zákon č. 5/2019 Sb.

K části první, k čl. I – změna zákona o směnárenské činnosti

K bodu 1 a 2 [§ 2 odst. 1 a 2]:

Dochází ke změně vymezení směnárenského obchodu. Za směnárenský obchod bude nově považován bezhotovostní převod (bezhotovostních peněžních prostředků i elektronických peněz), ke kterému dal klient směnárny příkaz prostřednictvím provozovatele (tedy příjemce). Fakticky se jedná o platby platební kartou ve směnárně, kdy klient na platebním terminálu dává příkaz ke karetní transakci v určité měně a následně mu je vyplacena hotovost (bankovky, mince nebo šeky) v jiné měně. Česká národní banka již ze znění zákona o směnárenské činnosti účinného před touto novelou dovozovala, že: „Úhrada za nákup peněžních prostředků v jiné měně prostřednictvím platební karty stojí pro účely směnárenského zákona naroveň platbě za tento nákup v hotovosti.“ (k tomu viz otázky a odpovědi k zákonu o směnárenské činnosti). Zároveň dochází v novém odstavci 2 k doplnění negativní definice směnárenského obchodu. Směnárenským obchodem není vyplacení hotovosti dodavatelem zboží nebo služby odběrateli při placení za zboží nebo službu nad rámec tohoto placení. Směnárenský obchod tedy není platba za zboží nebo služby v určité měně a vrácení hotovosti v měně jiné. Je samozřejmě třeba vždy zkoumat vůli obou stran obchodu. Je-li vůle obou stran uskutečnit směnárenský obchod a smlouvu o nákupu zboží i služby uzavřít nezávisle na směně měn, pak se o směnárenský obchod jedná. Nemělo by být rozdílné, zda zákazník platí za zboží či službu v hotovosti nebo platební kartou. Rovněž v tomto bodě předchozí výkladová praxe dovozovala, že ani v těchto případech se o směnárenský obchod nejedná. Negativní definice v odstavci 2 rovněž stanoví, že směnárenským obchodem není směna měn nabízená před zahájením platební transakce příjemcem nebo jinou osobou prostřednictvím bankomatu nebo v místě prodeje zboží nebo poskytování služeb. Tato služba bývá označována jako tzv. Dynamic Currency Conversion (DCC). Jedná se o změnu měny platební transakce, kterou plátci nabízí příjemce či jiná osoba.

K bodu 3, 4 a 5 [§ 6 odst. 1 písm. a), c) a d)]:

Změna písmen a) a d) je nutná z důvodu zajištění souladu s terminologií občanského zákoníku. Změnou provedenou v písmeni c) dochází k zákazu sdílení vedoucí osoby směnárníka. Nově bude moci být vedoucí osoba, která skutečně řídí provozování směnárenské činnosti, vedoucí osobou pouze u jednoho směnárníka. To neplatí v případě koncernu.

K bodu 6 [§ 6 odst. 2]:

Definice skutečného majitele se sjednocuje s definicí stejného institutu v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu koherence úpravy

v různých součástech právního řádu. K bodu 7 [nadpis části třetí]:

Nadpis části třetí zákona se mění, neboť nově navrhované znění lépe odpovídá obsahu této části zákona. Ustanovení části třetí obsahují nejen povinnosti, které musí osoba oprávněná provozovat směnárenskou činnost plnit, ale v širším kontextu těchto povinností se jedná o úpravu podmínek, za nichž se směnárenská činnost vykonává. Ustanovení části třetí pokrývají jak obecné podmínky pro výkon činnosti, vztahující se zejména k provozovně a podobě kurzovního lístku, tak podmínky uzavírání smlouvy o směnárenském obchodu se zákazníky a možnosti odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu.

K bodu 8 [§ 10 odst. 1]:

Odlišná úprava odstoupení od smlouvy uzavřené prostřednictvím směnárenského automatu si vyžádala zúžení možnosti obdobného použití ustanovení o provozovně na směnárenský automat (viz dále - navrhované ustanovení § 16b).

K bodu 9 [§ 10 odst. 3]:

Doplňuje se povinnost mít provozovnu označenou provozní dobou určenou pro styk s veřejností. Jedná se o dobu, během které může zákazník mimo jiné uplatnit své právo odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu.

K bodu 10 [§ 11 odst. 2 písm. d)]:

Výčet se rozšiřuje o další písmeno, proto se vypouští spojka „a“, která v platném znění ukončuje předposlední část výčtu.

K bodu 11 [§ 11 odst. 2 písm. e)]:

Staví se na jisto, že kurzovní lístek má obsahovat nejen informace o existenci úplaty za provedení směnárenského obchodu, ale také o podmínkách, za kterých se tato úplata uplatní. Podmínky, za nichž má směnárník možnost vyžadovat od zákazníka úplatu, musí být v zájmu transparentnosti uvedeny přímo na kurzovním lístku, aby se mohl zájemce o směnárenský obchod na jejich základě svobodně rozhodnout, zda má zájem obchod uzavřít. Provozovateli náleží úplata za provedení směnárenského obchodu pouze v případech vyjmenovaných v § 12a (k tomu viz bod 17).

K bodu 12 [§ 11 odst. 2 písm. f)]:

Vzhledem k zavedení možnosti odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu, musí být již na kurzovním lístku uvedena informace, že zákazník má za určitých zákonem stanovených podmínek právo odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu. Zároveň se na tomto místě zavádí legislativní zkratka „zákazník“ označující osobu, která provedla s provozovatelem směnárenský obchod. Je přípustné, aby taková informace byla stručnější, než ta, kterou zákazník dostane na dokladu o provedení směny. Z důvodu přehlednosti postačí na kurzovním lístku jen stručná informace o existenci možnosti odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu.

K bodu 13 a 14 [§ 11 odst. 3]:

Toto ustanovení specifikuje nároky na přehlednost a srozumitelnost informací uváděných na kurzovním lístku. Nově se výslovně uvádí, že je třeba tyto informace uvádět minimálně v českém a anglickém jazyce a že je třeba kurzovní lístek v provozovně uveřejnit tak, aby nebyl zaměnitelný nebo nesplýval s jakýmikoli jinými informacemi či dokumenty. V § 11 odst. 2 písm. c) je stanoveno, že kurzovní lístek obsahuje i názvy nebo jiná označení měn, mezi nimiž provozovatel směnu provádí. Provozovatel může jednotlivé měny označovat například mezinárodním označením dané měny nebo vlajkami států, ve kterých se měna užívá. Při označení měn není nezbytné užívat anglický jazyk, jak je explicitně stanoveno v § 11 odst. 3; musí být ale dodržena jasnost a srozumitelnost označení měn.

K bodu 15 [§ 11 odst. 4]:

Nově se zavádí povinnost informovat o směru směny ve smyslu výrazů „nakupujeme“ a „prodáváme“ („we buy“, „we sell“), a to právě v uvedeném pořadí. Nejprve tak bude muset být uveden kurz při nákupu měny z pohledu provozovatele směnárny a následně při prodeji měny z pohledu provozovatele. Jako první tak bude uveden zpravidla méně příznivý kurz pro zákazníka. Opačné pořadí může v klientech vyvolávat dojem, že za směnu obdrží více požadované měny. Rovněž slova „nákup“, „prodej“ bez uvedení osoby, která nakupuje a prodává, nejsou pro klienty jasná. Kurzovní lístek je tedy vhodné zpracovat např. ve formě tabulky, která obsahuje v záhlaví české a anglické termíny „nakupujeme“ a „prodáváme,“ resp. „we buy“ a „we sell“, a v jednotlivých řádcích označení nabízených měn spolu s číselnou hodnotou nabízených směnných kurzů.

K bodu 16 [§ 12 odst. 2]:

Ustanovení upravuje podmínky poskytování výhodnějších směnných kurzů (tzv. „VIP kurzů“) za provedení směnárenského obchodu. Nově se zakazuje uveřejňování výhodnější nabídky prostřednictvím konkrétního směnného kurzu v provozovně či jejím bezprostředním okolí. Přípustná je pouze obecná informace bez uvedení konkrétního směnného kurzu. Bude tak nadále zabráněno tomu, aby byly vedle sebe vyvěšeny dva „kurzovní lístky“ – tj. kurzovní lístek a VIP kurzy. Mnohdy bylo takové zobrazení pro zákazníky směnáren matoucí. Ustanovení nicméně nezakazuje provozovateli vyvěsit v provozovně obecnou informaci o tom, že je možné poskytnout výhodnější směnný kurz. Není ale možné v provozovně nebo jejím bezprostředním okolím uvádět konkrétní výhodnější kurz. Za provozovnu a její bezprostředním okolí je považován především prostor samotné provozovny, její výloha, ale i například reklamní poutač umístěný před provozovnu nebo několik metrů od ní.

K bodu 17 [§ 12a]:

Účtování úplaty za provedení směnárenského obchodu se považuje za plnění bez právního důvodu a bezdůvodné obohacení provozovatele na úkor zákazníka. Možnost účtovat úplatu za provedení směnárenského obchodu je nadále možná pouze v případě směny mincí, šeků nebo v případě platby za směnárenský obchod platební kartou. Důvodem pro zachování možnosti požadovat úplatu v těchto případech je skutečnost, že směnu provází vyšší náklady než při směně bankovek.

K bodu 18 [§ 13 a 14]:

K § 13 Vzhledem k zavedení možnosti odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu do částky 1 000 EUR se bude povinnost sdělovat zájemci před provedením směnárenského obchodu konkrétně vymezené informace (tzv. předsmluvní informace) vztahovat jen na obchody přesahující částku odpovídající 1 000 EUR. Praxe ukázala, že tyto předsmluvní informace nesplnily účel, který byl předvídán při jejich zavedení. Zákazníci často nechápou smysl vydané stvrzenky, která je jim předána ještě před provedením směnárenského obchodu, mylně ji považují za doklad o provedení směnárenského obchodu. Navíc pokud zákazník stvrdí podpisem, že předsmluvní informaci převzal, jde to k jeho tíži, pokud dodatečně zjistí, že z nějakého důvodu nesouhlasí s podmínkami provedené směny. Lze totiž obtížně prokazovat omyl na straně klienta směnárny. Transparentnost bude zachována díky povinnosti uveřejnit srozumitelný kurzovní lístek a nutnosti vydat doklad o provedení směny. V nově vkládaných ustanoveních § 16a až 16h se zavádí možnost odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu. Zákazník směnárny nicméně nemůže odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu v rozsahu, v němž jím složená částka k provedení směny přesahuje částku odpovídající 1 000 EUR. Z toho důvodu je v zájmu zachování vyváženého postavení zákazníka a provozovatele směnárny pro směnárenské obchody přesahující částku 1 000 EUR zachována předsmluvní informační povinnost, ačkoliv pro obchody nepřevyšující tuto částku se povinnost předkládat zájemcům předsmluvní informace ruší. Provozovatelé nicméně mohou i nadále poskytovat předsmluvní informace i v případě směnárenských obchodů, které nedosahují limitu 1 000 EUR. V závěru ustanovení je vysvětleno, že zpřístupněním a sdělením informace v textové podobě je každé takové sdělení, kdy má zájemce možnost informace uchovat a opakovaně zobrazovat. To zahrnuje i zobrazení informací v digitální podobě.

K § 14 Provozovatel směnárny vydá zákazníkovi po provedení směnárenského obchodu doklad o provedení směnárenského obchodu, což platilo i doposud. Dochází však ke specifikaci obsažených informací, jako například informaci o právu zákazníka odstoupit od směnárenského obchodu, a to především s ohledem na zrušení předsmluvních informací u některých směnárenských obchodů. Vydáním tohoto dokladu se všemi náležitostmi je zároveň splněna i povinnost vydat doklad podle zákona upravujícího ochranu spotřebitele. Z vysvětlení, jak od smlouvy o směnárenském obchodu odstoupit, by se zákazník měl dozvědět, jak má postupovat, chce-li od smlouvy o směnárenském obchodu odstoupit. Informace na dokladu o provedení směny by měla být podrobnější než na kurzovním lístku. Jestliže provozovatel zákazníkovi v souvislosti se směnárenským obchodem prodá nebo poskytne doplňkové zboží nebo doplňkovou službu, stanoví se povinnost vydat zákazníkovi doklad podle zákona o ochraně spotřebitele. Zákazník se tak má dozvědět o právu zákazníka odstoupit od smlouvy o doplňkové službě či doplňkovém prodeji zboží. Doplňkové služby a zboží jsou typicky mapy či upomínkové předměty, které provozovatelé zároveň s provedením směny prodají zákazníkovi. Zákon stanoví dvě kritéria pro aplikaci tohoto ustanovení. Musí zde být souvislost se směnárenským obchodem a vzhledem ke směnárenskému obchodu musí jít o doplňkový prodej nebo doplňkovou službu. Ne vždy se jedná o prodej za standardních podmínek a dochází k nežádoucím jevům jako prodej mapy za stovky českých korun, ač stejná mapa bývá distribuována zdarma. Zákazníci se poté domáhají vrácení peněžních prostředků a storna prodeje mapy. Tuto možnost ji dává ustanovení § 16c odst. 2.

K bodu 19 [§ 16]:

Dochází k zakotvení povinnosti vést evidenci směnárenských obchodů. Nejedná se nicméně o novou povinnost, neboť většina směnáren již evidenci směnárenských obchodů v navrženém znění vede. Provozovatel může vést evidenci směnárenských obchodů odděleně za každou svoji provozovnu. Dále je stanoveno, že provozovatel je povinen provádět záznamy do evidence obchodů nejpozději ten samý den, kdy byla směna provedena. Časový interval, po který jsou provozovatel směnárny a jeho právní nástupce povinni uchovávat záznamy v evidenci, se nově upravuje tak, že skončí uplynutím šestého kalendářního roku ode dne, kdy záznam vznikl. To znamená, že z praktického hlediska bude možné vymazat evidenci pocházející z celého jednoho kalendářního roku v minulosti k poslednímu dni šestého následujícího kalendářního roku. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

K bodu 20 [§ 16a až 16h]:

K § 16a Zavádí se možnost zákazníka odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu. Zákazník může od smlouvy odstoupit ve lhůtě dvou hodin od provedení směnárenského obchodu. V případě možnosti odstoupení od směnárenských obchodů jde především o způsob, jak může zahraniční turista bezprostředně po provedení směny a přepočítání bankovek od smlouvy odstoupit. V praxi se objevují případy, kdy se zákazníci snaží bezprostředně po provedení směny domoci storna obchodu, odstoupení od smlouvy, ale směnárna takový postup odmítá. Právě pro zahraniční turisty je obtížně se vzhledem k časové omezenosti domoci svých práv u soudu či finančního arbitra. Je-li směnárenský obchod proveden před koncem provozní doby provozovny, lhůta pro odstoupení se v okamžiku konce provozní doby staví a pokračuje následující provozní den na začátku provozní doby. Pro běh lhůty je rozhodná provozní doba, která je uvedena na dokladu o provedení směnárenského obchodu, který zákazník obdržel. Proto zákon zavádí pravidlo zachování lhůty ve prospěch toho, kdo se dovolá provozní doby uvedené na dokladu. Dále se stanoví, že je-li lhůta podle odstavce 1 přerušena, neskončí dříve než za 30 minut od okamžiku, kdy začala znovu běžet. Tím je zaručeno, že zbývá-li z dvouhodinové lhůty po jejím přerušení (např. v důsledku uzavření provozovny ve večerních hodinách) pouze 5 minut, lhůta neuplyne dříve než za 30 minut od opětovného otevření provozovny. Lhůta je typicky přerušena přerušením provozní doby provozovny (polední pauza, konec provozní doby v daný den apod.), to dává klientovi vždy alespoň 30 minut na odstoupení od chvíle, kdy je provozovna opět otevřena (provozní doba a lhůta pro odstoupení opět běží). Odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu se musí vztahovat na celý rozsah smlouvy o směnárenském obchodu. Odstoupit od smlouvy lze tedy pouze v plném rozsahu, nelze odstoupit jen od části směnárenského obchodu. Převyšuje-li částka složená zákazníkem k provedení směny částku odpovídající 1 000 EUR, může zákazník odstoupit od smlouvy podle odstavce 1 v rozsahu, v němž jím složená částka k provedení směny odpovídá částce 1 000 EUR. U obchodu ve výši např. 1 100 EUR, tak má zákazní právo odstoupit minimálně v rozsahu odpovídajícím 1 000 EUR. Provozovatel nicméně může umožnit zákazníkům odstoupit v celém rozsahu i v případě, že směnárenský obchod převyšuje 1 000 EUR – odchýlení se od zákona ve prospěch zákazníka není vyloučeno. Hranice 1 000 EUR je stanovena jako zákazníkem složená částka k provedení směny. Limit 1 000 EUR pro odstoupení od smlouvy byl zvolen s ohledem na limit pro identifikaci klienta podle předpisů upravujících opatření proti praní špinavých peněz. Zároveň z dohledové praxe České národní banky vyplývá, že 90 – 95 % uskutečněných směnárenských obchodů se pohybuje do hranice 1 000 EUR. Limit má zabránit spekulacím na vývoj kurzu a zneužití práva odstoupit od smlouvy. Limit ohraničuje běžné výměny hotovosti za strany turistů i tuzemských zákazníků. U vyšších částek, kdy je klient nucen předložit doklad totožnosti, se předpokládá zvýšená obezřetnost ze strany zákazníků. U takových obchodů je nadále zachována povinnost vydávat předsmluvní informace podle § 13. V případě větších obchodů bude možné odstoupit od smlouvy v rozsahu do 1 000 EUR, jak bylo uvedeno výše. Zákazník může odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu pouze v té provozovně, ve které byl směnárenský obchod proveden. To má za cíl zamezit možným nedorozuměním v případech, kdy jeden směnárník provozuje více provozoven. Dále to brání možným účelovým manipulacím s provozní dobou na různých od sebe vzdálených provozovnách téhož provozovatele. K § 16b V případě směnárenského obchodu uzavřeného prostřednictvím směnárenského automatu je stanovena lhůta pro odstoupení v délce 3 pracovních dnů. Odstoupení je možné vůči provozovateli učinit v kterékoliv jeho provozovně, v jeho sídle či zasláním odstoupení od smlouvy poštou; omezení na konkrétní provozovnu zde tedy neplatí. Odstoupení od smlouvy o provedení směnárenského obchodu je možné jen do částky odpovídající 1 000 EUR. O tomto limitu platí vše, co bylo uvedeno výše. K § 16c Ustanovení § 16c upravuje náhradní plnění. Je upraveno s ohledem na situace, které mohou v praxi nastat, když směnárník nemá již k dispozici hotovost dané měny, kterou směnil se zákazníkem a ten následně zamýšlí odstoupit od smlouvy. Toto ustanovení umožňuje provozovateli splnit svou povinnost vrácením složené částky i formou náhradního plnění v měně, kterou vydal zákazníkovi. Náhradní plnění spočívá v dorovnání ve výši rozdílu mezi klientem složenou částkou po přepočtu aktuálním devizovým kurzem České národní banky a částkou, kterou klient skutečně obdržel. Takový přepočet bude pro klienta zpravidla výhodný. Možnost volby ze strany provozovatele má však zabránit tomu, aby byl provozovatel sankcionován i při jeho vůli klientovi vyhovět. Ustanovení § 16c odst. 2 zakotvuje právo zákazníka odstoupit i od smlouvy o doplňkové službě. Doplňkové služby a zboží jsou typicky mapy či upomínkové předměty, které provozovatelé zároveň s provedením směny prodají zákazníkovi. Ne vždy se jedná o prodej za standardních podmínek a dochází k nežádoucím jevům jako prodej mapy za stovky českých korun, ač stejná mapa bývá distribuována zdarma. Zákazníkovi se tedy dává možnost společně s odstoupením od smlouvy o směnárenském obchodu odstoupit i od smlouvy o doplňkovém prodeji či poskytnutí doplňkové služby. K § 16d Nemůže-li zákazník odstoupit od směnárenského obchodu z důvodu překážky na straně provozovatele, může od smlouvy odstoupit ve lhůtě šesti měsíců. Bránit odstoupení může provozovatel například tím, že se před zákazníkem záměrně uzavře v provozovně a bude mu bránit projevit vůli odstoupit (před zákazníkem „zabouchne okénko“ provozovny). Dalším příkladem je násilné vyvedení zákazníka z provozovny atp. Následkem bude prodloužená lhůta pro odstoupení a možnost zákazníka odstoupit i jinde než v provozovně, ve které směnárenský obchod provedl. Úmyslné bránění v odstoupení od smlouvy je navíc postihováno jako přestupek. Prodloužená lhůta má za cíl odradit provozovatele směnáren od nekalých praktik, kterými by se mohli snažit bránit zákazníkům ve výkonu práva na odstoupení od smlouvy. Ustanovení o prodloužené lhůtě se uplatní i v případech, kdy existuje příčinná souvislost mezi uvedením v omyl ze strany provozovatele a skutečností, že zákazník neodstoupil od smlouvy, a v případech, kdy provozovatel nesplní svou zákonnou povinnost informovat zákazníka o možnosti odstoupit od smlouvy. K § 16e V případě směnárenského obchodu provedeného prostřednictvím směnárenského automatu nebo nemohl-li zákazník odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu proto, že mu v tom bránila překážka na straně provozovatele, nastupuje nevyvratitelná právní domněnka, že lhůta pro odstoupení je zachována, jestliže zákazník v jejím průběhu odešle odstoupení od smlouvy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. K § 16f Podle ustanovení § 16f pak provozovatel není povinen vrátit finanční prostředky dříve než zákazník. Ustanovení je inspirováno § 1832 odst. 4 občanského zákoníku. Ustanovení souvisí rovněž s § 2993 občanského zákoníku. Může dojít i k situaci, kdy zákazník provozovateli nabídne vrácení peněžních prostředků a směnárník je nepřijme. I v takovém případě nastává povinnost provozovatele vrátit zákazníkovi peněžní prostředky, neboť zákazník se již o navrácení plnění pokusil. Ustanovení se použije rovně na vrácení plnění ze závazku ze smlouvy o doplňkové službě, od které zákazník odstoupil podle § 16c odst. 2. K § 16g Provozovatel vydá zákazníkovi doklad o odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu bez zbytečného odkladu po odstoupení od smlouvy a vzájemném navrácení plnění. K § 16h Výslovně je upraveno, že obě strany se mohou odchýlit dohodou od zákonných ustanovení, ale pouze ve prospěch zákazníka, tj. např. sjednáním delší lhůty pro odstoupení. Jedná se o klasické řešení využívané všude tam, kde je třeba brát ohled na postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany (zde ovšem platí i tehdy, když zákazníkem není spotřebitel). I v případě dohody na výhodnějších podmínkách nadále platí, že se jedná o odstoupení od smlouvy podle § 16a zákona. Existuje také obecná možnost odstoupení od smlouvy na základě občanského zákoníku, např. pro vady poskytnutého plnění, ta samozřejmě dále trvá bez ohledu na zvláštní případ možnosti odstoupení zaváděný zákonem o směnárenské činnosti.

Odstoupení podle § 16a až 16h je tedy dodatečným právem spotřebitele a jeho právo odstoupit například podle § 2002 občanského zákoníku není dotčeno.

K bodu 21 [§ 18 odst. 2]:

Dochází ke sjednocení použitých pojmů v rámci zákona o směnárenské činnosti.

K bodům 22 až 25 [§ 20 odst. 1 písm. b) a d), § 21 odst. 2, § 22]:

Dochází ke zpřesnění skutkových podstat přestupků. S ohledem na změny v zákoně o směnárenské činnosti se zavádí zcela nové přestupky – nově se postihuje například nenavrácení plnění ve stanovené lhůtě po odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu. S ohledem na změny dochází k revizi horních hranic pokut, které lze za porušení zákona uložit.

K bodu 26 [§ 25]:

Platné znění tohoto ustanovení informuje o možnosti podat rozklad proti rozhodnutí České národní banky vydanému v prvním stupni. Nyní je tato úprava již nadbytečná, neboť stejnou informaci o možnosti podat rozklad a postupu v řízení přináší § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004, správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, resp. § 46c zákona č. 6/1993, o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že pro ukončení řízení o rozkladu podaném proti rozhodnutí České národní banky podle tohoto nebo jiného zákona se použijí ustanovení správního řádu o odvolání (tj. obsah současného znění § 25 odst. 2). Česká národní banka sice není z formálního hlediska jedním z ústředních správních úřadů, nicméně podle právního názoru vyjádřeného v judikatuře Ústavního soudu ČR (srov. nález Pl. ÚS 52/04) převládá hledisko materiálního právního státu. Podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v uvedeném nálezu: je proto nutno označit za ústřední orgán státní správy orgán, jenž naplňuje následující kritéria: výkon státní správy představuje podstatnou (byť menšinovou) část náplně daného orgánu, správní orgán vykonává celostátní působnost a tento orgán není přímo podřízen jinému ústřednímu orgánu státní správy (Další kritéria jako normotvorná pravomoc či monokratičnost správního orgánu nejsou v odborné literatuře jednoznačně přijímána a v jejich případě můžeme hovořit o znacích sice převažujících, nicméně nikoli nutných). Českou národní banku je tak třeba chápat jako ústřední správní úřad v oblasti dohledu nad výkonem směnárenské činnosti. Nové znění ustanovení § 25 jako společného ustanovení v závěru zákona bude naplněno novým obsahem a bude upravovat podmínky přepočtu měn. Pro účely předcházejících ustanovení zákona o podmínkách provozování směnárenské činnosti bude výslovně stanoveno, že k přepočtu částky složené zákazníkem k provedení směny na jinou měnu bude využito kurzu české měny k cizí měně vyhlášeného Českou národní bankou pro den předcházející dni provedení směnárenského obchodu. Protože ustanovení § 16a odst. 2 a § 16b odst. 2 zavádí pro zákazníka právo odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu pouze pro obchody, kde částka složená zájemcem k provedení směny nepřesahuje 1 000 EUR, pak je nutno stanovit mechanismus přepočtu této částky pro případ, že byla složena v jiné měně než EUR. Obdobně to platí pro ustanovení § 13.

K části první, čl. II – přechodné ustanovení

Vzhledem ke změně vymezení směnárenského obchodu se stanoví pravidlo pro subjekty, které vykonávaly činnost, jež doposud nebyla směnárenským obchodem.

K části druhé, k čl. III – změna zákona o platebním styku K bodu 1 [§ 3 odst. 2]:

Vzhledem k tomu, že platba kartou ve směnárně a následné vyplacení hotovosti zákazníkovi směnárny bude posuzována jako směnárenský obchod, je třeba definici bezhotovostního obchodu s cizí měnou upravit tak, aby byl tento typ transakcí z definice vypuštěn. Nebude tak docházet k překryvu mezi směnárenskou činností a poskytováním platebních služeb. Rovněž dochází k tomu, že takzvaná služba Dynamic Currency Conversion (DCC), která fakticky představuje změnu měny platební transakce, nebude spadat pod pojem bezhotovostního obchodu s cizí měnou. Je tedy stanoveno na jisto, že služba DCC není služba platební.

K bodu 2 až 5 [§ 91 až 93a]:

Stanoví se najisto, že při udělování souhlasu k poskytování platebních služeb

v hostitelském členském státě institucí elektronických peněz se týká i distribuce elektronických peněz. Nově se vkládá § 93a, který je odrazem obdobného ustanovení u úpravy platební instituce (§ 35).

K bodu 6 [§ 140 odst. 2 písm. m)]:

Ustanovení jako celek pojednává o službě nepřímého dání platebního příkazu, dochází tak k navázání informací právě na tuto službu.

K bodu 7 [§ 148]:

Dochází k vypuštění § 148, neboť povinnosti stanovené daným ustanovením lze dovodit z § 254 odst. 3 a 4, kde je použita téměř totožná dikce. Ustanovení § 254 odst. 3 a 4 platí i pro poskytovatele platebních služeb.

K bodu 8 [§ 161 odst. 5]:

Směrnice o platebních službách vyžaduje informovat Českou národní banku jen o některých odmítnutích nepřímo daného platebního příkazu. V tomto smyslu se ustanovení upravuje.

K bodu 9 [§ 192 písm. e)]:

Pravidlo nepožadovat citlivé údaje o platbách uživatele se stanoví jako obecné a nikoliv pouze ve vztahu k uživateli.

K bodu 10 a 11 [§ 221 odst. 1 a 5]:

Vzhledem k rozdělení rolí domovských a zahraničních orgánů dohledu se ustanovení stanoví jako obecné k příslušným orgánům dohledu domovského členského státu, nikoli tedy pouze tuzemského orgánu, kterým je Česká národní banka. Zároveň dochází i k úpravě zmocnění pro vydání prováděcího předpisu, aby bylo stanoveno najisto, že prováděcí předpis může stanovit i způsob předání.

K bodům 12 a 13 [§ 222 odst. 1 a 3]:

Stanovení lhůty pro hlášení bezpečnostních a provozních rizik se nadále ponechává na vyhlášce České národní banky.

K bodu 14 [§ 225]:

Návaznost na prováděcí předpis Evropské komise se omezuje na standardy komunikace poskytovatele s uživateli a osobami oprávněnými poskytovat platební služby, neboť ve zbytku je návaznost na standard uvedena v § 223 a 224.

K bodům 15 až 20 [§ 231 odst. 1 písm. a) a q) až u), § 231 odst. 6 písm. c), § 233 odst. 1 písm. a) a c)]:

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/389 ze dne 27. listopadu 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366, pokud jde o regulační technické normy týkající se silného ověření klienta a společných a bezpečných otevřených standardů komunikace bylo Evropskou komisí vydáno se značným zpožděním. Tento právní předpis stanoví pravidla pro silné ověření uživatele a standardy komunikace mezi poskytovateli a uživateli a mezi poskytovateli navzájem. V době transpozice směrnice o platebních službách do českého právního řádu nebyl obsah daného předpisu znám. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/389 ze dne 27. listopadu 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366, pokud jde o regulační technické normy týkající se silného ověření klienta a společných a bezpečných otevřených standardů komunikace bylo publikováno v Úředním věstníku EU v březnu 2018. Pravidla pro silné ověření uživateli jsou pro klienty snadno vymahatelná. Namítne-li uživatel, že poskytovatel měl použít silné ověření a přesto tak neučinil, pak má klient vždy nárok na nápravu neautorizované platební transakce. Standardy komunikace souvisejí s novými službami, tedy s nepřímým dáním platebního příkazu, informováním o platebním účtu a informacemi o zůstatku. Doposud se bylo možné dovolat využití těchto služeb především soukromoprávní cestou (žaloba na plnění). Ve správním právu existovala možnost uložení opatření k nápravě, správní exekuce či uplatnění vynucení dodržení řídicího a kontrolního systému bank. Vzhledem k tomu, že je již známa podoba výše uvedeného předpisu Evropské komise, zavádí se explicitní skutkové podstaty pro porušení povinností při poskytování nových služeb a nedodržení standardů komunikace. Zavedení správních sankcí umožní lepší vymahatelnost práva pro tzv. třetí strany a uživatele. Doposud bylo možné neumožnění vstupu třetích stran postihovat cestou občanského práva, opatření k nápravě či správní exekuce.

K bodu 21 [§ 235 odst. 8 písm. b)]:

Legislativně technická úprava.

K bodu 22 [§ 236 odst. 5]:

Technická úprava provedená v návaznosti na přijetí obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).

K bodu 23 a 24 [§ 255 odst. 1 a 2]:

Není rozumný důvod, aby se dané ustanovení nevztahovalo i na další nebankovní poskytovatele platebních služeb. Nově se těmto poskytovatelům zaručují nediskriminační podmínky pro přístup k platebním účtům; ten je pro ně nezbytný pro provádění platebních transakcí.

K bodu 25 [§ 257]:

Změna v návaznosti na přijetí obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).

K části třetí, k čl. IV - účinnost

Účinnost zákona se navrhuje na první den třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

V Praze dne 30. května 2018

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministryně financí:

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.