zákon č. 48/2020 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ

K Čl. I

K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1)

S ohledem na skutečnost, že směrnice 98/70/ES byla novelizována směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, doplňuje se do poznámky pod čarou č. 1 uvedená směrnice. Dále se odstraňuje „č.“ před číselným označením příslušného předpisu EU.

K bodu 2 (§ 1 odst. 1 písm. d))

V souvislosti se zavedením evidence výdejních jednotek dochází k rozšíření oblastí, kterých se zákon o pohonných hmotách dotýká, tj. dochází k rozšíření působnosti zákona o pohonných hmotách o oblast evidence výdejních jednotek.

K bodu 3 (§2 písm. a))

Dochází k jasné specifikaci postavení kapalných aditiv, které jsou sice látkou nezbytnou pro provoz vozidla, avšak není možné zařadit je mezi pohonné hmoty, neboť samotně nezajistí pohon motorových vozidel.

K bodu 4 (§2 písm. b))

Dochází ke sjednocení pojmu „biometan“ se stejnojmenným pojmem v dalších normách tuzemské legislativy (energetický zákon, zákon o podporovaných zdrojích energie).

K bodu 5 (§ 2 písm. f))

V návaznosti na novou definici pojmu „výdej pohonných hmot“ dochází k úpravě definování pojmu „čerpací stanice“. Čerpací stanicí tak nově bude stavba nebo zařízení, z něhož se pohonná hmota, s výjimkou elektřiny, prodává nebo prodává a vydává zpravidla do palivové nádrže vozidla, přičemž čerpací stanicí nebude stavba nebo zařízení, z něhož se pohonné hmoty pouze vydávají.

K bodu 6 (§ 2 písm. g))

Vzhledem k existující praxi, kdy zejména zemědělské, lesnické či stavební podniky a organizace potřebovaly ze svých výdejen zásobovat mimo vlastní vozidla i nárazově vozidla dceřiných či jinak organizačně propojených společností, ale narážely přitom na nejednoznačné výkladové problémy stávající zákonné úpravy výdeje, dochází ke změně definice výdeje, která nově zahrnuje i úplatný prodej pohonných hmot výhradně za cenu jejich nákupu, pokud se nejedná o předmět podnikání a provozovatel vozidla a vlastník výdejní jednotky jsou součástí téže skupiny podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Tím se na jedné straně vyšlo vstříc praxi například zemědělských a stavebních podniků a organizací, ale zároveň eliminovaly obavy orgánů finanční a celní správy z možných podvodů v oblasti daně z přidané hodnoty.

K bodu 7 (§ 2 písm. l))

Nově se upravuje ustanovení, které stanovuje, kdo je distributorem pohonných hmot. Dosavadní výjimky se zpřesňují a doplňují.

V souvislosti s připravovaným širším uplatněním zemního plynu v dopravě nejen v jeho stlačené formě (CNG), ale i ve zkapalněné formě (LNG) či uplatnění biometanu, který svými kvalitativními parametry odpovídá kvalitě zemního plynu, dochází v tomto smyslu i k úpravě části zákona, týkající se výjimek z distribuce pohonných hmot v případě prodeje zemního plynu, kdy se stávající výjimka rozšiřuje i na prodej zkapalněného zemního plynu včetně biometanu.

V praxi nakládají s palivovými kartami nejenom jejich vydavatelé, ale zejména zprostředkovatelé např. v rámci komplexních služeb leasingu, z tohoto důvodu se rozšiřuje výjimka z distribuce pohonných hmot i na prodej pohonných hmot prostřednictvím palivové karty i na zprostředkovatele palivové karty.

V současné době existují skupiny subjektů, pro něž nemá žádný praktický význam být registrovaným distributorem pohonných hmot, ani s pohonnými hmotami ve větším měřítku jakkoliv nakládat, přičemž tyto subjekty se ocitají v právní nejistotě, neboť při strohém výkladu zákona se na ně přesto vztahují práva a především povinnosti distributora pohonných hmot. Jedná se např. o prodejce prodávající pohonnou hmotu výhradně za cenu jejího nákupu svým zaměstnancům v souvislosti s provozem služebních vozidel i pro soukromé účely zaměstnanců pro jejich soukromé účely, či o prodej pohonných hmot pronajímatelem vozidla, stroje nebo zařízení jejich nájemci v přímé souvislosti s nájmem tohoto vozidla, stroje nebo zařízení. Striktní definice distributora pohonných hmot však v současné době působí určité problémy i státní správě v oblasti insolvenčních řízení při následném prodeji pohonných hmot insolvenčním správcem po prohlášení konkursu na distributora pohonných hmot, případně jiným způsobem státem obstavených pohonných hmot delikventního subjektu. Proto jsou v rámci předkládané novely zákona po dohodě jak s podnikatelskou veřejností, tak s orgány celní a finanční správy, uvedené činnosti nově z definice distribuce pohonných hmot vyjímány. Nově se rovněž do výjimek zařazuje i prodej pohonných hmot, pokud je jejich prodejcem stát. Navrhovaná změna přispěje k větší právní jistotě adresátů dané právní normy.

K bodu 8 (§ 2 písm. m))

Jde o legislativně technickou úpravu, která sjednocuje v textu použitý pojem „čerpací stanice“ s ostatním textem zákona.

K bodu 9 (§ 2 písm. n))

Jelikož jsou v praxi evidovány případy, že na jednom místě se nachází více dobíjecích bodů různých vlastníků, bylo nutné upřesnit definici dobíjecí stanice jako kompaktní zařízení obsahující jeden či více dobíjecích bodů, které mají stejného vlastníka jako toto zařízení.

K bodu 10 (§ 2 písm. p))

Dochází ke změně definovaného pojmu z dobíjecí stanice na dobíjecí bod, čímž by se národní legislativa více přiblížila existující praxi, existujícím programům podpory a anglickému znění směrnice, kde je zmíněný pojem označován jako charging point“, tj. dobíjecí bod.

K bodu 11 (§ 2 písm. q))

Dochází ke změně definovaného pojmu z vysoce výkonné dobíjecí stanice na vysoce výkonný dobíjecí bod, čímž by se národní legislativa více přiblížila existující praxi, existujícím programům podpory a anglickému znění směrnice, kde je zmíněný pojem označován jako charging point“, tj. dobíjecí bod.

K bodu 12 (§ 2 písm. s) až u))

V souvislosti s nově zaváděnou evidencí výdejních jednotek a měněnou definicí „výdeje“, s častým používáním pojmu „provozovatel dobíjecí stanice“, jasnému stanovení co je myšleno prodejem pohonných hmot a užitím pojmu „ plnicí stanoviště“, je zapotřebí pojmy „výdejní jednotka“ a další dříve uvedené jednoznačně definovat, což se děje prostřednictvím nově zařazených definic v rámci § 2 zákona o pohonných hmotách. Výdejní jednotkou je tak definována stavba nebo zařízení, z něhož se pohonné hmoty pouze vydávají a jehož součástí je jedna nebo více skladovacích nádrží na uskladnění pohonných hmot o souhrnném objemu větším než 5 m. Hranice 5 mbyla přitom zvolena s ohledem na obsah nejmenší běžně dostupné cisterny, zvolení nižší hranice než-li 5 mby tudíž bylo z hlediska především prevence proti daňovým únikům neefektivní a představovalo by ve svém důsledku pouze zvýšení administrativní zátěže jak kontrolovaných, tak i kontrolních subjektů.

K bodu 13 (§ 5 odst. 2)

Dochází ke změně v doplnění výjimek z povinností dle § 5 odst. 1 o případy podle § 5a, s výjimkou nákupu pohonných hmot osobou registrovanou jako distributor pohonných hmot nebo nákupu pohonných hmot z čerpací stanice zapsané v evidenci čerpacích stanic. Na tyto případy se sice z logiky věci § 5 odst. 1 nemohl vztahovat, ale nebylo to v textu zákona nikde exaktně stanoveno, proto navrhovaná úprava přispěje k vyšší právní jistotě všech dotčených subjektů.

K bodu 14 (§ 5 odst. 3)

Z důvodů zvýšení bezpečnosti a ochrany životů, zdraví a majetků osob je nově zákaz plnění mobilních tlakových nádob zkapalněnými ropnými plyny rozšířen i na výdejní jednotky. Současně je stanovena výjimka z tohoto ustanovení jako reakce na neodůvodněné snahy pokutovaných subjektů zpochybnit výsledek šetření kontrolních orgánů rozšířena na odběr vzorků při kontrole složení a jakosti pohonných hmot.

K bodu 15 (§ 5 odst. 4)

Dochází ke sjednocení textu s ostatními částmi zákona tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že pohonné hmoty jsou prodávány nebo vydávány z čerpací stanice.

K bodu 16 (§ 5 odst. 6)

Vzhledem k tomu, že v případě stávající povinnosti (kterou je zajištění, aby při provozu čerpací stanice nedošlo k ohrožení života nebo zdraví osob, jejich majetku nebo životního prostředí), se jedná o povinnost spojenou s provozem čerpací stanice, je nově, a to zejména na základě poznatků z praxe, tato povinnost přiřazena provozovateli čerpací stanice.

K bodu 17 (§ 5 odst. 7 písm. c))

Jedná se o legislativně technickou změnu a zpřesnění textu zákona. V případě stanovené povinnosti nedochází k žádné změně. Bez „zbytečného odkladu“ je neurčitý právní pojem, nicméně na rozdíl od původně uvedeného pojmu „bezodkladně“ předjímá možnost určitého odkladu, pokud tento odklad není zbytečný. V důsledku ochrany před neoprávněným nakládáním s pohonnými hmotami na čerpací stanici jsou moderní výdejní stojany s elektronickými měřidly zpravidla již v tovární úpravě zabezpečeny tak, že manipulace s nimi je umožněna pouze odborným servisním firmám s odpovídajícími znalostmi a speciálním technickým vybavením.

Z toho vyplývá, že pro vyvolání stavu součtového počítadla stanoveného měřidla je nutné zabezpečit asistenci odborného technika takové servisní firmy. Nezbytným odkladem tudíž bude proto např. potřebná doba dojezdu servisního technika na čerpací stanici, odpovídající vzdálenosti a dostupnosti čerpací stanice a servisního technika.

K bodu 18 (§ 5 odst. 7 písm. e))

Dochází ke sjednocení textu s ostatními částmi zákona tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že pohonné hmoty jsou prodávány nebo vydávány z čerpací stanice.

K bodu 19 (§ 5 nový odstavec 8)

Na výdejní jednotce dochází k manipulaci s pohonnými hmotami, a tudíž zde vznikají určitá rizika ohledně bezpečnosti a ochrany životů, majetků a zdraví a ohledně daňových úniků, poškození životního prostředí apod. Proto jsou nově vlastníkům výdejních jednotek ukládány povinnosti spojené s minimálním technickým vybavením této jednotky, měřením protečeného množství pohonných hmot, vedením evidence vydaných pohonných hmot a jejím předkládáním kontrolním orgánům a zajištění, aby při provozu výdejní jednotky nedošlo k ohrožení života nebo zdraví osob, jejich majetku nebo životního prostředí podle požadavků stanovených zvláštními právními předpisy.

K bodu 20 (§ 5a odst. 1)

Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovaný zákon podrobněji upravuje práva a povinnosti vlastníka výdejní jednotky, je nutné rovněž specifikovat, jakým způsobem může vlastník této výdejní jednotky nakupovat pohonné hmoty. Rozsah tohoto oprávnění je totožný s dosavadním oprávněním provozovatele čerpací stanice či distributora pohonných hmot a proto dochází pouze k rozšíření dosavadního textu o vlastníka výdejní jednotky.

K bodu 21 (§ 5a odst. 1 písm. b))

Biometan, který bude využíván v dopravě, musí svými kvalitativními parametry odpovídat kvalitě zemního plynu, v blízké budoucnosti se rovněž počítá ze značným rozšířením užití zemního plynu v jeho zkapalněné formě a to především v dálkové kamionové dopravě. Proto je právo všech forem využití zemního plynu v dopravě zařazeno na stejnou úroveň.

K bodu 22 (§ 5a odst. 1 písm. d) až f))

Jelikož návrhem je měněna definice distribuce pohonných hmot (viz změna § 2 písm. l)), bylo nutné zahrnout nově do okruhu subjektů, od nichž jsou stanovené osoby oprávněny nakupovat pohonné hmoty, i insolvenčního správce po prohlášení konkursu na distributora pohonných hmot, dále na nákup v rámci daňové exekuce a od státu při prodeji pohonných hmot podle zákona o pohonných hmotách nebo zvláštního právního předpisu. Navrhovaná změna přispěje k větší právní jistotě adresátů dané právní normy.

K bodu 23 (§ 5a odst. 2)

Ustanovení, které upravuje obecně nákup pohonných hmot, se nově upravuje. Ustanovení není již formulováno jako výjimky ze zákazu, ale stanovuje, v jakých případech je nákup pohonných hmot povolen. Jedná se o případy nákupu pohonných hmot, s výjimkou elektřiny a stlačeného nebo zkapalněného zemního plynu včetně biometanu, od osoby registrované jako distributor pohonných hmot, z čerpací stanice zapsané v evidenci čerpacích stanic, od insolvenčního správce po prohlášení konkursu na distributora pohonných hmot, o případy nákupu v rámci daňové exekuce a od státu při prodeji pohonných hmot podle zákona o pohonných hmotách nebo zvláštního právního předpisu. Dále se jedná o případy nákupu od vydavatele nebo zprostředkovatele palivové karty, pokud pohonné hmoty byly nakoupeny z čerpací stanice prostřednictvím této palivové karty, od zaměstnavatele v souvislosti s provozem služebního vozidla pro soukromé účely zaměstnance, a to výhradně za cenu jejich nákupu, a od pronajímatele vozidla, stroje nebo zařízení v souvislosti s nájmem tohoto vozidla, stroje nebo zařízení, a to také výhradně za cenu jejich nákupu.

Navrhovaná změna přispěje k větší právní jistotě adresátů dané právní normy.

K bodu 24 (nadpis § 6)

S ohledem na rozšíření povinnosti zapsat se do evidence na Ministerstvu průmyslu a obchodu mimo vlastníků a provozovatelů čerpacích stanic a dobíjecích stanic i na vlastníky výdejních jednotek, dochází k promítnutí této úpravy i do nadpisu § 6, který se podrobnostmi této evidence zabývá.

K bodu 25 (§ 6 odst. 1)

Ministerstvo průmyslu a obchodu vede dle stávajícího zákona o pohonných hmotách evidenci čerpacích a dobíjecích stanic. V souvislosti se zavedením evidenční povinnosti i pro výdejní jednotky je oprávnění vést tuto evidenci a některé údaje z této evidence zveřejňovat, rozšířeno právě o výdejní jednotky.

K bodu 26 (§ 6 odst. 2 úvodní část ustanovení)

V souvislosti s vyčleněním podrobností evidence dobíjecích stanic do samostatného odstavce dochází k úpravě § 6 odst. 2 v tom smyslu, že nově tento odstavec obsahuje pouze údaje o čerpacích stanicích.

K bodu 27 (§ 6 odst. 2 písm. a), d) a g))

V souvislosti s vyčleněním podrobností evidence dobíjecích stanic do samostatného odstavce dochází k úpravě § 6 odst. 2 v tom smyslu, že nově tento odstavec obsahuje pouze údaje o čerpacích stanicích.

K bodu 28 (6 odst. 2 písm. a) bod 2)

Dochází ke sjednocení údajů zapisovaných do evidence u právnických a fyzických osob, které vlastní či provozují čerpací nebo dobíjecí stanici. Zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byl s účinností od 1. ledna 2014 pro kontaktní místo podnikatele (jak fyzické osoby, tak i osoby právnické) zaveden jednotný pojem „sídlo“ /viz § 429 občanského zákoníku/. Z důvodu zachování jednotnosti pojmosloví právního řádu ČR a potřeby odstranění pochybností adresátů právní normy dochází proto k nahrazení stávajícího pojmu „místo podnikání“ pojmem „sídlo“.

K bodu 29 (§ 6 odst. 2 písm. b) a c))

V souvislosti s vyčleněním podrobností evidence dobíjecích stanic do samostatného odstavce dochází v tomto smyslu i k úpravě § 6 odst. 2 písm. b).

Pokud není možné lokalizovat čerpací stanici přesnou adresou, což je poměrně časté mimo zastavěný intravilán měst a obcí, představují jednoznačnou a nezpochybnitelnou lokalizaci těchto stanic údaje ze systému zeměpisných souřadnic. Proto je nově navrhováno, jakožto upřesnění jiných údajů určujících zápisem do evidence polohu čerpací stanice, uvedení zeměpisných souřadnic čerpací stanice.

K bodu 30 (§ 6 odst. 2 písm. d))

Jedná se o zpřesnění textu stávajícího ustanovení.

K bodu 31 (§ 6 odst. 2 písm. f))

V řadě případů se obchodní firma fyzické či právnické osoby v provozující čerpací stanici liší od názvu, pod kterým je čerpací stanice provozována. Příkladem může být např. italská společnost ENI a jí provozovaná síť čerpacích stanic Agip. Proto se, i na požadavek podnikatelské veřejnosti, navrhuje nově zapisovat do evidence čerpacích a dobíjecích stanic i označení, pod kterým je čerpací stanice provozována.

K bodu 32 (§ 6 odst. 2 písm. g))

V souvislosti s vyčleněním podrobností evidence dobíjecích stanic do samostatného odstavce se zrušuje údaj o počtu dobíjecích bodů na dobíjecí stanici, neboť odstavec 2 se nově týká pouze čerpacích stanic.

K bodu 33 (§ 6 odst. 3 písm. a) a b))

Jedná se o legislativně technickou změnu, kterou bylo nutné provést jako důsledek úpravy odstavce 2.

K bodu 34 (§ 6 odst. 4)

V souvislosti se zavedením samostatného nového ustanovení, upravujícího evidenci dobíjecích stanic, a s ohledem na systematiku celého zákona, se dosavadní ustanovení, které upravuje povinnosti stanovené vlastníku dobíjecí stanice související s evidencí dobíjecích stanic, zrušuje.

Dané povinnosti jsou nově upraveny v § 6 odst. 6 zákona.

K bodu 35 (§ 6 odst. 5 až 8)

Vzhledem k očekávanému vzestupu elektromobility, a tím i výraznému zvyšování počtu dobíjecích stanic, bylo i na základě návrhů odborné veřejnosti rozhodnuto o vyčlenění údajů, týkajících se evidence dobíjecích stanic ze společných požadavků na evidenci čerpacích a dobíjecích stanic. S ohledem na odlišnosti provozu a využívání dobíjecích stanic i s ohledem na shromažďování některých údajů, týkajících se dobíjecích stanic, nejsou požadavky na údaje zasílané do evidence ministerstva v případě čerpacích stanic a dobíjecích stanic zcela totožné. V novém odstavci 5 se stanovuje, jaké konkrétní údaje se zapisují do evidence dobíjecích stanic. Je nově navrhováno do evidence dobíjecích stanic zapisovat i počet dobíjecích bodů, pro každý dobíjecí bod typ, nominální maximální výkon, standard dobíjecího bodu, informaci o tom, které dobíjecí body lze používat souběžně, pokud je dobíjecí stanice vybavena více dobíjecími body, a celkový nominální maximální výkon dobíjecí stanice. Dále se budou do evidence dobíjecích stanic zapisovat i zeměpisné souřadnice dobíjecí stanice, označení, pod kterým je dobíjecí stanice provozována, a v případě veřejně přístupné dobíjecí stanice informace o její časové přístupnosti.

Vzhledem ke skutečnosti, že kontrolní orgány mají za povinnost kontrolovat i u výdejních jednotek jakost a složení pohonných hmot a že vlastníci výdejních jednotek budou povinni vést průkaznou evidence o množství vydaných pohonných hmot a na požádání kontrolních orgánů jim tuto evidenci evidence předkládat, je nutné, aby pro výkon těchto činností byly k dispozici údaje o existenci a lokalizaci výdejní jednotky. Proto je nově navrhováno i zavedení evidence výdejních jednotek. Stanovují se údaje, které se do evidence výdejních jednotek zapisují, a dále povinnosti vlastníků výdejních jednotek tyto údaje do evidence výdejních jednotek hlásit.

K bodu 36 (nadpis nad označením § 6e)

Nadpis nad ustanoveními, týkající se registrace distributora pohonných hmot, se pro nadbytečnost zrušuje.

K bodu 37 nadpis (§ 6ka)

Vzhledem k rozšíření povinností distributora pohonných hmot na povinnost distributora pohonných hmot, který je provozovatelem plnicího stanoviště, zajistit, aby byla za každý kalendářní den vedena průkazná evidence o množství prodaných nebo vydaných pohonných hmot a tuto evidenci předkládat na vyžádání kontrolním orgánům, má tato změna za následek i úpravu textu nadpisu příslušného paragrafu zákona.

K bodu 38 (§ 6ka odstavce 4 a 5)

U specifického případu prodeje pohonných hmot insolvenčním správcem po prohlášení konkursu na distributora pohonných hmot je možné tuto činnost uskutečnit na základě nově navrhované výjimky z distribuce pohonných hmot, ale orgány Celní správy České republiky a orgány Finanční správy České republiky by o ní měly být informovány stejným způsobem, jakým je má, o jím provedené distribuci za příslušný kalendářní měsíc, informovat distributor pohonných hmot. Z tohoto důvodu se stanovuje, že v případě prodeje pohonných hmot insolvenčním správcem se na tento případ použije obdobně ustanovení o oznamovací povinnosti distributora pohonných hmot.

Část distributorů pohonných hmot provozuje plnicí stanoviště, z nichž je pohonná hmota dále prodávána či vydávána do cisteren. S ohledem na snížení rizika možných daňových úniků je těmto distributorům nově stanovena obdobná povinnost jaká platí u čerpacích stanic a výdejních jednotek, tj. aby byla za každý kalendářní den vedena průkazná evidence o množství prodaných nebo vydaných pohonných hmot a tato evidence byla předkládána na vyžádání kontrolním orgánům bez zbytečného odkladu.

K bodu 39 (k nadpisu § 6q)

V důsledku změn provedených v rámci § 2 písm. p) a q) a § 6q upravuje se příslušný nadpis § 6q.

K bodu 40 (§ 6q odst. 2)

V důsledku změn provedených v rámci § 2 písm. p) a q) upravují se obdobným způsobem i příslušné části § 6q tj. běžná dobíjecí stanice se zaměňuje za běžný dobíjecí bod.

K bodu 41 (§ 6q odst. 3)

V důsledku změn provedených v rámci § 2 písm. p) a q) upravují se obdobným způsobem příslušné části § 6q tj. vysoce výkonná dobíjecí stanice se zaměňuje za vysoce výkonný dobíjecí bod.

K bodu 42 (§ 6q odstavce 6, 7a 8)

Provozovatelům dobíjecích stanic jsou nově stanovovány povinnosti související s tím, že se většinou jedná o bezobslužná zařízení, proto je nutné, aby v případě jakýchkoliv problémů vzniklých při dobíjení vozidla, měl jeho řidič vozidla k dispozici kontakt na provozovatele dobíjecí stanice. Další nové povinnosti souvisí s předáváním údajů o množství elektřiny spotřebované pro dobíjení vozidel za příslušný rok Ministerstvu průmyslu a obchodu a se zaváděním inteligentních dopravních systémů Ministerstvu dopravy.

K bodu 43 (nadpis nad označením § 7)

Nadpis nad ustanovením, které upravuje státní správu a státní dozor, se pro nadbytečnost zrušuje.

K bodu 44 (§ 7 odst. 1 písm. a))

Oprávnění Ministerstva průmyslu a obchodu vést evidenci čerpacích a dobíjecích stanic je v návaznosti na změny navržené v § 5 a § 6 nově rozšířeno i na evidenci výdejních jednotek.

K bodu 45 (§ 7 odst. 1 písm. c)

V souvislostmi s povinností příslušných subjektů zasílat ministerstvu údaje o evidenci čerpacích stanic, dobíjecích stanic a výdejních jednotek, stejně jako ročních hlášení o prodeji pohonných hmot a spotřebě elektřiny je ministerstvo oprávněno kontrolovat dodržování těchto povinností.

K bodu 46 (§ 7 odst. 2 písm. a))

V souvislosti s nově navrženou definicí výdejní jednotky je upraveno i oprávnění České obchodní inspekce na provádění kontroly složení a jakosti pohonných hmot.

K bodu 47 (7 odst. 2 písm. b))

V souvislosti s nově zaváděnými povinnostmi pro provozovatele dobíjecí stanice v § 6q odst. 6 se rozšiřuje oprávnění České obchodní inspekce provádět kontrolu této nové povinnosti.

K bodu 48 (§ 7 odst. 2 písm. c))

V souvislosti s nově stanovenou povinností vlastníka výdejní jednotky zajistit, aby při provozu výdejní jednotky nedošlo k ohrožení života nebo zdraví osob, jejich majetku nebo životního prostředí a aby výdejní jednotka splňovala požadavky stanovené zvláštními právními předpisy, rozšiřuje se oprávnění České obchodní inspekce ve spolupráci s orgány správního dozoru podle zvláštních předpisů provádět kontrolu plnění této povinnosti.

K bodu 49 (§7 odst. 3)

V souvislosti s tím, že byly stanoveny nové povinnosti pro vlastníky výdejní jednotky a distributory pohonných hmot, které jsou provozovateli plnicího stanoviště, rozšiřuje se oprávnění celních úřadů provádět kontrolu plnění těchto povinností.

K bodu 50 (§7 odst. 6)

Vzhledem k nově stanovené povinnosti pro provozovatele veřejně přístupné dobíjecí stanice předávat Ministerstvu dopravy údaje související se zaváděním inteligentních dopravních systémů, stanovuje se oprávnění pro Ministerstvo dopravy provádět kontrolu plnění této povinnosti.

K bodu 51 (nadpis nad označením § 8)

V souladu s novou právní úpravou přestupkového práva se v názvu provádí terminologická změna, a to nahrazení pojmu „Správní delikty“ pojmem „Přestupky“.

K bodu 52 (§ 8 a § 9)

V souladu s novou právní úpravou přestupkového práva a se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků, schválenými usnesením vlády ze dne 31. července 2018 č. 498, dochází ke komplexní nové formulaci celých dosavadních § 8 a § 9 tak, že jsou zobecněny objektivní stránky skutkové podstaty přestupků s ohledem na druh porušené povinnosti spolu s popisem nejpodstatnějších znaků protiprávního jednání.

Současně byla revidována výše pokut za jednotlivé přestupky a porovnávána typová závažnost příslušného protiprávního jednání oproti ostatním přestupkům, které jsou upraveny v zákoně o pohonných hmotách. Na základě provedené revize byla u přestupků, jejichž spácháním nedochází ke vzniku závažnějšího následku, dosavadní výše pokut za tyto přestupky snížena. Upraven byl i počet přestupků, u nichž je možné uložit pokutu až do maximální výše 20 mil. Kč. Nově je tato pokuta vztažena pouze k přestupkům, kde dochází k prodeji pohonné hmoty v rozporu se zákonem.

K bodu 53 (§ 9a)

V návaznosti na komplexní novou formulaci § 8 a § 9, byly do samostatného nového § 9a vyčleněny přestupky, týkající se oblasti elektromobility. V souvislosti se zavedením dalších povinností provozovatelům dobíjecích stanic a veřejně přístupných dobíjecích stanic se stanovují příslušné přestupky za porušení těchto povinností.

K bodu 54 (§ 10)

V návaznosti na komplexní novou formulaci § 8 a § 9 a nový § 9a dochází k přeformulování celého § 10, který stanovuje příslušné subjekty, které jsou oprávněny projednávat přestupky podle daného zákona.

K bodu 55 (§ 11)

V souvislosti s nově stanovenou povinností provozovatele dobíjecí stanice předávat ministerstvu jednou ročně údaje o množství elektřiny spotřebované pro dobíjení vozidel v jím provozovaných dobíjecích stanicích je nutné nově rozšířit oprávnění ministerstva k vydání prováděcího předpisu

K bodu 56 (§ 11 odst. 2)

V souvislosti s nově stanovenou povinností provozovatele dobíjecí stanice předávat Ministerstvu dopravy údaje související se zaváděním inteligentních dopravních systémů je nutné nově rozšířit oprávnění ministerstva k vydání prováděcího předpisu.

K Čl. II - Přechodná ustanovení

K bodu 1

V souvislosti s rozšířením evidovaných údajů k čerpací stanici o systém zeměpisných souřadnic a označení, pod kterým je dobíjecí stanice provozována, je pro vlastníka čerpací stanice, která byla uvedena do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanovena přiměřená lhůta na jejich doplnění, a to do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona.

K bodu 2

V souvislosti s rozšířením evidovaných údajů k dobíjecí stanici o systém zeměpisných souřadnic, označení, pod kterým je dobíjecí stanice provozována, typ pro každý dobíjecí bod, nominální maximální výkon, standard dobíjecího bodu, a informaci o možnosti používání více dobíjecích bodů na dobíjecí stanici souběžně je pro vlastníka dobíjecí stanice, která byla uvedena do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanovena přiměřená lhůta na jejich doplnění, a to do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona.

K bodu 3

V souvislosti s rozšířením evidenční povinnosti i na vlastníka stavby nebo zařízení, které jsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považovány za výdejní jednotku, která byla uvedena do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je stanovena přiměřená lhůta na její splnění, a to do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona.

K bodu 4

V souvislosti se stanovením požadavků na minimální technické vybavení stavby nebo zařízení, které jsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považovány za výdejní jednotku, která byla uvedena do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je stanovena přiměřená lhůta na jejich splnění, a to do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.

K Čl. III - Účinnost

Navrhuje se účinnost zákona prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, s výjimkou ustanovení, upravujících povinnosti provozovatele dobíjecí stanice vůči Ministerstvu dopravy, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2021. Tím bude dán prostor na úpravu na úrovni prováděcího právního předpisu a současně na realizaci odpovídajícího technického řešení (jak na straně poskytovatelů dat, tak na straně jejich příjemce).

V Praze dne 17. prosince 2018

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministryně průmyslu a obchodu:

Ing. Marta Nováková v. r.