zákon č. 431/2022 Sb.

K článku I

K bodu 1 (změna názvu zákona o civilním letectví)

Návrhem zákona dochází k úpravě názvu zákona o civilním letectví. Část stávajícího názvu zákona, která je vázána na změnu živnostenského zákona, k níž došlo zákonem č. 49/1997 Sb., se vypouští. Změny živnostenského zákona provedené zákonem č. 49/1997 Sb. byly časem překonány a nahrazeny zcela jinou úpravou. Zkrácením názvu zákona dojde zároveň ke zjednodušení jeho citace.

K bodům 2 až 4 (§ 1, včetně úpravy poznámky pod čarou č. 1a)

Předmět úpravy zákona o civilním letectví se upravuje tak, aby reflektoval právní úpravu, která je do zákona o civilním letectví doplňována v návaznosti na unijní právní úpravu bezpilotních systémů. Jedná se o doplnění toho, že zákon ve věcech civilního letectví upravuje podmínky řízení bezpilotního systému (neboť toto nebylo doposud v zákoně o civilním letectví speciálně upraveno) a provozování bezpilotního systému. Provozování bezpilotního letadla by sice již ve stávajícím znění zákona bylo možné podřadit pod podmínky provozování letadla (viz § 1 odst. 1 písm. a)), nicméně s ohledem na doplnění speciálních ustanovení navazujících na unijní úpravu bezpilotních systémů do návrhu zákona se jevilo jako žádoucí zařadit též provozování bezpilotního systému do nově navrženého písmene g). Další ustanovení, která byla ve vztahu k bezpilotním systémům, do návrhu zákona doplněna, lze podřadit pod stávající znění § 1 odst. 1 písm. e) a písm. j) (viz zejména nově navržené § 44d až 44i, § 54q a 54r).

V úvodním ustanovení zákona se dále aktualizuje poznámka pod čarou č. 1a, a to doplněním unijních nařízení upravujících bezpilotní systémy a nařízení z oblasti ochrany před protiprávními činy. Současně se nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES, v platném znění, nahrazuje nařízením (EU) 2018/1139.

K bodu 5 (§ 2 odst. 2)

Upravuje se definice letadla, a to vypuštěním věty druhé stanovující, že za letadlo se nepovažuje model letadla, jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 25 kg. Letadlem tedy bude i bezpilotní letadlo jakékoli vzletové hmotnosti. Skutečnost, že ne všechna ustanovení právní regulace použitelná pro standardní letadla (tedy letadla s posádkou na palubě letadla) lze použít pro bezpilotní letadla, je reflektována v § 54s odst. 1 návrhu zákona stanovujícím, která ustanovení zákona se ve vztahu k bezpilotním systémům nepoužijí.

K bodům 6 a 7, 35, 36, 43, 49 a 51 (§ 3 odst. 3, § 11, § 88 odst. 1 písm. j), § 89 odst. 1 písm. a), poznámky pod čarou č. 1c, 26, 28, 30)

Předmětné novelizační body reagují na skutečnost, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES, v platném znění, bylo nahrazeno nařízením (EU) 2018/1139. Z tohoto důvodu se upravují poznámky pod čarou tak, aby odkazovaly na nařízení (EU) 2018/1139, a dochází ke sladění odkazu na toto nařízení v textu relevantních ustanovení zákona. Nařízením (EU) 2018/1139 došlo též k nahrazení názvu Evropské agentury pro bezpečnost letectví, která se nově nazývá Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví.

Vzhledem k této skutečnosti se v relevantních ustanoveních zákona navrhuje tuto změnu zohlednit.

K bodu 8 (§ 43 odst. 2)

Do ustanovení § 43 se doplňuje odstavec 2, jehož předmětem je zakotvit působnost Úřadu rozhodovat o vynětí letišť z působnosti nařízení (EU) 2018/1139 (a předpisů vydaných na jeho základě). Podle článku 2 odst. 7 uvedeného nařízení se členské státy Evropské unie mohou rozhodnout, že vyjmou z působnosti tohoto nařízení projektování, údržbu a provoz letiště a vybavení související s bezpečností používané na tomto letišti, jestliže toto letiště neodbaví více než 10 000 cestujících obchodní letecké dopravy ročně a neuskuteční se na něm ročně více než 850 pohybů souvisejících s přepravou nákladu, a za podmínky, že dotčené členské státy zajistí, aby touto výjimkou nebyl ohrožen soulad s hlavními požadavky podle článku 33. Rozhodne-li členský stát Evropské unie o takovém vynětí letiště z působnosti předmětného nařízení, toto své rozhodnutí o výjimce a důvody pro jeho přijetí neprodleně oznámí Evropské komisi a Agentuře Evropské unie pro bezpečnost letectví.

Návrhem zákona se rovněž zakotvuje působnost Úřadu rozhodovat podle uvedeného přímo použitelného předpisu Evropské unie o zrušení jeho dříve vydaného rozhodnutí, jímž k vynětí konkrétního letiště z působnosti tohoto nařízení (a předpisů vydaných na jeho základě) došlo. Ke zrušení může dojít buď v případech předvídaných nařízením (EU) 2018/1139 nebo na základě žádosti provozovatele letiště. Pod situace předvídané nařízením (EU) 2018/1139 spadá jednak situace, kdy by Evropská komise rozhodla o tom, že nebyly splněny podmínky nařízení (EU) 2018/1139 pro vynětí letiště, nebo Úřad, který bude povinen každoročně přezkoumávat údaje o provozu na letišti, o jehož vynětí z působnosti nařízení rozhodl, při tomto přezkumu zjistí, že dané letiště po dobu 3 po sobě jdoucích let odbavilo více než 10 000 cestujících obchodní letecké dopravy ročně nebo se na něm uskutečnilo více než 850 pohybů souvisejících s přepravou nákladu ročně. I v takovém případě o tom informuje Komisi a Agenturu Evropské unie pro bezpečnost letectví. Situace, kdy by bylo rozhodnutí zrušeno z důvodu žádosti provozovatele letiště, o jehož vynětí z působnosti nařízení Úřad rozhodl, není nařízením (EU) 2018/1139 předvídána. S ohledem na to, že mohou nastat situace, kdy by provozovatel letiště (např. v souvislosti s rozvojem letiště) mohl chtít požádat o zrušení výše uvedeného rozhodnutí, zavádí se i tento důvod pro zrušení rozhodnutí.

V obou shora zmíněných případech řízení bude Úřad postupovat podle úpravy obsažené v nařízení (EU) 2018/1139. Předkladatel vyhodnotil v této souvislosti jako nezbytné pouze zakotvení působnosti daného správního orgánu v této věci.

Pokud jde o v navrženém ustanovení zmiňované předpisy vydané na základě nařízení (EU) 2018/1139, jde o předpisy vydávané Evropskou komisí podle zmocnění obsažených v uvedeném nařízení Evropského parlamentu a Rady.

K bodu 9 (§ 44 odst. 3)

V návaznosti na připomínku uplatněnou Ministerstvem životního prostředí v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení bylo ustanovení § 44 odst. 3 doplněno v tom smyslu, že i tento resort bude dotčeným orgánem v řízení o vydání opatření obecné povahy, jímž může Úřad na dobu nezbytně nutnou nebo trvale omezit nebo zakázat užívání vzdušného prostoru České republiky k létání nad určitými oblastmi, a to z důvodu obrany státu, z bezpečnostních důvodů nebo z důvodů ochrany životního prostředí nebo zdraví lidí.

K bodu 10 až 13 (§ 44 odst. 6 a 7 a § 44b odst. 4)

Stávající úprava obsažená v § 44 odst. 6 zákona o civilním letectví se precizuje v tom smyslu, že opatření obecné povahy, jímž Úřad pro civilní letectví dočasně vyhrazuje část vzdušeného prostoru České republiky k létání jednoho uživatele nebo kategorie uživatelů, je vydáváno na podnět a nikoliv na žádost, neboť jde o řízení podle části šesté správního řádu a nikoliv o správní řízení vedené na žádost podle části druhé správního řádu. V souvislosti s tímto upřesněním dochází k na to navazující potřebné úpravě souvisejícího zákonného zmocnění.

Zároveň dochází k doplnění stávající úpravy v tom smyslu, že, neshledá-li Úřad pro civilní letectví důvod pro vydání opatření obecné povahy, sdělí tuto skutečnost podateli podnětu do 30 dnů ode dne, kdy mu byl podnět doručen.

Vzhledem k možným pochybnostem (identifikovaným v průběhu projednávání návrhu zákona v pracovních komisích Legislativní rady vlády) týkajícím se výkladu stávající právní úpravy obsažené v § 44 odst. 5, podle níž dochází faktickými pokyny k dočasnému vyhrazení části vzdušného prostoru České republiky k létání jednoho uživatele nebo kategorie uživatelů ze strany civilně-vojenského pracoviště, se navrhuje stanovit najisto, že tyto pokyny nejsou vydávány opatřením obecné povahy podle části šesté správního řádu. Ustanovení § 44 odst. 5 je proto doplněno o výslovné vyloučení použití této části správního řádu pro dané případy.

K bodu 14 (§ 44d až 44j)

K § 44d

Návrh zákona obsahuje implementační úpravu ve vztahu k relevantním přímo použitelným předpisům Evropské unie. Nařízení (EU) 2019/947 předvídá ve svém článku 15, že členské státy budou zřizovat zóny vzdušného prostoru, v nichž v souvislosti s létáním bezpilotních letadel budou stanovena specifická pravidla. Rovněž je předvídáno, že na základě posouzení rizik provedeného příslušným úřadem mohou členské státy určit zeměpisné zóny, v nichž provoz bezpilotních systémů nepodléhá jednomu nebo více požadavkům „otevřené“ kategorie provozu. Dále je na úrovni práva Evropské unie předvídáno (a návrh zákona na tuto skutečnost rovněž reaguje) zřizování částí vzdušného prostoru České republiky, v nichž budou k zajištění bezpečného, účinného, plynulého a koordinovaného provozu bezpilotních systémů poskytovány služby pro jejich kontrolovaný provoz.

Naznačená značně rozmanitá škála takto vyhrazovaných částí vzdušného prostoru, s nimiž (jak právo Evropské unie předvídá) budou spojena různá pravidla regulující létání bezpilotních letadel, je nezbytně spojena s tím související nutností větší diverzifikace procesních pravidel, jimiž k vyhrazení příslušné části vzdušného prostoru bude docházet. Ve vztahu k částem vzdušného prostoru České republiky vymezovaným podle stávající právní úpravy k létání obecně (tedy k létání jak letadel s posádkou, tak bezpilotních letadel) lze tedy konstatovat, že nově vyhrazované části vzdušného prostoru spojené výhradně s létáním bezpilotních letadel se budou od těch stávajících odlišovat jak svojí kvantitou a kvalitou, tak i mírou detailu týkající se geografického určení těchto zón.

Stávající postupy pro regulaci užívání vzdušného prostoru České republiky k létání obecně (tedy k létání jak letadel s posádkou, tak bezpilotních letadel) stanovené § 44 odst. 2 až 6 zákona o civilním letectví zůstanou zachovány. Z tohoto důvodu se i pro zamezení eventuálních výkladových nejasností navrhuje v zákoně výslovně uvést, že pro vydání pravidel nebo pokynů k užívání vzdušného prostoru České republiky týkajících se výlučně létání bezpilotních letadel (tedy pro situace, kdy přitom není třeba stanovit pravidla, např. zákazy nebo omezení, pro letadla s posádkou) se § 44 odst. 2 až 6 nepoužijí.

I z tohoto pravidla však bude dána výjimka, půjde-li o dočasné vyhrazení části vzdušného prostoru České republiky, v níž má být umožněno létání výlučně vojenských bezpilotních letadel. V takovém případě se použije postup pro vydání pokynů podle § 44 odst. 5 nebo postup pro vydání opatření obecné povahy podle § 44 odst. 6 (tedy postupy podle stávající právní úpravy). Důvodem je zde zohlednit jak dosavadní zavedenou praxi, tak povahu provozu vojenských bezpilotních letadel, která v zásadě vždy vyžaduje i stanovení omezení pro ostatní civilní letadla s posádkou na palubě. Uvedená formulace (společně s odkazy na příslušné ustanovení návrhu zákona) stanovuje odchylný postup (od nově navrhované právní úpravy) pouze ve vztahu k úpravě obsažené v § 44i návrhu zákona (opatření obecné povahy na základě podnětu), a bude tak dopadat pouze na „dočasné“ vyhrazení části vzdušného prostoru, v níž má být „umožněno létání výlučně vojenských bezpilotních letadel“. Zároveň však toto ustanovení není možné vykládat tak, že by se pravidla vztahující se k létání bezpilotních letadel stanovená v opatření obecné povahy vydaném podle § 44i nevztahovala rovněž na létání vojenských bezpilotních letadel. Pokynem k létání (bezpilotních) letadel se míní opatření přijaté podle ustanovení § 44 odst. 5 zákona o civilním letectví.

K § 44e až 44i

Nově navržená právní úprava obsažená v § 44e až 44i implementuje čl. 15 nařízení (EU) 2019/947 a představuje speciální ustanovení k § 44 až 44c zákona o civilním letectví. Ustanovení § 44e až 44i upravují zóny vzdušného prostoru, kde budou stanovena pravidla užívání vzdušného prostoru České republiky výlučně k létání bezpilotních letadel.

K § 44e

Předmětné ustanovení zavádí možnost Úřadu opatřením obecné povahy vymezit část vzdušného prostoru, v níž se trvale zakáže nebo omezí létání bezpilotních letadel nebo se pro létání bezpilotních letadel stanoví podmínky. Úřad tak učiní ex offo. Důvody, pro které tak učiní, jsou ochrana života, zdraví, majetku nebo soukromí osob, ochrana civilního letectví před protiprávními činy, ochrana kritické infrastruktura (tento předmět ochrany byl do výčtu chráněných zájmů doplněn k připomínce Ministerstva zemědělství uplatněné v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení) nebo ochrany životního prostředí anebo z důvodu bezpečnosti nebo obrany státu. Ustanovení § 44e odst. 2 až 4 návrhu zákona pak upravuje odchylky od obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu. Zvláště jsou zohledněny případy, kdy lze očekávat relativně větší souvislost s běžným provozem letadel s posádkou.

Konkrétně v § 44e odst. 2 návrhu zákona je vymezeno, kdo bude dotčeným orgánem ve smyslu § 136 správního řádu. Bude to předně Ministerstvo obrany, které bude mít v řízení o návrhu opatření obecné povahy (na základě jeho zásadně vzneseného požadavku uplatněného v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení) zvláštní (silnější) postavení, neboť dané opatření obecné povahy bude Úřad vydávat v dohodě s ním. Navrhovaná právní úprava zde zároveň navazuje na stávající právní úpravu regulace užívání vzdušného prostoru obsaženou v § 44 zákona o civilním letectví (opatření obecné povahy podle § 44 odst. 2, 3 a 6 jsou vydávána rovněž v dohodě s Ministerstvem obrany). Dalším dotčeným orgánem, s nímž bude návrh opatření obecné povahy projednán, bude ve vymezených případech osoba pověřená výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. Bude-li se opatření obecné povahy vydávat z důvodu ochrany životního prostředí, bude dotčeným orgánem rovněž Ministerstvo životního prostředí (požadavek na postavení Ministerstva životního prostředí coby dotčeného orgánu v daném případě byl ze strany uvedeného ministerstva uplatněn v rámci meziresortního připomínkového řízení).

Ustanovení § 44e odst. 3 návrhu zákona dále stanoví odchylku od § 172 odst. 5 správního řádu, a to ve vztahu k okruhu subjektů, které mohou proti návrhu opatření obecné povahy podat námitky. Námitky mohou podat organizace sdružující v České republice provozovatele bezpilotních systémů, a, určí-li tak Úřad, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. U návrhu opatření obecné povahy týkajícího se létání bezpilotních letadel na letišti nebo v jeho ochranném pásmu může námitky podat rovněž provozovatel dotčeného letiště. Jde o speciální právní úpravu, která mezi osoby oprávněné podat námitky a priori nezahrnuje vlastníky nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny (tyto osoby mají právo podat námitky proti návrhu opatření obecné povahy podle obecné právní úpravy obsažené v § 172 odst. 5 správního řádu). Zmíněné osoby budou oprávněny podat proti návrhu opatření obecné povahy námitky pouze v případě, určí-li Úřad, že jejich oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny s ohledem na specifické okolnosti související s provozováním bezpilotních systémů ve vymezované části vzdušného prostoru České republiky. Daný přístup umožní zohlednění toho, které subjekty a osoby mohou či nemohou být fakticky daným opatřením obecné povahy významněji negativně dotčeny. Opatření obecné povahy dle § 44e zde přitom ze své podstaty může zavést zpřísnění podmínek pro provoz bezpilotních systémů za účelem ochrany zákonem (a právem Evropské unie) stanovených zájmů. Z pohledu vlastníků nemovitostí zde tedy půjde vždy o zmírnění možných negativních vlivů provozu bezpilotních systémů třetích osob na příslušnou nemovitost (např. z hlediska bezpečnosti, hluku, možnosti sledování apod.). Současně půjde o stanovení přísnějších veřejnoprávních omezení užívání vzdušného prostoru, a to ze zákonem stanovených a legitimních důvodů (v první řadě ochrana života a zdraví osob). To nepřísluší soukromým osobám přehodnocovat z titulu vlastnického práva k budově či pozemku nacházejícím se pod předmětnou částí vzdušného prostoru. Lze tedy konstatovat, že vlastníci nemovitostí by opatřením obecné povahy vydávaným dle § 44e v zásadě neměli být negativně dotčeni a nemělo by jim tak příslušet zpochybňovat rozsah zpřísňujících omezení za výše zmíněným účelem. Zohledněna byla v tomto ohledu částečně analogická stávající úprava v § 44a, určená v první řadě pro letadla s posádkou, a hledisko zamezení nepřiměřené a excesivní procesní náročnosti vydání příslušného opatření obecné povahy. V § 44e odst. 4 návrhu zákona je obsažena odchylka od § 172 odst. 1 a § 173 odst. 1 správního řádu týkající se zveřejňování opatření obecné povahy a jeho návrhu. Výše uvedené se bude zveřejňovat pouze na úřední desce Úřadu. Vzhledem k tomu, že se opatření obecné povahy bude dotýkat provozovatelů bezpilotních systémů a dálkově řídících pilotů, jeví se jako účelné zveřejňovat je u Úřadu centrálně a nikoliv „roztříštěně“ u celé řady jednotlivých obecních úřadů.

K § 44f

Toto ustanovení navazuje na čl. 15 odst. 2 nařízení (EU) 2019/947 umožňující členským státům Evropské unie určit zeměpisné zóny, v nichž provoz bezpilotních systémů nebude podléhat jednomu nebo více požadavkům stanoveným tímto nařízením pro otevřenou kategorii provozu. Před tím, než se k takovému vymezení části vzdušného prostoru České republiky opatřením obecné povahy přikročí, musí Úřad provést posouzení rizik. Úřad i v tomto případě postupuje ex offo.

Ustanovení § 44f odst. 2 a 3 návrhu zákona upravuje odchylky od obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu. Konkrétně v § 44f odst. 2 návrhu zákona je vymezeno, kdo bude dotčeným orgánem ve smyslu § 136 správního řádu. Bude to předně Ministerstvo obrany, které bude mít v řízení o návrhu opatření obecné povahy (na základě jeho zásadně vzneseného požadavku uplatněného v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení) zvláštní (silnější) postavení, neboť dané opatření obecné povahy bude Úřad vydávat v dohodě s ním. Navrhovaná právní úprava zde zároveň navazuje na stávající právní úpravu regulace užívání vzdušného prostoru obsaženou v § 44 zákona o civilním letectví (opatření obecné povahy podle § 44 odst. 2, 3 a 6 jsou vydávána rovněž v dohodě s Ministerstvem obrany). Dalšími dotčenými orgány, s nimiž bude návrh opatření obecné povahy projednán, bude osoba pověřená výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení a obec, nad jejímž správním obvodem se má vymezená část vzdušného prostoru nacházet. Začlenění obce, nad jejímž správním obvodem se má vymezená část vzdušného prostoru nacházet, mezi dotčené orgány je odůvodněno tím, že v dané části vzdušného prostoru České republiky se při létání bezpilotních letadel nebudou aplikovat všechny požadavky stanovené nařízením (EU) 2019/947 pro otevřenou kategorii provozu, což by mohlo představovat riziko pro bezpečnost občanů dané obce a případně jejich majetek (nebo majetek dotčené obce). Ustanovení § 44f odst. 3 návrhu zákona poté stanoví povinnost Úřadu toto opatření obecné povahy uveřejnit v Letecké informační příručce. Je tomu tak z toho důvodu, že informace o existenci části vzdušného prostoru vymezené dle § 44f může být relevantní i pro provozovatele a piloty letadel s posádkou, kteří se zde mohou setkat i s provozem bezpilotních letadel překračující jinak standardní omezení (např. hypoteticky let ve výšce nad 120 m nad terénem). Tím není vyloučeno zveřejňování opatření obecné povahy na úředních deskách obecních úřadů dle § 173 odst. 1 správního řádu.

K § 44g

Předmětné ustanovení zavádí možnost Úřadu opatřením obecné povahy vymezit část vzdušného prostoru České republiky, v níž budou k zajištění bezpečného, účinného, plynulého a koordinovaného provozu bezpilotních systémů poskytovány služby pro jejich kontrolovaný provoz podle nařízení (EU) 2021/664. Úřad tak učiní ex offo. Ustanovení § 44g odst. 2 až 5 návrhu zákona pak upravuje odchylky od obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu. Konkrétně v § 44g odst. 2 návrhu zákona je vymezeno, kdo bude dotčeným orgánem ve smyslu § 136 správního řádu. Bude to předně Ministerstvo obrany, které bude mít v řízení o návrhu opatření obecné povahy (na základě jeho zásadně vzneseného požadavku uplatněného v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení) zvláštní (silnější) postavení, neboť dané opatření obecné povahy bude Úřad vydávat v dohodě s ním. Navrhovaná právní úprava zde zároveň navazuje na stávající právní úpravu regulace užívání vzdušného prostoru obsaženou v § 44 zákona o civilním letectví (opatření obecné povahy podle § 44 odst. 2, 3 a 6 jsou vydávána rovněž v dohodě s Ministerstvem obrany). Dalším dotčeným orgánem, s nímž bude návrh opatření obecné povahy projednán, bude osoba pověřená výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. Ve vymezeném případě (má-li vymezená část vzdušného prostoru zasahovat do výšky nižší než 300 m nad terénem) to dále bude obec, nad jejímž správním obvodem se má vymezená část vzdušného prostoru nacházet. Začlenění obce mezi dotčené orgány je zde odůvodněno zejména tím, že provoz bezpilotních systémů v takto vymezeném prostoru by mohl být intenzivnější a obyvateli obce považován za rušivý či obtěžující. Na druhé straně při výlučném provozu bezpilotních systémů v prostoru ve výšce vyšší než 300 m nad terénem by bylo zapojení obcí coby dotčených orgánů v řízení o vydání příslušného opatření obecné povahy nadbytečné. Vzdušný prostor nad uvedenou hranicí může již dnes běžně sloužit pro provoz letadel s posádkou, přičemž opatření obecné povahy by mohlo počítat s vytvářením koridorů v těchto větších výškách, aniž by provoz bezpilotních systémů pod uvedenou hranici zasahoval.

Ustanovení § 44g odst. 3 návrhu zákona stanoví odchylku od § 172 odst. 5 správního řádu, a to ve vztahu k okruhu subjektů, které mohou proti návrhu opatření obecné povahy podat námitky. Námitky budou moci podat poskytovatel společné informační služby a poskytovatelé služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů (jde o subjekty, jejichž úkoly a postavení stanoví shora uvedené nařízení), poskytovatelé leteckých služeb, organizace sdružující v České republice provozovatele bezpilotních systémů a, určí-li tak Úřad, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. Jde o speciální právní úpravu, která mezi osoby oprávněné podat námitky a priori nezahrnuje vlastníky nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny (tyto osoby mají právo podat námitky proti návrhu opatření obecné povahy podle obecné právní úpravy obsažené v § 172 odst. 5 správního řádu). Zmíněné osoby budou oprávněny podat proti návrhu opatření obecné povahy námitky pouze v případě, určí-li Úřad, že jejich oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny s ohledem na specifické okolnosti související s provozováním bezpilotních systémů ve vymezované části vzdušného prostoru České republiky. Daný přístup umožní zohlednění toho, které subjekty mohou či nemohou být fakticky daným opatřením obecné povahy významněji negativně dotčeny. Opatření obecné povahy dle § 44g zde přitom ze své podstaty zavádí dodatečné podmínky pro provoz bezpilotních systémů za účelem umožnění sofistikovanější a bezpečnější formy jejich provozu. Přitom nejsou vyloučeny standardní požadavky na bezpečnost provozu bezpilotních systémů. Půjde tedy o stanovení zvláštních dodatečných veřejnoprávních pravidel užívání vzdušného prostoru, jejichž primárním účelem je zajištění dostatečné míry bezpečnosti pro daný typ provozu bezpilotních letadel. Lze konstatovat, že vlastníci nemovitostí by opatřením obecné povahy vydávaným dle § 44g v zásadě neměli být negativně dotčeni a nemělo by jim tak příslušet zpochybňovat rozsah zpřísňujících omezení za výše zmíněným účelem. Zájmy osob v dané lokalitě by měl být rovněž dostatečně chráněny specifickým postavením obce coby dotčeného orgánu v řízení o vydání příslušného opatření obecné povahy, což se celkově jeví jako přiměřené a dostatečné. Zohledněna byla v tomto částečně analogická stávající úprava v § 44a, určená v první řadě pro letadla s posádkou a hledisko zamezení nepřiměřené a excesivní procesní náročnosti vydání příslušného opatření obecné povahy.

Ustanovení § 44g odst. 4 návrhu zákona poté stanoví, co vše má být v tomto opatření obecné povahy obsaženo, přičemž navržená úprava pouze reflektuje požadavky nařízení (EU) 2021/664. Jednou z obsahových náležitostí opatření obecné povahy vydaného podle § 44g návrhu zákona bude vymezení služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů poskytovaných ve vymezené části vzdušného prostoru České republiky a rovněž požadavky na tyto služby kladené. Mezi požadavky kladené na služby pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů a vymezené v opatření obecné povahy bude spadat i požadavek na aktualizaci provozních a jiných informací ve smyslu článku 8 odst. 3 a článku 11 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) 2021/664.

Ustanovení § 44g odst. 5 návrhu zákona poté stanoví povinnost Úřadu toto opatření obecné povahy uveřejnit v Letecké informační příručce. Je tomu tak z toho důvodu, že informace o existenci části vzdušného prostoru vymezeného dle § 44g může být relevantní i pro provozovatele a piloty letadel s posádkou. Ti se zde mohou setkat i s provozem bezpilotních letadel létajících dle (pro daný prostor) specifických pravidel a současně v takovém prostoru (i v závislosti na dalším vývoji obsahu aktuálně projednávaných změn práva Evropské unie) mohou být stanoveny zvláštní požadavky i přímo pro provoz či létání letadel s posádkou. Tím není vyloučeno zveřejňování opatření obecné povahy na úředních deskách obecních úřadů dle § 173 odst. 1 správního řádu.

K § 44h

Předmětné ustanovení umožňuje Úřadu opatřením obecné povahy na dobu nezbytně nutnou ve vymezené části vzdušného prostoru České republiky zakázat nebo omezit létání bezpilotních letadel anebo stanovit pro létání bezpilotních letadel podmínky. Úřad tak učiní ex offo a pouze za situace, kdy jsou vážně ohroženy veřejný pořádek, bezpečnost osob nebo majetku nebo obrana státu anebo je-li to nezbytné z důvodu plnění úkolu Policie České republiky a kdy nelze pro nebezpečí z prodlení postupovat jinak. Toto ustanovení má Úřadu poskytnout prostředek, jak rychle reagovat na neočekávané situace, kdy dochází k ohrožení zákonem stanovených chráněných zájmů. I v tomto případě bude opatření obecné povahy vydáváno v dohodě s Ministerstvem obrany. Ustanovení § 44h odst. 2 návrhu zákona v této souvislosti výslovně uvádí, že návrh opatření obecné povahy se nezveřejňuje a připomínky ani námitky se k němu nepodávají. Opatření obecné povahy zveřejní na své úřední desce pouze Úřad, přičemž opatření obecné povahy nabývá účinnosti okamžikem vyvěšení veřejné vyhlášky. Jde tedy o úpravu mimořádných situací, na něž je nutno zareagovat neprodleně, aniž by bylo vedeno standardní řízení obecně předvídané správním řádem.

Na základě připomínky uplatněné v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení ze strany Ministerstva vnitra byla do ustanovení § 44h návrhu zákona doplněna úprava, podle níž příslušník Policie České republiky je oprávněn vydat pokyn, jímž v nezbytném rozsahu a na dobu nezbytně nutnou zakáže, omezí nebo stanoví podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi, je-li takový pokyn nutno vydat okamžitě z důvodu plnění úkolu Policie České republiky. Tato úprava doplňuje úpravu institutu opatření obecné povahy vydávaného podle odstavce 1 pro případy, kdy z důvodu potřeby okamžité reakce není možné ani tento (procesně zrychlený) institut použít. Policie má právo při plnění svých úkolů za zákonem stanovených podmínek vykázat osobu z místa, má oprávnění nevpustit např. osobní automobil na určené místo apod., je tedy evidentní, že na místě, kde probíhá konkrétní úkon, má Policie České republiky možnost okamžitě řešit nezbytné vykázání z místa ve všech potřebných případech kromě bezpilotních systémů. Prostřednictvím institutu opatření obecné povahy vydávaného podle odstavce 1 nelze postihnout všechny potřebné případy, neboť toto opatření vydává subjekt odlišný od Policie České republiky (Úřad pro civilní letectví) a jeho vydání předchází (byť zjednodušený, přesto formální) proces předpokládající zveřejnění vydaného opatření obecné povahy na úřední desce a další úkony, což ve chvíli, kdy je potřeba situaci řešit okamžitě, se jeví jako nedostatečné. Ustanovení odstavce 5 ve srovnání s odstavcem 1 se může aplikovat typicky v situacích, kdy např. dochází k ohledání místa činu, přičemž není vhodné, aby nad tímto místem létalo civilní bezpilotní letadlo a dokumentovalo postup Policie České republiky, nebo v případech, kdy je prováděn dohled nad demonstracemi a situace se mění každým okamžikem.

K § 44i

Návrhem zákona je rovněž zavedena možnost dočasně, nejdéle však na období 5 po sobě jdoucích dnů, opatřením obecné povahy vymezit část vzdušného prostoru České republiky a v ní zakázat nebo omezit létání bezpilotních letadel nebo stanovit pro létání bezpilotních letadel podmínky anebo v ní umožnit létání bezpilotních letadel (pouze) jednomu provozovateli bezpilotních systémů nebo kategorii provozovatelů bezpilotních systémů. Toto opatření obecné povahy bude vydáváno na základě podnětu osoby, která prokáže, že její práva mají být takovým opatřením chráněna nebo že má oprávněný zájem na takovém opatření. Příkladem užití tohoto ustanovení bude filmové natáčení, kdy bude užívání vzdušného prostoru vyhrazeno pro konkrétní subjekt, nebo uspořádání venkovního koncertu, kdy bude na základě podnětu pořadatele užití vzdušného prostoru omezeno. S odkazem na odůvodnění k § 44d výše je vhodné i zde připomenout, že § 44i se použije v situacích, kdy pro daný účel postačuje zakázat nebo omezit létání (pouze) ostatních bezpilotních letadel. Naopak pokud je potřeba pro daný účel zakázat nebo omezit též létání letadel s posádkou, bude potřeba namísto toho postupovat podle některého ze stávajících ustanovení § 44 odst. 2 až 6.

Ustanovení § 44i odst. 2 stanoví, že, neshledá-li Úřad pro civilní letectví důvod pro vydání opatření obecné povahy, sdělí tuto skutečnost podateli podnětu do 30 dnů ode dne, kdy mu byl podnět doručen

Ustanovení § 44i odst. 3 návrhu zákona stanoví kritéria, která musí Úřad v řízení o návrhu opatření obecné povahy zohlednit. Úřad v tomto případě posuzuje, zda nelze ochrany práv či oprávněných zájmů sledovaných podatelem podnětu dosáhnout jinak (hledisko nezbytnosti), zda zájem na zachování přístupnosti vzdušného prostoru České republiky nepřevažuje nad zájmem na ochraně práv či oprávněných podatele podnětu (hledisko veřejného zájmu) a zda doba a rozsah požadovaného vymezení části vzdušného prostoru České republiky nejsou nepřiměřené (hledisko přiměřenosti).

Ustanovení § 44i odst. 4 až 6 návrhu zákona upravuje odchylky od obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu. Konkrétně v § 44i odst. 4 návrhu zákona je vymezeno, kdo bude dotčeným orgánem ve smyslu § 136 správního řádu. Bude to předně Ministerstvo obrany, které bude mít v řízení o návrhu opatření obecné povahy (na základě jeho zásadně vzneseného požadavku uplatněného v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení) zvláštní (silnější) postavení, neboť dané opatření obecné povahy bude Úřad vydávat v dohodě s ním. Navrhovaná právní úprava zde zároveň navazuje na stávající právní úpravu regulace užívání vzdušného prostoru obsaženou v § 44 zákona o civilním letectví (opatření obecné povahy podle § 44 odst. 2, 3 a 6 jsou vydávána rovněž v dohodě s Ministerstvem obrany). Dalším dotčeným orgánem, s nímž bude návrh opatření obecné povahy projednán, bude obec, nad jejímž správním obvodem se má vymezená část vzdušného prostoru nacházet, a to z toho důvodu, že omezení obecného užívání vzdušného prostoru je v daném případě přirozeně spjato s určitou lokalitou, a tudíž by se k němu měly mít právo se kvalifikovaně vyjádřit právě tyto obce. Současně se zkracuje doba zveřejnění návrhu opatření obecné povahy, tento návrh bude zveřejněn nejméně 5 dnů (místo 15 dnů předvídaných § 172 odst. 1 správního řádu).

Ustanovení § 44i odst. 5 návrhu zákona stanoví odchylku od § 172 odst. 5 správního řádu, a to ve vztahu k okruhu subjektů, které mohou proti návrhu opatření obecné povahy podat námitky, a lhůtě pro jejich podání. Námitky budou moci podat organizace sdružující v České republice provozovatele bezpilotních systémů a, určí-li tak Úřad, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. Jde o speciální právní úpravu, která mezi osoby oprávněné podat námitky a priori nezahrnuje vlastníky nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny (tyto osoby mají právo podat námitky proti návrhu opatření obecné povahy podle obecné právní úpravy obsažené v § 172 odst. 5 správního řádu). Tyto osoby by opatřením obecné povahy dle § 44i v zásadě neměly být negativně dotčeny, respektive by jim nemělo příslušet zpochybňovat rozsah omezení za výše zmíněným účelem. Zmíněné osoby budou oprávněny podat proti návrhu opatření obecné povahy námitky pouze v případě, určí-li Úřad, že jejich oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny s ohledem na specifické okolnosti související s provozováním bezpilotních systémů ve vymezované části vzdušného prostoru České republiky. Daný přístup umožní zohlednit, které subjekty mohou či nemohou být fakticky daným opatřením obecné povahy významněji negativně dotčeny. Opatření obecné povahy zde umožní (i) „exkluzivní“ užívání určité lokality jedním provozovatelem bezpilotního systému nebo kategorií provozovatelů bezpilotních systémů nebo (ii) zpřísnění podmínek pro provoz bezpilotních systémů za účelem ochrany zákonem (a právem Evropské unie) chráněných zájmů. Ani v jednom případě nejsou provozovatelé bezpilotních systémů zproštění standardních požadavků na bezpečnost jejich provozu a nevzniká tak zvýšené riziko pro třetí osoby (respektive je tomu právě naopak). Dle § 44i odst. 3 se přitom příslušný úřad řídí kritérii, která zamezují svévolnému či excesivnímu užití daného institutu. Ani z pohledu vlastníků nemovitostí se tedy při postupu dle § 44i nijak nezvyšují možné negativní vlivy provozu bezpilotních systémů třetích osob na příslušnou nemovitost. Zohledněna byla částečně analogicky stávající úprava v § 44a, určená v první řadě pro letadla s posádkou a hledisko zamezení nepřiměřené a excesivní procesní náročnosti vydání příslušného opatření obecné povahy.

Lhůta pro podání námitek proti návrhu opatření obecné povahy je zkracována z 30 dnů (což je obecná lhůta dle správního řádu) na 10 dnů.

Ustanovení § 44i odst. 6 návrhu zákona upravuje speciálně k § 173 odst. 1 správního řádu nabytí účinnosti tohoto opatření obecné povahy, a to konkrétně pátým dnem ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky. Ve vztahu k výše uvedenému zkrácení procesních lhůt pak bylo zvoleno řešení, které daný nástroj činí na jedné straně prakticky stále ještě využitelným a zároveň zachovává procesní postavení příslušných osob na přiměřené a přijatelné úrovni. Standardní procesní lhůty dle správního řádu by neumožňovaly využití daného institutu v situacích, kdy žadatel (zpravidla soukromá osoba) o potřebě jeho využití neví s relativně velkým předstihem minimálně několika týdnů, což se jeví v daném kontextu nepraktické (viz např. požadavek komerčního snímkování určité lokality pro konkrétního zákazníka nebo naopak ochrana prostoru nad hromadnou veřejnou akcí). Lze též podotknout, že procesní postavení návrhem zákona vymezených osob je v nově navrhované úpravě celkově silnější, než je tomu ve stávajícím (částečně obdobném) § 44 odst. 5 dopadajícím obecně na letadla, včetně letadel s posádkou. Ve svém souhrnu tak výše uvedená úprava představuje vyvážené řešení vhodně zohledňující práva a zájmy jednotlivých stran.

Za vydání tohoto opatření bude vybírán správní poplatek ve výši 20 000 Kč, což má mít (vedle akumulační, kontrolní, fiskální a redistribuční) i regulační funkci ve vztahu k nadměrnému podávání podnětů tohoto typu v neodůvodněných případech.

K § 44j

Předmětné ustanovení je navrženo v návaznosti na požadavek nařízení (EU) 2019/947 zajistit v souvislosti s vymezením zeměpisných zón pro účely funkce „geo-awareness“, aby informace o zeměpisných zónách pro bezpilotní systémy, včetně doby jejich platnosti, byly zveřejněny ve společném jednotném digitálním formátu (viz čl. 15 odst. 3 nařízení (EU) 2019/947). Funkcí „geo-awareness‘ se rozumí funkce, která na základě údajů poskytnutých členskými státy zjišťuje možné porušení omezení vzdušného prostoru a upozorňuje dálkově řídící piloty tak, aby mohli přijmout okamžitá a účinná opatření s cílem zabránit tomuto porušení (viz článek 2 bod 15 nařízení (EU) 2019/947).

Ustanovení § 44j návrhu zákona obsahuje úpravu digitální mapy pro užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel. Digitální mapa bude informačním systémem veřejné správy, jehož správcem bude Úřad. V této souvislosti lze uvést, že § 2 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje, aby správce pověřil provozováním tohoto systému jinou osobu, přičemž její pověření se řídí obecnou právní úpravou obsaženou v tomto zákoně. V digitální mapě budou vyznačeny části vzdušného prostoru České republiky a k nim se vztahující pravidla (zákazy, omezení, stanovení podmínek) vymezená pro bezpilotní letadla opatřeními obecné povahy vydanými podle zákona o civilním letectví, pokyny vydané podle § 44 odst. 5 (tedy podle stávající právní úpravy) nebo podle § 44h odst. 5 návrhu zákona anebo pravidla vymezená zvláštními zákony. Příkladem vymezení těchto zón pro provoz bezpilotních systémů zvláštním zákonem budou zóny vymezené podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Údaje vedené v digitální mapě budou veřejně přístupné a budou vedeny ve výměnném formátu způsobem umožňujícím dálkový přístup. Stanoví se rovněž, že pokyny vydané podle § 44 odst. 5 nebo § 44h odst. 5 nabývají právních účinků nejdříve okamžikem jejich zveřejnění v digitální mapě. Mají-li se adresáti navrhované právní úpravy řídit faktickými pokyny, musí s nimi být obeznámeni, což bude zajištěno právě zveřejněním těchto pokynů v digitální mapě. Upřesnění údajů, které budou v digitální mapě vedené, způsobu jejich vedení a výměnného formátu bude učiněno prováděcí vyhláškou.

V souvislosti s doplněním ustanovení § 44h, k němuž došlo k připomínce Ministerstva vnitra v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení (viz bližší odůvodnění k ustanovení § 44h shora), dochází k doplnění ustanovení upravujícího digitální mapu pro užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel. Vydá-li Policie České republiky pokyn podle § 44h odst. 5, vyznačí neprodleně po jeho vydání části vzdušného prostoru České republiky a k nim se vztahující instrukce pro létání bezpilotních letadel v digitální mapě.

K bodu 15 (§ 50a)

V návaznosti na dohodu s Ministerstvem vnitra, prostřednictvím níž došlo v průběhu projednání materiálu v pracovních orgánech Legislativní rady vlády k odstranění (do té doby přetrvávajícího) rozporu, dochází k doplnění návrhu zákona o úpravu, která umožní při plnění základních úkolů Hasičského záchranného sboru se při létání hasičských bezpilotních letadel odchýlit v rozsahu zcela nezbytném od pravidel létání. V nově doplňovaném ustanovení § 50a se tak stanoví, že, nelze-li jinak zajistit plnění základního úkolu Hasičského záchranného sboru podle zákona o Hasičském záchranném sboru, lze se výjimečně při létání hasičských bezpilotních letadel v rozsahu zcela nezbytném odchýlit od pravidel létání. V takovém případě však bude nutno dbát zvýšené opatrnosti, aby nebyla ohrožena bezpečnost létání, a zajistit koordinaci létání hasičských bezpilotních letadel s létáním vojenských, policejních a celních letadel. V dané souvislosti se předpokládá sjednání meziresortní dohody mezi Hasičským záchranným sborem České republiky a Úřadem pro civilní letectví. Rovněž se předpokládá, že koordinace létání hasičských bezpilotních letadel s létáním vojenských, policejních a celních letadel bude uskutečňována prostřednictvím informování o nasazení bezpilotních letadel ze strany Hasičského záchranného sboru vůči všem ostatním na místě zasahujícím složkám z řad Armády České republiky, Policie České republiky, případně Celní správy České republiky a rovněž prostřednictvím součinnosti ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 16 (§ 52)

S ohledem na to, že dosavadní právní úprava létání letadel bez pilota obsažená v § 52 zákona o civilním letectví již neodpovídá požadavkům unijního práva, navrhuje se stávající znění § 52 zrušit. Nově bude právní úprava provozování bezpilotních systémů, řízení bezpilotních systémů, společné informační služby a služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů upravena v zákoně o civilním letectví v části páté hlavě IV nazvané „Bezpilotní systémy“.

K bodu 17 (§ 54a až 54s)

Díl 1 Provozovatelé bezpilotních systémů

K § 54a

V návaznosti na čl. 14 nařízení (EU) 2019/947 se upravuje registr provozovatelů bezpilotních systémů, který bude informačním systémem veřejné správy. Správce registru provozovatelů bezpilotních systémů bude Úřad. Provozovatelé bezpilotních systémů, kteří jsou povinni se registrovat, jsou vymezeni v čl. 14 odst. 5 nařízení (EU) 2019/947. Registraci podléhají vždy provozovatelé bezpilotních systémů, kteří provozují bezpilotní systém ve specifické kategorii provozu. V otevřené kategorii provozu pak pouze provozovatelé, kteří provozují bezpilotní letadlo, které

– má vzletovou hmotnost 250 g nebo vyšší,

– v případě nárazu může přenést na člověka kinetickou energii vyšší než 80 joulů nebo

– je vybaveno čidlem schopným zachycovat osobní údaje (to neplatí, pokud je bezpilotní letadlo považováno za hračku ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček).

Zápis vybraných provozovatelů bezpilotních systémů do příslušného registru přitom nebude mít z právního hlediska konstitutivní povahu a právní postavení provozovatelů bezpilotních systémů se bude odvíjet od charakteru jimi vykonávané činnosti.

Požadavek na registraci výše uvedených provozovatelů byl stanoven s ohledem na bezpečnostní rizika a rizika pro soukromí a ochranu osobních údajů, které provoz těchto letadel může představovat. Při registraci vydá Úřad provozovatelům bezpilotních systémů jedinečné digitální registrační číslo umožňující jejich individuální identifikaci. Provozovatelé bezpilotních systémů jsou pak dle unijní úpravy povinni uvádět registrační číslo na jejich bezpilotním letadle.

Způsob a rozsah vedení údajů stanoví rovněž čl. 14 nařízení (EU) 2019/947.

Odstavec 2 zavádí možnost provozovatele bezpilotního systému učinit toto podání též přes internet prostřednictvím uživatelského rozhraní, které bude zřízeno Úřadem (tím nejsou dotčeny jiné obecné možnosti učinění podání podle správního řádu). V těchto případech bude tato osoba ztotožněna prostřednictvím prostředků elektronické identifikace. Právní úprava prostředků elektronické identifikace je upravena v zákoně o elektronické identifikaci a v nařízení o elektronické identifikaci. Jako prostředek elektronické identifikace může sloužit například občanský průkaz s čipem, kdy prostřednictvím speciálního zařízení v počítači nezbytného pro načtení tohoto průkazu se zadá několikamístný kód přidělený k tomuto občanskému průkazu, čímž dojde ke ztotožnění této osoby. Jde o zakotvení inovativního prvku povahy e-governmentu s předpokládaným pozitivním dopadem na adresáty nové právní úpravy a efektivitu výkonu státní správy.

Odstavec 3 upravuje, komu a jakým způsobem Úřad poskytne údaje z tohoto registru, přičemž se rozlišují 2 způsoby jejich poskytnutí. Prvním z nich, tedy způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, budou údaje zpřístupňovány Ministerstvu dopravy, Ministerstvu obrany (tento resort byl do výčtu doplněn k jeho požadavku vznesenému v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení), Policii České republiky, příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie, Agentuře Evropské unie pro bezpečnost letectví, Evropské komisi, poskytovatelům letových provozních služeb, poskytovateli společné informační služby a poskytovatelům služeb pro řízení bezpilotních systémů podle nařízení (EU) 2021/664, poskytují-li služby ve vzdušném prostoru České republiky vymezeném pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů podle § 44g. Ministerstvo dopravy a Policie České republiky potřebují údaje z registru za účelem výkonu státního dozoru nebo kontroly. Ministerstvo obrany bude údaje čerpané z registru využívat k ochraně a obraně vojenských objektů a nevojenských objektů důležitých pro obranu státu určených vládou. Poskytovatel letových provozních služeb, poskytovatel společné informační služby a poskytovatel služeb pro řízení bezpilotních systémů podle nařízení (EU) 2021/664 pak pro účely poskytování jimi poskytovaných služeb. Vzhledem k tomu, že podle nařízení (EU) 2018/1139 musí členské státy zajistit, aby informace o registraci bezpilotních letadel a provozovatelů bezpilotních letadel, na něž se vztahuje požadavek na registraci v souladu s příslušnými prováděcími akty, byly uchovávány v digitálních harmonizovaných a interoperabilních vnitrostátních registračních systémech, přičemž členské státy mají mít k těmto informacím přístup prostřednictvím databáze (zřízené Agenturou Evropské unie pro bezpečnost letectví ve spolupráci s Evropskou komisí) a tyto informace si v jejím rámci mají vyměňovat, budou údaje z registru provozovatelů bezpilotních systémů zmíněným způsobem poskytovány rovněž jiným členským státům Evropské unie, Agentuře Evropské unie pro bezpečnost letectví a Evropské komisi. Druhý způsob představuje standardní poskytnutí údajů o provozovatelích bezpilotních systémů na žádost osoby, která prokáže právní zájem na jejich poskytnutí (viz odstavec 4). Takovou osobou může být zejména ten, jemuž byla v souvislosti s provozováním bezpilotního systému způsobena škoda (právní zájem bude souviset s náhradou takto způsobené škody) nebo exekutor provádějící úkony v exekučním řízení (bezpilotní systém může spadat do majetku podléhajícímu exekuci).

Vzhledem k tomu, že osoba provozovatele bezpilotního systému je z hlediska právní regulace jak na unijní, tak na vnitrostátní úrovni stěžejní a této osobě je uložena celá řada povinností, je nezbytné, aby údaje o provozovateli bezpilotního systému v registru provozovatelů bezpilotních systémů byly aktuální. Z tohoto důvodu navržená právní úprava ukládá Úřadu, aby u již do registru zapsaných provozovatelů bezpilotních systémů zanesl

– změny jakéhokoli údaje zapsaného v registru provozovatelů bezpilotních systémů, a to na základě oznámení provozovatele bezpilotního systému, který má povinnost změnu oznámit do 15 dnů ode dne, kdy došlo ke změně údaje, a

– údaj o tom, že provozovatel ukončil činnost spočívající v provozování bezpilotních systémů, a to na základě oznámení provozovatele bezpilotního systému, nebo pokud se dozvěděl, že provozovatel bezpilotního systému zemřel anebo zanikl.

Oznámení provozovatele bezpilotního systému bude moci být učiněno rovněž způsobem podle odstavce 2 tohoto ustanovení, tedy přes internet (se všemi konsekvencemi spjatými s nutností jeho ztotožnění).

Závěrem je rovněž stanoveno, kdy Úřad provede výmaz zápisu provozovatele bezpilotního systému z registru provozovatelů bezpilotních systémů, konkrétně tak bude učiněno po uplynutí 5 let ode dne, kdy došlo k zápisu údaje o ukončení provozu bezpilotního systému do registru (a to z důvodu případného řízení o přestupku).

K § 54b

Předmětné ustanovení zavádí možnost podat žádost o udělení oprávnění k provozu bezpilotních systémů ve specifické kategorii provozu nebo učinit prohlášení o souladu se standardním scénářem též přes internet prostřednictvím uživatelského rozhraní, které bude zřízeno Úřadem (tím nejsou dotčeny jiné obecné možnosti učinění podání podle správního řádu). V těchto případech bude tato osoba ztotožněna prostřednictvím prostředků elektronické identifikace. Právní úprava prostředků elektronické identifikace je upravena v zákoně o elektronické identifikaci a v nařízení o elektronické identifikaci. Jako prostředek elektronické identifikace může sloužit například občanský průkaz s čipem, kdy prostřednictvím speciálního zařízení v počítači nezbytného pro načtení tohoto průkazu se zadá několikamístný kód přidělený k tomuto občanskému průkazu, čímž dojde ke ztotožnění této osoby. Výše uvedená možnost učinění podání byla do návrhu zákona navržena v návaznosti na požadavky odborné veřejnosti. Jde o zakotvení inovativního prvku povahy e-governmentu s předpokládaným pozitivním dopadem na adresáty nové právní úpravy a efektivitu výkonu státní správy.

K § 54c

Toto ustanovení upravuje případy omezení a odnímání oprávnění provozovatelů bezpilotních systémů nebo lehkých bezpilotních systémů ve specifické kategorii provozu. Pro úplnost lze uvést, že udělování těchto oprávnění je podrobně upraveno unijním právem (viz čl. 5, 12 a část B a C přílohy nařízení (EU) 2019/947), proto návrh zákona tuto úpravu neobsahuje. Návrh zákona v této souvislosti uvádí důvody, kdy Úřad udělené oprávnění odejme. Prvním důvodem je žádost držitele tohoto oprávnění, který již nechce v provozování bezpilotních systémů na základě tohoto oprávnění pokračovat. Druhým důvodem je skutečnost, že držitel výše uvedeného oprávnění přestal splňovat podmínky pro udělení oprávnění stanovené nařízením (EU) 2019/947. Odejmutí oprávnění je v tomto případě nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti provozu bezpilotních systémů. Třetím důvodem je, že držitel oprávnění porušil závažným způsobem povinnost stanovenou nařízením (EU) 2019/947. Pro odejmutí oprávnění tedy nepostačí jakékoli porušení povinnosti, ale je třeba porušení kvalifikované (závažným způsobem). U tohoto důvodu navíc nemusí nutně Úřad udělené oprávnění pouze odejímat, ale v případě, že povaha a rozsah zjištěných nedostatků umožňují bezpečný provoz v určitém omezeném rozsahu, toto oprávnění pouze omezí. Omezení může spočívat buď v zúžení účelu, způsobu provozování bezpilotních systémů nebo oblasti, kterou lze pro létání bezpilotního letadla užít. V případě omezení oprávnění vydá Úřad provozovateli bezpilotního systému nový doklad osvědčující oprávnění k provozu bezpilotních systémů s dobou platnosti odpovídající době platnosti původního dokladu nebo nové osvědčení provozovatele lehkých bezpilotních systémů.

V návaznosti na omezení nebo odnětí oprávnění se upravuje povinnost provozovatele bezpilotního systému odevzdat příslušný doklad Úřadu, a to do 5 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění, nebo ode dne vydání nového dokladu nebo osvědčení. Pro případ nesplnění této povinnosti návrh zákona zavádí příslušnou sankci.

K § 54d

Předmětné ustanovení upravuje povinnost provozovatele bezpilotního systému mít po celou dobu provozování bezpilotního systému sjednané pojištění odpovědnosti za škody z provozu bezpilotního systému a zaplaceno pojistné. Předmětná povinnost dopadne na provozovatele bezpilotního systému

– v podkategorii A2 otevřené kategorie provozu,

– v podkategorii A3 otevřené kategorie provozu, pokud maximální vzletová hmotnost bezpilotního letadla přesahuje 4 kg, a

– ve specifické kategorii provozu.

S ohledem na to, že pojištění ve vztahu k provozovatelům bezpilotních systémů, kteří provozují tyto systémy z titulu jejich členství ve spolku, jemuž bylo uděleno oprávnění za účelem provádění rekreačních, sportovních nebo soutěžních letů anebo veřejných leteckých vystoupení bezpilotními letadly, je upraveno v § 54p odst. 2 návrhu zákona, neplatí právní úprava obsažená v § 54d návrhu zákona pro tyto provozovatele bezpilotních systémů.

Nařízení (EU) 2019/947 předpokládá, že povinnost pojištění může být stanovena na unijní úrovni nebo na úrovni vnitrostátní. Na unijní úrovni upravuje pojištění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel, v platném znění, které se vztahuje též na provozovatele bezpilotních systémů, kteří provozují bezpilotní letadlo s maximální vzletovou hmotností přesahující 20 kg. V těchto případech se tedy uplatní právní úprava pojištění dle tohoto nařízení. Po zvážení rizik, které jsou spojeny s provozováním bezpilotních systémů, se navrhuje, aby pro určité provozovatele bezpilotních systémů, na které nedopadne právní úprava výše uvedeného nařízení, byla vnitrostátně stanovena povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti za škody z provozu bezpilotního systému a zaplaceno pojistné. Toto pojištění se sjednává v otevřené kategorii provozu ve vztahu ke všem bezpilotním systémům provozovaným jedním provozovatelem a ve specifické kategorii provozu ve vztahu ke každému bezpilotnímu systému samostatně. Minimální výše pojistného plnění pro jednotlivé kategorie a podkategorie provozu bude stanovena prováděcí vyhláškou. Údaj o pojištění se bude zapisovat též do registru

provozovatelů bezpilotních systémů.

Díl 2 Dálkově řídící piloti

§ 54e až 54k upravují v návaznosti na čl. 8 a přílohu nařízení (EU) 2019/947 způsobilost k řízení bezpilotního systému.

K § 54e

Otevřená kategorie provozu představuje kategorii, která by měla zahrnovat provoz s nejmenšími riziky. Otevřená kategorie provozu se dále na základě provozních omezení, požadavků na dálkově řídící piloty a technických požadavků na bezpilotní systém člení na podkategorie A1, A2 a A3. U všech těchto podkategorií (u podkategorie A1 jen u řízení bezpilotního letadla třídy C1 dle nařízení (EU) 2019/945) unijní právo vyžaduje, aby dálkově řídící pilot absolvoval on-line výcvikový kurz a poté úspěšně složil on-line zkoušku z teoretických znalostí u příslušného orgánu nebo u subjektu uznaného příslušným orgánem. Pro úplnost je třeba uvést, že u podkategorie A2 je výše uvedené pouze jedním z požadavků, který musí být pro dosažení způsobilosti dálkově řídícího pilota splněn.

Navržené ustanovení tedy v návaznosti na unijní právní úpravu stanoví, že tuto výuku a zkoušku provádí Úřad nebo jím pověřená osoba. Právní úprava pověření této osoby je upravena v § 54h návrhu zákona. Pro tyto účely Úřad zřídí on-line rozhraní, do něhož se zájemce o výuku a zkoušku bude přihlašovat dvěma způsoby. Pokud bude zájemce o vykonání on-line výcvikového kurzu a zkoušky disponovat prostředkem elektronické identifikace, může výuku i zkoušku absolvovat z jakéhokoli místa (například z domova) prostřednictvím internetu. Právní úprava prostředků elektronické identifikace je upravena v zákoně o elektronické identifikaci a v nařízení o elektronické identifikaci. Jako prostředek elektronické identifikace může sloužit například občanský průkaz s čipem, kdy prostřednictvím speciálního zařízení v počítači nezbytného pro načtení tohoto průkazu zájemce o výuku a zkoušku zadá několikamístný kód přidělený k tomuto občanskému průkazu, čímž dojde ke ztotožnění této osoby.

Druhý způsob absolvování výuky a zkoušky představuje možnost absolvovat je na počítači v místě určeném Úřadem nebo pověřenou osobou. Důvodem zavedení této možnosti je skutečnost, že ne všichni zájemci o výuku a zkoušku budou disponovat prostředky elektronické identifikace, které by umožnily jejich dostatečné ztotožnění a absolvování výuky a zkoušky z jakéhokoliv místa s připojením na internet (tedy např. z pohodlí domova). Pro tyto osoby je návrhem zákona umožněno, aby mohly výuku a zkoušku absolvovat v místě určeném Úřadem nebo pověřenou osobou, kde technické zabezpečení a ztotožnění osoby bude zajištěno Úřadem nebo pověřenou osobou.

Zkouška se skládá z témat vymezených nařízením (EU) 2019/947 (jedná se o leteckou bezpečnost, omezení vzdušného prostoru, předpisy týkající se letectví, omezení lidské výkonnosti, provozní postupy, obecné znalosti o bezpilotních systémech, ochranu soukromí a ochranu údajů, pojištění a ochranu před protiprávními činy), skládá se formou testu obsahujícího 40 otázek a bude se vyhodnocovat automatizovaně. Pro úspěšné složení zkoušky je dle nařízení (EU) 2019/947 třeba dosáhnout alespoň 75 % celkového počtu bodového ohodnocení. Navrhovaná právní úprava bude aplikována tak, že se zájemci o absolvování výuky a složení zkoušky (po jejich ztotožnění provedeném v závislosti na tom, zda budou výuka a zkouška prováděny způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy ze svého počítače, nebo v místě určeném Úřadem pro civilní letectví) přihlásí do systému, v němž budou výuka a zkouška on-line způsobem prováděny. Po přihlášení bude nejdříve absolvována výuka a následně poté zkouška. Osoba, která absolvuje výuku a úspěšně složí zkoušku, bude bezprostředně poté systémem (do něhož již bude přihlášena a bude již tedy ztotožněna) vyzvána k podání žádosti o vydání osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému. Fakticky tedy půjde o souvislý (nepřetržitý) postup započatý ztotožněním zájemce o absolvování výuky a složení zkoušky přes absolvování výuky a zkoušky až po podání žádosti.

V tomto smyslu proto není nezbytné, aby byla konkrétní osoba opětovně (tedy několikrát v tomtéž sledu na sebe navazujících kroků) ztotožňována. Tato úprava nezatíží Úřad pro civilní letectví a bude výhodná rovněž pro žadatele. Nebude-li žádost podána bezprostředně po úspěšném složení zkoušky, Úřad řízení usnesením zastaví. V takovém případě by zájemce o vydání osvědčení musel absolvovat celý proces, tedy celou výuku a zkoušku, znovu (půjde však zcela jistě o ojedinělé případy), nicméně je třeba uvést, že počet pokusů o absolvování výuky a složení zkoušky není nijak omezen a tento proces není ani zpoplatněn. V daných ojedinělých případech by bylo možno s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení případně spojit žádost o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 správního řádu.

V žádosti žadatel vedle obecných náležitostí podání podle správního řádu uvede, zda požaduje vydání osvědčení v listinné, nebo elektronické podobě. Pro případ požadavku na vydání osvědčení v elektronické podobě žadatel zároveň uvede (nemá-li zpřístupněnou datovou schránku) elektronickou adresu, na niž je požaduje zaslat. V takovém případě bude osvědčení Úřadem odesláno na uvedenou elektronickou adresu. Návrh zákona v této souvislosti zakotvuje okamžik nabytí právní moci a účinků rozhodnutí o vydání osvědčení, a to v návaznosti na ustanovení § 151 odstavce 3, podle něhož, vydává-li se doklad namísto písemného vyhotovení rozhodnutí, nabývá toto rozhodnutí právní moci a právních účinků dnem převzetí dokladu účastníkem. S ohledem na nově navrhovanou speciální právní úpravu doručování osvědčení (dokladu osvědčujícího způsobilost k řízení bezpilotního systému), jež bude na žádost žadatele uskutečňována prostřednictvím jím uvedené elektronické adresy, stanoví se, že dnem odeslání osvědčení v elektronické podobě na elektronickou adresu nabývá rozhodnutí o jeho vydání právní moci a právních účinků. Vzor tohoto osvědčení bude stanoven prováděcím právním předpisem. Odstavec 7 upravuje povinnost držitele uvedeného osvědčení oznámit změnu údaje, který je uveden v tomto osvědčení (typicky příjmení), Úřadu, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy k této změně došlo. Změna musí být též doložena příslušnými doklady. V návaznosti na učiněné oznámení vydá Úřad nové osvědčení, přičemž doba platnosti nového osvědčení bude odpovídat době platnosti osvědčení původního.

Odstavec 8 upravuje rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 otevřené kategorie provozu. Nařízení (EU) 2019/947 v příloze předpokládá, že dálkově řídící piloti musí mít „odpovídající způsobilost“ pro zamýšlený provoz bezpilotních systémů. Toto rozhodnutí vydá Úřad v případě, že držitel výše uvedeného osvědčení závažným způsobem porušil povinnost dálkově řídícího pilota stanovenou nařízením (EU) 2019/947. Prostor pro správní uvážení při rozhodování o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému (pokud jde o slovní spojení „závažným způsobem porušil povinnost stanovenou předmětným nařízením“) není nepřiměřeně široký. Správní orgán (Úřad) bude posuzovat závažné porušení povinností dálkově řídícího pilota, které jsou jednoznačně a taxativně vymezeny nařízením (EU) 2019/947, přičemž okruh těchto povinností není nikterak rozsáhlý. Konkrétně jde o povinnosti stanovené v části (kapitole) UAS.OPEN.060 přílohy uvedeného nařízení. Důsledkem rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému je pozbytí platnosti osvědčení. Návrh zákona stanoví pro případ, kdy osvědčení bylo vydáno v listinné podobě, povinnost osoby, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, odevzdat takové osvědčení Úřadu do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Osoba, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, může podat žádost o vydání nového osvědčení nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Nemožnost podat žádost o vydání nového osvědčení po stanovenou dobu v případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v této podkategorii otevřené kategorie provozu, se vztahuje pouze k této podkategorii otevřené kategorie provozu. V tomto kontextu návrh zákona nepočítá s ukládáním správního trestu spočívajícího v zákazu činnosti.

V případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti osoby k řízení bezpilotního systému, bude muset tato osoba (nejdříve po uplynutí stanovené doby od právní moci takového rozhodnutí), bude-li chtít řídit bezpilotní systém, opětovně složit příslušnou zkoušku. Podle příslušné unijní úpravy je totiž předpokladem pro to, aby osoba mohla řídit bezpilotní systém, skutečnost, že je odborně způsobilá.

K § 54f

Ustanovení § 54f odst. 1 až 4 obsahují úpravu vydání osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A2 otevřené kategorie provozu. Podkategorie A2 otevřené kategorie provozu bezpilotních systémů je blíže vymezena v ustanovení UAS.OPEN.030 přílohy nařízení (EU) 2019/947. V souladu s požadavky unijního nařízení je pro vydání osvědčení o způsobilosti dálkově řídícího pilota pro podkategorii A2 otevřené kategorie provozu třeba nejdříve úspěšně absolvovat výuku a zkoušku dle § 54e, dále si prostřednictvím samostatného výcviku osvojit praktické dovednosti pro dálkové řízení bezpilotního systému v provozních podmínkách podkategorie A3 stanovených v bodě UAS.OPEN.040 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2019/947 a následně vykonat dodatečnou zkoušku z teoretických znalostí.

Dodatečnou zkoušku provádí Úřad nebo jím pověřená osoba, přičemž náklady na její vykonání hradí žadatel o vydání výše uvedeného osvědčení. Právní úprava pověření této osoby je obsažena v § 54h návrhu zákona. Dodatečná zkouška je zaměřena na meteorologii, provádění letů bezpilotních systémů a technická a provozní opatření ke zmírnění rizik na zemi. Zkouška se skládá formou testu obsahujícího 30 otázek. Nařízení (EU) 2019/947 stanoví, že k jejímu úspěšnému složení je třeba dosáhnout alespoň 75 % celkového počtu bodového ohodnocení. Zkouška se bude vyhodnocovat automatizovaně.

O vydání osvědčení bude Úřad rozhodovat v řízení na žádost, v níž žadatel vedle obecných náležitostí podání podle správního řádu uvede, zda požaduje vydání osvědčení v listinné, nebo elektronické podobě. Pro případ požadavku na vydání osvědčení v elektronické podobě žadatel zároveň uvede (nemá-li zpřístupněnou datovou schránku) elektronickou adresu, na niž je požaduje zaslat. V takovém případě bude osvědčení Úřadem odesláno na uvedenou elektronickou adresu. Návrh zákona v této souvislosti zakotvuje okamžik nabytí právní moci a účinků rozhodnutí o vydání osvědčení, a to v návaznosti na ustanovení § 151 odstavce 3, podle něhož, vydává-li se doklad namísto písemného vyhotovení rozhodnutí, nabývá toto rozhodnutí právní moci a právních účinků dnem převzetí dokladu účastníkem. S ohledem na nově navrhovanou speciální právní úpravu doručování osvědčení (dokladu osvědčujícího způsobilost k řízení bezpilotního systému), jež bude na žádost žadatele uskutečňována prostřednictvím jím uvedené elektronické adresy, stanoví se, že dnem odeslání osvědčení v elektronické podobě na elektronickou adresu nabývá rozhodnutí o jeho vydání právní moci a právních účinků.

Odstavec 6 upravuje povinnost držitele výše uvedeného osvědčení oznámit změnu údaje, který je uveden v tomto osvědčení (typicky příjmení), Úřadu, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy k této změně došlo. Změna musí být též doložena příslušnými doklady. V návaznosti na učiněné oznámení vydá Úřad nové osvědčení, přičemž doba platnosti nového osvědčení bude odpovídat době platnosti osvědčení původního. Úprava změny údajů obsažených v osvědčení vyplývá z článku 18 písm. c) nařízení (EU) 2019/947.Odstavec 7 upravuje rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A2 otevřené kategorie provozu. Nařízení (EU) 2019/947 v příloze předpokládá, že dálkově řídící piloti musí mít „odpovídající způsobilost“ pro zamýšlený provoz bezpilotních systémů. Toto rozhodnutí vydá Úřad, v případě, že držitel výše uvedeného osvědčení závažným způsobem porušil povinnost dálkově řídícího pilota stanovenou nařízením (EU) 2019/947. Prostor pro správní uvážení při rozhodování o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému (pokud jde o slovní spojení „závažným způsobem porušil povinnost stanovenou předmětným nařízením“) není nepřiměřeně široký. Správní orgán (Úřad) bude posuzovat závažné porušení povinností dálkově řídícího pilota, které jsou jednoznačně a taxativně vymezeny nařízením (EU) 2019/947, přičemž okruh těchto povinností není nikterak rozsáhlý. Konkrétně jde o povinnosti stanovené v části (kapitole) UAS.OPEN.060 přílohy uvedeného nařízení. Důsledkem rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému je pozbytí platnosti osvědčení. Návrh zákona stanoví pro případ, kdy osvědčení bylo vydáno v listinné podobě, povinnost osoby, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, odevzdat takové osvědčení Úřadu do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Osoba, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, může podat žádost o vydání nového osvědčení nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Nemožnost podat žádost o vydání nového osvědčení po stanovenou dobu v případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v této podkategorii otevřené kategorie provozu, se vztahuje pouze k této podkategorii otevřené kategorie provozu. V tomto kontextu návrh zákona nepočítá s ukládáním správního trestu spočívajícího v zákazu činnosti.

V případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti osoby k řízení bezpilotního systému, bude muset tato osoba (nejdříve po uplynutí stanovené doby od právní moci takového rozhodnutí), bude-li chtít řídit bezpilotní systém, opětovně složit příslušnou zkoušku. Podle příslušné unijní úpravy je totiž předpokladem pro to, aby osoba mohla řídit bezpilotní systém, skutečnost, že je odborně způsobilá.

K § 54g

Ustanovení § 54g odst. 1 až 4 návrhu zákona v návaznosti na bod UAS.STS-01.020 odst. 1 písm. e) a odst. 2 a UAS.STS-02.020 odst. 7 a 9 dodatku 1 přílohy nařízení (EU) 2019/947 upravuje vydání osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu. Standardním scénářem je druh provozu bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu definovaný v dodatku 1 přílohy nařízení (EU) 2019/947, pro nějž byl určen přesný seznam opatření ke zmírnění rizik, takže se příslušný úřad může spokojit s prohlášeními provozovatelů bezpilotních systémů (místo oprávnění k provozu bezpilotních systémů ve specifické kategorii provozu), že při provádění tohoto druhu provozu budou tato zmírňující opatření uplatňovat.

Získání osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu je jednou ze dvou podmínek, které musí dálkově řídící pilot za účelem řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu splnit. Druhou podmínkou je následné úspěšné absolvování výcviku praktických dovedností. S ohledem na to, že výcvik praktických dovedností je detailně upraven v nařízení (EU) 2019/947, není, až na otázku odejmutí pověření k jeho provádění (viz § 54j), předmětem vnitrostátní právní úpravy.

Osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu bude vydávat Úřad, a to na žádost osoby, která doloží, že složila (ne více než 3 měsíce před podáním žádosti) dodatečnou zkoušku z teoretických znalostí.

Dodatečnou zkoušku lze vykonat u Úřadu nebo u jím pověřené osoby, přičemž předpokladem pro připuštění ke zkoušce je kromě prokázání totožnosti též předložení osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 otevřené kategorie provozu.

Zkouška se skládá z témat vymezených podle druhu standardního scénáře v doplňku A dodatku 1 přílohy nařízení (EU) 2019/947 (jedná se o předpisy týkající se letectví, omezení lidské výkonnosti, provozní postupy, obecné znalosti o bezpilotních systémech, meteorologii, provádění letů bezpilotním letadlem a technická a provozní opatření ke zmírnění rizik ve vzduchu). Zkouška se skládá formou testu obsahujícího 40 otázek (nebo 30 otázek, v případě osob, které jsou držitelem osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A2 otevřené kategorie provozu). Zkouška se bude vyhodnocovat automatizovaně. Náklady na vykonání dodatečné zkoušky hradí žadatel.

V žádosti o vydání osvědčení žadatel vedle obecných náležitostí podání podle správního řádu uvede, zda požaduje vydání osvědčení v listinné, nebo elektronické podobě. Pro případ požadavku na vydání osvědčení v elektronické podobě žadatel zároveň uvede (nemá-li zpřístupněnou datovou schránku) elektronickou adresu, na niž je požaduje zaslat. V takovém případě bude osvědčení Úřadem odesláno na uvedenou elektronickou adresu. Návrh zákona v této souvislosti zakotvuje okamžik nabytí právní moci a účinků rozhodnutí o vydání osvědčení, a to v návaznosti na ustanovení § 151 odstavce 3, podle něhož, vydává-li se doklad namísto písemného vyhotovení rozhodnutí, nabývá toto rozhodnutí právní moci a právních účinků dnem převzetí dokladu účastníkem. S ohledem na nově navrhovanou speciální právní úpravu doručování osvědčení (dokladu osvědčujícího způsobilost k řízení bezpilotního systému), jež bude na žádost žadatele uskutečňována prostřednictvím jím uvedené elektronické adresy, stanoví se, že dnem odeslání osvědčení v elektronické podobě na elektronickou adresu nabývá rozhodnutí o jeho vydání právní moci a právních účinků.

Odstavec 6 upravuje povinnost držitele výše uvedeného osvědčení oznámit změnu údaje, který je uveden v tomto osvědčení (typicky příjmení), Úřadu, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy k této změně došlo. Změna musí být též doložena příslušnými doklady. V návaznosti na učiněné oznámení vydá Úřad nové osvědčení, přičemž doba platnosti nového osvědčení bude odpovídat době platnosti osvědčení původního.

Odstavec 7 upravuje rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu. Nařízení (EU) 2019/947 v příloze předpokládá, že dálkově řídící piloti musí mít „odpovídající způsobilost“ pro zamýšlený provoz bezpilotních systémů. Toto rozhodnutí vydá Úřad v případě, že držitel výše uvedeného osvědčení závažným způsobem porušil povinnost dálkově řídícího pilota stanovenou nařízením (EU) 2019/947. Prostor pro správní uvážení při rozhodování o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému (pokud jde o slovní spojení „závažným způsobem porušil povinnost stanovenou předmětným nařízením“) není nepřiměřeně široký. Správní orgán (Úřad) bude posuzovat závažné porušení povinností dálkově řídícího pilota, které jsou jednoznačně a taxativně vymezeny nařízením (EU) 2019/947, přičemž okruh těchto povinností není nikterak rozsáhlý. Konkrétně jde o povinnosti stanovené v části (kapitole) UAS.SPEC.060, UAS.STS-01.040 a UAS.STS-02.040 přílohy uvedeného nařízení. Důsledkem rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému je pozbytí platnosti osvědčení. Návrh zákona stanoví pro případ, kdy osvědčení bylo vydáno v listinné podobě, povinnost osoby, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, odevzdat takové osvědčení Úřadu do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Osoba, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, může podat žádost o vydání nového osvědčení nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Nemožnost podat žádost o vydání nového osvědčení po stanovenou dobu v případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v této kategorii provozu, se vztahuje pouze k této kategorii provozu. V tomto kontextu návrh zákona nepočítá s ukládáním správního trestu spočívajícího v zákazu činnosti.

V případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti osoby k řízení bezpilotního systému, bude muset tato osoba (nejdříve po uplynutí stanovené doby od právní moci takového rozhodnutí), bude-li chtít řídit bezpilotní systém, opětovně složit příslušnou zkoušku. Podle příslušné unijní úpravy je totiž předpokladem pro to, aby osoba mohla řídit bezpilotní systém, skutečnost, že je odborně způsobilá.

K § 54h

Odstavec 1 upravuje podmínky, při jejichž splnění může být určitá fyzická nebo právnická osoba Úřadem pověřena prováděním

– výuky a zkoušky v otevřené kategorii provozu u varianty, kdy výuka a zkouška bude probíhat v určeném místě pomocí výpočetní techniky,

– dodatečné zkoušky nezbytné pro vydání osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A2 otevřené kategorie provozu a

– dodatečné zkoušky nezbytné pro vydání osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu.

Těmito podmínkami jsou jednak právo k užívání nebytových prostor a vybavení nezbytných pro provádění těchto činností a dále prokázání, že bude zajištěn dohled nad prováděním těchto činností. V pověření Úřad stanoví podmínky pro zajištění řádného provádění těchto činností.

Odstavec 2 poté vymezuje situace, kdy Úřad udělené pověření odejme. V prvé řadě tak učiní, pokud o to pověřená osoba požádá. Dalším důvodem je skutečnost, že pověřená osoba přestala splňovat některou z podmínek pro pověření (viz předchozí odstavec). Posledním důvodem je závažné porušení povinnosti stanovené zákonem o civilním letectví (viz § 54e odst. 1, § 54f odst. 4, § 54g odst. 4) nebo podmínku stanovenou v pověření (viz předchozí odstavec tohoto ustanovení).

K § 54i

Nařízení (EU) 2019/947 stanoví, že osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 nebo A2 otevřené kategorie provozu nebo osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu jsou platná 5 let. Pro jejich prodloužení předvídá nařízení (EU) 2019/947 dvě možnosti. První z nich je splnění stejných podmínek, jaké jsou stanoveny pro jejich prvotní získání. Druhou z nich, kterou však lze využít pouze, pokud platnost příslušného osvědčení doposud neskončila, je absolvování školení k udržení teoretických znalostí potřebných k řízení bezpilotního systému pro příslušnou podkategorii otevřené kategorie provozu nebo v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu. Ustanovení § 54i návrhu zákona provádí druhou z výše uvedených možností, neboť v prvním případě bude postupováno jako při prvním vydání výše uvedených osvědčení.

Toto školení je v případě podkategorií A1 a A3 otevřené kategorie provozu zaměřeno na témata letecké bezpečnosti, omezení vzdušného prostoru, předpisů týkajících se letectví, omezení lidské výkonnosti, provozní postupy, obecných znalostí o bezpilotních systémech, ochrany soukromí a ochrany údajů, pojištění a ochrany před protiprávními činy, v případě podkategorie A2 otevřené kategorie provozu pak na témata meteorologie, provádění letů bezpilotních systémů a technických a provozních opatření ke zmírnění rizik na zemi. U řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu se jedná o témata letecké bezpečnosti, omezení vzdušného prostoru, předpisů v oblasti civilního letectví, omezení lidské výkonnosti, provozních postupů, technických a provozních opatření ke zmírnění rizik na zemi, obecných znalostí o bezpilotních systémech, ochrany soukromí a údajů, pojištění, ochrany před protiprávními činy, meteorologie, provádění letů bezpilotních systémů a technických a provozních opatření ke zmírnění rizik ve vzduchu.

Délka školení k udržení teoretických znalostí potřebných k řízení bezpilotního systému pro příslušnou podkategorii otevřené kategorie provozu nebo v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu bude blíže upravena prováděcí vyhláškou (viz § 54i odst. 9 návrhu zákona).

V žádosti o vydání osvědčení žadatel vedle obecných náležitostí podání podle správního řádu uvede, zda požaduje vydání osvědčení v listinné, nebo elektronické podobě. Pro případ požadavku na vydání osvědčení v elektronické podobě žadatel zároveň uvede (nemá-li zpřístupněnou datovou schránku) elektronickou adresu, na niž je požaduje zaslat. V takovém případě bude osvědčení Úřadem odesláno na uvedenou elektronickou adresu. Návrh zákona v této souvislosti zakotvuje okamžik nabytí právní moci a účinků rozhodnutí o vydání osvědčení, a to v návaznosti na ustanovení § 151 odstavce 3, podle něhož, vydává-li se doklad namísto písemného vyhotovení rozhodnutí, nabývá toto rozhodnutí právní moci a právních účinků dnem převzetí dokladu účastníkem. S ohledem na nově navrhovanou speciální právní úpravu doručování osvědčení (dokladu osvědčujícího způsobilost k řízení bezpilotního systému), jež bude na žádost žadatele uskutečňována prostřednictvím jím uvedené elektronické adresy, stanoví se, že dnem odeslání osvědčení v elektronické podobě na elektronickou adresu nabývá rozhodnutí o jeho vydání právní moci a právních účinků.

Školení k udržení teoretických znalostí potřebných k řízení bezpilotního systému pro příslušnou podkategorii otevřené kategorie provozu nebo v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu lze absolvovat u Úřadu nebo jím pověřené osoby (viz níže). U tohoto školení se předpokládá, že nebude probíhat na počítači, ale prezenčně, a to na témata uvedená výše, která jsou v případě pověřené osoby promítnuta do výukového plánu předkládaného pro účely jejího pověření. Formou prezenčního školení budou tedy účastníci školení seznámeni s nezbytnými znalostmi pro řízení bezpilotního systému v příslušné podkategorii otevřené kategorie provozu nebo v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu. Náklady na absolvování školení hradí jeho účastník. Po absolvování školení pověřená osoba zašle elektronicky potvrzení o absolvování tohoto školení Úřadu. Následně je též třeba podat Úřadu žádost o vydání nového osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 nebo A2 otevřené kategorie provozu nebo osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu. Jedinou podmínkou pro vydání nového osvědčení je absolvování výše uvedeného školení.

Odstavec 4 stanoví podmínky, které musí splnit osoba, aby mohla být pověřená prováděním tohoto školení. Těmito podmínkami jsou jednak odborná způsobilost k provádění výše uvedeného školení a dále též zpracovaný výukový plán zajišťující provádění školení v rozsahu výše uvedených témat.

Odborná způsobilost je vymezena v odstavci 5 navrženého ustanovení, podle kterého je třeba kromě středního vzdělání s maturitní zkouškou a praxe v řízení bezpilotních systémů v délce nejméně 3 let, též složit zkoušku před komisí jmenovanou generálním ředitelem Úřadu. Tato zkouška (její obsah, forma a průběh) bude blíže upravena prováděcí vyhláškou (viz § 54i odst. 9 návrhu zákona). Zatímco u pověření dle § 54d není nezbytné, aby pověřená osoba byla odborně způsobilá, protože materiály pro výuku i zkoušky dle těchto ustanovení bude zpracovávat Úřad (pověřená osoba bude muset pouze zajistit průběh školení a zkoušky), u školení podle § 54i bude pověřená osoba (nebo její zaměstnanec) osobám účastnícím se tohoto školení předávat znalosti a zkušenosti, proto je požadavek na odbornou způsobilost nezbytný.

Odstavec 8 poté vymezuje situace, kdy Úřad udělené pověření odejme. V prvé řadě tak učiní, pokud o to pověřená osoba požádá. Dalším důvodem je skutečnost, že pověřená osoba přestala splňovat některou z podmínek pro pověření (viz § 54i odst. 4). Posledním důvodem je závažné porušení povinnosti stanovené zákonem o civilním letectví (viz § 54i odst. 7) nebo podmínky stanovené v pověření (viz § 54i odst. 6).

K § 54j

Z unijní právní úpravy vyplývá, že pro účely řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu musí dálkově řídící pilot jednak být držitelem osvědčení o teoretických znalostech potřebných k řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu a dále úspěšně absolvovat výcvik praktických dovedností. Výcvik praktických dovedností je detailně upraven v nařízení (EU) 2019/947, kde jsou upraveny oblasti výcviku podle druhu standardního scénáře, jeho vyhodnocení, požadavky na osoby, které mohou tento výcvik poskytovat, a jejich povinnosti. U výcviku praktických dovedností byla tedy identifikována nutnost provést pouze odejmutí pověření k provádění praktického výcviku, které není v nařízení (EU) 2019/947 upraveno, v ostatním bude postupováno dle nařízení (EU) 2019/947. V návaznosti na výše uvedené tedy § 54j upravuje pouze odejmutí uvedeného pověření. Důvody odejmutí pověření jsou formulovány obdobně jako u § 54h nebo 54i návrhu. V prvé řadě tak Úřad učiní, pokud o to pověřená osoba požádá. Dalším důvodem je skutečnost, že pověřená osoba přestala splňovat některou z podmínek pro pověření stanovenou nařízením (EU) 2019/947 (viz dodatek 3 přílohy). Posledním důvodem je pak závažné porušení povinnosti stanovené nařízením (EU) 2019/947 (viz dodatek 3 přílohy).

K § 54k

Ustanovení § 54k odst. 1 návrhu zákona v návaznosti na body UAS.SPEC.050 odst. 1 písm.

d) a UAS.LUC.020 odst. 1 přílohy nařízení (EU) 2019/947 upravuje vydání potvrzení k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu, které je třeba k tomu, aby dálkově řídící pilot mohl řídit bezpilotní systém ve specifické kategorii provozu. Navrhovaná právní úprava vychází ze skutečnosti, že dálkově řídící piloti mají mít „odpovídající způsobilost“ podle unijní úpravy pro zamýšlený provoz bezpilotních systémů a mají mít při řízení bezpilotního systému u sebe doklad tuto způsobilosti osvědčující, avšak jejich proškolení má zajistit provozovatel bezpilotního systému.

Předmětné ustanovení nicméně neplatí pro všechny dálkově řídící piloty ve specifické kategorii provozu. S ohledem na to, že pro řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem ve specifické kategorii provozu a řízení bezpilotního systému členem spolku podle § 54n jsou stanoveny zvláštní požadavky, nevztahuje se úprava § 54k na dálkově řídící piloty řídící bezpilotní systém v souladu se standardním scénářem nebo v rámci spolku. Navržená právní úprava tedy dopadne na řízení bezpilotního systému pro provozovatele, který je držitelem oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo lehkých bezpilotních systémů.

S ohledem na to, že provoz bezpilotních systémů na základě výše uvedeného oprávnění se může značně různit, budou i požadavky, které musí dálkově řídící piloti splnit, konkretizovány v dokladu osvědčujícím oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo osvědčení provozovatele lehkých bezpilotních systémů. Vzhledem k této skutečnosti je povinností provozovatele bezpilotního systému, aby zajistil způsobilost dálkově řídících pilotů. Návrh zákona v této souvislosti stanoví, jaké podmínky musí být splněny, aby mohl provozovatel bezpilotního systému, který je držitelem oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo lehkých bezpilotních systémů, vydat potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu. Dálkově řídící pilot musí být jednak držitelem platného osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 otevřené kategorie provozu, dále absolvovat školení k získání teoretických znalostí a praktických dovedností potřebných k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu a musí být s provozovatelem, jenž potvrzení vydává, ve smluvním vztahu, jehož předmětem je řízení bezpilotního systému pro tohoto provozovatele.

Rozsah a způsob školení je stanoven v dokladu osvědčujícím oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo v osvědčení provozovatele lehkých bezpilotních systémů, přičemž témata, která musí školení zahrnovat, budou stanovena prováděcí vyhláškou (viz § 54k odst. 10 návrhu zákona). Obsahově se bude vycházet v první řadě z požadavků na schopnosti uvedené v demonstrativním výčtu obsaženém v článku 8 odstavce 2 nařízení (EU) 2019/947. Jde o schopnost a) uplatňovat provozní postupy (běžné, mimořádné a nouzové postupy, plánování letů, předletové a poletové kontroly), b) ovládat leteckou komunikaci, c) ovládat dráhu letu bezpilotního letadla a automatizaci, d) vést tým, pracovat v týmu a řídit sebe sama, e) řešit problémy a rozhodovat, f) udržovat situační povědomí, g) zvládat pracovní zatížení a koordinovat nebo případně předat řízení. Další okruhy relevantních znalostí plynou z podkladů Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA), jež mají povahu doporučení, přičemž jde zejména o letovou bezpečnost, letecké předpisy, navigaci, limity lidské výkonnosti, plánovaní operací, obecnou znalost bezpilotních systémů a plánovaní pro nouzové situace. Nadále přitom zůstává zachován princip plynoucí i z práva Evropské unie, že ve specifické kategorii provozu je, oproti např. otevřené kategorii provozu, větší prostor pro individuální posouzení a správní uvážení příslušného úřadu zohledňující všechny okolnosti daného případu. To platí právě i zde pro stanovení rozsahu školení a požadovaných kompetencí dálkově řídících pilotů.

Zmíněné školení zajišťuje provozovatel bezpilotního systému, který je držitelem oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo lehkých bezpilotních systémů, přičemž povinnost zajistit školení nutně neznamená, že bude provozovatel bezpilotního systému sám dálkově řídící piloty školit, předpokládá se spíše, že si na školení dálkově řídících pilotů někoho smluvně zajistí.

Vzhledem k tomu, že unijní právo předpokládá, že školení je prováděno ve spolupráci s příslušným úřadem určeným subjektem (viz bod UAS.SPEC.050 odst. 1 písm. d) pododstavec iii) přílohy nařízení (EU) 2019/947), navrhuje se stanovit, že provádění školení provozovatel bezpilotního systému zajistí ve spolupráci s osobou pověřenou Úřadem, a to na základě smlouvy, kterou provozovatel bezpilotního systému s takto pověřenou osobou uzavře. V návaznosti na zde uvedené stanoví návrh zákona v § 54k odst. 3 podmínku pro toto pověření, kterou bude odborná způsobilost osoby, která bude spolupráci s provozovatelem bezpilotního systému při provádění školení uskutečňovat. Odborná způsobilost k uskutečňování uvedené spolupráce bude naplněna osobou, která je buď sama odborně způsobilá k provádění výše uvedeného školení, nebo která je schopna zajistit jeho provádění prostřednictvím svého odborně způsobilého zaměstnance. Při splnění této podmínky Úřad pověření udělí. Odborně způsobilým je ten, kdo kromě středního vzdělání s maturitní zkouškou a praxe v řízení bezpilotních systémů v délce nejméně 3 let, složil zkoušku před komisí jmenovanou generálním ředitelem Úřadu. Tato zkouška (její obsah, forma a průběh) bude blíže upravena prováděcí vyhláškou (viz § 54k odst. 10 návrhu zákona). Zatímco u pověření dle § 54h není nezbytné, aby pověřená osoba byla odborně způsobilá, protože materiály pro výuku i zkoušky dle těchto ustanovení bude zpracovávat Úřad (pověřená osoba bude muset zajistit „pouze“ samotný průběh školení a zkoušky), u školení podle § 54k bude cílem spolupráce pověřené osoby (nebo jejího zaměstnance) s provozovatelem bezpilotního systému to, aby toto školení odpovídalo požadavkům vyplývajícím z dokladu osvědčujícího oprávnění k provozu bezpilotních systémů nebo v osvědčení provozovatele lehkých bezpilotních systémů. Z tohoto důvodu je požadavek na odbornou způsobilost nezbytný. Podmínky pro zajištění řádného uskutečňování spolupráce budou Úřadem stanoveny v pověření této osoby. Za účelem uskutečňování spolupráce bude pověřená osoba uzavírat s provozovatelem bezpilotního systému smlouvu, v níž budou dohodnuty detaily školení (např. termín školení, cena).

Odstavec 4 stanoví, že uskutečňovat spolupráci s provozovatelem bezpilotního systému při provádění školení nesmí ten, jehož poměr k provozovateli bezpilotního systému nebo jím vykonávané činnosti anebo k dálkově řídícímu pilotu ohrožuje její řádné uskutečňování. Cílem této úpravy je zamezit uskutečňování uvedené spolupráce osobám, které jsou ve střetu zájmů. Porušení této povinnosti povede k odnětí pověření ze strany Úřadu.

Odstavec 5 poté vymezuje situace, kdy Úřad udělené pověření odejme. V prvé řadě tak učiní, pokud o to pověřená osoba požádá. Dalším důvodem je závažné porušení povinnosti stanovené zákonem (takovou povinností je i uskutečňování spolupráce s provozovatelem bezpilotního systému osobou, která je ve střetu zájmů ve smyslu § 54k odst. 4 věty druhé návrhu zákona) nebo podmínky stanovené v pověření (viz § 54k odst. 4 věta první), neboť vzhledem k tomu, že potvrzení k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu bude vydáváno provozovatelem bezpilotního systému, je správní dohled nad dodržováním zákonných povinností a podmínek stanovených v pověření nezbytný.

Odstavec 6 upravuje rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu. Nařízení (EU) 2019/947 v příloze předpokládá, že dálkově řídící piloti musí mít „odpovídající způsobilost“ pro zamýšlený provoz bezpilotních systémů. Toto rozhodnutí vydá Úřad v případě, že držitel potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu závažným způsobem porušil povinnost dálkově řídícího pilota stanovenou nařízením (EU) 2019/947. Prostor pro správní uvážení při rozhodování o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému (pokud jde o slovní spojení „závažným způsobem porušil povinnost stanovenou předmětným nařízením“) není nepřiměřeně široký. Správní orgán (Úřad) bude posuzovat závažné porušení povinností dálkově řídícího pilota, které jsou jednoznačně a taxativně vymezeny nařízením (EU) 2019/947, přičemž okruh těchto povinností není nikterak rozsáhlý. Konkrétně jde o povinnosti stanovené v části (kapitole) UAS.SPEC.060 přílohy uvedeného nařízení. Držitel potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu je povinen toto potvrzení bez zbytečného odkladu po tomto rozhodnutí provozovateli bezpilotního systému vrátit. Současně návrh zákona zakazuje, aby této osobě vydal provozovatel bezpilotního systému nové potvrzení dříve než po uplynutí 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Nemožnost podat žádost o vydání nového osvědčení po stanovenou dobu v případě, kdy bylo rozhodnuto o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému v této kategorii provozu, se vztahuje pouze k této kategorii provozu. V tomto kontextu návrh zákona nepočítá s ukládáním správního trestu spočívajícího v zákazu činnosti. Aby nedocházelo k obcházení výše uvedeného institutu tím, že osoba, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, přejde k jinému provozovateli bezpilotního systému, který nebude o její nezpůsobilosti vědět a vydá jí nové potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu před uplynutím lhůty 6 měsíců, obsahuje návrh zákona povinnost Úřadu sdělit tomuto provozovateli rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému a zároveň vyzvat dotčenou osobu k vrácení potvrzení. Zároveň se stanoví, že v řízení o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu vedeném v případě, porušil-li držitel potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v této kategorii závažným způsobem povinnost stanovenou nařízením (EU) 2019/947, je účastníkem řízení rovněž provozovatel bezpilotního systému, který potvrzení vydal. Vzhledem k úpravě, podle níž osobě, o jejíž nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému bylo rozhodnuto, může provozovatel bezpilotního systému vydat nové potvrzení nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, je totiž nezbytné, aby se i tento provozovatel bezpilotního systému o tomto rozhodnutí dozvěděl. Účastenství tohoto provozovatele bezpilotního systému, které poskytuje široká procesní práva v daném řízení, je dále odůvodněno jeho užším vztahem k dálkově řídícímu pilotu, jemuž vydal potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému.

Odstavec 7 upravuje případy, kdy je držitel potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu povinen toto potvrzení vrátit. Kromě rozhodnutí o nezpůsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu je to za situace, kdy přestal být držitelem platného osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 otevřené kategorie provozu, nebo pokud zanikl jeho smluvní vztah s provozovatelem bezpilotního systému, jehož předmětem bylo řízení bezpilotního systému pro tohoto provozovatele. Dalším důvodem bude, byl-li držitel potvrzení vyzván k jeho vrácení dle odstavce 6.

Úpravou zakotvenou v odstavci 8 dochází k podchycení případů, kdy skutečnost obecně vedoucí k povinnosti držitele potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému toto potvrzení vrátit provozovateli, nastane přímo u samotného provozovatele, který si potvrzení (sám sobě) vydal. Pro takový případ se stanoví, že takový držitel potvrzení nesmí do doby opětovného vydání osvědčení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému v podkategorii A1 a A3 otevřené kategorie provozu nebo do doby vydání nového potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu řídit bezpilotní systém ve specifické kategorii provozu. To samozřejmě nebude platit, půjde-li o řízení bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem nebo řízení bezpilotního systému členem spolku. Na porušení této povinnosti je navázána příslušná skutková podstata přestupku (viz § 92c odst. 1 písm. a) bod 1 návrhu zákona). Vzhledem k tomu, že pro účely kontroly je třeba, aby Úřad měl přehled o vydaných potvrzeních o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu, jakož i o tom, že nastal důvod pro vrácení vydaného potvrzení, upravuje odstavec 9 jednak povinnost provozovatele bezpilotního systému zaslat kopii každého jím vydaného potvrzení Úřadu, jakož i povinnost sdělit Úřadu, že nastal důvod pro vrácení vydaného potvrzení.

Odstavec 10 pak obsahuje potřebné zákonné zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví vzor potvrzení o způsobilosti k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu, témata, která musí zahrnovat školení k získání teoretických znalostí a praktických dovedností potřebných k řízení bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu, a obsah, formu a průběh zkoušky, jíž se prokazuje odborná způsobilost k uskutečňování spolupráce s provozovatelem bezpilotního systému při provádění školení.

K § 54l

Předmětným ustanovením se navrhuje zřídit registr dálkově řídících pilotů, který bude informačním systémem veřejné správy. Zřízení registru reaguje na nezbytnost mít za účelem kontroly plnění povinností vyplývajících z právní úpravy řízení bezpilotních systémů informace o tom, zda daná osoba má vydaný doklad osvědčující její způsobilost k řízení bezpilotního systému, pro jakou kategorii (případně podkategorii) provozu je tento doklad vydaný a jeho platnost. Správcem registru dálkově řídících pilotů bude Úřad. V této souvislosti je na zákonné úrovni obecně stanoveno, jaké údaje budou v registru dálkově řídících pilotů vedeny. Jedná se o jednak o identifikační a kontaktní údaje (jméno, případně jména, a příjmení, datum narození, adresa pobytu) a údaje o způsobilosti k řízení bezpilotního systému (které budou blíže konkretizovány v prováděcí vyhlášce).

Odstavec 2 upravuje, komu Úřad poskytne údaje z tohoto registru a jakým způsobem. Způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup budou údaje zpřístupňovány Ministerstvu dopravy, Ministerstvu obrany (tento resort byl do výčtu doplněn k jeho požadavku vznesenému v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení) a Policii České republiky. Výše uvedení potřebují údaje z registru za účelem výkonu státního dozoru nebo kontroly. Ministerstvo obrany bude údaje čerpané z registru využívat k ochraně a obraně vojenských objektů a nevojenských objektů důležitých pro obranu státu určených vládou. Druhý způsob představuje poskytnutí údajů o dálkově řídících pilotech standardním způsobem na žádost osoby, která prokáže právní zájem na jejich poskytnutí.

Odstavec 3 stanoví dobu uchovávání údajů v registru dálkově řídících pilotů. Tato byla s ohledem na případné vedení správních řízení stanovena tak, že tyto údaje budou uchovávány po dobu platnosti dokladu osvědčujícího způsobilost k řízení bezpilotního systému a dále 5 let po jejím uplynutí.

Odstavec 4 zakotvuje nezbytné zmocňovací ustanovení pro vydání prováděcího právního předpisu, který blíže rozvede údaje vedené v registru dálkově řídících pilotů vztahující se k jejich způsobilosti k řízení bezpilotního systému.

K § 54m

Aby bylo možné kontrolovat plnění povinností vztahujících se k řízení a provozování bezpilotních systémů, bylo vyhodnoceno jako nezbytné začlenit do návrhu zákona oprávnění Policie České republiky a Úřadu vyzvat dálkově řídícího pilota k prokázání jeho totožnosti, předložení dokladu osvědčujícího jeho způsobilost k řízení bezpilotního systému, podrobení se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, nebo k přerušení letu bezpilotního letadla. Výzva k přerušení letu bezpilotního letadla může být učiněna rovněž za účelem ukončení ohrožení bezpečnosti létání. Současně je v návrhu zákona stanovena povinnost dálkově řídícího pilota této výzvě vyhovět.

Díl 3 Spolky

Modely letadel jsou dle unijní právní úpravy považovány za bezpilotní systémy. Ve všech členských státech Evropské unie existují kluby a sdružení leteckých modelářů, které dbají na bezpečnost provozu modelů letadel v těchto klubech a sdruženích. V návaznosti na dobré zkušenosti členských států Evropské unie s činností klubů a sdružení leteckých modelářů byla na unijní úrovni zavedena možnost členských států Evropské unie zavést speciální oprávnění pro tyto kluby a sdružení, na základě kterého by mohly osoby, které jsou jejich členy provozovat nebo řídit bezpilotní systém. S ohledem na výše uvedené a v návaznosti na čl. 16 nařízení (EU) 2019/947 je v § 54n až 54p návrhu zákona upravena činnost klubů a sdružení leteckých modelářů a provozování a řízení bezpilotních systémů v jejich rámci.

Dle čl. 2 odst. 10 nařízení (EU) 2019/947 je klubem nebo sdružením leteckých modelářů organizace zřízená podle zákona v členském státě za účelem provozování rekreačních letů, leteckých přehlídek, sportovních aktivit nebo soutěžních aktivit s použitím bezpilotních systémů. Navržená právní úprava užívá nicméně namísto pojmu „klub nebo sdružení leteckých modelářů“ pojem „spolek“, neboť se bude jednat o spolek dle § 214 a násl. občanského zákoníku. Předpokládá se totiž, že uvedené uskupení bude vždy tvořeno alespoň třemi osobami vedenými společným zájmem, jež budou naplňovat prostřednictvím tohoto samosprávného a dobrovolného svazku členů. Navržená právní úprava přitom umožňuje v souladu s občanským zákoníkem, aby jejím adresátem byl svaz tvořící více spolků.

K § 54n až 54p

Ustanovení § 54n upravuje výchozí bod právní úpravy spolků, neboť vymezuje

– oprávnění spolku, a to tak, že stanoví, že oprávnění spolku lze vydat pouze pro účely provádění rekreačních, sportovních nebo soutěžních letů anebo veřejných leteckých vystoupení bezpilotními systémy (jiný než zde uvedený, tedy například komerční, provoz bezpilotního systému nelze na základě oprávnění spolku realizovat), a

– osoby, které mohou na základě oprávnění spolku bezpilotní systémy provozovat nebo řídit (jedná se výlučně o členy spolku).

Z výše uvedeného tedy musí Úřad vycházet při udělování oprávnění spolku. Oprávnění spolku představuje zvláštní titul k provozování bezpilotního systému ve specifické kategorii provozu. Rozhodnutí o udělení oprávnění spolku stanoví podmínky, které musí být při provozování nebo řízení bezpilotních systémů na základě tohoto oprávnění dodrženy. Mezi tyto podmínky bude patřit např. stanovení požadavků na způsobilost dálkově řídících pilotů nebo stanovení minimálního věku dálkově řídících pilotů. Podmínky, které budou v rozhodnutí o udělení oprávnění stanoveny, následně spolek promítne do svých pravidel, která zavazují jeho členy. Toto rozhodnutí spolu s pravidly spolku jsou tedy jedny z nejdůležitějších dokumentů týkajících se provozování a řízení bezpilotních systémů v rámci spolku.

Z čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2019/947 výslovně vyplývá, že oprávnění spolku je omezeno na území členského státu Evropské unie, ve kterém bylo vydáno, tedy v případě České republiky na její území.

Členové spolku, kteří splní požadavky spolku, budou moci v rámci spolku

– řídit bezpilotní systém vymezený v oprávnění spolku na základě průkazu člena spolku řídícího bezpilotní systém (půjde o doklad osvědčující způsobilost k řízení bezpilotního systému) nebo

– provozovat bezpilotní systém vymezený v oprávnění spolku, aniž by museli být držiteli prohlášení o souladu se standardním scénářem nebo oprávnění k provozu bezpilotních systémů ve specifické kategorii provozu nebo lehkých bezpilotních systémů.

V případě jiného provozu než toho předvídaného v oprávnění spolku se na členy spolku budou vztahovat stejné požadavky jako na ostatní dálkově řídící piloty nebo provozovatele bezpilotních systémů.

Řízení o udělení oprávnění spolku se zahájí na žádost spolku, přičemž náležitosti žádosti jsou stanoveny v § 54o odst. 2 návrhu zákona. Spolek musí v žádosti mimo jiné vymezit podmínky stanovené nařízením (EU) 2019/947, od nichž se žadatel hodlá odchýlit (to umožňuje článek 16 odst. 3 nařízení (EU) 2019/947), a podmínky, které se uplatní namísto nich. Současně je třeba k žádosti přiložit vyhodnocení provozních rizik z hledisek ochrany života, zdraví, majetku a soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy a ochrany životního prostředí a další doklady prokazující splnění podmínek uvedených v § 54o odst. 1 písm. d) až f) návrhu zákona. Spolek by tedy v rámci podané žádosti o udělení oprávnění spolku měl navrhnout, podle jakých pravidel bude probíhat provoz bezpilotních systémů v rámci klubu, respektive v čem se provoz v rámci klubu bude moci odklonit od standardních povinností stanovených nařízeními (EU) 2019/947 a (EU) 2019/945, a současně uvede soubor opatření, která při provozu zajistí bezpečný provoz bezpilotních systémů z hlediska ochrany života, zdraví, majetku a soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy a ochrany životního prostředí.

Podmínky, které musí spolek splnit, aby mu bylo oprávnění uděleno, stanoví § 54o odst. 1 návrhu zákona. Stěžejní je přitom podmínka uvedená v písmeni f). Jedná se o to, že spolek musí mít vnitřní organizační strukturu, systém řízení jakosti, systém vnitřní kontroly a pravidla, které zajišťují bezpečné provozování a řízení bezpilotních systémů. V této souvislosti musí spolek žádající o oprávnění doložit, jak bude při řízení a provozu bezpilotních systémů v rámci spolku zajištěna ochrana života, zdraví, majetku a soukromí osob, ochrana civilního letectví před protiprávními činy a ochrana životního prostředí, plnění podmínek stanovených nařízením (EU) 2019/947, od nichž se nehodlá odchýlit, a plnění povinností, které těmto spolkům ukládá návrh zákona. Pokud se spolek hodlá odchýlit od podmínek nařízení (EU) 2019/947, musí podmínky, které v žádosti uvede místo nich, zajišťovat bezpečný provoz bezpilotních systémů z hlediska ochrany života, zdraví, majetku a soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy a ochrany životního prostředí. Jednou z podmínek pro udělení oprávnění spolku je skutečnost, že spolek žádající o udělení oprávnění má sídlo na území České republiky. Tento požadavek na usazení spolku v České republice je odůvodněn možností vykonávat efektivní kontrolu nad plněním povinností a výkonem činnosti oprávněných spolků a vychází rovněž z požadavku obsaženého v nařízení (EU) 2019/947, konkrétně

a) z jeho článku 2 bodu 10, podle něhož příslušná organizace musí být zřízena podle zákona v členském státě,

b) z jeho článku 16 odstavce 2 písm. a), podle něhož může být oprávnění k provozu bezpilotních systémů v rámci klubů a sdružení leteckých modelářů vydáno v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy (nerozhodne-li se členský stát toto oprávnění vydávat v souladu se zavedenými postupy, organizační strukturou a systémem řízení klubu nebo sdružení leteckých modelářů, kdy touto cestou Česká republika nesměřuje).

S ohledem na to, že jednou z podmínek pro udělení oprávnění spolku je skutečnost, že členové jeho statutárního orgánu a kontrolní komise jsou bezúhonní, obsahuje návrh zákona vymezení bezúhonnosti. Za bezúhonnou bude pro účely řízení o žádosti o udělení oprávnění spolku považována osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin ani nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s provozováním nebo řízením bezpilotního systému, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Návrh zákona rovněž obsahuje standardní ustanovení zakotvující oprávnění Úřadu vyžádat si pro účely ověření bezúhonnosti výpis z evidence Rejstříku trestů a rovněž (od soudu) stejnopis pravomocného rozhodnutí, případně i příslušný spis (resp. potřebné části spisu), jež obsahují skutečnosti rozhodné pro ověření bezúhonnosti. Rovněž je stanoveno, že žádost o vydání výpisu a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. V neposlední řadě návrh zákona pamatuje na cizince, ve vztahu k nimž Česká republika nedisponuje potřebnými údaji, a je tudíž nutné, aby cizinci přikládali údaje z registrů cizích států, případně aby dokládali svoji bezúhonnost čestným prohlášením.

S ohledem na to, že Úřad může v oprávnění spolku stanovit podmínky pro bezpečný provoz bezpilotních systémů, které nebyly uvedeny v žádosti o udělení oprávnění (s čímž počítá článek 16 odst. 3 nařízení (EU) 2019/947), stanoví § 54o odst. 4 návrhu zákona držiteli oprávnění spolku (oprávněnému spolku) povinnost upravit pravidla zajišťující bezpečné provozování a řízení bezpilotních systémů tak, aby byla v souladu s podmínkami stanovenými v oprávnění spolku. Do doby úpravy pravidel spolku nesmí člen spolku provozovat nebo řídit bezpilotní systém.

Pro pravidla zajišťující bezpečné provozování a řízení bezpilotních systémů z hlediska ochrany života, zdraví, majetku a soukromí osob, ochrany civilního letectví před protiprávními činy a ochrany životního prostředí je zavedena legislativní zkratka „pravidla spolku“. Pravidla spolku mohou mimo jiné uložit svým členům, kteří jsou provozovateli bezpilotního systému, povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za škodu z provozu bezpilotního systému a jeho výši a mít po celou dobu provozování bezpilotního systému zaplaceno pojistné (viz § 54p odst. 2 návrhu zákona). V případech, kdy provozovatel bezpilotního systému provozuje bezpilotní systém, jehož součástí je bezpilotní letadlo s maximální vzletovou hmotností přesahující 20 kg, se pravidla spolku nepoužijí, neboť povinnost mít pojištění vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel, v platném znění. V těchto případech se tedy uplatní právní úprava pojištění dle tohoto nařízení.

Pravidla spolku musí být zveřejněna na webových stránkách spolku. Vzhledem k tomu, že se jedná o klíčový dokument, musí s nimi spolek prokazatelně seznámit své členy, kteří hodlají řídit nebo provozovat bezpilotní systém. Členové spolku provozující nebo řídící bezpilotní systém jsou pak povinni pravidla spolku dodržovat (viz § 54p odst. 1 návrhu zákona). Spolek bude na dodržování pravidel spolku dohlížet, a pokud zjistí, že jsou porušována, bude přijímat opatření k nápravě. Druhy opatření budou též vyplývat z pravidel spolku, přičemž se může jednat např. o soukromoprávní finanční sankce, odebrání průkazu člena spolku řídícího bezpilotní systém, nebo vyloučení člena spolku. Nad rámec výše uvedeného na členy spolku (při řízení a provozování bezpilotního systému) dopadnou i skutkové podstaty přestupků obsažené v návrhu zákona týkající se dálkově řídících pilotů a provozovatelů bezpilotních systémů, samozřejmě za předpokladu, že se tito musí ustanovením nařízení (EU) 2019/947, které je skutkovou podstatou přestupku sankcionováno, řídit.

Vymahatelnost povinnosti dodržovat pravidla spolku je tudíž nutno vnímat ve dvou rovinách, soukromoprávní a veřejnoprávní. Pravidla spolku upravující vybraná pravidla stanovující určitá provozní omezení související s provozováním bezpilotních systémů budou vymahatelná veřejnoprávně. Návrh zákona v této souvislosti zakotvuje příslušné skutkové podstaty přestupků (viz např. § 92c odst. 1 písm. a) bod 5 nebo § 93d odst. 1 písm. c) bod 2 návrhu zákona). Naopak pravidla spolku upravující ostatní (jiné) povinnosti členů spolku budou vymahatelná „pouze“ v soukromoprávní rovině (např. vyloučením ze spolku). Předkladatel vnímá potřebu zakotvit podmínky pro veřejnoprávní vymáhání (byť některých vybraných) povinností stanovených pravidly spolku, přičemž podle jeho názoru nelze porušení daných povinností ponechat pouze na soukromoprávní rovině. Zde uvedené má význam rovněž v souvislosti s veřejnoprávní povinností držitele oprávnění spolku provádět dohled nad provozováním a řízením bezpilotních systémů a přijímat opatření k nápravě v případě zjištění porušení pravidel spolku (viz § 54o odst. 5 písm. f) návrhu zákona). I na tuto povinnost je pak navázána příslušná skutková podstata přestupku (viz § 93d odst. 3 písm. b) bod 7 návrhu zákona).

Spolek bude též zajišťovat školení pro své členy, kteří budou chtít řídit bezpilotní systém (viz § 54o odst. 5 písm. c) návrhu zákona). Toto školení bude zaměřeno na získání teoretických znalostí potřebných k řízení bezpilotního systému. Školení může být zaměřeno i na získání praktických dovedností při řízení bezpilotního systému. Rozsah a způsob školení stanoví Úřad v oprávnění spolku. Poté, co člen spolku absolvoval výše uvedené školení, vydá mu spolek průkaz člena spolku řídícího bezpilotní systém, který bude mimo jiné sloužit jako doklad o jeho způsobilosti k řízení bezpilotního systému. Nařízení (EU) 2019/947 v příloze předpokládá, že dálkově řídící piloti musí mít „odpovídající způsobilost“ pro zamýšlený provoz bezpilotních systémů. Pokud členství ve spolku zanikne, což je spolek povinen prokazatelně a bezodkladně osobě oznámit (jde-li o bývalého člena spolku provozujícího nebo řídícího bezpilotní systém, viz § 54o odst. 5 písm. i) návrhu zákona), je v zákoně stanovena povinnost tento průkaz vrátit, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se osoba o zániku svého členství dozvěděla (viz § 54p odst. 3 návrhu zákona).

Povinnosti držitele oprávnění spolku jsou vymezeny v § 54o odst. 5 návrhu zákona. Předmětné povinnosti byly stanoveny tak, aby zajišťovaly bezpečný provoz bezpilotních systémů v rámci spolku (viz např. § 54o odst. 5 písm. a) až c) a písm. e) návrhu zákona) a též kontrolu a vynucování stanovených požadavků (viz např. § 54o odst. 5 písm. d) a f) až i) návrhu zákona).

Ustanovení § 54o odst. 6 návrhu zákona ukládá držiteli oprávnění spolku, aby oznámil Úřadu změnu skutečností, na základě kterých mu bylo oprávnění spolku uděleno, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy k této skutečnosti došlo. Úřad tuto změnu vyhodnotí a v případě, že se jedná o skutečnost uvedenou v rozhodnutí o udělení oprávnění spolku a nadále jsou splněny podmínky pro udělení oprávnění spolku, rozhodnutí o udělení oprávnění spolku změní.

Ustanovení § 54o odst. 7 návrhu zákona vymezuje situace, kdy Úřad oprávnění spolku odejme. V prvé řadě tak učiní, pokud o to oprávněný spolek požádal. Dalším důvodem je skutečnost, že oprávněný spolek přestal splňovat některou z podmínek pro udělení oprávnění spolku (viz § 54o odst. 1 návrhu zákona). Posledním důvodem je závažné porušení povinnosti stanovené zákonem o civilním letectví (viz § 54o odst. 4 a 5) nebo podmínky stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění spolku.

Ustanovení § 54o odst. 8 návrhu zákona má za cíl vyjasnit vztah mezi dříve vydaným a novým rozhodnutím o udělení oprávnění spolku a upravuje tedy situaci, kdy držitel oprávnění spolku (oprávněný spolek) podal žádost o udělení nového oprávnění spolku (například z důvodu rozšíření vykonávané činnosti), a této žádosti bylo vyhověno. V takovém případě návrh zákona výslovně stanoví, že dosavadní oprávnění spolku zaniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo této žádosti vyhověno.

Rozhodnutí o udělení oprávnění spolku, změně rozhodnutí o udělení oprávnění spolku a omezení nebo odnětí oprávnění spolku bude Úřad zveřejňovat na svých webových stránkách (viz § 54o odst. 9 návrhu zákona), a to v zájmu zajištění lepší obeznámenosti členů spolku s těmito klíčovými akty.

Díl 4 Společná informační služba a služby pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů

K § 54q

Nařízení (EU) 2021/664 požaduje, aby příslušný úřad zpřístupnil veřejně údaje o poskytovatelích společné informační služby a poskytovatelích služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů, jimž vydal osvědčení podle tohoto předpisu. V návaznosti na výše uvedené se stanoví, že Úřad tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Současně se vymezují údaje, které budou zveřejňovány, konkrétně jde o obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu sídla a identifikační číslo poskytovatelů, bylo-li přiděleno, a dále vymezení jimi poskytovaných služeb.

K § 54r

V návaznosti na článek 16 odst. 4 nařízení (EU) 2021/664 je v předmětném ustanovení upraveno omezení a odnímání oprávnění k poskytování služeb poskytovatelem společné informační služby nebo poskytovatelem služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů. Návrh zákona v této souvislosti uvádí důvody, kdy Úřad udělené oprávnění k poskytování služeb poskytovatelem společné informační služby nebo poskytovatelem služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů omezí nebo odejme. Jedním z důvodů je žádost poskytovatele této služby, který již nechce v poskytování služby pokračovat. Dalším důvodem je skutečnost, že poskytovatel přestal splňovat podmínky pro udělení oprávnění stanovené v uvedeném nařízení, omezení nebo odnětí oprávnění je v tomto případě nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti provozu v rámci prostoru s kontrolovaným provozem bezpilotních systémů. Třetím důvodem je, že poskytovatel porušil závažným způsobem povinnost stanovenou tímto nařízením nebo neposkytuje službu v rozsahu nebo způsobem stanovenými v nařízení. Pro omezení nebo odnětí oprávnění tedy nepostačí jakékoli porušení povinnosti, ale je třeba porušení kvalifikované (závažným způsobem). Zvláštním důvodem pro odnětí oprávnění k poskytování služeb poskytovatelem společné informační služby nebo poskytovatelem služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů bude skutečnost, že poskytovatel nezahájí poskytování těchto služeb do 6 měsíců od udělení oprávnění k jejich poskytování nebo nebude-li poskytovat tyto služby po dobu delší než 12 po sobě jdoucích měsíců.

Odstavce 2 a 3 navazují na omezení nebo odnětí oprávnění a upravují povinnost poskytovatele výše uvedených služeb odevzdat příslušné osvědčení Úřadu, a to do 15 dnů ode dne vydání nového osvědčení nebo vydání rozhodnutí o odnětí oprávnění.

Díl 5 Použití ustanovení zákona a předpisu Evropské unie na bezpilotní systémy

K § 54s

Odstavec 1 stanoví, která ustanovení zákona o civilním letectví se ve vztahu k bezpilotním systémům nepoužijí. Důvodem pro vyloučení těchto ustanovení je skutečnost, že ve vztahu k právní úpravě obsažené v těchto ustanoveních existuje speciální právní úprava týkající se bezpilotních systémů, kterou představují nařízení (EU) 2019/947 a (EU) 2019/945 a § 54a až 54r návrhu zákona. Předkladatel provedl detailní analýzu jednotlivých ustanovení zákona o civilním letectví se zaměřením na to, jak je konkrétní úprava v nich obsažená využitelná na bezpilotní systémy a jejich provozování.

Na základě vyhodnocení závěrů této analýzy pak dospěl k následujícímu závěru. Na bezpilotní systémy a jejich provozování se nepoužije předně část druhá zákona o civilním letectví upravující letecký rejstřík (bezpilotní systémy se v leteckém rejstříku nebudou evidovat, registrovaní budou ve vybraných případech a ve zvláštním registru jejich provozovatelé) a způsobilost výrobků, letadlových částí a zařízení k použití v civilním letectví (úprava způsobilosti bezpilotních systémů je upravena v nařízení (EU) 2019/945). Dále se na tuto oblast nepoužije část třetí zákona o civilním letectví upravující letecký personál (provozování a řízení bezpilotních systémů upravuje detailně nařízení (EU) 2019/947 a příslušná nová adaptační úprava obsažená v návrhu zákona). Na bezpilotní systémy a jejich provozování se rovněž nepoužije část pátá hlava II (letecké služby) a III zákona o civilním letectví (zde však pouze § 51 a 51a), a to především proto, že poskytování služeb v souvislosti s létáním bezpilotních letadel je regulováno nařízením (EU) 2021/664, přičemž v ostatním se daná úprava na bezpilotní systémy a jejich provozování neuplatní již ze své podstaty (viz např. úprava databáze údajů o terénu a překážkách zakotvující zejména působnost Ministerstva dopravy v dané oblasti). Výjimkou ze zde uvedeného tvoří ustanovení § 50, upravující létání vojenských, policejních a celních letadel, § 50a (nově doplněný do návrhu zákona v návaznosti na vypořádání rozporu s Ministerstvem vnitra a upravující možnost odchýlit se od pravidel létání při létání hasičských bezpilotních letadel) a § 53, upravující povinné opuštění vzdušného prostoru, kdy tato úprava na bezpilotní systémy a jejich provozování naopak dopadne. Na oznamování jiných než vážných incidentů souvisejících s provozem bezpilotních systémů se nepoužije ustanovení § 55b odst. 1 zákona o civilním letectví, neboť oznamovací povinnost provozovatele bezpilotního systému je již upravena čl. 19 odst. 2 nařízení (EU) 2019/947, jenž počítá s aplikací nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 ze dne 3. dubna 2014 o hlášení událostí v civilním letectví, analýze těchto hlášení a navazujících opatřeních a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 a zrušení směrnic Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES, nařízení Komise (ES) č. 1321/2007 a nařízení Komise (ES) č. 1330/2007. Poslední částí zákona o civilním letectví, která se pro bezpilotní systémy a jejich provozování neuplatní, je část sedmá upravující sportovní létající zařízení (v tomto případě jde o zcela jiná zařízení než bezpilotní systémy, přičemž návrh zákona počítá se zvláštní úpravou zájmového provozování bezpilotních systémů v rámci spolku).

Odstavec 2 představuje provedení čl. 2 odst. 6 nařízení (EU) 2018/1139, které umožňuje členským státům Evropské unie, aby se rozhodly, že místo svých vnitrostátních právních předpisů použijí kteroukoli z v tomto ustanovení vymezených částí nařízení na letadla provádějící vojenské, celní, policejní, pátrací a záchranné či požární činnosti, hraniční a pobřežní kontrolu či jiné obdobné činnosti a služby ve veřejném zájmu a na personál a organizace zapojené do těchto činností. Po zvážení povahy provozu bezpilotních systémů provádějících výše uvedené činnosti se navrhuje využít této možnosti ve vztahu k projektování, výrobě, údržbě, provozu a řízení bezpilotního systému v otevřené nebo specifické kategorii provozu pro celní, policejní, záchranné nebo hasičské účely. Z uvedeného je zřejmé, že se příslušná unijní úprava, která se na vojenská letadla obecně nevztahuje (nerozhodne-li se členský stát Evropské unie jinak), na provoz a řízení vojenských bezpilotních letadel nepoužije. Uvedené (opt-in) ustanovení obsažené v § 54s odst. 2 návrhu zákona totiž takové rozhodnutí členského státu představuje pouze ve vztahu k bezpilotním letadlům celním, policejním, záchranným nebo hasičským. Vojenská bezpilotní letadla jsou tak z příslušných pravidel (pro jejich provoz a řízení) vyjmuta podle článku 2 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1139. Současně platí, že ustanovení § 50 zákona o civilním letectví vyloučeno nebude, tudíž při létání policejních bezpilotních letadel se bude možné v nezbytném rozsahu odchýlit od pravidel létání.

K bodu 18 (§ 78)

Nařízení (EU) 2019/947 stanoví požadavky, které je třeba při řízení a provozu bezpilotního systému v otevřené kategorii provozu dodržet. Po jejich zhodnocení lze konstatovat, že při dodržení těchto požadavků při uskutečňování leteckého veřejného vystoupení bezpilotními systémy v otevřené kategorii provozu není třeba, aby k tomuto leteckému veřejnému vystoupení byl ze strany Úřadu udělován souhlas. Tento souhlas se jeví jako nadbytečný též v případě, kdy je toto letecké veřejné vystoupení provozováno držitelem oprávnění spolku podle § 54o návrhu zákona, neboť Úřad bezpečnost létání ve vzdušném prostoru náležitě posoudí již v rámci řízení o udělení oprávnění spolku. S ohledem na výše uvedené se navrhuje změna (upřesnění) § 78 zákona o civilním letectví upravujícího letecké veřejné vystoupení, a to v tom smyslu, aby nedopadal na uskutečňování leteckého veřejného vystoupení bezpilotními systémy v otevřené kategorii provozu nebo držitelem oprávnění spolku (oprávněným spolkem).

K bodům 19, 22 a 24 (§ 85e odst. 1, § 85e odst. 3 písm. d), § 85f odst. 2)

Ověření spolehlivosti bylo původně jak na unijní, tak na vnitrostátní úrovni spojeno se vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště. Vzhledem k tomu, že na unijní úrovni došlo k rozšíření výčtu osob, které musí mít ověření spolehlivosti, i na osoby, které nebudou vstupovat do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště (např. osoby, které budou vykonávat detekční kontroly, kontroly vstupu nebo jiné bezpečnostní kontroly jinde než ve vyhrazeném bezpečnostním prostoru letiště), navrhuje se v zákoně o civilním letectví zrušit navázání ověření spolehlivosti na vstup bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště. V této souvislosti se upravuje znění § 85e odst. 1 tak, aby bylo zajištěno, že vymezení osob v zákoně o civilním letectví, které musí být spolehlivé, nebude zužující a bude zahrnovat všechny osoby, po nichž to unijní úprava vyžaduje. Dále se v § 85e odst. 3 písm. d) zákona upravujícím náležitosti žádosti o ověření spolehlivosti nově stanoví, že žadatel je místo zdůvodnění nezbytnosti vstupovat bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru povinen v žádosti vymezit činnosti, které hodlá vykonávat a k jejichž výkonu musí být dle unijního práva spolehlivý, aby mohlo být posouzeno, zda předmětná osoba dle unijní úpravy podléhá ověření spolehlivosti. S výše uvedeným souvisí i navržená změna § 85f odst. 2 zákona o civilním letectví upravující vymezení důvěryhodnosti.

K bodu 20 (§ 85e odst. 2 věta první)

Ustanovení § 85e odst. 2 zákona upravuje dobu platnosti ověření spolehlivosti, a to tím způsobem, že stanoví, že spolehlivost fyzické osoby je ověřena na dobu 5 let. Nařízení (EU) 2019/103 zavedlo rozlišení institutu ověření spolehlivosti, a to na důkladnější ověření spolehlivosti a standardní ověření spolehlivosti. Současně byla na unijní úrovni změněna i doba platnosti ověření spolehlivosti, a to 1 rok pro důkladnější ověření spolehlivosti a 3 roky pro standardní ověření spolehlivosti (návrh zákona se standardním ověřováním spolehlivosti nepočítá). Vzhledem k této skutečnosti se navrhuje bez náhrady vypustit větu uvádějící, že spolehlivost fyzické osoby je ověřena na dobu 5 let.

K bodu 21 (§ 85e odst. 2 věta druhá)

Na základě připomínky uplatněné v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení ze strany Ministerstva obrany bylo ustanovení § 85e odst. 2 doplněno v tom smyslu, že osoba, která vykonává službu nebo závislou práci u Ministerstva obrany, bude považována za spolehlivou ve smyslu zákona o civilním letectví. Zaměstnanci vykonávající službu nebo práci u Ministerstva obrany jsou držitelem osvědčení fyzické osoby a není tedy důvod je z dané úpravy nepožadující ověření spolehlivosti postupem podle zákona o civilním letectví vyjímat. Zároveň bylo ustanovení precizováno (a to ve vztahu ke všem zaměstnavatelům v něm stanoveným) v tom smyslu, že bude dopadat rovněž na zaměstnance podle zákoníku práce.

K bodu 23 (§ 85e odst. 3 písm. e))

Pro účely ověření spolehlivosti je třeba, aby žadatel uvedl v žádosti i údaje vymezené v § 85e odst. 3 písm. e) zákona, kterými jsou údaje o předchozím státním občanství, o předchozím zaměstnání, o vzdělání a o nepřetržitém pobytu žadatele v cizím státě delším než 6 měsíců, včetně jeho důvodu, a to za období 5 let přede dnem podání žádosti. U osob, které jsou držiteli platného dokladu o spolehlivosti vydaného Úřadem v období 5 let před podáním nové žádosti o ověření spolehlivosti, se nově stanoví, že obdobím, za které mají výše uvedené údaje uvádět, je období ode dne vydání předchozího dokladu o spolehlivosti do dne podání žádosti. Tato změna souvisí se zkrácením doby platnosti dokladu o ověření spolehlivosti. Doklad o spolehlivosti bude platný 1 rok. Pro posouzení spolehlivosti nicméně nadále zůstává relevantní období 5 let před podáním žádosti. V této souvislosti se ve vztahu k žadateli, který již úspěšně absolvoval ověření spolehlivosti a je držitelem příslušného dokladu, jeví jako nadměrně zatěžující, aby musel opětovně v žádosti uvádět údaje, které již uváděl v předchozí žádosti o ověření spolehlivosti podané Úřadu, když ten tyto údaje již má k dispozici. Žadatel, který o ověření spolehlivosti bude Úřad žádat poprvé, bude stejně jako doposud uvádět údaje dle § 85e odst. 3 písm. e) za období 5 let přede dnem podání žádosti.

K bodu 25 a 26 (§ 85h věta první a třetí)

V návaznosti na připomínky vznesené Bezpečnostní informační službou a Úřadem pro zahraniční styky a informace v rámci projednávání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení byly lhůty pro zpracování závazného stanoviska Policií České republiky v řízení o ověření spolehlivosti prodlouženy, a to v zájmu zajištění dostatečného časového prostoru pro potřebné posouzení všech relevantních informací ze strany Policie České republiky a příslušných zpravodajských služeb České republiky.

K bodu 27 (§ 85h věta poslední)

Ustanovení bodu 11.1.3 přílohy nařízení (EU) 2019/103 stanoví, že důkladnější ověření spolehlivosti musí zahrnovat zpravodajské informace a jakékoli další relevantní informace, jež mají příslušné vnitrostátní orgány k dispozici a které mohou být dle jejich uvážení relevantní pro posouzení způsobilosti osoby k výkonu funkce, která vyžaduje důkladnější ověření spolehlivosti. Stávající právní úprava, podle níž si Policie České republiky může vyžádat potřebnou informaci od příslušné zpravodajské služby České republiky, tak může zůstat zachována. K takovému vyžádání potřebné informace ovšem Policie České republiky bude muset přistoupit v každém případě tehdy, pokud sama ze své činnosti nedisponuje relevantními informacemi o tom, že je osoba žadatele o ověření spolehlivosti nedůvěryhodná. Pakliže takovýmito informacemi disponuje na základě svých poznatků, vydá negativní závazné stanovisko v řízení o ověření spolehlivosti a nebude tak již nezbytné příslušné zpravodajské služby oslovit. V opačném případě (tedy pokud sama ze své činnosti nedisponuje relevantními informacemi o tom, že je osoba žadatele o ověření spolehlivosti nedůvěryhodná) by měla přistoupit k oslovení příslušných zpravodajských služeb, které mohou poznatky o případné nedůvěryhodnosti žadatele doplnit.

Na základě připomínek uplatněných v rámci projednání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení (ze strany zpravodajských služeb) dochází dále k úpravě poslední věty ustanovení § 85h zákona o civilním letectví. Za účelem ochrany utajovaných informací dochází po vzoru ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu (upravujícího náležitosti rozhodnutí) k úpravě náležitostí odůvodnění závazného stanoviska. Bude tak stanoveno, že, v případě, že podkladem pro vydání závazného stanoviska jsou písemnosti a záznamy obsahující utajované informace, v odůvodnění závazného stanoviska se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění závazného stanoviska pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají. Zároveň nebude součástí daného ustanovení text, podle něhož by posouzení rizika ohrožení či vážného narušení činnosti zpravodajských služeb prováděla Police České republiky. Rovněž došlo k doplnění tohoto ustanovení o zvláštní úpravu (vyloučení) nahlížení do spisu v zájmu ochrany utajovaných informací.

K bodům 28 až 31 (§ 85j odst. 1 a 4)

Ustanovení § 85j zákona upravuje doklad o spolehlivosti. Předmětné ustanovení mimo jiné stanoví, že doklad o spolehlivosti je platný 5 let. S ohledem na to, že nařízení (EU) 2019/103 stanoví, že doba platnosti u důkladnějšího ověření spolehlivosti je 1 rok (doba platnosti dokladu o spolehlivosti stanovená právem Evropské unie pro standardní ověření spolehlivosti není relevantní, neboť předkladatel možnost tohoto typu ověření spolehlivosti nevyužívá), navrhuje se upravit v tomto smyslu i znění § 85j odst. 1. Současně se upravuje textace tohoto ustanovení tak, aby reflektovala skutečnost, že ověření spolehlivosti již nebude spojeno výhradně se vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště.

Ve vztahu k dokladům o spolehlivosti vydaným do dne nabytí účinnosti nově navrhované právní úpravy lze odkázat na přechodné ustanovení, které nařízení (EU) 2019/103 obsahuje v bodě 11.1.12 přílohy. Podle uvedeného přechodného ustanovení „ověření spolehlivosti úspěšně absolvovaná před 31. prosincem 2020 zůstanou platná až do skončení jejich platnosti, nebo nejpozději do 30. června 2023, podle toho, co nastane dříve.“.

K bodu 32 (§ 85l)

Ustanovení § 85l se k připomínce uplatněné v rámci projednávání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení (ze strany Bezpečnostní informační služby) precizuje tak, aby bylo zřejmé, že zpravodajské služby České republiky v souvislosti s ověřováním důvěryhodnosti provádějí výlučně šetření v jejich evidencích a nerealizují žádná další aktivní opatření za účelem zabezpečování (nových) informací potenciálně využitelných v tomto řízení.

K bodu 33 (§ 85v)

Institut ověření před nástupem do zaměstnání je na unijní úrovni nahrazen institutem ověření spolehlivosti. Vzhledem k této skutečnosti se navrhuje zrušit § 85v zákona upravujícího ověření před nástupem do zaměstnání.

K bodu 34 (§ 85w)

Návrhem zákona dochází k precizaci stávajícího ustanovení zakotvujícího povinnost každého, pro něhož osoby plní povinnosti související s ochranou civilního letectví před protiprávními činy, zajistit, aby tyto osoby absolvovaly odbornou přípravu v souladu s unijními požadavky. Nutnost absolvování odborné přípravy je navázána ke všem osobám, které mají vykonávat činnost stanovenou unijním právem. K upřesnění dochází rovněž v tom smyslu, že tyto činnosti mohou vykonávat pouze osoby, které absolvovaly odbornou přípravu úspěšně.

K bodům 37 a 38 (§ 89 odst. 2 písm. b) až d) a § 89 odst. 2 písm. b) bod 1)

Uvedené novelizační body představují legislativně technickou úpravu související se zrušením pododstavců b) až d) v § 89 odst. 2 a s navazující úpravou ustanovení § 89 odst. 2 písm.

b) bodu 1, k nimž dochází zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Účinnost změn uvedených ustanovení zákona o civilním letectví předvídaných zákonem č. 284/2021 Sb. nastane k 1. červenci 2023, zatímco účinnost nyní předkládaného návrhu novely téhož zákona se předpokládá dřívější. Vzhledem k tomu, že návrh novely zákona o civilním letectví vstupuje do téhož ustanovení (§ 89 odst. 2), do něhož jsou doplňovány nové pododstavce, je nezbytné legislativně technicky upravit příslušné novelizační body zákona č. 284/2021 Sb. Současně dojde ke zrušení příslušných novelizačních bodů v zákoně č. 284/2021 Sb. (vizte část šestou návrhu zákona).

K bodům 39 až 41 (§ 89 odst. 2 písm. g), o), x) a y))

V návaznosti na právní úpravu bezpilotních systémů dochází k úpravě působnosti Úřadu. V této souvislosti se v návaznosti na čl. 17 nařízení (EU) 2019/947, který požaduje, aby každý členský stát Evropské unie určil jeden nebo více subjektů jako úřad příslušný pro úkoly podle čl. 18 tohoto nařízení, stanoví, že všechny úkoly dle tohoto nařízení, kromě těch, které jsou plněny Ústavem pro zjišťování příčin leteckých nehod, bude vykonávat Úřad. Předmětné ustanovení tedy zakotvuje působnost Úřadu (s dílčí výjimkou ve vztahu k úkolům z tohoto nařízení vyplývajících, které jsou svěřeny Ústavu pro zjišťování příčin leteckých nehod) ve věcech plnění úkolů příslušného úřadu podle nařízení (EU) 2019/947 (vyjmenovaných v článku 18 tohoto nařízení) a dále úkolů stanovených nařízením (EU) 2021/664. Ustanovení § 89 odst. 2 písm. x) tedy zakotvuje rozdělení působnosti vyplývající ze shora uvedených přímo použitelných předpisů Evropské unie mezi Úřad a Ústav pro zjišťování příčin leteckých nehod.

S ohledem na unijní právní úpravu (a vypuštění § 52 zákona) současně dochází k vypuštění působnosti Úřadu týkající se vydávání povolení k létání letadla bez pilota. Vzhledem k tomu, že registr dálkově řídících pilotů není unijní právem předvídán, je v samostatném písmeni (§ 89 odst. 2 písm. y)) uvedeno, že správcem registru dálkově řídících pilotů bude Úřad. Současně Úřad bude též příslušným úřadem dle nařízení (EU) 2021/664. Je vhodné zmínit, že podle článku 17 nařízení (EU) 2021/664 musí být zajištěno, aby příslušný úřad (tedy v podmínkách České republiky Úřad) měl technickou a provozní kapacitu a odborné znalosti, aby mohl plnit své povinnosti podle článku 18 uvedeného nařízení. Za tímto účelem dle nařízení (EU) 2021/664 musí a) mít náležitě zdokumentované postupy a odpovídající zdroje, b) zaměstnávat pracovníky dostatečně znalé, profesně bezúhonné, zkušené a odborně připravené k plnění přidělených úkolů, c) přijmout veškerá opatření potřebná k tomu, aby přispíval k bezpečnému, účinnému a zabezpečenému provozu bezpilotních systémů ve vzdušném prostoru jím vymezeném podle § 44g návrhu zákona.

Navržená změna textace § 89 odst. 2 písm. g) pak souvisí s § 44c až 44i návrhu zákona, ve kterých je kromě omezení a zákazu užívání vzdušného prostoru umožněno též stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru nebo neaplikovat některý z požadavků stanovených nařízením (EU) 2019/947 pro otevřenou kategorii provozu.

K bodu 42 (§ 92 odst. 1 písm. k) a § 93 odst. 1 písm. f))

V návaznosti na vypuštění působnosti Úřadu pro civilní letectví týkající se vydávání povolení k létání letadla bez pilota (v § 89 odst. 2 písm. o)), k čemuž dochází s ohledem na unijní právní úpravu a na ní navazující novou vnitrostátní implementační právní úpravu, se provádí související nezbytná legislativně technická úprava. Vypuštěním písmene o) totiž došlo k posunu v označení zbývajících pododstavců v odstavci 2 § 89, a tudíž bylo v ustanoveních, která na nově označené pododstavce odkazují, nezbytné příslušné odkazy upravit.

K bodům 44 až 54 (§ 92a odst. 1 písm. c), 92a odst. 3, § 92c, 93, 93a, 93d a 94)

Nová úprava přijatá na úrovni Evropské unie (zejména nařízení (EU) 2019/945, nařízení (EU) 2019/947 a nařízení (EU) 2021/664), jakož i návrh nové vnitrostátní právní úpravy, obsahuje poměrně rozsáhlé množství povinností celé řady subjektů, ať už provozovatelů bezpilotních systémů, dálkově řídících pilotů, držitelů oprávnění spolku (v jehož rámci bude docházet k provozování a řízení bezpilotních systémů) nebo poskytovatelů služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů.

Návrh zákona v návaznosti na nově ukládané povinnosti konstruuje odpovídající skutkové podstaty přestupků. V souvislosti s úpravou a doplněním skutkových podstat přestupků dochází rovněž ke stanovení správních trestů za jejich spáchání, včetně stanovení jejich druhu a výše.

Předkladatel vyhodnotil nezbytnost zakotvení skutkových podstat přestupků, které jsou obsaženy v předloženém návrhu zákona, podle Zásad tvorby právní úpravy přestupků. Na základě tohoto vyhodnocení dospěl předkladatel k závěru, že nejsou k dispozici takové nástroje, které jsou k dosažení daného cíle stejně vhodné nebo vhodnější a které současně představují méně intenzivní zásah do právního postavení adresátů navrhované právní úpravy. Z tohoto důvodu je nutno vnímat zakotvení příslušných skutkových podstat přestupků v navrženém rozsahu a navržené podobě do zákona o civilním letectví za nezbytné.

Je vhodné uvést, že návrh zákona obsahuje rovněž několik tzv. zbytkových (skupinových) skutkových podstat. Předně jde o skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 92c odst. 1 písm.

a) bodu 8, podle níž dálkově řídící pilot v rozporu s nařízením (EU) 2019/947 nesplní jinou tímto přímo použitelným předpisem stanovenou povinnost dálkově řídícího pilota před zahájením provozu nebo během letu bezpilotního systému. Uvedená skutková podstata navazuje na poměrně rozsáhlou škálu povinností dálkově řídícího pilota obsaženou v příloze uvedeného nařízení (viz body UAS.OPEN.060 a UAS.SPEC.060). Dále jde o skutkovou podstatu přestupku uvedenou (pro fyzické osoby) v § 92c odst. 1 písm. e) a (pro právnické a podnikající fyzické osoby) v § 93d odst. 1 písm. d), podle níž provozovatel bezpilotního systému nesplní jinou nařízením (EU) 2019/947 stanovenou povinnost provozovatele bezpilotního systému. Tato skutková podstata navazuje na skupinu povinností provozovatele bezpilotního systému obsažených v příloze uvedeného nařízení (viz body UAS.OPEN.050, UAS.SPEC.050 a UAS.LUC.020). A konečně jde o skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 93d odst. 2 písm. d) bodu 2, podle níž provozovatel bezpilotního systému v rozporu s nařízením (EU) 2021/664 nesplní některou tímto předpisem stanovenou povinnost před zahájením nebo během letu bezpilotního letadla. Tato skutková podstata navazuje na skupinu povinností provozovatele bezpilotního systému obsažených v uvedeném nařízení. Předkladatel v této souvislosti vyhodnotil konstrukci zbytkových skutkových podstat jako vhodnější než zatížit vnitrostátní úpravu přestupků velkým množstvím jednotlivých skutkových podstat. Za žádný z uvedených přestupků není stanovena (i právě se zohledněním skutečnosti, že jde o zbytkovou skutkovou podstatu) vysoká pokuta.

U přestupků, jejichž skutkové podstaty jsou obsaženy v zákoně o civilním letectví, jsou stanoveny dolní i horní hranice sazeb pokut, případně pouze horní hranice sazeb pokut. Zavedení nového správního trestu v podobě zákazu činnosti bylo vyhodnoceno jako nezbytné toliko v jednom případě. Horní hranice sazeb pokut odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Správní tresty za přestupky jsou přitom doplňovány do již existujícího systému správních trestů a jsou odstupňovány podle závažnosti přestupku. Využita byla již zákonem o civilním letectví zavedená pásma výše pokut, s výjimkou nového pásma „do 50 000 Kč“, která byla nově zavedena pro sankcionování vybraných přestupků.

Stanovené správní tresty, co do jejich druhu a rozpětí (výše), byly s ohledem na závažnost jednotlivých přestupků vyhodnoceny jako přiměřené. V této souvislosti je vhodné doplnit, že vedle pokut, které bude možno za návrhem zákona nově doplňované přestupky uložit, přicházejí v úvahu i další možné negativní důsledky porušení nově zakotvených povinností. Vedle dalších trestů, které lze za (jakékoliv) přestupky uložit podle obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (zejména trestu propadnutí nebo zabrání věci), totiž Policie České republiky bude moci přistoupit k odnětí věci podle ustanovení § 34 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Tento negativní důsledek by přitom mohl nastoupit bez ohledu na to, zda se vede či nevede řízení o přestupku.

Ve vztahu ke skutkovým podstatám přestupků, u nichž se navrhuje možnost ukládat nejvyšší sankce lze uvést následující.

V ustanovení § 93d odst. 4 písm. d) je navrhována sankce ve výši do 500 000 Kč, kterou bude možno uložit za přestupek uvedený v § 93d odstavci 3 písm. b) bodu 6 nebo 8. Tohoto přestupku se bude moci dopustit právnická osoba jednáním spočívajícím v tom, že jakožto oprávněný spolek buď v rozporu s § 54o odst. 5 písm. f) neprovádí dohled nad provozováním a řízením bezpilotních systémů nebo nepřijme opatření k nápravě v případě zjištění porušení pravidel spolku, nebo v rozporu s § 54o odst. 5 písm. h) se nezdrží výkonu podnikání nebo jiné výdělečné činnosti jako činnosti hlavní. Spolek ve smyslu § 54n a násl. návrhu zákona není možno srovnávat s běžnými spolky, v rámci nichž jejich členové uskutečňují svoji zájmovou činnost (např. spolkem zahrádkářů nebo chovatelů domácího ptactva). Spolek, který bude držitelem oprávnění vydaného v souladu s § 54o, bude zodpovědný za to, že činnost jeho členů spočívající v provozování (řízení) bezpilotních systémů bude prováděna bezpečně a že v této souvislosti budou naplněny veškeré relevantní požadavky stanovené unijním i vnitrostátním právem a rovněž podmínky stanovené v oprávnění spolku (členové spolku musí absolvovat předepsaná školení, na základě čehož jim spolek vydá průkaz člena spolku řídícího bezpilotní systém, zajišťuje, aby dodržovali pravidla létání, vůči členům spolku může přijímat opatření k nápravě). Ačkoliv bude částečně porušení vybraných povinností členem spolku vymahatelné veřejnoprávně (prostřednictvím sankcí za porušení povinností ukládaných přímo členům spolku coby např. dálkově řídícím pilotům), částečně bude ponecháno na držiteli oprávnění spolku, aby dohlížel nad dodržováním souboru povinností ukládaných jeho členům pravidly spolku a aby v případě zjištěných nedostatků přijímal efektivní opatření k nápravě. Nebude-li tak činit, je nutno vymáhat tuto povinnosti prostřednictvím takových sankcí, které budou citelné a dostatečně odrazující.

V ustanovení § 92c odst. 4 písm. d) a § 93d odst. 4 písm. e) návrhu zákona je navrhována sankce ve výši do 3 000 000 Kč. Tohoto přestupku se bude moci dopustit provozovatel bezpilotního systému jednáním spočívajícím v porušení povinnosti stanovené unijním právem, kterým zároveň způsobí závažný následek (nehodu). Jde tedy o kvalifikovanou skutkovou podstatu, což bylo zohledněno při stanovení výše sankce. Vzhledem k výši sankce, kterou je možno uložit za obdobné jednání, kdy je způsobena letecká nehoda letadlem s posádkou (do 5 000 000 Kč), a zároveň s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve vzdušném prostoru České republiky mohou být provozovány velké bezpilotní systémy o hmotnosti 150 kg, se navrhuje stanovit sankce ve shora uvedené výši. Skutková podstata spočívající v tomtéž jednání, kterého se ovšem dopustí dálkově řídící pilot, bude sankcionována pokutou ve výši do 100 000 Kč.

V ustanovení § 93d odst. 4 písm. f) návrhu zákona je navrhována sankce ve výši od 100 000 Kč do 5 000 000 Kč. Daného přestupku se bude moci dopustit poskytovatel společné informační služby a poskytovatel služeb pro kontrolovaný provoz bezpilotních systémů podle nařízení (EU) 2021/664. Na poskytovatele letových provozních služeb, kteří ve vzdušném prostoru České republiky již své služby poskytují, se stejná výše sankce vztahuje již v současné době. Připuštění stavu, kdy by subjekty poskytující obdobné služby ve vzdušném prostoru, byly za porušení jim uložených povinností postihovány odlišnými sankcemi, by bylo nedůvodné a diskriminační. S ohledem na provedené úpravy dochází rovněž k provedení odpovídajících legislativně technických změn (přečíslování odkazů na ustanovení obsahující vymezení skutkových podstat jednotlivých přestupků).

Projednávání přestupků

V současné době projednává přestupky na úseku civilního letectví převážně Úřad pro civilní letectví nebo Ministerstvo dopravy. Dílčí působnost při projednávání přestupků (viz § 94 odst. 1 zákona o civilním letectví) je svěřena Policii České republiky a dále obecnímu živnostenskému úřadu, Ústavu pro zjišťování příčin leteckých nehod a Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Policii České republiky je svěřena působnost k projednávání přestupků uvedených v § 93 odst. 4 písm. a) a b) zákona o civilním letectví.

Návrh zákona svěřuje působnost k projednání vybraných přestupků příkazem na místě Policii České republiky. V konkrétní rovině se jedná o vybrané přestupky, kterých se může dopustit dálkově řídící pilot (viz skutkové podstaty uvedené v § 92c odst. 1 písm. a) bodu 1 nebo 2 nebo § 92c odst. 3 písm. b)), a skutkové podstaty, jichž se může dopustit provozovatel bezpilotního systému, bude-li v době spáchání přestupku zároveň dálkově řídícím pilotem (viz skutkové podstaty uvedené v § 92c odst. 1 písm. c) bodu 3 nebo 4 nebo § 93d odst. 1 písm. b) bodu 3 nebo 4). Za zmínku stojí přestupek spočívající v jednání dálkově řídícího pilota, který nepřeruší let bezpilotního letadla ohrožující bezpečnost létání (viz skutková podstata uvedena v § 92c odst. 1 písm. a) bodu 4). Samotný tento přestupek bude projednávat pouze Úřad. Související přestupek, jehož skutková podstata bude spočívat v tom, že se dálkově řídící pilot nepodrobí výzvě Policie České republiky k přerušení letu bezpilotního systému ohrožujícího bezpečnost létání, však bude moci Policie České republiky projednat příkazem na místě (viz skutková podstata v § 92c odst. 3 písm. b)).

Provozování bezpilotních systémů je činností přístupnou široké veřejnosti (nesrovnatelnou s provozováním „velkých“ letadel) a projednávání důsledků porušení vybraných povinností (příslušných přestupků) nebude vyžadovat zvláštní odbornou znalost. Působnost Policie České republiky k projednání příslušných přestupků příkazem na místě se nabízí mimo jiné i s ohledem na běžnou přítomnost policistů v terénu. Samotné posouzení toho, zda v daných případech došlo, či nedošlo k porušení příslušné povinnosti (tedy zda došlo k naplnění příslušné skutkové podstaty přestupku), nebude vyžadovat zvláštní odborné znalosti, nicméně v tomto ohledu Ministerstvo dopravy předpokládá užší součinnost resortu dopravy (např. provedení školení policistů).

K bodu 55 (§ 95)

Čl. 2 odst. 8 nařízení (EU) 2018/1139 umožňuje, aby se členský stát Evropské unie rozhodl, že vyjme z působnosti tohoto nařízení (a předpisů vydaných na jeho základě) činnosti týkající se projektování, výroby, údržby a provozu jedné nebo více z těchto kategorií letadel:

– jiné než bezpilotní letouny, které jsou maximálně dvoumístné, mají měřitelnou kritickou rychlost nebo nejmenší rychlost ustáleného letu při přistávací konfiguraci nepřekračující 45 uzlů kalibrované rychlosti a maximální vzletovou hmotnost, jak je zaznamenána členským státem, nejvýše 600 kg v případě letounů, které nejsou určeny k použití na vodě, nebo 650 kg v případě letounů, které jsou určeny k použití na vodě;

– jiné než bezpilotní vrtulníky, které jsou maximálně dvoumístné a které mají maximální vzletovou hmotnost, jak je zaznamenána členským státem, nejvýše 600 kg v případě vrtulníků, které nejsou určeny k použití na vodě, nebo 650 kg v případě vrtulníků, které jsou určeny k použití na vodě;

– jiné než bezpilotní kluzáky a jiné než bezpilotní motorové kluzáky (s výjimkou bezpilotních motorových kluzáků), které jsou maximálně dvoumístné a které mají maximální vzletovou hmotnost, jak je zaznamenána členským státem, nejvýše 600 kg.

Navržené ustanovení tedy této možnosti využívá, a to v celé šíři předvídané čl. 2 odst. 8 nařízení (EU) 2018/1139 (tedy ve vztahu ke všem letadlům v tomto ustanovení uvedeným).

Pokud jde o v navrženém ustanovení zmiňované předpisy vydané na základě nařízení (EU) 2018/1139, jde o předpisy vydávané Evropskou komisí podle zmocnění obsažených v uvedeném nařízení Evropského parlamentu a Rady.

K bodu 56 (§ 102 odst. 1)

V souvislosti se změnami a doplněním právní úpravy dochází k aktualizaci ustanovení obsahujícího zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů.

K článku II (změna zákona o živnostenském podnikání)

Navrhuje se vyjmout provozování bezpilotního systému držitelem oprávnění k provozu bezpilotního systému nebo lehkého bezpilotního systému uděleného Úřadem pro civilní letectví podle zákona o civilním letectví z režimu živnostenského zákona. Takový provozovatel bezpilotního systému bude svoji činnost provádět na základě veřejnoprávního oprávnění udělovaného podle speciální právní úpravy, tedy v režimu vyžadujícím zvláštní a náročnější zákonné podmínky, a bude se tedy nalézat v obdobném režimu jako ostatní činnosti uvedené dosud v ustanovení § 3 odst. 3 živnostenského zákona, tedy například provozování leteckých prací.

Zbývající provozovatelé bezpilotních systémů (tedy provozovatelé provozující bezpilotní systém v otevřené kategorii provozu a dále provozovatelé ve specifické kategorii provozu provozující bezpilotní systém na základě prohlášení o provozu bezpilotního systému v souladu se standardním scénářem nebo v rámci spolku (ve smyslu § 54n a násl. návrhu zákona), budou v případě výkonu podnikatelské činnosti spadat pod režim živnostenského zákona, a to do živnosti ohlašovací – volné. Obsahem živnosti volné by bylo poskytování služeb s využitím bezpilotních systémů, zejména pořizování vizuálního záznamu nebo přenosu, sběr nebo přenos jiných dat, inspekce lokalit nebo objektů, doručování zásilek, pořádání veřejných vystoupení či vzdělávání a výcvik.

K článku III (změna zákona o zpravodajských službách České republiky)

K připomínce uplatněné k návrhu zákona v rámci meziresortního připomínkového řízení (ze strany zpravodajských služeb) dochází k doplnění zákona o zpravodajských službách v tom smyslu, aby byl zakotven přístup zpravodajských služeb České republiky k údajům vedeným (vedle celé řady jiných registrů) rovněž v registru provozovatelů bezpilotních systémů a registru dálkově řídících pilotů. Informace z registru provozovatelů bezpilotních systémů a umožnění dálkového a nepřetržitého přístupu jsou legitimním požadavkem souvisejícím s participací zpravodajské služby na posuzování důvěryhodnosti podle § 85h zákona o civilním letectví. Přístup zpravodajských služeb k údajům o osobách, které jsou registrovány jako piloti bezpilotních systémů, a o provozovatelích bezpilotních systémů mohou být cenné rovněž v souvislosti s odhalováním rizika spočívajícího v možném využití bezpilotních systémů k útokům na zákonem chráněné zájmy, a to v krajních případech i formou teroristického útoku.

K článku IV (změna zákona o správních poplatcích)

V návaznosti na právní úpravu bezpilotních systémů obsaženou v nařízení (EU) 2019/947 a v návrhu novely zákona o civilním letectví dochází v zákoně o správních poplatcích k zavedení nových správních poplatků včetně jejich sazeb za vybrané úkony nebo k úpravě stávajících správních poplatků. Výše sazeb doplňovaných nebo upravovaných správních poplatků pak odráží náročnost provedení jednotlivých úkonů. Jednotlivé položky správních poplatků byly konstruovány tak, aby bylo v každém jednotlivém případě jednoznačné, zda se vážou k přijetí podání v určité věci či k provedení jiného konkrétního správního úkonu.

K článku V (změna zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh)

Kapitola II nařízení (EU) 2019/945 upravující požadavky na výrobky uvedené v čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení (bezpilotní systémy určené pro provozování v otevřené kategorii nebo na základě prohlášení o provozu v rámci „specifické“ kategorie provozu bezpilotních systémů, soupravy příslušenství a doplňková zařízení pro identifikaci na dálku), posouzení jejich shody, povinnosti jednotlivých hospodářských subjektů, označení CE, oznamování subjektů posuzování shody a dozor nad trhem je vytvořena podle zásad tzv. Nového legislativního rámce. Ustanovení této kapitoly tedy odpovídají příslušným referenčním ustanovením pro harmonizované právní předpisy, které jsou obsaženy v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 768/2008/ES o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS. V České republice jsou unijní právní předpisy vytvářené na základě Nového legislativního rámce implementovány prostřednictvím zákona č. 90/2016, přičemž § 2 odst. 1 tohoto zákona blíže specifikuje, která jeho ustanovení se na výrobky upravené unijními nařízeními použijí. Část druhá hlava I zákona č. 90/2016 Sb. poté obsahuje speciální ustanovení nutná k provedení konkrétních unijních nařízení.

S ohledem na tyto skutečnosti se do části druhé hlavy I zákona č. 90/2016 Sb. doplňuje nový § 27f, který obdobně, jako je tomu v případě ustanovení § 27 až 27b, stanoví, že, odkazuje-li nařízení (EU) 2019/945 na vnitrostátní orgán, je tímto orgánem v České republice orgán dozoru (tedy Česká obchodní inspekce). Nově doplňované ustanovení rovněž standardním způsobem stanovilo, že určeným nebo požadovaným jazykem je v České republice jazyk český. Navrženou právní úpravou dojde též k začlenění výrobků uvedených v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) 2019/945 pod právní rámec zákona č. 90/2016 Sb.

K článku VI (změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona)

Navrhovaná změna souvisí s novelizačními body 37 a 38, které představují legislativně technickou úpravu související se zrušením pododstavců b) až d) v § 89 odst. 2 a s navazující úpravou ustanovení § 89 odst. 2 písm. b) bodu 1, k nimž dochází zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Účinnost změn uvedených ustanovení zákona o civilním letectví předvídaných zákonem č. 284/2021 Sb. nastane k 1. červenci 2023, zatímco účinnost nyní předkládaného návrhu novely téhož zákona se předpokládá dřívější. Vzhledem k tomu, že nyní předkládaný návrh novely zákona o civilním letectví vstupuje do téhož ustanovení jako uvedený změnový zákon (§ 89 odst. 2), do něhož jsou doplňovány nové pododstavce, je nezbytné legislativně technicky upravit příslušné novelizační body zákona č. 284/2021 Sb. Současně dochází ke zrušení příslušných novelizačních bodů v zákoně č. 284/2021 Sb.

K článku VII (účinnost)

Navrhuje se stanovit účinnost prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona. Odložená účinnost se navrhuje ve vztahu k legislativně technickým úpravám provedeným v zájmu sladění změn provedených změnovým zákonem v souvislosti s přijetím stavebního zákona (zákon č. 284/2021 Sb.) a změn provedených nyní projednávaným návrhem novely zákona o civilním letectví.

Datum účinnosti je navrhováno s ohledem na závazky vyplývající České republice z jejího členství v Evropské unii. Naléhavým obecným zájmem odůvodňujícím odchylku od požadavku na jednotná data účinnosti právních předpisů, jenž stanoví zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, je zájem na co nejrychlejším přijetí potřebné implementační právní úpravy ve vztahu k relevantním unijním předpisům.

V Praze dne 6. dubna 2022

Předseda vlády:

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. v.r.

Ministr dopravy:

Mgr. Martin Kupka v.r.