1. Zhodnocení platného právního stavu
I.
Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, byl přijat již v roce 2006, avšak dosud nenabyl účinnosti. Zákonem č. 218/2007 Sb. byla jeho účinnost odložena na 1. leden 2010 a zákonem č. 289/2009 Sb. došlo k dalšímu odložení účinnosti na 1. leden 2013. Na 1. leden 2008, kdy měl zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců původně nabýt účinnosti, byla odložena rovněž účinnost zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Tím by došlo k tomu, že od shodného data by byly zaváděny 2 nové právní úpravy, po organizační i technické stránce velmi náročné na provádění jedním místem, tj. Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), resp. okresními správami sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). Navíc pro přípravu a realizaci zákona o úrazovém pojištění nebyly ze státního rozpočtu uvolněny finanční prostředky. Tyto a další důvody (jako např. potřeba personálního zajištění) zapříčinily odložení účinnosti zákona o úrazovém pojištění o dva roky na 1. leden 2010, což bylo provedeno zákonem č. 218/2007 Sb. K dalšímu odložení účinnosti na 1. leden 2013 došlo zákonem č. 282/2009 Sb. Důvody pro toto odložení byly v podstatě stejné jako u předchozího odložení, jak je uvedeno v důvodové zprávě k tomuto zákonu: „Vzhledem k tomu, že v roce 2009 nejsou na úrazové pojištění ve státním rozpočtu k dispozici žádné finanční prostředky a ani ve střednědobém výhledu se s nimi v kapitole 313 nepočítá, ČSSZ není schopna kapacitně zvládnout provádění zákona o úrazovém pojištěn zaměstnanců a je proto nutné i z těchto důvodů účinnost odložit.“ Cílem odložení bylo též vymezit prostor, který měl umožnit Ministerstvu financí ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) vytvořit nový systém sociálního úrazového pojištění bez zatížení státního rozpočtu.
Schválením zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se měl dosavadní systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání opustit a zavést dávkový systém sociálního pojištění. Zákon o úrazovém pojištění byl schvalován sice ve standardním legislativním procesu, avšak návrh paragrafového znění zákona byl zpracován externě, což mělo za následek nižší legislativní kvalitu. Při schvalování návrhu zákona v roce 2006 nebyly nijak zohledněny zásadní připomínky zaměstnavatelských svazů. Následné vyhodnocení důsledků nového zákona prováděné v gesci Ministerstva financí, které by vyústilo případně v jinou koncepci úrazového pojištění, nepřineslo konkrétní výsledky, neboť na přijatý, avšak neúčinný zákon byly různé věcné náhledy. O možnostech budoucího uspořádání systému úrazového pojištění se několikrát vedla diskuse též na úrovni porad ekonomických ministrů, rovněž bez konkrétního výstupu.
II.
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání je v současné právní úpravě obsaženo v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový zákoník práce“), a to v přechodných ustanoveních. Důvodem je skutečnost, že v době, kdy se připravoval nový zákoník práce, který měl nahradit s účinností od 1. ledna 2007 zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, byl současně připravován i zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl rovněž nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2007 a který měl tuto právní úpravu nahradit. Záměrem bylo, aby od 1. ledna 2007 bylo zabezpečení zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání realizováno pojistnými dávkami úrazového pojištění hrazenými ČSSZ a OSSZ namísto obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nároků na náhradu škody upravené v zákoníku práce.
V rámci projednávání obou návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR však došlo k situaci, že účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl nabýt účinnosti stejně jako nový zákoník práce, tedy k 1. lednu 2007, byla, na rozdíl od účinnosti nového zákoníku práce, odložena na 1. leden 2008. Došlo tedy k tomu, že nový zákoník práce již hmotněprávní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání neobsahoval, protože zabezpečení zaměstnanců upravoval zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který však byl ale o rok odložen; byl tedy sice platný, ale neúčinný. Pro toto jednoroční přechodné období bylo proto nutné „vrátit“ hmotněprávní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání do nového zákoníku práce, aby byla tato materie součástí právního řádu a mohla tak být realizována práva poškozených zaměstnanců a pozůstalých po nich v souladu s mezinárodními úmluvami, kterými je ČR vázána. Vzhledem k tomu, že se mělo jednat o přechodné období jednoho roku (do doby nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců), byla uvedená právní úprava začleněna do přechodných ustanovení nového zákoníku práce.
III.
Vzhledem k tomu, že datum nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců bylo odloženo až na 1. leden 2013, přistoupilo MPSV na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2011 (usnesení č. 69) k novelizaci zákona o úrazovém pojištění se záměrem reagovat na právní vývoj, k němuž došlo po schválení zákona, a odstranit chyby v zákoně. Po provedené analýze však bylo zjištěno, že rozsah změn bude podstatně větší, neboť bylo nutno provést zásahy do dávkových schémat i do způsobu provádění úrazového pojištění, aby se způsob provádění úrazového pojištění nelišil od provádění nemocenského pojištění (přitom orgány provádějící úrazové a nemocenského pojištění měly být tytéž, tj. OSSZ a ČSSZ), doplnit chybějící ustanovení upravující oprávnění a povinnosti jednotlivých subjektů a zrušit či změnit překonaná ustanovení, ale i reagovat na změny v jiných systémech, a to zejména na zřízení jednoho inkasního místa v souvislosti s problematikou pojistného na úrazové pojištění. Výsledkem těchto prací byla rozsáhlá novela, která vycházela ze základní koncepce zákona o úrazovém pojištění z roku 2006. Tato koncepce je založena zejména na komplementárním pojetí úrazového pojištění jako doplňkového pojištění k pojištění zdravotnímu, nemocenskému a důchodovému, začleněním úrazového pojištění do systému veřejnoprávního sociálního pojištění s vlastním systémem poskytovaných dávek, opuštěním dosavadního systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání prováděného zejména formou náhrad za ztrátu na výdělku a v neposlední řadě svěřením provádění úrazového pojištění ČSSZ jako organizační složce státu, která provádí i ostatní druhy sociálního pojištění.
Návrh rozsáhlé novely zákona v rámci připomínkového řízení vyvolal negativní reakci nejen sociálních partnerů, ale i řady odborníků, se závěrem zákon v předložené podobě nepřijímat. Uvedená kritika se více než novely týkala především základní, již schválené koncepce úrazového pojištění obsažené v zákoně o úrazovém pojištění z roku 2006.
Návrh novely byl předložen k projednání vládě dne 2. prosince 2011. Legislativní rada vlády se ve svém stanovisku vyjádřila především ke koncepci úrazového pojištění podle platného zákona č. 266/2006 Sb., a to z hlediska její odůvodněnosti a účelnosti, a doporučila zvážit případně jiné, vhodnější způsoby řešení problematiky odškodnění při pracovních úrazech a nemocech z povolání, které by nevykazovaly zásadní koncepční problémy a nedostatky. Legislativní rada doporučila vládě neschválit návrh zákona a variantně doporučila buď účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců odložit nebo zákon o úrazovém pojištění zrušit a v návaznosti na to ve stanovených lhůtách předložit analýzu problematiky s příslušnými návrhy věcných řešení.
Návrh novely zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byl rovněž projednán Radou hospodářské a sociální dohody a s ohledem na závažnost připomínek k celkové koncepci úrazového pojištění byla problematika odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání projednána též Poradou ekonomických ministrů. Tato porada přinesla tyto závěry: neúčinný zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců z roku 2006 zrušit a upravit stávající systém náhrady škody a pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání dosud provozované dvěma komerčními pojišťovnami tak, že se stane přístupným pro ostatní komerční pojišťovny a zavede se v něm motivace prostřednictvím malusů a bonusů s využitím preventivních fondů.
S ohledem na stanovisko Legislativní rady vlády a závěry Porady ekonomických ministrů i Rady hospodářské a sociální dohody vláda dne 21. března 2012 neschválila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uložila ministru práce a sociálních věcí předložit návrh zákona, kterým se uvedený zákon zruší a v návaznosti na to změní související předpisy. Vláda současně uložila ministrům financí a práce a sociálních věcí předložit do šesti měsíců analýzu problematiky s návrhem nového věcného řešení.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Předkládaným návrhem zákona dochází ke zrušení samotného zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a dalších zákonů, kterými měly být zapracovány změny související s problematikou úrazového pojištění do příslušných, souvisejících zákonů (zejména zákona č. 267/2006 Sb.), a dále k novelizaci ustanovení těch zákonů, které svým obsahem bezprostředně souvisejí se zrušením zákona č. 266/2006 Sb.
V této souvislosti se změna týká i nového zákoníku práce, kde je třeba hmotněprávní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání dosud obsaženou v přechodných ustanoveních, která měla platit jen dočasně do nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, zapracovat opět do „řádných ustanovení“ nového zákoníku práce.
Předkládaný návrh novely zákoníku práce přejímá jednotlivá ustanovení upravující odpovědnost zaměstnavatele a nároky poškozených zaměstnanců z přechodných ustanovení nového zákoníku práce a převádí je v zásadě bez věcných změn do části jedenácté tohoto zákoníku upravující náhradu škody (jako tomu bylo před přijetím zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců); odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je nadále realizována na základě objektivní odpovědnosti zaměstnavatele s možností zproštění se této odpovědnosti z důvodů taxativně stanovených. Jednotlivé nároky, jejich výše i podmínky, za nichž vznikají, jsou shodné s nároky příslušejícími podle současné právní úpravy. Jedná se o náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu za věcnou škodu. Dále byla z přechodných ustanovení nového zákoníku práce převzata i úprava při úmrtí zaměstnance, která obsahuje právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých a náhradu věcné škody.
Z přechodných ustanovení zákoníku práce se však nepřebírá právní úprava odpovědnosti za škodu v některých zvláštních případech obsažená § 391 až 393. Jde o právní úpravu odpovědnosti za škodu na zdraví a případně odpovědnosti za jinou škodu osob, jejichž vztah není pracovněprávním vztahem, jako jsou například žáci, studenti, členové jednotek sboru dobrovolných hasičů obce a báňských záchranných sborů, zdravotníci Červeného kříže, členové Horské služby, které sice nebyly v pracovněprávním vztahu a na úpravu jejich vztahu se tak zákoník práce nevztahoval, ale jejichž odpovědnost i nároky na náhradu škody se zákoníkem práce přesto řídily. Důvod pro umístění této problematiky v zákoníku práce spočíval v tom, že úprava odpovědnosti za škodu v uvedených zvláštních případech byla obsažena již v předchozím zákoníku práce z roku 1965; tato úprava byla tedy převzata do nového zákoníku práce z roku 2006, byť systémově do něho nepatří. Přitom tato úprava obsažená v přechodných ustanoveních měla platit jen dočasně, tj. do doby nabytí účinnosti nové právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců, a pak měla být převedena zákonem č. 264/2006 Sb. do občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.). K tomuto převedení do občanského zákoníku dojde s účinností od 1. ledna 2013, a to ve shodě s dosavadní úpravou v případě úrazu jako objektivní odpovědnost. Od 1. ledna 2014 pak přejdou tyto osoby pod režim nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.).
Další dílčí změny v zákoníku práce spočívají v doplnění úpravy, která stanoví fiktivní výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti pro poživatele invalidního důchodu, kdy navrhovaná úprava vychází zejména ze soudní judikatury, a v doplnění přechodného ustanovení, které řeší použití vyhlášky o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění pro pracovněprávní účely do doby, než bude podle navrženého § 275f vydán nový právní předpis, který tuto materii upraví. Dále se doplňuje úprava reagující na zvýšení věkové hranice odchodu do starobního důchodu, provedené zákonem č. 220/2011 Sb., aby úprava v zákoníku práce byla v plném souladu se změnami již provedenými v zákoně o důchodovém pojištění. Provádějí se též potřebné legislativně technické úpravy a formulační upřesnění (jednotná terminologie, zrušení duplicitních ustanovení).
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Projednávání novely zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců jasně ukázalo, že k vyřešení koncepčních nedostatků platného zákona č. 266/2006 Sb. nemůže dojít jen samotnou novelizací tohoto zákona a že nelze ani předpokládat, že by tyto nedostatky mohly být překonány dalším odložením jeho účinnosti. Proto se navrhuje zákon zrušit.
4. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti návrhu zákona s předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nebudou návrhem zákona dotčeny. Z hlediska posuzování problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání jde zejména o Úmluvu MOP č. 17 o odškodňování pracovních úrazů (sdělení č. 437/1990 Sb.). Z této úmluvy MOP vyplývá pro každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který úmluvu ratifikuje, závazek zajistit, že osoby, které utrpěly pracovní úraz, nebo osoby na nich závislé budou odškodněny za podmínek, rovnajících se přinejmenším těm, které stanoví uvedená úmluva. Další úmluvy jako např. Úmluva MOP č. 42 o odškodnění nemocí z povolání (sdělení č. 438/1990 Sb.) v podstatě stanoví závazek účastnického státu poskytnout osobám stiženým některou z nemocí z povolání odškodnění nikoliv nižší než je v daném státě odškodnění pracovních úrazů (čl. l citované úmluvy) a Úmluva MOP č. 12 odškodňování pracovních úrazů v zemědělství (sdělení č. 437/1990 Sb.) v podstatě zajišťuje rozšíření výhod při odškodňování úrazů v průmyslu také na zemědělství.
Pokud jde o soulad s právem Evropské unie, bude přetrvávat výhrada k dosavadní právní úpravě, kdy působí dvě zákonem určené komerční pojišťovny, což by mohlo být považováno za formu veřejné podpory, která není v souladu s evropskými pravidly volné soutěže; jedná se však jen o dočasný stav, který bude nahrazen novou právní úpravou, která bude řešit problematiku odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Navíc přebytek z pojistného, které je určeno k úhradě nákladů na odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání, odvádějí tyto pojišťovny do státního rozpočtu.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah návrhu zákona na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí a sociální dopady
Návrh zákona o zrušení zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a některých dalších zákonů a o změně zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů, nemá dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, neboť oproti současnému právnímu stavu nedochází k žádné změně. Návrh zákona se nedotýká principu rovného zacházení s muži a ženami. Pokud jde o dopad na podnikatelské prostředí, zůstane zachován v oblasti odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání dočasně stávající právní stav podle zákoníku práce. Návrh zákona nemá dopady na životní prostředí a do rozpočtu územních samosprávných celků.
7. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad
Podle kapitoly I. 3 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), schválených usnesením vlády č. 922/2011, se RIA nezpracovává v případě, pokud tak stanoví vláda v rámci Plánu legislativních prací vlády na příslušný kalendářní rok nebo jiným způsobem [bod 3.8, písmeno e)]. V případě uvedeného návrhu zákona vláda svým usnesením č. 180 přijatým dne 21. března 2012 souhlasila s tím, že k návrhu zákona, kterým se zruší zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a změní související předpisy, nebude zvláštní hodnocení dopadů regulace (RIA) zpracováno.
K části první
K § 1
K bodu 1 Zákon č. 266/2006 Sb. obsahoval výlučně úpravu úrazového pojištění; důvody pro jeho zrušení jsou uvedeny v obecné části důvodové zprávy.
K bodům 2 a 3 Zákony uvedené pod body 2 a 3 obsahují ustanovení, kterými měly být zapracovány změny související s právní úpravou úrazového pojištění do příslušných souvisejících zákonů (zákon č. 267/2006 Sb.), a dále ustanovení o posunu účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců (zákon č. 218/2007 Sb.); některá z ustanovení těchto zákonů byla již zrušena jako překonaná, popř. změny v nich obsažené byly do novelizovaných zákonů provedeny jiným způsobem. Nabytí účinnosti uvedených ustanovení bylo spojeno s účinností zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Vedle toho tyto zákony obsahovaly i jinou právní úpravu řešící věcně odlišnou problematiku; tato ustanovení jsou již účinná a tímto okamžikem se stala nedílnou součástí těchto novelizovaných zákonů a samostatně již nejsou součástí právního řádu. Proto je možné uvedené zákony (obsahující novely dalších zákonů) zrušit jako celek. Vycházelo se přitom z těchto předpokladů: 1. Novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, neboť se stává součástí novelizovaného právního předpisu a samostatně není součástí právního řádu (nález ÚS - Pl. ÚS 21/01). 2. Do doby nabytí účinnosti novely (resp. jejich jednotlivých ustanovení) zůstávají součástí právního řádu v dosavadní podobě ta ustanovení novelizovaného právního předpisu, která mají být novelou změněna, neboť ke změně novelizovaných ustanovení dochází se všemi důsledky až okamžikem účinnosti takové novely.
S ohledem na srozumitelnost a přehlednost novelizovaných předpisů byla novelizace provedena tak, že platná a neúčinná ustanovení zákonů se zrušují pouze v novelizujících předpisech; neprovádějí se změny v novelizovaných předpisech, kam měla být předmětná ustanovení včleněna, neboť se nejedná o účinnou právní úpravu. Platná ustanovení vzhledem ke zrušení zákona o úrazovém pojištění již své účinnosti nikdy nenabydou a ke změně novelizovaných předpisů tak nedojde. Změny účinných ustanovení jsou provedeny přímou změnou dotčených předpisů.
K bodům 4 až 8 Obdobně se zrušují jednotlivé části těch zákonů, které se týkají problematiky úrazového pojištění.
K části druhé
Zákonem č. 264/2006 Sb. bylo do občanského soudního řádu vloženo nové znění § 299 odstavce 1, které taxativně vymezuje okruh příjmů, s nimiž se pro účely srážek nakládá jako se mzdou. Takovými příjmy byly i dávky úrazového pojištění a to úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta [§ 299 odst. 1 písm. k)]. Zároveň bylo v přechodném ustanovení (čl. LII bodu 2) stanoveno, že do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se za příjem považuje i náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti. S ohledem na zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců ztrácí toto přechodné ustanovení své opodstatnění a plnění zde uvedená se proto přesunují do § 299 odst. 1 písm. i) [dříve písmeno k)].
K části třetí
K § 3
K bodu 1 Stávající ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně umožňuje poskytovat náhrady obcím, pokud plní při zásahu svojí jednotkou sboru dobrovolných hasičů obce (dále jen „SDH“) úkoly v přenesené působnosti státní správy, tzn. provádí zásahy mimo katastrální území obce, která jednotku zřizuje nebo se velitelé a strojníci SDH zúčastňují nařízené odborné přípravy apod. (viz § 29 zákona o požární ochraně). Do výčtu náhrad dosud nenáležely náhrady spojené s odškodněním úrazu člena SDH, protože uvedené náhrady poskytoval stát prostřednictvím hasičských záchranných sborů krajů obecně všem členům jednotek podle § 80 zákona o požární ochraně, kteří nebyli v pracovněprávním vztahu k obci. Uvedený § 80 je již několik let v kolizi se zákoníkem práce (§ 391 odst. 1) i občanským zákoníkem, kdy náhrady spojené s odškodněním úrazu člena jednotky má poskytovat obec, která jednotku SDH zřizuje. Je tudíž třeba nalézt řešení ke kompenzaci vzniklých nákladů obce, kdy k úrazu člena jednotky SDH obce dojde při plnění úkolů obce v přenesené působnosti státní správy jako v ostatních druzích uvedených náhrad. Tímto řešením je navrhovaná změna ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně. Ministerstvo vnitra poskytuje pro úhradu výdajů obcí uvedených v § 27 odst. 1 písm. d) krajským úřadům do rozpočtu krajských úřadů účelovou dotaci. Navrhovaná změna přispěje k bezpečnosti obyvatel a naplnění požadavků přílohy zákona o požární ochraně v tzv. plošném pokrytí zemí kraje.
K bodu 2 Navrhovaná změna § 80 zákona o požární ochraně předpokládá úpravu poskytování náhrad těm členům SDH obcí, kterým nevznikl nárok z pracovněprávního vztahu, a směřuje jej na obec, která je zřizovatelem jednotky SDH obce. V rámci změny přechodných ustanovení zákoníku práce je navrhováno s účinností od 1. ledna 2013 zrušení i ustanovení § 393 zákoníku práce, které řeší zvláštní případy odškodňování, které se bezprostředně dotýkají členů jednotek SDH obcí, kteří nejsou v zaměstnaneckém poměru. Odškodňování úrazů by pak mělo být řešeno podle občanského zákoníku, konkrétně podle ustanovení § 426 ve znění zákona č. 264/2006 Sb., tedy v podobě účinné od 1. ledna 2013. Pokud by tedy nebyl § 80 zákona o požární ochraně novelizován, byl by nadále kolizní s občanským zákoníkem, jak je tomu doposud. Na novelu § 80 zákona o požární ochraně pak navazuje navrhovaná novela § 27 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně, která řeší kompenzaci nákladů obce s odškodněním úrazu člena jednotky SDH obce, pokud se člen zranil při zásahu v jednotce SDH obce mimo území obce, tzn. v případech, kdy obec plní úkoly v přenesené působnosti státní správy.
K části čtvrté, páté, sedmé až desáté a dvanácté a patnácté
Novely těchto zákonů obsahem bezprostředně souvisejí se zrušením zákona č. 266/2006 Sb. V rámci těchto novel je zrušena (změněna) právní úprava vztahující se k právní úpravě úrazového pojištění.
K části šesté K § 6
K bodu 1 Navržená ustanovení v zásadě přejímají jednotlivá ustanovení upravující odpovědnost zaměstnavatele a nároky poškozených zaměstnanců a převádějí je z přechodných ustanovení nového zákoníku práce do nového znění hlavy V části jedenácté nového zákoníku práce upravující náhradu škody. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je nadále realizována na základě objektivní odpovědnosti zaměstnavatele s možností zproštění se této odpovědnosti z důvodů taxativně stanovených. Jednotlivé nároky, jejich výše i podmínky, za nichž vznikají, jsou shodné s nároky příslušejícími podle současné právní úpravy. Jedná se o náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu za věcnou škodu.
Do hmotněprávní úpravy (§ 275e odst. 3), která stanoví fiktivní výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti ve výši minimální mzdy v případě, že je poškozený zaměstnanec nezaměstnaný a nepobírá tudíž žádný výdělek a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, je v souladu se soudní judikaturou navrhováno, aby v případě, že je tento zaměstnanec z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, byla částka minimální mzdy stanovena ve výši 75 %. Důvodem je skutečnost, že neuplatnění nižší částky minimální mzdy při výpočtu těchto náhrad by mělo pro poškozené zaměstnance opačný efekt. Započítáváním plné výše minimální mzdy u všech poškozených bez ohledu na to, zda pobírají či nepobírají některý z invalidních důchodů, by vedlo k neodůvodněnému poškození těch, kteří v důsledku svého zhoršeného zdravotního stavu některý z invalidních důchodů pobírají. Je zřejmé, že když poškozenému byl z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přiznán některý z invalidních důchodů, je jeho možnost dosahovat určitého výdělku, byť ve výši minimální mzdy, omezena jeho zdravotním stavem, který přiznání invalidního důchodu podmínil. Kdyby se i těmto poškozeným započítával výdělek ve výši minimální mzdy (který jako uchazeči o zaměstnání samozřejmě nepobírají), pak by došlo ke snížení poskytované náhrady, což by při stávajících nárocích vedlo nepochybně k soudním žalobám na zasahování do již nabytých práv.
Do paragrafovaného znění nového zákoníku práce byla převzata z přechodných ustanovení nového zákoníku práce i úprava při úmrtí zaměstnance, kterou je náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhrada nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých a náhrada věcné škody.
Formulačně došlo k úpravě § 275 odst. 1 tak, že byl doplněn odkaz na § 273 a 274, aby bylo zřejmé, že se i tato ustanovení vztahují na odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
Legislativně pak byla upravena ustanovení týkající se pracovní neschopnosti s tím, že v souladu s terminologií § 191 a 192 zákoníku práce a ve shodě se zákonem o nemocenském pojištění bylo doplněno, že se jedná o „dočasnou pracovní neschopnost“. Současně došlo k legislativní úpravě související s novou právní úpravou nemocenského pojištění, tj. k doplnění pro případ, že poškozenému nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, ale odměna z některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
V § 275d, 275e a 275s byla doplněna i dohoda o provedení práce, která se svým charakterem významně blíží dohodě o pracovní činnosti, a proto není důvod, aby nároky poškozených zaměstnanců nebyly posuzovány stejně u všech základních pracovněprávních vztahů.
Ustanovení § 275e odst. 6, které upravuje délku poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti, bylo doplněno z důvodu prodlužování věku nároku na starobní důchod tak, aby i v případě, že poškozenému vznikne nárok na starobní důchod po 65. roce věku, mu byla tato náhrada poskytována do doby, než mu na tento důchod vznikne právo.
Z § 275p byl odstavec 1 jako duplicitní k § 360 vypuštěn.
K bodu 2 Změna souvisí s navrženým zrušením zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců.
K bodu 3 V souvislosti s navrhovaným zrušením zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců je nově formulováno ustanovení o zjišťování průměrného výdělku pro účely výpočtu náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání.
K bodu 4 Jedná se o vypuštění odstavců přechodného ustanovení, které bylo vázáno na existenci zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Vzhledem k předkládanému návrhu na zrušení tohoto zákona je tato úprava bezpředmětná.
K bodům 5, 7 a 8 Jde o legislativní změnu související s převedením hmotněprávní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání z přechodných ustanovení do části zákoníku práce upravující náhradu škody, čímž dochází k označení, resp. zrušení příslušných oddílů v těchto přechodných ustanoveních. Ze současné právní úpravy přechodných ustanovení se nepřejímá § 391 až 393, tedy část upravující odpovědnost za škodu v některých zvláštních případech. Důvodem je skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2013 dochází na základě zákona č. 264/2006 Sb. k přechodu této části do zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Odpovědnost za škodu v případech dosud uvedených v § 391 až 393 tak bude od tohoto data realizována na základě objektivní odpovědnosti podle občanskoprávních předpisů. Navíc tato úprava do zákoníku práce věcně nepatří, neboť se týká osob, které nejsou v pracovněprávních vztazích (nevykonávají závislou práci).
K bodu 6 Text ustanovení je upraven v souvislosti s navrženým zrušením zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.
K bodu 9 Formulace odst. 2 § 394 zákoníku práce reaguje dosud na existenci zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Protože je navrhováno zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců zrušit, je třeba tuto skutečnost vyjádřit a postup podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., vázat až do doby nabytí jiné právní úpravy vydané na základě zmocnění § 275f zákoníku práce.
K § 7
Přechodné ustanovení váže na předchozí úpravu nemocenského pojištění, podle které za první 3 kalendářní dny trvání dočasné pracovní neschopnosti nenáleželo nemocenské; ustanovení se uplatní v případě poskytování náhrady za ztrátu na výdělku i za dobu před účinností nového zákona o nemocenském pojištění (č. 187/2006 Sb.).
K části jedenácté
K § 12
K bodům 1 a 3 Právní úprava uvedená v č. I bodech 11 a 15 nemá přímou souvislost se zákonem o úrazovém pojištění zaměstnanců, neboť zjišťování souvislosti invalidity s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání je nezbytné pro posouzení nároku na invalidní důchod podle § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V čl. XIV (účinnost) zákona č. 479/2008 Sb. byla účinnost uvedených bodů navázána na den nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění, který se zrušuje. Proto aby tato ustanovení mohla nabýt účinnosti, nově se účinnost bodů 11 a 15 v čl. I stanoví dnem nabytí účinnosti zákona o zrušení zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a některých dalších zákonů a o změně zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů. V bodě 1 se provádějí též nezbytné legislativně- technické úpravy navazující na pozdější vložení další věty do odstavce 8 v § 8 zákona č. 582/1991 Sb.
K bodu 2 Zrušuje se právní úprava vztahující se k právní úpravě úrazového pojištění (zrušení se týká bodů 1 a 2 v části třetí čl. III zákona č. 267/2006 Sb.).
K části šestnácté
V zákoně č. 458/2011 Sb. se provádějí změny související se zrušením zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců; přitom se (v bodech 2, 3, 6 a 7) v zájmu lepší srozumitelnosti přináší nové znění dotčených ustanovení. V bodě 1 se reaguje na to, že dávek úrazového pojištění se týkalo (od roku 2015) ustanovení § 4 odst. 1 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 458/2011 Sb.; toto ustanovení [písmeno p)] se mění (tj. vypouští se úprava týkající se dávek úrazového pojištění) tak, že se přináší nové znění tohoto ustanovení s jiným obsahem, aby se nemusela přeznačovat další ustanovení v odstavci 1, přičemž do ustanovení písmene p) se přejímá část dosavadního ustanovení písmene o).
K části sedmnácté - Účinnost
Účinnost zákona se navrhuje dnem jeho vyhlášení, neboť některé povinnosti uvedené v § 92 a § 93 zákona č. 266/2006 Sb. mají být splněny do 1. září 2012. S ohledem na skutečnost, že dnem 1. ledna 2013 by měl nabýt účinnosti zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, k jehož zrušení má předloženým návrhem zákona dojít, je nezbytné, aby zákon, kterým se uvedený zákon a zákony související zrušují, nabyl účinnosti ještě před tímto dnem, tedy nejpozději dnem 31. prosince 2012. U § 6 bodu 8 se navrhuje účinnost dnem 1. ledna 2013. Uvedený bod navazuje na nabytí účinnosti čl. XLIII zákona č. 264/2006 Sb., který má rovněž nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2013. U části šestnácté, která navazuje na zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, se účinnost navrhuje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. dnem 1. ledna 2015.
V Praze dne 16. května 2012
RNDr. Petr Nečas v.r. předseda vlády
Dr. Ing. Jaromír Drábek v.r. ministr práce a sociálních věcí