zákon č. 461/2020 Sb.

K § 1

Úvodní ustanovení vymezuje předmět zákona, kterým je tzv. kompenzační bonus jako daňový bonus, jehož účelem je kompenzovat určitý okruh ekonomických následků vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem označovaným jako SARS CoV-2. Konkrétně se jedná o následky, které jsou bezprostředním důsledkem omezení nebo zákazů podnikatelské činnosti, které byly zavedeny jako součást opatření přijatých k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření uvedeného onemocnění. Návrh je přitom zacílen na opatření s celorepublikovým dopadem, tedy na opatření, která byla přijata ze strany orgánů státní správy. Netýká se tak opatření přijatých orgány územní samosprávy (ať již byly přijaty v režimu samostatné nebo přenesené působnosti).

V případě opatření přijatých orgány státní správy může jít jak o opatření vlády České republiky, tak o opatření jednotlivých ministerstev, popřípadě jiných orgánů. Uvedená opatření mohou být vydávána v režimech různých zákonů, tj. zde záměrně nejsou předmětná opatření orgánů státní správy výslovně specifikována. Bude se jednat zejména o krizová opatření podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo ochranná a mimořádná opatření na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Časovým rámcem kompenzace je primárně období nouzového stavu vyhlášeného ode dne 5. října 2020 s určenou délkou trvání do dne 4. listopadu 2020, nicméně za určitých okolností mohou být zahnuty i navazující časové úseky (srov. § 10).

Navrhovaný kompenzační bonus představuje daňový bonus, tj. jedná se o tzv. negativní daňovou povinnost, která je fakticky nárokem subjektu na určité peněžité plnění z veřejného rozpočtu. Kompenzační bonus není dotací, která by byla poskytována na základě rozhodnutí poskytovatele, ale jde o peněžité plnění daňového charakteru, na které vzniká hmotněprávní nárok ex lege, jsou-li splněny zákonné podmínky pro jeho vznik (vyměření kompenzačního bonusu má proto pouze deklaratorní charakter). Kompenzační bonus se podle § 11 odst. 1 spravuje jako daňový odpočet podle daňového řádu, na jeho správu se použije procesní režim správy daní a kompenzační bonus je daní v procesním smyslu podle § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu.

Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, navrhovaný zákon je silně inspirován kompenzačním bonusem podle zákona č. 159/2020 Sb., se kterým sdílí zejména základní právní povahu a řadu parametrů, jakož i převážnou většinu procesního rámce. Vzhledem k tomu, že kompenzační bonus podle zákona č. 159/2020 Sb. se v praxi osvědčil, přebírá nynější návrh zákona řadu ustanovení z této již platné a účinné právní úpravy. V řadě případů tak není třeba v této důvodové zprávě podávat detailní výklad těchto převzatých norem, ale lze ve vztahu k nim odkázat na již existující právní stav.

K § 2

Ustanovení v rámci části druhé návrhu zákona zachovávají standardní členění hmotněprávních daňových zákonů, kdy je nejprve upraven subjekt daného peněžitého plnění, a poté jeho předmět, výše a (zdaňovací) období.

Subjektem kompenzačního bonusu je podle § 2 odst. 1 osoba samostatně výdělečně činná ve smyslu § 9 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, přičemž zahrnuty jsou jak osoby, které tuto činnost vykonávají jako činnost hlavní, tak osoby, které ji vykonávají jako vedlejší. Na rozdíl od kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. není překážkou skutečnost, že osoba samostatně výdělečně činná je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec, nicméně tato činnost pro ni nemůže mít převažující charakter (viz § 6 odst. 2).

Navrhovaný odstavec 2 cílí na vyloučení spekulativních nároků, kdy by se někdo stal účelově osobou samostatně výdělečně činnou pouze s cílem získat navrhovanou podporu. Je tak sledován záměr, aby podpora cílila na podnikatele s reálnou podnikatelskou historií. Stanoví se proto pravidlo, podle něhož je subjektem kompenzačního bonusu pouze ten, kdo byl osobou samostatně výdělečně činnou za podmínek podle odstavce 1 ke dni 5. října 2020, což je první den bonusového období podle § 10 odst. 1. Současně se však nechce vyloučit okruh podnikatelů, kteří měli pouze krátkodobě přerušenu svou činnost (typicky z důvodu sezonního charakteru této činnosti), popřípadě k tomuto přerušení došlo v důsledku vývoje aktuální epidemie. Stanoví se tak doplňkový korektiv reflektující veškerá přerušení samostatné výdělečné činnosti, které nastala po 12. březnu 2020, pokud uvedené přerušení k 5. říjnu 2020 nadále trvá. Zvolené datum odpovídá dni, kdy byl v důsledku první vlny epidemie koronaviru vyhlášen nouzový stav, a současně datu, kdy započalo první bonusové období kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb.

K § 3

V rámci § 3 je upraven subjekt kompenzačního bonusu, který je společníkem společnosti s ručením omezeným založené za účelem dosažení zisku, a to při splnění dále stanovených podmínek. Ačkoliv jsou tyto podmínky částečně navázány na osobu společníka a částečně na společnost jako takovou, platí, že subjektem kompenzačního bonusu je vždy společník jako fyzická osoba, což vylučuje možnost zneužití v podobě neoprávněného čerpání kompenzačního bonusu prostřednictvím právnické osoby, která bude následně zrušena.

Ustanovení cílí na podnikatele, kteří činnost, která je materiálně obdobná samostatné výdělečné činnosti, vykonávají v právním režimu společnosti s ručením omezeným, což je v praxi poměrně často využívanou formou organizace podnikatelské činnosti. Na obdobnou skupinu podnikatelů byl zacílen rovněž kompenzační bonus podle zákona č. 159/2020 Sb., tj. i v tomto případě je vymezení subjektu kompenzačního bonusu obdobné, což platí zejména pro dále uvedené jednotlivé podmínky.

Na prvním místě je stanoveno omezující kritérium v podobě maximálního počtu společníků v dané společnosti s ručením omezeným, a to v podobě nejvýše dvou společníků, kteří musí být současně fyzickými osobami. Podíl těchto společníků zároveň nemůže být představován kmenovým listem (§ 137 a násl. zákona o obchodních korporacích). S ohledem na specifické případy rodinných podniků je rovněž připuštěna alternativní možnost, aby v případě, že jsou všichni společníci členy jedné rodiny, mohl být jejich počet z pohledu splnění výše uvedené podmínky neomezený. Které osoby se považují pro účely tohoto zákona za členy jedné rodiny, vyplývá z ustanovení § 5 odst. 3. Také v tomto případě je vyloučeno, aby byl podíl těchto společníků představován kmenovým listem.

Ustanovení odstavce 2 obsahuje podmínky, které se vztahují přímo k fyzické osobě jako subjektu kompenzačního bonusu. Předně je zde formulována podmínka, která má zajistit, že nárok na kompenzační bonus vznikne pouze osobě, která vykazuje elementární historii jako společník společnosti s ručením omezeným a vyloučí účelové naplnění podmínek v návaznosti na přijetí nyní navrhovaného zákona. Požaduje se proto časový test, podle něhož musí fyzická osoba naplňovat podmínky podle odstavce 1 již ke dni 5. října 2020, tedy k počátku prvního bonusového období kompenzačního bonusu. Zatímco podmínky podle odstavce 1 se samy o sobě testují pro každý den, kdy má být nárok na kompenzační bonus přiznán, zde se formuluje doplňující podmínka, podle níž je současně nutné též naplnění uvedených podmínek k rozhodnému datu.

Opět zde – na rozdíl od kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. – není překážkou skutečnost, že společník společnosti s ručením omezeným je účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec, nicméně tato činnost pro něj nemůže mít převažující charakter (viz § 6 odst. 3).

Další podmínka pro posouzení, kdo může být subjektem kompenzačního bonusu v kontextu společníků předmětných společností s ručením omezeným, se váže k daňové rezidenci těchto osob. Ustanovení písmene b) stanoví dvě možné podmínky, přičemž splnění alespoň jedné z nich je dostačující pro splnění testu tohoto písmene. První skupinou osob, které mohou (samozřejmě za splnění všech ostatních relevantních podmínek) být subjekty kompenzačního bonusu, jsou fyzické osoby, které jsou českými daňovými rezidenty k 5. říjnu 2020. Druhou skupinou osob jsou ti, kteří v rozhodný den nejsou daňovými rezidenty České republiky, avšak kteří současně předpokládají, že splní všechny podmínky pro uplatnění snížení daně za zdaňovací období, do něhož spadá příslušné bonusové období (tedy obecně zdaňovací období roku 2020), podle § 35ba zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. U těchto osob je rovněž patrná silná vazba na příjmy ze zdrojů na území České republiky, a tedy daňová vazba na Českou republiku.

Ustanovení odstavce 3 obsahuje podmínky, které se vztahují ke společnosti s ručením omezeným, které je fyzická osoba – subjekt kompenzačního bonusu – společníkem. Účelem těchto podmínek je zajistit, že pro účely vzniku nároku na kompenzační bonus budou vyřazeny ty společnosti, které se nacházejí v ekonomických či jiných problémech. Nesmí tedy jít o společnost v úpadku či v likvidaci či o nespolehlivého plátce či nespolehlivou osobu podle § 106a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení odstavce 4 stanoví další podmínky, které musí splňovat společnost s ručením omezeným, které je subjekt kompenzačního bonusu společníkem.

V písmeni a) je zakotven požadavek dosažení minimálního obratu uvedenou společností jako forma garance toho, že se jedná o společnost elementárně životaschopnou a vyvíjející ekonomickou aktivitu alespoň v minimálním přiměřeném rozsahu. Limitem je dosažení stanovené výše ročního úhrnu čistého obratu společnosti (resp. takový předpoklad v případě společnosti, která ještě neukončila první zdaňovací období, po jehož celou délku vykonává činnost). Tento obrat podle § 1d odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, za skončené zdaňovací období daně z příjmů právnických osob bezprostředně předcházející bonusovému období (resp. za první dosud neskončené zdaňovací období, po jehož celou délku společnost vykonává činnost) musí překročit částku 180 000 Kč.

Uvedené kritérium představuje opět již fungující hranici aplikovanou v zákoně č. 159/2020 Sb., jejíž výše byla odvozena od fixní výše kompenzačního bonusu připadající na kalendářní den. S ohledem na zachování stejné výše kompenzačního bonusu (viz § 9) je zachována i stejná výše této hranice.

Další podmínkou pro vznik nároku na kompenzační bonus vztahující se k samotné společnosti s ručením omezeným zakotvenou pod písmenem b) je požadavek, aby existovala relevantní vazba této společnosti na Českou republiku, resp. na členské státy Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, při současném vyloučení jejího účelového založení v návaznosti na přijetí nyní navrhovaného zákona. Musí být proto naplněn požadavek, že tato společnost byla ke dni 5. října 2020 (počátku bonusového období) daňovým rezidentem České republiky, popřípadě byla daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru. Uvedený konstrukt reflektuje požadavky rovného přístupu k ekonomickým subjektům v rámci evropského vnitřního trhu. Současně je vyloučeno, aby zde nastala kumulace podpor poskytnutých v jednotlivých zemích, viz § 8 odst. 1 písm. d) bod 1.

Odstavec 5 řeší aplikaci podmínek vzniku nároku na kompenzační bonus podle odstavců 1 až 4 v případě, kdy konkrétní osoba je společníkem více společností s ručením omezeným. Podle § 8 odst. 2 písm. b) může v takovém případě vzniknout nárok na kompenzační bonus za daný kalendářní den pouze jednou, nicméně zde je třeba postavit najisto skutečnost, že také podmínky vzniku uvedeného nároku se posuzují ve vztahu ke každé společnosti s ručením omezeným samostatně. Jedná se přitom pouze o tu společnost, ve vztahu k níž došlo ze strany jejího společníka k uplatnění nároku na kompenzační bonus.

K § 4

Subjektem navrhovaného kompenzačního bonusu je fyzická osoba, která byla v rozhodném období činná na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (podle odstavce 2je používán zkrácený termín „dohoda o práci konané mimo pracovní poměr“) a v důsledku toho byla alespoň 3 kalendářní měsíce účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec. Rozhodným obdobím je doba od 1. června 2020 do 31. září 2020 (viz § 5 odst. 4). Pro určení toho, zda dotyčná fyzická osoba, je subjektem kompenzačního bonusu je tedy relevantní nikoli stav v rámci bonusového období vymezeného v § 10, ale stav ve zmíněném rozhodném období, které tvoří posledních šest celých kalendářních měsíců zahrnujících období před vyhlášením nouzového stavu. Pro naplnění podmínky stanovené v § 4 odst. 1 je nutné, aby dané osobě byl alespoň za 3 kalendářní měsíce (z celkových čtyř možných) ze strany zaměstnavatele zúčtován započitatelný příjem v příslušné částce. Tato částka činí v případě dohod o provedení práce částku vyšší než 10 000 Kč (srov. § 7a odst. 1 zákona o nemocenském pojištění) a v případě dohod o pracovní činnosti částku alespoň 3 000 Kč (srov. § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění). Není přitom nutné, aby k zúčtování částky došlo u téhož zaměstnavatele. Smyslem této vstupní podmínky je přiznat nárok na kompenzační bonus pouze těm osobám, pro které byla tato činnost významným zdrojem obživy ještě před obdobím, za které je kompenzační bonus přiznáván, přičemž o tento zdroj v důsledku stávající situace přišly, nebo jim byl omezen. Dané opatření tedy necílí na ty, kteří tuto formu přivýdělku zvolili až poté, co došlo k vyhlášení nouzového stavu. Opět zde – na rozdíl od kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. – není překážkou skutečnost, že je daná osoba v rozhodném období účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec z jiného titulu než je činnost na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti.

K § 5

V odstavci 1 společných ustanovení pro subjekty kompenzačního bonusu je výslovně stanoveno, že subjekt kompenzačního bonusu je daňovým subjektem jako jedním z klíčových adresátů právní úpravy správy daní, a to v návaznosti na § 20 odst. 1 daňového řádu, který předpokládá, že daňovým subjektem je mimo jiné osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon.

V odstavci 2 je zajištěno, že subjektem kompenzačního bonusu nebudou moci být osoby samostatně výdělečně činné či společnici společností s ručením omezeným, kteří se nacházejí v ekonomických či jiných problémech. Nesmí tedy jít o osobu v úpadku či o nespolehlivého plátce či nespolehlivou osobu podle § 106a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený požadavek vyplývá zejména z evropských pravidel poskytování veřejné podpory v návaznosti na aktuální epidemii, kdy je vyloučeno poskytnout veřejnou podporu tzv. podniku v obtížích specifikovanému v rámci Dočasného rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy COVID-19 ze dne 19. března 2020.

V rámci odstavce 3 je pak uvedena definice osob, které se pro účely zákona rozumí členy jedné rodiny, přičemž těmito osobami jsou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství. Uvedený výčet je analogický s definicí téhož pojmu v zákoně č. 159/2020 Sb.

K § 6

Jako předmět kompenzačního bonusu návrh zákona upravuje dále specifikovaný výkon samostatné výdělečné činnosti, resp. výkon činnosti společnosti s ručením omezeným, které je subjekt kompenzačního bonusu společníkem, a to v rámci konkrétního kalendářního dne během bonusového období podle § 10. Existence předmětu kompenzačního bonusu se posuzuje právě ve vztahu ke konkrétnímu kalendářnímu dni, přičemž podle § 3 daňového řádu platí, že daňová povinnost („daň“) vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou předmětem daně. Uvedené platí i pro „negativní“ daň, jako je kompenzační bonus.

Klíčovou částí normy obsažené v odstavci 1 je nicméně skutečnost, že výkon podnikatelské činnosti, která je předmětem kompenzačního bonusu, musí být v daném kalendářním dni bezprostředně zakázán nebo omezen opatřením orgánů státní správy podle § 1.

Na rozdíl od kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. zde tedy kompenzační bonus nesaturuje plošně osoby samostatně výdělečně činné či společníky společností s ručením omezeným, jejichž podnikatelská činnost byla vystavena negativním účinkům epidemie koronaviru, ať již se jednalo o dopady epidemie samé či o dopady s ní souvisejících opatření orgánů veřejné moci. Dle návrhu zákona dochází primárně k saturaci těch subjektů, jejichž podnikatelská činnost byla opatřeními orgánů státní správy výslovně zakázána či byla tato činnost vystavena výslovným omezením. Kompenzační bonus je tak určen těm podnikatelům, kteří byli přímými adresáty zákazů či omezení, uvedených v předmětných opatřeních. Navržená úprava nemá za cíl saturovat ty podnikatele, jejichž podnikatelská činnost nebyla ani bezprostředně zakázána, ani nebyla předmětem bezprostředních omezujících pravidel, což nevylučuje, že jejich činnost mohla v důsledku opatření utrpět nepřímo, resp. zprostředkovaně. K podpoře těchto subjektů jsou však případně určeny jiné nástroje. Kompenzační bonus tak zejména cílí na případy podnikání v provozovnách, jejichž další provoz byl výslovně zakázán, anebo byla například omezena jejich provozní doba. Rovněž není navrhovaný kompenzační bonus určen pro osoby, které nemohou vykonávat svoji činnost v důsledku individuálního dopadu aktuální epidemie, tj. zejména v důsledku samotného onemocnění, nařízené karantény či ošetřování člena rodiny.

Výjimku z výše uvedeného představuje odstavec 2, který okruh podnikatelů, kteří budou saturováni rozšiřuje o ty podnikatele, kteří utrpěli obecným snížením poptávky po službách, zboží či jiných výstupech. Nárok na kompenzační bonus tak bude přiznán i těm, jejichž podnikatelská činnost byla alespoň z 80 % vyloučena v důsledku bezprostředního zákazu nebo omezení opatřením podle § 1 vztahujícího se na odběratele zboží, služeb nebo jiných výstupů subjektu kompenzačního bonusu. Současně však musí být naplněna materiální podmínka usilující o elementární spravedlnost. Tou je požadavek, aby se jednalo o činnost subjektu kompenzačního bonusu, jejíž výstupy nelze bez zásadních obtíží poskytovat jinému odběrateli.

Bezprostřední dopad zákazů nebo omezení na konkrétní podnikatelskou činnost je přitom třeba nahlížet v komplexu daných aktivit, kdy např. omezení činnosti provozovny může formálně dopadat pouze na její hlavní činnost a nikoliv na činnost doplňkovou v rámci téže provozovny (např. provoz posilovny a doplňkový prodej zboží souvisejícího s posilováním na recepci). Nicméně i takovouto doplňkovou činnost akcesoricky spjatou s hlavní podnikatelskou činností uskutečňovanou v dané provozovně lze považovat za omezenou příslušným opatřením, které např. požaduje zúžení celkové provozní doby provozovny či její uzavření. Od toho je potřeba odlišovat souběh činností, které spolu souvisí, avšak jejich výkon je z pohledu přijatých omezení či zákazů nezávislý (např. provoz posilovny a prodej zboží souvisejícího s posilováním přes e-shop).

V konkrétní rovině je cíleno především na zákazy a omezení vyplývající z usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření ze dne 12. října 2020 č. 1021, které dopadají např. na tyto oblasti podnikání:

• provozování restauračních zařízení a barů, • provozování hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, • pořádání koncertů a jiných hudebních, divadelních, filmových představení, • pořádání svatebních oslav, oslav vstupu do registrovaného partnerství a smutečních hostin, • provozování cirkusů a varieté, • pořádání poutí a podobných tradičních akcí, • pořádání kongresů a jiných vzdělávacích akcí, • pořádání veletrhů, • provozování vnitřních sportovišť, posiloven a fitness center, umělých koupališť, wellness zařízení, • provozování zoologických zahrad, • provozování muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií.

Podle odstavce 2 je zároveň zahrnutí činnosti do předmětu kompenzačního bonusu podmíněno tím, že z jedné nebo více těchto činností bezprostředně pochází převažující (tj. nadpoloviční) část příjmů z činnosti subjektu kompenzačního bonusu podle § 2, tedy osoby samostatně výdělečně činné. Přitom jsou brány v potaz pouze příjmy podle § 6, 7 a 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným obdobím pro posouzení naplnění této podmínky je období od 1. června do 30. září 2020 (viz § 5 odst. 4). Uvedeným způsobem je zajištěno naplnění požadavku, aby podpora v podobě kompenzačního bonusu byla zacílena pouze na činnosti, které pro daného podnikatele představují činnosti většinové, tj. činnosti, jejichž zákaz či omezení nutně musí mít na daný subjekt proporčně významný dopad. Charakter zbývající menšinové činnosti (zda jde rovněž o činnost podnikatelskou, anebo např. o výkon zaměstnaní) již není z pohledu navrženého zákona relevantní.

Podle odstavce 3 se obdobný princip, který je zakotven v odstavci 2 pro osoby samostatně výdělečně činné, vztahuje i na společníky společností s ručením omezeným podle § 3. S ohledem na to, že podnikatelská činnost je v tomto případě vykonávána prostřednictvím společnosti s ručením omezeným, je nutné test převažujících příjmů z dotčených činností aplikovat i k dané společnosti. V konečném důsledku tak půjde o test ve dvou krocích: (i) nejprve je třeba posoudit, zda převažující příjmy z činnosti dané společnosti s ručením omezeným pocházejí z činnosti nebo činností, které byly později opatřením podle § 1 zakázány nebo omezeny. Pokud je tento test kladný, lze přistoupit k druhému kroku, kdy se testuje výše převažujících příjmů ve vztahu ke společníkovi (fyzické osobě), který může vykonávat jinou činnost. Opět jsou přitom brány v potaz pouze příjmy podle § 6, 7 a 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Ukáže-li se, že i z pohledu tohoto společníka je na něj připadající příjem z později zakázané či omezené činnosti společnosti (daný velikostí jeho podílu na společnosti) převažující, je splněna podmínka pro přiznání nároku na kompenzační bonus (přičemž příjemcem tohoto bonusu je společník).

V případě, že konkrétní subjekt nesplňuje podmínku podle odstavců 2, resp. 3, je v odstavci 4 upravena alternativní podmínka, kdy lze namísto převažující části příjmů testovat převažující část přidané hodnoty pocházející z dané činnosti podle odstavce 1. Zacíleno je zde zejména na subjekty, u nichž část podnikání vykazuje značný obrat (a tedy i příjem), avšak v důsledku zákazů či omezení došlo k disproporčnímu zásahu do té části jejich činnosti, která generuje většinu přidané hodnoty. Přidanou hodnotou je třeba rozumět peněžně vyjádřenou hodnotu tržeb po očištění od dodavatelsky pořízeného materiálu, surovin, subdodávek a služeb (např. za energie). Pro účely výpočtu kritéria v odstavci 4 se bude vycházet ze základu daně podle § 5 odst. 1 a 2 a 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, za rozhodné období zvýšeného o odpisy dlouhodobého majetku a osobní náklady (mzdy). Záměrně není navržena legální definice tohoto pojmu ekonomického charakteru. Cílem je poskytnout jakousi „záchrannou brzdu“ těm subjektům, kteří se díky specifikům své situace nebudou moci kvalifikovat prostřednictvím kritéria převažujícího příjmu, avšak z pohledu ekonomického i faktického se budou omezení a zákazy dotýkat činnosti, která je pro ně majoritním zdrojem obživy. Tyto osoby budou moci prokázat převažující intenzitu zásahu do jejich majoritní činnosti pomocí jiného ekonomicky zdůvodněného kritéria.

Podobné kritérium, jaké je obsaženo v odstavcích 2 až 4, bylo zvoleno pro splnění nároku na plošné prominutí daně, které bylo ze strany ministryně financí stanoveno rozhodnutím č. j. 27709/2020/3901-2 vyhlášeným ve Finančním zpravodaji dne 14. října 2020. Ambicí navržené úpravy je podobný přístup tak, aby obě skupiny zmírňujících opatření dopadaly na obdobný okruh adresátů.

K § 7

Jako předmět kompenzačního bonusu pro osoby vykonávající činnost na dohodu o práci konanou mimo pracovní poměr návrh zákona upravuje výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti v kalendářním měsíci, v němž nastal den, za který se poskytuje kompenzační bonus. Relevantní je přitom nikoli obvyklý výkon činnosti (posuzováno optikou dlouhodobějšího standardu dotyčného včetně zohlednění eventuálních výkyvů daných sezonním charakterem činnosti), nýbrž skutečnost, že daná činnost nemohla být zcela vykonávána v důsledku dále uvedených skutečností. Předmět kompenzačního bonusu bude tedy naplněn v případě, kdy k žádnému výkonu činnosti nedošlo, pokud je naplněn předpoklad, že za standardních podmínek by se činnost na základě dohody o provedení práce nebo na základě dohody o pracovní činnosti uskutečnila. Nikoli každé ukončení činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti bude relevantní pro vznik nároku na kompenzační bonus. Musí jít o důvody, které nastaly v důsledku bezprostředního zákazu či omezení činnosti na straně zaměstnavatele. Relevantním zaměstnavatelem bude pouze ten zaměstnavatel, který dotyčnému v rozhodném období zúčtoval započitatelný příjem v částce zakládající účast na nemocenském pojištění a se kterým měl dotyčný současně ke dni 5. října 2020 uzavřenu dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Pro vznik nároku na kompenzační bonus je potřeba podobně jako u subjektů kompenzačního bonusu podle § 2 nebo § 3 (tj. podnikatelů) splnit podmínku, že příjmy z dané činnosti v rozhodném období tvoří majoritní zdroj obživy dotyčného. Blíže k tomuto viz odůvodnění k § 6 odst. 3 až 5.

K § 8

V tomto ustanovení jsou řešeny kolize kompenzačního bonusu s jinými formami podpory, resp. jsou zde řešeny případy, kdy by konkrétní subjekt teoreticky mohl naplnit podmínky vzniku nároku na kompenzační bonus z více důvodů. Stejně jako v případě kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. je zde aplikován princip, podle něhož lze nárokovat kompenzační bonus za daný kalendářní den pouze jednou, a současně je za daný den kumulace s dalšími druhy podpory výslovně vyloučena. Obecným pravidlem je, že je vyloučen souběh kompenzačního bonusu s takovou formou podpory, která má materiálně obdobný charakter, ať již byla poskytnuta v České republice nebo v některém z členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru. Právě s ohledem na nemožnost předjímat všechny možné formy podpory v zahraničí je třeba zachovat obecný materiální charakter uvedené podmínky. Půjde tak o jakoukoli podporu, která je podnikatelům či osobám pracujícím na dohodu o práci konané mimo pracovní poměr poskytována v souvislosti s nastalou epidemiologickou situací (např. podpora v rámci programu COVID KULTURA).

Podobně jako v případě zákona č. 159/2020 Sb. je vyloučen souběh kompenzačního bonusu a podpory v nezaměstnanosti, stejně jako souběh s podporou poskytnutou v rámci programu Antivirus, tedy v rámci opatření ve prospěch zaměstnavatelů v návaznosti na aktuální situaci související s koronavirem, které je realizováno resortem Ministerstva práce a sociálních věcí. Společníku společnosti s ručením omezeným, která v konkrétní kalendářní den bonusového období obdržela z důvodu zaměstnání tohoto společníka zmíněnou podporu poskytovanou zaměstnavatelům, nevzniká za tento kalendářní den nárok na kompenzační bonus podle § 3. Pokud jde o kombinaci více potenciálních důvodů pro vznik kompenzačního bonusu, je vyloučena nejen možnost jej obdržet současně jako osoba samostatně výdělečně činná a společník společnosti s ručením omezeným, resp. vícekrát jako společník více těchto společností, ale i vícekrát v případě, že daný subjekt vykonává větší počet činností, které byly bezprostředně zakázány nebo omezeny opatřením podle § 1.

K § 9

Výše kompenzačního bonusu je navrhována jako shodná s výší kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb., tedy 500 Kč za každý den bonusového období. Stejně tak je zachováno pravidlo, podle něhož se s ohledem na zachování požadavku minimální administrativní náročnosti a maximální rychlosti a jednoduchosti nerozlišuje, v jaké míře byla podnikatelská činnost daného subjektu utlumena. Stejná výše je přiznána i osobám vykonávajícím činnost na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

K § 10

Ustanovení odstavce 1 upravuje první bonusové období, za které se kompenzační bonus poskytuje. Tímto obdobím je časový úsek od 5. října 2020 do 4. listopadu 2020, tedy období odpovídající nouzovému stavu vyhlášenému vládou České republiky. S ohledem na časový rozsah existence předmětu kompenzačního bonusu může žádost o kompenzační bonus směřovat fakticky pouze na část bonusového období.

Ačkoli je bonusové období podle odstavce 1 označeno jako „první“, neznamená to, že musí následovat další bonusová období upravená v odstavci 2. Existence těchto období je totiž závislá na budoucích skutečnostech, které mohou, ale nemusí nastat.

Návrh zákona v odstavci 2 předpokládá též možnost, že pokud by došlo k prodloužení nouzového stavu i po 4. listopadu 2020, došlo by rovněž k automatickému prodloužení období, kdy je kompenzační bonus poskytován, a to ve formě dalšího bonusového období, jehož délka by odpovídala délce uvedeného prodloužení. Tento efekt by mohl nastat i opakovaně, přičemž délka každého bonusového období bude odpovídat délce, o kterou je doba trvání nouzového stavu prodloužena.

K § 11 až 15

Ustanovení části třetí upravují správu kompenzačního bonusu, přičemž je zde pouze s minimálními odchylkami převzat osvědčený procesní model správy kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb., a to včetně systematického členění uvedených ustanovení. Zejména tak nadále platí, že kompenzační bonus se spravuje jako daň podle daňového řádu, přičemž tuto správu vykonává finanční úřad místně příslušný ke správě daně z příjmů daňového subjektu, který podal žádost o kompenzační bonus.

Po stránce rozpočtové je i v případě navrhovaného kompenzačního bonusu převzat koncept, podle něhož je kompenzační bonus vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Důsledkem uvedeného pravidla je skutečnost, že kompenzační bonus je fakticky hrazen z výnosů daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, která je daní rozpočtově sdílenou státním rozpočtem a rozpočty obcí a krajů. V rámci zákona č. 159/2020 Sb. byla z tohoto důvodu zavedena samostatná kompenzace pro obce k pokrytí uvedeného dopadu do obecních rozpočtů. V navrženém zákoně nebylo k tomuto kroku přistoupeno z důvodu, že předpokládané dopady navrženého kompenzačního bonusu do obecních rozpočtů již byly fakticky pokryty kompenzací obcím dle zákona č. 159/2020 Sb., a to s ohledem na skutečnost, že reálné dopady kompenzačního bonusu podle uvedeného zákona do obecních rozpočtů byly významně nižší, než obcím poskytnuté kompenzace (viz obecná část důvodové zprávy). Odhadovaný maximalistický dopad nyní navrhovaného kompenzačního bonusu je přitom významně nižší, nežli výše zmíněná překompenzace, ke které došlo na základě stanovené fixní výše podle § 9a až 9c zákona č. 159/2020 Sb. Oba bonusy navíc spadají do stejného rozpočtového období.

Kompenzační bonus podle návrhu zákona bude poskytnut na základě žádosti. Obsah žádosti je předně dán obecnými náležitostmi podání podle § 70 odst. 3 daňového řádu, tj. z podání musí být zřejmé, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje. Dále je pak tento obsah tvořen speciálními náležitostmi v § 12 odst. 1 výslovně uvedenými, mezi které patří zejména čestné prohlášení osvědčující splnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus a účet u poskytovatele platebních služeb v české měně, na který má být kompenzační bonus vyplacen. Oproti kompenzačnímu bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. je však nezbytné zohlednit odlišné vymezení předmětu kompenzačního bonusu. Je tedy nutné, aby subjekt kompenzačního bonusu v žádosti jednoznačně identifikoval svoji činnost nebo činnosti, které byly opatřeními podle § 1 bezprostředně zakázány nebo omezeny, a v které konkrétní kalendářní dny se tak stalo. Bez tohoto určení nelze určit rozsah nároku na kompenzační bonus. Tak jako v zákoně č. 159/2020 Sb. jsou pro osoby vykonávajícím činnost na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr stanoveny další náležitosti žádosti.

Žádost o kompenzační bonus je podávána za bonusové období a za bonusové období je také vyměřována.

Prekluzivní lhůta pro podání žádosti je nastavena obdobně jako u kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. s drobným rozdílem, který zohledňuje zkušenost z aplikační praxe. Ten spočívá v tom, že lhůta je namísto 60 dnů stanovena v délce 2 měsíce, což garantuje aplikaci pravidla pro počítání času podle § 33 odst. 1 daňového řádu. Tím by mělo být odstraněno riziko nesprávného počítání času ze strany žadatelů spojené se zmeškáním lhůty o 1 den. Jde tedy o změnu ve prospěch žadatelů a jejich právní jistoty.

Stejně jako v případě kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb. je pro vyměření kompenzačního bonusu využit institut tzv. samovyměření. Podstata samovyměření spočívá ve vyměření kompenzačního bonusu bez vydání individuálního právního aktu správce kompenzačního bonusu (tj. rozhodnutí). K vyměření dochází ze zákona (ex lege) na základě podání žádosti o kompenzační bonus, ve kterém je uvedena výše tohoto bonusu. Cílem této konstrukce je vedle akcentu na zásadu rychlosti řízení též snížení administrativní zátěže na straně správce kompenzačního bonusu, který nebude nucen vydávat platební výměry, které by se zakládaly do spisu, popřípadě doručovaly, jako je tomu v případě standardního vyměření podle daňového řádu. Výhodou je i právní jistota daňových subjektů, které jsou obeznámeny s výsledkem vyměření bez nutnosti nahlížet do spisu.

S ohledem na naléhavost poskytnutí podpory formou kompenzačního bonusu je stejně jako v případě úpravy zákona č. 159/2020 Sb. přípustné, aby žádost o kompenzační bonus byla podána před uplynutím bonusového období, za které je podávána. Nicméně s ohledem na to, že kompenzační bonus je poskytován za kalendářní dny, kdy byla zakázána či omezena činnost podnikatele, mohlo by v praxi dojít k tomu, že žádost bude podána v souladu s aktuálními zákazy či omezeními stanovenými na dobu určitou, a tedy vztahujícími se i k budoucím kalendářním dnům, avšak s ohledem na vývoj epidemiologické situace bude později doba trvání těchto zákazů a omezení zkrácena. S ohledem na požadavek právní jistoty a administrativní jednoduchosti celého procesu jak na straně subjektu kompenzačního bonusu, tak na straně správce bonusu, se v § 14 odst. 6 navrhuje pravidlo, podle něhož se ke zkrácení doby trvání zákazů a omezení v těchto případech při posouzení splnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus nepřihlíží, pokud k tomuto zkrácení došlo až po dni podání žádosti o kompenzační bonus.

V zájmu administrativního zjednodušení a podpory bezhotovostních převodů peněžních prostředků, které hrají pozitivní roli i za současné epidemiologické situace, se opět navrhuje vyplácet kompenzační bonus výlučně bezhotovostně na účet u poskytovatele platebních služeb sdělený žadatelem v žádosti o kompenzační bonus. Toto řešení se již v praxi osvědčilo, a není důvod jej opouštěn ani v navrhované právní úpravě.

K § 16

V souvislosti s výskytem koronavirové nákazy zavedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu program „OŠETŘOVNÉ“ PRO OSVČ, které má za cíl finanční pomoc osobám samostatně výdělečně činným, jenž musí v důsledku uzavření vzdělávacích institucí pečovat o děti v domácnosti. Jelikož je standardním daňovým režimem dotace její zdanění, navrhuje se podobně jako v případě zákona č. 159/2020 Sb. speciální ustanovení, které zajistí osvobození tohoto transferu pro jeho příjemce.

K § 17

S ohledem na aktuální časový rámec období poskytování kompenzačního bonusu a naléhavou potřebu tento nástroj použít k poskytnutí finanční pomoci podnikatelům, kteří byli neočekávaně postiženi výpadkem příjmů v důsledku současných opatření, se navrhuje stanovit účinnost zákona dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.

Navržená účinnost tak respektuje § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého platí, že vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze ve zvlášť výjimečných případech stanovit dřívější den nabytí účinnosti, nejdříve však počátkem dne následujícího po dni vyhlášení právního předpisu. Naléhavý obecný zájem je v případě kompenzačního bonusu zcela nepochybně dán (blíže viz obecná část důvodové zprávy).

V Praze dne 16. října 2020

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš, v. r.

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí: JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.