zákon č. 469/2023 Sb.

ČÁST PRVNÍ – změna zákona č. 458/2000 Sb.

Čl. I

K bodu 1

V § 2 odst. 2 písm. a) se navrhuje doplnění definice nového pojmu „regionální distribuční soustava“ do nového bodu 24. Touto distribuční soustavou je distribuční soustava, která je přímo připojena na přenosovou soustavu. Doplnění nového pojmu je nezbytné především z důvodu právní jistoty, kdy pouze provozovatel regionální distribuční soustavy je oprávněnou osobou (vedle provozovatele přenosové soustavy a České republiky) být podílníkem v nově zaváděném účastníkovi trhu, kterým je Elektroenergetické datové centrum (dále jen „datové centrum“).

K bodu 2

Ustanovení aktualizuje definici plynu a doplňuje ji zejména o moderní vodík, což umožní zacházení s ním podle pravidel pro plyn v energetickém zákoně.

Dne 15. prosince 2021 zveřejnila Evropská komise jako součást plynového dekarbonizačního balíčku návrh revizí směrnice 2009/73/ES a nařízení (ES) č. 715/2009.

Obě revize představují obsáhlou revizi 3. plynárenského liberalizačního balíčku, jež má za cíl nastavit pravidla pro integraci obnovitelných a nízkouhlíkových plynů do trhu se zemním plynem. Jedná se o zásadní systémovou změnu fungování trhu se zemním plynem, která vychází ze snahy o naplnění cílů EU pro roky 2030, tj. snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 55 %, a 2050, kdy chce EU dosáhnout klimatické neutrality. Za tímto účelem je vedle řady dalších kroků nezbytné také realizovat postupný přechod od fosilních paliv na nízkouhlíkové a obnovitelné plyny (biometan, syntetický metan, nízkouhlíkový či obnovitelný vodík) a nastavit pravidla pro jejich integraci do trhu se zemním plynem tak, aby postupně docházelo k „ozelenění“ tohoto sektoru energetiky. V roce 2050 by měly alternativní plyny tvořit až 2/3 plynných paliv spotřebovaných v EU, přičemž zbytek by měl tvořit fosilní plyn s instalovanou technologií CCS/U (zachycování, ukládání a využívání uhlíku).

Klíčovým bodem návrhů se jeví požadavek týkající se povinnosti přijímat od 1. října 2025 v přeshraničních propojovacích bodech zemní plyn s příměsí až 5 % vodíku.

K bodu 3

V § 2 odst. 2 písm. b) bodě 27 dochází k úpravě definice související služby v plynárenství. Služba uskladňování plynu je vyňata z obecné definice související služby v plynárenství, neboť nemá nadále podléhat stejnému způsobu regulace podle § 19a jako ostatní zde upravené činnosti.

K bodu 4

V § 2 odst. 2 písm. b) bodě 30 dochází k úpravě definice služby uskladňování (plynu). Z definice se vyjímá zdůraznění bezpečnostního aspektu (slova „včetně činností souvisejících se zabezpečením spolehlivého a bezpečného provozu plynárenské soustavy“), neboť tyto činnosti ve skutečnosti nejsou žádnými samostatnými činnostmi, ale vyjádřením jednoho z možných účelů či využití služby uskladnění plynu v podzemním zásobníku plynu.

K bodu 5

Nově vkládaná definice úpravy složení plynu s ohledem na nová práva a povinnosti subjektů na trhu s plynem.

K bodu 6

Úprava § 3 odst. 1 souvisí se zavedením nového účastníka trhu, kterým je datové centrum.

K bodu 7

V případě licence na výrobu elektřiny byl již zákonem č. 131/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, do jisté míry změněn charakter tohoto oprávnění, neboť se od roku 2016 jedná jednak o oprávnění k podnikatelské výrobě elektřiny, ale v případě výroben nad 10 kW (nyní nad 50 kW) rovněž o oprávnění k samotnému provozování výrobny elektřiny, a to bez ohledu na charakter činnosti. Tyto důsledky jsou v návrhu zákona nyní upřesněny – zejména s ohledem na navrhované zrušení omezení spočívající v určení výroby elektřiny pro vlastní spotřebu zákazníka se jeví jako nadbytečné zachování zbývajícího omezení spočívajícího v tom, že by v případě výroben do 50 kW měla být vyžadovaná licence na výrobu elektřiny, je-li určená pro vlastní spotřebu zákazníka a je-li ve stejném odběrném místě připojena jiná výrobna elektřiny držitele licence. Navrhovaná úprava proto napravuje stávající stav.

K bodu 8

S navrhovaným zavedením datového centra jakožto nového subjektu na trhu s elektřinou se navrhuje doplnění výčtu licencí jakožto oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti v energetických odvětvích o licenci na činnost datového centra.

K bodu 9

Legislativně-technická úprava.

K bodu 10

Protože činnost datového centra bude podléhat regulaci podle energetického zákona, bude se obdobně jako v případě činnosti operátora trhu jednat o činnost licencovanou. Není důvod přistupovat k regulaci oprávnění těchto subjektů odlišným způsobem. Navrhovaná právní úprava souvisí s navrhovaným doplněním nového § 27 odst. 1, podle kterého je datovým centrem takový subjekt, který je držitelem licence na činnost datového centra.

Licence na činnost datového centra je obdobně jako licence na činnosti operátora trhu a také licence na přenos elektřiny a přepravu plynu koncipovaná jako tzv. výlučná licence. Výlučnost licence je třeba chápat jako jedinečnost, tedy existuje a je možné udělit pouze jednu licenci pro celé území České republiky a v České republice tak z tohoto důvodu může působit jenom jeden subjekt s tímto oprávněním.

K bodu 11–14.

V § 5 odst. 2 energetického zákona se navrhuje zrušit podmínku ustanovení odpovědného zástupce v případě datového centra a operátora trhu. Důvodem je především skutečnost, že v případě těchto dvou licencovaných osob je požadavek na ustanovení odpovědného zástupce nadbytečný, protože u těchto osob fakticky nevykonává žádnou činnost a energetický zákon ani nestanoví žádné požadavky na odpovědného zástupce (např. vzdělání nebo praxi), které by se fakticky činnosti těchto subjektů týkaly. Ab absurdum, jestliže dosud právní úprava institut datového centra neznala, tak by patrně ani odpovědný zástupce nemohl prokázat zákonem požadovanou praxi v oboru (zde činnost datového centra).

Rovněž je opraveno stávající znění § 5 odst. 2, které nepamatovalo na to, že členem statutárního orgánu právnické osoby může být i právnické osoba. V takovém případě by potom měla splňovat podmínku bezúhonnosti i fyzická osoba, která takovou právnickou osobu při výkonu funkce ve statutárním orgánu zastupuje.

Upřesňuje se logická souslednost a návaznost jednotlivých ustanovení § 5, které vymezují podmínky pro udělení licence. Doplněním slova „dále“ v odstavci 3 se upřesňuje vazba tohoto odstavce na předchozí odstavce 1 a 2. Navrhované doplnění souvisí s dále vkládaným novým odstavcem 8, který je koncipovaný obdobným způsobem, tedy jako stanovení dalších podmínek pro udělení licence pro určitou konkrétní činnost (činnost datového centra), které navazují na obecné podmínky pro udělení licence stanovené v § 5 odst. 1, resp. 2 v případě právnické osoby.

Vzhledem k nové právní úpravě datového centra a oprávnění k jeho činnosti spočívající v licenci na činnost datového centra je třeba upravit hmotněprávní podmínky, které jsou předpokladem pro udělení licence právě takové osobě. Nově vkládaný odstavec 8 proto stanoví, že předpokladem pro udělení licence na činnost datového centra je dále (tedy vedle ostatních, obecných podmínek pro udělení licence) splnění požadavků na formu a vnitřní systém řízení obchodní korporace, požadavků na akcionáře, formu a druh akcií a požadavků na způsobilost k výkonu funkce člena představenstva a vedoucích zaměstnanců datového centra stanovených tímto zákonem pro datové centrum. Není zde zahrnut požadavek na složení a obsazení dozorčí rady datového centra, protože k naplnění zákonné úpravy (zejména využití oprávnění České republiky jmenovat člena dozorčí rady) může dojít až ex post po udělení licence na činnost datového centra.

K bodu 15

Legislativně-technické úpravy související se zavedením nové licence na činnost datového centra. Navrhuje se formální doplnění datového centra a operátora trhu do vymezení držitelů licencí, u kterých v případě požádání o zrušení licence může ERÚ rozhodnout o uložení povinnosti pokračovat ve výkonu licencované činnosti po stanovenou dobu.

Ani v případě datového centra ani v případě operátora trhu se však nepředpokládá, že by kdy mělo dojít k situaci, že by některý z těchto subjektů měl žádat o zrušení licence, protože se jedná o subjekty s nezastupitelnou rolí na trhu s elektřinou (a také plynem).

K bodu 16

Legislativně-technická úprava spočívající v nahrazení dosavadních požadavků na výkon licencované činnosti spočívající v „bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy a technickými normami, v plynárenství i technickými pravidly, která jsou registrována u Hospodářské komory České republiky“ obecnější kategorií „bezpečnost a spolehlivost“, přičemž tyto požadavky na bezpečnost a spolehlivost jsou stanoveny jinými právními předpisy než energetickým zákonem (zejména předpisy na úseku bezpečnosti práce).

K bodu 17

Navrhované doplnění § 11 o nové odstavce souvisí s uvažovaným rozšířením tzv. inteligentních měřících systémů (dále jen „IMS“), popřípadě jiných průběhových měření, v souvislosti se sdílením elektřiny, a tzv. roll-outem IMS nebo jiným postupem postupného zavádění IMS v odběrných místech zákazníků. Např. směrnice (EU) 2019/944 stanoví postupy pro zavádění IMS, které může být podmíněno ekonomickým posouzením všech dlouhodobých nákladů a přínosů pro trh a jednotlivého spotřebitele nebo posouzením toho, jaký způsob inteligentního měření je z hospodářského hlediska nejpřiměřenější a nákladově nejefektivnější a jaký harmonogram distribuce IMS je proveditelný. Na základě tohoto posouzení členské státy připraví rozvrh, jehož cílem je zavedení IMS až do 10 let. Pokud se zavádění IMS vyhodnotí pozitivně, musí být do 7 let od data pozitivního posouzení IMS vybaveno alespoň 80 % konečných zákazníků. Je tak zřejmé, že jednoznačnou tendencí na trhu s elektřinou bude nahrazování stávajících měřidel IMS, nebo případně jinými průběhovými měřeními (bez veškerých funkcí IMS), kdy sdílení elektřiny bude patrně určitým impulsem pro postupné rozšiřování těchto pokročilých měřicích zařízení.

Navrhované doplnění do § 11 má za cíl vyřešit dopady rozšiřování průběhových měření (nejenom v souvislosti se sdílením elektřiny) na předávání údajů pro vyúčtování dodávek elektřiny a s tím související daňové dopady, zejména pokud jde o právní úpravu vzniku povinnosti placení daně z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Podle stávající právní úpravy jsou údaje z měření o dodávkách elektřiny (a stejně tak v případě plynu) předávány provozovateli distribučních soustav operátorovi trhu vždy po skončení kalendářního měsíce (obvykle do pátého pracovního dne po skončení měsíce) a následně jsou operátorem trhu zpřístupněny dodavatelům elektřiny (a stejně tak plynu). Zpřístupněním těchto údajů nastává den uskutečnění zdanitelného plnění podle § 21 zákona o DPH.

Důsledkem výše uvedených skutečností je to, že by ve vztahu k zákazníkům s průběhovým měřením bylo nutné každý měsíc vyúčtovávat dodávku elektřiny nebo plynu a odvádět daň z přidané hodnoty z hodnot dodávek za uplynulý kalendářní měsíc, bez možnosti např. smluvního sjednání zálohových plateb za dodávku elektřiny nebo plynu rozprostřených do delšího období, aby bylo možné zálohovými platbami vyrovnat rozdíly ve velikostech spotřeby v průběhu takového delšího období (např. sezonní vlivy odběru plynu). Smyslem úprav je tedy odstranit problém s určením data uskutečnění zdanitelného plnění u zákazníků typu domácnost a jiných zákazníků, kterým by mělo být mimo jiné za účelem umožnění sdílení elektřiny instalováno průběhové měření, a zachovat možnost sjednání zálohových plateb.

Po projednání s Ministerstvem financí se proto navrhuje koncept, podle kterého se upravuje možnost smluvních stran dojednat tzv. zúčtovací období odlišně od časového úseku, za který provozovatel distribuční soustavy předává (prostřednictvím operátora trhu) údaje z měření, a na poskytnutí dokladu o vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu za takové zúčtovací období je následně navázána změnová úprava dne uskutečnění zdanitelného plnění podle zákona o DPH.

V souladu se stávající právní úpravou podle vyhlášky č. 207/2021 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 207/2021 Sb.“), platí, že nejdelším zúčtovacím obdobím je období 14 kalendářních měsíců po sobě následujících (jedná se zejména o případy odečítání měřicích zařízení fyzicky na místě pracovníky provozovatele distribuční soustavy, kdy je sice dodržována periodicita odečtů měřicích zařízení jednou za 12 měsíců, ale objektivně nelze dodržet vždy na den přesně 12 měsíců). To neplatí v případech zákazníků, jejichž odběrné místo je vybaveno průběhovým měřením dodávek elektřiny nebo plynu, kdy je návrhem stanoveno zúčtovací období 12 kalendářních měsíců po sobě následujících, nedohodnou-li se držitel licence a zákazník na kratším zúčtovacím období. Tato právní úprava umožňuje zákazníkovi sjednat si podle svých potřeb kratší než 12měsíční zúčtovací období, prakticky až na úroveň kalendářního měsíce. U zákazníků v plynárenství kategorie střední odběratel nebo velkoodběratel a u zákazníků v elektroenergetice, jejichž odběrné místo je připojeno k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě na hladině vysokého nebo velmi vysokého napětí, platí opačný princip – zúčtovacím obdobím je kalendářní měsíc, není-li sjednaná jiná délka zúčtovacího období, nejdéle však 12 kalendářních měsíců po sobě následujících. Takové řešení odpovídá stávající praxi měsíčních fakturací dodávek elektřiny nebo plynu. Zúčtovací období však vždy musí skončit okamžikem ukončení dodávek elektřiny nebo plynu nebo změnou dodavatele, protože v tomto případě se ukončuje samotné poskytování plnění druhé smluvní straně a musí nastat vyúčtování dodávek za uplynulé období.

Obdobná právní úprava je navrhovaná u zajišťování služeb přenosové soustavy, přepravní soustavy nebo distribuční soustavy. Zúčtovacím obdobím, za které držitel licence na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci plynu vyúčtovává související služby v elektroenergetice nebo související služby v plynárenství, zajišťuje-li související službu v elektroenergetice nebo související službu v plynárenství do odběrného místa vybaveného průběhovým měřením, je kalendářní měsíc, není-li sjednaná jiná délka zúčtovacího období, nejdéle však 12 kalendářních měsíců po sobě následujících. Je tedy opět na dohodě stran, v jakém rozsahu se smluvně odchýlí od zákonné úpravy a sjednají si delší zúčtovací období, nejdéle však 12 měsíců. V oblasti distribuce elektřiny a plynu nezáleží na tom, zda je služba poskytovaná zákazníkovi nebo dodavateli elektřiny či plynu zajišťujícímu sdružené služby dodávek elektřiny či plynu. Je tedy možné (a předpokládá se), že se tedy mohou odlišovat zúčtovací období poskytování služby distribuční soustavy provozovatelem soustavy obchodníkovi s elektřinou nebo plynem a zúčtovací období dodávek elektřiny či plynu obchodníkem s elektřinou nebo plynem zákazníkovi.

Navrhovaný odstavec 9 stanoví, že zajišťuje-li držitel licence na distribuci elektřiny související službu v elektroenergetice do předávacího místa přiřazeného do skupiny sdílení, je povinen vyúčtovávat související službu v elektroenergetice a její cenu i za množství elektřiny sdílené do předávacího místa s využitím distribuční soustavy. Jedná se spíše o vyjasňující ustanovení, které má odstranit případné nejasnosti ohledně poskytování služby distribuční soustavy při sdílení elektřiny a má postavit najisto, že je-li ke sdílení elektřiny využita distribuční soustava, hradí se cena související služby v elektroenergetice za veškeré množství elektřiny, které ale bylo distribuované (k jehož dopravě byla použita) distribuční soustavou, a příjemcem takové platby je smluvní strana smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy. Přestože je takový důsledek zřejmý z povahy věci, pro vyloučení pochybností se stanoví, že cena služby distribuční soustavy, která je vztažená k jednotce dopravené elektřiny, se hradí za množství elektřiny, které bylo dopraveno do předávací místa (včetně sdílené elektřiny) „s využitím distribuční soustavy“, tedy muselo být dopraveno distribuční soustavou. Neuplatní se tedy tradičně deklarovaná premisa (a také podmínka uplatnění regulované ceny služby distribuční soustavy vztažená k ceně za použití sítě), že množství naměřené elektřiny měřicím zařízením v předávacím místě je množstvím elektřiny dopraveným do předávacího místa distribuční soustavou, neboť distribuční soustava končí obvykle na úrovni hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně. Pokud by tedy docházelo ke sdílení elektřiny vyrobené a spotřebované před těmito zařízeními (hlavní domovní pojistkovou skříní nebo hlavní domovní kabelovou skříní) a tedy mimo distribuční soustavu, nejedná se o poskytnutí služby distribuční soustavy s využitím distribuční soustavy a takto vyrobenou a sdílenou elektřinu se cena služby distribuční soustavy vztažená k množství elektřiny dopravené distribuční soustavou nehradí a z povahy věci ani hradit nemůže.

Obdobná právní úprava jako u vyúčtování dodávek elektřiny a plynu se navrhuje v oblasti dodávek tepelné energie. Odlišnost spočívá ve stanovení pevného konce zúčtovacího období k poslednímu dni kalendářního roku, protože v souladu s pravidly věcného usměrňování cen tepelné energie je kalendářní rok standardně obdobím, pro které se kalkulují ceny tepelné energie a za které se rovněž zpracovává výsledná kalkulace cen tepelné energie. V takovém případě je potom držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie povinen poskytnout vyúčtování dodávky tepelné energie za zúčtovací období nejpozději do 28. února následujícího roku, pokud se s odběratelem nedohodne jinak. V ostatních případech, tedy končí-li zúčtovací období k jinému dni než k 31. prosinci, provede dodavatel tepelné energie vyúčtování dodávky tepelné energie vždy k poslednímu dni tohoto zúčtovacího období a poskytne vyúčtování dodávky tepelné energie nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce.

Právní úprava zúčtovacího období pro vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu a souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství musí být současně doprovázena stanovením termínů (lhůt) pro vystavení dokladu o vyúčtování. Vyúčtování jako takové je v zásadě třeba vnímat jako proces vyhodnocení přijatých plateb za poskytnuté plnění a celkové výše ceny za poskytnuté plnění, na jehož základě se provádí vyrovnání přeplatku nebo nedoplatku, jak v současné době stanoví § 2 písm. a) vyhlášky č. 207/2021 Sb. Na vyúčtování navazuje poskytnutí vyúčtování, jak jej chápe např. stávající § 11 odst. 7 energetického zákona ukládající povinnost držiteli licence nabízet zákazníkům možnost bezplatného poskytování vyúčtování dodávek energie a souvisejících služeb v elektronické podobě, popř. další podmínky pro dodržení formy poskytnutí vyúčtování.

K bodu 18

Upřesnění pojmu „poskytnutí vyúčtování“ podle § 11 odst. 10 až 12. Materializovaným výstupem provedeného vyúčtování je doklad o vyúčtování. Poskytnutí vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu nebo souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství se tedy provádí vyhotovením dokladu o vyúčtování a jeho odesláním, předáním nebo zpřístupněním příjemci plnění, jak stanoví navrhovaný odstavec 13. Vzhledem k tomu, že se nejedná o definici pojmu pro účely celého zákona, navrhuje se vložit definici právě do § 11, a nikoliv do § 2 odst. 1 energetického zákona.

K bodu 19

Navrhovaný nový § 13 zavádí generální (obecnou) úpravu řešení náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku pro případy, kdy z důvodu plnění zákonné povinnosti (nebo povinnosti uložené rozhodnutím vydaným příslušným orgánem veřejné moci) vzniká dodavateli elektřiny či plynu prokazatelná ztráta, a případně dodavatel není schopen realizovat přiměřený zisk. Stávající energetický zákon již na několika místech takovou zákonnou úpravu obsahuje (např. § 12e energetického zákona, pokud jde o povinnost zajištění dodávek poslední instance, nebo případně § 19f energetického zákona, jedná-li se o povinnost zajištění dodávek elektřiny nebo plynu v mimořádné tržní situaci za stanovenou cenu).

Vyvstává tak potřeba přijmout obecnou právní úpravu náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku pro případy, kdy taková prokazatelná ztráta a nemožnost realizace alespoň přiměřeného zisku vzniká v přímé souvislosti s plněním zákonné povinnosti zajištění dodávek elektřiny nebo plynu. Tato právní úprava se následně použije vždy, pokud by energetický zákon neupravoval jiný způsob řešení této problematiky.

Případná prokazatelná ztráta a náhrada nerealizovaného přiměřeného zisku se bude (obdobně jako v případě náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku dodavateli poslední instance) hradit formou dotace poskytované podle zákona o rozpočtových pravidlech.

K bodu 20

Doplnění pravomocí MPO v souvislosti s datovým centrem. Navazuje na právní úpravu v § 27c odst. 4 energetického zákona (ve znění navrhovaném tímto zákonem), podle kterého je datové centrum omezeno v možnosti výkonu jiných činností než činností, které je datové centrum povinné vykonávat podle energetického zákona nebo podle jiného právního předpisu (tedy zákonných povinností), jen se souhlasem MPO. Jedná se o obdobnou právní úpravu jako v případě operátora trhu, který je podle § 20a odst. 7 energetického zákona oprávněn vykonávat další činnosti, jejichž ceny nepodléhají regulaci, jedině po schválení ze strany MPO.

K bodu 21

Obdobně jako v případě jiných pravidel provozování, řádů a obchodních podmínek bude i Řád datového centra schvalován ze strany ERÚ. Datové centrum totiž bude monopolním subjektem plnícím zákonem stanovené povinnosti. Datové centrum (např. na rozdíl od operátora trhu, který na smluvním základě poskytuje některé služby, jako např. vyhodnocování, zúčtování a vypořádávání odchylek, přístup na organizované krátkodobé trhy atd.) nebude (alespoň v základním konceptu fungování tohoto subjektu) poskytovat služby účastníkům trhu, ale bude plnit zákonné povinnosti, jako je např. úprava naměřených dat o sdílenou elektřinu a předávání těchto dat zákonem stanoveným (oprávněným) osobám. Proto datové centrum nebude zpracovávat a uplatňovat obchodní podmínky, ale v obecnějším pojetí Řád datového centra, ve kterém bude možné upravit případné další podmínky výkonu zákonem stanovených činností, které nebudou stanoveny hmotným právem, ať už na zákonné úrovni nebo prováděcími právními předpisy. Náležitosti Řádu datového centra budou obdobně jako náležitosti jiných obdobných pravidel a obchodních podmínek operátora trhu schvalovaných ERÚ stanoveny prováděcím právním předpisem vydávaným podle § 98a odst. 2 písm. b) energetického zákona (ve znění navrhovaném tímto zákonem).

K bodu 22

Doplnění pravomocí ERÚ v souvislosti s registrem společenství. Navazuje na úpravu registrací společenství jako předpokladu pro naplnění všech pojmových znaků společenství podle navrhovaného § 20b odst. 2 písm. e) a § 20b odst. 3 písm. f) energetického zákona (ve znění navrhovaném tímto zákonem).

K bodu 23

Navrhuje se doplnění ceny služby uskladňování plynu mezi služby a činnosti, u kterých náleží ERÚ možnost uvážení, zda regulaci cen zavede, či nikoli, a to na základě vyhodnocení zákonem stanovených podmínek, za kterých může ERÚ o regulaci cen určité služby nebo činnosti rozhodovat. Navrhovaná úprava navazuje na změnu konceptu regulace cen služby uskladňování plynu, která byla zákonem č. 176/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 382/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 176/2022 Sb.“), podřazena pod pojem „související služba v plynárenství“ a jako taková podléhala regulaci cen podle § 17 odst. 11 energetického zákona (podle čl. II bodu 3 zákona č. 176/2022 Sb. měl ERÚ poprvé stanovit ceny služby uskladňování plynu pro rezervace skladovacích kapacit pro skladovací rok, který začne v roce 2023). Tato zákonná úprava regulace cen služby uskladňování plynu nebyla naplněna, a je proto nezbytné změnit zákonnou úpravu tak, aby ERÚ náleželo uvážení, zda regulaci cen této služby, která je v zásadě službou podléhající konkurenci (i např. s možností přeshraničního poskytování této služby nejenom subjektům pro potřeby České republiky, ale i zahraničních subjektů), zavádět, a případně v jakém rozsahu a na jakou dobu.

K bodu 24

Legislativně-technická úprava navazující na navrhovanou změnu v § 17 odst. 11 (ve znění navrhovaném tímto zákonem).

K bodu 25

Je doplněno, že poskytování chráněných informací datovému centru stejně jako v případě poskytování těchto informací dalším subjektům vymezených v daném ustanovení není porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost, pokud se jedná o informace nezbytné pro činnost datového centra.

K bodům 26–28

Poplatek na činnost ERÚ je součástí platby za činnosti operátora trhu, a takto je od účastníků trhu vybírán a jimi placen. Na základě návrhu zákona bude v rámci elektroenergetiky součástí nové ceny (resp. nově koncipované ceny), a to ceny za nesíťovou infrastrukturu, která bude nově zahrnovat dvě složky – cenu za činnosti operátora trhu a ceny za činnost datového centra (viz nový § 19ca). Navrhovaná úprava v § 17d odst. 1 reflektuje tuto terminologickou změnu.

Poplatek na činnosti ERÚ je příjmem státního rozpočtu. Současně by ale měl být stanoven v takové výši, aby plně pokryl náklady ERÚ, tj. bez potřeby dalších prostředků na jeho činnost ze státního rozpočtu z jiných příjmů. Za tímto účelem, kterým ČR naplňuje požadavky právních předpisů na finanční nezávislost národních regulačních orgánů, byl v minulosti zpřesněn i energetický zákon. Ten ukládá vládě, aby stanovila sazbu poplatku svým nařízením ve výši, která odpovídá nákladům na činnost ERÚ.

Současné maximální hodnoty poplatku v § 17d odst. 2 a 3 neumožňují naplnění popsaného účelu, tedy je třeba zákonný interval upravit. Výši poplatku na činnost ERÚ ve vztahu k výdajům ERÚ (při zohlednění střednědobého schváleného plánu na roky 2024 a 2025 a trendu snižování spotřeby plynu z roku 2022) lze demonstrovat následující tabulkou:

2022 2023 2024–2025

skutečnost schválenýschválenýpředpokládaná.předpokládaná rozpočetplán na rokyspotřeba plynuspotřeba plynu 2024 a 2025za rok 2022za rok 2022 (sazby dle(maximální nařízení vlády)sazby)

příjmy celkem 328 983 318 335 241 600 335 241 600 309 733 800 322 789 600

z toho poplatek 299 906 129 312 129 800 312 129 800 286 622 000 299 677 800

výdaje 298 992 974 306 643 922 314 384 491 314 384 491 314 384 491

saldo29 990 344 28 597 678 20 857 109 -4 650 691 8 405 109 příjmy – výdaje

saldo913 155 5 485 878 -2 254 691 -27 762 491 -14 706 691 poplatek – výdaje

Výnosy z poplatku na činnost ERÚ jsou v plynárenství nastaveny na spotřebu plynu, která v souvislosti s geopolitickou situací klesá a v důsledku dalších změn v EU klesat bude. Protože tento pokles výnosů nelze kompenzovat zvýšením výnosů z případného odpovídajícího navýšení spotřeby elektřiny, neboť poplatek je navázán nikoli na spotřebu elektřiny, ale na počet odběrných míst, celkové výnosy z poplatku na činnost ERÚ klesají a v konečném důsledku nedosahují dříve předpokládané hodnoty.

Navrhuje se tedy ponechání stávajícího způsobu stanovení poplatku, avšak se zvýšením rozmezí poplatku tak, aby činil nejvýše 4,40 Kč za měsíc na každé odběrné místo zákazníka odebírajícího elektřinu a nejvýše 2,60 Kč/MWh spotřebovaného plynu.

Ve výše uvedených výpočtech je zohledněn pouze trend snižování spotřeby plynu. Další negativní ovlivnění salda příjmů a výdajů ERÚ může znamenat do výpočtu nezahrnuté zvyšování výdajů ERÚ v souvislosti s novými agendami zavedenými jak tímto návrhem zákona (zavedení a cenově regulační zajištění provozu datového centra, včetně schvalování právního rámce jeho provozu, zajištění realizace a provozu registru společenství), tak agendami zavedenými novelizacemi energetického zákona proběhlými v roce 2022 (stav legislativní nouze)týkajícími se úhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem v mimořádné tržní situaci a výlučné kompetence při správě odvodu z nadměrných příjmů podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, kdy ERÚ výkonem státní správy přispívá ke zmírnění dopadů energetické krize a zajištění zvýšení výnosů státního rozpočtu.

Návrh zákona předpokládá personální posílení ERÚ, které bude financováno změnami v úpravě poplatku na činnost ERÚ. Odhad personální náročnosti činí (dle ERÚ) 10 systemizovaných míst v oblasti zákona o státní službě – 13. platová třída – odborně specializovaní státní zaměstnanci zajišťující provádění agendy. Výdaje (na platy a OON, SaZP, FKSP, provozní a investiční výdaje) představují cca 1,5 mil. Kč na jedno systemizované místo.

K bodu 29

Doplněno ustanovení o zveřejňování a pravidlech veřejné konzultace, protože obdobně jako v případě Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, provozovatele distribuční soustavy a zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu bude i Řád datového centra podléhat schvalování ze strany ERÚ. Před schválením Řádu datového centra musí být návrh Řádu datového centra podroben postupu veřejné konzultace v rámci veřejného konzultačního procesu. Tím je zajištěna nejenom informovanost potenciálně dotčených subjektů na trh s elektřinou o připravovaných změnách ve způsobu výkonu činností datového centra, ale i možnost podávání připomínek k návrhu Řádu s navazující povinností ERÚ se s podanými připomínkami před schválením návrhu Řádu vypořádat. Jedná se o právní úpravu zajišťující alespoň základní standard transparentnosti vůči ostatním účastníkům trhu.

K bodu 30

Legislativně-technické úpravy v souvislosti se změnou právní úpravy regulace ceny služby uskladnění plynu v § 17 odst. 12 energetického zákona.

K bodu 31

V souvislosti se zavedením ceny za provoz nesíťové infrastruktury v § 19ca energetického zákona, která se skládá z ceny za činnost operátora trhu, ceny za činnost datového centra a poplatku na činnost ERÚ (ten je hrazen v rámci platby za činnosti operátora trhu), je nezbytné upravit dosavadní vymezení ceny související služby v elektroenergetice. Jedná se o terminologické upřesnění ve vazbě na nový § 19ca energetického zákona.

K bodu 32

Dochází k úpravě ceny související služby v plynárenství, a to v souvislosti s možností ERÚ uvedenou v § 17 odst. 12 energetického zákona regulovat cenu za službu uskladnění plynu samostatně.

K bodu 33

Jedná se o úpravu v souvislosti se zavedením datového centra. Obdobně jako v případě operátora trhu by metodika cenové regulace měla stanovovat postupy regulace cen datového centra.

K bodu 34

S ohledem na zavedení datového centra je zavedena nová cena za činnost datového centra, která by společně s dosavadní cenou za činnosti operátora trhu a poplatkem na činnost ERÚ měla v souhrnu tvořit cenu za provoz nesíťové infrastruktury. Primárním důvodem je snaha o nerozšiřování položek na fakturách koncových zákazníků za odběr elektřiny. Nové ustanovení stanovuje, kdo bude jednotlivé položky této ceny za provoz nesíťové infrastruktury hradit, komu je bude hradit, případně prostřednictvím jakého subjektu.

K bodu 35

Legislativně-technické úprava. Napravení stavu, kdy při schvalování pozměňovacího návrhu k zákonu č. 19/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 19/2023 Sb.“), v § 19d odst. 7 energetického zákona omylem vypadlo slovo „trhu“.

K bodům 36 a 37

V § 19f odst. 3 se upravuje první věta, která za stávajícího znění energetického zákona stanoví, že se platby operátora trhu na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období uhrazené před vypořádáním plateb považují za zálohové platby. Na základě dosavadní právní úpravy bylo přijato nařízení vlády č. 5/2023 Sb., o kompenzacích poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu za stanovené ceny (dále jen „nařízení vlády č. 5/2023 Sb.“), a nařízení vlády č. 463/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci dodávaných na ztráty v distribučních soustavách a o kompenzacích poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu na ztráty za stanovené ceny (dále jen „nařízení vlády č. 463/2022 Sb.“), přičemž u druhého se nepředpokládala dodatečná právní úprava spočívající ve vypořádání kompenzačních plateb poskytovaných v průběhu roku 2023. V důsledku navrhovaného doplnění třetí věty v § 19f odst. 3, která je velmi podstatná a zásadní pro řádné vypořádání kompenzačních plateb poskytovaných podle nařízení vlády č. 5/2023 Sb. (řádově vyšší kompenzační platby v porovnání s kompenzacemi prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku podle nařízení vlády č. 463/2022 Sb.), by to ovšem znamenalo, že by po skončení roku 2023 muselo být buď provedeno nové stanovení výše prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, nebo z důvodu neupraveného postupu ročního vypořádání kompenzačních plateb prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku by ze zákona vznikla povinnost vrácení všech poskytnutých zálohových plateb, což zcela jistě není záměrem.

Proto se navrhuje stanovení vstupního předpokladu pro to, aby mohly být platby operátora trhu na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období uhrazené před vypořádáním plateb považovány za zálohové platby, a to právě v podobě existence postupu vypořádání plateb poskytovaných v průběhu stanoveného období. V důsledku navrhované úpravy bude moci zůstat zachovaná právní úprava kompenzací poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu na ztráty v distribučních soustavách podle nařízení vlády č. 463/2022 Sb., a to i při navrhovaném doplnění nové třetí věty do § 19f odst. 3 energetického zákona.

Nově doplňovaná věta třetí do § 19f odst. 3 energetického zákona předchází možným aplikačním problémům při provádění tzv. vypořádání plateb poskytovaných v průběhu stanoveného období, tedy aktuálně v průběhu roku 2023. Podle dosavadní právní úpravy platí, že operátor trhu a účastník trhu s elektřinou nebo plynem, který žádá o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, jsou povinni po skončení stanoveného období vypořádat rozdíly mezi zálohovými platbami na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku a výší prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období. Jinými slovy, upravuje se postup vypořádání plateb poskytovaných v průběhu stanoveného období v porovnání s výší prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období, o jejíž úhradu účastník trhu po skončení stanoveného období (za podmínek a postupem stanoveným nařízením vlády podle § 19f odst. 8 energetického zákona). Protože ale v průběhu roku 2023 došlo (a dochází) z výraznému snížení velkoobchodních cen elektřiny a stejně tak plynu v porovnání s podzimem roku 2022 a právní úprava kompenzací podle nařízení vlády č. 5/2023 Sb. je nastavena tak, že v některých případech nižší náklady na nákup elektřiny a plynu snižují celkovou výši kompenzace prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za celé stanovené období, reálně by mohlo dojít k tomu, že by součet zálohových kompenzačních plateb poskytnutých v průběhu stanoveného období převýšil celkovou výši kompenzace prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za celé stanovené období. Pokud by v takové situaci účastník trhu nepodal žádost o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období, neaplikoval by se postup podle stávajícího § 19f odst. 3 energetického zákona, protože ten je koncipován pro vypořádání rozdílů mezi poskytnutými zálohovými kompenzačními platbami v průběhu stanoveného období a kompenzací prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období, o kterou účastník trhu požádal (viz „účastník trhu s elektřinou nebo plynem, který žádá o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku ...“). Právě pro případ, že by účastník trhu s elektřinou nebo plynem nepodával žádost o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, se stanoví, že v takovém případě mu vznikne povinnost vrácení poskytnutých zálohových kompenzačních plateb ve termínu (resp. ve lhůtě) stanoveném nařízením vlády. Cílem je tedy dosáhnout toho, aby účastníkovi trhu s elektřinou nebo plynem nemohla zůstat vyšší než správná náhrada prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku v důsledku poskytnutí vyšších zálohových plateb.

K bodům 38 a 39

Legislativně-technické úpravy v souvislosti se zavedením datového centra. Protože činnost datového centra bude podléhat cenové regulaci, je důvodné, aby držitel licence na činnost datového centra uváděl v účtovém rozvrhu v ustanovení § 20 odst. 1 energetického zákona uvedené účty samostatně za činnost datového centra a rovněž, ab sestavoval a předkládal ERÚ podklady (výkazy) nezbytné pro regulaci ceny za činnost datového centra.

K bodům 40 a 41

V § 20a odst. 3 se doplňuje odkaz na § 4 odst. 1 písm. b) bod 8 energetického zákona v souvislosti s doplněním výčtu licencí udělovaných ERÚ o licenci na činnost datového centra. Protože má být datové centrum z hlediska právní formy a vykonávané činnosti odlišné od operátora trhu, je třeba doplnění výčtu licencí, ve vztahu ke kterým je třeba zajistit personální oddělení operátora trhu.

V souvislosti se zavedením institutu sdílení elektřiny se rozšiřuje povinnost operátora trhu týkající se poskytování a zpřístupňování dat. Operátor trhu bude podle navrhovaného znění § 20a odst. 4 písm. cc) nově poskytovat a zpřístupňovat také naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny. Uvedené údaje bude operátor trhu poskytovat a zpřístupňovat registrovanému účastníkovi trhu s elektřinou, konkrétně výrobci elektřiny, obchodníkovi s elektřinou, zákazníkovi a společenství, a to za předpokladu, že uvedené osoby budou registrovány u operátora trhu, tj. budou registrovanými účastníky trhu s elektřinou. Primárním důvodem pro poskytování a zpřístupňování uvedených údajů obchodníkovi s elektřinou a výrobci elektřiny je skutečnost, že již dnes tyto subjekty získávají nezbytná data pro vyúčtování dodávek elektřiny od operátora trhu. Protože o objem sdílené elektřiny budou upravovány objemy elektřiny, za které obchodník s elektřinou a výrobce elektřiny budou fakturovat dodávku elektřiny, je nezbytné, aby operátor trhu těmto osobám poskytoval a zpřístupňoval v rámci podkladů pro fakturaci nově i naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny. V případě zákazníka a společenství budou mít tyto osoby možnost získávat naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny pro své další potřeby buď od operátora trhu, nebo od datového centra, podle toho, kterou z možností si zvolí.

V souvislosti se zavedením institutu sdílení elektřiny a s rolí, kterou datovému centru při sdílení elektřiny stanovuje tento návrh zákona, se nově v § 20a odst. 4 písm. dd) zavádí povinnost operátorovi trhu (který „procesuje“ a eviduje výsledky změnových procesů na trhu s elektřinou) poskytovat datovému centru informace o přiřazení dodavatele elektřiny, subjektu zúčtování a provozovatele distribuční soustavy k předávacím místům přiřazeným do skupiny sdílení.

Rozsah zveřejňování, poskytování a zpřístupňování informací bude stanovovat prováděcí právní předpis vydávaný podle § 98a odst. 2 písm. h) energetického zákona (ve znění navrhovaném tímto zákonem) (stávající vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou – dále jen „vyhláška č. 408/2015 Sb.“).

K bodu 42

Aby mohl operátor trhu plnit svou úlohu v konceptu zajištění sdílení elektřiny, jak je popsáno v odůvodnění k doplňovanému § 20a odst. 4 písm. cc), musí mít zároveň právo na získání naměřených a vyhodnocených údajů o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny v předávacích místech přiřazených do skupiny sdílení. Podle navrhovaného znění § 20a odst. 6 písm. i) bude operátor trhu tyto údaje získávat od datového centra. Současně toto ustanovení umožní operátorovi trhu získat od datového centra samotné naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny, které byly pro datové centrum vstupními údaji pro výpočet zohlednění sdílené elektřiny.

Rozsah poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Navrhované ustanovení § 20a odst. 6 písm. j) upravuje právo operátora trhu na úhradu ceny za činnosti operátora trhu a poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu s vymezením povinných subjektů, kterými jsou provozovatelé regionálních distribučních soustav, provozovatel přepravní soustavy a provozovatel přenosové soustavy. Navrhovaná úprava souvisí se zavedením nového poplatku na činnost nesíťové infrastruktury v § 19ca a upravuje, ve vztahu k jaké části z této ceny (za nesíťovou infrastrukturu) je příjemcem operátor trhu.

K bodu 43

K § 20b

Ustanovení § 20b zavádí vymezení energetického společenství ve smyslu občanského energetického společenství v souladu se směrnicí (EU) 2019/944 a definici společenství pro obnovitelné zdroje v souladu se směrnicí (EU) 2018/2001.

Pro energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje je zaveden souhrnný pojem „společenství“ v § 20b odst. 1. Je zvolena stejná legislativní technika, kterou zákonodárce použil při vymezení obchodní korporace, osobní společnosti a kapitálové společnosti v § 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“).

V § 20b odst. 2 a 3 jsou vymezeny pojmové znaky energetického společenství a společenství pro obnovitelné zdroje. Společenství nejsou zvláštní právní formou právnické osoby. Společenstvím se může stát spolek, družstvo nebo jiná obdobná korporace registrací Energetickým regulačním úřadem, jestliže splňuje stanovené podmínky. Ve shodě s požadavky obou směrnic (čl. 2 odst. 11 směrnice (EU) 2019/944 a čl. 2 odst. 16 směrnice (EU) 2018/2001) se vymezují znaky, které musí právnická osoba splňovat, aby registrací získala status společenství.

S ohledem na právní jistotu zákonodárce přistoupil k vymezení právnické osoby, která může získat status společenství tak, že výslovně uvedl dvě formy právnických osob, které splňují požadavek otevřené a dobrovolné účasti. Jsou jimi spolek a družstvo. Výčet je doplněn o jinou obdobnou korporací. Účelem je neklást překážky dalším formám právnických osob stát se společenstvím. To však jen za podmínky, že své vnitřní poměry v maximální možné míře přiblíží právní úpravě spolku nebo družstva. Z obchodních korporací by takovou právnickou osobou mohla být např. společnost s ručením omezeným, bude-li mít např. alespoň tři společníky a ve společenské smlouvě upravenou neomezenou možnost vystoupení ze společnosti. Není tedy vyloučeno, aby společenství bylo založeno i v jiné právní formě než spolku nebo družstvu. Z praktických důvodů se však předpokládá, že mimo spolku nebo družstva budou jiné formy společenství velmi minoritní a spíše výjimečné. Požadavky na společenství bude možné naplnit i formou sociálního družstva. Není také a priori vyloučeno (byť to může být nepraktické), aby se společenstvím stalo bytové družstvo, pokud by jeho vedlejší činností byly činnosti (nebo alespoň některá z vymezených činností), za jejichž účelem je zakládáno společenství. Pro naplnění sledovaného účelu ukončení účasti kdykoli a bezplatně (což neznamená, že by ukončením účasti člena ve společenství zanikly jeho případné dluhy vůči společenství, ale jen to, že samotné vystoupení ze společenství nesmí být zpoplatněno a musí být bez jakýchkoli překážek [(§ 20b odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. e)] je však nezbytně nutné, aby důsledkem takového ukončení členství, jímž člen sleduje toliko ukončení čerpání plnění energetického charakteru (srov. předmět činnosti společenství), nebyla ohrožena i jeho účast spojená s uspokojováním jeho bytových potřeb. Hlavním účelem společenství nemá být tvorba zisku, ale poskytování environmentálních, hospodářských a sociálních přínosů. Neziskový charakter společenství je v případě spolku a jiných než obchodních korporací zajišťován pravidlem o zákazu rozdělení zisku a vlastních zdrojů mezi členy spolku (navrhovaný § 20b odst. 9), což je v souladu s § 217 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „OZ“). V navrhovaném zákoně je tento zákaz zakotven výslovně, protože pravidlo o nerozdělování zisku v OZ je dispozitivní. V případě družstva a jiných obdobných obchodních korporací se stanoví v odstavci 8 stejné požadavky na rozdělení zisku a vlastních zdrojů, jako jsou stanoveny pro bytová a sociální družstva (§ 750 a 766 ZOK). Požadavek na splnění podmínek podle § 34 odst. 2 a § 40 ZOK se výslovně nestanovuje, protože tato pravidla bez dalšího dopadají na všechny kapitálové společnosti a družstva bez výjimky.

Vymezuje se, jaký může být předmět činnosti společenství. Pro získání statusu společenství postačí jen jedna z uvedených činností. Společenství tak není zakázáno vyvíjet i jiné činnosti, nemělo by se tím však dostat do rozporu s hlavním účelem. Současně vymezení činností neznamená, že by takové činnosti mohlo společenství vykonávat bez dalšího, ale za podmínek stanovených tímto, případně jinými zákony (pokud by společenství např. hodlalo provozovat výrobnu elektřiny, tak s výkonem do 50 kW bez licence na výrobu elektřiny, nad 50 kW s podmínkou licence na výrobu elektřiny). Vedle pozitivně vymezených a konkretizovaných činností společenství zahrnuje předmět činnosti společenství rovněž zbytkovou kategorii vymezenou jako „poskytování jiných služeb souvisejících se zajišťováním energetických potřeb členů“ společenství, neboť v souladu s čl. 2 bod 11 směrnice (EU) 2019/944 může být společenství zapojeno nejen do výroby elektřiny, včetně výroby elektřiny z OZE, ale rovněž do „její distribuce, dodávek, spotřeby, agregace, ukládání energie, služeb energetické účinnosti nebo služeb nabíjení elektrických vozidel nebo poskytování svým členům či podílníkům dalších energetických služeb“. Ve smyslu stávající právní úpravy podnikání v energetických odvětvích tedy může toto zajišťování energetických potřeb zahrnovat např. provozování lokální distribuční soustavy a poskytování služby distribuční soustavy nebo provozování dobíjecí stanice za podmínek stanovených zákonem č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů.

Pokud jde o členy společenství, můžeme je v souladu s požadavky směrnic roztřídit na privilegované (účinné kontrolující) a ostatní. Privilegovaní členové mají mít podle směrnic možnost účinné kontroly. V souladu s doporučením podle Energy Communities in the Clean Energy Package: Best Practices and Recommendations for Implementation, Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2020, zákonodárce přistoupil k problematice účinné kontroly tak, že stanovil, že jen privilegovaní členové mají hlasovací práva a jen oni mohou vykonávat nad společenstvím rozhodující vliv, všem ostatním se to zakazuje. Počítá se tedy s tím, že ve společenství mohou být dva druhy členství: členství účinně kontrolujících členů s hlasovacími právy a členství ostatních členů bez hlasovacích práv. Smyslem této úpravy je nebránit, aby se členy společenství staly i osoby, které nemohou podle směrnic vykonávat účinnou kontrolu, a i ty mohly využívat plnění poskytované společenstvím svým členům (např. sdílení elektřiny). Rovněž se tím sleduje, aby společenství bylo prostředkem sdílené ekonomiky v úzkém slova smyslu, nikoli prostředkem skrytého podnikání, a nebylo ovládáno velkými hráči na energetickém trhu. Bude-li mít společenství formu obchodní korporace, bude se posuzovat zákaz uplatňování rozhodujícího vlivu a jeho porušení podle § 74 a 75 ZOK. Bude- li mít společenství formu spolku, je i v tomto případě možné vyjít z vymezení rozhodujícího vlivu podle § 75 ZOK, a to postupem podle § 10 odst. 1 OZ. Možnost uplatnění rozhodujícího vlivu není podmíněno jen výkonem hlasovacích práv. Další možností jsou duální mandáty či členství obsahující vysílací právo. Bude-li mít možnost uplatňovat rozhodující vliv na společenství jiná osoba než členové s hlasovacími právy, bude to důvodem pro zahájení řízení o výmazu společenství z registru společenství podle navrhovaného § 20g odst. 2 písm. d). Ochrana společenství před vlivem významných hráčů na energetickém trhu je zajištěna i skrze požadavek, aby privilegovaným členem s hlasovacími právy nebyl velký podnik (resp. v případě společenství pro obnovitelné zdroje nemohou být velké podniky v souladu se směrnicí (EU) 2018/2001 ani členy).

Vymezení členské základny energetických společenství a společenství pro obnovitelné zdroje odpovídá unijním definicím a využívá mimo jiné pojmu „malé a střední podniky“. Jedná se o pojem definovaný v doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků a nelze ho v žádném případě ztotožňovat s významově užším pojmem „podnikatel“ dle občanského zákoníku. Malým a středním podnikem mohou být ve smyslu evropské definice také právnické osoby primárně neziskového typu, jako jsou například spolky, nadace nebo společenství vlastníků jednotek. I tyto primárně nepodnikatelské subjekty tedy mohou být dle uvedených definic členy společenství. V souladu s unijními definicemi se jako další možný člen společenství uvádí pro zjednodušení „fyzická osoba“ – bez rozlišení, jestli se jedná o podnikající nebo nepodnikající fyzickou osobu, byť podnikající fyzická osoba by současně měla naplňovat definici malého podniku. Neurčitý pojem „místní orgány, včetně obcí“, se kterým pracují směrnice (EU) 2019/944 a směrnice (EU) 2018/2001, je transponovaný tak, že zahrnuje územní samosprávně celky (obce a kraje), jejich svazky a příspěvkové organizace územních samosprávných celků, které zajišťují veřejné služby v obcích a krajích. Výslovně se uvádí „jiné příspěvkové organizace územních samosprávných celků, které nejsou podnikem“, aby tyto osoby nebyly opomenuty, neboť pokud by se jednalo o příspěvkovou organizaci, která by byla považovaná za podnik, musela by splnit definici malého podniku, pokud by chtěla být členem energetického společenství s hlasovacími právy, resp. definici malého nebo středního podniku, pokud by chtěla být členem (ať už s hlasovacími právy nebo bez nich) společenství pro obnovitelné zdroje.

V souladu požadavkem na otevřenou a dobrovolnou účast ve společenství, který vyplývá z čl. 2 bodu 11 písm. a) směrnice (EU) 2019/944 a stejně tak čl. 2 bodu 16 písm. a) směrnice (EU) 2018/2001, návrh zákona jako definiční požadavek stanoví, že ve společenství je možné ukončit členství kdykoliv a bezplatně. Formy takového ukončení členství mohou být různé, ale protože se má jednat o ukončení členství dobrovolné, a tedy v zásadě podmíněné jen rozhodnutím samotného člena, stanoví se rovněž, že takové ukončení členství musí být realizovatelné jednostranným právním jednáním člena. V úvahu tak připadají především vystoupení ze spolku (§ 237 OZ) nebo vystoupení z družstva (§ 610 písm. b) ZOK), popřípadě vystoupení ze společnosti s ručením omezeným. V důsledku tohoto požadavku se současně výrazně omezují možnosti založení společenství v určitých formách obchodních korporací, např. akciové společnosti, u které je ukončení členství spojeno v zásadě s dispozicí akciemi, a nelze tak ukončit členství jednostranným právním jednáním vůči obchodní korporaci. Podle požadavků evropského práva (čl. 2 bod 16 směrnice (EU) 2018/2001) je nutné vymezit také definici člena v blízkosti energetických zařízení. Ta má relevanci pouze pro společenství pro obnovitelné zdroje. Pouze člen v blízkosti energetického zařízení má hlasovací práva. Návrh zákona konstruuje takové řešení, kdy si společenství pro obnovitelné zdroje (daný požadavek tedy neplatí pro druhý typ společenství) v zakladatelském právním jednání vymezí území (které nesmí zahrnovat větší území než souvislé území tří správních odvodů obcí s rozšířenou působností, příp. území hlavního města Prahy) a na tomto území bude muset společenství primárně vykonávat činnost výroby elektřiny z OZE (obecně však bude moci společenství pro obnovitelné zdroje vyrábět jakoukoliv energii z OZE, tj. i plyn nebo tepelnou energii, když podle směrnice (EU) 2018/2001 není společenství pro obnovitelné zdroje limitováno jen na sektor elektroenergetiky). Pouze člen společenství pro obnovitelné zdroje, který bude mít bydliště, sídlo, nebo případně provozovnu na tomto území, bude moci být členem s hlasovacími právy. Navrhovaná konstrukce byla zvolena proto, že např. na počátku existence společenství pro obnovitelné zdroje nebude existovat žádné energetické zařízení, od kterého by bylo možné (vzdálenostně atd.) odvozovat „blízkost“, která je přitom kriteriální právě pro určení členů v blízkosti projektů energie z OZE, jak požaduje čl. 2 bod 16 písm. a) směrnice (EU) 2018/2001. Byť podle směrnice (EU) 2018/2001 má být blízkost posuzovaná ve vztahu k „projektům energie z OZE vlastněných a vybudovaných“ společenstvím pro obnovitelné zdroje, zdá se kumulativní požadavek na vlastnictví a vybudování výroben energie jako příliš přísný, a sledovanému účelu podle zákonodárce nepochybně vyhoví, pokud bude muset být výrobna energie společenstvím pro obnovitelné zdroje reálně provozována (bez nezbytné podmínky vybudování takové výrobny energie společenstvím pro obnovitelné zdroje).

Pro usnadnění přehlednosti právního styku se stanovuje, aby přímo z názvu společenství bylo seznatelné, že se jedná o společenství. Ostatním se zakazuje pro společenství vyhrazená označení používat nejen v názvu nýbrž vůbec, jinak by totiž mohlo docházet ke klamání zákazníků a dalších osob o pravé povaze takové osoby. Vyhrazená označení jsou natolik specifická, že tímto zákazem nemůže dojít k žádnému nepřiměřenému zásahu do postavení jiných osob působících na energetických trzích. Pokud se existující obchodní korporace bude chtít stát společenstvím, požádá na základě změněného zakladatelského právního jednání Energetický regulační úřad o registraci a na jejím základě o změnu obchodní firmy v obchodním rejstříku. Následně oznámí změnu obchodní firmy ERÚ a požádá o provedení změny v registru. V případě existujícího spolku postačí změnit jeho název v zakladatelském právním jednání s odložením účinnosti na registraci spolku ERÚ; v takovém případě ERÚ provede registraci pod novým názvem. Důvodem rozdílného postupu je, že zápis změny názvu právnické osoby zapisované do jiného než obchodního rejstříku má toliko deklaratorní účinky. U nově zakládaných právnických osob, které chtějí získat status společenství, je výše uvedené ošetřené v ustanovení § 20d odst. 6, podle kterého může o registraci společenství žádat již založená, ještě ne však vzniklá právnická osoba. Registrace společenství v registru společenství vedeném ERÚ je jedním z požadavků na to, aby společenství bylo společenstvím, a to z důvodu ochrany zákazníka před případným podvodným jednáním osob, které by chtěly koncept energetických společenství zneužít. Společenstvím se v § 20b odst. 7 stanovuje povinnost vést seznam členů s povinnými náležitostmi nad rámec případné obecné úpravy seznamu členů podle jiných právních předpisů. V případě družstva se jedná o seznam členů podle § 580 a násl. ZOK (tj. společenství ve formě družstva nebude povinné vést dva seznamy členů, ale v § 20b odst. 7 se stanovují jen další požadavky na seznam členů, které bude společenství povinné vést již podle § 580 a násl. ZOK). V případě spolku by společenství podle obecné úpravy povinnost vést seznam členů nemělo, ustanovením § 20b odst. 7 se mu však taková povinnost zakotvuje, což znamená, že se následně uplatní i § 236 OZ.

Kde se v § 20b pracuje s pojmem „členství“, myslí se tím družstevní podíl, členství ve spolku apod.

K § 20c

Podle směrnice (EU) 2018/2001 jsou členské státy povinny zavést rámec umožňující podporovat a usnadňovat rozvoj společenství pro obnovitelné zdroje. Tento rámec má mimo jiné zajišťovat, aby existovala pravidla k zajištění rovného a nediskriminačního zacházení se spotřebiteli, kteří se účastní společenství pro obnovitelné zdroje. Současně směrnice (EU) 2019/944 stanoví, že je třeba uznat některé kategorie občanských energetických iniciativ na unijní úrovni jako „občanská energetická společenství“ s cílem poskytnout jim vhodný rámec, spravedlivé zacházení, rovné podmínky a řádně vymezený soubor práv a povinností.

Společenství by mělo být korporací postavenou na demokratických principech a rovnosti postavení všech jeho členů. V souladu s tímto principem se proto navrhuje zákonná úprava, podle které by členství členů společenství s hlasovacími právy (tedy těch členů, kteří mohou výkonem hlasovacích práv reálně ovlivňovat činnost společenství) mělo stejný obsah (ledaže v zakladatelském právním jednání jsou určeny různé druhy členství členů společenství s hlasovacími právy v závislosti na rozdílném druhu potřeb členů zajišťovaných společenstvím nebo je-li pro rozdílný obsah členství dán jiný spravedlivý důvod) a výkon hlasovacích práv každého člena společenství s hlasovacími právy byl omezen podle odstavce 7 nejvýše na 10 % všech hlasovacích práv. Obsahem členství se rozumějí práva a povinnosti s členstvím spojená, zatímco počet hlasů reprezentuje velikost. Omezení nejvýše na 10 % hlasovacích práv platí pro všechny podíly s hlasovacími právy, i když se může jednat o různé podíly. Tímto způsobem jsou vytvořeny podmínky pro to, aby společenství fungovalo na pluralitě členství a nemožnosti koncentrace hlasů u jednoho nebo několika málo členů s hlasovacími právy. Členové s hlasovacími právy se mohou spojovat, jednat ve shodě atd., cílem je však zamezit tomu, aby jeden nebo několik málo členů s hlasovacími právy mohli ovládnout celé společenství. Uvedený požadavek přitom neznamená, že by společenství muselo mít vždy alespoň 10 členů (pokud by byli např. tři členové, a dohromady tedy měli 30 % hlasovacích práv, reálně se těchto 30 % převede na 100 % a každý má v tu chvíli 33 % hlasů). V případě členů bez hlasovacího práva je stanoveno, že jejich členství má obdobně jako v případě členů s hlasovacími právy stejný obsah, ledaže jsou různé druhy členství bez hlasovacích práv ospravedlněny rozdílným druhem (a v důsledku toho rozdílným rozsahem) potřeb členů, které pro ně společenství zajišťuje, nebo jiným spravedlivým důvodem.

Navrhovaný odstavec 2 má upravovat ochranu členů společenství před vstupem do společenství, aniž by člen společenství byl seznámen s veškerými podmínkami členství a z toho vyplývajícími povinnostmi atd. Proto se navrhuje právní úprava, podle které ukončí-li členství člen společenství, který je spotřebitelem, do 1 měsíce po vzniku členství na základě přihlášky, platí, že se členem společenství nestal, pokud již nezačal vykonávat práva spojená s členstvím ve společenství. Jedná se o ochranářské ustanovení, které má umožnit předcházet vzniku, resp. řešení uvedených situací. Zejména v počátku rozvoje společenství se dá předpokládat snížená míra informovanosti spotřebitelské veřejnosti o tom, co společenství je a podle jaké právní úpravy se společenství řídí, a také co s členstvím ve společenství je spojené, a proto je legitimní umožnit osobám, které do takového společenství vstoupí, z něj v určité době vystoupit, aniž by za dobu, kdy byly formálně členy, jim z takového členství vznikly povinnosti (např. zaplacení členského vkladu, příspěvku na chod společenství atd.). Takové zákonné ochrany ale člen společenství pozbyde v okamžiku, kdy začne vykonávat práva spojená s členstvím (např. již se zapojil do sdílení elektřiny), a kdy je tedy předpoklad, že o členství ve společenství skutečně stojí (takovým právem může být i např. převod členství na jiného atd.). Inspirací pro toto ochranné ustanovení je úprava ukončení účasti dědice ve veřejné obchodní společnosti podle ustanovení § 117 ZOK.

Aby se zamezilo možnému zneužití (v různých obměnách nebo podobách) většiny členů (většiny hlasovacích práv) ve společenství v neprospěch menšiny, navrhuje se zvláštní úprava, podle které bude společenství povinno doručovat všem členům, do jejichž práv a povinností se v průběhu trvání společenství zasahuje, jakékoliv rozhodnutí o změně obsahu členství. V takovém případě má člen společenství, který pro takovou změnu nehlasoval (což nevylučuje z daného práva členy bez hlasovacích práv, neboť ti ani hlasovat nemohou, a tedy platí, že pro takovou změnu nehlasovali) a se změnou obsahu členství nesouhlasí, právo ze společenství vystoupit, a to do 1 měsíce ode dne doručení rozhodnutí o změně obsahu členství. Učiní-li tak, nebudou změny členství vůči němu účinné. Způsob doručování rozhodnutí o změně obsahu členství bude moci být upraven např. v zakladatelském právním jednání, vždy se však bude muset jednat o doručení, které není možné nahradit např. oznámením nebo zveřejněním na internetových stránkách nebo v informačním materiálu společenství bez doručení takového rozhodnutí do právní sféry adresáta. Pokud člen společenství takového oprávnění nevyužije, může ukončit členství i kdykoliv následně, ovšem v takovém případě budou případně změny členství vůči němu účinné.

Navrhované ustanovení odstavce 4 upravuje převoditelnost a přechod členství ve společenství. Pokud by společenství mělo formu např. spolku, tak by případná převoditelnost členství byla podmíněná tím, že by byla upravena ve stanovách spolku (§ 232 odst. 1 OZ). Zákonná úprava převoditelnosti a přechodu členství je zcela zásadní zejména z důvodu, že s členstvím bude velmi často spojena povinnost podílet se na investicích společenství (např. vytvoření fondu na pořízení FVE na střechách budov) a je-li např. zákonem zavedena teritorialita společenství pro obnovitelné zdroje, bude v reálném životě docházet k situacím, které by bez převoditelnosti členství nebylo možné řešit. Pokud by např. člen společenství pro obnovitelné energie převedl vlastnictví odběrného místa (bytu, domu), se kterým je spojeno jeho členství ve společenství v daném území nebo možnost výkonu hlasovacích práv, znamenalo by to, že již pouze z tohoto důvodu by člen společenství přišel o případné výhody spojené s členstvím bez toho, aby takové členství mohl alespoň převést na nového vlastníka. Rovněž by to znamenalo ztrátu jeho finančního podílení se na činnosti společenství. To samé by nastalo v případě např. úmrtí člena společenství, protože bez zákonné úpravy by členství ve společenství nepřecházelo na právní nástupce, zde dědice. Navrhovaná úprava nedopadne např. u bytového družstva, kde je volná převoditelnost družstevního podílu upravena již v ZOK.

Navrhované ustanovení proto stanoví, že členství přechází na právního nástupce, jestliže splňuje podmínky členství podle tohoto zákona a zakladatelského právního jednání, a stejně tak že člen společenství je oprávněn své členství převést na jiného, splňuje-li taková osoba podmínky členství podle tohoto zákona a zakladatelského právního jednání. Z povahy věci je zřejmé, že takové podmínky musí být splněny v okamžiku, kdy by k přechodu nebo převodu členství mělo dojít. Převodem nebo přechodem členství přitom nesmí dojít ke změně obsahu členství (to znamená, že pokud např. člen převádí členství, s nímž jsou spojena hlasovací práva, nemůže ho převést na osobu, která by hlasovací práva mít nemohla, a stejně tak nemůže členství s hlasovacími právy přejít na osobu, která nesplňuje požadavky na členství s hlasovacími právy

– tj. z členství, s nímž jsou spojena hlasovací práva, se převodem nebo přechodem nemůže stát členství, s nímž hlasovací práva spojená nejsou). K vyloučení možného obcházení této zákonné úpravy se současně stanoví, že k zákazu nebo omezení převodu členství v zakladatelském právním jednání se nepřihlíží.

Navrhovaná právní úprava převoditelnosti (v podstatě rovněž i přechodu) členství ve společenství a umožňuje členům společenství případně disponovat s členstvím zejména v případech, kdy bude omezena působnost (územní vymezení) společenství, resp. skupin sdílení na určité území. Návrh zákona upravuje po přechodné období územní vymezení skupiny sdílení na území představované souvislým územím tří obcí s rozšířenou působností, příp. územím hlavního města Prahy. V takovém případě, pokud by např. předávací místo v odběrném místě (např. bytové jednotce) člena společenství bylo registrováno do skupiny sdílení vymezené územím obcí s rozšířenou působností např. v kraji Vysočina, by takový člen společenství v případě prodeje bytové jednotky, změny bydliště či v jiných obdobných případech, kdy by se již nenacházel na vymezeném území, nemohl následně využívat sdílení elektřiny v rámci společenství, do kterého právě za účelem sdílení elektřiny vstupoval a např. i splnil členské povinnosti podmiňující přístup ke sdílení elektřiny (např. podílení se na investici na pořízení výrobny elektřiny). Návrh zákona sice nezakládá právo např. na vypořádání členství při ukončení členství ve společenství v případech, kdy není možné v průběhu času využívat sdílení elektřiny, ale umožňuje disponovat členstvím tak, aby člen společenství mohl případně převést členství na jinou osobu s předávacím místem v území skupiny sdílení.

Navrhované ustanovení tedy směřuje především k úpravě členství ve společenství, které nebude družstvem nebo obchodní korporací, a zajišťuje ochranu investice člena společenství.

Ustanovení odstavce 5 limituje možnosti stanovení výpovědní doby v případě ukončování členství ve společenství. Aby nebylo možné účelově nebo z jiných důvodů vytvářet překážky pro ukončování členství, navrhuje se úprava, podle které, určuje-li zakladatelské právní jednání společenství výpovědní dobu pro ukončení členství, nesmí být výpovědní doba delší než 1 měsíc. K ustanovení zakladatelského právního jednání určujícímu delší výpovědní dobu se nepřihlíží. Jedná se tedy především o zvláštní právní úpravu k ustanovení § 612 ZOK, které v případě družstev umožňuje stanovami určit až šestiměsíční výpovědní dobu. V případě spolku výpovědní doba není nijak regulovaná, protože se předpokládá ukončování členství pouhým vystoupením, nevylučuje se však další úprava a podmínky zakladatelským právním jednáním. Proto navrhovaná úprava bude dopadat na všechny případy, kdy je možné zakladatelským právním jednáním upravit podmínky vystoupení ze společenství. V takovém případě je možné výpovědní dobu určit nejdéle v trvání 1 měsíce.

K § 20d

Účelem registrace společenství je ověřit, zda žadatel splňuje zákonné požadavky na to, aby mohl vystupovat jako společenství. Až okamžikem registrace se žadatel stává společenstvím. Registrace není podnikatelským oprávněním pro společenství, ale veřejnoprávním aktem ověřujícím, že příslušná osoba splňuje zákonem stanovené předpoklady pro to, aby mohla vystupovat a mít práva a povinnosti energetického společenství nebo společenství pro obnovitelné zdroje.

Registrace není správním řízením podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Řízení podle správního řádu se vede jen v případě, že by k registraci společenství nedošlo. Návrh zákona tak v § 20d odst. 2 a 3 vymezuje všechny náležitosti a podklady, které musí žádost o registraci obsahovat.

V případě, že jsou splněny podmínky podle § 20d odst. 4, ERÚ zapíše společenství do registru společenství a do 7 kalendářních dnů o zápisu vyrozumí společenství.

Pokud ERÚ nevyhoví žádosti a nezapíše žadatele do registru společenství z důvodů uvedených v § 20d odst. 5, zahajuje ERÚ správní řízení podle správního řádu, přičemž prvním úkonem v řízení je rozhodnutí, jímž se žádosti nevyhovuje. V takovém případě má žadatel možnost podání rozkladu.

Žádost o registraci je možné podat již před zápisem společenství do veřejného rejstříku. Jedná se o obdobný režim jako v případě licenčního řízení podle § 8 odst. 6 energetického zákona. Obdobně s licenčním řízením (§ 8 odst. 7 energetického zákona) je pak řešena i situace, kdy není společenství do veřejného rejstříku zapsáno.

Podmínku splnění zápisu do veřejného rejstříku do 90 dnů od zápisu do registru společenství musí v takovém případě ERÚ prověřovat sám, společenství není povinno tuto skutečnost ERÚ dokládat.

K § 20e

Zakládá se povinnost společenství oznámit změnu údajů zapsaných do registru uvedených v § 20h odst. 1 a rovněž tak oznámit, že společenství přestalo splňovat zákonem vymezené podmínky. S ohledem na znění § 20f odst. 1 musí být změna zapsaných údajů doložena.

K § 20f

Oznámení o změně údajů podle § 20e je považováno za žádost společenství o změnu údajů v registru. ERÚ zapíše změnu údajů do registru, pokud společenství požadovanou změnu doloží. ERÚ v tomto případě nevede správní řízení a nevydává rozhodnutí o změně.

V případě, že společenství změnu údajů neoznámí, avšak ERÚ ji zjistí v rámci své úřední činnosti sám, provede změnu zápisu údajů v registru společenství a vyrozumí o tom společenství. Také v tomto případě platí, že se nejedná o správní řízení, jehož výsledkem by bylo vydání rozhodnutí. K § 20g

Navrhovaný § 20g upravuje výmaz z registru společenství. Rozlišuje se přitom mezi prostým výmazem společenství z registru společenství, aniž by se vedlo správní řízení, a mezi rozhodováním o výmazu společenství z registru společenství z moci úřední.

Případy prostého výmazu společenství (bez vedení správního řízení) z registru společenství jsou uvedeny v navrhovaném odstavci 1. Zejména ERÚ společenství z registru společenství vymaže, pokud jej o to společenství požádá. Dalším důvodem, pro který ERÚ vymaže společenství z registru společenství, je zánik společenství jakožto právnické osoby. To znamená, že i v případě případné přeměny společenství jakožto právnické osoby dojde vždy k výmazu společenství z registru společenství. To však nebrání tomu, aby po přeměně společenství znovu požádalo o registraci – podmínka pro registraci společenství spočívající v tom, že žadatel nebyl v posledních 3 letech z registru společenství vymazán, se vztahuje jen k důvodům pro výmaz společenství z registru společenství uvedeným v § 20g odst. 3.

V případě, že ERÚ zjistí důvod pro výmaz společenství z registru společenství uvedený v § 20g odst. 2 nebo 3, musí ERÚ uvážit, zda se jedná o důvod, který může společenství odstranit. Pokud tomu tak je, vyzve ERÚ společenství, aby jej v přiměřené lhůtě odstranilo. V opačném případě ERÚ rozhodne o výmazu společenství z registru společenství. Řízení o výmazu společenství z registru v případech podle odstavce 2 a 3 je řízením podle správního řádu.

K § 20h

Zavádí se registr společenství jako informační systém veřejné správy. Pro registr společenství tedy bude platit § 9 a násl. zákona č. 365/2000 Sb., zákona o informačních systémech veřejné správy, týkající se vydávání výpisů a ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy.

Údaje zapsané v registru společenství bude ERÚ obdobně jako v případě licencí či registru zprostředkovatelů zveřejňovat na svých internetových stránkách.

K § 20i

Navrhovaný paragraf o právech a povinnostech společenství obsahuje v podstatě deklaratorní ustanovení, neboť z nich samotných žádná zvláštní oprávnění pro společenství nevyplývají, ale pouze se výčtovým způsobem popisují oprávnění společenství, která mu vznikají „za podmínek stanovených tímto zákonem“. Jinými slovy, zda bude společenství oprávněno vykonávat nebo využívat uvedená oprávnění, záleží právě na splnění podmínek stanovených v jiných ustanoveních energetického zákona.

Společenství je oprávněné odebírat elektřinu v odběrném místě, tedy je-li vlastníkem nebo jinak oprávněným subjektem k odběru elektřiny v odběrném místě připojeném do elektrizační soustavy ve smyslu § 28 energetického zákona. Právem dodávky elektřiny je právo společenství, které bude vyrábět v odběrném místě elektřinu ve výrobně elektřiny, dodávat takovou elektřinu na trh, ovšem s omezením podle navrhovaného § 20i odst. 2, tedy pouze obchodníkovi s elektřinou. Obdobně rovněž právem vyrábět elektřinu „za podmínek stanovených tímto zákonem“ se rozumí právo vyrábět elektřinu bez zvláštního veřejnoprávního oprávnění, kterým je licence na výrobu elektřiny, tedy ve smyslu § 3 energetického zákona ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem do 50 kW.

Ve výše uvedeném smyslu je tak jediným originárním oprávněním společenství právo sdílet elektřinu ve společenství a mezi svými členy, kdy je společenství oprávněno sdílet elektřinu vyrobenou společenstvím, a podmínky sdílení elektřiny jsou primárně koncipovány pro sdílení elektřiny ve společenství. Případné sdílení elektřiny mimo společenství je následně odvozeno od podmínek sdílení elektřiny ve společenství a s určitými omezeními, které sdílení elektřiny v rámci společenství prioritizují. Pokud jde o pojem „sdílení elektřiny“, návrh zákona přímo nedefinuje tento pojem a jeho obsah je nutné dovozovat z jednotlivých ustanovení návrhu zákona. Navrhovatel nepřistoupil k definici pojmu „sdílení elektřiny“ mj. proto, že ani směrnice (EU) 2019/944 neupravuje přesné vymezení tohoto pojmu, a reálně by tak hrozilo, že by nepřesnou vnitrostátní definicí tohoto pojmu mohlo dojít k přiznání odlišného obsahu od představ evropského zákonodárce.

Částečně je při výkladu tohoto pojmu možné vycházet z návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2019/943 a (EU) 2019/942 a směrnice (EU) 2018/2001 a (EU) 2019/944 s cílem zlepšit uspořádání trhu Unie s elektřinou (COM(2023) 148 final) ze dne 14. března 2023, který navrhuje definovat sdílení elektřiny tak, že se má jednat o „vlastní spotřebu aktivními zákazníky energie z obnovitelných zdrojů buď:

a) vyrobené nebo ukládané společně v místě odběru, nebo mimo něj, prostřednictvím zařízení, které vlastní nebo pronajímají, ať už zcela, nebo zčásti; nebo

b) právo k níž na ně bylo převedeno jiným aktivním zákazníkem, ať už bezplatně nebo za úplatu“,

přičemž stejné právo sdílení elektřiny se má potom uplatnit v případě společenství. Z hlediska tohoto chápání pojmu sdílení elektřiny (jedno zda z OZE nebo jiné elektřiny) se tak bude jednat o jakékoliv poskytnutí či přenechávání energie vyrobené aktivním zákazníkem (společenstvím) jinému aktivnímu zákazníkovi bez ohledu na právní důvod a na to, zda se jedná o úplatné poskytnutí či bezúplatné či poskytnutí v rámci jiného plnění, např. z důvodu členství v určité osobě. Proto není ani vyloučeno, že v konkrétním případě bude docházet k překrytí obsahového vymezení sdílení elektřiny s dodávkou elektřiny, která sice není energetickým zákonem definovaná, ale ve smyslu čl. 2 bodu 12 směrnice (EU) 2019/944 se za ní považuje „prodej, včetně dalšího prodeje, elektřiny zákazníkům“. Jedná se o tzv. materiální pojetí sdílení elektřiny. Pokud by tedy např. společenství sdílelo elektřinu vyrobenou ve společenství za úplatu svým členům, bylo by sdílení elektřiny v zásadě dodávkou elektřiny, ovšem vždy by se muselo jednat o sdílení/dodávání elektřiny vyrobené ve společenství, resp. společenstvím. To by např.

odlišovalo sdílení od dodávky elektřiny realizované obchodníkem s elektřinou, protože obchodník s elektřinou nebude dodávat vlastní vyrobenou, ale vždy tzv. přeprodávanou výrobu elektřiny. Pokud by vzniklo členům společenství právo na uspokojení části jejich potřeb po elektřině z výrobny elektřiny provozované společenstvím, jednalo by se rovněž o sdílení elektřiny, přestože by členství ve společenství a možnost využívat dodávky takové elektřiny bylo spojeno či podmíněno úhradou např. členského příspěvku v určité výši.

Určitým formalizovaným znakem sdílení elektřiny (tzv. formalizované pojetí) je potom to, že sdílení elektřiny je umožněno pouze za podmínky registrace předávacích míst, ze kterých má být sdíleno a do kterých má být sdíleno, v tzv. skupině sdílení za podmínek stanovených v § 27e energetického zákona s podrobnostmi upravenými v prováděcím právním předpisu vydávaným ERÚ podle § 98a odst. 2 písm. h) energetického zákona. Pouze poskytování i dodávání elektřiny mezi registrovanými předávacími místy ve skupině sdílení tak bude považované za sdílení elektřiny ve smyslu energetického zákona.

K výše uvedenému je třeba dodat, že vedle uvedených oprávnění může společenství vykonávat další činnosti na trhu s elektřinou, pokud splní podmínky pro vstup do daného odvětví, tedy zejména podmínku licence na výkon dané podnikatelské činnosti. Energetický zákon žádným způsobem neomezuje společenství v tom, aby se za podmínek stanovených energetickým zákonem stalo držitelem licence na výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny s vyšším instalovaným výkonem než 50 kW nebo např. provozovatelem distribuční soustavy, pokud bude mít vlastnické právo nebo bude na základě jiného právního vztahu oprávněno užívat zařízení distribuční soustavy a splní další podmínky stanovené energetickým zákonem pro výkon takové podnikatelské činnosti.

K bodu 44

Mezi účastníky trhu s elektřinou jsou nově zahrnuty subjekty zavedené do energetického zákona předkládaným návrhem zákona, tedy energetické společenství a společenství pro obnovitelné zdroje (souhrnně jako „společenství“), a datové centrum. Pokud se jiná ustanovení energetického zákona vztahují obecně na „účastníky trhu s elektřinou“, budou se podle okolností vztahovat i energetické společenství a společenství pro obnovitelné zdroje a rovněž tak datové centrum.

K bodu 45

S ohledem na zavedení ceny za provoz nesíťové infrastruktury dochází k nahrazení stávající „ceny za činnosti operátora trhu“ ve výčtu cen, které je účastník trhu s elektřinou povinen hradit i v případě, kdy nemá s příslušným provozovatelem distribuční soustavy sjednanou smlouvu o zajištění služby distribuční soustavy, a nevzniká tak smluvní povinnost hradit uvedené ceny podle sjednaného rozsahu jejich využívání nebo poskytování.

Dále dochází k upřesnění, k čemu se vztahuje povinnost hradit v tomto ustanovení uvedené ceny. Podle dosavadního znění se jednalo o množství elektřiny, které účastník trhu s elektřinou odebral pro svoji konečnou spotřebu z jím provozované distribuční soustavy. Nově je přesněji povinnost platby uvedených cen podmíněna pouze na skutečnost, že účastník trhu využívá k odběru elektřiny jím provozovanou distribuční soustavu. Nemusí se tak nutně jednat pouze o množství odebrané elektřiny, ale i např. využívaný výkon distribučního zařízení. To je důležité především z toho důvodu, že ne všechny v tomto ustanovení vyjmenované regulované ceny jsou vztaženy jednotkově k množství energie, tedy jsou vyjádřeny v Kč/MWh, ale jsou stanoveny rovněž v Kč/odběrné místo nebo se jedná o kombinaci množství energie a velikosti příkonu. Rovněž není vyloučeno, že se v následujících letech jednotkové vymezení některých regulovaných cen změní. Jedná se např. o regulovanou cenu za systémové služby. Pokud by k tomu došlo, je žádoucí, aby uvedené ustanovení bylo s takovou případnou změnou slučitelné.

K bodu 46

Z § 23 odst. 1 se odstraňuje ustanovení, podle kterého má výrobce elektřiny právo dodávat elektřinu vyrobenou ve vlastní výrobně elektřiny pro potřebu ovládaných společností, neboť v tomto případě se jedná o klasický vztah výrobce elektřiny (dodavatel) a zákazníka. Ovládaná osoba je odlišný právní subjekt od výrobce elektřiny a dodávka elektřiny tak musí probíhat jako plnění podle smlouvy o dodávce elektřiny, popř. jako plnění sjednané v jiné smlouvě, ale nikoli jako oprávnění vyplývající ze zákona. Obsahově se potom takové oprávnění nijak neliší od práva výrobce elektřiny dodávat elektřinu vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny ostatním účastníkům trhu s elektřinou.

K bodu 47

S využitím fikce zakotvené v § 27f odst. 1 a v návaznosti na jeho odůvodnění se v navrhovaném § 23 odst. 1 písm. g) stanoví právo výrobce elektřiny sdílet elektřinu z předávacího místa, ve kterém elektřinu vyrábí, do svých ostatních předávacích míst. I v tomto případě ustanovení najisto uvádí, že při sdílení elektřiny jsou výrobce elektřiny a osoba účastnící se sdílení elektřiny oprávněni pro něj sdílení elektřiny využívat distribuční a přenosovou soustavu.

Kromě práva sdílet si elektřinu „sám sobě“ (tedy vyrobit elektřinu v jednom místě a odebrat za použití přenosové nebo distribuční soustavy v jiném místě, což energetický zákon na základě fikce vnímá jako jednu z forem sdílení elektřiny) má výrobce elektřiny další možnosti, jak se zapojit do sdílení elektřiny.

Navrhované ustanovení § 23 odst. 1 písm. h) dává výrobci elektřiny právo registrovat u datového centra skupinu sdílení, do které jsou kromě předávacího místa výrobny elektřiny tohoto výrobce elektřiny přiřazena předávací místa zákazníků, která jsou, stejně jako předávací místo výrobce elektřiny, všechna připojena k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně. V tomto případě nedochází při sdílení elektřiny k využití distribuční soustavy, a proto osoby, kterým je elektřina sdílena, nehradí cenu související služby v elektroenergetice v části, která je jednotkově vztažena k množství elektřiny dopravené distribuční soustavou.

Kromě výše uvedené možnosti, jak se zapojit do skupiny sdílení elektřiny, stanovuje toto ustanovení ještě další možnost pro výrobce elektřiny. Je mu umožněno sdílet jím vyrobenou elektřinu v rámci skupiny sdílení do dalších maximálně 10 předávacích míst zákazníků, a to bez ohledu na místo připojení těchto předávacích míst k elektrizační soustavě ČR.

Navrhované ustanovení § 23 odst. 1 písm. i) stanoví pro případy, kdy je výrobce elektřiny v postavení dodavatele elektřiny, pro takového výrobce elektřiny právo na získání informací a podkladů nezbytných pro vyúčtování dodávek elektřiny. Konkrétně se jedná o naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny v předávacích místech přiřazených do skupiny sdílení a o naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny s tím, že rozsah zveřejňování, poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Tato data získá výrobce elektřiny v postavení dodavatele od operátora trhu.

Podle navrhovaného § 23 odst. 1 písm. j) má dále výrobce elektřiny v pozici dodavatele elektřiny, který je dotčený sdílením elektřiny, právo na nezbytné informace pro svoji efektivní činnost na trhu s elektřinou. Konkrétně se jedná v případě předávacích míst, do kterých výrobce elektřiny zajišťuje dodávku elektřiny, o informaci o nastaveném alokačním klíči a jeho hodnotě. Kromě hodnot uvedených ve větě předchozí má takový výrobce elektřiny právo na data i za ta předávací místa skupiny sdílení, do kterých nezajišťuje dodávku. Jedná se o nastavení hodnot alokačních klíčů příslušné skupiny sdílení s tím, že za ta předávací místa, do kterých výrobce elektřiny nezajišťuje dodávku, to již není za každé předávací místo jednotlivě, ale sečteno v sumě za všechna taková předávací místa. Co se týká předávacích míst, ze kterých je sdílena elektřina, tak za tato předávací místa jsou mu data poskytována za každé samostatně, ale v anonymizované podobě, když se jedná o hodnoty naměřené dodávky vyrobené elektřiny do soustavy při sdílení elektřiny a technické parametry výrobny elektřiny, kterými jsou primárně její typ a instalovaný výkon. Poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

K bodu 48

Účelem návrhu je určení způsobu stanovení výše jednorázových náhrad poskytovaných za smluvní nabytí vlastnického práva nebo zřízení věcného břemene pro účely zřízení nebo provozování výrobny elektřiny ve veřejném zájmu a stavby s ní související. Základním předpisem pro stanovení ceny je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) (dále jen „zákon o oceňování majetku“), konkrétně jeho § 16b, který odkazuje na vyhlášku č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) (dále jen „oceňovací vyhláška“). Tato právní úprava umožňuje výrobci elektřiny bonifikovat přístup vlastníka nemovité věci k uzavírání kupní smlouvy nebo smlouvy o zřízení věcného břemene, například za rychlost, nebo zohlednit vícenáklady, které by mu vznikly v případě vyvlastnění, či zohlednit jiné okolnosti konkrétního případu.

Energetický zákon alternativně předpokládá možnost vyvlastnění práva za podmínek zákonem stanovených. V takovém případě se výše náhrady za odejmutí nebo omezení vlastnického práva vždy určí na základě znaleckého posudku, ve kterém se náhrada určí rovněž podle oceňovacího předpisu, a to v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v případě odnětí vlastnického práva a s ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) téhož zákona v případě omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene. Oceňovacím předpisem se pro tyto účely rozumí zákon o oceňování majetku, který odkazuje na výše uvedenou oceňovací vyhlášku.

Předloženým návrhem se tedy přibližuje přístup pro sjednávání ceny věcného břemene dohodou a pro určení její výše v případě vyvlastnění. Ustanovení § 96 odst. 12 energetického zákona, které stanoví způsob zpracování znaleckých posudků pro stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle energetického zákona, zůstává danou úpravou nedotčeno.

K bodu 49

Nová povinnost hradit provozovateli přenosové soustavy nebo distribuční soustavy cenu za provoz nesíťové infrastruktury, zajišťuje-li výrobce elektřiny dodávku elektřiny do předávacího místa zákazníka podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny.

K bodu 50

Obdobně jako v případě výrobny elektřiny (novelizační bod 48) je vymezeno určení způsobu stanovení výše jednorázových náhrad poskytovaných za smluvní zajištění vlastnického práva nebo zřízení věcného břemene i pro účely zřízení nebo provozování zařízení přenosové soustavy.

K bodu 51

S ohledem na zavedení datového centra se povinnost provozovatele přenosové soustavy zajišťovat ochranu údajů vztahuje (vedle údajů předávaných operátorovi trhu) nově i na údaje předávané datovému centru.

K bodu 52

Jedná se o zpřesnění dosavadní právní úpravy, kdy provozovatel přenosové soustavy měl na jedné straně povinnost zajišťovat, aby chráněné informace nebyly přeneseny k výrobci elektřiny, obchodníkovi s elektřinou nebo provozovateli distribuční soustavy, avšak na druhou stranu má provozovatel přenosové soustavy v některých zákonem stanovených případech povinnost tyto informace poskytnout.

K bodu 53

V souvislosti se zavedením datového centra a nezbytností využívání jeho služeb ze strany provozovatele přenosové soustavy pro řádné fungování trhu se provozovateli přenosové soustavy stanovuje nová povinnost hradit datovému centru cenu za činnost datového centra.

K bodu 54

Upravuje se nové právo provozovatele distribuční soustavy na naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny a naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny v předávacích místech přiřazených do skupiny sdílení od datového centra. Tyto údaje se zohledněním sdílené elektřiny potřebuje provozovatel distribuční soustavy proto, aby byl schopen následně zpracovat a předat na operátora trhu údaje pro vyúčtování dodávek elektřiny. Naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny jsou sice originálně údaje pořizované provozovatelem distribuční soustavy, a má je tedy k dispozici z vlastní činnosti, ale je žádoucí, aby je (společně s údaji se zohledněním sdílené elektřiny) dostával od datového centra, např. kvůli řešení reklamací vyúčtování dodávek elektřiny nebo měřených údajů.

Dále se zavádí právo provozovatele distribuční soustavy zrušit rezervaci výkonu nebo rezervaci příkonu, pokud žadatel o připojení prokazatelně neplní podmínky a termíny připojení podle § 25 odst. 10 písm. a). Protože by se mělo jednat o zrušení závazku rezervovat příkon nebo výkon podle smlouvy o připojení, je třeba tímto právem rozumět právo jednostranného zrušení závazku ze smlouvy o připojení, tedy aby zrušení rezervace výkonu nebo rezervace příkonu současně znamenalo zrušení samotné smlouvy o připojení sjednané mezi provozovatelem distribuční soustavy a žadatelem o připojení. V opačném případě by využití tohoto zákonného oprávnění nevedlo ke sledovanému cíli, neboť by nadále trval závazek ze smlouvy o připojení, tedy včetně povinnosti rezervace výkonu nebo příkonu ve prospěch druhé smluvní strany.

K bodu 55

Obdobně jako v případě výrobny elektřiny (viz novelizační bod 49) a přenosové soustavy (viz novelizační bod 51) je vymezeno určení způsobu stanovení výše jednorázových náhrad poskytovaných za smluvní zajištění vlastnického práva nebo zřízení věcného břemene i pro účely zřízení nebo provozování zařízení distribuční soustavy.

K bodu 56

Ustanovení zavádí novou povinnost pro provozovatele distribuční soustavy. Cílem navrhovaného ustanovení je mimo jiné zvýšit transparentnost procesu připojování nových výroben elektřiny k distribuční soustavě. Pokud má být zdroj shledán nepřipojitelným z důvodu nedostatku kapacity nebo ohrožení bezpečnosti a stability distribuční soustavy, musí tuto skutečnost provozovatel distribuční soustavy žadateli písemně zdůvodnit

Ustanovením není prolomena povinnost provozovatele distribuční soustavy chránit potenciální obchodní tajemství podle § 504 OZ – zdrojová data a výpočty je dostatečné poskytnout v anonymizované podobě (není např. nutné uvádět, kdo konkrétně má instalovaný výkon v sítě rezervovaný). Zvýšením transparentnosti procesu připojování zároveň nebude nijak dotčena bezpečnost dodávek ani stability sítě, neboť na samotných podmínkách posuzování připojitelnosti zdroje se nic nemění. Zároveň je provozovateli distribuční soustavy stanovena povinnost v případě odmítnutí nepřipojitelného zdroje oznámit žadateli alespoň přibližný termín budoucího připojení.

K bodu 57

S ohledem na zavedení datového centra se povinnost provozovatele distribuční soustavy předávat naměřené údaje a další nezbytné informace vztahuje i na údaje ve vztahu k datovému centru a povinnost zajišťovat ochranu údajů se vztahuje (vedle údajů předávaných operátorovi trhu) nově i na údaje předávané datovému centru.

K bodu 58

Navrhované ustanovení § 25 odst. 11 písm. m) zvyšuje transparentnost procesu připojování zavedením povinnosti provozovatele distribuční soustavy informovat o možnostech připojení na jeho webových stránkách. V průběhu zakládání a plánování projektů komunitní energetiky bude nezbytné v první řadě vědět, jaká je kapacita distribuční soustavy v místě plánovaného společenství. V současné době nejsou provozovatelé distribučních soustav povinni o volné kapacitě distribuční soustavy s dostatečnou podrobností veřejně informovat. Povinnost podle stávajícího § 25 odst. 10 písm. k) energetického zákona je formulována příliš obecně a provozovatelé distribučních soustav na jejím základě zveřejňují pouze volnou kapacitu na hladině velmi vysokého napětí. Žadatelé o připojení proto musejí zjišťovat volnou kapacitu distribuční soustavy na úrovni nízkého napětí až prostřednictvím podání žádosti o připojení. Informační povinnost provozovatelů distribuční soustavy ve vztahu k veřejnosti dále zvýší transparentnost a předvídatelnost řízení o připojení a umožní veřejnosti jednodušší plánování projektů v oblastí OZE a komunitní energetiky. S ohledem na zavedení ceny za provoz nesíťové infrastruktury je nezbytné upravit úhrady jednotlivých částí tohoto poplatku mezi účastníky trhu s elektřinou. Provozovatel regionální distribuční soustavy bude podle navrhovaného ustanovení § 25 odst. 11 písm. n) cenu za provoz nesíťové infrastruktury hradit datovému centru.

K bodům 59-61

K § 27 Nový § 20e zavádí institut datového centra jako akciové společnosti. Provozovatelé regionálních distribučních soustav (ve smyslu nově zavedené definice „regionální distribuční soustavy“ v § 2 odst. 2 písm. a) energetického zákona) s více než 100 000 zákazníky a provozovatel přenosové soustavy mají ve smyslu bodu 5 přechodných ustanovení založit akciovou společnost, která by od svého vzniku a udělení licence na činnost datového centra měla plnit úkoly v oblasti vyhodnocování sdílení elektřiny. Původně bylo předpokládáno, že k zahájení činnosti datového centra dojde až v průběhu roku 2026 a do té doby budou úlohy datového centra plnit provozovatelé distribučních soustav. S ohledem na urgenci probíhající energetické krize, na vysokou poptávku po sdílení elektřiny a na potřebu provozovatelů distribučních soustav zjednodušit tok dat mezi regionálními distribučními soustavami, došlo mezi MPO a zřizovateli datového centra k dohodě, že budou přípravné práce urychleny a datové centrum začne v první fázi fungovat již od 1. ledna 2024.

Datové centrum je akciová společnost a ustanovuje se nejen pro praktické zajišťování sdílení elektřiny, ale také jako příprava na plnou transpozici souboru právních předpisů Evropské unie „Clean Energy Package – Čistá energie pro všechny Evropany“, který zavádí na trh s elektřinou nové aktivity, které budou významně více náročné na koordinaci při provozování elektrizační soustavy blíže reálnému času a vyvolají nezbytnost „spravovat“ tyto aktivity z jednoho místa napříč celou elektrizační soustavou. Proto subjekty, které mohou být akcionáři datového centra, jsou provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé regionálních distribučních soustav, k jejichž příslušným distribučním soustavám je připojeno nejméně 100 000 odběrných míst zákazníků. Hranice 100 000 odběrných míst zákazníků byla zvolena odlišně od již zákonem používané hranice 90 000, neboť ta slouží pro účely nastavení pravidel unbundlingu, zatímco v případě datového centra spočívá smysl hranice 100 000 odběrných míst zákazníků ve vydefinování okruhu zakladatelů a jediných přípustných akcionářů datového centra, kterými budou „velcí“ provozovatelé distribučních soustav připojených přímo k přenosové soustavě.

Pokud by počet odběrných míst u některého provozovatele regionální distribuční soustavy klesl pod 100 000 odběrných míst, musel by být taková situace řešena ve shodě s ostatními akcionáři. Není ambicí zákonodárce řešit tyto důsledky na úrovni zákona, ale musí to být řešeno v zakladatelském právním jednání. Povinnost úpravy postupu ukončení účasti v datovém centru, pokud akcionář přestane splňovat požadavky na akcionáře datového centra, ve stanovách datového centra je výslovně zakotvena v navrhovaném odstavci 7. Přestože bude mít datové centrum formu akciové společnosti a jejími akcionáři budou provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky, nelze na datové centrum nahlížet jako na osobu výlučně soukromého zájmu. Ostatně veřejnou moc lze vykonávat i nepřímo, prostřednictvím nestátních subjektů, na které je výkon veřejné moci delegován zákonem. Datové centrum je právnickou osobou zřízenou za účelem realizace práv a povinností nových účastníků trhu s elektřinou, počínaje zohledňováním sdílení elektřiny, v budoucnu za účelem vyhodnocování agregované flexibility a dalších činností nezbytných pro realizaci zákonných práv a povinností účastníků trhu s elektřinou. Postavení datového centra na novém trhu s elektřinou bude tedy nezastupitelné a bez výkonu jeho činností by nebylo možné reálné fungování trhu. Vzhledem k zákonem vymezenému rozsahu činností je proto možné dovodit, že se bude jednat o osobu zřízenou za účelem veřejného zájmu.

Pro případ, že by nedošlo k založení společnosti provozovatelem přenosové soustavy a provozovateli regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky, musel by postupem podle přechodných ustanovení navrhovaného zákona založit společnost stát, tedy Česká republika. Především z tohoto důvodu se tedy stanoví, že akcionářem datového centra může být i Česká republika. Aby nemohlo docházet k záměně (byť v tomto případě se taková situace nepředpokládá, neboť subjekty, které budou vstupovat do vztahů s datovým centrem budou primárně profesionálové v oboru) pokud jde o označení různých osob, vyhrazuje se označení „elektroenergetické datové centrum právě a jenom subjektu, který bude držitelem licence na činnost datového centra. Pokud by kdokoliv jiný užíval takové zákonem vyhrazené označení, dopouštěl by se přestupku podle energetického zákona. Formálně by označení „elektroenergetické datové centrum“ sice měla používat až osoba, která splní všechny znaky datového centra podle předkládaného návrhu zákona, nicméně vzhledem k tomu, že licenci na činnost datového centra může získat jen jediná osoba, jeví se případné použití označení „elektroenergetické datové centrum“ již v průběhu řízení o udělení licence na činnost datového centra jako přípustné.

Protože se předpokládá stejná účast provozovatele přenosové soustavy a provozovatelů regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky na základním kapitálu, stanoví se, že se tito provozovatelé při založení společnosti podílí na základním kapitálu stejným rozsahem. Tím budou založeny stejné podíly všech zakladatelů na základním kapitálu při založení společnosti. To však nebrání tomu, aby následně v průběhu trvání společnosti došlo k převodu podílů, ať už dobrovolně nebo v důsledku řešení vzniklých situací (např. v důsledku přeměny některého z akcionářů). Ze stejného důvodu se potom zákonem stanoví, že akcie vydávané datovým centrem mohou být jen stejného druhu, a předpokládá se také, že s nimi bude spojen stejný rozsah práv a povinností akcionářů.

Pro vyloučení možných dispozic s právy spojenými s podílem (a tedy pro vyloučení skutečného výkonu akcionářských práv pouze a jen těmi subjekty, které mohou být akcionáři datového centra), se v navrhovaném odstavci 6 upravuje zákaz přenechat akcie datového centra k užívání nebo požívání jiné osobě než tomu, kdo může být akcionářem datového centra, převést práva spojená s akciemi datového centra na jinou osobu nebo přenechat výkon práv spojených s akciemi datového centra jiné osobě než tomu, kdo může být akcionářem datového centra. Nemělo by tak docházet z tomu, že by akcionářská práva v datovém centru vykonávaly např. osoby z podnikatelského seskupení, kterého je provozovatel regionální distribuční soustavy členem, či dokonce že by takové samostatné právo spojené s akcií mohlo být převedeno na zcela jinou osobu, kdy by např. s právem na zisk mohlo být nakládáno jako s finanční investicí. Návrh zákona předpokládá personální omezení možných akcionářů datového centra (na provozovatele přenosové soustavy a provozovatele regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky) a současně se předpokládá stálost počtu akcionářů a velikosti jejich podílu na základním kapitálu datového centra. Nelze ovšem zcela vyloučit situace, kdy by mělo nebo mohlo k převodu podílu na jinou osobu dojít. Pro takové případy se však podmiňuje převoditelnost podílů jednomyslným souhlasem dozorčí rady datového centra, což je postup předvídaný v 271 odst. 1 ZOK. Koncept podmíněnosti převodu podílu souhlasem dozorčí rady je zvolen s ohledem na skutečnost, že stát (Česká republika) bude mít podle návrhu zákona právo jmenovat a odvolávat třetinu členů dozorčí rady datového centra, a bude tak mít možnost případně zamezit převodu podílů v datovém centru na jiné osoby než zákonem vymezené, popřípadě s akcionáři, jejichž zástupci budou v dozorčí radě, dojednat podmínky, za kterých by měl být převod podílů dozorčí radou odsouhlasen. Dozorčí rada je však povinna odmítnout souhlas, mají-li být akcie datového centra převedeny na jinou osobu než uvedenou v § 27 odst. 1.

Převoditelnost akcií se tak stanovuje jako omezená, protože úplně vyloučit převoditelnost akcií na jméno s ohledem na ustanovení ZOK a evropských směrnic nelze, a navíc by to ani nebylo praktické. Přestože tyto podmínky převoditelnosti akcií jsou upraveny zákonem a nejedná se o omezení převoditelnosti ve stanovách společnosti, jak je upraveno v § 270 a násl. ZOK, navrhuje se, aby toto zákonné omezení převoditelnosti akcií bylo zapisované do obchodního rejstříku. Účinky omezení převoditelnosti tedy nastanou ze zákona, nikoli až zápisem do obchodního rejstříku, a účinky takového zápisu budou deklaratorní.

K § 27a Obdobně jako u operátora trhu jsou zákonem upraveny požadavky na personální obsazení v rámci vnitřní struktury datového centra. Podle návrhu nesmí být členem představenstva, členem dozorčí rady nebo vedoucím zaměstnancem datového centra v řídící působnosti představenstva nebo jeho členů osoba, která je současně členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady nebo zaměstnancem jiného držitele licence než toho, kdo je akcionářem datového centra. Jedná se o projev požadavku na personální oddělení datového centra od jiných činností vykonávaných jinými subjekty na trhu s elektřinou, odlišnými od možných akcionářů datového centra. Na rozdíl od právní úpravy personálního oddělení operátora trhu se zmírňuje požadavek na personální nezávislost pouze ve vztahu k vedoucím zaměstnancům datového centra v řídící působnosti představenstva nebo jeho členů.

Navrhuje se tedy vedle obecných požadavků na způsobilost k výkonu funkce vymezit energetickým zákonem další požadavky, přičemž při nesplnění těchto požadavků se v případě členů volených orgánů (tj. v tomto případě představenstva a dozorčí rady) uplatní postup podle § 155 OZ. To znamená, že pokud je členem představenstva nebo dozorčí rady datového centra povolána osoba, která nesplňuje stanovené předpoklady, hledí se na její povolání do funkce, jako by se nestalo. Přestane-li člen představenstva nebo dozorčí rady splňovat požadavky na způsobilost k výkonu funkce během výkonu funkce, jeho funkce zanikne. Vzhledem k tomu, že OZ již stanovuje sankci za neplnění požadavků na způsobilost k výkonu funkce člena voleného orgánu, není toto stíháno přestupkem podle energetického zákona. V případě vedoucích zaměstnanců v řídící působnosti představenstva nebo jeho členů je na datovém centru jako právnické osobě, aby upravilo případné vnitřní postupy jmenování a odvolávání těchto vedoucích zaměstnanců (např. obdobně jako v § 73 a 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) tak, aby bylo schopné plnit zákonnou povinnost stanovenou v navrhovaném § 27a.

K § 27b S ohledem na účel datového centra jako právnické osoby zřizované pro realizaci práv a povinností nových účastníků trhu s elektřinou (sdílení elektřiny, v budoucnu vyhodnocení agregované flexibility a dalších činností) a nezastupitelnost datového centra na novém trhu s elektřinou je legitimní zajistit zastoupení státu alespoň v orgánech datového centra (když nebude akcionářem, dojde-li k založení nebo určení datového centra provozovatelem přenosové soustavy a současně provozovateli regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky) a tím vykonávat určitý vliv na výkon činností datového centra. Navrhuje se proto upravit tzv. vysílací právo státu, tedy právo jmenovat a odvolávat určitý počet členů dozorčí rady jako kontrolního orgánu akciové společnosti.

Za účelem realizace tohoto vysílacího práva státu se proto navrhuje obligatorní dualistický systém vnitřní struktury datového centra (§ 27 odst. 1), aby bylo zajištěno zřízení dozorčí rady jako orgánu, do kterého bude moci stát vysílat svého zástupce, s tím, že dozorčí rada musí mít nejméně tři členy. Vysílací právo státu se navrhuje v rozsahu jedné třetiny členů dozorčí rady datového centra (§ 27a odst. 2).

Navrhovaná právní úprava zajištění účasti státu v dozorčí radě datového centra v požadovaném rozsahu jedné třetiny členů dozorčí rady se neuplatní, pokud by byla Česká republika jediným akcionářem datového centra. V takovém případě se požadovaný vliv České republiky na fungování datového centra a výkon jeho činností zajistí prostřednictvím účasti České republiky v datovém centru a vykonáváním práv a povinností z této účasti státu plynoucích.

Za účelem prosazení navrhovaného ustanovení při založení datového centra se současně navrhuje přechodné ustanovení v bodu 8.

K § 27c Ustanovení § 27c stanovuje obecný přehled jednotlivých oprávnění a povinností datového centra za účelem řádného výkonu licencované činnosti datového centra. V rámci předkládaného návrhu zákona jsou navrhována pouze ty práva a povinnosti datového centra, které jsou nezbytné pro samotný vznik a existenci datového centra.

Vedle povinností zpracovávat Řád datového centra a předkládat jej ke schválení ERÚ a vykonávat činnosti datového centra v souladu se schváleným Řádem datového centra (náležitosti a tím pádem i rozsah upravovaných činností stanoví prováděcí právní předpis vydávaný ERÚ podle § 98a odst. 2 písm. b) energetického zákona) je upravena kontraktační povinnost datového centra uzavřít smlouvu o přístupu do informačního systému datového centra s každým, kdo o to požádá, splní podmínky přístupu do informačního systému datového centra stanovené Řádem datového centra a komu tento zákon vůči datovému centru zakládá práva nebo povinnosti nebo komu tento zákon ukládá povinnost zajistit za jiného účastníka trhu s elektřinou předávání údajů datovému centru. Řád datového centra bude tedy mj. upravovat podmínky přístupu do informačního systému datového centra, používané elektronické formáty a formáty datových zpráv atd. a ve smlouvě o přístupu do informačního systému datového centra budou upravena práva a povinnosti stran při přistupování do informačního systému a zezávazněny ty části Řádu datového centra, jejichž akceptace ze strany uživatele systému bude nezbytná pro zajištění bezpečného provozu systému a jeho využívání účastníky trhu s právem na přístup do systému datového centra (viz rovněž navrhovaný odstavec 3).

Odstavec 4 potom upravuje podmínky výkonu jiných činností než těch, ke kterým bude datové centru oprávněno nebo povinno podle energetického zákona, popřípadě jiných zákonů. Bez navrhovaného omezení by nepochybně platilo ústavní pravidlo vyplývající z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého platí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (zásadní legální licence). V případě datového centra je však legitimní omezit možnosti výkonu jiných, např. i podnikatelských činností, pouze na případy, kdy z hlediska výkonu činností svěřených zákonem nebude hrozit možný konflikt zájmů nebo např. nebude ani potenciálně hrozit možný zprostředkovaný výkon činností zakázaných akcionářům datového centra. Protože posouzení, zda by se mělo či mohlo jednat o takovou činnost, musí proběhnout ex ante, tedy před zahájením výkonu takových činností, navrhuje se stanovit, že výkon dalších činností odlišných od činností datového centra podle energetického zákona nebo činností vykonávaných podle jiného právního předpisu je možný pouze s předchozím souhlasem MPO, přičemž jsou současně stanoveny podmínky, za kterých MPO takový souhlas může udělit.

Jedná se o obdobnou právní úpravu jako v případě operátora trhu (§ 20a odst. 7 energetického zákona).

K § 27d

Odstavec 1 definuje práva datového centra, kterými je potřeba jej vybavit, aby bylo schopno zajistit plnění povinností spojených se sdílením elektřiny.

Písmeno a) konkrétně stanovuje, že datové centrum má právo na naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny v předávacích místech přiřazených do skupiny sdílení s tím, že rozsah a termíny poskytování údajů a informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Uvedená data budou datovému centru poskytovat provozovatelé distribučních soustav, a to bez rozdílu, zda se jedná o provozovatele regionální distribuční soustavy nebo zda se jedná o provozovatele lokální distribuční soustavy.

V písmenu b) se zakotvuje právo datového centra získávat od operátora trhu, který „procesuje“ a eviduje výsledky změnových procesů na trhu s elektřinou, informace o přiřazení dodavatele elektřiny, subjektu zúčtování a provozovatele distribuční soustavy k předávacím místům přiřazeným do skupiny sdílení. Rozsah poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Osoby oprávněné sdílet a registrovat přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení budou o toto žádat u datového centra, když součástí takové žádosti bude i požadavek nastavení zvoleného alokačního klíče. V návaznosti na to je datovému centru v odstavci 2 písm. a) stanovena povinnost takový proces zajistit a současně o výsledcích těchto procesů informovat všechny osoby, pro které jsou takové informace relevantní. Konkrétně se jedná o operátora trhu, obchodníka s elektřinou a zákazníka nebo výrobce elektřiny, jehož předávací místo je přiřazené do skupiny sdílení. Termíny a postup registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Současně také prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.) stanoví rozsah poskytovaných informací.

Klíčovou činností datového centra v oblasti sdílení elektřiny bude výpočet sdílené elektřiny z a do předávacích míst přiřazených ke skupině sdílení a její zohlednění do naměřených a vyhodnocených údajů o dodávkách a odběrech elektřiny. Výpočet a zohlednění podle odstavce 2 písm. b) bude datové centrum realizovat na základě zvolené alokační metody a jejích parametrů registrovaných datovým centrem. Možné způsoby (metody) alokace sdílené elektřiny a jejich aplikaci při výpočtu sdílené elektřiny z a do předávacích míst přiřazených ke skupině sdílení a při jejím zohlednění do naměřených a vyhodnocených údajů o dodávkách a odběrech elektřiny stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Poté, co datové centrum vypočte hodnoty sdílené elektřiny a tyto zohlední do naměřených a vyhodnocených údajů o dodávkách a odběrech elektřiny, tak v souladu s odstavcem 2 písm. c) předá a poskytne tyto údaje všem osobám, pro které jsou relevantní. Konkrétně se jedná o operátora trhu, provozovatele distribuční soustavy, obchodníka s elektřinou, výrobce elektřiny, který je k dotčeným předávacím místům v pozici dodavatele elektřiny, společenství zapojenému do sdílení elektřiny a zákazníka nebo výrobce elektřiny, jehož předávací místo je přiřazené do skupiny sdílení. Rozsah poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Kromě údajů za jednotlivá předávací místa zapojená do skupiny sdílení elektřiny, které jsou předávány osobám uvedeným v přechozím odstavci, poskytuje datové centrum podle odstavce 2 písm. d) ještě dodavatelům elektřiny zajišťujícím dodávku elektřiny do předávacích míst zapojených do skupiny sdílení další údaje nezbytné pro jejich efektivní chování na trhu s elektřinou, a to v anonymizované podobě.

Konkrétně se jedná o nastavení hodnot alokačních klíčů příslušné skupiny sdílení s tím, že za ta předávací místa, do kterých dodavatel nezajišťuje dodávku, to již není za každé jednotlivě, ale sečteno v sumě za všechna taková předávací místa. Co se týká předávacích míst, ze kterých je sdíleno a obchodník nezajišťuje odběr elektřiny z těchto předávacích míst, tak za tato předávací místa mu datové centrum poskytuje, za každé samostatně, ale v anonymizované podobě, hodnoty naměřené dodávky vyrobené elektřiny do soustavy při sdílení elektřiny a technické parametry výrobny elektřiny, kterými jsou primárně její typ a instalovaný výkon. I v tomto případě rozsah poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

K § 27e

Navrhovaný § 27e upravuje předpoklady pro sdílení elektřiny ve společenství a procesní postup, jak zapojovat předávací místa do sdílení elektřiny. Tento nově do trhu s elektřinou zaváděný koncept vychází z premisy, že zákazníci musí mít právo sdílet přebytečnou produkci výroby elektřiny ostatním zákazníkům, a to buď přímo, nebo prostřednictvím právnické osoby, když ujednání o sdílení elektřiny může být založeno buď na dohodě mezi zákazníky, nebo je organizováno prostřednictvím právnické osoby. V případě § 27e se jedná o sdílení elektřiny organizované prostřednictvím právnické osoby, kterou je energetické společenství nebo společenství pro obnovitelné zdroje. Dále toto ustanovení najisto uvádí, že při sdílení elektřiny jsou jeho aktéři oprávněni pro něj využívat distribuční a přenosovou soustavu.

Navrhovaný odstavec 2 definuje nezbytné základní podmínky pro praktickou aplikaci práva sdílet elektřinu. Praktická aplikace sdílení elektřiny bude probíhat prostřednictvím přiřazení předávacích míst odběrných míst a výroben elektřiny účastnících se sdílení elektřiny do skupiny sdílení. Konkrétní sdílení elektřiny tedy bude realizováno mezi předávacími místy odběrných míst a výroben elektřiny (do budoucna rovněž např. předávacími místy zařízení pro ukládání elektřiny) registrovaných do skupiny sdílení, když jedno společenství bude moci vytvořit neomezený počet skupin sdílení (počet bude ve skutečnosti omezen, ale jen počtem předávacích míst společenství a členů společenství, kteří se budou chtít do sdílení elektřiny zapojit).

Jednou ze základních podmínek je tedy registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst společenství nebo členů společenství do skupiny sdílení. Návrh zákona současně stavuje, že registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst jsou bezúplatné.

Sdílení elektřiny se bude vyhodnocovat a zohledňovat do naměřených a vyhodnocených údajů o dodávkách a odběrech elektřiny za každý časový interval vyhodnocení odchylek, kterým bude od 1. července 2024 čtvrthodina.

Druhou základní podmínkou je, aby všechna předávací místa, která se budou účastnit sdílení elektřiny a budou přiřazena do skupiny sdílení, byla provozovatelem příslušné soustavy osazena měřením s časovým intervalem záznamu měřených hodnot v maximálním časovém intervalu 15 minut. Předpokládá se nastavení povinnosti denního přenosu údajů z těchto měření u všech provozovatelů distribučních soustav od 1. července 2025 – v tomto smyslu bude upravena vyhláška MPO vydávaná na základě zmocnění v § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona (nyní se jedná o vyhlášku č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny).

Navrhovaný odstavec 3 stanoví základní postup registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst. O tyto úkony se bude žádat u datového centra.

Aby byla zajištěna svoboda vůle a rozhodnutí člena společenství týkající se jeho zapojení do sdílení elektřiny, tak návrh zákona stanovuje, že registrace, její změny a ukončení jsou možné jen se souhlasem člena společenství. Současně také návrh zákona stanovuje, že společenství je povinno na žádost člena ukončit přiřazení jeho předávacího místa do skupiny sdílení. Konkrétní praktické způsoby ověření souhlasu člena společenství a zajištění ukončení přiřazení předávacího místa člena společenství na jeho žádost do skupiny sdílení stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Podle navrhovaného znění § 98a odst. 2 písm. h) bodu 16 energetického zákona budou termíny a postup registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení stanoveny prováděcím právním předpisem (v současném znění vyhláškou vydanou podle § 98a odst. 2 písm. h) energetického zákona je vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Součástí uvedených postupů je i nezbytná registrace dotčených předávacích míst u datového centra. Rovněž termíny a postup registrace těchto předávacích míst budou stanoveny prováděcím právním předpisem na základě zmocnění, podle kterého ERÚ stanoví prováděcím právním předpisem termíny a postup registrace odběrných míst a jejich předávacích míst, předávacích míst výroben elektřiny, přenosové soustavy a distribučních soustav. Navrhovaný odstavec 4 upravuje podmínky pro přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení. Jedno předávací místo pro sdílení elektřiny je možné přiřadit pouze do jedné skupiny sdílení (ať už skupiny sdílení v rámci společenství nebo skupiny sdílení mimo společenství – tj. skupiny sdílení tvořené předávacími místy téhož výrobce elektřiny nebo zákazníka, skupiny sdílení mezi různými výrobci elektřiny a zákazníky nebo skupiny sdílení tvořené předávacími místy připojenými k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně). Podle bodu 9 přechodných ustanovení bude platit omezení, podle kterého bude moci do 30. června 2026 skupina sdílení mezi předávacími místy ve společenství zahrnovat předávací místa nejvýše 1 000 odběrných míst nebo výroben elektřiny, a to na souvislém území správních obvodů nejvýše 3 obcí s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy. Po tuto dobu bude moci ERÚ stanovit počet předávacích míst ve skupinách sdílení nebo územní vymezení v limitech podle uvedeného přechodného ustanovení, po skončení přechodného období bude pouze na ERÚ, jaká kritéria pro velikost skupin sdílení či jejich územní vymezení stanoví.

Odstavec 5 upravuje právo společenství na přístup k naměřeným a vyhodnoceným údajům o dodávkách a odběrech elektřiny a k naměřeným a vyhodnoceným údajům o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny v předávacích místech jednotlivých skupin sdílení registrovaných u datového centra, aby společenství mohlo vypořádat sdílení elektřiny (viz odůvodnění k odstavci 1 výše) a aby společenství mohlo případně optimalizovat svoje chování při výrobě a spotřebě elektřiny v rámci jednotlivých skupin sdílení.

Tato data (naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny a naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny) bude společenství poskytovat datové centrum, když naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny bude moci získat společenství i od operátora trhu (viz odůvodnění k § 20a odst. 4 písm. cc)), podle toho, kterou z možností si zvolí.

Rozsah zveřejňování, poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis podle zákonného zmocnění uvedeného v § 98a odst. 2 písm. h) bodě 13 energetického zákona.

Protože nelze vyloučit, že v rámci skupin sdílení registrovaných u datového centra společenstvím budou ujednání o sdílení elektřiny zahrnovat i úplatnost sdílení elektřiny, návrh zákona v odstavci 6stanoví, že v takových případech bude společenství, co se týká vyúčtování a informací o vyúčtování sdílené elektřiny, povinno chovat se v zásadě stejně jako obchodník dodávající elektřinu zákazníkům na základě smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny.

Pro případy, kdy v rámci skupin sdílení registrovaných u datového centra společenstvím budou ujednání o sdílení elektřiny zahrnovat bezúplatnost sdílení elektřiny, návrh zákona v odstavci 6stanoví povinnost společenství poskytovat jeho členovi registrovanému do skupiny sdílení společenstvím u datového centra údaje o množství sdílené elektřiny za vyhodnocované období, které nesmí být delší než 12 měsíců po sobě následujících. K § 27f

Vzhledem k tomu, že již v současné době má výrobce elektřiny právo dodávat elektřinu vyrobenou ve vlastní výrobně elektřiny pro vlastní potřebu, tak se s cílem narovnání možností výrobce a zákazníka provozujícího výrobnu elektřiny nově stanovuje, že jak výrobce, tak i zákazník může odebírat jím vyrobenou v jiném jeho předávacím místě.

Přestože se v takovém případě nejedná o sdílení elektřiny, jak je popsáno v odůvodnění k § 27e odst. 1 výše, tak z důvodu praktické aplikovatelnosti je nezbytné k těmto případům přistupovat stejně, jako ke sdílení elektřiny prostřednictvím skupin sdílení. Proto zákon v § 27f odst. 1 zavádí pro takové případy fikci, že se také jedná o sdílení elektřiny.

Odstavec 2 v návaznosti na odstavec 1 stanoví, že pro případy sdílení elektřiny výrobcem elektřiny nebo zákazníkem do jeho jiného předávacího místa se použijí ustanovení týkající se sdílení elektřiny v rámci společenství přiměřeně.

Současně na tomto místě návrh zákona stanoví, v návaznosti na právo výrobce sdílet elektřinu vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny zákazníkovi (viz § 23 odst. 1 písm. h)) a právo zákazníka sdílet elektřinu, vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny, jinému zákazníkovi (viz § 28 odst. 7 a 8), že výrobce elektřiny nebo zákazník, který registroval přiřazení předávacího místa výrobce elektřiny nebo zákazníka do skupiny sdílení, je povinen na žádost výrobce elektřiny nebo zákazníka ukončit přiřazení předávacího místa. Důvodem je potřeba zajistit, aby byla zajištěna svoboda vůle a rozhodnutí výrobce elektřiny a zákazníka týkající se jeho zapojení do skupiny sdílení.

Konkrétní praktické způsoby zajištění ukončení přiřazení předávacího místa výrobce elektřiny nebo zákazníka na jeho žádost do skupiny sdílení stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Stejně jako u skupin sdílení registrovaných společenstvím u datového centra (viz § 27e odst. 4) se i u skupin sdílení registrovaných zákazníkem nebo výrobcem elektřiny u datového centra v odstavci 3 stanoví podmínky pro přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení. I v těchto případech je možné jedno předávací místo pro sdílení elektřiny přiřadit pouze do jedné skupiny sdílení (ať už skupiny sdílení mimo společenství nebo skupiny sdílení v rámci společenství). Podle bodu 9 přechodných ustanovení bude platit omezení, podle kterého bude moci do 30. června 2026 skupina sdílení tvořená předávacími místy téhož výrobce elektřiny nebo zákazníka nebo skupina sdílení tvořená předávacími místy připojenými k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně zahrnovat předávací místa nejvýše 1 000 odběrných míst nebo výroben elektřiny. Po tuto dobu bude moci ERÚ stanovit počet předávacích míst ve skupinách sdílení v limitech podle uvedeného přechodného ustanovení, po skončení přechodného období bude pouze na ERÚ, jaká kritéria pro velikost skupin sdílení stanoví.

Skupina sdílení registrovaná zákazníkem nebo výrobcem elektřiny u datového centra, pokud se nejedná o skupinu sdílení zahrnující pouze předávací místa jednoho výrobce nebo jednoho zákazníka nebo pokud se nejedná o skupinu sdílení zahrnující pouze předávací místa připojená k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně, může zahrnovat maximálně 11 předávacích míst odběrných míst a výroben elektřiny, tj. může zahrnovat až 22 registračních čísel registrovaných operátorem trhu.

K bodu 62

S využitím fikce definované v § 27f odst. 1 a v návaznosti na jeho odůvodnění stanoví návrh zákona v § 28 odst. 7 právo zákazníka sdílet elektřinu z předávacího místa, ve kterém elektřinu vyrábí, do svých ostatních předávacích míst. Kromě práva sdílet si elektřinu „sám sobě“ podle předchozí věty má zákazník možnost sdílet jím vyrobenou elektřinu v rámci skupiny sdílení do dalších maximálně 10 předávacích míst zákazníků, a to bez ohledu na místo připojení těchto předávacích míst k elektrizační soustavě ČR.

Současně toto ustanovení najisto uvádí, že při sdílení elektřiny jsou jeho aktéři oprávněni využívat distribuční a přenosovou soustavu.

Kromě práva sdílet elektřinu podle § 28 odst. 7 má zákazník ještě další možnost, jak se zapojit do sdílení elektřiny, uvedenou v § 28 odst. 8. Konkrétně má zákazník právo registrovat u datového centra skupinu sdílení, do které jsou kromě předávacího místa zákazníka, ve kterém je sdílená elektřina vyrobena, přiřazena předávací místa zákazníků, která jsou, stejně jako předávací místo zákazníka, všechna připojena k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně.

Ustanovení navrhovaného § 28 odst. 9 zavádí oprávnění zákazníka provozujícího výrobnu elektřiny prodávat obchodníkovi s elektřinou elektřinu vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny. Toto ustanovení v energetickém zákoně dlouhodobě chybí, což v aplikační praxi přináší komplikace a v některých případech může být i zdrojem nekalých praktik.

K bodu 63

Legislativně-technická úprava.

K bodům 64 a 65

Jde o nové paragrafy, které do českého právního řádu implementují právní institut zranitelného zákazníka podle směrnice (EU) 2019/944. Podle čl. 28 směrnice (EU) 2019/944 „členské státy přijmou vhodná opatření na ochranu zákazníků, a zejména zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu zranitelných zákazníků. V této souvislosti každý členský stát vymezí pojem zranitelných zákazníků, který může odkazovat na energetickou chudobu, a mimo jiné na zákaz odpojení těchto zákazníků v kritických obdobích. Pojem zranitelných zákazníků může zahrnovat výši příjmů, podíl výdajů na energii v rámci disponibilního příjmu, energetickou účinnost domácností, kritickou závislost na elektrických zařízeních ze zdravotních důvodů, věk nebo jiná kritéria.“

Zvolená právní úprava se opírá o jeden z možných definičních znaků uvedeného ustanovení, a sice „kritickou závislost na elektrických zařízeních ze zdravotních důvodů“. Toto je kategorie zákazníků, jejichž potřeby je vhodné, z hlediska systematiky českého právního řádu, chránit pomocí institutů energetického zákona. Tento zákon totiž směřuje k zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky energií. Účelem navrhovaného zákona ani dotčeného právního institutu není řešit pojem energetické chudoby. Problém energetické chudoby je sice rovněž obsahem směrnice (EU) 2019/944 (čl. 29), ale jak bylo konstatováno v nespočetných diskusích odborné veřejnosti, je v rámci systematiky právního řádu ČR řešen prostřednictvím právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a opatření na zmírnění energetické chudoby jsou realizována prostřednictvím správy sociálního zabezpečení. Roli těchto právních předpisů nemůže energetický zákon suplovat, stejně jako je nepředstavitelné, aby správu sociálního zabezpečení vykonávaly podnikatelské subjekty v oblasti energetiky.

Problém energetické chudoby speciálně řeší zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v rámci institutu příspěvku na bydlení, do něhož se započítávají mimo jiné náklady na pořízení energií. Na příspěvek na bydlení má nárok každý, pokud jsou jeho náklady na bydlení (nájem, elektřina, plyn, služby, vodné apod.) vyšší než 30 % čistých příjmů.

V průběhu energetické krize v roce 2022 byly do energetického zákona zavedeny instituty úsporného tarifu a zastropování cen, které sice mají sociální aspekt, ale právě tyto instituty ukázaly, že přenesení dalších povinností na energetické firmy v rámci sociálního systému je z celé řady důvodů velmi problematické.

K § 29

V odstavci 1 a 2 jsou obsaženy klíčové definice zranitelné osoby a zranitelného zákazníka. Zdravotními problémy nemusí trpět osoba, která má na své jméno uzavřenu smlouvu s dodavatelem elektřiny, což je právě zákazník ve smyslu energetického zákona. Podle odstavce 2 písm. a) je zranitelným zákazníkem přímo osoba, která má zdravotní potíže. Podle odstavce 2 písm. b) je zranitelným zákazníkem také zákazník, který sám zdravotní problémy nemá, ale v jeho odběrném místě má zranitelná osoba bydliště. Podle odstavce 5 zastupuje zranitelný zákazník na základě písemné dohody zranitelnou osobu v uplatňování jejích práv.

Kromě definic obou uvedených subjektů se v odstavci 3 zavádí také třetí základní termín „určené odběrné místo“. Definice určeného odběrného místa slouží nejen pro vytvoření vazby mezi nemovitostí a zranitelným zákazníkem, ale také pro technické vymezení tohoto místa, kterým je odběrné místo:

− připojené na hladině nízkého napětí, u kterého byla roční spotřeba v posledním kalendářním roce nižší než 20 MWh, nebo

− připojené na hladině nízkého nebo vysokého napětí zákazníkovi, který je poskytovatelem zvláštních služeb.

Odběrné místo pod první odrážkou je běžné odběrné místo jednoho zákazníka, pod druhou odrážkou je pamatováno na hromadná zdravotní a jiná zařízení, která je možné specifikovat v prováděcím nařízení vlády. Legislativně-technicky jde o analogickou právní konstrukci použitou při cenové regulaci (zastropování cen) elektřiny a plynu v novele energetického zákona z roku 2022.

Ustanovení odstavce 4 zakotvuje princip, že zranitelný zákazník uplatňuje svá práva vždy pouze ve vztahu k jednomu odběrnému místu, aby nedocházelo ke kumulování nebo zneužívaní tohoto institutu.

Nejzásadnějším problémem nového institutu je otázka, jakým způsobem a komu se mají prokazovat skutečnosti uvedené v odstavci 1. Bylo zvoleno řešení, které přenáší tuto aktivitu na zranitelné osoby. Ty předávají svému dodavateli (obchodníkovi) osvědčení, jehož parametry budou určeny nařízením vlády. Tento princip byl z některých míst kritizován jako příliš administrativní, nicméně ze strany zástupců samotných postižených osob byl přijat pozitivně. Problém je v tom, že v ČR neexistuje databáze, která – technicky vzato – spáruje číslo odběrného místa (EAN) s rodným číslem postižené osoby. Vytvoření a zejména udržování takové databáze propojující „svět energetiky“ a „svět sociální politiky“ by bylo poměrně pracné zejména v případě, kdy by měl být okruh zranitelných zákazníků rozšířen i na sociálně zranitelné osoby.

K § 29a

Ustanovení § 29a odst. 1 vymezuje všechna vytipovaná práva, které lze zranitelnému zákazníkovi rozumně přiznat. Vychází se přitom ze zkušeností z období energetické krize a s ní spojených krachů velkých dodavatelů energií. Právní úprava nezajišťuje absolutní ne- odpojitelnost zranitelných zákazníků, která podle názoru předkladatele pouze prodlužuje řešení problému a přenáší důsledky na soukromý sektor. Dostanou-li se zdravotně postižené osoby do finančních problémů, prodlužování stavu neoprávněné dodávky tento stav nárůstem dluhu pouze zhoršuje.

Zranitelný zákazník zejména získává právo na uzavření smlouvy o dodávce elektřiny, neboť právě toto bývá v praxi problémem. Obchodníci v předtuše platebních problémů odmítají uzavírat smlouvy o dodávce energie s osobami se zdravotními nebo sociálním problémy. Druhým základním právem je speciální způsob odpojování zdravotně zranitelných zákazníků s přechodem do speciální režimu dodávky poslední instance, která je popsána dále. Méně významné, ale přesto zásadní jsou další práva vyjmenovaná v odstavci 1, která mají preventivní charakter.

Ustanovení v dalších odstavcích jsou korelativními povinnostmi k vyjmenovaným právům a slouží zejména pro potřebu zformulování sankcí s nimi spojenými. K § 29b

Povinnosti zranitelného zákazníka směřují zejména k prokázání zákonem stanovených podmínek. V principu jde o informativní nebo oznamovací povinnosti, které mají zabránit zneužívání práv zranitelné osoby. Bez pravidelné aktualizace dat může nový právní institut způsobit více škody než užitku.

K § 29c

Ustanovení zajišťuje přenos informací mezi účastníky trhu, kteří plní povinnosti ve vztahu ke zranitelnému zákazníkovi. Zranitelný zákazník komunikuje se svým dodavatelem elektřiny, ten předává informace provozovateli distribuční soustavy, ten pak operátorovi trhu tak, aby každý, kdo má přístup do informačního systému operátora trhu, mohl s informací o určeném odběrném místě nakládat. K § 29d

Ustanovení míří na dvě situace. Zaprvé, zranitelný zákazník smlouvu z nějakého důvodu nemá, což řeší první dva odstavce, zadruhé, pokud ve vztahu k určenému odběrnému místu došlo k ukončení smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny s předchozím dodavatelem. Tuto situaci řeší odstavec 3 a následující.

Pokud zranitelný zákazník, který nemá zajištěnu dodávku elektřiny do určeného odběrného místa, požádá obchodníka s elektřinou, který je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny, ve kterém se toto určené odběrné místo nachází, o zajištění dodávek elektřiny a zároveň předem doloží splnění podmínek podle § 29, je tento obchodník s elektřinou povinen zranitelnému zákazníkovi bez zbytečného odkladu předložit návrh smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do určeného odběrného místa.

Obchodník s elektřinou, který je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny, je povinen dodávat po dobu 3 měsíců elektřinu zranitelnému zákazníkovi do určeného odběrného místa uvnitř dotčeného vymezeného území, pokud ve vztahu k určenému odběrnému místu došlo k ukončení smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny s předchozím dodavatelem a zranitelný zákazník nemá zajištěnu navazující dodávku elektřiny do určeného odběrného místa.

K bodu 66–68

V návaznosti na novou povinnost obchodníka stanovenou v § 30 odst. 2 písm. q) je obchodníkovi nově v § 30 odst. 1 písm. f) poskytnuto právo na poskytnutí dat a informací nezbytných pro plnění uvedené nové povinnosti, a to od datového centra. Rozsah poskytování a zpřístupňování dat a informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Obchodník s elektřinou má dále podle navrhovaného § 30 odst. 2 písm. g) právo k předávacím místům přiřazeným do skupiny sdílení, ve kterých zajišťuje dodávku elektřiny podle smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, získat naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny a naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny s tím, že rozsah zveřejňování, poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.). Tato data získá obchodník od datového centra.

Obchodníci dotčení sdílením elektřiny mají dále podle § 30 odst. 1 písm. h) právo na nezbytné informace pro svoji efektivní činnost na trhu s elektřinou. Konkrétně se jedná v případě předávacích míst, do kterých obchodník zajišťuje dodávku elektřiny, o informaci o nastaveném alokačním klíči a jeho hodnotě. Kromě hodnot uvedených ve větě předchozí má takový obchodník právo na data i za ta předávací místa skupiny sdílení, do kterých obchodník nezajišťuje dodávku. Jedná se o nastavení hodnot alokačních klíčů příslušné skupiny sdílení s tím, že za ta předávací místa, do kterých dodavatel nezajišťuje dodávku, to již není za každé jednotlivě, ale sečteno v sumě za všechna taková předávací místa. Co se týká předávacích míst, ze kterých je sdíleno, tak za tato předávací místa jsou mu data poskytována za každé předávací místo samostatně, ale v anonymizované podobě, když se jedná o hodnoty naměřené dodávky vyrobené elektřiny do soustavy při sdílení elektřiny a technické parametry výrobny elektřiny, kterými jsou primárně její typ a instalovaný výkon. Poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Ustanovení § 30 odst. 2 písm. o) obsahuje novou povinnost pro obchodníka s elektřinou, který zajišťuje dodávku elektřiny do předávacího místa zákazníka podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, související se zavedením nového poplatku na činnost nesíťové infrastruktury v § 19ca.

K bodu 69

Jaderné elektrárny v České republice představují stabilní, nízkouhlíkový zdroj elektřiny provozovaný v základním zatížení se zásadním podílem na výrobě elektřiny, který v roce 2020 činil 37 %. Rozvoj jaderné energetiky je jedním z hlavních pilířů a nástrojů pro plnění cílů Státní energetické koncepce. Jaderné elektrárny jsou výrobnami elektřiny zřizovanými a provozovanými v souladu s energetickým zákonem ve veřejném zájmu a mají v souladu s § 1 odst. 2. zákona č. 367/2021 Sb., o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů, zajistit energetickou bezpečnost České republiky a v zájmu ochrany klimatu přispět k dekarbonizaci výroby elektřiny.

Přestože jaderné palivo je vyráběno v zahraničí a do ČR je dováženo, vysoká koncentrace energie a možnost vytváření zásob z jaderných elektráren činí zdroj, který přispívá k energetické bezpečnosti ČR a snižuje závislost na dovozech fosilních zdrojů. Bezpečnostní strategie ČR uvádí jako nástroj za účelem zajištění energetické a surovinové bezpečnosti ČR i „vytváření systému zásob čerstvého jaderného paliva drženého provozovatelem“.

Jaderné palivo je technologicky velice náročný výrobek a možnost jeho vyvinutí novým dodavatelem je omezena dostupností dat o palivu stávajícího dodatele a technologii jaderné elektrárny, a proto je počet jeho dodavatelů omezený. Vývoj nového designu jaderného paliva alternativním dodavatelem a jeho licencování představuje dlouhodobý proces. I v případě, že alternativní dodavatel již vlastní design jaderného paliva pro daný reaktor, získání licence pro použití nového paliva ve směsné zóně s palivem současného dodavatele trvá minimálně 2 roky. Proto v případě závislosti provozovatele jaderné elektrárny na jednom jediném dodavateli je jediným dostupným preventivním opatřením vytvoření zásob čerstvého paliva již dodaného do jaderné elektrárny. V případě výpadku dodávky je pak možné s využitím zásob zajistit provoz a získat čas na obnovení dodávek jaderného paliva nebo zajištění alternativních dodávek.

V současné době jsou jaderné elektrárny Dukovany i Temelín závislé na jediném dodavateli paliva, a to z Ruské federace. Zejména vzhledem k eskalaci konfliktu na Ukrajině a zhoršení vztahů s Ruskou federací došlo k výraznému zvýšení rizik pro dodávky jaderného paliva spojených se závislostí na jediném dodavateli. Provozovatel jaderných elektráren, společnost ČEZ, a. s., zahájil kroky k diversifikaci dodávek paliva, jejich naplnění však bude dosaženo až v horizontu několika let. Považujeme za nezbytné z pohledu zajištění energetické bezpečnosti ČR legislativně ukotvit povinnost zajištění minimální úrovně zásoby jaderného paliva pro bloky provozovaných jaderných elektráren stejně jako informační povinnost o jejím plnění.

Stanovené principy vychází ze standardů, které byly již projednány v rámci Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR. Legislativní ukotvení bezpečnostního standardu pro zásoby čerstvého jaderného paliva existuje i v jiných zemích, kde jsou provozovány jaderné elektrárny, např. v Maďarsku.

Provozovateli jaderné elektrárny je stanovena povinnost udržovat zásobu jaderného paliva v minimální výši, která umožní v případě výpadku dodávky plánovaný provoz jaderné elektrárny po dobu 36 měsíců. V závislosti na typu realizovaných palivových cyklů to znamená realizaci tří dvanáctiměsíčních nebo dvou osmnáctiměsíčních palivových cyklů. Zásobou jaderného paliva se kromě palivových souborů rozumí i jakékoliv další komponenty aktivní zóny potřebné k zajištění provozu paliva.

V případě, že má provozovatel prokazatelně smluvně zajištěnou možnost zajištění náhradní dodávky, minimální výše zásob se snižuje na 18 měsíců.

Pokud požadavky na výši zásob nelze splnit z důvodů, které nejsou na straně provozovatele jaderného zařízení nebo které provozovatel jaderného zařízení nemohl odvrátit ani při vynaložení veškeré péče, která je rozumně proveditelná, není povinen dodržet požadovanou výši zásob. O důvodech je provozovatel jaderného zařízení povinen neprodleně informovat MPO a MPO může rozhodnutím stanovit opatření k zajištění náhradního plnění požadavků podle odstavců 1 a 2 a provozovatel jaderného zařízení je povinen postupovat v souladu s tímto rozhodnutím.

V navrhovaném odstavci 5 se stanovují nezbytné informace, které provozovatel jaderné elektrárny oznamuje vždy do 31. prosince MPO.

K bodu 70

Vzhledem k tomu, že jednou z nezbytných podmínek pro vyhodnocování sdílené elektřiny je instalace průběhových měřidel s denním intervalem předávání naměřených dat v předávacích místech zapojených do skupiny sdílení (viz § 27e odst. 2), tak navrhované ustanovení § 49 odst. 8 každému, kdo hodlá využít právo na sdílení elektřiny, dává právo na instalaci průběhového měření provozovatelem distribuční soustavy. Současně toto ustanovení uvádí, že instalace a provoz takového měření je pro uživatele předávacích míst bezplatné, když bezplatností se rozumí, že uživatel předávacího místa za instalaci nehradí žádnou speciální jednorázovou platbu.

Konkrétní způsob aplikace uvedeného práva tím, kdo hodlá využít právo na sdílení elektřiny, bude součástí aplikace práva sdílet elektřinu (viz § 27e, především odstavec 3), když detailní postup pro toto stanoví prostřednictvím termínů a postupů registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Toto ustanovení současně také zajišťuje, že i v případě instalace měření podle tohoto odstavce musí být splněny podmínky, které stanoví § 49 odst. 2.

K bodu 71

Ustanovení rozšiřuje oprávnění výrobce plynu o právo provozovat zařízení na úpravu složení plynů, přičemž podmínky budou stanoveny prováděcím právním předpisem společně s podmínkami pro další provozovatele plynárenské infrastruktury.

K bodu 72

Viz odůvodnění k bodu 49.

K bodu 73

V souladu s podporou rozvoje plynů z OZE bylo v textu zúžené znění upravující pouze oblast biometanu rozšířeno i na další plyny z OZE. Vedle toho dochází ke zúžení uvedené povinnosti provozovatelů výroben plynu pouze na ty výrobny, které jsou připojeny k distribuční soustavě, protože na úrovni přepravní soustavy se plyn neodorizuje.

K bodu 74

Ustanovení rozšiřuje oprávnění provozovatele přepravní soustavy o právo provozovat zařízení na úpravu složení plynů, přičemž podmínky budou stanoveny prováděcím právním předpisem společně s podmínkami pro další provozovatele plynárenské infrastruktury. Možnost provozovat zařízení na úpravu složení plynu je v souladu s předloženým návrhem směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trhy s obnovitelnými a zemními plyny a s vodíkem, v němž podle čl. 35 má provozovatel přepravní soustavy zajistit účinné řízení kvality ve svých zařízeních v souladu s platnými normami kvality plynu.

K bodu 75

Viz odůvodnění bodu 49.

K bodu 76

Legislativně-technická úprava.

K bodu 77

Ustanovení rozšiřuje oprávnění provozovatele distribuční soustavy o právo provozovat zařízení na úpravu složení plynů, přičemž podmínky budou stanoveny prováděcím právním předpisem společně s podmínkami pro další provozovatele plynárenské infrastruktury. Možnost provozovat zařízení na úpravu složení plynu je v souladu s předloženým návrhem směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trhy s obnovitelnými a zemními plyny a s vodíkem, v němž podle čl. 40 má provozovatel distribuční soustavy odpovědnost za účinné řízení kvality ve svých zařízeních v souladu s platnými normami kvality plynu.

K bodu 78

Viz odůvodnění bodu 49.

K bodu 79

Legislativně-technická úprava.

K bodu 80

Předložený návrh navazuje na předložený návrh úpravy definice plynu podle tohoto návrhu zákona, kam je nově začleněn i vodík. Rozšiřuje stávající povinnost provozovatele distribuční soustavy odkoupit těžební plynovod včetně souvisejících technologických objektů z výroben biometanu, které patří mezi OZE, na všechny výrobny plynu z OZE, tedy i na výrobny vodíku, pokud v nich bude vodík vyráběn z OZE. Jde o opatření na podporu rozvoje výroben vodíku z OZE, které je plně v souladu s environmentálními cíli EU.

Zároveň se navrhuje zrušit podmínku odkupu, aby výrobce plynu musel zadat zhotovení těžebního plynovodu v zadávacím řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek. Takovéto zadávací řízení je komplikované, většina stávajících výrobců bioplynu, kteří v současné době vyrábějí elektřinu a u nichž se předpokládá, že budou konvergovat na výrobu biometanu, ho neznají a je pro ně zcela nový. Proces přípravy a realizace připojení výroben biometanu se tím zbytečně prodlužuje, což zpomaluje postup při snižování závislosti ČR na dovozech energií. Není třeba, aby těžební plynovod a související technologické objekty byly soutěženy podle zákona o zadávání veřejných zakázek z důvodů minimalizace jejich odkupní ceny provozovatelem distribuční soustavy, protože podle připravovaného cenového rozhodnutí ERÚ se pro určení této odkupní ceny, vedle vysoutěžené ceny bere v úvahu ještě tzv. obvyklá cena, kterou dosahuje provozovatel distribuční soustavy, a ta je až na výjimky nižší s ohledem na nesrovnatelně větší objemy jím realizovaných staveb plynovodů.

K bodu 81

Ustanovení rozšiřuje oprávnění provozovatele zásobníku plynu o právo provozovat zařízení na úpravu složení plynů, přičemž podmínky budou stanoveny prováděcím právním předpisem společně s podmínkami pro provozovatele další plynárenské infrastruktury.

K bodu 82

Viz odůvodnění bodu 49.

K bodům 83 a 84

Legislativně-technická úprava.

K bodům 85 a 86

Navrhovanou úpravou dochází k upřesnění dosavadního textu zákona tak, aby z povinnosti v rámci § 73d odst. 4 byly jednoznačně vyčleněny zásobníky, které nejsou připojeny k přepravní soustavě, konkrétně se jedná o zásobník v Dolních Bojanovicích, který je doposud připojen pouze ke slovenské plynárenské soustavě. Úprava § 73d odst. 5 představuje precizaci platného znění energetického zákona tak, aby se předešlo případným nejasnostem při uplatnění jeho znění v krizové situaci

V § 73d odst. 4 písm. a) se opravuje slovosled týkající se zásobníků plynu přímo propojených k přepravní soustavě a dochází k věcným upřesněním. Upřesňuje se, že povinnost těžit plyn se vztahuje na plyn uložený v zásobníku plynu účastníky trhu s plynem a že maximální množství plynu, které je provozovatel zásobníku plynu povinen těžit, je omezeno dostupným technickým těžebním výkonem, tzn. technickými možnostmi zásobníku. Dále se opravuje odkaz na konci ustanovení § 73d odst. 4 písm. b) tak, aby se správně vztahoval k ustanovení § 73d odst. 5.

V § 73d odst. 5 se upřesňuje, že nepodání nominace (oznámení o těžbě plynu) se považuje za podání nominace s nulovou hodnotou, a dále se opravuje mechanizmus výpočtu navýšení nominace tak, aby obsahoval pouze jednoznačné formulace a zajišťoval matematicky správné hodnoty výpočtu pro každou modelovou situaci. Zejména se doplňuje, že minimální procento těžby se určuje vzhledem k celkovému objemu plynu uskladněnému v zásobníku plynu účastníky trhu, upřesňuje se, že výpočty se provádí vzhledem ke stavu zásob v rozhodný plynárenský den, ve kterém provozovatel zásobníku plynu obdržel od provozovatele přepravní soustavy požadavek na minimální výši těžby plynu, a zavádí se fikce, že nepodaná nominace se považuje za nominaci podanou s nulovou hodnotou.

K bodu 87

Navrhovaná úprava reaguje na obavy některých zákazníků z možnosti zneužití dosavadní dikce energetického zákona, kdy je obchodník s plynem oprávněn do jednoho měsíce po skončení stavu nouze při zvýšení svých nákladů na pořízení plynu oznámit zvýšení ceny za dodávku plynu ve srovnání se stavem před vyhlášením stavu nouze. Je proto navrhováno, aby byl před tímto krokem povinen prokazatelně vyvinout maximální úsilí k zajištění plynu a učinit i další opatření tak, aby mohl i nadále dodávat svým zákazníkům plyn za ceny se zákazníky sjednané, a teprve pokud by to nebylo možné, by oznámil zvýšení ceny. Zvýšení svých nákladů by přitom byl povinen nejpozději do 3 dnů od oznámení zvýšení ceny doložit ERÚ.

K bodu 88

V návaznosti na novou úpravu poskytování vyúčtování dodávky tepelné energie držitelem licence v § 11 odst. 11 energetického zákona se stávající ustanovení § 76 odst. 2 věty druhé energetického zákona neruší bez náhrady, ale je přeformulované tak, aby se pravidla pro vyúčtování dodávky tepelné energie držitelem licence vztahovala i na nelicencovanou dodávku tepelné energie.

K bodu 89

Viz odůvodnění bodu 49.

K bodu 90-125

S ohledem na úpravu stávajících povinností, jakož i stanovení nových povinností účastníků trhu s elektřinou a účastníků trhu s plynem, je nezbytné upravit ustanovení vymezující přestupky držitelů licencí, jakož i dalších fyzických a právnických osob. Dále je nutné reflektovat zavedení nových účastníků trhu s elektřinou – datového centra a společenství (energetického společenství a společenství pro obnovitelné zdroje). Vkládá se tak v § 91 nový odstavec 15, který vymezuje přestupky držitele licence na činnost datového centra, a v § 91a se vkládá nový odstavec 8, který vymezuje přestupky právnické osoby, která je energetickým společenstvím nebo společenstvím pro obnovitelné zdroje.

K bodu 126

V praxi dochází při oceňování náhrad za zřízení věcného břemene k nesprávnému slučování dvou odlišných právních institutů, a to institutu věcného břemene a institutu ochranného pásma. Odlišnosti obou institutů vyplývají z okolností jejich vzniku, účelu a obsahu. Úprava nijak nemění skutečnost, že i v současné době není plošný rozsah věcného břemene stanovován podle plošného rozsahu ochranného pásma. Obdobný přístup se vyskytuje v některých znaleckých posudcích, i pokud jde o bezpečnostní pásmo.

Úprava tedy navrhuje pro vyloučení častých pochybností při stanovování plošného rozsahu věcného břemene a s ním souvisejícího výpočtu náhrady za zřízení věcného břemene podle energetického zákona.

K bodům 127 a 128

Nová povinnost účastníka trhu s elektřinou nebo plynem, který odebíral elektřinu nebo plyn za stanovenou cenu. Ten je povinen po uplynutí období podle věty první zpracovat zprávu o posouzení vzniku nadměrného majetkového prospěchu a ve lhůtě stanové nařízením vlády ji podat ministerstvu.

Nová povinnost účastníka trhu s elektřinou nebo plynem, kterému vznikla povinnost odvodu nadměrného majetkového prospěchu nebo neoprávněného majetkového prospěchu – je povinen uhradit penále ve výši 0,1 % denně z odvodu od splatnosti odvodu podle § 96e odst. 3 nebo uložení povinnosti odvodu podle § 96e odst. 5 až do doby úhrady odvodu do státního rozpočtu.

K bodu 129

S ohledem na doplnění ustanovení § 19f odst. 3 je nezbytné upravit ustanovení § 97 odst. 6, které vymezuje postup, kdy účastník trhu s elektřinou nebo plynem neuhradí operátorovi trhu určitou platbu – nově se týká i případu, kdy účastník trhu neuhradí operátorovi trhu všechny obdržené zálohové platby, pokud mu taková povinnost vrátit poskytnuté zálohové platby vznikla.

K bodu 130

Nově podle § 17 odst. 7 písm. g) ERÚ schvaluje Řád datového centra. Je tak nezbytné tento řád uvést v ustanovení § 97a odst. 1, které se týká schvalovacího řízení a řízení o stanovení řádu a které uvádí všechny řády, na něž se řízení vztahují.

K bodu 131

Navrhuje se obdobná úprava, která již existuje pro jinou technickou infrastrukturu ve veřejném zájmu, a to pro elektronické komunikace.

Jedná se o vznik oprávnění ze zákona pro provozovatele energetických infrastruktur v elektroenergetice, jejichž soustavy a zařízení jsou zřizována a provozována ve veřejném zájmu na nemovitostech ve vlastnictví státu, státních příspěvkových organizací, státního fondu a státních podnicích, tj. na nemovitostech se kterými je příslušná hospodařit organizační složka státu, státní příspěvková organizace, státní podnik, státní fond. Stát, i s ohledem na současnou situaci z hlediska bezpečnosti, by měl umožnit a podpořit rozvoj a údržbu technické infrastruktury umísťované a provozované na jeho pozemcích. Správný krok již učinil u infrastruktury elektronických sítí a nyní je předkládán návrh umožňující obdobný postup i u elektroenergetické infrastruktury. Tento krok je o to palčivější v době, kdy energetická síť musí projít zásadní změnou konfigurace tak, aby byla připravena umožnit adaptabilitu urbanistických či průmyslových oblastí na závazky České republiky v oblastech rozvoje decentralizované energetiky, OZE či elektromobility a zajištění stability dodávek energetických komodit směrem k zákazníkům.

Předložený návrh umožňuje, aby držitelům licence provozujícím příslušnou soustavu nebo zařízení (provozovateli distribuční soustavy v elektroenergetice, přenosové soustavy a vybraným výrobcům elektřiny) vzniklo na základě zákona oprávnění umístit a provozovat své soustavy a zařízení na nemovitostech ve vlastnictví státu, státních příspěvkových organizací a státního podniku, a to na základě pravomocného veřejnoprávního povolení umisťujícího stavbu energetické infrastruktury, a to v nezbytném rozsahu stanoveném v technické normě ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání vedení technického vybavení. Tato věcná břemena váznoucí na těchto nemovitostech se budou zapisovat do katastru nemovitostí na základě návrhu oprávněného (provozovatele elektroenergetické infrastruktury). Náhrada za tato oprávnění bude jednorázová ve výši ceny zjištěné dle oceňovací vyhlášky. Oprávněný ji poskytne na základě žádosti vlastníka nemovitostí podané ve lhůtě 3 let od dokončení stavby soustavy nebo zařízení a zpracovaného odhadu ve lhůtě 6 měsíců od podání žádosti. Náhrada může být i nižší než stanovená odhadem, pokud to bude vlastník nemovitosti požadovat. Návrh řeší i zánik oprávnění, pokud například oprávněný nezahájí stavbu do 5 let od vzniku oprávnění.

K bodům 132–141

Navrhuje se úprava rozsahu zmocnění pro vydání prováděcích právních předpisů pro MPO a především ERÚ.

Navrhovaná zákonná zmocnění v působnosti ERÚ budou upravovat především podrobnosti týkající se vytvoření datového centra a sdílení elektřiny. Právě z ohledem na zřízení datového centra a nastavení jeho vztahů s ostatními účastníky trhu s elektřinou tak prováděcí právní předpis (souhrnně nazývaný jako Pravidla trhu s elektřinou) bude upravovat především rozsah a termíny předávání údajů pro vyhodnocování sdílené elektřiny (obdobně jako za stávajícího právního stavu je upraven rozsah a termíny předávání údajů pro vyhodnocování odchylek) a postupy pro zohlednění sdílené elektřiny, což je podle předkládaného návrhu zákona nejdůležitější role a činnost datového centra.

Podle nově navrhovaného zákonného zmocnění (§ 98a odst. 2 písm. h) nový bod 16) bude ERÚ rovněž upravovat podmínky, termíny a postup registrace přiřazení a ukončení přiřazení předávacích míst do skupiny sdílení, postup vytváření skupiny sdílení a počet předávacích míst ve skupině sdílení nebo územní vymezení skupiny sdílení, a podle § 98a odst. 2 písm. h) nového bodu 17 rovněž způsoby alokace sdílené elektřiny. ERÚ tak bude moci vyhláškou stanovit, že např. skupina sdílení, které se účastní výrobce elektřiny s výrobnou elektřiny za společnou hlavní domovní pojistkovou skříní nebo hlavní domovní kabelovou skříní a alespoň jedno další předávací místo za společnou hlavní domovní pojistkovou skříní nebo hlavní domovní kabelovou skříní, již nemůže zahrnovat jiná další předávací místa než předávací místa za společnou hlavní domovní pojistkovou skříní nebo hlavní domovní kabelovou skříní. Naopak bude moci připustit skupinu sdílení tvořenou např. výrobcem elektřiny s výrobnou elektřiny mimo bytový dům a zákazníky s předávacími místy za společnou hlavní domovní pojistkovou skříní nebo hlavní domovní kabelovou skříní.

Druhá část nového zákonného zmocnění uvedeného v § 98a odst. 2 písm. h) novém bodě 16 (stanovení počtu předávacích míst ve skupině sdílení nebo územní vymezení skupiny sdílení) navazuje na navrhovanou úpravu v přechodných ustanoveních (bod 9), podle kterého pro přechodné období do 30. června 2026 může skupina sdílení mezi předávacími místy ve společenství zahrnovat předávací místa nejvýše 1 000 odběrných míst nebo výroben elektřiny, a to na souvislém území správních obvodů nejvýše 3 obcí s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy, a skupina sdílení mimo společenství může zahrnovat předávací místa nejvýše 1 000 odběrných míst nebo výroben elektřiny, není-li stanoveno jinak (tj. stále platí omezení skupiny sdílení mezi různými výrobci elektřiny a zákazníky na nejvýše 11 předávacích míst). Po tuto přechodnou dobu tak bude moci ERÚ stanovit počet předávacích míst ve skupinách sdílení nebo územní vymezení v limitech podle uvedeného přechodného ustanovení, po skončení přechodného období bude pouze na ERÚ, jaká kritéria pro velikost skupin sdílení nebo územní vymezení stanoví.

Dále se doplňuje nové zákonné zmocnění (§ 98a odst. 2 nové písm. p)), podle kterého ERÚ stanovení prováděcím právním předpisem podmínky pro zřizování a provozování zařízení na úpravu složení plynu.

Změny v zákonných zmocněních MPO jsou spíše formálního charakteru a doplňují již existující zákonná zmocnění. Nově bude MPO stanovovat prováděcím právním předpisem typy průběhového měření při sdílení elektřiny (tedy minimální standard – typ průběhového měření, které bude vyžadováno v případě předávacích míst, která by měla být registrována do skupin sdílení. Dále bude MPO stanovovat rozsah a podmínky přístupu k údajům z měření.

Čl. II

Přechodná ustanovení

K navrhovanému bodu 1 a 2. S ohledem na navrhované rozšíření definice plynu o další substance, které budou dopravovány existující infrastrukturou, se současně navrhuje, aby přechodné ustanovení výslovně potvrzovalo, že existující oprávnění k cizím nemovitým věcem se vztahují i na tyto nové substance. Navrhované ustanovení reflektuje skutečnost, že užívání existujících odběrných plynových zařízení, přímých plynovodů nebo infrastruktury pro přepravu, distribuci nebo skladování uvedených substancí neimplikuje nové, ani větší omezení vlastnických práv, jako je to u stávajících odběrných plynových zařízení nebo přímých plynovodů, nebo jak to implikuje přeprava, distribuce nebo skladování plynu dle současné definice. Navrhované ustanovení je rovněž klíčové k zajištění včasné připravenosti plynárenské infrastruktury na nové plyny (zejména vodík) v souladu se strategií EU, a to při primárním zaměření na využití stávajících odběrných plynových zařízení, přímých plynovodů a infrastruktury pro přepravu, distribuci nebo skladování plynu dle § 2 odst. 2 písm. b) bod 5 a 8 tohoto zákona a s tím související významné racionalizaci nákladů. Podle navrhovaného bodu 3 přechodných ustanovení je ukládána právnickým osobám, jejichž název obsahuje označení „energetické společenství“ nebo „společenství pro obnovitelné zdroje“, aniž se stanou společenstvím do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona, povinnost do 9 měsíců od nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona změnit název tak, aby neobsahoval takové označení. Podle dosavadní právní úpravy nebylo označení „energetické společenství“ ani „společenství pro obnovitelné zdroje“ zákonem vyhrazeno žádným druhově určeným subjektům a bylo pouze na rozhodnutí určitých právnických osob, zda budou ve svém názvu takové slovní spojení používat, či nikoli (je přitom otázkou, jestli i za dosavadní právní úpravy nebylo používání takového názvu matoucí a nemohlo uvádět přinejmenším část veřejnosti v omyl, zejména pokud je užívala osoba, která takovým společenstvím ve smyslu unijní právní úpravy vůbec být nemohla). Protože jsou podle návrhu zákona k užívání označení „energetické společenství“ nebo „společenství pro obnovitelné zdroje“ oprávněny právě pouze ty osoby, které splňují zákonem stanovené podmínky pro společenství a současně budou jako společenství registrovaná v registru společenství u ERÚ, je nezbytné uvedení stávajícího stavu do souladu s novým právním stavem v přiměřeném časovém období.

Navrhovaný bod 4 přechodných ustanovení specifikuje povinnosti ERÚ ve vztahu k nově zaváděnému institutu ceny za provoz nesíťové infrastruktury. Tato cena byla začleněna do systematiky regulovaných cen, tedy na ni dopadají mimo jiné procení ustanovení ohledně tvorby metodiky cenové regulace, vydávání cenových rozhodnutí atd. Cílem ustanovení je to, aby ERÚ nemusel při prvním stanovení ceny zcela důsledně respektovat časové lhůty explicitně stanovené zákonem při standardních procesech regulace ceny, ale mohl se řídit obecnějšími kritérii transparentnosti a předvídatelnosti cenové regulace, a takto daný proces urychlit. Do doby nabytí účinnosti cenového rozhodnutí ERÚ, kterým úřad poprvé stanoví cenu za provoz nesíťové infrastruktury, postupuje úřad při stanovení ceny za činnosti operátora trhu včetně poplatku za činnost úřadu podle dosavadní právní úpravy. Stejné pravidlo platí i z hlediska povinnosti účastníků trhu s elektřinou hradit operátorovi trhu cenu za činnosti operátora trhu včetně poplatku za činnost úřadu.

Přechodná ustanovení v bodech 5 a 6 řeší postup zřízení datového centra. Podstatou navrhovaných ustanovení je stanovit časové okamžiky, do kdy mají provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky učinit jaké kroky spočívající v založení společnosti, která má vykonávat činnosti datového centra, popř. určit, která již existující společnost má takové činnosti do budoucna vykonávat. Takové určení není žádný formalizovaný úkon, jde spíše o stanovení postupu pro případ, kdy by již taková společnost existovala, tak aby provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé regionálních distribučních soustav nemuseli zakládat jinou osobu. Takovým určením se tedy rozumí učinění rozhodnutí, která z případně již existujících společností splňujících požadavky zákona na datové centrum, bude společností, která následně (podle druhé věty bodu 5) požádá ve stanovené lhůtě o udělení licence na činnost datového centra.

Pouze pro případ, že by taková osoba nepožádala o udělení licence na činnost datového centra ve stanovené lhůtě nebo pokud ERÚ žádost o udělení licence zamítne (zamítnutí žádosti je podle § 51 odst. 3 správního řádu z důvodu, že žádosti není možné vyhovět, a nevztahuje se na zastavení řízení z procesních důvodů), nastupuje stát jako možný zakladatel akciové společnosti, která by následně žádala o udělení licence na činnost datového centra. Tato konstrukce byla zvolena proto, že primární odpovědnost za založení a vznik datového centra by měli mít provozovatel přenosové soustavy a současně všichni provozovatelé regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky, ale zákon nemůže uložit povinnost výkonu podnikatelské činnosti (byť prostřednictvím ovládané osoby), protože Listina základních práv a svobod v čl. 26 odst. 1 stanoví právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Toto hospodářské právo nelze zaměňovat za povinnost. To samé platí o žádosti o udělení licence na činnost datového centra, protože žádost by v zásadě měla být v dispozici a na rozhodnutí onoho subjektu, zda bude podnikatelskou činnost, pro kterou je licence jako oprávnění nezbytné, vykonávat bude, nebo ne. Protože je však pro budoucí tržní fungování energetiky nezbytné, aby datové centrum (v jakékoliv podobě, jde primárně o výkon datovému centru svěřených činností) existovalo, musí současně existovat právní úprava postupu pro případ, že by provozovatel přenosové soustavy a současně všichni provozovatelé regionálních distribučních soustav s více než 100 000 zákazníky takovou osobu nezaložili, resp. pokud by taková osoba nepožádala o udělení licence nebo licence udělena nebyla, aby výkon činností datového centra zajistil stát. Proto se navrhuje, aby v těchto konkrétně vymezených případech nastoupil stát namísto uvedených provozovatelů soustav a založil osobu, která bude splňovat zákonem stanovené podmínky pro udělení licence na činnost datového centra. Uvedené ustanovení nebrání tomu, aby následně – byly-li splněny předpoklady pro založení akciové společnosti státem – došlo k převodu akcií na provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionálních distribučních soustav, pokud by se tak tyto subjekty dohodly. Navrhovaný bod 7 upravuje přechodné období do dne schválení Řádu datového centra ze strany ERÚ. V takovém případě se po tuto přechodnou dobu neuplatní právní úprava související se sdílením elektřiny, protože fakticky (reálně) nepůjde taková oprávnění uplatnit. Podle navrhovaného bodu 8 přechodných ustanovení má funkční období členů dozorčí rady datového centra skončit nejpozději uplynutím 2 měsíců ode dne udělení licence na činnost datového centra, nebo ode dne vzniku datového centra, podle toho, který z těchto dnů nastane později. Smyslem navrhovaného ustanovení není zasahovat do výkonu akcionářských práv a limitovat akcionáře v rozhodnutí, na jaké funkční období budou (valná hromada) volit členy dozorčí rady. Přinejmenším na počátku činnosti datového centra je však nezbytné zajistit realizaci vysílacího práva státu, které by nebylo možné vykonat, pokud by všechna místa v dozorčí radě byla obsazena, a nebylo by ani možné určit, funkční období kterého člena by mělo zaniknout, aby bylo možné obsadit místa v dozorčí radě v počtu zákonem určeném pro stát. V následujících obdobích bude na státu, aby si zajistil uplatnění vysílacího práva, např. tím, že bude odvolávat a jmenovat členy dozorčí rady v jeden okamžik.

Bod 9 přechodných ustanovení upravuje požadavky na skupiny sdílení pro přechodné období do 30. června 2026. Po toto období může skupina sdílení mezi předávacími místy ve společenství zahrnovat předávací místa nejvýše 1 000 odběrných míst nebo výroben elektřiny, a to na souvislém území správních obvodů nejvýše 3 obcí s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy. Je tomu tak především z důvodu postupného náběhu funkcionalit sdílení elektřiny u datového centra. V roce 2026 by již měl být tzv. datahub zcela funkční a omezení na velikost skupiny sdílení či územní omezení pozbydou takového významu jako po uvedené přechodné období. Obdobné omezení potom musí platit i pro ostatní skupiny sdílení, protož pro ně platí stejný důvod spočívající v postupném náběhu funkcionalit datového centra. Jedná se o skupiny sdílení tvořené předávacími místy tzv. v jedné budově, tedy ve skutečnosti předávacími místy připojenými k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně, a skupiny sdílení tvořené předávacími místy téhož výrobce elektřiny nebo zákazníka. Odkaz „nestanoví-li zákon č.

458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak“ směřuje na skupiny sdílení tvořené předávacími místy různých výrobců nebo zákazníků mimo společenství, které jsou nadále ze zákona omezené na 11 předávacích míst.

K článku 10 a 11. Vzhledem k technické a časové náročnosti zajištění alternativního dodavatele, resp. bezpečnostního standardu pro zásoby čerstvého jaderného paliva je splnění povinnosti zajistit zásobu čerstvého jaderného paliva stanoveno do 31. prosince 2025.

V přechodném období má MPO právo požadovat po provozovateli jaderné elektrárny informaci o aktuálním a očekávaném stavu plnění bezpečnostního standardu pro zásoby čerstvého jaderného paliva a o očekávané možnosti zajištění náhradního čerstvého jaderného paliva.

ČÁST DRUHÁ – změna zákona č. 406/2000 Sb.

Čl. III

K bodům 1 a 2

Navrhuje se doplnit lhůtu, ke které se budou vztahovat požadavky na energetickou náročnost v případě výstavby nové budovy či větší změny dokončené budovy, které musí stavebník splnit. Výstavba budovy či větší změna dokončené budovy v praxi může trvat několik let. Je nutné stanovit časové období, ke kterému se musí vztahovat požadavky na energetickou náročnost, dojde-li během výstavby ke změně těchto požadavků (novela či nový právní předpis). Takto upravená povinnost zajišťuje, že např. na stavbu, která byla povolena v roce 2013, se nebudou vztahovat požadavky na energetickou náročnost platné v době podání žádosti o kolaudační rozhodnutí. tj. např. v roce 2023. Zároveň dochází k upřesnění, podle jaké dokumentace musí být zpracován průkaz energetické náročnosti budov, kterým se prokazuje plnění požadavků na energetickou náročnost a který je součástí žádosti o kolaudační rozhodnutí.

K bodu 3

Povinnost stanovenou v § 7 odst. 4 písm. a) zákona o hospodaření energií je potřeba omezit pouze na dokončené budovy, a to kvůli odstranění duplicity s ohledem na nově zavedenou povinnost dle novelizačního bodu 2, která se vztahuje na nové budovy.

K bodu 4

Upřesňuje se ustanovení k pravidlům pro vytápění a dodávku teplé vody, jelikož stávající znění je příliš obecné a neposkytuje přesnější rámec, co se pravidly pro vytápění a dodávku teplé vody rozumí.

K bodu 5

Na základě požadavku čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov ve znění směrnice (EU) 2018/844 a na základě řízení o porušení Smlouvy č. 2020/0161 se navrhuje doplnění § 7 odst. 4 zákona o hospodaření energií, kterým se předpokládá, že stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce jsou povinni vybavit nové budovy v technicky a ekonomicky proveditelných případech samoregulačními zařízeními. Tato povinnost dopadá též na stávající budovy v případě výměny zdrojů tepla. Doplnění povinnosti do nového písm. f) je navrženo z důvodu, že směrnice (EU)

2018/844 vyžaduje povinnost instalace přístrojů pro všechny nové budovy, tj. i pro rodinné domy, které jsou z povinnosti dle písm. a) vyloučeny. Povinnost dle písm. f) se zároveň vztahuje jednak na systémy vytápění, a také na systémy klimatizace, kterých se povinnost dle písm. a) netýká. Dle bodu 21 preambule směrnice (EU) 2018/844 se předpokládá, že instalace samoregulačních zařízení, jež individuálně regulují teplotu v každé místnosti nebo v odůvodněných případech v samostatné vytápěné zóně ucelené části budovy, do stávajících budov by měla být zvážena, je-li ekonomicky proveditelná, například je-li cena těchto zařízení nižší než 10 % celkových nákladů na vyměněné zdroje tepla. Samoregulační zařízení směrnice (EU) 2018/844 nedefinuje, nicméně jedná se o zařízení regulující výkon systému vytápění a klimatizace podle požadované teploty v jednotlivých místnostech nebo zóně, tj. souboru místností s homogenními tepelnými parametry a shodnými potřebami průběhu regulace teploty. Samoregulačním zařízením jsou termostatické hlavice radiátorů, prostorové termostaty, termostaty klimatizační jednotky nebo automatizační a řídící systém budovy. Povinnost je provedena podle platné vyhlášky č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům.

K bodu 6

Doplňuje se zákonné zmocnění pro vydání prováděcích předpisů, aby bylo jednoznačné, co a v jakém rozsahu vyhláška může stanovit. Jedná se mj. o stanovení požadavků na dálkové vytápění a vytápění z domovních kotelen v době otopného období a též i ve speciální situaci – tj. v době předcházení stavu nouze v teplárenství a v době stavu nouze v teplárenství.

K bodům 7-12

Ve stávajícím § 10 odst. 2 písm. b) bodě 2 dochází k upravení znění povinnosti absolvovat vzdělávací akce, tedy již platné zákonné povinnosti osoby určené, za účelem dosažení souladu navržených změn v oblasti průběžného vzdělávání energetických specialistů.

V rámci průběžného aktualizačního vzdělávání je energetický specialista povinen absolvovat vzdělávací akce. Seznam vzdělávacích akcí je uveden v evidenci ministerstva o provedených činnostech energetických specialistů, do kterého má každý energetický specialista unikátní přístup. Z tohoto seznamu si může energetických specialista vybrat takové akce, které prohloubí jeho znalosti v dané problematice a zároveň zajistí dosažení minimálního počtu kreditů ve vyšší 18. Návrhem zákona je nově v § 10 odst. 7 písm. j) stanovována povinnost energetickému specialistovi, aby MPO oznámil účast na jím vybrané vzdělávací akci, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Novým ustanovením bude docházet ke zjednodušení kontroly plnění povinnosti, a to jak pro kontrolní orgán, tak pro samotného energetického specialistu. Zápis účasti vzdělávací akce lze provézt před samotným konáním vzdělávací akce, nicméně je nutno zapsání provést nejpozději tři dny po jejím absolvování. Tento proces byl dříve upravován vyhláškou č. 4/2020 Sb., o energetických specialistech. Jedná se tedy sesouladění legislativních požadavků zákona a prováděcího předpisu. Zavedením povinnosti nedochází k navýšení administrativních požadavků či povinností, jelikož to evidence MPO již umožňuje a energetičtí specialisté ji využívají.

Současné legislativní požadavky neposkytují dostatečné prostředky pro jednoznačné prokázání naplnění povinnosti energetického specialisty absolvovat průběžné vzdělávání, stejně tak jednoznačné prokázání ze strany kontrolního orgánu, že energetický specialista povinnost nenaplnil. Energetický specialista prokazuje absolvování vzdělávací akce podepsáním se na prezenční listině vzdělávací akce a zapsáním vzdělávací akce do evidence MPO o provedených činnostech energetických specialistů, kde je následně ze strany MPO a Státní energetické inspekce ověřena jeho účast a přidělen počet kreditů. V případě kontroly ze strany kontrolního orgánu nebo prokazování účasti na vzdělávací akci ze strany energetického specialisty neexistují v současné době žádné dodatečné objektivní důkazní prostředky. Na základě dosavadní praxe zaplacení faktury neprokazuje, zda se daný energetický specialista akce skutečně zúčastnil. Obdobný problém může vzniknout v případě opomenutí energetického specialisty podepsat se na prezenční listině. Novelou zákona je proto v § 10 odst. 7 písm. k) stanoveno, že energetický specialista musí uchovávat osvědčení o absolvování vzdělávacích akcí vydané organizátorem vzdělávací akce, která obdržel, za tříleté období průběžného vzdělávání a na vyžádání je povinen je předložit Státní energetické inspekci. Takto stanovenou povinností bude jasně prokazatelné, že energetický specialista se dané vzdělávací akce zúčastnil.

Navržená úprava ustanovení § 10 odst. 8 pouze upřesňuje původní znění ustanovení zákona. Odstraňuje se zavedení legislativní zkratky, která byla nově zavedena již v ustanovení § 10 odst. 2.

V § 10 odst. 11 se jedná o doplnění povinnosti energetickému specialistovi, který vykonává činnost pro právnickou osobu jako osoba určená, uvedené pod novým § 10 odst. písm. j) (viz výše). Zároveň dochází upřesnění povinnosti energetického specialisty oznámit MPO, nastala- li změna skutečností rozhodných pro udělení oprávnění k výkonu činnosti energetického specialisty, je-li zároveň osobou určenou. Dosud nebylo určeno v případě energetického specialisty – právnické osoby, kdo při neplnění podmínek pro vydání oprávnění energetického specialisty (fyzické osoby – osoby určené) má povinnost tuto informaci oznámit MPO. Touto změnou dochází k vyjasnění povinnosti. V praxi nastávaly i situace, kdy energetický specialista

– právnická osoba nebyl informovaný, že osoba určená již nesplňovala zákonné podmínky.

K bodům 13-16

Cílem úpravy v § 10a odst. 2 je zefektivnění procesu konání odborné zkoušky. Předpokladem pro udělení oprávnění k výkonu činností energetického specialisty je složení zkoušky pro každou ze stanovených odborných činností, kterou si žadatel zvolí do svého portfolia energetického specialisty, a to s konečným výrokem zkušební komise „vyhověl“. Dosavadní zkušenosti dokazují, že velmi častou praxí jsou výmluvy, proč se žadatel nemůže k odborné zkoušce dostavit, nebo se žadatel vůbec k odborné zkoušce nedostaví, ať už z nedostatku času či nedostatečné přípravy. Tento přístup následně vede k situaci, že takto může být oprávnění k výkonu energetického specialisty uděleno také až za několik let od podání žádosti, a to s maximálním zúžením původně požadovaného rozsahu činností tohoto specialisty. Navíc uvedený přístup má za následek, že například z 20 pozvaných žadatelů se ke zkoušce dostaví třetina nebo méně, což výrazně ztěžuje pořádání odborné zkoušky a zcela nedůvodně zatěžuje členy zkušební komise. Navíc se lze ze zkoušky třikrát omluvit (vyhláška č. 4/2020 Sb., o energetických specialistech), což protahuje čekací lhůtu ostatních žadatelů na získání oprávnění a navyšuje administrativní požadavky, zvláště hlásí-li se žadatel na více oprávnění. Setrvalé nedostavování se ke zkouškám vyvolávající opakovanou potřebu o nové a další svolávání zkušební komise i žádosti o zúžení rozsahu primárně podané žádosti o udělení oprávnění k výkonu činnosti energetického specialisty je administrativně mimořádně náročné a zatěžuje velké počty osob vysokými časovými a administrativními nároky, a to včetně zvyšujících se nároků na dispozice se správním poplatkem uhrazeným v rámci jiného rozhodného období než případný nárok na jeho vrácení. Novou úpravou se navrhuje, aby žadatel o vydání oprávnění energetického specialisty složil odbornou zkoušku do 12 měsíců od podání žádosti. Na základě stanovení lhůty, do kdy je nutno složit odbornou zkoušku, již nebude docházet k pravidelným výmluvám ze stran žadatelů a výrazně se sníží administrativní nároky spojené s pořádáním odborné zkoušky. Samozřejmě i nadále bude možné zkoušku odložit v odůvodněných případech, kdy dojde k okolnostem nezávislým na vůli žadatele (nehoda, hospitalizace, mimořádné události nezávislé na vůli žadatele znemožňující dostavit se ke zkoušce apod.). Nově je též zavedena povinnost, aby Státní energetická inspekce uveřejňovala termíny odborné zkoušky na svých webových stránkách, a to z důvodu, aby žadatelé mohli s dostatečným předstihem plánovat složení odborné zkoušky. Uveřejňování termínů odborné zkoušky taktéž přispěje k omezení výmluv žadatelů, jelikož si budou moci s dostatečným předstihem vybrat termín konání.

V § 10a odst. 3 dochází k zpřesnění zákonného zmocnění, aby došlo k zajištění souladu zákonné úpravy s prováděcím právním předpisem, a to na základě výše uvedených změn.

Navrženou úpravou se dále zavádí povinnost MPO uveřejňovat tematické okruhy pro ústní část odborné zkoušky jako předpokladu udělení oprávnění k výkonu činnosti energetického specialisty a tematické okruhy průběžného vzdělávání na svých webových stránkách. V současné době jsou tyto okruhy součástí přílohy č. 3 vyhlášky č. 4/2020 Sb., o energetických specialistech. Tato vyhláška upřesňuje pravidla a postupy související s udělováním oprávnění k výkonu činností energetického specialisty, a to zejména pro fázi prověřování jejich odborné způsobilosti k provádění činností dle §10 odst. 1. Cílem této úpravy je zefektivnění procesu konání odborné zkoušky. Současný stav publikace zkušebních tematických okruhů v právním předpise je nevyhovující jak pro energetické specialisty, tak pro organizátory vzdělávacích akcí, když současně nevyhovuje ani výkonu státní správy v dané oblasti, neboť neumožňuje v potřebném čase reagovat na změny v praxi nebo v právním řádu, včetně detekovaných nedostatků ve stanovovaných tématech a zaměření zkušebních okruhů. Dosavadní stav současně pro každou změnu vyvolanou vztahem podmínek výkonu činností energetických specialistů jak k evropským, tak národním právním předpisům a technickým normám, které z povahy věci podléhají častým změnám, potřebuje další legislativní proces, což je administrativně i časově náročně a nepřispívá legislativní stabilitě.

V § 10a odst. 4 se zavádí se povinnost, aby organizátor vzdělávací akce (Státní energetická inspekce nebo osoba pověřená k organizaci vzdělávací akce) vydal osvědčení o absolvování vzdělávací akce energetickému specialistovi za účelem lepšího prokázání účasti na vzdělávací akci. Viz odůvodnění k novému ustanovení § 10 odst. 7 písm. k).

Zároveň dochází k upřesnění organizátora vzdělávacích akcí. Podle zákona zajišťuje průběžné vzdělávání Státní energetická inspekce, která v souladu s prováděcím právním předpisem tuto povinnost naplňuje formou výběru vhodných vzdělávacích akcí. Výběr a hodnocení došlých žádostí o konání vzdělávací akce ze stran externích žadatelů o pořádání vzdělávací akce provádí odborná komise složená z odborníků. Navržené doplnění § 10a odst. 4 pouze legislativně upřesňuje současnou praxi, že pořádání vzdělávacích akcí nemusí být plně v režii Státní energetické inspekce, ale mohou být vedeny i externími subjekty v souladu s tematickými okruhy, které bude dle nové úpravy zveřejňovat MPO na svých webových stránkách. V § 10a odst. 5 dochází k zpřesnění zákonného zmocnění, aby došlo k souladu zákonné úpravy s prováděcím právním předpisem, a to na základě provedených úprav.

ČÁST TŘETÍ – změna zákona č. 235/2004 Sb.

Čl. IV

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) v čl. 66 umožňuje členským státům stanovit v případě určitých plnění, že daňová povinnost vzniká nejpozději vystavením faktury nebo nejpozději uplynutím lhůty pro její vystavení. V daném případě jde o dodávky elektřiny, plynu nebo tepelné energie a poskytnutí související služby v elektroenergetice nebo související služby v plynárenství, pokud je zvláštním právním předpisem stanovena povinnost vyhotovit vyúčtování.

Navrhovaná úprava § 21 odst. 1 zákona o DPH má za cíl reagovat na dopady rozšiřování průběhových měření (nejenom v souvislosti se sdílením elektřiny) na předávání údajů pro vyúčtování dodávek elektřiny. Podle stávající právní úpravy jsou údaje z měření o dodávkách elektřiny (a stejně tak v případě plynu) předávány provozovateli distribučních soustav operátorovi trhu vždy po skončení kalendářního měsíce (obvykle do pátého pracovního dne po skončení měsíce) a následně jsou operátorem trhu zpřístupněny dodavatelům elektřiny (a stejně tak plynu). Zpřístupněním těchto údajů nastává den uskutečnění zdanitelného plnění podle § 21 zákona o DPH.

Důsledkem výše uvedených skutečností je to, že by ve vztahu k zákazníkům s průběhovým měřením bylo nutné každý měsíc vyúčtovávat dodávku elektřiny nebo plynu a odvádět daň z přidané hodnoty z hodnot dodávek za uplynulý kalendářní měsíc, bez možnosti např. smluvního sjednání zálohových plateb za dodávku elektřiny nebo plynu rozprostřených do delšího období, aby bylo možné zálohovými platbami vyrovnat rozdíly ve velikostech spotřeby v průběhu takového delšího období (např. sezonní vlivy odběru plynu).

Smyslem navrhované úpravy je tedy v souladu se směrnicí o DPH určit okamžik uskutečnění zdanitelného plnění ve vazbě na vystavení vyúčtování dodávek elektřiny, plynu a tepelné energie a tím fakticky umožnit např. zachování možnosti sjednání zálohových plateb.

Po projednání s Ministerstvem financí se proto navrhuje koncept, podle kterého se upravuje možnost smluvních stran dojednat tzv. zúčtovací období odlišně od časového úseku, za který provozovatel distribuční soustavy předává (prostřednictvím operátora trhu) údaje z měření, a na poskytnutí dokladu o vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu za takové zúčtovací období je následně navázána změnová úprava dne uskutečnění zdanitelného plnění podle zákona o DPH.

Pro případ, že by energetický zákon nestanovil povinnost vystavení vyúčtování v konkrétním termínu (např. u služby uskladňování plynu v zásobnících plynu nebo při tzv. přeúčtování části odebrané elektřiny nebo plynu dalším subjektům), se zachovává stávající režim dne odečtu z měřicího zařízení nebo dne zjištění spotřeby energie, aby byl i v těchto případech určitelný den uskutečnění zdanitelného plnění.

ČÁST ČTVRTÁ – změna zákona č. 634/2004 Sb.

Čl. V

Novelizace položky 23 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve vztahu k novele energetického zákona.

Navrhuje se zavedení správního poplatku za registraci společenství do registru společenství ve výši 2 000 Kč.

ČÁST PÁTÁ – změna zákona č. 183/2006 Sb.

Čl. VI

K bodu 1

Zákonem č. 19/2023 Sb. došlo v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „stavební zákon“), k rozšíření definice staveb technické infrastruktury o stavby výroben elektřiny z OZE. Cílem zákona č. 19/2023 Sb. bylo urychlení výstavby výroben elektřiny z OZE, přičemž rozšířením definice staveb technické infrastruktury nebudou stavby OZE znevýhodněny při poměřování s veřejnými zájmy, jako je ochrana přírody, památková ochrana apod. Při vypracování zákona č. 19/2023 Sb. však došlo k legislativnímu nedostatku, kdy při novelizaci bylo opomenuto vložení čárky za slova „energetické vedení“, a naopak došlo k vložení nadbytečné tečky za slova „obnovitelných zdrojů“. Uvedené má za následek změnu významu celého ustanovení o technické infrastruktuře, což nebylo úmyslem zákonodárce, a současně zcela nevhodně obsahuje tečku uprostřed věty. Cílem zákona bylo, aby za technickou infrastrukturu bylo považováno „energetické vedení“ a „výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů“. Novelizací však došlo k situaci, kdy za technickou infrastrukturu je považováno pouze „energetické vedení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů“. Došlo tak naopak k nedůvodnému zúžení celé definice. Novelizační bod na uvedenou situaci reaguje a legislativní nedostatek napravuje tak, aby byl naplněn skutečný úmysl zákonodárce.

K bodům 2–4

Stavební zákon v současném znění umožňuje rozšíření OZE a jejich jednodušší budování do 50 kW instalovaného výkonu.

Stavební zákon stanovuje, že pro OZE do 50 kW instalovaného výkonu není třeba žádné rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas a ani stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu mimo území zvláště chráněné, památkové rezervace nebo památkové zóny.

V praxi to znamená, že Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra nemůže v jím vymezených územích podle § 175 stavebního zákona uplatnit závazné stanovisko, přestože výstavbou staveb pro výrobu energie z OZE s celkovým instalovaným výkonem do 50 kW v blízkosti specializovaných zařízení, které jsou používány např. k zajištění přehledu o situaci ve vzdušném prostoru ČR a jeho okolí nebo k měření elektromagnetického spektra, může docházet k negativnímu ovlivnění jejich činnosti.

Jednou z podmínek pro správné a bezchybné fungování těchto zařízení je i výběr vhodné lokality, která musí splňovat dané terénní a fyzikálně-technické parametry. Ty jsou obvykle udávané výrobcem zařízení a vycházejí z obecnějších principů, které jsou definovány v odborné literatuře. Tyto parametry mají zajistit zejména nízkou úroveň elektromagnetického šumu a minimalizovat zkreslení a rušení měřených signálů. Při splnění všech požadavků je vyhledání vhodného místa značně náročné a při současném stavu zastavěnosti v ČR a s tím spojené návazné infrastruktury je výběr takovýchto jedinečných lokalit značně omezen.

Výkon až 50 kW je dostatečně vysoký na to, aby takové zařízení způsobilo signifikantní elektromagnetické rušení. Ale i samotná nevhodně umístěná stavba velkých rozměrů, např. farma větrných elektráren, negativním způsobem ovlivní činnost specializovaných pracovišť Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Znehodnotí tak funkcionalitu těchto pracovišť postavených/umístěných v pečlivě vybraných lokalitách, které splňují přísné geologické, fyzikální a terénní parametry nezbytné pro řádnou činnost pracovišť Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra.

Provoz některých typů OZE, konkrétně fotovoltaických elektráren a větrných elektráren, které se nacházejí v blízkosti výše uvedených zařízení, pak může způsobovat jak vyšší úroveň elektromagnetického rušení, tak i zvýšení hodnot šumového pozadí. Například větrné elektrárny mají vysoký potenciál interference vůči zařízením využívaným Armádou ČR, zejména radarovým a rádiovým zařízením. V důsledku provozu takové větrné elektrárny může dojít k rušení rádiového provozu či radarového paprsku.

Přestože uvedené OZE při uvedení do provozu splňují příslušné normy z hlediska průmyslového rušení a vyzařování elektromagnetické energie, tyto normy nezohledňují úrovně vyzařování, jež by mohly narušit činnost vysoce citlivých elektronických přístrojů a senzorů elektromagnetického záření, umístěných v jejich blízkém okolí až do vzdálenosti několika kilometrů. Navíc přítomností i více menších zdrojů a tím i sčítáním jejich elektromagnetického vyzařování může dojít ke kumulovanému efektu nárůstu parazitního šumu, který taktéž povede k zásadnímu ovlivnění těchto elektronických přístrojů a senzorů. Již pouhá přítomnost tohoto typu infrastruktury uvedených typů OZE, i bez jejich aktivního provozování a vyzařování, způsobuje ovlivnění některých zásadních parametrů měřených signálů, což v důsledku vede k jejich zkreslení, které má za následek zhoršení přehledu o reálné situaci v okolí ČR. To následně může vést ke snížení schopnosti a rychlosti reakce ozbrojených sil a bezpečnostních složek státu na určité typy bezpečnostních hrozeb a tím i ke snížení obranyschopnosti a bezpečnosti ČR. Současné znění zákona má tedy významný negativní dopad na zajištění ochrany vzdušného prostoru ČR, provoz vojenských letišť a vojenskou komunikaci, a v konečném důsledku tak negativně ovlivňuje obranyschopnost a bezpečnost ČR. Po dohodě s příslušnými ministerstvy se proto navrhuje, aby budování OZE do 50 kW v územích vymezených Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra podléhalo ohlášení stavebnímu úřadu. Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra tak budou moci uplatnit svá závazná stanoviska. Úprava bude totožná jako v případě budování těchto zařízení ve zvláště chráněných územích, památkové rezervaci nebo památkové zóně. Aby však zásah do jinak volného režimu těchto staveb byl co nejmenší, vláda svým nařízením určí z území vymezených podle § 175 stavebního zákona pouze ta území, u nichž by negativní vliv OZE přicházel v úvahu, a pouze v nich tak bude nutné podrobit se ohlášení stavebnímu úřadu. V ostatních územích vymezených Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra bude režim staveb OZE standardní. Vzhledem k tomu, že taková území budou stanovena nařízením vlády, bude tento specifický režim pro jeho adresáty snadno poznatelný a současně jejich stanovení nebude pouze na jednotlivých resortech, nýbrž bude posuzováno vládou v běžném legislativním procesu.

ČÁST ŠESTÁ – změna zákona č. 261/2007 Sb.

Čl. VII

Novelizace ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) bodě 1 v části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve vztahu k novele energetického zákona, tedy v části upravující daň z elektřiny.

Navrhované úpravy mají za cíl jednak upravit podmínky osvobození elektřiny vyrobené a současně spotřebované v jednom místě (stávající úprava osvobození od daně z elektřiny), kdy se zvyšuje instalovaný výkon výrobny z 30 kW na 50 kW. Limit instalovaného výkonu výrobny elektřiny se navrhuje sesouladit s § 3 odst. 3 energetického zákona na 50 kW, jedná se o tedy o limit výkon pro možnost výroby elektřiny bez licence na výrobu elektřiny.

Současně se navrhuje osvobodit od daně z elektřiny elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny, na kterou se nevyžaduje licence na výrobu elektřiny (tedy nyní s výkonem do 50 kW), dojde-li ke sdílení tato vyrobené elektřiny za podmínek stanovených energetickým zákonem. Smyslem není založit daňové zvýhodnění sdílené elektřiny, ale využití stávajícího konceptu osvobození elektřiny z podporovaných zdrojů energie a předejít situacím, kdy by v důsledku spotřeby elektřiny, která by jinak byla osvobozená, v jiném místě, než kde byla elektřina vyrobená, vznikala výrobci elektřiny povinnost podávání daňového přiznání u správce daně (celní správa) každý měsíc na částky v rozsahu jednotek Kč. K tomu by docházelo, pokud by osoba vyrábějící elektřinu bez licence na výrobu elektřiny (která je podle energetického zákona „zákazníkem s výrobnou“) byla podle zákona o dani z elektřiny považovaná za „dodavatele“ podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o dani z příjmu a sdílení elektřiny (kdy reálně bude docházet k dopravě elektřiny z jednoho místa do jiného) jako „dodání elektřiny“. Takovým dopadům je nepochybně třeba předejít, aby nevznikla zcela neodůvodněná administrativní zátěž subjektů sdílejících elektřinu z výroben, které jinak osvobození podléhají již podle stávající právní úpravy.

ČÁST SEDMÁ – změna zákona č. 158/2009 Sb.

Čl. VIII

Ustanovení aktualizuje zákon č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ohledně data splnění povinnosti ohledně vybudování ochranných opatření pro ptactvo.

ČÁST OSMÁ – změna zákona č. 165/2012 Sb.

Čl. IX

K bodům 1 a 2

Předložený návrh úpravy je proveden na základě usnesení č. 88 Senátu z 5. schůze konané dne 11. ledna 2023. Senát v tomto usnesení žádá vládu ČR, aby byly v následující novele zákona o POZE upraveny kompetence Státní energetické inspekce tak, aby odpovídaly stavu před schválením návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednávaného jako senátní tisk č. 32 ve 14. funkčním období. – uvedený návrh zákona byl schválen jako zákon č. 19/2023 Sb. Konkrétně zákonem č. 19/2023 Sb. došlo v § 35 odst. 1 zákona o POZE k doplnění věty „Inspekce může zahájit řízení podle věty první i v případě, že sektorovým šetřením nebylo zjištěno riziko nadměrné podpory nebo nejedná-li se o souběh podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou.“ a v § 35 odst. 2 zákona o POZE byla zrušena slova „i v případě, že sektorovým šetřením nebylo zjištěno riziko nadměrné podpory“. Na základě doprovodného usnesení Senátu č. 88 je tedy předloženým návrhem zákona navrácena kompetence Státní energetické inspekce tak, aby odpovídala znění před nabytím účinnosti zákona č. 19/2023 Sb.

K bodu 3

Na základě stanoviska Komise pro veřejné právo IV – komise pro evropské právo došlo k úpravě § 47c odst. 5, a to stanovením povinnosti operátora trhu požadovat od žadatele úhradu nákladů za přístup k evidenci plnění využití OZE v dopravě nebo za sdělení údajů z evidence plnění využití OZE v dopravě.

K bodu 4

Operátorovi trhu byly novelou zákona o POZE uloženy nové povinnosti od 1. ledna 2023, pro jejichž splnění je mimo jiné nezbytné pořídit a provozovat elektronickou evidenci dokumentů s údaji o plnění využití OZE v dopravě podle § 47c zákona o POZE. Náklady na pořízení a provoz evidence mají být podle zákona o POZE hrazeny osobami, které budou žádat o přístup k evidenci plnění využití OZE v dopravě a o údaje z této evidence (s výjimkou MPO, Ministerstva zemědělství, Státní energetické inspekce a orgánů celní správy). Provoz evidence plnění využití OZE v dopravě se týká ustanovení § 47c až § 47f zákona o POZE a je součástí systému povinnosti dodavatelů paliv k zajištění minimálního podílu energie z OZE v pohonných hmotách a elektřiny dodávaných pro dopravní účely. Jelikož může (především v počátcích zavedení a provozování uvedené evidence) dojít k mezní situaci, kdy evidenci bude využívat v daný rok málo subjektů, zůstaly by náklady na vedení evidence nebo jejich část operátorovi trhu neuhrazené. Navrhuje se proto taková úprava ustanovení § 47c zákona o POZE, že pokud by k provozu evidence nestačilo financování prostřednictvím dotčených povinných subjektů, které by tuto evidenci využívaly, pak by rozdíl mezi skutečnými náklady na provoz financování uvedené evidence a náklady uhrazenými dotčenými subjekty v dopravě hradilo operátorovi trhu MPO.

K bodu 5

Legislativně-technická úprava související se zavedením nové povinnosti operátora trhu.

K bodu 6

V souvislosti se zavedením nové povinnosti pro operátora trhu je nutná úprava i v § 49 odst. 14 zákona o POZE – tedy zavedení nového přestupku v případě, že operátor trhu nepožádá osobu, která žádá o přístup k evidenci plnění využití OZE v dopravě nebo požaduje údaje z evidence plnění využití OZE v dopravě, o úhradu nákladů spojených se zajištěním přístupu a poskytnutím požadovaných údajů podle § 47c odst. 5 zákona o POZE.

Čl. X

Přechodné ustanovení

Přechodné ustanovení je navrženo s cílem zajištění možnosti pokrytí nákladů operátora trhu, které mu vznikly v roce 2023 v souvislosti s provozem evidence plnění využití OZE v dopravě, a to v případě, že operátor trhu předloží podklady podle § 47 odst. 6 zákona o POZE (ve znění tohoto návrhu zákona) nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona.

ČÁST DEVÁTÁ – změna zákona č. 176/2022 Sb.

Čl. XI

Zrušovací ustanovení k čl. II zákona č. 176/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 382/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 176/2022 Sb.“).

Zákonná úprava regulace cen služby uskladňování plynu podle čl. II bodu 3 zákona č. 176/2022 Sb. nebyla naplněna. Proto je nezbytné změnit zákonnou úpravu tak, aby ERÚ náleželo uvážení, zda regulaci cen této služby, která je v zásadě službou podléhající konkurenci (i např. s možností přeshraničního poskytování této služby nejenom subjektům pro potřeby České republiky, ale i zahraničních subjektů), zavádět, a případně v jakém rozsahu a na jakou dobu. Z tohoto důvodu je třeba zrušit čl. II bod 3 zákona č. 176/2022 Sb. Souvisí s navrhovanou úpravou § 17 odst. 12 energetického zákona.

ČÁST DESÁTÁ

Čl. XII

Účinnost

S ohledem na stále přetrvávající energetickou krizi, k jejíž řešení zákon přispívá, se navrhuje účinnost zákona dnem následujícím po dni jeho vyhlášení – s výjimkou novelizačních bodů upravujících sdílení elektřiny, neboť z důvodu přípravy potřebných systémů je nezbytné účinnost těchto bodů odložit.

V Praze dne 26. června 2023

Předseda vlády:

prof. PhDr. Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr průmyslu a obchodu:

Ing. Síkela

podepsáno elektronicky