zákon č. 428/2005 Sb.

č. 3 Společné konzulární instrukce pro diplomatické mise a konzulární úřady. Soustředění výše uvedené problematiky do resortní vyhlášky umožní pružně reagovat na předpokládané změny v této oblasti.

K bodu 19

K § 26 odst. 2

Prodloužením platnosti víza k pobytu do 90 dnů z max. 1 roku na max. 2 roky se právní úprava České republiky přiblíží právní úpravě Evropské unie, podle níž lze stanovit platnost víza až na 5 let. Prodloužení doby platnosti víza je mimo jiné i reakcí na požadavky zejména ze strany podnikatelských a obchodních subjektů k ulehčení vízové praxe.

K bodu 20

K § 27 odst. 2

Úprava umožní, aby cizinec, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání na dobu delší než 90 dnů, mohl požádat i o vydání víza k pobytu do 90 dnů. Tato změna takovému cizinci umožní, aby do zaměstnání na území České republiky mohl nastoupit ve výrazně kratší době (podstatně kratší lhůta pro vyřízení víza k pobytu do 90 dnů než víza k pobytu nad 90 dnů).

K bodům 21 a 22

K § 27 odst. 3 a § 28

S ohledem na narůstající problémy zdravotnických zařízení, které jim vznikají v důsledku nehrazení nákladů za zdravotní péči poskytovanou cizincům za jejich přechodného pobytu na území České republiky je nezbytné účinnějším způsobem zajistit, aby cizinec pro dobu jeho pobytu na území České republiky měl sjednáno zdravotní pojištění. Stávající systém se neosvědčil, a proto bude předložení dokladu o zdravotním pojištění vyžadováno rovněž jako nezbytná náležitost předkládaná cizincem v okamžiku, kdy již bude kladně rozhodnuto o udělení víza. Nově se stanovuje, ve kterých případech lze cizinci umožnit sjednání zdravotního pojištění až za pobytu na území České republiky. Navrhované opatření je rovněž v souladu s Rozhodnutím Rady č. 2004/17/ES (tímto rozhodnutím se mění Společná příručka a Společná konzulární instrukce).

K bodu 23

K § 29 odst. 3

Legislativně- technická úprava související se zavedením nové legislativní zkratky „doklad o cestovním zdravotním pojištění“ v § 5 písm. a) bod 4.

K bodům 24 až 26

K § 29a odst. 1, 3 a 4

Upravují se v souladu se Schengenskou prováděcí úmluvou a Rozhodnutím Rady 2004/17/ES ze dne 22. prosince 2003, kterým se mění část V bod 1.4 Společné konzulární instrukce a část I bod 4.1.2 Společné příručky, s ohledem na zařazení požadavku na doklad o uzavření cestovního zdravotního pojištění mezi doklady pro udělení jednotného vstupního víza, podmínky udělení jednotného schengenského víza. Do výčtu podmínek, které je nutné splnit pro udělení jednotného schengenského víza, se oproti stávající podobě § 29a zákona doplňuje podmínka, že žadatel o vízum není považován žádnou smluvní stranou Schengenské prováděcí úmluvy za osobu ohrožující veřejný zájem, bezpečnost státu nebo mezinárodní vztahy, která v odstavci prvním § 29a zákona dosud není obsažena. Mezi podmínky vstupu podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Schengenské prováděcí úmluvy spadá i předložení dokladů, kterými je možné řádně doložit účel a podmínky pobytu žadatele o vízum (mezi tyto doklady spadá podle názoru předkladatele i doklad o cestovním zdravotním pojištění podle výše zmíněného rozhodnutí). Z tohoto důvodu se navrhuje do odstavce 1 doplnit i podmínku předložení dokladů, jimiž lze řádně doložit účel a podmínky pobytu.

Územní platnost jednotného schengenského víza může být udělujícím státem omezena. Je-li cestovní doklad platný jen pro jednu nebo pro několik smluvních stran, Česká republika omezí územní platnost víza na tuto smluvní stranu nebo tyto smluvní strany. V případě nesplnění některé z dalších podmínek uvedených v odstavci 1, bude moci Česká republika vydat jednotné schengenské vízum s platností omezenou pouze na její území.

Odstavec 4 se navrhuje zrušit, neboť jeho obsah je převzat do navrhovaného odstavce 3.

K bodům 27 až 30

K § 30 odst. 2 a § 30 odst. 4

Po kladném rozhodnutí o povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny na území zastupitelský úřad vydá dotčenému cizinci vízum, které ho bude opravňovat ke vstupu na území, kde mu bude Policií České republiky předán průkaz o povolení k pobytu. V těchto případech bude uplatňován obdobný režim jako v případě žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu. Dále se doplňuje, že vízum k pobytu nad 90 dnů se cizinci uděluje také za účelem převzetí zvláštního pobytového povolení rodinnými příslušníky, kteří nejsou občany EU, pokud žádost podali na zastupitelském úřadě, tj. mimo území České republiky. Bez této úpravy by tito rodinní příslušníci byli v horším postavení než ostatní občané třetích států (tj. při povolení trvalého pobytu nebo povolení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny rodinný příslušník by musel požádat o udělení víza - doložit požadované náležitosti - a na toto vízum přicestovat, aby zvláštní pobytové povolení mohl převzít na území ČR). S ohledem na lhůtu, ve které je rodinný příslušník občana EU povinen splnit ohlašovací povinnost (§ 93 odst. 2) je navrženo, aby platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí zvláštního pobytového povolení byla v těchto případech stanovena, nikoliv „na 3 pracovní dny“ (tj. jako v případě převzetí povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu), ale ve lhůtě „do 30 pracovních dnů“ (tj. jako za účelem podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného MZV) – viz § 30 odst. 4.

K bodu 31

K § 31 odst. 2

Návrh realizuje úkol „zjednodušit možnost získání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání tak, aby správní řízení o vízu bylo realizováno současně s řízením o povolení k zaměstnání“ a úkol „změnit praxi udělování víz k pobytu zjednodušením administrativních úkonů“ vyplývající z usnesení vlády č. 108/2004 o Akčním plánu boje s nelegální migrací. Návrh směřuje k zavedení tzv. „one-stop shopu“ při vydávání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání. Cílem změny právní normy je umožnit vést řízení o vydání povolení k zaměstnání paralelně s řízením o vydání víza k pobytu za účelem zaměstnání. Základem nového přístupu je tento novelizační bod, kdy se navrhuje v § 31 odst. 2 umožnit k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání doložit alternativně buď přímo povolení k zaměstnání nebo nově čestné prohlášení o tom, že cizinec o takové povolení požádal.

K bodu 32

K § 31 odst. 5

S ohledem na narůstající problémy zdravotnických zařízení, které jim vznikají v důsledku nehrazení nákladů za zdravotní péči poskytovanou cizincům za jejich přechodného pobytu na území České republiky je nezbytné účinnějším způsobem zajistit, aby cizinec pro dobu jeho pobytu na území České republiky měl sjednáno zdravotní pojištění. Stávající systém se neosvědčil a proto bude předložení dokladu o zdravotním pojištění vyžadováno rovněž jako nezbytná náležitost předkládaná cizincem v okamžiku, kdy již bude kladně rozhodnuto o udělení víza. Nově se stanovuje, ve kterých případech lze cizinci umožnit sjednání zdravotního pojištění až za pobytu na území České republiky. Navrhované opatření je rovněž v souladu s Rozhodnutím Rady č. 2004/17/ES (tímto rozhodnutím se mění Společná příručka a Společná konzulární instrukce).

K bodu 33

K § 32

V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny bude cizinec pobývající na území žádat o vydání povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny přímo, a nikoli jako dosud o udělení víza. Z tohoto důvodu se navrhuje v § 32 zrušit odstavec 1 a 3. Dosud byl § 32 koncipován jako výjimka ze zásady, že o vízum k pobytu nad 90 dnů se žádá na zastupitelském úřadě. Vzhledem k tomu, že zbyl jediný specifický druh víza, o který lze žádat Policii České republiky na území (vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území) navrhuje se odstavce 2 a 4 přesunout do nově koncipovaného § 33, který právě podle platné úpravy vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území upravuje.

K bodům 34 a 36

K § 33 a § 34 písm. d) a e)

Navrhuje se komplexně upravit institut víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, a to tak, že se do stávajícího § 33 zakomponují „zbytkové“ odstavce 2 a 4 z § 32. Dále se navrhuje v souladu s vládou schváleným Akčním plánem boje proti nelegální migraci (usnesení vlády č.108/2004) doplnit další důvod pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c). V řadě případů trestního stíhání, zejména organizovaných skupin s účastí či vazbami na cizince nebo mezinárodní organizovaný zločin, vystupují, nebo mohou vystupovat jako důležití svědci cizinci (např. oběti obchodu s lidmi), kteří však odmítají svědčit nelze-li zabezpečit jejich pobyt a případnou ochranu na území, neboť v případě vycestování z území se cítí být v ohrožení života. Je nezbytné, vedle jiných intenzivnějších opatření na ochranu svědků, vytvořit v zájmu úspěšného stíhání zločinů a potrestání pachatelů předpoklady ochrany svědků i v zákoně o pobytu cizinců. Současně se doplňuje další důvod pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst.1 písm. e) – na jeho základě by mělo být umožněno, aby na území mohl cizinec setrvat až do vydání rozhodnutí o jím podané žádosti o povolení trvalého pobytu. Za stávající legislativní úpravy musel cizinec z území vycestovat, pokud správní řízení nebylo dokončeno v době platnosti jeho oprávnění k pobytu. V souvislosti se změnou azylového zákona (návrh novely zákona o azylu se vládě předkládá současně) se doplňuje text písmene f). Změnou azylového zákona je nově upraveno přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí ministerstva, kterým je žádost o azyl zamítnuta podle § 16 azylového zákona jako zjevně nedůvodná - vedle případů, kdy žaloba bude mít odkladný účinek „ze zákona“ je nutno upravit pobytový statut cizinců pro případy, kdy o přiznání odkladného účinku žaloby bude na návrh cizince („neúspěšného“ žadatele o udělení azylu) rozhodovat soud podle zákona č. 150/2002 Sb. Správní rozhodnutí ve věci azylu nabývá právní moci doručením a v důsledku toho cizinec přechází do působnosti zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a cizinci je udělen výjezdní příkaz k vycestování z území. Je však třeba umožnit cizinci pobývat na území alespoň do doby, kdy bude soudem rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby, resp. do rozhodnutí soudu o žalobě, pokud se návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby vyhoví.

K bodu 35

K § 34 písm. b)

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34.

K bodu 37

K § 35 odst. 2

Obdobně jako v případě žádosti cizince o prodloužení platnosti víza k pobytu do 90 dnů (viz § 29 odst. 3 cizineckého zákona) bude vyžadováno předložení dokladu o zdravotním pojištění i k žádosti o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. Nejedná se o novou povinnost, neboť povinnost cizince mít příslušný doklad o zdravotním pojištění vyplývá z ustanovení § 5 písm. a) bod 4 cizineckého zákona. Současně je založena povinnost, v případě změny podoby, předložit k žádosti fotografie. Od „obecné“ konstrukce prodloužení platnosti víza k pobytu do 90 dnů se navrhuje odlišit „speciální“ případ prodloužení doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání. V případě prodloužení doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání cizinec musí předložit povolení k zaměstnání – nepostačuje tedy, aby cizinec předložil potvrzení Úřadu práce České republiky, že o toto povolení požádal (srv. doplňovaný § 31 odst. 2).

K bodu 38

K § 36 odst.1

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 34. až 36.

K bodu 39

K § 37 odst. 2 písm. f)

Nahrazení legislativní zkratky „smluvní stát“, zavedené v § 9 odst.1 písm. d), se zřetelem k tomu, že v daném případě se těmito slovy mají rozumět nikoliv pouze schengenské státy, ale ty státy, které se podílejí na realizaci Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28.5.2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (Směrnice je aplikována např. i Velkou Británií a Irskem). Současně se v souladu se Směrnicí Rady 2001/40/ES zpřesňují důvody zrušení oprávnění k pobytu cizince na území České republiky.

K bodu 40

K § 38 odst. 1

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34.

K bodu 41

K § 38 odst. 3

Návrhem se stanovují podmínky pro zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území uděleného cizinci, který podal žalobu proti rozhodnutí ministerstva, jímž byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná z některého z důvodů uvedených v § 16 písm. a) až f) a j) zákona o azylu a současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby. Rozhodnutí ve věci azylu se stává pravomocným doručením a cizinec je povinen z území vycestovat ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem. Udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území je vázáno na podání žaloby proti rozhodnutí ve věci azylu a na současně podaný návrh na přiznání odkladného účinku takové žaloby, tedy de facto přerušuje, resp. odkládá povinnost vycestovat do doby rozhodnutí soudu o odkladném účinku žaloby, příp. o žalobě jako takové. Tedy nepřizná-li soud žalobě odkladný účinek nebo ji zamítne, odpadá důvod pro odklad vycestování. V případě, že soud žalobě vyhoví a rozhodnutí ministerstva ve věci azylu zruší, pak se cizinec vrací od právní moci rozsudku do postavení žadatele o azyl, tedy strpění pobytu jako důvod pobytu na území odpadá (postavení žadatele o azyl je výhodnější).

K bodu 42

K § 40 odst. 3

S ohledem na narůstající problémy zdravotnických zařízení, které jim vznikají v důsledku nehrazení nákladů za zdravotní péči poskytovanou cizincům za jejich přechodného pobytu na území České republiky je nezbytné účinnějším způsobem zajistit, aby cizinec pro dobu jeho pobytu na území České republiky měl sjednáno zdravotní pojištění. Stávající systém se neosvědčil a proto bude předložení dokladu o zdravotním pojištění vyžadováno rovněž jako nezbytná náležitost předkládaná cizincem v okamžiku, kdy již bude kladně rozhodnuto o udělení víza. Nově se stanovuje, ve kterých případech lze cizinci umožnit sjednání zdravotního pojištění až za pobytu na území České republiky. Navrhované opatření je rovněž v souladu s Rozhodnutím Rady č. 2004/17/ES (tímto rozhodnutím se mění Společná příručka a Společná konzulární instrukce). Na základě uvedeného rozhodnutí může být v případě držitelů diplomatických, služebních či jiných úředních pasů upuštěno od požadavku zdravotního pojištění. Zastupitelskému úřadu se proto umožňuje nevyžadovat předložení tohoto dokladu na základě reciprocity nebo místní konzulární spolupráce. Skutečnost, že v konkrétním případě bylo od požadavku zdravotního pojištěno upuštěno, bude ve vízu vyznačena.

K bodům 43 a 44

K § 40 odst. 4 a 5

K přechodnému pobytu na území členům personálu zastupitelských úřadů cizích států nebo mezinárodních vládních organizací akreditovaných v České republice a jejich rodinným příslušníkům registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí bude namísto víz vydáváno povolení k dlouhodobému pobytu.

Vzhledem k tomu, že tedy diplomatické a zvláštní vízum nebude udělovat i Policie České republiky na území, ale pouze zastupitelský úřad, navrhuje se odstavec 4 dikčně upravit.

K bodu 45

K § 42 odst. 1

Zrušení části stávajícího textu je legislativně-technickým důsledkem změny uvedené v bodu 34. (v § 32 byl zrušen odstavec 1).

K bodu 46

K § 42a a § 42b

V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny je definován rozsah rodinných příslušníků, na něž bude uplatňován zvýhodněný režim vyplývající z této směrnice. Návrh v plném rozsahu zohledňuje požadavek, aby v každém případě pojem rodina zahrnoval oba manžele a jejich nezletilé děti. Z okruhu dalších osob jsou zahrnuty zletilé nezaopatřené děti, nezletilé nebo zletilé nezaopatřené děti druhého z manželů, děti, které byly alespoň jednomu z manželů svěřeny do náhradní rodinné péče nebo jím byly osvojeny či se stal jejich poručníkem, jakož i zletilý cizinec, který je starší 65 let nebo se o sebe z důvodu svého zdravotního stavu nedokáže sám postarat. Dále se v souladu s touto směrnicí stanoví okruh případů, kdy o vydání povolení k dlouhodobému pobytu bude cizinec oprávněn požádat z důvodu sloučení rodiny. Současně se stanoví, ve kterých těchto případech může cizinec žádost podat na zastupitelském úřadu a kdy Policii České republiky na území. Dále se stanoví podmínky, za kterých je cizinec oprávněn požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území a náležitosti, které k takové žádosti musí předložit. Stanoví se zásada, že v případě polygamního manželství nelze vydat povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny dalšímu z manželů cizince pobývajícího na území, jestliže už tento cizinec na území s jedním manželem pobývá. Tato zásada je v souladu i s ustanovením § 11 odst.1 zákona o rodině, které stanoví, že „manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou“.

K bodu 47

K § 43

Navrhované ustanovení je jednak legislativně - technickým důsledkem navrhovaného § 33, jednak reaguje na návrh novely zákona o azylu (zasílána do meziresortního připomínkového řízení souběžně). Návrh novely zákona o azylu (č. 325/1999 Sb.) upravuje právní postavení cizinců s vízem za účelem strpění uděleným podle tohoto zákona tak, že toto postavení se bude řídit zákonem č. 326/1999 Sb. Cizinecký zákon zavedl jako formu prodloužení pobytu na území při trvání účelu, pro který bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů, institut dlouhodobého pobytu, přičemž v § 43 povolení dlouhodobého pobytu za účelem strpění vztahuje pouze k těm cizincům, kterým bylo vízum uděleno podle § 32 odst. 2 citovaného zákona, aniž by přihlížel k možnosti udělení tohoto víza podle zákona č. 325/1999 Sb. (§78a). Vzhledem k tomu, že není záruka ukončení řízení o kasační stížnosti podané ve věci azylu vždy v době platnosti víza za účelem strpění, upravuje se i možnost povolení dlouhodobého pobytu.

K bodu 48

K § 44 odst. 1

Formou průkazu o povolení k pobytu se navrhuje vydávat i další, nově navrhované, povolení k dlouhodobému pobytu, tj. povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.

K bodu 49

K § 44 odst. 2

Ustanovení navazuje na změnu § 30 odst. 2 a 4 (viz body 27. až 30.).

K bodu 50

K § 44 odst. 5 až 7

Nově se stanoví platnost povolení k dlouhodobému pobytu, a to s ohledem na účel pobytu cizince na území. V této souvislosti je zohledněna i Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, která stanoví, že doba platnosti povolení k pobytu vydaného za účelem sloučení rodiny by v případě rodinného příslušníka neměla sice překračovat dobu platnosti povolení vydaného nositeli oprávnění ke sloučení rodiny, současně však prvé povolení k pobytu musí být vydáno na dobu minimálně jednoho roku.

Delší dobu platnosti povolení k pobytu než jeden rok používají i jiné státy EU – např. ve Spolkové republice Německo je povolení k pobytu vydáváno s dobou platnosti až na 3 roky; při vydání povolení k pobytu za účelem studia na 2 roky.

K bodu 51

K § 44 odst. 8

V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny je omezen okruh náležitostí požadovaných k žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny.

K bodu 52

K § 45

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34.

K bodu 53

K § 45 odst. 2 až 6

V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny je stanoven okruh případů, kdy držitel povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny může za pobytu na území požádat o vydání povolení k pobytu, které nebude vázáno na nositele oprávnění ke sloučení rodiny, tj. o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem.

K bodu 54 a 55

K § 46 odst. 1

Na základě Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny omezen okruh náležitostí požadovaných k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. Současně se i pro ostatní případy zavádí požadavek předložit k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu výpis z rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti (§ 174).

K bodu 56 a 57

K § 46 odst. 2

V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny se stanoví důvody pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.

K bodu 58

K § 46 odst. 3 a 4

Stanoví se „speciální“ náležitosti k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání odlišně od „obecné“ konstrukce žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. V případě žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání cizinec musí předložit povolení k zaměstnání – nepostačuje tedy, aby cizinec předložil potvrzení Úřadu práce České republiky, že o toto povolení požádal (srv. doplňovaný § 31 odst. 2). Dále je návrhem reagováno na podnět Ministerstva financí v návaznosti na jím navrhovaný a vládou schválený soubor opatření k omezení šedé ekonomiky (usnesení vlády č. 330/2004).

K bodu 59

K § 46a

Výčet důvodů pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny je stanoven tak, aby odpovídal Směrnici Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny a Směrnici Rady 2001/40/ES o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí.

K bodu 60

K § 48

Vzhledem k tomu, že se navrhuje pojem „cizinec, kterému bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území“ používat i na dalších místech návrhu (§ 113 - cizinecký pas), je vhodné založit legislativní zkratku na místě, kde je poprvé použit. Současně je provedena změna, která je důsledkem změny uvedené v bodech 34. až 37.

K bodům 61 až 63

K § 50 odst. 1, 2 a 4

Legislativní zpřesnění textu – výjezdní příkaz bude Policií České republiky vydáván po neudělení azylu nebo po ukončení poskytování dočasné ochrany.

K bodu 64

K § 51 odst. 5

V návaznosti na zavedení povinnosti cizince před vyznačením víza předložit doklad o zdravotním pojištění je nezbytné stanovit okamžik faktického rozhodnutí o žádosti cizince o udělení víza.

K bodu 65

K § 52 odst.1 písm. c)

Jde o doplnění opatření v zájmu ochrany bezpečnosti státu, jímž se cizinci omezuje místo podání žádosti o udělení víza. Cílem tohoto opatření je omezit bezpečnostní rizika mimo jiné i v rámci boje proti mezinárodnímu terorismu.

K bodu 66

K § 56 odst. 1

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34.

K bodu 67

K § 56 odst. 1 písm. f)

Návrh realizuje úkol „zjednodušit možnost získání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání tak, aby správní řízení o vízu bylo realizováno současně s řízením o povolení k zaměstnání“ a úkol „změnit praxi udělování víz k pobytu zjednodušením administrativních úkonů“ vyplývající z usnesení vlády č. 108/2004 o Akčním plánu boje s nelegální migrací. Návrh směřuje k zavedení tzv. „one-stop shopu“ při vydávání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání. Cílem změny právní normy je umožnit vést řízení o vydání povolení k zaměstnání paralelně s řízením o vydání víza k pobytu za účelem zaměstnání. Ustanovením § 31 odst. 2 se navrhuje umožnit k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání doložit alternativně buď přímo povolení k zaměstnání nebo nově čestné prohlášení o tom, že cizinec o takové povolení požádal. Navrhovaným ustanovením se umožňuje Policii České republiky nebo zastupitelskému úřadu vízum neudělit, jestliže cizinec předložil pouze čestné prohlášení, ale úřad práce mu následně povolení k zaměstnání nevydal.

K bodu 68

K § 56 odst. 1 písm. i) a j)

Na udělení víza není podle § 51 odst. 2 právní nárok. V návaznosti na zavedení povinnosti cizince před vyznačením víza předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, je výčet důvodů neudělení víza doplněn v písmenu i) o případy, kdy cizinec zmíněný doklad nepředloží. Doplněním písmene j) se rozšiřuje výčet obligatorních důvodů pro neudělení víza cizincům, jejichž pobyt na území není v zájmu České republiky.

K bodu 69

K § 56 odst. 2

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34.

K bodu 70

K § 57 odst. 2

Důsledek změny uvedené v bodě 14. Nepředložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění zastupitelskému úřadu bude důvodem neudělení víza. Zastupitelskému úřadu se proto zakládá povinnost informovat Policii České republiky o těch případech, kdy cizinec doklad o zdravotním pojištění nepředložil, ačkoliv takový doklad byl povinen předložit.

K bodu 71

K § 60 odst. 7

V návaznosti na změnu uvedenou v bodech 34. až 37. se zavádí fikce legálnosti pobytu.

K bodu 72

K § 62 odst. 2

Upravuje se okamžik zániku platnosti víza nad 90 dnů uděleného cizinci za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky.

K bodům 73 až 77

K § 65 odst. 1 písm. a) a § 69 odst. 2

Jedná o změnu v důsledku toho, že občané České republiky se vstupem České republiky do Evropské unie staly současně občany Evropské unie a na jejich rodinné příslušníky se vztahuje specielní a výhodnější úprava pro vydání povolení k trvalému pobytu (viz § 87e). Podle této úpravy je takový rodinný příslušník povinen pouze prokázat, že je rodinným příslušníkem ve smyslu § 42a zákona. V této souvislosti se uvádí, že sloučení v případech osob, které jsou obsaženy ve stávajícím ustanovení § 65 odst.1 písm. a) a které současně nelze podřadit pod definici rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a – jako např. zletilého cizince staršího 21 let, který je dítětem občana České republiky – lze řešit podle § 65 z humanitárního nebo jiného zřetele hodného důvodu.

K bodu 78

K § 69a odst. 1 písm. b)

Legislativní zpřesnění textu.

K bodu 79

K § 69a odst. 2 a 3

Navržená změna optimalizuje podmínky pro slučování rodin tím, že umožňuje v případě, kdy se dítě narodilo za pobytu jeho rodiče na území České republiky nebo na území vstoupilo oproti rodičům se zpožděním, povolit mu tentýž druh pobytu jako jeho rodiči, i když dítě nesplňuje podmínku pětiletého nepřetržitého pobytu ke dni podání žádosti. Je v zájmu rodiny povolit dítěti stejný druh pobytu a za stejných podmínek jako jeho rodiči i v případech, kdy se dítě sice fakticky zdržovalo na území společně s rodičem, ale z formálně právního hlediska došlo k narušení nepřetržitosti pobytu, případně dítě na území vstoupilo později než jeho zákonný zástupce.

K bodu 80

K § 69a odst. 5

Legislativně-technický důsledek vložení nového odstavce 2 do ustanovení § 69a.

K bodu 81

K § 69b odst. 1

Legislativní zpřesnění textu.

K bodu 82

K § 70 odst. 1 písm. d)

Úpravou je sledován bezproblémový přechod z titulu trvalého pobytu získaného podle § 87 (oprávnění k trvalému pobytu získané přímo ze zákona poté, co příslušný orgán rozhodl o svěření cizince do náhradní výchovy; podmínkou získání tohoto oprávnění je, aby se ústav, ve kterém je dítě umístěno, nacházel na území České republiky nebo fyzická osoba, které byl cizinec svěřen do péče, je přihlášena k trvalému pobytu na území České republiky) na standardní titul trvalého pobytu, který není omezen věkovou hranicí.

K bodu 83

K § 70 odst. 1 písm. g)

Rozšiřuje se okruh náležitostí k žádosti o povolení trvalého pobytu. Právní úprava zohledňuje úpravu, která se v důsledku transpozice Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny zavádí pro žádosti o povolení dlouhodobého pobytu.

K bodu 84

K § 77

Legislativní zpřesnění textu.

K bodu 85

K § 78 odst. 1 písm. a)

Stanoví se důvod pro nevydání povolení k pobytu, jestliže cizinec nepředloží k žádosti o vydání povolení pobytu souhlas rodiče, popřípadě jiného zákonného zástupce nebo poručníka s pobytem dítěte na území, pokud nejde o společné soužití rodiny s tímto rodičem, zákonným zástupcem nebo poručníkem.

K bodu 86

K § 78 odst. 1 písm. b)

Rozšiřuje se okruh důvodů pro zamítnutí žádosti o povolení trvalého pobytu. Právní úprava zohledňuje úpravu, která se v důsledku transpozice Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny zavádí pro žádosti o povolení dlouhodobého pobytu.

K bodu 87

K § 80 odst. 2 písm. a)

Cílem návrhu je dát oprávnění Policii České republiky zrušit platnost povolení k pobytu cizince i v případě, že jsou bezpečnostními složkami shromážděny informace vzbuzující důvodné podezření, že by mohlo z jeho strany dojít k ohrožení bezpečnostních zájmů státu. Platnost povolení k pobytu však Policie České republiky zruší pouze za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.

K bodům 88, 90 a 93

K § 80 odst. 2 písm. b) a g), § 87 odst. 6

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodu 73. (zrušení § 65 odst. 1 písm. a).

K bodu 89

K § 80 odst. 2 písm. d)

Zpřesnění textu, neboť osobou pečující o cizince nemusí být vždy pouze jeho zákonný zástupce.

K bodu 91

K § 80 odst. 2 písm. h)

Nahrazení legislativní zkratky „smluvní stát“, zavedené v § 9 odst.1 písm. d), se zřetelem k tomu, že v daném případě se těmito slovy mají rozumět nikoliv pouze schengenské státy, ale ty státy, které se podílejí na realizaci Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28.5.2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (Směrnice je aplikována např. i Velkou Británií a Irskem). Současně se v souladu se Směrnicí Rady 2001/40/ES zpřesňují důvody zrušení oprávnění k pobytu cizince na území České republiky.

K bodu 92

K § 82 odst. 3

Průkaz o povolení k pobytu se cizinci vydává po dovršení věku 15 let. Se zřetelem k této skutečnosti a dále k tomu, že oprávnění k trvalému pobytu získané z důvodu uvedeného v § 87 cizineckého zákona (cizinci svěření do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu) zaniká dovršením věku 18 let, je nezbytné pro tyto případy stanovit speciální maximální dobu platnosti průkazu o povolení k pobytu, která bude kratší než v jiných případech, kdy jsou tyto průkazy vždy vydávány s dobou platnosti na 10 let.

K bodům 94 a 98

K § 87a odst. 2 písm. d) a 87j odst. 1 písm. c)

Jedná se o zohlednění obsahu rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 7.9.2004 ve věci C-456/02 (M. Trojani) a rozsudku Evropského soudního dvora ve věci C-184/99 (R. Grzelczyk). Podle těchto rozsudků nemůže být využívání dávek sociální péče občanem Evropské unie automatickým důvodem na zrušení práva pobytu. Při posuzování této otázky je nezbytné vycházet z toho, že má právo žádat o poskytnutí sociálních dávek, které nejsou podmíněny předchozí účastí, resp. přispíváním do tohoto systému – takové dávky musí být poskytnuty za stejných podmínek, za kterých jsou poskytovány vlastním občanům. V opačném případě by docházelo k  porušení zásady obsažené v článku 12 Smlouvy o založení Evropského společenství (tj. zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti).

K bodům 95 a 96

K § 87a odst. 4

Legislativně-technický důsledek rozšíření obsahu pojmu „rodinný příslušník občana Evropské unie“ o rodiče občana Evropské unie mladšího 21 let (viz změna § 15a).

K bodu 97

K § 87h odst. 1 písm. e)

Občané Evropské unie mohou být zařazeni pouze do tzv. národního seznamu nežádoucích osob a nikoli do schengenského informačního systému. Z tohoto důvodu je ustanovení upřesněno tak, aby se vztahovalo výhradně na jejich rodinné příslušníky, kteří nejsou občany Evropské unie.

K bodu 99

K § 89 odst. 1 písm. c)

Legislativně- technická úprava související se zavedením nové legislativní zkratky „doklad o cestovním zdravotním pojištění“ v § 5 písm. a) bod 4.

K bodům 100 a 101

K § 99 a § 100 písm. d)

Návrhem se plní usnesení vlády č. 396 ze dne 28. dubna 2004 ke Zprávě týkající se koordinace postupu orgánů státní správy při prevenci migrace příslušníků romských komunit ze Slovenské republiky do České republiky a usnesení vlády č. 330 ze dne 14. dubna 2004 ke Zprávě o některých opatřeních k omezení šedé ekonomiky. Těmito usneseními byl 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra uložen úkol zpracovat návrh novely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s cílem zajistit důstojné podmínky pro ubytování cizinců na našem území. Princip navrhované právní úpravy spočívá ve stanovení povinnosti ubytovateli při ubytování cizince poskytovat takovou kvalitu ubytování, která odpovídá přiměřené kvalitě ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v místě ubytování. Nesplnění této povinnosti zakládá skutkovou podstatu správního deliktu. Tato povinnost zatěžuje toliko úplatný vztah mezi ubytovatelem a cizincem.

V § 99 se pro účely zákona definují pojmy ubytovatel a ubytování. Za ubytovatele se považuje každý, kdo sjednává ubytování za úhradu, přičemž tak může činit nejen smlouvou o ubytování podle § 754 občanského zákoníku, ale i prostřednictvím smlouvy nájemní a podnájemní nebo smlouvy s obdobným obsahem. Takovou smlouvou může být např. smlouva o zřízení věcného břemene k nemovitosti nebo bytu, která je právním titulem k jejich užívání. Oproti současné platné právní úpravě dochází k rozšíření pojmu ubytovatel tím, že se vynechává ubytování cizince jako jeden z pojmových znaků pojmu ubytovatele. Pro účely tohoto zákona bude tedy ubytovatelem nadále každá osoba, která naplňuje znaky dané v § 99, bez ohledu na to, zda ubytovaný je státním občanem České republiky, nebo cizincem. Smyslem této nové definice pojmu ubytovatel je zabránit restriktivnímu výkladu povinnosti podle § 100 písm. d), který by jinak vedl k omezenému posuzování z hlediska místa ubytování, a sice toliko v relaci na jiné ubytovatele cizinců. Rozšíření pojmu ubytovatel nijak nenarušuje dosavadní účel této definice, neboť povinnosti podle tohoto zákona jsou ubytovateli ukládány pouze ve vztahu k cizincům.

V § 100 písm. d) se ukládá ubytovateli povinnost poskytnout cizinci při sjednaném ubytování alespoň takovou kvalitu, která je přiměřená kvalitě ubytování, jež poskytují v místě ubytování ostatní ubytovatelé v objektech obdobného určení. V případě poskytování ubytování např. prostřednictvím ubytovny bude posuzována přiměřenost kvality ubytování ve vztahu ke kvalitě ubytoven ostatních ubytovatelů v místě ubytování. Obdobně bude posuzována i kvalita ubytování, jež je zajištěno prostřednictvím nájemní smlouvy, podnájemní smlouvy k bytu nebo domu. Za místo ubytování je třeba považovat nejbližší možné okolí - tedy obec, podpůrně pak okres, popřípadě kraj, ve kterém lze porovnávat kvalitu ubytování. Přiměřenost posuzované kvality bude zkoumána zejména ve vztahu k úrovni hygienických podmínek ubytování a počtu ubytovaných osob. Tato kritéria jsou příkladná a v praxi by tak vedle těchto kritérií měla být zkoumána i ostatní kritéria, která ovlivňují kvalitu a její přiměřenost ve vztahu ke kvalitě ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli.

Porušení povinnosti podle § 100 písm. d) zakládá skutkovou podstatu správního deliktu ubytovatele. Ubytovatel vystupuje v sankčních ustanoveních jako speciální subjekt a může jím být jak fyzická osoba, tak právnická osoba a podnikající fyzická osoba. Skutková podstata správního deliktu je formulována tak, aby vylučovala výklad ve smyslu nároku cizince na zajištění ubytování jako takového. Za správní delikty podle § 156 odst. 2 písm. g) a § 157a odst. 2 písm. g) se uloží pokuta do 50 000,- Kč.

K bodu 102

K § 103 písm. k)

Stávající oprávnění se rozšiřuje i na případy, kdy je cizinec předáván podle mezinárodní smlouvy (tzv. readmisní dohody), a to se zřetelem k následné identifikaci cizince, který se prokáže např. cestovním dokladem jiné osoby.

K bodu 103

K § 103 písm. r)

Povinnost cizince předložit při pobytové kontrole doklad o zdravotním pojištění se nahrazuje povinností prokázat schopnost uhradit náklady zdravotní péče, neboť náklady zdravotní péče poskytnuté cizinci mohou být (ve smyslu novelizačního bodu 4.) hrazeny nejen z cestovního zdravotního pojištění, ale i jiným způsobem, např. ze závazku, který je obsahem pozvání ověřeného Policií České republiky nebo z veřejného zdravotního pojištění (např. cizinec zaměstnaný na území). Současně se stanoví okruh případů, kdy doklad o cestovním zdravotním pojištění nebude vyžadován ani při pobytové kontrole.

K bodu 104

K § 103 písm. s)

Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny umožňuje provádět zvláštní kontroly, existuje-li podezření, že manželství bylo uzavřeno podvodně nebo pouze formálně, tj. s cílem získat povolení k pobytu. Je proto navrhováno založit novou povinnost cizince dostavit se k pohovoru na vyzvání Policie České republiky.

K bodu 105

K § 105 odst. 1

Do odstavce 1 se navrhuje doplnit informační povinnost soudu v dalších případech. Jde o opatření nezbytné k zajištění realizace zrušení platnosti víza z důvodu neplnění účelu pobytu (bylo-li účelem pobytu „sloučení rodiny“) nebo z důvodu zrušení trvalého pobytu v případech, kdy manželství bylo uzavřeno pouze s cílem, aby cizinec  získal trvalý pobyt, eventuelně se následně prokáže, že manželství bylo prohlášeno za neplatné. Opatření je dále nezbytné k tomu, aby právní úkony prováděné Policií České republiky byly realizovány pouze s cizincem, který je k takovým úkonům způsobilý. Bez informace o prohlášení cizince za mrtvého nemůže Policie České republiky provést potřebné administrativní úkony (např. vydaný cizinecký pas se stane neplatným).

K bodům 106 a 107

K § 106 odst. 1

Návrh realizuje úkol „zjednodušit možnost získání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání tak, aby správní řízení o vízu bylo realizováno současně s řízením o povolení k zaměstnání“ vyplývající z usnesení vlády č.108/2004 o Akčním plánu boje s nelegální migrací.

K bodu 108

K § 106 odst. 3

Jedná se o zohlednění obsahu rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 7.9.2004 ve věci C-456/02 (M. Trojani) a rozsudku Evropského soudního dvora ve věci C-184/99 (R. Grzelczyk). Podle těchto rozsudků nemůže být využívání dávek sociální péče občanem Evropské unie automatickým důvodem na zrušení práva pobytu. Při posuzování této otázky je nezbytné vycházet z toho, že má právo žádat o poskytnutí sociálních dávek, které nejsou podmíněny předchozí účastí, resp. přispíváním do tohoto systému – takové dávky musí být poskytnuty za stejných podmínek, za kterých jsou poskytovány vlastním občanům. V opačném případě by docházelo k  porušení zásady obsažené v článku 12 Smlouvy o založení Evropského společenství (tj. zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti).

K bodům 109 až 113

K § 113

Návrh zohledňuje vydávání cizineckého pasu podle § 37 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.

K bodu 114

K § 114 odst. 1 písm. b)

V případě první změny se jedná o legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 30. a 31. Pokud jde o změnu druhou, pak podle současně platného znění lze cestovní průkaz vydat pouze cizinci, který podal žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu z důvodu překážky vycestování na jeho vůli nezávislé; nevztahuje se však na cizince uvedeného v § 32 odst. 2 písm. b) a c) (jehož vycestování není možné (§ 179), nebo který podal žalobu nebo kasační stížnost ve věci dočasné ochrany) majícího možnost požádat o takové vízum. Vedle toho zvláštní zákon, tj. zákon o azylu (č. 325/1999 Sb.), řeší pouze udělení víza za účelem strpění pobytu cizincům, kteří podali kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu, bez toho, aby řešil i otázku cestovního dokladu. Návrh novely azylového zákona, který je do meziresortního připomínkového řízení zasílán souběžně, upravuje právní postavení cizinců s vízem za účelem strpění uděleným podle tohoto zákona tak, že toto postavení se bude řídit zákonem č. 326/1999 Sb., avšak zákon č. 326/1999 Sb. neobsahuje ustanovení, podle něhož by bylo možno cestovní průkaz totožnosti vydat cizinci s vízem za účelem strpění pobytu podle zákona č. 325/1999 Sb.

K bodu 115

K § 114 odst. 3 písm. e)

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34.

K bodu 116

K § 114 odst. 4

Rozšiřuje se okruh případů, kdy Policie České republiky z úřední moci vydá cizinci za účelem vycestování z území cestovní průkaz totožnosti.

K bodu 117

K § 118 odst. 1

Nově se stanoví doba, od které počíná běžet lhůta pro omezení vstupu na území v souvislosti se správním vyhoštěním cizince. Podle dosavadní právní úpravy doba, po kterou byl cizinci omezen vstup na území, počíná běžet okamžikem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, tj. ještě za jeho pobytu na území. Tímto způsobem fakticky dochází k neodůvodněnému zkracování doby takového omezení ještě před jeho realizací.

K bodu 118

K § 118 odst. 2

Doplňuje se rozsah případů, které se pro účely správního vyhoštění považují za přechodný pobyt cizince na území, a to v souvislosti s úpravou pobytu podle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.

K bodu 119

K § 119 odst. 1 a § 120 odst. 1

Legislativně-technický důsledek změny § 118 odst. 1.

K bodu 120

K § 119 odst. 1 písm. a) bod 2

Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny mezi důvody pro odnětí oprávnění k pobytu zahrnuje i možné ohrožení veřejného zdraví. Z uvedeného důvodu tato možnost zobecněna jako důvod správního vyhoštění tak, aby se vztahovala na pobyty cizinců ze třetích států i v ostatních případech.

K bodu 121

K § 119 odst. 2

Vypuštěním části textu se umožní bezproblémové použití institutu vyhoštění i v případech, kdy občan Evropské unie nebo jeho rodinný příslušník nepožádal o vydání pobytového povolení (tj. fakticky i v případech, kdy k porušení veřejného pořádku či ohrožení bezpečnosti státu došlo vzápětí poté, co dotyčný cizinec vstoupil na území České republiky). Tato úprava je plně v souladu s dikcí článku 2 Směrnice Rady č. 64/221/EHS o koordinaci zvláštních opatření týkajících se pohybu a pobytu cizích státních příslušníků, přijatých z důvodů ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Vedle toho se zpřesňuje použití institutu správního vyhoštění v případě občanů Evropské unie.

K bodu 122

K §119 odst. 3

Stanoví se důvody možného ukončení pobytu formou správního vyhoštění, jde-li o cizince, který pobývá na území za účelem společného soužití rodiny. Jedinými důvody pro ukončení pobytu v těchto případech může být pouze ohrožení bezpečnosti státu nebo závažné narušení veřejného pořádku anebo veřejného zdraví (výčet závažných nemocí stanoven vyhláškou č. 274/2004 Sb.) – se zřetelem k tomu může být rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno pouze z důvodů uvedených v § 119 odst. 1 písm. a) bod 1 nebo 2. Za závažné narušení veřejného pořádku lze v těchto případech považovat např. zjištění, že cizinec manželství uzavřel pouze s cílem získat povolení k dlouhodobému pobytu na území. Jde o přizpůsobení české právní úpravy požadavkům práva ES v oblasti volného pohybu osob.

K bodu 123

K § 119 odst. 4

Ustanovení zohledňuje současně navrženou úpravu azylového zákona, podle které podání žaloby proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žádosti cizincem nebude mít odkladný účinek. Návrh novely zákona o azylu je do meziresortního připomínkového řízení zasílán souběžně s tímto návrhem.

K bodu 124

K § 119 odst. 6

Článek 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 zavazuje Českou republiku „nestíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.“ Zároveň čl. 31 odst. 2 Úmluvy zavazuje smluvní stát neuplatňovat na pohyb takových uprchlíků „jiná omezení, než jaká jsou nezbytná, a taková omezení budou uplatněna pouze do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno, nebo než obdrží povolení vstupu do jiné země...“. Stávající znění § 119 nerozlišuje mezi cizinci, kteří neprodleně poté, co nelegálně překročí státní hranici učiní prohlášení o svém úmyslu požádat o udělení azylu a současně mohou poskytnout dobré důvody pro svůj nezákonný vstup (či pobyt) a mezi ostatními cizinci, kteří porušují imigrační zákony čistě z osobních důvodů. Proto se navrhuje doplnit do § 119 odstavec 6 za účelem, aby z možnosti udělení správního vyhoštění byla vyloučena kategorie cizinců, kteří splňují definiční kritéria v článku 31 odst. 1 Úmluvy z roku 1951.

K bodu 125

K § 120a

V souladu s Úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (vyhlášena pod č. 143/1998 Sb.) nelze vyhostit cizince, existují-li skutečnosti odůvodňující obavu, že ve státě, kam má být vyhoštěn, by mu takové zacházení hrozilo. Zákon sice má ustanovení vymezující překážky vycestování, o jejich existenci však není rozhodováno ve správním řízení, resp. v rámci řízení o správním vyhoštění a výrok o tom, že taková překážka v případě konkrétního cizince neexistuje, není tedy přezkoumatelný; cizinec nemá možnost se proti němu odvolat. Policie České republiky proto bude v rozhodnutí o správním vyhoštění zároveň uvádět, zda se na cizince překážka vycestování vztahuje. Cizinec, jehož vycestování nebude ve smyslu § 179 možné, bude moci dále na území České republiky pobývat, a to na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky podle § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. (resp. § 33 odst. 1 písm. b) návrhu). Pomine-li důvod překážky vycestování (zjednodušeně řečeno, cizinci již nehrozí ve státě, kam má být vyhoštěn, mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání), vydá mu Policie České republiky podle § 50 výjezdní příkaz k opuštění území České republiky. Vzhledem k tomu, že v některých případech může marně uplynout doba, po kterou je cizinci omezen vstup na území České republiky, aniž tento cizinec fakticky po tuto dobu území České republiky z důvodu nemožnosti vycestovat opustí, stanoví se i zánik platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění.  Důvodem je, že uplynutím určitého času nemá výkon rozhodnutí daný efekt. V případě delších dob omezení vstupu cizince na území České republiky (tj. až desetiletých nebo pětiletých) se stanovuje „promlčecí“ doba jako doba rovnající se době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území, v případě kratší doby omezení vstupu cizince na území České republiky (tj. až tříleté) se tato doba stanovuje jako jedenapůlnásobek doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území.

K bodům 126 a 127

K § 122 odst. 1, 2 a 5

Legislativně-technický důsledek změny § 118 odst.1.

K bodu 128

K § 123

Zpřesnění stanovení posloupnosti zdrojů a subjektů, od kterých lze požadovat, resp. jsou povinny uhradit náklady spojené se zajištěním za účelem správního vyhoštění. Současně se stanovuje postup a oprávněný subjekt vydávající rozhodnutí o stanovení konkrétního povinného subjektu, který je povinen náklady uhradit. Návrh souvisí i s úkolem vyplývajícím z usnesení vlády České republiky č. 108/2004 o Akčním plánu boje s nelegální migrací. V odstavci 7 se zavádí správní řízení v rozhodování o konkrétním subjektu, který je v souvislosti se zákonem stanovenou povinností povinen uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním cizince. S ohledem na to, že správním rozhodnutím se nezakládá nová povinnost, ale pouze se zdůrazňuje, že v konkrétním případě je na základě soustředěných informací povinným jeden ze stanoveného okruhu povinných subjektů, vylučuje se možnost napadnout toto rozhodnutí odvoláním.

K bodu 129 až 133

K § 124 odst. 1, 3 a 4 a § 125 odst. 1 a 2

Úmluva o právech dítěte (vyhlášena pod č. 104/1991 Sb.) považuje za dítě každou osobu mladší 18 let, pokud podle právního řádu, který se na dítě vztahuje, nebylo zletilosti dosaženo dříve. Podle článku 37 úmluvy lze dítě zadržet jen na základě zákona, přičemž toto opatření se používá jako krajní a na nejkratší nutnou dobu. Navrhované ustanovení si klade za cíl dosažení souladu zákona s Úmluvou. Zákon nepředpokládá zajištění dítěte mladšího 15 let, děti této věkové kategorie bez doprovodu budou řešeny podle jiného právního předpisu – zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí; zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních (umístění do diagnostického ústavu na základě rozhodnutí soudu). Pro případy zajištění cizince ve věku 15 až 18 let bez doprovodu zákon stanovuje zajištění jako opatření výjimečného charakteru směřujícího k zabezpečení rozhodnutí o správním vyhoštění, pro hájení jeho práv vždy bude ustanoven opatrovník. Současně se stanoví povinnost Policie České republiky činit úkony směřující k realizaci správního vyhoštění urychleně v zájmu minimalizace doby pobytu takového cizince v zařízení, resp. omezení osobní svobody takového cizince.

K bodu 134

K § 129

Doplnění stávajících ustanovení v návaznosti na Směrnici Rady č. 2003/110/ES ze dne 25.11.2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. Současně se zohledňuje skutečnost, že v některých případech předání cizince nebo zajištění průvozu vyžaduje zajištění cizince po dobu delší než 48 hodin. Takového cizince bude nezbytné umístit do zařízení pro zajištění cizinců – v těchto případech Policie České republiky vydá rozhodnutí o zajištění cizince za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy nebo předpisu Evropských společenství.

K bodu 135

K hlavě XII

Účelem navrhované změny této hlavy zákona je především docílení souladu a vzájemné vyváženosti mezi důvodem omezení osobní svobody cizince a jeho účelem, resp. cílem. Institut zajištění, aplikovaný vůči cizincům, má za cíl zejména zabránit cizinci v narušování veřejného pořádku, tj. porušování zákona protiprávním jednáním trvajícím či opakovaným, maření výkonu úředních rozhodnutí a současně zabezpečit dosažitelnost cizince pro realizaci správního vyhoštění jako opatření, které má za cíl vycestování cizince, jehož pobyt na území je v rozporu se zákonem. Omezení osobní svobody cizinců zajištěných v zařízení by neměla překračovat míru nezbytnou k tomu, aby bylo dosaženo účelu zajištění. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby zajištění cizinci byli umísťováni v mírném režimu zajištění, který umožňuje volný pohyb v prostorách (vnitřní i venkovní) zařízení s výjimkou míst, kam je vstup cizincům výslovně zakázán. Umístit zajištěného cizince v přísném režimu zajištění lze jen ze zákonem stanovených důvodů, přičemž trvání umístění v tomto režimu je pouze na dobu nezbytně nutnou, limitovanou trváním zákonného důvodu. V souvislosti se zamýšlenou celkovou humanizací zařízení je navrhováno převedení oprávnění ke zřizování a provozování zařízení z Policie České republiky na ministerstvo. Tím se na nezbytné minimum omezí přítomnost Policie České republiky, jako represivní složky státu, v zařízeních a její kontakty se zajištěnými jen na úkony nezbytně nutné (např. pro zabezpečení podmínek realizace správního vyhoštění) a běžný styk s cizinci budou zajišťovat civilní pracovníci ministerstva. Z tohoto pohledu je důvodné předpokládat, že se omezí psychický tlak, který zajištění cizinci v důsledku umístění v přísném režimu a styku jen s uniformovanými policisty pociťují. Ministerstvo resp. organizační složka státu zřízená ministerstvem k plnění jeho úkolů- Správa uprchlických zařízení, které zabezpečuje provoz azylových zařízení, disponuje potenciálem pracovníků z odborného hlediska připravených ke každodennímu styku s cizinci a k řešení jejich problémů a je tedy záruka, že i cizincům zajištěným v zařízeních se dostane odpovídající péče tak, aby se minimalizoval dopad omezení osobní svobody na jejich psychiku a zacházení s nimi bylo založeno na standardech garantovaných  mezinárodními dokumenty v oblasti ochrany lidských práv. Vytváří se podmínky pro to, aby zařízení svým vnitřním režimem byla srovnatelná s přijímacími středisky azylových zařízení s rozdílem, že cizinec nemá právo toto zařízení v průběhu zajištění opustit (jen ze zákonných důvodů). Vedle volnosti pohybu v rámci zařízení se mění i režim přijímání návštěv, možnost opouštění zařízení dětmi, které jsou zde ubytovány společně se svými zákonnými zástupci, zdůrazňuje se potřeba rozšíření nabídky volnočasových aktivit, a to zejména ve vztahu k dětem do 18 let věku, poskytování psychologické a sociální péče. Zdůrazňují se otázky související s povinnou školní docházkou. Podstatně se rozšiřuje okruh otázek, které budou upraveny vnitřním řádem zařízení, přičemž se zdůrazňuje, že tento vnitřní řád je pro osoby v zařízení umístěné závazný. Ruší se i současné povinné používání „ústavního“ oblečení zajištěnými cizinci. Vedle toho se precizuje ustanovení upravující povinnosti cizinců v zařízení. Současně se stanovuje pro ministerstvo oprávnění (v návaznosti na ustanovení § 123, podle kterého cizinec je jedním z povinných subjektů z hlediska úhrady nákladů spojených se správním vyhoštěním) z peněžních prostředků cizince, které má ministerstvo v úschově, použít částku nutnou k úhradě nákladů spojených s pobytem cizince v zařízení a se správním vyhoštěním, byť i částečné. Dále je precizován postup ministerstva a Policie České republiky při ukončení zajištění.

K bodu 136

K § 152 a 153

Doplnění stávajících ustanovení v návaznosti na Směrnici Rady č. 2003/110/ES ze dne 25.11.2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. Do vnitrostátního předpisu jsou zapracovány základní podmínky upravující postup v případě průvozu cizince, jde-li o průvoz zajišťovaný leteckou cestou s mezipřistáním na území České republiky (tj. o takový průvoz žádá příslušný orgán jiného členského státu EU) nebo na území jiného členského státu EU (tj. tehdy, žádá-li o zajištění průvozu Policie České republiky). Ustanovení zmíněné směrnice, která mají výhradně organizačně technický charakter budou zapracována do interních aktů Policie České republiky.

K bodu 137

K § 156 až 157b

Stávající přestupky a správní delikty podle zákona o pobytu cizinců byly upraveny podle vládou schválené koncepce správního trestání (usnesení vlády č. 162 ze dne 22. února 2002) s důrazem na konkrétnost objektivní stránky protiprávního jednání a specifikaci subjektu přestupku a správního deliktu.

K bodu 138

K § 158 odst. 1 písm. k)

Doplnění výčtu informačních systémů provozovaných Policií České republiky na základě mezinárodní smlouvy nebo předpisu Evropských společenství (t.č. Směrnice Rady č. 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou).

K bodu 139

K § 158 odst. 5

Rozšíření výčtů údajů, které je Ministerstvo zahraničních věcí oprávněno evidovat, a to v návaznosti na novelu zákona č. 326/1999 Sb. provedenou zákonem č. 222/2003 Sb.

K bodu 140

K § 158 odst. 6

Stanoví se oprávnění Ministerstva zahraničních věcí používat údaje, které tento resort potřebuje k realizaci své působnosti na úseku udělování víz a vydávání povolení k dlouhodobému nebo přechodnému pobytu.

K bodu 141

K § 159 odst. 5

Se zřetelem k obsahu Směrnice Rady č. 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou se navrhuje rozšířit okruh případů, kdy je Policie České republiky oprávněna předávat osobní údaje o cizincích do jiných států. Předávání údajů jiným státům se řeší v uvedených případech v rámci zákona č. 326/1999 Sb., a to s ohledem na specifičnost plněných úkolů (předávání osobních údajů Policií České republiky na úseku bezpečnosti osob a veřejného pořádku je dostatečně upraveno v § 42k odst. 6 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky).

K bodům 142 a 143

K § 163 písm. d) a písm. e)

Doplnění působnosti Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policie České republiky v návaznosti na Směrnici Rady č. 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

K bodům 144 a 149

K § 163 písm. g) a § 164 odst. 1 písm. t)

Stanoví se působnost k vydávání rozhodnutí o tom, že zanikla překážka vycestování (plnění úkolu podle navrhovaného § 120a odst. 2).

K bodu 145

K § 163 písm. n)

Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny umožňuje provádět zvláštní kontroly, existuje-li podezření, že manželství bylo uzavřeno podvodně nebo pouze formálně, tj. s cílem získat povolení k pobytu. Je proto navrhováno, aby Policie České republiky byla oprávněna činit tomu odpovídající úkony.

K bodu 146

K § 164 odst. 1 písm. c)

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodu 8 (vložení nového odstavce 3 do § 9).

K bodu 147

K § 164 odst. 1 písm. l)

Zpřesnění případů, ve kterých je Policie České republiky subjektem oprávněným vymáhat náklady se zajištěním cizince za účelem správním vyhoštěním (vazba na § 15 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky).

K bodu 148

K § 164 odst. 1 písm. o)

Doplnění působnosti Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policie České republiky v návaznosti na Směrnici Rady č. 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

K bodům 150 a 151

K § 164 odst. 1 písm. y) a z) a § 164 odst. 2

Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny umožňuje provádět zvláštní kontroly, existuje-li podezření, že manželství bylo uzavřeno podvodně nebo pouze formálně, tj. s cílem získat povolení k pobytu. Je proto navrhováno, aby Policie České republiky byla oprávněna činit tomu odpovídající úkony. Současně nově stanovena působnost Policie České republiky v souvislosti se změnou Hlavy XII a se změnou oprávnění Policie České republiky podle § 167.

K bodům 152 až 157

K §164 odst. 3 až 5

Rozšíření působnosti příslušných útvarů cizinecké a pohraniční Policie České republiky.

K bodu 158

K § 165 písm. c)

V návaznosti na novou působnost Ministerstva vnitra vyplývající s ustanovení § 69b zákona č. 222/2003 Sb. (tj. zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, o kterém podle § 69a rozhodlo Ministerstvo vnitra) je nezbytné tuto skutečnost zohlednit i v ustanovení, které souhrnně vymezuje působnost tohoto resortu.

K bodu 159

K §165 písm. d) a e)

Doplnění působnosti Ministerstva vnitra v souvislosti s navrhovanou změnou Hlavy XII a § 120.

K bodu 160

K § 167 odst. 1 písm. b)

Doplnění výčtu případů, kdy je Policie České republiky oprávněna cizinci snímat daktyloskopické otisky o případy cizinců zajištěných podle § 129.

K bodu 161

K § 167 písm. i) až k)

Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny umožňuje provádět zvláštní kontroly, existuje-li podezření, že manželství bylo uzavřeno podvodně nebo pouze formálně, tj. s cílem získat povolení k pobytu. Je proto navrhováno, aby Policie České republiky byla oprávněna činit tomu odpovídající úkony. Nově se stanoví oprávnění Policie České republiky, které má přispět k tomu, aby se zajištěný cizinec, alespoň z části, podílel na úhradě nákladů, které Policii České republiky nebo ministerstvu vnitra vznikly v souvislosti s jeho zajištěním a faktickou realizací správního vyhoštění.

K bodu 162

K § 168

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodě 8. Dále se stanoví, že správní řád se bude vztahovat na ustanovování opatrovníka podle § 124 odst. 3. Správní řád se naopak nebude vztahovat na podávání a vyřizování stížností cizince proti porušování jeho práv v zařízení pro zajištění cizinců. Stejně tak se správní řád nepoužije na zrušování platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. f).

K bodu 163

K § 169 odst. 2

Zohledňuje se skutečnost, že cizinci mladšímu 15 let se vydává pouze správní rozhodnutí a nikoli průkaz o povolení k pobytu. Toto ustanovení je zákonem č. 501/2004 Sb. s účinností od 1. ledna 2006 zrušeno.

K bodu 164

K § 169 odst. 3 věta první

V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny se stanoví lhůta pro vyřízení příslušné žádosti. Postup v případě nečinnosti, tj. pokud rozhodnutí nebude učiněno ve stanovené lhůtě, je obsažen ve vládním návrhu nového zákona o správním řízení (hlava VII).

K bodu 165

K § 169 odst. 3 věta druhá

Legislativní zpřesnění textu (náprava nesprávného zařazení slov „nebo zvláštního pobytového povolení“ - místo podání nelze spojovat s § 69 odst. 2; upravuje § 87t).

K bodu 166 a 168

K § 169 odst. 7 písm. d) a odst. 9 písm. e)

V souvislosti s rozšířením případů, kdy mohou cizinci požádat o povolení trvalého pobytu na území České republiky (ve smyslu § 69a cizineckého zákona ve zvláštních případech po ukončení azylového řízení), je žádoucí mezi důvody zastavení správního řízení zařadit i případy, na které se nová výjimka nevztahuje. Zákon č. 501/2004 Sb. (tzv. změnový zákon ke správnímu řádu) uskutečnil s účinnosti od 1.1.2006 změny § 169. V důsledku toho je nutné navrhovanou změnu promítnout jednak do znění účinného do 31.12.2005 (návrh § 169 odst. 9 písm. e), tak do znění účinného od 1.1.2006 (návrh § 169 odst. 7 písm. d).

K bodu 167 a 169

K § 169 odst. 7 písm. e) a odst. 9 písm. f)

Novela zákona o pobytu cizinců na území České republiky, která je součástí tzv. změnového zákona k novému správnímu řádu nezohlednila v důsledku složitého legislativního procesu nového správního řádu novelu zákona o pobytu cizinců na území České republiky č. 222/2003 Sb., proto je text „vrácen“ do původní platné podoby před novelou provedenou tímto změnovým zákonem. Dále byla promítnuta změna provedená v § 44 odst. 5 až 8. Zákon č. 501/2004 Sb. (tzv. změnový zákon ke správnímu řádu) uskutečnil s účinnosti od 1.1.2006 změny § 169. V důsledku toho je nutné navrhovanou změnu promítnout jak do znění účinného do 31.12.2005 (návrh § 169 odst. 9 písm. f), tak do znění účinného od 1.1.2006 (návrh § 169 odst. 7 písm. e).

K bodu 170

K § 170 odst. 2

Legislativní zpřesnění textu - lhůta pro udělení průjezdního víza stanovená v tomto ustanovení se vztahuje pouze na případy, kdy jsou udělována na hraničním přechodu.

K bodu 171

K § 170 odst. 4

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodech 33. a 34. (přesunutí odstavce 2 z § 32 do § 33). Současně se stanoví, že ve všech případech, kdy cizinec může požádat o udělení víza za účelem strpění pobytu na území, bude žádost vyřízena ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti.

K bodu 172

K § 171 písm. b)

Legislativně-technický důsledek změny uvedené v bodu 8.

K bodu 173

K § 172 odst. 5

Důsledek změny § 118 odst. 1. Stávající úprava se stane bezpředmětnou, neboť Policie České republiky v rozhodnutí o správním vyhoštění stanoví dobu, po kterou bude cizinci omezen vstup na území.

K bodům 174 a 175

K § 176 a 176a

Zpřesnění poskytování nezbytné zdravotní péče zajištěným cizincům. Nově formulováno tak, aby se toto ustanovení vztahovalo nejen na případy zajištění za účelem správního vyhoštění, ale i na případy, kdy cizinec je zajištěn za účelem jeho předání podle § 129. Současně se zpřesňuje i hrazení této péče tak, aby bylo prováděno v rámci rozpočtu organizační složky státu zřízené Ministerstvem vnitra. Dále je navrhováno, aby cizinci byla na náklady státu hrazena zdravotní péče pouze v případech bezprostředně ohrožujících vážným způsobem jeho život nebo zdraví. Případnou jinou zdravotní péči poskytnutou cizinci si cizinec bude hradit sám, resp. bude hrazena z jeho pojištění.

K bodu 176

K § 176b

Legislativní ošetření řešení úhrady nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy (tzv. readmisní dohody) nebo průvozu podle Směrnice Rady č. 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

K bodům 177 a 178

K § 180 odst. 2

Doplňuje se výčet údajů, které je zvoucí osoba povinna uvést v pozvání k osobě zvaného cizince. Současně se stanoví, že pozvání bude předkládáno na úředním tiskopisu.

K bodu 179

K § 180 odst. 5 písm. e)

Rozšíření důvodů, ve kterých bude Policie České republiky oprávněna odepřít ověření pozvání.

K bodu 180

K § 180 odst. 6

Ke sjednocení aplikační praxe se stanovuje způsob prokazování schopnosti zvoucí osoby splnit závazky vzniklé v souvislosti s pobytem zvaného cizince na území.

K bodu 181

K § 180a odst. 2

Navrhované opatření je v souladu s Rozhodnutím Rady č. 2004/17/ES. Ověřování se provede v mezích možností, které dovoluje právní řád státu, jehož území spadá do působnosti zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad pouze ověří, zda doklad o cestovním zdravotním pojištění skutečně vydala osoba (pojišťovna), která je oprávněna ke zdravotnímu pojišťování do ciziny.

K bodu 182

K § 180c

Pro účely tohoto zákona se definuje pojem „nezletilý cizinec bez doprovodu“, přitom je využito definice ze Směrnice Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny.

K bodu 183

K § 181

Úprava umožňuje, v souladu s příslušnými předpisy ES, stanovit vízovou povinnost (konkrétně pro pobyty cizinců, kteří na území České republiky budou vykonávat výdělečnou činnost-viz § 181 písm. b/) a vedle toho vnitrostátním právním předpisem řešit možné výjimky z vízové povinnosti stanovené předpisy ES (např. zrušit vízovou povinnost pro držitele diplomatických a služebních pasů nebo pro účastníky školních zájezdů, prodloužit dobu bezvízového pobytu na území po celou dobu služební přidělení-např. pracovníka cizího zastupitelského úřadu - viz § 181 písm. a/).

K bodu 184

K § 182 odst. 1 písm. b)

Důsledek úpravy uvedené pod bodem 18. Důvodem je i skutečnost, že stávající zmocnění pro Ministerstvo vnitra fakticky nekoresponduje s obsahem stávající vyhlášky č. 86/2000 Sb. (Ministerstvo vnitra je zmocněno právním předpisem stanovit „státy, jejichž státní občané mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území pouze na základě uděleného letištního víza“. Uvedená vyhláška však, a to od samého počátku a v souladu se schengenským acquis, stanoví vízovou povinnost nejen z hlediska státní příslušnosti, ale i z hlediska držení příslušného dokladu (víza či povolení k pobytu) vydaného některým ze států, na jejichž občany se vztahuje povinnost letištního víza). Podle kapitoly 2.2.1. Rozhodnutí výkonného výboru ze dne 28. dubna 1999 o konečném znění Společné příručky a Společné konzulární instrukce letištní průjezdní vízum opravňuje cizince, kteří podléhají této vízové povinnosti, projít mezinárodními tranzitními zónami na letišti při mezipřistání nebo při přestupu mezi dvěma úseky mezinárodního letu, aniž by vstoupili na území dotyčné země. Požadavek této vízové povinnosti je výjimkou z obecného práva na bezvízový průchod zmíněnou tranzitní zónou. Tento typ víza je vyžadován pro státní příslušníky ze zemí uvedených v příloze 3 a pro osoby, které nejsou státními příslušníky těchto zemí, ale vlastní cestovní doklad vydaný jejich orgány.

K bodu 185

K §182 odst. 1 písm. c)

V návaznosti na usnesení vlády č.108/2004 o Akčním plánu boje s nelegální migrací zařazeno nové zmocnění pro Ministerstvo vnitra.

K PŘECHODNÝM USTANOVENÍM

Přechodná ustanovení jsou navržena tak, aby byl zajištěn bezproblémový přechod dosavadní právní úpravy udělování víz k pobytu nad 90 dnů a vydávání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na úpravu novou, odpovídající Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, a současně nový režim vyžadování dokladu o zdravotním pojištění před udělením víza cizinci.

V souvislosti se změnou režimu uvnitř zařízení bude nezbytné provést řadu stavebních úprav při současném zachování provozu zařízení a organizačních předpokladů pro předání provozovatelských funkcí Ministerstvu vnitra, resp. jím zřízené organizační složce státu. Je proto nezbytné stanovit přechodné období, ve kterém budou stávající zařízení přecházet postupně do působnosti Ministerstva vnitra za současného provádění nezbytných vnitřních úprav souvisejících se změnou vnitřního režimu zařízení.

K ČÁSTI DRUHÉ

V souvislosti s transpozicí Směrnice Rady č. 2003/86/ES ze dne 22.9.2003 o právu na sloučení rodiny je součástí návrhu zákona i novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Ustanovení čl. 14 odst. 1 písm. b) Směrnice zaručuje rodinným příslušníkům ručitele (tj. státního příslušníka třetí země, který oprávněně pobývá v členském státě a žádá o sloučení rodiny nebo jehož rodinní příslušníci žádají o sloučení rodiny za účelem spojení s ním) právo jako má sám ručitel na přístup k zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti stanoví v § 89, že cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání. Zákon zároveň v § 98 stanoví výjimky z tohoto pravidla. Povolení k zaměstnání se tak mimo jiné nevyžaduje k zaměstnání cizince s povoleným trvalým pobytem nebo cizince, kterému byl udělen azyl. Text směrnice „právo jako má sám ručitel na přístup k zaměstnání“ se vykládá tak, že jde-li o cizince, který na území pobývá na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s cizincem, který nemusí mít povolení k zaměstnání, nemělo by být ani od tohoto slučovaného cizince povolení k zaměstnání vyžadováno. Návrh novely zákona o zaměstnanosti tak řeší situaci, kdy se jedná o slučování s cizincem, který na území České republiky legálně pobývá na základě povolení k trvalému pobytu anebo na základě skutečnosti, že mu byl udělen azyl (fikce trvalého pobytu), neboť v takových případech by zřejmě podle stávajícího práva nebyl přístup cizince pobývajícího na území v režimu trvalého pobytu a jeho rodinného příslušníka pobývajícího v režimu dlouhodobého pobytu k zaměstnání stejný.

K ČÁSTI TŘETÍ

V souvislosti s transpozicí Směrnice Rady č. 2003/86/ES ze dne 22.9.2003 o právu na sloučení rodiny je součástí návrhu zákona i novela živnostenského zákona. Ustanovení čl. 14 odst. 1 písm. b) Směrnice zaručuje rodinným příslušníkům ručitele (tj. státního příslušníka třetí země, který oprávněně pobývá v členském státě a žádá o sloučení rodiny nebo jehož rodinní příslušníci žádají o sloučení rodiny za účelem spojení s ním) právo jako má sám ručitel na přístup k samostatné výdělečné činnosti. Text směrnice „právo jako má sám ručitel na přístup k samostatné výdělečné činnosti“ se vykládá tak, že jde-li o cizince, který na území pobývá na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, mělo by být jeho postavení, pokud jde o přístup k samostatné výdělečné činnosti stejné jako má cizinec již legálně na území pobývající. Obecně platí zásada, že cizinec, který hodlá na území České republiky provozovat živnost, musí k ohlášení živnosti a k žádosti o koncesi doložit doklad prokazující povolení k pobytu za účelem podnikání. Rodinným příslušníkům ručitele bude však udělováno pouze povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky. V živnostenském zákoně se proto stanoví fikce, že za povolení k pobytu za účelem podnikání se považuje i povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky.

K ÚČINNOSTI

Účinnost se navrhuje stanovit k 1. srpnu 2005, s výjimkou ustanovení, která mají nabýt účinnosti teprve plným převzetím závazků vyplývajících ze Schengenského acquis, a ustanovení, která mají nabýt účinnosti až 1. ledna 2006. Zákon č. 501/2004 Sb. (tzv. změnový zákon ke správnímu řádu) uskutečnil s účinností od 1. ledna 2006 změny zákona č. 326/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že je nutné upravit i ta ustanovení, která jsou dotčena zákonem č. 501/2004 Sb. (tj. § 169 zákona č. 326/1999 Sb.) je nutné ustanovení navrhovaná ke změně upravit odlišně od 1. srpna 2005 a odlišně od 1. ledna 2006.

Ustanovení bodu 2. upravující pozbytí platnosti bodu 13. a 15. zohledňuje skutečnost, že dnem odstranění kontrol na vnitřních hranicích bude povolení k pobytu vydané jiným schengenským státem opravňovat jeho držitele k pobytu na území České republiky po dobu nepřesahující 3 měsíce (viz § 18 písm. d) bod 4.) – z uvedeného důvodu se navrhuje zmíněnou úprava k uvedenému dni zrušit.

Dále se navrhuje se, aby ustanovení § 157b odst. 11 pozbylo platnosti ke dni 1. ledna 2006 vzhledem k tomu, že tento den nabude účinnosti nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), který obsahuje obdobné ustanovení ve svém § 106 odst. 3. Proto je další úprava ve speciálním zákoně nadbytečná. Tento, spíše legislativně-technický krok, je důsledkem dlouhodobé snahy o to, aby se nový správní řád stal právní normou primárně používanou pro všechna správní řízení, s tím, že ve zvláštních zákonech budou pouze odchylky od obecné právní úpravy.

V Praze dne 9. března 2005

předseda vlády

ministra vnitra