zákon č. 480/2024 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

1.1. Historický kontext právní úpravy poskytování veřejné podpory pro oblast kinematografie a filmového průmyslu

Nutnost veřejné podpory v případě kinematografií malých států není otázka nedávné minulosti.

Klíčové role v ochraně národního filmového průmyslu si byly evropské státy (vč. Československa) vědomy již na začátku 20. století, zvláště po nástupu zvukového filmu ve 30. letech, kdy se filmy staly z technologických důvodů dražšími, ale také mnohem hůře exportovatelnými kvůli jazykové bariéře. V konkurenci hollywoodských studií a velkých evropských filmových trhů (Francie, Německo, Velká Británie) tak neměla československá kinematografie bez intervence státu šanci konkurovat.

Od 30. let tak začalo i Československo systematičtěji lokální filmový průmysl podporovat,

a to pomocí tzv. registračního systému, který znamenal příjem v podobě poplatků, z nichž byl financován fond na podporu domácí filmové výroby. Tato forma podpory se udržela až do roku 1945.

Po 2. světové válce následovalo čtyřicetileté období centralizované, státem řízené

kinematografie. Centralizovaný systém byl zcela odlišný od současného systému založeného na fungování na principu volného trhu. Veškeré finance na vývoj a výrobu zajišťoval stát, filmaři byli regulérními zaměstnanci, výrazný export stál pouze na rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, která mezi země socialistického bloku přerozdělovala výrobní priority i převážnou část cirkulace mezinárodního trhu.

Po ukončení státního monopolu v oblasti filmové výroby v roce 1993 přešla i Česká republika na výrobu v současném kontextu, kde evropské filmové produkce jednotlivých národních kinematografií stojí na vícezdrojovém financování kombinujícím veřejné a soukromé zdroje, které si musí zajišťovat jednotlivé produkční společnosti, tedy malé a střední podniky.

Celý český audiovizuální průmysl se skládá z osob samostatně výdělečně činných a malých a středních podniků, zaměstnanecké úvazky a s nimi spojené jistoty až na výjimky neexistují.

Rok 1989 zasáhl filmový průmysl stejně razantním způsobem, jako asi všechny aspekty života

v Československu, nicméně kultura a její odvětví se bohužel nestaly politicky důležitými tématy v kontextu nastavování nového státního hospodářství.

Pro pochopení toho, do jaké míry bylo pro filmový průmysl odsunutí tématu veřejné podpory kinematografie stranou destruktivní, je třeba zmínit, v čem spočívají rizika odvětví, která z něj činí jednu z nejohroženějších kulturních oblastí: 1. potřeba rozsáhlého materiálně-technického aparátu (ateliéry, technika, laboratoře), 2. nutnost profesionálního zázemí (vysoce specializované profese s potřebou tréninku a praxe), 3. závislost na komplexní kinematografické a mediální síti (distribuce obsahů), 4. vysoká cena produktu, 5. enormní ohrožení vysokorozpočtovými filmy (nejen) amerických studií, 6. z jazykových i kulturních důvodů bariéra hranic malého státu, 7. kompetitivnost mezi jednotlivými státy s dotovanou produkcí, 8. permanentní proměna technologií a modernizační trendy v oboru, 9. produkční proces s několikaletou časovou náročností, 10. vysoká míra centralizace oboru a v rámci malého státu neefektivní možnost diseminace produkcí do regionu s podporou municipalit (s výjimkou festivalů), 11. vzhledem k nemožnosti standardizace produktu vysoká míra investičního rizika, 12. rozvoj alternativních audiovizuálních forem, obsahů a distribuce (nástup satelitních a kabelových televizí, příchod internetu).

První polovina 90. let se nesla v duchu obecných debat nad rolí státu v národní kultuře, kdy se

ovšem v argumentech více reflektovala zkušenost s minulým režimem (odpor k cenzuře,

HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství. Díl 1. 1898–1945. Praha 1958. BILÍK, Petr. Financování filmu jako aspekt kulturní politiky. Brno 2020. BILÍK, Petr. Financování filmu jako aspekt kulturní politiky. Brno 2020, s. 46.

důvěra v konzumenta) než nově nastolená realita volného trhu. V případě kinematografie bylo zásadní vypořádání se s filmovou infrastrukturou a filmovým dědictvím zanechanými po předchozím režimu ve stavu nevyhovujícím novému volnotržnímu fungování průmyslu. Ve výsledku se tak stala důležitějším tématem privatizace státních podniků než zajištění systematické podpory nové filmové produkce, ačkoli existovala shoda na její nutnosti pro fungující filmový průmysl.

Až v roce 1992 po řadě provizorních řešení přinesl koncepčnější přístup k veřejné podpoře Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie podporoval českou kinematografii od roku 1992 do roku 2012 včetně. Byl tedy dvacet let jedinou státní institucí podporující národní kinematografii v oblasti vývoje a výroby. Jedinými zdroji tohoto fondu, které generovaly takovou výší příjmů, aby z nich bylo možné alespoň částečně, nikoli však dostatečně, podporovat národní kinematografii, byl

– výnos ze vstupného do kina ve výši 1 Kč z každé vstupenky a

– výnos z prodeje licencí filmů vyrobených v letech 1964–1992.

V tomto období 1992–2012 existovala veřejná podpora kinematografie pouze ze dvou výše

uvedených zdrojů, podpora ze státního rozpočtu měla formu jednorázových účelových dotací, a tedy nepredikovatelná, nesystémová a náhodná, pokud vůbec byla realizována.

V roce 2007 byla zásadnějším krokem k efektivnější podpoře kinematografie s alespoň

střednědobým horizontem platnosti tzv. první diginovela, provedená zákonem č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální vysílání.

Tento zákon nařizoval České televizi odvádět do Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie 12,5 mil. Kč měsíčně z výnosů z reklam (celkem 150 mil. Kč ročně), a to do konce roku 2011, kdy měl pravidelné finanční zdroje zajistit nový zákon o audiovizi.

V roce 2011 pak na první diginovelu navázala tzv. druhá diginovela provedená zákonem

č. 302/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, na základě které, mimo jiné Česká televize zrušila na části svých kanálů vysílání reklamy povolené první diginovelou.

Od roku 2012 odvádí do Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie

a následně do Státního fondu kinematografie 2 % z výnosů z reklam komerční televize.

Dne 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře

kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), kterým byl zřízen Státní fond kinematografie (dále také jen „Fond“). Ten se stal právním nástupcem Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Zákon o audiovizi přinesl v roce 2013 řadu změn.

Fond byl vyjmut z organizační struktury Ministerstva kultury, ale zůstal v jeho působnosti.

Fond poprvé od roku 2013 začal disponovat vlastními zaměstnanci, nikoli zaměstnanci Ministerstva kultury, jak tomu bylo od roku 1993 do 2012.

Zákonem o audiovizi došlo ke zvýšení transparentnosti rozdělování finančních prostředků Fondu ve smyslu zavedení koncepční činnosti Fondu, tvorby dvou strategických dokumentů, a sice Dlouhodobé koncepce na období šesti let a Krátkodobé koncepce na každý fiskální rok.

Každoročně zveřejňovaný objem schválených finančních prostředků účelově určených na podporu kinematografie, tedy plán výzev s finančními alokacemi a přibližnými daty jejich vyhlášení, zajistil informovanost odborné filmové obce a profesionálů o každoročním objemu podpory a časovém harmonogramu jejich rozdělování. Rada Fondu rozhoduje o podpoře na základě veřejných kritérií stanovených v zákoně i statutu Fondu a svá rozhodnutí slovně i bodově zdůvodňuje a zveřejňuje na webových stránkách.

Prostředky určené na podporu kinematografie bylo možné převádět z roku na rok, projekty tak mohly být i několikaleté, což umožnilo efektivnější plánování činnosti žadatelů i Fondu v dlouhodobějším horizontu.

Prostřednictvím pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně během legislativního procesu v roce 2012 byl do zákona o audiovizi vložen celý nový díl, a sice druhé schéma veřejné podpory (filmové pobídky). Od roku 2010 byly totiž filmové pobídky poskytovány prostřednictvím Ministerstva kultury, a to na základě vládního Programu Podpory filmového průmyslu. Od roku 2013 se tedy na základě zákona o audiovizi stal poskytovatelem filmových pobídek Fond a vládní Program Podpory filmového průmyslu zanikl.

Další koncepční a zásadní změnou bylo zavedení nových zdrojů Fondu, tedy parafiskálních audiovizuálních poplatků, a sice:

– 2 % z výnosů reklamy soukromých televizních provozovatelů (doplněno o minimální výši 150 mil. Kč, což navázalo na II. diginovelu),

– 1 % z výnosů z převzatého vysílání,

– od provozovatelů kin byla původní 1 Kč ze vstupného změněna na 1 %.

– s odkladem účinnosti v roce 2018 se ve výši 0,5 % zavedly odvody z výnosů předplatného z audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Zákon o audiovizi prošel v období od listopadu 2012 do září 2013 revizí Evropskou komisí a bylo posouzeno, že podpora poskytovaná na základě opatření označeného „Režim podpory české kinematografie“ (SA. 36106) je slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy o fungování EU.

Samotný zákon o audiovizi pak doplnil další předpis a sice statut.

Státní fondy jsou správní úřady, které slouží k určitému účelu, v ČR jsou obvykle zřizovány za účelem správy veřejných financí nebo podpory specifických odvětví ekonomiky. Státní fondy jsou definované konkrétním zákonem, v případě Fondu je to zákon o audiovizi, který přesně definuje parametry a vlastnosti Fondu nezbytné pro to, aby mohl plnit svůj účel.

Právní autonomie těchto fondů se týká jejich schopnosti samostatně rozhodovat o investicích, řídit své aktivity, mít vlastní právní osobnost a vlastní správní orgány, které odpovídají za řízení jejich činností. Podléhají dohledu ze strany regulátorů ústředních orgánů státní správy. V případě Fondu je nadřízeným správním orgánem Ministerstvo kultury, v jehož působnosti Fond je. Působnost je regulována tím, že statutární orgán (ředitel) je jmenován a odvoláván ministrem kultury.

Zákony zřizující fondy jsou ve formě zvláštních předpisů. Obecnou úpravu obsahuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech – upravuje např. podmínky o zřizování fondů řešící jejich obecná pravidla a stanovuje několik rozpočtových pravidel, které musí fondy splňovat. Každý fond musí mít název, který obsahuje označení „Státní fond“. Mimo jiné tento zákon stanovuje, že každý fond musí mít na konci svého účetního období svoji účetní uzávěrku ověřenou auditorem. Vzhledem k tomu, že tyto zákony, jimiž se státní fondy zřizují, nemůžou dopodrobna definovat veškeré náležitosti a otázky týkající se konkrétních fondů, je nezbytné detailně upravit rozsah činností fondu v jejich statutu. Návrh statutu Fondu se předkládá vládě ke schválení.

Statut patří do množiny tzv. statutárních předpisů, které jsou vydávány na základě oprávnění vydávat vlastní pravidla formou abstraktních aktů a tím regulovat záležitosti, které patří do okruhu státním fondům vymezené samostatné působnosti. Jedná se o právo autonomní normotvorby; nemohou však zasahovat do soukromoprávních vztahů.

Z uvedeného důvodu tedy zákon o audiovizi doplňuje v podrobnostech statut Fondu (dále také jen „Statut“ či „Statut Fondu“).

Dne 19. dubna 2016 byl zákon o audiovizi poprvé novelizován a to zákonem č. 139/2016 Sb.,

kterým se mění zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Účinností novely byla od 6. 5. 2016, s výjimkou ustanovení vztahujících se k poskytování filmových pobídek, kdy tato část zákona nabyla účinnosti dne 1. ledna 2017.

Zásadní změnou ve schématu podpory kinematografie bylo zavedení každoroční dotace ze státního rozpočtu účelově určené na podporu kinematografie ve výši součtu výnosů audiovizuálních poplatků.

V zájmu udržení konkurenceschopnosti ČR byla zavedena řada změn také ve schématu filmových pobídek.

Zavedení repetitivní dotace ze státního rozpočtu na podporu kinematografie mělo dva zásadní významy.

Za prvé poprvé od roku 1993 začal stát prostřednictvím dotace ze státního rozpočtu repetitivně o koncepčně podporovat kinematografii.

Za druhé tento krok umožnil uvolnění finančních prostředků z výnosu z prodeje licencí kinematografických děl 1964–1992 na financování provozních nákladů instituce.

Do roku 2015 se výnosy z prodeje licencí kinematografických děl 1964–1992 používaly k podpoře kinematografie a pouze malá část sloužila k financování provozních nákladů instituce, což pochopitelně mělo negativní dopad na efektivní zajištění plnění lhůt, komplexní legislativy, požadavků na straně Rady, žadatelů atp.

Uvolněním finančních prostředků tak podstatně efektivněji mohlo dojít k zajištění úkolů a činností Fondu podle § 10 zákona o audiovizi.

Změna přinesla zásadní organizační změny v instituci, zaužíval se pojem Kancelář Fondu, byli přijati noví zaměstnanci.

Došlo ke změně organizačního řádu, aprobačního řádu, vznikla struktura oddělení, v únoru 2017 došlo k přesunu oddělení České filmové centrum a Filmová komise z příspěvkové organizace Ministerstva kultury Národní filmový archiv (dále také jen „NFA“) do Fondu. Přímým kontaktem s oběma schématy veřejné podpory mohla obě oddělení začít vykonávat propagaci a prezentaci české kinematografie a filmového průmyslu podstatně efektivněji, nežli tomu bylo doposud.

Až do roku 2019 byl stav Fondu i nastavení obou schémat veřejné podpory adekvátní, nicméně

dynamická doba přináší (nejen) v rámci diváckých návyků řadu nových situací, které nelze stávající právní úpravou jednoznačně řešit, jako například nástup audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, jejichž vznik a existence měly a mají zásadní dopad na změny dosavadního audiovizuálního průmyslu.

V roce 2022 došlo novelou zákona k provizorní úpravě poskytování filmových pobídek

zavedením maximální částky na jeden projekt ve výši 150 mil Kč.

V roce 2023 došlo novelou zákona k technické úpravě § 47 ve smyslu zavedení možnosti

přerušení správního řízení.

Nastavení Fondu i obě schémata poskytování podpory a pobídek je v rámci zachování jejich funkčnosti třeba přizpůsobit revolučním změnám, které v odvětví způsobil zejména nástup streamovacích platforem. Nová zákonná úprava by tento vývoj měla nejen odrážet, ale pokud má být relativně trvalá, měla by do určité míry též předjímat vývoj průmyslu v budoucnosti.

1.2. Stav českých producentských firem a exportu před pandemií Covid-19 a s nástupem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání

Dotazníkový průzkum proběhl v rámci mimořádné výzvy Fondu „Projekty producentských firem, distributorů a provozovatelů kin zaměřené na výzkum a inovace v proměňujícím se prostředí audiovize”. Viz mimořádnou výzvu Fondu (2021-6-1-9) Projekty producentských firem, distributorů a provozovatelů kin zaměřené na výzkum a inovace v proměňujícím se prostředí audiovize.

Výzvy se zúčastnily firmy, které se věnují tvorbě filmových děl a jejich šíření (to platí pro producenty, distributory i provozovatele kin). Jednalo se z větší části o nezávislé výrobce, dále pak postprodukční studia, servisní produkce, animační studia, téměř všechny české distribuční společnosti a široký vzorek českých kin. Hlavní rozdělení producentských firem, se kterým dotazník pracoval (z důvodu rozlišení maximálních hladin podpory v dané výzvě), se řídilo podle velikosti ročního obratu. Vykázané sumy ročních obratů ukázaly, že drtivá většina českých produkčních/producentských firem patří do kategorie tzv. mikropodniků (průměrný obrat v r. 2019: 17,4 mil. Kč) – s výjimkou větších postprodukčních a animačních studií a servisních společností. Těsná většina z nich má dokonce roční obrat nižší než 30 mil. Kč. To znamená, že většina českých producentských firem jsou nejen mikropodniky dle EU definice (pod 2 mil. eur), ale jsou velmi malé svým obratem i v rámci mikropodniků. Mezi českými

https://www.mkcr.cz/novinky-a-media/fond-kinematografie-podporil-filmovy-prumysl-dalsimi-127-miliony-korun-pomoc- rozdelil-mezi-212-projektu-4-cs4152.html producentskými firmami chybí silnější hráči, kteří by mohli vyjednávat s nadnárodními televizními a VOD společnostmi, a tím posilovat export české audiovize.

Graf č. 1: Roční obrat producentských firem v letech 2015–2019

(s připočtením vyplacené selektivní podpory Fondu v okruzích vývoje a výroby a filmových pobídek z programu Fondu (alespoň ve fázi evidence) – v případě, že byl žadatel založen později než v roce 2015, vyplní za všechny roky fungování firmy).

Velikost producentských firem (průměrný roční obrat za posledních 2

nebo 5 let, Kč)

nad 30.000.000 do 7.000.000 do 10.000.000 do 30.000.000

12%

20% 48%

21%

Zdroj: Dotazníkové šetření Fondu: Projekty producentských firem, distributorů a provozovatelů kin zaměřené na výzkum a inovace v proměňujícím se prostředí́ audiovize

Graf č. 2: Rozložení návštěvnosti filmů na českém/slovenském trhu a na ostatních zahraničních trzích (zdroj: databáze Lumière Evropské audiovizuální observatoře).

Zdroj: Databáze Lumière Evropské audiovizuální observatoře.

Graf č. 3: Export: prodej licencí na zahraniční teritoria – mimo Slovensko (za roky 2018– 2019)

Zdroj: Databáze Lumière Evropské audiovizuální observatoře.

Pokud bychom měli vyjádřit exportní výkon české kinematografie srovnáním s jinými zeměmi, nabízí se jako nejvhodnější měřítko tzv. index exportní efektivity, zavedený Evropskou audiovizuální observatoří, jak jej pro ilustraci uvádí na příkladu dat z r. 2016 níže připojená tabulka (novější srovnatelná data bohužel nejsou k dispozici). Z tabulky vyplývá, že exportní výkonnost ČR v kinodistribuci je dvakrát nižší a v televizní distribuci čtyřikrát nižší než v případě Dánska, které je příkladem země menší než ČR, kde ale podpora audiovizuálního průmyslu napomohla vysokému exportnímu výkonu. V případě vyloučení Slovenska by index českého exportu byl výrazně nižší než v uvedené tabulce.

Tabulka č. 1: Komparace exportní výkonnosti filmových průmyslů 6 evropských zemí: tzv. visegrádské čtyřky

Jako příklady menších a větších „periferních” zemí a dvou západoevropských zemí bylo použito Německo (velké „centrální”) a Dánsko (malé „centrální”). Tzv. index exportní efektivity nebo výkonnosti (export efficiency ratio) označuje poměr exportovaných filmových titulů z dané země do jiných zemí EU a průměrné roční národní produkce (v počtu celovečerních filmů).

Polsko ČeskáMaďarsko Slovensko Dánsko Německo republika

Relativní0.7/0.6 0.8/0.7 1.2/0.6 0.5/0.7 1.8/2.3 1.6/3.3 exportní výkonnost („index exportní výkonnosti” pro celovečerní filmy v kino/TV distribuci, 2016)

Zdroj: Christian Grece, The Circulation of EU Non-national Films (Strasbourg: European Audiovisual Observatory, 2017), s. 91–98.

Z dat Evropské audiovizuální observatoře plyne zejména, že

a) celkový exportní výkon české kinematografie v kinodistribuci je ve srovnání s návštěvností na domácím trhu a ve srovnání s podobně velkými nebo menšími západoevropskými zeměmi velmi nízký,

b) potenciál charakteristický pro malé a „periferní” země zatím český filmový průmysl nedokázal využít: nejexportovatelnějším typem filmů jsou zde totiž aktuálně animované filmy pro děti a minoritní koprodukce, jak ukazují dva grafy připojené níže (zdrojem dat je zde databáze Lumière Evropské audiovizuální observatoře), přičemž i tyto tituly dosahují jen velmi nízkých souhrnných čísel zahraniční návštěvnosti.

Při hodnocení exportní výkonnosti české kinematografie je třeba se zaměřit na data o evropském exportu majoritně českých filmů v kinodistribuci mimo Slovensko, protože velmi malý a ekonomicky nepříliš významný slovenský trh tvoří s českým trhem tradičně jedno distribuční teritorium a exportní bariéry jsou zde z kulturně-historických důvodů velmi nízké, což ostře kontrastuje s ostatními zahraničními teritorii.

Evropská audiovize hraje důležitou roli při zachovávání a propagaci národní kultury a identity v globálním kontextu. Evropa má bohatou filmovou tradici, která je často spojována s uchováváním a propagací národní kultury. Každý evropský stát má svou vlastní filmovou historii a specifický přístup k tvorbě filmů. Přesto je patrný vliv Hollywoodu a amerického filmového průmyslu na evropskou kinematografii. Tento vliv se projevuje například dominancí hollywoodských titulů v žebříčcích návštěvnosti kin a v současnosti dále roste s nástupem amerických streamovacích platforem typu Netflix.

Na hrozby homogenizace (disproporční převaha amerického obsahu) a periferalizace (extrémně slabý export) audiovizuální kultury reagují národní a evropské kulturní politiky již od 20. let 20. století, kdy vznikly první systémy veřejné podpory filmové tvorby.

Platí to i pro současnou kulturní politiku Evropské unie, která nastavuje 30% kvótu pro evropská díla v katalozích streamovacích platforem a podporuje nezávislé producenty jako hlavní zdroj kulturní rozmanitosti v audiovizi například prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu, (dále také jen „směrnice o audiovizuálních mediálních službách“)

Filmová díla často zpracovávají aktuální společenská, politická témata, výzvy a změny. Pomáhají nám lépe chápat svět kolem nás, přístupným způsobem rozvíjejí kritický dialog a diskusi o těchto tématech. Audiovizuální díla mohou zvýšit povědomí o důležitých sociálních otázkách, jako jsou rasismus, diskriminace, násilí, chudoba, nemoci a další. Filmy umožňují zprostředkování osobních a lidských příběhů spojených s těmito tématy. Diváci se tak s postavami a příběhy snáze ztotožní a začnou diskutovat o těchto tématech, což může vést k lepšímu porozumění a hledání řešení. Tím mohou audiovizuální díla přispět k aktivnějšímu zapojení veřejnosti do řešení těchto problémů. To dává abstraktním problémům konkrétní tváře a příběhy.

Tyto filmy mohou mít vysokou uměleckou hodnotu. Umění, včetně filmu, může být prostředkem k vyjádření komplexních myšlenek a emocí spojených s danými tématy. Filmy se společenskými tématy přispívají k rozmanitosti filmového průmyslu tím, že zdůrazňují odlišné perspektivy a hlasy. To může podporovat různorodost v uměleckém vyjádření i veřejné sféře obecně.

Veřejná podpora národní kinematografie a audiovize je způsobem, jak podporovat a uchovávat kulturní identitu a kulturní diverzitu jednotlivých členských států EU. Filmy jsou široké veřejnosti nejpřístupnějšími nositeli místního jazyka, kultury, historie a hodnot, což je důležité pro udržení kulturních kořenů a rozmanitosti v EU. Úspěšné filmy mohou propagovat pozitivní obraz národa v zahraničí, což posiluje kulturní diplomacii a pověst státu.

Filmový průmysl má současně i ekonomický význam. Podporou kinematografie se podporuje i vytváření vysoce kvalifikovaných pracovních míst v oblasti filmové produkce, distribuce a kulturních událostí spojených s filmy. Filmový průmysl podněcuje kreativitu a inovace v oblasti umění a technologií, filmová kultura je součástí soft power státu, filmy mohou přitahovat pozornost světa a zvyšovat vliv státu na mezinárodní scéně.

1.3. Zhodnocení platného právního stavu

Předložená novela zákona o audiovizi vychází především ze změn a potřeb audiovizuálního trhu posledních pěti let (2019–2024), který jako kreativní odvětví založené na technologiích prošel rychlým a dynamickým rozvojem souvisejícím se změnami diváckých návyků.

1.3.1. Podpora kinematografie versus audiovize

Platné znění zákona umožňuje pouze podporu kinematografie, tedy pouze jednoho segmentu audiovize, a opomíjí tak současný trend small screen formátu. Dalším opomíjeným segmentem audiovize jsou videohry, pro které rovněž v ČR neexistuje schéma poskytování veřejné podpory. S ohledem na tento fakt je zapotřebí upravit schéma poskytování podpory kinematografie na podporu audiovize.

1.3.2. Parafiskální audiovizuální poplatky

Subjekty, jejichž primární činností je nějaká z forem zpřístupňování audiovizuálního obsahu, odvádějí do Fondu tzv. parafiskální audiovizuální poplatky. Zákon však v době svého vzniku počítal s povinností odvodů do Fondu jen se subjekty s domicilem v ČR. Na území ČR však působí od roku 2019 i subjekty mezinárodní. Možnost zpoplatnění subjektů bez českého daňového domicilu povolila směrnice o audiovizuálních mediálních službách v listopadu 2018, ale do české legislativy nebyla zatím tato možnost promítnuta, což mezinárodní platformy na českém trhu zvýhodňuje. Z tohoto důvodu tak předkládaná novela tuto diskriminaci odstraňuje.

Obrázek č. 1: Postavení ČR mezi dalšími evropskými státy z pohledu finančních povinností pro zahraniční audiovizuální mediální služby

Zdroj: Kostovska, I., Raats (2022),konzultace s představiteli příslušných zemí

Obrázek č. 1 ilustruje, jak rozsáhlá je regulace v jednotlivých státech, čím rozsáhlejší regulace, tím tmavší barvou je stát označen.

Nejtmavší barva označuje státy se zavedeným příspěvkem do fondu i povinností přímé investice, méně tmavší země s povinností jen přispívat do fondu; Rumunsko má zaveden příspěvek do fondu, z něhož část může být po schválení převedena na přímou investici.

Ve světle modrých státech (Španělsko aj.) lze volit mezi přímými investicemi a příspěvky do fondu; v Itálii pak platí pouze povinnost přímé investice.

Bílo-modré státy zavedení povinnosti připravují. ČR, SR a Černá Hora mají povinnost zavedenu pouze pro domácí subjekty. Jak plyne z obrázku, ve většině západoevropských států

5 Kostovska, I., Raats, T., Iordache, C., Domazetovikj, N., Tintel, S. and Komorowski, M., (2022). Investment obligations for VOD providers to contribute to European works: A 2022 update. Brussels: imec-SMIT-VUB.

nějaká povinnost existuje, nicméně i některé východoevropské země již podobnou regulaci zavedly (Polsko, Rumunsko). Seznam jednotlivých evropských států a jejich způsobů a výše zpoplatnění audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je obsažen v RIA.

1.3.3. Problematika pozice Kanceláře Fondu

Úkoly a činnost Fondu jsou aktuálně rozepsány v § 10 zákona o audiovizi.

Tento výčet je pouze rámcový, minimální a nereflektuje veškerou činnost Fondu. Aktuální znění § 11 odst. 3 zmiňuje Kancelář okrajově ve smyslu administrativní a organizační podpory. Kancelář Fondu tak na venek působí jako administrátor veřejné podpory bez dalších činností, administruje rozhodnutí jiného orgánu, nebo vykonává rozhodnutí vyplývající automaticky ze zákona. Velmi nešťastně tak pomíjí zásadní a náročnou agendu vedení správních řízení veřejné podpory, právní podporu nejen v oblasti veřejné podpory, komplexní činnost hospodaření, vedení daňových řízení v agendě audiovizuálních poplatků.

Z aktuální textace zákona tak explicitně nevyplývá, že většinu agend Fondu vyjmenovaných v

ustanoveních §10 vykonává Kancelář, vlastní agendy Kanceláře § 10 nezmiňuje vůbec.

Tato nejasná a rámcová definice činnosti Fondu jako celku tak vede k mnoha dezinformacím (např. někteří členové Rady jsou přesvědčeni, že nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, tzv. „GBER“, a správní řád omezují jejich pravomoci při vyhlašování Výzev) a zkresleným představám.

Zároveň nedokonalý a obecný výčet činností a úkolů Fondu se neodráží v kontextu nákladů na provoz Fondu, počet úředníků atp. Opticky tak není zřejmé, že 93 % rozpočtu Fondu odchází na poskytování veřejné podpory ve dvou schématech (podpora a pobídky) a jen 7 % rozpočtu je použito na činnost Kanceláře, kam ale spadá i finančně náročná činnost propagace české kinematografie a filmového průmyslu.

Nově proto novela zákona o audiovizi současné ustanovení § 10 rozepisuje ve větším detailu.

Do předmětného § 10 se zařazují činnosti zcela nové, a to tak, aby byl z výčtu činností a úkolů zřejmý i kontext s výdaji Fondu, a to nejen prostého provozu, agend, ale i náklady na propagaci české audiovize a průmyslu (národní pavilon na MFF Cannes, Berlinale atp.), náklady na externí sběr dat z oblasti kinematografie/audiovize, zpracovávání a reportování ohledně dat Evropské komisi, vlastní analýzy a studie, stále zásadnější a komplikovanější administraci příjmů z audiovizuálních poplatků, novou agendu přímé investice, až po plnění komplexní legislativy z oblasti eGovernmentu.

Plnění úkolů a činností dle § 10 v kontextu rozšíření činností Fondu, zvýšení objemu finančních prostředků, kterými bude Fond nově disponovat, změn a potřeb audiovizuálního trhu posledních pěti let, tlaku na digitalizaci agend státu atp. bude vyžadováno v podstatně větším objemu, než umožňuje dosavadní rozpočet na chod a provoz Fondu. Nedostačující je především zaměstnanecká struktura.

Výdaje Fondu jako instituce po odečtení výdajů na obě schémata veřejné podpory nelze jednoduše definovat jako výdaje provozního charakteru. Fond již ve své současné i transformované podobě není institucí pouze transferující veřejnou podporu, ale institucí, která má vlastní odborné agendy.

Jelikož ale Kancelář není orgánem, kterému by bylo možné svěřit zákonem práva a povinnosti, konstrukce v současném ustanovení § 11 odst. 3 se ruší a nově se činnost Kanceláře definuje v ustanovení § 12 prostřednictvím ředitele. Ředitel jako statutární orgán Fondu řídí Kancelář prostřednictvím zaměstnanců.

1.3.4. Schéma poskytování filmových pobídek

Filmové pobídky byly v ČR zavedeny v roce 2010, kdy byl spuštěn Program podpory filmového průmyslu Ministerstva kultury. Důvodem bylo jejich zavedení v sedmnácti členských státech Evropské unie, které zapříčinilo odliv mezinárodních filmových produkcí z ČR (2004), ačkoliv byla vždy vyhledávanou filmovou destinací (1994–2004). Poskytovatelem filmových pobídek je od roku 2013 Fond. V roce 2022 poskytovalo filmové pobídky 32 států v Evropě, celkově na světě existovalo více než 100 pobídkových systémů.

Hlavním účelem filmových pobídek je přilákat zahraniční produkce a investory, aby realizovali výrobu svých audiovizuálních děl alespoň částečně na území České republiky, a to při využití českých servisních produkčních firem, a podpořili tak konkurenceschopnost českého filmového průmyslu. Filmové pobídky jsou funkčním ekonomickým nástrojem sloužícím především k tomu, aby se do české ekonomiky prostřednictvím výroby audiovizuálních děl dostaly zahraniční finanční prostředky. Stabilní systém poskytování filmových pobídek zajišťuje konkurenceschopnost českého filmového průmyslu v mezinárodní soutěži o ně. Filmové pobídky přinášejí do české ekonomiky kapitál, který je při výrobě audiovizuálních děl utrácen výhradně za české zboží a služby – a to nejen z oblasti kulturních a kreativních průmyslů, ale z 60 % od dodavatelů z navazujících nefilmových odvětví (stavebnictví, doprava, gastronomie, hotelnictví atd.). Dalšími pozitivními efekty jsou rozvoj regionů, zvyšování kvalifikace a uplatnění uměleckých, technických a řemeslných profesí, zavádění inovací a nových technologií nebo propagace ČR v zahraničí, filmový turismus ad. Filmové pobídky také pozitivně ovlivňují i domácí audiovizuální tvorbu a infrastrukturu, zvyšují rovněž potenciál k mezinárodním koprodukcím, sekundárně podporuje růst a stabilizaci českých filmových produkcí/ mikro a malých firem

Bez fungujících filmových pobídek není český filmový průmysl schopen adekvátně konkurovat jiným evropským i mimoevropským zemím. Konkurenceschopnost prostřednictvím nefinančních faktorů, jako je kvalita infrastruktury, zkušená pracovní síla, rozmanitost lokací a další bude vždy pouze částečná. Díky těmto faktorům a referencím má ČR vysoký potenciál přilákat větší zahraniční produkce. Filmoví producenti a investoři se ale rozhodují zejména na základě finančních faktorů.

Současný systém poskytování filmových pobídek byl nastaven novelou zákona o audiovizi v roce 2016, kdy odpovídal situaci na globálním i českém audiovizuálním trhu (2010–2012 Program MK, 2013–2015 zákona o audiovizi první úprava poskytování filmových pobídek, 2015–2022 druhá novelizovaná úprava poskytování filmových pobídek, 2022 technická novela zavádějící maximální limit na výši filmové pobídky, 2023 druhé technická novela zavádějící možnost přerušení správního řízení). Financování systému bylo v době vzniku první novely v roce 2015 dostatečné vůči poptávce po výrobě audiovizuálních děl na území ČR.

V době vzniku novely nebylo možné předvídat revoluční změny, které způsobil nástup streamovacích platforem a kterým je nyní třeba systém přizpůsobit, aby nadále plnil svoji funkci.

Aktuálně je v reakci na (pro ČR žádoucí) enormní poptávku po výrobě audiovizuálních děl na území ČR třeba provést v novele zákona sofistikovanou korekci systému, která povede k udržení jeho konkurenceschopnosti a stabilitě především v otázce dlouhodobého zajištění jeho financování. Novely zákona o audiovizi v letech 2022 a 2023 byly pouze dočasným technickým řešením krizové situace, nikoli však koncepčním a trvale udržitelným řešením.

1.3.5. Orgány Fondu

Se zvýšeným příjmem finančních prostředků na základě úpravy procent z parafiskálních audiovizuálních poplatků, rozšíření okruhu poplatníků a s tím související zvýšení dotaci ze státního rozpočtu, je současně nutné podstatně jednoznačněji upravit práva a povinnosti jednotlivých orgánů a systémově nastavit dělbu kompetencí, práv a povinností.

Současná struktura jedna Rada, ředitel, Dozorčí výbor je nedostatečná a pro nové činnosti Fondu nefunkční.

Zvyšování objemu finančních prostředků na veřejnou podporu klade podstatně větší nároky na stanovování koncepčního rozdělování finančních prostředků s konkrétně definovanými cíli.

Současně je nutné podstatně efektivněji a průběžné vyhodnocovat jejich dosažení, tedy se ze sběru a analyzování dat, jejich vyhodnocení a následné použití pro stanovení koncepce podpory stává samostatnou novou agendou Fondu, kterou nelze v budoucím objemu finančních prostředků realizovat prostřednictvím orgánů, jejichž primární zaměstnanecký poměr je mimo Fond, jako tomu doposud bylo v případě Rady

Analytická a koncepční činnost tak přechází plně prostřednictvím orgánu ředitele na Kancelář Fondu, návrhy koncepcí z této činnosti plynoucí pak schvaluje zcela nový orgán – Představenstvo.

Novelou zákona o audiovizi vzniká nový strategický úkol, který doposud neexistoval a sice rozdělení finančních prostředků na podporu audiovize na čtyři samostatné kategorie podpory.

Finanční prostředky na podporu audiovize se skládají z příjmů z audiovizuálních parafiskálních poplatků a totožně vysoké dotace ze státního rozpočtu. Musí existovat tedy orgán, který tuto celkovou částku odůvodněně rozdělí na čtyři kategorie podpory. Tento úkol je součástí dokumentu Koncepce rozvoje audiovize (dále také jen „KRA“), návrh opět zpracovává Kancelář a schvaluje Představenstvo.

Přesnějším výčtem povinností a kompetencí jednotlivých orgánů je jasnější, že statutárním orgánem je dle § 12 ředitel, který řídí Kancelář Fondu a zaměstnance, kteří vykonávají veškerou činnost administrativní, organizační a právní a současně zajišťují hospodaření Fondu, sběr dat a propagaci audiovize a průmyslu. Tuto činnost pak tedy nemůžou vykonávat žádné jiné orgány Fondu.

Čtyřem Radám Fondu pak novela svěřuje do kompetence rozhodování o podpoře audiovize, Radám tedy zůstává primární dosavadní úkol, který nelze svěřit žádnému jinému orgánu. Na tvorbě koncepce podpory participují pouze prostřednictvím svých předsedů, kteří jsou členy Představenstva, které schvaluje dokument Koncepce rozvoje audiovize (KRA) a jeho aktualizace.

Výboru zůstává jeho kompetence dozoru nad hospodařením, ten je však zefektivněn výčtem dokumentů, které jsou Výboru prostřednictvím ředitele předkládány.

Fond, jehož existence a efektivnost ovlivňuje zásadním způsobem stav české audiovize, se tedy aktuální novelizací dostává do další fáze svého rozvoje (1993–2012, 2013–2016, 2016–2024, 2025 -?).

Ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen je právní úprava neutrální.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Cíle novely zákona o audiovizi

Zákon o audiovizi je jediným zákonem v české legislativě upravujícím poskytování veřejné podpory pro oblast národní audiovize a audiovizuálního průmyslu České republiky.

Cílem zákona o audiovizi od jeho počátku v roce 2013 bylo, a i nadále je, co nejefektivnější nastavení systému poskytování veřejné podpory, ať již v rámci podpory kinematografie nebo filmových pobídek, a to za účelem diverzifikované a konkurenceschopné národní kinematografie/audiovize a filmového průmyslu.

Agendy (úkoly a činnosti) Fondu musí být obdobné těm, které vykonávají filmové fondy a instituty v ostatních 26 členských státech Evropské unie, neboť pouze s obdobným systémem podpory finanční i nefinanční může být česká audiovize konkurenceschopná a kompatibilní v rámci koprodukčních a obchodních vztahů se zahraničními partnery.

Konkurenceschopnost je hnacím motorem inovací, růstu a rozvoje a má pozitivní vliv na jednotlivce, firmy a ekonomiku jako celek. Zvlášť u kreativních průmyslů, kam audiovizuální průmysl spadá, je schopnost konkurovat klíčová pro rozvoj celého odvětví. Výrobu audiovizuálních děl nelze standardizovat, jako to jde u výroby klasických produktů, které jsou kopií sami sebe, audiovize se naopak musí neustále rozvíjet a inovovat. Konkurenční tlak vede ke zlepšení kvality audiovize a zvyšování efektivity její výroby, pomáhá firmám a ekonomice vyrovnat se s nepředvídatelnými výzvami a krizemi. Bez systému veřejné podpory ale není možné v malých státech, jako je ČR, hendikepovaných svou jazykovou barierou a malým distribučním trhem, mít národní kinematografii/audiovizi na evropské úrovni.

Systém veřejné podpory audiovizuálnímu odvětví bude efektivní a funkční pouze tehdy, když bude včas reagovat na rozvoj, růst a proměny audiovizuálního průmyslu a trhu.

V kontextu historického vývoje každá legislativní změna veřejné podpory audiovize reagovala na určité přirozené tržní změny:

– Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, reagoval na ukončení státního monopolu v oblasti kinematografie.

– Následující snahy o novelizaci zmíněného zákona cca od roku 2000 až do roku 2006 měly Fondu poskytnout nové zdroje finančních prostředků, nicméně i přes tyto snahy zákon č. 241/1992 Sb. ve svém znění z roku 1992 platil až do konce roku 2012.

– Financování podpory kinematografie prostřednictvím státního rozpočtu bylo nekoncepčně posilováno několika nárazovými účelově určenými dotacemi ze státního rozpočtu a současně výše zmíněnými časově ohraničenými diginovelami, které ale upravovaly zákony jiné.

– V roce 2006 byla jediná novela zákona č. 241/1992 Sb. vetována prezidentem Klausem

a jeho veto se nepodařilo v Poslanecké sněmovně přehlasovat.

– Koncepční a strategická změna nastala až v roce 2013, kdy vešel v platnost zákon o audiovizi.

– Dne 19. dubna 2016 zákon č. 139/2016 Sb. zajistil po 23 letech od zrušení státního

monopolu ve výrobě audiovizuálních děl stabilní financování podpory kinematografie prostřednictvím státního rozpočtu. Uvedený zákon tak pomohl restrukturalizovat instituci jako celek (výnosy z prodeje licencí filmů vyrobených v letech 1964–1992 se staly zdrojem pro financování Kanceláře Fondu) a Státní fond kinematografie se konečně stal národním fondem západního formátu.

Nadšení ze strategické změny instituce v roce 2016 však netrvalo dlouho. Rok 2019 přinesl do české audiovize radikální změny nástupem streamovacích platforem.

Změny v audiovizuálním průmyslu s příchodem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a v kontextu pandemie Covid-19

Příchod nadnárodních audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (platformy „video on demand“) do ČR přibližně v roce 2018, zásadně zahýbal celým audiovizuálním trhem a systémem veřejné podpory v dosavadní konstrukci podle zákona o audiovizi – a to jak ve smyslu skokového růstu poptávky po výrobě zahraničních audiovizuálních děl na území ČR, tak ve smyslu změny diváckých návyků způsobené přístupem k zahraničním online platformám jako např. Netflix, Disney, Sky atd. i k nově vzniklým českým audiovizuálním mediálním službám na vyžádání.

Změna diváckých návyků vede k rostoucí důležitosti audiovize mimo kina, je třeba tuto audiovizi podporovat a zároveň z tohoto segmentu efektivně vybírat poplatky (zejm. od zahraničních VOD). Celkový růst segmentu audiovize paralelně způsobil přetlak projektů narážejících jak na kapacity selektivní podpory (Rady), tak možnosti průběžného systému poskytování filmových pobídek.

Nárůst projektů a potřebné úpravy výzev (v návaznosti na změny v odvětví) vytvořily zvýšenou administrativní zátěž vedle Rady i na straně Kanceláře. Součástí výzev vyhlášených mimořádně v období pandemie Covid-19 byla také výzva určené provozovatelům kin, distributorům a produkčním firmám, která zároveň umožnila získat data nejen o potenciálu inovace odvětví, ale i o struktuře celého audiovizuálního prostředí ČR.

Tabulka č. 2: Přehled přijatých/podpořených žádostí a finančních prostředků v mimořádných výzvách MIMOŘÁDNÉalokace Kč přijatépodpořenérozdělená VÝZVY 2020/2021žádostižádostipodpora Kč

distribuce 2020 17 145 000 68 60 17 145 000

vývoj 2020 20 000 000 97 30 20 000 000

kina 2020 50 000 000 110 110 36 775 690

inovace 2021 127 000 000 220 212 127 000 000

CELKEM 214 145 000 495 412 200 920 690

Zdroj: SFKMG

Tabulka č. 3: Poměr přijatých/podpořených žádostí ve vztahu k běžným a mimořádným výzvám

KK 2020KK 2020KK 2020KK 2021KK 2021KK 2021 běžnémimořádCELKEMběžnémimořádnCELKEM

výzvyné výzvyvýzvyá výzva

přijaté žádosti 510 275 785 546 220 776

podpořené266 200 466 253 212 465 žádosti

Zdroj: SFKMG

Tabulka č. 4: Přehled přijatých/podpořených žádostí v letech 2016–2022

2016 2017 2018 2019* 2020 2021 2022

počet výzev 35 36 32 20 32 27 28

přijaté žádosti 542 601 566 329 785 776 624

podpořené žádosti 306 315 311 195 466 465 328

*Nižší počty v roce 2019 z důvodu synchronizace plánu KK s fiskálním rokem, kdy došlo k přesunu části výzev z KK 2019 do KK 2020. Zdroj: SFKMG

Z výše uvedených dat vyplývá, že během pandemie Covid-19 vzrostl objem přijatých žádostí o cca 27 % a objem podpořených žádostí o cca 33 %, pochopitelně i z důvodu mimořádných Výzev z důvodu stabilizace odvětví.

Během pandemie Covid-19 byla jednání Rady vedena telekonferenční formou a Rada bez přerušení hodnotila všechny došlé projekty a žádosti o změny, jejichž počet narostl o 40 %. Žádosti o změny rozhodnutí žadatelé podávali primárně v důsledku zdravotních opatření souvisejících s epidemií, kdy byli příjemci podpor bez svého zavinění nuceni měnit či odkládat své probíhající nebo chystané projekty.

Přetlak projektů a žádostí o změnu Rozhodnutí znamenal enormní administrativní zátěž jak pro Radu, tak Kancelář a generoval následný nárůst administrativy Kanceláře vyplývající z nadměrného počtu podpořených a změněných projektů, týkající se evidence a následných povinností souvisejících s plněním podmínek vyplývajících z rozhodnutí o podpoře.

Během epidemie Covid 19 se současně negativně projevil fakt, že specializovaný Fond nemůže, ačkoli je to žádoucí, rozdělovat finanční prostředky bez rozhodnutí Rady a např. ve formě kompenzací. Současně se vždy musí vyhlásit Výzva a ta musí korespondovat s okruhy podpory taxativně vyjmenovanými v zákoně, současně budou žádosti vždy posuzovány v kontextu kritérií, které jsou opět vyjmenovány v zákoně. Ze strany umělecké veřejnosti tedy nebylo zcela pochopeno, že i když existuje specializovaný Fond, nemůže tento bez dalšího saturovat odvětví postižené vládními opatřeními v kontextu epidemie Covid 19. Tato zkušenost se použila při tvorbě novely.

Prvotní požadavky některých rezortů na přesná vymezení všech náležitostí souvisejících s rozhodováním a hodnocením ve schématu podpory audiovize v paragrafovém znění byly vyargumentovány právě díky zkušenostem z pandemického období, tedy ve smyslu znemožnění efektivní podpory odvětví.

Kancelář nicméně aktivně spolupracovala s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které ve spolupráci s Ministerstvem kultury (MK) zveřejnilo výzvu 3.2 z programu Covid-Kultura III pro audiovizi, jejímž cílem bylo podpořit producentské firmy a distribuční firmy, kina a osoby samostatně výdělečně činné v audiovizi.

K přetlaku žádostí o podporu i pobídky se následně přidala agenda, kterou rovněž přinesla pandemie Covid-19, byla sice dočasná, nicméně definitivně potvrdila trvalé změny v diváckých preferencích a maximalizaci poptávky po výrobě ze strany online platforem.

Během pandemie, která přinesla řadu restriktivních opatření ovlivňujících fungování všech aktérů audiovizuálního odvětví, se Kancelář Fondu nad rámec své běžné agendy naplno věnovala zmírňování jejích negativních následků. Kancelář Fondu se na toto období stala iniciátorem a koordinátorem úsilí o obnovu výroby audiovizuálních děl na území ČR. Ve spolupráci s relevantními subjekty státní správy – Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí – v různých fázích pandemie nastavovala podmínky a administrativně zajišťovala systém výjimek a povolení pro volný pohyb osob na veřejně přístupných místech, pro přeshraniční pohyb osob i zboží ad., aby bylo možno realizovat natáčení.

Současně začala Kancelář v kontextu evidentní potřeby transformace Fondu čelit podstatně větším požadavkům na vyhodnocování dat a stanovování predikcí a tvorbu analýz. Až krize ukázala faktickou potřebu sběru a vyhodnocování dat, na což Kancelář Fondu prostřednictvím jednoho zaměstnance nebyla připravena. I na tuto změnu požadavků novela zákona o audiovizi reaguje prostřednictvím nové agendy v § 10.

Veškeré tyto požadavky na Kancelář Fondu od roku 2019, a především v období kritických let 2020–2021 až do současnosti, naráží na nedostatečné personální obsazení a možnosti systematičtější externí spolupráce. Nejedná se pouze o nedostatečnost finanční, ale současně je problémem i odůvodnění oprávněnosti takovýchto výdajů v kontextu vágního a rámcového znění § 10 zákona o audiovizi.

Agendu výběru a správy audiovizuálních parafiskálních poplatků má Fond v kompetenci již od roku 2013. Tato agenda nebyla do roku 2019 prakticky vůbec předmětem zájmu filmové obce. Až nyní s rozšiřující se nabídkou poskytovatelů služeb zejména v oblasti převzatého televizního vysílání a audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání jsou na Kancelář kladeny zvýšené nároky na statistické údaje o evidenci příjmů z audiovizuálních poplatků.

Náročná je především agenda v části klíčování jednotlivých poplatníků dle poskytované služby, a to v návaznosti na licence udělované Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (jeden poplatník může poskytovat více služeb, které podléhají poplatku), ale i na samotné dohledávání poplatníků. Rozšiřující se okruh poplatníků s sebou nese i zvýšenou agendu vlastního daňového řízení.

Současně nebývale narostla v uplynulých letech 2022–2024 agenda spojená s požadavky na digitalizaci ve smyslu eGovernment legislativy.

Závěrem lze k této kapitole konstatovat, že požadavky na Kancelář se od vzniku Fondu mnohonásobně zvýšily a náročnost jednotlivých agend Fondu fakticky vykonávaných Kanceláří nemůže korespondovat současně s požadavkem na minimální zaměstnaneckou strukturu Kanceláře, a to primárně i v kontextu správy příjmů v budoucí výši 2 miliardy Kč každoročně.

Efektivní a včasná reakce legislativy na organické změny průmyslu

Konkurenceschopnost, tedy schopnost prosadit se v určitém oboru v soutěži s ostatními, vyžaduje obdobné podmínky. Pokud členské státy EU pro své kreativce a filmové profesionály zavádí různé systémy podpory, ČR nemůže znevýhodňovat ty vlastní tím, že jim obdobné podmínky upře, a tím učiní jejich produkty nekonkurenceschopnými.

Společná pravidla veřejné podpory v rámci EU stanovují doporučení jako např.  Sdělení Komise o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl (2013/C332/01),  nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, tzv. obecné nařízení o blokových výjimkách (dále také jen „GBER“) nebo  směrnice o audiovizuálních mediálních službách.

V historii české kinematografie a filmového průmyslu byla legislativní opatření přijímána většinou ve značném zpoždění, např.:

– nedostatečné nastavení přechodu z konceptu státní kinematografie na tržní systém v letech 1990–1993;

– zavedení participace na financování podpory kinematografie prostřednictvím státního rozpočtu zavedla ČR až v roce 2015;

– participace provozovatelů televizního vysílání odvodem do národního fondu až v roce 2012;

– zavedení filmových pobídek až v roce 2010, tedy až po šesti letech od jejich zavedení v sousedních zemích.

Výchozí fakta pro rozvoj české audiovize a filmového průmyslu

2.1.1. Limity českého audiovizuálního průmyslu

Zásadní nevýhodou české audiovize je velmi malý a omezený distribuční trh/teritorium.

Na takto distribučně omezeném trhu s jazykovou barierou nelze dílo monetizovat s takovým výsledkem, aby byl zajištěn výrobci dostatečný výnos, který by následně zajistil vývoj a výrobu dalších audiovizuálních děl.

ČR se nemůže srovnávat s distribučním trhem

- Polska s cca 38 mil. obyvatel (tj. potenciálních diváků),

- Španělska, jehož distribuční trh je rozšířen o Jižní Ameriku,

- Francie s distribučním teritoriem rozšířeným o další státy, kde je francouzština oficiálním úředním jazykem (včetně Kanady),

- Portugalska, jehož distribuční trh je rozšířen o Brazílii, Angolu, Mosambik atp.

- Německo s distribučním trhem Rakouska, Švýcarska a částečně Belgie atp.

Trhy vyjmenované výše jednoznačně zvýhodňují nezávislé výrobce těchto států oproti výrobcům českým, neboť český film lze distribuovat bez omezení a vícenákladů pouze v ČR, maximálně na Slovensku.

Obrázek č. 2: Rozpad vstupenky do kina

Zdroj: SFKMG

Jazyková bariera zásadně omezuje distribuční trh ve většině evropských států, kde se jedná

o existenční bariéru, která má za následek, že žádný nezávislý producent není schopen zafinancovat vývoj a výrobu filmu sám z vlastních zisků.

Příjmy tedy musí hledat prostřednictvím koprodukčních vztahů a partnerství, přičemž každý koproducent a partner má na dílo výměnou za finance nějaké požadavky, např. ve formě tzv. product placementu, který ovšem v extrémním případě může udělat z díla reklamní nosič na daný produkt.

Čím více koproducentů se producentovi podaří zajistit, tím menší kontrolu má nad svým projektem.

Zásadním partnerem pro české nezávislé producenty jsou provozovatelé televizního vysílání, s jejichž finančním vstupem vzniká v ČR 90 % českých celovečerních filmů, a to výměnou za exkluzivitu TV uvedení a současně dělbu výnosů z prodeje práv/z licencí.

Dalším zásadním partnerem jsou distributoři poskytující tzv. minimální garanci splatnou z výnosů distribuce. Audiovizuální produkce je výrazně rizikový typ podnikání, neboť na rozdíl od tradičních průmyslů nelze výrobu jeho produktů – tj. filmů a seriálů – unifikovat a standardizovat, protože právě jedinečnost každého audiovizuálního díla je klíčová pro úspěch.

Nicméně i audiovizuální průmysl se řídí pravidly volného trhu a jak pro provozovatele televizního vysílání, tak pro distributory je zásadní, aby se projekty, do kterých investují, staly výdělečnými. Musí se proto orientovat podle poptávky ze strany diváků, která je ovšem velmi proměnlivá a těžko předvídatelná (zvlášť v kontextu časově náročné výroby audiovizuálních děl), což vede investory k zaměření se na „bezpečné“ žánry, jakými jsou např. romantické komedie, které se umisťují v žebříčcích návštěvnosti kin tradičně velmi vysoko. Největší jistotou je samozřejmě cílení na domácí trh. Opatrnost vysílatelů i distributorů ale vede k nadprodukci jednoho typu audiovizuálních obsahů, který je pouze jedním z mnoha, stagnuje tak výroba děl žánrových.

V současnosti není česká audiovize schopná více vytěžit možnosti exportu. Je to jednak tím, že distribuce artových filmů, které u nás vznikají a získávají ocenění na významných festivalech, byla jedním z nejvíce zasažených segmentů v důsledku pandemie Covid-19. Větším českým produkcím pak schází univerzálnost a srozumitelnost pro diváka zahraničních audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Zároveň je ale problematické i to, že firmy nemají dostatečný kapitál na financování exportního oddělení nebo na najímání externistů, kteří umí export zprostředkovat.

Rozdíl mezi výrobou a financováním audiovizuálních děl nezávislé kinematografie a studiovým systémem v USA je výrazný a ovlivňuje způsob, jakým jsou filmy vytvářeny, distribuovány a financovány. Ve studiovém systému mají velká filmová studia dostatek finančních prostředků na výrobu filmů. Financování je většinou interní z rozpočtu studia. Filmy vytvořené v rámci studiového systému mají obvykle větší rozpočty a přístup k nejmodernějším technologiím a profesionálním týmům, což může vést k významnějším produkčním hodnotám

a efektům. Tento princip studiového systému není přenositelný na systém nestudiový, na strukturu samostatných nezávislých producentských firem v Evropě.

Projekty nezávislé kinematografie mají tendenci mít menší rozpočty a produkční týmy. To může ovlivnit rozsah a technické možnosti filmů. Distribuce filmů nezávislé kinematografie je zároveň komplikovanější, zahrnuje především filmové festivaly, nezávislé distribuční společnosti a omezenou kinodistribuci. Naopak filmy velkých studií mají obvykle širokou kinodistribuci a široký mezinárodní dosah. Na rozdíl od nezávislých filmů jsou často součástí masového marketingového plánu a mají značný reklamní rozpočet.

Nezávislí filmaři často cílí na menší, náročnější publika a mohou se zaměřovat na umělecké a experimentální filmy nebo na specifická sociální témata. Filmy vytvořené ve studiovém systému jsou často určeny pro masové publikum a mohou se více zaměřovat na komerční úspěch a zábavný obsah.

Celkově lze říct, že nezávislá kinematografie a studiový systém mají odlišné přístupy k financování, kreativní kontrole, produkci a distribuci filmů, což ovlivňuje konečný charakter a dosah těchto audiovizuálních děl. Obě formy mají svá místa a důležitou roli v rámci filmového průmyslu.

Pro část filmové tvorby, která je charakteristická festivalovými ambicemi, cílením na náročného diváka či inovativním přístupem k filmovému vyprávění a žánrům, je zásadním zdrojem financování vývoje a výroby Fond, v případě okruhu „vývoj“ je existujícím zdrojem prakticky pouze Fond.

V letech 2016–2022 bylo v kinech uvedeno přes 500 českých celovečerních hraných a dokumentárních filmů, 52 % z nich obdrželo od Fondu dotaci v okruhu výroba. Zároveň platí, že filmů, které si o dotaci požádají, ale nedostanou ji, nakonec vznikne velmi malé množství (pouze 11 %). Polovina českých filmů je tedy závislá na podpoře Fondu.

Zbylých necelých 40 % filmů ilustrují situaci, jak by distribuční nabídka českých filmů vypadala, kdyby Fond neexistoval: převážily by divácky vděčné romantické komedie (Ženy v běhu, Po čem muži touží), které by doplnily komedie a další žánry hraničící s exploatací (Babovřesky, Bastardi, Kameňák). V každém případě by došlo k výraznému omezení žánrové pestrosti, která je důležitým atributem úspěšné a konkurenceschopné národní kinematografie (kombinuje populární tituly s filmy pro náročného diváky apod.).

Díky podpoře Fondu vzniká žánrové a tematické spektrum filmů, které zpestřuje národní kinematografii a činí ji exportovatelnější. Zároveň je třeba zdůraznit, že se nejedná čistě o artové a festivalové filmy cílící na náročné diváky (to je pouze jedna část kinematografie, kterou Fond podporuje). Mezi snímky, které by bez podpory Fondu nevznikly, patří historická dramata jako Il Boemo, komedie ze současnosti Tátova volha i horor Nenasytná Tiffany. Pokud by se producenti těchto filmů museli spolehnout pouze na příjmy z domácí distribuce, tyto snímky, jejichž primární ambicí není divácký úspěch, by nemohly vzniknout.

Obrázek č. 3: Typologie českých hraných filmů

Zdroj: SFKMG

I přes uvedené bariéry se může ČR pyšnit několika pozitivy, kterých česká kinematografie dosáhla, a i nadále dosahuje. Česká kinematografie patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější kinematografie u svého domácího publika: v každoročním srovnání podílů návštěvnosti národních filmů v Evropě se ČR objevuje mezi prvními příčkami, a to ve společnosti násobně větších filmových průmyslů, jaké mají Velká Británie či Francie.

Graf č. 4: Podíl domácích filmů na celkové návštěvnosti kin (prům. za 2018–2021)

50,0%

45,0%

40,0%

35,0%

35,0%

30,0% 25,0%

20,0% 15,0%

10,0%

5,0% 0,0%

Zdroj: Evropská audiovizuální observatoř Pozitivním faktorem je také diverzita české produkce. Netočí se u nás pouze divácky úspěšné filmy, které stojí za výše zmíněnou vysokou návštěvností kin, ale i náročnější snímky s ambicí úspěchu na zahraničních festivalech, a to jak v hrané, tak dokumentární i animované tvorbě.

Berlinale Special GalaOscar – Top 10Festival v San Sebastianu Festival v Locarnu – Cineasti Evropské filmové ceny –Festival v Benátkáchdel Presente (vítěz) nominaceEvropské filmové ceny –

nominace

Festival v Locarnu – CineastiStudentský OscarCésar – nejlepší ani. filmFestival v Annecy del Presente (vítěz)Oscar – Top 5Festival v AnnecyCésar – nominace

Festival v Annecy (hl. cena)Golden Globes – nominaceEvropské filmové ceny – nominace

2.1.2. Filmový průmysl

Maximální využití poptávky zahraničních investorů po výrobě audiovizuálních děl na území ČR je v souladu s hlavním účelem existence filmových pobídek jednoznačně v zájmu ČR.

Objem této poptávky strmě rostl již od roku 2019, kdy do vývoje na globálním audiovizuálním trhu zasáhl zahraniční streamovací platformy (jako Netflix, Amazon apod.). Ty v této době změnily svou obchodní strategii tak, že namísto skupování obsahu od jiných výrobců audiovizuálních děl začaly investovat bezprecedentně vysoké částky do výroby vlastního obsahu. V tomto roce zahraniční produkce utratily v ČR rekordní sumu téměř 9 miliard Kč (oproti 5,5 miliardám Kč v roce předchozím) s predikcí dalšího růstu v následujících letech.

Graf č. 5: Objem filmové produkce v kontextu filmových pobídek 2002–2023 (v mld. Kč)

Pozn. ke grafu: Po zavedení filmových pobídek v Maďarsku došlo k okamžitému odlivu zahraničních zakázek z ČR. Maďarská infrastruktura se však budovala postupně, na počátku nebyla zajištěna dostatečná technická ani profesní kapacita, proto nemohl být v Maďarsku bez rizika realizován projekt takové velikosti jako Letopisy Narnie. Výroba v ČR stála producenty i bez pobídky stejně jako výroba s vysokými vícenáklady v tehdy nepřipraveném Maďarsku s pobídkou, byl to však pouze jednorázový výkyv v prudkém poklesu výroby na území ČR. Zdroj: SFKMG

Tento trend růstu byl dočasně přerušen vypuknutím celosvětové pandemie Covid-19, provázené mnoha restriktivními omezeními postupně přijímanými v podstatě ve všech zemích celého světa, která znamenala bezprecedentní přerušení přeshraničního pohybu osob i zboží, nařízené zákazy volného pohybu osob a omezení pohybu na veřejně přístupných místech v mnoha zemích světa, a to včetně realizace natáčení. Všechny připravované a již částečně realizované pobídkové projekty výrobu přerušily, některé projekty byly zrušeny.

Tento výpadek měl negativní ekonomické dopady na filmový průmysl v ČR a znamenal bezprostřední existenciální ohrožení velkého množství firem a živnostníků, neboť filmový průmysl je důležitým zadavatelem a odběratelem služeb a zboží od MSP a osob samostatně výdělečně činných.

Koordinovaným úsilím Fondu s dalšími zainteresovanými subjekty (MZ, MV a MZV) se již v průběhu roku 2020 postupně dařilo obnovovat výrobu audiovizuálních děl s koprodukčními i servisními partnery ze zemí EU, Norskem, Švýcarskem a Velkou Británií, následně pak s dalšími zeměmi mimo Evropu. Velká část z projektů, která se měla v roce 2020 realizovat či se již připravovala, a byla pouze odložena, se tak postupně k výrobě a natáčení na území ČR navracela, a ČR se tak stala jednou z prvních zemí, které se otevřely zahraničním investicím v audiovizuálním průmyslu. Kromě produkcí s již nasmlouvanými projekty tak byly motivované i další produkční společnosti, aby do ČR přesouvaly natáčení ze států, kde pro to dosud nebyly vhodné podmínky. To znamenalo pro české firmy a živnostníky působící v audiovizuálním průmyslu účinnou pomoc v tehdejší situaci i významné daňové příjmy do státního rozpočtu.

Pandemie tvrdě zasáhla především producenty závislé na kinodistribuci, a naopak posílila trend spočívající v rozvoji internetu jako distribučního kanálu a vyostřila boj o diváka tohoto způsobu zpřístupnění. Poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (VOD) jako Netflix, Amazon, Apple TV, Disney+ apod. tak v této době zvyšovali své zisky a potřebovali vyrábět pro své předplatitele stále více nového obsahu. Zvyšovaly tak dále investice do výroby na území ČR.

Objem výroby realizované na území ČR se tak již v prvním pololetí roku 2021 dostal na úroveň roku 2019 a nadále se intenzivně zvyšoval. ČR zaznamenala výrazný přetlak poptávky po realizaci výroby audiovizuálních děl na svém území a v systému filmových pobídek se registrovalo takové množství projektů, že již koncem roku 2021 byla (při předpokládaných požadavcích v očekávaných následných evidencích) výrazně překročena výše řádné dotace na filmové pobídky, a to i pro rok 2022 (viz graf č. 5).

Tato vysoká poptávka po filmové výrobě na území ČR by byla sama o sobě skvělou zprávou pro českou ekonomiku a český filmový průmysl – enormní poptávka totiž znamená pro ekonomiku ČR investice v řádech miliard Kč. Vzhledem k tomu, že filmový průmysl je založen na řetězové provázanosti mnoha tuzemských podnikatelů (zejména osob samostatně výdělečně činných a malých a středních podniků) znamenala také zajištění odběru služeb a zboží českých dodavatelů a vznik nových pracovních příležitostí, a to v širokém spektru průmyslových odvětví na filmový průmysl navázaných (stavebnictví, dřevozpracující průmysl, papírenství, telekomunikace, doprava, ubytování, stravování, oděvní a kosmetický průmysl, chovatelství atd.).

Ve státním rozpočtu byla v březnu schválena pro rok 2022 částka 800 mil Kč, což je částka vyplývající ze střednědobých výhledů státního rozpočtu, tedy stejná výše jaká byla schválena ve státním rozpočtu v letech 2014–2021 (mimořádné navýšení 2019 + 500 mil. Kč, 2021 + 300 mil. Kč). Částka byla použita pro alokaci projektů, jež podaly žádost o registraci v roce 2021 s realizací (evidencí) v roce 2022. Jelikož počet těchto registrací byl mimořádně vysoký a očekávané požadavky těchto projektů na evidence přesahovaly objem schválených prostředků, příjem nových registrací zůstal uzavřen a byla zahájena intenzívní jednání o navýšení dotace ze státního rozpočtu, která by umožnila využít ohromný zájem zahraničních investorů.

V reakci na tuto situaci došlo během roku 2022 také k systémové úpravě v podobě mininovely zákona o audiovizi stanovující jako určité regulační opatření maximální částku filmové pobídky 150 mil. Kč pro jeden projekt.

Dočasné zastavení příjmu nových projektů ale nemělo dopad na dříve registrované projekty, které se nacházely v různých fázích výroby a pokračovaly v pobídkovém procesu bez omezení (žádosti o evidenci, o změnu evidence, o filmovou pobídku). Výroba audiovizuálních děl na území ČR tak nebyla v roce 2022 omezena, dosáhla výše přes 10 mld. Kč.

Výsledkem úspěšného jednání s MK a MF bylo navýšení finančních prostředků určených na filmové pobídky v roce 2022 o 570 mil. Kč a zároveň došlo k navýšení prostředků plánovaných pro rok 2023 na 1 400 mil Kč a pro roky 2024 a 2025 na 1 200 mil. Kč, což umožnilo otevření systému pro příjem žádostí o registraci pobídkových projektů 3. 1. 2023. Počet žádostí o registraci pobídkového projektu přijatých po obnovení jejich příjmu byl tak vysoký, že musel být obratem opět uzavřen. Nicméně ukázal, že kontinuita filmové výroby na území ČR bude zajištěna a nenaplnily se obavy z odlivu zahraničních investorů.

Dlouholetý problém poskytování filmových pobídek v ČR, kterým je poptávka po nich významně převyšující jejich finanční zajištění formou dotace ze státního rozpočtu a v důsledku toho periodické uzavírání příjmu nových projektů, byl dočasně vyřešen technickou novelou zákona o audiovizi v roce 2023. Ta zavedla do zákona nový institut přerušení řízení o žádosti o evidenci, který umožňuje rozložit v čase administraci jednotlivých žádostí o evidenci, a to v závislosti na aktuálním množství disponibilních prostředků určených na filmové pobídky. Do doby, než projde proces poskytování filmových pobídek komplexními změnami v transformační novele zákona o audiovizi, umožní ponechat systém otevřený pro příjem nových registrací, a tedy udržet zájem a důvěru investorů a zachovat funkční filmový průmysl.

Tabulka č. 5: Vývoj situace v návaznosti na stav schválených prostředků

dotace

rok+ mimořádnépopis situace

navýšení

skokový nárůst poptávky – nástup streamovacích

2019 800 + 500 mil. Kčplatforem

příjem nových registrací zastaven 15.7.–17.11.

2020 800 mil. Kč pandemie Covid-19

Covid-19 + vysoká poptávka v kombinaci s realizacemi

2021 800 + 300 mil. Kč

posunutými z 2020

2022 800 + 570 mil. Kč příjem nových registrací zastaven celý rok

příjem nových registrací otevřen 3.1. 2023 – z důvodu

2023 1 400 mil. Kč

enormní poptávky příjem obratem opět uzavřen

Příjem nových registrací otevřen opět 3.1.2024 – technická

2024 1 200 mil. Kčnovela §47 zákona o audiovizi umožnila systém ponechat

otevřený i přes snížení dotace

Zdroj: SFKMG

Očekávaný vývoj pro následující období 2023–2025 zachycují tabulky v RIA. Tyto tabulky zároveň ukazují, že pokud nedojde k navýšení prostředků na filmové pobídky, může být systém i v dalších letech zavřený – což by mělo pro český filmový průmysl zničující následky.

Aktuálně je nutné soustředit se na stabilitu pobídkového systému, dále pak na trvalou udržitelnost se zaměřením na diverzitu audiovizuálních děl, a to vše v přímé souvislosti s odpovídajícím nastavením finančního zabezpečení systému tak, aby systém zůstal průběžný a nadále konkurenceschopný ve všech svých segmentech.

Hlavní principy a opatření navrhované úpravy

Jak bylo již výše uvedeno, nadšení ze strategické změny v roce 2016 netrvalo dlouho (pouze 4 roky), protože nástup streamovacích platforem v roce 2019 přinesl do české audiovize radikální změny filmového průmyslu.

Jednotlivé navrhované změny zákona o audiovizi spolu souvisí, doplňují se a směřují k vymezenému cíli, byť ve velmi křehké konstrukci ohrožené rozmanitou škálou stakeholderů.

Navrhované změny lze rozdělit do deseti opatření.

2.1.3. Opatření č. 1: Konstrukce orgánů Fondu s oddělenými kompetencemi, zvýšení kapacity každé z Rad

Nový koncept orgánů Fondu (§ 11) sleduje oddělené role jednotlivých orgánů pro zajištění řádného plnění úkolů veřejné instituce, včetně zajištění kontrolní činnosti.

Obrázek č. 4: Organigram Státního fondu audiovize

Řídící a kontrolní systém každé instituce má být nastaven na principu oddělených odpovědností řídících a kontrolních funkcí jednotlivých orgánů, a to v souladu s principy mezinárodních standardů corporate governance (good governance), resp. principy správy a řízení společností (zemí G20/OECD) a rámce COSO.

Aktuální textace zákona o audiovizi, jejíž konstrukce se vytvářela v letech 2011 a 2012, vycházela ze zkušeností let 1992–2012.

V daném období deseti let administraci žádostí realizovali zaměstnanci MK, neexistovala žádná koncepce (krátkodobá ani dlouhodobá) podpory, výzvy, kritéria, elektronický sběr dat, evaluace a rešerše těchto dat, výzkum a analýzy budoucího vývoje kinematografie.

Výzva byla stanovená všeobecně na všechny okruhy podpory ve dvou termínech (jaro a podzim), formuláře žádosti a podmínky smluv s příjemci podpor stanovovala Rada Fondu. Rada si své priority stanovovala před projednáváním výzev, částečně to bylo podchyceno v zápise, ale stávající propracovaná forma Krátkodobé koncepce neexistovala.

Hlasování členů Rady o jednotlivých projektech bylo tajné, ve výjimečných případech si Rada nechala zpracovat expertní analýzu. Pro zpracování žádostí využíval Fond jednoduchou databázi.

Z tohoto konceptu vyplynulo i pro nový Fond, že pouze členové Rady v kontextu své filmové praxe jsou logicky tím jediným orgánem, který bude v novém Státním fondu kinematografie stanovovat koncepce, požadavky na formuláře a přílohy žádostí o podporu, stanovovat kritéria, rozhodovat o podpoře kinematografie prostřednictvím bodů a s písemným odůvodněním svého rozhodnutí.

Situace se od roku 2013, kdy vznikl nový Státní fond kinematografie, do současného roku 2024 podstatně změnila.

Kancelář Fondu z doručených žádostí, závěrečných zpráv podpořených projektů, vyúčtování a auditů realizuje elektronický sběr dat.

V omezené míře prostřednictvím jednoho zaměstnance je schopna tato data rešeršovat, vyhodnocovat, a to v různých kategoriích na základě zadání a pro potřeby rozhodování Rady.

Sběr, vyhodnocování dat a rešerše realizuje Kancelář, nikoli Rada. Rada na tuto činnost nemá kapacitu, nástroje, radní nejsou v zaměstnaneckém poměru Fondu, k výkonu funkce člena Rady mají ještě další pracovní úvazky, a bohužel tomu tak vždy bude.

Současná textace zákona o audiovizi svěřila v roce 2013 koncepční činnost Radě, což bylo v dané době logické. Nicméně nyní to navozuje dojem, že Kancelář na uvedené činnosti nikterak neparticipuje, viz popis problému definice Kanceláře.

Technicky a konstrukčně textace tak evokuje, že Kancelář nepotřebuje zaměstnance na analytiku, rešerše a metodologii, není potřeba ani externí spolupráce, nákup dat atp., jelikož tuto činnost „opticky“ vykonává Rada. Ta však, nemajíc kapacity, nástrojů atp., může dávat pouze zadání, co potřebuje a proč analyzovat z dat sektoru.

Od počátku existence nového Fondu (1. 1. 2013) se v důsledku navýšení rozpočtu na podporu kinematografie prostřednictvím dotace ze státního rozpočtu (novela z roku 2015) změnil počet vyhlašovaných výzev a současně i počet/objem doručovaných žádostí a projektů. Počet žádostí o podporu kontinuálně roste, distribuční formáty jednotlivých děl se prolínají.

Novela zákona o audiovizi rozšířením podpory kinematografie na podporu audiovize aktuální již dost vysoký počet žádostí ještě zvýší, a to jak na vstupu (sestavení Výzvy, přijímání a kontrola žádostí), tak na výstupu (příjem Závěrečných zpráv, Vyúčtování a jejich kontrola).

Rozhodování o podpoře nelze delegovat na žádný jiný orgán, oddělení či útvar Fondu, tato činnost neoddiskutovatelně náleží Radě.

Současný koncept ale není v souladu s principy mezinárodních standardů corporate governance, jelikož Rada je:  pověřena koncepční činností,  pověřena současně plněním koncepce prostřednictvím nastavování výzev a rozhodováním o podpoře konkrétních projektů a  pověřena evaluací a plněním koncepce

Nedává smysl, aby jeden orgán stanovoval koncepci, následně ji plnil a následně zhodnotil plnění této koncepce.

Současně existuje tlak odborné filmové obce, aby rozhodování o podpoře bylo podstatně srozumitelnější než ve formě, kterou aktuálně Rada realizuje.

Současná kritéria nejsou dostatečně srozumitelná a nemají zřetelnou vypovídací hodnotu v udělovaných bodech, písemné hodnocení odůvodnění je velice obecné.

Tento stav je ale primárně dán nedostatečnou kapacitou členů Rady v kontextu počtu výzev v jednom roce, které se vzájemně překrývají, počtem doručených žádostí o podporu, žádostí o změnu rozhodnutí atp.

Nedostatečná srozumitelnost kritérií, obecný text hodnocení projektu atp. následně vede k nesouhlasu žadatelů, zasíláním dopisů Radě, která se musí dopisy zabývat, což generuje další zatížení její kapacity.

Od roku 2013 měl Fond prakticky každý rok nové složení Rady, koncept zákona určoval fluktuaci tří členů každoročně. Na jednu stranu byla držena kontinuita orgánu, na stranu druhou se každý rok Rady cyklily v názorech seniorních (ve smyslu délky mandátu) členů a těch nově nastoupivších. Opakovaly se požadavky na zavedení různých nástrojů, které ale již byly vyzkoušeny a odmítnuty (synopse nebo anotace), administrativně náročné pro Kancelář i žadatele bylo různé střídání a úpravy formulářových sad.

Z výše popsaných důvodů jednoznačně plyne, že kromě faktu, že koncept neodpovídá mezinárodním standardům corporate governance, je současný stav i z kapacitních důvodů trvale neudržitelný a je nutné jej změnit.

Aby se Rada mohla zabývat činností, kterou může vykonávat pouze ona, tedy rozhodováním o podpoře, lze uvolnit její kapacitu přenesením některých jejích dosavadních pravomocí na jiný orgán Fondu. Současně se tím řeší narovnání stavu odpovídajícího mezinárodním standardům corporate governance.

Novela tedy koncipuje změnu v jednotlivých orgánech Fondu tak, aby bylo dosaženo následujícího:  jeden orgán určil koncepci, cíle a strategii Fondu (čerpání veřejných prostředků na základě veřejného zájmu formulovaného zprostředkovaně od kompetenčně odpovědného ústředního orgánu, zainteresovaných zájmových skupin a odborné veřejnosti),  druhý orgán slouží k naplňování výše uvedené koncepce prostřednictvím výkonných orgánů (jednotlivých Rad) a Kanceláře Fondu,  třetí orgán zajišťuje nezávislou kontrolu jejich naplňování a hospodaření s veřejnými prostředky (Dozorčí výbor).

Pokud jsou čtyři Rady dle kategorií a ředitel jako statutární orgán instituce mocí výkonnou a dosavadní Dozorčí výbor vykonává dozor nad hospodařením Fondu, nelze činnost koncepční svěřit ani jednomu z nich.

Aby výše uvedeného členění mohlo být dosaženo, musel být navrhnut nový orgán, který doposud v současném Fondu neexistuje, a proto se novelou zřizuje orgán nový, a sice Představenstvo (§ 11a).

Nová konstrukce orgánů Fondu, a sice Představenstva, Rad a Výboru zajistí oddělení koncepčních, výkonných a kontrolních činností.

Orgány Představenstva, Rad a Výboru jsou vnitřními v rámci daného Fondu. Nad nimi jsou další externí, jako je Poslanecká sněmovna PČR (schvalovatel hospodaření) a kontrolní subjekty (Nejvyšší kontrolní úřad).

Princip 3 typů orgánů se odráží jak v korporátní sféře – správní rada, management a dozorčí rada, tak i v nově vznikajících veřejných orgánech – rada, ředitel a dozorčí orgán, např. aktuálně Technologická agentura ČR, Národní sportovní agentura, Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí aj.

Složení Představenstva (§11b) je mixem subjektů, který odpovídá konceptu poměru sil mezi subjekty financujícími prostřednictvím audiovizuálních poplatků schéma podpory audiovize, a to včetně zástupců státu, dále zástupců čtyř Rad prostřednictvím předsedů, zástupců kreativně autorských složek audiovize a akademické obce.

Primárním úkolem Představenstva bude schválení Koncepce rozvoje audiovize. Podstatnou součástí komplexního dokumentu KRA je rozdělení schválených prostředků na podporu audiovize mezi čtyři kategorie podpory. Totožně jako doposud musí k rozdělení finančních prostředků každoročně v termínu do 30. 9., což souvisí s hospodařením Fondu v tom smyslu, že všechny vyhlášené výzvy jsou Radami rozhodnuty (vytvoření podmíněného závazku v účetnictví Fondu) v jednom fiskálním roce.

Rozdělením kompletního objemu finančních prostředků účelově určených na podporu audiovize (příjmy z parafiskálních poplatků + účelově určená dotace ze státního rozpočtu) nelze pověřit čtyři Rady, tedy 20 jejich členů.

Toto rozhodnutí nelze realizovat ve smyslu dělení celkového dělení objemu čtyřmi, musí vycházet komplexního průzkumu trhu, výstupů dat evidovaných Kanceláří Fondem z žádostí o podporu, Závěrečných zpráv, predikce vývoje příjmů z parafiskálních poplatků, objemu výroby atp.

Tato data jsou pro formulaci cílů KRA důležitá, stejně jako informace samotných členů Představenstva, participace zástupců kreativních složek, což v Představenstvu budou zajišťovat zástupci průmyslu, kreativních složek audiovize, profesních asociací, akademická sféra, prostřednictvím čtyř předsedů Rad se do rozhodování zapojí i zkušenost jednotlivých Rad reflektující, co se děje přímo na trhu.

Dalšími členy Představenstva je jeden zástupce MK a jeden zástupce MF, jako zástupci státu, který většinově participuje na rozpočtu Fondu, a to jak na úrovni financování nákladů Kanceláře, tak obou schémat veřejné podpory. Zástupci státu tedy dohlížejí na formulování cílů a priorit v kontextu schválených rozpočtů, efektivitu směřování veřejné podpory a současně efektivní nastavení podmínek pro čerpání podpory, a propagaci české audiovize a filmového průmyslu.

Kontrolu hospodaření má za úkol Dozorčí výbor Fondu.

Záměrem je, aby stát byl prostřednictvím zástupců MK a MF zastoupen jak na vstupu, tedy v Představenstvu, tak na výstupu, tedy v Dozorčím výboru.

Činnost Představenstva není honorovaná, jelikož na rozdíl od Rad se neschází Představenstvo v takové frekvenci. Frekvence jednání Představenstva přímo souvisí se schvalováním KRA.

K prvnímu schválení KRA dojde po nabytí platnosti a účinnosti novely, ihned poté, co bude Představenstvo jmenováno ministrem kultury.

KRA je schvalována na období šesti let, jedno z deseti opatření vztahující se k podpoře audiovize, tedy Krátkodobá koncepce musí být zveřejňována každoročně, a to v termínu 30.9. KRA tedy může být aktualizována každoročně, bude-li to třeba.

V mezidobí se budou potřebné změny reflektovat v jednotlivých Krátkodobých koncepcích, které je nutné vydávat k termínu 30. 9. v kontextu plnění povinnosti plynoucí z § 10 odst. 3 zákona, a sice zveřejnění rozdělení schválených prostředků mezi čtyři kategorie, ve smyslu alokace na každou kategorii, rozpis konkrétních výzev, datum jejich zveřejnění, datum Rozhodnutí Rady a alokaci finančních prostředků v každé výzvě. což je obdoba dosavadní každoroční Krátkodobé koncepce.

Podrobnosti, strukturu a náležitosti KRA bude definovat Statut.

Obdobně se předpokládá schválení Statutu Představenstvem po nabytí účinnosti této novely.

Představenstvo bude doporučovat ministrovi kultury hodnotitele ke jmenování. Výzvu na kandidáty vyhlásí Kancelář Fondu, následně návrhy předá Představenstvu, jeho návrhy na jmenování pak ministrovi.

Jednorázově najmenovaný seznam hodnotitelů bude doplněn o další až v případě, kdy to bude vyžadovat situace, tedy se nepředpokládá, že tuto činnost bude Představenstvo vykonávat každoročně, ale pouze nárazově.

Frekvence jednání Představenstva lze tedy predikovat na 4 jednání v jednom fiskálním roce.

2.1.4. Opatření č. 2: Koncepce rozvoje audiovize (KRA)

Aktuálně je již od roku 2013 primárním strategickým dokumentem Fondu Dlouhodobá koncepce (dále jen DK) a je nastavena na období šesti let.

První Dlouhodobou koncepci na období 2013–2018 zpracovala Rada vlastními silami na

základě omezeného množství informací z žádostí a vyúčtování projektů podpořených Státním fondem ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Kancelář Fondu v daném období disponovala minimem zaměstnanců a dělala pouze právní, rozpočtovou a editorskou podporu. Tím, že veškerá dochovaná evidence z předcházejícího fondu byla pouze v papírové formě, evaluace dat prakticky nebyla možná.

Druhá Dlouhodobá koncepce na roky 2015–2022 vznikla o tři roky dříve, nežli měla.

Důvodem byla novela zákona o audiovizi v roce 2015, jejímž vznikem se zvýšil objem finančních prostředků na podporu audiovize, tedy bylo nutné DK původní předělat a upravit. Tato DK vznikala prostřednictvím externistů se zadáním Rady. Opět však k její výrobě neexistoval hloubkovým průzkum dat interních či externích, včetně zkoumání projektů, s podporou či bez podpory Fondu, neboť po dvou letech nebylo možné nic evaluovat, neboť 90 % projektů, podpořených Fondem v předcházejících dvou letech ještě nebylo dokončeno.

Třetí Dlouhodobá koncepce platná od roku 2023 zůstala velmi obecná, recykluje ve většině

případů Dlouhodobou koncepci z roku 2015–2022, což je logické, neboť plnění této koncepce bude, s účinnosti novely zákona o audiovizi 1.1.2025, ukončeno a nahrazeno KRA.

DK zahrnuje pouze koncept podpory kinematografie. Koncept dalších činností realizovaných Kanceláří Fondu je v DK konstatován minimalisticky, a to z toho důvodu, že Rada kromě podpory kinematografie další činnosti Fondu neřeší.

Koncepční plán omezený pouze na jeden segment činnosti Fondu vůbec nepomáhá k informovanosti veřejnosti, filmové obce, obecně transparentnosti činnosti instituce

Struktura KRA, která bude DK nahrazovat, by se tedy měla změnit tak, aby obsahovala koncept rozvoje audiovize nejen ve smyslu podpory audiovize, ale také rozvoje všech výše uvedených činností instituce, které mají s podporou audiovize neoddiskutovatelné propojení, a to v rámci schváleného rozpočtu Fondu. Mezi tyto další činnosti spadá zejména:

– propagace a prezentace české kinematografie/audiovize,

– propagace českého filmového průmyslu,

– filmové pobídky,

– rozvoj administrativního zázemí Kanceláře, sběr a analytika dat, výzkumná a evaluační činnost, včetně povinností vyplývajících z platné legislativy včetně digitalizace procesů.

Zatímco doposud byly prostředky na podporu kinematografie (z parafiskálních poplatků i z dotace ze státního rozpočtu) rozdělovány jednou Radou, novela zákona počítá s rozdělením těchto prostředků na čtyři samostatné rozpočty čtyř nově zřízených kategorií podpory podle § 10 odst. 1 písm. c). Novela zákona zřizuje čtyři zcela samostatné Rady, které rozhodují o projektech ve čtyřech pilířích podpory: podpora kinematografie, podpora televizních audiovizuálních děl (tzv. small screen), podpora infrastruktury a podpora animovaných audiovizuálních děl a videohry.

Z uvedeného důvodu není realizovatelné, aby KRA, obsahující strategický plán pro výše uvedené segmenty, vytvářelo 20 členů čtyř Rad, v jejichž kompetenci je rozhodování o podpoře audiovize, bez přesahu do činnosti Kanceláře, filmových pobídek či propagace audiovize.

Nejen tedy z důvodu mezinárodních standardů corporate governance, ale i z důvodů kompetenčních a kapacitních musí existovat orgán, jehož úkolem bude návrh KRA sestavený Kanceláří připomínkovat, doplňovat, diskutovat a schvalovat.

Představenstvo složené ze zástupců plátců/poplatníků a asociací je sestaveno účelově tak, aby žádný segment nebyl v přesilové pozici, obavy o destrukci některých minoritních výzev jsou tak liché.

Prostředky Fondu budou vždy limitované a počet žádostí bude vždy ve většině klíčových výzev (vývoj a výroba) převyšovat počet podpořených projektů. Je proto nutné, aby rozhodování Rady a systém jednotlivých výzev a hodnocení projektů byl v souladu s dlouhodobými cíli veřejné podpory v oblasti audiovize. To bude vyžadovat zpřesnění celého systému a provázání jednotlivých koncepčních dokumentů se samotným procesem rozhodování.

V současnosti je systém rozhodování pevně ukotven v zákoně včetně rozhodovacích kritérií. To se ukázalo jako zásadní negativní bariéra flexibility Fondu, kterou je nutné z důvodů neustálých změn na trhu změnit.

Při vzniku stávajícího systému v roce 2012 bylo důležité podpořit primárně segment autorské kinematografie, neboť tento segment nebylo možné stabilně financovat pouze z komerčních zdrojů. Autorská kinematografie má nejvýraznější potenciál pro zahraniční export a zároveň s tím související potenciál zasíťování českých produkčních společností v kontextu širšího evropského trhu (Nabarvené ptáče, Učitelka, Il Boemo, Já, Olga Hepnarová a další.).

V současné době je třeba ale posílit jednotlivé produkční společnosti tak, aby jejich týmy mohly pracovat na projektech pro různé distribuční platformy (kino, audiovizuální mediální služba na vyžádání), což současný systém hodnocení neumožňuje.

Dosavadní Dlouhodobou koncepci tedy nahradí KRA, která bude postavena na externí a interní analýze současného stavu české audiovize (data z žádostí a další dokumentace Fondu), na to budou navazovat cíle rozvoje a dále volba konkrétních opatření vedoucích k naplnění vybraných cílů a jejich priorit. To celé v přímém kontextu schváleného rozpočtu stanoveného ve střednědobých výhledech. Propojení priorit podpory (finanční i nefinanční) musí být v přímém kontextu střednědobých výhledů, tedy postaveno na prioritách, které budou řádně a srozumitelně zdůvodněny.

Změna musí nastat i ve zpracování podkladů pro návrh KRA, který bude předložen ke schválení Představenstvu. Jak bylo již výše uvedeno, aktuální textace zákona konstatuje, že koncepce tvoří Rada.

Již při tvorbě druhé Dlouhodobé koncepce v roce 2015 se ukázalo, že není možné koncepci zpracovat jen na základě vlastní odbornosti členů Rady, tj. bez dat a jejich zpracování prostřednictvím Kanceláře a dlouhodobého vedení sledování dat celoročně napříč několika lety. Důležitá je i spolupráce s externisty, primárně katedrami filmové vědy.

Ze zkušeností tedy vyplývá, že proces zpracování KRA musí být založen na širším sběru dat, externích i interních, musí existovat metodologie jejich výstupů, musí být stanoveny indikátory sledování a činnost musí být kontinuální.

Koncepce nemůže být jednorázovou aktivitou kvartálu, ve kterém se KRA vydává. Takovouto činnost není schopen samostatně realizovat žádný orgán stanovený mixem odborníků, jejichž hlavní pracovní poměr není vůči Fondu.

Proto je koncepční činností nově pověřen ředitel Fondu [§ 10 odst. 1 písm. i), § 12 odst. 3 písm. d)], který ji vykonává prostřednictvím Kanceláře Fondu.

Nicméně dlouhodobě Kancelář Fondu nedisponuje zaměstnaneckým zázemím, ani potřebnými prostředky, za které by mohla Radě zajistit potřebné analýzy. První vědecká studie byla realizována v roce 2014 s výstupem v roce 2015 se zaměřením na vývoj kinematografického hraného filmu, v roce 2016 pak Ekonomická analýza českého filmového průmyslu s výstupem v roce 2017.

V aktuální textaci zákona je koncepční činnost navázaná explicitně na Radu bez podílu Kanceláře, což evokuje domněnku, že funguje pouze jako podpůrný administrátor pro provádění rozhodnutí Rady. V kontextu tohoto rozdělení činností lze sběr dat a jejich vyhodnocení realizovat maximálně jedním zaměstnancem na ½ úvazku, totožně obhajoba výdajů na externí výzkum a analýzy je poněkud náročná. Provádění průzkumů a odborných konzultací nelze realizovat jedním zaměstnancem na ½ úvazku, totožně nelze při tvorbě koncepce vycházet pouze z dat z doručených žádostí a ignorovat projekty realizované z nějakého důvodu bez podpory Fondu. Totožně nelze zpracovávat koncepce pouze jednou ročně v krátkém období před jejich vydáním, jedná se o kontinuální činnost.

Z uvedeného důvodu je nutné zřídit v Kanceláři Fondu analytické oddělení, viz § 10 odst. 1 písm. i).

I externí výzkum pro Fond musí dozorovat zaměstnanci Fondu a externím analytikům poskytovat podporu a kontext v rámci předávání dat a výstupů, což v situaci, kdy Kancelář disponuje většinově zaměstnanci, jejichž prioritou je denní operativa s žádostmi, je tato výzkumná činnost bez dostatečného finančního a personálního zázemí nerealizovatelná. Oblast výzkumu by se tak měla novelou výrazně posílit, a to proto, aby Kancelář Fondu byla schopna řádně a včas připravit dokumenty pro vytvoření KRA pro připomínkování a finální schválení Představenstvem.

Analýzu současného stavu audiovize je nutné realizovat nejen ze vstupních dat Fondu z žádostí o podporu a filmové pobídky, ale i z dat na výstupu, tedy vyúčtování a závěrečných zpráv k projektům, z dat externích, a to jak v případě projektů, které žádaly a podporu neobdržely, tak i projektů, které se realizovaly bez podpory Fondu. S důkladnou analýzou současného stavu audiovize totiž souvisí i koncepční rozdělení finančních prostředků pro jednotlivé kategorie podpory audiovize.

Na základě těchto zjištění následuje definice cílů rozvoje, které by měly být konkrétní, specifické, měřitelné, dosažitelné, přijatelné v návaznosti na rozpočet Fondu, realistické a sledovatelné. Čtyři Krátkodobé koncepce jsou pak konkrétním opatřením vedoucím k naplnění vybraných cílů.

Podrobnosti o náležitostech koncepce a strategie bude stanovovat Statut Fondu.

Totožně bude upravovat proces tvorby návrhu KRA, který bude před předložením Představenstvu konzultován s jednotlivými Radami, připomínkován profesními organizacemi a zpracován tak, aby bylo možné jej do celého systému podpory řádně implementovat (Krátkodobé koncepce, jednotlivé výzvy, hodnocení projektů) a korigovat prostřednictvím pravidelných evaluací.

Současně Kancelář posílena personálně o zaměstnance oddělení výzkumu bude mít dostatečnou kapacitu na průzkum a rešerše obdobných dokumentů v jiných srovnatelných státech EU a lze využít best practice již evaluovaných strategií. Dostupná data a informace z rešerší je následně nutno propojit se schválenými prostředky Fondu a vygenerovat podklady potřebné pro nastavení koncepcí přes střednědobé výhledy. Navržené cíle a opatření, jak se k cílům dostat, musí být v kontextu schválených prostředků Fondu. KRA tedy bude koncepcí se stanovenými cíli a prostřednictvím každoročních Krátkodobých koncepcí se k jejich plnění Fond dostane. Součástí dokumentace budou i výzvy, tvůrčí a realizační test (dále také jen „TRT“) a formulářové sady, přičemž jejich konstrukce bude zrcadlit online agendový informační systém Fondu („PORT“, viz dále).

Takovouto strukturu dokumentu není schopno Představenstvo zpracovat, neboť jeho členové, jejichž primární zaměstnání je mimo Fond, nemohou disponovat dostatečnou kapacitou pro zpracování takovéhoto strategického dokumentu.

Čtyři Krátkodobé koncepce pro čtyři kategorie podpory zpracuje jako návrh Kancelář, neboť termíny vyhlášení jednotlivých výzev musí korespondovat nejen s daty konání festivalů mezinárodních i významných národních, ale i s dalšími potřebami, jako např. uzávěrky Eurimages, minimalizace překryvů jednotlivých výzev související s kapacitou Kanceláře, klauzurami na VŠ souvisejícími s povinnostmi členů Rady, kteří jsou pedagogy atp. Ani tyto konsekvence členové Představenstva nemohou z podstaty své profese všichni znát.

Návrh KRA zpracovaný Kanceláří Fondu bude v dostatečném předstihu zaslán členům Představenstva, a to tak, aby byl dostatečný prostor se s dokumentem seznámit, udělat si na něj vlastní odborný názor, sepsat doplňující dotazy a vlastní koncepční požadavky atp.

Předpokládá se, že na prvním jednání Představenstva následně bude o dokumentech debatováno, budou vznášeny připomínky atp. Požadavky, které si Představenstvo většinově odhlasuje, budou následně Kanceláří zapracovány do KRA. Na dalším jednání budou dokumenty schváleny a zveřejněny.

Období každé Krátkodobé koncepce trvá od října do září následujícího roku. Tento harmonogram byl zvolen z toho důvodu, aby se všechna rozhodnutí Rady o podpoře vztahovala k jednomu fiskálnímu roku.

Jelikož KRA souvisí s Krátkodobou koncepcí, musí Představenstvo dokumentaci schválit tak, aby se čtyři Krátkodobé koncepce vyhlásily v posledním týdnu měsíce září, jako tomu bylo dosud.

2.1.5. Opatření č. 3: Rovné podmínky všech plátců audiovizuálních parafiskálních poplatků

Záměrem veškerých změn v části novely vztahující se k audiovizuálním poplatkům je nastavení rovných podmínek pro všechny plátce a poplatníky.

Jedná se o stejnou sazbu poplatků ve výši 2 % i o sjednocení poplatkového období.

V případě povinností provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je poplatek konstruován ze dvou částek, viz Obrázek č. 6.

Poplatkovým obdobím je nově pro všechny okruhy poplatníků a plátců kalendářní rok. Celý proces se řídí daňovým řádem. Navrhovaná úprava přinese nejen rovnost ve výši odvodu, ale sníží i administrativní zátěž na straně poplatníků, kteří dosud podávali přiznání čtyřikrát do roka, tím se uvolní kapacita i na straně administrátorů poplatků, která bude třeba na rozšířený okruh poplatníků a plátců. Rostoucí počet poplatníků, nově zavedená sleva na dani a její využití na přímou investici si vyžádá personální posílení.

Odvod audiovizuálních poplatků od provozovatelů televizního vysílání je v současnosti nejstabilnějším a nejpředvídatelnějším zdrojem financování veřejné podpory audiovize. Na rozdíl od audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a kin nelze v blízké budoucnosti očekávat strmé propady sledovanosti televizního vysílání.

Z dlouhodobějšího hlediska se sice očekává postupný přeliv od televizního vysílání k audiovizuálním mediálním službám na vyžádání (jejichž sledovanost v ČR roste meziročně přibližně o třetinu), nicméně relevantní data ukazují, že k výraznému poklesu celkové sledovanosti televize prozatím nedochází vůbec nebo jen velmi mírně (vyrovnáním předchozího nárůstu způsobeného pandemií Covid-19 po roce 2021) a že česká tvorba láká více diváků než zahraniční pořady.

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách dovoluje členským státům zpoplatnit pro účely podpory vlastní národní audiovize i audiovizuální mediální služby na vyžádání mimo daňový domicil daného státu se sídlem v EU. Z uvedeného důvodu tedy novela zařazuje mezi poplatníky i zahraniční platformy, čímž narovnává současný nesoulad, neboť zpoplatněni jsou pouze provozovatele s českým daňovým domicilem (např. HBO má domicil v ČR).

Novela neřeší platformy pro sdílení videonahrávek jako např. YouTube, protože tyto nenesou za zveřejněný obsah „redakční odpovědnost“ a nezabývají se nákupem či výrobou audiovizuálních děl.

2.1.6. Opatření č. 4: Systémovější podpora komplexní audiovize, nový koncept čtyř samostatných kategorií

Zkušenosti z období pandemie Covid-19 a protipandemických opatření, vyhodnocené ve výzkumné zprávě,ukázaly rostoucí význam online distribuce a online formátů, včetně nových a hybridních forem, na které stávající systém veřejné podpory nebyl připraven.

Investice do seriálů a minisérií určených pro distribuci v rámci audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání celosvětově rostou, přičemž v rámci EU se tento nárůst produkce již naplno projevuje od roku 2016 v západní Evropě, zatímco v regionu střední a východní Evropy

https://media-club.tv/ceska-tvorba-v-tv-sledovanosti-vitezi-nad-zahranicni-pred-obrazovkami-travime- prumerne-4-hodiny-denne/. Zahrádka, Pavel (ed.), Dopad epidemie nemoci COVID-19 na distribuci, prezentaci a monetizaci kulturního obsahu: Hudba, film a divadlo. Olomouc: Univerzita Palackého 2022.

(zvláště v Polsku) teprve začínáa projevuje se pouze v zakázkových servisech, což má dopad na výši rozpočtu na filmové pobídky.

Fond dle platného zákona o audiovizi a Statutu nemůže selektivně podporovat vývoj a výrobu

televizních a internetových děl, tedy děl souhrnně zahrnovaných do kategorie small screen.

Z uvedeného důvodu novela mění současné nastavení podpory kinematografie na celkovou podporu audiovize, a začleňuje tak do možnosti získání veřejné podpory i další části audiovize, viz § 10 odst.1 písm. c) návrhu zákona.

Rozdělením dosavadního jednoho schématu podpory kinematografie na čtyři samostatné kategorie, kdy má každá kategorie vlastní Radu a vlastní Krátkodobou koncepci, při zachování deseti okruhů podpory, se dosáhne zejména následujícího:

– odstranění současné diskriminační podpory pouze jedné části audiovize,

– snížení celkového počtu výzev v jedné Krátkodobé koncepci rozhodované a sestavované jednou jedinou Radou a

– rozmělnění aktuálního problému s vyhlašováním a hodnocením několika výzev najednou.

Definice okruhů budou ve Statutu konstruovány tak, aby dávaly Radám v rámci každého okruhu dostatečně variabilní prostor pro vyhlašování různorodých výzev spadajících pod danou

oblast okruhu. Např. pod okruh vývoj audiovizuálního díla může:

– Rada pro podporu kinematografie vyhlašovat Výzvu na vývoj celovečerního kinematografického díla,

– Rada pro podporu televizních děl vyhlašovat Výzvu na vývoj minisérie nebo televizního seriálu s určitým počtem dílů a minutáže,

– Rada pro animované audiovizuální dílo a videohry vyhlašovat Výzvu na vývoj animovaného televizního seriálu pro děti do pěti let nebo výzvu na vývoj vertical slice nebo prototypu videohry atp.

Každá Rada tedy bude mít v jedné Krátkodobé koncepci oproti aktuálnímu stavu méně výzev, a tedy i projektů. Výzvy se v čase nebudou tak významně jako doposud překrývat a Rady budou mít dostatek času a prostoru na to soustředit se na hodnocení jednotlivých projektů a na náležité a srozumitelné odůvodnění jejich podpory nebo jejich zamítnutí.

Vzhledem k tomu, že se dosavadní systém podpory kinematografie změní na podporu audiovize, dojde k redefinici současných výzev a tvorbě výzev nových. To bude souviset i s alokací finančních prostředků, které nově půjdou nejen do kategorie podpory kinematografie, ale i na vývoj a výrobu např. televizních děl. Předpokládáme, že tyto dvě kategorie se budou navzájem podporovat (mají stejný typ příjemce). Ročně proto predikujeme v každé kategorii podpory maximálně 16–17 výzev.

Uvedené znamená, že každá Rada bude v každé Krátkodobé koncepci vyhlašovat maximálně 17 výzev oproti 30 výzvám, které aktuálně každoročně vyhlašuje.

Meir, Chris (2021) European Conglomerates and the Contemporary European Audiovisual Industries: Transforming the Industrial Landscape Amid the Arrival of SVOD Platforms, a High-End Television Boom, and the COVID-19 Crisis. A report commissioned by the European Commission. DOI: 10.13140/RG.2.2.25894.45126.

Pochopitelně se snížením počtu vyhlašovaných výzev na jednu Radu otevírá možnost začít vyhlašovat i výzvy, které doposud nejen z důvodu textace zákona (podpora kinematografie) nebylo možné vyhlašovat. Predikují se např. výzvy na výrobu tzv. cross-media projektů a kreditní podporu distribuce, tedy výzvy známé ze zahraničí nebo programu MEDIA Kreativní Evropa.

Přestože důvodová zpráva k zákonu o audiovizi z roku 2012 zmiňovala jako součást široké oblasti audiovize interaktivní audiovizuální díla v podobě videoher, dosavadní platné znění zákona s videohrami nepočítá. Hlavní důvod tohoto odlišného zacházení s videoherní tvorbou lze spatřovat v relativní novosti tohoto specifického druhu audiovizuální tvorby (zejména v porovnání s tradičními oblastmi audiovize, jako např. kinematografií) a současně i jeho tehdy relativně omezenějšímu společenskému a ekonomickému významu. Oproti jiným, historicky zavedeným oblastem audiovizuální tvorby tak byla tvorba videoher v minulosti vnímána sice jako specifická oblast audiovize, která nicméně nevyžadovala úpravu a podporu na úrovni zákona jako jiné oblasti audiovize.

Od doby přijetí zákona o audiovizi zaznamenal videoherní průmysl v České republice významný rozvoj a videohry se staly celospolečenským fenoménem. Videoherní tvorba hraje zásadní roli v oblasti kultury, kde se stala pevnou součástí tzv. kulturně kreativních odvětví. Celou řadu videoher lze považovat za plnohodnotná umělecká díla, která veřejnosti zprostředkovávají jedinečné kulturní zážitky a stávají se přirozenou součástí národního kulturního bohatství.

Vzhledem k tomu, že český videoherní průmysl je silně proexportní, kdy více než 95 % české herní produkce směřuje na světový trh, navíc prostřednictvím tuzemských videoher dochází k propagaci české kultury v zahraničí. Význam videoherního průmyslu je však čím dál více patrný i v ekonomice českého státu. Podle dostupných statistik vykazuje videoherní průmysl dlouhodobě setrvalý růst, přičemž například v roce 2021 se obrat českých videoherních společností vyšplhal na rekordních 7,11 miliardy korun českých a v tom samém roce videoherní společnosti odvedly do státního rozpočtu jen na dani z příjmu 395 milionů korun českých.

S ohledem na výše uvedený nepopiratelný nárůst významu tuzemské videoherní tvorby navrhovaná právní úprava rozšiřuje působnost zákona právě o videohry jako další specifickou oblast audiovize. Videohry tak budou postaveny na roveň ostatním tradičním druhům audiovizuální tvorby, kterým zákonodárce věnoval pozornost již v minulosti. Navrhovaná právní úprava umožní vytvořit legislativní rámec pro podporu videoherní tvorby jako jednoho z významných tuzemských kulturně kreativních odvětví. Tuzemští tvůrci videoher se shodují v tom, že videoherní tvorba je značně nákladná, přičemž možnosti získání financování jsou omezené. Tato nedostupnost finančních zdrojů fakticky brání nejen naplnění uměleckého a kreativního potenciálu jednotlivých tvůrců a společností působících ve videoherním průmyslu, ale limituje i jejich hospodářské výkony a výsledky. Zařazení videoher mezi ostatní oblasti audiovize upravené zákonem bude znamenat významnou podporu pro tuzemský videoherní průmysl, což se pozitivně projeví v rovině kulturní, ekonomické i společenské.

Zdroj: https://gda.cz/cs/cesky-herni-prumysl-rostl-navzdory-krizi-opet-hlasi-rekordni-obrat-i-zisky/

2.1.7. Opatření č. 5: Zefektivnění rozhodovacího procesu udělování podpory audiovize zavedením hodnocení projektu prostřednictvím skupin hodnotitelů z řad aktivních filmových kreativců

Novelou se zruší institut expertů, kteří vypracovávají ke každému projektu pro Radu podklady, tzv. expertní analýzy. Systém losování a přiřazování expertů k hodnocení projektů je v dnešní době (nárůst počtu žádostí, změny v potřebách systému rozhodování Rady) neudržitelný a nefunkční.

Fond se potýká především s problémem, že expert se o skutečnosti, že po něm bude vyžadováno zpracování analýzy, dozvídá až se zveřejněním výzvy, jejíž součástí je i seznam vylosovaného pořadí expertů, tedy měsíc před samotným zadáním projektu k analýze. Konkrétní žádosti k posuzování pak dostává po ukončení lhůty pro podání žádostí, přičemž na zpracování má 21 dní.

Systém přidělování projektů tak není časově predikovatelný, a tedy dochází k situacím, že experti jsou buď zahlceni velkým množstvím požadavků na vypracování analýz, které z jiných pracovních důvodů nezvládají vypracovat a jejich vypracování odmítají, nebo nejsou v daný potřebný moment k dispozici vůbec, a to z legitimních důvodů jako činnost na jiném projektu, či projektu vlastním. Na jednu výzvu je navíc potřeba např. 20 expertů najednou, jelikož každý zpracovává analýzu pouze k jednomu nebo několika projektům.

Z výše popsaných důvodů bude institut expertů nahrazen skupinou hodnotitelů. Zásadní změnou je konstrukce, kdy odborná skupina tří hodnotitelů hodnotí výzvu celou, tedy všechny projekty kolektivně. Docílí se tak i povědomí na straně skupiny hodnotitelů o všech projektech v dané výzvě, nikoli pouze části, jako tomu je doposud. Na jednu výzvu tedy budou potřeba pouze tři osoby, nikoli jako doposud např. 20.

Podstatnou změnou pak bude skutečnost, že jejich potřeba pro hodnocení konkrétní výzvy v konkrétním období jim bude oznámena již při vyhlašování Krátkodobé koncepce (do 30. září), zveřejnění skupiny pak jako součást výzvy při jejím vyhlášení.

Systém nebude zatížen losováním a přelosováváním expertů, kteří nejsou v době potřeby k dispozici. Tento způsob by mohl do řad skupin hodnotitelů zajistit i aktivní filmové profesionály, kteří v systému expertů zatíženém losováním a nepředvídatelností zadání práce nejsou Fondu k dispozici vůbec.

Selektivní podporu audiovize hodnotí dvě skupiny osob (skupina hodnotitelů a Rada) z následujících důvodů:

Skupina hodnotitelů: Členové skupiny jsou určeni pouze pro konkrétní výzvu; v této výzvě nemůže být žádost na projekt, na kterém se podílejí. V případě hodnocení pouze u jedné výzvy nejde o tak dlouhé přerušení jejich vlastní profesní a podnikatelské činnosti, tedy předpokládáme, že půjde o skupinu složenou z filmových profesionálů, kteří jsou profesně stále aktivní (tj. profesionálové, kteří vyrábějí, jezdí na festivaly a trhy, řeší kofinancování vlastních projektů ve veřejném sektoru i u soukromých subjektů, hledají a spolupracují s obchodními partnery apod.), tedy osoby, které mají aktuální přehled o dění v sektoru.

Členové Rad: Členové Rad po dobu svého mandátu nemohou v daném pilíři podávat žádosti, tedy může jít o dlouhodobější přerušení jejich činnosti (zejména u producentů či autorů), tedy předpokládáme, že půjde častěji o akademiky a profesionály, kteří se aktuálně nepodílejí na výrobě, propagaci, prodeji a dalších podobných aktivitách v rámci svého sektoru.

Jedná se tedy o dvě odlišné skupiny.

Hodnocení projektu musí být provedeno jak skupinou hodnotitelů, která se může skládat z aktuálně aktivních profesionálů s přehledem o současných trendech, tak Radami, které zajistí kontinuitu v rámci svého funkčního období a současně s KRA a budou mimo dalšího také schopni posuzovat proměny a vývoj projektů v rámci jednotlivých žádostí (tedy jak se vyvinul projekt z vývoje do výroby, či jak se posunul znovu podaný projekt neúspěšný v předchozím kole). Současně Rady mají na rozdíl od skupiny hodnotitelů povědomí o podpořených projektech z výzev předcházejících, tedy komplexní přehled o uplynulých třech letech.

Osoby, které mohou být ve skupinách hodnotitelů, se pravděpodobně nestanou členy Rady, protože stále vyvíjejí nebo vyrábí vlastní projekty a v evropském prostředí tak jsou alespoň u části projektů závislí na veřejné podpoře. Vzniklá tříletá pauza v jejich aktivitě by znamenala velký zásah do jejich profesního rozvoje.

2.1.8. Opatření č. 6: Srozumitelnost kritérií pro udělování podpory prostřednictvím Tvůrčího a realizačního testu

Současný systém kritérií ve velmi přesném taxativním výčtu kategorií definovaných zákonem v aktuálním znění § 35 (umělecké, odborná kvalita projektu atd.), který dále podrobně rozepisuje Statut, a to včetně počtu bodů za jednotlivá kritéria, bude nahrazen tvůrčím a realizačním testem (TRT).

Aktuální systém kritérií je dlouhodobě problematický především proto, že pro bodové hodnocení nejsou jasně dané mantinely a manuály jsou neintuitivní, složité a neefektivní.

V současném systému žádosti a souvisejících formulářů není popis projektu jednoznačně provázán s jeho hodnocením právě prostřednictvím striktně daných kritérií v § 35 (hodnotí se realizační strategie, ale v popisu projektu není jednoznačná kolonka realizační strategie, nýbrž je toto hodnocení složeno z hodnocení producentské explikace, popisu projektu a dalších příloh). Tím pádem je hodnocení expertů velmi subjektivní, a žadatel se tak ani z posudků od expertů, ani z hodnocení Rady nedozví, jak konkrétně jeho projekt jednotlivá kritéria naplnil či nenaplnil.

TRT je inspirován praxí programu Kreativní Evropa. Ta je velmi flexibilní (zahrnuje podobně jako podpora Fondu různé a nesrovnatelné okruhy podpory – např. výroba audiovizuálních děl versus vydávání publikací) a zároveň přirozeně propojuje popis projektu od žadatele, jeho hodnocení hodnotiteli a následné hodnocení a rozhodnutí Rady. Žadatel tak na konci hodnotícího procesu dostává srozumitelnou zpětnou vazbu.

TRT pak primárně neřeší jen uměleckou kvalitu předkládaného díla (doposud za 40 bodů), ale komplexněji analyzuje všechny aspekty projektu (tvůrčí i realizační jsou tedy na stejné úrovni), včetně dosavadní zkušenosti žadatele v oblasti audiovize a realizační strategie projektu, a to s ohledem na relevanci projektu vzhledem ke KRA a konkrétní vyhlášené výzvě.

Nové ustanovení obsahuje pouze primární rozdělení kritérií na tvůrčí a realizační s výčtem jejich podmnožin, jejichž detail bude rozvádět podrobněji až Statut a přesné znění až příloha každého jednotlivého TRT, která bude vždy přílohou konkrétní výzvy.

Desetiletá zkušenost ukázala, že současná dogmatická svázaností kritérii stanovenými zákonem je neefektivní v kontextu turbulentní proměny audiovizuálního prostředí a současně neschopná reagovat na jeho inovativní a kreativní změny. Požadavek na legitimní očekávání žadatele je splněn, veřejně je dostupná informace, že jsou kritéria tvůrčí a realizační, souvisí s hodnocením žadatele a hodnocením projektu v režimu uvedených kritérií.

Od doby stanovení aktuálních kritérií uplynulo deset let, změnily se priority divácké sledovanosti i styl výroby. Samotný průmysl na sebe klade nové požadavky výroby související s enviromentálními zásadami jako např. https://greenfilming.cz/.

Způsob hodnocení každého TRT bude součástí každé výzvy a bude přímo navazovat na cíle definované KRA. Proto je nutné TRT modelovat zároveň s těmito dalšími dokumenty. Výsledky podpory je tak možné lépe analyzovat, hodnocení není tolik ovlivněno subjektivním vkusem radních a expertů (nově hodnotitelů), a systém tak více přispívá k transparentnosti celého procesu a realizaci cílů státní kulturní politiky v oblasti audiovize.

Např. vývoj audiovizuálního díla podporuje Fond proto, aby žadatel mohl kofinancovat nákladné aktivity vývoje: hledání koproducentů či prodej práv vysílatelům, práce na scénáři, lokace, casting, předtáčky, marketing, rešerše. Realizace těchto projektových cílů je zároveň klíčová pro posílení pozice jeho firmy na trhu. Vývoj je tedy financován ze dvou klíčových důvodů – připravenost projektu do výroby („studie proveditelnosti“) a rozvoj malých a středních podniků v oblasti audiovize.

Struktura kritérií je v tomto případě následující:

Relevance

– relevance k předchozí činnosti a budoucím cílům

– inovativnost

– přístup k plnění společenské odpovědnosti a udržitelnosti

U kritéria relevance jde o zdůvodnění toho, jak je aktuální projekt relevantní k profilu společnosti. Tedy např. „Již třicet let točíme dokumenty o architektuře, tímto navazujeme na předchozí cyklus, který byl oceněný na MFF Cannes a zároveň pokračujeme v upevňování koprodukčních vztahů s produkční společností firmou z Polska, která je naším dlouholetým partnerem.“

Obsah projektu

– umělecká hodnota

– potenciál pro publikum

– distribuční a marketingová strategie

U kritéria obsah projektu se hodnotí kvalita scénáře (nejen umělecká, ale i ve vztahu k relevanci projektu). Dále se v této kategorii hodnotí potenciál filmu pro publikum, tedy zda existuje podobný typ projektu, který cílí na dané publikum (není vhodné podporovat pouze dramata ze současnosti, protože v kinech nebo na obrazovce pak budou soutěžit o stejného diváka). To souvisí i s distribuční a marketingovou strategií, která určuje, jakým způsobem bude projekt své diváky oslovovat.

Plán realizace projektu

– postup vývoje

– personální zajištění

– financování projektu

Plán realizace zhodnocuje, zda žadatel zvolil správný postup prací pro dosažení svých cílů. Zda zvolil adekvátní tým nebo zda je jeho vlastní tým dostatečně zkušený na to, aby naplnil cíle projektu. Zároveň se v této kategorii hodnotí ekonomické aspekty projektu. Především způsob, jakým hodlá projekt kofinancovat, tedy kdo zaplatí náklady nad rámec dotace. U výrobních výzev pak v této kategorii bude i analýza rozpočtu projektu.

Každé kritérium je znázorněno návodnými dotazy, např. „Popište současný stav vaší společnosti, pozici na českém i mezinárodním trhu, management, zaměstnance, spolupracující autory a dramaturgický plán pro vývoj dalších projektů.“

2.1.9. Opatření č. 7: Předvídatelnost a udržitelnost schématu filmových pobídek, udržitelné financování filmových pobídek

Důvodem pro novelizaci části zákona upravující poskytování filmových pobídek je jednak upřesnění některých práv a povinností žadatelů o filmovou pobídku, a zejména pak snaha o stabilizaci pobídkového systému jako celku.

Vývoj posledních let (2019–2024) ukázal, že současný pobídkový systém je nutné přizpůsobit nové situaci na globálním audiovizuálním trhu a provést jeho sofistikovanou korekci, která povede k udržení jeho konkurenceschopnosti a jeho trvalé udržitelnosti především v otázce dlouhodobého zajištění jeho financování.

Financování systému filmových pobídek bude nadále realizováno přes dotaci ze státního

rozpočtu. Nicméně rozvoj odvětví a možnost plánování jsou v současném systému nepredikovatelného rozpočtu nereálné.

Navrhovaným řešením stabilního a predikovatelného financování je tak navázání výpočtu výše dotace ze státního rozpočtu na filmové pobídky na příjem získaný výběrem parafiskálních poplatků v nově stanovené výši a od novelou rozšířeného okruhu jejich poplatníků. Příjem Fondu z poplatků klesá = není zájem o audiovizi, příjem z poplatků stoupá = je zájem o audiovizi.

Rovnice ustanovení o udržitelném financování je obdobná té, která je dosud stanovena pro podporu kinematografie: výše této každoročně poskytované dotace účelově určené na filmové pobídky odpovídá minimálně šestinásobku výnosů Fondu z audiovizuálních poplatků za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, ve kterém se sestavuje rozpočet Fondu na následující kalendářní rok.

Příjem z audiovizuálních poplatků je i nadále používán pouze na podporu audiovize. Z příjmu z audiovizuálních poplatků nejsou financovány filmové pobídky.

Vztah příjmů z audiovizuálních poplatků s filmovými pobídkami má pouze podobu vzorce pro výpočet výše dotace na filmové pobídky.

Podle současných predikcí vztahujících se k výběru audiovizuálních poplatků by touto změnou mělo výhledově dojít k navýšení celkové částky dotace na filmové pobídky (viz RIA), stále se však bude jednat o státním rozpočtem limitovanou sumu.

Ustanovení o výpočtu výše dotace na filmové pobídky sice začne být účinné ode dne nabytí účinnosti novely zákona, výpočet se však v letech 2026 a 2027 ještě vztahuje na výši poplatku podle současného znění zákona, neboť konstrukce je navázána na „příjmy roku předcházejícího roku pro sestavování rozpočtu“.

Výši dotace na filmové pobídky Fond dle nové sazby obdrží poprvé až tři roky po účinnosti nové úpravy.

Pokud bude poptávka po výrobě audiovizuálních děl na území ČR nadále růst tak jako dosud, což však nelze spolehlivě predikovat, je pravděpodobné, že ani tato suma ji nebude schopna plně pokrýt, a proto je nutné zavést touto novelou také určitá opatření pro její regulaci.

Některá dosavadní kritéria systému je třeba upravit a nastavit i určitá nová omezení, která umožní Fondu účinnou kontrolu nad tokem schválených prostředků a budou účinnou barierou proti rizikům spočívajícím v uzavírání systému, do kterého nyní mohou vstupovat projekty fakticky nereálné či s odloženou realizací (až rok či více po zaregistrování v systému), což současná zákonná úprava umožňuje a což má negativní vliv na jeho předvídatelnost a stabilitu.

Návrh tak přináší řadu administrativně technických úprav vyplývajících z dosavadních zkušeností Fondu s poskytováním filmových pobídek, které jsou v souladu s dlouhodobě uplatňovanými připomínkami MF. Je však nutné znovu upozornit, že tyto změny budou svou funkci plnit pouze v průběžně fungujícím systému, kterého nelze docílit bez zajištění stabilního financování odpovídajícího poptávce po výrobě audiovizuálních děl na území ČR.

V aktuálně platné úpravě lze filmovou pobídku poskytnout projektům, které splňují zákonem

daná kritéria, kdy platné limity minimální délky (stopáže) a minimální celkové výše uznatelných nákladů jsou stanoveny následovně:

– hrané nebo animované AV dílo – minimálně 70 minut a 15 mil. Kč

– dokumentární AV dílo – minimálně 70 minut a 2 mil. Kč

– díl hraného AV seriálu – minimálně 30 minut a 8 mil. Kč

– díl animovaného AV seriálu – minimálně 5 minut a 1 mil. Kč

– v případě seriálu o více dílech se jedná o průměrnou útratu na jeden díl.

Filmová pobídka činí v základní výši 20 % uznatelných nákladů. Ve vztahu k uznatelným nákladům majícím podobu honorářů zahraničních herců a členů zahraničního štábu činí filmová pobídka 66 % srážkové daně odvedené z takového honoráře v České republice.

Samostatnou kategorií uznatelných nákladů (se sazbou filmové pobídky 20 %) je produkční fee servisní produkce, která je žadatelem o filmovou pobídku (neuplatní se, je-li žadatelem výrobce nebo koproducent díla). Uznatelné náklady nemohou přesáhnout 80 % celkových nákladů projektu, a pokud k tomu dojde, snižují se tyto uznatelné náklady na přípustnou úroveň, ze které se pak poskytuje filmová pobídka.

Uznatelnými náklady projektu jsou náklady za zboží a služby českých dodavatelů související s výrobou audiovizuálního díla (pobídkového projektu), které jsou vynaloženy účelně a v obvyklé výši, prokazatelné v účetnictví žadatele. Jsou to náklady hrazené z projektového účtu po termínu podání žádosti o registraci, náklady bez DPH. Výčet neuznatelných nákladů pobídkového projektu se nachází ve Statutu, nepatří do nich mj. náklady hrazené věcným plněním, náklady související se zajištěním financování nebo s distribucí a propagací ani náklad na vytvoření díla – scénář (uznatelným nákladem je pouze licence). U neplátce DPH jsou náklady uznatelné včetně DPH.

V novele se upravují kritéria týkající se minimální délky díla a výše uznatelných nákladů

v jednotlivých kategoriích pobídkových projektů. Stávající limity uznatelných nákladů byly stanoveny v roce 2016 (v některých kategoriích platí již od r. 2010) a neodpovídají současné cenové hladině nejen v ČR, ale ani v celé EU, a to co se týká ceny výrobků, tak i ceny služeb a zejména ceny práce. Úpravu limitů v jednotlivých kategoriích je nutné provést v souladu se základními ekonomickými cíli pobídkového systému, s ohledem na diverzitu projektů a na současné trendy v oblasti audiovize. Pracovní skupina MK musela při úpravě vstupních limitů zohlednit také riziko přílišné propustnosti systému s ohledem na omezené financování.

Filmovou pobídku je třeba nadále vnímat (v souladu se zahraničím) jako ekonomický nástroj v mezinárodní soutěži o zahraniční kapitál, nikoli jako standardní typ dotace.

Národní projekty nelze ze systému diskriminačně vyloučit, pobídky jsou ostatně vnímány také jako nástroj pro podporu rozvoje a růstu audiovizuálního průmyslu jako průmyslu kreativního s vysokou přidanou hodnotou, který má přínos v oblasti inovací a technologií i přínos propagační. Je však třeba neustále klást důraz na podporu primárně takových projektů, které generují vyšší odběr zboží a služeb.

Z jednání pracovní skupiny MK k novele zákona vyplynuly tyto nově navrhované minimální limity uznatelných nákladů a délky audiovizuálních děl:

– hrané audiovizuální dílo – minimálně 60 minut a 18 mil. Kč

– animované audiovizuální dílo – minimálně 60 minut a 5 mil. Kč

– dokumentární audiovizuální dílo – minimálně 60 minut a 2,5 mil. Kč

– díl hraného audiovizuálního seriálu – minimálně 20 minut/díl a 7,5 mil. Kč (průměrná útrata na jeden díl)

– díl dokumentárního audiovizuálního seriálu – minimálně 20 minut/díl a 2,5 mil. Kč (průměrná útrata na jeden díl)

– díl animovaného audiovizuálního seriálu – minimálně 5 minut a paušální útrata za celý seriál min. 5 mil. Kč

Minimální délka se zkracuje u celovečerních formátů hraných, animovaných a dokumentárních audiovizuálních děl ze 70 na 60 minut z důvodu souladu s mezinárodními standardy (Evropská audiovizuální observatoř ad.).

Limit minimálních uznatelných nákladů se u hraného audiovizuálního díla zvyšuje z 15 na 18 mil. Kč, u dokumentárního audiovizuálního díla ze 2 na 2,5 mil. Kč, což zhruba odpovídá současné míře inflace, zároveň však neohrožuje potenciál k výrobě koprodukčních projektů se zahraničními producenty.

Animované audiovizuální dílo, které bylo dosud ve společné kategorii s hraným audiovizuálním dílem, má nový samostatný limit 5 mil. Kč. Animační výroba je velmi specifická – jde o velmi technicky a finančně náročnou oblast, a proto se často vyrábí v mnoha zemích světa současně. Jsou zde animační studia, které zajišťují jen částečnou realizaci, tj. nedosáhnou na limit 18 mil. Kč. Rozvoj těchto studií však zásadně pomůže animačnímu a celkově audiovizuálnímu průmyslu i směrem k zahraničním projektům, které díky tomu budou moci na území České republiky realizovat širší portfolio aktivit. Kromě toho je zde i dlouhodobý tlak ze strany videoherního průmyslu, který také určuje konkurenceschopnost rozpočtů zejména animátorů a příbuzných profesí.

Seriálová tvorba je dynamicky rostoucí segment audiovize, který zažívá obrovský boom díky vysoké produkci hraných i dokumentárních sérií pro mediální audiovizuální služby na vyžádání. S rostoucím publikem nasazují stále se rozšiřující paletu formátů, a proto se minimální délka jednoho dílu z 30 mění na 20 minut. Zároveň se mění minimální výše uznatelných nákladů z 8 na 7,5 mil. Kč na díl. Limity reagují i na divácké návyky, které se mění, neboť divák opouští kino a sleduje obsah na platformách, které nabízí větší šíři formátů. Délka dílů se zkracuje i z důvodu změn v konzumaci obsahu. Mladí lidé jsou zvyklí se dívat na kratší formáty, udrží pozornost kratší dobu a platformy i televize se jejich návykům přizpůsobují.

Rovněž se zavádí nová kategorie dokumentárního seriálu s limitem 2,5 mil. Kč na díl.

Z pohledu ČR je žádoucí motivovat mediální audiovizuální služby na vyžádání k investicím do výroby dokumentárních seriálových projektů pro rozvoj této oblasti audiovize. Tak jako ostatní žánry se i dokumentární film přesouvá z pláten na small screeny, především na streamovací platformy, kde je dnes v mezinárodním měřítku divácky velmi atraktivní, a to především ve formátu seriálu. Zároveň se tím napravuje fakt, že byl dosud v systému filmových pobídek opomíjen. Zvýšení minimálních uznatelných nákladů z 2 mil. Kč na 2,5 mil. Kč odráží obecný ekonomický vývoj v zemi, zejména inflaci. Přesto tato částka stále odpovídá možnostem financování dokumentárních audiovizuálních děl, která na českém trhu existují, a umožňuje zahraničním i českým tvůrcům tento nástroj státní podpory plně využít.

U kategorie animovaného seriálu o více dílech se zavádí paušální limit uznatelných nákladů 5 mil. Kč na celý seriál místo dosavadního limitu 1 mil. Kč na díl, který nebyl funkční a v této kategorii nebyly vyráběny téměř žádné pobídkové projekty. Animované seriály mají jiné výrobní a finanční parametry než seriály hrané, mají nejen mnohem kratší stopáž, ale vyrábějí se také v sériích o vyšším počtu dílů. Paušální limit, který je v souladu s realitou a mezinárodními standardy, zvýší konkurenceschopnost českých animačních studií v soutěži o zahraniční zakázky. Do českého filmového průmyslu přinese kromě zahraničních investic inovace a nové technologie, animovaná tvorba má také velký distribuční i propagační potenciál.

Nově se zavádí mezi základní pojmy definice hraného, animovaného a dokumentárního seriálu, a to i z důvodu, aby v praxi nedocházelo k možnému obcházení stanovených minimálních limitů v případě výroby jednoho dílu seriálu.

Novela rovněž zavádí některé nové mechanismy týkající se možnosti změny specifikace

pobídkových projektů během jejich administrace Fondem v průběhu jejich výroby.

Jelikož pobídkový proces může trvat až tři roky, je žádoucí umožnit žadatelům během této doby určitou flexibilitu vyplývající z jejich ekonomických, dramaturgických a distribučních potřeb.

Nepředvídatelnému a rychle se měnícímu vývoji v oblasti výroby audiovizuálních děl v reakci na Covid-19, nástup platforem a dramaticky se měnící preference diváka, se totiž žadatelé musejí v těchto aspektech rovněž přizpůsobovat, mají-li zůstat konkurenceschopní.

Proto se nově připouští jednak současná výroba více audiovizuálních děl podle stejného scénáře nebo podle scénářů vzájemně odvozených, a rovněž možnost změny povahy (formátu) audiovizuálního díla, jehož výroba probíhá v rámci pobídkového projektu po vydání osvědčení o zápisu pobídkového projektu (nová 1. fáze procesu – viz dále). V obou těchto případech je ale samozřejmě nezbytné dodržet podmínky stanovené zákonem, za kterých taková změna může proběhnout.

Pokud žadatel již od podání žádosti o zápis vyrábí více audiovizuálních děl podle stejného scénáře nebo podle vzájemně odvozených scénářů, je taková výroba možná pouze v rámci jednoho pobídkového projektu a kritérium délky trvání a minimálních uznatelných nákladů dle zákona musí být splněno při prvním zpřístupnění příslušného audiovizuálního díla veřejnosti některým ze způsobů uvedených v zákoně.

Zákon nově rovněž výslovně uvádí jednotlivé způsoby zpřístupnění, kterými jsou televizní

vysílání, sdělování veřejnosti prostřednictvím audiovizuální mediální služby na vyžádání či promítáním ze záznamu prostřednictvím kinematografických představení. Žadatel bude mít rovněž nově zakotvenou povinnost zajistit první zpřístupnění audiovizuálního díla, jehož výroba byla pobídkovým projektem, jedním ze stanovených způsobů a informovat o něm ve stanovené lhůtě Fond.

Pokud dojde ke změně povahy audiovizuálního díla v průběhu pobídkového procesu až po vydání rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu, bude možné z tohoto důvodu vydat příslušné rozhodnutí o změně rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu pouze tehdy, půjde-li o shodný pobídkový projekt ve smyslu zákona a bude-li pobídkový projekt po takové změně nadále splňovat všechny zákonné podmínky.

K určitým dílčím změnám dochází v této souvislosti rovněž u Komise pro filmové pobídky.

S nově nastavovanými pravidly dochází i k výslovnému zakotvení rozšířených pravomocí Komise, aby mohla posuzovat sporné otázky týkající se problematiky určování druhu audiovizuálního díla či definování seriálu apod.

S nutností zavedení určité redukce poptávky po výrobě audiovizuálních děl na území ČR

vzhledem k omezené možnosti financování filmových pobídek souvisí i stanovení maximální částky filmové pobídky pro jeden pobídkový projekt, tzv. cap. Toto omezení bylo do zákona

zavedeno v roce 2022, a to ve výši 150 mil. Kč, v reakci na uzavření příjmu nových projektů kvůli nedostatku schválených prostředků v systému. S touto částkou by však ČR v kombinaci s 20% sazbou pobídky (v Evropě nejnižší) neobstála v mezinárodní soutěži o zahraniční kapitál a projekty největších investorů. Novelou stanovená maximální částka filmové pobídky ve výši 350 mil. Kč pro jeden projekt ochrání systém před skutečně extrémními požadavky, zároveň však zabrání nežádoucímu odlivu investic do jiných zemí. Současný návrh umožňuje maximální využití poptávky po výrobě vysokorozpočtových seriálových projektů zahraničních investorů, která je žádoucí pro českou ekonomiku a je v souladu s hlavním smyslem existence pobídek.

I toto omezení v podobě maximální částky filmové pobídky pro jeden projekt však musí být doprovázeno zajištěním odpovídajícího financování systému, tedy výší dotace určené na filmové pobídky. V opačném případě bude systém opět vystaven riziku zastavení příjmu žádostí o zápis pobídkového projektu.

Aby se zamezilo možnému obcházení tohoto limitu v podobě umělého rozdělování seriálových projektů, obsahuje návrh novely zákona i nastavení určité pojistky spočívající v povinném rozestupu mezi podáním žádosti o zápis dalších dílů téhož seriálu, tudíž i mezi natáčením realizovaným na našem území souvisejícím s jednotlivými seriálovými projekty.

Návrh obsahuje i určité zpřesnění toho, kdo může být žadatelem o filmovou pobídku.

Současná úprava jednotlivých typů žadatelů (výrobce nebo koproducent audiovizuálního díla nebo osoba, která pro výrobce nebo koproducenta na objednávku zajistí výrobu audiovizuálního díla či jeho části) se nemění. Explicitně se však vylučuje, aby žadatelem byl vysílatel a poskytovatel audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání či osoby s nimi personálně nebo majetkově propojené, a to z důvodu celoevropského trendu posilování pozice nezávislého výrobce, a to jak obecně, tak ve schématech podpory programů Media a Eurimages.

Podpora evropské tvorby prostřednictvím nezávislých producentů a jejího šíření uvnitř jednotného evropského trhu je i jedním z hlavních cílů novelizované směrnice o audiovizuálních mediálních službách, stejně jako jejích předchůdců (první směrnice z r. 2010 a před ní směrnice Televize bez hranic z r. 1989).

Současný systém pobídek je průběžný, má tři fáze registrace-evidence-vyúčtování/vyplacení a takto funguje od 1. 1. 2017. Vyplácení filmových pobídek probíhá na akruální bázi, proces žádosti o filmovou pobídku je s ohledem na povahu filmových projektů zpravidla víceletý. V průběhu každého roku se vyplácejí projekty, kterým bylo vydáno Osvědčení o registraci a následné Osvědčení o evidenci v předchozích letech. Zároveň v daném roce vstupují do systému nové projekty vydáním Osvědčení o registraci a jsou vytvářeny podmíněné závazky k dalším projektům, které se začínají realizovat (alokace na základě vydaných Osvědčení o evidenci) a budou vyplaceny v následujících letech. Fond vytváří tyto alokace z finančních prostředků dotace na daný rok i z přebytků let minulých, což mu umožňuje zákon.

Zásadní změnou oproti současnému stavu je přechod od třífázové podoby pobídkového procesu (registrace, evidence, pobídka) na řízení dvoufázové (zápis pobídkového projektu, pobídka).

Aktuální třífázové schéma má následující odůvodnění.

Registrací pobídkového projektu žadatel nyní vstupuje do systému a od data jejího podání může uplatňovat uznatelné náklady projektu. Projekt musí splňovat základní kvalifikační kritéria, která jsou předem známá a objektivní, jako je druh audiovizuálního díla, minimální výše uznatelných nákladů a minimální délka audiovizuálního díla (stopáž), a dokládá splnění obsahových předpokladů formou kulturního testu a splnění stanovených podmínek dalšími přílohami. Některé údaje oznamované žadatelem, jako jsou termín realizace, výše rozpočtu či výše požadované pobídky jsou v této fázi nezávazným odhadem.

Další fází současného systému je evidence, při níž již vzniká podmíněný závazek ve výši předpokládané částky pobídky na schválených prostředcích účelově určených pro filmové pobídky na účtu Fondu. Žádost o evidenci pobídkového projektu podává žadatel ve lhůtě až tři roky od doručení osvědčení o registraci pobídkového projektu, ve stanoveném termínu navázaném na zahájení realizace/natáčení, k žádosti přikládá rozpočet uznatelných nákladů, rozpočet celkových nákladů, přehled zdrojů financování ad.

Poslední fází pobídkového procesu je pak žádost o pobídku, kterou je možné podat ve lhůtě až čtyři roky od doručení osvědčení o registraci pobídkového projektu (max. délka celého procesu), kdy žadatel předkládá vyúčtování skutečně vynaložených uznatelných nákladů a jejich ověření auditorem a další povinnou dokumentaci/přílohy. Teprve na konci procesu je pobídka žadateli vyplacena.

Obrázek č. 5: Příklady procesu realizovaných pobídkových projektů (proces platný od 1.1. 2017 dosud)

Systém je nastaven jako průběžný, žadatelé mohou podávat žádosti o registraci nových pobídkových projektů v průběhu celého roku.

Ředitel má sice ze zákona právo zastavit příjem registrací při nedostatku schválených finančních prostředků, ale přesná kontrola nad stavem prostředků, na nichž se vytváří podmíněný závazek až ve fázi evidence, je v současném nastavení procesu administrativně náročná. Nelze předem určit, kolik z registrovaných projektů postoupí do fáze výroby a kdy a v jaké výši požádají o evidenci (alokaci finančních prostředků).

Osvědčení o registraci pobídkového projektu je platné čtyři roky, o registraci žadatelé v praxi žádají často příliš brzy vzhledem k plánovanému termínu natáčení, Fond má jen odhad budoucího závazku, o němž neví přesně, kdy bude realizován a v jaké výši. To v důsledku znamená, že v trvajícím období enormní poptávky a k ní úměrně a flexibilně rostoucí kapacitě českého filmového průmyslu může dojít k tomu, že se do systému opakovaně registruje více projektů, na které není ve chvíli, kdy postupně podávají žádosti o evidence, dostatek schválených finančních prostředků – vytváří se tak deficit, který čeká na pokrytí z prostředků dalšího roku, příp. mimořádného navýšení. A příjem nových registrací musí být zastaven.

Návrh novely pak výše uvedené mění následujícím způsobem.

Navrhovaná komplexní úprava pobídkového procesu z třífázového na dvoufázový reflektuje vývoj posledních let. Spolu s dalšími souvisejícími změnami má vést k plně funkčnímu a stabilnímu systému a do budoucna zabránit situacím, kdy Fond zastaví příjem žádostí o zápis nových pobídkových projektů a/nebo jej zastaví pozdě, neboť do fáze výroby postoupí násobně více projektů, než je možné v systému uspokojit.

První fází pobídkového systému, kterou žadatel do systému vstupuje, je nově žádost o zápis pobídkového projektu. Vzhledem k tomu, že jde o zcela novou úpravu celého pobídkového

systému, dochází s jeho zavedením i k přejmenování dosavadních názvů jednotlivých fází, aby nedocházelo ke zbytečnému zmatení v pojmech minulých a stávajících. Již na základě této žádosti o zápis se bude pobídkovým projektům, které splní povinné podmínky ze zákona a které budou mít povinnost zahájit natáčení v určité zákonem stanovené lhůtě, alokovat částka požadované filmové pobídky v předpokládané výši. Součástí žádosti o zápis pobídkového projektu bude kromě stávajících příloh nově také doložení všech skutečností, které žadatel dříve dokládal až ve fázi evidence. Podrobná specifikace příloh bude součástí Statutu Fondu.

Jelikož budou jednotlivým projektům finanční prostředky alokovány již při zápisu pobídkového projektu do systému a zkrátí se doba od vstupu do systému po realizaci (viz dále), tok schválených prostředků bude nastaven efektivněji a Fond bude mít detailnější přehled o jejich okamžitém stavu.

Nelze vyloučit, že při extrémní poptávce dojde i tak nárazově k omezení příjmu nových žádostí o zápis, bude však možné tuto situaci lépe predikovat a reagovat na ni včas.

Tedy by již neměla nastat situace, že toto omezení přijde až ve chvíli, kdy bude v systému zapsáno tolik projektů s finančními požadavky v takové výši, že příjem žádostí bude uzavřen neúměrně dlouhou dobu a Fond bude nucen složitě vyjednávat o mimořádném navýšení financování nebo saturovat nedostatek finančních prostředků z rozpočtu let následujících.

Novela rovněž zavádí jednak možnost částečné alokace filmové pobídky pro projekt, který je

na řadě v řízení a není mu možné z důvodu aktuálního nedostatku schválených prostředků

alokovat celou požadovanou částku filmové pobídky, a také vydávání rozhodnutí o zápisu pobídkových projektů bez uvedení předpokládané výše filmové pobídky. Tato varianta se

týká projektů, které jsou další na řadě v pobídkovém řízení, podaly řádně a včas žádost o zápis, nicméně není možné jim z důvodu aktuálního nedostatku disponibilních prostředků alokovat v rozhodnutí o zápisu předpokládanou částku filmové pobídky.

Za disponibilní prostředky se pak pro účely filmových pobídek považuje rozdíl celkové výše finančních prostředků, které má Fond k dispozici na filmové pobídky, snížené o souhrn částek filmové pobídky uvedených ve vydaných rozhodnutích o filmové pobídce, kde ještě nebyla filmová pobídka vyplacena, dále o souhrn částek předpokládané výše filmové pobídky uvedených ve vydaných osvědčeních o evidenci, která nebyla zrušena a týkají se pobídkových projektů, ve vztahu k nimž nebylo dosud vydáno rozhodnutí o filmové pobídce, a dále o rezervu pro účely vydávání rozhodnutí o změně rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu v případě povoleného navýšení předpokládané částky filmové pobídky.

Těmto projektům následně Fond vydá z moci úřední rozhodnutí o změně rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu, v němž uvede předpokládanou částku filmové pobídky určenou dle zákona, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy ke krytí takové částky budou postačovat schválené prostředky Fondu. Tyto projekty budou uspokojeny přednostně před nově zapsanými pobídkovými projekty. Následné povinnosti žadatele týkající se realizace pobídkového projektu, zejména způsob a lhůty pro prokázání prací na výrobě audiovizuálního díla by pak pro žadatele byly závazné až po vydání změnového rozhodnutí s předpokládanou částkou požadované filmové pobídky.

Tato úprava by měla zvýšit míru jistoty ohledně investic té části žadatelů, kteří již své projekty zapsali, výrobu AV díla na území ČR plánují realizovat či již realizují, ale nemůže jim být z důvodu aktuálního nedostatku finančních prostředků vydáno rozhodnutí o zápisu s potvrzenou alokací požadované částky filmové pobídky.

Nově navržená úprava systému formou dvoufázového pobídkového řízení povede žadatele rovněž k tomu, že budou své projekty zapisovat do systému až v pokročilejší fázi přípravy, kdy bude realizace jejich projektu reálná a bude zahájena do stanovené doby od zápisu projektu.

Vzhledem k tomu, že v navrženém novém systému se částka požadované filmové pobídky alokuje žadatelům již při zápisu projektu, je nutné zamezit situacím, kdy by Fond vedl podmíněný účetní závazek pro daný projekt roky ve svém účetnictví, a projekt se nakonec nerealizoval. Tím by bylo znemožněno efektivní nakládání s finančními prostředky Fondu,

a tak je v novele zákona zakotvena povinnost do určité doby (základní lhůta šest měsíců) po zápisu projektu prokazatelně zahájit práce na výrobě audiovizuálního díla.

U pobídkových projektů, jejichž součástí bude dle žádosti o zápis pobídkového projektu natáčení na území ČR, se za zahájení prací považuje právě zahájení takového natáčení.

Podrobnosti při určení kritérií pro zahájení prací (jako je i povinně požadovaný určitý rozsah následných prací ve stanoveném termínu, aby nedocházelo pouze k účelovému zahájení natáčení) a způsob jejich prokázání pak určí Statut Fondu.

V případě, že by žadatel zahájení prací (natáčení) ve stanovené lhůtě neprokázal, Fond by rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu zrušil a uvolněné prostředky použil pro další pobídkový projekt, čímž by nedocházelo k nežádoucí blokaci finančních prostředků. Rozhodnutí o zápisu by Fond zrušil i v případě porušení dalších podmínek stanovených v rozhodnutí, jejichž porušení není v rozhodnutí označeno jako méně závažné, a dalších případech, jako jsou např. situace, kdy žadatel či pobídkový projekt přestal splňovat po vydání rozhodnutí o zápisu zákonné podmínky. Takové sankční zrušení rozhodnutí o zápisu ze strany

Fondu má pak za následek nemožnost zapsat shodný pobídkový projekt další dva roky.

Za shodný pobídkový projekt se pak považuje takový projekt, v jehož rámci má podle podané žádosti o zápis pobídkového projektu probíhat výroba AVD na základě stejného nebo upraveného scénáře, přičemž k případné změně názvu se nepřihlíží.

Aby ale nedošlo k neúměrnému omezení uznatelných nákladů žadatele v období přípravy

projektu, je v novele zákona navržena nová kategorie uznatelných nákladů, která se týká čistě

přípravy projektu. Jednalo by se o přípravné náklady, které žadateli vznikly až půl roku před podáním žádosti o zápis v přímé souvislosti s přípravou realizace pobídkového projektu. Jejich detailnější specifikace bude následně upravena ve Statutu Fondu.

Současně se navrhuje zkrácení pobídkového procesu na tři roky, tato úprava vychází z praxe

a rovněž z požadavků MF, které opakovaně poukazovalo na nutnost zrychlení čerpání finančních prostředků určených na pobídkové projekty.

V návrhu novely zákona je však pamatováno i na mimořádné případy, kdy určité zákonem stanovené povinné lhůty mohou být na žádost žadatele prodlouženy ze zvlášť závažného a mimořádného důvodu, pokud bude taková žádost podána před uplynutím lhůty. Tato možnost byla do novely zákona vložena zejména jako reakce na nedávné zkušenosti s celosvětovou pandemií Covid-19, která měla ve svém důsledku naprosto nepředvídatelné a bezprecedentní důsledky v podobě omezení svobody pohybu (vnitrostátního i mezistátního) a dalších práv populace v podstatě všech zemí světa, včetně výkonu povolání, které vedlo k úplnému přerušení globálních dodavatelsko-odběratelských vztahů.

To samozřejmě způsobilo extrémní komplikace i v případě realizace pobídkových projektů, na které dosavadní právní úprava nemyslela. Fond však každou takovou žádost po prostudování specifických okolností pro konkrétní případ a po případném vyžádání doplňujících informací a dokumentů odpovědně posoudí, a teprve poté rozhodne, přičemž návrhem žadatele na požadovanou dobu prodloužení není vázán.

V takovýchto případech bude totiž nutné postupovat velmi obezřetně a důsledně tak, aby nedocházelo k masivnímu a zbytečnému rozvolňování nastavených pravidel.

S nutností účinnější kontroly toku schválených prostředků souvisí i navrhovaná úprava při

změně alokace předpokládané částky filmové pobídky z důvodu změny výrobního rozpočtu (navýšení nebo snížení nákladů v průběhu výroby).

Současný stav, kdy žadatel může neomezeným způsobem v průběhu (i několikaleté) realizace audiovizuálního díla snižovat a zejména navyšovat požadovanou částku pobídky, je pro přehled o schválených prostředcích Fondu a samotný pobídkový systém administrativně náročný – i když v určitém směru odpovídá dynamické realitě filmového průmyslu, a proto byl původně takto zaveden.

Z tohoto důvodu novela ruší jednak možnost stávajícího, v zákoně upraveného, automatického

snížení i navýšení předpokládané částky filmové pobídky o určitou konkrétní částku (až o 5 %, nejvýše však o 1 000 000 Kč), aniž by byl žadatel nucen tuto změnu Fondu před podáním žádosti o pobídku oznámit, a zároveň se zavádí další omezující opatření.

Navýšení předpokládané částky filmové pobídky uvedené v rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu na základě žádosti o změnu rozhodnutí bude možné pouze jednou, a to nejvýše o částku převyšující o 15 % částku předpokládané výše filmové pobídky uvedenou v rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu. Vzhledem k tomu, že v nové podobě systému by žadatelé měli zapisovat až reálné projekty v určité fázi připravenosti, je toto řešení vyhovující.

Z hlediska nutnosti účinné kontroly nad cashflow Fondu by samozřejmě bylo nejlepším řešením nepřipustit žádnou změnu při navyšování předpokládané částky filmové pobídky během pobídkového procesu. Na druhou stranu filmová výroba je činnost velice specifická, dlouhodobá a nepředvídatelná díky mnoha proměnlivým faktorům. Jednak se mohou změnit vnější okolnosti, kterým se pak výroba musí přizpůsobit (do předem naplánovaného natáčení mohou zasáhnout v místě konání např. ozbrojené konflikty, teplotní či jiné enviromentální externality apod.), a pak jsou tu také interní změny v rámci projektu (např. v obsazení hlavních rolí, nové lokace v závislosti na změnách scénáře apod.), které vedou k nutným změnám ve skladbě a výši nákladů a připravovaných rozpočtů.

Pokud by žadatelé neměli možnost určitým způsobem, byť ve velmi omezené míře, tyto nepředvídatelné okolnosti projevující se nutnými úpravami financování výroby audiovizuálního díla uplatnit během administrace pobídkového projektu, mohlo by to vést k tomu, že budou čistě z preventivních důvodů již na začátku celého procesu své rozpočty nadsazovat ve snaze podchytit tato eventuální rizika, a následně pak své náklady opakovaně snižovat. Ani tato cesta by nevedla ke kýženému cíli, tedy objektivnímu přehledu o schválených prostředcích Fondu, umožňujícímu reálné plánování budoucího vývoje, proto určitá možnost navýšení výrobního rozpočtu během pobídkového procesu zůstává zachována.

Snížení předpokládané částky filmové pobídky uvedené v rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu bude možné na základě žádosti o změnu rozhodnutí učinit u stejného pobídkového projektu víckrát. I tato možnost bude mít ale svá omezení.

Žádost o změnu rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu snížením předpokládané částky

filmové pobídky bude nutné podat vždy, když se částka filmové pobídky změní o více než 1 000 000 Kč, a to ve lhůtě pro podání žádosti o filmovou pobídku, nejpozději však tři měsíce

před jejím podáním. Z důvodu snížení administrativní zátěže na straně Fondu i žadatele nebude nutné podávat žádost o změnu při snížení alokace o méně než 1 000 000 Kč.

Povinnost oznamovat Fondu v určité stanovené lhůtě snížení požadované částky filmové pobídky uvedené v rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu souvisí totiž s nutností mít přehled o schválených prostředcích, jejichž vyčerpání znamená neočekávané zastavení příjmu žádostí. Zastavení příjmu žádostí je však pro stabilitu průběžného pobídkového systému nežádoucí jev, ke kterému by nemělo v ideálním případě docházet, neboť znamená snížení důvěry investorů ve fungující systém, a generuje pak další problémy. Většina úprav pobídkového schématu ostatně směřuje k tomu tento negativní jev maximálně eliminovat.

Z tohoto důvodu zavádí novela do zákona rovněž novou sankci za nedodržení této povinnosti, a to v podobě snížení částky poskytnuté filmové pobídky. Pokud žádost o změnu rozhodnutí snížením předpokládané částky filmové pobídky žadatel ve stanovené lhůtě nepodá a současně bude částka filmové pobídky uvedená v žádosti o filmovou pobídku o více než 1 000 000 Kč nižší než předpokládaná částka filmové pobídky uvedená v rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu, uvede Fond v rozhodnutí o poskytnutí filmové pobídky částku filmové pobídky sníženou o 10 % rozdílu mezi těmito částkami, tedy mezi částkou filmové pobídky uvedené v rozhodnutí o zápisu pobídkového projektu a částkou uvedenou v žádosti o filmovou pobídku. Předpokládáme, že v praxi tato úprava povede k tomu, že žadatelé budou včas informovat Fond o skutečných finančních požadavcích projektu v podobě očekávané výše filmové pobídky odpovídající reálnému stavu výroby pobídkového projektu, a Fond tak bude mít k dispozici věrný obraz realizace projektu a reálné informace o stavu schválených prostředků v budoucím období.

Novela rovněž ruší možnost dvou postupných žádostí o filmovou pobídku.

Tento způsob čerpání filmové pobídky byl zaveden novelou v roce 2016 jako určitá forma konkurenční výhody systému, protože existovala reálná obava, že zahraniční investoři kvůli nízké sazbě pobídky přemístí výrobu do jiných zemí. Tato obava se však nepotvrdila a zahraniční investoři tuto možnost využívali jen minimálně. V praxi tato možnost komplikovala kontrolu vyúčtování uznatelných nákladů ve vztahu k intenzitě veřejné podpory a celkovým nákladům projektu při jednotlivých postupných žádostech o filmovou pobídku a generovala neúměrnou administrativní zátěž pro Fond. Opakovaně docházelo navíc k tomu, že žadatelé čerpali téměř celou alokovanou částku filmové pobídky v předpokládané výši již při první žádosti, druhá žádost pak přicházela s dlouhým časovým odstupem a obvykle na minimální částku. Fond však po celou dobu musel vést pro daný projekt podmíněný účetní závazek ve svém účetnictví a finanční prostředky, které žadatel nakonec nevyčerpal, tak nemohly být alokovány jinému projektu. I tato úprava směřuje, kromě snížení administrativní zátěže Kanceláře a zrychlení čerpání prostředků, k nutnosti maximálního přehledu o schválených prostředcích.

Vzhledem k tomu, že v případě podpory poskytované na základě zákona o audiovizi se jedná o veřejnou podporu, jejíž znaky jsou obecně definovány v čl. 107 odst. 1 SFEU a v zásadě je tato podpora zakázaná, je využíváno nařízení Komise (EU) č. 651/2014, na jehož základě lze podporu poskytnout v souladu s právem EU (GBER). S poskytováním filmových pobídek v režimu GBER souvisí i řada povinností vůči EK ze strany Kanceláře Fondu (reporting apod.).

2.1.10. Opatření č. 8: Přímá investice provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání

Novela zákona zavádí i nový institut tzv. přímé investice. Přímá investice je propojena s audiovizuálním poplatkem, který platí provozovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání.

Obrázek č. 6: Poplatek z poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a přímá investice

Výše uvedený graf konstatuje, že celková povinnost provozovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání činí 3,5 % z výnosů na území ČR.

Minimálně 1 % vždy musí provozovatel odvést do Fondu jako poplatek, zbytek % z celkové povinnosti 3,5 % musí investovat buď do nákupu, nebo výroby audiovizuálních děl. Minimálně polovina pak musí být realizována s českým výrobcem, který není majetkově propojen s provozovatelem televizního vysílání nebo audiovizuální mediální služby na vyžádání. Zbývající podíl pak s jakýmkoli výrobcem audiovizuálních děl, přičemž minimálně 10 % z této části pak je určeno na dabing. Tato povinnost má za úkol podpořit distribuci české audiovize do zahraničí a současně zvýšit počet předplatitelů v případě zahraničních platforem.

Pokud provozovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání nechce realizovat žádný z uvedených typů přímé investice, musí odvést celou částku 3,5 % do Fondu, s tím že 1,5 % z celkové povinnosti 3,5 % se ale nezapočítává do výpočtu výše dotací ze státního rozpočtu na podporu a pobídky.

Variabilnost přímé investice umožňuje širokému spektru provozovatelů audiovizuální mediální služby na vyžádání vybrat si takové plnění povinnosti, které nejvíce odpovídá jeho podnikatelskému modelu. Strategie plnění povinnosti např. subjektem Apple TV, Disney + atp. bude zcela jistě rozdílné od subjektu Voyo nebo Prima +.

Obrázek č. 7: Rozpad přímé investice Graf č. 6: Předpokládané výše přímé investice 1,5 % z výnosů vybraných SVOD služeb na českém trhu s predikcí do r. 2027 (mil. Kč)

Zdroj: Ampere Analysis

Graf č. 7: Předpokládaná přímá investice 2,5 % z výnosů vybraných SVOD služeb na českém trhu s predikcí do r. 2027 (mil. Kč)

Zdroj: Ampere Analysis

2.1.11. Opatření č. 9: Nová pozice Kanceláře Fondu, vlastní agendy Kanceláře, propagace a prezentace audiovize, analytická a výzkumná činnost

V platném znění zákona o audiovizi je Kancelář okrajově konstatována především jako administrátor veřejné podpory bez vlastní odborné činnosti.

Minimalistické konstatování propagační, prezentační a analytické činnosti Kanceláře Fondu v ustanovení § 10 je nově rozšířeno tak, aby byl rozsah této činnosti evidentní a v kontextu s náklady na tuto činnost.

V kontextu změny struktury dosavadní DK na KRA bude muset Kancelář podstatně šířeji zvládat analytickou činnost, která byla doposud realizována spíš okrajově nežli strategicky, což se odráží v nové formulaci ustanovení § 10 odst. 1 písm. i) a návaznosti na § 12.

Novela zákona směřuje k většímu provázání strategických dokumentů, jednotlivých výzev o podporu audiovize a procesu hodnocení konkrétních žádostí. Cílem je posílit možnosti Fondu vyhodnocovat úspěšnost dlouhodobých i krátkodobých koncepcí a průběžně přizpůsobovat systém podpory situaci na trhu. Zatímco dosud musel Fond při realizaci odborných analýz pracovat s externisty formou veřejných zakázek (jelikož jeho vlastní kapacity neodpovídaly rozsahu požadovaných expertíz), novela má za cíl vytvořit širší analytické oddělení, které bude systém podpory průběžně vyhodnocovat a připravovat podklady pro revizi strategických dokumentů pro jednotlivé Rady a pro Představenstvo.

Analytické oddělení pak bude moci navázat na aktuální externí hloubkové analýzy audiovizuálního průmyslu a systému selektivní i automatické podpory a pokračovat v dialogu se zástupci trhu tak, aby veřejná podpora směřovala k rozvoji audiovizuálního průmyslu, nesloužila k tvorbě vlastního segmentu filmové produkce a především naplňovala konkrétní strategické cíle, které budou přispívat k vyšším výnosům jak pro státní pokladnu (formou tvorby zaměstnaneckých míst, většího obratu firem díky zvýšení exportu atd.), tak pro jednotlivé produkce a vysílatele.

K tomu by mělo výrazně napomoci i plné funkční využití agendového informačního systému Fondu, který by měl celkově zefektivnit a zrychlit veškeré procesní úkony napříč všemi agendami zajišťovanými Fondem a poskytovat ucelené soubory dat pro navazující analytické využití.

V souvislosti se spuštěním elektronické aplikace Fondu přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup pro oblast audiovizuálních poplatků, podpory kinematografie i poskytování filmových pobídek dochází novelou zákona rovněž k úpravě nástroje označeného

jako agendový informační systém Fondu (dále také jen „PORT“). PORT je informačním

systémem veřejné správy, jehož správcem je Fond, který má sloužit k výkonu působnosti Fondu a poskytování digitálních služeb Fondem a který má prostřednictvím dálkového přístupu umožňovat uživatelům služeb Fondu činit digitální úkony v rozsahu vymezeném v § 30 zákona.

V novele zákona je obsažen i popis procesů a činností, k nimž bude tento systém využíván, jakož i upřesnění nutných náležitostí jednotlivých druhů podání a úkonů činěných prostřednictvím tohoto systému, včetně toho, že úkony učiněné v PORT se považují za řádně podepsané.

Fond tento vlastní specializovaný systém PORT, který by generoval automaticky data ze všech doručených žádostí o podporu audiovize i filmových pobídek, postupně vyvíjí již od roku 2014, čímž směřuje k efektivnímu a modernímu fungování při výkonu své agendy v souladu se záměry státu, který prosazuje sjednocení a digitalizaci procesů státu jakožto cestu k přátelštější, efektivnější a levnější státní správě s využitím všech moderních technologií. Podle dosavadního znění zákona o audiovizi měl mít tento systém tři samostatné moduly, a to modul parafiskálních poplatků, modul schématu podpory audiovize a modul schématu filmových pobídek. V rámci novely zákona o audiovizi se počítá s maximálním rozšířením agend a úkonů činěných jeho prostřednictvím, jako je např. podávání žádostí o koprodukční status či podávání návrhů kandidátů do orgánů Fondu apod.

Standardizace výkonu konkrétních agend Fondu s takovým využitím nástrojů ICT, jako je PORT, umožní zásadní posílení transparentnosti, vyšší efektivitu i rychlost. Automatizované zpracování údajů a také jejich využití při zajišťování agend Fondu dokáže také eliminovat možnost chyby lidského faktoru a zvýšit bezpečnost poskytovaných služeb. V neposlední řadě může sloužit i k včasné identifikaci možných korupčních rizik.

Hlavním přínosem PORT je především digitalizování a zefektivnění veškerých procesů týkajících se zejména poskytování podpory audiovize, poskytování filmových pobídek a agendy poplatkových přiznání. V podstatě veškerá komunikace žadatelů a poplatníků s Fondem by tak probíhala na jednom místě skrze jednotný systém. Díky tomu, že se bude žadatel či poplatník, ať už jako právnická nebo fyzická osoba, do systému zaregistrovat, vytvořit svůj profil se všemi základními informacemi a kontaktními údaji a vyřizovat vše prostřednictvím svých podání skrze systém, může přehledně sledovat všechny své žádosti a jejich stav či poplatková přiznání na jednom místě a jednoduše doplňovat potřebné informace. K registraci a přihlášení do systému by měla být využívána zejména identitaobcana.cz, přičemž přihlášení pomocí systému datových schránek může být další (druhotnou možností), zejména pro účastníky, kteří jsou právnickými osobami.

Údaje ze všech tří modulů systému PORT by měly rovněž dát dohromady rozsáhlou databázi informací a dat o českém filmovém průmyslu. Systém PORT může automaticky vygenerovat například přehledy o počtu podaných žádostí a podpořených projektů v rámci jednotlivých výzev, přehledy o výši a rozložení přerozdělovaných prostředků, přehled o žánrovém rozložení podporovaných projektů, o procentuálním zapojení zahraniční spolupráce, o velikostech producentských společností a jejich rozpočtů, o způsobech distribuce a další informace. Zároveň by systém PORT měl sloužit Fondu i jako databáze kontaktů na české filmové tvůrce, producenty, distributory, provozovatele kin aj., díky které může Fond jednodušeji rozesílat hromadné informační e-maily a upozornění všem zaregistrovaným jedincům či specifickým skupinám.

Systém PORT by měl být rovněž propojen s novým webem Fondu, a všechny relevantní informace z webu Fondu by se tak do něj propisovaly. Měl by být tedy stále aktualizovaný. Jednotliví zaměstnanci Fondu budou mít v systému PORT přístup k modulu, který spravují, někteří určení zaměstnanci budou mít přístup k celému systému, speciální omezený přístup by měla mít také Rada či Komise, popř. odborníci z oblasti audiovize hodnotící žádosti o podporu.

Další zásadní změnou ve výčtu úkolů a činností Kanceláře Fondu je nová formulace ustanovení § 10 odst. 1 písm. j) vztahující se k agendě prezentace a propagace české

audiovize a průmyslu.

Toto ustanovení není spojeno s propagací a prezentací instituce, jak bývá mylně vykládáno nyní.

Patří sem komplex aktivit a činností Kanceláře, přesněji oddělení Czech Film Center a Czech Film Commission vyjmenovaných a popsaných níže. Agenda těchto oddělení je v aktuálním znění zákona konstatována natolik stroze, že se stává pro odbornou veřejnost nesrozumitelnou a nepřehlednou, ačkoli je velice důležitá jak pro konkurenceschopnost, tak rozvoj audiovize.

Aby byla prezentace a propagace audiovize efektivní a účinná je nutné jí dělat celoročně, systematicky, prostřednictvím webových stránek, galerií, katalogů, informačních materiálů, networkingu.

Takovouto činnost lze dělat pouze prostřednictvím Kanceláře, nikoli prostřednictvím adhoc služebních cest členů Rady, bez další podpory výše uvedených propagačních nástrojů. Současná nedostatečná formulace uvedené činnosti v současném znění zákona tak generuje zmatečný výklad, ve kterém může propagace realizovaná Fondem (jako instituce, nikoli výhradně Kancelář) realizuje propagaci prostřednictvím zahraničních služebních cest na filmové festivaly kohokoli z Fondu.

Z uvedeného důvodu je dále do DZ rozepsána činnost propagace a prezentace audiovize v detailu, a to pro obě oddělení.

Obrázek č. 8: Srovnání úkolů a činností Czech Film Commission a Czech Film Center s jinými organizacemi

propagace ČR jako vhodné lokality pro umisťování investic

propaguje ČR jako destinaci turistického ruchu v zahraničí i v tuzemsku

posilují dobré jméno ČR v zahraničí a prezentují ČR jako moderní zemi s bohatou kulturní tradicí

partner českých firem na cestě k jejich zahraničním exportním a investičním úspěchům

V případě oddělení Czech Film Center se jedná primárně o propagaci českého filmu, filmových talentů a tvůrčích a výrobních kapacit, a to hlavně směrem do zahraničí. Naopak úkolem oddělení Czech Film Commission je propagace České republiky jako atraktivní filmové destinace.

Czech Film Center (dále také jen „CFC“) vzniklo v roce 2002 jako o.p.s. a od té doby

reprezentuje českou kinematografii a filmový průmysl v zahraničí, spolupracuje s významnými filmovými trhy a festivaly, poskytuje aktuální informace o českém filmu a pomáhá propojit české filmové tvůrce se zahraničními filmovými profesionály. Zařazením původní o.p.s. do struktury státní organizace Fondu získalo mandát propagovat českou kinematografii jako celek, je na rozdíl od soukromých subjektu chápáno jako neutrální (hájí národní, nikoliv soukromé či specifické zájmy – nulový střet zájmů), má odbornost, dlouhodobý kontext a vztahy získané během dvou dekád systematické činnosti v daném oboru, a zároveň jakožto součást Fondu dodržuje přísná pravidla transparentnosti, neutrality a rovných příležitostí společná pro státní instituce.

Pro domácí i zahraniční profesionály, ať už producenty, festivaly, koprodukční trhy, prodejce a novináře je garantem odbornosti a cenným zdrojem informací (právě proto, že jsou ověřené, kontextualizované a nezatížené obchodními zájmy jednotlivců). CFC sleduje aktuální témata a trendy v oboru a podílí se na celosvětové oborové diskuzi o aktuálních trendech, hrozbách a obecném vývoji oboru.

Začleněním CFC do struktury Státního fondu kinematografie došlo k logickému a potřebnému zastřešení souvisejících aktivit a posílení mandátu na národní úrovni propagovat tento sektor tvorby a výroby a zároveň usměrňovat prezentaci České republiky v oblasti audiovize/kinematografie na domácím i zahraničním poli. Agenda oddělení je členěna na následující okruhy.

a) Zabezpečení prezentace na mezinárodních filmových trzích a koprodukčních fórech

Filmové trhy a koprodukční fóra jsou nezastupitelnými akcemi – jedná se o veletrhy filmového odvětví (filmové trhy) a prezentace nejzajímavějších připravovaných projektů (koprodukční a finanční fóra).

Filmové trhy jsou vedle filmových festivalů základním pilířem mezinárodního filmového prostředí, a tedy jedinečnou příležitostí propagace pro filmové profesionály. Jedná se např. o European Film Market (Berlinale), Marché du Film (Cannes), trh na festivalu v Torontu, Short Film Market (Clermont-Ferrand) a Mifa (Annecy).

Od vstupu České republiky do Evropské unie se Czech Film Center stalo partnerem mnoha významných filmových festivalů a trhů a oficiálním zástupcem české kinematografie jako celku na těchto prestižních akcích. Fond/Czech Film Center organizuje, zajišťuje a realizuje prezentaci českého filmového průmyslu a české odborné obce na těchto trzích, a to formou výstavních prostor a účastí na odborném programu.

Zaměstnanci CFC během účasti na festivalech a trzích, ať už v prostorách stánků a pavilonů, které Fond realizuje z vlastních příjmů, či během individuálních schůzek, zejména poskytují informace o aktuální i starší české filmové produkci, zprostředkovávají informace a předávají kontakty na filmové společnosti a tvůrce, instituce atd., zodpovídají dotazy ohledně financování a podmínek mezinárodních koprodukcí s Českou republikou, jednají s představiteli významných světových festivalů a filmových či koprodukčních trhů, vzdělávacích programů, filmových fondů, institucí a dalších stávajících i potenciálních partnerů, navazují a udržují kontakty s prodejci filmů a v neposlední řadě personálně a provozně zajišťují chod stánku či pavilonu.

Pravidelnou a systematickou prezentací na filmových trzích buduje Fond trvalé povědomí o českém audiovizuálním průmyslu a vytváří zázemí pro kultivaci vztahů, prezentace děl, talentů a kapacit.

Koprodukční trhy a finanční fóra jsou několikadenní odborné akce, na kterých se prezentují vybrané filmové projekty ve fázi vývoje či výroby. Jako takové jsou důležitou platformou, která projektům nabízí možnost najít vhodné zahraniční partnery a koproducenty, zajistit možnosti financování anebo rozvinout strategii vývoje a realizace filmu. Zároveň je každý koprodukční trh příležitostí, jak dát o projektu vědět širšímu okruhu mezinárodních filmových profesionálů, protože selektoři festivalů, distributoři, zástupci vzdělávacích programů i fondů na tyto akce pravidelně jezdí a vybrané projekty sledují.

CFC i zde navázalo užitečná partnerství a spolupracuje s přibližně 75 akcemi – ať už aktivně konzultuje a doporučuje vhodné projekty z ČR a slouží jako informační a verifikační autorita o nich, či o akcích informuje české profesionály a konzultuje s výrobci možnosti prezentace v zahraničí.

O možnostech účasti na trhu či koprodukčním fóru, termínech, kapacitách a souvisejících aktivitách zaměstnanci CFC pravidelně informují české filmové profesionály. O aktivitách Fondu a šířeji českého filmového průmyslu a vybraných českých projektech a talentech pak směrem do zahraničí zase informují filmové profesionály a novináře (viz níže).

b) Zabezpečení prezentace/účasti na národních a mezinárodních festivalech

Od vstupu České republiky do Evropské unie se Czech Film Center stalo partnerem mnoha významných filmových festivalů a trhů a oficiálním zástupcem české kinematografie jako celku na těchto prestižních akcích. Práce směrem k filmovým festivalům je jedním ze základů činnosti a CFC funguje jako spojka mezi domácím a mezinárodním filmovým světem.

Filmové festivaly, zejména ty největší jako Berlín, Cannes a Benátky, uvádějí v naprosté většině pouze filmy v mezinárodní či světové premiéře. Jsou extrémně selektivní a konkurenční, protože uvedení filmu na takovémto festivalu, a hlavně výhra ocenění, téměř automaticky zajistí filmu a jeho výrobcům účast na mnohých festivalech, mezinárodní distribuci, nominace na významné ceny a další uplatnění pro tvůrce včetně nabídky zajímavé spolupráce či účasti na projektech v zahraničí. Pro národní kinematografii, kterou dané dílo prezentuje, to pak znamená zvýšenou pozornost ze strany celého mezinárodního filmového průmyslu, a tedy obecně i příležitost pro ostatní tvůrce a prestiž pro instituce činné ve filmové oblasti v dané zemi.

Zaměstnanci CFC celoročně sledují vznikající české filmové projekty všech délek a typů – hrané, animované, dokumentární a celovečerní i krátkometrážní, konzultují s výrobci festivalovou strategii a spolupracují dlouhodobě a pravidelně s více než 200 mezinárodních filmových festivalů, kterým doporučují a nabízejí vhodná filmová díla a koordinují případný výběr filmu, jeho účast a propagaci českého filmu obecně na festivalu.

O možnostech účasti na festivalech, podmínkách a termínech zaměstnanci CFC opět pravidelně informují české filmové profesionály. Vybrané české filmy, získaná ocenění aktivně komunikují zahraničním filmovým profesionálům a novinářům (viz níže).

c) Rozvoj podmínek pro profesní a ekonomický růst prostředí, vytváření příležitostí (s cílem rozvoje a růstu)

CFC napříč svou činností sleduje cíl prezentovat českou kinematografii a průmysl a vytvářet podmínky pro lepší konkurenceschopnost a viditelnost těchto kapacit. Zaměstnanci CFC tak činí několika způsoby – partnerstvím se zahraničními festivaly, trhy a institucemi, která umožňují prezentovat delegaci tvůrců a výrobců či určitý sektor filmové tvorby, specifickými semináři a odbornými programy, ať už to jsou prezentace připravovaných projektů nebo hotových filmových děl. To vše umožňuje českým filmařům a profesionálům napojit se na mezinárodní struktury a následnou kultivaci českého filmového prostředí, prezentaci ČR jakožto funkčního a atraktivního ekosystému.

Konkrétní činnosti, které CFC realizuje, jsou např. programy zaměřené na mladé talenty, práci s krátkými filmy a prezentace nejen projektů v ČR i v zahraničí:

Kolekce krátkých filmů Czech Short Films CFC každoročně sbírá a za pomoci odborné poroty vybírá přibližně 10–15 krátkých filmů, které tvoří kolekci Czech Short Films, a každý rok rozšiřuje katalog krátkých filmů nabízených mezinárodním festivalům a prodejcům.

Cena Magnesia CFC spolupracuje s Českou filmovou a televizní akademií na Ceně Magnesia – kategorii ocenění za nejlepší studentský film.

Prezentace projektů Czech Film Springboard na Finále Plzeň Czech Film Springboard je uzavřená prezentace a konzultace celovečerních filmových projektů ve fázi vývoje, které jejich tvůrci prezentují zahraničním expertům. Cílem je upozornit zahraniční filmové profesionály na zajímavé české projekty a poskytnout jejich tvůrcům užitečnou zpětnou vazbu, a v neposlední řadě pak také představit domácí filmové obci mezinárodní experty a jejich aktivity.

Prezentace dokumentárních filmů Czech Joy in the Spotlight na MFDF Jihlava Představení nových českých (dokončených) dokumentárních filmů uváděných v sekci Česká radost v rámci MFDF Ji.hlava zahraničním selektorům, prodejcům a dalším profesionálům přítomným na festivalu, ale virtuálně i dalším.

Realizace projektů pro české filmové profesionály v zahraničí, jako jsou prezentace českého filmu a průmyslu v zahraničí (např. v rámci Producer´s Network na MFF v Cannes, Berlinale Co-Production Market, Cinekid, Young Horizons, When East Meets West, Les Arcs Coproduction Village), a koprodukční setkání českých a zahraničních producentů (např. na trhu Marché du Film v Cannes nebo trhu Mifa v Annecy).

d) Konzultace v oblasti festivalové strategie, vývoje a financování projektů, distribuce a mezinárodních prodejů

Zaměstnanci CFC sledují vznikající česká filmová díla a jejich výrobcům poskytují konzultace jednak ohledně festivalové strategie (u dokončovaných děl ve fázi výroby a postprodukce) – na jaký festival, kdy a jak film přihlásit, jednak ve fázi vývoje projektu – jaký koprodukční trh či vzdělávací program zkusit, kde hledat jaké mezinárodní partnery, kde projekt prezentovat.

Jakožto oficiální zástupce českého filmu a aktivní partner filmových festivalů, koprodukčních a filmových trhů, ale i vzdělávacích programů, je CFC důležitým poradcem a partnerem českých filmových výrobců a tvůrců a zásadním aktérem ve fázi nabízení filmu na filmové festivaly. Zejména proto, že zaměstnanci CFC jsou neutrální, odborně zdatní a mají dlouhodobě vybudované exkluzivní vztahy se zahraničními festivaly a trhy.

Prostřednictvím webových stránek, databáze festivalů a koprodukčních trhů a informačních oběžníků zaměstnanci CFC také pravidelně informují české výrobce o uzávěrkách, zaměření festivalů a podmínkách přihlášení na ně (viz níže). Na zaměstnance CFC se také pravidelně obracejí zahraniční instituce a subjekty s prosbou o informace a konzultace týkající se filmové infrastruktury, podmínek financování, statistických dat, kontaktů i konkrétních tvůrců a filmových děl.

e) Publikační a informační činnosti, tisková práce

Zaměstnanci CFC spravují několik informačních a prezentačních nástrojů mapujících český film a filmový průmysl, vydávají publikace a realizují kompletní informační kampaň zacílenou na filmové profesionály jednak směrem dovnitř do ČR, ale i ven do zahraničí. Jejich prostřednictvím poskytují cenné, ověřené a spolehlivé informace o českém filmu, možnostech spolupráce, finanční podpoře (stimulech), výrobních kapacitách a zázemí.

Magazín CZECH FILM Magazín CZECH FILM je anglicky psaný časopis v rozsahu cca 40 stránek věnovaný českému filmu a filmovému průmyslu, který CFC vydává třikrát za rok (Spring, Sumer a Fall). Obsahuje pravidelné rubriky a je vydáván vždy u příležitosti velkého filmového festivalu a trhu (Berlinale, Cannes, Benátky). Časopis i články jsou zároveň zveřejněny na webových stránkách a distribuce probíhá zejména v digitální podobě prostřednictvím webových stránek, mailových oběžníků a současně ve formě propagačního letáku i na mezinárodních festivalech a trzích, jichž se CFC účastní.

Propagační letáky Pro různé příležitosti vydává CFC také propagační letáky – věnované kolekci Czech Short Films, databázi připravovaných projektů, možnostem podpory minoritních koprodukcí a filmových pobídek.

Webové stránky Zaměstnanci CFC vytváří a spravují po obsahové a technické stránce webové stránky www.filmcenter.cz, které v češtině a angličtině obsahují zajímavosti o aktuálním dění v českém filmu, vznikajících projektech, dílech vybraných na filmové festivaly a trhy, podpořených projektech, ale i ucelené informace o aktivitách oddělení CFC, filmových dílech uvedených do kin či na festivalech od roku 1990 (celkem 1 595 a každý rok přibývá dalších přibližně 80 děl), filmových projektech ve fázi přípravy (přibližně 220), mezinárodních filmových festivalech a trzích (průvodce festivaly a trhy s konkrétními daty konání, uzávěrkami a cenami, profily akcí, podmínkami přihlášení filmu či projektu), možnostech finanční podpory filmového průmyslu u nás, cenné kontakty a statistická data. Všechny tyto informace zaměstnanci CFC pravidelně aktualizují, doplňují a ověřují.

Oběžníky Zaměstnanci CFC také pravidelně posílají informační oběžníky s konkrétními informacemi o plánovaných aktivitách oddělení (odborné akce, výzvy k přihlášení projektů nebo aktualizaci informací o filmových dílech), o blížících se uzávěrkách a podmínkách přihlášení filmových festivalů, o uzávěrkách a podmínkách účasti na filmových trzích, o uzávěrkách a podmínkách přihlášení koprodukčních trhů a podobně.

Tisková práce Nedílnou součástí propagační větve agendy CFC je i tisková práce, cílící zejména na zahraniční filmovou obec. Ta zahrnuje pravidelné články/novinky na webových stránkách, posty na sociálních sítích a e-mailové oběžníky, to vše o aktuálním dění v českém filmu a jeho úspěších (díla vybraná na mezinárodní festivaly, získaná ocenění, vznikající projekty, projekty a talenty vybrané na prestižní fóra, vzdělávací programy, profily produkčních společností a podobně). CFC průměrně realizuje měsíčně 8–10 takových oběžníků, 15–20 postů na Facebooku, 10 článků na web, a to v angličtině i v češtině.

f) Zastupování ČR v odborných mezinárodních asociacích v oblasti audiovize

Oddělení CFC je aktivním členem několika mezinárodních organizací, podílí se na jejich aktivitách a spoluvytváří tak obecnou filmovou politiku, sleduje aktuální trendy a témata.

Členství v European Film Promotion a s tím spojené programy Czech Film Center je od roku 2002 členem mezinárodní organizace European Film Promotion (EFP) sdružující profesní filmové organizace a instituce, které jsou experty v oblasti propagace a marketingu své národní kinematografie. Celkem 38 členských organizací ze 37 evropských států spojilo síly za účelem co nejlepší propagace rozmanitosti evropského filmu a talentů na klíčových mezinárodních festivalech a trzích, zejména mimo Evropu.

Mezi konkrétní aktivity, jichž se české filmy a talenty účastní, patří prezentace dokumentárních filmů na festivalu Hot Docs v Torontu, odborný program pro producenty na MFF v Cannes (program Producer on the Move), představení nadějných mladých filmařů, absolventů filmových škol, na MFF Karlovy Vary (program Future Frames), koprodukční setkání na filmovém trhu Mifa v Annecy, nominace kandidátů na Arabské filmové ceny (Arab Critics´Award). Zásadním programem pro posílení konkurenceschopnosti evropských filmů na neevropských trzích je pak program Film Sales Support, díky kterému získávají české filmy finanční podporu propagace na festivalech a trzích mimo Evropu.

Členství v Evropské filmové akademii a s tím spojená agenda nejprestižnějšího evropského filmového ocenění

Czech Film Commission (dále také jen „CFCom“) vzniklo v roce 2004 jako součást o.p.s.

Česká filmová komora, jejíž součástí bylo i České filmové centrum a česká Kancelář programu MEDIA.

Filmové komise jsou na celém světě běžné instituce zakládané a financované vládami na národní, regionální nebo komunální úrovni. Vznikají od 2. poloviny 20. století, první vznikla v roce 1949 v severoamerickém Utahu a po celém světě jich dnes funguje více než tisíc. Producenti a filmaři je nacházejí pod ustálenými názvy film commission nebo film office.

Hlavní činností Czech Film Commission je od jejího vzniku propagace České republiky jako

atraktivní filmové destinace.

Hlavním cílem činnosti Czech Film Commission je kontinuální navyšování lokálních útrat

a zvyšování zaměstnanosti v důsledku odběru českých služeb zahraničními producenty. Jedná se o služby poskytované českými dodavateli v oblasti audiovizuálního průmyslu jakožto ve všech dalších oblastech služeb, které do sféry tohoto kreativního a kulturního průmyslu působí dodavatelsky: malé a střední podniky včetně osob samostatně výdělečně činných působících v Praze a regionech České republiky například ve stavebnictví, realitách, pohostinství a cateringu, cestovním ruchu, dopravě, ale i ve zdravotnictví, energetice, módním a kosmetickém průmyslu, finančních a právních službách a podobně. Tento hlavní cíl je realizován následující skladbou činností.

Rozvoj podmínek pro realizaci výroby:

a) na národní úrovni

CFCom usiluje o udržování a budování konkurenceschopnosti českých služeb filmového průmyslu v evropském prostoru. Za tímto účelem spolupracuje na projektech, které jsou v prostředí globální audiovizuální výroby aktuální, např. bezpečnost práce a enviromentální zásady (projekt Samoregulační proticovidová opatření, Zbraně na filmovém place, Ekologie audiovizuální výroby, Duševní zdraví ve filmu atp.)

Snaží se o kultivaci podmínek pro natáčení v České republice a dává si za cíl stabilní filmařské prostředí přívětivé pro českou a zahraniční audiovizuální produkci komerčního i nekomerčního charakteru. Pracuje na úpravách místních podmínek pro natáčení tak, aby služby poskytované českým audiovizuálním průmyslem obstály v zahraniční konkurenci.

CFCom vytvořila a vede na webu www.filmcommission.cz největší databázi filmových profesionálů poskytujících služby v ČR.

b) na regionální úrovni

Na regionální úrovni působí osvětově na krajské a městské úřady a destinační agentury za účelem dobrého povědomí o přínosech audiovizuálního průmyslu do míst natáčení. Jejím cílem je zakládání a udržování regionálních filmových kanceláří a filmových fondů.

Poskytuje školení a metodické poradentství regionálním filmovým kancelářím, pro filmové profesionály pořádá tzv. location tours (profesní poznávací exkurze) do krajů za účelem představování nových natáčecích lokací.

Uděluje také cenu Film-Friendly nejlepší regionální kanceláři. Regionální filmové kanceláře existují primárně za účelem podpory a posílení přímého i nepřímého ekonomického dopadu, zaměstnání a propagace regionu skrze audiovizuální aktivity.

Propagační činnost:

a) v zahraničí

Czech Film Commission má za úkol propagovat ČR jakožto ideální destinaci pro natáčení jako celek. Narozdíl od profesních organizací, jakou je Asociace producentů v audiovizi, jí jde především o příliv zahraničního kapitálu a z toho vyplývajícího kladného vlivu na veřejné rozpočty.

Propagace v zahraničí je prováděna přímou osobní účastní zaměstnanců CFCom na filmových festivalech a produkčních a lokačních trzích, na obchodních služebních cestách, ale také prostřednictvím společných aktivit s MZV (tzv. projekty ekonomické spolupráce PROPED, kde ale Fond /CFCom nikdy nebyli příjemci podpory).

Propagace je uskutečňována prezentacemi výhod a aktuálních podmínek pro natáčení v České republice. Zaměstnanec CFCom (tzv. national film commissioner) prezentuje a vysvětluje přímo ve filmových studiích, v prostorách výstavních stánků nebo formou tzv. business breakfast nebo business lunch (obchodní snídaně nebo oběd), kdy ve spolupráci s daným zastupitelským úřadem do pronajatých reprezentativních prostor zve na prezentace s pohoštěním místní filmové profesionály, především zástupce studií a filmové producenty.

Zde je podstatné uvést USA a především Hollywood, který je cílovým trhem všech evropských zemí poskytujících filmařům servis na svém území. Z toho důvodu je pro Czech Film Commission důležité věnovat mu zvláštní pozornost jak za účelem udržování již vybudovaných kontaktů, tak kvůli aktivní propagaci ČR jakožto atraktivní destinace nově vznikajícím produkcím, tzv. mini-majors, novým generacím producentů tradičních studií, lokačním skautům a manažerům nebo finančním poradcům činným v oblasti audiovize.

Ve spolupráci s MZV a dalšími partnery (APA, Barrandov studio apod.) Czech Film Commission pořádá propagační akce pro hollywoodské producenty. Např. výše zmíněné obchodní snídaně s prezentací o novinkách v programu filmových pobídek, akce v sídle generálního konzula nebo společenské akce k příležitosti oscarových nominací zahraničních děl natočených u nás, jako např. v roce 2023 při příležitosti nominovaných Čechů na Oskary za film Na západní frontě klid.

Výše uvedené způsoby propagace nelze vykonávat jinak než přímou osobní účastí v zahraničí.

Dále CFCom propaguje ČR prostřednictvím anglické části webu filmcommission.cz, kde přehledně vysvětluje výhody a podmínky natáčení, ukazuje pestrost českých lokalit v databázi filmových míst, výjimečnost infrastruktury a profesionalitu českých filmových profesionálů publikováním reportáží z natáčení a další publicistickou činností.

Czech Film Commission se účastní poptávek, která jsou zadávány zahraničními studii. Zahraniční producent osloví několik zemí, jejichž národní filmové komise připraví na míru nabídku filmových lokalit na konkrétně zadané audiovizuální dílo. Zároveň sestaví přehled aktuálních podmínek natáčení spolu s predikcí stavu pobídkového programu.

CFCom inzeruje v profesních periodikách prokazatelně čtených zástupci filmových studií, producenty a lokačními manažery, tedy všemi, kteří aktivně ovlivňují výběr země, ve které se audiovizuální dílo nakonec natáčí. Inzeruje také profil České republiky jakožto ideální destinace pro filmovou výrobu v zahraničních profesních databázích.

CFCom používá sociální sítě Facebook a Instagram, na kterých upozorňuje na svou webovou odbornou publikační činnost, na právě probíhající natáčení, na premiéry zahraničních děl natočených u nás a jejich festivalové a akademické úspěchy.

CFCom vyrábí prezentační brožuru „pink guide“, která je informačním zdrojem v kostce shrnutých podmínek natáčení v ČR. Producentům a lokačním manažerům rozesílá newsletter informující o nově objevených lokacích a změnách v programu filmových pobídek.

b) v ČR

V rámci České republiky propaguje Czech Film Commission kladný vliv natáčení zahraničních děl. Na webu publikuje v českém jazyce odborné články o přínosech audiovizuální výroby, představuje nové filmové lokace, vede filmografii zahraničních děl vyrobených u nás a databázi filmových profesionálů působících na našem území. Součástí této databáze budou na novém webu (spuštění prosinec 2023) také tzv. trainees, studenti a adepti ucházející se o práci ve všech odvětvích audiovizuální výroby. CFCom tak aktivně podporuje zaměstnanost filmových profesionálů.

Propagaci na sociálních sítích Facebook a Instagram uskutečňuje také v českém jazyce, ve kterém cílí na nefilmovou veřejnost včetně odborných publicistů a novinářů.

Zastupování ČR v odborných mezinárodních asociacích z oblasti audiovize

Czech Film Commission zastupuje Českou republiku v Mezinárodní asociaci filmových komisařů AFCI se sídlem v Los Angeles, odkud jsou pravidelně pořádány odborné vzdělávací konference AFCI Week a Cineposium.

CFCom se také zasloužila o založení Evropské sítě filmových komisí EUFCN, v jehož představenstvu se zaměstnanci Czech Film Commission angažují. EUFCN pořádá pro své členy (v současné době 94 filmových komisí z 29 evropských zemí) odborný program v rámci festivalových trhů Berlinale a Marché du Film, a na produkčním a lokačním trhu FOCUS London.

Od roku 2023, kdy byla Czech Film Commission nominována na cenu za Nejlepší filmovou komisi, se stala partnerem Mezinárodního cechu lokačních manažerů LMGI – Location Managers Guild International.

Komunikace propagace instituce

Komunikaci Fondu jako instituce, tj. zveřejňování informací o jejím vnitřním fungování, o aktualitách na téma veřejné podpory, o rozhodnutích Rady apod. má na starosti oddělení výzkumu a komunikace, které úzce spolupracuje s CFC i CFCom.

Oddělení koordinuje mediální výstupy mezi všemi odděleními Fondu.

Mezi úkoly a činnosti oddělení spadá vydávání tiskových zpráv, komunikace s médii i monitoring médií. Za tímto účelem kontinuálně udržuje kontakty s novináři a médii jak tuzemskými, tak v určité míře i zahraničními, se kterými se v průběhu roku setkává např. na filmových festivalech. Zajišťuje inzerci a podporu české kinematografie v zahraničních prestižních časopisech jako Variety, The Hollywood Reporter, The Screen International – většinou souvisí s uvedením majoritního českého filmu v soutěžních sekcích festivalů Berlinale, v Cannes nebo v Benátkách.

Obrázek č. 9: Příklady inzerce

Dále pak inzerci v programových materiálech významných tuzemských festivalů – KVIFF, MFDF Jihlava, Finále Plzeň, Anifest apod., inzerci v materiálech a programu Českého lva, včetně soutěže Magnesia pro studentské filmy, kterou podporuje Fond skrze svoje oddělení Czech Film Center. S ohledem na širší agendu nového Fondu bude nutné portfolio festivalů i periodik rozšířit.

Důležitou propagační aktivitou je účast Fondu na tuzemských festivalech v Karlových Varech a v Jihlavě, na kterých pravidelně organizuje industry akce v podobě panelů a diskuzí zaměřených na aktuální vývoj v oblasti veřejné podpory audiovize. Vedle koordinace spolupráce mezi Fondem, festivaly a externími dodavateli se oddělení stará také o udržování jednotného grafického zpracování brandu Fondu. S tím souvisí také komunikace s příjemci podpory ohledně správného použití loga Fondu v propagačních materiálech a úvodních/závěrečných titulcích filmů, které obdržely podporu kinematografie a/nebo filmovou pobídku.

V zájmu co největší transparentnosti instituce je cílem Fondu informovat odbornou i neodbornou veřejnost o dění souvisejícím s plněním úkolů a činností Fondu, o výsledcích důležitých zasedání Rady, ale v kontextu propagační činnosti i o úspěších podpořených filmů na zahraničních filmových festivalech a koprodukčních trzích, domácích i zahraničních oceněních ad. Oddělení zodpovídá dotazy vznesené na Fond v kontextu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Mezi činnost oddělení spadá také správa webových stránek, které jsou hlavním komunikačním kanálem Fondu s veřejností (zveřejňují se zde všechna rozhodnutí Rady, tiskové zprávy, oznámení Fondu).

Zásadní úlohu oddělení sehrálo během pandemie covid-19, kdy bylo třeba v neustále se měnících podmínkách fungování a existence subjektů v audiovizuálním sektoru (zákaz natáčení, uzavírání hranic, zavření kin) komunikovat vývoj ve vyjednávání protipandemických opatření.

Výše uvedený rozsáhlý popis činností Kanceláře se novelou zákona a transformací Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize rozšíří o aktivity směřující na celé odvětví audiovize. V kontextu této změny je evidentní, že provoz Kanceláře a realizace všech úkolů a činností dle § 10 bude vyžadovat sofistikovanější financování a nebude možné ani reálné spoléhat se pouze na příjem z NFA. Z toho důvodu se zavádí nová definice každoročně poskytované dotace v § 24a.

2.1.12. Opatření č. 10: Nepřímá podpora producentských společností prostřednictvím nové definice nezávislého producenta jako vlastníka práv

Evropská kulturní politika v oblasti audiovize je již od směrnice o televizi bez hranic (směrnice TVWF, 1989) založena na ochraně kulturní rozmanitosti, kreativity a inovací prostřednictvím podpory nezávislých výrobců jakožto malých a středních podniků, které jsou považovány za jejich hlavní zdroj.

Explicitní pokyn členským státům v podobě konkrétního článku k transpozici do vnitřních legislativ sice neexistuje, nicméně mnoho předpisů a sdělení prostřednictvím opisů o kulturní diverzitě nepřímo k posilování pozice nezávislého producenta nabádá.

Směrnice TVWF vychází z předpokladu, že „závazek podle možností vysílat určitý podíl nezávislých děl vytvořených výrobci, kteří nejsou závislí na subjektech televizního vysílání, podpoří vznik nových zdrojů televizní výroby, zejména vytvoření malých a středních podniků; že tak vzniknou nové možnosti a příležitosti pro tvůrčí talenty, pro povolání v kulturní oblasti a pro pracovníky v kulturní oblasti“. Tuto tezi posléze přebírá i směrnice o audiovizuálních mediálních službách (2010, recital 68).

Na směrnici TVWF navazující Sdělení Evropské komise o filmu z r. 2002 (COM/2001/0534

final), které současně bylo přípravou na revizi směrnice TVWF, upozornilo na nejednotnost národních definic pojmů, jako je mj. „nezávislý producent (výrobce)“ a „nezávisle produkované dílo“, a na názor části stakeholderů, že jejich evropská harmonizace (nebo alespoň vzájemné uznávání vnitrostátních definic) by zvýšila konkurenceschopnost a kulturní rozmanitost evropské produkce.

Dosažení tohoto cíle zvýšení kulturní rozmanitosti prostřednictvím podpory nezávislých výrobců přitom podle Sdělení předpokládá důsledné rozlišování mezi malými a středními podniky na jedné straně a vysílateli na straně druhé: „Posledně jmenovaný cíl by se zdál být v souladu s původními cíli Směrnice o televizi bez hranic, která měla stimulovat vznik nových zdrojů televizní produkce, zejména podporou vzniku malých a středních podniků, které budou konkurovat zavedeným výrobcům audiovizuálního obsahu. Z toho by vyplývalo, že ochranu,

Srov. též recital 68 AVMSD (2010): „Závazek podle možností vysílat určitý podíl nezávislých pořadů vytvořených výrobci, kteří jsou nezávislí na subjektech televizního vysílání, podpoří vznik nových zdrojů televizní výroby, zejména vytvoření malých a středních podniků. Vzniknou tak nové možnosti a tržní příležitosti pro tvůrčí talenty, pro povolání v kulturní oblasti a pro pracovníky v kulturní oblasti.“ kterou nabízí současný systém, by bylo záhodno zaměřit na malé a střední podniky a nerozšiřovat ji na širší skupiny spojené s vysílateli. V tomto směru zazněl také postřeh, že rozdíl mezi výrobci a vysílateli audiovizuálního obsahu už není tak zřetelný jako dřív, protože často tvoří součást vertikálně propojených skupin a jejich vzájemný vztah se stává čím dál komplikovanějším. Každá definice by proto měla brát v úvahu i případné firemní vazby (obchodní účast, částečnou kontrolu) mezi různými součástmi řetězce, v němž se vytváří audiovizuální hodnota.“

Revidovaná směrnice TVWF, tedy směrnice o audiovizuálních mediálních službách (2010), nakonec jednotnou definici nezávislého výrobce ani díla nezavádí, nicméně ochranu nezávislých výrobců potvrzuje alespoň prostřednictvím kvóty pro díla nezávislých výrobců a posiluje pomocí souvisejícího recitalu 71, v němž doporučuje: „Při vymezení „výrobců nezávislých na subjektech televizního vysílání“ podle článku 17 by členské státy měly náležitě přihlížet zejména ke kritériím, jako je vlastnictví produkční společnosti, množství pořadů poskytovaných témuž subjektu televizního vysílání a vlastnictví sekundárních práv.“

Téma ochrany a podpory nezávislých výrobců se stává o to naléhavější v době posilování vlivu nadnárodních audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Ty mají ještě ve větší míře než evropští vysílatelé tendenci využívat nezávislé výrobce spíše jako dodavatele služeb na klíč než jako koproducenty s podílem na sekundárních právech a výnosech z exploatace díla – a to i tehdy, když nezávislí výrobci přinášejí zásadní kreativní vklady nebo finanční investice do fáze vývoje díla. Tím se snižuje schopnost producentů samostatně vyvíjet projekty a obchodovat s tituly na různých trzích, což v důsledku ohrožuje kulturní rozmanitost, přeshraniční dostupnost a konkurenceschopnost evropské produkce.

Akční plán Evropské komise na podporu oživení a transformace mediálního a audiovizuálního odvětví z r. 2020 v tomto smyslu upozorňuje na rizika plynoucí ze

skutečnosti, „že platformy využívají model, který lze definovat jako, díla na objednávku‘ (tj. získání veškerých práv duševního vlastnictví od výrobce anebo od jednotlivých tvůrců již od samého počátku, celosvětově a na neomezenou dobu),což může výrobce nebo talenty na dané konkrétní platformě, zablokovat‘.“

Podobně i Usnesení Evropského parlamentu z října 2021 k tomuto akčnímu plánu

„vyjadřuje znepokojení nad nepřiměřenou ekonomickou silou globálních internetových subjektů a jejich marketingovými možnostmi pro oslovení velkého publika, a nad případy dravého chování ukládáním nespravedlivých smluvních podmínek; konstatuje, že taková opatření mohou vytvořit podmínky nekalé hospodářské soutěže a oslabit evropské audiovizuální odvětví a že mají často dopad na nezávislou produkci a distribuci audiovizuálních děl.“

V reakci na tuto situaci Usnesení označuje podporu „ekosystému nezávislých subjektů jako klíčovou hybnou sílu rozmanitosti tvorby“.

Související Závěry Rady EU o zvýšení dostupnosti a konkurenceschopnosti evropského audiovizuálního a mediálního obsahu z r. 2021 v tomto kontextu rovněž zdůrazňují

důležitost podpory nezávislé produkce a vyzývají členské státy, aby „vybízely veřejnoprávní

https://fondkinematografie.cz/assets/media/files/ppfp/sdeleni-o-filmu-cinema-communication.pdf. Viz např. zprávu Evropské komise „European Media Industry Outlook“ z května 2023. https://digital- strategy.ec.europa.eu/en/library/european-media-industry-outlook. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52020DC0784. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52021IP0428&qid=1684747575186.

média, aby v rámci vytváření a propagace evropského obsahu nabízely nové příležitosti pro nezávislé producenty“.

V duchu uvedených tezí je na nezávislé producenty zacílen hlavní podpůrný program EU v oblasti KKP „Kreativní Evropa (2021–2027)“.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/818, kterým se tento program zavádí

a které navazuje na směrnici o audiovizuálních mediálních službách, s odkazem na sílící postavení globálních streamovacích platforem, doporučuje, aby byla „v souvislosti s prováděním programu stanovena zvláštní kritéria pro definici nezávislých producentských společností“.Jako hlavní akce vedoucí k realizaci priorit programové složky MEDIA následně zmíněné nařízení vytyčuje podporu vývoje a výroby audiovizuálních děl „evropskými nezávislými producentskými společnostmi“.

Celkově lze tedy říct, že ochrana a podpora nezávislých producentů nebo nezávislých děl (a jejich systematické odlišení od provozovatelů vysílání a audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a jejich produkcí) jako nástroj ke zvyšování inovativnosti, kreativity a rozmanitosti evropské audiovizuální produkce se line evropskou kulturní politikou posledních 33 let, přičemž v posledních čtyřech letech (v reakci na dopady pandemie covidu-19 a sílící vliv nadnárodních platforem) snahy v tomto směru výrazně zesílily.

Konkrétní podoba této ochrany a podpory je nicméně z větší části ponechána na rozhodnutí členských států, což platí i pro samotnou definici nezávislého výrobce a kritéria pro získání veřejné podpory.

Hlavním účelem uvedených opatření novely zákona o audiovizi je (spolu s dalšími nástroji směrnice) podpora distribuce a výroby televizních pořadů (jak naznačuje již titul VI. kapitoly

směrnice o audiovizuálních mediálních službách), což má vést dále k rozvoji kulturní rozmanitosti zajištěné deoligopolizací kulturní produkce, která by jinak čelila riziku ustrnutí

(angažování zavedených tvůrců, repetice zavedených vzorců, potírání kreativity v souladu s korporátními liniemi velkých televizních organizací, omezování vstupu mladých tvůrců na

trh) a nivelizace (tedy omezení rozmanitosti).

Jak je též vidět, vedlejším produktem úsilí o rozmanitost kulturní nabídky je potlačení přirozených monopolních (oligopolních) tendencí televizního trhu. Trh televizního vysílání je typický vysokými vstupními náklady (počítaje v to i značné administrativní překážky vstupu na trh) a významnými úsporami z rozsahu (economies of scale), což z ekonomického hlediska vede k vytváření přirozených oligopolních (ne-li monopolních) struktur. Tyto tendence, charakteristické pro velké mediální korporace obecně, se projevují jako koncentrace ekonomické a kulturní moci.V posledním desetiletí ještě zesílily po globální expanzi amerických platforem typu Google a Amazon a streamovacích služeb typu Netflix, před jejichž negativními dopady na rozmanitost nabídky má směrnice o audiovizuálních mediálních službách a další související předpisy chránit evropský trh.

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52021XG1213(02). https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32021R0818&qid=1684747575186. Tamtéž. Srov. Eli M. Noam, Who Owns the World's Media?: Media Concentration and Ownership around the World.Oxford University Press 2016.

Na základě výše uvedeného je třeba vytvořit opatření, které by s výše vysvětleným cílem

rozvoje kulturní rozmanitosti zajištěné deoligopolizací kulturní produkce do jisté míry posílilo postavení nezávislých produkčních společností vůči TV vysílatelům a poskytovatelům

audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Pokud k tomuto posílení postavení nezávislých produkčních společností nedojde, zůstanou tyto stále v postavení servisních společností pro mediální korporace, bez ohledu na jejich kreativní podíl na audiovizuálním díle. Z tohoto postavení se nezávislé produkční společnosti nedostanou samy, a to z důvodu nepoměru tržních sil TV vysílatelů a provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, což je problémem v celé EU, a proto většina států zavádí ve vztahu k poskytované veřejné podpoře explicitní nebo alespoň implicitní hranice pro čerpání veřejné podpory.

Argumentace, že TV vysílatelé a poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání odvádějí do Fondu audiovizuální parafiskální poplatky, a proto je nelze znevýhodnit tím, že jsou vyloučeni z možnosti čerpat veřejnou podporu, je nepřesná.

Veřejnou podporu z Fondu získat můžou, a to prostřednictvím nezávislého výrobce na audiovizuální díla, ke kterým jsou společně majiteli práv výrobce, a to v poměru odpovídajícímu celkovému procentu rozložení jejich financování.

V každém z ostatních 26 členských států Evropské unie bylo zjišťováno, kdo je oprávněným žadatelem o podporu v oblasti audiovize. Novela zákona o audiovizi obdobně proto nově zavádí jako jediného oprávněného žadatele a příjemce veřejné podpory subjekt NV (nezávislý výrobce), a to pro takové případy, kde je to žádoucí. Tato úprava, byť může být vnímána jako protekcionistická, je aktuálně explicitně zavedena v některých státech EU (13), v dalších 5 je zavedena neexplicitně, v 8 státech východních většinově zavedena není.

Z analýzy 26 států (ČR není uvedeno) vyplývá následující:  ve 14 státech jsou TV vysílatelé i provozovatelé audiovizuálních mediálních služeb na

vyžádání explicitně vyjmuti z možnosti čerpání veřejné podpory; (Vlámsko,

Bulharsko, Dánsko, Finsko, Irsko, Itálie, Nizozemí, Rakousko, Řecko, Španělsko, Malta, Portugalsko, Francie, Estonsko),  ve 2 státech jsou z možnosti čerpání veřejné podpory explicitně vyjmuti pouze TV vysílatelé a provozovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nejsou zmiňováni vůbec; (Litva a Lotyšsko),  v 9 státech jsou definice příjemce popsány jako subjekty, jejichž „hlavní předmět je podnikání ve filmové a televizní produkci“, kam by teoreticky audiovizuální mediální služby na vyžádání i TV vysílatele, jejichž hlavním předmětem podnikání je zveřejňování pořadů, nikoli jejich výroba, neměli spadat (Chorvatsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko)

Obrázek 10: Vizualizace oprávněných žadatelů o dotaci z národních Fondů v zemích EU

Zdroj: EuroGeographics

Z kontextu výše uvedeného rozboru a vizualizace obrázku č. 10 vyplývá, že západní státy EU jdou cestou podporující význam výrobců majetkově nezávislých na vysílatelích TV a provozovatelích audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Evropská kulturní politika v oblasti audiovize totiž od 90. let 20. stol. cíleně podporuje nezávislé výrobce a ochraňuje evropský audiovizuální trh a tvorbu před přílišnou koncentrací a před negativními kulturními i ekonomickými dopady nadnárodních mediálních korporací šířících primárně obsah pocházející z USA. Vychází přitom z předpokladu, že hlavním zdrojem rozmanitosti a kreativity na evropském audiovizuálním trhu jsou nezávislí producenti a že „závazek podle možností vysílat určitý podíl nezávislých děl vytvořených výrobci, kteří nejsou závislí na subjektech televizního vysílání, podpoří vznik nových zdrojů televizní výroby, zejména vytvoření malých a středních podniků; že tak vzniknou nové možnosti a příležitosti pro tvůrčí talenty, pro povolání v kulturní oblasti a pro pracovníky v kulturní oblasti“ (směrnice TVWF). Používá k tomu opatření na podporu kulturní rozmanitosti (ve smyslu národních jazyků, kulturních dědictví, žánrů a stylů) a konkurenceschopnosti (ve smyslu inovativnosti a kreativity, realizační kvality i marketingové podpory) evropské tvorby.

Obrázek vizualizace oprávněných žadatelů koresponduje i s obrázkem vizualizace míry finančních povinností mezinárodních audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, které v rámci implementace směrnice o audiovizuálních mediálních službách zavedly jednotlivé členské státy. Ochrana malých a středních podniků před tlakem velkých korporací je ve střední a východní Evropě slabší než v Evropě západní, stejně jako jsou zde slabší finanční povinnosti nadnárodních audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Předkládaná novela zákona o audiovizi po vzoru západních zemí EU upravuje jako jediného příjemce subjekt, který není majetkově propojen s TV vysílatelem nebo provozovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.

§ 39 odst.1, a současně v ustanovení § 40 stanovuje podmínku vlastnění práv nebo podílu na výnosech rovnající se podílu dotace na výrobních nákladech audiovizuálního díla.

Pomáhá tak vyvažovat nerovné postavení, ve kterém se nutně nezávislí výrobci ve vztahu k vysílatelům a audiovizuálním mediálním službám na vyžádání nacházejí, a zvyšuje tak jejich tvůrčí a podnikatelskou nezávislost.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen je navrhovaná právní úprava neutrální.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Programové prohlášení vlády obsahuje závazek prosadit transformaci Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize, včetně strategické podpory herního průmyslu. K tomuto závazku vládu vedlo vědomí rozvoje audiovizuálního průmyslu v celosvětovém měřítku na straně jedné a jeho současného stavu v České republice na straně druhé.

Platný zákon o audiovizi byl schválen v roce 2012 a reflektoval tehdejší stav tohoto segmentu průmyslu a systém tvorby a šíření audiovizuálního obsahu. Od té doby došlo v této oblasti k naprosto zásadnímu rozvoji, který přinesl nové podmínky tvorby a zejména šíření audiovizuálních děl. Platné znění zákona o audiovizi tak již současné realitě audiovizuálního ekosystému neodpovídá a je nezbytné ho aktualizovat.

Zásadní změna musí nastat v nastavení státní podpory, která je dosud omezena pouze na jeden ze sektorů audiovize, a to na kinematografická díla, tj. díla, která jsou primárně určena ke zpřístupnění prostřednictvím kinodistribuce (tzv. oblast „big screen“). Audiovizuální průmysl má však v současné době mnohem širší záběr, který se čím dál více zaměřuje na tvorbu děl určených k šíření prostřednictvím televizního vysílání nebo audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. V tomto ohledu je třeba nově nastavit působnost Fondu a státní podporu rozšířit i na tuto oblast tvorby a šíření audiovizuálních děl (tzv. oblast „small screen“). V jejím rámci budou podporována televizní díla, tj. díla určená ke zpřístupnění v televizním vysílání nebo prostřednictvím audiovizuální mediální služby na vyžádání.

Jako nová kategorie státní podpory se v souladu s Programovým prohlášením vlády vymezuje rovněž podpora videoher spolu s animovanými audiovizuálními díly. Ucelená podpora vývoje a výroby videoher dosud v České republice zcela chybí, ačkoli se jedná o dynamicky se rozvíjející oblast audiovizuálního průmyslu i v podmínkách České republiky. Návrh zákona proto legislativně upravuje systém podpory i videoher, které tímto podřazuje pro účely tohoto zákona pod díla audiovizuální a s možností žádat o podporu ve všech okruzích § 31. Jelikož veřejná podpora videoher doposud nespadá pod GBER, bude možné realizovat veřejnou podporu této oblasti až po rozhodnutí Evropské komise o výjimce z obecného zákazu veřejné podpory pro tuto oblast.

S uvedenou základní změnou působnosti Fondu a novým vymezením státní podpory pro oblast audiovize souvisí i nutnost dalších změn stávajícího zákona o audiovizi, které vyplynuly mj. i ze stávající aplikační praxe.

V současné době je zásadním orgánem Fondu, který rozhoduje o podpoře projektů a její výši, Rada Fondu. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s rozšířením systému podpory je nutné vyřešit trvalou udržitelnost kapacity takového orgánu, navrhuje se zřídit samostatné Rady pro každou z kategorií podpory, tedy pro oblasti kinematografie, televizních děl, animovaných audiovizuálních děl a videoher, a infrastruktury audiovize. Dojde tak nejen k posílení akceschopnosti rozhodování o žádostech o podporu audiovize, ale také k větší odbornosti Rad zaměřených na jednotlivé kategorie podpory.

Se specializací Rad pro jednotlivé kategorie podpory souvisí i nové vymezení orgánů Fondu a jasné vymezení a funkční oddělení jejich kompetencí. Orgánem, který bude nově určovat koncepční směřování Fondu, bude Představenstvo, jehož členy budou kromě předsedů Rad zástupci Ministerstva kultury a Ministerstva financí, zástupci plátců nebo poplatníků audiovizuálních poplatků a zástupci akademické obce a odborných organizací v oblasti audiovize. Tento orgán bude nově schvalovat zásadní koncepční dokument, a to Koncepci rozvoje audiovize, která určí státní koncepci rozvoje českého audiovizuálního průmyslu. Výkonným orgánem Fondu i nadále zůstává jeho ředitel a kontrolním orgánem Dozorčí výbor, který vykonává dohled nad hospodařením Fondu a u nějž se nově navrhuje, aby jeho členy již nejmenoval ministr kultury, ale vláda.

Další nezbytnou navrhovanou změnou dosavadní právní úpravy je odstranění diskriminace mezi plátci parafiskálních audiovizuálních poplatků. V současné době jsou plátcem poplatku z poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání pouze ti poskytovatelé těchto služeb, kteří jsou usazeni v České republice a evidováni Radou pro rozhlasové a televizní vysílání podle zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách umožnila členským státům Evropské unie vyžadovat finanční příspěvky na výrobu děl rovněž po poskytovatelích těchto služeb, kteří se zaměřují na diváky na jejich území, ačkoli jsou usazeni v jiném státě. Na základě této možnosti upravené evropským právem rozšiřuje návrh zákona okruh poplatníků poplatku z poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání o takové poskytovatele, kteří nejsou usazeni v České republice, ale svou službu zaměřují i na diváky v České republice. Dojde tak k narovnání postavení domácích i zahraničních poskytovatelů těchto služeb v povinnosti odvádět tento parafiskální poplatek do Fondu.

Vedle podpory audiovize bude Fond i nadále poskytovatelem státní podpory filmovému průmyslu prostřednictvím filmových pobídek. Současný systém jejich poskytování se v praxi ukázal jako příliš komplikovaný, což ve spojení s nepředvídatelností výše státní podpory vedlo často k nutnosti zastavovat příjem žádostí o registraci pobídkových projektů a tím k ohrožení postavení českého filmového průmyslu v evropském měřítku. Navrhuje se tedy systém poskytování filmových pobídek zásadně zjednodušit. Aby se odstranil současný stav, kdy jsou státní prostředky na filmové pobídky vyčleňovány bez předvídatelného právního rámce, navrhuje se v zákoně upravit jako mandatorní příjem Fondu státní dotaci na filmové pobídky, která bude mít ze zákona výši minimálně šestinásobku výnosů Fondu z audiovizuálních poplatků. Bude tak nastaveno trvalé a udržitelné financování systému filmových pobídek, který bude jasně předvídatelnější jak pro Fond, tak pro žadatele o filmovou pobídku, což zvýší konkurenceschopnost českého audiovizuálního průmyslu.

Z aplikační praxe v hodnocení žádostí o podporu vyplynula za platnosti stávající právní úpravy nepředvídatelnost a nesrozumitelnost kritérií pro posuzování těchto žádostí. Z tohoto důvodu se navrhuje upravit pro hodnocení projektů, jejichž podpora je předmětem žádostí o podporu audiovize, tvůrčí a realizační test (TRT). Jeho účelem bude zpracovat kvalifikované písemné hodnocení projektů, a to nejprve žadatelem o podporu, posléze skupinou hodnotitelů sestavenou pro danou výzvu, a ve finále i Radou, která bude o podpoře projektu rozhodovat v dané kategorii podpory. TRT bude obsahovat jak kritéria tvůrčí, která se týkají obsahu projektu a jeho uměleckého a kulturního záměru, tak realizační, která se týkají financování projektu, realizačního týmu, profesní kariéry žadatele, ale i hledisek ve vztahu k environmentální udržitelnosti projektu nebo jeho sociálních dopadů. Podrobnosti analýzy budou detailně upraveny ve Statutu Fondu.

Pokud jde o oblast videoher, platné a účinné znění zákona s videohrami jako svébytnou oblastí audiovize nepočítá, přestože fakticky se jedná o již zavedenou oblast audiovize, a dokonce důvodová zpráva k zákonu o audiovizi z roku 2012 řadila videohry jakožto interaktivní audiovizuální díla do široké oblasti audiovize. V důsledku toho je tuzemská videoherní tvorba dlouhodobě hendikepovaná v porovnání s jinými oblastmi audiovize, které zákon upravuje a umožňuje jejich podporu formou nejrůznějších opatření.

Zařazení videoher mezi oblasti audiovize upravené zákonem je nezbytné k podpoře kreativity, konkurenceschopnosti a umělecké svobody v oblasti tvorby tuzemských videoher a k jejich dalšímu úspěchu doma i v zahraničí. Díky navrhované právní úpravě dojde k potřebnému narovnání postavení videoherní tvorby, které tak bude přiznán status plnohodnotné oblasti audiovize. Uvedené narovnání postavení videoherní tvorby je nezbytné proto, aby bylo možné toto inovativní kulturně kreativní odvětví zasadit do fungujícího právního rámce, který umožní státu podporovat videoherní tvorbu podobně, jako tomu je u jiných oblastí audiovize.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahů do základních práv a svobod. Návrh zákona je v souladu s Ústavou České republiky a s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“), stejně jako s ostatními právními předpisy. Z hlediska ústavního pořádku České republiky je zásadním ustanovením čl. 15 odst. 2 Listiny, podle kterého je zaručena svoboda umělecké tvorby. Problematika souvisí rovněž s článkem 34 Listiny, podle které zákon upravuje přístup ke kulturnímu bohatství a chrání výsledky duševní tvůrčí činnosti. Navrhovaná právní úprava je s výše uvedenými články Listiny v souladu. Plně respektuje také čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, podle kterých lze státní moc uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná úprava je v souladu s článkem 13 Listiny základních práv Evropské unie, podle něhož nesmí být umělecká tvorba omezována.

Navrhovaná úprava neobsahuje žádnou regulaci, která by negativně zasahovala do volného pohybu zboží a služeb v rámci Evropské unie.

Oblast veřejných podpor je právem EU regulována. Před poskytnutím veřejné podpory je nutno předem mít jasně nastaveno, na základě, jakého právního základu (výjimky z obecného zákazu) bude podpora poskytována, neboť podle čl. 107 odst. 1 SFEU (Smlouva o fungování EU) jsou podpory zakázány.

Přes obecný zákaz podpory koncipovaný v čl. 107 odst. 1 SFEU však čl. 107 současně vymezuje druhy podpory, které jsou automaticky považovány za slučitelné s vnitřním trhem, a dále také podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem, a to za podmínky notifikace Evropské komisi.

V případě audiovizuálních děl je hodnocení podpory ze strany Komise blíže rozvedeno

v bodech 5.1 a 5.2 Sdělení Komise o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl (2013/C 332/01), ve znění Sdělení Komise 2014/C 198/02.

Existují přímo použitelné předpisy EU, které upravují určité druhy podpor, jež jsou rovněž slučitelné s vnitřním trhem, ale jsou i osvobozeny od povinnosti notifikace Komisi.

V hlavní řadě se jedná o nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s čl. 107

a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné

s vnitřním trhem, tzv. obecné nařízení o blokových výjimkách (GBER), v platném znění,

které je pro oblast veřejné podpory nejčastěji využíváno a umožňuje poměrně jednoduchou administraci bez nutnosti absolvovat notifikační řízení u Komise.

Fond poskytoval veřejnou podporu od svého vzniku r. 2013 až do 31. 12. 2018 v případě podpory kinematografie, do 31. 12. 2016 v případě filmových pobídek na základě notifikace Evropské komise, (resp. Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž, DG Competition),

které bylo přiděleno číslo SA. 36106 (2013/N). Výjimkou byla pouze podpora kinematografie

na modernizaci zařízení poskytujících kulturní služby, která nespadala pod podporu digitalizace kin spadající pod výše zmíněnou notifikaci EK SA. 36106 (2013/N).

Oznámení blokové výjimky „Informace o státní podpoře vyňaté za podmínek tohoto nařízení“ na modernizaci zařízení poskytujících kulturní služby bylo EK zasláno prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v květnu 2016. Toto oznámení bylo EK evidováno pod názvem „Podpora digitalizace a modernizace kin v roce

2016-2017“ s platností do 31. 12. 2021 a bylo mu přiděleno číslo SA. 45392.

Od 1. 1. 2019 se poskytování podpor kinematografie, tedy žádosti o podporu kinematografie podané na základě výzev vyhlášených od roku 2019, s výjimkou podpor periodických publikací (viz níže), řídí obecným nařízením o blokových výjimkách (GBER), a to na základě oznámení blokové výjimky „Informace o státní podpoře vyňaté za podmínek tohoto nařízení“, které bylo EK zasláno prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v dubnu 2019. Toto oznámení bylo EK evidováno pod názvem „Podpora kinematografie“ s platností do 31.

12. 2028 a bylo mu přiděleno číslo SA. 54034.

Od doby zaslání tohoto oznámení Fond počítá s tím, že až dojde k přijetí nového nařízení, bude toto oznámení znovu Evropské komisi zasláno.

Podpora periodických publikací je od roku 2019 poskytována na základě „Programu podpory

kinematografie“ evidované pod číslem SA. 36106.

Na základě „Zjednodušeného oznámení“ zaslaného EK prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v listopadu roku 2018 došlo k zúžení programu podpory kinematografie na „Podporu periodických publikací týkající se podpory kinematografie“ a k jeho prodloužení

do konce roku 2024 a bylo mu přiděleno číslo SA. 52359 (2018/N).

Poskytování filmových pobídek jakožto veřejné podpory se od 1. 1. 2017 řídí obecným nařízením o blokových výjimkách (GBER), a to na základě oznámení blokové výjimky „Informace o státní podpoře vyňaté za podmínek tohoto nařízení“, které bylo EK zasláno prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v lednu 2017.

Toto oznámení bylo EK zaevidováno pod názvem Poskytování filmových pobídek s platností

do 31. 12. 2022 a bylo mu přiděleno číslo případu SA. 47435.

Dne 14. 12. 2022 bylo EK zasláno Oznámení změny režimu spočívající v prodloužení jeho platnosti a změny výše rozpočtu. EK bylo toto oznámení zaevidováno 21. 12. 2022 pod číslem

případu SA.105448. Tímto oznámením byl režim prodloužen do 31. 12. 2024.

5.1. Poskytování veřejné podpory po účinnosti předkládané novely zákona

V závislosti na disponibilních prostředcích Fondu, budou v rámci schématu podpory audiovize podporovány i takové oblasti audiovize, které doposud podporovány nebyly. Tato skutečnost byla Fondem předběžně konzultována s Úřadem pro ochranu hospodářské

soutěže, kdy většinově lze konstatovat, že nově zvažované oblasti podpory audiovize jsou

přiřaditelné pod obecné nařízení o blokových výjimkách GBER.

Tam, kde není možné najít vhodný čl. GBER nebo GBER takovéto ustanovení neobsahuje,

bude zahájen proces notifikace. Vždy však platí, že do doby, než bude příslušný režim oznámen nebo bude notifikován, není Fond legitimován k poskytování takovéto podpory audiovize. Pro jistotu je do novely zákona doplněno ustanovení, že se vždy poskytne podpora

audiovize až poté, co Evropská komise udělí s poskytnutím podpory souhlas (ve smyslu schválení Výzvy nespadající explicitně pod čl. 53 a 54 GBER), a tedy za podmínek, které Evropská komise stanoví.

Současně do ustanovení § 40a bude doplněn explicitně i případ odebrání dotace ve vztahu k porušení plnění podmínek vyplývajících z GBER ze strany příjemce podpory audiovize.

Stejný postup bude i v případě podpory audiovize v oblasti videoher, kdy na základě předběžných konzultací s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, jakož i na základě provedené analýzy, lze konstatovat, že EK se generálně podpoře tohoto segmentu nebrání, nicméně si, s ohledem na absentující zevrubnou a komplexní znalost problematiky, vyhradila,

že bude řešit případ od případu (viz Sdělení Komise o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl (2013/C 332/01), ve znění Sdělení Komise 2014/C 198/02).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozšířením již podporované oblastí kinematografie na komplexní audiovizi, nedojde v oblastní přiřazení veřejné podpory pod konkrétní články GBER ke změně. Stále budou využívány články 53 a 54 tak jako doposud.

I zvýšený rozpočet na straně příjmu účelově určený na podporu audiovize nezpůsobí změnu, neb hraničního limitu nedosáhne.

Okruhy vyjmenované v § 31 a Výzvy v těchto okruzích predikované nevybočí ze stávající 13 let prováděné praxe, režim zůstává stejný.

Výjimkou je již nyní notifikovaný okruh publikační činnosti a zcela nová podpora videoher, kde se ale plně počítá s Notifikací u EK, přičemž textaci podporovatelných oblastí ať již vývoj, výroba, nebo části infrastrukturních okruhů je totožná s filmem, či seriálem, což potvrzuje i Sdělení o filmu, které o podpoře videoher hovoří obdobně.

5.2. Transpozice AVMS

V roce 2018 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice

o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu.

Tato směrnice upravuje v článku 13 podporu evropské tvorby v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. V uvedeném článku směrnice reagovala na prudký rozvoj globálních služeb na vyžádání, které poskytují své služby a generují zisky i v členských státech Evropské unie.

Směrnice umožnila členským státům, aby v případě, že vyžadují po poskytovatelích audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, kteří jsou usazeni na jejich území, finanční příspěvky na výrobu audiovizuálních děl (např. formou přímých investic nebo příspěvků do vnitrostátních fondů), požadovaly takové příspěvky i po zahraničních poskytovatelích takových služeb, kteří své služby zaměřují na jejich území.

Česká republika transponovala uvedenou směrnici do svého práva zákonem č. 242/2022 Sb., o službách platforem pro sdílení videonahrávek a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek), jímž ovšem převzala pouze obligatorní části směrnice.

Výše uvedenou možnost zpoplatnit zahraniční služby na vyžádání, která je ve směrnici upravena jako fakultativní ustanovení, se navrhuje využít navrhovanou novelou zákona o audiovizi. Navrhovaná úprava, podle níž se povinnost platit poplatek z audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a povinnost přímé investice budou vztahovat shodně a nediskriminačně jak na poskytovatele těchto služeb, kteří jsou usazeni v České republice, tak na poskytovatele, kteří jsou usazeni v jiném státě a svou službu zaměřují na diváky v České republice, je zcela v souladu s uvedenou směrnicí.

K návaznosti na směrnici 2010/13/EU, zejména její čl. 13 stanovující povinnost pro platformy zajistit ve svých katalozích alespoň 30 % podíl evropských děl a zabezpečit jejich zdůraznění, je v kompetenci RRTV a nikoli Fondu. Povinnost poskytovatelů mediálních služeb finančně přispívali na výrobu evropských děl, mimo jiné prostřednictvím přímých investic do obsahu a příspěvků do vnitrostátních fondů, stanovuje návrh novely přiměřeně a nediskriminačně a pouze po těch poskytovatelích mediálních služeb, kteří se zaměřují na diváky na území ČR.

Současně platí, že finanční příspěvek je založen pouze na výnosech získaných v členském státě, na nějž jsou služby zaměřeny. Následně platí povinnost Fondu každé dva roky od zavedení povinností poskytovatelům mediálních služeb podávat Komisi zprávu o provádění této povinnosti. Novela zákona obsahuje i ustanovení s nízkým obratem nebo s nízkou sledovaností.

Směrnice AVMS počítá s ochranou malých VOD služeb ve formě výjimek z finančních povinností, aby byla zachována rozmanitost kulturní nabídky i poskytovatelů na trhu a také aby se nadměrně nezvyšovaly bariéry pro vstup nových podniků na trh.

Za tímto účelem vydala Evropská komise zvláštní pokyny, které navrhují metodu stanovení prahových hodnot. Tyto Pokyny Evropské komise k článku 13 směrnice AVMS předpokládají, že výjimky budou definovány na základě a) nízkého obratu, b) nízké sledovanosti, přičemž dávají členským zemím značnou míru svobody ve volbě prahových hodnot pro definici nízké sledovanosti a obratu.

Dovolují cílové regulující zemi zvolit nižší prahovou hodnotu obratu pod doporučených 2 mil. eur (odpovídající evropské definici mikropodniku), což je důležité zvláště v případě menších zemí, kde by pod výjimku mohly spadnout i větší komerční služby.

Z přehledu národních implementací plyne, že prahové hodnoty ročního obratu se pohybují mezi 65 tis. eur (Rumunsko) a 10 mil. eur (Španělsko), přičemž menší země je mají spíše nižší. Některé země se spokojí s formulací, že výjimka platí pro služby s nízkým obratem nebo sledovaností dle Pokynů EK, přičemž konkrétní hodnoty jsou stanoveny regulátorem.

Z konzultací s českými poskytovateli nekomerčních VOD služeb zaměřených na umělecký nebo dokumentární film plyne, že horní hranice mezi malou (převážně nekomerční) a střední komerčně zaměřenou VOD službou na domácím trhu se pohybuje mezi 10 a 30 tis. měsíčních předplatitelů, ale že je při stanovení prahové částky také třeba vzít v úvahu různé formy předplatného a bonusů.

Předkládanou novelou je zároveň dodržen soulad s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, ve kterých je podporována svoboda projevu, respektive vysílání, ve spojení s principem kontroly ze strany členských států.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Navržená právní úprava je v souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv, a to zejména s ustanovením čl. 27 tohoto dokumentu, podle kterého je zaručena svoboda účastnit se kulturního života společnosti a užívat plodů umění. Stejnou svobodu zaručuje Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech ve svém čl. 15, který garantuje i respektování svobody pro tvůrčí činnost. I s tímto paktem je návrh zákona v souladu.

Sdělení Komise (2020/C 223/03), 7. 7. 2020.

Navrhovaná právní úprava respektuje i další mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána a není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z těchto smluv nebo z obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.

Mezinárodní smlouvou, která se podstatně dotýká Fondu, je primárně Evropská úmluva o filmové koprodukci (Úmluva Rady Evropy č. 147), která byla přijata dne 2. 10. 1992 (dále jen „Úmluva“) a Úmluva Rady Evropy o filmové koprodukci (revidované znění), která byla přijata dne 1. října 2017 (dále jen „Revidovaná úmluva“). Tyto úmluvy stanoví podmínky pro získání tzv. koprodukčního statusu. Navrhovaná úprava je v souladu s Úmluvou (vyhlášena pod č. 26/2000 Sb. m. s.) i Revidovanou úmluvou (sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy Rady Evropy o filmové koprodukci (revidované znění) č. 23/2021 Sb. m. s.).

Tyto Úmluvy upravují vztahy mezi smluvními stranami v oblasti mnohostranných koprodukcí vznikajících na území členských států a stanoví podmínky pro získání tzv. koprodukčního statusu. Koprodukce zvyšují kulturní hodnotu domácích produkcí prostřednictvím navýšení úrovně dostupných investičních prostředků, což jim umožňuje vytvořit produkt mnohem většího potenciálu. Poskytují také lepší komerční možnosti ve smyslu distribuce, návštěvnosti, propagace a využití v rámci celého hodnotového řetězce a doplňkových aktivit. Konečně znamená skutečnost, že jsou producentům prostřednictvím koprodukce k dispozici finanční prostředky z řady různých zdrojů, vyšší pravděpodobnost, že se kinematografické dílo vyrobí a že bude distribuováno, což je, s ohledem na omezený trh, pro Českou republiku a její audiovizuální tvorbu přínosné, neboť české filmy jsou nedostatečně financovány a nedostávají žádné nebo nízké finanční prostředky zejména ve fázi svého vývoje. Tato skutečnost brání českým filmovým tvůrcům v plné realizaci jejich uměleckého a obchodního potenciálu a snižuje kvalitu filmů vyráběných v České republice ve srovnání s evropskými sousedy. Filmy vyráběné v České republice se většinou omezují na „levnější“ formáty, zejména na příběhy ze současnosti. Zatímco evropští producenti stále více hledají další možnosti financování mimo hranice své země, realizuje Česká republika jen velmi málo koprodukcí. Bez podstatného veřejného příspěvku na české filmy nemají mezinárodní producenti zájem o hledání koprodukčních partnerů v České republice.

Koprodukce přinášejí četné výhody včetně růstu kvalifikace, zvýšení produkční hodnoty, širší distribuce filmů a vyšších příjmů producentů. Koprodukce zvyšují kulturní hodnotu domácích produkcí prostřednictvím navýšení úrovně dostupných investičních prostředků, což umožňuje vytvořit produkt s mnohem větším potenciálem a lepšími komerčními možnostmi ve smyslu propagace, distribuce a návštěvnosti.

V oblasti koprodukcí jsou pro ČR závazné i další mezinárodní smlouvy, na základě, kterých je, za podmínek ve smlouvách sjednaných, Fondem přiznáván audiovizuálním dílům koprodukční status.

Jedná se o následující mezinárodní smlouvy:

– Smlouva o filmové video koprodukci mezi Vládou Kanady a Vládou Československé socialistické republiky,

– Dohoda o filmové koprodukci mezi Vládou státu Izrael a Vládou České republiky, vyhlášena pod č. 47/2018 Sb. m. s.,

– Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o koprodukci a výměně filmů, vyhlášena pod č. 21/1969 Sb. a

– Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Italské republiky o filmové koprodukci, vyhlášena pod č. 76/1968 Sb.

Navrhovaná úprava je v souladu s výše uvedenými mezinárodními smlouvami.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky.

Novela bude mít pozitivní dopad na nezávislé produkční společnosti, které jsou v pozici mikro a malých podniků. Jasnější propojitelnost KRA (Koncepce rozvoje audiovize) s KK (Koncepce krátkodobá) a následně vyhlašovanými výzvami na podporu audiovize bude mít pozitivní vliv na plánování výroby.

Částka výběru poplatků se zrcadlově odrazí v dostupných prostředcích pro podporu a finálně se objeví na druhé straně v přínosech pro AV průmysl u žadatelů o podporu – ve výši změny příjmu z podpory (změna v objemu vybraných AV poplatků + změna výše dotace z MK).

Částka výběru poplatků se šestinásobkem odrazí v dostupných prostředcích dotace z MK pro filmové pobídky a finálně se objeví na druhé straně v přínosech pro AV průmysl u žadatelů o pobídky – ve výši šestinásobku minus aktuálně dostupné prostředky a přílivu zahraničních investic, které nejsou původem z české ekonomiky. To má pak dopad na generování dalších služeb dodavatelů a subdodavatelů filmovému průmyslu.

Vliv nové právní úpravy na výdaje státního rozpočtu lze očekávat v souvislosti se změnou

parametrického nastavení systému výběru audiovizuálních poplatků, a to na úrovni:

- každoročně poskytované dotace na podporu audiovize

- každoročně poskytované dotace na filmové pobídky

Tento vliv se bude projevovat postupně.

Nejdříve nastane změna, kdy se odvody audiovizuálních poplatků změní na straně Fondu z výnosů na příjmy, a to již v roce 2025. Na straně poplatníků zůstávají odvody z audiovizuálních poplatků jako doposud.

Následně bude aplikována povinnost poplatníků audiovizuálních poplatků odvádět vyšší procentní sazbu poplatků, rozšíří se okruh plátců, rozšíří se druhy šíření. Příjmy z audiovizuálních poplatků dle novelou zavedených parametrických změn obdrží Fond poprvé v roce 2026.

Teprve až v roce 2027, kdy bude Fond připravovat návrh rozpočtu na rok 2028 a střednědobé výhledy (dále jen SDV) pro roky 2029 a 2030, budou již každoročně poskytované dotace ze státního rozpočtu definované v § 24a zákona vycházet z příjmů z poplatků s vyšší procentní sazbou dle parametrických změn návrhu novely.

Příjmem Státního fondu kinematografie a po novele i Státního fondu audiovize jsou čtyři typy audiovizuálních poplatků, a sice:

a. poplatek z kinematografického představení dle ustanovení § 26 b. poplatek z poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání dle

ustanovení § 27

c. poplatek z převzatého televizního vysílání dle ustanovení § 28 d. poplatek z vysílání reklamy § 28a

Tyto příjmy se novelou parametricky mění, a to ve smyslu

 změn procentní výše odvodu,  zpoplatnění dalších druhů šíření  rozšíření okruhu plátců.

Příjmy z těchto nově předefinovaných zdrojů budou vyšší nežli doposud, budou příjmem Státního fondu audiovize, který je může použít výhradně k podpoře audiovize.

Prostřednictvím dotačního schématu podpora audiovize budou plně a beze zbytku použity na projekty v oblasti audiovize, v okruzích podpory dle § 31. Příjmy Fondu z parafiskálních poplatků nelze použít k úhradě jakéhokoli jiného výdaje, tedy nelze je použít na provoz, ani filmové pobídky.

Dopad na výdaje státního rozpočtu mají ustanovení § 24 a § 24a.

Ustanovení § 24a na výše uvedené příjmy z audiovizuálních poplatků navazuje rovnicí pro výpočet výše každoročně poskytovaných dotací ze státního rozpočtu/dotací Ministerstva kultury.

Tyto dotace jsou účelově určené na podporu audiovize, filmové pobídky a plnění úkolů a činností Fondu dle § 10.

Ustanovení § 24a odst. 3 pro výpočet dotace účelově určené na podporu audiovize již v aktuálním znění zákona existuje od roku 2016. Proto se výše této dotace na podporu audiovize bude měnit pouze s novými výše uvedenými parametry audiovizuálních poplatků.

Nově ale novela zákona o audiovizi zavádí obdobný princip i v ustanovení § 24a odst. 2 pro výpočet výše dotace na filmové pobídky, a to ve výši šestinásobku příjmů z audiovizuálních poplatků. V přechodných ustanoveních pak sedminásobku pro přechodné období prvních tří let.

Způsob výpočtu dotace účelově určené na podporu audiovize a filmové pobídky se nově z výnosů mění na příjem, tj. je stále navázán na objem vybraných audiovizuálních poplatků,

nicméně dopad na státní rozpočet bude indikován primárně výše uvedenou změnou v parametrickém nastavení systému výběru audiovizuálních poplatků.

Jednotlivá ustanovení novely zákona a současně i proces sestavování návrhu rozpočtu Fondu způsobí tedy dopady na výdaje státního rozpočtu až postupně, a to z důvodu principu

rozpočtování a tvorby návrhu rozpočtu a SDV „[…] za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, ve kterém se sestavuje rozpočet Fondu na následující kalendářní rok [...]“.

Právě tato věta má vliv na to, že dopady novely na státní rozpočet budou postupné a tento postupný náběh se plně projeví až v roce 2028.

7.1. Dopad návrhu novely na státní rozpočet vůči aktuálně (2024) schváleným SDV

V červenci roku 2024, kdy se připravuje návrh rozpočtu na rok 2025 a SDV na roky 2026 a 2027, nelze použít konstrukci předkládané novely zákona o audiovizi, neboť novela bude

v době přípravy rozpočtu v legislativním procesu. Návrhy příjmů a výdajů je tedy nutné zpracovat podle aktuálně platného znění zákona o audiovizi.

SDV na roky 2025 a 2026 nyní obsahují směrná čísla schválená v letech předcházejících, tato čísla tedy musí návrh rozpočtu a SDV respektovat. Se směrným číslem SDV 2027 se bude pracovat poprvé v roce 2024, tedy před navrženou účinností předkládané novely zákona o audiovizi.

Pokud by novela nabyla účinnosti v předpokládaném termínu 1.1.2025, nebudou 1.1.2025 schválená směrná čísla na roky 2025, 2026, 2027 odpovídat v daný moment platné legislativě. Z toho důvodu a na základě přechodného ustanovení novely, bude Fond žádat jejich

úpravu.

Změnu (narovnání na novou platnou legislativu) pro rok 2025 lze provést pouze rozpočtovým opatřením schvalovaným MF, a to na základě žádosti MK.

V kontextu s výše konstatovaným nesouladem, bude v únoru a červenci 2025 Fond při zpracování návrhu rozpočtu navrhovat úpravu rozpočtu na rok 2026 a SDV na rok 2027, a to ve smyslu navýšení příjmů a výdajů nad rámec platných směrných čísel, a to formou nadpožadavků na základě změny legislativy. Poprvé se navrhne výhled SDV na rok 2028 a to již v režimu předkládané novely zákona.

Pro určení potřebného navýšení dotací na rok 2025 se použije výpočet dle nově navržených ustanovení § 24a s tím, že nárok na navýšení dotace vznikne rozdílem mezi již schválenými směrnými čísly a částkou vypočtenou dle nově platné legislativy.

Dopad na výdaje státního rozpočtu mají tedy dotace ze státního rozpočtu poskytované Fondu z rozpočtu MK, a to podle ustanovení § 24a.

Dopad je ale vztažen k aktuálním směrným číslům platného SDV, tedy ve výši rozdílu mezi směrnými čísly schválenými v předcházejících letech a úpravou dle novely zákona.

Ostatní změny rozpočtu, které se komplexně promítnou do příjmů a výdajů Fondu, se týkají zvýšených příjmů od poplatníků audiovizuálních poplatků a zvýšených příjmů z úkonů Fondu podléhajících zaplacení správních poplatků, zvýšených výdajů Fondu na odměny členů Rady a hodnotitelů, zvýšené výdaje na provoz a zaměstnance atp.

Výše příjmů a výdajů závisí na finálním znění novely.

Níže v podkapitolách je podrobný rozpis dopadů na státní rozpočty v jednotlivých letech.

Příjem z audiovizuálních poplatků není příjmem ze státního rozpočtu, nicméně je vždy v následujících rozpisech na jednotlivé roky uváděn z důvodu kontextu.

Výše příjmu z audiovizuálních poplatků má tedy souvislost s výší dotací poskytovaných MK dle ustanovení § 24a.

Konstrukce příjmů je tedy v každé podkapitole, popisující jednotlivé roky, následující:

i. příjem z audiovizuálních poplatků ii. příjem z dotace účelově určené na podporu audiovize iii. příjem z dotace účelově určené na filmové pobídky iv. příjem z dotace účelově určené na plnění úkolů a činnosti dle § 10

Tato DZ byla zpracovávána v prvním kvartále roku 2023, tedy s čísly a údaji z roku 2022. Rozpočtový proces trvá cca dva roky. V momentě zpracování návrhu a střednědobých výhledů nejsou k dispozici aktuální data z roku, kdy Fond pracuje na návrhu příjmů a výdajů, a proto se používají údaje z předchozích let. Dotace se „propisuje“ posledním známým číslem a následně se přepočítá na správnou výši.

7.2. Predikce příjmu Fondu ve formě dotací ze státního rozpočtu v roce 2025

V roce 2025 se pracuje se směrnými čísly stanovenými před účinností předkládané novely.

Jak bylo výše uvedeno, nabytím účinnosti novely v předpokládaném termínu 1.1.2025 nebudou schválená směrná čísla pro rok 2025 odpovídat platné legislativě.

Jelikož se dotace ze státního rozpočtu dle ustanovení § 24a stanou mandatorními, bude nutné schválená směrná čísla na rok 2025 dorovnat do výše stanovené předloženou novelou, a to navýšením odpovídajících ukazatelů rozpočtu MK.

Rozpad na dotace dle ustanovení § 24a je pro rozpočet/příjmy roku 2025 následující:

a. (kontext pro výpočet výše dotací) příjmy Fondu z audiovizuálních poplatků plátců, kterých dosáhli v roce 2024, a sice

- TV vysílatelé do července 150 mil. Kč

(zvyšuje se počet TV vysilatelů, příjem se mírně zvyšuje)

- Kabely/ satelity do července cca 25 mil. Kč

(v období let 2020, 2021, 2022 příjem kolísal, používáme z důvodu opatrnosti střed)

- VOD do července cca 2 mil. Kč

(trh a počet předplatitelů roste, nicméně propady a nárůsty jsou dány odchodem poskytovatelů, změnou ceny předplatného atp.)

- Kina leden cca 5 mil. Kč

U plátců poplatku z kinematografického představení půjde pouze o příjem Fondu za 4. kvartál 2024, s platbou v lednu 2025. U provozovatelů kin totiž dobíhá systém kvartálních plateb tohoto poplatku, který novela mění na roční, tedy narovnává poplatkové období všem poplatníkům stejně. Další platba provozovatelů kin nastane až v roce 2026, a to za celý rok 2025.

Z uvedeného vyplývá, že příjem Fondu z audiovizuálních poplatků v roce 2025 bude přibližně 180 mil. Kč.

Nižší příjem oproti letům předcházejících souvisí se změnou u provozovatelů kin. S tímto propadem příjmu z audiovizuálních poplatků je nutné počítat v následujících letech při tvoření výpočtu výše dotací na podporu audiovize i násobku pro filmové pobídky.

Změnou je pak přechod z kalkulace výnosů na příjmy. Tato změna ale nebude znamenat zásadní dopad na výši dotací vycházející z příjmu z audiovizuálních poplatků.

b. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na podporu audiovize, ve výši

příjmů z audiovizuálních poplatků odvedených Fondu v roce 2023 dosažených poplatníky v roce 2022 (pravděpodobně budou příjmy v přibližně stejné výši jako v předchozích letech, tedy kalkulujeme v rozmezí cca 200–220 mil. Kč).

Směrné číslo pro rok 2025 je stanoveno v režimu staré legislativy (výnosy z 2023) a je nutné upravit pouze změnu na novou legislativu (příjmy z 2023).

Tato změna bude minimální.

c. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na filmové pobídky ve výši sedminásobku z příjmů z audiovizuálních poplatků se bude aplikovat poprvé.

Výše dotace bude ve výši sedminásobku z příjmů z audiovizuálních poplatků

odvedených Fondu v roce 2023 dosažených poplatníky v roce 2022 (viz přechodná ustanovení). Pro výpočet se použilo číslo příjmů audiovizuálních poplatků z posledních dostupných dat, tedy v součtu 220 mil Kč.

Směrné číslo v SDV stanovené dle současně platné legislativy ve výši 1 200 mil. Kč bude nutné změnit dle nově platné legislativy.

Dle predikce by se mělo jednat přibližně o částku 1 540 mil. Kč (220 x 7 = 1 540). Dopad na státní rozpočet tedy bude o 340 mil Kč vyšší oproti současnému směrnému číslu.

d. každoročně poskytovaná dotace na provoz Fondu dle § 10

Směrné číslo stanovené dle platné legislativy ve výši 7,4 mil. Kč bude rovněž nutné upravit podle novely, tedy jako záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji.

Směrné číslo na 2025 je sestaveno v roce 2023, nově se přechází na výpočet podle vzorce § 24a, který v aktuálně platné legislativě není.

Současně je ale nutné konstatovat, že v roce 2025 bude docházet k transformačním úkonům v Kanceláři Fondu (nábor nových zaměstnanců v kontextu nově vzniklých agend, rozšíření kancelářských prostor, kódování elektronického systému PORT), a proto lze očekávat zvýšení nákladů.

V tomto roce lze sice předpokládat zvýšené nároky související s transformací Kanceláře, ty se ale budou realizovat postupně, a to v kontextu celého procesu

ustavení všech orgánů Fondu, termínu schválení Statutu a Koncepce rozvoje audiovize Představenstvem, zprovoznění systému PORT, nábor nových zaměstnanců atp.

Na základě výpočtu dopadů RIA je záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 17 mil Kč.

Výdaje Fondu plánované v roce 2025 vychází z aktuálně platné legislativy a směrných čísel a budou pochopitelně upraveny podle finální textace novely. Výdaje pochopitelně souvisí především s tím, kolik projektů bude dokončeno a splní podmínky pro vyplacení filmové pobídky, nebo podmínky pro vyplacení splátky podpory.

Výdaje souvisí i se schválením Koncepce rozvoje audiovize a navazující čtyři Krátkodobé koncepce, alokacemi finančních prostředků na podporu audiovize a délkou přerušení poskytování podpory a filmových pobídek.

V prvním kvartále roku 2025 nastane několikaměsíční období pro jmenování nových orgánů, schválení Statutu a Koncepce rozvoje audiovize, současně nebudou v tomto období vyhlašovány žádné Výzvy na podporu audiovize.

Pro tvorbu čtyř Krátkodobých koncepcí (každoroční plán Výzev na podporu kinematografie v harmonogramu od října do září) bude Fond pracovat i s příjmy, které by byly bývaly alokovány ve Výzvách leden–květen 2025, které ale z důvodu výše uvedené pauzy vyhlášeny v tomto období nebudou, a to ve výši 214 mil Kč.

7.3. Predikce příjmu Fondu ve formě dotací ze státního rozpočtu v roce 2026

Pokud nabude novela zákona o audiovizi účinnosti 1.1.2025, budou již SDV na roky 2026 a 2027 upraveny z návrhu rozpočtu roku předcházejícího, tedy z narovnání rozpočtu v roce 2025. Rok 2028 bude již rozpočtován dle nově platné legislativy.

Rozpad na dotace dle ustanovení § 24a je pro rozpočet/příjmy roku 2026 následující:

a. (kontext pro výpočet výše dotací) příjmy z audiovizuálních poplatků z výnosů plátců,

kterých dosáhli v roce 2025, a to již dle sazeb zavedených novelou (viz výpočet níže),

jedná se tedy o příjmy (nikoli výnosy) z audiovizuálních poplatků v nových parametrech

b. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na podporu audiovize ve výši

příjmů (nikoli výnosů) z audiovizuálních poplatků uhrazených Fondu v roce 2024 z příjmů dosažených poplatníky v roce 2023 (v roce 2024 budou pravděpodobně příjmy v přibližně stejné výši jako v předchozích letech, tedy cca 200–220 mil. Kč).

c. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na filmové pobídky ve výši

sedminásobku příjmů (nikoli výnosů) z audiovizuálních poplatků uhrazených Fondu v roce 2024 z výnosů dosažených poplatníky v roce 2023 (viz. přechodných ustanovení).

Na základě dostupných dat odpovídá sedminásobek příjmů z audiovizuálních poplatků výši až 1 540 mil. Kč (v roce 2024 budou pravděpodobně příjmy v přibližně stejné výši jako v předchozích letech, tedy cca 200–220 mil. Kč).

V případě dotace na filmové pobídky se tedy jedná o nárůst požadavků na státní

rozpočet o částku 940 mil. Kč, neboť v aktuálně platném SDV na rok 2026 je na filmové pobídky rozpočtováno 600 mil. Kč.

Tato úprava výše SDV bude ale již realizována v předcházejícím roce 2025 při tvorbě návrhu rozpočtu a SDV.

V kontextu srovnání s rozpočty let 2022, 2023, 2024 se ale o enormní rozdíl v navýšení dotace na filmové pobídky nejedná, neboť se v uvedených letech výše dotace na filmové pobídky pohybuje v rozmezí 1 200 mil. Kč až 1 400 mil. Kč. Výše dotace tedy bude obdobná jako pro rok 2025.

d. každoročně poskytovaná dotace na provoz Fondu dle § 10, ale to pouze v případě, že

na ní dle stanoveného výpočtu tento nárok vznikne, a to ve smyslu záporného rozdílu mezi příjmy a výdaji. Směrné číslo v SDV na rok 2026 ve výši 7,4 mil Kč bylo stanoveno v roce 2024, nově se přechází na výpočet podle vzorce § 24a, který v aktuální legislativě není, nicméně bude již upraveno v roce 2025 při přípravě rozpočtu a SDV.

Jak bylo již uvedeno výše, na základě výpočtu dopadů RIA je záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 17 mil Kč.

V roce 2026 již bude Fond plně transformovaný, tedy v tomto případě se bude jednat o nárůst výdajů ze státního rozpočtu o necelých 10 mil Kč.

Pro pochopení konstrukce k bodu a) příjmy z audiovizuálních poplatků, vkládáme rozpis odhadu příjmů Fondu v roce 2026 z audiovizuálních poplatků dle sazeb a parametrických změn zavedených novelou. Výpočet je opět realizován násobkem posledních známých čísel z doby tvorby této DZ viz. rozpis v kapitole 1.2. a):

 příjem dle § 26 (provozovatelé kin) se odhadem zdvojnásobí z 18,8 mil. Kč na 37,6 mil. Kč.  příjem dle § 28 (poskytovatelé převzatého vysílání – satelity a kabely) se odhadem též zdvojnásobí z 28,1 mil. Kč na 56,2 mil. Kč.  u příjmu dle § 28a (TV vysilatelé) lze počítat s mírným nárůstem v důsledku rozšíření

kategorie poplatníků o subjekty, jejichž vysílání je šířené prostřednictvím zvláštních přenosových systémů (tj. po internetu), ale zároveň s možností mírného poklesu reklamních výnosů kvůli přesunu uživatelů k alternativním způsobům sledování

obsahu, tedy tento příjem zůstane na částce 150 mil. Kč.  Příjem Fondu dle § 27 (poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání) se zcela jistě zvýší.

V případě tohoto příjmu souvisí s výší příjmů vícero faktorů než u poplatků ostatních, v tuto chvíli lze konstatovat pouze následující:

a) data o výnosech/příjmech provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání od českých uživatelů nejsou veřejně dostupná.

b) z uvedeného důvodu Fond potřebná data nakoupil od analytické společnosti https://www.ampereanalysis.com/.

c) dle predikce Ampere Analysis (AA) činí tento odhadovaný příjem ze 2 % výnosů 77 mil. Kč. Odhad příjmů pro účely novely byl realizován na začátku roku 2023 a bude aktualizován na konci roku 2025.

d) komplikací při tvorbě odhadu je skutečnost, že se umožňuje poplatníkovi uplatnit slevu na poplatku až do poloviny jeho výše. Výši této slevy i pravděpodobnost jejího uplatnění lze pro první roky, nežli se začne pracovat s faktickou zkušeností, odbornou predikcí stanovit obtížně.

e) každý z poplatníků má jinou obchodní strategii, která se navíc kontinuálně mění dle chování diváka/spotřebitele.

f) minimálně 1 % jsou však poplatníci dle § 27 povinni Fondu odvést.

g) s touto částkou, tedy 38,5 mil. Kč (tj. polovina ze 77 mil. Kč), lze pracovat jako se spodní hranicí příjmu Fondu z možných odvodů provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

V aktuální situaci, kdy Fond ještě není v pozici správce daně nelze predikci příjmů z této služby predikovat jinak, nežli nákupem neveřejných dat. Jakou strategii budou jednotliví provozovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání volit (využití/nevyužití slevy z poplatku a investování/neinvestování přímé investice), bude možné posoudit až v roce 2026, tedy po prvním poplatkovém období.

V roce 2026 totiž bude Fond poprvé inkasovat příjmy ve formě audiovizuálních poplatků z výnosů firem v roce 2025 a podávat poplatková přiznání.

Poplatníci dle § 27 mohou rovněž využít ustanovení umožňující povinnost přímou investici nerealizovat a výnos ve výši 1,5 % odvést do Fondu. Tato možnost je druhým faktorem, ovlivňujícím výši příjmů z audiovizuálních poplatků.

Takto odvedené finanční prostředky jsou určené na podporu audiovize, nezapočítávají se však do výpočtu dle § 24a.

Pokud tedy sečteme všechny výše uvedené predikce všech poplatků, bude v roce 2026 příjem Fondu z audiovizuálních poplatků následující:

- ve variantě s odvodem 1 % od provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb

na vyžádání je výše příjmů cca 282 mil Kč (37,6 + 56,2 + 150 + 38,5). Varianta, že by všichni VOD provozovatelé využili plně možnost slevy i přímé investice je ale velmi nepravděpodobná.

- ve variantě s odvodem vyšším než 1 % až do výše 3,5 % od provozovatelů

audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je výše příjmů od 282 mil Kč až do výše 378,5 mil Kč (37,6 + 56,2 + 150 + 134,74). Ani tato varianta není v plné míře pravděpodobná, neboť zcela určitě české VOD platformy budou jak slevu na poplatku, tak přímou investici plně využívat.

Rozpětí odvodu od provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je opticky

veliké. Nicméně z chování provozovatelů ve státech s obdobnou audiovizí, velkostí trhu atp. lze dovodit, kteří provozovatelé budou a kteří nebudou využívat přímou investici.

Při aktuálním příjmu z audiovizuálních poplatků z posledních let ve výši 200–220 mil Kč se dá tedy předpokládat navýšení příjmů z audiovizuálních poplatků s určitostí o 80 mil Kč a výše, z důvodu využití možnosti odvést místo přímé investice celých 3,5 % spíše u zahraničních provozovatelů. Příjem z audiovizuálních poplatků by tak mohl být v rozmezí 80 až 150 mil Kč.

Dopad na výdaje státního rozpočtu z kapitoly MK se tedy v roce 2026 přijetím novely vůči aktuálně schválenému SDV zaznamená nárůst u dotace na filmové pobídky odhadem o 940 mil. Kč a cca o 10 mil. Kč u provozních výdajů Fondu dle § 10.

Fond bude také disponovat vyšším příjmem na podporu audiovize z příjmů z audiovizuálních poplatků, do výpočtu výše dotace na podporu audiovize a na filmové pobídky se ale parametrické změny ještě nepropíšou.

V roce 2026 Fond plánuje výdaje vycházející z aktuálně platné legislativy a směrných čísel, které budou pochopitelně v kontextu a v návaznosti na výslednou textaci novely. Fond již ale bude disponovat daty z roku 2025, tzn., že již bude možné zpřesnit a lépe predikovat i výdaje.

7.4. Predikce příjmu Fondu ve formě dotací ze státního rozpočtu v roce 2027

V únoru a červenci 2025 budou již v souladu s platnou legislativou upraveny SDV na r. 2026 i r. 2027, aktualizovány i s návrhem rozpočtu a SDV z roku 2026. Příjmy Fondu v roce 2027 budou tedy rozpočtovány dle nově platné legislativy následovně:

a. příjmy z audiovizuálních poplatků z výnosů plátců, kterých dosáhli v roce 2026 (již dle sazeb zavedených novelou) obdobné jako je uvedeno v podkapitole 7.3. a)

b. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na podporu audiovize ve výši

příjmů (nikoli výnosů) z audiovizuálních poplatků uhrazených Fondu v roce 2025 z příjmů poplatníky dosažených v roce 2024. Stále se tedy jedná o výpočet výše dotace bez novelou zavedených nových parametrů.

c. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na filmové pobídky ve výši

sedminásobku příjmů (nikoli výnosů) z audiovizuálních poplatků uhrazených Fondu v roce 2025 z výnosů dosažených poplatníky v roce 2024 (viz přechodná ustanovení).

Na základě dostupných dat je sedminásobek příjmů z audiovizuálních poplatků odhadován ve výši 1 540 mil. Kč. V kontextu let 2022, 2023, 2024 se ale o podstatné navýšení opět nejedná, neboť se v uvedených letech výše dotace na filmové pobídky pohybuje v rozmezí 1 200 mil. Kč až 1 400 mil. Kč, částka 1 540 mil Kč bude již v letech 2025 a 2026.

d. každoročně poskytovaná dotace na provoz Fondu dle § 10, ale to pouze v případě, že

na ní dle stanoveného výpočtu tento nárok vznikne, a to ve smyslu záporného rozdílu mezi příjmy a výdaji. Jak bylo již uvedeno výše, na základě výpočtu dopadů RIA je záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji odhadován ve výši 17 mil Kč. V roce 2027 již bude Fond plně transformovaný, tedy v tomto případě se odhaduje nárůst výdajů státního rozpočtu o 10 mil Kč oproti stavu současnému.

V roce 2027 Fond plánuje výdaje vycházející z aktuální legislativy a směrných čísel, které budou pochopitelně v kontextu a v návaznosti na výslednou textaci novely. Současně je nutné konstatovat, že Fond již bude disponovat daty z roku 2025 a 2026, tzn., že již bude možné zpřesnit a lépe predikovat výdaje.

7.5. Predikce příjmu Fondu ve formě dotací ze státního rozpočtu v roce 2028

Teprve až se bude v roce 2027 připravovat návrh rozpočtu na rok 2028 a SDV 2029 a 2030, budou již každoročně poskytované dotace navrhovány nejen dle konstrukce v § 24a, ale již i v režimu parametrických změn a s vyšším %.

Příjmy Fondu v roce 2028 budou tedy rozpočtovány dle nově platné legislativy následovně:

a. příjmy z audiovizuálních poplatků plátců, kterých dosáhli v roce 2027 (již dle sazeb zavedených novelou)

Pokud tedy sečteme všechny výše uvedené predikce všech poplatků, bude v roce 2028 příjem Fondu z audiovizuálních poplatků následující:

- ve variantě s odvodem 1 % od provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb

na vyžádání je výše příjmů cca 282 mil Kč (37,6 + 56,2 + 150 + 38,5). Nicméně jak bylo již výše uvedeno, varianta, že by všichni VOD provozovatelé využili plně možnost slevy i přímé investice je ale velmi nepravděpodobná.

- ve variantě s odvodem vyšším než 1 % až do výše 3,5 % od provozovatelů

audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je výše příjmů od 282 mil Kč až do výše 378,5 mil Kč (37,6 + 56,2 + 150 + 134,74). A opět jak bylo již výše uvedeno, ani tato varianta není v plné míře pravděpodobná, neboť zcela určitě české VOD platformy budou jak slevu na poplatku, tak přímou investici plně využívat.

b. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na podporu audiovize ve výši

příjmů (nikoli výnosů) z audiovizuálních poplatků uhrazených Fondu v roce 2026 z příjmů poplatníky dosažených v roce 2025. V tomto roce tedy poprvé ve vyšší sazbě. Jaký bude skutečný příjem z poplatků, a tedy jaká výše dotace, nelze nyní predikovat.

Prostým propočtem ale lze konstatovat, že celkový objem finančních prostředků na podporu by se měl pohybovat následovně: Varianta a) ve výši 564 mil Kč Varianta b) ve výši 564 až 757 mil Kč

Opět je ale nutné zdůraznit, že nejnižší i nejvyšší možná varianta jsou prakticky vyloučené. Současně je velice komplikované odhadovat růst, propad či stagnaci nového segmentu odvětví v momentě, kdy nejsou veřejně dostupná data a výpočet je závislý současně na vůli provozovatelů využít jednou ze dvou variant využití slevy nebo odvodu přímé investice.

c. každoročně poskytovaná dotace účelově určená na filmové pobídky ve výši

šestinásobku příjmů (nikoli výnosů) z audiovizuálních poplatků uhrazených Fondu v roce 2026 z výnosů dosažených poplatníky v roce 2025. I u dotace na filmové pobídky se tomto roce poprvé navrhuje výše dotace již dle parametrických změn novely zákona.

Jaký bude skutečný příjem z poplatků, a tedy jaká bude výše dotace, lze opět pouze predikovat na základě nakoupených dat, a i v tomto případě do výše dotace zasahuje vůle provozovatelů využít jednu ze dvou variant využití slevy nebo odvodu přímé investice.

Prostým propočtem ale lze konstatovat, že celkový objem finančních prostředků na filmové pobídky by se měl pohybovat následovně: Varianta a) ve výši 282 x 6 = 1 692 Varianta b) ve výši 378,5 x 6 = 2 271 přičemž maximální částka je prakticky nemožná

d. každoročně poskytovaná dotace na provoz Fondu dle § 10, ale to pouze v případě, že

na ní dle stanoveného výpočtu tento nárok vznikne, a to ve smyslu záporného rozdílu mezi příjmy a výdaji.

Jak bylo již uvedeno výše, na základě výpočtu dopadů RIA je záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji odhadován ve výši 17 mil Kč. V roce 2028 již bude Fond plně transformovaný, tedy v tomto případě se odhaduje nárůst výdajů státního rozpočtu o 10 mil Kč oproti stavu současnému.

V roce 2028 Fond plánuje výdaje vycházející z aktuální legislativy a směrných čísel, které budou pochopitelně v kontextu a v návaznosti na výslednou textaci novely. Současně je nutné konstatovat, že Fond již bude disponovat informacemi z roku 2025-2027, tzn., že již bude možné zpřesnit a lépe predikovat výdaje.

8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

V souvislosti s navrhovanou právní úpravou se neočekávají žádné negativní sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, jako např. osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením či národnostní menšiny, ani dopady na ochranu práv dětí.

Nepřímé pozitivní sociální dopady může v praxi přinést povinnost zpřístupnit konkrétní podpořená audiovizuální díla divákům se sluchovým postižením prostřednictvím skrytých titulků a divákům se zrakovým postižením popisnou audio stopou, která se podporou širší škály projektů může rozšířit i mimo díla určená primárně k užití v kinech. Podpora infrastruktury (zejm. kin) pak může směřovat také k technickým úpravám zpřístupňujícím konkrétní infrastrukturu osobám se zdravotním postižením (bezbariérový přístup, zařízení pro zrakově a sluchově postižené – titulkovací a obdobná zařízení).

Předpokládaný dopad na životní prostředí Téma udržitelnosti již ovlivňuje i oblast audiovize. Většina evropských zemí se tématu tzv. zeleného natáčení a udržitelnosti věnuje již několik let, často je implementováno i do systému státní podpory. Česká asociace producentů v audiovizi připravila manuál, tedy konkrétní nástroj pro producenty, jak k zelenému natáčení přistupovat. Novela na tuto iniciativu reaguje zahrnutím enviromentálního kritéria do tvůrčího a realizačního testu (TRT).

9. Zhodnocení dopadu navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí, osobních údajů

Zpracování osobních údajů bude prováděno i nadále na základě zákonné povinnosti, přičemž tímto zákonem je v případě Fondu předmětný zákon o audiovizi. Sekundárně pak na základě oprávněného zájmu, který v případě Fondu vyplývá z jeho agend. Předmětný zákon o audiovizi byl schválen v roce 2012, tedy v době, kdy GDPR a související předpisy ještě neexistovaly.

Rozsah osobních údajů ani způsob jejich zpracování není navrhovanou právní úpravou měněn. Pokud jde o rizika zpracování, jsou omezena tím, že se s údaji nepracuje v listinné podobě, ale ve většině případů pouze elektronicky, a to zejména prostřednictvím spisové a skartační služby nebo nově zaváděného systému PORT viz § 30. Přístup do těchto elektronických systémů je umožněn jen vybraným zaměstnancům na základě zadání loginu a hesla, tedy ochrana těchto údajů je maximálně zajištěna.

Fond je a bude v pozici správce údajů.

Navrhovaná úprava neobsahuje zahájení nového zpracování osobních údajů ani významnou změnu dosavadního zpracovávání těchto údajů, které Fond pro účely řízení o podpoře, pro účely řízení o filmových pobídkách nebo agendu audiovizuálních poplatků vyžaduje již dnes. Přesunutím veškerého zpracování osobních údajů do PORT se míra jejich ochrany ještě zvýší. Podrobnou informaci, jaké osobní údaje Fond zpracovává při své činnosti, k jakým účelům a z jakých důvodů, komu je může předávat a jaká práva mají v souvislosti se zpracováním osobních údajů osoby, jejichž údaje jsou zpracovávány, zveřejňuje Fond na svých webových stránkách. Tuto informaci bude Fond poskytovat i po novelizaci zákona o audiovizi, neb novelou nedochází k žádným změnám oproti dosavadnímu způsobu. Typ zpracovávaných dat lze rozdělit podle účelu do několika skupin, přičemž zpracování osobních údajů souvisí s úkoly a činnostmi, které Fond vykonává ze zákona, novelou aktualizovaném výčtu § 10.

9.1. Agenda podpory audiovize a filmové pobídky – § 10 odst. 1 písm. c), g)

Většinu dat Fond zpracovává kvůli podpoře kinematografie/audiovize, kterou Rada uděluje na základě Dlouhodobé a Krátkodobé koncepce. Tento koncept se novelou nemění. Aby tyto koncepce Rada, nově Představenstvo, mohla správně a efektivně nastavit, musí vycházet z dat a jejich meziročních změn, v některých případech i změn od počátku existence podpory kinematografie. Jako příklad lze zmínit např. statistiku podpory druhých filmů, kde se měla vyvrátit nebo potvrdit domněnka, že příjemci podpory na debut jsou zvýhodňováni před žadateli o podporu na svůj druhý film, nebo anonymizovaná statistika věku režisérů a režisérek, kde se měla vyvrátit nebo potvrdit domněnka, že Rada nenadržuje v udělování podpory starší generaci zasloužilých tvůrců před mladou generací začátečníků atp. Ze shromažďovaných údajů se vytváří agregované anonymní grafy a ty jsou následně jako prezentace zpřístupňovány členům Rady, nebo se používá k prezentaci koncepcí Fondu, např. procentuální podíl žadatelů vs. žadatelek o podporu.

Další činností Fondu související se shromažďovaných údajů je jejich vykazování do EU institucí, v tomto případě jde hlavně o různé statistiky ohledně návštěvnosti kin, nových českých filmů v distribuci, celkových částek podpory ad.

Specifickou statistikou je např. finanční analýza českých hraných filmů, kde jsou data opět pouze anonymizovaná, nikoli agregovaná. Evropská audiovizuální observatoř, která data shromažďuje, je ale zpracovává do agregované podoby (https://rm.coe.int/fiction-film- financing-in-europe-2022-edition-m-kanzler/1680aa189b). Zdrojem těchto přehledových analýz jsou přílohy žádostí o podporu, které žadatelé (producenti) odevzdávají za účelem získání podpory.

Veškeré osobní údaje obsažené v žádostech a související dokumentaci jsou vedeny v elektronické spisové a skartační službě Athena a jsou zpřístupňovány za účelem posouzení projektů členům Rady, expertům/hodnotitelům, kteří žádosti o podporu hodnotí. Tak tomu bude i po navrhované novelizaci zákona o audiovizi, tedy tento systém není novelou dotčen, pouze se údaje kromě spisové a skartační služby budou shromažďovat a uchovávat i v systému PORT viz § 30.

9.2. Agenda propagace a prezentace prostřednictvím oddělení Czech Film Center

Další zásadní činnost v tomto směru vykonává oddělení Czech Film Center (CFC).

Veškerou činnost tohoto oddělení v novele zákona reflektuje nově § 10 odst. 1 písm. j.): vykonává činnosti související s rozvojem podmínek pro realizaci výroby audiovizuálních děl na národní i regionální úrovni a propagační činnosti v oblasti audiovize a filmového průmyslu v České republice a zahraničí, včetně zabezpečení účasti České republiky na národních a mezinárodních festivalech a trzích, zastupuje Českou republiku v odborných asociacích z oblasti audiovize.

Tato činnost byla Fondem prostřednictvím oddělení CFC vykonávána od února 2017 na základě souhlasu, a proto z uvedených důvodů bylo nutné o tom informovat ve formulářích či online systému „Souhlasím se zpracováním osobních údajů. Veškeré informace týkající se zpracování osobních údajů všemi odděleními Státního fondu kinematografie jsou k dispozici na webu Fondu. Novelou je tento nedostatek vyřešen prostřednictvím nového ustanovení § 10 odst. 1 písm. j). V tomto případě se shromažďují data pro účely prezentace a propagace české kinematografie. Na této činnosti mají legitimní zájem subjekty údajů (filmoví profesionálové) i třetí strany (filmoví vědci, producenti, distributoři, filmové školy umělecké i VŠ s katedrami filmové vědy atp.).

Do roku 2022 CFC vydávalo katalogy filmových projektů, od roku 2023 je nahradila online databáze a online katalog na webu CFC, kde se zveřejňují pouze projekty, jejichž producenti v dotazníku o projektu zaškrtnou políčko o GDPR. Novelou je tento nedostatek vyřešen prostřednictvím nového ustanovení § 10 odst. 1 písm. j).

Katalogy, magazíny a informace v databázi se neskartují, zůstávají pro účely filmové vědy veřejně dostupné.

9.3. Agenda správy audiovizuálních poplatků

Zákon o audiovizi již nyní obsahuje od roku 2013 v § 25 úpravu audiovizuálních poplatků, které jsou parafiskálním poplatkem od podnikatelů v oblasti audiovize. Poplatková přiznání jsou zpracovávána ve spisové a skartační službě Athena a systému PORT. V rámci výroční zprávy Fond zveřejňuje údaje o celkové výši odevzdaných audiovizuálních poplatků (kolik Fond celkem vybral např. od kin, nikde není uveden jmenný seznam). Veřejně na panelech a prezentacích Fondu jsou opět data používána v agregované formě a anonymně.

9.4. Agenda navrhování a jmenování orgánů Fondu a skupin hodnotitelů Tato agenda bude Fondu doručována prostřednictvím PORT. Zaměstnanec Fondu návrhy zkontroluje, vytvoří souhrnnou tabulku, kterou předá členům Představenstva, ti doporučí vybrané hodnotitele a Fond zašle návrhy (se soubornou tabulkou a předkládacím protokolem) ke jmenování ministru kultury prostřednictvím datové schránky. Fond vytvoří veřejný seznam jmenovaných hodnotitelů, zveřejní jej způsobem umožňujícím dálkový přístup v rozsahu jméno a kategorie/okruh, pro který je osoba hodnotitelem.

10. Zhodnocení korupčních rizik

Z návrhu nevyplývají žádná korupční rizika. Podrobné zhodnocení korupčních rizik je obsaženo v závěrečné zprávě RIA.

11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá na tuto oblast žádný dopad.

12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkce rodiny s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Jak bylo uvedeno již výše v bodě 8 (zhodnocení sociálních dopadů), navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady, což platí i pro dopady na všechny rodiny s ohledem na plnění jejich funkce.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nemá na tuto oblast žádný dopad.

14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Navrhovaná právní úprava byla posouzena z hlediska souladu s následujícími zásadami:

14.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default) 14.2. Maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb (princip data only

once)

14.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se

zdravotním postižením (princip governance accessibility)

14.4. Sdílené služby veřejné správy 14.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy 14.6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných

v evropském prostoru

14.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR) 14.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open

government)

14.9. Technologická neutralita 14.10. Uživatelská přívětivost

Navrhovaný zákon nevytváří žádné překážky vůči naplňování výše uvedených zásad a přispívá k rozvoji digitální agendy.

Novela zákona zavádí i elektronický nástroj PORT. Navrhovaná právní úprava plně vyhovuje zásadám tvorby digitálně přívětivé legislativy, a to zakotvením agendového informačního systému Fondu jakožto informačního systému veřejné správy, který umožňuje dálkový přístup a slouží k poskytování digitálních služeb podle tohoto zákona a jeho propojením s novým webem Fondu. Hlavním přínosem PORT je především digitalizování a zefektivnění veškerých procesů týkajících se zejména poskytování podpory audiovize, poskytování filmových pobídek a agendy poplatkových přiznání. V podstatě veškerá komunikace žadatelů a poplatníků s Fondem by tak probíhala na jednom místě skrze jednotný systém. Tímto způsobem dojde k naplnění zásad digitálně přívětivé legislativy v praxi Fondu, a to zejména tím, že bude zpřístupněno vyřízení kompletní agendy Fondu co nejširšímu okruhu subjektů, přičemž bude garantováno poskytování obdobných služeb ze strany Fondu všem žadatelům rovným přístupem při zohlednění potřeb jednotlivých žadatelů. Při jeho provozování bude využíváno v co největší míře sdílení dokumentů a informací v elektronické podobě, přičemž tato služba bude založena na důvěryhodné elektronické identitě a elektronické identifikaci osob, splňující zásady kybernetické bezpečnosti. Tím by mělo výhledově rovněž dojít ke zkracování lhůt v rámci daných řízení, optimalizaci rozsahu výkonu veřejné správy a v neposlední řadě ke snižování administrativní zátěže jak na straně žadatelů a poplatníků, tak i Fondu, zvýšení komfortu na obou stranách a v neposlední řadě ušetření času. Což je důležité i vzhledem k tomu, že transformací Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize dochází k významnému rozšíření jeho úkolů a činností.