zákon č. 481/2020 Sb.

K čl. I K bodu 1 (§ 2)

Dochází k terminologickému sjednocení pojmu „cíle pozemkových úprav“ – těmi je mj. diverzifikace hospodářské činnosti, zlepšení životního prostředí, ochrana zemědělského půdního fondu a zvýšení ekologické stability krajiny.

K bodu 2 (§ 3 odst. 2)

S ohledem na cíle pozemkových úprav definované v § 2 jsou zejména se zřetelem ke snižování dopadů klimatických změn (sucho, povodně) často řešena vodohospodářská opatření. Nastavení režimu operativního řešení vzniklých situací v krajině je prioritním záměrem této novely zákona. Doplněný text, jímž je umožněno řešení vodohospodářských opatření ve více na sebe navazujících katastrálních územích, vychází z vodohospodářských studií, z nichž jednoznačně vyplývá, že problematiku vodních toků, zadržení vody v krajině nebo naopak vytvoření účelného protipovodňového opatření nelze řešit pouze v rámci jediného katastrálního území. Vždy je třeba brát ohled na průběh toku a rozsah povodí, které jsou podstatou opatření. Aby nedocházelo k nekontrolovanému řetězení při určování obvodu pozemkových úprav, a také z důvodu, že mají být priority realizace společných zařízení svěřeny státu, je v těchto případech nezbytný dohled ústředí při určování rozsahu obvodu pozemkových úprav. Ústředí posoudí a vyhodnotí v kontextu s regionálními potřebami a průzkumy terénu důvodnost a účelnost spojení více celých katastrálních území do obvodu pozemkových úprav. Podobný režim, tedy posouzení a vyhodnocení situace ústředím, je zvolen v případě určování obvodu pozemkových úprav v rámci jedné obce – i zde bude nově možnost řešit pozemkové úpravy v rámci více katastrálních území.

K bodu 3 (§ 3 odst. 3)

S ohledem na cíle novely tohoto zákona, kterými jsou efektivní řešení vodohospodářských, půdoochranných a ekologických opatření za účelem snížení negativních dopadů klimatických změn, je stávající vyžadování souhlasu s řešením vodních toků a pozemků, na které se vztahuje např. zákon o ochraně přírody a krajiny, neúčelné. Zájmy chráněné příslušnými zákony jsou dostatečně ošetřeny následným postupem, daným nutností zajištění stanovisek dotčených orgánů. Již na samém začátku řízení (§ 6 odst. 6) dotčené orgány stanovují své podmínky pro řešení celého území dotčeného pozemkovými úpravami a následně při schvalování plánu společných zařízení, který tvoří kostru celého řešeného území, jsou nezbytná stanoviska dotčených orgánů (§ 9 odst. 10).

Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. vytváří SPÚ rezervu státních pozemků (dále jen „rezerva“) pro ústřední správní úřady za účelem uskutečnění rozvojových programů státu schválených vládou. U takových pozemků je v katastru nemovitostí zapsaná poznámka typu „Rezerva státních pozemků (§ 3 odst. 1 písm. b) z. č. 503/2012 Sb.)“. Podle § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 503/2012 Sb. nelze pozemky převádět podle zvláštních zákonů, s výjimkou nakládání podle § 3 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tj. převod příslušnosti hospodařit SPÚ do příslušnosti hospodařit ústředního správního úřadu, pro který byla rezerva vytvořena). Proto je nezbytné, aby se ústřední správní úřady mohly vyjádřit k řešení těchto pozemků v pozemkových úpravách.

Užívání účelových komunikací je upraveno zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zahrnutím pozemků evidovaných v katastru nemovitostí se způsobem využití pozemku jako komunikace do pozemků řešených v rámci pozemkových úprav za účelem jejich využití pro zpřístupnění pozemků je plně v souladu s účelem a cíli pozemkových úprav. Jedná se o stávající komunikace, které budou využity prostřednictvím plánu společných zařízení ke zpřístupňování nově navrhovaných pozemků. Pozemky komunikací řešených v rámci pozemkových úprav jsou využívány pro zpřístupnění pozemků. Ve většině případů jsou následně po skončení pozemkových úprav předmětem realizace, kdy je provedena jejich rekonstrukce. Při řešení v pozemkových úpravách je třeba dbát vedle zájmu vlastníka i na veřejný zájem, tak, aby nedošlo k rozporu mezi tímto zákonem a zákonem č. 13/1997 Sb. a dále k narušení principu veřejného zájmu při provádění pozemkových úprav, který je zakotven v § 2 tohoto zákona. Takto zrekonstruované komunikace jsou předávány do vlastnictví obcí, čímž je zaručeno jejich veřejné užívání.

K bodu 4 (§ 3 odst. 4)

Navrhovaným doplněním dojde k upřesnění pozemků, kterých se tato problematika ještě dotýká, a to s ohledem na již značné množství dořešených restitučních nároků podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zamezí se tak blokování pozemků, na něž neměl zákon č. 428/2012 Sb. přímý dopad nebo již byly vyřešeny, a s církvemi, náboženskými řády a kongregacemi je jednáno jako s účastníky řízení o pozemkových úpravách.

K bodům 5 a 6 (§ 4)

První odstavec stávajícího ustanovení byl z důvodu přehlednosti rozdělen na dva, přičemž se první odstavec nově věnuje klasifikaci pozemkových úprav a komplexním pozemkovým úpravám, zatímco odstavec 2 a nový odstavec 3 se věnují jednoduchým pozemkovým úpravám, nově i s možností provedení těchto úprav bez výměny nebo přechodu vlastnických práv.

K odst. 2: V tomto odstavci dochází ke konkretizaci jednoduchých pozemkových úprav a vymezení jejich rozsahu. Jednoduché pozemkové úpravy se týkají pouze části katastrálního území, kde je třeba aktuálně (např. za účelem zabránění negativního dopadu klimatických změn) připravit pozemky pro umístění vhodného opatření. Z hlediska katastru nemovitostí a tam definovaného katastrálního území nejsou ani komplexní pozemkové úpravy prováděny v celém katastrálním území. Zpravidla nejsou předmětem komplexních pozemkových úprav zastavěná část obce nebo velké lesní celky. Aby bylo možné rozlišit rozsah prováděných prací z pohledu pozemkových úprav, jsou rozlišovány pozemkové úpravy tak, že komplexními pozemkovými úpravami je v daném katastrálním území řešena většina pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu a případně další pozemky za splnění zákonných podmínek, přičemž součástí komplexních pozemkových úprav je vždy plán společných zařízení. Součástí jednoduchých pozemkových úprav pak nemusí být plán společných zařízení. Pro případy, kdy je plán společných zařízení podstatou jednoduchých pozemkových úprav, je navrženo samostatné ustanovení – odstavec 3. Změny druhů pozemků (tj. soupis změn druhů pozemků) je dosud možné provést pouze prostřednictvím plánu společných zařízení. Pokud je třeba při řízení o pozemkových úpravách navrhnout změnu stávajícího druhu pozemku (uvedení dosavadního stavu evidovaného v katastru nemovitostí do souladu se skutečností), bude pro tyto účely sloužit soupis změn druhů pozemků, k němuž se vyjádří dotčené orgány státní správy, jako je tomu u plánu společných zařízení. Obdobně bude možné tento institut využít v návaznosti na § 12 odst. 5 (aktualizace plánu společných zařízení bez zásahu do vlastnických vztahů).

K odst. 3: Ukončenými pozemkovými úpravami dochází k zakonzervování stavu navrženého v době, kdy klimatické změny neměly tak zásadní dopady do krajiny. Navržená úprava umožní realizovat potřebné opatření v případech, kdy bude realizace uskutečněna na pozemku jednoho vlastníka – obce nebo státu, aniž by bylo třeba zasahovat do vlastnických poměrů nebo by bylo možné vlastnickou držbu řešit jinými prostředky než rozhodnutím o výměně nebo přechodu vlastnických práv (např. výkupem). Doplněním tohoto ustanovení je umožněno operativně reagovat na situace nastalé v krajině v důsledku klimatických změn.

K bodu 7 [§ 5 odst. 1 písm. c)]

Legislativně technická úprava, která má za cíl vyjasnit rozdílné postavení obcí v řízení o pozemkových úpravách.

K bodu 8 (§ 5 odst. 3)

Sjednocení terminologie a technická úprava.

K bodům 9 a 10 (§ 5 odst. 5)

Dosavadní formulaci tohoto ustanovení je třeba upravit s ohledem na gramatickou správnost i skutečné pravomoci sboru. Dosavadní formulace „v rozsahu jejich zplnomocnění“ je zavádějící a vede, v rozporu s původním záměrem zákonodárce, k požadavkům na předkládání plných mocí pro členy sboru zástupců. Novelou ustanovení dochází také k vypuštění nadbytečného textu. Úvodní jednání lze svolat až po zahájení řízení. Proto je dosud uváděný text, s ohledem na zásady správního řízení, zcela nadbytečný. Nadbytečná je rovněž podrobná úprava postupu volby sboru.

Způsob doručení zápisu z úvodního jednání nebyl dosud zákonem upraven. Úvodní jednání je důležitým vstupním jednáním. Je však konáno v době, kdy není přesně vymezen obvod pozemkových úprav, a tedy není ani přesně vymezen okruh účastníků řízení. Z tohoto důvodu je vhodné doručení veřejnou vyhláškou, zvláště s ohledem na současnou možnost doručování i prostřednictvím elektronické úřední desky.

K bod 11 (§ 5 odst. 6 a § 9 odst. 5)

Slovo „ředitel“ je nahrazeno slovem „vedoucí“ v souladu s organizačním řádem SPÚ (nyní vedoucí pobočky).

K bodu 12 (§ 5 odst. 7)

Člen sboru je volen účastníky úvodního jednání, kteří mají určité důvody ke zvolení konkrétní osoby. Zastupováním jinou osobou by došlo ke zpochybnění volby uskutečněné účastníky úvodního jednání. Dochází také k vypuštění nutnosti lichého počtu členů sboru. Pravomoci sboru zástupců vlastníků jsou stanoveny zákonem, nejsou však natolik významného charakteru, aby bylo třeba zachovávat z důvodu případného hlasování lichý počet členů sboru. Tato úprava povede ke zvýšení efektivity činnosti sboru zástupců.

K bodu 13 (§ 5 odst. 8)

Priority pro realizaci společných zařízení stanovuje pozemkový úřad z důvodu zajištění nezávislého vlivu státu, v němž musí být primárně zohledněn veřejný zájem. Ponechání rozhodnutí o budoucích investicích státu, které jsou v rozsahu řádově desítek milionů korun, na sboru, který nenese s ohledem na své postavení a pravomoci vymezené zákonem žádnou odpovědnost za nakládání se státními prostředky, by nemohlo vést k naplňování cílů stanovených zákonem. Nadto je třeba mít na zřeteli hlavní záměr novely zákona, kterým je operativní řešení následků klimatických změn, především sucha, a s tím související potřeba zadržování vody v krajině. Novela tohoto ustanovení souvisí s novelizací § 12 odst. 2.

K bodům 14 a 33 (§ 6 odst. 6 a § 9 odst. 24)

Cílem úpravy je sjednocení pojmu s terminologií správního řádu.

K bodu 15 (§ 6 odst. 8)

Řízení o pozemkových úpravách je zahajováno z moci úřední (§ 6 odst. 2), avšak podnětem k zahájení bývá ve většině řízení o pozemkových úpravách postup podle § 6 odst. 3, tj. na základě žádostí vlastníků. Správní řád pro tuto právní úpravu nemá vyhovující ustanovení tak, aby byla zaručena dostatečná informovanost účastníků řízení, kteří buď byli přímo žadateli o pozemkové úpravy, nebo s nimi bylo v již probíhajícím řízení jednáno. Řízení o pozemkových úpravách je specifickým správním řízením, a navrhovaná úprava by tak měla zajistit možnost zvláštního postupu. Možnými důvody zastavení řízení jsou situace, kdy např. prokazatelně nelze získat požadovaných 60 % souhlasů vlastníků pro schválení návrhu pozemkových úprav, někteří vlastníci nemají vyjasněný vztah k návrhu plánu společných zařízení, nebo když se po zahájení pozemkových úprav vyskytnou takové důvody, pro něž nelze nebo není vhodné v řízení pokračovat (např. výstavba obchvatů a dálnic).

K bodu 16 (§ 8 odst. 1)

V tomto odstavci dochází k terminologickému upřesnění a doplnění věty o řešení případného přebytku výměry. Jedná se o případy, kdy je opravný koeficient větší než 1,00000. V takovém případě bude jednorázově navýšen majetek státu, neboť rozpočtení řádově desítek, maximálně stovek metrů čtverečných (na řešenou celkovou výměru několika set hektarů) by se ve výměrách jednotlivých vlastníků vlivem zaokrouhlování neprojevilo, a pokud bude s přebytečnou výměrou naloženo jako s celkem a následně bude využita pro umístění společných zařízení, bude tato výměra účelně využita k prospěchu všech vlastníků. Zásadou při tomto postupu zůstává, že v případě opravného koeficientu většího než 1,00000 nejsou vlastníci žádným způsobem kráceni na výměrách. Bude jim ve vstupních nárocích ponechána výměra, kterou mají dosud vedenou v katastru nemovitostí.

K bodu 17 (§ 8 odst. 6)

Soupisy nároků, jejichž součástí je cena pozemku i porostu, jsou základem pro následné směny a návrh pozemkových úprav a jsou výchozím údajem pro postup podle § 10 tohoto zákona, tj. dodržení rozdílových kritérií. Není proto možné, aby vlastníci vznášeli požadavky na ocenění těchto porostů později, tzn. v době, kdy jsou již připravovány směny pozemků, které vycházejí z veškerých údajů a hodnot soupisu nároků. Cena porostu zpravidla částečně ovlivní celkovou cenu nároku, a při pozdním uplatnění požadavku na ocenění je tedy téměř nemožné začlenit takového vlastníka do dalších výměn pozemků.

K bodu 18 (§ 8 odst. 7)

Cena porostu bývá často předmětem sporu, a je proto třeba vycházet z objektivních údajů katastru nemovitostí, neboť vlastníci mají k dispozici nabývací listiny, výpisy z listů vlastnictví, geometrické plány nebo výsledky jiných zeměměřických činností, případně ze zaměření skutečného stavu terénu v případech, kdy se porost nachází pouze na části pozemku, která není v katastru vymezena.

K bodu 19 (§ 8a)

Ustanovení § 8a, týkající se řešení duplicitního zápisu vlastnictví k pozemkům, je vystavěno na historických základech počátků pozemkových úprav (90. léta 20. století) a tehdejšího způsobu vedení katastru nemovitostí (dříve evidence nemovitostí), které bylo vedeno snahou o vyřešení sporných případů. V době, kdy bylo toto ustanovení do zákona začleněno, bylo hlavním cílem vyřešení především takových duplicit, které byly zaviněny nesprávným postupem některého státního úřadu, nebo byla přímo zaevidována duplicita fyzické osoby a státu. Jednalo se o dobu, kdy soustava pozemkových úřadů byla součástí organizační struktury Ministerstva zemědělství, a zemědělské státní pozemky spravoval Pozemkový fond ČR. Avšak v r. 2013 došlo zákonem č. 503/2012 Sb. k vytvoření SPÚ, který vznikl sloučením soustavy pozemkových úřadů a Pozemkového fondu ČR. Z tohoto pohledu je tedy téměř nemožné, aby SPÚ rozhodoval „objektivně“ o majetku, jehož je současně správcem. Kromě toho neexistuje obhajitelný důvod, proč by měl stát vlastními prostředky nahrazovat vůli vlastníků. Vlastníci, kteří mají veden v katastru nemovitostí duplicitní zápis, se mohou vzájemnou dohodou nebo prostřednictvím žaloby podané u příslušného soudu domoci výlučného vlastnického práva. Tento postup žádným způsobem nebrání pokračování v řízení o pozemkových úpravách, neboť zákon kromě pozemků řešených definuje ještě v obvodu pozemkových úprav pozemky neřešené, které jsou pouze předmětem zaměření a následné obnovy katastrálního operátu, ale není o nich rozhodováno podle § 11 odst. 4 a 8 tohoto zákona. Ve výsledku tedy nedojde k tomu, že by v digitální katastrální mapě vznikala „bílá“ místa, a současně bude vlastníkům vytvořen prostor pro jednání v občanskoprávním vztahu. Dalším a zcela zásadním důvodem převedení „duplicitních“ pozemků mezi pozemky neřešené je skutečnost, že rozhodnutí o pozemkových úpravách je soudy uznáváno jako jedinečný nabývací titul a jeho uplatněním by duplicitní vlastníci přišli o možnost případného řádného soudního procesu vedeného za účelem určení vlastnictví.

K bodu 20 (§ 9 odst. 2 a 3)

Úpravou dochází k jednoznačnému vymezení, kdo je oprávněn zpracovávat návrhy pozemkových úprav, a tedy kdo odborně za tuto činnost odpovídá.

Ustanovení § 9 odst. 3 vychází z původního textu zákona, bylo však doplněno o časové upřesnění v tom smyslu, že potřebné podklady budou poskytovány od zahájení řízení, což se v posledních cca 7 letech stávalo problémem. Docházelo ke zbytečným časovým prodlevám způsobeným liknavostí dotčených osob při poskytování potřebných podkladů nebo údajů. Úprava je vztažena k zahájení řízení, neboť tyto údaje jsou nezbytné již pro vyhotovení rozboru současného stavu.

K bodu 21 (§ 9 odst. 4)

Jedná se o úpravu historického ustanovení, kdy jednoduché pozemkové úpravy zpravidla nesloužily k obnově katastrálního operátu. V současné době téměř všechny pozemkové úpravy (komplexní i jednoduché) slouží k obnově katastrálního operátu, a je tedy třeba, aby podklady vycházely z řádně zaměřeného stavu terénu s dostatečnou přesností stanovenou katastrálními předpisy.

K bodu 22 (§ 9 odst. 6)

Doplněné znění odstavce 6 jednoznačně stanovuje druh technického podkladu, na který je vázán seznam parcel, na jehož základě se do katastru nemovitostí vyznačuje poznámka o zahájení pozemkových úprav (§ 9 odst. 7).

K bodu 23 (§ 9 odst. 7)

Ustanovení uvedeno terminologicky do souladu s ostatním textem zákona a s katastrálními předpisy ve vazbě na úpravu § 9 odst. 6.

K bodu 24 [§ 9 odst. 8 písm. c)]

Ustanovení uvedeno do souladu s cíli pozemkových úprav a terminologicky aktualizováno.

K bodu 25 [§ 9 odst. 8 písm. d)]

Novelizace ustanovení vyplývá z konzultací s Ministerstvem životního prostředí a jedním z jejích cílů je zařazení územních systémů ekologické stability (ÚSES) do plánů společných zařízení bez rozlišení hierarchických úrovní (tedy místní, regionální a nadregionální). Z funkčního hlediska mají prvky ÚSES všech hierarchických úrovní lokální význam a struktury ÚSES všech hierarchických úrovní je nezbytné vnímat jako „místní“ ÚSES, pro který mají být v rámci pozemkových úprav zajišťovány podmínky. V souvislosti s touto novelizací se Ministerstvo životního prostředí zavázalo zpracovat metodické sdělení především pro orgány ochrany přírody k uplatnění stanovisek v procesu pozemkových úprav z hlediska jimi chráněných zájmů, se zaměřením na podmínky a požadavky týkajících se ÚSES, a to nejpozději do 30. 6. 2020.

Současně se po konzultaci s Ministerstvem životního prostředí terminologicky aktualizuje text ustanovení.

K bodu 26 (§ 9 odst. 10)

Dochází k terminologickému sjednocení.

K bodu 27 (§ 9 odst. 12)

Úpravou tohoto ustanovení dochází k jednoznačnému nastavení postupu při nakládání s pozemkem, na kterém je realizováno společné zařízení. Z důvodu nutnosti následné péče o realizovaná společná zařízení nelze ponechat takto dotčené pozemky ve vlastnictví státu. Zákazem zcizení je nezbytné předcházet situacím, kdy by obec takto získaný pozemek převedla i se zrealizovaným společným zařízením třetí osobě. Návrh tohoto opatření vychází jak z nutnosti ochrany finančních prostředků vynakládaných ze státního rozpočtu, tak i ze zásady, aby se pozemek a zrealizované společné zařízení nedostaly do držení třetích osob, které nejsou žádným způsobem vázány k umožnění užívání daného pozemku a díla ve veřejném zájmu. V tomto ustanovení se promítají zásady ochrany majetku státu a ochrany veřejnosti, v jejímž zájmu jsou pozemkové úpravy prováděny. Zároveň je v souvislosti s katastrálními předpisy řešen zápis poznámky o zákazu zcizení do katastru nemovitostí.

K bodu 28 (§ 9 odst. 13)

Změna vyvolaná úpravou § 9 odst. 12, tak aby logicky navazovala na upravený text.

K bodu 29 (§ 9 odst. 16)

Otázka možnosti a způsobu výkupů pozemků v řízení o pozemkových úpravách pro potřeby umístění prvků plánu společných zařízení je dalším z hlavních důvodů novelizace tohoto zákona. Dochází ke sjednocení právní úpravy oceňování pozemků, které budou vykupovány, s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 503/2012 Sb., a to na cenu obvyklou. Možnost reálného dělení při řízení o pozemkových úpravách je potřeba vztahovat vždy k cílům pozemkových úprav, neboť se za stávajícího znění vlastníci domnívají, že mají zákonný nárok na reálné dělení, a to i v případech sporů při spoluvlastnictví. K řešení sporných případů je příslušný pouze soud, pozemkovými úpravami lze řešit výhradně případy nesporné, a to ještě s omezením, že provedení reálného dělení je v souladu s cíli pozemkových úprav. Doplněny byly další případy, kdy nelze reálné dělení s ohledem na vlastnický režim zajistit pozemkovými úpravami.

K bodu 30 (§ 9 odst. 17)

V tomto případě se jedná o historické ustanovení, kdy byl k dispozici dostatek státní půdy. Rovněž je třeba brát v úvahu, že se dobývací prostory stanovují v mnohem větším rozsahu, než jaký se týká skutečné těžby. Je proto třeba, aby dotčený držitel dobývacího prostoru a správní orgán posoudily možnost využití konkrétních pozemků, a to s ohledem na umístění společných zařízení a na změny probíhající v dobývacích prostorech. Cílem této úpravy je rozšíření možností pro umístění společných zařízení, avšak s ohledem na typ lokality, které se tato omezení dotýkají.

§ 20 zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon) upravuje pro držitele dobývacího prostoru, případně držitele oprávnění k hornické činnosti, „předkupní právo“ k pozemku ve vlastnictví státu. Novela zavádí možnost využití těchto pozemků pro společná zařízení se souhlasem držitele dobývacího prostoru a dotčeného orgánu státní správy. Současně je třeba s ohledem na specifičnost daného prostředí brát zřetel na předkupní právo dle horního zákona, aby nebylo nutno tyto pozemky a priori vyloučit z možného využití pro společná zařízení a současně bylo zaručeno, že bude zohledněn i zájem na těžbě ložiska, které je ze své podstaty nepřemístitelné.

SPÚ zahajuje cca 170 – 200 pozemkových úprav ročně. Případy, kdy obvod pozemkových úprav zahrnuje i části dobývacího prostoru, se pohybují řádově v jednotkách. Finanční náklady jsou tedy ve vztahu k celkovému objemu prací prováděných obvodními báňskými úřady nevýznamné. Případná požadovaná vyjádření vycházejí ze stávající dostupné dokumentace báňských úřadů a není třeba dalších úkonů při této činnosti. Vyjádření dotčeného správního orgánu má sloužit především k zajištění bezpečnosti a k ochraně zájmu dotčeného orgánu v řešené lokalitě.

K bodu 31 (§ 9 odst. 18)

Úpravou textu dochází ke specifikaci stávajících věcných břemen, ke konkretizaci postupu v případech, kdy jsou tato věcná břemena zaevidována v katastru nemovitostí u pozemků řešených v pozemkových úpravách, avšak pozemkový úřad nemá zákonnou pravomoc s těmito věcnými břemeny nakládat. Současně je z důvodu jednoznačnosti výkladu zdůrazněno, že se tato věcná břemena, která se v řízení o pozemkových úpravách pouze přenášejí do nově navrženého stavu, neoceňují.

K bodu 32 (§ 9 odst. 21)

Gramatická úprava.

K bodu 34 (§ 10 odst. 1)

Na základě dosavadního znění tohoto ustanovení dochází dlouhodobě v praxi k rozporům, zda mají být přičítány k vlastnictví i další spoluvlastnické podíly vedené na jiných listech vlastnictví (v jiném vlastnickém režimu – např. podílové spoluvlastnictví, SJM) či nikoliv. Navrženou úpravou bude zamezena možnost různého výkladu zákona.

K bodu 35 (§ 10 odst. 2)

Stávající znění tohoto ustanovení týkající se nakládání s částkou překračující kritérium ceny neodpovídá organizační struktuře SPÚ, kdy jednotlivé pobočky (pro něž je v § 1 zavedena legislativní zkratka „pozemkový úřad“) nemají vlastní účetnictví a nejsou správcem prostředků z kapitoly státního rozpočtu určené pro financování pozemkových úprav, pouze rozhodují o výši rozdílu ceny a lhůtě k jejímu zaplacení. Stejně tak bylo stanoveno, že k přijetí těchto částek z hlediska účetního je příslušné ústředí.

K bodu 36 (§ 11 odst. 2)

Velmi často se stává, že námitky vlastníků k vystavovanému návrhu, kterým je možné vyhovět, vyvolají nezbytné dílčí úpravy plánu společných zařízení. Provedené úpravy je třeba schválit zastupitelstvem obce, aby byl zachován schvalovací režim plánu společných zařízení, a rovněž je tímto postupem zajištěno, že bude obec prokazatelně s provedenou změnou již schváleného plánu společných zařízení obeznámena. Celý tento proces je třeba ukončit před závěrečným jednáním, kde budou o provedených změnách vlastníci informováni (nahrazuje postup podle § 36 odst. 3 správního řádu). Pokud by tomu tak nebylo, musel by být návrh se zapracovanými změnami opakovaně vystavován, což by dávalo prostor pro časově ničím neomezené uplatňování námitek ke každému opakovanému vystavení návrhu a současně by došlo k nárůstu finančních nákladů na administrativní zpracování takto opakovaného postupu.

K bodu 37 (§ 11 odst. 4)

Dochází k upřesnění, že je váha hlasů počítána z pozemků řešených v pozemkových úpravách.

K bodu 38 (§ 11 odst. 10)

Upřesňuje se způsob doručování rozhodnutí podle § 11 odst. 8, kdy nově bude adresátem také Ministerstvo zemědělství.

K bodům 39 a 44 (§ 11 odst. 11 a § 12 odst. 2)

Ustanovení jsou aktualizována s ohledem na stávající katastrální předpisy.

K bodu 40 (§ 11 odst. 12)

Současná právní úprava nenabízí vhodné řešení pro situace, kdy ohledně některých pozemků, které vstupují do pozemkových úprav, je vedeno soudní řízení o určení vlastnického práva. Je nežádoucí, aby takové pozemky byly z pozemkových úprav vyloučeny, neboť to by mohlo bránit naplnění cílů pozemkových úprav především při návrhu společných zařízení ve veřejném zájmu tam, kde je to skutečně potřeba. Nelze ovšem ignorovat skutečnost, že podle současné judikatury nemá skutečný vlastník poté, co je vydáno rozhodnutí podle § 11 odst. 8, již v soudním řízení možnost uspět, a fakticky tak o své vlastnictví provedením pozemkových úprav přichází. Zákon pak neupravuje, jakým způsobem by mělo být k právům takové osoby v procesu pozemkových úprav přihlédnuto. Navrhuje se proto řešení, které umožní, aby v případě, že žalobce uspěje s žalobou na určení, že je vlastníkem pozemku, který se v mezidobí stal předmětem pozemkových úprav, byl žalobce zapsán do katastru jako vlastník pozemku, který byl v pozemkových úpravách za jeho původní pozemek směněn, a který jeho původnímu pozemku podle kritérií stanovených v § 10 odpovídá. Toto řešení zohledňuje práva skutečného vlastníka, který není zapsaný v katastru nemovitostí, ale domáhá se vydání rozhodnutí, podle kterého by jako vlastník do katastru zapsán byl, vhodnějším způsobem než v dosavadní právní úpravě.

K bodu 41 (§ 11 odst. 14)

Existence nového občanského zákoníku má významný dopad na zápisy vedené v katastru nemovitostí. Stav katastru nemovitostí je při řízení o pozemkových úpravách brán jako stav výchozí, a je proto třeba aktuálně reagovat na zápisy vedené v katastru nemovitostí, neboť dosud žádná z již dokončených novel tohoto zákona neřešila dopad občanského zákoníku na nakládání s pozemky v pozemkových úpravách. Z důvodu zachování právní jistoty účastníků řízení bylo po dohodě s ČÚZK upraveno znění tohoto odstavce tak, aby reagovalo na existující věcná práva a současně aby nedošlo k zablokování pozemkových úprav z důvodů nemožnosti tyto pozemky řešit. Tento odstavec se nově zabývá i osobními pozemkovými služebnostmi nebo výměnky.

K bodu 42 (§ 11 odst. 15 a 16)

K odstavci 15: Jednou ze skutečností, kterými se musí pozemkový úřad v rámci pozemkových úprav zabývat, je osud věcných práv, která dosud vázla na původních pozemcích. Tato práva až na výjimky přecházejí podle schváleného návrhu pozemkových úprav na pozemky nové. Práva však mohou přejít pouze tehdy, pokud stále existují, což je v případě výše uvedených služebností výjimečné. Proto je do § 8 odst. 1 navrhováno doplnit, že současně s vyložením soupisu nároků vyzve pozemkový úřad veřejnou vyhláškou osoby oprávněné z věcných břemen, jejichž zápis byl do katastru nemovitostí převzat z pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, které jsou v katastru nemovitostí zapsány s údaji neumožňujícími jejich dostatečnou identifikaci, aby se pozemkovému úřadu přihlásily nejpozději do jednoho roku od zveřejnění výzvy. Pokud se taková osoba ve stanovené lhůtě nepřihlásí, věcné břemeno podle § 11 odst. 15 na nové pozemky nepřejde. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že pokud je osoba oprávněná z věcného břemene v katastru zapsána tak, že údaje o ní neumožňují její dostatečnou identifikaci, v rámci projednání nároků s vlastníkem takto zatížené nemovitosti nebude zjištěno, že věcné břemeno je stále vykonáváno, a oprávněná osoba se ani k výzvě pozemkového úřadu ve lhůtě 1 roku nepřihlásí, je pravděpodobnost, že věcné břemeno zaniklo anebo bylo promlčeno, natolik vysoká, že není důvod, aby bylo převzato k pozemkům nově vycházejícím z pozemkových úprav.

K odstavci 16: Doplněním § 4 odst. 3 je nově rozhodováno o plánu společných zařízení v pozemkových úpravách, jejichž předmětem není výměna nebo přechod vlastnických práv. Tato úprava reaguje na klimatické změny, jejichž řešení je třeba provádět operativně. Doplněním odstavce 16 do § 11 je usměrněn režim pro doručování tohoto rozhodnutí a náležitosti rozhodnutí, které je vydáváno postupem podle správního řádu, avšak technická specifikace předmětu rozhodování vyžaduje upřesnění postupu, které nemůže obecný předpis (správní řád) postihnout.

K bodu 43 (§ 12 odst. 1)

Do současné doby je postup realizace, a tedy volba typu realizovaného společného zařízení, ponechán výlučně na požadavcích obcí, které však často nezohledňují potřebu realizace takových opatření, která mají zohledňovat klimatické změny (např. vodohospodářská opatření, opatření k ochraně zemědělského půdního fondu). Proto je třeba do zákona zakotvit povinnost státu přednostně realizovat tato veřejně prospěšná opatření. Zároveň je tímto způsobem možné snadněji ze strany státu ovlivnit účely, na něž budou vynaloženy při realizaci společných zařízení státní, popř. evropské finanční prostředky, přičemž není zcela popřena ani možnost obcí a vlastníků na uplatňování požadavků na realizaci konkrétních společných zařízení.

Zákon dosud žádným způsobem nezohledňuje možnost potřeby opakovaného provedení pozemkových úprav. Pokud by k takové situaci došlo, je třeba včas zabránit situacím, kdy by obce neudržovaly již dokončená a převzatá společná zařízení (z předešlých pozemkových úprav) s cílem požádat s odstupem času o provedení dalších pozemkových úprav, jejichž předmětem by byla de facto rekonstrukce původního nebo opakovaná realizace společného zařízení.

K bodu 45 (§ 12 odst. 3 a 4)

K § 12 odst. 3: K vynětí ze zemědělského půdního fondu dochází při řízení o pozemkových úpravách vydáním souhlasného stanoviska, které je nezbytné při tvorbě plánu společných zařízení (§ 9 odst. 10 zákona), a ve fázi realizace je toto řízení již skončeno. I přesto stále probíhají diskuze s orgány ochrany zemědělského půdního fondu, které v této fázi pozemkových úprav požadují opakovaně vynětí ze zemědělského půdního fondu, čímž dochází k administrativní zátěži uvnitř státní správy, zvláště když se odvody za odnětí v případě pozemkových úprav nepředepisují. Nově je tedy upraven vztah vazby realizace stavby a územního plánu, tak aby byl při realizaci společného zařízení územní plán respektován, resp. aby byla včas obcí zajištěna změna územního plánu z důvodu § 9 odst. 15. Z důvodu jednoznačnosti výkladu napříč dotčenými rezorty jsou uvedena rozhodnutí, od nichž se za podmínky stanovené větou první tohoto odstavce upouští.

K § 12 odst. 4: Dosavadní znění odstavce 4 je nutné upravit s ohledem na dřívější novelu zákona, kterou si pozemky určené k realizaci společných zařízení stát ponechává až do realizace. Dále je nezbytné stanovit určité pravidlo pro případy, kdy má být na náklady státu realizováno společné zařízení, které je navrženo na pozemku jiné osoby než obce. S ohledem na finanční náročnost a dosavadní poznatky z praxe byly vymezeny kategorie společných zařízení, která by případně mohla vlastnit i jiná osoba než obec, a to především z důvodu vlastnictví pozemku, na kterém má být společné zařízení realizováno. Úplné vyloučení této možnosti by velmi negativně dopadalo na výměru pozemků, na nichž jsou společná zařízení navrhována. Jedná se především o ekologická opatření v krajině. Nastaveno bylo opatření týkající se konkrétních vodohospodářských opatření, jejichž vybudování je ve většině případů finančně velmi náročné. Posouzení, zda je vhodné, aby takové společné zařízení vlastnila jiná osoba než obec, je ponecháno na ústředí SPÚ, které kromě pozemkových úprav zajišťuje i správu státního zemědělského majetku, a lze případně nastavit i jiné postupy než prosté převedení tohoto zařízení na jinou osobu (např. výkup pozemku).

K bodu 46 (§ 12 odst. 5 a 6)

Odst. 5 nastavuje způsob, jakým bude pozemek ve vlastnictví státu, na němž bylo návrhem umístěno společné zařízení, převeden do vlastnictví obce, příp. jiné osoby. Je zcela zásadní, aby bylo tímto zákonem ošetřeno, že se jedná o bezúplatné převody, neboť nelze zatížit obce vynakládáním finančních prostředků za vybudovaná společná zařízení, která jsou realizována ve veřejném zájmu.

Dosud neexistuje žádné zajištění, aby s takto bezúplatně nabytým majetkem od státu daná osoba nenakládala jako s výlučně soukromým vlastnictvím bez omezení (např. aby nezměnila nevhodnými zásahy charakter společného zařízení). Z tohoto důvodu se zavádí omezení spočívající v nezbytnosti souhlasu SPÚ při změně druhu nebo způsobu využití takového pozemku, které bude do katastru nemovitostí zavedeno formou poznámky.

K bodu 47 (§ 12 odst. 7)

V tomto případě se již nejedná o zahájení řízení podle § 6, ale samostatně zahajované řízení, a je tedy nutné upřesnit, z podnětu koho je zahajováno. Text ustanovení je přeformulován a upřesněn do nově navrženého textu. Dále byla provedena gramatická úprava a po konzultaci s ČÚZK byl nastaven způsob zavedení případné změny druhu pozemku do katastru nemovitostí.

K bodu 48 (k § 13 odst. 1 a 2)

Vzhledem k novému uspořádání § 4 je třeba tyto změny zohlednit v souvisejících ustanoveních.

K bodu 49 a 50 (§ 15 a § 17 odst. 4)

Ustanovení § 15 se ruší bez náhrady. Jedná se o historické ustanovení, které je v současné době již s ohledem na platné právní předpisy nevyužitelné. S ohledem na navržené zrušení § 15 je prováděna i změna v § 17 odst. 4, který má vazbu na postup podle § 15.

K bodu 51 [§ 18 odst. 3 písm. c)]

Navržená úprava zohledňuje zřízení studijních oborů v oblasti pozemkových úprav na vysokých školách.

K bodu 52 (§ 18 odst. 15)

Je navržena omezující podmínka pro osobu zpracovatele návrhu pozemkových úprav, neboť zpracovatel není úřední osobou, ani zaměstnancem státního orgánu, a nelze v případě potřeby postupovat v souladu se správním řádem, tedy uplatnit námitku podjatosti. V praxi byl již zaznamenán případ, kdy zpracovatel upřednostnil při zpracovávání návrhu nového uspořádání pozemků vlastní zájmy ve vztahu ke svému vlastnictví.

K bodu 53 (§ 18 odst. 23)

Ověřování výsledků pozemkových úprav je vysoce odborná činnost, za jejíž výsledky a správnost nese držitel úředního oprávnění plnou odpovědnost. Návrh doplněného ustanovení vychází z modelu nastaveného zákonem o znalcích a tlumočnících. Udělování úředních oprávnění k projektování pozemkových úprav je státem garantovaná činnost. V praxi je seznam dokončených projektů vyžadován od držitelů úředních oprávnění např. v souvislosti se zkouškami odborné způsobilosti nebo v souvislosti s řízením o odejmutí úředního oprávnění. Dosud v tomto směru nebyla zavedena žádná povinnost evidence. S ohledem na to, že ústředí je správním orgánem, který vede řízení o udělování i odnímání úředních oprávnění, je zde stanovena i povinnost držitele tohoto oprávnění předložit vedený deník k případné kontrole. Bude tak průběžně zajištěna kontrola, že je povinnost vedení deníku ze strany zpracovatelů dodržována.

K bodu 54 [§ 19 písm. p)]

Uvedená činnost měla souvislost s restitučním řízením. V současné době, kdy jsou pozemkové úpravy prováděny SPÚ, který zároveň zajišťuje správu majetku státu, je nesystémové, aby tato činnost byla začleněna do zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Případnou potřebu vyhotovení lustrace je možné řešit v rámci organizační struktury úřadu. Stávající text je nahrazen novou působností SPÚ, která vyplývá z upraveného znění § 12 odst. 1.

K bodu 55 [§ 19 písm. q)]

Plán společných zařízení schvaluje zastupitelstvo obce, avšak v řízení o pozemkových úpravách je tento plán schválen až jako součást návrhu pozemkových úprav.

K bodu 56 (§ 20)

K úpravě tohoto ustanovení došlo z důvodu možnosti získávání i jiných finančních zdrojů ze státního rozpočtu než jen všeobecná pokladní správa (VPS). Původně byla snaha o začlenění obou možností financování, tj. VPS i rozpočet v kapitole Ministerstva zemědělství. S tímto návrhem však nesouhlasilo Ministerstvo financí, a proto bylo přistoupeno k variantnímu způsobu řešení financování pozemkových úprav.

K čl. II

Přechodné ustanovení upravuje postup u řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti navrhované právní úpravy a je vztaženo k momentu, kdy je zpracovaný návrh již vystaven k veřejnému nahlédnutí. Tento moment je v pozemkových úpravách zcela zásadní a není možné již zasahovat do návrhu, resp. některých podkladů, které by musely být v důsledku novely zákona přepracovávány, když byl návrh již schválen potřebnou většinou vlastníků výměry řešených pozemků. Pro probíhající řízení, tj. před vystavením návrhu, je naopak vhodné tuto novelu uplatnit z důvodů nových možností, které novela přináší (změny v plánu společných zařízení, výkupy pozemků apod.)

K čl. III K bodu 1 (§ 23 odst. 2)

Do katastrálního zákona je třeba doplnit nové typy poznámek odpovídající novému ustanovení § 12 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách.

K bodu 2 (§ 35 odst. 2)

V katastru nemovitostí je v současné zapsáno přibližně 68 tisíc osobních služebností ve prospěch osob, které s vysokou pravděpodobností již zemřely a které se zároveň nepodařilo ztotožnit vůči základnímu registru obyvatel nebo evidenci obyvatel. Údaj o jejich úmrtí tak není možné ze strany katastrálního úřadu ověřit prostřednictvím těchto informačních systémů. Mnohdy není možné údaj o úmrtí těchto osob ověřit vůbec, neboť se jedná o osoby, které například po 2. světové válce odešly do zahraničí a jejich další osud není známý. Významná část těchto zápisů byla převzata z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy. Jelikož od 1. ledna 1951 nebylo provedení zápisu do pozemkové knihy ke vzniku práva potřebné, a od dubna 1963 se již nové zápisy do pozemkových knih neprováděly a docházelo k postupnému uzavírání pozemkových knih, jedná se o zápisy staré minimálně 55 let, spíše však 70 let a více. Existence takových starých zápisů, které s vysokou pravděpodobností již neodpovídají skutečnosti, komplikuje průběh pozemkových úprav, vedení katastru nemovitostí a celou řadu dalších procesů týkajících se takto zatížených pozemků. Uvedený stav je nežádoucí i pro vlastníky nemovitostí, kteří se s ohledem na nedostatek údajů o těchto osobách, jež jsou v řadě případů i při nejlepší vůli nedohledatelné, nemohou domoci výmazu takových zápisů z katastru nemovitostí. Je proto třeba zavést mechanismy, které umožní, aby byl v tomto rozsahu stav zápisů v katastru nemovitostí uveden do souladu se skutečností. Jedním z procesů, které slouží k uvedení skutečného a v katastru zapsaného stavu do souladu, je revize katastru. Proto je do § 35 katastrálního zákona navrhováno doplnit ustanovení, které umožní, aby byla v rámci revize katastru řešena i otázka, zda mají být osobní věcná břemena, která byla převzata z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, nadále v katastru zapsána. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že pokud je v katastru osoba oprávněná z věcného břemene zapsána tak, že údaje o ní neumožňují její dostatečnou identifikaci, vlastník takto zatížené nemovitosti v procesu revize katastrálního operátu katastrálnímu úřadu sdělí, že věcné břemeno není již více než 10 let vykonáváno, a oprávněná osoba se ani k výzvě katastrálního úřadu ve lhůtě 1 roku nepřihlásí, je pravděpodobnost, že věcné břemeno zaniklo anebo bylo promlčeno, natolik vysoká, že není důvod, aby bylo nadále zapsáno v katastru nemovitostí. Takové věcné břemeno proto katastrální úřad z moci úřední vymaže. Výmaz nebude prováděn v režimu vkladového řízení, neboť oprávněnou osobu nelze v těchto případech reálně dohledat a aktivně s ní komunikovat, a vkladové řízení by tudíž proběhlo pouze formálně, fakticky by však svou funkci neplnilo.

K bodům 3 až 6 (§ 40 odst. 3 a 6, § 45 odst. 1 a 2)

Problém zápisů osobních služebností, které byly převzaty z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, je popsán v odůvodnění k § 35 odst. 2. Dalším z procesů při správě katastru nemovitostí, který lze k řešení tohoto problému využít, je obnova katastrálního operátu. Pokud v rámci zpracování obnoveného katastrálního operátu katastrální úřad zjistí, že v katastru jsou zapsána věcná břemena převzatá z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy ve prospěch osob označených tak, že údaje o nich neumožňují jednoznačnou identifikaci, vyzve katastrální úřad tyto osoby společně s oznámením o zahájení obnovy katastrálního operátu, aby se katastrálnímu úřadu přihlásily. Osoby, které nebudou na výzvu reagovat, katastrální úřad dříve, než bude obnovený katastrální operát vyložen k nahlédnutí, upozorní na důsledky spojené s tím, že se nepřihlásí ani ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy skončilo vyložení obnoveného katastrálního operátu. Pokud nebude oprávněná osoba reagovat ani na výzvu podle § 40 odst. 3, ani na upozornění podle § 45 odst. 2, nebude věcné břemeno v její prospěch dosud zapsané v katastru nemovitostí do obnoveného operátu převzato. S ohledem na skutečnost, že obnova katastrálního operátu je déletrvající proces (obvykle více než jeden rok), budou mít oprávněné osoby dostatečný prostor, aby se v případě, že věcné břemeno stále trvá a je vykonáváno, katastrálnímu úřadu přihlásily, a zabránily tak tomu, že věcné břemeno nebude do obnoveného operátu převzato.

K bodu 7 (§ 62 odst. 3)

Ustanovení § 62 odst. 3 bylo do současného katastrálního zákona převzato ze zákona č. 349/2011 Sb. a osvědčilo se jako vhodné řešení problému starých zástavních práv, která byla v minulosti do katastru převzata z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy. Tato zástavní práva ve skutečnosti v řadě případů již zanikla nebo byla promlčena, avšak z důvodu neexistence či reálné nedohledatelnosti osoby, které toto právo svědčí, nebylo bez tohoto ustanovení možné dosáhnout výmazu těchto práv z katastru. Nově je navrhováno toho ustanovení doplnit tak, že výmaz zástavních práv podle tohoto ustanovení nebude prováděn v režimu vkladového řízení. Důvodem je skutečnost, že oprávněnou osobu nelze v těchto případech reálně dohledat a komunikovat s ní – vkladové řízení tudíž v současnosti probíhá pouze formálně, fakticky však svou funkci neplní a znamená pouze zbytečnou administrativní zátěž jak pro katastrální úřady, tak pro vlastníky nemovitostí.

K bodu 8 (§ 62 odst. 4)

Problém zápisů osobních služebností, které byly převzaty z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, je popsán v odůvodnění k § 35 odst. 2. K očištění katastrálního operátu od těchto starých, ve většině případů již zaniklých nebo promlčených věcných břemen, se navrhuje využít procesy revize katastru (nový § 35 odst. 2) a obnovy katastrálního operátu (viz navrhované změny v § 40 odst. 3, odst. 6, § 45 odst. 1 a odst. 2). Jelikož tyto procesy probíhají s ohledem na omezené kapacity katastrálních úřadů pouze na malé části území České republiky, je třeba, aby bylo možné dosáhnout výmazu takových věcných břemen i z iniciativy vlastníka zatížené nemovitosti. Pro tyto situace je navrhováno využít osvědčeného řešení, které je od 1. ledna 2012 využíváno u zástavních práv a v současném katastrálním zákoně je obsaženo v § 62 odst. 3.

K čl. IV

S ohledem na naléhavý obecný zájem a v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění zákona č. 277/2019 Sb., je účinnost stanovena prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

V Praze dne 13. ledna 2020

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministr zemědělství: Ing. Miroslav Toman, CSc., v. r.