zákon č. 455/2022 Sb.

Návrh zákona řeší problematiku dřívějšího odchodu do starobního důchodu pro zvláštní skupinu oprávněných osob, kterou budou tvořit tzv. zdravotničtí záchranáři. Zdravotnickým záchranářem se pro tyto účely rozumějí členové výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby ve smyslu § 13 zákona č. 374/2011 Sb., tedy zdravotničtí záchranáři, lékaři výjezdových skupin, řidiči vozidel záchranné služby a operátoři zdravotnického (resp. pomocného) operačního střediska, a dále záchranáři horské služby (dále jen „zdravotnický záchranář“). Osoby vykonávající tyto činnosti (jde zhruba o 6 500 osob) jsou prakticky permanentně vystaveny zvýšené psychické zátěži (stresu) a část z nich i fyzické zátěži, proto je odůvodněné jim umožnit v závislosti na délce výkonu takové činnosti snížení jejich důchodového věku. Návrh zákona nahrazuje řešení týkající se této skupiny osob přijaté Poslaneckou sněmovnou Parlamentu (čl. I body 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb.), které není jasné a je prakticky neproveditelné.

Tento návrh zákona využívá koncept řešení tzv. náročných profesí, který byl projednán Komisí pro spravedlivé důchody a na kterém panovala principiální široká politická i odborná shoda, a to především z pohledu přístupu k řešení možnosti dřívějšího odchodu do důchodu. Proto se navrhuje nahradit neproveditelnou ad hoc úpravu nekrácení tzv. předčasných starobních důchodů složkám Integrovaného záchranného systému tímto systémově řešeným konceptem, který by se zatím týkal jen zdravotnických záchranářů, neboť na okruhu osob, které by měly být považovány za vykonávající náročné profese jako celku, nepanuje zatím široká shoda, zatímco v PSP při schvalování sněmovního tisku byla u zdravotnických záchranářů shoda dosažena. Snížený důchodový věk se bude týkat těch zdravotnických záchranářů, kteří odpracovali v této profesi aspoň 4 400 směn (tj. cca 20 roků). Při splnění této podmínky bude snížen obecný důchodový věk o 30 měsíců (2,5 roku). Za každých dalších 74 směn odpracovaných na pozici zdravotnického záchranáře nad rámec výše uvedených 4 400 směn se bude důchodový věk snižovat vždy o 1 kalendářní měsíc, maximálně však o 5 roků za cca 30 odpracovaných let jako zdravotnický záchranář (tj. např. za 4 474 směn půjde o snížení důchodového věku o 31 měsíců, za 4 844 směn o 36 měsíců, za 5 732 směn o 48 měsíců atd.). Popsaný koncept též využívá principu, že dřívější nárok na starobní důchod je vázán na zvýšené pojistné placené zaměstnavateli za dobu výkonu práce zdravotnického záchranáře. Tím bude vyvážena skutečnost, že ostatní zaměstnanci tyto výhody nemají, avšak nebudou na snížený důchodový věk vybrané skupiny doplácet.

Toto řešení je i v souladu s Programovým prohlášením vlády, které stanovilo mj. cíl „umožnit dřívější odchody do důchodu zaměstnancům v náročných profesích za větší odpovědnosti zaměstnavatelů“. Primárním účelem navrhované úpravy je umožnit dřívější odchod do starobního důchodu pro ty pracovníky, kteří nejsou schopni, zejména z důvodu dlouhodobého výkonu práce zdravotnického záchranáře mající významný vliv na jejich zdravotní stav a pracovní schopnost, již vykonávat dosavadní pracovní činnost až do dosažení důchodového věku a zároveň v důsledku jejich fyzického a psychického opotřebení není možná nebo účelná jejich další rekvalifikace. Dalším cílem je předcházet negativnímu sociálnímu jevu vynuceného odchodu do předčasného starobního důchodu (s trvale krácenou výší starobního důchodu) z důvodu ztráty pracovní schopnosti v původní profesi bez možnosti nabýt pracovní potenciál v odpovídající jiné profesi.

A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů a vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy

Cílem navrhované úpravy je umožnění dřívějšího odchodu do tzv. řádného starobního důchodu pro zdravotnické záchranáře.

K problematice snížení důchodového věku zdravotnických záchranářů

V současné době je podle zákona o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“) důchodový věk stále ještě diferencován ve vztahu k ženám, které vychovaly děti, byť se rozdíly v důchodovém věku postupně snižují a pro všechny pojištěnce (muže i ženy) narozené po roce 1971 bude již platit jednotný důchodový věk 65 let. Dále jsou v právní úpravě důchodového pojištění zachovány doznívající nároky na snížený důchodový věk za dobu výkonu práce před 1. lednem 1993 v I. pracovní kategorii (u osob ve služebním poměru v I. a II. kategorie funkcí), jak byly získány podle dřívějších právních předpisů; tento snížený důchodový věk se však v současné době týká jen již nepatrného okruhu osob. K nové zvláštní úpravě stanovení nižšího důchodového věku došlo nejprve přijetím právní úpravy účinné od 1. července 2010 a následně novely zákona o důchodovém pojištění, která nabyla účinnosti 1. října 2016; tyto úpravy se týkaly některých horníků. U některých horníků, tj. pojištěnců vykonávajících zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, je důchodový věk v případě odpracování příslušného počtu směn pod zemí o 7 let nižší. Jiná kritéria se při stanovení důchodového věku neuplatňují.

Vývoj do roku 1993

Zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, bylo v tehdejším důchodovém zabezpečení zavedeno rozdělování zaměstnání do tří pracovních kategorií (I., II. a III.) a každé zaměstnání bylo zařazeno do některé této pracovní kategorie. Zařazení do příslušné pracovní kategorie mělo vliv na způsob výpočtu důchodu a v případě zařazení zaměstnání do I. pracovní kategorie též na určení důchodového věku:

- I. pracovní kategorie ovlivňovala výši důchodů (způsob výpočtu důchodu byl nejvýhodnější) a snižovala při odpracování právním předpisem určeného počtu let ve stanoveném zaměstnání věk potřebný pro nárok na starobní důchod,

- II. pracovní kategorie ovlivňovala pouze výši důchodů,

- ve III. pracovní kategorii byla zařazena všechna ostatní zaměstnání bez zvýhodnění.

Tyto principy rozdělování zaměstnání do tří pracovních kategorií (u osob ve služebním poměru do dvou kategorií funkcí, přičemž i s druhou kategorií funkcí bylo spojeno snížení důchodového věku) se zvýhodněnými nároky v I. a II. pracovní kategorii byly v zásadě zachovány i v následujících zákonech upravujících sociální zabezpečení, tj. v zákonech č. 101/1964 Sb., č. 121/1975 Sb. a č. 100/1988 Sb. Zařazování zaměstnání do zvýhodněných pracovních kategorií (I. a II.) bylo však konkrétně prováděno až jednotlivými resortními právními předpisy, tj. výnosy a směrnicemi ústředních orgánů, které byly registrovány ve Sbírce zákonů. Každý tento předpis platil jen pro zaměstnávající subjekty v podřízenosti příslušného ústředního orgánu. Jednotlivé zaměstnání bylo vymezeno v příslušném mzdovém katalogu vydaném ústředním orgánem, který obsahoval zejména číselný znak zaměstnání, vymezení konkrétních činností vykonávaných v konkrétním zaměstnání, platové zařazení a kvalifikační předpoklady; na toto vymezení pak navazovaly resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie, které často obsahovaly ještě některé další či specifické podmínky pro zařazení konkrétního zaměstnání do příslušné pracovní kategorie. Neuplatňovalo se tedy průřezové zařazování zaměstnání do pracovních kategorií.

S účinností od 1. ledna 1993 bylo jako součást ekonomické transformace zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení, zrušeno rozdělení zaměstnání do jednotlivých pracovních kategorií s tím, že důchodové nároky z preferovaných pracovních kategorií za dobu výkonu před 1. lednem 1993 upravené v zákoně č. 100/1988 Sb. zůstaly zachovány; všechna zaměstnání se po roce 1992 považovala za zaměstnání III. pracovní kategorie. Aby nedošlo k jednorázové změně dotýkající se negativně zaměstnanců dlouhodobě pracujících v pracovních kategoriích, byly do § 174 zákona č. 100/1988 Sb. zakotveny podmínky pro nárok na částečně snížené věkové hranice pro odchod do starobního důchodu u osob, kterým chyběla kratší doba pro vznik nároku na důchod z I. pracovní kategorie, resp. I. nebo II. kategorie funkcí u osob ve služebním poměru, a které splnily podmínku trvání zaměstnání dané kategorie ke dni 31. prosince 1992.

Pracovní kategorie byly v roce 1992 zrušeny v rámci příprav na budoucí (nyní stávající) zákon o důchodovém pojištění, který byl koncipován jako univerzální, tedy bez preferencí pro některé skupiny pojištěnců, neboť nároky měly být pro všechny pojištěnce stanoveny jednotně; v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení (zákon byl přijat s účinností od 1. ledna 1993; jednalo se o stále platný zákon č. 589/1992 Sb.) se také nepočítalo s diferencovaným pojistným. Dalším zásadním důvodem pro zrušení systému pracovních kategorií bylo to, že systém pracovních kategorií byl svým pojetím nerozlučně navázán na administrativně- direktivní systém řízení socialistického národního hospodářství a v důsledku politických změn po roce 1989 a ekonomické transformace již nemohl být nadále funkční (od roku 1990 také fungoval jen setrvačností se stále většími praktickými obtížemi); například zaměstnavatelé již nespadali pod žádný ústřední orgán, který by je řídil, a nebylo tedy zřejmé, jakým resortním seznamem by se měli řídit, zaměstnavatelé nebyli vázáni žádným předpisem, pokud jde o názvy a obsah jednotlivých pracovních pozic (profesí, povolání) atd.

Současný stav

Po roce 1992 byly návrhy a požadavky na obnovení pracovních kategorií nebo zvýhodnění některých profesních skupin odmítány mimo jiné z důvodu, že neexistovaly (až na výjimky, např. pro oblast státní správy) právní předpisy (katalogy) upravující závazně názvy pracovních činností či povolání včetně vymezení jejich pracovní náplně a dále pro neexistenci relevantní dokumentace o takových zaměstnáních po zrušení pracovních kategorií; zvýhodněné nároky by musely být též posuzovány z hlediska dopadů na platby pojistného na důchodové pojištění, pro které platí jednotná sazba.

Jedinou zvláštní úpravou přijatou po 31. prosinci 1995 bylo stanovení podmínek pro snížení důchodového věku pouze pro tzv. hlubinné horníky. Dobou výkonu zaměstnání v hlubinném hornictví v období po 31. prosinci 1992 se rozumí zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Tato výjimka byla odůvodněna skutečností, že tato zaměstnání nejsou z mnoha hledisek (např. pro kumulaci rizikových zdravotních faktorů) s jinými profesními okruhy srovnatelné, a podpořena tím, že o této profesní skupině existují dostatečně průkazné záznamy i za dobu po zrušení kategorií. Úprava pro hlubinné horníky byla provedena nejprve nařízením vlády č. 363/2009 Sb. s účinností od 1. července 2010 a poté zákonem č. 213/2016 Sb. s účinností od 1. října 2016. Úprava se vztahuje pouze na pojištěnce, kteří před tímto datem začali vykonávat zaměstnání v hlubinném hornictví. V těchto případech vzniká nárok na snížení důchodového věku o 7 let, než je obecný důchodový věk, a nárok na zvláštní způsob výpočtu procentní výměry starobního důchodu. Nárok na hornický starobní důchod vznikne splněním podmínky potřebné doby pojištění, získáním potřebného počtu směn (dnů) v hlubinném hornictví a dosažením „sníženého“ důchodového věku.

Důvody pro zavedení sníženého důchodového věku pro zaměstnance vykonávající práce zdravotnického záchranáře

V souvislosti se zrušením zvýhodněných pracovních kategorií v roce 1992 se předpokládalo, že náročnost některých vykonávaných zaměstnání včetně zdravotních rizik bude zohledněna v připojišťovacích systémech v rámci zaměstnaneckých penzijních fondů či třetího pilíře. Následující pokusy o zavedení zaměstnaneckého penzijního pojištění však nebyly úspěšné. V roce 1993 byl sice Ministerstvem práce a sociálních věcí předložen vládě návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním pojištění, vláda však uložila vypracovat novou právní úpravu na koncepčně jiném, občanském základě – jedná se o zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem (zákon č. 42/1994 Sb.). Další pokus o zavedení zaměstnaneckého penzijního pojištění v České republice byl učiněn v roce 2001, avšak vládní návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění byl již v prvém čtení Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Kromě dílčí úpravy z roku 2009 a roku 2016 v podobě sníženého důchodového věku pro zaměstnance v hornických profesích v hlubinných dolech žádná systémová změna po roce 1992 ve vztahu k diferenciaci důchodového věku v návaznosti na náročnost či rizikovost vykonávaných prací nenastala.

Diferenciace věku odchodu do starobního důchodu je potřebná kvůli různému vlivu práce na organismus. Některé typy prací jsou spojeny se zvýšeným rizikem zdravotních problémů, vyšším potenciálním fyzickým opotřebením, nemocností, omezením možnosti vykonávat takové práce v pozdějším věku, složitostí rekvalifikace apod. Žádný důchodový systém není s to pokrýt veškeré individuální rozdíly ve schopnostech pracovat, ale i částečná diferenciace může mít pozitivní vliv na důstojné stáří lidí, u kterých existuje vysoké riziko vynuceného odchodu do předčasného starobního důchodu.

Současné nastavení předčasných starobních důchodů dává pojištěncům možnost odejít z pracovního trhu dříve, než je jejich důchodový věk. Důsledkem využití této možnosti je trvale snížená zásluhová část podle zákonem stanovených pojistně matematických pravidel, jejichž smyslem je docílit toho, aby celkový objem finančních prostředků vyčerpaný důchodcem s předčasným starobním důchodem nebyl vyšší než v případě důchodce se srovnatelnými příjmy a stejnou dobou pojištění, který čerpá starobní důchod až od dosažení důchodového věku. Tento mechanismus však penalizuje i pojištěnce, kteří k předčasnému odchodu do starobního důchodu mají objektivní důvody spočívající v nepříznivém zdravotním stavu a kteří z důvodu opotřebení organismu a nemožnosti účelné rekvalifikace nemohou dále působit na trhu práce; tito pojištěnci z velké části nemusí mít nárok na invalidní důchod. Část odchodů do předčasného starobního důchodu lze považovat za vynucenou právě z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, který nastal v důsledku dlouhodobého výkonu zdravotně rizikových prací. Je proto důvodné přistoupit k zavedení opatření, kterým by byl při splnění stanovených podmínek snížen důchodový věk pro pojištěnce, kteří vykonávají zdravotně rizikové práce.

Například ze studie VÚPSV „Faktory ovlivňující rozhodnutí o odchodu do starobního důchodu“ Milan Šlapák, Martin Holub, Ladislav Průša - Praha: VÚPSV, v.v.i., 2017 - ISBN 978-80-7416-320-3 (str. 80) vyplývá, že klíčovou roli při rozhodování pro odchod do předčasného starobního důchodu hraje v první řadě ekonomický status jedince – nezaměstnaní inklinují k podávání žádosti o předčasný starobní důchod bez ohledu na další faktory. U ekonomicky aktivních má pak největší váhu faktor zdraví.

Tabulka 1 – Počty a podíly osob odcházejících do starobního důchodu

Starobní Starobní Starobní předčasné Starobní předčasné

Důchody přiznané vStarobní k věkové po po k věkové po pře-po rocecelkem dočasně trvale hranici přesluho-invalidním dočasně trvale hranici sluhováníinvalidním

vání v % v š e c h s t a r o b n í c h

2010 107 518 1 30 087 57 891 11 885 7 654 0,0 28,0 53,8 11,1 7,1 2011 147 543 0 76 563 58 053 2 915 10 012 0,0 51,9 39,3 2,0 6,8 2012 71 273 0 20 815 38 161 1 549 10 748 0,0 29,2 53,5 2,2 15,1 2013 83 252 0 27 917 44 157 1 368 9 810 0,0 33,5 53,0 1,6 11,8 2014 91 876 0 30 366 51 990 1 234 8 286 0,0 33,1 56,6 1,3 9,0 2015 107 357 0 29 443 68 294 1 023 8 597 0,0 27,4 63,6 1,0 8,0 2016 97 696 0 27 682 60 779 865 8 370 0,0 28,3 62,2 0,9 8,6 2017 91 212 0 26 849 55 386 807 8 170 0,0 29,4 60,7 0,9 9,0 2018 88 937 0 24 702 56 077 700 7 458 0,0 27,8 63,1 0,8 8,4 2019 96 686 0 27 867 60 668 781 7 370 0,0 28,8 62,7 0,8 7,6 2020 83 170 0 30 448 44 595 593 7 534 0,0 36,6 53,6 0,7 9,1

Podíl osob, které odchází do starobního důchodu před dosažením důchodového věku, se pohybuje stabilně okolo (spíše pod) 30 %. V posledních 10 letech tvořil výjimku pouze rok 2011, kdy byl podíl výrazně vyšší, což souviselo se změnami ve způsobu stanovení výše důchodu ve vazbě na nález Ústavního soudu, kdy došlo k rozšíření pocitu nevýhodnosti nového nastavení, a tedy snahou o přiznání důchodu podle původních pravidel, a to i za cenu toho, že byl důchod přiznán jako předčasný.

Důvody, proč pojištěnci volí konkrétní okamžik odchodu do starobního důchodu, se přímo nesledují, neboť nejsou rozhodné ani pro samotný nárok na důchod, ani pro stanovení jeho výše. Nicméně bylo zpracováno několik analýz (založených na provedených výběrových šetřeních), které se problematikou důvodů pro odchod do důchodu zabývají. Z těchto analýz vyplývá, že výrazně nejvíce zastoupeným důvodem (v cca 80 % případů) pro odchod do důchodu je splnění podmínek, tj. dobrovolný odchod do důchodu, což platí jak pro odchod do řádného důchodu, tak i pro odchod předčasný. Nicméně dalšími důvody pokrývajícími zbylých cca 20 % případů je zhoršený zdravotní stav nebo ztráta zaměstnání.

Stav po nabytí účinnosti navrhovaného zákona

Důchodový věk bude snížen pro dotčené pojištěnce v závislosti na délce doby odpracované jako zdravotnický záchranář (tj. člen výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby, tj. lékař výjezdové skupiny a řidič vozidla záchranné služby, dále operátor zdravotnického, resp. pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby a záchranář horské služby), a to vzhledem k prakticky permanentnímu vystavení zvýšené psychické zátěže (stresu). Základní podmínkou pro snížení důchodového věku pro tuto skupinu osob bude odpracování aspoň 4 400 směn jako zdravotnický záchranář, což bude znamenat snížení důchodového věku o 30 kalendářních měsíců. Při nižším počtu odpracovaných směn, než uvedených 4 400, nárok na snížení důchodového věku nevznikne, naopak při odpracování vyššího počtu takových směn se bude důchodový věk dále snižovat, a to vždy o jeden kalendářní měsíc za každých dalších 74 odpracovaných směn nad rámec minimálního potřebného počtu směn, tj. 4 400. Tento návrh nahrazuje neproveditelnou a zmatečnou právní úpravu, která se do zákona o důchodovém pojištění dostala na základě pozměňovacího návrhu při projednávání zákona, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 323/2021 Sb. a který upravuje přiznávání nekrácených

https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_duchodova_studie/IDEA_Duchodova_studie/mobile/index.html#p=1 https://idea.cergeei.cz/files/IDEA_Studie_9_Pracovni_aktivita_duchodcu/files/downloads/IDEA_Studie _9_Pracovni_aktivita_duchodcu.pdf tzv. předčasných starobních důchodů pro pojištěnce, kteří v době vzniku nároku na starobní důchod dosáhli zároveň 20 let pracovního zařazení ve složkách Integrovaného záchranného systému.

Pravidla pro předčasný odchod do starobního důchodu zůstávají beze změny; při splnění podmínek pro předčasný odchod do starobního důchodu budou moci využít této možnosti i pojištěnci se sníženým důchodovým věkem.

V případě, že oprávněná osoba nevyužije možnosti odejít do starobního důchodu při dosažení sníženého důchodového věku a bude po jeho dosažení pokračovat ve výdělečné činnosti bez pobírání důchodu, pak se jí taková doba výdělečné činnosti až do dosažení obecného důchodového věku (míněn nesnížený důchodový věk podle § 32 zákona o důchodovém pojištění) bude hodnotit jako doba důchodového pojištění získaná do vzniku nároku na starobní důchod, tedy za každých takových 365 dnů se jí procentní výměra zvýší o 1,5 % výpočtového základu; nebude jí tedy náležet bonifikace ve výši 1,5 % výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů po vzniku nároku na starobní důchod bez jeho pobírání. Za výdělečnou činnost vykonávanou ve výše uvedeném období až do dosažení obecného důchodového věku při současném pobírání starobního důchodu se procentní výměra starobního důchodu nebude zvyšovat. Výdělečná činnost vykonávaná po dosažení obecného důchodového věku se bude hodnotit stejně jako u pojištěnců, kteří nemají nárok na snížený důchodový věk. Návrh vychází z toho, že pokud je pojištěnec s nárokem na snížený důchodový věk schopen pracovat i po jeho dosažení, neplatí předpoklad, že je tak fyzicky a psychicky opotřebovaný, že se neuplatní na trhu práce. Výdělečné činnosti oprávněných osob v období mezi dosažení sníženého důchodového věku do dosažení obecného důchodového věku návrh zákona nijak nebrání.

Období práce zdravotnického záchranáře bude posuzováno a evidováno v celém období pracovní kariéry od roku účinnosti navrhované právní úpravy upravující nároky osob v profesi zdravotnického záchranáře a dále bude zpětně doplněna evidence za dobu od roku 1993 do účinnosti nové právní úpravy; jde o časové období, u kterého lze objektivně předpokládat schopnost zaměstnavatele potvrdit práce v této profesi pro účely důchodového pojištění zpětně. Vychází se přitom z povinnosti zaměstnavatele uložené v § 35a odst. 4 písm. d) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to uschovávat mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění po dobu 30 let následujícíh po roce, kterého se týkají. Zároveň počátek období, za které bude třeba údaje doplnit, v zásadě koresponduje s účinností vyhlášky MZd č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, což byl právní předchůdce platného a účinného zákona č. 374/2011 Sb., který upravuje zdravotnickou záchrannou službu v současné době. Cílem právní úpravy bude mimo jiné i to, aby zvýhodnění za práci v této profesi dopadlo v co nejširším rozsahu i na osoby, které jsou v současné době v předdůchodovém věku.

Základní pravidlo snížení důchodového věku vychází obecně ze zásady, že se důchodový věk snižuje za 4 400 směn v profesi zdravotnického záchranáře o 30 kalendářních měsíců, tj. po odpracování cca 20 let (vychází se z předpokladu, že průměrný počet směn za kalendářní rok je po zaokrouhlení 220). Při odpracování delší doby jako zdravotnický záchranář se snižuje důchodový věk o 1 kalendářní měsíc za každých 74 směn odpracovaných v této profesi. Snížení důchodového věku však může činit maximálně 60 kalendářních měsíců, což odpovídá cca 30 rokům odpracovaným v této profesi (30 kal. měsíců za 4 400 směn, tj. cca 20 let a dalších 30 kal. měsíců x 74 směn = 2 220, tj. cca 10 roků).

Zaměstnanec vykonávající profesi zdravotnického záchranáře má tedy při splnění podmínky potřebné doby důchodového pojištění nárok na starobní důchod o 30 měsíců dříve, jestliže odpracoval alespoň 4 400 směn, což odpovídá cca 20 letům práce v této profesi. Za každých dalších 74 směn odpracovaných v této profesi nad rámec minimálního potřebného počtu 4 400 směn se bude důchodový věk dále snižovat vždy o 1 kalendářní měsíc. Za počet směn nedosahující74 nárok na další snížení důchodového věku nevzniká.

Práce v profesi zdravotnického záchranáře, která bude odůvodňovat dřívější odchod do starobního důchodu, bude spojena se zvýšenými náklady na výplatu důchodů, na kterých se bude alespoň částečně podílet také zaměstnavatel, a to zvýšeným pojistným. Náklady spojené s řešením nároků zdravotnických záchranářů budou financovány zaměstnavateli prostřednictvím zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění. Zvýšená sazba pojistného u zaměstnavatele činí cílově 5 % za každého zaměstnance vykonávajícího práce zdravotnického záchranáře s tím, že se na tuto výši bude postupně zvyšovat. V případě, že zaměstnanec bude vykonávat práci zdravotnického záchranáře jen po část kalendářního měsíce, tak se do vyměřovacího základu zaměstnavatele pro výpočet pojistného na důchodové pojištění ve zvýšené sazbě zahrne z úhrnu vyměřovacího základu zaměstnance v kalendářním měsíci jen jeho část odpovídající z celkové odpracované doby v tomto měsíci době výkonu práce zdravotnického záchranáře.

Tímto opatřením snižujícím důchodový věk se přispěje ke zvýšení životní úrovně těch příjemců důchodů, kteří by z důvodu svého zdravotního stavu žádali o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku v nižší výměře. Nelze však vyloučit, že díky tomuto opatření odejdou do starobního důchodu dříve i osoby, které by jinak možnost předčasného starobního důchodu nevyužily, a důsledkem pak může být i ztráta části produktivní pracovní síly pro národní hospodářství v některých profesích nebo odvětvích.

Vymezení okruhu osob v profesi zdravotnického záchranáře

Oprávněnými osobami budou zdravotničtí záchranáři. Zdravotnickým záchranářem se pro tyto účely rozumějí členové výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby ve smyslu § 13 zákona č. 374/2011 Sb., tedy zdravotničtí záchranáři, lékaři výjezdových skupin, řidiči vozidel záchranné služby a operátoři zdravotnického (resp. pomocného) operačního střediska, a dále záchranáři horské služby. Osoby vykonávající tyto činnosti (jde zhruba o 6 500 osob) jsou prakticky permanentně vystaveny zvýšené psychické zátěži (stresu) a část z nich i fyzické zátěži.

B. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, především s ohledem na čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručující právo na přiměřené hmotné zabezpečení a na čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.

C. Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie

Návrh není v rozporu s právními předpisy Evropské unie, zejména pak s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a prováděcím předpisem k tomuto nařízení, tj. nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/09, a se směrnicí Rady EHS 79/7 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách sociálního zabezpečení, jejichž principy respektuje. Relevantní judikatura vztahující se k předmětné problematice není.

Postavení českých občanů a občanů jiných členských států EU je rovnoprávné. Důchody s mezinárodním prvkem bude možno i v případě přijetí návrhu přiznávat a vypočítávat plně v souladu s koordinačními principy.

D. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Česká republika je v oblasti důchodového pojištění vázána dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami. Mezi mnohostranné úmluvy patří Úmluva MOP č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, Úmluva MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách a Evropský zákoník sociálního zabezpečení. Navrhované opatření není s dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami, které Česká republika ratifikovala, v rozporu a tyto úmluvy plně respektují.

E. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Dopad na státní rozpočet

Zavedení sníženého důchodového věku pro uvažovanou skupinu zaměstnanců bude znamenat zvýšení výdajů pro státní rozpočet, neboť dojde ke zvýšení výplat na důchody (za zpětné období zápočtu práce zdravotnického záchranáře nebude požadováno po zaměstnavatelích, aby odvedli dodatečně zvýšené pojistné).

Přestože bude opatření realizováno v základním důchodovém pojištění (v I. pilíři), nepůjde o řešení, které by solidárně financovali všichni pojištěnci a zaměstnavatelé, ale dojde ke zvýšení sazby pojistného jen pro zaměstnavatele se zaměstnanci, kteří vykonávají práce zdravotnického záchranáře; zvýšení sazby pojistného zaměstnavatele bude činit postupně 2, 3 a 4 % a cílově od roku 2026 5 %. Zvýšené pojistné bude pozitivním dopadem ve prospěch příjmů státního rozpočtu. Zvýšené pojistné bude stabilním zdrojem k financování, který bude svým vývojem v zásadě nezávislým na vývoji jiných daňových či nedaňových příjmů státního rozpočtu, resp. změnách těchto daní.

Z tohoto principu zvýšení pojistného tedy vyplývá, že náklady na takové pojištění ponese i zaměstnavatel. Vychází se z toho, že riziko se váže ke konkrétní práci; z tohoto důvodu se musí podílet na nákladech spojených s touto prací, a to prostřednictvím zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění.

Okruh osob, které v profesi zdravotnický záchranář splní podmínky pro snížení důchodového věku, představuje cca 0,1 % všech zaměstnanců, přičemž při startu této změny bude doba před účinností navrhované právní úpravy hodnocena jen v rozsahu, který bude zaměstnavatel objektivně schopen potvrdit. V prvních letech účinnosti zákona lze očekávat dodatečné výdaje na úrovni nízkých desítek miliónů Kč ročně.

Vysoká dynamika výdajové strany povede k tomu, že po cca 15 až 20 letech fungování převýší dodatečné výdaje dodatečné příjmy z pojistného.

Budoucí dodatečné výdaje budou mandatorním výdajem státního rozpočtu a jako takové budou kryty obecnými zdroji státního rozpočtu. Návrh nijak nezbavuje ČR povinnosti vyvarovat se nadměrných schodků veřejných rozpočtů dle čl. 126 Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. Protokolu (č. 12) o postupu při nadměrném schodku připojenému ke SFEU.

Administrativní náklady spojené s implementací tohoto návrhu si vyžádají na straně ČSSZ náklady na úrovni cca 100 mil. Kč.

U ostatních orgánů sociálního zabezpečení neumožňuje stávající programové a aplikační vybavení realizaci navrhované změny a vyžaduje vytvoření zcela nových podpůrných aplikačních prostředků.

U Ministerstva obrany bude třeba pořídit odpovídající programové vybavení odhadem za 100 až 200 mil. Kč.

U Ministerstva spravedlnosti (Vězeňská služba) půjde o jednorázový náklad na pořízení nového systému odhadem ve výši 20 mil. Kč a pravidelné roční náklady na jeho údržbu ve výši 2 mil. Kč.

U Ministerstva vnitra půjde o jednorázové náklady na úrovni 7,2 mil. Kč.

Dopad na ostatní veřejné rozpočty

Na ostatní veřejné rozpočty nemá návrh zákona žádný vliv.

F. Sociální dopady a dopady na rodiny a specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny

Navržená změna povede ke zlepšení příjmové situace důchodců – zdravotnických záchranářů, neboť dojde k umožnění dřívějšího odchodu do starobního důchodu pro ty z nich, kteří v této profesi odpracovali alespoň cca 20 let a kteří nejsou schopni, zejména z důvodu fyzického a psychického opotřebení, vykonávat dosavadní pracovní činnost až do dosažení důchodového věku a zároveň je důsledkem jejich fyzického a psychického opotřebení neschopnost jejich další rekvalifikace. Pozitivním dopadem je především předcházení negativnímu sociálnímu jevu vynuceného odchodu do předčasného starobního důchodu (s krácením výše důchodu) z důvodu ztráty pracovní schopnosti v původní profesi bez možnosti nabýt pracovní potenciál v profesi jiné.

Návrh nepřináší žádná speciální pravidla pro osoby se zdravotním postižením ani pro národnostní menšiny.

Návrh nemá dopad do personální situace ve zdravotnictví a nepovede ke snížení kvality zdravotní péče.

G. Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Současná právní úprava obsažená v zákoně o důchodovém pojištění neobsahuje ustanovení, která by narušovala právo na rovné zacházení a vedla k diskriminaci. Předmětem navrhovaného zákona je snížení důchodového věku pro zdravotnické záchranáře, jehož principy toto právo nijak nenarušují a nevedou k diskriminaci. Návrh zákona nepřináší žádné nároky vázané přímo či zprostředkovaně na příslušnost ke konkrétnímu pohlaví. Nově stanovené podmínky platí stejně pro muže a ženy a návrh má tedy neutrální dopad na rovnost žen a mužů.

H. Zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí České republiky

Návrh zákona má vliv na podnikatelské prostředí, a to na zaměstnavatele, kteří zaměstnávající zdravotnické záchranáře. Dopady na zaměstnavatele budou jednak administrativní, jednak finanční.

Zaměstnavatelé zaměstnávající osoby vykonávající profesi zdravotnického záchranáře budou povinni doplnit do evidence, kterou vedou o pojištěncích pro účely důchodového pojištění, údaje o osobách vykonávajících práce zdravotnického záchranře, zejména počet odpracovaných hodin a směn, včetně informací rozhodných pro nároky zdravotnického záchranáře (tj. seznam zaměstnanců v profesi zdravotnický záchranář), a každoročně nově potvrzovat počet směn vykonaných v profesi zdravotnického záchranáře na předepsaném tiskopisu a tento tiskopis zaslat příslušnému orgánu sociálního zabezpečení i zaměstnanci. Celkový počet směn za kalendářní rok bude podle daných pravidel stanovovat zaměstnavatel.

Zaměstnavatelé budou taktéž povinni do dvou let od účinnosti navrhované právní úpravy potvrdit počet směn v profesi zdravotnického záchranáře za období od 1. ledna 1993 do nabytí účinnosti navrhované právní úpravy a tuto informaci zaslat (na předepsaném tiskopisu) příslušnému orgánu sociálního zabezpečení i zaměstnanci. Na žádost zaměstnance budou zaměstnavatelé povinni tuto informaci zaslat do 30 kalendářních dnů od obdržení této žádosti.

Zaměstnavatelé budou mít povinnost uschovávat evidenci o odpracovaném počtu směn s výkonem prací zařazených v profesi zdravotnického záchranáře pro účely důchodového pojištění po dobu 45 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. V současné době činí doba povinné úschovy dokladů pro důchodové účely v obecných případech až 30 let, ale zkušenosti orgánů sociálního zabezpečení ukazují, že je třeba tuto lhůtu prodloužit na 45 let.

Navrhovaná právní úprava bude mít finanční dopad na zaměstnavatele, neboť zaměstnavatelé budou platit zvýšenou sazbu pojistného v rozmezí od 2 až 5 % za každého zaměstnance vykonávajícího práce v profesi zdravotnického záchranáře; tento dopad bude u konkrétního zaměstnavatele odvislý od počtu jeho zaměstnanců vykonávajících předmětnou profesi a od výše jejich mezd a jiných pracovních příjmů.

I. Zhodnocení dopadů na životní prostředí

Návrh zákona nemá přímý dopad na životní prostředí.

J. Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh zákona se netýká negativně úpravy ochrany soukromí ani nezasahuje do úpravy ochrany osobních údajů, neboť vychází z platné právní úpravy a na ni navazuje.

K. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh zákona nepřináší žádná korupční rizika; jedná se o úpravu zákonných nároků.

L. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.

M. Zhodnocení souladu se zásadami digitálně přívětivé legislativy

Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:

1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Zásada se promítá do oblasti sdělování údajů o skutečnostech rozhodných pro snížení

důchodového věku (tj. údaje o počtu odpracovaných směn v profesi zdravotnický záchranář) orgánům sociálního zabezpečení. Zákon zavádí povinnost sdělovat tyto údaje na předepsaném tiskopisu – uplatní se tedy režim ust. § 123e odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., které stanoví primárně elektronickou formu komunikace ve formátu, struktuře a tvaru určeném příslušným orgánem sociálního zabezpečení, současně však nevylučuje možnost komunikovat písemně na předepsaném tiskopisu nebo na produktu výpočetní techniky, který je co do údajů, formy a formátu shodný s předepsaným tiskopisem.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. Jedná se pouze o rozšíření již

stávajícího systému.

2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb

Údaje o rozhodných skutečnostech zůstávají trvale založeny v evidenci nárokových

podkladů, kterou vede příslušný orgán sociálního zabezpečení. Využity budou v době, kdy se bude rozhodovat o starobním důchodu žadatele. Opakovaný kontakt se zaměstnavatelem za účelem sdělení těchto údajů se nepředpokládá.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena. Jedná se pouze o rozšíření již

stávajícího systému.

3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

4. Sdílené služby veřejné správy

Údaje o rozhodných skutečnostech je třeba získávat od zaměstnavatelů, neboť je nelze spolehlivě opatřit z žádného již vedeného registru veřejné správy. Pro účely jiných agend ve veřejné správě nemají tyto údaje praktické využití. Pokud by se v budoucnu možnost jejich využitelnosti vyskytla, lze je zpřístupnit jiným orgánům státní správy náhledem do registru orgánů sociálního zabezpečení.

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných

v evropském prostoru

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)

Soulad navrhované právní úpravy s dotčenou zásadou je zhodnocen v části J

„Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“. Jak je již tam uvedeno, s přijetím navrhované úpravy nejsou spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.

8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Navrhovaná úprava negeneruje žádné nové údaje typu „otevřená data“. Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

9. Technologická neutralita

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

10. Uživatelská přívětivost

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

Návrh zákona je v souladu se všemi zásadami digitálně přívětivé legislativy.

N. Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad

V souladu s Plánem legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022, který byl schválen usnesením vlády ze dne 27. dubna 2022 č. 332 nebylo hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) provedeno.

O. Způsob projednání návrhu zákona

Navrhuje se, aby Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení (§ 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů).

P. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

Navrhuje se schválení novely v prvém čtení vzhledem k tomu, že jeho cílem je oprava chybné a neproveditelné právní úpravy účinné od 1. ledna 2023, jejímž deklarovaným cílem bylo založit nárok na „nekrácený předčasný starobní důchod“ mj. pro zdravotnické záchranáře jako jednu ze složek integrovaného záchranného systému. Návrh přináší pro tuto skupinu osob alternativní řešení v proveditelné podobě, přičemž je zájem na tom, aby datum účinnosti změny k 1. lednu 2023 bylo zachováno. Návrh zákona je tedy třeba projednat a schválit v krátkém časovém úseku, jinak hrozí orgánům sociálního zabezpečení (i pojištěncům) závažné aplikační problémy vyplývající z výše zmíněné již platné, avšak neproveditelné právní úpravy.