A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Právní řád České republiky doposud regulaci tématu sociálního podnikání, jakož i stanovení práv a povinností osob, žádajících o přiznání statusu sociálního podniku a sociálních podniků neobsahuje. Rovněž v právním řádu České republiky zcela absentují jakékoliv formy podpory sociálního podnikání, a ty jsou proto realizovány pouze dotačními tituly s rozdílnými definičními znaky pojmu „sociální podnik“. Podporu podle platného právního řádu [zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“)] čerpají pouze zaměstnavatelé na chráněném pracovním trhu. V roce 2019 Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále též „MPSV“ či „ministerstvo“) započalo přípravu legislativních prací směřujících k zakotvení právní úpravy, která tento stav napravuje.
Návrh zákona vymezuje integrační sociální podniky jako zaměstnavatele, zaměřené na zaměstnávání zranitelných skupin zaměstnanců. Návrh zákona dále vymezuje podmínky jejich činnosti a podmínky pro získání statusu integračního sociálního podniku. Nezbytnou součástí návrhu zákona je popis znaků integračního sociálního podniku a stanovení povinností vůči společnosti a zaměstnancům z řad znevýhodněných osob.
V návrhu zákona je používán termín „podnik“, a to i přesto, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zakotvuje termín „obchodní závod“ (popř. rodinný nebo zemědělský), a stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Oproti tomu návrh zákona považuje „podnik“ za subjekt právních vztahů. Toto pojetí vychází z české a zahraniční tradice a označuje specifický subjekt vymezený tímto návrhem zákona.
Integrační sociální podnik může být založen na dvou modelech (přístupech). Prvním modelem integračního sociálního podniku je prostupný model, primárně určený k řešení neuspokojivé situace vyjmenovaných osob se specifickými potřebami. Cílem tohoto modelu integračního sociálního podniku pak je, vedle samotného procesu integrace na pracovní trh, širší pomoc těmto osobám v začlenění do společnosti a osvojování širokého okruhu sociálních dovedností či pomoc s řešením nepříznivé sociální situace, projevující se přítomností sociálně patologických jevů.
Druhým modelem integračního sociálního podniku je stabilizační model Tento model integračního sociálního podniku má zabezpečit důstojné a stabilní zaměstnávání svých zaměstnanců, což jsou osoby se zdravotním postižením a osoby v předdůchodovém věku i důchodovém věku.
Lze však předpokládat, že se v mnoha konkrétních integračních sociálních podnicích budou oba modely vzájemně doplňovat a podporovat (např. osoba propuštěná z výkonu trestu odnětí svobody bude v pracovním prostředí pomáhat osobám se zdravotním postižením).
Jelikož se s navrhovanou právní úpravou navrhuje zakotvit další nástroje podpory integračních sociálních podniků, má být regulační rámec dotvořen přijetím změnového zákona, který novelizuje ustanovení dalších čtyř právních předpisů. Pomocí tohoto zákona má být dosaženo ucelené podpory dlouhodobě udržitelného rozvoje sociálního podnikání. Jedná se o změny
- zákona o zaměstnanosti,
- zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Úřadu práce ČR“),
- zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“), a
- zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Nová právní úprava je zaměřena na podporu integračních sociálních podniků. Veškerá podpora integračních sociálních podniků nemá za účel zlepšit ekonomickou situaci těchto subjektů, aniž by vytvářely očekávaný přínos pro společnost. Formy podpory naopak mají fakticky umocňovat ekonomický úspěch integračního sociálního podniku, případně jej dále stimulovat, např. podpora ve formě preference při zadávání veřejných zakázek má pomoci integračnímu sociálnímu podniku při uplatňování smysluplných produktů, ať již ve formě dodávky zboží nebo služeb. Pokud by integrační sociální podnik tento smysluplný produkt neměl, nemůže dále ekonomicky růst, protože podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, pro zadávání veřejných zakázek, je zadavatel zavázán k účelnému pořizování poptávaných komodit. V neposlední řadě pak nebude integrační sociální podnik moci dosahovat zisku, když nebude dodávat poptávanou komoditu. Pokud by se zákon vydal opačnou cestou, tj. souborem přímé podpory nenavázané na dosahování viditelného ekonomického úspěchu, zařadil by tím sociální podniky do množiny kvazi neziskových organizací, které by mohly fungovat, aniž by existoval jakýkoliv tlak na jejich hospodářské aktivity.
Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální, neboť navrhovaná právní úprava je pro obě pohlaví stejná.
Předkládaný návrh zákona se týká postavení fyzických osob a nezakládá žádnou diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona, podle jehož úpravy jde o nerovné zacházení nebo znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Lze proto konstatovat, že navrhované řešení nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace.
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“). Nezasahuje do žádného základního práva zakotveného Usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“). Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Navrhuje se svěřit státní správu v oblasti sociálního podnikání MPSV v návaznosti na čl. 79 Ústavy, zmocňující zákonodárce ke stanovení působnosti ministerstev, a na § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který jmenuje MPSV ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro oblast zaměstnanosti a sociální politiky.
Regulace podnikání musí stejně jako celý právní řád respektovat ústavní pořádek – z tohoto hlediska je zejména relevantní čl. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, což se vztahuje i na čl. 26 Listiny, který zakotvuje právo podnikat, ačkoliv současně platí, že podle čl. 41 Listiny se tohoto práva lze domáhat pouze v mezích zákonů, které čl. 26 provádějí. Zákonná omezení práva podnikat tedy musejí šetřit podstatu a smysl tohoto práva. Navrhovaný zákon nebude omezovat právo podnikat. Práva a povinnosti bude ukládat jen těm podnikatelům, kteří se dobrovolně rozhodnou požádat o přiznání statusu integračního sociálního podniku. Rozhodování o přiznání statusu i o zrušení statusu bude v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny podléhat soudnímu přezkumu („Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“). Přezkum rozhodnutí MPSV o přiznání statusu a o zrušení statusu, případně rozhodnutí, jímž nebylo žádosti vyhověno, pak bude realizováno podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“).
Navrhovaná právní úprava je tedy v souladu s ústavním pořádkem ČR.
C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrh zákona není transpozicí aktů Evropské unie a není technickým předpisem ve smyslu nařízení vlády č. 339/2009 Sb., o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, v platném znění. Seznam předpisů a dalších právních aktů Evropské unie, které se vztahují k oblasti sociálního podnikání viz příslušná část závěrečné zprávy RIA. Pro zajištění souladu navrhovaného zákona s čl. 54 Smlouvy o fungování EU a čl. 34 Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru (EHP), které zakazují omezit svobodu usazování právnických osob se sídlem na území EHP, se navrhuje těmto osobám, pokud podnikají v ČR a jsou zapsané do obchodního rejstříku, umožnit přístup k přidělení statusu integračního sociálního podniku za stejných podmínek jako českým právnickým osobám. Stejně tak není dotčeno uvedené právo v případě podnikajících fyzických osob s místem podnikání mimo území České republiky.
Návrh zákona v tuto chvíli spočívá na podpoře de minimis podle nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013, o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis.
Návrh je plně slučitelný s právem EU a není v rozporu s žádnými mezinárodněprávními závazky ČR.
D. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Níže je předkládán odhad nákladů na státní rozpočet v prvním a šestém roce po nabytí účinnosti zákona.
Náklady v prvním roce od nabytí účinnosti
Celkové náklady v 1. roce Mzdové náklady
11.142.045 Kč Náklady na IT zabezpečení 40.000.000 Kč registru
Náklady na oba příspěvky 12.000.000 Kč. zakotvené v zákoně o ISP
Celkem v prvním roce 63.142.045 Kč
Celkové náklady v 6. roce
Mzdové náklady 11.142.042 Kč
Celkové náklady v 6. roceNáklady na podporu oběma
příspěvky zakotvenými340.800.000 Kč v zákoně o ISP
Celkem 351.942.042 Kč
Podrobnější rozpracování výpočtů, které vedly k výše uvedeným závěrům, je uvedeno v ZZ RIA. V odkazovaném dokumentu jsou rovněž podrobně vyčísleny přínosy navrhovaného zákona, které několikanásobně převyšují shora vyčíslené náklady. S navrhovanou právní úpravou nebudou spojeny žádné požadavky na navýšení personálních kapacit a prostředků na platy v příslušných služebních úřadech (MPSV a ÚP ČR), resp. v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí.
Zákon o integračním sociálním podniku dává obcím nástroj na řešení místních problémů s nezaměstnaností znevýhodněných obyvatel a prostřednictvím toho řešení širokospektrálních sociálních problémů. Obce a kraje mohou zakládat integrační sociální podniky a podílet se na jejich fungování. Samosprávné celky mohou účinně podporovat rozvoj sociálního podnikání na svém území a využívat tak jeho potenciál pro zvyšování místního sociálního kapitálu.
Níže uvedený přehled je aplikován pouze na jednotlivé obce, avšak analogicky je možné uvedený přehled vztáhnout i vůči jednotlivým krajům, neboť i ty mohou být nositelem oprávnění zřizovat integrační sociální podniky. Pro účely rozdělení dopadů na obce je možné tyto rozdělit do třech dílčích skupin:
a) obce, které z nejrůznějších důvodů nechtějí integrační sociální podnik zřizovat, ani dnes nevyužívají veřejně prospěšné práce,
b) obce, které využívají systém veřejně prospěšných prací a budou stávající systém transformovat do integračního sociálního podniku,
c) obce, které stávající systém veřejně prospěšných prací nevyužívají, ale mají zájem o systémovou péči o veřejný majetek v rámci integračního sociálního podniku.
Ad a)
U této skupiny obcí nedojde k žádným finančním ani administrativním dopadům.
Ad b)
U této skupiny obcí dojde k vynakládání finančních prostředků v řádu desítek tisíc korun na založení nového právního subjektu a přiznání statusu integračního sociálního podniku. Uvedená transformace stávajícího modelu obtížně zaměstnatelných osob v rámci režimu veřejně prospěšných prací bude sice vyžadovat vložení těchto prostředků. Lze však očekávat, že kumulací stávajících výhod i nově vytvořených forem podpory, dojde k systémovému zlepšení péče o daný okruh osob se specifickými potřebami, ale i dlouhodobé zlepšení péče o veřejný majetek. Ze zahraničí jsou známy případy častého zřizování sociálních podniků na péči o veřejnou zeleň, odstraňování škod vzniklých po menších či větších výkyvech extrémního počasí (např. bouřky s krupobitím, přívaly sněhu, rozvodněné menší vodní toky), atd. Rozpočtům jednotlivých obcí pak mohou takto vytvořené skupiny osob, aktivovaných v rámci pracovního poměru s integračním sociálním podnikem, snížit náklady, neboť integrační sociální podniky mohou v rámci své činnosti získávat prostředky i mimo veřejné rozpočty a v době nutnosti využití daných osob, např. při likvidaci následků výkyvů počasí, je tato služba pro obec fakticky bezplatná. Lze proto uzavřít, že při vhodném nastavení velikosti a zaměření integračního sociálního podniku u jednotlivých obcí, může dojít, po vynaložení úvodní menší investice, ke značným úsporám při údržbě veřejného majetku, zeleně i při přípravě nejrůznějších akcí. Systémovou a dlouhodobou prací s uvedeným okruhem znevýhodněných osob, je pak rovněž pravděpodobnější míra úspěšnosti resocializace osob s vyšší mírou sociální dezintegrace. Ve svém důsledku pak bude docházet k úsporám na zajištění veřejného pořádku.
Ad c)
Rovněž u této dílčí skupiny obcí dojde k vynaložení odhadovaných částek na zřízení určité entity, které bude moci být přiznán status integračního sociálního podniku. Stejně jako u předešlé skupiny lze očekávat pozitivní přínos na rozpočet uvedené obce i na zlepšení sociálního klimatu v dané komunitě.
Nedochází k přímému dopadu na podnikatelské prostředí jako takové. V souvislosti s navrhovanou právní úpravou lze očekávat, že dojde ke zlepšení zaměstnatelnosti a zvýšení zaměstnanosti osob, které obtížně nacházejí své uplatnění na trhu práce. Proto lze také konstatovat, že navrhované změny přispějí k obsazení některých pracovních pozic u zaměstnavatelů. Současně lze konstatovat, že dojde k rozvoji podnikatelské činnosti neziskového sektoru.
Podnikatelské prostředí lze pro účely této části rozdělit na následující dílčí segmenty:
1) podnikatele, kteří nejsou zaměstnavateli na chráněném trhu práce ani se neplánují stát integračním sociálním podnikem,
2) podnikatele, kteří plánují stát se integračním sociálním podnikem.
Ad 1)
Jedním ze základních strukturálních problémů České republiky je zásadní nedostatek pracovní síly v některých profesích. V souvislosti s právní úpravou týkající se změny zákona o zaměstnanosti (prováděnou souvisejícím změnovým zákonem) lze očekávat, že dojde ke zlepšení zaměstnatelnosti a zvýšení zaměstnanosti osob, které obtížně nacházejí své uplatnění na trhu práce. Proto lze také konstatovat, že navrhované změny přispějí k obsazení některých pracovních pozic, jež není možné dlouhodobě obsahovat, u zaměstnavatelů – podnikatelů.
Ad 2)
Největší změnu v regulaci lze očekávat u této subskupiny podnikatelů. Jejich podnikání, které je v řadě případů již nyní ovlivněno idejemi a standardy sociálního podnikání, dozná zásadních změn. Dochází totiž k zakotvení základních principů sociálního podnikání a sjednocení roztříštěných požadavků, kladených na tyto subjekty ze strany jednotlivých autorů dotačních výzev atd.
Řízení o přiznání statusu s sebou sice přinese určitou administrativní zátěž, nicméně tento proces je žádoucí a nezbytný, aby došlo k jednoznačnému oddělení subjektů, které jednotlivé principy sociálního podnikání naplňují, od těch, které buď principy sociálního podnikání zcela odmítají nebo je naplňují jen nahodile jako součást určité image.
Přestože bývá v posledních letech v ČR zaznamenávána nízká nezaměstnanost, u osob sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených zůstává podíl dlouhodobě nezaměstnaných, v porovnání s většinovou společností, stále vysoký. Návrh zákona je koncipován jako nástroj ke snížení nezaměstnanosti osob, které jsou z objektivních i subjektivních důvodů na pracovním trhu znevýhodněny. Na základě výše uvedeného lze předpokládat pozitivní vliv zákona na ekonomickou funkci rodiny v řádu několika tisíců rodin s určitým faktorem, ztěžujícím rodičům (zejm. matkám), vstup nebo setrvání na trhu práce, či jinak sociálně znevýhodněným rodinám.
Účelem zákona je nastavení možnosti zvýhodněného zaměstnávání osob, které z důvodu péče o osoby ve třetím a čtvrtém stupni závislosti hledají obtížně uplatnění na trhu práce. Lze předpokládat, že právě integrační sociální podnik v prostupném modelu ve spojení s definicí těchto osob bude úspěšnou platformou, kde zaměstnavatel bude hledat nástroje ke skloubení osobního a profesního života u těchto zaměstnanců. V mnoha případech patrně nebude zapotřebí u této skupiny osob se specifickými potřebami hledat žádné nástroje sociální práce, ale kýženého cíle uplatnění těchto osob na trhu práce bude moci být dosaženo například vhodným nastavením pracovní doby, zvýšeným množstvím tzv. homeworkingu či zřizováním dětských skupin s možností úzké spolupráce na sladění pracovních a rodičovských kompetencí.
Lze opodstatněně konstatovat, že se ekonomická aktivita výše uvedených osob pozitivně odrazí nejen na finanční situaci jejich domácností, ale posílí pozitivní sociální návyky, které z různých důvodů dlouhodobě absentovaly. Za konkrétní sociální dopad návrhu na situaci dětí, žijících v sociálně znevýhodněném prostředí lze očekávat skutečnost, že zaměstnaný rodič bude v tomto ohledu pozitivním vzorem pro své děti. Na základě toho lze předpokládat větší pravděpodobnost, že budou děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí po ukončení vzdělávacího procesu také ekonomicky aktivní a že se nestanou osobami závislými na veřejném systému sociální pomoci.
V oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením se významné finanční dopady nepředpokládají. Naopak lze, při dlouhodobém nastavení motivačního příspěvku, očekávat pokles výdajů na chráněný trh práce. Toho bude dosaženo odlivem OZP z chráněného na otevřený trh práce. Zvýšené počáteční náklady spojené s řízením o přiznání statusu integračního sociálního podniku postupně vykompenzuje zejména zvýšení počtu ekonomicky aktivních osob, ale také lze předpokládat snížení napětí mezi většinovou společností a osobami sociálně vyloučenými. Jedná se pouze o úpravu dodavatelsko-odběratelských vztahů v rámci tzv. náhradního plnění. Potencionální dopad na státní rozpočet lze připustit v případě rozšíření „trhu náhradního plnění“ o integrační sociální podniky, kdy rozšířením nabídky náhradního plnění může být upozaděna forma plnění povinnosti prostřednictvím odvodu finančních prostředků do státního rozpočtu. Nicméně tento dopad nelze předpokládat vzhledem k tomu, že již v současné době je nabídka náhradního plnění velmi široká a celkový limit pro náhradní plnění není čerpán ani z poloviny. K otázce změny zákona o zaměstnanosti a jejímu vlivu na náhradní plnění, viz zvláštní část důvodové zprávy ke změnovému zákonu.
Na základě uskutečněných analýz lze očekávat, že se potřebné výdaje spojené s přijetím navrhované právní úpravy pozitivně odrazí na úsporách veřejných výdajů, a to minimálně v podobě snížení přímých, nepřímých a druhotně vyvolaných výdajů státu spojených se vznikem nových pracovních příležitostí v prostředí integračních sociálních podniků.
Podle expertních odhadů je v ČR v současnosti 400 až 600 sociálních podniků, z nichž 210 je zapsaných v adresáři MPSV. Na základě provedeného šetření lze konstatovat, že jeden sociální podnik zaměstnává v průměru 19,73 znevýhodněných zaměstnanců, kteří naplňují celkem zhruba 12,72 pracovních úvazků. Roční náklady na jednu nezaměstnanou osobu činí
2)
přibližně 291.000 Kč (Jahoda, 2021).
V případě založení 100 nových integračních sociálních podniků tak lze na základě výše uvedených dat očekávat, že přibude 1.973 nově zaměstnaných znevýhodněných osob (1.272 nových úvazků). Bude-li založeno 150 nových integračních sociálních podniků, bude počet nově zaměstnaných znevýhodněných osob činit 2.960. Při reálném předpokladu založení 300 nových integračních sociálních podniků v prvním roce po nabytí účinnosti zákona s uvedeným průměrným počtem zaměstnanců a předpokladem, že polovinu z tohoto počtu zaměstnanců budou tvořit osoby dlouhodobě hlášené v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce a odhadované výši výdajů veřejných rozpočtů na tuto osobu v částce 291.000 Kč docházíme k předpokládané realistické výši úspor na příspěvku v nezaměstnanosti cca 861.360.000 Kč. Realistický rozdíl nákladů na provoz a podporu sociálního podnikání a uspořených nákladů, zejména v položce podpory v nezaměstnanosti, tedy činí 586.360.000 Kč.
Pochopitelně je nutné podotknout, že tento odhad vychází z dat nikoliv zcela časově kompatibilních. Zatímco počty a náklady na zaměstnance se odvíjejí od současných finančních relací a předpokládaných údajů z prvního roku po nabytí účinnosti zákona, tak náklady budou rozprostřeny po dobu tří let po nabytí účinnosti. Rovněž údaj ve výši 300 nových integračních sociálních podniků vychází z předpokladu na první rok účinnosti zákona, obecně však je tento počet v dlouhodobé perspektivě předpokládán jako podstatně vyšší. Naprojektovaná výše úspor je tak považována za minimální a lze předpokládat v řádu pěti let od nabytí účinnosti zákona úsporu přibližně dvojnásobnou. Výše úspory rovněž nezahrnuje nepřímé náklady státu spojené s doplatkem sociálních dávek a s krytím nákladů na sociální externality existující nezaměstnanosti.
Lze tak konstatovat, že přijetí navrhované právní úpravy bude generovat značné úspory ve státním rozpočtu. I přes zvýšené finanční náklady, zejména v prvním roce po jejím přijetí, bude závěrečná roční bilance výrazně přebytková.
Ambice navrhovaného zákona však sahá dále, klade si totiž za cíl začlenění tisíců občanů České republiky do společnosti. Okruh těchto osob (např. osoby bez přístřeší, osoby po výkonu trestu odnětí svobody) by se měly tedy přesunout z šedé ekonomiky mezi daňové poplatníky bez negativních sociálních externalit dosavadního způsobu života. Navrhovaná právní úprava proto očekává nejen významnou úsporu v nákladech na dosavadní, sociálně neuspokojivý, způsob života cílových skupin, ale očekává významný posun ve fungování sociální ekonomiky a občanské společnosti a zvýšení kvality života každého občana ČR i dalších osob zdržujících se na území ČR.
Působení integračních sociálních podniků bude přispívat ke kultivaci podnikatelského prostředí, protože na tyto podnikatelské subjekty budou kladeny zvýšené nároky v oblasti sociálních standardů a jejich účelem může být dosahování dalšího společenského prospěchu
2) JAHODA, Robert. Odhad nákladů veřejných rozpočtů vynakládaných na jednoho nezaměstnaného za rok 2021
- Aktualizace studie. Praha: VÚPSV, 2001 nad rámec popsané integrační role. Přitom přihlášení integračních sociálních podniků k principům sociálního podnikání bude založeno na dobrovolnosti. Sociální podnik, který se k uvedeným principům nebude chtít hlásit, nebude navrhovanou právní úpravou dotčen s výjimkou zákazu používání názvu chráněných označení.
Působení integračních sociálních podniků bude mít pozitivní dopad na zaměstnavatele, tím, že budou integrační sociální podniky přivádět na otevřený trh práce v rámci tzv. prostupného modelu zaměstnance s odstraněnými bariérami, které jim v minulosti bránily v začlenění na trh práce. Předkládaný soubor pravidel související se zaměstnáváním osob se specifickými potřebami v prostředí prostupného modelu sociálního podniku nelze chápat toliko jako příležitost ke snížení nezaměstnanosti právě v podobě tohoto maximálně dva roky trvajícího pracovního poměru. Zamýšlený systém naopak spočívá v pomoci tisícům osob, a to zaměstnancům ve složité sociální situaci či zaměstnancům se zdravotním postižením, kteří se připravují na vstup na volný trh práce. Odstraněním bariér pro vstup na volný trh práce a vyřešením případných sociálních problémů v době trvání pracovního poměru u těchto integračních sociálních podniků dojde ke zlepšení vyhlídek těchto osob na snadný vstup na volný trh práce.
E. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Pozitivní vliv na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé nebo osoby se zdravotním postižením, je základním cílem předkládané právní úpravy, což se pak projevuje zejména ve změnovém zákoně. U zaměstnávání osob se zdravotním postižením má právní úprava vliv na zaměstnavatele uznané na chráněném trhu práce, kterým je o polovinu snižován limit pro náhradní plnění.
Návrh zákona si klade dále za cíl nejen pomoc jednotlivým skupinám osob se specifickými potřebami v jejich pracovním začlenění. Taková aktivita je pouze jakýmsi pomyslným základem struktury sociálního začlenění. Mezi nadstavbové činnosti patří např. sociální práce s vymezenými skupinami osob se specifickými potřebami, ale rovněž propojení těchto skupin zaměstnanců s odborníky na řešení specifických okruhů překážek. Do této kategorie spadá očekávaná pomoc s řešením dluhové problematiky, závislostí či např. adaptace na kulturně sociální prostředí České republiky. Pro osoby se zdravotním postižením, stejně jako pro osoby ve věku 60+, integrační sociální podnik přispívá k důstojnému a stabilnímu zaměstnání (tzv. stabilizační model integračního sociálního podniku).
Současně bude mít pozitivní sociální dopady na sociálně znevýhodněné skupiny, konkrétně na osoby se specifickými potřebami, které budou cílovými skupinami integračních sociálních podniků. Nezanedbatelným přínosem je i rozšíření nabídky, v rámci tzv. náhradního plnění, o nabídku produkce integračních sociálních podniků. Navrhovanou právní úpravou jsou integrační sociální podniky – definovány odlišně oproti zaměstnavatelům na chráněném trhu práce podle zákona o zaměstnanosti. V části případů sice dojde k prolínání obou kategorií subjektů splňujících předpoklady pro dodávky náhradního plnění, avšak část integračních sociálních podniků se bude pohybovat vně stávající množiny subjektů pro dodávky náhradního plnění, čímž dojde k rozšíření nabídky náhradního plnění pro vymezený okruh zaměstnavatelů, jemuž takovou povinnost ukládá zákon o zaměstnanosti.
V oblasti dopadu na národnostní menšiny je očekáván pozitivní vliv při rozvoji podnikatelského úsilí jednotlivých skupin národnostních menšin. Již v současné době působí v České republice několik podnikatelských subjektů z řad romských podnikatelů. Při svém podnikatelském úsilí však naráží na bariéry v oblasti zadávání veřejných zakázek a prohlubování spolupráce s veřejnými zadavateli a navyšování objemu zadaných zakázek.
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na životní prostředí.
F. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Posouzení vlivu navrhované právní úpravy na ochranu osobních údajů je zpracováno v souladu s čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a s využitím návodu vydaného Úřadem pro ochranu osobních údajů.
V souladu s čl. 35 odst. 7 obecného nařízení obsahuje posouzení systematický popis zamýšlených operací zpracování a účely zpracování, případně včetně oprávněných zájmů správce, posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování z hlediska účelů.
K identifikaci žadatelů o přiznání statusu sociálního podniku je nezbytné konkrétně identifikovat osoby, na které se zákonná úprava vztahuje, a zajistit tak výkon jejich práva na podání žádosti o přiznání statusu integračního sociálního podniku. Obdobná situace je i v případně zrušení statusu.
Předmětem posouzení je:
- veřejně přístupný registr integračních sociálních podniků (dále jen „registr“) s osobními údaji osob, které budou integračním sociálním podnikem,
- osobní údaje získané v průběhu správních řízení o přiznání statusu, popř. jeho zrušení, integračních sociálních podniků, a při kontrole činnosti integračních sociálních podniků.
Zdrojem informací bude samotný žadatel o přiznání statusu, který poskytne osobní údaje na předepsaném formuláři. Ty informace, které si MPSV dokáže obstarat z jiných zdrojů, nebudou po žadatelích vyžadovány. Dále bude ministerstvo získávat informace od integračních sociálních podniků z jejich činnosti a při kontrolách prováděných ministerstvem podle navrhovaného zákona. Prvním úkonem v řízení o přiznání statusu integračního sociálního podniku je samotné podání žadatele. Žádost bude podávána na předepsaném formuláři, který ministerstvo stanoví vyhláškou.
Vybrané údaje budou veřejně přístupné v registru. Jedná se o tyto údaje o integračním sociálním podniku:
jméno, identifikační číslo osoby, sídlo nebo bydliště a předmět činnosti integračního sociálního podniku, identifikátor datové schránky, datum nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání statusu integračního sociálního podniku, projekt činnosti a zprávy o činnosti.
G. Zhodnocení korupčních rizik
Korupční rizika jsou blíže specifikována v závěrečné zprávě RIA. Navrhovaná právní úprava nepřináší zvláštní korupční rizika. O přiznání statusu integračního sociálního podniku či jeho zrušení bude rozhodováno ve správním řízení a rozhodnutí bude přezkoumatelné podle soudního řádu správního, což zaručí dostatečné a zpětně ověřitelné zjištění skutečností rozhodných pro správní řízení. Korupční riziko s tím spojené spočívá v případném ovlivňování úředních osob, které budou o statusu integračního sociálního podniku rozhodovat, je problém společný veškerým správním řízením, v nichž se rozhoduje o záležitostech, které mají finanční dopad na soukromé osoby. Korupční rizika budou umenšována nadstandardním objemem zveřejňovaných údajů o činnosti jednotlivých integračních sociálních podniků, z čehož plyne i nadstandardní možnost veřejné kontroly této oblasti.
H. Dopady na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na bezpečnost ani na obranu státu. Organizační složky státu (veřejní zadavatelé) z řad ozbrojených složek státní moci nebudou nijak nuceni k nákupům citlivého materiálu skrze vyhrazené veřejné zakázky.
I. Zhodnocení dopadů na rodiny
Návrh zákona by měl mít zásadně pozitivní dopad na rodinu. Jako osoby se specifickými potřebami jsou definovány i osoby pečující o jinou osobu. Předkládaná právní úprava si proto klade za jeden z dílčích cílů skloubení rodinného a pracovního života těchto osob ve složité sociální situaci. Nepřímý pozitivní vliv pak bude mít zaměstnávání dalších cílových skupin z řad osob se specifickými potřebami, neboť předcházení sociálnímu vyloučení jednoho z členů rodiny může upevnit ekonomickou stabilitu rodiny.
J. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Po nabytí účinnosti návrhu zákona lze očekávat zvýšení počtu integračních sociálních podniků, které mohou být významnými partnery územně samosprávných celků v oblasti zaměstnanosti osob sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených. Samotný zákon je koncipován tak, aby přispíval ke zlepšení sociální situace dotyčných zaměstnanců nejen po stránce ekonomické, ale komplexně napomáhal ke zlepšení jejich celkové sociální situace. Zaměstnanci úřadů územně samosprávných celků, kteří vykonávají sociální práci, a řeší mimo jiné problematiku zaměstnanosti svých klientů, velmi často narážejí na neochotu zaměstnavatelů zaměstnat osoby takto znevýhodněné na trhu práce. Integrační sociální podniky tak budou významnými partnery sociálních odborů úřadů územně samosprávních celků, kteří v konečném důsledku přispějí ke snížení nezaměstnanosti osob znevýhodněných na trhu práce. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že navrhovaný zákon výrazně přispěje k řešení problematiky sociálního vyloučení na území celé České republiky. V územích, kde bude zjištěna malá koncentrace integračních sociálních podniků s vhodným zaměřením na zaměstnávání jednotlivých skupin osob se specifickými potřebami, návrh zákona předvídá zakládání integračních sociálních podniků přímo jednotlivými obcemi, kraji nebo jejich jednotlivými sdruženími. O zvláštní zmínku stojí rovněž možnost nastavení množství a zaměření jednotlivých integračních sociálních podniků ze strany územních samospráv ve formě vhodně nastavené dotační politiky.
K. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
1. Budování přednostně digitálních služeb
Předkládaná právní úprava předpokládá příjem žádostí ve formě elektronického podání a rozesílání předmětných rozhodnutí v této podobě.
2. Maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb
MPSV bude při opětovném řešení žádostí stejného subjektu o vydání nového rozhodnutí vycházet z již dostupných údajů.
3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením
Předložená právní úprava bude šetrná vůči potřebám osob s nejrůznějším zdravotním postižením (viz stávající prostředí MPSV), v oblasti pomoci osob se zdravotním postižením a jejich zaměstnáváním bude hodnocen předložený projekt činnosti, aby byly zamítnuty takové žádosti o přiznání statusu integračního sociálního podniku, které nebudou kompatibilní se specifickými potřebami jednotlivých skupin osob se zdravotním postižením.
4. Sdílené služby veřejné správy
Předložená právní úprava vychází z dosavadní dobré praxe sdílených služeb ve veřejné správě, přičemž při správním řízení o podané žádosti bude vycházet z informací již dříve dostupných jiným orgánům veřejné správy.
5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Předložená právní úprava, jak již vyplývá z předchozích zásad, bude vycházet z dostupných údajů jak samotného zpracovatele žádosti, tak dalších orgánů veřejné správy. MPSV bude při budování informačního systému vycházet z dobré praxe při plnění této zásady.
6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Podle jednotlivých ustanovení navrhovaného právního předpisu budou informace o jednotlivých integračních sociálních podnicích, kterým bude přiznán status podle tohoto návrhu zákona, dostupné na internetových stránkách Ministerstva.
7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby
Předložená právní úprava nepředpokládá nadbytečné shromažďování osobních údajů, které nebudou zapotřebí pro posouzení podaných žádostí nebo pro přezkum zákonem stanovených povinností. Shromažďovány budou pouze takové údaje, které budou nezbytné pro posouzení zákonem stanovených povinností.
8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb
Návrh zákona počítá se zveřejňováním důležitých informací o jednotlivých integračních sociálních podnicích včetně stanoveného okruhu dokumentů o jejich činnosti. Tím může dojít ke zpracování srovnávacích studií a dalších analýz potřebných k zajištění kontroly transparentnosti a ochrany před zvýhodňováním některého ze subjektů, klientelismem a korupcí.
9. Technologická neutralita
Předložený návrh zákona nepreferuje žádné konkrétní technické řešení.
10. Uživatelská přívětivost
Samotný návrh zákona stanovuje pouze okruh případů vrchnostenského působení veřejné moci. S respektem k zásadě enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí budou zpracovávány toliko taková rozhodnutí, jež bude platná právní úprava ukládat. S přihlédnutím k předešlým zásadám bude nastaveno takové prostředí, které bude přívětivé nejen pro uživatele z řad „obvyklých“ podnikatelů, ale i osob se zdravotním postižením.
11. Zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování
V návrhu zákona nelze identifikovat žádná omezení možností přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování. V případě zájmu ze strany zájemce o vyhledání informací o integračních sociálních podnicích mohou v tomto ohledu pomoci např. sociální pracovníci NNO, úřadů územně samosprávných celků či jednotlivých pracovišť úřadu práce. Za takto žádané informace lze považovat zejména nabídku pracovních příležitostí ze strany integračních sociálních podniků právě pro osoby s omezeným sociokulturním rozhledem, které by mohly být ohroženy také digitálním vyloučením. Lze ovšem předpokládat, že integrační sociální podniky si budou předmětného digitálního vyloučení z řad svých potenciálních zaměstnanců vědomy a najdou jiné kreativní řešení, jak nutné informace k adresátům doručit.
K ČÁSTI PRVNÍ (Integrační sociální podnik)
K § 1
Navrhuje se vymezit předmět úpravy zákona o integračním sociálním podniku. Mezi stěžejní záležitosti navrhované právní úpravy náleží zejména zakotvení podmínek, za kterých má zaměstnavatel právo na přiznání statusu a upravení podmínek činnosti integračních sociálních podniků. Účelem navrhované právní úpravy je dát právní rámec integračním sociálním podnikům a přispět tím k jejich rozvoji. Návrhem je taktéž upraven jejich registr. Navrhovaná úprava též zakotvuje příspěvky pro finanční podporu integračních sociálních podniků.
Toto ustanovení taktéž zakotvuje legislativní zkratku „integrační sociální podnik“, kterým je zaměstnavatel, kterému byl ministerstvem přiznán status integračního sociálního podniku, tj. který splňuje podmínky, za kterých má právo na jeho přiznání.
Z přiznání statusu integračního sociálního podniku a zápisu do registru integračních sociálních podniků plynou integračnímu sociálnímu podniku práva a zvýhodnění, a to např. v oblasti veřejných zakázek, a taktéž povinnosti, např. reinvestice dosaženého zisku, či poskytování sociální podpory osobám se specifickými potřebami.
K § 2
Ustanovení § 2 upravuje zaměstnávání osob se specifickými potřebami. V odstavci 1 je stanoven procentuálně vyjádřený průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců – osob se specifickými potřebami, které musí integrační sociální podnik zaměstnávat, aby splňoval podmínky pro přiznání statusu integračního sociálního podniku a dále pak též po přiznání statusu. Tento počet byl stanoven v souladu s mezinárodními standardy a obvyklou praxí jednotlivých právních úprav v zemích EU. Vymezení počátku plynutí dvouleté doby pro započitatelnost určitého zaměstnance do tohoto počtu v podobě dne, kdy vznikl pracovní poměr, znamená, že tento pracovní poměr může vzniknout i se zaměstnavatelem, který v daný okamžik ještě není sociálním podnikem. V takovém případě se bude započitatelnost této osoby krátit, neboť se bude započítávat do dvouleté doby právě i doba pracovního poměru před přiznáním statusu integračního sociálního podniku danému zaměstnavateli. Uvedená doba je navržena jako optimální pro dovršení procesu socializace u osob s hlubší sociální desintegrací (např. osoby po výkonu trestu odnětí svobody). Daná doba rovněž představuje přiměřený časový prostor pro upevnění pracovních návyků u osob, které byly z důvodu dalšího sociálního znevýhodnění (např. osoby bez přístřeší) dlouhodobě hlášeny v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Dále toto ustanovení stanoví, že integrační sociální podnik musí poskytovat těmto zaměstnancům podporu odpovídající jejich specifickým potřebám. Tuto podporu zaměstnavatel poskytuje zejména za účelem začlenění osob na trh práce, podpory jejich pracovních a sociálních kompetencí, zmírnění jejich nepříznivé situace a případně za účelem stabilního pracovního uplatnění těchto osob.
Vzhledem k individualitě sociálních znevýhodnění vydefinované skupiny zaměstnanců se nejeví jako účelné demonstrativně, dvojnásob pak taxativně, definovat konkrétní podporu zaměstnanců v rovině sociální. Lze si ovšem představit velmi širokou paletu aktivit k eliminaci negativních sociálních jevů. U některých kategorií zaměstnanců se může jednat o velmi individuální nastavení pracovní doby s významným zapojením možnosti práce mimo pracoviště zaměstnavatele, např. z domova (osoba pečující o osobu s nevyzpytatelnou predikcí zdravotního stavu či osoba se zdravotním postižením). V případě kategorie osoby po výkonu trestu odnětí svobody, jež nikdy neuzavřela pracovní poměr, je předlužená, bez přístřeší a má významné problémy s gramotností v důsledku neukončeného základního vzdělání, je nutné nastavit velmi podrobný plán jejího sociálního rozvoje. Zmírnění nepříznivé sociální situace zaměstnanců tak může spočívat například v pomoci se zabráněním narůstání dluhu zaměstnance a pomoci s vedením řádného způsobu života, kterým může být rozuměn takový stav, kdy v situaci zaměstnance absentují sociálně patologické jevy, které nedokáže vlastními silami řešit, případně jejich projevy neomezují další osoby. Za příklad takového sociálně patologického jevu může sloužit vznik nebo rozvoj závislostí nebo páchání trestné činnosti či přestupků. Je ovšem na posouzení integračního sociálního podniku, jaké další cíle na sebe vezme. Žádoucí pak je, aby se aktivity při socializaci v rámci pracovního poměru u integračního sociálního podniku snoubily s další pomocí orgánů veřejné správy, územní samosprávy a zejm. občanské společnosti v dané komunitě.
Vzhledem k individuálnosti zdravotních a sociálních znevýhodnění a obecnému vymezení podpory zaměstnanců v jejich směřování na trh práce stanoví odstavec 3 integračnímu sociálnímu podniku povinnost zpracovat u vymezených skupin osob vstupní diagnostiku, která má jednak popsat stávající překážky (bariéry) v plnohodnotném výkonu práce zaměstnance a jeho sociální situaci, a rovněž kvantifikovat, jaký je potenciál zaměstnance po vyřešení řešitelných problémů, a zpracovat individuální plán tohoto zaměstnance, ve kterém bude popsáno, jak dané negativní faktory odbourávat a jakými prostředky problémy řešit. Ačkoliv je zamýšlená doba na adaptaci zaměstnance delší, je nutné stanovit určité časové úseky, po nichž je zaměstnavatel povinen vyhodnotit, zda jsou zvolené prostředky efektivní a zda je dosahováno průběžného cíle. Návrh uvádí demonstrativní výčet toho, v čem může podpora spočívat.
Zaměstnancům, jejichž situace to vyžaduje a kteří spadají do vybrané cílové skupiny, je integrační sociální podnik povinen zajistit podporu sociálního pracovníka. Zajištění této sociální podpory může být ze strany integračního sociálního podniku zajištěno vícero způsoby
– sociální pracovník může být zaměstnancem sociálního podniku či se může jednat o externího sociálního pracovníka či sociální službu. Spolupráce se sociálním pracovníkem je založena na individuálním přístupu k řešení sociální situace zaměstnance integračního sociálního podniku, jehož situace to vyžaduje. Uzavření pracovního poměru je dvoustranným právním jednáním, do kterého osoba s určitým typem znevýhodnění vstupuje dobrovolně a spolu s vědomím zákonem stanovených povinností přijímá (opět dobrovolně) závazek se podílet na řešení své sociální situace. O tom, jaké konkrétní nástroje k řešení sociální situace dané osoby existují a jakým intervencím se má podrobit, bude informována při uzavření pracovního poměru.
Z uvedeného vyplývá, že spolupráce sociálního pracovníka se zaměstnancem integračního sociálního podniku, který spadá do vybrané cílové skupiny, přesahuje oblast pracovní a jejím cílem je zlepšení celkové sociální situace zaměstnance i v jiných oblastech (např. fyzické i psychické zdraví, bydlení, oddlužení, zvyšování kvalifikace atp.). K integraci do společnosti by totiž zaměření na pouhou oblast zaměstnanosti bylo nedostatečné.
Sociální pracovník odborně využívá metody a techniky sociální práce za účelem řešení nepříznivé sociální situace vymezené skupiny osob se specifickými potřebami. I přes relativně úzkou skupinu vymezených osob se specifickými potřebami, nic nebrání integračnímu sociálnímu podniku v tom, aby uvedené aktivity rozvíjel i vůči dalším zaměstnancům, u nichž to zákon nestanovuje.
K § 3
Toto ustanovení definuje, kdo je osobou se specifickými potřebami. Návrhem zákona má být podporováno zaměstnávání těchto osob, které mají určité zdravotní nebo sociální znevýhodnění, jež daným osobám brání ve snadném uplatnění na otevřeném trhu práce. K nápravě tohoto problému však v mnoha případech nestačí jejich zapracování u zaměstnavatele z řad integračních sociálních podniků, ale v mnoha případech je nutné nejprve odstranit určitý sociální problém, bránící vstupu na otevřený trh práce, a teprve následně bude možné s těmito osobami dále pracovat na osvojení jejich pracovních dovedností.
U vybraných kategorií osob se specifickými potřebami se navrhuje stanovit povinnost v podobě určité doby v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce a taktéž u některých z těchto osob je stanovena povinnost být bezprostředně před uzavřením pracovního poměru s integračním sociálním podnikem v této evidenci. Tato podmínka má zabránit tomu, aby integrační sociální podniky „přetahovaly“ jiným zaměstnavatelům jejich zaměstnance, kteří byli v posledních dvou letech v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Kromě jiných kategorií osob se specifickými potřebami počítá návrh zákona také se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, které vyžadují upevnění jejich pracovních kompetencí pro vstup na volný trh práce. Pokud by takový plán nebyl úspěšný, zákonem stanovená pravidla nebrání jejímu zahrnutí do kategorie stálých zaměstnanců, neboť osoby se zdravotním postižením budou započítávány do podílu (30 %) osob se specifickými potřebami po celou dobu trvání pracovního poměru u integračního sociálního podniku. V takovém případě ovšem integrační sociální podnik přijde o možnost čerpání motivačního příspěvku.
Integrační sociální podnik, který zaměstnává osoby se zdravotním postižením, může být současně též zaměstnavatelem na chráněném trhu práce. Návrh zákona doplňuje portfolio výhod při zaměstnávání osob se specifickými potřebami k stávajícím výhodám zaměstnavatele na chráněném trhu práce vůči OZP.
Důvodem pro zařazení osob ve věku 60+ je obtížná situace těchto osob při dojednávání nového zaměstnání a případná rostoucí frustrace v důsledku nezdarů při shánění zaměstnání s rostoucím věkem. U osob v předdůchodovém věku je rovněž zákonem dána podmínka v podobě určité doby v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce.
Do návrhu zákona jsou mezi osoby se specifickými potřebami taktéž zařazeny osoby, které jsou limitovány tím, že nedokončily střední vzdělání. Střední vzdělávání má v ČR všeobecný nebo odborný charakter a je ukončeno maturitní zkouškou, výučním listem, nebo závěrečnou zkouškou. Uskutečňuje se v gymnáziu, ve středních odborných školách, středních odborných učilištích a v konzervatořích. Daná osoba se specifickými potřebami, aby splňovala předmětnou charakteristiku, je tedy zcela bez vzdělání či má pouze dovršené základní vzdělání (včetně případu, kdy následné vzdělání na střední škole nedokončila).
K ČÁSTI DRUHÉ (Status)
K § 4
Navrhuje se upravit podmínky, za kterých je možné přiznat zaměstnavateli status integračního sociálního podniku.
Vypočtenými podmínkami pro přiznání statusu integračního sociálního podniku se návrh snaží docílit stavu, kdy integračním sociálním podnikem bude zejména osoba, která vykonává soustavnou hospodářskou činnost nezávisle na státu, zaměstnává osoby se specifickými potřebami v předepsaném počtu, je bezúhonná, sídlící v zemi s transparentním právním řádem a vyspělou mírou právní vymahatelnosti a bez prohřešků na poli odvodů. Rozšířený požadavek na širší okruh bezúhonných osob, kromě samotného integračního sociálního podniku, je pak veden snahou o eliminaci osob v tomto druhu podnikání, které mají ve své minulosti aktivity neslučitelné s podnikáním jako takovým, a sociálním podnikáním dvojnásob.
Zákon nijak nezapovídá, aby se konkrétní integrační sociální podnik věnoval i jiným činnostem, avšak výkon hospodářské činnosti je nezbytný pro zahrnutí do kategorie sociálního podniku. Cílem souhrnu činností daného sociálního podniku totiž není jen dosahování zisku, ale jeho posláním je zejména zaměstnávání osob se specifickými potřebami za účelem integrace těchto osob na trh práce nebo jejich stabilního pracovního uplatnění. Tohoto má být docíleno prostřednictvím podpory, kterou jim integrační sociální podnik bude poskytovat.
Příslušné ustanovení klade dále důraz na to, aby žadatel o status nebyl v posledních 12 měsících uznán vinným za přestupek v oblastech právní úpravy, jež se obsahově kryjí s cílem tohoto zákona. Záměrem dané úpravy však není zabránit v přiznání statusu integračního sociálního podniku např. tomu, kdo se dopustil administrativního pochybení, ale eliminovat subjekty, které se zjevným pohrdáním právem vyčleňují ze skupiny integračních sociálních podniků s určitým hodnotovým standardem, proto je tvrdost zákona v případě přestupků podle zákona o zaměstnanosti a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zmírněna stanovením výše horní hranice sankce. Kromě těchto uvedených zákonů nesmí být žadatel uznán vinným za přestupek podle zákona o evidenci skutečných majitelů nebo zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to ve stejném období.
Předpokladem úspěšného posouzení žádosti o přiznání statusu integračního sociálního podniku je skutečnost, že má příslušný zaměstnavatel sídlo podnikání nebo bydliště na území České republiky, nebo musí na území České republiky vykonávat svou činnosti prostřednictvím své pobočky v případě zaměstnavatele, který má sídlo nebo bydliště na území jiného členského státu Evropské unie, státu, který je smluvní stanou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska anebo Švýcarské konfederace. Je přípustným a žádoucím stavem, aby byl integračnímu sociálnímu podniku přiznán status i v jiných státech, podle tamějšího právního řádu, avšak je třeba zdůraznit, že přiznání statusu sociální podniku z jiného státu, např. ze země sídla dané společnosti, není přenositelné do České republiky.
Jednou z podmínek je též zákaz provozování hazardních her. Předmětné ustanovení je promítnutím obecných principů, jejichž obsahovým vyjádřením je zásada, že posláním sociálních podniků je veřejná prospěšnost. Není proto v souladu s návrhem zákona, aby byl status integračního sociálního podniku přiznán osobě, jejíž činností je aktivita s prokazatelným negativním společenským dosahem, přičemž takovou činností je právě provozování hazardních her podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů.
K § 5
Dotčeným ustanovením je založena příslušnost ministerstva v řízení o přiznání statusu integračního sociálního podniku. Toto řízení je podřízeno režimu správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo stanoví vyhláškou žádost o přiznání statusu integračního sociálního podniku k zajištění administrativní jednoduchosti a přehlednosti, kterou je žadatel o přiznání statusu povinen podat ministerstvu.
Navrhované ustanovení uvádí povinné náležitosti žádosti odlišné od obecných náležitostí uvedených ve správním řádu. Žadatel o přiznání statusu musí ministerstvu mimo jiné doložit, že zaměstnává stanovený počet osob se specifickými potřebami, a žadatel musí předložit zpracovaný projekt činnost.
V odstavci 3 se navrhuje stanovit povinnost orgánů veřejné moci sdělovat na výzvu ministerstva údaje za účelem získání informací. Údaje mají být sdělovány bezodkladně a bezplatně. K významu slova „bezodkladně“ je nutné dodat, že není v právním řádu vymezen, z judikatury lze však dovozovat, že se jedná o velmi krátkou lhůtu, jíž je myšleno neprodlené či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti, přičemž doba trvání lhůty závisí na okolnostech konkrétního případu (viz např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2019, č.j. 51 A 15/2019-24).
K § 6
V odstavci 1 je negativně vymezena podmínka bezúhonnosti tak, že jsou zde uvedeny případy, kdy osoba není považována za bezúhonnou.
Uvedené ustanovení dále stanovuje, jakým způsobem je ověřována či dokládána bezúhonnost osob. Obecným pravidlem je stanoveno, že ministerstvo si za účelem ověření bezúhonnosti žadatele vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů, a to nejen žadatele, ale též dalších dotčených osob. V odst. 3 až 5 jsou pak stanoveny odlišnosti v podobě dokládání bezúhonnosti osob, které se zdržovala na území cizího státu či které jsou cizincem či zahraniční právnickou osobou.
K § 7
Toto ustanovení stanoví povinný rámec projektu činnosti. Projekt činnosti je součástí žádosti o přiznání statusu integračního sociálního podniku podle § 5 odst. 2. Jedná se o dokument zcela zásadní pro posouzení žádosti o přiznání statusu integračního sociálního podniku.
Jedním z okruhů zkoumaných skutečností je, zda bude naplněn jeden ze základních požadavků zákona, tj. naplněn podíl zaměstnaných osob se specifickými potřebami podle § 4. Uvádění plánovaného počtu zaměstnanců je zamýšleno jako orientační pro zvážení adekvátnosti dalších nástrojů k integraci, resp. k pomoci jednotlivým subskupinám znevýhodněných osob. Pokud se budou po přiznání statusu počty jednotlivých zaměstnanců z cílových skupin lišit od plánovaného počtu, žádat o změnu projektu činnosti nebude třeba. Požadavkem na vymezení skupin znevýhodněných zaměstnanců není zamýšlen toliko okruh podle § 4, ale zamýšlenou náležitostí projektu je vydefinování podrobnější skupiny či skupin. Může jít např. o osoby propuštěné z výkonu trestu, které během výkonu trestu odnětí svobody absolvovaly svářečský kurz a nemají, podle dostupných informací, přístřeší. Jiným příkladem správně vydefinované skupiny zaměstnanců jsou osoby v předdůchodovém věku s praxí v účetnictví, které navíc osobně pečují o fyzickou osobu (§ 3 písm. a) bod 1 návrhu zákona) a vyžadují proto pomoc v individuálnosti pracovní doby či výkon práce z domova.
V projektu činnosti bude nezbytné akcentovat rozlišení mezi tzv. prostupným a stabilizačním modelem zaměstnání. Jiná situace a tomu odpovídající povinnosti plynou ze zaměstnání osoby s určitým sociálním problémem (léčená závislost na látkových nebo nelátkových drogách), když je u těchto osob cílem udržet dosavadní trend zdržení se užívání uvedených drog a posilování sociálních návyků, a jiná situace je v případě dlouhodobého zaměstnání osoby se zdravotním postižením ze stabilních sociálních poměrů.
Dále musí být podrobně popsán způsob posilování kompetencí zaměstnanců ze skupiny osob se specifickými potřebami, může se jednat např. o aktivity v oblasti navyšování finanční gramotnosti vybraných zaměstnanců, individuální poradenství při organizaci rodinného hospodaření, konzultace při řešení insolvence či pomoc při zhodnocování majetku dluhy ohroženého zaměstnance.
Použité pojmy, jako např. popis způsobu posilování sociálních kompetencí zaměstnanců, budou vykládány v kontextu jejich používání v dalších částech zákona.
K § 8
Navrhuje se zakotvit povinnost ministerstva vydat rozhodnutí o přiznání statusu integračního sociálního podniku do 60 dnů ode dne zahájení řízení.
K § 9
O změnu projektu činnosti lze požádat prostřednictvím formuláře, jehož podoba bude stanovena vyhláškou. V případě žádosti o změnu je žadatel povinen předložit nový projekt činnosti a odůvodnit ministerstvu jeho změnu V případě, že nový projekt činnosti bude splňovat podmínky projektu činnosti podle § 8, schválí ministerstvo změnu projektu činnosti a zapíše tento projekt činnosti do registru.
K § 10
Navrhuje se stanovit, že status integračního sociálního podniku zaniká v případě smrti fyzické osoby, která má status, nebo jejím prohlášením za mrtvou. Obdobná situace je v případě zániku právnické osoby, která má status integračního sociálního podniku.
K § 11
Toto ustanovení stanoví, že status integračního sociálního podniku může být zrušen ministerstvem na žádost integračního sociálního podniku nebo z moci úřední. V odstavci 1 písm. b) jsou taxativně stanoveny obligatorní důvody pro zrušení statusu integračního sociálního podniku a v odstavci 2 jsou pak stanoveny fakultativní důvody pro zrušení statusu integračního sociálního podniku z moci úřední, přičemž jedním z těchto důvodů je například nezaslání zprávy o činnosti.
K § 12
Navrhuje se zakotvit, že řízení o zrušení statusu integračního sociálního podniku nelze z moci úřední zahájit v případě, že uplynuly minimálně tři roky po vzniku skutečnosti, která by jinak byla důvodem pro zrušení. Taktéž se navrhuje zakotvit, že se řízení o zrušení statusu z moci úřední zastaví, pokud uplynulo více jak 5 let od vzniku této právní skutečnosti. To však neplatí v případě nesplnění podmínky bezúhonnosti.
Návrh zákona stanovuje podmínky, za kterých lze získat opětovně status v případě, že byl status integračního sociálního podniku zrušen – opětovné získání statusu je možné nejdříve po uplynutí tří let od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho zrušení z moci úřední z obligatorních důvodů. Důvodem pro zavedení této podmínky je mimo jiné předcházení administrativní zátěže ministerstva. Dále je zde stanoveno obdobné omezení pro členy statutárního orgánu právnické osoby, a to jak v případě samotné žádosti těchto osob o přiznání statusu, tak i v případě, že se jedná o osobu, která je členem statutárního orgánu nebo zástupcem právnické osoby v takovém orgánu u jiné právnické osoby žádající o přiznání statusu.
K ČÁSTI TŘETÍ (Registr)
K § 13
V tomto ustanovení je stanoveno, že orgánem veřejné správy, který vede registr integračních sociálních podniků je ministerstvo. Registr integračních sociálních podniků je informačním systémem veřejné správy.
K § 14
Na základě rozhodnutí o přiznání statusu je příslušný subjekt zapsán do registru integračních sociálních podniků. Ustanovení stanovuje, do kdy musí ministerstvo osobu do registru zapsat.
K § 15
Předmětné ustanovení stanoví, že registr obsahuje veřejně přístupnou a neveřejnou část registru a jaké údaje jsou v těchto částech obsaženy. Cílem tohoto ustanovení je zajištění, co největší transparentnosti údajů o subjektech, kterým byl přiznán status integračního sociálního podniku. Tím má být zajištěna maximální míra veřejné kontroly. Očekávaným důsledkem vedení registru je možnost vyhledání integračních sociálních podniků s vhodným zaměřením. To může pomoci vedle potenciálních zaměstnanců rovněž zadavatelům veřejných zakázek i zákazníkům na trhu s odbytem produkce sociálních podniků. Dostatečná informovanost o činnosti integračních sociálních podniků pak přispěje k dalšímu rozvoji sociální ekonomiky.
Dále se navrhuje zakotvit, že údaje z veřejné části registru jsou veřejně přístupné na internetových stránkách ministerstva. K neveřejné části registru má přístup ministerstvo, které může v nezbytném rozsahu udělit přístup do této části taktéž jinému orgánu jiné moci.
K § 16
Navrhuje se zakotvit ministerstvu i lhůtu pro výmaz údajů o integračním sociálním podniku z veřejně přístupné části registru po zániku či zrušení jeho statusu. Taktéž je stanoveno, jak dlouho jsou údaje o integračním sociálním podniku v neveřejné části registru uchovávány.
K ČÁSTI ČTVRTÉ (Integrační rezervní fond)
K § 17
Navrhuje se zřídit tzv. integrační rezervní fond, což je způsob, jakým oddělit majetek integračního sociálního podniku, který bude určen pro poskytování podpory zaměstnancům, kteří jsou osobami se specifickými potřebami. Důvodem je fakt, že se vyčleňují prostředky, které mají mít quasi veřejnoprávní charakter, tj. budou vždy určeny jen pro tuto činnost. Vzhledem k tomu, že je zakázáno tyto prostředky používat jiným způsobem a jejich výše vždy musí zůstat zachována, bude spíše docházet k tomu, že se celkový kapitál na integraci zaměstnanců bude díky této rezervě spíše nominálně zvyšovat.
Rezervní fond je složka pasiv, která se tedy sama o sobě nevyčerpává, může toliko růst (zejm. na základě zisků dalších let). Příklad: vlastní kapitál integračního sociálního podniku byl v úvodu 1 mil. Kč – z toho tedy integrační rezervní fond připadne částka 300 000 Kč. V prvním roce měl integrační sociálního podnik zisk 200 000 Kč, tj. integrační rezervní fond navýší dále o částku 100 000 Kč. Jinými slovy, podmínky jsou určeny kumulativně – vždy musí platit podmínka minimálně 30 % (což bude aktuální zejm. v začátku podnikání) a k této částce se postupně budou přidávat zisky dalších období.
Jde o složku pasiv a zároveň nemůže být snížena o daňovou ztrátu ani jiným způsobem. Přímo není normováno také použití těch či oněch konkrétních prostředků, nicméně klíčové je zde ustanovení § 18, tj. to, že integrační sociální podnik musí mít hodnotu aktiv, které slouží účelům podle § 2 odst. 2 až 4 minimálně ve výši integračního rezervního fondu. Jinými slovy – integrační rezervní fond je určitým ukazatelem, který následně určuje povinnou minimální hodnotu aktiv, které mají sloužit integračnímu sociálnímu podniku k jeho základní činnosti.
Ve výše uvedeném případě tedy platí, že při založení musí mít majetek (aktiva) alespoň v hodnotě 300 000 Kč určena k účelům podle § 2 odst. 2 až 4. Například může pořídit automobil, který zajišťuje „svážení“ sociálně neintegrovaných osob, případně mít koupenou budovu, která dotčeným osobám např. poskytuje zvýhodněné ubytování. Tento test by měly splnit i finanční prostředky, které má integrační sociální podnik odložené „bokem“ na to, aby si výše uvedené věci pořídil. Na co je vhodné upozornit je fakt, že řada aktiv se odepisuje, tj. pokud poplatník má povinnost udržovat hodnotu aktiv alespoň ve výši 300 000 Kč a právě za tuto částku si pořídí automobil, tak okamžikem prvního odpisu přestane splňovat bez dalšího podmínku podle § 18 odst. 1, to tedy znamená, že je vhodné si udržovat hodnotu aktiv ve vyšší výši a pracovat s předpokladem odpisů a/nebo v případě odpisu pořídit další majetek, který mi uvedený problém vyřeší, případně nejpozději v okamžiku odpisu vyčlenit finanční prostředky ve výši odpisu, které budou v budoucnu např. sloužit pro nákup nového automobilu či jiného aktiva k plnění účelů v § 2 odst. 2 až 4.
Dále se stanovují základní pravidla.
V odstavci 1 je stanovena podmínka tvořit integrační rezervní fond.
Odstavec 2 stanovuje minimální podíl prostředků na integraci v rámci vlastního kapitálu integračního sociálního podniku.
Odstavec 3 určuje kolik procent zisku běžného období je zapotřebí alokovat do integračního rezervního fondu.
Odstavec 4 určuje další způsoby vzniku integračního rezervního fondu. Jde o jednak o ryze obligatorní vzniky – tj. vedle zvýšení/vzniku rezervy ze zisku vznik v důsledku toho, že integrační sociální podnik přebral integrační rezervní fond a tomu odpovídající majetek jiného integračního sociálního podniku a druhak o quasiobligatorní vznik/zvýšení, které bude patrně motivováno snahou dodržet podmínku minimální výše integrační rezervy ve vztahu k vlastnímu kapitálu – viz odstavec 2.
Odstavec 5 normuje faktickou nezrušitelnosti integračního rezervního fondu– resp. jeho rozpuštění je možné pouze, pokud integračnímu sociálnímu podniku bude zrušen status, nicméně s důsledky uvedenými v ustanovení § 19. Části integračního rezervního fondu, které byly vytvořeny jinak než ze zisku či převzetí od jiného integračního sociálního podniku, mohou být rozpuštěny na základě rozhodnutí integračního sociálního podniku – nicméně vždy musí být dodržena podmínka podle odst. 4.
Odstavec 6 obecně upravuje protizneužívající pravidlo, které zabraňuje tomu, aby motivem určitých jednání byla snaha snížit výsledek hospodaření a tím i určitou část zisku, který má být v integračním sociálním podniku navždy vázán. Taková jednání, nejsou-li neplatná v důsledku porušení jiných předpisů, jsou i nadále platná, nicméně se k nim v kontextu stanovení výše navýšení integračního rezervního fondu přihlédne. Například záměrně nevýhodná smlouva, která v konečném důsledku sníží výsledek hospodaření o 100 000 Kč, není apriori neplatná, nicméně v kontextu ustanovení odstavce 5 vede k tomu, že tvorba integračního rezervního fondu bude nad rámec 50 % výsledku hospodaření ještě navíc navýšena o 50 000 Kč (50 % z částky 100 000 Kč).
K § 18
Toto ustanovení navazuje na ustanovení § 17 a stanovuje vazbu zdroje financování (pasiv) na konkrétní aktiva. Znamená to, že dává povinnost, aby na integraci byly v rámci integračního sociálního podniku vymezena aktiva v hodnotě alespoň ve výši, která odpovídá vytvořenému integračnímu rezervnímu fondu, která pro tyto aktiva tvoří de facto kapitálové krytí.
Odstavec 2 přisuzuje odpovědnost za tuto dostatečnost statutárnímu orgánu. Tato odpovědnost je průběžná a projeví se zejm. v případech, kdy díky porušení této podmínky je např. integračnímu sociálnímu podniku zrušen status – v takovém případě je zde explicitní odpovědnost za škody přímo proti statutárnímu orgánu, resp. jeho členům. Dále se projeví v případě ukončení činnosti integračního sociálního podniku – viz § 19, kdy je stanovena povinnost předání majetku alespoň ve výši integračního rezervního fondu ve prospěch státu či jiného integračního sociálního podniku. Pokud zde nebude dostatek prostředků, pak je možné vymáhat případné zbylé prostředky právě po statutárním orgánu, který je za uvedenou nedostatečnost odpovědný.
K § 19
Stanovují se důsledky zrušení statusu integračního sociálního podniku ve vztahu k integračnímu rezervnímu fondu. V principu se zejm. zabraňuje, aby v důsledku ztráty statusu či zániku mohly být prostředky integračního rezervního fondu použity k jinému účelu než integraci. Z tohoto důvodu se stanovuje povinnost předat tyto prostředky státu či jinému integračnímu sociálnímu podniku, který není osobou spojenou ve smyslu zákona o daních z příjmu. Výjimku z tohoto předání nicméně tvoří ta část integračního rezervního fondu, která byla vytvořena v principu z peněz společníků (např. vkladem atp.).
Odstavec 4 explicitně upravuje vliv předání aktiv na výši integračního rezervního fondu. Zejména tedy v tomto směru explicitně navazuje na ustanovení § 17 odst. 5 návrhu zákona. Rovněž platí, že je-li vlivem předání aktiv integrační rezervní fond snížen na nulu, je zrušen.
K ČÁSTI PÁTÉ (Další práva a povinnosti integračního sociálního podniku)
K § 20
Navrhovanou povinností integračních sociálních podniků je dále vedení evidence celkového počtu zaměstnanců a zároveň zaměstnanců, kteří jsou osobami se specifickými potřebami, a to v členění podle § 3. S uvedenou povinností se dále pojí navrhovaná povinnost integračního sociálního podniku vést informace o plnění podmínky předepsaného průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců – uvedené tedy zahrnuje vedení průměrného přepočteného počtu všech zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se specifickými potřebami.
K § 21
Zpráva o činnosti integračního sociálního podniku je dokumentem, který bilančně zhodnocuje, jak je plněn projekt činnosti a další aspekty činnosti integračního sociálního podniku. Slouží pro kontrolu jak ze strany ministerstva, tak i široké veřejnosti. Vedle stanoveného povinného obsahu může integrační sociální podnik uvést další důležité informace o své činnosti a dosahovaných výsledcích i mimo vymezené povinné náležitosti.
Zákon stanoví periodicitu a lhůtu pro zasílání zprávy o činnosti ministerstvu a v důsledku toho i periodicitu zveřejňování zprávy o činnosti v registru integračních sociálních podniků a ze strany samotného integračního sociálního podniku. Vzhledem ke zvýšenému tlaku na dosahovaný výsledek v prvních třech letech po přiznání statusu byla stanovena frekvence předkládání zprávy o činnosti jedenkrát ročně. Naopak v dalších letech, kdy již integrační sociální podnik překlenul období svého vzniku v prostředí sociálního podnikání, je preferován delší interval pro předkládání a zveřejňování zprávy o činnosti. Integračnímu sociálnímu podniku tím ubude administrativní zátěž.
Pokud zpráva o činnosti nebude obsahovat všechny povinné náležitosti nebo bude obsahovat chyby, vyzve ministerstvo integrační sociální podnik k jejímu doplnění.
K § 22
Předmětné ustanovení zajišťuje právní jistotu integračním sociálním podnikům, že jiný subjekt nebude využívat daného označení. Kromě ochrany integračních sociálních podniků je důvodem zavedení také ochrana veřejnosti a potenciálních odběratelů před nekalou soutěží. Je předpokládáno, že samotná skutečnost, že určitý výrobek nebo služba pochází z produkce integračního sociálního podniku přiláká určitou část spotřebitelů. Používání daného označení bez přiznání statusu integračního sociálního podniku by mohlo způsobit znepřehlednění a ztrátu důvěry k trhu s produkcí integračních sociálních podniků. Porušení tohoto zákazu může být postižitelné soukromoprávně jako porušení zákazu nekalé soutěže podle § 2976 a následující občanského zákoníku a dále je v návrhu zákona navrženo zakotvit přestupek při porušení tohoto zákazu (§30).
K ČÁSTI ŠESTÉ (Příspěvky)
K hlavě I
K § 23 až 27
V zákoně bude zakotven nový příspěvek pro zaměstnavatele z řad integračních sociálních podniků. Bude se jednat o příspěvek na náklady spojené se zaměstnáváním osob se specifickými potřebami. Tento příspěvek bude integračnímu sociálnímu podniku kompenzovat zvýšené náklady spojené s pomocí zaměstnancům – osobám se specifickými potřebami s resocializaci či řešením jejich konkrétních bariér pro vstup na otevřený trh práce. Rovněž tento příspěvek má kompenzovat nižší pracovní produktivitu těchto zaměstnanců.
Nárok na tento příspěvek bude mít jen ten zaměstnavatel – integrační sociální podnik, který osobu se specifickými potřebami zaměstná v rozsahu alespoň 0,3 stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 zákoníku práce. Tento příspěvek se nebude vztahovat na všechny osoby se specifickými potřebami, ale jen na zákonem vymezené subkategorie těchto osob.
Zákon rovněž stanová maximální délku doby čerpání tohoto příspěvku, která činí 2 roky od vzniku pracovního poměru příslušného zaměstnance u integračního sociálního podniku.
Příspěvek na náklady bude poskytován ve výši 1 000 Kč za kalendářní měsíc na příslušného zaměstnance a pouze tomu zaměstnavateli – integrační sociální podnik, který splní podmínku bezdlužnosti.
Zákon stanoví příslušnost krajských poboček Úřadu práce ČR k poskytování příspěvku, přičemž místní příslušnost je dána sídlem, resp. bydlištěm integračního sociálního podniku.
Příspěvek bude úřad práce poskytovat zaměstnavateli čtvrtletně zpětně, a to na základě písemné žádosti integračního sociálního podniku, kterou bude muset zaměstnavatel doručit krajské pobočce úřadu práce nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí.
Rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na náklady krajská pobočka úřadu práce písemně nevyhotovuje. V případě neposkytnutí příspěvku, pokud nejsou splněny podmínky pro jeho poskytnutí, krajská pobočka úřadu práce žádost zamítne. Navrhuje se také upravit splatnost příspěvku a povinnost integračního sociálního podniku příspěvek za podmínek stanovených zákonem vrátit.
K hlavě II
K § 28
Toto ustanovení zavádí další příspěvek pro integrační sociální podnik – motivační příspěvek, a upravuje podmínky jeho získání. Důvodem zavedení tohoto příspěvku je motivace integračního sociálního podniku k co nejširší sociální integraci zaměstnance z okruhu osob se specifickými potřebami.
Motivační příspěvek se poskytne integračnímu sociálnímu podniku za úspěšnou pracovní integraci osoby se specifickými potřebami, a to v závislosti na délce pracovního vztahu integrovaného zaměstnance u nového zaměstnavatele, kdy je délkou tohoto pracovního poměru ze strany zákonodárce presumováno to, jak vhodně byl integrovaný zaměstnanec integračním sociálním podnikem připraven na nový pracovní poměr.
Pro poskytnutí příspěvku musí být splněny podmínky stanovené v odstavci 1. Prvotně musí být splněna délka pracovního poměru mezi integračním sociálním podnikem a zaměstnancem z vymezené skupiny osob. Minimální doba byla stanovena v délce jednoho roku, tedy období, pro něž je zpracováván individuální plán podle § 2 odst. 3. Maximální doba je záměrně stanovena dvojnásobně déle, než doba uvedená v § 2 odst. 1. Zamýšleným záměrem je to, aby motivační příspěvek mohl čerpat i integrační sociální podnik, který zaměstnával znevýhodněnou osobu i po skončení doby, po kterou je daná osoba započitatelná do potřebného podílu k plnění podmínek integračního sociálního podniku.
Odlišně návrh zákona upravuje v odstavci 2 minimální dobu pracovního poměru osoby podle § 3 písm. e) po ukončení výkonu trestu odnětí svobody, u které se do minimální doby 1 roku započítává i délka zaměstnání v době výkonu trestu odnětí svobody u integračního sociálního podniku, pokud pracovní poměr této osoby u integračního sociálního podniku trval minimálně tři měsíce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Pracovní poměr tohoto zaměstnance musí skončit a integrovaný zaměstnanec musí uzavřít nový pracovní poměr se zaměstnavatelem nejpozději v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém došlo ke skončení pracovního poměru u integračního sociálního podniku. Nový zaměstnavatel integrované osoby nesmí být integračním sociálním podnikem ani zaměstnavatelem uznaným za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Integrovaná osoba musí být u nového zaměstnavatele v pracovním poměru s minimálním rozsahem poloviny stanovené týdenní pracovní doby.
K § 29
Motivační příspěvek bude poskytován po dobu 36 měsíců, a to vždy zpětně za uplynulý kalendářní rok ve výši 11 % z vyměřovacích základů integrované osoby za kalendářní rok pro určení sazby pojistného podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti u nového zaměstnavatele. Zároveň se stanoví minimální výše motivačního příspěvku za kalendářní rok, a to ve výši 80 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Tato změna zajistí to, aby byl motivační příspěvek poskytován za osobu, jež se úspěšně a dlouhodobě integrovala na otevřeném trhu práce, čímž byl naplněn základní cíl integračního sociálního podniku.
Zákon dále stanoví pravidla pro situace, kdy o poskytnutí příspěvku na tutéž integrovanou osobu požádá více integračních sociálních podniků. Pro tuto situaci je rozhodná doba podání žádosti o motivačního příspěvku. Motivační příspěvek bude poskytnut tomu žadateli, který o něj požádal nejdříve.
K § 30
Zákon stanoví příslušnost krajských poboček Úřadu práce ČR k poskytování příspěvku, přičemž místní příslušnost je dána sídlem, resp. bydlištěm integračního sociálního podniku.
K § 31
Příspěvek je poskytován na základě žádosti integračního sociálního podniku. Zákon upravuje dobu, do kdy je možné tuto žádost úřadu práce podat, co musí tato žádost obsahovat a co je její součástí. Zároveň zákon stanoví, že úřad práce je oprávněn získávat potřebné údaje od nového zaměstnavatele nebo od ČSSZ prostřednictvím dálkového přístupu.
K § 32
Rozhodnutí o poskytnutí příspěvku krajská pobočka úřadu práce písemně nevyhotovuje. V případě neposkytnutí příspěvku, pokud nejsou splněny podmínky pro jeho poskytnutí, krajská pobočka úřadu práce žádost zamítne. Navrhuje se také upravit splatnost příspěvku a povinnost integračního sociálního podniku příspěvek za podmínek stanovených zákonem vrátit.
K ČÁSTI SEDMÁ (Kontrola a přestupky)
K § 33
Vzhledem ke specifické povaze integračních sociálních podniků je žádoucí, aby činnost integračních sociálních podniků podléhala kontrole ze strany státu. Navrhuje se kontrolní pravomoc svěřit ministerstvu. Cílem kontroly má být zejména to, zda integrační sociální podnik plní veškeré povinnosti podle tohoto zákona. Na provádění kontroly se vztahuje kontrolní řád.
Ministerstvo může při zjištění nedostatků uložit integračnímu sociálnímu podniku opatření k jejich odstranění. V případech, kdy tak integrační sociální podnik neučiní, bude toto důvodem pro zrušení jeho statusu.
K § 34
Navrhuje se zakotvit skutkovou podstatu přestupku spočívající v neoprávněném užívání označení integračního sociálního podniku podle § 22.
Zakotvení skutkové podstaty uvedeného přestupku odráží nutnost sankčně postihnout osobu, která parazituje na označení integračního sociálního podniku, ač tohoto statusu nenabyla. Alternativní cestou k dosažení nápravy je možnost řešení uvedeného nekalosoutěžního jednání v řízení ve věcech občansko-právních. Tato možnost je však více zdlouhavá a ve svém důsledku tedy i méně účinná.
Horní hranice peněžité sankce je odvislá od obdobných přestupků se srovnatelnou společenskou škodlivostí. Výše skutečně uložené pokuty pak bude odviset od množství rozšířených výrobků, velikosti reklamní kampaně a potenciálního zisku, který pachateli přinese označení, v němž je uvedeno nepravdivé označení.
K § 35
Navrhuje se zakotvit skutkovou podstatu přestupku spočívající v porušení evidenční povinnosti podle navrhovaného zákona. Horní hranice peněžité sankce je stanovena ve výši 10 000 Kč.
K § 36
Ustanovením je zakotvena příslušnost ministerstva pro projednání přestupků podle tohoto zákona a je taktéž stanoveno, že vybírá pokuty za tyto přestupky.
K ČÁSTI OSMÁ (Společná ustanovení)
K § 37
Odstavec 1 dává najisto, že příspěvek na náklady a motivační příspěvek lze poskytnout pouze za podmínky jejich poskytnutí v režimu podpory malého rozsahu podle přímo použitelných předpisů Evropské unie.
Odstavec 2 řeší situaci integračního sociálního podniku, kterému je rušen status na jeho žádost. V případně rušení statusu se navrhuje stanovit, že nároky na dotaci nemá integrační sociální podnik již od okamžiku podání návrhu na zrušení statusu. Faktické plnění v období běžícího řízení pak může být zajištěno různými typy přechodných institutů (předběžná opatření apod.).
K § 38
Předmětné ustanovení stanoví, jak se pro účely tohoto zákona zjišťuje průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, který je podstatný pro zjištění plnění povinného podílu zaměstnávání osob se specifickými potřebami integračního sociálního podniku.
K ČÁSTI OSMÉ (Účinnost)
K § 39
Nabytí účinnosti zákona se navrhuje dělená účinnost, a to pro valnou většinu návrhu zákona dne 1. ledna 2025.Tato je navržena s ohledem na nutnost přizpůsobení informačních systémů u dotčených orgánů veřejné správy. U ustanovení § 22 a 34 se navrhuje účinnost od 1. července 2025.
V Praze dne 27. března 2024 Předseda vlády:
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
podepsáno elektronicky
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Marian Jurečka
podepsáno elektronicky