zákon č. 452/2016 Sb.

A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA)

1. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE

1.1. Název

Zákon, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

1.2. Definice problému

Důvodem pro předložení návrhu zákona je závazek České republiky (dále též „ČR“) transponovat do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (dále též ,,směrnice o základním platebním účtu“). Směrnice o základním platebním účtu zakotvuje právo spotřebitele otevřít si základní platební účet. Dále stanoví postup pro službu změny platebního účtu a zavádí pravidla, která mají směřovat k usnadnění přeshraničního otevírání platebních účtů. V neposlední řadě stanoví požadavky pro transparentnost úplat účtovaných spotřebitelům ze strany poskytovatelů platebních služeb.

Dalším důvodem předložení zákona je adaptace českého právního řádu na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce (dále též „nařízení MIF“). Nařízení MIF je ze své podstaty přímo použitelné. Česká republika nicméně musí do dvanácti měsíců ode dne vstupu nařízení v platnost zavést sankce za porušení nařízení a určit příslušné orgány, které budou oprávněny vykonávat dohled nad dodržováním povinností stanovených tímto nařízením.

Členským státům je nařízením MIF svěřena pravomoc stanovit ve vztahu k vnitrostátním transakcím uskutečněným debetními nebo kreditními kartami nižší mezní hodnoty mezibankovních poplatků, než stanovuje nařízení. Česká republika si je vědoma této možnosti, avšak vzhledem ke krátké adaptační lhůtě a účinnosti regulace výše mezibankovních poplatků již šest měsíců ode dne vstupu nařízení v platnost nejsou prozatím národní diskrece využity. Karetní trh bude nadále sledován a o využití národních diskrecí bude rozhodnuto na základě zhodnocení dopadů nařízení a po konzultacích s dotčenými subjekty.

1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony novelizuje tyto právní předpisy: • zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOPS“), • zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. • zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů

Vzhledem ke skutečnosti, že současná česká právní úprava není v souladu s požadavky, které jsou vymezeny směrnicí o základním platebním účtu a nařízením MIF, je nezbytné, aby jednotlivá ustanovení obsažená ve směrnici o základním platebním účtu byla transponována do českého právního řádu a aby byla provedena adaptace na nařízení MIF. K implementaci obou uvedených evropských předpisů dojde prostřednictvím novely zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, novely zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi a novely zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci.

1.4. Identifikace dotčených subjektů

Mezi tzv. dotčené subjekty, na které budou mít zvažované varianty dopad, se řadí především:

• Česká národní banka, • Ministerstvo financí, • Česká obchodní inspekce, • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, • poskytovatelé platebních služeb, • spotřebitelé, • provozovatelé srovnávacích internetových stránek, • obchodníci, • vydavatelé platebních karet.

1.5. Popis cílového stavu

Cílem navrhované právní úpravy je dosažení souladu právních předpisů ČR a EU na základě transpozice směrnice o základním platebním účtu do českého právního řádu. Navrhované změny umožní všem spotřebitelům z Evropské unie (dále též EU) otevření platebního účtu se základními prvky v kterémkoli členském státě na území Unie, zavedou jednotný postup při změně platebního účtu a v neposlední řadě přispějí ke zvýšení transparentnosti a porovnatelnosti úplat, které jsou účtovány poskytovateli platebních služeb.

Nařízení MIF je ze své podstaty přímo použitelné a ukládá České republice povinnost přizpůsobit právní řád v oblasti sankcí plynoucích z jeho porušení a určit dohledové orgány.

1.6. Zhodnocení rizika

Navrhovaná právní úprava si klade za cíl implementovat evropské předpisy do českého právního řádu tak, aby byl v souladu s evropskou regulací platebního styku. V případě netransponování směrnice o základním platebním účtu a nestanovení sankcí a orgánů dohledu pro nařízení MIF by se Česká republika vystavovala riziku zahájení řízení pro porušení čl. 258 a čl. 260 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2. NÁVRH VARIANT ŘEŠENÍ

Transpozice směrnice o základním platebním účtu umožňuje členským státům v řadě otázek přijmout v rámci určitých mantinelů tzv. diskreční oprávnění a zvolit variantu řešení, která bude nejvíce odpovídat národním podmínkám na finančním trhu. Česká republika transponuje směrnici o základním platebním účtu v režimu minimální harmonizace.

DISKRECE SMĚRNICE O ZÁKLADNÍM PLATEBNÍM ÚČTU

OBLAST ČLÁNEK TEXT DISKRECE DISKRECE

V DZ

KAPITOLA IČlánek 1,,Členské státy se mohou9. PŘEDMĚT, OBLASTodstavec 4rozhodnout uplatňovat kapitolu IV PŮSOBNOSTI Adruhýi na jiné poskytovatele platebních DEFINICEpododstavecslužeb než úvěrové instituce.“

Článek 1,,5. Členské státy se mohou1. odstavec 5rozhodnout neuplatňovat celou

tuto směrnici nebo její části na subjekty uvedené v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (1).“

Článek 1 ,,Členské státy se mohou2. odstavec 6

rozhodnout uplatňovat celou tuto

druhý

směrnici nebo její části i na jiné

pododstavec

platební účty než ty, které jsou uvedeny v prvním pododstavci.“

KAPITOLA IIČlánek 3,,1. Členské státy sestaví5. POROVNATELNOSTodstavec 1prozatímní seznam nejméně deseti

POPLATKŮa nejvýše dvaceti SPOJENÝCHnejreprezentativnějších S PLATEBNÍMI ÚČTYzpoplatněných služeb spojených

s platebním účtem, které jsou nabízeny na vnitrostátní úrovni alespoň jedním poskytovatelem platebních služeb.“

Článek 5,,Členské státy mohou stanovit,3. odstavec 3že se výpis poplatků poskytuje druhýspolečně s informacemi pododstavecpožadovanými podle jiných

unijních či vnitrostátních právních předpisů o platebních účtech a souvisejících službách, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce.“

Článek 7,,Srovnávací internetové stránky4. odstavec 1mohou být provozovány druhýsoukromým subjektem nebo pododstavecveřejným orgánem.“ Článek 7,,2. Členské státy mohou5. odstavec 2vyžadovat, aby srovnávací

internetové stránky uvedené v odstavci 1 porovnávaly i další okolnosti, jež určují úroveň služeb nabízených poskytovatelem platebních služeb.“

KAPITOLA IIIČlánek 10

,,Členské státy mohou místo6.

ZMĚNA ÚČTUodstavec 1

opatření uvedených v odstavcích 2

druhý pododstavec až 6 zavést nebo zachovávat jiná

opatření:

a) je-li to zjevně v zájmu spotřebitele;

b) nevzniká-li tím pro spotřebitele žádná další zátěž a

c) proběhne-li změna účtu nejdéle v témže celkovém časovém rámci, jaký je uveden v odstavcích 2 až 6.“

Článek 10 ,,Členské státy mohou vyžadovat,7. odstavec 2

aby zmocnění od spotřebitele bylo

čtvrtý

písemné a aby byla jeho kopie

pododstavec

poskytnuta spotřebiteli.“

Článek 10 ,,Členské státy mohou požadovat,8. odstavec 4

aby převádějící poskytovatel

písm. b)

platebních služeb informoval plátce nebo příjemce o důvodech nepřijetí platební transakce;“

Článek 14 ,,Členské státy mohou požadovat,8. odstavec 1

aby poskytovatelé platebních

druhý

služeb poskytovali i jiné informace,

pododstavec

včetně případných informací nezbytných k určení systému pojištění vkladů v Unii, jehož je poskytovatel platebních služeb členem.“

KAPITOLA IVČlánek 16

,,1. Členské státy zajistí, aby9.

PŘÍSTUPodstavec 1

platební účty se základními prvky

K PLATEBNÍM ÚČTŮM

nabízely spotřebitelům všechny úvěrové instituce nebo takový počet úvěrových institucí, který je dostatečný, aby byl zajištěn přístup k nim pro všechny spotřebitele na jejich území a zabránilo se narušení hospodářské soutěže.“

Článek 16 ,,Za podmínky, že plně dodrží10. odstavec 2

základní svobody zaručené

druhý

Smlouvami, mohou členské státy

pododstavec

od spotřebitelů, kteří si chtějí na jejich území otevřít platební účet se základními prvky, požadovat, aby prokázali, že na jeho otevření mají skutečný zájem.“

Článek 16 ,,5. Členské státy mohou povolit11. odstavec 5

úvěrovým institucím, které nabízejí

první

platební účty se základními prvky,

pododstavec

aby zamítly žádost o takový účet, pokud spotřebitel již má u některé úvěrové instituce, jež se nachází na jejich území, platební účet, jenž mu umožňuje využívat služeb uvedených v čl. 17 odst. 1, ledaže spotřebitel prohlásí, že byl vyrozuměn o chystaném zrušení svého platebního účtu.“

Článek 16 ,,6. Členské státy mohou stanovit11. odstavec 6

omezený počet konkrétních dalších případů, v nichž může být úvěrová instituce povinna nebo oprávněna zamítnout žádost o platební účet se základními prvky.“

Článek 17 ,,2. Členské státy mohou12. odstavec 2

úvěrovým institucím usazeným na jejich území uložit povinnost poskytovat u platebního účtu se základními prvky doplňkové služby považované na základě zvyklostí na vnitrostátní úrovni za zásadní pro spotřebitele.“

Článek 17 ,,6. Pokud jde o služby uvedené14. odstavec 6

v odst. 1 prvním pododstavci písm.

d) bodě i), ii) - pouze ve vztahu k transakcím uskutečňovaným kreditní kartou - a iii) tohoto článku, mohou členské státy stanovit minimální počet operací, nad nějž mohou úvěrové instituce teprve účtovat případné přiměřené poplatky uvedené v článku 18. Členské státy zajistí, aby tento minimální počet operací stačil k pokrytí osobních potřeb spotřebitele s ohledem na stávající chování spotřebitelů a obchodní zvyklosti. Poplatky účtované za operace nad minimální počet operací nesmějí být vyšší než poplatky placené podle obvyklé cenové politiky úvěrové instituce.“

Článek 17 ,,8. Aniž jsou dotčeny požadavky13. odstavec 8

stanovené směrnicí 2008/48/ES, mohou členské státy úvěrovým institucím umožnit, aby na žádost spotřebitele poskytovaly u platebního účtu se základními prvky možnost přečerpání. Členské státy mohou u každé takové možnosti přečerpání vymezit maximální výši a maximální dobu trvání.“

Článek 18 ,,1. Členské státy zajistí,14. odstavec 1

aby úvěrové instituce nabízely služby uvedené v článku 17 bezplatně nebo za přiměřený poplatek.“

Článek 18 ,,4. Aniž je dotčeno právo uvedené16. odstavec 4

v čl. 16 odst. 2 a povinnost uvedená v odstavci 1 tohoto článku, mohou členské státy od úvěrových institucí požadovat, aby zavedly různé systémy pro stanovování cen v závislosti na úrovni bankovního začlenění spotřebitele, což umožní zejména výhodnější podmínky pro zranitelné spotřebitele bez bankovního účtu. V takových případech členské státy zajistí, aby spotřebitelům byla poskytnuta doporučení i náležité informace o dostupných možnostech.“

Článek 19 ,, 3. Členské státy mohou stanovit15. odstavec 3

omezený počet konkrétních dalších případů, v nichž může být rámcová smlouva o platebním účtu se základními prvky jednostranně ukončena úvěrovou institucí. Tyto případy musí vycházet z vnitrostátních právních předpisů platných na území daných členských států a jejich cílem musí být zabránit tomu, aby spotřebitelé zneužívali svého práva na přístup k platebnímu účtu se základními prvky.“

KAPITOLA VČlánek 25

,, Aniž je dotčen článek 16, mohou16.

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY

členské státy zřídit zvláštní

A ALTERNATIVNÍmechanismus k zajištění toho, aby ŘEŠENÍ SPORŮspotřebitelé, kteří na jejich území

nemají platební účet a byl jim odmítnut přístup k platebnímu účtu, za nějž si úvěrová instituce účtuje poplatek, měli bezplatný a účinný přístup k platebnímu účtu se základními prvky.“

Diskrece směrnice o základním platebním účtu

V následující části jsou v rámci hodnocení dopadů regulace popsány jednotlivé diskrece dané směrnicí o základním platebním účtu včetně návrhů řešení a vyhodnocení variant.

1. Subjekty v působnosti části páté zákona

Diskrece spočívá v možnosti neuplatnit celou část pátou návrhu zákona nebo její části na subjekty, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 5 směrnice 2013/36/EU. Těmito subjekty jsou investiční podniky, centrální banky, poštovní žirové instituce a specifické instituce jednotlivých členských států, jejichž vynětí si členské státy dojednaly. Česká republika nemá žádnou takto specificky vyňatou instituci. Jediným subjektem fakticky připadajícím v úvahu je Česká národní banka, neboť podle stávající právní úpravy je jako jediná z výše uvedeného výčtu subjektů oprávněna poskytovat platební služby.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 3 varianty řešení:

• varianta 0 – neuplatnit celou část pátou návrhu zákona na Českou národní banku

Využít diskreci a zvolit variantu 0 by znamenalo, že část pátá návrhu zákona se v celém svém rozsahu neuplatní na Českou národní banku.

• varianta 1 – uplatnit některá ustanovení části páté návrhu zákona na Českou národní

banku Tato varianta představuje využití diskrečního oprávnění, tedy aplikovat na Českou národní banku některá ustanovení části páté návrhu zákona.

• varianta 2 – uplatnit celou část pátou návrhu zákona na Českou národní banku

Varianta 2 by znamenala uplatnění celé části páté návrhu zákona na Českou národní banku.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Česká národní banka je oprávněna poskytovat platební služby, ale nevede platební účty široké veřejnosti. Službu vedení platebního účtu pro uživatele, kteří jsou spotřebiteli, poskytuje pouze svým zaměstnancům. Z uvedeného důvodu se navrhuje varianta 1, tedy uplatnit některá ustanovení části páté návrhu zákona na Českou národní banku. Navrhuje se aplikace ustanovení týkajících se transparence (porovnatelnosti). Konkrétně se jedná o používání jednotných označení ve smlouvách o platebních účtech a v písemných informačních sděleních (např. Předsmluvní informace o úplatě, Přehled o úplatě za poskytnuté služby), které jsou určeny uživatelům, aby nebylo užíváno rozdílné označení služeb u těch platebních účtů, které vede. Zbývající ustanovení části páté návrhu zákona týkající se změny platebního účtu a základního platebního účtu se navrhují na Českou národní banku neuplatnit, neboť aplikace těchto ustanovení by byla nadbytečná z důvodu absence vedení platebních účtů pro veřejnost ze strany České národní banky.

2. Účty v působnosti části páté zákona

Diskrece spočívá v možnosti rozšíření působnosti části páté zákona i na jiné platební účty než ty, jejichž majitelem je spotřebitel a ze kterých lze alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky, včetně provádění úhrad, ve prospěch třetích osob, a na které lze připisovat peněžní prostředky, včetně připsání částek příchozích převodů, od třetích osob, jak stanovuje § 124za návrhu zákona. Na účty s omezenějšími funkcemi, jako jsou například spořicí účty, účty ke kreditním kartám a účty k hypotečním úvěrům, se směrnice o základním platebním účtu, a tedy ani část pátá zákona, vztahovat nemusí.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 3 varianty řešení:

• varianta 0 – uplatnit část pátou návrhu zákona na ty platební účty, jejichž majitelem

je spotřebitel a ze kterých lze alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky a na které lze připisovat peněžní prostředky Využití varianty 0 by znamenalo, že část pátá návrhu zákona se uplatní na ty platební účty, jejichž majitelem je spotřebitel a ze kterých lze alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky a na které lze připisovat peněžní prostředky.

• varianta 1 – uplatnit část pátou návrhu zákona na platební účty spotřebitelů

s omezenějšími funkcemi než ty platební účty, které spotřebitelům umožňují alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky a na které lze připisovat peněžní prostředky Volba varianty 1 by znamenala, že část pátá návrhu zákona se uplatní na platební účty spotřebitelů s omezenějšími funkcemi než ty platební účty, které spotřebitelům umožňují alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky a na které lze připisovat peněžní prostředky.

• varianta 2 – uplatnit pouze některá ustanovení části páté návrhu zákona na platební

účty spotřebitelů s omezenějšími funkcemi než ty platební účty, které spotřebitelům umožňují alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky a na které lze připisovat peněžní prostředky Varianta 2 by znamenala, že pouze některá ustanovení části páté návrhu zákona se uplatní na platební účty spotřebitelů s omezenějšími funkcemi než ty platební účty, které spotřebitelům umožňují alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky a na které lze připisovat peněžní prostředky.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení využít variantu 0, tedy uplatnit část pátou návrhu zákona na ty platební účty, jejichž majitelem je spotřebitel a ze kterých lze alespoň vybrat hotovost, převádět peněžní prostředky, včetně provádění úhrad, ve prospěch třetích osob, a na které lze připisovat peněžní prostředky, včetně připsání částek příchozích převodů, od třetích osob, Vycházíme ze skutečnosti, že ustanovení části páté zákona mají sloužit k ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany. Z tohoto důvodu se navrhuje neaplikovat část pátou návrhu zákona na podnikatelské účty, neboť podnikatele nelze považovat za slabší smluvní stranu. Podnikatelské platební účty se liší od těch spotřebitelských zejména rozsahem a frekvencí využívaných služeb, které jsou často nad rámec běžně poskytovaných služeb spotřebitelům, neboť mají odlišný způsob využití. Aplikovat část pátou návrhu zákona na účty, které mají omezené funkce, není vhodné, neboť u takových účtů si lze obtížně představit změnu platebního účtu. Jednotná terminologie by rovněž měla být tvořena a navázána na plnohodnotné platební účty.

3. Poskytování přehledu o úplatě za poskytnuté služby

Směrnice o základním platebním účtu stanoví, že členské státy mohou určit, že se přehled o úplatě za poskytnuté služby poskytuje společně s informacemi požadovanými podle jiných unijních či vnitrostátních právních předpisů o platebních účtech a souvisejících službách, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce. Vzhledem k tomu, že žádný unijní ani národní právní předpis nezakazuje poskytovat přehled o úplatě za poskytnuté služby společně s jinými informacemi či dokumenty, jeví se tato diskrece stanovená směrnicí jako bezpředmětná.

4. Provozovatel srovnávacích internetových stránek

Směrnice o základním platebním účtu po členských státech požaduje, aby uživatelé měli k dispozici bezplatný přístup alespoň k jedné nezávislé internetové stránce, která bude na vnitrostátní úrovni porovnávat úplaty účtované uživatelům přinejmenším za služby zahrnuté do konečného seznamu. Existence srovnávací stránky umožní uživatelům snadno porovnávat ceny a příslušné podmínky u platebních účtů nabízených na trhu.

Provozovatel srovnávacích stránek, který srovnávací stránky provozuje jako podnikání, zajistí, aby byly naplněny požadavky stanovené v části páté návrhu zákona: • zajistit, aby se poskytovatelům dostalo rovného zacházení při uveřejnění výsledků srovnání, • srovnávací stránky umožní bezplatné srovnání všech služeb spojených s platebním účtem, jejichž jednotné označení a charakteristiky budou stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 124d odst. 3, • srovnávací stránky budou obsahovat údaje o osobě provozovatele, • informace uvedené na srovnávacích stránkách budou pravdivé, určité, srozumitelné a aktualizované alespoň vždy ke konci kalendářního čtvrtletí, • pojmenování služeb spojených s platebním účtem na srovnávacích stránkách bude odpovídat jednotnému označení stanovenému prováděcím právním předpisem podle § 124d odst. 3, • srovnání bude provedeno na základě jasných a objektivních kritérií, která provozovatel předem na srovnávacích stránkách uveřejní, • srovnávací stránky budou obsahovat informaci o datu poslední aktualizace zveřejněných informací a • výsledky srovnání úplat budou obsahovat informace o úplné nabídce služeb spojených s platebním účtem na trhu platebních služeb v České republice, nebo alespoň jeho významné části.

Diskrece členského státu v tomto bodě spočívá v možnosti volby rozhodnutí, zda srovnávací stránky budou provozovány soukromým subjektem nebo veřejným orgánem.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – srovnávací stránky budou provozovány soukromým subjektem

Varianta 0 by znamenala, že příslušné srovnávací stránky budou provozovány soukromým subjektem, který zajistí, aby byly naplněny požadavky stanovené směrnicí o základním platebním účtu.

• varianta 1 – srovnávací stránky budou provozovány veřejným orgánem

Využití této varianty by znamenalo, že srovnávací stránky budou provozovány veřejným orgánem. V úvahu by připadala Česká národní banka, Ministerstvo financí, Česká obchodní inspekce nebo jiný veřejný orgán.

Návrh nejvhodnějšího řešení

V současné době v České republice existují obdobné internetové stránky provozované soukromým subjektem, které porovnávají služby spojené s platebním účtem. Nejsou však regulovány zákonem. Novela ZOPS nijak nevymezuje osobu provozovatele srovnávacích internetových stránek, pouze stanovuje požadavky, které musejí srovnávací internetové stránky splňovat. Navrhuje se tedy jako řešení zvolit variantu 0, která počítá se skutečností, že srovnávací internetové stránky budou provozovány soukromým subjektem a zákon pouze stanoví podmínky jejich provozu. Dosavadní provozovatelé tak budou muset dodržovat pravidla stanovená zákonem. Provozovatel srovnávacích internetových stránek, který bude tyto stránky provozovat ke konci ledna, oznámí vždy do konce února adresu srovnávacích stránek České obchodní inspekci a České národní bance. Tyto orgány budou zveřejňovat údaje obdržené od provozovatelů na svých internetových stránkách.

5. Rozsah služeb srovnávaných na internetových stránkách

Diskrece spočívá v možnosti volby, zda srovnávací stránky budou muset porovnávat i další okolnosti související s nabízenými službami, než minimum, které stanoví směrnice. Minimem srovnání je srovnání služeb spojených s platebním účtem, které budou předmětem harmonizace označení a definic ve vyhlášce České národní banky.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – srovnávací stránky budou porovnávat úplatu za služby, které budou

uvedeny v prováděcím právním předpise. Volba varianty 0 by znamenala, že srovnávací stránky budou porovnávat úplatu za služby, které jsou zahrnuty do prováděcího právního předpisu. Tento prováděcí právní předpis bude obsahovat označení a vymezení charakteristik 10 až 20 zpoplatněných služeb. Každý členský stát si nejprve zvolí seznam 10 až 20 zpoplatněných služeb, které jsou spojeny s platebním účtem. Při sestavování seznamu bere v potaz ty služby, které uživatelé ve vztahu ke svému platebnímu účtu nejvíce využívají a dále ty služby, jež jim vytváří nejvyšší náklady. Tento národní prozatímní seznam oznámí Komisi a orgánu EBA (Evropský orgán pro bankovnictví). Následně bude vytvořena standardizovaná terminologie Evropské unie pro ty služby, které budou společné alespoň pro většinu členských států. Terminologie Evropské unie bude obsahovat společné pojmy a definice. Česká republika začlení do svého národního seznamu evropské pojmy a definice pouze u těch služeb v národním seznamu, které jsou společné s těmi, které jsou uvedeny ve standardizované terminologii Evropské unie. Následně se předpokládá vydání vyhlášky České národní banky, která bude obsahovat již zmíněné označení a charakteristiky 10 až 20 zpoplatněných služeb.

• varianta 1 – srovnávací stránky budou porovnávat i další okolnosti, nejen úplatu

za služby, které budou uvedeny v prováděcím právním předpise Využití varianty 1 by znamenalo, že srovnávací stránky budou porovnávat kromě úplaty za služby zahrnuté do prováděcího právního předpisu i další okolnosti. V úvahu by připadaly např. informace zaměřené na kontokorentní úvěry, kreditní karty apod.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení zvolit variantu 0, tedy srovnávací stránky budou porovnávat pouze úplatu za služby, které jsou uvedeny v prováděcím právním předpise. Nepovažuje se za potřebné zasahovat do trhu srovnávacích internetových portálů, který funguje bez větších problémů, a klást na něj nároky, které směrnice bezprostředně nevyžaduje.

Navrhovaná varianta bude rovněž pro uživatele přehlednější a povede k jeho lepší orientaci na srovnávacích stránkách.

6. Pravidla změny platebního účtu

Diskrece členského státu spočívá v možnosti uplatnit na vnitrostátní změnu účtu jiná opatření a postupy, než která jsou stanovena v části páté návrhu zákona, je-li to v zájmu uživatele a nevzniká-li tím pro uživatele žádná další zátěž a proběhne-li změna účtu v témže celkovém časovém rámci, jaký je uveden v části páté návrhu zákona. V České republice není poskytování služby změny účtu dosud upraveno právním předpisem. Existuje zde však tzv. Kodex mobility klientů, ke kterému přistoupila více než polovina bank působících na trhu platebních služeb a který stanovuje procesní postup pro změnu účtu. Banky, které k tomuto Kodexu přistoupily, se na dobrovolné bázi zavázaly tyto postupy dodržovat, a umožnit tak svým klientům snazší přestup k jiné bance. Daná dohoda bank však nezavazuje všechny poskytovatele platebních služeb. Transpozice směrnice tak bude mít pozitivní dopad na spotřebitele v tom smyslu, že službu změny účtu budou moci požadovat všichni spotřebitelé bez ohledu na to, zda je platební účet veden institucí, která se zavázala dodržovat Kodex mobility klientů. Návrh novely zákona počítá také se zavedením pro spotřebitele příznivějších lhůt, ve kterých musí být změna účtu realizována. I v tomto ohledu bude mít zákonná úprava služby změny účtu pozitivní dopad na spotřebitele.

Směrnice stanoví lhůtu pro předání požadavku nutného ke změně účtu od nového poskytovatele dosavadnímu na 2 pracovní dny. Následně má dosavadní poskytovatel lhůtu 5 dnů pro předání příslušných informací novému poskytovateli stanovenou na 5 dnů. Nový poskytovatel má dále 5 dnů na to, aby kontaktoval plátce a příjemce a nastavil trvalé příkazy a souhlasy k inkasu.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – na vnitrostátní změnu účtu se uplatní postup, který je stanoven

ve směrnici o základním platebním účtu Využití varianty 0 znamená, že na vnitrostátní změnu účtu se uplatní postup, který je stanoven směrnicí.

• varianta 1 – na vnitrostátní změnu účtu se uplatní jiný postup, než který je stanoven

směrnicí Tato varianta by znamenala, že na vnitrostátní změnu účtu se uplatní jiný postup, než který je stanoven směrnicí.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení využít variantu 1, tedy na vnitrostátní změnu platebního účtu uplatnit odlišný postup než ten, který je stanovený směrnicí. Směrnice umožňuje stanovit odlišný postup změny účtu, než sama zavádí, pokud se tento postup uskuteční nejdéle ve lhůtě určené směrnicí a pokud alternativní postup je ku prospěchu spotřebitele. V tomto smyslu je třeba podotknout, že v České republice neexistuje systém změny účtu, který by všechny tyto poskytovatele zavazoval. Dále je třeba uvést, že výše specifikovaný Kodex mobility klientů stanoví delší lhůty oproti těm uvedeným ve směrnici o základním platebním účtu a dále stanoví jiný rozsah převodu trvalých příkazů a souhlasů k inkasu. Konkrétně je celková lhůta pro službu změny účtu podle směrnice o základním platebním účtu 12 pracovních dnů. Lhůta uvedená v § 124j odst. 4 a v § 124k odst. 2 je počítána včetně doručení a lhůta uvedená v § 124l odst. 1 se považuje za splněnou odesláním. Postup při změně účtu podle Kodexu mobility klientů sice počítá se lhůtou 11 pracovních dní, ale není bráno v potaz doručení příslušných dokumentů v jednotlivých krocích. Celý proces změny banky podle příslušného Kodexu trvá nejméně 15 bankovních pracovních dnů, což je o 3 pracovní dny déle než postup podle směrnice o základním platebním účtu. Kodex umožňuje uživateli při změně účtu převést všechny trvalé příkazy a část pátá návrhu zákona pouze ty, které si uživatel zvolí. Dále Kodex mobility klientů není závazný pro všechny banky a není právně vymahatelný. Pro uživatele, který si zažádá o vnitrostátní změnu účtu je tedy z výše uvedených důvodů příznivější navrhovaná varianta 0 vycházející ze směrnice o základním platebním účtu.

V rámci lhůty 12 pracovních dnů stanovených směrnicí se navrhuje rozdělit lhůtu pro jednotlivé úkony při změně platebního účtu následovně. Nový poskytovatel má 5 pracovních dnů, aby oznámil dosavadnímu poskytovateli požadavek spotřebitele provést úkony ke změně účtu. Dosavadní poskytovatel má 5 pracovních dnů, aby předal potřebné informace novému poskytovateli. Nový poskytovatel má v poslední fázi 2 pracovní dny na odeslání informací plátci a příjemci a na nastavení nových příkazů.

Dále se navrhuje stanovit, že dosavadní poskytovatel přestane provádět určité převody peněžních prostředků nejdříve osmý pracovní den ode dne, kdy ho nový poskytovatel požádal o provedení úkonů směřujících ke změně účtu. Ustanovení zaručuje plynulý přechod mezi ukončením provádění převodů dosavadním poskytovatelem a započetím provádění převodů novým poskytovatelem.

Ke stávajícímu fungování změny účtu lze uvést následující:

Využívání služby změny účtu v České republice

Změna platebního účtu se v České republice řídí Kodexem mobility klientů České bankovní asociace. Kodex byl zaveden s účinností od listopadu 2009 a novelizován byl v prosinci 2011. Kodex mobility klientů je závazný pouze pro některé banky.

Podle průzkumu společnosti chytryhonza.cz s.r.o., který byl zveřejněn dne 23. 7. 2015 na serveru poplatkozrout.cz vyplývá, že změnu poskytovatele platebního účtu provedl každý druhý majitel běžného účtu. Výzkumu se zúčastnilo více než 800 respondentů. Pětina klientů změnila poskytovatele platebního účtu několikrát po sobě. 40 % dotazovaných osob změnu banky odmítlo. Dále z průzkumu vyplynulo, že až 500 tisíc českých spotřebitelů, tedy přibližně 10 % ekonomicky aktivních lidí uvažuje změnit banku v blízké době.

Úspěšnost služby změny platebního účtu v rámci Unie

Problém vyskytující se při změně platebního účtu je převod trvalých příkazů a inkas. Z tohoto důvodu jsou spotřebitelé opatrní a obávají se změny platebního účtu. V roce 2011 bylo na základě požadavku Komise proveden ,,mystery shopping“, na základě kterého vyplynulo, že u dvou třetin případů změny služby platebního účtu bylo spotřebitelům ze strany úvěrové instituce sděleno, že jim nemůže být nápomocna s převodem trvalých příkazů. Pouze 19 % změn platebního účtu v rámci EU bylo provedeno včetně převodu trvalých příkazů. Z Grafu 1 uvedeného níže je patrné, že nejvíce úspěšných změn platebního účtu i s převodem trvalých příkazů bylo provedeno v Rakousku, a to v 87 % případů. Následuje Irsko, kde bylo úspěšných 60 % případů a dále Švédsko, kde bylo úspěšných 47 % případů. Česká republika se pohybovala okolo 20 % úspěšných případů. Z Grafu 1 je možné vyčíst, že ČR se pohybovala na hranici úspěšnosti 20 % společně s dalšími členy EU, a to s Velkou Británií, Finskem, Německem, Maďarskem, Itálií, Litvou a Nizozemskem.

Graf 1: Přehled úspěšných změn platebního účtu včetně převodu trvalých příkazů

Zdroj: mystery shopping v EU provedené na základě požadavku Komise, dopadová studie směrnice o základním platebním účtu

K výsledkům zveřejněným Evropskou komisí lze uvést, že není jasné, na základě čeho byla úspěšnost změny platebního účtu hodnocena. Změna platebního účtu podle Kodexu mobility klientů České bankovní asociace zahrnuje přenastavení trvalých příkazů a souhlasů k inkasu, dále může obsahovat výpověď účtu vedeného dosavadním poskytovatelem. Informování plátce a příjemce je záležitostí uživatele. Nicméně ani nově zaváděná úprava změny platebního účtu dle směrnice neimplikuje závaznost změny platebního účtu pro třetí strany. Zákon transponující směrnici totiž nezasahuje do soukromoprávních vztahů mezi uživatelem a jeho smluvními partnery. Pouhá změna platebního účtu tedy nemůže zaručit, že plátce a příjemce zareagují na změnu platebního účtu žádoucím způsobem. Je-li součástí hodnocení úspěšnosti také změna chování plátce a příjemce, pak ani nová úprava zaváděná směrnicí nemůže zaručit 100 % úspěšnost. K úspěšnosti při přenastavení trvalých příkazů a souhlasů k inkasu v rámci Kodexu České bankovní asociace lze uvést, že Ministerstvo financí neeviduje žádné stížnosti ohledně správnosti přenosu nastavení na nový platební účet. Podle údajů, které má Ministerstvo financí k dispozici z bankovního sektoru, se počet změn platebního účtu pohybuje v roce 2015 rámcově kolem 10 000 změn za kalendářní měsíc. Počet změn účtu, které napoprvé neproběhnou, se pohybuje podle údajů České bankovní asociace v řádech jednotek procent.

7. Forma žádosti o změnu platebního účtu

Směrnice členským státům umožňuje vyžadovat, aby zmocnění od spotřebitele ke změně platebního účtu bylo písemné a aby byla jeho kopie poskytnuta spotřebiteli.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 3 varianty řešení:

• varianta 0 – uživatel bude moci udělit novému poskytovateli pouze písemné

zmocnění a obdrží kopii daného zmocnění

• varianta 1 – uživatel může využít k udělení zmocnění předepsaný formulář

a na vyžádání obdrží jeho vyplněnou kopii

• varianta 2 – zákon nestanoví možnost ani povinnost použít předepsaný formulář

v písemné formě Stávající změna platebního účtu probíhající podle Kodexu České bankovní asociace vyžaduje písemné zmocnění uživatele. Uživatel musí být přítomen na pobočce, aby mohlo dojít k ověření jeho totožnosti. Na základě informací z bankovního sektoru je předepsaný formulář považován za vhodný způsob, jak uživatel zvolí jednotlivé kroky při změně platebního účtu. Formulář umožňuje lepší orientaci pro spotřebitele. Nový poskytovatel bude komunikovat jménem uživatele s dosavadním poskytovatelem na základě zmocnění. Z toho důvodu bude muset být schopen určitým způsobem prokázat, že mu zmocnění bylo uděleno. Z uvedených důvodů se navrhuje stanovit povinnost poskytovatelů umožnit uživateli zahájit změnu platebního účtu prostřednictvím formuláře. Formulář může být vytvořen jak samotným poskytovatelem, tak např. sdružením poskytovatelů. Zákon tedy ponechává prostor pro určitou tržní standardizaci. Jako vhodné řešení se tedy navrhuje varianta 1. S tím, že uživatel dostane kopii vyplněného formuláře na svoji žádost.

8. Stanovení dodatečných informačních povinností při změně účtu

Směrnice o základním platebním účtu umožňuje členským státům stanovit dodatečné povinnosti informovat o systému pojištění vkladů a o důvodech nepřijetí platební transakce při změně platebního účtu.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – nestanovit dodatečné informační povinnosti při změně platebního účtu

• varianta 1 – stanovit dodatečné informační povinnosti při změně platebního účtu

K informování ohledně systému pojištění vkladů lze říci, že povinnost informovat o systému pojištění vkladů pramení již ze směrnice 2014/49/EU o systémech pojištění vkladů, která byla do českého právního řádu transponována novelou zákona o bankách. V souvislosti s pojištěním vkladů je klientovi poskytnut tzv. informační přehled o pojištění vkladů. Zavádět další pravidla týkající se informací ohledně pojištění vkladů se proto jeví jako nadbytečné. K informování plátce a příjemce lze říci, že je záležitostí uživatele, aby o změně platebního účtu informoval své smluvní partnery. Poskytovatel nemá reálné možnosti, jak plátce či příjemce kontaktovat, neboť s nimi není v jakémkoli smluvním vztahu. Navíc informování prostřednictvím platebního systému se může jevit jako sporné z hlediska ochrany osobních údajů, jako je tomu u standardů pro platby v EUR. Z uvedených důvodů se navrhuje zvolit variantu 0 a další informační povinnosti nestanovit.

9. Vymezení okruhu institucí nabízejících základní platební účet

Diskrece spočívá v možnosti rozšíření působnosti části páté hlavy III zákona, která stanoví povinnost úvěrovým institucím nabízet základní platební účet, i na další poskytovatele platebních služeb, neboť podle článku 1 odstavce 4 směrnice o základním platebním účtu je tato povinnost zúžena jen na úvěrové instituce. Zároveň je směrnicí o základním platebním účtu dána možnost uložit povinnost vést základní účet pouze určité skupině úvěrových institucí.

Úvěrová instituce je definována v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, jako podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet. Poskytovateli platebních služeb jsou podle směrnice PSD (směrnice o platebních službách na vnitřním trhu) kromě úvěrových institucí též instituce elektronických peněz, poštovní žirové instituce, platební instituce, poskytovatelé a vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu a národní centrální banky.

Část pátá hlava III zákona zakotvuje právo na přístup k základnímu platebnímu účtu, specifikuje vlastnosti základního platebního účtu, dále řeší problematiku úplaty, smlouvu o základním platebním účtu a její jednostranné ukončení a uvádí obecné informace o základním platebním účtu.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 4 varianty řešení:

• varianta 0 – uplatnit působnost části páté hlavy III na všechny úvěrové instituce

Využití varianty 0 by znamenalo, že základní platební účet budou nabízet všechny úvěrové instituce se sídlem nebo pobočkou v České republice. Povinnost by se tak uplatnila na banky, zahraniční banky, které mají pobočku umístěnou na území České republiky, a na spořitelní a úvěrní družstva.

• varianta 1 – uplatnit působnost části páté hlavy III na banky a zahraniční banky, které

mají pobočku na území České republiky Využití této varianty by znamenalo, že základní platební účet budou nabízet všechny banky nebo pobočky zahraničních bank, jestliže jejich sídlo nebo pobočka se nachází v České republice. Povinnost by byla uložena i institucím, které nevedou platební účty spotřebitelům.

• varianta 2 – uplatnit působnost části páté hlavy III na banky a zahraniční banky,

které mají pobočku na území České republiky, jestliže tyto instituce nabízejí platební účty spotřebitelům Využití této varianty by znamenalo, že základní platební účet budou nabízet všechny banky nebo pobočky zahraničních bank, jestliže jejich sídlo nebo pobočka se nachází v České republice, ovšem pouze tehdy, vedou-li tyto instituce platební účty spotřebitelům.

• varianta 3 – rozšířit oblast působnosti části páté hlavy III zákona i na jiné

poskytovatele platebních služeb než úvěrové instituce Využití varianty 3 by znamenalo, že základní platební účet budou nabízet i jiní poskytovatelé platebních služeb než úvěrové instituce.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení zvolit variantu 2, která počítá se skutečností, že základní platební účet budou spotřebitelům nabízet banky a zahraniční banky, které mají pobočku na území České republiky, jestliže tyto instituce nabízejí platební účty spotřebitelům. Z povinnosti nabízet základní platební účet jsou tedy vyňata spořitelní a úvěrní družstva. Tuzemské a zahraniční banky, které budou nabízet základní platební účty, tvoří dostatečně velkou síť poskytovatelů platebních služeb, aby došlo k zabezpečení přístupu k základnímu platebnímu účtu pro všechny spotřebitele, jak je požadováno směrnicí o základním platebním účtu. Povinnost vést základní platební účet, a vztahovat tak požadavky regulace na spořitelní a úvěrní družstva by nebylo vhodné, neboť by tím byla popřena jejich podstata. Spořitelní a úvěrní družstva jsou oprávněna přijímat vklady pouze od svých členů, kteří se následně mohou zapojit do řízení a kontroly těchto institucí. Poskytování služeb spojených s platebním účtem je tak omezeno na členy družstva. Se členstvím v družstvu je spjata vkladová povinnost. Výši základního členského vkladu určují stanovy, s tím, že od 1. 1. 2018 je zákonem č. 333/2014 Sb. stanovena minimální výše základního členského vkladu 1000 Kč, dle volby družstva však může být i vyšší. Základní platební účet, jakožto nástroj umožňující začlenění do bezhotovostní ekonomiky, by neměl být spojován s kapitálovou účastí na obchodní korporaci. Použití hlavy III zákona na družstva by implikovalo povinné přijímání členů družstva a nedůvodně spojovalo nástroj, který má napomáhat finanční inkluzi, s účastí na obchodní korporaci včetně účasti na hospodaření dané instituce. Povinnost zřídit základní platební účet se dále nevztahuje na banky a zahraniční banky, které nevedou platební účty spotřebitelům.

10. Skutečný zájem otevřít si účet na území daného členského státu

Směrnice o základním platebním účtu dává možnost členským státům stanovit, zda spotřebitel musí pro otevření základního platebního účtu na jejich území prokázat skutečný zájem.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – nebude stanoven oprávněný zájem na otevření účtu na daném území

• varianta 1 – bude stanoven oprávněný zájem na otevření účtu na daném území

Směrnice o základním platebním účtu ovšem udává, že prokázání oprávněného zájmu musí být plně v souladu se Smlouvami. Směrnice dále stanoví, že spotřebitel nesmí být diskriminován při zřízení platebního účtu z důvodu jeho státní příslušnosti či místa pobytu. Při projednávání transpozice směrnice nebylo ujasněno, jak by onen skutečný zájem měl být vymezen. Dále nebylo vyjasněno, jak zabezpečit, aby prokazování skutečného zájmu bylo v souladu se zásadou nediskriminace. Z důvodu poměrně velké právní nejistoty a možnosti rozporu se Smlouvami se povinnost prokázání oprávněného zájmu navrhuje nestanovit. Je tedy navrhována varianta 0.

11. Další případy zamítnutí žádosti o základní platební účet

Diskrece členského státu spočívá v možnosti stanovení omezeného počtu konkrétních případů, kdy bude úvěrová instituce oprávněna zamítnout žádost spotřebitele o zřízení základního platebního účtu. Konkrétní případy musejí vycházet z platných vnitrostátních právních předpisů na území příslušného členského státu. Jejich cílem bude buď spotřebitelům usnadnit přístup k základnímu platebnímu účtu, nebo zabránit, aby právo na základní platební účet bylo ze strany spotřebitelů zneužíváno.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – budou stanoveny další konkrétní případy, kdy úvěrová instituce bude

oprávněna zamítnout žádost spotřebitele o základní platební účet Tato varianta by znamenala, že dojde ke stanovení dalších konkrétních případů, kdy úvěrová instituce bude oprávněna zamítnout žádost spotřebitele o základní platební účet.

• varianta 1 – nedojde ke stanovení dalších konkrétních případů, kdy úvěrová instituce

bude oprávněna zamítnout žádost spotřebitele o základní platební účet Využití varianty 1 by znamenalo, že nebudou stanoveny další konkrétní případy, které budou úvěrovou instituci opravňovat zamítnout žádost spotřebitele o základní platební účet.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení zvolit variantu 0, tedy stanoví se další konkrétní případy, kdy úvěrová instituce bude oprávněna odmítnout spotřebiteli zřídit základní platební účet. Poskytovatel je oprávněn spotřebiteli zamítnout žádost o zřízení základního platebního účtu, pokud již má platební účet vedený u banky nebo zahraniční banky v České republice a platební účet umožňuje spotřebiteli čerpat služby uvedené v § 124s odst. 1. Další důvody, kdy poskytovatel není povinen uzavřít smlouvu o základním platebním účtu, jsou výpověď nebo odstoupení od smlouvy o základním platebním účtu v předchozích 12 měsících.

Poskytovatel neuzavře smlouvu o základním platebním účtu, jestliže by tím porušil právní předpisy.

Odmítne-li poskytovatel uzavřít se spotřebitelem smlouvu o základním platebním účtu, respektive odmítne-li předložit spotřebiteli návrh smluvních podmínek, bezodkladně písemně sdělí spotřebiteli důvody odmítnutí a zároveň mu poskytne informaci o způsobu mimosoudního řešení sporů mezi spotřebitelem a poskytovatelem, dále poskytne informaci o případné možnosti podat stížnost přímo poskytovateli a také informaci o možnosti podat stížnost orgánu dohledu. Poskytovatel nesdělí spotřebiteli důvody odmítnutí, pokud by tak porušil ustanovení zákona upravujícího legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu.

12. Doplňkové služby u základního platebního účtu

Diskrece členského státu spočívá v možnosti uložit úvěrové instituci povinnost poskytovat u základního platebního účtu doplňkové služby, které jsou na vnitrostátní úrovni spotřebiteli považovány za zásadní.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – úvěrové instituce budou povinny u základního platebního účtu

poskytovat doplňkové služby Tato varianta by znamenala, že úvěrové instituce budou povinny uživatelům u základního platebního účtu poskytovat doplňkové služby.

• varianta 1 – úvěrové instituce nebudou muset u základního platebního účtu

poskytovat doplňkové služby Využití varianty 1 by znamenalo, že úvěrové instituce nebudou muset u základního platebního účtu poskytovat spotřebitelům doplňkové služby.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení zvolit variantu 1, tedy úvěrové instituce nebudou povinny u základního platebního účtu poskytovat doplňkové služby, neboť základní platební účet umožňuje spotřebiteli využívat služby, které jsou standardně poskytovány u spotřebitelských platebních účtů na trhu.

13. Možnost přečerpání

Diskrece spočívá v možnosti umožnění úvěrovým institucím, aby u základního platebního účtu na žádost spotřebitele poskytovaly možnost přečerpání. Rozhodne-li se členský stát tuto diskreci využít, bude oprávněn stanovit dobu trvání a maximální výši přečerpání. Tento úvěrový produkt nesmí žádným způsobem omezovat nebo podmiňovat přístup k základnímu platebnímu účtu a jeho užívání.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – úvěrové instituce budou oprávněny na žádost uživatele poskytovat

u základního platebního účtu možnost přečerpání Využití této varianty by znamenalo, že pokud uživatel projeví zájem o poskytnutí služby možnosti přečerpání u základního platebního účtu, úvěrová instituce bude oprávněna mu ji poskytnout.

• varianta 1 – úvěrové instituce nebudou oprávněny poskytovat u základního

platebního účtu možnost přečerpání Využití varianty 1 by znamenalo, že úvěrové instituce nebudou oprávněny poskytovat uživatelům u základního platebního účtu možnost přečerpání.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení zvolit variantu 0, tedy úvěrová instituce bude oprávněna uživateli poskytnout u základního platebního účtu službu přečerpání, projeví-li o ni uživatel zájem a bude-li ze strany úvěrové instituce nabízena. Nenavrhuje se stanovení povinnosti poskytovat službu přečerpání, neboť základní platební účet nabízí běžnému uživateli široký rozsah služeb a služba přečerpání představuje typ úvěrového produktu, kdy je ze strany úvěrové instituce nezbytné posouzení a vyhodnocení kritérií, která jsou pro získání služby přečerpání vyžadována.

14. Výše úplaty za základní platební účet

Diskrece spočívá v možnosti volby rozhodnutí, zda úvěrové instituce budou základní platební účet nabízet bezplatně, nebo za přiměřenou úplatu, a dále v možnosti stanovení minimálního počtu operací, které budou poskytovány bezplatně, nebo za přiměřenou úplatu. Stanovený počet musí stačit k pokrytí osobních potřeb spotřebitele s ohledem na obchodní zvyklosti a chování spotřebitelů v členském státě. Dále je třeba blíže specifikovat, jaká úplata je přiměřená.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 4 varianty řešení:

• varianta 0 – úvěrové instituce budou základní platební účet nabízet bezplatně a bude

stanoven minimální počet operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu Volba varianty 0 by znamenala, že úvěrové instituce budou spotřebitelům základní platební účet nabízet bezplatně a dojde ke stanovení minimálního počtu operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu.

• varianta 1 – úvěrové instituce budou základní platební účet nabízet bezplatně

a nebude stanoven minimální počet operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu Volba varianty 1 by znamenala, že úvěrové instituce budou spotřebitelům základní platební účet nabízet bezplatně a nedojde ke stanovení minimálního počtu operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu.

• varianta 2 - úvěrové instituce budou základní platební účet nabízet za přiměřenou

úplatu a bude stanoven minimální počet operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu Tato varianta by znamenala, že úvěrové instituce budou spotřebitelům základní platební účet nabízet za přiměřenou úplatu a dojde ke stanovení minimálního počtu operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu.

• varianta 3 - úvěrové instituce budou základní platební účet nabízet za přiměřenou

úplatu a nebude stanoven minimální počet operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu Tato varianta by znamenala, že úvěrové instituce budou spotřebitelům základní platební účet nabízet za přiměřenou úplatu a nedojde ke stanovení minimálního počtu operací, které budou poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Návrh počítá s tím, že stanoví požadavek přiměřenosti úplaty za čerpání všech služeb, které jsou poskytovány v rámci základního platebního účtu. Vzhledem k tomu, že na trhu platebních služeb je úplata (cena) tvořena na základě tržního mechanismu střetáváním nabídky s poptávkou, navrhuje se stanovit přiměřenost úplaty ve vztahu k ceně tržní. Tržní cena zohledňuje chování různých soutěžitelů na trhu, ale i ochotu a možnost spotřebitelů platit za danou službu. Obvyklá úplata na trhu se tak jeví jako optimální kritérium přiměřenosti pro stanovení úplaty za služby spojené se základním platebním účtem.

Přiměřenost úplaty se uplatní na všechny služby spojené s platebním účtem, které jsou součástí základního platebního účtu. Počet služeb, které podléhají požadavku přiměřenosti, stanoven není. Z nabízených variant se navrhuje zvolit variantu 3, tedy úvěrové instituce budou základní platební účet nabízet za přiměřenou úplatu. Zákon stanoví, že přiměřenost úplaty má být posuzovaná především vzhledem k úplatě obvyklé na trhu. Volba této varianty znamená, že nedojde ke stanovení minimálního počtu operací, které by byly poskytovány bezplatně nebo za přiměřenou úplatu. Tato varianta zabezpečuje dodržení požadavků směrnice na přiměřenost ceny a zároveň nezasahuje do tvorby cen na trhu více, než je směrnicí vyžadováno.

Stanovení pevné úplaty se nejeví jako vhodné, neboť na trhu jsou nabízeny různé způsoby iniciace platební transakce, různé způsoby přístupu k účtu, několik druhů platebních karet atp. Dále ne všichni poskytovatelé nabízejí hotovostní operace, provozují vlastní síť bankomatů atp. Stanovení pevné částky by tak nebylo schopno pokrýt nabídku různých služeb na trhu a zohlednit různé způsoby poskytnutí a rozsah služeb. Určení jakéhosi základního balíčku služeb, které jsou obsahem základního platebního účtu, je v praxi obtížně představitelné, neboť směrnice o základním platebním účtu a tedy ani zákon nenutí úvěrové instituce zavádět služby, které neposkytují standardním klientům. Základní platební účty se tak budou mezi různými úvěrovými institucemi lišit. Lišit se tedy bude i úplata za základní platební účet, neboť je oprávněné účtovat si za širší rozsah služeb úplatu vyšší. Například banka, která nabízí svým klientům hotovostní operace na pobočkách, je bude muset nabízet i majiteli základního platebního účtu. Nicméně úplata za základní platební účet, který umožňuje např. vkládání a výběry hotovosti na pobočce může být vyšší než za základní platební účet, který tyto transakce neumožňuje.

Přiměřená cena bude dále odrážet míru využití platebního účtu, neboť je oprávněné, aby poskytovatel požadoval vyšší úplatu za účet, který je využíván více. Nic nebrání rovněž zpoplatnění jednotlivých platebních transakcí, tak jak je na trhu platebních služeb běžné. Opět by mělo být především zabezpečeno, aby nedocházelo k diskriminaci majitele základního platebního účtu oproti standardním klientům. Není však zřejmě záměrem, aby byl poskytovatel nucen vést základní platební účty za cenu, která je nižší než cena účtovaná standardním klientům. Smyslem regulace přiměřené úplaty je spíše zajistit nediskriminační chování vůči majiteli základního platebního účtu vzhledem k majitelům standardních platebních účtů.

Vláda na svém jednání dne 24. 2. 2016 rozhodla, že za služby uvedené v § 124s odst. 1 může poskytovatel požadovat nejvýše úplatu odpovídající obvyklé ceně podle zákona o cenách. Obvyklá cena je vymezena jako cena shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže. Fakticky se tak cena blíží ceně tržní dosahované na trhu, kde existuje hospodářská soutěž, výše uvedené argumenty tak lze považovat za nadále aplikovatelné.

Níže jsou představeny příklady platebních účtů nabízených na trhu v České republice.

Nabídka platebních účtů v České republice

V České republice se na trhu platebních služeb uplatňuje široká konkurenční nabídka produktů. Spotřebitelé mají možnost získat vedení platebního účtu za nízkou či nulovou úplatu. Někteří poskytovatelé nabízejí vedení platebního účtu za úplatu dosahující několika desítek Kč, úplata za některé produkty přesahuje 100 Kč. Spotřebitelé tak mají na trhu poměrně pestrou nabídku produktů a je na nich, jakého poskytovatele platebních služeb si zvolí. Níže jsou charakterizovány platební účty nabízené úvěrovými institucemi v ČR. Informace jsou použity z ceníků jednotlivých úvěrových institucí.

Vzhledem k tomu, že v České republice existuje fungující trh platebních služeb, měl by být zásah státu do cenové politiky poskytovatelů spíše minimální. Spotřebitelé, kteří chtějí získat platební účet za minimální úplatu, tuto možnost již mají za současného stavu.

Úplata za platební účty s nabídkou služeb, která dostačuje běžnému spotřebiteli, se pohybuje od 55 Kč výše. Platební účet, který je nejmenovanou úvěrovou institucí spotřebitelům nabízen za 55 Kč měsíčně, zahrnuje v rámci úplaty za vedení následující služby: měsíční elektronický výpis, tuzemské příchozí platby, 2 odchozí tuzemské platby měsíčně zadané elektronicky mimo inkas, službu elektronického bankovnictví, povolené přečerpání účtu, 2 výběry debetní kartou z bankomatů vlastní banky v ČR a mezinárodní embosovanou debetní kartu.

Platební účet, který je nejmenovanou institucí spotřebitelům nabízen za 68 Kč měsíčně, zahrnuje v rámci úplaty za vedení následující služby: měsíční výpis e-mailem, přijaté SEPA platby nebo přijaté zahraniční platby, všechny druhy přijatých a odeslaných domácích plateb, domácí a zahraniční platby kartou, vedení debetní karty, všechny účty, spoření a vklady ve všech měnách z nabídky banky, měsíční SMS, odeslaná SEPA platba, pojištění karty, domácí výběry z bankomatu nad 1 000 Kč, výběr z bankomatu v zahraničí, „chytrá“ služba, která přesouvá peníze ze spoření na účet a zpět, tak jak uživatel potřebuje a informační SMS o všech platbách na účtu – například neúspěšná platba, příjem a odeslání platby, platby kartou apod.

Platební účet, který je nejmenovanou institucí spotřebitelům nabízen za 68 Kč měsíčně, zahrnuje v rámci úplaty za vedení následující služby: měsíční elektronický výpis, příchozí platby, příplatek za platbu z a do jiné banky, internetové bankovnictví, expresní linku, mobilní banku, embosovanou kartu s cestovním pojištěním, sjednání povoleného přečerpání a zadávání trvalých příkazů k úhradě a povolení inkasa včetně SIPO 3 měsíce od založení účtu. Tato nejmenovaná instituce má pro své aktivní klienty věrnostní program odměn. Za každou platbu u obchodníka provedenou během jednoho kalendářního měsíce bude klientovi na jeho účet vrácena částka odpovídající jednomu zaúčtovanému poplatku za výběr z bankomatu u jeho banky, který byl proveden ve stejném kalendářním měsíci jeho debetní kartou. K vrácení poplatků dochází v následujícím kalendářním měsíci. Využívá-li klient produkty dané instituce aktivně, může získat zpět až 100 % poplatku za vedení. Splní-li jednu z níže uvedených aktivit, získá zpět 50 % poplatku za vedení a splní-li dvě a více aktivit, získá zpět 100 % poplatku za vedení. • příchozí platba na účet v libovolné výši • naspořené prostředky – objem prostředků uložených u nejmenované instituce alespoň ve výši 100 000 Kč • půjčky – hypoteční/spotřebitelský úvěr či osobní kreditní karta u téže instituce (existence smlouvy o hypotečním nebo osobním, dosud nesplaceném, úvěru uzavřeném s tou danou institucí a/nebo dalšími společnostmi, které patří do téže skupiny) • spoření nebo investování – pravidelné měsíční úložky v libovolné výši u nejmenované společnosti (termínované a spořicí účty u nejmenované instituce)

Další zvýhodnění v rámci tzv. věrnostního konceptu jsou např. pro studenty, seniory nebo při založení platebního účtu s někým z rodiny nebo přátel.

Platební účet, který je nejmenovanou institucí spotřebitelům nabízen za 69 Kč měsíčně, zahrnuje v rámci úplaty za vedení následující služby: vyhotovení měsíčního výpisu, debetní kartu, internetové a telefonní bankovnictví včetně mobilní banky, všechny příchozí platby v Kč, 2 výběry v bankomatu u vlastní banky, kontokorent, všechna odemknutí a zamknutí karty, všechny změny limitů a PIN ke kartě a obrázek na kartu. Dále tato nejmenovaná instituce nabízí svým klientům vedení účtu zdarma, pokud jim na jejich platební účet bude připsána příchozí platba ve výši alespoň 7 000 Kč a zároveň budou aktivně využívat jeden další produkt (řádně splácet úvěr, řádně splácet hypotéku, používat kreditní kartu, pravidelně investovat, řádně hradit životní pojištění, jehož kapitálová hodnota nebo hodnota zainvestovaných prostředků musí být alespoň 100 000 Kč nebo případně využívat podnikatelské konto).

Kromě výše uvedených případů nabízejí úvěrové instituce spotřebitelům platební účty, u kterých platí pouze úplatu za vedení, ale nezahrnují žádné služby. Jedna nejmenovaná instituce nabízí spotřebitelům platební účet, který je zpoplatněn částkou 25 Kč měsíčně a součástí je pouze výpis prostřednictvím elektronického bankovnictví. Ostatní užívané služby jsou uživateli účtovány podle aktuálního sazebníku.

Platební účet, který je nejmenovanou úvěrovou institucí nabízen spotřebitelům za nulovou úplatu, zahrnuje následující služby: vedení účtu v českých korunách, eurech a dolarech včetně vedení platebních karet, elektronické zaslání výpisu, tuzemské příchozí a odchozí platby včetně trvalých příkazů, inkas a SIPO, výběr nebo vklad peněz v bankomatu u vlastní banky.

Platební účet, který je nejmenovanou úvěrovou institucí nabízen spotřebitelům za nulovou úplatu, zahrnuje následující služby: vedení účtu v českých korunách, eurech nebo dolarech, zaslání měsíčního výpisu elektronicky, vydání a vedení embosované bezkontaktní karty, výběr hotovosti z bankomatu u kterékoli banky v ČR, cash back, služby související s nastavením platební karty (nastavení a změna PIN kódu, změna limitů, propojení karty s běžným účtem v cizí měně), zadání, zrušení, změna a realizace trvalé platby, inkasní platby a SIPO, interní převody s konverzí měn v rámci banky.

Rozdíly v cenách služeb jsou do určité míry dány způsoby využívání bankovních služeb. Klienti, kteří využívají elektronické způsoby komunikace s poskytovatelem elektronickou správu svého účtu (např. prostřednictvím internetového bankovnictví) standardně dosahují příznivějších cenových podmínek oproti klientům, kteří využívají služeb na hotovostních přepážkách bank nebo prostřednictvím papírových platebních příkazů. Navržená podoba účtu umožňuje klientovi využít i papírové platební příkazy, které jsou standardně dražší oproti příkazům elektronickým, což je jeden z důvodů, proč je navrhována určitá úplata a nikoli účet zdarma. Regulace přiměřené úplaty by měla umožnit poskytovateli motivovat spotřebitele k používání efektivnějších způsobů komunikace či zadávání platebních příkazů. Při hodnocení přiměřenosti úplaty je možné brát na zřetel míru užívání služeb. Je tedy možné zpoplatnit např. i jednotlivé platební transakce. Je však třeba zabezpečit, aby majitel základního platebního účtu nebyl znevýhodněn oproti majiteli standardního účtu.

Průměrná úplata za platební účet v České republice

Níže jsou uvedena data ohledně průměrné úplaty, kterou by zaplatil modelový klient za užívání platebního účtu v České republice. Data jsou čerpána ze studií společnosti Scott & Rose publikovaných na serveru www.finparada.cz.

A) Náklady na vedení běžného účtu standardního klienta

Období 4Q/2013 1Q/2014 2Q/2014 3Q/2014 4Q/2014 Náklady na vedení běžného účtu

1 327 1 193 1 155 1 075 1 127

v Kč za rok

Roční náklady na vedení běžného účtu standardního klienta se ve čtvrtém čtvrtletí roku 2014

navýšily o 52 Kč oproti předchozímu čtvrtletí. Tedy z 1 075 Kč na 1 127 Kč (+ 4,84 %).

Za standardního klienta je považována ta osoba, která navštěvuje pobočku k provádění

platebních transakcí.

B) Náklady na vedení běžného účtu internetového klienta

Období 4Q/2013 1Q/2014 2Q/2014 3Q/2014 4Q/2014 Náklady na vedení běžného účtu

586 493 451 373 406

v Kč za rok

Roční náklady na vedení běžného účtu internetového klienta se ve čtvrtém čtvrtletí roku

2014 navýšily o 33 Kč oproti předchozímu čtvrtletí. Tedy z 373 Kč na 406 Kč (+ 8,85 %).

Za internetového klienta je považován ten spotřebitel, který k provádění platebních transakcí

využívá výhradně internet, nenavštěvuje pobočku a výběr hotovosti provádí jen z bankomatu

vlastní banky.

C) Vážený průměr úplaty za platební účet

Podle údajů společnosti Scott & Rose platným ke čtvrtému čtvrtletí 2014 platil průměrný klient za svůj platební účet a služby s ním spojené 1127 Kč ročně. Vážený průměr ceny, kde váhou je počet klientů daných bank, činil 1545 Kč. Klient maximálně využívající internet platil 406 Kč ročně. Průměrné ceny byly vypočteny na základě modelového chování klienta.

Zdroj: FINPARADA. běžný účet stál Čechy na konci roku v průměru více než v předchozím období. [online]. 16. 1. 2015. [citováno 18. 12. 2015]. Dostupné na: http://www.finparada.cz/2517-Bezny-ucet-stal-Cechy-na-konci-roku-v-prumeru-vice.aspx

Spotřebitelé EU s platebním účtem

Níže je uveden Graf 2, kde je uvedeno procentuální vyjádření obyvatel EU, kteří mají platební účet. V České republice je to podle zdrojů Světové banky 81 % obyvatel. Data pocházejí z dubna 2012. Novější data bohužel nejsou k dispozici.

Graf 2: Obyvatelé EU, kteří mají platební účet

Zdroj: Měření finančního začlenění, The Global Findex Database, Světová banka, duben

Níže je znázorněn Graf 3, kde jsou uvedeny důvody, proč lidé nemají platební účet. Z Grafu 3 je zřejmé, že hlavním důvodem je skutečnost, že spotřebitelé platební účet nepotřebují, nebo nechtějí. Dalším důvodem je používání platebního účtu jiné osoby a v menší míře je zastoupena skutečnost, že dotazovaní spotřebitelé jsou příliš mladého věku.

Graf 3: Důvody, proč lidé nemají platební účet v rámci EU

Zdroj: Eurobarometer

Níže je znázorněn Graf 4, kde jsou zachyceny důvody, proč lidé nemají platební účet. Oproti Grafu 3 výše, jsou důvody zobrazeny pro každý členský stát. Zaměříme-li se konkrétně na Českou republiku, převládá zde důvod, že spotřebitelé platební účet nepotřebují, nebo nechtějí. Toto zdůvodnění dosahuje necelých 70 %. Druhým nejvíce zastoupeným důvodem je skutečnost, že používají platební účet někoho jiného. Tento důvod je zastoupen ze zhruba 10 %. Další důvody nacházející se na totožné úrovni jsou příliš nízký věk spotřebitelů a odmítnutí.

Graf 4: Důvody, ze kterých lidé nemají platební účet – konkrétní státy a důvody

Zdroj: 2012 Eurobarometer

Přístup k platebnímu účtu v České republice

Problémy s přístupem k platebnímu účtu nejsou v České republice v závažnějším měřítku zaznamenány. V tabulce 1 níže je v absolutním i relativním vyjádření uveden počet obyvatel jednotlivých států, kteří nemají platební účet. Data v Tabulce 1 jsou z roku 2012, novější souborná data nejsou bohužel dostupná. V prvním sloupci je uveden členský stát. Druhý sloupec zachycuje, kolik obyvatel celkově v dané zemi nemá účet, bez ohledu na důvod, proč jej nemají. Ve třetím sloupci je uveden počet obyvatel, kteří by o platební účet měli zájem, ale platební účet doposud nemají. Poslední sloupec tabulky uvádí, jaký přístup k naplnění požadavku směrnice o základním platebním účtu na přiměřenost úplaty vybrané členské státy pravděpodobně zvolí. Konkrétně tedy v České republice v roce 2012 bylo 16,2 % obyvatel bez platebního účtu. Podle průzkumu společnosti GfK v roce 2013 klesl počet obyvatel na 12 %. Přestože novější data nejsou bohužel k dispozici, klesající tendence je zřejmá, neboť úvěrové instituce nabízí potenciálním uživatelům širokou nabídku služeb, která je často doprovázena jinými akčními nabídkami. Úvěrové instituce nabízí například vedení účtu zdarma, tedy odpuštění poplatku za vedení, pokud uživatel splní stanovenou výši měsíčního kreditního obratu na platebním účtu.

Přístup k platebnímu účtu v rámci EU

Na základě výpočtů Komise je v EU téměř 3 miliony spotřebitelů, kteří žádali o otevření platebního účtu, ale jejich žádost byla zamítnuta. 40 % spotřebitelů bylo odmítnuto z důvodu nepravidelného příjmu, 20 % spotřebitelů bylo odmítnuto zřízení platebního účtu z důvodu doložení nedostačující dokumentace a 40 % spotřebitelů byl odmítnut přístup k platebnímu účtu pro další důvody, které nejsou blíže specifikovány. Podle výpočtů Komise je 22,2 milionu nebankovních klientů, kteří by chtěli platební účet, ale nepokusili se o jeho zřízení. Zejména méně vzdělaní spotřebitelé se domnívají, že bankovní účet je spojen s vysokými náklady a není dostupný pro spotřebitele žijící z nízkého nebo nepravidelného příjmu a v důsledku této skutečnosti se nepokusili o jeho otevření, i když by o něj měli zájem. Někteří spotřebitelé bez bankovního účtu nemají z důvodu nedostatku informací ponětí, že v některých členských státech EU mají právo otevřít si nízkonákladový platební účet. Informace jsou čerpány z výpočtů Komise provedených na základě údajů Světové banky z roku 2011, průzkumu Eurobarometru 2012 a Eurostatu.

Níže v Grafu 5 je znázorněn počet odmítnutí otevření platebních účtů spotřebitelům a důvody, ze kterých tak nastalo. Z Grafu 5 je patrné, že nejvíce bylo zamítnuto otevření platebního účtu v Belgii. Česká republika vykazuje oproti Belgii poměrně nízké hodnoty.

Graf 5 : Počet odmítnutí otevření platebních účtů a důvody, ze kterých tak nastalo

Zdroj: Eurobarometer 2012

Porovnání úplaty za základní platební účet v konkrétních členských státech

Ve srovnání s jinými členskými státy bude v České republice základní platební účet nabízen za přiměřenou cenu. Totožně diskreci zřejmě využije Německo, Polsko, Dánsko a Švédsko. V Lotyšsku bude sociální verze základního platebního účtu poskytována zdarma těm spotřebitelům, kteří na něj budou mít podle stanovených požadavků nárok. Ostatní spotřebitelé si budou moci základní platební účet otevřít za přiměřenou cenu. Belgie, Slovensko a Rakousko pevně stanoví maximální cenu, za kterou bude základní platební účet spotřebitelům nabízen. Slovensko stanoví maximální cenu pro všechny účty, a to částku 3 EUR/měsíc. Rakousko stanoví, že základní platební účty budou spotřebitelům nabízeny za částku nejvýše 80 EUR/ročně a taktéž bude umožněno zavedení tzv. sociální verze základního platebního účtu, a to prováděcím právním předpisem. Cena a podmínky otevření sociální verze základního platebního účtu budou stanoveny vyhláškou. Informace o stanovení přiměřené ceny jsou čerpány z transpozičních skupin ke směrnici základním platebnímu účtu, kde některé členské státy představily své závěry.

Rozhodnutí daného členského státu, zda dojde k zavedení tzv. sociální verze základního platebního účtu, vychází ze sociální politiky uplatňované konkrétním členským státem a dále z obecného postoje státu k zásahům do tržních vztahů ze sociálních důvodů. Česká republika se rozhodla diskreci týkající se možnosti zavedení sociální verze základního platebního účtu nevyužít, neboť u spotřebitelů nebyl zaznamenán problém s otevřením platebního účtu a na trhu jsou nabízeny platební účty s nulovým poplatkem za vedení účtu a provádění platebních transakcí.

Tabulka 1: Absolutní (v mil.) a relativní (v %) vyjádření počtu lidí bez účtu, vč. těch, kteří by

o účet měli zájem

Členský stát PočetPočet obyvatelPočetVyužití diskrece

obyvatel bezbez účtu, kteříobyvatel(sociální účet vs. účtuby o účet měli(2012)přiměřená cena) zájem

Česká republika 1.71 (16,2 %)0.58 (5,5%) 10, 505 Přiměřená cena

Německo 1.42 (1,7%) 1.08 (1,3%) 80, 327 Přiměřená cena

Polsko 9.73 (25,5%) 3.31 (8,6%) 38, 063 Přiměřená cena

Dánsko 0 (0%) 0 (0%) 5, 580 Přiměřená cena

Švédsko 0,08 (0,8%) 0,04 (0,4%) 9,482 Přiměřená cena

Lotyšsko 0.19 (9,2%) 0.04 (1,9%) 2, 044 Sociální účet zdarma +

ostatní za přiměřenou cenu

Slovensko 0.92 (17%) 0.23 (4,2%) 5, 404 Pevně stanovená cena

pro základní účty (max. 3 EUR / měsíc)

Belgie 0.27 (2,4%) 0.19 (1,7%) 11, 094 Pevně stanovená cena

Rakousko 0.22 (2,6%) 0.18 (2,1%) 8, 408 Základní účet za pevně

stanovenou cenu (max. 80 EUR / rok), možnost zavedení sociálního účtu prováděcím právním

Podle průzkumu společnosti GfK klesl v roce 2013 počet obyvatel bez účtu v ČR na 12%. Zdroj: http://www.gfk.com/cz/news-and-events/News/Stranky/bankovni-sluzby-stale-nepouziva-12- procent-cechu-a-slovaku.aspx

předpisem

Zdroj: Výpočty Komise založené na datech od Světové banky, 2012 Eurobarometer a Eurostat, počet obyvatel doplněn ze serveru Eurostat, % vyjádření vlastní výpočty

15. Jednostranné ukončení smlouvy o základním platebním účtu ze strany úvěrové instituce

Diskrece v tomto bodě spočívá v možnosti stanovit omezený počet konkrétních případů, vyjma těch, které jsou stanoveny v části páté návrhu zákona, kdy dojde k jednostrannému ukončení smlouvy o základním platebním účtu ze strany úvěrové instituce. Konkrétní případy musejí vycházet z platných vnitrostátních právních předpisů na území příslušného členského státu. Jejich cílem je zabránit spotřebitelům, aby zneužívali práva na přístup k základnímu platebnímu účtu.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení

• varianta 0 – budou stanoveny další konkrétní případy, které povedenou

k jednostrannému ukončení smlouvy o základním platebním účtu úvěrovou institucí Využití varianty 0 by znamenalo, že dojde ke stanovení dalších případů, vyjma těch, které jsou stanoveny v části páté návrhu zákona, které povedou k jednostrannému ukončení smlouvy o základním platebním účtu ze strany úvěrové instituce.

• varianta 1 – nedojde ke stanovení dalších konkrétních případů vedoucích

k jednostrannému ukončení smlouvy o základním platebním účtu úvěrovou institucí Tato varianta by znamenala, že nebudou stanoveny další konkrétní případy, které vedou k jednostrannému ukončení smlouvy o základním platebním účtu ze strany úvěrové instituce.

Návrh nejvhodnějšího řešení

Navrhuje se jako řešení využít variantu 0, tedy budou stanoveny další konkrétní případy, vyjma těch, které jsou stanoveny v části páté návrhu zákona, které povedou k jednostrannému ukončení smlouvy o základním platebním účtu ze strany úvěrové instituce. Poskytovatel je oprávněný vypovědět závazek ze smlouvy o základním platebním účtu, pokud uživatel na svém základním platebním účtu neprovede žádnou platební transakci pod dobu delší než 24 měsíců, nesplňuje požadavky osoby oprávněně pobývající v členském státě, má-li otevřený jiný platební účet v bance nebo zahraniční bance v České republice, který mu umožňuje čerpání služeb uvedených v § 124 s odst. 1, nebo odmítne-li návrh na změnu závazku ze smlouvy o základním platebním účtu.

Poskytovatel může odstoupit od smlouvy o základním platebním účtu, pokud uživatel použije základní platební účet v rozporu se zákonem upravujícím opatření proti legalizaci výnosů trestné činnosti a financování terorismu nebo v rozporu s jiným právním předpisem. Další důvodem, kdy je poskytovatel oprávněný odstoupit od smlouvy o základním platebním účtu je skutečnost, kdy uživatel dosáhl založení základního platebního účtu úmyslným poskytnutím nepravdivých nebo hrubě zkreslených informací a údajů nebo poruší-li podstatným způsobem smlouvu o základním platebním účtu. Podstatné porušení smlouvy o základním platebním účtu se opírá o § 2002 občanského zákoníku. Dále může poskytovatel odstoupit od smlouvy tehdy, pokud by trvání závazku ze smlouvy o základním platebním účtu bylo v rozporu s jiným právním předpisem.

Poskytovatel společně s výpovědí závazku ze smlouvy o základním platebním účtu bezodkladně písemně sdělí spotřebiteli důvody odstoupení nebo výpovědi a zároveň mu poskytne informaci o způsobu mimosoudního řešení sporů mezi spotřebitelem a poskytovatelem, dále poskytne informaci o případné možnosti podat stížnost přímo poskytovateli a také informaci o možnosti podat stížnost orgánu dohledu. Poskytovatel nesdělí spotřebiteli důvody odstoupení nebo výpovědi, pokud by tak porušil právní předpisy.

16. Stanovení výhodnější úplaty na základě úrovně bankovního začlenění spotřebitele

Směrnice stanoví, že členské státy mohou od úvěrových institucí požadovat, aby zavedly různé systémy pro stanovování cen v závislosti na úrovni bankovního začlenění spotřebitele, což by mělo umožnit zejména výhodnější podmínky pro zranitelné spotřebitele bez bankovního účtu. Dále dle směrnice členské státy mohou zavést mechanismus, aby spotřebitelé, kteří na jejich území nemají platební účet, a byl jim odmítnut přístup k platebnímu účtu, za nějž si úvěrová instituce účtuje poplatek, měli bezplatný a účinný přístup k platebnímu účtu se základními prvky. Fakticky je tedy členským státům umožněno požadovat určitou příznivější cenovou nabídku pro sociálně znevýhodněné spotřebitele a vytvořit systém zvláštních úplat se zohledněním bankovního začlenění klienta.

Návrh variant řešení

Jsou zvažovány 2 varianty řešení:

• varianta 0 – nebude zaveden systém úplat zohledňující bankovní začlenění klienta

• varianta 1 – bude zaveden systém úplat zohledňující bankovní začlenění klienta

Jak vyplývá ze šetření Evropské komise, většina obyvatel, kteří platební účet v České republice nevlastní, platební účet nechce či nepotřebuje. Podle průzkumu společnosti GfK v roce 2013 klesl počet obyvatel, kteří nevlastní platební účet, na 12 %. Z uvedených údajů lze vyvozovat, že míra bankovního začlenění české veřejnosti je poměrně vysoká a osoby, které nemají účet, si ho většinou neotevřou proto, že ho nepotřebují. Na trhu platebních služeb v České republice existuje řada platebních účtů, které lze získat za nízký či za nulový poplatek. Jiné banky nabízejí vedení účtu zdarma při splnění kritérií jako je minimální příjem, či určitý počet karetních transakcí. Celkově lze říci, že trh platebních služeb je v České republice konkurenční a umožňuje spotřebitelům získat platební účty za nízké ceny. Požadavek na stanovení přiměřené ceny u základního platebního účtu, která by neměla být diskriminační oproti cenám účtovaným standardním klientům, se tak jeví jako dostatečný k zajištění přístupu k základnímu platebnímu účtu pro spotřebitele. Z uvedených důvodů se navrhuje zvolit variantu 0 a nezavádět zvláštní režim úplaty závislé na bankovním začlenění spotřebitele. Případná otázka finančních stimulů je spíše otázkou sociální politiky.

3. VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ

3.1. Náklady

Navrhovaná právní úprava bude znamenat vynaložení nákladů pro úvěrové instituce, zejména na úpravu jejich informačních systémů, které bude nezbytné adaptovat na změny, které nová právní úprava přináší. Náklady vzniknou kvůli povinnosti sjednotit označení služeb spojených s platebním účtem a zavedení změny platebního účtu.

Úvěrové instituce budou muset rovněž vynaložit náklady na vedení základních platebních účtů. Návrh nepřináší cenovou regulaci platebních účtů, neboť k tomu vzhledem ke konkurenčnímu prostředí a spíše klesajícím cenám na trhu není dán důvod. Celkově lze však říci, že nákladům se do značné míry nelze vyhnout vzhledem k nutnosti transponovat směrnici o základním platebním účtu.

3.2. Přínosy

Hlavními přínosy navrhované úpravy jsou především posílení postavení a ochrany spotřebitele na finančním trhu a zajištění jeho větší informovanosti.

3.3. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Je třeba uvést, že transpozice směrnice o základním platebním účtu bude znamenat náklady pro poskytovatele platebních služeb. Těmto nákladům se však vzhledem k povinnosti transponovat směrnici do českého práva nelze vyhnout. Návrh se snaží při volbě variant popsaných výše volit řešení, která nepřinášejí neodůvodněné náklady, které by nevyplývaly už ze směrnice. Důvody volby jednotlivých variant jsou popsány výše.

Povinnosti dohledu a správního trestání jsou rovněž dány nutností implementovat evropské předpisy.

Deklarovaným přínosem implementace evropských předpisů má být lepší postavení spotřebitele na trhu platebních služeb.

3.4. Vyhodnocení variant

Národní diskrece byly konzultovány prostřednictvím konzultačního materiálu uveřejněného na internetových stránkách Ministerstva financí.

4. NÁVRH ŘEŠENÍ

Vyhodnocení zvažovaných variant a výběr nejvhodnějšího řešení jsou pro navrhované změny uvedeny v bodech 1 až 12.

5. IMPLEMENTACE DOPORUČENÝCH VARIANT A VYNUCOVÁNÍ

Začlenění doporučených variant bude provedeno změnou dotčených ustanovení zákona o platebním styku. Vynucování návrhu zákona bude probíhat v rámci dohledové činnosti České národní banky, která zajistí dodržování povinností poskytovatele platebních služeb. Dalším dohledovým orgánem bude Česká obchodní inspekce a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kontrolu nad uplatňování přiměřené ceny za služby uvedené v § 124s odst. 1 a poskytované v rámci základního platebního účtu bude vykonávat Ministerstvo financí podle zákona o cenách. Respektování navrhované právní úpravy bude zajištěno prostředky správního řízení. K vynucování návrhu zákona může též nepřímo přispět rozhodovací pravomoc finančního arbitra, pokud se bude jednat o spor mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb.

6. PŘEZKUM ÚČINNOSTI REGULACE

Přezkum účinnosti a vhodnosti nové právní úpravy bude prováděn Českou národní bankou, jež vykonává funkci dohledového orgánu nad finančním trhem. Mechanismus přezkumu účinnosti je zakotven přímo ve směrnici o základním platebním účtu. Do 18. září 2019 předloží Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice a jejích dopadech.

7. KONZULTACE A ZDROJE DAT

Návrh byl konzultován s Českou národní bankou a se zástupci trhu, zejména s Českou bankovní asociací, spotřebitelskými asociacemi a provozovateli srovnávacích internetových stránek. Národní diskrece byly konzultovány prostřednictvím konzultačního materiálu uveřejněného na internetových stránkách Ministerstva financí. Informace o publikaci konzultačního materiálu byla odeslána zástupcům poskytovatelů platebních služeb, zároveň byly osloveny spotřebitelské asociace působící v oblasti finančního trhu a provozovatelé internetových stránek zabývajících se tematikou platebních účtů. Veřejné konzultace se zúčastnilo 13 subjektů, z toho 3 banky, 2 profesní asociace, 2 spotřebitelské asociace, 2 provozovatelé internetových serverů srovnávajících finanční služby, 1 orgán dohledu, 1 poradenská společnost, 1 spořitelní družstvo a 1 zástupce akademické sféry. Ministerstvo financí konzultovalo s výše uvedenými subjekty možné způsoby transpozice směrnice o základním platebním účtu. Ministerstvo následně vypracovalo návrh zákona, který předložilo do vnějšího připomínkového řízení. Při tvorbě návrhu zákona využilo Ministerstvo financí také názory subjektů, které se účastnily veřejné konzultace. Ve vnějším připomínkovém řízení měly zainteresované subjekty rovněž možnost se k návrhu zákona vyjádřit. Připomínky subjektů, které ve vnějším připomínkovém řízení vznesly, jsou uvedeny ve vypořádací tabulce spolu s jejich vypořádáním.

Data ohledně úplaty za platební účty jsou čerpána z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou ceníky bank. Dále jsou využity informace z dopadové studie Komise ke směrnici o základním platebním účtu a informace ze specializovaných internetových stránek. Použité zdroje jsou vždy uvedeny pod každým grafem a tabulkou.

B. Zhodnocení zvláštních dopadů a souladu s právními normami

1. Zhodnocení dopadů na veřejné rozpočty

V současnosti není možné finanční dopady na státní rozpočet kvantifikovat. Náklady lze očekávat v souvislosti s vedením správních řízení a při výkonu dohledu.

2. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem ČR

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají specifické právní normy ústavněprávní síly dopadající na oblast platebních služeb.

Návrh zákona se dotýká zejména ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 LPS) a ústavně zaručeného práva podnikat (čl. 26 LPS). Při zásazích do těchto základních práv návrh zákona plně respektuje zásadu, že při stanovení mezí základních práv musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 LPS). Zásahy do uvedených základních práv jsou vyváženy legitimním zájmem na ochraně spotřebitele.

Pokud jde o postavení České národní banky, návrh zákona respektuje zásadu, že do činnosti České národní banky lze zasahovat pouze na základě zákona (čl. 98 odst. 1 Ústavy) a činí tak způsobem, který neohrožuje plnění jejího hlavního ústavně zakotveného cíle, jímž je péče o cenovou stabilitu.

Kromě toho návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky, např. zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy), zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 LPS) a v oblasti správního trestání zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 LPS).

3. Zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami a slučitelnost s právními akty EU

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právními akty Evropské unie. Navrhovaná právní úprava je implementací evropských právních předpisů, konkrétně směrnice o základním platebním účtu a nařízení o mezibankovních poplatcích. Z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nevyplývají specifické právní normy dopadající na oblast platebních služeb. Pokud jde o práva zaručená Evropskou úmluvou o lidských právech, dotýká se návrh zákona zejména ochrany vlastnictví (čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě) a práva na soukromý život (čl. 8 Úmluvy). Zásahy do těchto práv jsou nezbytné k naplnění legitimního cíle, jímž je zájem na ochraně spotřebitele. Tím je podle názoru předkladatele naplněn právní základ, který Úmluva stanoví pro zásahy do těchto práv, konkrétně v případě ochrany vlastnictví je to obecný zájem (čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě) a v případě práva na soukromý život hospodářský blahobyt země a ochrana práv a svobod jiných (čl. 8 odst. 2 Úmluvy).

Kromě toho návrh zákona respektuje další práva zaručená Úmluvou, zejména právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a prostředek nápravy (čl. 13 Úmluvy) tím, že nijak neomezuje právo osob dotčených zásahy do výše uvedených práv žádat o přezkoumání těchto zásahů soud, a dále zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 7 Úmluvy) tím, že skutkové podstaty správních deliktů jsou stanoveny zákonem a vymezeny dostatečně určitě a předvídatelně.

Návrh zákona je v souladu s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, zejména se zásadou proporcionality a subsidiarity, se zásadou rovného zacházení, nediskriminace a právní jistoty.

4. Sociální dopady

Navrhovaná právní úprava předpokládá zlepšení přístupu určitých skupin spotřebitelů k finančním službám.

5. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení na životní prostředí

Návrh zákona nemá žádné dopady na životní prostředí.

6. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace

Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zákazem diskriminace.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

Návrh zákona nezasahuje do ochrany soukromí či osobních údajů. Návrh zákona žádným způsobem nemění dosavadní praxi v této oblasti. Návrh zákona není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, ani se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)

Korupční rizika, která mohou vést ke zvýhodnění konkrétních subjektů vůči jiným, spočívají v benevolentním výkonu dohledu a správního řízení ze strany orgánů dohledu. Je však třeba uvést, že právní řízení se řídí správním řádem či sektorovým procesními předpisy. Rozhodovací pravomoc je transparentní a je vždy možné určit konkrétní subjekty, které jsou odpovědné za rozhodnutí. Na základě výše uvedených skutečností je možné usoudit, že se nepředpokládá vznik žádných korupčních rizik.

9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení na mezinárodní konkurenceschopnost

Navrhovaná právní úprava nepředpokládá dopad na mezinárodní konkurenceschopnost.