Důvodová zpráva — zákon č. 448/2024 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Základní cíle, které měl zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, naplňovat, vyplývaly z Dohody o partnerství pro programové období 2014 až 2020 ze dne 26. srpna 2014. Bylo to odpolitizování státní správy, posílení efektivnosti a výkonnosti služebních úřadů a státních zaměstnanců a zvýšení transparentnosti, profesionalizace a stability státní správy.

Od roku 2015 se tyto cíle snaží služební úřady naplňovat. Na některé nedostatky, které se objevily v průběhu aplikace právní úpravy, reagovaly předchozí větší novely zákona o státní službě a jeho prováděcích právních předpisů.

K tomu je třeba poznamenat, že zákon o státní službě je relativně stále „mladým“ právním předpisem, jehož vznik byl poznamenán ne zcela standardním legislativním procesem, kdy zákon v jeho později přijatém znění vznikl v zásadě jako komplexní pozměňovací návrh k původnímu služebnímu zákonu z roku 2002, který účinnosti nikdy nenabyl. Po fázi implementace zákona o státní službě, která přinesla prvotní a tolik potřebné zkušenosti služebních úřadů, tak dochází k revizi některých zákonných institutů a k jejich vyvážení a efektivnějšímu nastavení.

K 31. prosinci 2018 bylo v rámci projektu Podpora profesionalizace a kvality státní služby a státní správy zpracováno ex post hodnocení dopadů zákona o státní službě vyhodnocující naplňování výše uvedených základních cílů právní úpravy státní služby v České republice. I toto ex post hodnocení dopadů zákona o státní službě vede k závěru o potřebě vyvážení některých institutů zákona o státní službě, když z něj vyplývá, že pružnost personálních postupů ve služebních úřadech, resp. napříč státní službou není vždy taková, jakou by praxe potřebovala.

V roce 2022 byla rovněž v rámci projektu Podpora profesionalizace a kvality státní služby a státní správy provedena Analýza zákona o státní službě s cílem analyzovat zákon o státní službě z hlediska nastavení personálních procesů. Analýza identifikovala několik nedostatků, přičemž mezi nejvýraznější nedostatky, které čelí nejvyšší míře kritiky, patří absence adaptačního procesu, snížená mobilita státních zaměstnanců způsobená přílišnou formalizací a rigidností personálních procesů, vysoká administrativní zátěž spočívající v provádění pravidelného služebního hodnocení, nízká míra časové flexibility při skončení služebního poměru na žádost státního zaměstnance, při odvolání ze služebního místa představeného na žádost, případně při přechodu státního zaměstnance na jiný služební úřad.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

A. Přechod koordinační úlohy v oblasti státní služby z Ministerstva vnitra na Úřad vlády

Za účelem jednodušší koordinace v oblasti státní služby a odstranění překážky resortismu v této oblasti se navrhuje převést koordinační úlohu v oblasti státní služby z Ministerstva vnitra na Úřad vlády České republiky. S tím souvisí rovněž přechod sekce pro státní službu z Ministerstva vnitra na Úřad vlády. Navrhovaná úprava lépe odpovídá původní představě, kdy koordinační úlohu v oblasti státní služby mělo plnit nezávislé Generální ředitelství státní služby. Vzhledem k potřebě nenavyšovat náklady vynaložené ze státního rozpočtu, se jeví jako efektivnější a racionálnější pouze převést agendu státní služby na Úřad vlády, nikoli vytvářet nový samostatný úřad. Postavení nejvyššího státního tajemníka a personálního ředitele sekce pro státní službu bude v rámci Úřadu vlády totožné jako bylo doposud v rámci Ministerstva vnitra. Státní zaměstnanci zařazení v sekci pro státní službu Ministerstva vnitra budou delimitováni do sekce pro státní službu v Úřadu vlády.

B. Změny v oblasti systemizace

Počet míst s požadavkem státního občanství České republiky nebude v rámci systemizace na následující kalendářní rok nadále jako systemizační kategorii schvalovat vláda. Schvalovací pravomoc přechází na služební orgán, který je seznámen s konkrétními podmínkami služebního úřadu a může nejlépe posoudit oprávněnost stanovení požadavku na konkrétním služebním místě. Navíc tento požadavek není spojen s nároky vůči státnímu rozpočtu, proto není zapotřebí o něm rozhodovat prostřednictvím usnesení vlády.

Ze schvalovací pravomoci vlády se vyjímají změny systemizace, které bude schvalovat Úřad vlády. Podmínkou pro předložení návrhu na změnu systemizace služebním orgánem je předcházející žádost o rozpočtové opatření a jeho schválení.

C. Zkvalitnění a zefektivnění výběrového řízení

V rámci výběrového řízení se doplňuje nástroj umožňující ověřit u žadatelů jejich schopnosti a osobnostní předpoklady pro výkon služby na služebním místě. Jedná se o reakci na potřeby praxe, které vycházejí z moderních metod náboru nových zaměstnanců, jejichž cílem je prověřit a na osobním pohovoru vybrat vhodného kandidáta na volné služební místo. Zákon výslovně umožňuje za tím účelem využít jiných, specifických forem výběru žadatelů, a to prostřednictvím třetích osob. Služební orgán, resp. výběrová komise k tomu může využít služeb proškolených profesionálů – externistů (v praxi je nejčastěji tato metoda výběru nazývána jako tzv. assessment centre).

Na základě požadavku praxe dochází nyní k zakotvení mechanismu zařazení a přijetí do služebního poměru dalšího nejvhodnějšího vybraného žadatele, o němž nebyla uzavřena dohoda. Nově může služební orgán dalšího nejvhodnějšího žadatele (tj. druhého i třetího ze tří nejvhodnějších žadatelů v původním výběrovém řízení) s jeho souhlasem přijmout do služebního poměru a zařadit na jiné vhodné služební místo. Vychází se z teze, že žadatel, který byl vybrán výběrovou komisí mezi tři nejvhodnější, již prokázal dostatečně svou odbornost a schopnosti, aby mohl být zařazen na služební místo a popřípadě i na jiné vhodné (podobné či rovnocenné) služební místo. Tato úprava se uplatní pouze u řadových státních zaměstnanců, u představených není umožněna s ohledem na speciální charakter jmenování na služební místo představeného, který odůvodňuje konání výběrového řízení za všech okolností (délka funkčního období představeného, vyšší nároky na výběrové řízení apod.). Tato změna přispěje k větší efektivitě výběrových řízení, která budou vyhlašována méně často, a také k rychlejšímu náboru, což jednak ocení služební úřady, ale také se zlepší obraz veřejnosti o fungování státní správy.

D. Zjednodušení personálních procesů, zúžení výčtu procesů realizovaných v řízení ve věcech služby

Navrhuje se zjednodušit a zpružnit vybrané personální procesy zejména, pokud jde o změny a skončení služebního poměru.

Dosavadní změny služebního poměru spočívající v zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, zařazení mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci a zařazení mimo výkon služby pro pozastavení výkonu služby jsou nově klasifikovány jako překážky ve službě. Služební orgán tak o těchto skutečnostech nemusí vydávat rozhodnutí. Rozhodnutí v těchto případech bylo spíše formalitou, neboť služební orgán neměl žádný prostor pro správní uvážení. V případě, že nastaly důvody změny služebního poměru, služební orgán rozhodnout musel. Nyní se v těchto věcech nepovede řízení ve věcech služby a služební orgán nebude muset vydávat rozhodnutí.

Dosavadní změna služebního poměru spočívající v přeložení zůstává i nadále změnou služebního poměru, nově se o ní však nevydává rozhodnutí. Přeložení státního zaměstnance se realizuje prostřednictvím příkazu (obdobně jako zastupování podle § 66 zákona o státní službě). Přeložení se zároveň zpružňuje i ve své hmotněprávní úpravě, kdy jsou odstraněny omezující limity totožným oborem služby, v němž státní zaměstnanec vykonává službu (státního zaměstnance tak bude možné přeložit bez ohledu na obor služby), a totožnou nebo nižší platovou třídou (státního zaměstnance tak bude možné přeložit i do vyšší platové třídy, i když pro ni nebude splňovat vzdělání). Navržená úprava tak reaguje na nedávné situace spojené s pandemií onemocnění covid-19, migrační vlnou občanů Ukrajiny, likvidací škod po tornádu apod., kdy nebylo možné dotčené resorty operativně posílit ve výkonu příslušných agend. Nově navrhovaná úprava již umožní pružně reagovat na nutnost jejich dočasného personálního posílení. Doba, na kterou lze státního zaměstnance přeložit s jeho souhlasem, se prodlouží ze stávajícího limitu 60 dnů nad rámec původního přeložení na dobu 1 roku.

Doba zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů se zkracuje z původních 6 měsíců na 3 měsíce. Státnímu zaměstnanci i nadále po tuto dobu přísluší plat ve výši 80 % měsíčního platu.

Pokud jde o odvolání ze služebního místa představeného z iniciativy představeného nebo o skončení služebního poměru z iniciativy státního zaměstnance, nově se nepovede řízení ve věcech služby, a služební orgán tak nebude muset vydat rozhodnutí. K odvolání ze služebního místa představeného nebo ke skončení služebního poměru státního zaměstnance v tomto případě dojde buď uplynutím doby, která je definovaná obdobně jako výpovědní doba v zákoníku práce, nebo ke dni, na kterém se státní zaměstnanec se služebním orgánem dohodne.

S představenými, kteří mají ze zákona stanovené funkční období, smí služební orgán uzavřít dohodu o skončení služebního poměru. Služební poměr skončí ke dni uvedenému v dohodě. Pokud představený vykonával službu na služebním místě představeného po nepřetržitou dobu alespoň 18 měsíců, přísluší mu při skončení služebního poměru částka ve výši šestinásobku jeho měsíčního platu.

Pokud jde o skončení služebního poměru, služební orgán nově nebude rozhodovat o skončení služebního poměru v důsledku pozbytí občanství, pozbytí středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo v důsledku marného uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů. V těchto případech služební poměr nově skončí ze zákona.

O odbytném služební orgán rovněž nebude rozhodovat, neboť nárok na ně vzniká ze zákona. Nárok na odbytné se navrhuje více rozčlenit podle délky nepřetržitého trvání služebního poměru rozhodné pro vznik nároku od doby nepřesahující 1 rok až po dobu přesahující 20 let. Snižuje se také výše odbytného, která se pohybuje od jednonásobku až po sedminásobek měsíčního platu. S nárokem na odbytné souvisejí i změny, které se navrhují, pokud jde o finanční plnění poskytované státnímu zaměstnanci v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku služebního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Navrhuje se zjednodušení a sjednocení terminologie, proto se toto finanční plnění nově nenazývá odchodným, ale rovněž odbytným. Výše nároku zůstává zachována, avšak upravuje se souběh nároků na odbytné poskytované v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku marného uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, a na odbytné poskytované v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku služebního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, a to tak, že souběh nároků se vylučuje. Státnímu zaměstnanci se vyplatí pouze odbytné poskytované v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku služebního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí.

Zákon nově upravuje i úsporné opatření, kdy je státní zaměstnanec při opětovném přijetí do služebního poměru nebo do pracovního poměru ve služebním úřadu povinen vrátit odbytné nebo jeho poměrnou část, bylo-li mu při předchozím skončení služebního poměru odbytné vyplaceno.

Konečně se navrhuje vyjmout rozhodování o náhradě majetkové a nemajetkové újmy z řízení ve věcech služby. Jednalo se vždy o komplikovanou materii, kdy se na režimu, v němž by měla být rozhodována, zpočátku neshodovaly ani soudy. Vzhledem k tomu, že služební úřady byly před přijetím zákona o státní službě navyklé na soukromoprávní režim, pokud jde o oblast odpovědnosti za majetkovou a nemajetkovou újmu, a právě určení, že po přijetí zákona o státní službě o těchto věcech rozhoduje služební orgán v řízení ve věcech služebního poměru, přineslo značné obtíže a kontroverze (např. pokud jde o oprávnění služebního orgánu moderovat výši škody určenou k náhradě státním zaměstnancem), navrhuje se tuto záležitost vyjmout z režimu správního řízení a navrátit k plně soukromoprávnímu režimu. Při náhradě majetkové a nemajetkové újmy se tak nově postupuje výlučně podle zákoníku práce, případně podle občanského zákoníku. Žaloby ve věci náhrady majetkové a nemajetkové újmy projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.

E. Úprava struktury, zabezpečení, organizace a dalších náležitostí úřednické zkoušky

Dochází ke kompletnímu přeformulování ustanovení o úřednické zkoušce za účelem zpřehlednění a upřesnění struktury úřednické zkoušky, jejího obsahu a rozsahu, zabezpečení a organizace konání, upřesnění subjektů konajících úřednickou zkoušku a upřesnění dokumentace úřednické zkoušky. Předmětná ustanovení rovněž reflektují zrušení existence služebního poměru na dobu určitou v délce 12 měsíců z důvodu, že před přijetím do služebního poměru ještě nebyla vykonána úřednická zkouška.

Zůstává zachováno členění úřednické zkoušky na část obecnou a část zvláštní, avšak obě části nově tvoří relativně autonomní celky s odlišně stanovenými lhůtami pro jejich vykonání. Obecná část tak namísto dosavadních 12 měsíců musí být vykonána již do 9 měsíců, avšak zvláštní část musí být vykonána namísto 12 měsíců do 18 měsíců. Obecná část již nebude probíhat v místě, kde zasedá zkušební komise, ale ve služebním úřadu, kde je zkoušený státní zaměstnanec nebo zaměstnanec v pracovním poměru na služebním místě zařazen, a osvědčení o jejím úspěšném vykonání, případně písemnou zprávu o jejím neúspěšném vykonání vystaví příslušný služební orgán. Nově se stanoví, že každou část úřednické zkoušky na náklady služebního úřadu lze jednou opakovat, zatímco dosavadní úprava umožňovala jen jedno opakování dohromady a vylučovala vykonání obecné části nebo zvláštní části úřednické zkoušky na vlastní náklady v oboru služby, k jehož výkonu byl na služební místo státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován. Nově toto možné bude.

Upřesňuje se, kdo odlišný od státního zaměstnance může vykonat úřednickou zkoušku

úřednické zkoušky bezúplatně i pro jiný než vykonávaný obor služby, a to včetně 1 jejího opakování, avšak nejvýše pro 2 obory v kalendářním roce.

Zavádí se princip, že garanta každého oboru služby stanoví vláda nařízením a garantovi se upřesňují povinnosti v oblasti zabezpečení zvláštní části úřednické zkoušky.

F. Úprava adaptačního procesu a vzdělávání

Přímo do zákona se nově zavádí adaptační proces jako v zásadě povinný soubor opatření usnadňujících nástup státního zaměstnance do služby jak v případě samotného přijetí do služebního poměru, tak i v případě významnější změny služebního zařazení, typicky při přechodu do jiného služebního úřadu. Adaptační proces se týká jak státních zaměstnanců, tak obdobně zaměstnanců v pracovním poměru na služebním místě. V kontextu zavedení adaptačního procesu se také doplňuje povinnost státního zaměstnance vykonávat službu jako mentor.

V oblasti vzdělávání zůstávají zachovány 4 základní kategorie vzdělání (vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání), ale nově se stanoví i jejich základní parametry, další dílčí členění a rámcový obsah.

Dílčí úpravy jsou provedeny i v možnosti zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu, kde se doplňuje možnost studia i na střední škole, dosud opominuté navazující magisterské studium a výslovně se zavádí možnost zvýšení vzdělání studiem na vysoké škole v programech nevedoucích ke stupni vzdělání – program celoživotního vzdělávání.

G. Změny v předpokladu vzdělání

Zavádí se možnost služebním předpisem stanovit pro služební místo, s výjimkou služebního místa představeného, že na něm výjimečně může vykonávat službu i státní zaměstnanec, který dosáhl nižšího vzdělání, než které zákon o státní službě stanoví pro dotčené služební místo jako předpoklad vzdělání. Nejnižším vzděláním, které musí v tomto případě státní zaměstnanec splňovat, je střední vzdělání s maturitní zkouškou.

Jedná se o koncepční změnu v přístupu k předpokladu dosaženého vzdělání, která umožní, aby služebním předpisem určená služební místa byla obsazena osobami, které sice nesplňují předpoklad formálního vzdělání stanovený zákonem, ale dosáhly alespoň středního vzdělání s maturitní zkouškou a splňují ostatní předpoklady a požadavky na obsazení daného služebního místa. V souvislosti s touto změnou se také navrhuje vynětí činností v 5. platové třídě ze státní služby. Tato změna se dotkne jedné desítky dosavadních státních zaměstnanců zařazených v 5. platové třídě. Podle přechodných ustanovení mohou tito zaměstnanci požádat o sjednání pracovního poměru a služební úřad je povinen jej s nimi sjednat. V případě, že o sjednání pracovního poměru nepožádají, jejich služební poměr zanikne, přičemž jim bude příslušet zadostiučinění ve výši trojnásobku jejich průměrného měsíčního výdělku.

Dále se zavádí možnost uznání vysokoškolského vzdělání, vyššího odborného vzdělání a středního vzdělání s maturitní zkouškou získaného v zahraničí (v členských státech Evropské unie, ve smluvních státech Dohody o Evropském hospodářském prostoru a ve Švýcarsku a Velké Británii) bez tzv. nostrifikace. Uvedená úprava tak překlene dosavadní praxi služebních úřadů, které v případě, že uchazeč ve výběrovém řízení disponuje pouze zahraničním vysokoškolským diplomem nebo zahraničním vysvědčením o absolutoriu či zahraničním středoškolským vysvědčením, striktně vyžadují jeho nostrifikaci.

H. Přijímání do služebního poměru primárně na dobu neurčitou

Nově jsou všichni státní zaměstnanci přijímáni do služebního poměru na dobu neurčitou, resp. na dobu, která byla uvedena v oznámení o vyhlášení výběrového řízení, s tím, že mají povinnost vykonat úřednickou zkoušku, a to do 9 měsíců ode dne vzniku služebního poměru, jedná-li se o obecnou část úřednické zkoušky, a do 18 měsíců ode dne vzniku služebního poměru, jedná-li se o zvláštní část úřednické zkoušky, a to pro všechny obory služby stanovené pro dotčené služební místo. Služební orgán tak nerozhoduje o prodloužení doby trvání služebního poměru na základě úspěšného vykonání úřednické zkoušky, což rovněž představuje zjednodušení a eliminaci zbytné administrativní zátěže.

I. Změny ve služebním označení

Navrhuje se úprava koncepce a podmínek přiznávání služebního označení státních

zaměstnanců, bez dopadu na služební označení představených. Služební označení lze nově rozdělit do dvou kategorií, a to na kategorii řádnou nebo také základní, do níž spadá služební označení referent, které přísluší všem státním zaměstnancům vykonávajícím službu v 6. až 9.

platové třídě. Do téže kategorie patří také služební označení rada, které přísluší všem státním zaměstnancům vykonávajícím službu v 10. až 16. platové třídě. Na služební označení v řádné nebo také v základní kategorii má státní zaměstnanec nárok.

Druhou kategorií služebního označení je kategorie mimořádná, jež čítá vyšší počet

služebních označení, která může státnímu zaměstnanci přiznat služební orgán, a to podle povahy, resp. podle náročnosti vykonávaných činností a podle toho, na jaké úrovni státní zaměstnanec tyto činnosti vykonává.

Státnímu zaměstnanci zařazenému v 6. až 9. platové třídě tak služební orgán může

přiznat služební označení vyšší referent. Státnímu zaměstnanci zařazenému v 10. až 16. platové třídě může služební orgán přiznat služební označení vyšší rada, odborný rada, vrchní rada a odborný garant. Služební označení mimořádné kategorie přiznává a odebírá služební orgán na návrh představeného. Podrobné podmínky pro přiznávání a odebírání služebního označení stanoví nejvyšší státní tajemník služebním předpisem.

Mimořádné služební označení umožňuje ocenit kvalitativně a kvantitativně vyšší

výkon služby konkrétního státního zaměstnance a zvýšit mu služební status, aniž by byl státní zaměstnanec současně povinen nést jakoukoli manažerskou odpovědnost, která je sama o sobě specifickým druhem kompetence. Identifikace státních zaměstnanců, jejichž výkon služby je kvalitativně či kvantitativně vyšší než výkon ostatních státních zaměstnanců, je pro státní službu podstatná při cílení specifického vzdělávání, plánování kapacit a organizačních reforem či cíleném talent managementu.

J. Zavedení osvědčovací doby

Státnímu zaměstnanci, který má být zařazen na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, dále státnímu zaměstnanci, který má být na základě výsledku výběrového řízení jmenován na služební místo představeného v jiném služebním úřadě, a státnímu zaměstnanci, který byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů a následně převeden nebo zařazen na vhodné služební místo v jiném služebním úřadě, může služební orgán při zařazení, jmenování nebo převedení na služební místo stanovit osvědčovací dobu v délce až 3 měsíců. Zařazení, jmenování nebo převedení na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, pro které byla stanovena osvědčovací doba, zaniká zrušením v osvědčovací době služebním orgánem z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. K zániku zařazení, jmenování nebo převedení potom dojde dnem doručení písemného oznámení o zrušení zařazení, jmenování nebo převedení, pokud není v oznámení uveden den pozdější. V případě státního zaměstnance, kterému zaniklo zařazení, jmenování nebo převedení na služební místo v osvědčovací době, postupuje služební orgán podle ustanovení o převedení na jiné služební místo nebo o zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů.

Cílem navrhované úpravy je zvýšit mobilitu státních zaměstnanců – eliminovat případy, kdy na základě výsledku výběrového řízení byla pro obsazení služebního místa přednostně vybrána osoba, která nebyla státním zaměstnancem, a to jen proto, že jí bylo možné stanovit zkušební dobu. Služební orgán, resp. bezprostředně nadřízený představený jsou nyní motivováni umožnit postup nebo kariérní růst státním zaměstnancům bez obav, že se vybraný žadatel neosvědčí. Cílem navrhované úpravy je také prevence marného uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů – tito státní zaměstnanci by mohli být častěji bez obav převáděni nebo zařazováni na vhodná služební místa.

K. Úprava důvodů pro odvolání ze služebního místa představeného

Rozšiřují se důvody pro odvolání ze služebního místa představeného, a to konkrétně, pokud jde o důvody navázané na služební hodnocení představeného, kdy se představený ze služebního místa odvolá, pokud v rámci jeho služebního hodnocení je hodnoticí kritérium organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu služby podřízených státních zaměstnanců a výkonu práce podřízených zaměstnanců klasifikováno jako plněné v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami nebo plněné nedostatečně. Představený se také odvolá, pokud mu bylo za dobu 12 měsíců uloženo již druhé písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby.

L. Změny v oblasti kárné odpovědnosti

Návrh ruší úpravu kárné odpovědnosti a přenáší rozhodování o porušení povinnosti státního zaměstnance vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby na služební orgán. O následcích porušení povinnosti v prvním ani druhém stupni podle návrhu již nerozhoduje kárná komise, ale služební orgán, resp. nadřízený služební orgán. Ustanovení § 87 a § 89 až § 97 upravující služební kázeň a vedení kárného řízení se navrhují zrušit a nahradit jednodušší úpravou spočívající v zavedení institutu písemného napomenutí státního zaměstnance ze strany služebního orgánu. Písemné napomenutí nelze uložit nejvyššímu státnímu tajemníkovi, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno.

Důvodem zrušení dosavadní právní úpravy je neefektivita kárných řízení, nutnost racionalizace ukládání sankcí za porušení služební kázně, nepřiměřená časová prodleva mezi porušením služební kázně a rozhodnutím ve věci, nepřiměřená délka kárných řízení, která může mít vliv na uložení mírnějšího kárného opatření apod. Odborná, administrativní a časová náročnost kárných řízení představuje neúměrnou zátěž pro služební úřady, neboť členové kárných komisí prvního stupně obvykle nemají zkušenosti se sankčním správním řízením, a proto dochází k procesním chybám, které jsou častým důvodem pro zrušení rozhodnutí kárné komise prvního stupně v odvolacím řízení. Zrušením kárných komisí prvního i druhého stupně by odpadla administrativa spjatá se jmenováním jejich členů a zajišťováním jejich rozhodování.

M. Změny v oblasti služebního hodnocení

V oblasti služebního hodnocení se navrhuje odstranění povinnosti provádět pravidelné služební hodnocení, které bylo služebními úřady hodnoceno jako zbytečně administrativně zatěžující. Služební orgán však může tuto povinnost zachovat, pokud tak stanoví ve služebním předpisu. Racionalizuje se počet hodnocených oblastí. Nově bude hodnocen pouze výkon služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálním cíli. Vypuštění hodnocených oblastí znalosti a dovednosti reaguje na skutečnost, že se v případě znalostí jedná o kvalitu dlouhodobou a těžce zcizitelnou, pokud byla jednou získána, a v případě dovedností o objektivně složitě hodnotitelnou oblast, neboť předmětem hodnocení jsou projevy chování a jednání státního zaměstnance směřující vůči osobám odlišným od hodnotitele. Hodnoticí kritéria zahrnutá do vypouštěných hodnocených oblastí budou však implicitně hodnocena ve zbývající hodnocené oblasti, neboť s ní úzce souvisí. Hodnoticí kritéria, na základě kterých je státní zaměstnanec posuzován, způsob určení závěru služebního hodnocení a vazbu výše osobního příplatku na výsledek služebního hodnocení stanoví vláda nařízením. Způsob klasifikace jednotlivých hodnoticích kritérií je nově upraven po vzoru nařízení vlády č. 36/2019 Sb., o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě osobního příplatku státního zaměstnance na výsledek služebního hodnocení a o změně nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Obsahuje hodnocení plnění hodnoticího kritéria s ohledem na nároky na toto plnění kladené, čímž lépe vystihuje hodnocení faktického výkonu služby.

N. Zřízení služební komise

Nově se navrhuje zřízení služební komise, jako zvláštního orgánu rozhodujícího ve věcech porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby, porušení služební etiky a ve věcech námitek proti služebnímu hodnocení nejvyšších státních úředníků. Zřízením služební komise se Česká republika přiřadí k některým evropským státům, jež za účelem ochrany nestrannosti státní služby zřizují nezávislé orgány (komise, výbory, rady), které dohlíží např. na proces jmenování, odvolávání, odměňování, hodnocení či sankcionování státních zaměstnanců. Tyto orgány, nezávislé z pohledu jejich kreace a z pohledu jejich organizačního zabezpečení, představují institucionální pojistku zákonnosti státní služby ve společensky a mediálně nejsledovanějších případech.

V prostředí České republiky se služební komisi svěřuje rozhodování o skončení služebního poměru vysokých státních úředníků, kteří by závažně nebo zvlášť závažně porušili své povinnosti, dále rozhodování o odvolání vysokých státních úředníků, kteří by se dopustili zaviněného jednání, jímž narušili důstojnost své funkce nebo ohrozili důvěru v jejich nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování, a konečně rozhodování o námitkách těchto úředníků proti služebnímu hodnocení. V dotčených oblastech státní služby totiž zákon o státní službě stanoví v personálních procesech ingerenci vlády nebo jejích jednotlivých členů, a založení působnosti a pravomoci služební komise namísto působnosti a pravomoci orgánů moci výkonné tak do úpravy státní služby vnese další podstatný prvek její depolitizace.

O. Změny ve jmenování státních tajemníků

V procesu jmenování státních tajemníků je nově osobou příslušnou ke jmenování namísto vlády nejvyšší státní tajemník, neboť nejvyšší státní tajemník je zároveň služebním orgánem státního tajemníka a rozhoduje o všech věcech týkajících se jeho služebního poměru. Dosavadní právní úprava jmenování vládou přinášela komplikace zvláště v případě nutnosti neprodleně obsadit uvolněné služební místo státního tajemníka, neboť musel být na vládu předložen materiál týkající se vyhlášení výběrového řízení a následně další materiál týkající se jmenování vybraného žadatele na služební místo státního tajemníka. Výběr státního tajemníka se oproti předchozí úpravě neliší, pouze dochází ke změně počtu členů výběrové komise na toto služební místo – nově dochází k vyrovnání počtu nominantů do výběrové komise, kdy jsou 2 členové výběrové komise jmenováni nejvyšším státním tajemníkem na návrh příslušného ministra nebo vedoucího Úřadu vlády a 2 členové na návrh nejvyššího státního tajemníka (tzn. počet nominovaných ve formátu 3+1 se mění na 2+2).

P. Úprava zastupování představeného

Podle nově navrhované úpravy služební orgán stanoví služebním předpisem, kdy je pro určení zástupce představeného nutný předchozí souhlas služebního orgánu, a dále stanoví podmínky pro určení zástupce představeného.

Nově je upravena situace, kdy je představený, který si určil stálého zástupce, nepřítomen ve službě. V době nepřítomnosti představeného zastupuje zástupce představeného v plném rozsahu jeho řídicí činnosti. V případě, že zástupce zastupuje nepřítomného představeného nepřetržitě déle než 4 týdny, přísluší mu plat, který by mu příslušel, pokud by byl jmenován na služebním místě představeného, kterého zastupuje. V tomto případě přísluší tento plat zástupci od prvého dne nepřítomnosti představeného ve službě. Navrhovaná úprava tak narovnává rozdíly v odměňování mezi stálým zástupcem představeného a ad hoc zástupcem představeného (podle § 66), kdy v případě nepřítomnosti zastupovaného představeného byl ad hoc zástupce doposud finančně zvýhodněn.

Návrh též upravuje, kdy určení stálým zástupcem představeného skončí. Pokud má představený určeného stálého zástupce, nelze již určit témuž představenému zástupce podle § 66 zákona o státní službě s výjimkou případu, kdy ve službě není přítomen ani představený ani jeho stálý zástupce.

Q. Úprava závaznosti služebních předpisů nejvyššího státního tajemníka

Důsledkem stávající úpravy vyloučení závaznosti služebních předpisů nejvyššího státního tajemníka pro státní zaměstnance „nezávislých služebních úřadů“ je, že organizační věci služby mohou být v „nezávislých služebních úřadech“ upraveny odlišně než v ostatních služebních úřadech, přitom v této otázce není odlišný přístup důvodný. Nejvyšší státní tajemník navíc nemůže prostřednictvím služebních předpisů, které vydává, efektivně a jednotně koordinovat jednotlivé oblasti státní služby napříč všemi služební úřady. Za účelem jednotné úpravy závazné pro všechny státní zaměstnance ve všech služebních úřadech je nyní třeba vydat vyhlášku Ministerstva vnitra, případně nařízení vlády. Obě tyto formy jsou však málo pružné, jejich vydání i případná revize jsou časově náročné.

Z výše uvedených důvodů se podle navrhované úpravy vyloučení závaznosti služebních předpisů nejvyššího státního tajemníka pro státní zaměstnance „nezávislých služebních úřadů“ ruší.

Služební předpisy nejvyššího státního tajemníka jsou podle navrhované úpravy závazné pro všechny státní zaměstnance, zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnosti podle § 5 zákona o státní službě a osoby ve služebním poměru podle jiného zákona zařazené k výkonu služby ve služebním úřadu, zařazené ve všech služebních úřadech.

R. Zrušení jednotného vzhledu služebního průkazu státního zaměstnance

S ohledem na skutečnost, že jedním z povinných údajů na služebním průkazu je označení služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, je služební průkaz při zařazení státního zaměstnance na jiné služební místo nebo jmenování na služební místo představeného v jiném služebním úřadu nepřenositelný, a nový služební úřad musí dotčenému státnímu zaměstnanci vystavit nový služební průkaz. Náklady na výrobu jednoho služebního průkazu se v jednotlivých služebních úřadech liší, mnohdy řádově i o stokoruny. Jedním z faktorů, který může výrazně ovlivňovat náklady na výrobu služebního průkazu, je povinnost dodržovat unifikovaný vzhled lícové strany služebního průkazu, který je definován vyhláškou č. 388/2017 Sb., o vzoru služebního průkazu státního zaměstnance. Navrhuje se zrušení předmětné vyhlášky, čímž se umožní služebním úřadům v budoucnu optimalizovat náklady na výrobu služebních průkazů státních zaměstnanců tím, že si samy určí vzhled vydávaných služebních průkazů. Jediným omezením zůstává výčet povinně uváděných údajů na služebním průkazu, který však mohou služební úřady podle potřeby rozšiřovat, stanoví-li tak jiný právní předpis nebo nově i služební předpis.

S. Úprava informačního systému o státní službě

Do výčtu modulů informačního systému o státní službě se doplňuje modul „evidence systemizace a organizační struktury“ a struktura některých údajů vedených v jednotlivých modulech tohoto informačního systému se přizpůsobuje některým věcným úpravám zákona. Doplňuje se tak především vedení údaje o adrese elektronické pošty zřízené státním zaměstnancem, pokud ji sdělil jako adresu elektronické pošty, na kterou mu mohou být doručovány písemnosti, o služebním místě a činnostech, jejichž výkon se na služebním místě požaduje, a o vyplaceném odbytném, zohledňuje se požadavek na zveřejňování některých nových dokumentů pro úřednickou zkoušku a zpřístupnění nezbytně nutných údajů pro doručování na adresu elektronické pošty pro všechny služební úřady.

T. Rozšíření způsobů doručování písemností ve věcech státní služby

Navrhuje se rozšířit stávající způsoby doručování písemností podle správního řádu o možnost doručovat písemnosti ve věcech státní služby na adresu elektronické pošty státního zaměstnance, jež mu byla zřízena služebním úřadem, nebo na adresu elektronické pošty, kterou si státní zaměstnanec zřídil a kterou sdělil služebnímu orgánu nebo jinému příslušnému orgánu jako adresu elektronické pošty, na kterou mu může služební orgán nebo jiný příslušný orgán doručovat písemnosti. Také se nově navrhuje možnost doručovat písemnosti státnímu zaměstnanci prostřednictvím elektronického nástroje pro komunikaci ve věcech služby.

Tyto způsoby doručování představují flexibilnější, dostupnější a efektivnější formu komunikace mezi zaměstnancem a služebním orgánem a jiným příslušným orgánem. Doručování těmito způsoby bude mít stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.

Cílem doručování prostřednictvím elektronické pošty nebo elektronického nástroje je poskytnout jak státnímu zaměstnanci, tak služebnímu orgánu nebo jinému příslušnému orgánu přiměřenou volnost při volbě způsobu doručování. Zavedení předmětných způsobů doručování je také nezbytným krokem směřujícím k digitalizaci veřejné správy, zrychlení doručování, a tím i ke zvýšení pružnosti postupů ve věcech státní služby.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Má-li se státní správa a státní služba dále vyvíjet v souladu se sledovanými cíli – depolitizace, profesionalizace a vyšší transparentnosti – jeví se navržené změny jako vysoce potřebné a žádoucí, ne-li jako nezbytné, neboť reagují na nejpalčivější projevy neefektivity stávajícího zákona o státní službě. Navržená řešení jsou proporcionální a odpovídají sledovaným cílům. Jejich nepřijetí by vedlo k zakonzervování stávajícího stavu státní služby bez vytvoření předpokladů pro další efektivní rozvoj kvality státní služby a lidského kapitálu v jejím rámci.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Návrhu se v prvé řadě týká čl. 79 Ústavy České republiky, který stanoví, že právní poměry zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Ústavodárce tedy výslovně předpokládá existenci zákona, který by komplexně upravil poměry uvedené kategorie zaměstnanců státu. Uvedený požadavek byl naplněn právě tím, že v účinnost vstoupil zákon o státní službě. Samotná Ústava ani jiná součást ústavního pořádku však již nestanovuje požadavky na to, jak by takové poměry měly být upraveny, a zde ponechává zákonodárci širokou míru uvážení. Žádná z navržených změn není v kolizi s ústavním pořádkem.

Nebyla identifikována ani jiná potenciální kolize s ústavním pořádkem.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava se dotýká těchto předpisů Evropské unie:

Směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS),

Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS,

Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS,

Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ,

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby,

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění),

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii,

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU.

Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná opatření jsou v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a to včetně mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky

Dopady navrhované úpravy na státní rozpočet nelze konkrétně vyčíslit.

Pokud jde o náklady nebo zvýšení dosavadních nákladů, které by navrhovaná právní úprava mohla přinést, jedná se zejména o nárok stálého zástupce představeného (určeného podle § 9 odst. 7, resp. nově podle § 9a) při zastupování představeného v jeho nepřítomnosti, tedy v plném rozsahu jeho řídicí činnosti, nepřetržitě po dobu delší než 4 týdny, na plat, který by mu příslušel, pokud by byl jmenován na služebním místě představeného, kterého zastupuje. Tuto úpravu přináší novela zejména proto, že je třeba narovnat rozdíl v platových nárocích mezi stálým zástupcem představeného a ad hoc zástupcem představeného (určeným podle § 66) ve srovnatelných podmínkách (dlouhodobější zastupování představeného v době jeho nepřítomnosti). Jedná se o nezbytné a odůvodněné náklady, které navrhovaná úprava může v dílčích, konkrétních situacích přinést – nejedná se o pravidelné absolutní zvýšení nákladů.

Dále se jedná o náklady pokrývající nárok představeného, který je vedoucím služebního úřadu, nejvyšším státním tajemníkem, státním tajemníkem, vrchním ředitelem sekce, ředitelem sekce nebo ředitelem odboru a se kterým byla uzavřena dohoda o skončení služebního poměru, na částku ve výši šestinásobku měsíčního platu. Tento nárok představenému vznikne pouze v případě, že na dotčeném služebním místě vykonával službu, resp. byl na něm jmenován alespoň po dobu 18 měsíců. V souhrnu však navrhovaná úprava přináší nové náklady pouze zdánlivě, neboť, pokud je představený odvolán ze služebního místa představeného, např. na základě zrušení služebního místa nebo na základě výsledků služebního hodnocení a nepodaří se najít jiné služební místo, na kterém by byla pro něj služba vhodná, je zařazen mimo výkon služby z organizačních měsíců s platovými nároky ve výši 80 % měsíčního platu na dobu 3 měsíců a uplyne-li tato doba marně, skončí mu služební poměr s nárokem na výplatu odbytného, které může dosahovat až sedminásobku měsíčního platu. V konečném důsledku tak může navrhovaná úprava přinést úspory. Jedná se tedy o jednorázové náklady, které navrhovaná úprava může v dílčích, konkrétních situacích přinést – nejedná se o pravidelné absolutní zvýšení nákladů.

Dále se jedná o náklady, které mohou vzniknout služebním úřadům v souvislosti s ověřováním schopností a osobnostních předpokladů žadatelů během výběrového řízení v případě, že se rozhodnou využít těchto forem výběru žadatelů prostřednictvím třetích osob – proškolených profesionálů (externistů). Náklady není možné odhadnout, neboť zákon nestanoví povinnost, ale pouze možnost tyto formy výběru žadatelů využívat, a bude na zvážení služebních orgánů a výběrových komisí, zda se tak rozhodnou učinit.

Pokud jde o úspory, které navrhovaná úprava může přinést, jedná se zejména o zkrácení doby, na kterou je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, a to ze 6 měsíců na 3 měsíce.

Úspory vzniknou rovněž v návaznosti na změny v nastavení institutu odbytného v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku marného uplynutí doby zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, kdy dochází k většímu rozčlenění doby nepřetržitého trvání služebního poměru rozhodné pro výši nároku na odbytné a zároveň se snižuje výše odbytného pro jednotlivé doby. Nová úprava stanoví nejvyšší možné odbytné ve výši sedminásobku měsíčního platu při nepřetržitém trvání služebního poměru přesahujícím 20 let (oproti dosavadnímu dvanáctinásobku měsíčního platu při nepřetržitém trvání služebního poměru přesahujícím 9 let).

Dále se jedná o úpravu vrácení odbytného nebo jeho poměrné části v případě opětovného přijetí státního zaměstnance do služebního poměru nebo do pracovního poměru ve služebním úřadu, bylo-li mu při předchozím skončení služebního poměru odbytné vyplaceno. Státní zaměstnanec je povinen vrátit odbytné nebo jeho poměrnou část, která vychází z rozdílu mezi dobou odpovídající počtu násobků průměrného platu poskytnutých v rámci odbytného (tj. dobou, která je kryta odbytným) a dobou, která od skončení předchozího služebního poměru již uplynula.

Dále se jedná o vyloučení souběhu nároku na odbytné v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku marného uplynutí doby zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů a nároku na odbytné v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku služebního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Pokud by státnímu zaměstnanci vznikl nárok na oba typy odbytného, vyplatí se mu pouze odbytné v souvislosti se skončením služebního poměru v důsledku služebního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí.

Dále se jedná o rozšíření prioritních doručovacích kanálů, pokud jde o komunikaci služebního orgánu se státním zaměstnancem nebo zaměstnancem v pracovním poměru. Navrhovaná úprava umožňuje doručovat na adresu elektronické pošty, která byla státnímu zaměstnanci zřízena služebním úřadem, na adresu elektronické pošty, kterou si státní zaměstnanec zřídil, nebo nově také prostřednictvím elektronického nástroje. Navrhovaná úprava může snížit náklady, které byly dosud vynakládány na doručování prostřednictvím poskytovatele poštovních nebo kurýrních (doručování do zahraničí) služeb.

Další úspory, které nelze konkrétně finančně vyčíslit, ale které navrhovaná úprava nesporně přinese, spočívají ve vynětí některých personálních procesů z řízení ve věcech služby. Tím, že některé personální procesy nejsou realizovány cestou řízení ve věcech služby, ale nastávají na základě operativnějšího příkazu nebo rovnou ze zákona, dochází k eliminaci výskytu překážek ve službě na straně služebního úřadu, které v některých případech nastávaly v době před vydáním rozhodnutí.

Nově se státním zaměstnancům umožňuje na jejich žádost vykonat na náklady služebního úřadu zvláštní část úřednické zkoušky v jiném oboru služby, než ve kterém vykonávají službu. Vzhledem k omezení na 2 konání takových zkoušek v kalendářním roce a s ohledem na odhadovaný nízký počet zájemců (v roce 2022 využilo možnost vykonání zvláštní části úřednické zkoušky na vlastní náklady 29 státních zaměstnanců), není za nastavených podmínek předpoklad významného nárůstu zájmu o jejich konání, a tím i nárůstu nákladů služebních úřadů.

Návrh nemá žádný dopad na ostatní veřejné rozpočty.

Navrhovaná úprava nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky, tohoto prostředí se návrh nijak přímo nedotýká.

8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Nepředpokládají se žádné negativní sociální dopady navrhované právní úpravy.

Materiál se týká postavení fyzických osob, neboť upravuje právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu, služební vztahy státních zaměstnanců, řízení ve věcech jejich služebního poměru a jejich odměňování. Ženy tvoří 75,7 % státních zaměstnanců. Podíl žen ve státní službě se nepropisuje do úrovně vedoucích zaměstnanců a zaměstnankyň, kdy pouze každá devátá státní zaměstnankyně je představená, zatímco u mužů je to každý čtvrtý státní zaměstnanec. Ženy-státní zaměstnankyně jsou častěji primárními pečovatelkami a využívají institutu mateřské dovolené a častěji pobírají rodičovský příspěvek. Proto musí více řešit slaďování rodinného a pracovního života. Materiál má potenciálně pozitivní dopad, neboť mj. směřuje k efektivnější koordinaci vytváření podmínek pro sladění služebního a rodinného života.

Navrhovaná právní úprava nepřináší rizika diskriminace a nerovného zacházení, neboť je koncipována tak, aby byla u všech státních zaměstnanců a zaměstnanců shodná, bez snahy jakoukoliv skupinu zaměstnanců zvýhodnit či znevýhodnit. Proti případné diskriminaci se lze v případě státních zaměstnanců efektivně bránit pořadem práva, tedy jednak uplatněním opravných prostředků podle správního řádu, popřípadě správní žalobou, jednak civilní žalobou podle antidiskriminačního zákona.

Navrhovaná úprava má dílčí pozitivní dopady na osoby se zdravotním postižením. Jedná-li se o státního zaměstnance se zdravotním postižením, pak podle navrhované úpravy smí být vyslán na služební cestu nebo smí být přeložen pouze se svým souhlasem. Jedná-li se o osobu se zdravotním postižením, která je osobou blízkou státního zaměstnance a o niž státní zaměstnanec pečuje, smí být pečující státní zaměstnanec vyslán na služební cestu nebo být přeložen rovněž pouze se svým souhlasem. Dosud nebyl souhlas těchto státních zaměstnanců třeba. Navrhovaná úprava nemá negativní dopady na osoby se zdravotním postižením.

Nepředpokládají se dopady na životní prostředí, návrh se této oblasti nedotýká.

9. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady. Rozsah ochrany soukromí a osobních údajů se navrženou právní úpravou nijak nemění, dosažená míra ochrany se návrhem nezhoršuje.

10. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh právní úpravy nebyl určen pro projednání na Radě vlády pro koordinaci boje s korupcí, neboť se nejedná o právní předpis s významným dopadem na míru korupčních rizik. Návrh zákona v porovnání se stávající právní úpravou nepřináší žádná zjevná korupční rizika.

10.1 Identifikace korupčních rizik

10.1.1 Povaha právní úpravy – přiměřenost

Pro zefektivnění výkonu státní služby je navrhovaná právní úprava nezbytná. Sledovaných cílů nelze účelně dosáhnout mimoprávními prostředky. Veřejnoprávní úprava zajišťuje transparentnost procesních postupů a jednoznačně specifikované možnosti obrany.

Navrhovanou úpravou nedochází k excesivnímu rozšíření kompetencí správních orgánů. Skutečnost, že některé personální procesy jsou navrhovanou úpravou vyňaty z řízení ve věcech státní služby a jsou činěny formou úkonů podle části čtvrté správního řádu, nezvyšuje míru korupčních rizik, neboť tyto úkony činí i nadále příslušný služební orgán nebo představený

– státní zaměstnanec se proti těmto úkonům může bránit podáním stížnosti, kterou nesmí vyřizovat ten, proti němuž stížnost směřuje, popřípadě u soudu. Pokud jde o úpravu porušení povinnosti státního zaměstnance vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby, kárná pravomoc přechází z kárných komisí na služební orgán, což by mohlo představovat určité zvýšení korupčního rizika, které je však eliminováno zachováním dvojinstančnosti rozhodování ve služebních vztazích, resp. státní zaměstnanec se proti těmto úkonům i nadále může efektivně bránit pořadem práva, tedy uplatněním opravných prostředků podle správního řádu, popřípadě u soudu. U vysokých státních úředníků přechází kárná pravomoc na nezávislou služební komisi.

Při porušení povinností plynoucích z právní úpravy mohou být uloženy sankce spočívající v uložení výtky, písemného napomenutí nebo skončení služebního poměru. Všechny zmíněné sankce jsou přiměřené a odstupňované podle závažnosti porušení povinností plynoucích z navržené právní úpravy a státní zaměstnanec se proti nim může bránit pořadem práva, tedy uplatněním opravných prostředků podle správního řádu, popřípadě u soudu.

10.1.2 Povaha právní úpravy – jednoznačnost

Navržená právní úprava jednoznačně upravuje práva a povinnosti dotčených orgánů a osob, stanoví jasné procesní postupy, včetně všech požadavků na účastníky řízení, jednoznačné lhůty pro rozhodnutí i rozsah požadovaných podkladů pro rozhodnutí, a to i v případě, že není rozhodováno v řízení ve věcech služby (ve správním řízení).

Všem rozhodujícím orgánům je ponechána přiměřená míra diskrece s ohledem na to, že rozhodování ve věcech služebního poměru, tedy v personálních otázkách, je jemnější, a tedy citlivěji zohledňuje rozhodné okolnosti daného případu než rozhodování v jiných otázkách ve správním řízení. Navržená právní úprava však vždy upravuje kritéria, která je třeba v rámci rozhodování zohledňovat. Státní zaměstnanec se i nadále může bránit pořadem práva, tedy uplatněním opravných prostředků podle správního řádu, popřípadě u soudu. Míra korupčního rizika není navrženou právní úpravou dotčena.

10.1.3 Povaha právní úpravy – standardnost

Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou zakotveny do již existujícího systému procesních postupů, kompetencí jednotlivých orgánů a sankcí – ve věcech státní služby i nadále rozhoduje příslušný služební orgán s garancí zachování dvojinstančnosti řízení, ve věcech, o kterých se nerozhoduje v řízení ve věcech státní služby, činí i nadále úkony totožné rozhodující orgány (služební orgán, zkušební komise, výběrová komise) nebo představený. Pouze ve věcech porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby, porušení služební etiky a ve věcech námitek proti služebnímu hodnocení nejvyšších státních úředníků bude rozhodovat nově vzniklá nezávislá služební komise. Sankce, které mohou být uloženy v případě porušení povinností vyplývajících z navržené úpravy, se svou povahou oproti dosavadní právní úpravě nezměnily.

Navržená právní úprava zavádí nový institut skončení služebního poměru na základě dohody mezi představeným a služebním orgánem, kdy představenému podle navržené právní úpravy přísluší kompenzace vždy ve výši šestinásobku měsíčního platu, pokud byl jmenován na služebním místě představeného alespoň po dobu 18 měsíců. Jedná se o úpravu, kterou sice výslovně neupravují právní úpravy obdobného předmětu regulace, avšak zákoník práce, jakožto obecný předpis upravující zaměstnanecké poměry, svou dispozitivní povahou navržený postup nijak nevylučuje, resp. jej po dohodě obou stran pracovněprávního vztahu umožňuje.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce; zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů; zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů; zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

Nejedná se proto o institut, který by se svou povahou zcela vychyloval ze zvyklostí či principů zaměstnaneckých poměrů.

Nově navržený institut by měl být využíván pouze, pokud běžné manažerské nástroje řízení lidského kapitálu nelze efektivně využít nebo jejich užitím nelze docílit požadovaného výsledku (personální obměny), v žádném případě nenahrazuje běžné manažerské nástroje – např. služební hodnocení, odpovědnost za porušení povinnosti státního zaměstnance vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby nebo ne/poskytování odměn. Cílem užití navrženého institutu je personální osvěžení (s cílem efektivnějšího budoucího rozvoje) dotčeného organizačního útvaru za současného zajištění organizační stability dotčeného útvaru. Následkem využití nově navrhovaného institutu je skončení služebního poměru představeného. Finanční kompenzace, která představenému v tomto případě přísluší, plní jednak funkci alimentační (vynahrazení ztráty na výdělku), jednak slouží jako ocenění za vykonanou službu v celém jejím rozsahu a délce, obdobně jako např. odbytné.

Nově navržený institut nepředstavuje zvýšení korupčního rizika.

10.1.4 Povaha právní úpravy – motivace ke korupci v regulované oblasti

Regulovanou oblastí jsou právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu, organizační věci státní služby, služební vztahy státních zaměstnanců, odměňování státních zaměstnanců a řízení ve věcech služebního poměru, s výjimkou náhrady majetkové a nemajetkové újmy, jejíž regulace se řídí zákoníkem práce, popřípadě občanským zákoníkem. Regulovanou oblastí jsou také organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu. Lze tedy shrnout, že regulovanou oblastí jsou otázky jednoho z druhů veřejného zaměstnaneckého poměru. Z povahy věci se tedy nejedná o oblast, v níž by bylo lze předpokládat korupci jako systémový jev.

Navrhovanou právní úpravou nedochází k podstatnému zvětšení rozsahu povinností dotčených osob, a tím ani ke zvýšení nákladů na splnění těchto povinností.

Dopadá-li rozhodnutí vydané podle navrhované právní úpravy závažně na ekonomické a sociální postavení státního zaměstnance, je vydáváno na základě žádosti státního zaměstnance (např. odvolání ze služebního místa představeného, skončení služebního poměru), nebo v důsledku porušení právních povinností vyplývajících z právní úpravy (např. zproštění výkonu služby, odvolání ze služebního místa představeného, skončení služebního poměru, uložení sankcí plynoucích z porušení povinnosti státního zaměstnance), nebo jsou závažné dopady do ekonomické či sociální sféry státního zaměstnance kompenzovány (např. přeložení, skončení služebního poměru státního zaměstnance, který uzavřel dohodu o zákazu konkurence, skončení služebního poměru státního zaměstnance, jemuž marně uplynula doba, na kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů). Rozhodnutí podle navrhované právní úpravy je vždy vydáváno v zákonem jednoznačně upravených případech a za jednoznačně stanovených podmínek (např. odvolání ze služebního místa představeného, převedení na jiné služební místo z důvodu, že státní zaměstnanec již nemůže vykonávat službu na dosavadním služebním místě, skončení služebního poměru).

Eventuální korupční jednání je v regulované oblasti považováno za zcela nepřijatelné z hlediska běžných morálních a sociálních norem – je vyloučené a postižitelné samotnou novelizovanou právní úpravou, dále také podle služebních předpisů upravujících pravidla etiky státních zaměstnanců, případně podle trestněprávních norem. Potenciálně problematická úprava, jde-li o vytváření příležitostí ke korupčnímu jednání, se nadto navrhuje vypustit – státní zaměstnanec nově nesmí vůbec přijímat dary ani výhody v souvislosti s výkonem služby bez ohledu na jejich hodnotu.

10.2.1 Rozhodování – rozhodovací pravomoc

Rozhoduje-li se ve věcech služebního poměru v řízení ve věcech státní služby (ve správním řízení), rozhoduje vždy příslušný služební orgán, přičemž je vždy zachována možnost obrany a dvojinstančnost řízení. Ke zvýšení rizika korupce tedy navrhovanou úpravou nedochází, neboť rozhodovací pravomoc není koncentrována pouze u jediného subjektu.

V ostatních věcech služebního poměru mohou činit úkony i jiné rozhodující orgány jako výběrová komise nebo zkušební komise – kolegiální orgány, jejichž způsob jednání ze své podstaty snižuje případná rizika korupce.

Ve věcech služebního poměru může úkony činit i představený (např. výtka). V těchto případech se státní zaměstnanec může bránit stížností, kterou nesmí vyřizovat ten, proti němuž stížnost směřuje, popřípadě u soudu.

Ve věcech porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby, porušení služební etiky a ve věcech námitek proti služebnímu hodnocení nejvyšších státních úředníků bude rozhodovat služební komise. Jedná se o nezávislý kolegiální orgán jmenovaný vládou. Proti jejím rozhodnutím se lze bránit soudně.

Okruh rozhodujících orgánů je právní úpravou přesně vymezen a nelze jej rozšiřovat. Nedochází k nadměrnému soustředění pravomocí či přímo jejich monopolizaci u jednoho orgánu.

Standardním korupčním rizikům lze čelit postupy, které se v rámci státní správy již v současnosti využívají (např. resortní protikorupční programy, etické kodexy).

10.2.2 Rozhodování – kontrolovatelnost rozhodnutí

Proces rozhodování se řídí zákonem o státní službě, subsidiárně pak správním řádem. Procesní postupy jsou zřetelně a jednoznačně upraveny zákonem. Přezkum vydaných rozhodnutí a úkonů je prováděn standardně podle zákona o státní službě, subsidiárně podle správního řádu, případně posléze je prováděn soudem. S ohledem na oblast regulace není přezkum rozhodnutí veřejný, což však nezvyšuje míru korupčního rizika.

Jednotnost rozhodování je zajišťována prostřednictvím koordinační a metodické role sekce pro státní službu, sjednocováním rozhodovací praxe prostřednictvím zpřístupnění anonymizovaných rozhodnutí nejvyššího státního tajemníka ostatním rozhodujícím orgánům, případně prostřednictvím soudních rozhodnutí. Kontrola rozhodování je prováděna v rámci odvolacích řízení, v rámci kontrolní činnosti nejvyššího státního tajemníka, popřípadě v soudním řízení.

10.2.3 Rozhodování – odpovědnost

Navrhovaná úprava nastavuje dostatečně konkrétně systém odpovědnosti jednotlivých osob. Vždy lze jednoznačně určit osobu zodpovědnou za konkrétní rozhodnutí. Nedochází k neodůvodněnému rozdělení odpovědnosti mezi vyšší počet osob. Jedná-li ve věci kolegiální orgán (výběrová komise, zkušební komise, služební komise), jsou stejnou měrou odpovědni všichni jeho členové, přičemž právní úprava vždy stanoví přesný počet členů a předpoklady členství.

V případě zaviněné nezákonnosti či nesprávnosti rozhodnutí plynoucí z porušení právních povinností daných právní úpravou, lze proti odpovědné osobě, je-li státním zaměstnancem, uplatnit sankce plynoucí z porušení služební kázně, resp. provést její služební hodnocení.

10.2.4 Rozhodování – opravné prostředky

Opravné prostředky proti rozhodnutí v dané oblasti regulace jsou upraveny správním řádem. Zákon o státní službě specificky upravuje možnost podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebního poměru stížnost. Proti služebnímu hodnocení může státní zaměstnanec podat námitky. Státní zaměstnanec musí být výslovně poučen o možnosti podat opravný prostředek podle správního řádu a o možnosti podat námitky – skutečnost, že nebyl poučen však nemá vliv na jeho oprávnění opravný prostředek podat. V případě, že státní zaměstnanec po využití opravných prostředků sezná, že jeho práva nebyla účinně ochráněna, může se bránit podáním žaloby k soudu. Efektivita faktické nápravy nesprávného postupu proto není navrhovanou úpravu negativně dotčena.

Systém efektivních prostředků obrany zaručuje nízkou míru rizika korupce.

10.2 Transparentnost

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Pravidelně jsou zveřejňovány údaje o regulované oblasti v rozsahu výroční zprávy o státní službě, výroční zprávy o vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech a státních zaměstnanců ve služebních úřadech, výroční zprávy o stavu vytváření podmínek pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby služebními úřady a souhrnných údajů o služebním hodnocení. Tyto údaje jsou zveřejňovány na internetových stránkách sekce pro státní službu, přístup k nim není nijak podmíněn, zpoplatněn ani jinak omezen. Navrhované změny nevylučují zveřejňování těchto údajů i nadále. K dílčí změně dochází v případě výroční zprávy o stavu vytváření podmínek pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby služebními úřady, kdy se z důvodu snížení byrokratické zátěže vypouští povinnost předkládat tuto zprávu ke schválení vládě. Výroční zpráva bude i nadále zpracovávána jedenkrát ročně a její výstupy budou zveřejňovány způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy tak, jak je tomu již v současnosti, a budou tedy veřejně dostupné. Zveřejňování údajů z ostatních výše jmenovaných oblastí není regulováno zákonem.

10.3 Významnost korupčních rizik

Oblast regulace je obecně oblastí, v níž se korupce takřka nevyskytuje. Jedná se o oblast upravující veřejné zaměstnanecké vztahy. Navržená právní úprava jednoznačně upravuje práva a povinnosti dotčených orgánů a osob, stanoví jasné procesní postupy, včetně všech požadavků na účastníky řízení, jednoznačné lhůty pro rozhodnutí i rozsah požadovaných podkladů pro rozhodnutí, a to i v případě, že není rozhodováno v řízení ve věcech služby (ve správním řízení).

Pravděpodobnost výskytu korupčního jednání je nízká až extrémně nízká.

Pokud by v regulované oblasti došlo ke korupčnímu jednání, důsledky takového jednání mají dopad na jednotlivé státní zaměstnance, jakožto adresáty dotčené právní úpravy, kteří mohou využít jednoznačně identifikovaných prostředků obrany. Eventuální korupční jednání stěží ovlivní věcnou působnost státní správy.

Závažnost důsledků eventuálního korupčního jednání v regulované oblasti je z hlediska celospolečenského nízká.

Významnost korupčních rizik navrhované úpravy na základě vyhodnocení pravděpodobnosti výskytu korupčního jednání a závažnosti jeho důsledků v jejich vzájemném vztahu je nízká.

10.4 Eliminace korupčních rizik

Z hlediska povahy navrhované právní úpravy, pokud jde o její přiměřenost, jednoznačnost, standardnost a motivaci ke korupci, jakož i z hlediska rozhodování, pokud jde o rozhodovací pravomoc, kontrolovatelnost rozhodnutí, odpovědnost a opravné prostředky, nebyla identifikována žádná korupční rizika, která by vzhledem k jejich významu, bylo třeba eliminovat.

10.5 Akceptovatelnost korupčních rizik

Vzhledem k potřebnosti navrhované právní úpravy a k nízké významnosti korupčních rizik, je míra korupčních rizik spjatá s navrhovanou právní úpravou akceptovatelná.

11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona nemá vztah k bezpečnosti nebo obraně státu.

12. Zhodnocení dopadů na rodiny

Podle navrhované úpravy státní zaměstnanec, který pečuje o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, smí být vyslán na služební cestu nebo být přeložen pouze se svým souhlasem. Dosavadní úprava vyžadovala souhlas pouze u státních zaměstnanců pečující o dítě do 8 let věku. Věk dítěte, o které státní zaměstnanec pečuje, se navrhovanou úpravou pro podmínky vyslání na služební cestu nebo přeložení zvýšil, návrh tedy může mít dílčí pozitivní dopady na rodiny. Návrh nemá negativní dopad na rodiny.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Návrh zákona nemá žádné územní dopady, ani dopady na územní samosprávné celky.

14. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami digitálně přívětivé legislativy

14.1 Budování přednostně digitálních služeb

Návrh zákona umožňuje žadateli o přijetí do služebního poměru i státnímu

zaměstnanci se služebním úřadem komunikovat prostřednictvím elektronické pošty (e- mail), což představuje významný posun v oblasti komunikace. Návrh zákona je tak v souladu s touto zásadou.