zákon č. 481/2024 Sb.

K čl. I

K bodům 1 a 2

V těchto novelizačních bodech je obsažena aktualizace poznámek pod čarou, které odkazují na implementované předpisy Evropské unie.

K bodu 3 [§ 1 písm. a)]

Předmět právní úpravy se v souladu s transponovanou směrnicí rozšiřuje o činnosti v oblasti námořní dopravy.

K bodu 4 [§ 2 písm. a)]

V rámci definice pojmu „zařízení“ se navrhuje nahradit výraz „jednotka“ výrazem „celek“, a to za účelem odstranění nejasnosti a nejednoznačnosti ve vymezení „zařízení“ pro účely posouzení jeho zahrnutí do EU ETS. Jedná se o otázku s podstatnými praktickými dopady na provozovatele zařízení, resp. jednotek, a rovněž otázku zcela zásadní pro integritu EU ETS a vymáhání plnění povinností provozovatelů zařízení.

Stávající text, který definuje „zařízení“ („installation“) jako „jednotku“ („unit“), je zavádějící a komplikuje uplatnění legislativního textu v praxi. Ve směrnici 87/2003/ES je opakovaně a ustáleně používán termín „zařízení“ pro větší „celek“ (například továrnu, elektrárnu, teplárnu aj.), kde probíhá jedna nebo více činností vymezených v příloze 1 Směrnice. „Zařízení“ je také předmětem, pro který se vydává povolení k emisím (viz čl. 6 Směrnice).

„Příslušný orgán udělí povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, kterým se povoluje vypouštět skleníkové plyny z celého zařízení nebo jeho části.“. Ačkoliv čl. 6 připouští udělení povolení k emisím jen

pro část zařízení, dále pak ta část, pro niž je povolení k emisím uděleno, figuruje v EU ETS jako „zařízení“

– „installation“, nikoliv jako „jednotka“.

Jednotka je naopak podle Přílohy 1 Směrnice a rovněž podle souvisejících metodických pokynů k jejímu výkladu (Metodický pokyn č. 1 Evropské komise k výkladu Přílohy 1 Směrnice) jednotlivou součástí „zařízení“, kterou může být například kotel, výrobní linka, pec aj. „Zařízení“ je tak v tomto smyslu možné považovat za určitou množinu „jednotek“ (= jednotlivých jeho součástí) – kdy například modelové „zařízení“ Teplárna je tvořeno třemi „jednotkami“ – kotli K1, K2 a K3. Nedává tak smysl a naopak je značně matoucí, aby „zařízení“ bylo definováno jako „jednotka“, když zároveň směrnice operuje s tím, že „zařízení“ se z „jednotek“ skládá. Ze strany provozovatelů se lze setkat s účelovou argumentací, kdy určitou svou „jednotku“ označí za samostatné „zařízení“ (když „zařízení“ je definováno jako „jednotka“), a tudíž není součástí „zařízení“ spolu s dalšími „jednotkami“ provozovanými ve stejném místě a ve zjevné souvislosti a nevztahuje se na ni povinnost účasti v EU ETS, když sama nedosahuje hranice rozhodné pro zařazení do EU ETS. Toto je však zcela v rozporu s odkazovaným Metodickým pokynem Evropské komise pro výklad Přílohy I Směrnice, když podle něj má být rozsah „zařízení“ posuzován „co nejšířeji“ („as broad as possible“) tak, aby vždy všechny zdroje emisí, které mohou být považovány za součást nějakého zařízení, byly zařazeny v EU ETS. Toto pak je spojeno zejména s povinností vyřazovat emisní povolenky za vykázané emise, přičemž v závislosti na množství emisí a ceně emisní povolenky mohou být dopady ve výši milionů či desítek milionů Kč za jediné „zařízení“, jestliže je řešena otázka zařazení zdrojů emisí do EU ETS. Cílem úpravy definice zařízení není rozšíření působnosti EU ETS, ale upřesnění již nyní platných pravidel, která vyplývají z unijní legislativy a metodických pokynů k jejímu výkladu, ale ne vždy jsou přímo ze zákona dostatečně zřejmá, mimo jiné s principem „co nejširšího“ vymezení zařízení v souladu s metodickým pokynem EKa s postupem pro vymezení zařízení, kdy nejprve se posuzuje rozsah zařízení, pak se k němu určuje „provozovatel“ jako osoba, která má mít vydané povolení k emisím a být účastníkem EU ETS. V důsledku úpravy by tak nemělo dojít k zásadní změně rozsahu zařízení a jejich zařazení do EU ETS, jestliže byly správně posouzeny již dříve. Úprava definice přispěje k větší právní jistotě provozovatelů zařízení, a

4)

zajistí řádnou implementaci směrnice. „Technickou spojitostí“uvedenou v definici se rozumí vzájemná závislost jednotlivých zdrojů emisí, jejich účast na stejném výrobním procesu, společný účel provozu, společný výstup vyrobeného produktu či energie ze zařízení, provoz

5)

stejnou osobou či vzájemně prokazatelně majetkově či organizačně propojenými osobami, umístění v areálu zařízení nebo v bezprostřední blízkosti, propojení infrastrukturou nezbytnou k provozu zdrojů emisí, umístění v rámci stejné stavby, popřípadě jiné relevantní provozní souvislosti. Technická spojitost je tedy naplněna a zdroje emisí jsou považovány za jedno zařízení, platí-li zároveň:  umístění zdrojů emisí ve stejném areálu či jeho bezprostřední blízkosti (tzn. např. v budově nebo na pozemku, které s areálem přímo sousedí) a  vzájemná závislost technologických procesů probíhajících v jednotlivých částech zařízení, včetně závislosti na dodávkách energie či jiných technologických vstupů, a to i pocházejí-li ze zdroje, který není umístěný přímo v areálu, ale nachází se v jeho těsném sousedství či bezprostřední blízkosti,

Metodický pokyn Evropské komise k výkladu Přílohy I Směrnice: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/vyklad_euets/$FILE/oeok-interpretace_prilohyI-20130101.pdf; v AJ zde: https://climate.ec.europa.eu/system/files/2016-11/guidance_interpretation_en.pdf. 4 ) Podmínkami technické souvislostí se podrobně zabýval také Evropský soudní dvůr ve věci C-617/19 („Granarolo). Ten v tomto smyslu hovoří o „specifické formě začlenění do celkového technologického procesu“. 5 ) Viz body 50 až 55 rozsudku ESD cit. výše. Podle soudu čl. 3 písm. f) směrnice vyžaduje zjistit, jaká osoba má rozhodující kontrolu nad fungováním jednotky/zařízení a tudíž emisemi skleníkových plynů ze zařízení.

nebo je splněna alespoň jedna z výše uvedených podmínek a zároveň alespoň jedna z následujících podmínek:  přímé technologické propojení spočívající v přímé dodávce energie či jiného vstupu bez prostřednictví externí distribuční sítě nebo  společný účel provozu, spočívající ve stejné činnosti ve smyslu přílohy 1 zákona, tj. například výrobě energie nebo shodného produktu, u zdrojů umístěných ve stejném areálu, popřípadě v těsném sousedství ve stejné lokalitě. Jedním „zařízením“ ve smyslu § 2 písm. a) tak např. není soustava zásobování teplem, elektrizační soustava nebo soustava kompresních stanic určených k potrubní přepravě, neboť u nich nejsou splněny první dvě podmínky. Resp. jednotlivé součásti těchto soustav jsou jedním zařízením pouze, jsou-li provozovány ve stejné lokalitě, tj. ve stejném areálu nebo bezprostředním sousedství.

K bodu 5 [§ 2písm. c)]

Úprava v návaznosti na revizi definice ve směrnici 2003/87/ES.

K bodům 6, 7, 12 [§ 2písm. d), f) a § 3 odst. 5]

Ustanovení reaguje na potřebu aplikační praxe, kdy jsou jednotlivé části zařízení provozovány více subjekty, přičemž však tyto části stále tvoří celek pro účely zařazení do systému ETS. V současné uplatňované praxi v případě provozu částí různými provozovateli musí být vydáno povolení zahrnující části provozované více osobami, neboť by jinak došlo k narušení integrity systému EU ETS možným vyřazením některé z částí zařízení ze systému, ačkoliv zařízení jako celek splňuje parametry pro zařazení. Pokud by zařízení mělo být děleno, tato nová úprava ošetřuje, že to v legitimních případech bude možné, nicméně tak, že žádná z rozdělených částí nebude vyjmuta z EU ETS a nebude tak narušena integrita. Úprava brání účelovému jednání provozovatelů s cílem „optimalizovat“ účasti v EU ETS a zároveň jim poskytuje větší flexibilitu. Úprava umožňuje provozovatelům flexibilitu (např. při pronájmu části zařízení apod.) a zároveň zajišťuje integritu EU ETS, když formálním rozčleněním zařízení nelze se vyvázat z účasti v EU ETS. Tím také snižuje motivaci k účelovému obcházení EU ETS (např. přepsáním části zařízení na dceřinou společnost apod.). Navržená úprava chrání rovné prostředí a podmínky pro všechna zařízení (nemůže se stát, že stejné zařízení jednou v EU ETS bude a podruhé ne) a současně koresponduje s výše zmiňovaným rozsudkem Evropského soudního

4),6)

dvora v případu Granarolo.

K bodu 8 [§ 2 písm. i)]

Upřesnění charakteru změn, které jsou natolik podstatné, že mohou mít dopady na množství emisí a klima. Posouzení těchto změn je třeba brát v potaz v souvislosti s nutností jejich promítnutí do povolení zařízení.

K bodu 9

Ustanovením se navrhuje vypustit ze zákona definici zasvěcené osoby z důvodu nadbytečnosti vzhledem k uplatnění obecné právní úpravy regulace finančních nástrojů (viz také odůvodnění návrhu níže k bodu 67).

K bodu 10

6 ) Viz bod 62 rozsudku ESD ve věci C-617/19: „Dále je třeba upozornit na to, že pravidlo agregace se týká způsobů výpočtu kapacit činností, které probíhají v zařízení, a jeho cílem není s ohledem na podmínky připomenuté v bodě 49 tohoto rozsudku určit provozovatele tohoto zařízení.“ Definice jsou doplněny v návaznosti na zahrnutí námořní dopravy do EU ETS a vycházejí z definic jednak uvedených v transponované směrnici a také z definic obsažených již v českém právním řádu.

K bodu 11 a 15 (§ 3 odst. 3 a odst. 8)

Navrhuje se upravit způsob podávání žádosti o povolení k emisím a jejích příloh směrem k vyšší míře digitalizace a efektivity správy díky automatizaci kontroly předkládaných dokumentů. Upřesněno postavení Monitorovacího plánu. Ten je nezbytným dokumentem pro účast v EU ETS, předložení musí být vyžadováno. Jeho podobu stanoví prováděcí vyhláška ministerstva životního prostředí. Současně je aktualizován v poznámce pod čarou odkaz na nařízení k monitoringu a vykazování emisí.

K bodu 13 [§ 3 odst. 6 písm. b)]

Úrovně činnosti se vztahují toliko k rozhodování o bezplatné alokaci, a nemají proto být součástí povolení.

K bodu 14 (§ 3 odst. 7)

Navrhuje se výslovně do zákona stanovit, že práva a povinnosti z povolení k emisím skleníkových plynů přecházejí na právního nástupce provozovatele. Toto doplnění je z hlediska jistoty při aplikaci zákona v některých specifických situacích vhodné i přesto, že povolení k emisím skleníkových plynů je svou povahou rozhodnutím in rem a vztahuje se tak na ně obecná úprava ve správním řádu (§ 73 odst. 2).

K bodu 16 [§ 4 odst. 2 písm. a)]

Navrhuje se upřesnění podmínek, za nichž je třeba přistoupit ke změně, resp. zrušení povolení. Doplnění je navázáno na definici podstatné změny v provozu v § 2 písm. i). Podstatnými změnami mohou být např. změny ve způsobu monitorování a vykazování. Ty nejsou rozhodné pro vydání povolení k emisím, ale mají vliv na přesnost jejich vykázaní, popřípadě množství apod.

K bodu 17 a 20 [§ 4 odst. 3 odst. 6]

Toto ustanovení je implementací článku 2 odst. 1 věty druhé směrnice o ETS (2003/87/ES v jejím novém znění po přijetí směrnice 959). Provozovatelům má být umožněno na základě jejich volby setrvat v ETS, ačkoli již svými parametry do působnosti ETS nespadají.

K bodům 18 a 19 [§ 4 odst. 4 písm. a), b)]

Možnost zrušení povolení k emisím toliko na žádost provozovatele, tedy aniž by nastala některá skutečnost spojená s ukončením provozu nebo pokles kapacity pod úroveň stanovenou pro zahrnutí zařízení do působnosti zákona, je z povahy věci vyloučena. Ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) se proto navrhuje ze zákona vypustit pro nadbytečnost – provozovatel může požádat o ministerstvo o rozhodnutí o ukončení provozu na základě ustanovení odstavce 2 písmeno a) nebo odstavce 3 písmeno c).

K bodu 21

Navrhuje se aktualizovat poznámku pod čarou a zrušený zákon o odpadech nahradit platným a účinným předpisem.

K bodu 22 (nový § 4a)

Navrhuje se v návaznosti na institut povinnosti dodávek nad rámec licence ve podle § 12 energetického zákona upravit postavení dočasného (pověřeného) provozovatele v takové situaci také z hlediska práv a povinností spojených s daným zařízením podle zákona č.

383/2012 Sb., o obchodování s povolenkami. Ustanovení § 12 zák. č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upravuje institut povinnosti dodávek nad rámec licence v případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu v případech, kdy původní subjekt z nějakého důvodu přestal vykonávat licencovanou činnost. S ním je spojena na opačné straně povinnost poskytnout své zařízení jinému subjektu (jinému určenému držiteli licence). Jedná se o instituty sloužící k zajištění nezbytného zásobování odběratelů (elektřina, plyn, teplo) v případě, že provozovatel zařízení ukončí činnost. Tato povinnost je ukládána rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Z hlediska zařízení spadajícího do systému ETS je podstatné, že nesmí být upuštěno od požadavku na plnění povinností, zároveň ale pověřený provozovatel nesmí být poškozen existencí závazků vzniklých předchozím provozem zařízení. Ustanovení odstavce 3 pak umožňuje původnímu provozovateli zařízení splnit svou povinnost vyřazení emisních povolenek, přestože již přestal disponovat účtem k zařízení.

K bodu 23 (§ 6 odst. 1)

Upřesnění ustanovení o vzniku účastenství v EU ETS, které s sebou nese vznik práv a povinností

K bodu 24 (§ 6 odst. 3)

Doplnění v souvislosti se zahrnutím činností v námořní dopravě do EU ETS (viz výše).

K bodu 25 (§ 6 odst. 4 a 5)

Odstavec 4 - zahrnutí námořní dopravy do ustanovení o povinném otevření vkladního účtu v Rejstříku. Upřesnění v novém odstavci 5 se vztahuje k možným situacím, kdy osoba fakticky provozující zařízení není totožná se subjektem uvedeným v povolení.

K bodu 26 (§ 6 odst. 7)

Doplnění v souvislosti se zahrnutím činností v námořní dopravě do EU ETS (viz výše).

K bodu 27 a 28 (§ 6a odst. 4 a 5)

Úprava výjimky tak, aby provozovatel plnil povinnost vyřazení povolenek za rok, kdy překročí práh pro udělení výjimky, a nikoliv až za další. Účelem je pokrýt skutečné emise překračující stanovený limit pro výjimku.

K bodu 29 (§ 7 odst. 2)

Do ustanovení o celkovém množství povolenek určených na letecký provoz a podílu z tohoto množství, který bude dražen, se promítá návrh revize směrnice 2003/87/ES pro oblast letectví, kterou je nutné transponovat. Podíl dražených povolenek postupně poroste na úkor bezplatně přidělovaných a po roce 2026 by měly být pouze draženy.

K bodu 30 (§ 7 odst. 4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959, kterou se mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii, rozhodnutí (EU) 2015/1814 o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie

1)

pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynůnově vyžaduje, aby veškeré výnosy z dražeb povolenek členské státy využily na stanovené účely v oblasti klimatu. Způsoby transpozice opatření týkajících se výnosů z dražeb prezentovala Evropská komise na expertní skupině k transpozici Směrnice. Doporučovala přitom právě převod prostředků do

https://oeil.secure.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?reference=2021/0207(COD)&l=en dedikovaného fondu, což v případě ČR je právě SFŽP, který podporuje investice do životního prostředí včetně ochrany klimatu. Touto cestou jde i řada členských států včetně Německa, Slovenska a dalších. Alternativou je přímé financování způsobilých opatření (tzn. nikoliv ekvivalentem ze státního rozpočtu) nebo financování přes ekvivalent prostředků ze státního rozpočtu, pokud bude legislativně zajištěno a specifikováno, že se výnosy použijí na konkrétní způsobilá opatření. Je proto navrhováno, aby tyto prostředky ve svém celku spravoval Státní fond životního prostředí. SFŽP prokázal kompetentní a efektivní správu programu Nová zelená úsporám a Modernizačního fondu, má zkušenosti s administrací podpory pro velké průmyslové podniky, veřejné instituce, municipality i domácnosti. Má tedy veškeré předpoklady také pro správu zdrojů z dražeb povolenek. SFŽP může prostředky používat na výplatu podpory přímo žadatelům, nebo (pokud takový způsob doporučí Výbor) i prostřednictvím jiných správců dotačních titulů (např. Státní fond dopravní infrastruktury), pokud se bude jednat o způsobilé výdaje podle zákona. Příjem do rozpočtu je nutný pouze pro účely, které skrze SFŽP financovat nelze (administrativní náklady na správu EU ETS, které budou zajišťovány z rozpočtové kapitoly 315 – MŽP). Kromě výše uvedeného se navrhuje doplnit využití části prostředků prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu na účely, které jsou již zavedeným způsobem financovány z této kapitoly. K tomuto ustanovení se váže přechodné ustanovení v čl. II bod 1., podle kterého budou výnosy z dražeb povolenek rozděleny v souladu s novým zněním ustanovení § 7 odst. 4 (příjmem SFŽP, MPO a MŽP) až od počátku roku 2026. Do té doby budou příjmem státního rozpočtu, nicméně účelové určení stanovené zákonem, potažmo směrnicí, je nutné dodržet již od roku 2024.

K bodu 31 (§ 7 odst. 5 a 6)

Dosavadní znění odstavce 5 a 6 se v návaznosti na nové rozdělení výnosů ruší a namísto něj je navržena nová úprava. Jednak je v odstavci 5 stanoven způsob nakládání s prostředky z nespotřebovaných výdajů, aby bylo zajištěno využití všech výnosů z dražeb povolenek na vyjmenované účely. V odstavci 6 jsou pak vyjmenovány veškeré účely, ke kterým je podle směrnice povoleno výnosy z dražeb využívat.

K bodu 32 (§ 8 odst. 1)

V rámci revize systému EU pro obchodování s povolenkami (čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87/ES) byl mimo jiné také posunut termín pro transfer bezplatné alokace na účty provozovatelů.

K bodu 33 (§ 8 odst. 2)

Doplnění v souvislosti se zahrnutím činností v námořní dopravě do EU ETS (viz výše).

K bodu 34 (§ 8 odst. 4)

Navrhuje se upřesnění podmínek převodu účtu zařízení tak, aby bylo zřejmé, v jakém stavu účet přechází na nového provozovatele.

K bodu 35 (§ 9 odst. 1)

Ustanovení, které zabraňovalo provozovatelům zařízení využití leteckých povolenek je vypuštěno v návaznosti na revizi směrnice.

K bodu 36 (§ 9 odst. 2 až 6)

Doplnění odstavců 2 a 3 v souvislosti se zahrnutím činností v námořní dopravě do EU ETS (viz výše). Ustanovení transponuje nový článek 3ga směrnice 2003/87/ES (po revizi provedené transponovanou směrnicí 2023/959), nový odstavec 3-e v článku 12 a také čl. 3gc této směrnice. Od roku 2024 se státy Evropského hospodářského prostoru účastní první fáze Programu kompenzace a snižování emisí oxidu uhličitého v mezinárodním civilním letectví (program CORSIA). Program CORSIA je v právu Unie prováděn prostřednictvím Směrnice 2003/87/ES. Jde především o čl. 12 odst. 9, který stanoví povinnost zrušit emisní jednotky uvedené v čl. 11a ve vztahu k množství oznámenému podle čl. 12 odst. 6 směrnice. Tyto povinnosti jsou do zákona transponovány prostřednictvím § 9 odst. 5 a 6. Odstavec 5 implementuje nové znění čl. 12 odst. 6 směrnice o ETS (čl. 1 odst. 6 písm. a) směrnice 2023/958), v odstavci 6 je pak implementován čl. 12 odst. 9 směrnice o ETS.

K bodu 37 (§ 9 odst. 9)

Doplnění v souvislosti s transpozicí čl. 12 odst. 3b směrnice 2003/87/ES (po revizi provedené transponovanou směrnicí 2023/959).

K bodu 38 (§ 9 odst. 11)

Návrh znění reaguje na potřebu zahrnutí sektoru námořní dopravy do ETS a zároveň zjednodušuje konstrukci ustanovení.

K bodu 39 (§ 10 odst. 1)

Ustanovení ujasňuje, že alokovat povolenky lze pouze na konkrétní účet zařízení.

K bodu 40 (§ 10 odst. 2)

Navrhuje se posun termínu pro předložení ověřených údajů o činnosti zařízení, které slouží k úpravám alokovaného množství povolenek.

K bodu 41 (§ 10 odst. 4)

Zákon stanovuje nad rámec důvodů uvedených ve správním řádu zvláštní důvod pro přerušení řízení, aby byla ošetřena specifická situace, kdy ministerstvo z objektivních důvodů nemůže v řízení pokračovat a musí vyčkat rozhodnutí Evropské komise.

K bodu 42 (§ 10 odst. 6 až 11)

Ustanovení implementují ustanovení směrnice 2003/87/ES po její revizi provedené novou směrnicí 2023/959. jedná se o ustanovení podmiňující alokaci bezplatných povolenek, resp. možnost jejího krácení (odstavce 6 a 7). Pokud se na zařízení vztahuje povinnost provést energetický audit nebo zavést certifikovaný systém hospodaření s energií podle zákona o hospodaření energií a nejsou provedena doporučená opatření uvedená ve zprávě o auditu nebo uvedená v akčním plánu vyplývajícím z implementace certifikovaného systému hospodaření s energií sníží se množství bezplatně přidělených povolenek o 20 %. Pokud provozovatel zařízení prokáže, že splňuje alespoň jednu z podmínek a)–c) uvedených v odstavci 7, ke snížení nedojde. Pokud v zařízení úroveň emisí pro referenční úroveň produktu přesáhne 80 percentil (seznam těchto zařízení poskytne ministerstvu Komise), sníží se množství bezplatně přidělených povolenek o 20 %. Pokud provozovatel předloží ministerstvu plán klimatické neutrality do 30. května 2024 a zároveň bude dosažení cílů a milníků potvrzeno akreditovanou osobou k danému termínu (31. prosince 2025, následně 31. prosince každého pátého roku), ke snížení nedojde.

Zda se budou tyto podmínky aplikovat na úrovni celého zařízení, či na úrovni části zařízení stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331. Dále je v odstavci 8 vypořádáván vztah k přidělování povolenek provozovatelům v odvětvích, na která se nově bude vztahovat nařízení o uhlíkovém vyrovnání na hranicích („CBAM“). Odstavec 9 umožní v souladu s transponovanou směrnicí přidělit bezplatné povolenky za stanovených podmínek provozovatelům dálkového vytápění. Pokud provozovatel zařízení dálkového vytápění předloží ministerstvu plán klimatické neutrality do 30. května 2024, zvýší se množství bezplatně přidělených povolenek o 30 %. Pokud nebude dosažení cílů a milníků potvrzeno akreditovanou osobou k daném termínu (31. prosince 2025, následně 31. prosince každého pátého roku), nebo objem prostředků odpovídající hodnotě těchto dodatečně získaných bezplatných povolenek není investován do výrazného snížení emisí do roku 2030 v souladu s plánem klimatické neutrality, ke zvýšení nedojde. Zda se bude navýšení aplikovat na úrovni celého zařízení, či na úrovni části zařízení stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331.

K bodu 43

Aktualizace textu poznámky pod čarou, která odkazuje na přímo použitelný evropský předpis. Nařízení o pravidlech pro bezplatnou alokaci je doplněno o prováděcí nařízení Komise týkající se úprav přídělu v důsledku změn úrovní činnosti.

K bodům 44 až 50 (§ 11)

Platná právní úprava rozhodování o přiznání kompenzací nepřímých nákladů provozovatelům některých stanovených odvětví relevantních v rámci rizika tzv. úniku uhlíku byla do zákona zavedena novelou z roku 2020. V průběhu přípravy prováděcích nařízení vlády a jejich pozdějších novel i v rámci aplikační praxe však bylo identifikováno několik dílčích problémů, které se novelou odstraňují. Je to jednak návaznost na pravidla Evropské komise upravující

8),

tento typ veřejné podporykterá se mohou měnit (a nezřídka mění) poměrně rychle a flexibilně a je třeba, na rozdíl od vnitrostátní právní úpravy, která je na úrovní zákona poměrně rigidní a legislativní proces zdlouhavý. V odstavci 4 jsou pak korigovány lhůty, které musí být rovněž kompatibilní s uvedenými Pokyny EK.

K bodu 51 (§ 12)

Stávající stanovení účelů, resp. typů projektů, na něž mohou být použity prostředky z Modernizačního fondu, je příliš obecné a nepřesné. Navíc bylo znění revizí transponované směrnice upraveno. Navrhuje se proto transponovat výčet veškerých typů investic, které lze financovat z Modernizačního fondu, přepisem tohoto výčtu do zákona. Výdaje budou respektovat priority ostatních resortů naplňujících účel Směrnice, a to díky ustavení tzv. Výboru pro využití peněžních prostředků z dražeb povolenek a Modernizačního

) Sdělení Evropské komise – Pokyny k některým opatřením státní podpory v souvislosti se systémem obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů po roce 2020 (2020/C 317/04, ve znění Sdělení 2021/C 528/1). Co se týče pojmů „státní podpora“ a „veřejná podpora“, jejich význam je tentýž, nicméně uvedené Sdělení používá sousloví „státní podpora“ jako chybný, resp. v tomto ohledu nekonzistentní, překlad z anglického „State Aid“.

fondu složeného ze zástupců relevantních resortů, tak i díky každoročně předkládanému implementačnímu plánu ke schválení vládou. Technicky by cesta výnosů byla obdobná jako doposud – povolenky se vydraží na Společné dražební platformě (aktuálně EEX v Lipsku) a výnosy jsou přiděleny na účet dražitele nominovaného za ČR, kterým je společnost OTE. Ta má zřízen speciální účet u komerční banky, který slouží k příjmu výnosů a okamžitému přeposílání na účet dle písemné dohody OTE a MŽP. Nově by tak k této dohodě byl podepsán dodatek, kterým by se výnosy přeposílaly z účtu OTE na zvláštní účet SFŽP u ČNB, který bude sloužit ke správě těchto prostředků (stejným způsobem SFŽP nakládá s prostředky z Modernizačního fondu). Co se týče prostředků na pokrytí administrativních nákladů EU ETS, tyto by měly být známy dopředu v rámci státního rozpočtu. MŽP tak během přípravy státního rozpočtu označí prostředky na správu EU ETS na následující rok a do této výše bude od 1. ledna následujícího roku OTE posílat prostředky do rozpočtové kapitoly MŽP (tzn. jedna, maximálně dvě aukce hned v prvním týdnu v lednu), poté bude OTE přeposílat prostředky již na účet SFŽP. I toto ustanovení bude upraveno v dodatku k dohodě OTE-MŽP. Nespotřebované prostředky na správu EU ETS postoupí MŽP dotací na účet SFŽP k využití na klimatická opatření. Stávající Výbor Modernizačního fondu prokázal svoji roli odborného garanta pro správu prostředků z Modernizačního fondu, navrhuje se tedy rozšířit jeho působnost i na prostředky z dražeb povolenek. Za účelem zahrnutí všech resortů, kterých se dekarbonizace a změna klimatu či jejich dopady dotýkají, do rozhodování o využití prostředků z Modernizačního fondu, se zároveň navrhuje rozšířit zastoupení dalších resortů. Výbor zejména identifikuje investiční potřeby, doporučuje alokaci prostředků do jednotlivých oblastí podpory a spolupracuje na přípravě podmínek pro využití prostředků. Ministr životního prostředí každoročně předkládá společně s ministrem průmyslu a obchodu vládě ke schválení implementační plán pro využití Modernizačního fondu a výnosů z dražeb povolenek v termínu, který koresponduje s harmonogramem přípravy státního rozpočtu. Vláda schvaluje rozdělení alokací pro oblasti podpory na následující rok. Návrh pro oba finanční zdroje musí respektovat podmínky dané evropskou legislativou, která se zrcadlí do navrhované novely zákona. Vedle investic do dekarbonizace a adaptace na změny klimatu se předpokládá, že výnosy z dražeb povolenek budou využity na sociálně příznivý přechod směrem ke klimatické neutralitě, např. tedy pro úhradu části prostředků pro pokrytí příspěvku na bydlení. Ministerstvo průmyslu a obchodu využije svou část prostředků na provozní podporu nových obnovitelných zdrojů energie a pro vyplácení kompenzací nepřímých nákladů pro energeticky náročná odvětví. Čerpání prostředků z Modernizačního fondu se bude řídit dosavadním postupem, mj. protože schvalování výzev podléhá souhlasu EIB podle prováděcího nařízení 2020/1001. Pro využití výnosů z dražeb povolenek se navrhuje ustavit Radu jakožto poradní orgán vlády, kterému bude ministr životního prostředí každoročně předkládat návrhy na podmínky čerpání prostředků (zejména tedy formulaci výzev pro předpokládání projektů) v následujícím období. V případě nesouhlasu Rady bude návrh přepracován a/nebo o něm rozhodne vláda.

K bodům 52 a 53 (§ 13 odst. 1 a 2)

Ustanovení § 13 odst. 1 upravuje dočasné přidělování bezplatných povolenek leteckým dopravcům na období do konce roku 2025. a období od 1. ledna 2026. Od roku 2026 mohou být bezplatné povolenky přiděleny pouze jako pobídka provozovatelům letadel, kteří již přecházejí na udržitelná letecká paliva. Účelem je pokrýt cenový rozdíl mezi těmito novými palivy a stávajícím fosilním kerosinem, který je stále velmi významný. V podrobnostech je odkázáno na novou přílohu č. 5 (viz níže). Nová právní úprava alokace leteckých povolenek je transpozicí čl. 3c odst. 6 a čl. 3d směrnice 2023/958.