravce uvedeného druhu nebo v jiném než v něm uvedeném rozsahu (změna druhu nebo rozsahu provozu, viz § 31b odst. 1, odst. 2 věta první, odst. 3 a 4). S ohledem na to, že směrnice o bezpečnosti požaduje změnu osvědčení dopravce pouze v případě podstatné změny druhu nebo rozsahu provozu, stanovuje se v § 31b odst. 1 návrhu zákona, že v případě, kdy se o podstatnou změnu nejedná, může dopravce provozovat drážní dopravu jiného než v něm uvedeného druhu nebo rozsahu na základě již vydaného osvědčení dopravce. Co je podstatnou změnou druhu nebo rozsahu provozu nicméně směrnice o bezpečnosti nevymezuje. S ohledem na to, že se jedná o klíčovou otázku se zásadními konsekvencemi pro dopravce, přičemž současně nelze jednoduše podstatnou změnu druhu nebo rozsahu provozu v zákoně stanovit, bude o této skutečnosti na žádost rozhodovat orgán, který osvědčení dopravce vydal, tedy Drážní úřad nebo Agentura Evropské unie pro železnice. S ohledem na to, že Agentura Evropské unie pro železnice nebude postupovat podle českých právních předpisů, neupravuje předmětné ustanovení její postup, ale pouze postup Drážního úřadu a žadatele. Odstavec 4 stanoví, jak Drážní úřad o podané žádosti rozhodne. Pokud Drážní úřad dospěje k závěru, že se jedná o podstatnou změnu, mohou nastat 2 případy. Za předpokladu, že jsou splněny podmínky dle nařízení (EU) 2018/763, vydá se nové osvědčení dopravce. Nejsou-li splněny podmínky dle nařízení (EU) 2018/763, žádost o vydání nového osvědčení dopravce se zamítne. Pokud Drážní úřad dospěje k závěru, že změna druhu nebo rozsahu provozu není podstatná, prohlásí tuto skutečnost v rozhodnutí a dopravce může v souladu s § 31b odst. 1 návrhu zákona provozovat drážní dopravu na základě již vydaného osvědčení dopravce. Druhou situací (viz § 31b odst. 2 věta druhá, odst. 3 a 5), kterou toto ustanovení upravuje, je rozšíření oblasti provozu. Pokud má dopravce osvědčení dopravce vydané Agenturou Evropské unie pro železnice a přeje si rozšířit svoji oblast provozu, nebo pokud má osvědčení dopravce vydané Drážním úřadem (s oblastí provozu v České republice) a přeje si rozšířit oblast provozu na další členský stát, bude osvědčení týkající se rozšíření oblasti provozu vydávat Agentura Evropské unie pro železnice. Pokud má nicméně dopravce osvědčení dopravce vydané Drážním úřadem, které zahrnuje jen určitou část drah v České republice (viz § 31a odst. 2 písm. c) bod 2 návrhu zákona) a přeje si rozšířit oblast provozu v rámci České republiky, bude osvědčení týkající se rozšíření oblasti provozu vydávat Drážní úřad. Toto osvědčení se vydá, pokud jsou splněny podmínky dle nařízení (EU) 2018/763. S ohledem na to, že Agentura Evropské unie pro železnice nebude postupovat podle českých právních předpisů, neupravuje předmětné ustanovení ani v tomto případě její postup, ale pouze postup Drážního úřadu a žadatele. Proti rozhodnutím vydaným podle ustanovení § 31b návrhu zákona nebude možno podat odvolání a nebude možno je přezkoumat v přezkumném řízení. Právo Evropské unie totiž předpokládá, že rozhodnutí bezpečnostního orgánu v dané věci podléhá soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy.

Návrh zákona rovněž stanoví povinnost dopravce odevzdat osvědčení dopravce v návaznosti na nabytí právní moci rozhodnutí o vydání nového osvědčení. Ke splnění této povinnosti je stanovena lhůta. Návrh zákona rovněž zakotvuje příslušnou sankci za nesplnění této povinnosti. Obdobně, jako je tomu v případě změn údajů obsažených v osvědčení provozovatele dráhy, stanoví se i pro případ změn údajů obsažených v osvědčení dopravce povinnost dopravce tyto změny oznámit Drážnímu úřadu. Návrh zákona z této notifikační povinnosti vyjímá změny údajů o druhu, rozsahu nebo oblasti provozu (tyto změny jsou řešeny v rámci právní úpravy obsažené v § 31b odst. 1 až 5 návrhu zákona). V ostatních případech bude dopravce povinen zároveň předložit doklady změnu prokazující. Drážní úřad vydá nové osvědčení dopravce se změněnými údaji, přičemž doba platnosti tohoto nového osvědčení bude odpovídat době platnosti osvědčení původního. Zároveň se zakotvuje povinnost dopravce odevzdat původní osvědčení dopravce a lhůta pro splnění této povinnosti.

K § 31c

Toto ustanovení upravuje případy omezení a odnětí oprávnění provozovat drážní dopravu na základě osvědčení dopravce. Obdobná právní úprava je navrhována v § 19b ve vztahu k provozovateli dráhy, ovšem s tím rozdílem, že u právní úpravy týkající se dopravce je třeba počítat též s významnou rolí Agentury Evropské unie pro železnice. Odstavec 1 je provedením čl. 10 odst. 15 směrnice o bezpečnosti. Upravuje situaci, kdy došlo k podstatným změnám právního předpisu, který upravuje bezpečné provozování drážní dopravy, přičemž v důsledku těchto změn zavedený systém zajišťování bezpečnosti provozování drážní dopravy již nesplňuje svůj účel. Toto ustanovení se použije pouze u zásadních změn právních předpisů a předpokládá se tedy, že jeho využívání bude spíše výjimečné. Vydal-li Drážní úřad osvědčení dopravce, uloží v takové situaci z moci úřední dopravci povinnost upravit systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy tak, aby byl dostatečný. K tomu mu zároveň stanoví přiměřenou lhůtu. Nedojde-li ze strany dopravce k takové úpravě systému zajišťování bezpečnosti provozování dráhy, bude moci Drážní úřad podle povahy a rozsahu zjištěných nedostatků oprávnění dopravce provozovat drážní dopravu na základě tohoto osvědčení omezit nebo odejmout. Proti rozhodnutí o omezení nebo odnětí oprávnění dopravce provozovat drážní dopravu na základě osvědčení dopravce se nelze odvolat ani je přezkoumat v přezkumném řízení. Právo Evropské unie totiž předpokládá, že rozhodnutí bezpečnostního orgánu v dané věci podléhá soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy. Odstavec 2 je provedením čl. 17 odst. 5 směrnice o bezpečnosti, který požaduje, aby bylo v případě, že Drážní úřad zjistí, že dopravce již požadavky pro udělení osvědčení dopravce nesplňuje, učinil nezbytné kroky k tomu, aby došlo k jeho omezení nebo odebrání. Pokud vydala osvědčení dopravce Agentura Evropské unie pro železnice, požádá Drážní úřad Agenturu Evropské unie pro železnice, aby osvědčení odebrala nebo omezila. Pokud vydal osvědčení dopravce Drážní úřad, omezí nebo odebere oprávnění provozovat drážní dopravu na základě tohoto osvědčení Drážní úřad. Omezení oprávnění dopravce provozovat drážní dopravu na základě osvědčení dopravce spočívá v omezení druhu provozu, oblasti provozu nebo rozsahu provozu (viz odstavec 3 a § 31a odst. 2 písm. b) až d)) a vyznačí se v novém osvědčení dopravce, které Drážní úřad vydá po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž k omezení oprávnění dopravce provozovat drážní dopravu došlo. Doba platnosti nového osvědčení dopravce bude odpovídat době platnosti osvědčení dopravce původního. Rozhodne-li Drážní úřad o omezení nebo odnětí oprávnění dopravce provozovat drážní dopravu na základě osvědčení dopravce, bude tento povinen původní osvědčení dopravce odevzdat Drážnímu úřadu. Návrh zákona pro takový případ stanoví rovněž lhůtu a příslušnou sankci za porušení této povinnosti. Odstavec 4 je provedením čl. 17 odst. 6 směrnice o bezpečnosti, který upravuje situaci, kdy Drážní úřad zjistí během výkonu státního dozoru závažné bezpečnostní riziko, přičemž může kdykoliv uplatnit dočasná bezpečnostní opatření, včetně okamžitého omezení nebo pozastavení dotčených činností. Navržená právní úprava tedy opravňuje Drážní úřad, aby v případě zjištění nedostatků závažně ohrožujících bezpečné provozování drážní dopravy uložil dopravci povinnost k jejich odstranění v přiměřené lhůtě, kterou mu stanoví, a současně v rozhodnutí zakázal provozování drážní dopravy nebo omezil druh provozu, oblast provozu nebo rozsah provozu. Zákaz nebo omezení se uplatní do doby odstranění zjištěných nedostatků. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné a nelze je přezkoumat v přezkumném řízení. Právo Evropské unie totiž předpokládá, že rozhodnutí bezpečnostního orgánu v dané věci podléhá soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy.

Bylo-li osvědčení dopravce vydáno Agenturou Evropské unie pro železnice, Drážní

úřad ji o tom neprodleně uvědomí a poskytne jí rovněž podklady pro vydání rozhodnutí. Směrnice o bezpečnosti současně stanoví, že při trvání výše uvedeného zákazu nebo omezení delším než 3 měsíce bude opětovně informována Agentura Evropské unie pro železnice, která případně rozhodne o omezení nebo odebrání osvědčení dopravce. V návaznosti na tuto skutečnost se navrhuje, aby Drážní úřad o skutečnosti, že dopravce zjištěné nedostatky neodstranil, informoval Agenturu Evropské unie pro železnice ve lhůtě 3 měsíců ode dne vydání rozhodnutí. Pro doplnění je vhodné uvést, že Agentura Evropské unie má obdobná oprávnění, která jsou zakotvena pro Drážní úřad v ustanovení § 31c návrhu zákona s tím, že postup tohoto nadnárodního orgánu je upraven v přímo použitelném předpisu. Tím je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/796 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004.

K § 31d

V návaznosti na čl. 10 odst. 16 směrnice o bezpečnosti se Drážnímu úřadu ukládá informovat Agenturu Evropské unie pro železnice o vydání osvědčení dopravce a o omezení nebo odnětí oprávnění provozovat drážní dopravu na základě osvědčení dopravce, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však ve lhůtě 2 týdnů ode dne nabytí právní moci příslušného rozhodnutí.

K bodu 24 (§ 33 odst. 3)

Historicky zavedené a dosud používané systémy vlakových zabezpečovačů v jednotlivých členských státech Evropské unie se vyznačují vedle typové rozdílnosti technickou zastaralostí, rozdílnou a zpravidla nižší úrovní funkčnosti a bezpečnosti. Proto je v rámci Evropské unie zaváděn jednotný a bezpečnější systém vlakového zabezpečovacího zařízení. V roce 1995 definovala Evropská komise globální strategii pro vývoj evropského systému řízení železniční dopravy, tzv. systému ERTMS (European Rail Traffic Management Systém), s cílem připravit jeho budoucí implementaci na evropské železniční síti a promítla ji do směrnice o interoperabilitě a následně do technické specifikace pro interoperabilitu týkající se subsystému „Řízení a zabezpečení“ (nařízení Komise (EU) 2016/919 ze dne 27. května 2016 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystémů „Řízení a zabezpečení“ železničního systému v Evropské unii). Postupně by tak mělo docházet k přechodu od používání národního systému vlakového zabezpečovacího zařízení k úplnému využití evropského systému řízení železniční dopravy. Cílem je provozovat na tratích (úsecích) vybavených evropským systémem řízení železniční dopravy drážní dopravu pouze vozidly tímto systémem vybavenými, což umožní zásadní zvýšení úrovně bezpečnosti, efektivnosti řízení železniční dopravy a minimalizaci omezujících vlivů na kapacitu dráhy. Evropský systém řízení železniční dopravy přitom zahrnuje evropský vlakový zabezpečovací systém nebo globální systém pro mobilní komunikace v železničním provozu. Prohlášení o dráze je z hlediska provozovatele dráhy komunikačním nástrojem vůči dopravcům, tudíž je nejvhodnějším prostředkem pro transparentní sdělení informace, na kterých dráhách (či jejich úsecích) je zaveden výhradní provoz vlaků s využitím systému evropského vlakového zabezpečovacího systému, a tudíž na nich nadále smí být provozován pouze takový vlak, který je tímto systémem vybaven. Údaj, zda se jedná o úsek dráhy s výhradním provozem vlaků pod dohledem tohoto systému, je jedním z provozně technických parametrů dráhy, který je zároveň určující směrem k podmínkám užití dané dráhy, a měl by být proto zahrnut mezi povinný obsah prohlášení o dráze.

K bodu 25 (§ 34d odst. 1 až 4)

V rámci předcházející novely zákona o dráhách došlo (v souvislosti se změnami směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru a plánovaným zrušením prováděcího nařízení (EU) č. 869/2014 o nových službách v osobní železniční dopravě a jeho nahrazením novým prováděcím nařízením Evropské komise o testu hospodářské vyváženosti) k zásadní reformulaci ustanovení zákona o dráhách upravujících posuzování hospodářské vyváženosti. V době zpracování předmětného návrhu zákona a raných fází jeho projednávání však uvedené nové prováděcí nařízení nebylo vydáno a tudíž právní úprava obsažená v § 34d sice na toto nařízení odkazovala, nicméně tento odkaz nemohl být doplněn odkazem na příslušnou poznámku pod čarou. Vzhledem k tomu, že předmětný předpis Evropské unie již byl vydán, navrhuje se doplnit normativní odkaz obsažený v § 34d odkazem na tento předpis, jímž je prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1795 ze dne 20. listopadu 2018, kterým se stanoví postup a kritéria pro provedení testu hospodářské vyváženosti podle článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU.

K bodu 26 (§ 34 h)

Zrušuje se ustanovení obsahující právní úpravu osvědčení dopravce. Nová úprava této problematiky, která se mění a doplňuje v souladu s požadavky směrnice o bezpečnosti, se přesouvá do § 31a a násl. zákona o dráhách, a to z důvodu jejího vhodnějšího systematického zařazení v rámci zákona o dráhách.

K bodu 27 (§ 35 odst. 1 písm. d))

Dochází k vypuštění ustanovení upravujícího povinnost dopravce provozovat určené technické zařízení jen s platným průkazem způsobilosti a v technickém stavu, který odpovídá schválené způsobilosti. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 47 odst. 6, které bylo v dané souvislosti precizováno. Zakotvení téže povinnosti na dvou místech v zákoně o dráhách se jeví jako nadbytečné. Vzhledem k tomu, že podmínky pro provozování zařízení, které je zároveň prvkem interoperability nebo subsystémem ve smyslu jejich vymezení v § 2 odst. 15 a 16 návrhu zákona, jsou upraveny samostatně v nově znějící části osmé (viz § 49a a násl. návrhu zákona) a v souladu s požadavky směrnice o interoperabilitě, jsou tato zařízení zároveň z předmětné povinnosti zakotvené v § 47 odst. 6 návrhu zákona vyňata.

K bodům 28 až 30 (§ 35 odst. 2 písm. f) až p))

V ustanovení § 35 odst. 2 zákona o dráhách se v návaznosti na směrnici o bezpečnosti navrhuje upravit stávající povinnosti dopravce, který provozuje drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální, a doplnit povinnosti nové. Většina z těchto povinností je obdobou povinností uložených provozovateli dráhy celostátní nebo regionální v § 22 odst. 2. Již ve stávajícím znění § 35 odst. 2 písm. f) má dopravce provozující drážní dopravu na dráze celostátní a regionální povinnost zavést systém zajišťování bezpečnosti drážní dopravy a zajistit dodržování tohoto systému. S ohledem na čl. 9 směrnice o bezpečnosti nicméně vyvstala potřeba tuto povinnost upřesnit. Požadavky na systém zajišťování bezpečnosti drážní dopravy jsou nově stanoveny v příloze I nařízení (EU) 2018/762. Ve vztahu k tomuto nařízení je třeba konstatovat, že ve svých ustanoveních přepisuje úpravu již obsaženou v čl. 9 směrnice o bezpečnosti, případně ji podrobněji rozvádí. Navržené písmeno f) tedy jednak odkazuje na toto nařízení (provozovatelé drážní dopravy na dráze celostátní a regionální se budou ve vztahu k požadavkům na tento systém obsaženým v nařízení o bezpečnosti řídit přímo úpravou obsaženou v nařízení představujícím přímo použitelný předpis Evropské unie) a dále uvádí pouze ty požadavky na systém zajišťování bezpečnosti drážní dopravy, které jsou nad rámec nařízení (EU) 2018/762 obsaženy v čl. 9 odst. 1 a 4 směrnice o bezpečnosti (jedná se o zohlednění druhu, oblasti a rozsahu provozu). Navržený § 35 odst. 2 písm. g) je provedením čl. 4 odst. 1 písm. d) a čl. 4 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, z nichž vyplývá povinnost přijímat opatření spočívající v analýze, hodnocení a posuzování rizik. Relevantním přímo použitelným právním předpisem, kterým se mají dopravci provozující drážní dopravu na dráze celostátní a regionální při plnění této povinnosti řídit, je prováděcí nařízení Komise (EU) č. 402/2013 o společné bezpečnostní metodě pro hodnocení a posuzování rizik a o zrušení nařízení (ES) č. 352/2009, v platném znění. Směrnice o bezpečnosti předpokládá, že kromě dopravců existují i další subjekty, jejichž činnost může mít dopad na bezpečný provoz železničního systému Unie. S ohledem na tuto skutečnost je třeba, aby dopravci provozující drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální prostřednictvím smluvních ujednání s těmito subjekty zajistili, že i tyto subjekty budou plnit určité povinnosti směřující k zajištění bezpečného provozu na dráze celostátní a regionální. V souladu s čl. 4 odst. 3, 4 a 5 směrnice o bezpečnosti se tedy do § 35 odst. 2 doplňuje příslušná povinnost dopravce smluvně zajistit, aby tyto subjekty plnily povinnost dodávat věci nebo poskytovat služby neohrožující bezpečné provozování dráhy nebo drážní dopravy, přijmout nezbytná opatření spočívající v analýze, hodnocení a usměrňování rizik nebo nezbytná opatření k odstranění či jinému usměrnění jim známého bezpečnostního rizika a toto riziko oznámit osobám, které mohou k odstranění nebo jinému usměrnění tohoto rizika přispět (viz § 35 odst.

2 písm. h) návrhu zákona). O jaké subjekty se jedná, vyplyne ze systému zajišťování

bezpečnosti, přičemž se může jednat například o výrobce, dodavatele, opravárenské podniky, držitele, poskytovatele služeb, zadavatele, dopravce (i jiné než provozující drážní dopravu), odesílatele, příjemce, podniky zajišťující nakládku, vykládku, plnění a vyprazdňování vozů. Za poskytovatele služeb se považují rovněž dodavatelé stavebních prací. Nově se rovněž doplňuje související povinnost dopravce sledovat, zda byla příslušná opatření ze strany subjektů, jejichž činnost může mít dopad na bezpečný provoz dráhy a drážní dopravy, skutečně přijata (viz § 35 odst. 2 písm. i) návrhu zákona) a povinnost předložit zmíněná smluvní ujednání na žádost Agentury Evropské unie pro železnice (viz § 35 odst. 2 písm. j) návrhu zákona). V návaznosti na čl. 4 odst. 5 směrnice o bezpečnosti se v § 35 odst. 2 písm. k) dopravci ukládá, aby v případech, kdy zjistí bezpečnostní riziko vyplývající z konstrukční nebo technické závady dráhy, drážního vozidla nebo jiného technického zařízení sloužícího k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy, provedl nezbytná opatření k jeho odstranění nebo k jeho jinému usměrnění. Současně musí toto riziko oznámit osobám, které k odstranění nebo jinému usměrnění tohoto bezpečnostního rizika mohou přispět (např. provozovateli dráhy). Ustanovení § 35 odst. 2 písm. l) je provedením čl. 17 odst. 2 směrnice o bezpečnosti. Nově navržená povinnost spočívá v oznamovací povinnosti dopravce vůči Drážnímu úřadu, přičemž dopravce musí oznámit 2 měsíce předem zahájení provozování veřejné drážní dopravy prostřednictvím jím dosud neprovozovaného typu drážních vozidel nebo s využitím nových funkcí zaměstnanců a následně neprodleně jakoukoliv podstatnou změnu těchto údajů. Předmětné informace budou použity pro účely plánování výkonu státního dozoru. Funkcemi zaměstnanců se rozumí soubor různých kvalifikovaných pracovních činností vykonávaných pro dopravce v souvislosti s přepravou osob, zavazadel nebo nákladu. Slovní spojení „funkce zaměstnanců“ je v oblasti drážní dopravy známo a je rovněž běžně užíváno. Mezi jednotlivé funkce zaměstnanců lze řadit např. funkci strojvedoucího, funkci vlakové čety, funkci vlakového průvodčího či funkci vlakového manipulanta. Novými funkcemi zaměstnanců je pak třeba rozumět takové funkce, které nebyly dopravcem k provozování drážní dopravy dosud používány. V návaznosti na čl. 4 odst. 6 směrnice o bezpečnosti je dopravcům provozujícím drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální uložena povinnost (viz § 35 odst. 2 písm. m) návrhu zákona) opatřit si informace o technickém a provozním stavu drážního vozidla a přepravovaném nákladu důležité z hlediska bezpečného provozu tohoto vozidla, včetně příslušných částí dokumentace nezbytné pro údržbu drážního vozidla podle nařízení Komise (EU) č. 321/2013 ze dne 13. března 2013 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému kolejová vozidla – nákladní vozy železničního systému v Evropské unii a o zrušení rozhodnutí Komise 2006/861/ES, v platném znění a nařízení Komise (EU) č. 1302/2014 ze dne 18. listopadu 2014 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému kolejová vozidla – lokomotivy a kolejová vozidla pro přepravu osob železničního systému v Evropské unii, v platném znění. Tato povinnost na dopravce dopadne jen za situace, kdy hodlají provozovat drážní vozidlo, které bylo provozováno jinou osobou, neboť u vlastních vozidel mají požadované informace k dispozici. Důvodem stanovení předmětné povinnosti je potřeba zajistit bezpečnost drážní dopravy a eliminace případných mimořádných událostí. Do zákona o dráhách se zakotvuje nová povinnost dopravce provozujícího drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální (viz § 35 odst. 2 písm. p) návrhu zákona) zajistit, aby neprodleně po zahájení a ukončení řízení drážního vozidla strojvedoucím na uvedené dráze byly jejímu provozovateli oznámeny stanovené údaje (o začátku a konci doby řízení drážního vozidla strojvedoucím na uvedené dráze, číslo licence strojvedoucího a evropské číslo drážního vozidla). Provozovatel dráhy takto získané údaje podle § 22 odst. 2 písm. k) návrhu zákona neprodleně oznámí nebo jinak zpřístupní Drážnímu úřadu. To umožní efektivnější výkon kontroly dodržování pravidel upravujících délku směny a dobu řízení drážního vozidla v mezinárodní dopravě. Smyslem nově zakotvené notifikační povinnosti je umožnit získání údajů, které budou moci být podkladem pro kvalifikované rozhodnutí pro případné přijetí zvláštní právní regulace doby řízení drážního vozidla v rámci zákona o dráhách (tedy nad rámec stávající obecné právní úpravy obsažené v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Bylo totiž identifikováno, že tato obecná právní úprava umožňuje strojvedoucím fakticky řídit drážní vozidlo (drážní vozidla) po dobu delší, než je touto obecnou právní úpravou stanoveno. Maximální pracovní doba zaměstnanců v drážní dopravě je totiž uvedeným nařízením vlády stanovena ve vztahu k (jednomu) zaměstnavateli (stanoví se maximální délka směny a minimální doba odpočinku) a neřeší tak zřejmě v praxi existující případy, kdy strojvedoucí vykonávají práci pro více dopravců, přičemž ačkoliv ve vztahu k jednomu zaměstnavateli (dopravci) stanovenou maximální dobu řízení drážního vozidla zakotvenou v uvedeném nařízení vlády dodrží, dochází bezprostředně či v krátkém časovém intervalu od ukončení směny pro prvního dopravce k řízení drážního vozidla pro jiného dopravce. Zakotvení nové notifikační povinnosti dopravce a provozovatele dráhy tak umožní zajistit sběr potřebných údajů tak, aby bylo možno učinit závěr v tom smyslu, o jak rozsáhlý jde problém a zda je v daném smyslu nutno přikročit k případné další regulaci v této oblasti.

K bodu 32 (§ 35 odst. 4)

V návaznosti na změny právní úpravy osvědčení dopravce dochází z důvodu nadbytečnosti k vypuštění části zmocnění. Požadavky na systém zajišťování bezpečnosti provozování drážní dopravy jsou upraveny v přímo použitelném předpisu Evropské unie, kterým je nařízení (EU) 2018/762.

K bodu 33 (§ 35 odst. 5)

Dochází k úpravě odkazu v návaznosti na vložení nových ustanovení (písmen) do § 35 odst. 2 zákona o dráhách. Zároveň dochází k odstranění legislativně technické chyby způsobené přijetím pozměňovacího návrhu k předcházející novele zákona o dráhách (zákon č. 367/2019 Sb.).

K bodu 34 (§ 36 odst. 1 písm. g))

Předmětné ustanovení nově ukládá dopravcům provozujícím veřejnou drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální, aby v případě vážné nehody poskytli pomoc osobám s újmou na zdraví nebo majetku při vyřizování stížností podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční dopravě a aby těmto osobám a osobám jim blízkým zajistili poskytnutí psychologické podpory. Toto ustanovení se použije pouze ve veřejné drážní osobní dopravě. Výše uvedeným ustanovením je prováděn čl. 9 odst. 5 pododst. 3 směrnice o bezpečnosti, podle něhož musí železniční podnik „po vážné nehodě poskytnout obětem pomoc, pokud jde o postupy pro vyřizování stížností podle právních předpisů Unie, zejména podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007, aniž jsou tím dotčeny povinnosti jiných stran. Při této pomoci musí být využity prostředky pro komunikaci s rodinami obětí a tato pomoc musí zahrnovat psychologickou podporu pro oběti nehody a jejich rodiny.“. Vzhledem k vymezení vážné nehody ve směrnici o bezpečnosti (viz její článek 3 bod 12, podle něhož je vážnou nehodou srážka vlaků nebo vykolejení vlaků s následkem usmrcení nejméně jedné osoby, závažného zranění nejméně pěti osob nebo rozsáhlé škody na kolejovém vozidle, infrastruktuře nebo na životním prostředí nebo jiná nehoda se stejnými důsledky, která má zřejmý dopad na regulaci bezpečnosti železnic nebo na zajišťování bezpečnosti) je třeba předmětnou povinnost dopravce zajistit poskytnutí psychologické podpory vykládat tak, že jde o zajištění poskytnutí pomoci ze strany odborníka, tedy kvalifikovaného psychologa.

K bodu 35 (§ 43 až 43b)

K § 43

Předmětné ustanovení upravuje provozování drážních vozidel na dráze celostátní nebo regionální. Odstavec 1 vymezuje 4 podmínky, za kterých lze drážní vozidlo provozovat na dráze celostátní nebo regionální. Toto ustanovení je provedením čl. 22 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice o interoperabilitě. První podmínkou je, že drážnímu vozidlu bylo vydáno povolení k jeho uvedení na trh. Druhou podmínkou je zapsání drážního vozidla v registru drážních vozidel nebo obdobné evidenci jiného členského státu anebo v evropském registru vozidel. Důvodem, proč jsou zde alternativně uvedeny jak registry jednotlivých členských států, tak evropský registr vozidel je následující skutečnost. Právo Evropské unie předvídá, že od 16. června 2021 budou drážní vozidla provozovaná v členských státech spadající do působnosti směrnice o interoperabilitě registrována v evropském registru vozidel. Do 16. června 2024 nicméně mohou být drážní vozidla registrována tzv. decentralizovaným způsobem, tedy na úrovni členského státu, který ovšem zajistí kompatibilitu a komunikaci s evropským registrem vozidel (registrace vozidel musí odpovídat specifikacím evropského registru vozidel). Ke dni 16. června 2021 musí být údaje o registrovaných vozidlech převedeny z vnitrostátních registrů vozidel do evropského registru vozidel. Během migrace dat Agentura Evropské unie pro železnice koordinuje přechod od příslušných vnitrostátních registrů vozidel k evropskému registru vozidel a zajišťuje dostupnost prostředí IT. Od 16. června 2024 již bude používána pouze centralizovaná registrace vozidel na úrovni Evropské unie. Na směrnici o interoperabilitě v tomto ohledu navazují předpisy Evropské unie, kterými jsou rozhodnutí Komise 2007/756/ES ze dne 9. listopadu 2007, kterým se přijímá společná specifikace celostátního registru vozidel stanoveného podle čl. 14 odst. 4 a 5 směrnic 96/48/ES a 2001/16/ES a prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/1614 ze dne 25. října 2018, kterým se stanoví specifikace registrů vozidel uvedených v článku 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a kterým se mění a zrušuje rozhodnutí Komise 2007/756/ES. Členské státy musí zároveň zajistit přístup k údajům obsaženým v národním registru drážních vozidel právem Evropské unie vymezenému okruhu subjektů. Návrh zákona obsahuje vedle právní úpravy počítající s vedením národního registru drážních vozidel zohledňující vyžadované aspekty i právní úpravu zohledňující budoucí existenci pouze evropského registru vozidel, která první ze zmíněných úprav ke stanovenému datu nahradí. V tomto smyslu je v návrhu nastavena dělená účinnost předmětných ustanovení, v nichž je zvlášť obsažena právní úprava vztahující se k vnitrostátnímu registru drážních vozidel a právní úprava vztahující se k již předvídanému evropskému registru vozidel. Třetí podmínkou provozování drážního vozidla na dráze celostátní nebo regionální je, že drážní vozidlo musí být technicky kompatibilní s dráhou, na níž má být provozováno. Soulad drážního vozidla s dráhou je třeba posuzovat na základě technických specifikací pro interoperabilitu a údajů obsažených v registru drah, který je upraven v nařízení (EU) 2019/777. Poslední podmínka se týká pouze situace spojení drážního vozidla s jiným drážním vozidlem, přičemž navržené ustanovení požaduje, aby bylo toto spojení provedeno bezpečně v souladu s technickou specifikací pro interoperabilitu a systémem zajišťování bezpečnosti drážní dopravy. Odstavec 2 je provedením čl. 22 směrnice o interoperabilitě a upravuje podmínky pro zápis drážního vozidla do registru drážních vozidel. Drážní úřad zapíše drážní vozidlo do registru drážních vozidel, bylo-li k němu vydáno povolení k jeho uvedení na trh drážním správním úřadem nebo Agenturou Evropské unie pro železnice a má-li být dané drážní vozidlo provozováno na území České republiky. Odstavec 3 je provedením čl. 47 odst. 6 směrnice o interoperabilitě a zakotvuje notifikační povinnost držitele drážního vozidla zapsaného v registru drážních vozidel ve vztahu k údaji zapsaném v tomto registru, jakož i o zničení drážního vozidla, přičemž stanoví i lhůtu pro splnění této notifikační povinnosti. Odstavce 4 a 5 jsou provedením čl. 46 odst. 1 směrnice o interoperabilitě a upravují přidělení evropského čísla drážnímu vozidlu při jeho zápisu do registru drážních vozidel a související povinnost držitele drážního vozidla viditelně je přiděleným číslem označit. Odstavec 6 je provedením čl. 23 odst. 2 směrnice o interoperabilitě a upravuje povinnost provozovatele dráhy celostátní nebo regionální umožnit zkušební provoz drážního vozidla na jím provozované dráze za účelem ověření technické kompatibility drážního vozidla s dráhou, tedy splnění jedné z podmínek uvedených v § 43 odst. 1 písm. c) návrhu zákona (podmínky pro provozování drážního vozidla na dráze celostátní nebo regionální). Předpokladem umožnění zkušebního provozu je dohoda obou stran (provozovatele dráhy a dopravce) na jeho realizaci, přičemž musí být brán zřetel na jejich legitimní zájmy a dostupnou kapacitu dráhy. Provozovatel dráhy umožní zkušební provoz dráhy pouze v nezbytném rozsahu.

K § 43a

Ustanovení § 43a je provedením čl. 47 odst. 1 a 3 směrnice o interoperabilitě. V odstavci 1 se zakládá působnost drážního správního úřadu vést registr drážních vozidel provozovaných na dráze celostátní nebo regionální. Způsob vedení údajů v registru drážních vozidel stanoví předpisy Evropské unie, jimiž jsou rozhodnutí Komise 2007/756/ES ze dne 9. listopadu 2007, kterým se přijímá společná specifikace celostátního registru vozidel stanoveného podle čl. 14 odst. 4 a 5 směrnic 96/48/ES a 2001/16/ES a prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/1614 ze dne 25. října 2018, kterým se stanoví specifikace registrů vozidel uvedených v článku 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a kterým se mění a zrušuje rozhodnutí Komise 2007/756/ES. Odstavec 2 stanoví okruh subjektů, jimž drážní správní úřad umožní v rozsahu stanoveném uvedenými rozhodnutími Komise dálkový a nepřetržitý přístup k údajům vedeným v registru drážních vozidel.

K § 43b

Ustanovení § 43b je provedením čl. 14 směrnice o bezpečnosti. V souladu s požadavky práva Evropské unie (konkrétně čl. 14 odst. 1 a 2 směrnice o bezpečnosti) stanoví odstavec 1 povinnost držitele drážního vozidla provozovaného na dráze celostátní nebo regionální, aby jeho údržbu zabezpečovala osoba splňující stanovené podmínky. První podmínkou je, že půjde o osobu splňující podmínky stanovené prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/779 ze dne 16. května 2019 kterým se přijímají podrobná ustanovení o systému udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu vozidel podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 a zrušuje nařízení Komise (EU) č. 445/2011. Druhou podmínkou je, že půjde o osobu, jíž bylo vydáno osvědčení dokládající splnění podmínek stanovených v uvedeném nařízení. Třetí podmínkou je, že tato osoba bude zapsána v registru drážních vozidel. Odstavec 2 a 3 rozlišuje dále požadavky na osoby zabezpečující údržbu drážních vozidel podle toho, zda se jedná o drážní vozidla provozovaná za účelem přepravy věcí nebo zvířat (nákladní drážní vozidla) nebo jiná drážní vozidla. V případě nákladních drážních vozidel musí vždy jejich údržbu zabezpečovat osoba, jíž bylo drážním správním úřadem, orgánem jiného členského státu nebo tímto orgánem pověřenou osobou vydáno osvědčení osoby zabezpečující údržbu. V případě ostatních drážních vozidel může jejich údržbu zabezpečovat buď dopravce, nebo jiná osoba. Bude-li údržbu těchto vozidel zabezpečovat dopravce, může tak činit buď na základě osvědčení osoby zabezpečující údržbu vydaného drážním správním úřadem, orgánem jiného členského státu nebo tímto orgánem pověřenou osobou, nebo na základě osvědčení dopravce, dokládá-li zároveň toto osvědčení splnění podmínek podle nařízení (EU) 2016/779. Bude-li údržbu těchto vozidel zabezpečovat jiná osoba než dopravce, musí vždy jít o osobu, jíž bylo drážním správním úřadem, orgánem jiného členského státu nebo tímto orgánem pověřenou osobou vydáno osvědčení osoby zabezpečující údržbu. Odstavec 4 upravuje podmínky pro vydání osvědčení osoby zabezpečující údržbu drážním správním úřadem, náležitosti žádosti, přílohy k ní přikládané, postup v řízení o žádosti o vydání osvědčení osoby odpovědné za údržbu a náležitosti tohoto osvědčení. Vzhledem k tomu, že tuto materii podrobně upravuje nařízení (EU) 2016/779, obsahuje v této souvislosti navrhovaná právní úprava pouze příslušný normativní odkaz na tento přímo použitelný předpis Evropské unie. Proti rozhodnutí o žádosti o vydání osvědčení osoby odpovědné za údržbu není odvolání přípustné a nelze je přezkoumat v přezkumném řízení. Právo Evropské unie totiž předpokládá, že rozhodnutí bezpečnostního orgánu v dané věci podléhá soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy. Odstavec 5 provádí čl. 14 odst. 2 a 3 směrnice o bezpečnosti a zakotvuje povinnost osoby zabezpečující údržbu drážního vozidla zavést systém údržby a zajistit jeho dodržování. Stanovují se zároveň požadavky na tento systém vyplývající z práva Evropské unie. Odstavec 6 zakotvuje v souladu s požadavkem směrnice o bezpečnosti povinnost osoby zabezpečující údržbu drážního vozidla provozovaného na dráze celostátní nebo regionální předložit na žádost Agentury Evropské unie pro železnice smluvní ujednání s osobami dodávajícími jí věci nebo poskytujícími jí služby a vedoucí k provádění analýzy, hodnocení a usměrňování rizik těmito osobami podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 402/2013 ze dne 30. dubna 2013 o společné bezpečnostní metodě pro hodnocení a posuzování rizik a o zrušení nařízení (ES) č. 352/2009, v platném znění. Jde o obdobnou povinnost, jaká je návrhem stanovena pro provozovatele dráhy (viz § 22 odst. 2 písm. h) návrhu zákona) a pro dopravce (viz 35 odst. 2 písm. j) návrhu zákona).

K bodům 36 až 38 (změna § 43 odst. 1 až 4, zrušení § 43a a změna § 43b odst. 1)

Jak již bylo shora uvedeno, předvídá právo Evropské unie, že od 16. června 2021 budou drážní vozidla provozovaná v členských státech spadající do působnosti směrnice o interoperabilitě registrována v evropském registru vozidel. Do 16. června 2024 nicméně mohou být drážní vozidla registrována tzv. decentralizovaným způsobem, tedy na úrovni členského státu, který ovšem zajistí kompatibilitu a komunikaci s evropským registrem vozidel (registrace vozidel musí odpovídat specifikacím evropského registru vozidel). Ke dni 16. června 2021 musí být údaje o registrovaných vozidlech převedeny z vnitrostátních registrů vozidel do evropského registru vozidel. Od 16. června 2024 již bude používána pouze centralizovaná registrace vozidel na úrovni Evropské unie. Příslušná ustanovení předvídající vedení již pouze evropského registru vozidel tak nahradí nově navrhovanou úpravu vztahující se k vnitrostátnímu registru drážních vozidel. Relevantní ustanovení vztahující se k evropskému registru vozidel tak budou spojena s odloženou účinností (ke dni 16. června 2024).

K bodu 39 (§ 43c až 43f)

Ustanovení § 43c a 43d obsahují úpravu provozování drážních vozidel na dráze jiné než celostátní nebo regionální, tedy vozidel unijně nerelevantních, na něž se uplatní vnitrostátní právní úprava. V této souvislosti návrh zákona vychází ze stávající právní úpravy, která je však nově přehledně uspořádána, srozumitelně formulována a snaží se odstranit identifikované nedostatky stávající právní úpravy. Ohledně identifikovaných nedostatků se odkazuje na část B, kapitolu B. 1 této důvodové zprávy.

K § 43c

V § 43c odstavci 1 jsou upraveny základní podmínky pro provozování drážních vozidel na dráhách unijně nerelevantních, kterými jsou dráhy místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo vlečky. Nově navrhovaná úprava vychází ze stávajícího ustanovení § 43 odst. 1 zákona o dráhách. Oproti stávající právní úpravě již na tomto místě nejsou upraveny podmínky pro provozování drážních vozidel na dráze lanové, neboť provozování těchto drah je upraveno speciálně, a to již v návaznosti na předcházející novelu zákona o dráhách (zákon č. 367/2019 Sb.). Speciální úprava podmínek pro provozování lanových drah tak byla zakotvena do § 47 odst. 5 zákona o dráhách (jde-li o technickou část stanovených požadavků) a § 7 odst. 2 zákona o dráhách (jde-li o požadavky na stavbu lanové dráhy). Infrastruktura a zařízení lanových drah a lyžařských vleků zahrnují určená technická zařízení elektrická a dopravní. Podmínkou pro provozování lanové dráhy je vydání průkazu způsobilosti osvědčujícího splnění základních požadavků vymezených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/424 ze dne 9. března 2016 o lanových dráhách a o zrušení směrnice 2000/9/ES (EU), a to ve vztahu k stavbě, jakož i k sestavě subsystémů a bezpečnostních prvků lanové dráhy. K tomu je vhodné dodat, že termín „lanová dráha“ ve smyslu unijního nařízení zahrnuje i lyžařské vleky, které dle zákona o dráhách nelze subsumovat pod termín „dráha“, a proto je ustanovení § 47 odst. 5 zákona o dráhách zvlášť zmiňuje. Drážní vozidla určená pro lanové dráhy, která jsou v působnosti nařízení (EU) 2016/424 a jejichž technická způsobilost je schvalována podle tohoto nařízení představují zvláštní subsystémy lanových drah, jsou upravena separátně v rámci uvedeného ustanovení a podléhají speciálnímu posouzení ze strany oznámených subjektů v souladu s uvedeným nařízením. Následně jsou příslušné sestavy subsystémů a bezpečnostních prvků předmětem schválení ze strany Drážního úřadu.

Na uvedených dráhách, tedy dráhách jiných než celostátních nebo regionálních, bude možno provozovat takové drážní vozidlo, k němuž bylo vypracováno typové osvědčení (první podmínka), k němuž byl vydán průkaz způsobilosti, jde-li o drážní vozidla hnací a provozovaná na dráze místní nebo speciální nebo na vlečce, drážní vozidla tažená s rychlostí nad 160 km/h a provozovaná na dráhách místních nebo speciálních anebo na vlečce nebo drážní vozidla provozovaná na dráze tramvajové nebo trolejbusové (druhá podmínka), a rovněž které svojí konstrukcí a technickým stavem splňuje technické požadavky na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí (třetí podmínka). Uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. V odstavci 2 dochází k převzetí stávající právní úpravy obsažené v § 43 odst. 2 zákona o dráhách, přičemž tato úprava je drobně formulačně upřesněna tak, aby bylo zřejmé, že typové osvědčení může být vypracováno na základě schválení typu vozidla. Podle stávající právní úpravy shodu se schváleným typem prokazuje výrobce typovým osvědčením pro každé vozidlo (viz § 43 odst. 2 zákona o dráhách). Dále je stanoveno, že o schválení typu drážního vozidla rozhoduje drážní správní úřad na základě žádosti tuzemského nebo zahraničního výrobce (viz § 43 odst. 3 zákona o dráhách). Skutečnost, že shoda se schváleným typem je prokazována typovým osvědčením, je přejímána ze stávající právní úpravy. Ke změně dochází v tom smyslu, že typové osvědčení nemusí být vypracováno pouze výrobcem, ale může jej vypracovat i jiná osoba. Nově navrhovaná právní úprava totiž počítá s tím, že může nastat situace, kdy výrobce již nebude existovat, a bere v úvahu rovněž případy, kdy mohou být drážní vozidla dovezená ze zahraničí, přičemž v takovém případě může typové osvědčení vypracovat (odpovídá-li dané drážní vozidlo typu vozidla schválenému drážním správním úřadem) jiný subjekt, např. dopravní podnik. Z tohoto důvodu je rovněž rozšířen okruh subjektů, které mohou podat žádost o schválení typu drážního vozidla (viz ustanovení § 43c odst. 3 návrhu zákona). Možnost podat tuto žádost již napříště nebude vázána pouze na výrobce drážního vozidla. V odstavci 3 jsou stanoveny podmínky pro schválení typu drážního vozidla drážním správním úřadem. Vychází se ze stávající právní úpravy obsažené v § 43 odst. 4 zákona o dráhách s tím, že se formulace podmínek pro schválení typu drážního vozidla zároveň přizpůsobuje nové komplexní právní úpravě provozování drážních vozidel unijně relevantních (tedy drážních vozidel provozovaných na dráze celostátní nebo regionální). Stanoví se, že drážní správní úřad na žádost schválí typ vozidla, byl-li v případě daného drážního vozidla vydán ES certifikát nebo vnitrostátní certifikát dokládající splnění požadavků stanovených právem Evropské unie na subsystémy tvořící drážní vozidlo, nebo splňuje-li drážní vozidlo technické požadavky na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí stanovené prováděcím právním předpisem. Jinými slovy, jsou-li pro daný typ drážního vozidla naplněny požadavky práva Evropské unie a mohl-li by být daný typ drážního vozidla provozován i na dráze celostátní nebo regionální, nebude ze strany drážního správního úřadu naplnění technických požadavků stanovených vnitrostátní prováděcí právní úpravou již zkoumáno a drážní správní úřad daný typ drážního vozidla schválí. V opačném případě bude drážní správní úřad zkoumat naplnění technických požadavků stanovených prováděcím právním předpisem, přičemž v této souvislosti bude vycházet ze zkušebního protokolu vydaného právnickou osobou pověřenou Ministerstvem dopravy, z něhož bude naplnění či nenaplnění stanovených požadavků zřejmé. Odstavce 4 stanoví přílohy žádosti o schválení typu vozidla. Odstavec 5 zakotvuje podmínky pro vydání průkazu způsobilosti drážního vozidla. Drážní správní úřad vydá průkaz způsobilosti drážního vozidla, bylo-li k němu vypracováno typové osvědčení, odpovídá-li technická dokumentace drážního vozidla jeho technickému provedení a schválenému typu vozidla a jsou-li jeho jednotlivé části plně provozuschopné. Tato navrhovaná právní úprava vychází ze stávajícího znění § 43 odst. 1 zákona o dráhách, je však doplněna a upřesněna, přičemž na úroveň zákona je v odpovídajícím rozsahu přenesena úprava v současné době obsažená v § 59 a 60 vyhlášky č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah, ve znění pozdějších předpisů. Uvedená prováděcí právní úprava je vydána na základě zmocnění obsaženého v § 43 odst. 1 větě poslední a představuje podmínky schvalování technické způsobilosti drážního vozidla, které by měly být alespoň v základní rovině upraveny zákonem. Odstavec 6 upravuje přílohy žádosti o vydání průkazu způsobilosti drážního vozidla. Odstavec 7 stanoví, že náklady na ověření splnění technických požadavků na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí a ověření technické dokumentace drážního vozidla a provozuschopnosti jeho jednotlivých částí hradí žadatel. Odstavec 8 obsahuje meze zákonného zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví technické požadavky na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí, rozsah a způsob jejich ověření, rozsah a způsob ověření technické dokumentace drážního vozidla a provozuschopnosti jeho jednotlivých částí a údaje zapisované do průkazu způsobilosti drážního vozidla.

K § 43d

Ustanovení § 43d návrhu zákona upravuje problematiku změny na drážním vozidle provozovaného na dráze jiné než celostátní nebo regionální. Vychází se ze stávající právní úpravy obsažené v § 43 odst. 7, podle níž změnu na drážním vozidle, jejíž podstatou je zásah do konstrukce vozidla znamenající odchylku od schváleného typu, schvaluje drážní správní úřad podle podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Je zcela zřejmé, že stávající právní úprava obsažená v zákoně o dráhách je kusá a nedostačující, přičemž odkazuje na prováděcí právní předpis v souvislosti s materií, která musí být upravena zákonem (podmínky pro rozhodování správního orgánu). Tento nevyhovující stav se návrhem zákona napravuje. Podmínky pro schválení kvalifikované změny na drážním vozidle (tj. změny konstrukce drážního vozidla představující podstatnou odchylku od schváleného typu vozidla) stanoví přímo zákon o dráhách. Stanoví se tak, že drážní správní úřad takovou změnu drážního vozidla schválí, bude-li i po jejím provedení drážní vozidlo splňovat technické požadavky na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí. Bez tohoto schválení nebude moci být drážní vozidlo, na němž byla předmětná změna provedena, na dráze místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce provozováno, což navrhovaná právní úprava na rozdíl od právní úpravy stávající jednoznačně stanoví. Odstavec 2 stanoví přílohy k žádosti o schválení změny na drážním vozidle. Odstavec 3 stanoví, že náklady na ověření splnění technických požadavků na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí drážním vozidlem, jehož konstrukce byla změněna, hradí žadatel. Schválí-li drážní správní úřad provedení změny konstrukce drážního vozidla, vyznačí podle odstavce 4 tuto skutečnost v průkazu způsobilosti drážního vozidla, byl-li k tomuto drážnímu vozidlu vydán. Zákon zároveň stanoví potřebnou povinnost držitele průkazu způsobilosti drážního vozidla tento průkaz za účelem uvedeného vyznačení předložit drážnímu správnímu úřadu a stanoví k tomu lhůtu. Odstavec 5 obsahuje meze zákonného zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví změny představující podstatné odchylky od schváleného typu vozidla a rozsah a způsob ověření splnění technických požadavků na bezpečnost provozování drážní dopravy a ochranu životního prostředí vozidlem, jehož konstrukce byla změněna.

K § 43e

Ustanovení § 43e obsahuje úpravu zkušebního provozu drážního vozidla na dráze jiné než celostátní nebo regionální. Vychází se ze stávající právní úpravy obsažené v § 43 odst. 9 zákona o dráhách s tím, že se tato úprava precizuje a doplňuje. Odstavec 1 především jednoznačně stanoví, že zkušební provoz povoluje ve správním řízení drážní správní úřad a dále stanoví podmínky pro vydání tohoto povolení. Zkušební provoz drážního vozidla nesplňujícího některou z podmínek uvedených v § 43c odst. 1 návrhu zákona, tedy drážní vozidlo, k němuž nebylo vypracováno typové osvědčení, k němuž nebyl vydán průkaz způsobilosti nebo které nesplňuje požadavky stanovené v prováděcím právním předpisu, drážní správní úřad povolí, je-li to nutné za účelem ověření splnění podmínek pro schválení typu vozidla, vydání průkazu způsobilosti drážního vozidla nebo za účelem schválení změny konstrukce drážního vozidla podle § 43d návrhu zákona a pouze tehdy, nebude-li tím ohroženo bezpečné provozování dráhy a drážní dopravy. Odstavec 2 omezuje okruh účastníků správního řízení o povolení zkušebního provozu na žadatele a provozovatele dotčené dráhy. Odstavec 3 vychází ze stávající úpravy obsažené ve větě poslední § 43 odst. 7 zákona o dráhách a zakotvuje pravomoc drážního správního úřadu v povolení zkušebního provozu drážního vozidla stanovit dobu jeho trvání a podmínky jeho provádění zajišťující bezpečné provozování dráhy a drážní dopravy. Odstavec 4 stanoví povinnost provozovatele dráhy poskytnout za účelem provedení zkušebního provozu drážního vozidla potřebnou součinnost.

K § 43f

Ustanovení § 43f obsahuje úpravu provozování historických drážních vozidel. Článek 1 odst. 4 písm. b) směrnice o interoperabilitě umožňuje ze své působnosti vyloučit mimo jiné vozidla vyhrazené výlučně pro místní, historické nebo turistické využití. Této možnosti Česká republika využívá, přičemž z požadavků kladených na drážní vozidla stanovených směrnicí o interoperabilitě (tedy i transpoziční úpravy obsažené v návrhu zákona) tato vozidla vyjímá. Odstavec 1 obsahuje vymezení historického drážního vozidla. Jde o drážní vozidlo, jehož výroba byla ukončena před více než 40 lety a jehož vnější vzhled a vnitřní uspořádání jsou uchovávány a udržovány ve stavu podle původní technické dokumentace. Odstavec 2 představuje vlastní vynětí historických drážních vozidel z působnosti požadavků práva Evropské unie. Zároveň jsou však stanoveny požadavky, které tato vozidla splňovat musí. Historické drážní vozidlo tak bude možno provozovat na dráze celostátní nebo regionální i v případě, nebylo-li k němu vydáno povolení k jeho uvedení na trh (nebude tedy muset splňovat podmínky uvedené v § 49j návrhu zákona). Podmínka uvedená v § 43 odst. 1 písm. a) se tedy v případě takového drážního vozidla neuplatní. Ostatní podmínky uvedené v tomto ustanovení (tedy podmínky uvedené v § 43 odst. 1 písm. b) až d) návrhu zákona) však splněny být musí. I takové drážní vozidlo tedy bude muset být zapsáno v registru drážních vozidel nebo v obdobné evidenci jiného členského státu anebo v evropském registru vozidel, toto vozidlo bude muset být kompatibilní s dráhou a rovněž bude muset být bezpečně spojeno s jinými drážními vozidly. Namísto povolení k uvedení drážního vozidla na trh pak bude vyžadováno, aby k historickému drážnímu vozidlu bylo vydáno typové osvědčení, byl vydán průkaz způsobilosti a dále bude muset takové drážní vozidlo splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Tyto podmínky tak budou shodné s podmínkami, které zákon klade na drážní vozidla provozovaná na dráhách unijně nerelevantních (podmínky uvedené v § 43c odst. 1 návrhu zákona). Odstavec 3 dále vyjímá historická drážní vozidla z požadavků práva Evropské unie, pokud jde o požadavky stanovené pro případ obnovy nebo modernizace drážních vozidel, rozšíření oblasti jejich provozu nebo případ změny technické specifikace pro interoperabilitu. Ustanovení § 49l transponující příslušné požadavky směrnice o interoperabilitě pro tyto případy se tudíž nepoužije. I v tomto případě však vnitrostátní právní úprava stanoví alternativní požadavky, které historické drážní vozidlo bude muset splňovat. Stanoví se tedy, že historické drážní vozidlo, u něhož byla provedena změna konstrukce představující podstatnou odchylku od schváleného typu vozidla, smí být na dráze celostátní nebo regionální provozováno pouze tehdy, byla-li tato změna schválena drážním správním úřadem. Pro schválení změny konstrukce historického drážního vozidla se použije § 43d (upravující postup při změně konstrukce drážního vozidla provozovaného na unijně nerelevantních dráhách) obdobně. Jde-li o provozování historických drážních vozidel na dráze místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce, uplatní se podmínky obsažené v § 43c až § 43e návrhu zákona, přičemž prováděcí právní předpis stanoví pro tato vozidla mírnější požadavky. Odstavec 4 pak zakotvuje, že historické drážní vozidlo smí být provozováno na dráze celostátní, regionální, místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce výlučně k uspokojování kulturních nebo volnočasových potřeb. Provozování takového drážního vozidla k jinému účelu bude sankcionováno.

K bodu 40 a 41 (§ 44 odst. 2 a 3)

Vzhledem k tomu, že požadavky na drážní vozidla provozovaná na dráze celostátní nebo regionální, včetně postupu při nedodržení požadavků kladených na tato vozidla, jsou upraveny samostatně, je nutno z ustanovení upravujícího postup při zjištění, že drážní vozidlo nezaručuje bezpečnost drážní dopravy, nemá vlastnosti schváleného typu nebo nemá průkaz způsobilosti, vyjmout drážní vozidla unijně relevantní (tj. drážní vozidla určená k provozování nebo provozovaná na dráze celostátní nebo regionální). Z působnosti ustanovení § 44 odst. 2 jsou tak vyňata vozidla, k nimž bylo vydáno povolení k jejich uvedení na trh. Právní úprava obsažená v odstavci 3, podle níž drážní správní úřad pro drážní vozidlo schválené pro použití na dráze celostátní nebo regionální přidělí alfanumerický identifikační kód, který musí být vyznačen na vozidle a vložen s údaji o vozidle do registru drážních vozidel se přesouvá do ustanovení § 43 odst. 4. Zároveň se dané ustanovení upřesňuje s ohledem na

požadavek článku 46 směrnice o interoperabilitě a souvisejícího prováděcího rozhodnutí

Komise (EU) 2018/1614 ze dne 25. října 2018, kterým se stanoví specifikace registrů vozidel uvedených v článku 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a kterým se mění a zrušuje rozhodnutí Komise 2007/756/ES. Právo Evropské unie totiž požaduje, aby drážním vozidlům spadajícím do působnosti směrnice o interoperabilitě bylo přidělováno tzv. evropské číslo vozidla. Přidělení evropského čísla vozidla je v navrhované právní úpravě vázáno k okamžiku zápisu drážního vozidla do registru drážních vozidel, resp. evropského registru vozidel. Jak bylo již shora uvedeno, právo Evropské unie předvídá, že od 16. června 2021 budou drážní vozidla provozovaná v členských státech spadající do působnosti směrnice o interoperabilitě registrována v evropském registru vozidel. Ačkoliv do 16. června 2024 mohou být vedena tzv. decentralizovaně z úrovně členských států, od zmíněného data však již budou registrována pouze centralizovaně v evropském registru vozidel.

K bodu 42 (§ 45 odst. 7)

Z ustanovení § 45 je vypuštěno zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který má stanovit maximální dobu řízení drážního vozidla, dobu bezpečnostních přestávek a dobu odpočinku osob, které řídí drážní vozidlo. Maximální pracovní dobu zaměstnanců v drážní dopravě, resp. maximální délku směny, a minimální dobu odpočinku stanoví nařízení vlády č. 589/2006 Sb., jakožto prováděcí právní předpis k zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Bude-li v budoucnu přistoupeno k další regulaci doby řízení drážních vozidel, předpokládá se, že tak bude učiněno na úrovni zákona. S ohledem na shora uvedené bylo stávající zmocnění obsažené v § 45 odst. 7 zákona o dráhách vyhodnoceno jako nadbytečné a z tohoto důvodu se zrušuje.

K bodu 43 (§ 46s)

Čl. 13 směrnice o bezpečnosti stanoví povinnost členských států zajistit, aby zaměstnanci železničních podniků a provozovatelů infrastruktury plnící rozhodující úkoly týkající se bezpečnosti byli školeni, přičemž zároveň stanoví požadavky na toto školení. S ohledem na to, že působnost směrnice o bezpečnosti byla vztažena pouze na dráhy celostátní a regionální, navrhuje se stanovit povinnost související se zajištěním školení pro zaměstnance v souladu s touto směrnicí pouze na provozovatele dráhy celostátní nebo regionální a na dopravce provozující drážní dopravu na této dráze. Pokud jde o okruh zaměstnanců, jejichž školení budou provozovatel dráhy a dopravce na předmětných dráhách povinni zajistit, navrhuje se jej navázat na systém zajišťování bezpečnosti, který jak provozovatel dráhy, tak dopravce musí zavést podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/762 ze dne 8. března 2018, kterým se stanoví společné bezpečnostní metody týkající se požadavků na systém zajišťování bezpečnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 a kterým se zrušuje nařízení Komise (EU) č. 1158/2010 a (EU) č. 1169/2010. Školení tak bude muset být zajištěno explicitně pro strojvedoucí, doprovod vlaku a další zaměstnance mající rozhodující vliv na bezpečnost provozování dráhy a drážní dopravy a zahrnuté v uvedeném systému. Odstavec 2 je provedením čl. 13 odst. 1 pododst. 2 směrnice o bezpečnosti, v souladu s nímž stanoví zaměření požadovaného školení. Odstavce 3 a 4 stanoví, že školení poskytuje provozovatel dráhy nebo dopravce anebo akreditovaná osoba na základě smlouvy uzavřené s provozovatelem dráhy nebo dopravcem. Návrh zákona rovněž stanoví podmínky pro udělení akreditace drážním správním úřadem a náležitosti žádosti o udělení akreditace. Provozovatel dráhy a dopravce budou moci poskytovat školení i pro jiné osoby, než své zaměstnance. Návrh zákona v tomto ohledu neobsahuje žádné omezení. Odstavec 5 upravuje důvody pro odnětí akreditace k poskytování školení. Drážní správní úřad bude seznam osob, jimž udělil akreditaci k poskytování školení, zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup a tento seznam bude rovněž aktualizovat, což stanoví odstavec 6. O absolvování školení bude akreditovaná osoba vydávat osvědčení (odstavec 7).

K bodům 44 až 46 (§ 47 odst. 3, 5 a 6)

Vzhledem k tomu, že podmínky pro provozování určeného technického zařízení, které je zároveň prvkem interoperability nebo subsystémem ve smyslu jejich vymezení v § 2 odst.

15 a 16 návrhu zákona, jsou upraveny samostatně v nově znějící části osmé (viz § 49a a násl. návrhu zákona) a v souladu s požadavky směrnice o interoperabilitě, jsou tato zařízení z právní úpravy určených technických zařízení zakotvené v § 47 odst. 3 návrhu zákona vyňata. Právní úprava obsažená v ustanovení § 47 zákona o dráhách tak bude nadále dopadat pouze na určená technická zařízení, která zároveň nejsou prvkem interoperability nebo subsystémem. Taková určená technická zařízení budou podléhat i nadále schválení ze strany drážního správního úřadu před jejich uvedením do provozu podle § 47 odst. 3 zákona o dráhách. Podmínky pro konstrukci, výrobu a provoz určených technických zařízení a jejich konkretizaci stanoví v souladu s § 47 odst. 2 prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 100/1995 Sb., kterou se stanoví podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu určených technických zařízení a jejich konkretizace (Řád určených technických zařízení), ve znění pozdějších předpisů. Uvedená vyhláška bude v návaznosti na změny obsažené v návrhu zákona (včetně změny spočívající ve vynětí určených technických zařízení, která jsou zároveň prvkem interoperability nebo subsystémem z právní úpravy určených technických zařízení podle § 47 zákona o dráhách) komplexně revidována. Konkretizace určených technických zařízení a podmínky pro konstrukci, výrobu a provoz určených technických zařízení, které ve vyhlášce budou obsaženy, budou v rámci této revize detailně posouzeny rovněž z hlediska, zda nepředstavují překážku jejich volného pohybu. Z odstavce 5 se vypouští poslední věta, podle níž se na drážní vozidlo, které je subsystémem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/424 ze dne 9. března 2016 o lanových dráhách a o zrušení směrnice 2000/9/ES, nepoužijí ustanovení § 43 a 44 zákona o dráhách. Právní úprava drážních vozidel, a to jak drážních vozidel unijně relevantních (tedy drážních vozidel provozovaných na dráze celostátní nebo regionální), tak drážních vozidel unijně nerelevantních (tedy drážních vozidel provozovaných na dráze jiné než celostátní nebo regionální), je zcela nově koncepčně a systematicky upravena. Tato nová právní úprava již provozování drážních vozidel na lanových dráhách neupravuje, a tudíž se ustanovení vyjímající tato vozidla z právní úpravy drážních vozidel stalo nadbytečným. Text obsažený ve stávajícím odstavci 6 je precizován v souvislosti s vypuštěním povinnosti provozovatele dráhy obsažené v § 22 odst. 1 písm. f) a obdobné povinnosti dopravce obsažené v § 35 odst. 1 písm. d). Zároveň jsou z tohoto ustanovení z důvodu uvedeného shora vyňata zařízení, která jsou zároveň prvkem interoperability nebo subsystémem ve smyslu jejich vymezení v § 2 odst. 15 a 16 návrhu zákona.

K bodu 47 (§ 48 odst. 2)

Vzhledem k tomu, že postup při zjištění nedostatků určeného technického zařízení, které je zároveň prvkem interoperability nebo subsystémem ve smyslu jejich vymezení v § 2 odst. 15 a 16 návrhu zákona, je upraven samostatně v nově znějící části osmé (viz § 49a a násl. návrhu zákona) a v souladu s požadavky směrnice o interoperabilitě, jsou tato zařízení z právní úpravy postupu pro případ zjištění nedostatků určených technických zařízení zakotvené v § 48 odst. 2 návrhu zákona vyňata.

K bodu 48 (§ 49 odst. 2)

Navržené ustanovení dílčím způsobem upravuje vymezení vážné nehody v § 49 odst. 2 zákona o dráhách, konkrétně se jedná o vymezení rozsahu škody, která je nehodou způsobena. Stávající znění § 49 odst. 2 zákona o dráhách stanoví, že se má jednat o škodu velkého rozsahu podle trestního zákoníku, což je 5 mil. Kč. Čl. 3 odst. 12 směrnice o bezpečnosti definuje vážnou nehodu mimo jiné prostřednictvím škody nejméně 2 mil. EUR (tedy cca 50 mil. Kč). Tento rozdíl byl shledán jako nedůvodný, proto bylo přistoupenu k nahrazení škody velkého rozsahu podle trestního zákoníku škodou ve výši nejméně 2 mil. EUR.

K bodu 49 (§ 49 odst. 3 písm. a))

Ustanovení § 49 odst. 3 písm. a) zákona o dráhách upravuje povinnost provozovatelů dráhy a dopravců neprodleně oznámit každou mimořádnou událost v drážní dopravě Drážní inspekci. Čl. 22 odst. 3 směrnice o bezpečnosti kromě povinnosti oznámit každou mimořádnou událost předvídá i povinnost poskytnout veškeré dostupné informace, jakož i aktualizaci oznámení ve vhodných případech. V návaznosti na tuto skutečnost se navrhují do § 49 odst. 3 písm. a) zákona o dráhách doplnit meze zákonného zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, kterým se rozsah oznamovaných údajů stanoví. Současně se doplňuje stávající povinnost provozovatele dráhy a dopravce o povinnost aktualizovat učiněné oznámení neprodleně poté, co se dozvěděli o změně oznámených údajů nebo o nových údajích doposud do oznámení nezahrnutých.

K bodu 50 (§ 49a až § 49w) K § 49a

§ 49a obsahuje několik základních pojmů, jež bude vhodné definovat pro účely právní úpravy obsažené v části osmé zákona o dráhách. Jde o definice, které jsou obsaženy ve směrnici o interoperabilitě. Termíny „uvedení na trh“, „zplnomocněný zástupce“, „stažení z oběhu“ a „stažení z trhu“ přitom zná i zákon o posuzování shody a definice těchto pojmů v něm obsažené byly využity rovněž pro formulaci definic v návrhu zákona. Zvláštním termínem, jenž zákon o posuzování shody výrobků nezná, je termín „zadavatel“ označující osobu, která objednává návrh nebo provedení nového subsystému anebo návrh nebo provedení obnovy nebo modernizace stávajícího subsystému. Obvykle půjde o vlastníka nebo provozovatele dráhy celostátní nebo regionální, dopravce nebo držitele drážního vozidla. Obecně jsou definovány rovněž termíny „obnova“ a „modernizace“, přičemž rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že v případě modernizace se zvyšuje celková výkonnost subsystému, zatímco obnovou se rozumí výměna subsystému nebo spíše jeho podstatné části, aniž by to mělo dopady na celkovou výkonnost subsystému. Odstavec 2 obsahuje zmocnění pro vydání vyhlášky, která stanoví základní požadavky. Pojem „základní požadavek“ je definován v odstavci 1. Základním požadavkem se podle tohoto ustanovení míní požadavek na prvek interoperability, subsystém, dráhu nebo drážní vozidlo týkající se jejich bezpečnosti, spolehlivosti, dostupnosti, technické kompatibility, přístupnosti pro vybrané skupiny osob nebo ochrany zdraví nebo životního prostředí. Předmětný prováděcí právní předpis bude transpozicí přílohy III směrnice o interoperabilitě. Základní požadavky obsažené v příloze III směrnice o interoperabilitě, které budou transponovány prostřednictvím uvedeného prováděcího právního předpisu, jsou dále na úrovni práva Evropské unie rozvedeny podrobně v technických specifikacích pro interoperabilitu. Odstavec 3 obsahuje zmocnění pro vydání vyhlášky, která stanoví členění a součásti drah a drážních vozidel, na něž se vztahují požadavky na jejich technickou a provozní propojenost v Evropské unii. Prostřednictvím uvedeného prováděcího právního předpisu dojde k transpozici přílohy I směrnice o interoperabilitě, podle níž železniční systém Unie zahrnuje:

a) zvláště vybudované vysokorychlostní tratě vybavené pro rychlosti zpravidla 250 km/h nebo vyšší,

b) tratě zvláště modernizované pro vysoké rychlosti, vybavené pro rychlosti přibližně 200 km/h,

c) tratě zvláště modernizované pro vysoké rychlosti se zvláštními vlastnostmi danými topografickými, terénními nebo urbanistickými omezeními, jimž musí být rychlost v každém jednotlivém případě přizpůsobena. Tato kategorie zahrnuje rovněž spojovací tratě mezi vysokorychlostními a konvenčními sítěmi, průjezdy stanicemi, přístupy do terminálů, dep atd., kterými vysokorychlostní kolejová vozidla projíždějí konvenční rychlostí,

d) konvenční tratě určené pro osobní dopravu,

e) konvenční tratě určené pro smíšenou dopravu (osobní a nákladní),

f) konvenční tratě určené pro nákladní dopravu,

g) terminály osobní dopravy,

h) terminály nákladní dopravy, včetně multimodálních překladišť,

i) spojovací tratě mezi výše uvedenými prvky.

K § 49b

Prvek interoperability ve smyslu definice obsažené v navrženém § 2 odst. 15 zákona o dráhách lze uvést na trh, pouze pokud splňuje základní požadavky. Tyto požadavky vymezí v souladu s přílohou III směrnice o interoperabilitě prováděcí právní předpis k zákonu o dráhách. Jde přitom o požadavky „základní“ v tom smyslu, že představují podstatné a obecně formulované technické požadavky na prvky interoperability a subsystémy z hlediska jejich bezpečnosti, spolehlivosti, dostupnosti, technické kompatibility, přípustnosti pro vybrané skupiny osob, jakož i z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí, které jsou následně na unijní úrovni konkrétně, velmi podrobně a obsáhle vymezeny v technických specifikacích pro interoperabilitu. Soulad prvku interoperability se základními požadavky se prokazuje prostřednictvím dokumentu, jenž zpracovává jeho výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce (ve smyslu definic obsažených v návrhu zákona). Tímto dokumentem je ES prohlášení o shodě nebo vhodnosti pro použití. To, který dokument se vydává, je odvislé od procesu, který jeho vydání předchází a jímž se ověřuje soulad prvku interoperability s konkrétními požadavky stanovenými technickými specifikacemi pro interoperabilitu nebo tzv. evropskými specifikacemi. Tímto procesem je buď posouzení shody, posouzení vhodnosti pro použití nebo obojí, přičemž technické specifikace pro interoperabilitu stanoví, který z těchto procesů se má ve vztahu k jednotlivým prvkům použít. Pokud jde o termín „evropská specifikace“, směrnice o interoperabilitě jím rozumí zvláštní dokumenty technického charakteru, které jsou předmětem právní úpravy obsažené v přímo použitelných předpisech Evropské unie. Jde o obecnou evropskou specifikaci v oblasti informačních a komunikačních technologií, evropské technické posouzení a evropskou normu. Soulad prvku interoperability se základními požadavky lze prokázat i prostřednictvím harmonizovaných norem nebo jejich částí. Musí být však splněna podmínka, že byl na ně učiněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie. Prokazování shody prostřednictvím harmonizovaných norem obecně v oblasti posuzování výrobků není žádnou výjimkou, jelikož tzv. předpoklad shody je stanoven i v § 13 odst. 1 zákona o posuzování shody. Posouzení shody a posouzení vhodnosti pro použití musí provádět v případech stanovených technickými specifikacemi pro interoperabilitu oznámený subjekt, jehož postavení a činnost vymezuje návrh zákona v § 49r a násl. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce si vybírá oznámený subjekt dle svého uvážení, přičemž činnost posuzování je pro něj vykonávaná na základě smlouvy, kterou tyto osoby uzavřou. Oznámeným subjektem může být jak osoba usazená v České republice, tak v jiném členském státě Evropské unie. V návaznosti na provedené posouzení je povinností oznámeného subjektu vydat v případě jeho kladného výsledku ES certifikát. Pro ES prohlášení o shodě nebo vhodnosti pro použití vydané výrobcem nebo zplnomocněným zástupcem, stejně jako pro ES certifikát vydaný oznámeným subjektem, shodně platí, že

– jejich vzory stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie, konkrétně prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/250 ze dne 12. února 2019 o vzorech ES prohlášení a certifikátů pro železniční prvky interoperability a subsystémy, o vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla a o postupech ES ověřování subsystémů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 201/2011,

– jsou uznávány ve všech členských státech Evropské unie. Návrh zákona v některých případech předpokládá v souladu se směrnicí o interoperabilitě, že povinnost vypracovat ES prohlášení o shodě nebo vhodnosti pro použití v souladu se stanovenými požadavky může zavazovat i osobu odlišnou od výrobce prvku interoperability nebo jeho zplnomocněného zástupce, typicky může jít o jinou osobu, která prvek interoperability uvádí na trh, nebo naopak tak nečiní a vyrobila jej pouze pro vlastní potřebu. Součástí návrhu zákona je rovněž svým způsobem přechodné ustanovení vůči novým technickým specifikacím pro interoperabilitu, kdy směrnice o interoperabilitě předpokládá, že lze na úplný soulad prvků interoperability s technickými specifikacemi pro interoperabilitu a odpovídající posouzení shody nebo vhodnosti pro použití rezignovat, přesto však musí být dodrženy základní požadavky vymezené prováděcím předpisem k zákonu o dráhách. Poměrně vágní povinnost zajistit, aby byl prvek řádně instalován, udržován a používán, vyplývá z čl. 8 odst. 1 písm. b) směrnice o interoperabilitě. Předkladatel se pokusil vymezit klíčové dokumenty, jimiž by se mělo použití prvku interoperability v návaznosti na jeho uvedení na trh řídit.

K § 49c

Návrh zákona řeší rovněž situace, kdy se ukáže, že prvek interoperability nesplňuje základní požadavky, popřípadě trpí jinými vadami. Je rozlišováno mezi případem, kdy prvek interoperability doposud nebyl uveden na trh, a případem, kdy již k uvedení na trh došlo. Zjistí-li Drážní úřad, že ES prohlášení o shodě nebo vhodnosti pro použití nebylo vypracováno v souladu se stanovenými požadavky, ať již proto, že nejsou splněny příslušné technické požadavky, nebylo provedeno posouzení jejich splnění nebo prohlášení trpí formálními vadami, rozhodne o zákazu uvedení prvku interoperability na trh. Tento zákaz může typicky navazovat na výkon státního dozoru a lze jej tak uložit i v řízení na místě, kdy se rozhodnutí vyhlásí ústně a jeho písemné vyhotovení se doručí dodatečně. Zjistí-li Drážní úřad, že prvek interoperability neodpovídá základním požadavkům poté, co již došlo k jeho uvedení na trh, má k dispozici několik prostředků ochrany účastníků trhu nebo uživatelů. Podobně jako zákon o posuzování shody stanoví i tento návrh zákona několik druhů ochranných opatření, jimiž je zákaz dodání prvku interoperability na trh (tj. k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Evropské unie v rámci obchodní činnosti), zákaz nebo omezení oblasti jeho používání, popřípadě stažení z trhu (čímž se prvku interoperability, jenž se již nachází v dodavatelském řetězci, zabrání jeho dodání na trh) nebo stažení oběhu (čímž by mělo dojít k navrácení výrobku interoperability již dodaného konečnému uživateli zpět osobě, která jej konečnému uživateli dodala). I uložení ochranného opatření může navazovat na výkon státního dozoru a lze jej tak uložit i v řízení na místě. Podobně jako zákon o posuzování shody stanoví i tento návrh zákona kompetenci Drážního úřadu rozhodnout o zrušení ochranného opatření, pominou-li důvody pro jeho uložení, tj. v případě, kdy dojde k zajištění (obnovení) shody prvku interoperability se základními požadavky. V případě výše zmíněných rozhodnutí bezpečnostního orgánu směrnice o interoperabilitě nestanoví zvláštní způsob jejich správního přezkumu a dopadá na ně čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, jenž předpokládá, že rozhodnutí tohoto orgánu podléhají soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy.

K § 49d

Směrnice o interoperabilitě v příloze II rozlišuje mezi subsystémy v strukturální oblasti a ve funkční oblasti. Subsystémy v strukturální oblasti jsou přitom spjaty buď s dráhou, nebo drážním vozidlem. Do první kategorie spadají subsystémy infrastruktura, subsystém energie a subsystém traťové řízení a zabezpečení. Popis těchto subsystémů, základní požadavky na ně kladené, funkční a technické specifikace těchto subsystémů a jejich rozhraní s jinými subsystémy, výčet prvků, které subsystémy tvoří, postupy posuzování shody nebo vhodnosti pro použití prvků a ověřování subsystémů a další podrobná technická pravidla stanoví příslušné technické specifikace pro interoperabilitu. Návrh zákona stanoví pravidla pro uvádění subsystémů tvořících dráhu do provozu, stejně jako pro jejich obnovu a modernizaci. Tato pravidla se týkají toliko dráhy celostátní a regionální, jelikož ostatní dráhy nespadají či nemusí spadat pod působnost vnitrostátních pravidel transponujících do vnitrostátního právního řádu směrnici o interoperabilitě. Předpokladem uvedení subsystému (nebo subsystémů) tvořícího dráhu do provozu bude vydání průkazu způsobilosti dráhy Drážním úřadem, a to v návaznosti na posouzení jeho technické způsobilosti. Drážní úřad přitom nebude provádět zvláštní prohlídky nebo zkoušky, ale bude posuzovat (slovy čl. 18 odst. 5 směrnice o interoperabilitě) úplnost, relevantnost a soudržnost žadatelem předložené dokumentace. Na jejím základě by mělo být možné dospět k závěru, zda subsystém splňuje základní požadavky. Klíčovým dokladem je ES prohlášení o ověření subsystému, jež vydává zadavatel, výrobce nebo jejich zplnomocněný zástupce podle navrženého § 49o. Kompatibilitu subsystému s dráhou, do níž má být začleněn, a bezpečné propojení mezi subsystémy navzájem je nutno rovněž důvěryhodně doložit. V neposlední řadě se předpokládá doložení kladného rozhodnutí Agentury Evropské unie pro železnice, jímž byl schválen evropský systém řízení železniční dopravy, popřípadě doklad prokazující splnění postupů stanovených pro případ změny návrhu předmětného systému. Posledně jmenované 2 doklady se k žádosti o vydání průkazu způsobilosti dráhy přikládají pouze v případě, kdy je evropský systém řízení železniční dopravy zahrnut do subsystému traťové řízení a zabezpečení tvořícího dráhu. Dospěje-li na základě předložených dokladů Drážní úřad k závěru, že posuzovaný subsystém (nebo subsystémy) umožní bezpečný a plynulý provoz drážních vozidel při splnění základních požadavků, vydá namísto písemného vyhotovení správního rozhodnutí průkaz způsobilosti dráhy, jenž představuje nový typ dokladu, s nímž zatím zákon o dráhách nepočítá. Tento doklad bude odpovídat povolení k uvedení pevných zařízení do provozu ve smyslu čl. 18 směrnice o interoperabilitě. Bude tedy upuštěno od dosavadního matoucího označení výsledku předmětného správního řízení, jímž bylo podle § 49b odst. 2 kolaudační rozhodnutí o ověření způsobilosti k užívání nově budované nebo modernizované dráhy. Vztah tohoto specializovaného posouzení, zaměřeného na technické aspekty dráhy, k postupům podle stavebního zákona, v rámci nichž se posuzují primárně stavební aspekty dráhy, vyjasňuje doplnění navržené v § 7 odst. 2 zákona o dráhách, podle něhož bude předpokladem vydání kolaudačního souhlasu k užívání dráhy celostátní nebo regionální vydání průkazu způsobilosti dráhy. Návrh zákona stanoví v souvislosti s řízením o žádosti o vydání průkazu způsobilosti dráhy i odchylky procesního charakteru. Směrnice stanoví v čl. 18 odst. 5 povinnost bezpečnostního orgánu informovat žadatele do 1 měsíce od obdržení žádosti o tom, zda je předložený soubor dokumentů úplný, nebo jej požádat o doplňující informace a stanoví též lhůtu 4 měsíců pro vydání rozhodnutí od obdržení všech příslušných informací. Návrh zákona tedy uvedenou informační povinnost rovněž zakotvuje, aniž by tím bylo dotčeno oprávnění Drážního úřadu přerušit řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, a též prodlužuje obecnou lhůtu pro vydání správního rozhodnutí, a to na 4 měsíce. Proti rozhodnutí o žádosti o vydání průkazu způsobilosti dráhy nebude možné podat odvolání. Přípustné však bude podání zvláštního opravného prostředku v podobě námitek k Drážnímu úřadu podle navrženého § 49g zákona o dráhách, o čemž by měl být žadatel náležitě poučen.

K § 49e

Směrnice o interoperabilitě vyžaduje nový typ povolení, jenž doposud unijní právo nepředepisovalo, navíc o jeho vydání rozhoduje Agentura Evropské unie pro železnice, jejíž zřízení, postavení a úkoly upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/796 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004. Cílem unijního normotvůrce je přitom zajistit, aby evropský systém řízení železničního provozu odpovídal platným technickým specifikacím a byl tedy interoperabilní v Evropské unii. Agentura je proto pověřena posuzováním zamýšlených technických řešení, s čímž počítá i návrh zákona. Evropským systémem řízení železniční dopravy se rozumí evropský vlakový zabezpečovací systém nebo globální systém pro mobilní komunikace v železničním prostoru. Zavedení tohoto systému do rámce subsystému traťové řízení a zabezpečení bude podmíněno jeho schválením ze strany Agentury Evropské unie pro železnice, přičemž v případech, kdy bude zavádění realizováno prostřednictvím zadávacího řízení, žádost o schválení bude nutné podat před zahájením zadávacího řízení. Schválení tohoto systému agenturou bude současně předpokladem vydání průkazu způsobilosti dráhy podle § 49d, bude-li její součástí subsystém řízení a zabezpečení zahrnující evropský systém řízení železničního provozu. Návrh zákona stanoví řadu dokladů, které bude nutné k žádosti o schválení evropského systému řízení železniční dopravy přiložit, a to v souladu s čl. 19 odst. 3 směrnice o interoperabilitě. Mezi tyto doklady patří kromě popisu plánovaných technických řešení (v případě realizace zadávacího řízení zadávací dokumentace) a jejich souladu s technickou specifikací pro interoperabilitu týkající se subsystémů „Řízení a zabezpečení“ železničního systému v Evropské unii (tj. nařízení Komise (EU) 2016/919) též stanovisko Drážního úřadu. Toto stanovisko si může (podle čl. 19 odst. 3 směrnice o interoperabilitě) vyžádat žadatel před podáním žádosti. Pakliže tak neučiní, vyžádá si jej Agentura Evropské unie pro železnice v rámci probíhajícího řízení. Stejně tak bude třeba přiložit prohlášení o ověření subsystému traťové řízení a zabezpečení vypracované jeho zadavatelem, výrobcem nebo jejich zplnomocněným zástupcem podle navrženého § 49o zákona o dráhách a ES certifikát nebo vnitrostátní certifikát vztahující se k tomuto systému vydaný podle navrženého § 49p zákona o dráhách.

Předmětné řízení je vedeno nadnárodním orgánem, stejně jako případné řízení o přezkumu jeho rozhodnutí. Návrh zákona proto neupravuje ani upravovat nemůže postup Agentury Evropské unie pro železnice v řízení, pouze stanoví požadavek na schválení evropského systému řízení železniční dopravy a oprávnění žadatele požádat agenturu o přezkum jejího zamítavého rozhodnutí. Dojde-li v návaznosti na schválení evropského systému řízení železniční dopravy ke změně zadávací dokumentace nebo popisu plánovaných technických řešení, předpokládá směrnice o interoperabilitě v čl. 19 odst. 6, že o tom žadatel informuje agenturu i vnitrostátní bezpečnostní orgán, což návrh zákona stanoví. Další postup se řídí čl. 30 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/796 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004.

K § 49f

Návrh zákona upravuje nejen předpoklady pro uvedení subsystému tvořícího dráhu celostátní nebo regionální do provozu, ale též předpoklady pro jeho obnovu či modernizaci, a to ve smyslu obecného vymezení obnovy a modernizace obsaženého v navrženém § 49a zákona o dráhách. V případě obnovy nebo modernizace subsystému bude povinností provozovatele dráhy celostátní nebo regionální požádat Drážní úřad o rozhodnutí, zda je pro tento účel nutné vydat nový průkaz způsobilosti dráhy. Případy, kdy realizace obnovy či modernizace subsystému bude podmíněna vydáním nového průkazu způsobilosti dráhy, vymezují zejména jednotlivé technické specifikace pro interoperabilitu upravující tyto subsystémy. Technické specifikace pro interoperabilitu dále stanoví základní parametry, přičemž pokud se hodnota některého základního parametru následkem obnovy či modernizace změní, bude obnova či modernizace podmíněna vydáním nového průkazu způsobilosti dráhy. Toho bude rovněž zapotřebí v případech, kdy to vyplývá z prováděcího plánu zpracovaného Českou republikou a oznámeného Evropské komisi podle příslušné technické specifikace pro interoperabilitu. Konečně posledním případem, kdy bude obnova nebo modernizace subsystému podmíněna vydáním nového průkazu způsobilosti dráhy, je situace, kdy činnosti spjaté s obnovou či modernizací subsystému mohou nepříznivě ovlivnit celkovou úroveň jeho bezpečnosti. Výše popsané vymezení případů, kdy je obnova či modernizace subsystému tvořícího dráhu celostátní nebo regionální podmíněna vydáním nového průkazu způsobilosti dráhy, vyplývá z čl. 18 odst. 6 směrnice o interoperabilitě. Není-li obnova nebo modernizace subsystému podmíněna vydáním nového průkazu způsobilosti dráhy, Drážní úřad o tom deklaratorně rozhodne. V takovém případě lze obnovu či modernizaci dráhy provést a takto obnovenou či modernizovanou dráhu užívat na základě původního průkazu způsobilosti dráhy. Rozhodne-li Drážní úřad, že pro případ konkrétní obnovy či modernizace dráhy je třeba vydat nový průkaz způsobilosti, bude třeba podat žádost o jeho vydání. Rozhodnutí o tom, že v konkrétním případě obnovy či modernizace dráhy je nutno vydat nový průkaz způsobilosti dráhy, a rozhodnutí o vydání tohoto nového průkazu bude tedy probíhat ve dvou samostatných správních řízeních. V obou řízeních se budou předkládat různé doklady, přičemž zatímco předmětem prvního řízení je autoritativní posouzení toho, zda obnova či modernizace dráhy podléhá zvláštnímu schválení, předmětem druhého řízení je podrobné posouzení splnění stanovených technických podmínek (dle navrhovaného § 49d odst. 2). Podobně jako v případě řízení o žádosti o vydání průkazu způsobilosti dráhy (viz § 49d návrhu zákona) stanoví návrh zákona i v případě řízení týkajícího se vydání nového průkazu způsobilosti (obnovované či modernizované) dráhy odchylky procesního charakteru. Směrnice o interoperabilitě stanoví v čl. 18 odst. 6 povinnost bezpečnostního orgánu informovat žadatele do 1 měsíce od obdržení žádosti o tom, zda je předložený soubor dokumentů úplný, nebo jej požádat o doplňující informace a stanoví též lhůtu 4 měsíců pro vydání rozhodnutí od obdržení všech příslušných informací. Návrh zákona tedy uvedenou informační povinnost rovněž zakotvuje, aniž by tím bylo dotčeno oprávnění Drážního úřadu přerušit řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, a též prodlužuje obecnou lhůtu pro vydání správního rozhodnutí, a to na 4 měsíce, nelze-li rozhodnutí vydat bezodkladně. Běh lhůty pro vydání správního rozhodnutí je upraven obecnou právní úpravou obsaženou ve správním řádu (lhůta počíná běžet od podání žádosti). Proti rozhodnutí o žádosti o vydání průkazu způsobilosti dráhy nebude možné podat odvolání. Přípustné však bude podání zvláštního opravného prostředku v podobě námitek k Drážnímu úřadu podle navrženého § 49g zákona o dráhách, o čemž by měl být žadatel náležitě poučen. Je vhodné doplnit, že pro případ, kdy by byla provedena modernizace či obnova dráhy bez vydání nového průkazu způsobilosti dráhy, neobsahuje návrh zákona žádnou sankci (není pro takový případ konstruována příslušná skutková podstata). V takovém případě by totiž podle § 7 odst. 2 návrhu zákona nemohl být vydán kolaudační souhlas. Došlo-li by tedy k modernizaci či obnově dráhy, aniž by byl vydán nový průkaz způsobilosti dráhy, a byla-li by taková dráha užívána (bez kolaudačního souhlasu), bude dané jednání postiženo (sankcionováno) podle jiných právních předpisů (stavební zákon).

K § 49g a § 49n

Jak je detailně popsáno v části I obecné části důvodové zprávy, předkladatel přistoupil k zavedení specifického řádného opravného prostředku proti vybraným rozhodnutím Drážního úřadu do zákona o drahách se subsidiárním využitím obecných ustanovení správního řádu o správním řízení (zejm. vybraných hlav části druhé správního řádu). Předkladatel návrhu zákona se rozhodl využít institutu tzv. námitek, což je opravný prostředek, který správní řád zavádí pro účely exekučního řízení. Důvodem tohoto přístupu jsou specifické požadavky na přezkum prvoinstančního rozhodnutí bezpečnostního orgánu podle čl. 18 odst. 6 a čl. 26 odst. 4. Vnitrostátní bezpečnostní orgán může na základě žádosti o přezkoumání rozhodnutí toto své rozhodnutí zrušit nebo potvrdit. Předmětná ustanovení směrnice o interoperabilitě předpokládají, že výsledek přezkoumání rozhodnutí provedeného tímto vnitrostátním bezpečnostním orgánem může být dále přezkoumán pouze soudem, tedy nikoliv již prostřednictvím dalších opravných prostředků v rámci správního řízení. Tento výklad je podpořen i vyjádřením Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení směrnice o interoperabilitě. Právo Evropské unie rovněž stanoví speciální lhůty pro příslušné řízení o přezkum rozhodnutí bezpečnostního orgánu. Proti dotčeným rozhodnutím Drážního úřadu nebude možné brojit prostřednictvím odvolání, jelikož opravný prostředek předvídaný směrnicí o interoperabilitě postrádá devolutivní účinek (o opravném prostředku musí rozhodovat prvoinstanční orgán). Stejně tak nebude možné podat rozklad podle správního řádu, jelikož Drážní úřad není ústředním správním orgánem a nedisponuje ani rozkladovou komisí. Navržená právní úprava námitek proti vybraným rozhodnutím Drážního úřadu přitom vychází z ustanovení správního řádu upravujících odvolací řízení (tj. z hlavy VIII části druhé správního řádu), přičemž tato ustanovení

– buď do návrhu zákona přejímá (nanejvýš s drobnými formulačními odchylkami souvisejícími s předmětem řízení nebo dílčími procesními odchylkami předepsanými unijním právem, a to zejména ve vtahu k některým lhůtám) nebo

– naopak do návrhu zákona nezahrnuje, jelikož z hlediska předmětu, účelu nebo jiných charakteristik dotčeného řízení nejsou relevantní. Do navržené právní úpravy řízení o námitkách tak zejména nejsou převzata ustanovení správního řádu upravující odvolací řízení, která se týkají

– autoremedury, předání spisu odvolacímu správnímu orgánu a vymezení odvolacího správního orgánu (viz § 87, § 88 a § 89 odst. 1 správního řádu), jelikož přezkum rozhodnutí musí v každém případě (nejen v případě vyhovění opravnému prostředku) provést orgán, jenž jej vydal, který tak spis nebude předávat nadřízenému správnímu orgánu a nadřízený správní orgán o opravném prostředku nebude rozhodovat,

– řízení s více účastníky (viz § 82 odst. 2 věta třetí a čtvrtá, § 84, § 86 odst. 2 a 3 nebo § 91 odst. 4 správního řádu), jelikož v dotčených řízeních bude vystupovat vždy pouze jediný účastník,

– oprávnění správního orgánu vyloučit odkladný účinek opravného prostředku, jelikož to směrnice o interoperabilitě nepřipouští (viz § 85 odst. 2 až 4 nebo § 91 odst. 2 správního řádu),

– některých způsobů rozhodnutí o podaném opravném prostředku, jelikož například vrácení věci k novému projednání by nebylo smysluplné (viz § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu), přičemž směrnice o interoperabilitě přesně stanoví výsledky rozhodnutí navazujícího na provedený přezkum,

– zvláštních typů prvoinstančních rozhodnutí (například § 81 odst. 4 správního řádu dopadající toliko na rozhodnutí o omezení způsobilosti právnické osoby samostatně jednat před správním orgánem). Navrhuje se tedy, aby byly v případě řízení o námitkách upraveny zejména následující jeho aspekty:

– vyloučení práva podat odvolání vůči vybraným rozhodnutím Drážního úřadu a jejich přezkumu v přezkumném řízení,

– výslovná úprava práva účastníka podat námitky proti předmětným rozhodnutím, jakož i dispozice s tímto právem,

– lhůty pro podání námitek (včetně lhůt v případech chybějícího, neúplného či nesprávného poučení),

– požadavky na náležitosti tohoto opravného prostředku,

– mandatorní odkladný účinek tohoto prostředku (plyne částečně z požadavků směrnice o interoperabilitě),

– příslušnost k rozhodnutí o námitkách,

– rozsah přezkumu,

– způsoby rozhodnutí o námitkách (plyne z požadavků směrnice o interoperabilitě),

– lhůta pro rozhodnutí o námitkách (plyne z požadavků směrnice o interoperabilitě),

– vyloučení opravného prostředku proti rozhodnutí o námitkách,

– obdobné použití hlav I až IV, VI a VII části druhé správního řádu. Jak bylo uvedeno výše, zvláštní institut námitek a navazujícího speciálního řízení nebude v zákoně o dráhách zaveden paušálně vůči všem rozhodnutím Drážního úřadu, ale pouze vůči těm, u nichž to požaduje směrnice o interoperabilitě. Námitky budou potažmo připuštěny (a odvolání či přezkum vyloučeny) proti

– rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání průkazu způsobilosti dráhy a

– rozhodnutí, kterým bylo povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla změněno nebo zrušeno.

K § 49h

Směrnice o bezpečnosti obsahuje v čl. 12 odst. 2 jednoduchý a detailně neupravený požadavek na to, aby bylo schválení z hlediska bezpečnosti, jímž je dle vnitrostátní terminologie osvědčení provozovatele dráhy, revidováno „zcela nebo zčásti, kdykoli dojde k podstatným změnám v subsystémech infrastruktury, zabezpečení nebo energie nebo v zásadách jejich provozu a údržby“. Toto ustanovení unijní směrnice je značně kusé, jelikož není zřejmé, zda má být osvědčení revidováno na žádost jeho držitele nebo z moci úřední, co se onou „revizí“ vlastně myslí, v jakých konkrétních případech k ní má dojít (pro adresáta právní regulace je poměrně těžké odhadnout, které změny subsystému jsou podstatné nebo dopadají na „zásady jejich provozu nebo údržby“), jaký má mít revize osvědčení dopad na systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy, jehož existenci osvědčení provozovatele dráhy dokládá atd. Předkladatel se s výše uvedenými interpretačními nejasnostmi rozhodl vypořádat tak, že posuzování potřeby zmíněné „revize“ osvědčení bude spojeno s řízením, které Drážní úřad vede v případech, kdy má dojít k uvedení subsystému tvořícího dráhu do provozu nebo v případech, kdy má dojít k obnově nebo modernizaci daného subsystému. Pakliže v rámci těchto řízení Drážní úřad dospěje k závěru, že dosavadní systém zajišťování bezpečnosti provozování dráhy nezajišťuje bezpečné provozování dráhy celostátní nebo regionální, z moci úřední uloží provozovateli této dráhy provedení změn v systému zajišťování bezpečnosti, k čemuž stanoví přiměřenou lhůtu. O realizaci předmětné změny by měl provozovatel dráhy informovat Drážní úřad. Pakliže provozovatel dráhy potřebná opatření nepřijme, Drážní úřad bude moci postupovat obdobně jako v případech neplnění podmínek pro vydání osvědčení provozovatele dráhy (viz navržený § 19b odst. 2 zákona o dráhách), tj. oprávnění provozovatele dráhy provozovat dráhu celostátní nebo regionální na základě předmětného osvědčení omezí nebo odejme. V případě výše zmíněných rozhodnutí bezpečnostního orgánu směrnice nestanoví zvláštní způsob jejich správního přezkumu a dopadá na ně čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, jenž předpokládá, že rozhodnutí tohoto orgánu podléhají soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy.

K § 49i

Jak bylo uvedeno výše, subsystémy ve smyslu definice, jejíž zakotvení se nově navrhuje v definičním aparátu k zákonu o dráhách, lze členit na subsystémy ve strukturální a funkční oblasti. Součástí subsystémů v strukturální oblasti jsou tzv. mobilní subsystémy, jež jsou spjaty s drážními vozidly. Jde o subsystém kolejová vozidla a subsystém palubní řízení a zabezpečení, jejichž popis je obsažen v příslušných technických specifikacích pro interoperabilitu. Tyto subsystémy lze uvést na trh, pouze pokud splňují základní požadavky. Tyto požadavky vymezí v souladu s přílohou III směrnice o interoperabilitě prováděcí právní předpis k zákonu o dráhách. Jde přitom o požadavky „základní“ v tom smyslu, že představují podstatné a obecně formulované technické požadavky na prvky interoperability a subsystémy z hlediska jejich bezpečnosti, spolehlivosti, dostupnosti, technické kompatibility, přípustnosti pro vybrané skupiny osob, jakož i z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí, které jsou následně na unijní úrovni konkrétně, velmi podrobně a obsáhle vymezeny v technických specifikacích pro interoperabilitu. Soulad subsystému se základními požadavky se prokazuje prostřednictvím dokumentu, jenž zpracovává jeho zadavatel, výrobce nebo jejich zplnomocněný zástupce. Tímto dokumentem je ES prohlášení o ověření. Podrobnější předpoklady pro vydání tohoto dokumentu, proces, jenž jeho vydání předchází (ES ověření), a vzor ES prohlášení o ověření upravuje navržený § 49o a § 49p. V těchto ustanoveních jsou obsažena pravidla, jež se týkají obecně všech subsystémů v strukturální oblasti.

K § 49j

Předpokladem uvedení drážního vozidla určeného k provozování na dráze celostátní nebo regionální na trh bude vydání příslušného povolení. V této souvislosti lze poukázat na 5 zásadních změn oproti stávajícímu právnímu stavu. 1. Doposud unijní právo předpokládalo, že se povoluje uvedení vozidla do provozu, nově bude předmětem povolování jeho uvedení na trh. Podle bodu 49 preambule tím bude umožněno obchodování s vozidly kdekoli v Evropské unii a snížení administrativní zátěže. Dosavadní vnitrostátní právní úprava v § 43 odpovídajícím způsobem stanovila toliko předpoklady pro provozování drážních vozidel na dráhách, nikoli pro jejich uvedení na trh. Nově se tedy do zákona o dráhách zavádí institut povolení k uvedení drážního vozidla na trh. 2. Podle bodu 49 preambule dále platí, že zatímco „povolení k uvedení vozidel na trh umožní obchody s vozidly kdekoliv na trhu Unie, smí být vozidlo používáno pouze v oblasti použití, pro niž je povolení uděleno. V této souvislosti by mělo být pro každé rozšíření oblasti nutné aktualizovat povolení pro vozidlo.“. Tyto principy se promítly i do normativního textu směrnice a vyplývá z nich, že povolení k uvedení drážního vozidla na trh sice umožní jeho volný pohyb na trhu, avšak již v žádosti o povolení k uvedení vozidla na trh a též v samotném povolení bude vymezena oblast provozu vozidla. Touto oblastí může být dráha celostátní a regionální, konkrétní úseky této dráhy nebo dráha na území České republiky a jiných členských států Evropské unie. Pokud by vozidlo mělo být provozováno na dráze, která není pokryta oblastí provozu vozidla, bude nutné požádat o změnu vydaného povolení. 3. Zamýšlená oblast provozu vozidla bude klíčová pro výběr orgánu, jenž povolení k uvedení vozidla na trh vydá. Jde o poměrně zásadní nový element unijní právní úpravy, kdy směrnice o interoperabilitě v čl. 21 odst. 1 a 8 předpokládá, že povolení k uvedení vozidla na trh vydá buď vnitrostátní bezpečnostní orgán, nebo nově Agentura Evropské unie pro železnice. Návrh zákona proto stanoví následující 2 pravidla. Má-li být drážní vozidlo provozováno pouze na území České republiky, podá se žádost o vydání povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh u drážního správního úřadu nebo Agentury Evropské unie pro železnice. V tomto případě si tedy žadatel bude moci vybrat, kterému orgánu žádost o povolení k uvedení vozidla na trh podá. Má-li být však drážní vozidlo provozováno rovněž v jiném členském státě, podává se žádost vždy u Agentury Evropské unie pro železnice, která si nicméně v průběhu řízení vyžádá i odborné posouzení ze strany dotčených vnitrostátních bezpečnostních orgánů. V případě, že po vydání povolení k uvedení drážního vozidla na trh bude vůle provozovat drážní vozidlo v jiné oblasti, než pro kterou bylo povoleno, bude nutné požádat o změnu vydaného povolení, což upravuje navržený § 49l odst. 2 zákona o dráhách. 4. Již z předchozího bodu vyplývá, že se do zákona o dráhách zavádí nový typ dokladu vztahujícího se k vozidlům provozovaným na dráze celostátní nebo regionální, tj. povolení k uvedení vozidla na trh, přičemž ve vztahu k vozidlům provozovaným na těchto dráhách již do budoucna nebude vydáván průkaz způsobilosti. Současně však nelze opomenout provoz vozidel vybavených tímto dokladem, což řeší odpovídající přechodná ustanovení.

5. Povolení k uvedení drážního vozidla na trh může, ale také nemusí podle unijního práva předcházet povolení typu vozidla. Pakliže byl typ vozidla schválen, platí podle čl. 25 odst. 1 směrnice o interoperabilitě, že vozidlo nebo řada vozidel, která jsou ve shodě s povoleným typem vozidla, obdrží povolení k uvedení vozidla na trh bez dalších kontrol, a to pouze na základě prohlášení o shodě vozidla se schváleným typem. Tento princip byl promítnut rovněž do vnitrostátní transpoziční úpravy, konkrétně do navrženého § 49j odst. 2 zákona o dráhách. Za změnu oproti stávající vnitrostátní právní úpravě lze přitom označit skutečnost, že předpokladem provozu drážního vozidla na dráze celostátní nebo regionální nebude nezbytně nutně předchozí typové schválení. Postačující bude individuální povolení vozidla na trh, které se od typového schválení může (pak postačí předložení prohlášení o shodě, jež vypracuje držitel povolení typu vozidla), ale také nemusí odvíjet. Na schválení typu vozidla se přitom budou rovněž vztahovat omezení týkající se oblasti provozu drážních vozidel odpovídajících dotčenému typu. V neposlední řadě lze dodat, že povolení typu vozidla bude moci být na žádost vydáno, jsou-li splněny podmínky k vydání povolení k uvedení drážního vozidla na trh. V takovém případě již nebudou prováděny žádná zvláštní posuzování splnění podmínek pro vydání povolení typu vozidla. Výše popsané principy byly tedy promítnuty do navržené právní úpravy. Současně je však třeba zdůraznit, že navržená právní úprava neobsahuje řadu relevantních ustanovení procesního charakteru, a to s ohledem na skutečnost, že tato ustanovení jsou již obsažena v přímo použitelném předpisu Evropské unie, jímž je prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/545 ze dne 4. dubna 2018, kterým se stanoví praktická pravidla pro postup povolování železničních vozidel a typu železničních vozidel v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797. Tento unijní předpis reguluje postup žadatele před podáním žádosti o vydání povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo o vydání povolení typu vozidla, náležitosti žádosti, přílohy k ní přikládané, postup v řízení o žádosti o vydání povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo o vydání povolení typu vozidla a náležitosti předmětného povolení. Stanoví-li toto nařízení odchylná procesní pravidla oproti správnímu řádu (například delší, čtyřměsíční lhůtu pro vydání rozhodnutí), unijní právo se uplatní přednostně. Lze též konstatovat, že velká většina ustanovení obsažených v čl. 21 směrnice o interoperabilitě již nepodléhá transpozici do vnitrostátního právního řádu, jelikož jejich implementace již byla provedena Evropskou komisí, která vydala již zmíněné, poměrně rozsáhlé a detailní nařízení. Na vnitrostátní úrovni bylo nicméně nutné dílčím způsobem upravit postupy správního přezkumu prvoinstančního rozhodnutí Drážního úřadu o žádosti o vydání povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo o vydání povolení typu vozidla. Tato nutnost vyplývá ze zvláštních požadavků obsažených v čl. 21 odst. 11 směrnice o interoperabilitě. Toto ustanovení předpokládá, že vnitrostátní bezpečnostní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může na základě žádosti o přezkoumání jeho rozhodnutí toto své rozhodnutí zrušit nebo potvrdit. Potvrdí-li své rozhodnutí, vyžaduje právo Evropské unie aktivní krok žadatele (podání odvolání) k tomu, aby rozhodnutí bylo posouzeno odvolacím orgánem. Správní řád naproti tomu předpokládá, že prvoinstanční správní orgán přezkoumá své vydané rozhodnutí na základě odvolání, přičemž nevyhoví-li odvolání sám (autoremedura), sám také postoupí spis odvolacímu orgánu (tedy bez dalšího úkonu odvolatele). Právo Evropské unie rovněž stanoví speciální lhůty. Jak je detailně popsáno v části I obecné části důvodové zprávy, nevyužil předkladatel varianty zavést dva samostatné prostředky obrany žadatele, kdy prvým by se domáhal přezkumu ze strany prvoinstančního orgánu a následně pak druhým přezkumu odvolacím orgánem, neboť toto řešení nemá tradici v našem právním řádu, resp. v českém správním řízení. Rozčlenění odvolacího řízení do dvou fází by mohlo přinést aplikační obtíže z hlediska procesů zavedených obecnou právní úpravou správního řízení a jejich vzájemné provázanosti. Navíc stávající pojetí přezkoumání vydaného rozhodnutí orgánem prvního stupně a následného řešení správním orgánem druhého stupně předvídané správním řádem je pro žadatele (odvolatele) výhodnější.

Z těchto důvodů se navrhuje využít obecné úpravy odvolání obsažené ve správním řádu

za současného nastavení specifik požadovaných právem Evropské unie. Zákon o dráhách tak stanoví především speciální lhůtu pro podání odvolání, a to oproti obecné lhůtě 15 dnů obsažené ve správním řádu. Dále pojímá přezkoumání rozhodnutí prvoinstančním správním orgánem (autoremeduru) jakožto obligatorní postup tohoto orgánu, a to oproti obecnému fakultativnímu pojetí tohoto institutu ve správním řádu (viz § 87 správního řádu). Konečně se stanoví speciální lhůta pro přijetí rozhodnutí v rámci autoremedury oproti obecné lhůtě 30 dnů obsažené ve správním řádu. V případě, kdy v rámci autoremedury nebude podanému odvolání vyhověno (tj. není rozhodnutí zrušeno), vnitrostátní bezpečnostní orgán (Drážní úřad) postoupí spis se svým stanoviskem odvolacímu orgánu (Ministerstvu dopravy) bez dalšího (tj. bez dalšího aktivního úkonu odvolatele). Bude-li naopak v rámci autoremedury podanému odvolání vyhověno, tedy shledá-li drážní správní úřad, který napadené rozhodnutí vydal, že jsou v daném případě důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, a proto dané rozhodnutí zruší (a povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo povolení typu vozidla vydá), nebude možno proti takovému rozhodnutí podat odvolání. Článek 21 odst. 11 směrnice o interoperabilitě totiž stanoví, že, je-li potvrzeno zamítavé rozhodnutí vnitrostátního bezpečnostního orgánu, může se proti němu žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva. Z uvedeného vyplývá, že, není-li vnitrostátním bezpečnostním orgánem potvrzeno jeho zamítavé rozhodnutí, jinými slovy (a slovy návrhu zákona), zruší-li drážní správní úřad jakožto správní orgán prvního stupně v rámci autoremedury své vydané rozhodnutí a povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo povolení typu vozidla vydá, nemůže se proti tomuto (žádosti vyhovujícímu) rozhodnutí žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva. Z tohoto důvodu návrh zákona proti takovému rozhodnutí, jímž se žádosti vyhovuje, vylučuje právo podat odvolání k odvolacímu orgánu.

K § 49k

Směrnice o interoperabilitě předpokládá, že i drážní vozidlo, k němuž doposud nebylo vydáno povolení k uvedení na trh, by mělo být připuštěno k provozu na dráze, a to za účelem ES ověření subsystému kolejová vozidla nebo subsystému palubní řízení a zabezpečení, z něhož je drážní vozidlo tvořeno, ověření technické kompatibility těchto subsystémů a ověření technické kompatibility vozidla s dráhou. Návrh zákona proto počítá s povolením zkušebního provozu, jenž by mohl být proveden za účelem vydání povolení typu vozidla nebo povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh. Zkušební provoz by mohl být proveden na žádost osoby, která jeho výsledky potřebuje za účelem doložení výše zmíněných aspektů, a to ještě před podáním žádosti o vydání povolení typu vozidla nebo povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh. Současně však může být zkušební provoz požadován i Agenturou Evropské unie pro železnice nebo vnitrostátním bezpečnostním orgánem v případě již probíhajícího řízení. Předpokladem povolení zkušebního provozu bude zajištění bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy, k čemuž bude moci Drážní úřad stanovit v rozhodnutí příslušné podmínky. Povolení zkušebního provozu bude platné pouze po omezenou dobu, nutnou pro provedení ES ověření, ověření technické kompatibility subsystémů tvořících toto vozidlo a ověření technické kompatibility vozidla s dráhou. V případě tohoto rozhodnutí bezpečnostního orgánu směrnice nestanoví zvláštní způsob jeho správního přezkumu a dopadá na něj čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, jenž předpokládá, že rozhodnutí tohoto orgánu podléhají soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C- 45/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětnému rozhodnutí Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy. V neposlední řadě bude provozovatel dráhy celostátní nebo regionální povinen za účelem provádění zkušebního provozu poskytnout potřebnou součinnost. Způsob a rozsah této součinnosti přitom vymezuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/545 ze dne 4. dubna 2018, kterým se stanoví praktická pravidla pro postup povolování železničních vozidel a typu železničních vozidel v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797. V čl. 6 tohoto nařízení je obsažena řada souvisejících povinností, které tedy dopadnou na provozovatele dráhy celostátní nebo regionální.

K § 49l

Směrnice o interoperabilitě upravuje 3 případy, kdy je potřeba přistoupit k vydání nového povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla. Jde o případ obnovy nebo modernizace drážního vozidla, rozšíření oblasti jeho provozu nebo nových požadavků obsažených v technické specifikaci pro interoperabilitu (posledně jmenovaný případ je relevantní pouze ve vztahu k povolení typu). Na rozdíl od obnovy nebo modernizace dráhy celostátní nebo regionální není v případě drážního vozidla provozovaného na těchto dráhách požadováno podání žádosti k příslušnému orgánu ve všech případech obnovy nebo modernizace vozidla. Směrnice o interoperabilitě v čl. 21 odst. 12 a čl. 24 odst. 1 stanoví případy, kdy je nové povolení vyžadováno, což reflektuje navržený § 49l odst. 1 zákona o dráhách. V těchto případech je tedy nutné před provedením obnovy nebo modernizace drážního vozidla získat nové povolení, přičemž v případech ostatních je možné k obnově nebo modernizaci přistoupit bez nového povolení. Řízení v případě obnovy nebo modernizace drážního vozidla, jež podléhá povolení, povede Drážní úřad nebo Agentura Evropské unie pro železnice, a to podle toho, který orgán původní povolení vydal. Jak bylo uvedeno výše, povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla se vztahuje ke konkrétní oblasti provozu, jíž může být dráha celostátní a regionální, konkrétní úseky této dráhy nebo dráha na území České republiky a jiných členských států Evropské unie. Návrh zákona v souladu s čl. 21 odst. 13 a čl. 24 odst. 1 směrnice o interoperabilitě stanoví, že držitel drážního vozidla, držitel povolení k jeho uvedení na trh nebo povolení typu vozidla anebo osoba jimi pověřená smí rozšířit oblast provozu pouze na základě nového povolení,. Bylo-li povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla vydáno Agenturou Evropské unie pro železnice nebo v případě, kdy má dojít k rozšíření oblasti provozu i na území jiného členského státu Evropské unie, orgánem kompetentním k vydání nového povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla bude Agentura Evropské unie pro železnice. Pokud bylo původní povolení vydáno Drážním úřadem a současně není plánováno rozšíření oblasti provozu drážního vozidla i na území jiného členského státu Evropské unie, kompetentní bude Drážní úřad.

Je-li určitý typ vozidla povolen, Drážní úřad vydá povolení k uvedení jednotlivých vozidel odpovídajících tomuto typu bez dalších kontrol, a to na základě prohlášení o shodě vozidel se schváleným typem. Může však nastat situace, že se změní unijní právní rámec, na jehož základě byl typ vozidla schválen, a unijní právo (v podobě technické specifikace pro interoperabilitu) bude vyžadovat nové povolení typu vozidla. Návrh zákona obecně pamatuje i na tuto situaci a umožňuje, aby držitel povolení typu vozidla požádal o vydání nového povolení. V takovém případě nebude prováděno posuzování splnění podmínek v celém rozsahu, ale jen v rozsahu odpovídajícím změnám příslušné právní úpravy. Řízení v tomto případě povede Drážní úřad nebo Agentura Evropské unie pro železnice, a to podle toho, který orgán původní povolení typu vozidla vydal. Výše popsané principy byly tedy promítnuty do navržené právní úpravy. Současně je však třeba zdůraznit, že navržená právní úprava neobsahuje řadu relevantních ustanovení procesního charakteru, a to s ohledem na skutečnost, že tato ustanovení jsou již obsažena v přímo použitelném předpisu Evropské unie, jímž je prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/545 ze dne 4. dubna 2018, kterým se stanoví praktická pravidla pro postup povolování železničních vozidel a typu železničních vozidel v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797. Tento unijní předpis reguluje žadatele před podáním žádosti o vydání nového nebo změnu již vydaného povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla, náležitosti žádosti, přílohy k ní přikládané, postup v řízení o vydání nového nebo změnu již vydaného povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla a náležitosti předmětného povolení. Velká většina ustanovení obsažených v čl. 21 směrnice o interoperabilitě již potažmo nepodléhá transpozici do vnitrostátního právního řádu, jelikož jejich implementace již byla provedena Evropskou komisí, která vydala již zmíněné, poměrně rozsáhlé a detailní nařízení. Na vnitrostátní úrovni bylo nicméně nutné dílčím způsobem upravit postupy správního přezkumu prvoinstančního rozhodnutí Drážního úřadu. Tato nutnost vyplývá ze zvláštních požadavků obsažených v čl. 21 odst. 11 směrnice o interoperabilitě. Návrh zákona na tomto místě reaguje na specifické požadavky kladené právem Evropské unie na přezkoumání některých rozhodnutí vydaných vnitrostátním bezpečnostním orgánem. Předpokládá se totiž, že vnitrostátní bezpečnostní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může na základě žádosti o přezkoumání jeho rozhodnutí toto své rozhodnutí zrušit nebo potvrdit. Potvrdí-li své rozhodnutí, vyžaduje právo Evropské unie aktivní krok žadatele (podání odvolání) k tomu, aby rozhodnutí bylo posouzeno odvolacím orgánem. Správní řád naproti tomu předpokládá, že prvoinstanční správní orgán přezkoumá své vydané rozhodnutí na základě odvolání, přičemž nevyhoví-li odvolání sám (autoremedura), sám také postoupí spis odvolacímu orgánu (tedy bez dalšího úkonu odvolatele). Právo Evropské unie rovněž stanoví speciální lhůty. Jak je detailně popsáno v části I obecné části důvodové zprávy, nevyužil předkladatel varianty zavést dva samostatné prostředky obrany žadatele, kdy prvým by se domáhal přezkumu ze strany prvoinstančního orgánu a následně pak druhým přezkumu odvolacím orgánem, neboť toto řešení nemá tradici v našem právním řádu, resp. v českém správním řízení. Rozčlenění odvolacího řízení do dvou fází by mohlo přinést aplikační obtíže z hlediska procesů zavedených obecnou právní úpravou správního řízení a jejich vzájemné provázanosti. Navíc stávající pojetí přezkoumání vydaného rozhodnutí orgánem prvního stupně a následného řešení správním orgánem druhého stupně předvídané správním řádem je pro žadatele (odvolatele) výhodnější.

Z těchto důvodů se navrhuje využít obecné úpravy odvolání obsažené ve správním řádu

za současného nastavení specifik požadovaných právem Evropské unie. Zákon o dráhách tak stanoví především speciální lhůtu pro podání odvolání, a to oproti obecné lhůtě 15 dnů obsažené ve správním řádu. Dále pojímá přezkoumání rozhodnutí prvoinstančním správním orgánem (autoremeduru) jakožto obligatorní postup tohoto orgánu, a to oproti obecnému fakultativnímu pojetí tohoto institutu ve správním řádu (viz § 87 správního řádu). Konečně se stanoví speciální lhůta pro přijetí rozhodnutí v rámci autoremedury oproti obecné lhůtě 30 dnů obsažené ve správním řádu. V případě, kdy v rámci autoremedury nebude podanému odvolání vyhověno (tj. není rozhodnutí zrušeno), vnitrostátní bezpečnostní orgán (Drážní úřad) postoupí spis se svým stanoviskem odvolacímu orgánu (Ministerstvu dopravy) bez dalšího (tj. bez dalšího aktivního úkonu odvolatele). Bude-li naopak v rámci autoremedury podanému odvolání vyhověno, tedy shledá-li drážní správní úřad, který napadené rozhodnutí vydal, že jsou v daném případě důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, a proto dané rozhodnutí zruší (a nové povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo nové povolení typu vozidla vydá), nebude možno proti takovému rozhodnutí podat odvolání. Článek 21 odst. 11 směrnice o interoperabilitě totiž stanoví, že, je-li potvrzeno zamítavé rozhodnutí vnitrostátního bezpečnostního orgánu, může se proti němu žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva. Z uvedeného vyplývá, že, není-li vnitrostátním bezpečnostním orgánem potvrzeno jeho zamítavé rozhodnutí, jinými slovy (a slovy návrhu zákona), zruší-li drážní správní úřad jakožto správní orgán prvního stupně v rámci autoremedury své vydané rozhodnutí a nové povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo nové povolení typu vozidla vydá, nemůže se proti tomuto (žádosti vyhovujícímu) rozhodnutí žadatel odvolat k odvolacímu orgánu podle vnitrostátního práva. Z tohoto důvodu návrh zákona proti takovému rozhodnutí, jímž se žádosti vyhovuje, vylučuje právo podat odvolání k odvolacímu orgánu. Doplnit je vhodné, že pro případ vydání nového povolení k uvedení drážního vozidla nebo řady vozidel na trh nebo povolení typu vozidla návrh stanoví povinnost držitele původního povolení toto povolení vrátit Drážnímu úřadu. Návrh zákona rovněž stanoví lhůtu pro splnění této povinnosti. Pro případ nesplnění této povinnosti je stanovena sankce.

K § 49m

Návrh zákona upravuje i právní důsledky případů, kdy drážní vozidla provozovaná na dráze celostátní nebo regionální nesplňují základní požadavky ve smyslu navrženého § 49a odst. 1 písm. h) zákona o dráhách. Příslušné orgány budou disponovat řadou prostředků, jak na tyto situace reagovat tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost drážní dopravy. Navržená vnitrostátní právní úprava přitom vychází z čl. 26 směrnice o interoperabilitě. Zjistí-li dopravce sám, že drážní vozidlo jím provozované na dráze celostátní nebo regionální nesplňuje základní požadavky, přímo ze zákona bude povinen přijmout nezbytná opatření k jeho uvedení do souladu s těmito požadavky. Pakliže nesoulad se základními požadavky zjistí Drážní úřad, uloží tutéž povinnost dopravci, k čemuž stanoví přiměřenou lhůtu. Obdobně jsou stanoveny povinnosti hospodářských subjektů i pravomoci orgánů dozoru nad trhem v zákoně o posuzování shody (viz § 6 odst. 5, § 8 odst. 7, § 9 odst. 5 a § 49 odst. 2 písm. b) zákona). V případě, kdy nezbytná opatření přijata nebyla nebo tato opatření nevedla ke shodě drážního vozidla se základními požadavky, je možné přistoupit k přijetí dalších opatření. Směrnice o interoperabilitě i návrh zákona přitom rozlišují mezi orgány, jež tato opatření mohou přijmout, jejich důsledky do právní sféry adresáta, jakož i způsoby jejich přezkumu.

Drážní úřad bude moci ve vztahu k drážním vozidlům provozovaným na dráze celostátní nebo regionální (v České republice) stanovit podmínky zajišťující bezpečné provozování drážního vozidla (například v podobě uložení snížení jeho rychlosti) nebo bude moci provoz zakázat, není-li možné problém řešit uložením zvláštních podmínek provozu. Pakliže dojde k zajištění shody drážního vozidla se základními požadavky, uvedené rozhodnutí bude moci zrušit, čímž se zakládá zákonná výhrada nového rozhodnutí pro případ změny okolností (clausula rebus sic stantibus). Proti rozhodnutí, jímž se stanoví podmínky zajišťující bezpečné provozování drážního vozidla nebo jímž se jeho provoz zakazuje, nebude přípustné odvolání a rozhodnutí nebude možné ani přezkoumat v přezkumném řízení, jelikož v případě tohoto rozhodnutí bezpečnostního orgánu směrnice nestanoví zvláštní způsob jeho správního přezkumu a dopadá na něj čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, jenž předpokládá, že rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu. Vydal-li Drážní úřad povolení typu vozidla, jenž nesplňuje základní požadavky, bude moci zakázat uvádění drážních vozidel odpovídajících tomuto typu na trh. I v tomto případě platí, že pakliže dojde k zajištění shody drážního vozidla se základními požadavky, uvedené rozhodnutí bude moci Drážní úřad zrušit. Ani proti rozhodnutí, jímž se zakazuje uvádění drážních vozidel na trh, nebude přípustné odvolání a rozhodnutí nebude možné ani přezkoumat v přezkumném řízení, a to ze shora uvedeného důvodu. Dlužno podotknout, že pokud povolení typu vozidla vydala Agentura Evropské unie pro železnice, jí přísluší kompetence zakázat uvádění drážních vozidel odpovídajících schválenému typu na trh. Vydal-li Drážní úřad povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla, které nesplňují základní požadavky, bude též disponovat kompetencí tato povolení změnit nebo zrušit. Platí však podmínka, že tato opatření lze přijmout pouze tehdy, když drážní vozidlo nebo jeho typ od počátku základní požadavky nesplňovaly, tj. nesoulad existoval již v době vydání povolení. V tomto případě se již nepočítá s možností zrušit rozhodnutí o změně nebo zrušení povolení v případě změny poměrů. Bude-li sjednána náprava, může dotčený subjekt požádat o vydání nového povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla. Proti rozhodnutí o změně nebo zrušení povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla sice nebude přípustné odvolání a rozhodnutí nebude možné ani přezkoumat v přezkumném řízení, nicméně v daném případě bude využitelný institut námitek, kdy rozhodnutí Drážního úřadu bude moci být opětovně přezkoumáváno tímto úřadem. Dlužno opět podotknout, že pokud povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu vozidla vydala Agentura Evropské unie pro železnice, jí přísluší kompetence předmětná povolení změnit nebo zrušit. Bude-li orgánem, jenž vydal povolení k uvedení drážního vozidla na trh, zvoleno nejpřísněji opatření v podobě jeho zrušení, provoz drážního vozidla na dráze celostátní nebo regionální nebude možný. Bude-li orgánem, jenž vydal povolení typu vozidla, zvoleno taktéž přísné opatření spočívající ve zrušení tohoto povolení, drážní vozidla odpovídající předmětnému typu nebude možné uvádět na trh a vozidla již na trh uvedená z něj budou muset být stažena. Dopravci, kteří provozují drážní vozidlo odpovídající zrušenému typu, budou následně vyrozuměni o potřebě zajistit soulad dotčených vozidel se základními požadavky a bude postupováno podle výše uvedených ustanovení (§ 49m odst. 2 až 4).

K § 49o

Směrnice o interoperabilitě samotný termín „subsystém“ nedefinuje. Místo toho subsystémy rozčleňuje na subsystémy v strukturální a ve funkční oblasti (v příloze II) a jednotlivé subsystémy pak popisuje (v téže příloze). Popis subsystémů je rovněž obsažen v jednotlivých technických specifikacích pro interoperabilitu. Lze uvést, že subsystémy jsou rozsáhlé a komplexní, provozně-technické celky zařízení i nehmotných předmětů, jež zahrnují jednotlivé prvky interoperability, a které představují naprosto klíčové součásti provozní a technické propojenosti vybraných drah v Evropské unii (v České republice jde o dráhy celostátní a regionální). Právní normy obsažené ve směrnici o interoperabilitě se týkají primárně subsystémů v strukturální oblasti. Návrh zákona upravuje rovněž pravidla vztahující se především k těmto subsystémům. Jak bylo uvedeno výše, lze je dále členit na subsystémy tvořící dráhu (v České republice celostátní nebo regionální) a mobilní subsystémy tvořící drážní vozidla (v České republice provozovaná na dráhách celostátních nebo regionálních). Zatímco předpoklady pro uvedení subsystémů tvořících dráhu do provozu jsou vymezeny v navrženém § 49d zákona o dráhách, předpoklady pro uvedení mobilních subsystémů na trh jsou vymezeny v navrženém § 49i zákona o dráhách. Ať již jde o subsystémy tvořící dráhu nebo drážní vozidla, spojuje je několik shodných principů promítnutých i do návrhu zákona (§ 49o až 49q). Jde o tato klíčová pravidla:

– subsystém musí splňovat základní požadavky, které jsou v podrobnostech rozvedeny a závazně stanoveny v přímo použitelných předpisech Evropské unie upravujících jednotlivé subsystémy, jimiž jsou technické specifikace pro interoperabilitu, přičemž pokud se některá ze specifikací ve výjimečných, zákonem vymezených případech plně nebo částečně nepoužije, aplikují se vnitrostátní pravidla,

– splnění výše uvedených technických požadavků se prokazuje zvláštním postupem, jímž je ES ověření subsystému v jeho jednotlivých fázích, a to od návrhu subsystému, přes jeho provedení až po závěrečné zkoušení,

– ES ověření provádí principiálně tzv. oznámený subjekt (osoba notifikovaná Evropské komisi), který v případě prokázané shody subsystému se stanovenými unijními požadavky vydá ES certifikát, přičemž ve výjimečných případech, kdy se použijí vnitrostátní požadavky, posuzuje soulad subsystému s nimi tzv. určený subjekt, který v případě prokázané shody vydá vnitrostátní certifikát,

– splňuje-li subsystém stanovené technické požadavky a bylo-li u něj řádně provedeno ES ověření, vyhotoví zadavatel subsystému, jeho výrobce nebo jejich zplnomocněný zástupce ES prohlášení o ověření subsystému, k němuž připojí relevantní technickou dokumentaci,

– ES prohlášení o shodě představuje 1 z klíčových dokumentů předkládaných Drážnímu úřadu, je-li požádán o vydání průkazu způsobilosti dráhy (celostátní nebo regionální) nebo povolení k uvedení drážního vozidla na trh nebo povolení typu (určeného pro provoz na zmíněných dráhách),

– pakliže subsystém nesplňuje základní požadavky, Drážní orgán disponuje kompetencí uložit ochranné opatření. Navržený § 49o zákona o dráhách rozvádí několik z výše uvedených principů podrobněji. Subsystém musí splňovat základní požadavky. Tyto požadavky vymezí v souladu s přílohou III směrnice o interoperabilitě prováděcí právní předpis k zákonu o dráhách. Jde přitom o požadavky „základní“ v tom smyslu, že představují podstatné a obecně formulované technické požadavky na prvky interoperability a subsystémy z hlediska jejich bezpečnosti, spolehlivosti, dostupnosti, technické kompatibility, přípustnosti pro vybrané skupiny osob, jakož i hlediska ochrany zdraví a životního prostředí, které jsou následně na unijní úrovni konkrétně, velmi podrobně a obsáhle vymezeny v technických specifikacích pro interoperabilitu. Na vnitrostátní úrovni bude toto konkrétnější a podrobnější vymezení obsaženo v prováděcím předpisu k zákonu o dráhách. Soulad subsystému se základními požadavky se prokazuje prostřednictvím dokumentu, jenž zpracovává jeho zadavatel, výrobce nebo zplnomocněný zástupce těchto subjektů (viz k tomu navržené definice těchto pojmů). Tímto dokumentem je ES prohlášení o ověření. ES prohlášení o ověření je uznáváno ve všech členských státech Evropské unie. Jeho vydání předchází proces, jímž se ověřuje soulad subsystému s konkrétními požadavky stanovenými technickými specifikacemi pro interoperabilitu nebo tzv. vnitrostátními požadavky. Přednostně by se měly uplatnit požadavky stanovené v technických specifikacích pro interoperabilitu. Směrnice o interoperabilitě však v čl. 7 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 připouští, aby ve vymezených případech byly aplikovány vnitrostátní předpisy namísto předpisů unijních. Jde o 2 skupiny případů. První skupina představuje případy, kdy se vnitrostátní předpisy použijí, aniž by to bylo nutné individuálně oznámit Evropské komisi, například pokud jde o drážní vozidlo, na které se technická specifikace pro interoperabilitu nevztahuje nebo tzv. zvláštní případ taxativně vymezený v technické specifikaci pro interoperabilitu, kdy Evropská komise přiznala pro členský stát konkrétní výjimku z aplikace unijních specifikací kvůli zeměpisným, topografickým nebo urbanistickým omezením. Druhá skupina představuje případy, kdy se vnitrostátní předpisy použijí, je však potřeba nedodržení technické specifikace pro interoperabilitu oznámit Evropské komisi, například pokud by v případě obnovy nebo modernizace stávajícího subsystému dodržení technické specifikace ekonomicky ohrozilo dotčený záměr. Oznámení Evropské komisi předchází oznámení, jež musí učinit osoba hodlající aplikovat vnitrostátní předpisy vůči Drážnímu úřadu. Drážní úřad následně příslušné informace předá Evropské komisi. Obsah a rozsah předávaných informací stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/424 ze dne 19. března 2020 o předkládání informací Komisi ohledně neuplatnění technických specifikací pro interoperabilitu v souladu se směrnicí (EU) 2016/797. V některých případech stanovených směrnicí o interoperabilitě je Evropská komise nadána kompetencí rozhodnout, že technická specifikace pro interoperabilitu musí být dodržena. Pak je nutné podle ní postupovat. Z výše uvedeného pojednání je zřejmé, že i v případě drah celostátních a regionálních a vozidel na nich provozovaných je nutné, aby byly technické požadavky stanoveny i na vnitrostátní úrovni, a to právě pro případy, kdy se technické specifikace pro interoperabilitu nepoužijí. Příslušné zmocnění pro prováděcí předpis stanovující tyto technické požadavky proto musí být v zákoně o dráhách obsažen. Podobně jako u prvků interoperability i u subsystémů platí, že jejich soulad se základními požadavky lze prokázat i prostřednictvím harmonizovaných norem nebo jejich částí. Musí být však splněna podmínka, že byl na ně učiněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie. Prokazování shody prostřednictvím harmonizovaných norem přitom obecně v oblasti posuzování výrobků není žádnou výjimkou, jelikož tzv. předpoklad shody je stanoven i v § 13 odst. 1 zákona o posuzování shody. Pro ES prohlášení o ověření platí, že jeho vzor stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie, konkrétně prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/250 ze dne 12. února 2019 o vzorech ES prohlášení a certifikátů pro železniční prvky interoperability a subsystémy, o vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla a o postupech ES ověřování subsystémů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 201/2011. Tento předpis rovněž stanoví, ve kterých případech obnovy nebo modernizace subsystému má dojít k vypracování nového nebo změně již stávajícího prohlášení o ověření, což návrh zákona zohledňuje. Návrh zákona v neposlední řadě obsahuje dílčí požadavky na přílohu ES prohlášení o ověření, jazyk, v němž musí být vypracováno, jeho uchovávání a zasílání cizím orgánům. Součástí návrhu zákona je rovněž svým způsobem přechodné ustanovení vůči novým technickým specifikacím pro interoperabilitu, kdy směrnice o interoperabilitě předpokládá, že pro subsystémy uvedené do provozu přede dnem vstupu technické specifikace v platnost lze použít náhradní díly, jež nesplňují nové požadavky na prvky interoperability.

K § 49p

ES ověření, jímž se posuzuje splnění technických požadavků kladených na subsystém, musí provádět osoba se zvláštním oprávněním, jíž je oznámený subjekt nebo určený subjekt. Jejich postavení a činnost vymezuje návrh zákona v § 49r a násl. Zadavatel subsystému, jeho výrobce a zplnomocněný zástupce těchto subjektů si vybírá oznámený a případně též určený subjekt dle svého uvážení, přičemž činnost posuzování je pro něj vykonávána na základě smlouvy, kterou tyto osoby uzavřou. Oznámeným subjektem může být jak osoba usazená v České republice, tak v jiném členském státě Evropské unie. Určený subjekt je usazen v České republice. Oznámený subjekt ověřuje splnění požadavků stanovených technickou specifikací pro interoperabilitu. Je-li oznámený subjekt současně určeným subjektem, je oprávněn ověřovat i splnění vnitrostátních požadavků. V návaznosti na provedené ověření subsystému je povinností oznámeného subjektu vydat v případě jeho kladného výsledku ES certifikát, jehož vzor stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/250 ze dne 12. února 2019 o vzorech ES prohlášení a certifikátů pro železniční prvky interoperability a subsystémy, o vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla a o postupech ES ověřování subsystémů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 201/2011. ES certifikát se vypracovává v některém z úředních jazyků členských států Evropské unie, a to dle požadavku zadavatele subsystému, jeho výrobce nebo zplnomocněného zástupce těchto subjektů. Určený subjekt ověřuje splnění požadavků stanovených prováděcím předpisem k zákonu o dráhách. V návaznosti na provedené ověření subsystému je povinností určeného subjektu vydat v případě jeho kladného výsledku vnitrostátní certifikát, jehož vzor stanoví rovněž prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/250 ze dne 12. února 2019 o vzorech ES prohlášení a certifikátů pro železniční prvky interoperability a subsystémy, o vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla a o postupech ES ověřování subsystémů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 201/2011. ES ověření zpravidla zahrnuje několik etap a rozděluje se tedy na fázi ověření návrhu subsystému, jeho provedení a závěrečného zkoušení. Detaily postupu oznámeného či určeného subjektu při ES ověření stanoví prováděcí právní předpis, na což pamatuje navržené zmocnění. Výsledkem ověření je pak zmíněný ES certifikát nebo vnitrostátní certifikát. Směrnice o interoperabilitě však stanoví flexibilní pravidla pro provádění ES ověření omezeného pouze na fázi návrhu nebo provedení subsystému, ověření části subsystému nebo naopak ověření několika subsystémů. Návrh zákona tuto unijní úpravu zohledňuje, včetně toho, že bude možné v návaznosti na dílčí ověření subsystému vydat průběžné stanovisko. Směrnice o interoperabilitě (v českém znění) sice zmiňuje průběžné prohlášení, nicméně tento termín by mohl být matoucí ve vztahu k ES prohlášení, jež vypracovává zadavatel subsystému, jeho výrobce nebo zplnomocněný zástupce těchto subjektů. Vzor průběžného stanoviska stanoví rovněž prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/250 ze dne 12. února 2019 o vzorech ES prohlášení a certifikátů pro železniční prvky interoperability a subsystémy, o vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla a o postupech ES ověřování subsystémů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 201/2011. Posledně jmenované unijní nařízení navíc stanoví, ve kterých případech obnovy nebo modernizace subsystému má dojít k provedení nového ES ověření, což návrh zákona zohledňuje.

K § 49q

Návrh zákona řeší rovněž situace, kdy se ukáže, že subsystém nesplňuje základní požadavky, popřípadě trpí jinými vadami. Je potřeba uvést, že ustanovení směrnice o interoperabilitě upravující tyto případy jsou spíše kusé a nedostatečné a čl. 16 stanoví v podstatě pouze kompetenci členských států požadovat provádění „dodatečných kontrol“ a přijetí „vhodných opatření“. Návrh zákona tedy zakotvuje kompetenci Drážního úřadu uložit zadavateli subsystému, jeho výrobci nebo zplnomocněnému zástupci těchto subjektů provedení dodatečného posouzení, včetně příslušných notifikačních povinností. V případě podezření Drážního úřadu nebo konkrétního zjištění, že subsystém nesplňuje základní požadavky, přiznává návrh zákona kompetenci Drážnímu úřadu uložit ochranná opatření. Podobně jako zákon o posuzování shody stanoví i tento návrh zákona několik druhů ochranných opatření, jimiž je zákaz dodání subsystému na trh (tj. k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Evropské unie v rámci obchodní činnosti), zákaz jeho používání, omezení oblasti jeho používání nebo jeho stažení z trhu (čímž se subsystému, jenž se již nachází v dodavatelském řetězci, zabrání jeho dodání na trh) nebo oběhu (čímž by mělo dojít k navrácení subsystému již dodaného konečnému uživateli zpět osobě, která jej konečnému uživateli dodala). Uložení ochranného opatření může navazovat na výkon státního dozoru a lze jej tak uložit i v řízení na místě. Podobně jako zákon o posuzování shody stanoví i tento návrh zákona kompetenci Drážního úřadu rozhodnout o zrušení ochranného opatření, pominou-li důvody pro jeho uložení, tj. v případě, kdy dojde k zajištění (obnovení) shody subsystému se základními požadavky. V případě výše zmíněných rozhodnutí bezpečnostního orgánu směrnice o interoperabilitě nestanoví zvláštní způsob jejich správního přezkumu a dopadá na ně čl. 18 odst. 3 směrnice o bezpečnosti, jenž předpokládá, že rozhodnutí tohoto orgánu podléhají soudnímu přezkumu. V kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10 a vyjádření Evropské komise, se kterou Ministerstvo dopravy vedlo odborné konzultace týkající se interpretace vybraných ustanovení dotčených směrnic, nezbývá než proti předmětným rozhodnutím Drážního úřadu vyloučit možnost odvolacího i přezkumného řízení, jež by vedlo Ministerstvo dopravy. Bližší informace k této problematice jsou obsaženy v části I obecné části důvodové zprávy.

K § 49r až 49v

Do zákona o dráhách se navrhuje zavést právní úpravu postavení a činnosti oznámených subjektů. Jde o právnické osoby, které budou oprávněny k provádění posuzování shody nebo vhodnosti pro použití prvků interoperability a ES ověřování subsystémů. V případě posuzování shody nebo vhodnosti pro použití prvků interoperability, jakož i v případě ES ověřování subsystémů posuzuje notifikovaná osoba splnění technických požadavků, jež jsou obsaženy především v předpisech Evropské unie, zejména v technických specifikacích pro interoperabilitu. V případě prokázané shody prvku nebo subsystému se stanovenými požadavky je výsledkem jeho činnosti vydání ES certifikátu. Oznámený subjekt je subjekt oznámený v souladu s návrhem zákona Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (podle § 49r návrhu zákona), ale může jít i o subjekt notifikovaný ze strany příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie. Obecně je potřeba konstatovat, že principy právní úpravy obsažené v zákoně o posuzování shody jsou značně odlišné od principů, na kterých je založena směrnice o interoperabilitě, zejména pokud jde o adresáty obou úprav, předmět právní úpravy, charakter postupů posuzování shody, jejich formální výstupy, označování výrobků, používané pojmy (terminologii) apod. Předkladatel vyhodnotil jako jedinou část zákona o posuzování shody, která je do značné míry kompatibilní s úpravou obsaženou v předmětné směrnici, část první hlavu IV zákona, která upravuje státní zkušebnictví. V této souvislosti lze konstatovat, že jsou plně použitelná ustanovení zákona o posuzování shody i na oznámené subjekty, a to ve vztahu k těmto aspektům:

– náležitosti žádosti o oznámení právnické osoby jako oznámeného subjektu a přílohy k žádosti,

– požadavky, které musí oznámený subjekt splnit, a způsob jejich prokazování,

– postup v řízení prováděném Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví

– způsob, rozsah a účinky oznámení tohoto subjektu (zejména Evropské komisi),

– postup při provádění posuzování shody,

– postup při zjištění nesplnění stanovených požadavků včetně pozastavení, omezení nebo odnětí ES certifikátu,

– informační povinnosti oznámeného subjektu vůči Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a ostatním oznámeným subjektům

– kontrola oznámeného subjektu Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

– postup při zjištění nesplnění stanovených požadavků nebo porušení stanovených povinností oznámeným subjektem včetně pozastavení, omezení nebo zrušení oprávnění provádět činnosti oznámeného subjektu. Soulad výše uvedených požadavků vnitrostátní právní úpravy s požadavky směrnice o interoperabilitě lze vysvětlit tím, že základem ustanovení zákona o posuzování shody jsou vzorová ustanovení obsažená v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS. Unijní normotvůrce těchto vzorových ustanovení využil i při regulaci postavení a činnosti notifikovaných osob ve směrnici o interoperabilitě, což tedy umožňuje tuto část směrnice transponovat do zákona o dráhách normativním odkazem na konkrétní, relevantní ustanovení zákona o posuzování shody. V souvislosti s tímto odkazem je přitom v návrhu zákona zakotveno interpretační, avšak závazné vodítko, dle něhož je-li v předmětných ustanoveních zákona o posuzování shody zmiňováno „nařízení Evropské unie“, myslí se tím technická specifikace pro interoperabilitu. Vyžaduje-li tak například § 23 odst. 1 písm. g) bod 3, aby pracovníci, kteří se podílejí na posuzování shody, měli znalosti příslušných „ustanovení harmonizačních předpisů Evropské unie“, míní se tím v případě posuzování shody nebo vhodnosti pro použití prvku interoperability a ES ověřování subsystému znalost ustanovení technických specifikací pro interoperabilitu. Odchylky požadované směrnicí o interoperabilitě od ustanovení zákona o posuzování shody jsou toliko dílčí a byly zvlášť zapracovány do návrhu zákona. Tyto odchylky se týkají zejména

– oznamování subjektu posuzování shody Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví nejen Evropské komisi, ale i oznámeným subjektům jiných členských států Evropské unie,

– označení a smyslu procedury posuzování shody, která se rozpadá na posuzování shody nebo vhodnosti pro použití prvku interoperability a ES ověřování subsystému,

– zveřejňování celé řady údajů o činnosti oznámeného subjektu,

– informování Drážního úřadu oznámeným subjektem o zamítnutí vydání ES certifikátu a o pozastavení, omezení nebo odnětí jím vydaného ES certifikátu,

– poskytování ES certifikátu vydaného oznámeným subjektem Agentuře Evropské unie pro železnice,

– podílu oznámeného subjektu na činnosti zvláštních koordinačních skupin zřízených podle unijních předpisů,

– zvláštního vymezení modulů pro posuzování shody nebo vhodnosti pro použití prvků interoperability nebo ES ověřování subsystémů, v případě kterých se může na těchto činnostech podílet akreditovaný vnitropodnikový útvar žadatele o toto posouzení nebo ověření.

K § 49w

Do zákona o dráhách se navrhuje zavést též právní úpravu postavení a činnosti určených subjektů. Jde o právnické osoby, které budou oprávněny k provádění ES ověřování subsystémů, avšak pouze v případech, kdy se bude prokazovat jejich shoda s vnitrostátními předpisy (tj. prováděcím předpisem k zákonu o dráhách). V případě prokázané shody subsystému se stanovenými požadavky je výsledkem jejich činnosti vydání vnitrostátního certifikátu. K výkonu činnosti určeného subjektu bude pověřovat Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Pravidla týkající se určených subjektů jsou ve směrnici o interoperabilitě stručnější než oznámených subjektů, přičemž jsou stanovena především odkazem na vybraná ustanovení týkající se oznámených subjektů. Obdobně postupuje předkladatel i v případě, kdy postavení a činnosti určených subjektů upravuje opět normativním odkazem na vybraná ustanovení zákona o posuzování shody týkající se oznámených subjektů.

K bodům 51 a 52, 54 až 71 a 73 až 92 a 94 (§ 50, § 51 a § 52 - přestupky)

V návaznosti na provedené implementační úpravy ve vztahu k transpozici směrnice o interoperabilitě a směrnice o bezpečnosti spočívající v doplnění nových povinností do zákona o dráhách dochází k modifikaci relevantních ustanovení upravujících skutkové podstaty přestupků a k provedení několika souvisejících terminologických změn a úprav legislativně technického charakteru.

K bodům 53, 72 a 93 (§ 50 odst. 5, § 51 odst. 10 a § 52 odst. 14 - sankce)

V návaznosti na úpravy a doplnění skutkových podstat přestupků dochází rovněž ke stanovení správních trestů za jejich spáchání, včetně stanovení jejich druhu a výše. Zakotvení správně trestního postihu bylo v případě všech doplňovaných skutkových podstat přestupků vyhodnoceno jako nezbytné k zajištění plnění povinností nově zakotvených do zákona o dráhách. U všech přestupků jsou stanoveny pouze horní hranice sazeb pokut. Zavedení správního trestu v podobě zákazu činnosti nebylo vyhodnoceno jako nezbytné. Horní hranice sazeb pokut odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Správní tresty za přestupky jsou přitom doplňovány do již existujícího systému správních trestů a jsou odstupňovány podle závažnosti přestupku. Využita byla již zákonem o dráhách zavedená pásma výše pokut, s výjimkou ustanovení § 52 odst. 14, ve kterém bylo při zohlednění typové závažnosti jednání některých nově doplňovaných skutkových podstat přestupků zavedeno nové pásmo výše pokuty (200 000 Kč), a to s ohledem na nově zaváděné skutkové podstaty přestupků obdobného charakteru, jako jsou přestupky postihované stejnou výší pokuty v jiných ustanoveních zákona o dráhách (viz § 50 a 51). Stanovené správní tresty, co do jejich druhu a rozpětí (výše), byly s ohledem na závažnost jednotlivých přestupků vyhodnoceny jako přiměřené.

S ohledem na provedené úpravy dochází rovněž k provedení odpovídajících

legislativně technických změn (přečíslování odkazů na ustanovení obsahující vymezení skutkových podstat jednotlivých přestupků).

K bodu 95 (§ 52a odst. 1 a 2 - působnost k projednání přestupků)

S ohledem na doplnění skutkových podstat přestupků do zákona o dráhách dochází rovněž k odpovídající legislativně technické úpravě odkazů obsažených v ustanovení vymezujícím působnost správních orgánů k jejich projednávání. Samotná působnost k projednávání již existujících přestupků se návrhem zákona nijak nemění. Všechny nově doplňované přestupky bude projednávat drážní správní úřad (konkrétně Drážní úřad).

K bodu 96 (§ 53b odst. 1)

Ustanovení § 53b odst. 1 zákona o dráhách stanoví, že Drážní inspekce může šetřit příčiny a okolnosti vzniku jiných mimořádných událostí než vážných nehod na dráze železniční, přičemž současně uvádí, jaké skutečnosti má Drážní inspekce zvážit při rozhodování, zda určitou jinou mimořádnou událost šetřit či nikoli. Čl. 20 odst. 2 směrnice o bezpečnosti kromě skutečností uvedených v § 53b odst. 1 zákona o dráhách stanoví, že by inspekční orgán měl při výše uvedeném rozhodování zvážit i dopady mimořádné události na bezpečnost železnic (viz čl. 20 odst. 2 písm. c)) a požadavky provozovatelů dráhy, dopravců, vnitrostátního bezpečnostního orgánu (v České republice Drážního úřadu) nebo členských států (viz čl. 20 odst. 2 písm. d)). S ohledem na výše uvedené se navrhuje § 53b odst. 1 zákona o dráhách upravit tak, aby byl v souladu s požadavky směrnice o bezpečnosti.

K bodu 97 (§ 53b odst. 3)

V návaznosti na čl. 22 odst. 3 směrnice o bezpečnosti se navrhuje upravit lhůtu, kterou má Drážní inspekce na zahájení šetření příčin mimořádné události. Ve stávajícím znění zákona o dráhách tak má učinit do 7 dnů ode dne, kdy se o nehodě dozvěděla. Tato lhůta se jevila jako příliš krátká, a to zejména vzhledem k tomu, že Drážní inspekce v této lhůtě nemusí znát důležité skutečnosti, na jejichž základě by se mohla kvalifikovaně rozhodnout, zda je třeba mimořádnou událost šetřit či nikoli. Nově by Drážní inspekce měla toto šetření zahájit do 2 měsíců ode dne, kdy se o nehodě dozvěděla. Navrhované prodloužení lhůty, v níž může Drážní inspekce zahájit šetření příčin mimořádné události, tedy není neopodstatněné, nýbrž je předvídáno právem Evropské unie, přičemž zároveň je stanovená lhůta vnímána jako vhodná a potřebná ze strany Drážní inspekce, a to pro účely shromáždění dostatečných podkladů pro rozhodnutí, zda šetření mimořádné události zahájit či nikoliv. Návrh zákona zároveň nově předpokládá v souladu se směrnicí o bezpečnosti, že provozovatelé dráhy a dopravci budou povinni nejen oznámit mimořádné události, ale tato oznámení budou povinni rovněž aktualizovat poté, co se dozví o nových skutečnostech. Pro adresáty navíc prodloužení lhůty pro zahájení šetření příčin mimořádné události na dráze může být výhodnější, neboť odpadnou situace, kdy Drážní inspekce zahajuje šetření z opatrnosti s ohledem na stávající krátkou lhůtu, ačkoliv by k tomuto zahájení nedošlo, měla-li by shromážděny dostatečné podklady získané v dostatečné době k tomu poskytnuté.

K bodu 98 (§ 53b odst. 5 a 6)

Čl. 23 odst. 3 směrnice o bezpečnosti požaduje, aby šetření mimořádných událostí bylo vedeno s co největší otevřeností. Současně umožňuje v tomto ustanovení vyjmenovaným subjektům, aby mohly Drážní inspekci poskytnout své podněty a vyjádření. To by mělo umožnit Drážní inspekci získat doplňující informace a mít povědomí o různých názorech na její práci tak, aby mohla šetření provést co nejvhodněji. Současně by měla též zohlednit odůvodněné potřeby případných obětí a jejich příbuzných a informovat je o pokroku v šetření. V návaznosti na toto ustanovení směrnice o bezpečnosti se navrhuje nahradit § 53b odst. 5 a 6 zákona o dráhách novým zněním. Nové znění odstavce 5 v souvislosti s požadavkem na co největší otevřenost ukládá Drážní inspekci, aby zveřejnila informaci o zahájení šetření způsobem umožňujícím dálkový přístup. Nové znění odstavce 6 poté vyjmenovává osoby, jejichž podněty a vyjádření Drážní inspekce přijímá a při šetření zohledňuje. Jedná se např. o Drážní úřad, dotčeného provozovatele dráhy, dotčeného dopravce, Agenturu Evropské unie pro železnice, dotčeného výrobce drážního vozidla nebo jiného drážního zařízení, odborové organizace působící u dotčeného provozovatele dráhy nebo dopravce, dotčené složky integrovaného záchranného systému, zástupce cestujících a odesílatelů, osoby s újmou na zdraví nebo majetku a osoby blízké oběti nehody. Současně Drážní inspekce informuje o pokroku v šetření jí známé osoby, které v důsledku nehody utrpěly újmu na zdraví nebo majetku, a osoby blízké oběti nehody a zohlední přitom jejich odůvodněné potřeby (ve vztahu k rozsahu a povaze jim poskytovaných informací).

K bodům 100 a 101 (§ 53c odst. 2)

Ustanovení § 53c odst. 2 zákona o dráhách upravuje situace, kdy lze k šetření přizvat i příslušný orgán jiného členského státu. Formulace věty třetí tohoto ustanovení se navrhuje upřesnit, a to v souladu s čl. 23 odst. 1 pododstavcem 2 směrnice o bezpečnosti. Směrnice uvádí 2 situace, kdy by mohlo být účelné přizvat k šetření příslušný orgán jiného členského státu. První z nich je situace, kdy účastníkem mimořádné události je dopravce, který je držitelem licence vydané tímto členským státem. Druhá pak situace, kdy se mimořádné události účastnilo drážní vozidlo registrované (nebo jehož údržba je prováděna) v tomto členském státu. Vzhledem k tomu, že § 53c odst. 2 zákona o dráhách již první ze situací ve stávajícím znění obsahuje, je navrhováno doplnění pouze druhé situace. Současně se navrhuje upřesnit, že orgán jiného členského státu je k šetření přizván jen tehdy, je-li to vhodné. Přizvání orgánu jiného členského státu ke každé mimořádné události, která by spadala do jedné z výše uvedených skupin, by představovalo zbytečnou a neodůvodněnou zátěž. V návaznosti na čl. 23 odst. 1 pododst. 4 směrnice o bezpečnosti je do uvedeného ustanovení rovněž doplněno, že Drážní inspekce zajistí přizvanému orgánu jiného členského státu přístup k důkazům a informacím týkajícím se nehody nebo incidentu.

K bodu 102 (§ 53d odst. 1 písm. d))

V návaznosti na čl. 21 odst. 2 písm. c) směrnice o bezpečnosti dochází ke zpřesnění formulace § 53d odst. 1 písm. d) zákona o dráhách. Stávající právní úprava, podle níž při šetření příčin mimořádných událostí mají inspektoři Drážní inspekce oprávnění zajišťovat „výstupy ze záznamových zařízení umístěných v drážním vozidle“, se doplňuje. Inspektoři tak napříště budou mít rovněž oprávnění vyžadovat přístup k záznamovým zařízením samotným, což však nezahrnuje právo tato zařízení jako taková odebírat..

K bodu 103 až 107 (§ 53e odst. 1 a 2)

Navržené změny jsou inspirovány čl. 24 odst. 2 pododst. 1 směrnice o bezpečnosti. Dle tohoto ustanovení má Drážní inspekce zpracovat a zveřejnit závěrečnou zprávu o výsledcích šetření mimořádné události co nejdříve, obvykle do 12 měsíců od události. Stávající znění zákona o dráhách ukládalo její zpracování do 12 měsíců od události. S ohledem na výše uvedené se navrhuje uložit Drážní inspekci, aby tuto zprávu zpracovala bez zbytečného odkladu po dokončení šetření, nejpozději do 12 měsíců ode dne, kdy k události došlo. Po odstranění osobních údajů Drážní inspekce tuto zprávu zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Směrnice současně upravuje situaci, kdy závěrečná zpráva nemohla být dokončena a zveřejněna ve lhůtě 12 měsíců od události. Pokud taková situace nastane, je třeba zveřejnit alespoň u příležitosti každého výročí nehody prozatímní prohlášení, v němž uvede podrobné informace o pokroku dosaženém při šetření a o všech vznesených bezpečnostních otázkách. Stávající znění zákona o dráhách výše uvedené neobsahuje, navrhuje se tedy do § 53e odst. 2 doplnit, že v případech, kdy nelze šetření ve lhůtě 12 měsíců od události dokončit, zveřejní Drážní inspekce ve lhůtě 12 měsíců (případně každý další rok) alespoň informace shrnující dosavadní pokrok v šetření a podstatné otázky, které jsou jeho předmětem. Navrhuje se též výslovně stanovit, že závěrečnou zprávu o výsledcích šetření v takovém případě Drážní inspekce zpracuje a zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup bez zbytečného odkladu po dokončení šetření. Návrhem zákona dochází rovněž k rozšíření okruhu subjektů, vůči nimž může Drážní inspekce adresovat bezpečnostní doporučení obsažená v závěrečné zprávě o výsledcích šetření, a to v souladu se směrnicí o bezpečnosti. Rovněž dochází k rozšíření subjektů, s nimiž Drážní inspekce může projednat návrh závěrečné zprávy o výsledcích šetření, a to nad rámec požadavků vyplývajících ze směrnice o bezpečnosti. Ukázalo se totiž jako účelné přiznat Drážní inspekci toto oprávnění, a to za účelem zkvalitnění textu závěrečných zpráv v případech, kdy je vhodné projednání zpracovaného návrhu závěrečné zprávy např. s Policií České republiky.

K bodu 108 (§ 53e odst. 3 písm. i))

Dochází k upřesnění stávajícího ustanovení, podle něhož Drážní inspekce závěrečnou zprávu o výsledcích šetření mimořádné události zašle (mimo jiné) příbuzným obětí. Pojem „příbuzný“ není vhodný, neboť se může se jednat i o vzdálené příbuzné, kteří nemají blízkou vazbu na oběť nehody, a není v nich zahrnut například manžel či registrovaný partner oběti. Pojem „příbuzný“ se proto nahrazuje pojmem „osoba blízká“.

K bodu 109 (§ 53e odst. 3 písm. j) a k))

Čl. 24 odst. 2 pododst. 1 poslední věta směrnice o bezpečnosti stanoví, komu má být zaslána závěrečná zpráva o výsledcích šetření. Ustanovení § 53e odst. 3 zákona o dráhách většinu subjektů uvedených v tomto ustanovení směrnice již obsahuje. Nebyla zde uvedena pouze dotčená složka integrovaného záchranného systému a zástupci cestujících a odesílatelů. Navrhuje se tedy jejich doplnění do § 53e odst. 3 zákona o dráhách.

K bodu 110 (§ 53e odst. 4)

Čl. 26 odst. 3 směrnice o bezpečnosti požaduje, aby byla Drážní inspekce pravidelně informována o opatřeních, která byla nebo budou přijata v návaznosti na bezpečnostní doporučení. Stávající § 53e odst. 4 zákona o dráhách sice obsahuje povinnost Drážního úřadu a jiného správního orgánu sdělit Drážní inspekci, jaká opatření v souvislosti s bezpečnostním doporučením přijal, nestanoví nicméně, že by tak měly činit pravidelně. V návaznosti na výše uvedené se tedy navrhuje stanovit, že toto sdělení bude činěno pravidelně, alespoň jednou ročně, a to do doby přijetí odpovídajících opatření.

K bodu 111 (§ 55 odst. 2)

Dochází k formulační úpravě daného ustanovení s ohledem na koncepčně novou úpravu provozní a technické propojenosti dráhy celostátní, drah regionálních a vybraných drah jiných členských států a drážních vozidel na těchto dráhách provozovaných (viz část osmá návrhu zákona). V souladu s touto novou úpravou se navrhuje sjednotit terminologii používanou v celém zákoně o dráhách tak, aby právní úprava konzistentně používala pojmů „prvek interoperability“ a „subsystém“.

K bodu 112 (§ 55 odst. 5 až 8)

Čl. 4 odst. 1 písm. f) směrnice o bezpečnosti ukládá členským státům, aby vypracovávaly a zveřejňovaly roční plány v oblasti bezpečnosti stanovující opatření určená k dosažení společných bezpečnostních cílů. S ohledem na výše uvedené se navrhuje, aby tento plán zpracovával Drážní úřad ve spolupráci s Ministerstvem dopravy. Současně se výslovně stanoví, že opatření obsažená v plánu opatření k zajištění bezpečnosti provozování dráhy celostátní a drah regionálních a drážní dopravy na těchto dráhách musí směřovat k naplnění společných bezpečnostních cílů, které jsou stanoveny rozhodnutím Komise 2012/226/EU o druhém souboru společných bezpečnostních cílů pro železniční systém, v platném znění. Výše uvedený plán bude po jeho zpracování zveřejňován způsobem umožňujícím dálkový přístup. Odstavec 6 návrhu zákona reaguje na čl. 14 odst. 5 a 6 směrnice o interoperabilitě, který zavádí systém oznamování návrhů nových vnitrostátních právních předpisů a nových vnitrostátních předpisů (viz čl. 2 odst. 30 směrnice o interoperabilitě) a stanoví, že výše uvedené bude Evropské komisi a Agentuře Evropské unie pro železnice oznamovat Drážní úřad. V odstavci 7 je v návaznosti na nové povinnosti dopravce a provozovatele dráhy notifikovat stanovené údaje v souvislosti s monitorováním doby řízení drážního vozidla strojvedoucím na dráze celostátní nebo regionální (viz § 22 odst. 2 písm. k) návrhu zákona pro provozovatele dráhy a § 35 odst. 2 písm. p) návrhu zákona pro dopravce) stanovena doba, po kterou bude Drážní úřad uchovávat získané údaje. Vzhledem k tomu, že číslo licence strojvedoucího (coby jeden z notifikovaných údajů) je nutno považovat za osobní údaj ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2019 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dochází v návaznosti na jeho článek 5 odst. 1 písm. e), podle něhož osobní údaje musí být uloženy ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány, rovněž k výslovné úpravě doby uchování těchto osobních údajů Drážním úřadem (3 roky od jejich získání). Do odstavce 8 je přebírána úprava obsažená ve stávajícím ustanovení § 49e odst. 6 zákona o dráhách, podle něhož Drážní úřad zveřejní výroční zprávu o své činnosti za kalendářní rok a do 30. září následujícího kalendářního roku ji postoupí Evropské železniční agentuře. Obsah výroční zprávy stanoví prováděcí právní předpis. Jde tedy pouze o jiné systematické zařazení stávajícího ustanovení v rámci zákona o dráhách a upřesnění názvu příslušného unijního orgánu.

K bodu 113 (§ 58 odst. 5)

Směrnice o bezpečnosti v čl. 17 odst. 7 a 9 předpokládá, že vnitrostátní bezpečnostní orgány členských států spolupracují v souvislosti s výkonem dozoru nad provozovateli přeshraniční infrastruktury a dopravci, kteří vykonávají činnost ve více členských státech. V návaznosti na výše uvedené je v § 58 odst. 5 návrhu zákona doplněno ustanovení o spolupráci Drážního úřadu s příslušným orgánem jiného členského státu související s výkonem státního dozoru v oblasti bezpečnosti. Tato spolupráce může spočívat zejména ve sdílení informací nebo v koordinaci dozorových činností.

K bodu 114 (§ 65a)

Navrhovaná právní úprava obsahuje opatření spočívající ve vyloučení řádného i mimořádného opravného prostředku proti některým rozhodnutím drážního správního úřadu (v § 19 odst. 4, § 19b odst. 1 a 2, § 31b odst. 6, § 31c odst. 1 a 4, § 43b odst. 4, § 49c odst. 3, § 49f odst. 3, § 49h odst. 4, § 49k odst. 3, § 49m odst. 5 a § 49q odst. 3), které je v prostředí právního řádu České republiky značně nestandardní. Tato úprava je nicméně vyžadována směrnicí o bezpečnosti v čl. 18 odst. 3, v němž je uloženo členským státům, aby přijaly „nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby rozhodnutí přijatá vnitrostátními bezpečnostními orgány podléhala soudnímu přezkumu“, přičemž s ohledem na dřívější rozhodnutí Soudního dvora EU (proti České republice ze dne 11. července 2013 ve věci C-545/10) je tuto formulaci třeba vykládat tak, že neobsahuje-li směrnice výslovnou procesní úpravu přezkoumání takového správního rozhodnutí, má správní rozhodnutí podléhat pouze soudnímu přezkumu. Bližší vysvětlení této problematiky je obsaženo shora. V souvislosti s uvedeným opatřením je třeba konstatovat, že přinejmenším u některých z dotčených rozhodnutí drážního správního úřadu není bez dalšího zřejmé, zda na ně nedopadá kompetenční výluka obsažená v § 70 písm. d) soudního řádu správního. Podle tohoto ustanovení jsou totiž ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, ledaže by samy o sobě představovaly právní překážku povolání, zaměstnání nebo výkonu podnikatelské nebo jiné hospodářské činnosti. Pokud by taková výluka na některá z předmětných rozhodnutí drážního správního úřadu dopadala, znamenalo by to ve spojení s vyloučením správního přezkoumávání úplné odepření možnosti přezkoumání vrchnostenského rozhodnutí o právech dotčených subjektů. Takový stav by navíc neodpovídal ani shora citované směrnici o bezpečnosti železnic, která možnost soudního přezkoumání rozhodnutí bezpečnostních orgánů předpokládá. Z tohoto důvodu a v zájmu právní jistoty se navrhuje doplnění ustanovení, které jednak výslovně stanoví, že předmětná rozhodnutí ze soudního přezkoumání vyloučena nejsou, a u některých z nich se navíc podání žaloby přiznává odkladný účinek. Odkladný účinek je ve vybraných případech přiznáván proto, aby před soudem napadené rozhodnutí drážního správního úřadu, jež nebude přezkoumatelné prostředky správního práva, nabylo právních účinků teprve po přezkoumání soudem. Odkladný účinek podání žaloby k soudu nebyl přiznán v případě

- rozhodování, jímž dochází k přiznání práva (zde není nutno přiznávat odkladný účinek podání žaloby),

- námitek (zde je možnost napadnout rozhodnutí speciálním opravným prostředkem) a

- závažného nebezpečí hrozícího veřejnému zájmu, kdy se něco ukládá (např. ochranné opatření) nebo zakazuje.

K bodu 115 (§ 66 odst. 1)

V souvislosti se změnami a doplněním právní úpravy dochází k aktualizaci ustanovení obsahujícího zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů.

K bodu 116 (§ 66 odst. 3)

Návrhem zákona dochází ke zrušení překonaného a tedy nadbytečného zmocňovacího ustanovení.

K článku II (přechodná ustanovení)

K bodu 1

Zakotvuje se přechodné ustanovení, podle něhož osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy vydané podle dosavadní právní úpravy (§ 23a zákona o dráhách ve stávajícím znění) se po dobu, na kterou bylo vydáno, považuje za osvědčení provozovatele dráhy podle nově navrhované úpravy (§ 19 návrhu zákona). Dále se stanoví, že, bylo-li vydáno nové osvědčení provozovatele dráhy podle § 19a nebo 19b návrhu zákona, pozbývá osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy vydané podle dosavadní právní úpravy platnosti dnem právní moci rozhodnutí o vydání nového osvědčení provozovatele dráhy. Vzhledem k tomu, že navrhovanou právní úpravou dochází ke změně názvu příslušného osvědčení, vyhodnotil předkladatel jako potřebné výslovně upravit režim osvědčení vydaných podle dosavadní právní úpravy.

K bodu 2

Zakotvuje se přechodné ustanovení, podle něhož osvědčení dopravce vydané podle stávající právní úpravy (tedy podle § 34h zákona o dráhách ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) zůstává v platnosti po dobu, na kterou bylo vydáno. Osvědčení dopravce vydaná podle stávající právní úpravy tedy budou platit do konce jejich platnosti. Bylo- li však vydáno nové osvědčení dopravce podle § 31b nebo § 31c zákona č. 266/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pozbývá osvědčení dopravce podle věty první platnosti dnem právní moci rozhodnutí o vydání nového osvědčení dopravce. Tyto případy zahrnou situace, kdy bude nové osvědčení dopravce vydáno z důvodu změny druhu, rozsahu nebo oblasti provozu nebo z důvodu změny údajů v osvědčení dopravce podle § 31b navrhované právní úpravy, ale i z důvodu omezení oprávnění provozovat drážní dopravu na základě osvědčení dopravce ve smyslu § 31c navrhované právní úpravy.

K bodu 3

Bod 3 věta první je provedením čl. 54 odst. 1 a 2 směrnice o interoperabilitě, které umožňují provozování vozidel na základě předchozích povolení. Bod 3 věta druhá je pak provedením čl. 54 bodu 3 směrnice o interoperabilitě, podle něhož vozidla s povolením k uvedení do provozu vydaným v minulosti musí získat nové povolení k uvedení vozidla na trh, aby bylo možné je provozovat v jedné nebo více sítích, na něž se jejich povolení ještě nevztahují. Na uvedení na trh na těchto dalších sítích se vztahuje čl. 21 směrnice o interoperabilitě. Stanoví se tak, že na dráhách spadajících do působnosti směrnice o interoperabilitě, tedy na dráze celostátní nebo regionální, lze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provozovat drážní vozidlo bez povolení k jeho uvedení na trh, byla-li jeho technická způsobilost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona prokázána podle dosavadních právních předpisů, konkrétně tedy byla-li jeho technická způsobilost prokázána podle § 43 nebo § 43b zákona o dráhách ve stávajícím znění. Bude-li však drážní vozidlo, jehož technická způsobilost byla prokázána podle dosavadní právní úpravy, obnoveno či modernizováno anebo bude-li rozšířena oblast jeho použití, použije se ohledně schválení jeho obnovy či modernizace či rozšíření oblasti jeho použití již nová právní úprava. Ačkoliv čl. 54 směrnice o interoperabilitě nezmiňuje nutnost schválení modernizace či obnovy drážního vozidla, u něhož byla povolení k uvedení do provozu vydána v minulosti (zmiňuje, jak shora uvedeno, tuto nutnost pouze pro případ rozšíření oblasti použití takového vozidla), považuje předkladatel zakotvení přechodného ustanovení v navrhovaném smyslu rovněž pro případ obnovy nebo modernizace takového drážního vozidla za potřebné.

K bodu 4

Bod 4 je provedením čl. 15 prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/779 ze dne 16. května 2019, kterým se přijímají podrobná ustanovení o systému udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu vozidel podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 a zrušuje nařízení Komise (EU) č. 445/2011. Podle čl. 15 bodu 5 uvedeného prováděcího nařízení všechny subjekty odpovědné za údržbu vozidel uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. b) s výjimkou nákladních vozů a vozidel uvedených v čl. 15 odst. 1 směrnice (EU) 2016/798, musí splňovat požadavky tohoto nařízení nejpozději do 16. června 2022. Navrhuje se tedy, aby držitel drážního vozidla provozovaného na dráze spadající do působnosti směrnice o interoperabilitě (tedy na dráze celostátní nebo regionální) za účelem jiným než pro přepravu věcí nebo zvířat musel splňovat povinnost zajistit, aby jeho údržbu v souladu se systémem údržby zabezpečovala osoba splňující nově stanovené podmínky, až ode dne 16. června 2022.

K bodu 5

V bodě 5 je navrhována přechodná doba (1 roku od nabytí účinnosti nově navrhované právní úpravy obsažené v § 46s), po níž bude osoba s akreditací udělenou podle právní úpravy obsažené v § 43s zákona o dráhách ve znění účinném do dne nabytí účinnosti předcházející novely zákona o dráhách (zákon č. 367/2019 Sb.) oprávněna poskytovat školení zaměstnanců provozovatele dráhy celostátní nebo regionální a dopravce provozujícího drážní dopravu na této dráze zakotvené již nově navrhovanou právní úpravou.

K bodu 6

Bod 6 zakotvuje přechodné ustanovení ve vztahu ke schvalování technické způsobilosti dráhy. Nová právní úprava vychází v souladu s požadavky směrnice o interoperabilitě z konceptu schvalování jednotlivých subsystémů tvořících dráhu do provozu (viz § 49d návrhu zákona). Splňují-li tyto subsystémy tvořící dráhu právem Evropské unie stanovené požadavky, vydá drážní správní úřad průkaz způsobilosti dráhy. Dochází tak ke změně stávající právní úpravy, podle níž drážní správní úřad vydává kolaudační rozhodnutí (ačkoliv stávající právní úprava používá slovního spojení „kolaudační rozhodnutí“, nejedná se o kolaudační rozhodnutí ve smyslu stavebního zákona) o ověření způsobilosti k užívání nově budované nebo modernizované dráhy v návaznosti na předložení ověření o shodě. Stanoví se, že řízení zahájená podle § 49b stávající právní úpravy se dokončí podle právní úpravy nové. Bude-li v takto zahájeném řízení shledáno, že byly splněny veškeré podmínky podle nově navrhované právní úpravy, vydá drážní správní úřad průkaz způsobilosti dráhy tak, jak to tato nová transpoziční právní úprava předvídá.

K bodu 7

Bod 7 míří na situaci, kdy byla způsobilost nově budované nebo modernizované dráhy ověřena podle dosavadní právní úpravy ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona (tedy kdy řízení podle § 49b odst. 2 zákona o dráhách ve stávajícím znění nebylo ke dni nabytí účinnost tohoto zákona pouze zahájeno, ale bylo již pravomocně ukončeno a bylo tedy vydáno „kolaudační rozhodnutí“). Vzhledem k tomu, že obecně nově navrhovaná právní úprava v § 7 odst. 2 předvídá, že kolaudační souhlas k užívání stavby dráhy celostátní nebo regionální může být vydán nejdříve po vydání průkazu způsobilosti dráhy, je-li jeho vydání podle § 49d nebo § 49f návrhu zákona třeba, je nutno stanovit přechodnou právní úpravu, podle níž bude moci být kolaudační souhlas k užívání dráhy, jíž bylo vydáno „kolaudační rozhodnutí“ podle stávající právní úpravy, vydán i v případě, pokud nebyl vydán průkaz způsobilosti dráhy, neboť podle stávající právní úpravy se průkaz způsobilosti dráhy nevydává.

K bodu 8

Bod 8 je provedení čl. 55 směrnice o interoperabilitě, podle jehož odstavce 3 projekty týkající se systémů ERTMS, u kterých byla fáze předkládání nabídek nebo uzavírání smluv dokončena před 16. červnem 2020, nevyžadují předběžné povolení agenturou podle článku 19 uvedené směrnice. Navrhuje se tedy v souladu s daným přechodným ustanovením směrnice o interoperabilitě, aby evropský systém řízení železniční dopravy nemusel být schválen podle § 49e nově navrhované právní úpravy, bylo-li do dne nabytí účinnosti tohoto zákona ukončeno předkládání nabídek v zadávacím řízení týkajícím se zavedení tohoto systému do subsystému traťové řízení a zabezpečení, nebo byla-li k uvedenému datu ve věci zavedení tohoto systému do subsystému traťové řízení a zabezpečení již uzavřena smlouva.

K bodu 9

Stanoví se, že právnické osoby, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pověřeny k činnostem posuzování shody součástí a subsystému evropského železničního systému podle článku II bodu 5 zákona č. 367/2019 Sb., se považují za oznámené subjekty podle tohoto zákona. Formulace přechodného ustanovení vychází jednak ze znění přechodného ustanovení obsaženého v předchozí novele zákona o dráhách (viz hypotéza předmětné normy), jednak byla zohledněna formulace obsažená v § 58 zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů (viz dispozice předmětné normy).

K bodu 10

Stanoví se, že Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pozbývá dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávnění k akreditaci a autorizaci právnických osob k činnostem posuzování shody součástí a subsystému evropského železničního systému podle článku II bodu 6 zákona č. 367/2020 Sb. Při projednávání předchozí novely zákona o dráhách (zákon č. 367/2019 Sb.) v Poslanecké sněmovně bylo do zákona doplněno přechodné ustanovení (viz čl. II bod 6 uvedeného zákona), dle něhož osobou oprávněnou k autorizaci podle zákona č. 22/1997 Sb., a k akreditaci právnických osob k činnostem posuzování shody součástí a subsystému evropského železničního systému podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93, může členský stát určit jediný vnitrostátní akreditační orgán. Dle § 15 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je to Ministerstvo průmyslu a obchodu, které může rozhodnutím k výkonu působnosti akreditačního orgánu pověřit právnickou osobu s tím, že tak může pověřit pouze jednu právnickou osobu. Ministerstvo průmyslu a obchodu k výkonu akreditačního orgánu pověřilo Český institut pro akreditaci, o. p. s. Uvedeným přechodným ustanovením se tak Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v rozporu s výše uvedenými právními předpisy ustavil akreditačním orgánem ve smyslu nařízení 765/2008 a navíc nikoliv rozhodnutím ministerstva průmyslu a obchodu dle § 15 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ale jiným právním předpisem. Uvedené navrhované ustanovení je tak v rozporu nejen se zákonem č. 22/1997 Sb., ale i s nařízením 765/2008. Nově navrhované přechodné ustanovení tak danou situaci napravuje.

K bodu 11

Bod 11 obsahuje obvyklé přechodné ustanovení týkající se nastavení pravidel pro dokončení správních řízení zahájených před účinností nově navrhované právní úpravy. Taková řízení se dokončí podle dosavadních právních předpisů. To nicméně neplatí, stanoví-li shora uvedená přechodná ustanovení jinak.

K části druhé, článku III (změna zákona o správních poplatcích)

V návaznosti na provedené implementační úpravy (zejména ve vztahu k transpozici směrnice o bezpečnosti) obsažené v návrhu novely zákona o dráhách dochází v zákoně o správních poplatcích k zavedení nových správních poplatků včetně jejich sazeb za vybrané úkony nebo k úpravě stávajících správních poplatků anebo k úpravě výše jejich sazeb. Výše sazeb doplňovaných nebo upravovaných správních poplatků pak odráží náročnost provedení jednotlivých úkonů. Při určení výše sazeb jednotlivých správních poplatků bylo rovněž přihlédnuto k poplatkové právní úpravě na Slovensku, která u správních poplatků placených za stejné úkony stanovuje sazby několikanásobně vyšší. Položka 59 nerozlišuje u jednotlivých písmen skutečnost, zda jde v daném případě o drážní vozidlo provozované na dráze celostátní nebo regionální či na dráze unijně nerelevantní, tedy dráze místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce. Tato skutečnost totiž vyplývá z názvu institutu, kterého se konkrétní položky týkají. Položky uvedené pod písmeny a) až c) se tak týkají drážních vozidel určených k provozování na dráze celostátní nebo regionální, neboť pouze v případě těchto drážních vozidel je podle návrhu zákona vydáváno povolení typu vozidla (viz § 49j návrhu zákona). Položky uvedené pod písmeny d) až f) se pak týkají drážních vozidel určených k provozování na dráze místní, speciální, tramvajové nebo trolejbusové anebo na vlečce, neboť pouze v případě těchto drážních vozidel je vyžadováno schválení typu drážního vozidla (viz § 43c návrhu zákona). Obdobné platí i pro ostatní písmena uvedená v položce 59.

K části třetí, článku IV (zrušovací ustanovení)

V návaznosti na koncepčně novou úpravu provozní a technické propojenosti dráhy celostátní, drah regionálních a vybraných drah jiných členských států a drážních vozidel na těchto dráhách provozovaných (viz část osmá návrhu zákona) dochází ke zrušení dosavadních prováděcích právních předpisů, a to nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích na provozní a technickou propojenost evropského železničního systému, včetně všech jeho pozdějších novel. Rovněž dochází ke zrušení vyhlášky č. 209/2006 Sb., o požadavcích na přípustné emise znečišťujících látek ve výfukových plynech spalovacího hnacího motoru drážního vozidla. Požadavky na spalovací motory z hlediska hodnot emisí plynných a tuhých znečisťujících látek a schvalování jejich typu jsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropské unie, jimiž jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628 ze dne 14. září 2016 o požadavcích na mezní hodnoty emisí plynných a tuhých znečišťujících látek a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích, o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 a (EU) č. 167/2013 a o změně a zrušení směrnice 97/68/ES a prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/656 ze dne 19. prosince 2016, kterým se stanoví správní požadavky týkající se mezních hodnot emisí a schvalování typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628. Potřebná vnitrostátní adaptační právní úprava ve vztahu k uvedeným přímo použitelným předpisům Evropské unie bude zahrnuta do připravovaného návrhu novely zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. Z tohoto důvodu dochází k vypuštění stávající právní úpravy obsažené v ustanovení § 43a zákona o dráhách i souvisejícího prováděcího právního předpisu.

K části čtvrté, článku V (účinnost)

Standardní transpoziční lhůty směrnice o interoperabilitě a směrnice o bezpečnosti uplynuly 16. června 2019. Čl. 57 odst. 2 směrnice o interoperabilitě a čl. 33 odst. 2 směrnice o bezpečnosti nicméně umožnily členským státům, aby si prodloužily transpoziční lhůtu těchto směrnic o jeden rok. Česká republika výše uvedených ustanovení směrnic využila a v souladu s nimi oznámila Evropské komisi a Agentuře Evropské unie pro železnice prodloužení transpoziční lhůty do 16. června 2020. Transpoziční lhůta směrnice o interoperabilitě a směrnice o bezpečnosti tedy pro Českou republiku měla uplynout dne 16. června 2020. Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/700 ze dne 25. května 2020, kterou se mění směrnice (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798, pokud jde o jejich lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu, došlo k prodloužení transpoziční lhůty obou směrnic do 31. října 2020. Navrhuje se stanovit účinnost návrhu zákona tak, aby byla zohledněna shora uvedená transpoziční lhůta a zároveň předpokládaná délka legislativního procesu. Navrhuje se tedy, aby návrh zákona nabyl účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po jeho vyhlášení. Odložená účinnost se navrhuje ve vztahu k právní úpravě evropského registru vozidel. Jak bylo již shora uvedeno, právo Evropské unie předvídá, že od 16. června 2024 budou drážní vozidla provozovaná v členských státech spadající do působnosti směrnice o interoperabilitě registrována pouze v evropském registru vozidel, tedy centralizovaně pouze na úrovni Evropské unie. Příslušná ustanovení předvídající vedení již pouze evropského registru vozidel tak nahradí nově navrhovanou úpravu vztahující se k vnitrostátnímu registru drážních vozidel vedenému na principu decentralizace při splnění všech požadavků vyplývajících z práva Evropské unie. Relevantní ustanovení tak nabydou účinnosti dnem 16. června 2024.

V Praze dne 22. června 2020

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr dopravy: doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA v.r.