1. Úvod
V Programovém prohlášení vlády České republiky je daňová politika prezentována jako významná součást reformy veřejných financí s tím, že za jeden z důležitých úkolů považuje vláda ČR pokračování v procesu modernizace daňové a celní správy. Hlavním cílem modernizace daňové správy je zvýšení účinnosti správy daní, zejména zvýšení efektivnosti výběru daní a dosažení stavu, kdy daňová správa bude odpovídat standardům členských států Evropské unie tak, aby mohla dlouhodobě stanovovat cíle k řádnému zajištění výběru daní a plánování své činnosti.
Globálními cíli české daňové správy v rámci programu modernizace je
sladit daňovou legislativní úpravu platnou v České republice s předpisy Evropské unie a harmonizovat procesní postupy zabezpečující řádný výběr daní;
nalézt správnou rovnováhu mezi daňovou svrchovaností státu a respektováním práv jednotlivců a přitom zvýšit míru dobrovolnosti plnění daňových povinností;
zvýšit důvěru daňových subjektů v daňovou správu prostřednictvím snahy o spravedlivost, nestrannost, poctivost, bezúhonnost a profesionalitu;
zajistit dlouhodobou stabilitu daňové správy, která je nezávislá na politických změnách a účinně uplatňovat daňovou legislativu, přizpůsobovat se změnám prostředí, uspokojovat potřeby zainteresovaných subjektů pomocí efektivního plánování své činnosti, účinného řízení a vyhodnocování své výkonnosti;
vytvořit efektivní systém řízení lidských zdrojů, který bude napomáhat dosažení cílů daňové správy, který je založen na závazné národní legislativě upravující personální otázky a který explicitně uznává, že lidské zdroje jsou jedním z nejcennějších zdrojů organizace;
zajistit rozvoj vzdělávacích služeb, které komplexně a nezávisle podporují strategii daňové správy jako celku a na základě vzdělávání a rozvíjení jejích zaměstnanců přispívají ke zdokonalování její činnosti;
vypracovat komunikační strategii a rámec, které spolu plně zabezpečují potřeby agendy daňové správy tak, že zabezpečí znalosti, pochopení a angažovanost všech pracovníků ohledně cílů a činností daňové správy a poskytnou informace podnikům a občanům tak, aby se zlepšily služby daňovým poplatníkům a zvýšila se míra dobrovolnosti při plnění daňových povinností;
provádět účinnou kontrolu a audity jako prevenci boje proti podvodům a podpořit tím plnění daňových povinností;
zlepšit účinnost daňové správy spolu s uspokojením daňových poplatníků a plnění daňových povinností pomocí lepší spolupráce a koordinace činností mezi státní správou a jinými veřejnými institucemi;
zajistit, aby informační technologie byla využívána efektivně tak, aby podporovala strategickou agendu daňové správy pružnými, stabilními a bezpečnými systémy informačních technologií; podporovat řešení informačních technologií vůči daňovým poplatníkům, a tak zajišťovat z hlediska nákladů efektivnější a citlivější daňovou správu.
2. Zhodnocení platného právního stavu
a) Přehled platné právní úpravy
Základními právními předpisy, které upravují postavení, věcnou a územní působnost daňových orgánů jsou:
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Podle tohoto zákona je Ministerstvo financí ústředním orgánem státní správy pro oblast daní a poplatků.
Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ÚFO”).
Tímto zákonem, který nabyl účinnosti dne 1.1. 1991, byla zavedena soustava územních finančních orgánů, tvořená finančními úřady a finančními ředitelstvími. Územní finanční orgány jsou podřízeny Ministerstvu financí. Územní finanční orgány v současné době tvoří 222 finančních úřadů a 8 finančních ředitelství. Z nich je 76 finančních úřadů umístěno v bývalých sídlech okresních úřadů, 12 v obvodech hlavního města Prahy a zbývající úřady jsou v dalších významných centrech okresů. Tím je sledováno přiblížení daňové správy poplatníkům.
Součástí zákona č. 531/1990 Sb. jsou 4 přílohy:
Příloha č. 2., uvádějící finanční úřady určené k výkonu rozšířené působnosti (§ 6 odst. 2 zákona).
Zároveň s nabytím účinnosti zákona č. 531/1990 Sb. došlo ke zrušení zákona České národní rady č. 33/1970 Sb., o finančních správách. Na finanční ředitelství tak přešlo právo hospodaření s národním majetkem dosud užívaným okresními, městskými, obvodními a krajskými finančními správami a Finanční správou v hlavním městě Praze a rovněž i všechny pohledávky finančních správ.
Zákon č. 531/1990 Sb. byl novelizován těmito předpisy:
zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (účinnost od 1. 1. 1993) - jednalo se především o nezbytné změny právě v souvislosti s přijetím zákona č. 337/1992 Sb.;
zákonem č. 35/1993 Sb. (účinnost od 1. 1. 1993) došlo ke změně v souvislosti s novelou zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků;
zákonem č. 325/1993 Sb. (účinnost od 1. 1. 1994), který rozšířil pravomoci územních finančních orgánů (jednalo se o oblast upravenou zákonem č. 303/1993 Sb., o zrušení tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících);
zákonem č. 85/1994 Sb. (účinnost od 1. 6. 1994), který rozšířil pravomoci územních finančních orgánů (opět se jednalo o oblast upravenou zákonem č. 303/1993 Sb., o zrušení tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících);
zákonem č. 311/1999 Sb. (účinnost od 1. 1. 2000), kterým byly zejména začleněny přílohy o názvech, sídlech a působnosti finančních úřadů a finančních ředitelství a také těch finančních úřadů, kterým byly svěřeny některé zvláštní pravomoci - touto novelou rovněž došlo k dalšímu rozšíření pravomocí územních finančních orgánů a byla provedena řada dalších dílčích úprav zákona;
zákonem č. 253/2000 Sb. (účinnost od 11. 8. 2000), došlo k dalšímu rozšíření pravomocí územních finančních orgánů (povinnost poskytovat na základě pověření Ministerstvem financí podle zvláštních právních předpisů mezinárodní pomoc při správě daní, provádět vymáhání peněžitých pohledávek nebo úkony směřující k jejich vymáhání);
zákonem č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze (účinnost od 1. 1. 2001) - touto novelou bylo reagováno na vznik krajů;
zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) (účinnost od 1. 1. 2001) - jednalo se o nezbytný zásah spojený právě s přijetím zákona č. 218/2000 Sb.;
zákonem č. 58/2001 Sb. (účinnost od 1. 3. 2001), kterým došlo k úpravě věcné působnosti finančních úřadů a k dílčímu zásahu do vymezení územní působnosti finančních úřadů;
zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů (účinnost od 1. 1. 2003), kterým došlo k zásahu v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
b) Zhodnocení platné právní úpravy
Novela zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, je prvním a nezbytným krokem v oblasti daňové správy. Vychází ze samotné analýzy fungování „nové daňové správy“ od roku 1993, která se jednoznačně osvědčila, ale bez zásadní změny zákona č. 531/1990 Sb., která řeší problémy, které vyplynuly zejména ze zkušeností daňové správy, by se dařilo jen obtížně zefektivňovat správu daní v České republice. Zásadou bude shodné postavení jak daňové, tak i celní správy a posílení jejich samostatnosti.
K zajištění tak náročného úkolu, jakým je modernizace daňové správy, musí přispět mimo jiného také opatření legislativního charakteru. Plán legislativních prací vlády na rok 2003 a Výhled legislativních prací vlády na léta 2003 až 2006 stanovil Ministerstvu financí předložit vládě v termínech 31. 12. 2003 a 31. 3. 2004 návrh věcného záměru zákona o daňové správě, resp. návrh zákona o daňové správě. Záměrem těchto dvou legislativních úkolů bylo navrhnout zcela novou právní úpravu věcné a územní působnosti daňové správy s termínem účinnosti 1. 1. 2005.
V průběhu prací na tomto úkolu se ukázalo, že bez vytvoření potřebného prostoru k projednání na všech odpovídajících úrovních, je příprava této nové právní úpravy značně problematická.
Cílový stav byl tak rozfázován do dvou etap. První etapou je zpracování novely zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, která bude zaměřena zejména na sladění zákonného textu s dalšími předpisy, které již byly přijaty (zákon o finanční kontrole, zákon o spotřebních daních, zákon o Celní správě ČR), na úpravy územní působnosti územních finančních orgánů a na další dílčí úpravy převážně legislativně technického charakteru, které jsou v současnosti nezbytné. Ve druhé etapě bude po širších konzultacích připravena nová právní úprava organizačního uspořádání orgánů daňové správy.
Ministerstvo financí vypracovalo a předkládá návrh novely zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela zákona o ÚFO“), a to v souladu s usneseními vlády ze dne 17. 12. 2003 č. 1266 (zpracování novely zákona o ÚFO) a ze dne 7. 1. 2004 č. 2 (Plán legislativních prací vlády na rok 2004). Účinnost zákona byla původně navrhována od 1. ledna 2005. S ohledem na průběh dosavadního i následujícího legislativního procesu byla účinnost zákona stanovena až od 1. ledna 2006.
Dlouhodobým cílem je zákonem o Daňové správě České republiky vytvořit soustavu orgánů obdobně, jako byla s účinností od 1. 5. 2004 zákonem o Celní správě České republiky vytvořena soustava celních orgánů.
Podle Legislativních pravidel vlády není vypracováván věcný záměr, neboť se nejedná o nahrazení dosavadního zákona koncepčně novou zákonnou úpravou, ani o úpravu věcí, které dosud nejsou v právním řádu upraveny.
3. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
V zájmu zvýšení efektivnosti výkonu správy daní, zvýšení inkasa daní do veřejných rozpočtů a zintenzivnění spolupráce mezi orgány daňové a celní správy se předložená novela zákona č. 531/1990 Sb. zaměřuje zejména na následující záležitosti:
rozdělení kompetencí mezi ÚFO a celní orgány v souvislosti s převodem správy spotřebních daní na celní orgány;
přechod tzv. dělené správy na celní orgány;
přizpůsobení se terminologii zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů;
změny, vyplývající pro činnost ÚFO z nově přijatých, resp. novelizovaných předpisů;
úprava územní působnosti ÚFO (viz níže);
stanovení pravomocí ÚFO k vybírání a převádění výnosů daní, které nejsou příjmem státního rozpočtu, současně se změnou úpravy spotřebních daní;
stanovení oprávnění a podmínek, za nichž jsou ÚFO poskytovány údaje z informačního systému evidence obyvatel;
sdílené kompetence se živnostenským úřadem při kontrole označení provozovny.
K problematice územní působnosti ÚFO
Vláda ČR přijala dne 19. března 2003 usnesení č. 274, o sladění územní působnosti specializovaných územních orgánů státní správy a území okresů se správními obvody obcí s rozšířenou působností. Usnesení bylo přijato v souvislosti s postupem prací na reformě územní veřejné správy. Cílem je vytvoření podmínek pro stabilizované, přehledné a jednotné územní uspořádání veřejné správy jako základního institucionálního předpokladu pro jednotný výkon státní správy a součinnost správních orgánů na jednotlivých stupních.
Vláda dále přijala dne 8. října 2003 usnesení č. 993 k Souhrnné analýze sladění územní působnosti orgánů státu v území se správními obvody obcí s rozšířenou působností a s územními obvody vyšších územních samosprávných celků, kterým byla předložená analýza schválena.
Úkoly z usnesení č. 274/2003, o sladění územní působnosti specializovaných územních orgánů státní správy a území okresů se správními obvody obcí s rozšířenou působností, se v resortu Ministerstva financí týkají i územních finančních orgánů.
Územní působnost finančních úřadů je v zákoně č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (
V současné době tvoří soustavu územních finančních orgánů 222 finančních úřadů a 8 finančních ředitelství, v území okresu existuje 1 až 5 finančních úřadů. Územní působnost finančních úřadů (kromě FÚ v Pečkách) respektuje hranice okresů.
Zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, bylo stanoveno 205 obcí s rozšířenou působností (tzv. obce III. stupně). Prováděcí vyhláškou č. 388/2002 Sb. k tomuto zákonu byly stanoveny správní obvody těchto obcí.
Sladění správních obvodů se předpokládá ve třech rovinách :
meziokresní změny, tzn. případy, kdy byly správní obvody obcí s rozšířenou působností vytvořeny přes okresní hranice. Do této kategorie spadá celkem 152 obcí;
změny v rámci okresu, tzn. případy, kdy občané určité obce musí dojíždět na specializovaný orgán státní správy do jiného místa než je sídlo jejich obce s rozšířenou působností, přičemž se ale daný úřad v jejich obci s rozšířenou působností nachází;
krajské změny, tj. sjednocení, které by mělo vést ke skladebnosti „starých“ krajů a „nových“ krajů (tzn. krajů stanovených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů, se 14 vyššími územně samosprávnými celky vytvořenými zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů).
K zabezpečení úkolu byla zpracována technická analýza územní působnosti ÚFO, která byla prvním krokem resp. byla technickým řešením problému. Tato analýza byla dále doplňována o vazby na technické zabezpečení (vlastní budovy, nájem, technické sítě, kapacitní rezervy atp.) a současně ve vazbě k zabezpečení efektivní správy daní a poplatků (fázování činností, daňová kontrola, specializovaná kontrola atp.). Při tom se neřešila problematika působnosti FÚ ve velkých městech (Praha, Brno, Ostrava), kde územní působnost je stanovena městskými obvody nebo katastrálními územími. Analýza byla podkladem pro další odbornou diskusi k této problematice jak s odbory Ministerstva financí-Ústředního finančního a daňového ředitelství, tak i s řediteli finančních ředitelství.
Výsledkem rozboru bylo zjištění, že pokud by síť finančních úřadů měla být plně sladěna na obce s rozšířenou působností, bylo by nutno v celé České republice zrušit 27, resp. 25 finančních úřadů, protože Ministerstvo financí uvažovalo se zachováním 2 finančních úřadů pro obec s rozšířenou působností Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, a to FÚ Praha-východ a FÚ v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi a se zachováním FÚ Plzeň-jih pro obec s rozšířenou působností Stod. Plné sladění na obce s rozšířenou působností by dále představovalo nově zřídit 27, resp. 26 finančních úřadů (viz obec s rozšířenou působností Stod), event. posílit úřady ostatní, což by byla velice nákladná záležitost.
Finanční dopad takové varianty by byl následující:
Jednorázové výdaje : 631,23 mil. Kč
na přístavby a nástavby vlastních budov;
na vybavení veškerých nově užívaných kancelářských prostor počítačovými sítěmi, elektronickými zabezpečovacími a protipožárními systémy;
na pořízení nových serverů ADIS do personálně posílených FÚ;
na rekonfiguraci sítě FINet;
na stěhování zaměstnanců.
Výdaje trvalého charakteru ročně: 67,11 mil. Kč
na obnovu pobočkových telefonních ústředen, serverů (které nebude nutno zaměnit okamžitě za výkonnější), obnovu klimatizačních jednotek v serverovnách;
obnovu počítačových sítí a zabezpečovacích zařízení;
na provoz výpočetní techniky a vnitřních komunikací.
Poznámka : v ročních výdajích trvalého charakteru jsou započítány úspory v důsledku zrušení 25 FÚ
Úspory trvalého charakteru v důsledku zrušení 25 FÚ: 26,7 mil. Kč
ročně za nájemné;
ročně za obnovu pobočkových telefonních ústředen, serverů, klimatizačních jednotek v serverovnách, obnovu počítačových sítí a zabezpečovacích zařízení;
ročně za provoz výpočetní techniky a vnitřních komunikací;
ročně za pronájem sítě FINet.
Kalkulace finančního dopadu vycházela z předpokládané kapacity vlastních a pronajatých kancelářských prostor v r. 2005. Při kalkulaci rozšíření kancelářských prostor formou nájmu se vychází ze současných cen, které se mohou rovněž změnit. Veškeré propočty týkající se výpočetní techniky vycházejí rovněž ze současné cenové úrovně.
Vzhledem k tomu, že výše uvedené náklady se jeví jako nepřiměřené, je taková varianta zcela n e p ř i j a t e l n á.
V rámci první etapy, tj. předložené novely zákona o ÚFO se proto přistupuje k následujícímu mezikroku, kterým je kompromisní a podstatně úspornější řešení, protože jiný způsob řešení – např. okresní princip nebo větší snížení počtu finančních úřadů – s ohledem na bouřlivé reakce Svazu měst a obcí, starostů, poslanců a senátorů se ukázal jako nerealizovatelný.
Ke dni účinnosti zákona bude řešena otázka 26 FÚ se sídlem v obci s pověřeným obecním úřadem. V případě 4 z nich bude i nadále zachován FÚ, neboť v příslušné obci s rozšířenou působností se FÚ nenachází a FÚ v obci s pověřeným obecním úřadem tak bude vykonávat působnost pro celý správní obvod obce s rozšířenou působností. Zbylých 22 FÚ v obcích s pověřeným obecním úřadem bude transformováno na pracoviště FÚ sídlícího v obci s rozšířenou působností.
Vymezení územní působnosti bude provedeno pomocí správních obvodů obcí s rozšířenou působností, resp. správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. A to tak, že vždy celý správní obvod obce s rozšířenou působností, resp. správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem bude spadat do působnosti jednoho FÚ. Vzhledem k tomu, že pro vymezení územní působnosti FÚ nebude použit výčet jednotlivých obcí a vojenských újezdů, dojde k zahrnutí dílčích změn v území, a to zejména přesunů jednotlivých obcí mezi kraji, okresy a správními obvody obcí s rozšířenou působností, resp. správními obvody obcí s pověřeným obecním úřadem. Na úrovni okresní a krajské dojde k plnému sladění. Na území hl. m. Prahy bude územní působnost ÚFO vymezena pomocí územních obvodů městských částí.
Návrh vychází z principů vládního usnesení č. 274/2003. Při vzniku návrhu byla vyvinuta snaha přizpůsobit územní působnost ÚFO v maximální možné míře správním obvodům obcí s rozšířenou působností. Na straně druhé se však vycházelo z nutnosti nerušit zmíněné finanční úřady a vyhnout se tak výše uvedeným nepřiměřeným výdajům státního rozpočtu. Kromě toho obsahuje předložený návrh dílčí aktualizace podle vývoje situace v území.
Hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na veřejné rozpočty, hospodářské subjekty (zejména na malé a střední podnikatele) a životní prostředí nebude žádný. Rovněž se nepředpokládá žádný sociální dopad. Dopady na státní rozpočet jsou uvedeny níže v části 6.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou a právním pořádkem České republiky.
5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s právními akty ES
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Předpisy ES tuto problematiku speciálně neupravují a navrhovaná novela zákona právo ES do právního řádu České republiky nezapracovává.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet
Náklady na vznik 22 pracovišť FÚ:
a) jednorázové:
rekonfigurace sítě FINet, tj. vypracování změny projektu, vlastní přepojení cca 15 000 tis. Kč;
úprava ADISu pro sloučení databází, za optimální se předpokládá částka cca 15 000 tis. Kč.
b) pravidelné každoroční:
telekomunikace, kalkulace závisí na vývoji cen od Českého Telecomu a zda dojde k posílení stávajících, kapacitně nedostačujících datových sítí, v takovém případě lze orientačně uvažovat o nárůstu o cca 5 000 Kč na jednu linku a měsíc, tedy 22 krát 5 000 krát 12 (měsíců), tedy zhruba 1 320 tis. Kč.
Úspory při vzniku 22 pracovišť FÚ:
orientační kalkulace, bude provozováno o 22 serverů méně, tedy na pravidelnou roční obnovu bude postačovat průměrně o 22 krát 900 000/6 Kč tj. cca 3 300 tis. Kč;
úspora na pozáručním servisu ročně cca 150 tis. Kč.
Celkové náklady na vznik 22 pracovišť FÚ jednorázové: 30 000 tis. Kč.
Celkové náklady na vznik 22 pracovišť FÚ pravidelné každoroční: 1 320 tis. Kč.
Celkové úspory při vzniku 22 pracovišť FÚ pravidelné každoroční: 3 450 tis. Kč.
Náklady na jednorázovou výměnu zaměstnaneckých průkazů 500 tis. Kč.
K ČÁSTI PRVNÍ
Změna zákona o územních finančních orgánech
K ČLÁNKU I
K bodu 1.
Jedná se o změnu základního ustanovení vymezujícího věcnou působnost ÚFO, které je pro větší přehlednost nově formulováno.
K odstavci 1 písm. a):
Jedná se o zjednodušení textu.
K odstavci 1 písm. b):
Důvodem této změny je přizpůsobení se terminologii zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.
K odstavci 1 písm. c), d), e), f) a m):
Jedná se o pravomoci zahrnuté i v platném znění § 1, pouze s některými drobnými úpravami terminologického a legislativně technického charakteru.
K odstavci 1 písm. g):
Je třeba do zákona zahrnout též kompetenci ÚFO spočívající v zabezpečení financování veřejných rozpočtů přerozdělením vybraných a vymožených daní na základě ustanovení speciálních právních předpisů, zejména zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů.
K odstavci 1 písm. h):
Doplňuje se výkon dozoru na loteriemi a jinými podobnými hrami s odkazem na zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Tuto činnost vykonávají ÚFO i v současnosti, avšak byla řazena pod obecnou skupinu dalších činností podle zvláštního zákona. Jedná se o kontrolu významné oblasti podnikání, ze které ročně plynou nemalé prostředky do rozpočtu státu, obcí a na veřejně prospěšné účely. Lze se proto domnívat, že by tato kontrolní činnost měla mít v zákoně stejné postavení jako jiné kontrolní činnosti, např. cenová kontrola, tj. měla by být výslovně uvedena s odkazem na předpis, podle kterého je prováděna.
K odstavci 1 písm. i):
Ustanovení rozšiřuje v souladu s usnesením vlády ze dne 14. 4. 2004 č. 330 kompetenci ÚFO také na kontrolu označení provozoven podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obecný rozsah těchto kontrol tak bude rozšířen, neboť je bude vykonávat další orgán, který k tomu má v rámci svých ostatních kompetencí vhodné podmínky. ÚFO tak budou mít oprávnění kontrolovat, zda provozovatelé prodejních stánků dodržují ustanovení § 17 odst. 7 a 8 zákona č. 455/1991 Sb. zejména trvalé, zvenčí viditelně označené obchodní jméno podnikatele s identifikačním číslem, sídlo podnikání, jméno a příjmení osoby odpovědné za činnost provozovny.
K odstavci 1 písm. j):
Jedná se o výslovné vyjádření kompetence vyplývající pro ÚFO ze zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
K odstavci 1 písm. k) a l):
Jedná se nové vyjádření stávajících kompetencí z legislativně technických důvodů.
K odstavci 1 obecně:
Z ustanovení odstavce 1 bylo vypuštěno stávající písmeno e). Jedná se o tzv. dělenou správu, kdy ÚFO vybírají a vymáhají odvody, poplatky, úhrady, úplaty, pokuty a penále, včetně nákladů řízení, které jsou uloženy jinými orgány státní správy a které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů územních samosprávných celků a státních fondů České republiky, s výjimkou pokut ukládaných obcemi a kraji. Tato kompetence přejde na orgány Celní správy ČR. Jedná se o součást širší koncepce rozšíření kompetencí orgánů Celní správy ČR, se kterou by mělo být mimo jiné spojeno snížení zatížení daňové správy a související posílení výkonu jejích základních kompetencí. Kromě převodu dělené správy lze jmenovat převod správy spotřebních daní, který byl již realizován. Navržená právní úprava převodu dělené správy na celní orgány je výrazem dlouhodobého záměru, jehož první fází se stal zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě ČR, který ve svém § 5 odst. 4 písm. m) částečnou kompetenci k výkonu dělené správy celními orgány již stanoví. Navržené změny v zákoně č. 531/1990 Sb. (resp. v dalších zákonech) jsou pak logickým pokračováním zmíněného prvního kroku, který má částečný převod dělené správy (provedený zákonem č. 185/2004 Sb.) dotáhnout do konce.
Z ustanovení odstavce 1 bylo rovněž vypuštěno stávající písmeno g), a to z toho důvodu, že současné znění zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, příslušnou pravomoc ÚFO již neobsahuje.
K odstavci 2:
Stávající úpravu revizí je třeba vypustit (viz komentář k odstavci 1 písm. b). Nový odstavec obsahuje ustanovení, které bylo ve stávajícím znění obsaženo v § 1 odst. 1.
K § 1 obecně:
Nově jsou formulovány poznámky pod čarou, které jsou zjednodušeny (odkazují pouze na předpisy, nikoliv na jejich ustanovení) a jsou z nich odstraněny předpisy již dnes či v dohledné době neplatné. Tam, kde se to jevilo jako vhodné, byly poznámky vůbec vypuštěny, což se týká i návrhu jako celku.
K bodu 2.
Jde o úpravu místní příslušnosti ÚFO pro případy, kdy se nejedná o správu daní podle zákona, který správu daní upravuje. Jedná se tedy již jen o ostatní činnosti, které provádějí územní finanční orgány podle správního řádu, v rámci přestupkového řízení, případně cenovou kontrolu a finanční kontrolu a o výkon v tomto ustanovení vyjmenovaných kontrolních činností.
Úprava vymezení místní příslušnosti reaguje na stávající znění zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
Dále se navrhuje vypustit stávající odstavec 2, neboť správa spotřebních daní přešla s účinností od 1. 1. 2004 na celní orgány na základě zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 354/2003 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebních daních, v části dvanácté mění zákon č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů. Zde jsou mj. promítnuty technické úpravy, které zohledňují přechod správy spotřebních daní na celní orgány.
Avšak i po převedení správy spotřebních daní na celní orgány jsou podle zákona č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, i územní finanční orgány nadále oprávněny vykonávat kontrolu dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Proto v navrhovaném novém znění § 3 je zachována úprava místní příslušnosti k výkonu této kontroly. Dále je nově stanovena i místní příslušnost pro výkon kontroly označení provozovny podle nového § 1 odst. 1 písm i).
K bodu 3.
Současné znění tohoto ustanovení vychází z principu, že v případě budoucích změn v území zůstane územní působnost finančních úřadů beze změny, bez ohledu na reálný stav v území. To se jeví jako nevhodné. Je proto třeba stanovit postup přizpůsobení územní působnosti územních finančních orgánů při jednotlivých změnách v území, se kterými počítá zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 4.
Současné ustanovení je třeba přizpůsobit novému znění § 1. Část působnosti uvedené ve stávajícím odstavci 2 navíc přejde na celní orgány. Dále je třeba upravit poznámky pod čarou.
K bodům 5. až 8.
Vymezení kompetencí finančních ředitelství je třeba přizpůsobit novému § 1. Zároveň je vhodné nově formulovat odkazy na poznámky pod čarou.
K bodům 9. a 10.
Jedná se odstranění pojmu „rozpočtová organizace“ a jeho nahrazení pojmem „účetní jednotka“ (jak odpovídá zákonu č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů) a o terminologické přizpůsobení novému § 1.
K bodům 11. až 13.
V ustanovení se provádějí některé drobné úpravy terminologického a legislativně technického charakteru (včetně úpravy poznámek pod čarou).
K bodu 14.
Do ustanovení je nově zahrnuto písmeno i). Podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez souhlasu subjektu údajů je může zpracovávat, jestliže provádí zpracování stanovené zvláštním zákonem. Tímto zákonem by měl být zákon č. 531/1990 Sb., který taxativně vymezí okruh osobních údajů, které mají být shromažďovány.
K bodu 15.
Provádějí se některé úpravy terminologického a legislativně technického charakteru, zejména jde o přizpůsobení novému § 1.
K bodům 16. a 17.
Stávající znění § 13 zákona je třeba vypustit, a to vzhledem k úpravě omezení práv státních zaměstnanců („zákazu činnosti“) v ustanovení § 64 a násl. zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o znalce a tlumočníky, jejich činnost upravuje zákon č. 36/1967 Sb., který v ustanovení § 11 zakazuje znalci (tlumočníkovi) podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Tím je vyloučeno, aby zaměstnanci ÚFO vykonávali tuto činnost pro ÚFO. K vypuštění ustanovení § 13 zákona o ÚFO by však mělo dojít až s účinností služebního zákona (předpokládána 1. ledna 2007). Do té doby je ovšem třeba vypustit poznámku pod čarou.
K bodu 18.
Stanovit vzhled služebních průkazů ve vyhlášce se jeví jako vhodnější. Jednotlivé pravomoci zaměstnanců ÚFO by měly být popsány obecněji, než je tomu v současné podobě průkazu v příloze č. 4 zákona, kde je odkazováno na konkrétní předpisy, resp. ustanovení, která ovšem podléhají změnám. Dále je třeba provést terminologickou úpravu ustanovení.
K bodu 19.
Ustanovení § 14 se jeví jako nadbytečné.
K bodu 20.
Toto ustanovení je do novely zařazeno kvůli potřebě odstranit četné poznámky pod čarou. V opačném případě by se jednalo o ustanovení zákona, které by hrubě narušovalo nový systém poznámek pod čarou a jejich číslování.
K bodu 21.
Ustanovení stanoví oprávnění a podmínky, za nichž se ÚFO poskytují údaje z informačního systému evidence obyvatel. Jedná se o reakci na úpravy zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel (provedené zákonem č. 53/2004 Sb.). Nebude-li nově stanoven rozsah a podmínky poskytování údajů, bude jejich stávající poskytování ukončeno.
K bodům 22. a 23.
Přílohy k zákonu je třeba nově formulovat. Podrobněji viz
K bodu 24.
Je třeba zrušit přílohu č. 4 stanovící vzhled služebního průkazu (viz komentář k článku I bodu 18.).
K ČLÁNKU II
Z důvodu přehlednosti je vhodné vyhlásit úplné znění zákona.
K ČÁSTI DRUHÉ až ČTVRTÉ
K ČLÁNKŮM III až V
Jedná se o změny zákonů, na jejichž základě dosud vykonávají ÚFO tzv. dělenou správu. Tato kompetence by měla přejít na celní orgány. Podrobněji viz komentář k článku I bodu 1.
K ČÁSTI PÁTÉ
Změna živnostenského zákona
K ČLÁNKU VI
V živnostenském zákoně je třeba provést některé úpravy související se zavedením kompetence ÚFO (resp. celních orgánů) ke kontrole označení provozovny. Podrobněji viz komentáře k článku I bodu 1 a článku LVI.
K ČÁSTI ŠESTÉ až OSMÉ
K ČLÁNKŮM VII až IX
Jedná se o změny zákonů, na jejichž základě dosud vykonávají ÚFO tzv. dělenou správu. Tato kompetence by měla přejít na celní orgány. Podrobněji viz komentář k článku I bodu 1.
K ČÁSTI DEVÁTÉ
Změna zákona o správě daní a poplatků
K ČLÁNKU X
Problematiku poskytování údajů z evidence obyvatel je třeba řešit i v zákona o správě daní a poplatků. Podrobněji viz komentář k článku I bodu 21.
K ČÁSTI DESÁTÉ až PADESÁTÉ ČTVRTÉ
K ČLÁNKŮM XI až LV
Jedná se o změny zákonů, na jejichž základě dosud vykonávají ÚFO tzv. dělenou správu. Tato kompetence by měla přejít na celní orgány. Podrobněji viz komentář k článku I bodu 1.
K ČÁSTI PADESÁTÉ PÁTÉ
Změna zákona o Celní správě České republiky
K ČLÁNKU LVI
Jedná se o novelizaci zákona o Celní správě České republiky. Ustanovení rozšiřuje kompetenci celních úřadů také na kontrolu označení provozoven podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, obdobně jako je to navrhováno pro ÚFO. Podrobněji viz komentář k článku I bodu 1.
K ČÁSTI PADESÁTÉ ŠESTÉ a PADESÁTÉ SEDMÉ
K ČLÁNKŮM LVII a LVIII
Jedná se o změny zákonů, na jejichž základě dosud vykonávají ÚFO tzv. dělenou správu. Tato kompetence by měla přejít na celní orgány. Podrobněji viz komentář k článku I bodu 1.
K ČÁSTI PADESÁTÉ OSMÉ
Přechodná ustanovení
K ČLÁNKU LIX
Jedná se o standardní přechodná ustanovení.
K ČÁSTI PADESÁTÉ DEVÁTÉ
Účinnost
K ČLÁNKU LX
Účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 2006 s výjimkou ustanovení článku I bodu 17.
V Praze dne 20. října 2004
Předseda vlády České republiky
JUDr. Stanislav Gross
Ministr financí
Mgr. Bohuslav Sobotka
1) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.
Zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní).
8) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů,
9) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
10) Zákon č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
11) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
12) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. …/2004 Sb., o správních poplatcích.
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
14) Například zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
15) Zákon č. …/2004 Sb., o územně správním členění státu.
16) Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění zákona č. 387/2004 Sb..
Vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění vyhlášky č. 388/2004 Sb..