zákon č. 501/2020 Sb.

a také obsahovou náplň živnosti „Obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy“, a to takto: „Nákup zvířat za účelem jejich dalšího prodeje pro zájmové chovy a prodej zvířat určených pro zájmové chovy (akvarijních ryb, malých hlodavců a zajíců, psů, koček, exotických zvířat, zejména ptáků, plazů, obojživelníků a bezobratlých a podobně) a v souvislosti s tím i prodej zvířat z vlastního chovu a nákup, nabídka a prodej krmiv, chovatelských zařízení a pomůcek pro zvířata v zájmovém chovu.“

Příloha 4 uvedeného nařízení vlády upravuje obsahové náplně živností volných podle jednotlivých oborů činností a také obsahovou náplň živnosti „Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby)“, a to takto: „Chov psů, koček a jiných drobných zvířat či živočichů v zájmových chovech, zoologických a laboratorních zvířat či živočichů a prodej zvířat či živočichů z tohoto vlastního chovu. Výcvik psů a případně jiných drobných domácích zvířat pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Výcvik jezdeckých koní, případně výcvik koní pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Provozování hotelů, útulků a jiných obdobných zařízení pečujících o zvířata. Provádění kadeřnických a jiných kosmetických úprav drobných domácích a jiných zvířat. Další činnosti související s chovem domácích a zoologických zvířat. Obsahem činnosti není obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, drezúra zvířat, veterinární činnost a provozování zoologických zahrad.“

V souvislosti s výše uvedeným upozorňujeme na přestupky podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a na trestný čin neoprávněného podnikání podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

Povinnosti chovatelů zvířat upravuje také ustanovení § 4 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení upravuje také oznamovací povinnosti chovatelů, kteří chovají 5 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců. Plánuje se snížení počtu zvířat, jejichž chov musí být oznamován, z 5 na 3.

Návrh novely zákona na ochranu zvířat nově upravuje povinnosti osob, které prodávají nebo darují štěňata psa ve věku do šesti měsíců. Ustanovení § 7a odst. 2 vychází z již platného ustanovení § 13a odst. 3 a 4 zákona na ochranu zvířat. Ustanovení § 13a odst. 3 a 4 zákona na ochranu zvířat se ale vztahuje pouze na osoby, které jsou držiteli živnostenského oprávnění. V této souvislosti připomínáme, že novela zákona na ochranu zvířat v ustanovení § 13a odst. 5 nově zakazuje prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty. Ustanovení § 7a odst. 2 zákona na ochranu zvířat je širší než § 13a zákona na ochranu zvířat z hlediska toho, na které subjekty se vztahuje. Ustanovení § 7a odstavce 2 se vztahuje na sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatele, kteří jsou jejich členy, podnikatele, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně na jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatele, kteří chovají 3 a více fen psa.

Ustanovení § 7a odst. 3 novely zákona na ochranu zvířat uvádí, že ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku. Povinnosti provozovatele útulku jsou totiž již upraveny v § 25 odst. 3 zákona na ochranu zvířat, a také se zavádějí nové povinnosti provozovatele útulku v § 25 odst. 4.

Pro chovatele psa uvedeného v odstavci 2 je v ustanovení § 7a odst. 4 novely zavedena nová povinnost vyplnit evidenční list vrhu štěňat psa. Tento evidenční list se tedy nebude vyplňovat jednotlivě pro každé narozené štěně, ale bude obsahovat údaje o štěňatech, která se narodila v jednom vrhu.

Je nutné, aby pravidla stanovená právními předpisy byla kontrolovatelná a vymahatelná. Bez evidence štěňat by byla pravidla kontrolovatelná a vymahatelná pouze u těch chovatelů, kteří musí evidenci štěňat předkládat chovatelským klubům, protože jsou členy sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat.

Povinnost vyhotovit evidenční list vrhu štěňat psa nelze nahradit vyhotovením přihlášky k zápisu štěňat. Přihláška k zápisu štěňat slouží pro potřeby chovatelských klubů a pro potřeby zápisu štěňat do plemenné knihy. Přihláška k zápisu štěňat má být odeslána plemenné knize nejpozději do 3 měsíců od data vrhu. Naproti tomu evidenční list vrhu štěňat psa podle návrhu novely je nutno vyhotovit již do 7 dnů od narození štěňat. Lhůta 7 dní je shodná se lhůtou, kterou stanoví veterinární zákon v § 4 odst. 3 pro oznamovací povinnost chovatele, který chová 5 (v budoucnosti 3) a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců.

Jelikož štěňata nemusí být označena čipem do 7 dnů po narození, lze evidenční čísla jejich čipů doplnit do evidenčního listu štěňat psa později, nejpozději však do 7 dnů od označení štěňat čipem. Je také možné a v souladu se zákonem, že čipování štěňat zajistí až jejich nový chovatel. V takovém případě nemusí dosavadní chovatel čísla čipů štěňat do evidenčního listu vrhu štěňat psa dodatečně doplňovat a zjišťovat je od nového chovatele.

V této souvislosti připomínáme § 4 odst. 1 písm. f) a odst. 4 veterinárního zákona, ve znění platném od 1. 1. 2020:

„(1) Chovatel je povinen zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.

(4) Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“

Minimální věk pro odběr štěněte od feny je 50 dnů. Štěně bude muset být čipováno nejpozději při prvním očkování proti vzteklině, což je ve stáří od 3 do 6 měsíců. V řadě případů tedy bude čipování štěněte zajišťovat nový chovatel, nikoliv prodávající nebo dárce štěněte.

Evidenční list vrhu štěňat psa se neposílá orgánům státní správy na vědomí ani se jim narození štěňat neoznamuje. Chovatel je ale povinen tyto evidenční listy pracovníkům krajských veterinárních správ při kontrole na vyžádání předložit. Podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat jsou zaměstnanci zařazení v orgánu ochrany zvířat, pověření výkonem dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení a přímo použitelnými předpisy Evropské unie, posuzovatelé zařízení ve správním řízení o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat a při dodržení podmínek stanovených veterinárním zákonem také zaměstnanci obcí zařazení v obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, pokud je to nezbytné k provedení řízení o přestupku nebo při provádění zvláštního opatření podle tohoto zákona, oprávněni vyžadovat od chovatelů potřebné doklady, informace, věcnou osobní a jinou pomoc nezbytnou k výkonu své činnosti; tato pomoc je bezplatná.

V ustanovení § 7a odst. 5 novela zákona na ochranu zvířat zavádí závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat psa. Ministerstvo zemědělství přistoupilo k zavedení vzoru tohoto evidenčního listu, nikoliv pouze ke stanovení jeho náležitostí. Vzorový formulář usnadní a urychlí adresátům právní úpravy vyhotovení evidenčního listu a také povede ke snazší kontrolovatelnosti tohoto dokumentu ze strany krajských veterinárních správ.

Vzor evidenčního listu štěňat psa bude v elektronické podobě k dispozici také na internetových stránkách Ministerstva zemědělství, oddělení ochrany zvířat www.oz.mze.cz.

Ustanovení § 7a odst. 6 a 7 novely zákona na ochranu zvířat stanoví konkrétní povinnosti chovatelů psů a koček. Problémem je totiž nejen chov zvířat v nevyhovujících podmínkách nebo v příliš vysokých počtech, ale také četnost reprodukce zvířat. Příliš častá březost neúměrně vysiluje fenu a není v souladu s požadavky na ochranu a pohodu zvířat. Z tohoto důvodu zákon rozšiřuje počet subjektů, které musí dodržovat podmínky reprodukce zvířat, včetně četnosti reprodukce a reprodukčního věku. Dalším problémem, který zákon upravuje, je rovněž věk odběru štěňat od feny a koťat od kočky.

Nicméně je třeba zdůraznit, že povinnost zajistit maximální počet vrhů kočky v počtu 3 za období 24 měsíců, se bude i nadále vztahovat pouze na chovatele chovných koček. Tato úprava reaguje na fakt, že v případě chovu koček mimo byt chovatele, např. na zahradě, nemá chovatel kočky možnost ovlivnit počet zabřeznutí kočky. Chovnou kočkou je třeba rozumět kočku chovanou sdruženími právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, nebo chovateli, kteří jsou jejich členy, nebo podnikateli, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat.

Zákon stanoví, že fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá její zdravotní kondici, ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu. Dále zákon stanoví, že kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici, ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu. Počet štěňat by měl odpovídat zdravotní kondici feny a měl by být takový, aby nedošlo k poškození zdraví feny nebo štěňat. Počet koťat by měl odpovídat zdravotní kondici kočky a měl by být takový, aby nedošlo k poškození zdraví kočky nebo koťat. Takový počet nelze obecně určit, ale vždy je třeba přihlédnout ke konkrétnímu případu, a v případě potřeby zajistit náhradní výživu.

Povinnosti uvedené v § 7a odst. 6 a 7 novely zákona na ochranu zvířat byly dosud obsaženy ve vyhlášce č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Vyhláška č. 21/2013 Sb. se v současné době vztahuje pouze na sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatele, kteří jsou jejich členy, nebo podnikatele, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat.

Přesun uvedených povinností z vyhlášky do zákona má za cíl jednak rozšířit výčet subjektů, na které se uvedené povinnosti vztahují, jednak zlepšit vymahatelnost právní úpravy.

Jak již bylo řečeno, podmínky při chovu psů a koček upravuje z hlediska jejich ochrany proti týrání v současné době v České republice zákon na ochranu zvířat a vyhláška č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček.

Vyhláška č. 21/2013 Sb. nahradila vyhlášku č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu, která podmínky chovu psů a koček upravovala v § 7, a to shodně se současnou právní úpravou.

Vyhláška č. 5/2009 Sb. nahradila vyhlášku č. 192/2004 Sb., o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu, která v § 6 jako náležitosti řádu ochrany zvířat při chovu upravovala také podmínky chovu psů a koček. Podmínky chovu psů a koček jsou tedy v českém právním řádu upraveny v obsahově shodné podobě již od 23. 4. 2004, kdy nabyla účinnosti vyhláška č. 192/2004 Sb.

Ustanovení § 7a odst. 8 a 9 novely zákona na ochranu zvířat upravuje povinnost řídit se také prováděcím právním předpisem a zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu.

K bodu 19 – k § 8 odst. 3 písm. a) bod 1

V praxi se objevily podněty k tomu, aby bylo v zákoně na ochranu zvířat přesněji formulováno, kde se bude konat veřejné vystoupení. Některé subjekty v oznámení uváděly např. pouze místní název místa konání bez konkrétní adresy. Takové oznámení sice splňovalo zákonné požadavky, ale v praxi nebylo možné určit, kde přesně (na jaké adrese) se bude veřejné vystoupení konat.

K bodu 20 – k § 8 odst. 3 písm. e)

V praxi dochází k častým změnám termínů a míst vystoupení, proto je vhodné stanovit povinnost oznámit změny v těch případech, kdy se konání veřejných vystoupení se zvířaty v daném místě a čase zruší nebo změní. Ustanovení bylo doplněno na základě požadavku Státní veterinární správy.

K bodům 21, 72 a 94 – k § 8b odst. 7, § 14b odst. 4, § 15d odst. 7 (po přečíslování 9), § 15e odst. 3, § 20 odst. 2 písm. e), § 26 odst. 2 a § 26c odst. 7

Jelikož se zkoušky v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání konají formou písemného testu, a nikoliv formou ústních otázek, postačuje na vyhodnocení testu jeden zkušební komisař a není nutná účast zkušební komise. Dojde tak ke snížení zátěže krajských veterinárních správ, které musely na každou zkoušku vyslat svého zástupce. Ustanovení o lektorech jednotlivých kurzů a jejich kvalifikačních předpokladech tímto nebudou dotčena.

Ustanovení se upravují tak, že zkoušky pro získání odborné způsobilosti v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání bude dále provádět Ministerstvo zemědělství bez zákonem výslovně zakotvené spolupráce se Státní veterinární správou. Zkoušky v uvedených kurzech nebude nadále provádět tříčlenná zkušební komise, ale zkušební komisař, kterým bude v souladu s vyhláškou č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, zaměstnanec Ministerstva zemědělství s odbornou praxí v oblasti ochrany zvířat a péče o jejich pohodu v orgánu ochrany zvířat uvedeném v § 19 odst. 1 písm. a) zákona nejméně po dobu 1 roku.

Spolupráce Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy v oblasti kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání bude probíhat i nadále. Tato spolupráce se ale nebude uskutečňovat formou společné účasti ve zkušebních komisích, ale formou spolupráce na přípravě obsahu kurzů a zkušebních otázek v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání.

K bodu 22 – k § 9 odst. 1 písm. f) a g), k čl. II přechodná ustanovení bod 6

Novým ustanovením písmene f) je zakázáno chovat zvířata celoročně ve vazném ustájení, toto ustanovení se vztahuje na nově postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené stavby pro zvířata (toto je uvedeno v přechodných ustanoveních).

V písmeni g) se zakazuje provádět kastraci samců a zkracování ocasů zaškrcením varlat nebo části ocasu. Ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) bylo do novely zákona na ochranu zvířat zařazeno na základě připomínek uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení. Dosud patřila kastrace samců a zkracování ocasů zaškrcením varlat nebo části ocasu mezi legální metody. Tyto metody byly používány například v rámci ekologického zemědělství. Z veterinárního hlediska i z hlediska ochrany zvířat lze v současné době konstatovat, že existují jiné dostupné varianty kastrace a zkracování ocasu. V praxi se tato problematika dotýká zejména ovcí a koz.

Z článku 30 Doporučení Rady Evropy týkajících se ovcí (přijatá stálým výborem 6. 11. 1992 a platná od 6. 11. 1993) citujeme: „Článek 30 1. Zákroky, které mají za následek ztrátu významného množství tkáně nebo změnu struktury kostí, nebo které vyvolávají značnou bolest nebo úzkost, mají být zakázány. To se týká zejména:

- amputací nebo jiných zákroků na penisu;

- odstraňování rohových pupenů;

- freeze dagging,

- Mulesova zákroku (odstraňování kožních záhybů v mezinoží k prevenci kožní myiaze),

- obrušování a uštipování zubů. 2. Výjimky ze zákazů uvedených v odst. 1 mohou být povoleny:

a) u zákroků prováděných výhradně pro veterinární účely ke zmírnění nebo prevenci bolesti nebo utrpení;

b) u následujících zákroků, které mohou být prováděny za níže uvedených podmínek:  kupírování ocasu chirurgickou metodou nebo peánem za předpokladu, že pahýl zůstane tak dlouhý, aby u samců kryl anus a u samic anus a vulvu;  kastrace chirurgickou metodou nebo peánem;  odrohování;  vazektomie;  nasazení ušních známek nebo tetování boltců, implantace elektronických identifikačních pomůcek nebo výžehy na rozích;

c) kastrace nebo kupírování ocasu pomocí gumových kroužků a provádění výkrojů a otvorů do ušních boltců, pokud to povoluje místní právní úprava. 3. Kupírování a kastrace by neměly být prováděny; platí to zejména pro metodu používající gumové kroužky. Pokud se těmto zákrokům nelze vyhnout, měly by být používány jen chirurgické metody a před zákrokem by měla být navozena anestézie nebo přiložen peán. Odrohování by měl provádět pouze veterinární lékař a to po navození anestézie. Vazektomii, císařský řez a jiné zákroky, jejichž součástí je laparotomie, by měl provádět výhradně veterinární lékař. Jiné bolestivé zákroky, nebo zákroky, u nichž lze bolestivost reálně předpokládat, má provádět po navození anestézie veterinární lékař nebo jiná osoba, která je k tomu podle místních předpisů oprávněna.“

Z článku 28 Doporučení Rady Evropy týkajících se koz (přijatá stálým výborem 6. 11. 1992 a platná od 6. 11. 1993), citujeme: „Článek 28 1. Zákroky, které mají za následek ztrátu významného množství tkáně nebo změnu struktury kostí, nebo které vyvolávají značnou bolest nebo úzkost mají být zakázány. 2. Výjimku ze zákazu uvedeného v odstavci 1 lze učinit v těchto případech:

a) úkony provedené výhradně pro veterinární účely s cílem zmírnit bolest nebo jiné utrpení nebo jim předejít;

b) nasazení ušních známek nebo tetování do ušních boltců; označování zvířat za použití nízkých teplot a implantace elektronických pomůcek;

c) výkroje a otvory do ušních boltců, odstranění rohových pupenů a odrohování, pokud to připouští místní právní úprava, a kastrace, jsou-li nezbytné.“

V současné době již Rada Evropy nevykonává aktivitu na úseku ochrany zvířat a nelze proto předpokládat jakékoliv změny v doporučeních, které v minulosti vydala. Změny uvedených doporučení nebudou prováděny ani v reakci na nově získané poznatky a metody. Z dlouhodobého hlediska je tedy nutno zdůraznit, že ne všechny podmínky uvedené v doporučeních Rady Evropy budou realizovatelné.

K bodu 23 – k § 12c odst. 2 a § 12d odst. 1

Jedná se o legislativně technickou opravu označení kura domácího. Novelizační bod byl doplněn na základě připomínek uplatněných v připomínkovém řízení.

K bodu 24 – k § 12g

Doplňuje se nové ustanovení § 12g, které upravuje požadavky na chov koní, oslů a jejich kříženců. Ustanovení se doplňuje na základě podnětu Státní veterinární správy. Ustanovení se vztahuje na koně, osly a jejich křížence bez ohledu na to, zda se jedná o zvířata hospodářská nebo o zvířata v zájmových chovech.

V odstavci 1 a 2 se zavádí možnost stanovit minimální standardy pro chov zvířat uvedených v § 12g odst. 1 prováděcím právním předpisem.

Ustanovení § 12g se nemůže vztahovat na další druhy zvířat, neboť situace u koní, oslů a jejich kříženců je odlišná od ostatních druhů zvířat. Podmínky zájmových chovů koní a chovů hospodářských jsou v podstatě totožné, včetně pracovního či sportovního využití. To však není pravidlo u ostatních druhů chovaných v režimech zájmového chovu nebo jako zvířata hospodářská. Zde jsou u zájmových chovů odlišné podmínky, tedy i odlišné požadavky. Viz např. prase.

Zvířata hospodářská a zvířata v zájmových chovech je nutno rozlišovat. U těchto zvířat je zcela odlišný účel chovu a také podmínky chovu. Nelze automaticky převádět povinnosti chovatelů hospodářských zvířat na chovatele zvířat v zájmových chovech. Pro účely zákona na ochranu zvířat se rozumí  hospodářským zvířetem zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací,  zvířetem v zájmovém chovu zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených, nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník.

K bodům 25 a 26 – k § 13 odst. 4 písm. b) a c) [nově b)]

Vypuštění § 13 odst. 4 písm. b) a změna dosavadního písmene c) reaguje na ustanovení nového občanského zákoníku. Občanský zákoník již nerozlišuje zbavení způsobilosti k právním úkonům a omezení způsobilosti k právním úkonům. Občanský zákoník upravuje v § 55 až § 65 omezení svéprávnosti.

K bodům 27 až 31 – k § 13 odst. 5 až 11 (souhrnně)

Ustanovení § 13 odst. 5 až 11 novely zákona na ochranu zvířat obsahuje zpřísnění podmínek pro chovatele druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči (zvířata v zájmových chovech).

Do této skupiny patří pouze zvířata v zájmových chovech, nikoliv zvířata chovaná za účelem dosažení zisku. Tato právní úprava se netýká pouze vybraných druhů šelem, ale i dalších druhů šelem, dále také jedovatých hadů, krokodýlů, některých ptáků (kasuáři, někteří dravci, sovy, krátkokřídlí, brodiví), primátů, chobotnatců, některých lichokopytníků, některých sudokopytníků. Která zvířata patří mezi druhy zvířat vyžadující zvláštní péči, upravuje v současné době vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči.

Nová právní úprava přináší následující novinky:  Chovatel druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je oprávněn zahájit chov tohoto zvířete nebo rozšířit chov z hlediska počtu nebo druhů chovaných zvířat až po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení chovu.  Nově se zavádí povinnost přiložit k žádosti o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí pro stavbu pro chov zvířat vydané stavebním úřadem, pokud se jedná o chov zvířat uvedených v § 14a odst. 4 (vybrané druhy šelem a lidoopi). Vydat rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je možné, až po vyjádření stavebního úřadu.  Rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči, rozhodnutí o jeho změně nebo odnětí bude nově krajská veterinární správa zasílat na vědomí obci, na jejímž území se nachází místo chovu zvířete.  Nově se upravuje obsah evidence, kterou musí vést chovatel druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči.  Rozšiřuje se zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu. Na základě dosavadního zmocňovacího ustanovení byla vydána vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Nově budou ve vyhlášce upraveny také požadavky týkající se péče, požadavky na prostory a vybavení pro chov vybraných druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči.  Nově se v § 27b odst. 3 upravují podmínky a postup propadnutí zvířete vyžadujícího zvláštní péči chovaného bez příslušného povolení.  Návrh zákona zvyšuje správní poplatky za vydání rozhodnutí pro chovatele druhu zvířat vyžadujících zvláštní péči, pokud se jedná o vybrané druhy šelem a lidoopy.

K problematice chovu vybraných druhů šelem viz podrobněji odůvodnění k § 14a odst. 4 a 5, k § 14c až § 14g.

K bodu 27 – k § 13 odst. 5

Chovatel druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je oprávněn zahájit chov tohoto zvířete nebo rozšířit chov z hlediska počtu nebo druhů chovaných zvířat až po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení chovu. Cílem tohoto ustanovení je jednoznačně stanovit, že chov zvířete před nabytím právní moci o povolení jeho chovu je protizákonný, a to i když chovatel požádá dodatečně (například ihned po nákupu zvířete) o povolení jeho chovu. Pro praxi tak bude jednoznačné, že lze postihovat za porušení zákona nejen chovatele, který o povolení chovu vůbec nepožádal, ale i chovatele, který o povolení chovu požádal až po té, co si pořídil druh zvířete vyžadující zvláštní péči.

K bodu 28 – k § 13 odst. 6

Vzor žádosti o povolení chovu druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči nebude nadále upraven v prováděcím právním předpise, ale bude uveřejněn na internetových stránkách Ministerstva zemědělství. Tento vzor je závazný.

Z důvodu přehlednosti byl novelizován celý odstavec 6. Nad rámec dosavadní právní úpravy byla doplněna písmena f) a g).

V ustanovení § 13 odst. 6 se doplňuje písmeno f), které nově zavádí povinnost přiložit k žádosti o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí pro stavbu pro chov zvířat vydané stavebním úřadem, pokud se jedná o chov zvířat uvedených v § 14a odst. 4 (vybrané druhy šelem a lidoopi). Vydat rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je možné až po vyjádření stavebního úřadu. Toto vyjádření je uvedeno mezi náležitostmi žádosti o povolení chovu a nebude vyžadováno v případech, kdy se nevydává nové rozhodnutí ve věci, tedy v případech, kdy se rozhoduje o prodloužení platnosti již vydaného rozhodnutí.

Ustanovení se doplňuje na základě podnětu Kanceláře veřejného ochránce práv, která se zabývala případem, kdy byl chován druh zvířete vyžadující zvláštní péči v zařízení, které nebylo zkolaudováno. Řešila se situace, kdy chovatel choval nepovoleně zvíře vyžadující zvláštní péči ve stavbě, kterou stavební úřad pravomocně nařídil odstranit, ale chovatel povinnost stavbu odstranit dobrovolně nesplnil.

Kancelář veřejného ochránce práv dále navrhla upravit nový § 27b odst. 3 zákona na ochranu zvířat, který by upravoval podmínky a případně postup propadnutí zvířete vyžadujícího zvláštní péči chovaného bez příslušného povolení.

V písmeni g) je nově zaváděnou přílohou žádosti podle § 13 odst. 5 osvědčení podle § 14d, ale pouze v případě, pokud se jedná o chovatele zvířat uvedených v § 14a odst. 4 (vybrané druhy šelem a lidoopi).

K bodu 29 – k § 13 odst. 7

V § 13 odst. 7 se upřesňují případy, kdy krajská veterinární správa neudělí povolení k chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči. Nedodržení podmínek uvedených v § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat nemůže být jediným důvodem pro neudělení tohoto povolení. Chov druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči musí být v souladu s celým zákonem na ochranu zvířat, jeho prováděcími právními předpisy, a žadatel musí předložit všechny zákonem požadované údaje a dokumenty.

Rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči, rozhodnutí o jeho změně nebo odnětí zasílá krajská veterinární správa na vědomí obci, na jejímž území se nachází místo chovu zvířete. Cílem je zvýšit informovanost obcí o tom, jaké druhy zvířat vyžadující zvláštní péči a kdo na jejich území chová.

K bodu 30 – k § 13 odst. 10

Ustanovení bylo doplněno na základě požadavku Státní veterinární správy. Chovatelé druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, pokud se nejedná o zvířata CITES, doposud neměli povinnost vést žádnou evidenci. Cílem právní úpravy je zvýšit efektivitu kontroly chovatelů druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči.

Ustanovení odstavce 10 stanoví obsah evidence, kterou musí vést chovatel druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči. Tato evidence je obsahově shodná s evidencí vedenou chovatelem podle § 14c odst. 3 zákona na ochranu zvířat (jedná se o chovatele, kteří chovají vybrané druhy šelem a lidoopy). I v případě, kdy bude na chovatele dopadat povinnost vést evidenci jak podle § 13 odst. 10, tak podle § 14c odst. 3, nedojde k zatížení chovatele povinností vést 2 různé evidence. Podle obou ustanovení bude vedena shodná evidence.

Tuto evidenci vedenou podle § 13 odst. 10 a § 14c odst. 3 zákona na ochranu zvířat lze nahradit evidencí vedenou podle jiných právních předpisů, pokud obsahuje zákonem na ochranu zvířat stanovené údaje. Jinými právními předpisy je míněn především CITES, tedy zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), vyhláška č. 210/2010 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o obchodování s ohroženými druhy. Cílem této právní úpravy je zajistit, aby evidenci vedli všichni chovatelé uvedených druhů zvířat, a zároveň, aby nebyli tito chovatelé nuceni vést evidence duplicitně.

K bodu 31 – k § 13 odst. 11

Na základě podnětu Státní veterinární správy se rozšiřuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu. Na základě dosavadního zmocňovacího ustanovení byla vydána vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Nově budou ve vyhlášce upraveny také požadavky týkající se péče, požadavky na prostory a vybavení pro chov vybraných druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči.

Vzor žádosti o povolení chovu druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči nebude nadále upraven v prováděcím právním předpise, ale bude uveřejněn na internetových stránkách Ministerstva zemědělství. Tento vzor je závazný.

K bodu 32 – k § 13a odst. 2

Jedná se o legislativně technickou úpravu textu související s § 58 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 33 – k § 13a odst. 3

Povinnost vedení evidence byla rozšířena i na právnické a fyzické osoby, které na základě živnostenského oprávnění chovají zvířata určená pro zájmové chovy. Doposud se odstavec 3 výslovně vztahoval pouze na právnické nebo fyzické osoby, které obchodují se zvířaty určenými pro zájmové chovy.

K bodu 34 – k § 13a odst. 5

Nově se zakazuje prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.

Zákaz prodeje psů a koček v obchodech se zvířaty byl doplněn na základě požadavku Ústřední komise pro ochranu zvířat. Ústřední komise se již touto problematikou v minulosti opakovaně zabývala a vydala v lednu 2018 Doporučení ÚKOZ: Podmínky ochrany psů v obchodech se zvířaty a Doporučení ÚKOZ: Podmínky ochrany koček v obchodech se zvířaty. Tyto materiály byly zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva zemědělství www.oz.mze.cz. Z těchto materiálů citujeme:

„Ústřední komise pro ochranu zvířat zásadně nedoporučuje prodávat kočky v obchodech se zvířaty podle § 13a zákona na ochranu zvířat.

Období po odstavu od matky je v životě koťat velmi důležité. Je to období takzvané rané socializace, kdy se koťata učí soužití s člověkem. Právě v tomto období se rozhoduje, zda z kotěte vyroste dobrý společník či problematický tvor, s nímž je soužití těžké. Koťata v tomto období potřebují co nejčastější podněty v podobě hry s člověkem, nebo hlazení a klidného spočinutí na klíně, aby si navykla na běžnou péči a chod domácnosti. Takovouto individuální péči není schopen personál v obchodě se zvířaty ani při nejlepší vůli poskytnout. U kotěte, které pobývalo nějaký čas v obchodě se zvířaty, je velké riziko, že se u něj projeví některá z poruch chování, jako je nečistotnost, získaná averze ke kočičí toaletě, strach nejen z cizích lidí, ale i z členů domácnosti, žvýkání a cucání látkových předmětů, zvláště u koťat předčasně odstavených, nadměrné olizování a vytrhávání srsti, vedoucí až ke zdravotním poruchám.

Proti prodeji koťat v obchodech hovoří ještě jeden faktor. Z hlediska kotěte je velmi důležitý přechod od chovatele k novému nabyvateli. Kotě je stresováno oddělením od matky a sourozenců, dostává se do nového prostředí, a leckdy se musí vyrovnávat se změnou typu krmení. To, jak dobře či špatně se aklimatizuje, má velký vliv např. na přijímání potravy, imunitní odezvu na očkování, vyrovnávání se s případnými chorobami a následně pak na jeho fyzický i psychický vývoj. Jde-li kotě k nabyvateli prostřednictvím obchodu, znamená to dvojí aklimatizaci, tedy dvojí nadměrnou zátěž pro nehotový a rostoucí organismus. Ústřední komise pro ochranu zvířat proto doporučuje obchodům se zvířaty, aby nabízely kočky pouze zprostředkovaně, např. pomocí katalogu. Ideální je, pokud jsou kočky předány novému nabyvateli přímo chovatelem nebo předchozím majitelem.

Ústřední komise pro ochranu zvířat zásadně nedoporučuje prodávat psy v obchodech se zvířaty podle § 13a zákona na ochranu zvířat.

Délku života psa, to v jakém zdravotním stavu jej prožije, i to, jak náročná či nenáročná bude jeho výchova a soužití s ním, ovlivňuje celá řada faktorů. Patří mezi ně příslušnost k plemeni a samozřejmě i péče ze strany majitele. Bez ohledu na to, o jaké plemeno se jedná, existuje v životě psa jedno velmi důležité období. Odborně se nazývá obdobím rané socializace a vztahuje se na štěňata ve věku cca 6 - 12 týdnů. V období rané socializace pes hledá své místo v hierarchii smečky, kterou tvoří sourozenci s matkou, a po přechodu od chovatele k novému majiteli rodina majitele. V období rané socializace se štěně učí komunikovat s ostatními psy a s lidmi různých věkových kategorií. Zvyká si na rušivé vlivy zevního prostředí, mezi které patří např. kontakty s jinými zvířaty, cestování autem, městský ruch nebo hromadná doprava. Mělo by se učit základům slušného chování od udržování čistoty až po prvky výchovy typu přivolání, chůze na vodítku a návyk na samotu v době nepřítomnosti majitele. Zvyká si na manipulaci ze strany člověka, např. česání, čištění uší, očí, kontrolu chrupu atd. Pokud štěně nemá možnost praktické zkušenosti a informace získat, má to dopad na jeho budoucí chování. Pes pak může být bázlivý, těžko ovladatelný a psychicky nevyrovnaný. Štěně, které je umístěno v obchodě se zvířaty, nemá příležitost prožít a následně uplatnit ranou socializaci v optimální podobě. Lze jen obtížně předpokládat, že sebesnaživější personál může psovi zajistit takové prostředí a podněty, jaké potřebuje, a že může štěněti poskytnout dostatečný prostor k pohybu.

Proti prodeji štěňat v obchodech hovoří ještě jeden faktor. Z hlediska štěněte je velmi důležitý přechod od chovatele k nabyvateli. Štěně je stresováno oddělením od matky a sourozenců, dostává se do nového prostředí, a leckdy se musí vyrovnávat se změnou typu krmení. To, jak dobře či špatně se aklimatizuje, má velký vliv např. na přijímání potravy, imunitní odezvu na očkování, vyrovnávání se s případnými chorobami a následně pak na jeho fyzický i psychický vývoj. Jde-li štěně k nabyvateli prostřednictvím obchodu, znamená to dvojí aklimatizaci a tedy dvojí nadměrnou zátěž pro nehotový a rostoucí organismus.“

Zvířata z řádu primáti (Primates) jsou důvodně považována za velmi inteligentní a vnímavá zvířata. U primátů je známá schopnost rozvíjet složité sociální vztahy, dokáží všestranně komunikovat s prostředím, vynalézavě řešit problémy a je vědecky dokázáno, že umí dávat najevo řadu emocí. Vzhledem k tomu, že jsou biologicky velmi blízcí lidem, používají se také jako vhodný model pro pokusné účely a tudíž je prokazatelné, že cítí bolest a utrpení. Držení zvířat v omezených prostorových podmínkách, tedy nejen v pokusných laboratořích a v chovech s vydaným povolením k chovu druhu zvířete vyžadující zvláštní péči, ale i např. ve zverimexech (petshopech) a jiných podobných zařízeních, jak umožňuje současná legislativa, má nepříznivý účinek na jejich životní pohodu i duševní zdraví. Doposud nejsou žádnými právními předpisy stanoveny konkrétní podmínky chovu primátů, existují pouze doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat, která nejsou právně závazná.

Podmínky obchodování s primáty upravuje vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, obchod s primáty je v EU omezen výhradně a pouze mezi tzv. schválenými zařízeními. Zvířata musí být vždy doprovázena veterinárním osvědčením vystaveným úředním veterinárním lékařem. To znamená, že již v současné době je obchod s primáty svým způsobem omezen a vždy by měl být uskutečněn s vědomím příslušného dozorového orgánu. Nicméně SVS se však stále častěji setkává s případy nelegálního obchodu s primáty, u chovatelů s neznalostí právních předpisů a podmínek obchodování s nimi. V posledních letech opakovaně SVS zamítla několik žádostí o obchod s primáty, který by nebyl v souladu s evropskou legislativou a rovněž zaznamenává snahy chovatelů uskutečnit přesun zvířat bez požadovaných dokumentů např. pod záminkou „darování“ pouze na základě darovací smlouvy, bez kontaktování a schválení kompetentní autoritou členského státu i bez vystavení veterinárního osvědčení. Poslední zaznamenané případy (od 1. 1. 2017): ČR –> SR (2x), ČR –> SI (1x), DE –> ČR (1x). Jedná se o výnosný obchod, avšak nežádoucí z mnoha důvodů, zejména nákazových a welfare (náročnost podmínek chovu). I z pohledu budoucí evropské legislativy (Animal Health Law - AHL - nařízení o nákazách zvířat) se očekává další zpřísnění podmínek obchodování, neboť v aktuální verzi návrhu delegovaného aktu k AHL je nově stanoven požadavek na souhlas kompetentní autority při přesunu nehumánních primátů z neschváleného do schváleného zařízení i v rámci jednoho členského státu.

Problematika prodeje zvířat v tržnicích a na tržištích už je upravena jinými právními předpisy. Ustanovení § 25 veterinárního zákona upravuje „Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, prodej živočišných produktů určených ke krmení zvířat“. Ustanovení § 25 odst. 5 písm. b) veterinárního zákona uvádí: „Prováděcí právní předpis stanoví, která zvířata lze prodávat v tržnicích a na tržištích.“ Ustanovení § 46 písm. a) veterinárního zákona uvádí: „Obec schvaluje místa, na nichž lze konat trhy určené k prodeji zvířat a živočišných produktů (tržnice a tržiště) a po určení veterinárních podmínek místa, na nichž lze konat svody zvířat, a povoluje konání těchto trhů a svodů. Na území hlavního města Prahy schvalují tato místa a povolují konání těchto trhů a svodů městské části hlavního města Prahy.“

Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, v ustanovení § 6 upravuje pravidla pro prodej zvířat na tržnicích a tržištích. Z § 6 odst. 1 této vyhlášky citujeme: „V tržnici nebo na tržišti je možno prodávat jen živá selata, jehňata a kůzlata o živé hmotnosti do 15 kg, drůbež patřící do rodů kur, krůta, perlička, kachna a husa, holuby, králíky, ryby a zvířata v zájmovém chovu s výjimkou zvířat nebezpečných druhů, jestliže jsou tato zvířata uvedena v tržním řádu a

a) jsou určena k dalšímu chovu, nebo

b) produkty získané z těchto zvířat s výjimkou zvířat v zájmovém chovu jsou určeny ke spotřebě v domácnosti spotřebitele.

K bodu 35 – k § 13b odst. 2

S účinností od 1. 1. 2020 zavádí zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, povinné čipování psů. Ustanovení § 4 odst. 4 veterinárního zákona zní: „Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních

65)

podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“

Toto ustanovení souvisí s § 4 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona, které zní: „Chovatel je povinen zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“

Jelikož bude povinnost čipovat psy plynout z veterinárního zákona, nelze tuto povinnost od 1. 1. 2020 upravovat obecně závaznými vyhláškami obcí, jak dosud umožňoval § 13b odst. 2 zákona na ochranu zvířat.

Veterinární zákon neupravuje evidenci označených psů ani povinnost přihlásit psy do evidence. Tato část zmocnění k vydání obecně závazných vyhlášek v této oblasti tedy zůstane zachována. Řada obcí již obecně závazné vyhlášky podle § 13b odst. 2 zákona na ochranu zvířat vydala a uvedené evidence vede.

Problematickou skutečností je, že podle veterinárního zákona budou psi čipováni postupně. Od 1. 1. 2020 má být pes očipován při příležitosti očkování proti vzteklině. Některé očkovací látky mají účinnost 2 až 3 roky. Pes, který byl očkován proti vzteklině na konci roku 2019, tedy bude podléhat povinnosti označení čipem až v průběhu roku 2022. V obcích, které mají již nyní vydány vyhlášky o povinném označování psů, tedy dojde ke zhoršení situace, kdy pro některé chovatele bude tato povinnost aktuální až po době pozbytí účinnosti očkovací látky.

K bodu 36 – k § 14 odst. 4

Ministerstvo zemědělství se při své úřední činnosti setkalo s výklady, že se zákon na ochranu zvířat nevztahuje na provádění deratizace. Takový výklad je nutné zcela zásadně odmítnout, neboť i při provádění deratizace je nutné dodržovat zákon na ochranu zvířat, například zakázané metody usmrcování zvířat. Z důvodu odstranění výkladových problémů a nejednotné aplikace se pro lepší srozumitelnost pro adresáty právní úpravy doplňuje formulace, ze které jednoznačně plyne nutnost řídit se při deratizaci také zákonem na ochranu zvířat.

K bodu 37 až 40 – k § 14a, § 14c až § 14g (souhrnně)

Jednou z otázek, která je v novele řešena, je otázka chovu vybraných druhů šelem (zvířata z řádu šelmy, některé kočkovité, medvědovité, hyenovité, psovité) a lidoopů. Novela se nezabývá pouze problematikou drezúry, ale řeší oblast ochrany volně žijících zvířat chovaných v zajetí šířeji.

Zákazy a podmínky platné pro všechny chovatele vybraných druhů šelem a lidoopů

Níže uvedené zákazy a podmínky se vztahují na všechny chovatele - na ty, kteří chovají zvířata za účelem dosažení zisku (v rámci živnosti, v rámci cirkusu), v rámci zoologické zahrady, v zájmovém chovu, atd.:  Novela vymezuje zakázané činnosti s vybranými druhy šelem a lidoopy. Cílem je zakázat „mazlicí zoo“ a podobná zařízení, která využívají mazlení s volně žijícími zvířaty chovanými v zajetí ke zvýšení svého zisku. Lze předpokládat, že zákaz mazlicích koutků povede ke snížení poptávky po mláďatech kočkovitých šelem. V mazlicích koutcích bylo totiž nutné mít neustále k dispozici nová mláďata atraktivní pro mazlení a focení.  Také se zakazuje odebírání mláďat těchto zvířat od matky a jejich umělé dokrmování před odstavem, s výjimkou případů, kdy je to podle posouzení veterinárního lékaře nutné z důvodu zdravotního stavu matky nebo mláďat.  Dále se zakazuje venčení vybraných druhů šelem a lidoopů mimo prostory určené k chovu zvířat nebo k veřejnému vystoupení.  Novela také stanoví podmínky ochrany vybraných druhů šelem a lidoopů. Jedná se především o podmínky pro chov zvířat, vybavení a velikost prostor pro zvířata, které budou stanoveny prováděcí vyhláškou. Výslovně je stanovena povinnost zabránit únikům těchto zvířat. V případě drezúry zvířat bude i nadále platit samostatná vyhláška (vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat).  Novela upravuje také kurz k péči o vybrané druhy šelem a lidoopy.

Zákazy pro chovatele vybraných druhů šelem chovaných v zájmových chovech

Chovatelům, kteří chovají vybrané druhy šelem a lidoopy v zájmových chovech, se zakazuje  rozmnožování těchto zvířat,  přesun ze zahraničí na území České republiky. Jelikož největší problémy s chovem vybraných druhů šelem jsou spatřovány v neodborných zájmových chovech, budou se uvedené zákazy vztahovat právě jen cíleně na zájmové chovy těchto zvířat.

Správní řízení o udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení Licenci bude muset mít každý, kdo bude chtít provádět veřejné vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. Licenci tedy budou muset mít nejen cirkusy, ale i další subjekty (např. varieté, televize, film). Správní řízení bude provádět Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy. Novela upravuje náležitosti žádosti, řízení o žádosti, změnu, odnětí a zánik licence. Ten, kdo provádí veřejná vystoupení s vybranými druhy šelem nebo jejich rozmnožování, musí získat licenci do dvou let ode dne nabytí účinnosti novely.

Zákaz drezúry (delfíni, sloni)

Je třeba připomenout, že již od 1. 3. 2004 je zakázána drezúra u nově narozených primátů, ploutvonožců, kytovců, vyjma delfinovitých, nosorožců, hrochů nebo žiraf. Novela nově zakazuje provádění drezúry také:  u delfínovitých. Vystupování delfínů v delfináriích nebude v České republice možné. Nyní tu žádné delfinárium činnost neprovozuje, ale tyto snahy se v minulosti objevily,  u slonů. Na tomto zákazu se shodla pracovní skupina zřízená Ministerstvem zemědělství.

Ke druhům zvířat vyžadujícím zvláštní péči viz bod odůvodnění označený „K § 13 odst. 5 až 11 (souhrnně)“.

K bodu 37 – k § 14a odst. 1 písm. b)

Na základě připomínky Ústřední komise pro ochranu zvířat se vypouští výjimka pro vystupování delfínů v delfináriích. Vystupování delfínů v delfináriích nebude v České republice možné. Dosud se v České republice žádné takové vystoupení neuskutečnilo. Vyskytly se sice snahy o konání takového vystoupení, které však byly problematické a skončily neúspěchem. Ústřední komise pro ochranu zvířat, jako poradní orgán ministra zemědělství, již v roce 2013 vydala stanovisko k plánovanému vystoupení delfínů v Praze. V tomto stanovisku odmítla vystoupení delfínů v delfináriu. Z tohoto stanoviska citujeme z úvodní části: „V poslední době zaznamenala Ústřední komise pro ochranu zvířat snahu provést veřejná vystoupení delfínů, lachtanů či mrože. Veřejná vystoupení by měla být prováděna v komplexu bazénů s mořskou vodou, nazývaném „delfinárium“, které by mělo být údajně umístěno v jednom z nejprostornějších stanů v Evropě s průhlednou odklápěcí střechou zajišťující přívod denního světla a vzduchu, s kaskádovitým hledištěm, sociálním zázemím atd. Ústřední komise pro ochranu zvířat je velmi znepokojena touto aktivitou, a proto projednala a přijala na svém 26. zasedání dne 29. ledna 2013 následující Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k plánovanému vystoupení delfínů v Praze.“

K bodu 38 – k § 14a odst. 1 písm. c)

Ministerstvo zemědělství obdrželo k problematice drezúry zvířat v cirkusech řadu rozdílných podnětů a názorů, a to jak v rámci meziresortního připomínkového řízení k novele zákona na ochranu zvířat, tak mimo něj. Proto byla založena pracovní skupina, která projednávala podmínky pro provádění drezúry zvířat. Pracovní skupinu tvořili zástupci Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, cirkusů, Unie českých a slovenských zoologických zahrad, Státní veterinární správy a Ústřední komise pro ochranu zvířat. Proběhlo několik jednání této pracovní skupiny, která přinesla kompromisní návrh obsažený v novele zákona na ochranu zvířat. Jedním ze závěrů této pracovní skupiny byla shoda na zákazu drezúry u nově narozených slonů. V případě slonů se jedná o zvířata, u kterých je v cirkuse náročné jim zajistit odpovídající podmínky. Zpřísnění podmínek chovu (zvětšení rozměrů ubikací) slonů by vedlo k nemožnosti v rámci cirkusů tato zvířata chovat.

Vhodnější než zpřísnění podmínek chovu se za stávající situace jeví zákaz provádění drezúry u slonů, a to nejen v cirkusech, ale i v obdobných zařízeních (např. varieté, divadlo).

Zákaz drezúry slonů je obsažen v samostatném písmeni c), neboť uvedení tohoto zákazu v písmeni b), které již obsahuje zákazy drezúry u určitých druhů zvířat, by v praxi přinášelo výkladové problémy. U druhů zvířat uvedených v písmeni b) je drezúra zakázána již od 1. 3. 2004. Slova „u nově narozených“ uvedená v písmeni b) je nutno chápat tak, že se jedná o zvířata narozená po 1. 3. 2004. Naproti tomu u slonů, kteří budou uvedeni v písmeni c), se bude jednat o zvířata narozená po datu nabytí účinnosti nyní projednávané novely zákona na ochranu zvířat (tedy pravděpodobně po určitém datu v roce 2020). Při postihu za porušení uvedených ustanovení bude nutno rozlišovat, kdy daný zákaz nabyl účinnosti, a které chovatele tedy je možno postihovat a které nikoliv.

K bodu 39 – k § 14a odst. 4 a 5

Ustanovení § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat rozšiřuje u vybraných druhů šelem a lidoopů výčet zakázaných činností s volně žijícími zvířaty. Toto ustanovení se vztahuje na všechny chovatele zvířat uvedených v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat, bez ohledu na to, za jakým účelem zvířata chovají. Toto ustanovení nezakazuje chov uvedených druhů zvířat, ale zakazuje určité činnosti s těmito zvířaty.

Ustanovení § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat uvádí výslovně zvířata z řádu primáti, čeleď lidoopi, a co se týče uvedení zvířat z řádu šelmy, odkazuje na přílohu zákona. Ustanovení § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat se tedy vztahuje na lidoopy a vybrané druhy šelem (některé kočkovité, medvědovité, hyenovité, psovité).

Vybrané druhy šelem, u kterých jsou omezeny některé činnosti, byly do návrhu novely uvedeny z následujících důvodů: V současné době je vzrůstající obliba chovu exotických zvířat a s tím spojených aktivit, které v důsledku mají dopad na dobré životní podmínky chovaných zvířat. U vybraných druhů šelem a primátů se vzhledem k jejich oblíbenosti u chovatelů jeví potřeba omezení některých nežádoucích aktivit. Jedná se především o tzv. kontaktní (mazlící) chovy, které jsou založeny na kontaktu návštěvníků s mláďaty (fotografování, mazlení). Zde vzniká problém nejen v tom, že jsou mláďata cíleně časně odstavována od matky, a je vytvářen imprinting na člověka, ale také tím, že atraktivita mláďat pro tyto činnosti klesá s věkem zvířat. Po dosažení určitého věku jsou pak pro kontaktní předvádění tato zvířata nevhodná. To vede k potřebě odchovu stále dalších zvířat ve věku vhodném pro kontaktní činnosti. Vzhledem k relativní dlouhověkosti pak zvířata již nevyužitelná pro tyto činnosti vytvářejí, vzhledem k obtížné umístitelnosti, převis nabídky a stávají se tak snadno dostupná i pro chovatele bez odborné způsobilosti a zkušeností s jejich chovem. Mnohdy v podmínkách, které nejsou vždy v souladu s jejich požadavky a mnohdy ani s požadavky na bezpečnost chovatele a okolí. V poslední době bylo zaregistrováno několik úniků velkých kočkovitých šelem. Jejich následný odchyt je pak spojen se stresem a nezbytná distanční anestezie je pro taková zvířata vždy spojena se zdravotními riziky. Typickým příkladem jsou velké kočkovité šelmy (Pantherinae).

V případech tzv. venčení pak dochází vzhledem k vlastnostem těchto zvířat nejen k přímému ohrožení okolí, ale také k rizikům pro samotná zvířata při úniku ze sféry ovladatelnosti chovatelem a následném pohybu v neznámém prostředí a případných střetech s dalšími zvířaty či lidmi. Neopomenutelné jsou i stres a zdravotní rizika spojená s odchytem a případnou distanční anestezií.

Za šelmy podle § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat se považují tato zvířata uvedená v příloze zákona:

1. z čeledi kočkovití (Felidae) z podčeledi

a) velké kočky (Pantherinae) všechny druhy, např. levhart obláčkový (Neofelis nebulosa), lev (Panthera leo), jaguár (Panthera onca), levhart (Panthera pardus), tygr (Panthera tigris), irbis (Panthera uncia)

b) malé kočky (Felinae) rod puma (Puma), t.j. puma americká (Puma concolor) a rod rys (Lynx) – rod rys byl doplněn na základě požadavku Ministerstva životního prostředí a Státní veterinární správy,

c) gepardi (Acinonychinae) všechny druhy, t.j. gepard (Acinonyx jubatus)

2. z čeledi medvědovití (Ursidae) z podčeledi medvědi (Ursinae) všechny druhy, např. medvěd malajský (Helarctos malayanus), medvěd pyskatý (Melursus ursinus), medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus), baribal (Ursus americanus), medvěd hnědý (Ursus arctos), medvěd lední (Ursus maritimus), medvěd ušatý (Ursus thibetanus)

3. z čeledi hyenovití (Hyaenidae) všechny druhy, např. z podčeledi hyeny (Hyaeninae) hyena skvrnitá (Crocuta crocuta), hyena žíhaná (Hyaena hyaena), hyena čabraková (Hyaena brunnea), z podčeledi hyenky (Protelinae) hyenka hřivnatá (Proteles cristatus)

4. z čeledi psovití (Canidae) druh vlk obecný (Canis lupus) a pes hyenový (Lycaon pictus).

Ustanovení § 14a odst. 4 se netýká pouze zvířat, jejichž chov je schvalován podle § 13. Ustanovení § 14a je oproti § 13 odst. 5 užší, co se týče druhů zvířat, ale širší, co se týče účelu chovu. Tato ustanovení se obsahově nepřekrývají. Podle § 13 je schvalován chov zvířat druhů vyžadujících zvláštní péči, pokud slouží k zájmové činnosti člověka (zvířata v zájmovém chovu). Ustanovení § 14a odst. 4 se vztahuje na vybrané druhy šelem a lidoopy bez ohledu na účel jejich chovu. Ustanovení § 14a odst. 4 se tedy vztahuje na zvířata volně žijící chovaná v zajetí, a to v režimu zájmového chovu nebo zvířat hospodářských.

Kritériem pro zařazení zvířete do daného ustanovení není nebezpečnost a síla zvířete, ale potřeba zákazu konkrétních činností, ke kterým dochází pro specifické vlastnosti u uvedených zvířat. Do tohoto ustanovení nelze zařazovat zvířata, u kterých je pojmově vyloučeno, aby se s nimi někdo mazlil, nebo aby je venčil na veřejném prostranství (např. vodní živočichové).

Cílem tohoto ustanovení je zakázat „mazlicí zoo“ a podobná zařízení, která využívají mazlení s volně žijícími zvířaty chovanými v zajetí ke zvýšení svého zisku. Toto je hlavním cílem zákazu uvedeného v písmeni a). Zakazuje se umožnit fyzický kontakt se zvířaty uvedenými v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat osobám odlišným od chovatele, s výjimkou veterinárního lékaře, osoby provádějící odchyt a přepravu zvířat, osoby blízké chovateli a zaměstnance chovatele.

Podle písmene b) je zakázáno odebírání mláďat těchto zvířat od matky a jejich umělé dokrmování před odstavem, s výjimkou případů, kdy je to podle posouzení veterinárního lékaře nutné z důvodu zdravotního stavu matky nebo mláďat. Při takovém jednání jsou mláďata záměrně oddělována od matek a následně uměle odchována, což je vystavuje psychickému stresu, a podle věku odstavu a způsobu, také většinou fyzickému strádání. Jedná se například o populární focení s mláďaty, vodění zvířat do škol, použití pro kulturní akce jako film, divadelní představení či na prodej jako tzv. pets/mazlíčky. Zákazy uvedené v písmenech a) a b) spolu velmi úzce souvisí. Lze předpokládat, že zákaz mazlicích koutků povede ke snížení poptávky po mláďatech kočkovitých šelem. V mazlicích koutcích bylo totiž nutné mít neustále k dispozici nová mláďata atraktivní pro mazlení a focení.

Písmeno c) zakazuje u uvedených zvířat venčení mimo prostory určené k chovu zvířete nebo k veřejnému vystoupení. Pojem venčení je obecně známý, nicméně pro upřesnění uvádíme následující. Venčení je pro účely tohoto ustanovení nejen pohyb se zvířetem mimo prostory určené k chovu zvířete nebo k veřejnému vystoupení za účelem vyměšování zvířete. Za venčení se považuje i pohyb se zvířetem mimo prostory určené k chovu zvířete nebo k veřejnému vystoupení, při kterém nedojde k vyměšování zvířete, nebo pohyb chovatele se zvířetem, jehož hlavním cílem není přimět zvíře k vyměšování. Za venčení se pro účely tohoto ustanovení považuje také pohyb mimo prostory určené k chovu zvířete nebo k veřejnému vystoupení, jehož cílem je procházka se zvířetem, bez ohledu na to, zda je cílem pohyb chovatele, nebo zvířete, nebo zcela jiný cíl, například reklama.

Za venčení se nepovažuje pohyb zvířete v dopravním prostředku určeném pro přepravu zvířat, i když se tento dopravní prostředek pohybuje na veřejném prostranství. Za venčení se nepovažuje také případ, kdy jsou cirkusová zvířata umístěna na veřejném prostranství v zařízeních určených k jejich chovu, nebo kdy je prováděna drezúra těchto zvířat na části veřejného prostranství, kterou si pronajal cirkus za účelem provádění veřejného vystoupení se zvířaty.

Připomínáme, že pravidla pro pohyb chovatelů a jejich zvířat v honitbě upravuje zákon o myslivosti. Viz např. § 10 odst. 1 zákona o myslivosti, který upravuje povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků, takto: „Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.“

Problematiku venčení zvířat na veřejném prostranství (ke psům viz § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat) mohou obce řešit rovněž vydáním obecně závazné vyhlášky. Z § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), citujeme: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.“

Nové ustanovení § 14a odst. 5 zákona na ochranu zvířat obsahuje zákazy, které se vztahují na chovatele, kteří chovají vybrané druhy šelem a lidoopy v zájmových chovech (chovy sloužící zájmové činnosti člověka, nikoliv k dosažení zisku). V zájmových chovech se zakazuje vybrané druhy šelem a lidoopy rozmnožovat, taková zvířata se také nesmí přesouvat ze zahraničí na území České republiky. Nejedná se tedy o obecný zákaz, ale o zákaz, který se vztahuje na určitou skupinu chovatelů. Jelikož největší problémy s chovem vybraných druhů šelem jsou spatřovány v neodborných zájmových chovech, budou se požadované zákazy vztahovat právě jen cíleně na zájmové chovy těchto zvířat.

K bodu 40, 70 a 73 – k § 14c, § 14d, § 20 odst. 2 písm. a) bodu 9 a § 20 odst. 2 písm. f)

Ustanovení § 14c zákona na ochranu zvířat stanoví povinnosti chovatelů vybraných druhů šelem a lidoopů. Toto ustanovení se nevztahuje na všechna volně žijící zvířata chovaná v zajetí, ale pouze na zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat.

Důvodem požadavku na absolvování kurzu je stav, kdy mnohdy dochází k chovu exotických zvířat také chovateli bez dostatečných znalostí biologických i etologických požadavků a v důsledku to má negativní dopad na dobré životní podmínky zvířat. Vybrané druhy šelem a lidoopi jsou skupinou vymezenou aktuální společenskou poptávkou a specifickými nároky na chov a zacházení s nimi. Dalším důvodem je skutečnost, že tato zvířata jsou v případě potřeby jen velmi těžko umístitelná, což při jejich dlouhověkosti může v důsledku vést k závažným problémům s jejich dalším chovem. Zvýšení odborného povědomí chovatelů by mělo omezit nezodpovědný přístup k chovu těchto zvířat, jakož i omezit nežádoucí činnosti s nimi.

Právní úprava ustanovení § 14c zákona na ochranu zvířat je koncipována tak, že se vztahuje na lidoopy a v příloze stanovené druhy šelem, bez ohledu na účel jejich chovu. Ustanovení § 14c zákona na ochranu zvířat se vztahuje na lidoopy a na šelmy chované:

- v zájmových chovech, a to jako druh zvířat vyžadujících zvláštní péči podle § 13 odst. 5 zákona na ochranu zvířat a vyhlášky č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči,

- jako zvířata hospodářská, a to za účelem obchodu s nimi, například podle § 13a zákona na ochranu zvířat, který upravuje zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy při provozování živností (jedná se o zvířata určená pro zájmové chovy, která v zájmovém chovu ještě nejsou, ale po prodeji budou),

- jako zvířata pokusná (což se v praxi zřejmě nevyskytuje),

- v zoologických zahradách podle zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách),

- v cirkusech,

- případně pro další legální cíle.

Ustanovení odstavce 2 § 14c stanoví, že na chovatele, který chová zvířata (vybrané druhy šelem) za účelem provádění drezúry, se nevztahuje povinnost vytvářet podmínky pro zachování jejich fyziologických funkcí a biologických potřeb, a to zejména vybavením prostor pro zvířata uvedená v § 14a odst. 4, a dodržovat podmínky chovu zvířat uvedených v § 14a odst. 4, vybavení a minimální velikost prostor pro zvířata uvedená v § 14a odst. 4, stanovené prováděcím právním předpisem. Důvodem takové právní úpravy je to, že pro cirkusy již řadu let platí vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat. Pokud by nebyla úprava uvedená v § 14c odst. 2, musely by cirkusy dodržovat zároveň dvě různé vyhlášky s různými požadavky a rozměry pro zvířata. Byla by to zároveň vyhláška o drezúře a zároveň vyhláška vydaná podle § 14c. Takový přístup není možný a vedl by k nemožnosti kontroly cirkusů, jelikož by nebylo jasné, jaké jsou platné podmínky. Jedná se o to, že drezúra je odlišná od chovu zvířat ve stabilním zařízení a nemůže mít zcela shodné podmínky.

Je třeba zdůraznit, že oblast právních vztahů, na které se vztahuje § 14c zákona na ochranu zvířat, je odlišná od dalších ustanovení, která se vybraných druhů šelem také dotýkají. Tato ustanovení nelze směšovat a zaměňovat, nebo automaticky aplikovat na všechny chovatele vybraných druhů šelem.

Ustanovení § 13 odst. 5 zákona na ochranu zvířat a následující odstavce upravují ochranu vybraných druhů šelem, pokud jsou tyto šelmy chovány jako druh zvířete vyžadující zvláštní péči. Druhem zvířete vyžadujícím zvláštní péči je druh zvířete v zájmovém chovu, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení, případně ošetřování. Tyto druhy zvířat jsou uvedeny ve vyhlášce č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Tato vyhláška se vztahuje nejen na vybrané druhy šelem, ale i na další druhy zvířat. Je nezbytné zdůraznit, že ustanovení § 13 se vztahuje pouze na zvířata v zájmových chovech. Zvířetem v zájmovém chovu je zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník. Pokud jsou šelmy chovány k jinému účelu, než je zájmový chov, nevztahuje se na ně ustanovení § 13 zákona na ochranu zvířat, ale jiná ustanovení právních předpisů. Ustanovení upravující ochranu vybraných druhů šelem chovaných v zajetí je tedy oproti ustanovení, které upravuje druhy zvířat vyžadující zvláštní péči, užší, co se týče druhů zvířat, a širší, co se týče účelu chovu. Jak již bylo uvedeno výše, cílem právní úpravy je totiž specifikovat podmínky pro vybrané druhy šelem bez ohledu na účel jejich chovu. Změny v § 13 zákona na ochranu zvířat by nevedly k dosažení tohoto cíle, vztahovaly by se totiž pouze na zvířata v zájmových chovech.

Ustanovení § 13a zákona na ochranu zvířat upravující zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy se vztahuje na právnickou nebo fyzickou osobu, která na základě živnostenského oprávnění chová zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi nebo s těmito zvířaty obchoduje, provozuje jezdeckou firmu nebo povoznictví, anebo chová zvířata pro cirkusová nebo veřejná vystoupení.

Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, upravuje živnost „Obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy“ a živnost „Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby)“.

a také obsahovou náplň živnosti „Obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy“, a to takto: „Nákup zvířat za účelem jejich dalšího prodeje pro zájmové chovy a prodej zvířat určených pro zájmové chovy (akvarijních ryb, malých hlodavců a zajíců, psů, koček, exotických zvířat, zejména ptáků, plazů, obojživelníků a bezobratlých a podobně) a v souvislosti s tím i prodej zvířat z vlastního chovu a nákup, nabídka a prodej krmiv, chovatelských zařízení a pomůcek pro zvířata v zájmovém chovu.“

Příloha 4 uvedeného nařízení vlády upravuje obsahové náplně živností volných podle jednotlivých oborů činností a také obsahovou náplň živnosti „Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby)“, a to takto: „Chov psů, koček a jiných drobných zvířat či živočichů v zájmových chovech, zoologických a laboratorních zvířat či živočichů a prodej zvířat či živočichů z tohoto vlastního chovu. Výcvik psů a případně jiných drobných domácích zvířat pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Výcvik jezdeckých koní, případně výcvik koní pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Provozování hotelů, útulků a jiných obdobných zařízení pečujících o zvířata. Provádění kadeřnických a jiných kosmetických úprav drobných domácích a jiných zvířat. Další činnosti související s chovem domácích a zoologických zvířat. Obsahem činnosti není obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, drezúra zvířat, veterinární činnost a provozování zoologických zahrad.“

V souvislosti s výše uvedeným upozorňujeme na přestupky podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a na trestný čin neoprávněného podnikání podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

Ustanovení upravující ochranu vybraných druhů šelem chovaných v zajetí je tedy oproti ustanovení, které upravuje zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, užší, co se týče druhů zvířat, ale širší, co se týče účelu chovu. Jak již bylo uvedeno výše, cílem právní úpravy je totiž specifikovat podmínky pro vybrané druhy šelem bez ohledu na účel jejich chovu. Změny v § 13a zákona na ochranu zvířat by nevedly k dosažení tohoto cíle, vztahovaly by se totiž pouze na zvířata, která jsou předmětem obchodu se zvířaty určenými pro zájmové chovy.

V České republice částečně reguluje chov těchto zvířat § 13 odst. 5 zákona na ochranu zvířat. Nicméně nebrání tomu, aby právnické i fyzické osoby po splnění podmínek vyhlášky č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, chovaly v zájmovém chovu např. lva, tygra nebo pumu. Tuto možnost mají i osoby bez odborné způsobilosti a zkušeností s jejich chovem.

Ustanovení § 14c odst. 1 zákona na ochranu zvířat upravuje podmínky ochrany volně žijících zvířat chovaných v zajetí, konkrétně stanoví povinnosti chovatelů vybraných druhů šelem a lidoopů. Jedná se především o podmínky pro chov zvířat, vybavení a velikost prostor pro zvířata, které budou stanoveny prováděcím právním předpisem. Výslovně je stanovena povinnost zabránit únikům těchto zvířat.

Uvedená zvířata musí být označena čipem, pokud již nejsou označena podle jiného právního předpisu. Tímto jiným právním předpisem je především zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů. Cílem je zabránit duplicitnímu čipování zvířat.

Ustanovení odstavce 3 stanoví obsah evidence, kterou musí vést chovatel zvířete uvedeného v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat (jedná se o chovatele, kteří chovají lidoopy a vybrané druhy šelem bez ohledu na účel jejich chovu). Tato evidence je obsahově shodná s evidencí vedenou chovatelem podle § 13 odst. 10 zákona na ochranu zvířat (jedná se o chovatele, kteří chovají druhy zvířat vyžadující zvláštní péči, tedy o zvířata v zájmovém chovu). I v případě, kdy bude na chovatele dopadat povinnost vést evidenci jak podle § 13 odst. 10, tak podle § 14c odst. 3, nedojde k zatížení chovatele povinností vést 2 různé evidence. Podle obou ustanovení bude vedena shodná evidence.

Tuto evidenci vedenou podle § 13 odst. 10 a § 14c odst. 3 zákona na ochranu zvířat lze nahradit evidencí vedenou podle jiných právních předpisů, pokud obsahuje zákonem na ochranu zvířat stanovené údaje. Jinými právními předpisy je míněn především CITES, tedy zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), vyhláška č. 210/2010 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o obchodování s ohroženými druhy. Cílem této právní úpravy je zajistit, aby evidenci vedli všichni chovatelé uvedených druhů zvířat, a zároveň, aby nebyli tito chovatelé nuceni vést evidence duplicitně.

Ustanovení § 14d obsahuje právní úpravu kurzů pro získání způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat (pro vybrané druhy šelem a lidoopy).

V praxi se bude uskutečňovat samostatně kurz pro chovatele vybraných druhů šelem a samostatně kurz pro chovatele lidoopů.

Co se týče osvědčení o způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat, rozlišuje právní úprava mezi  osobami, kterým již bylo ke dni nabytí účinnosti novely zákona vydáno rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči, dalšími osobami, které chovaly zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat před nabytím účinnosti novely zákona, na straně jedné,  a osobami, které plánují začít chovat uvedená zvířata po nabytí účinnosti novely, na straně druhé.

Na osoby, které chovaly zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat před nabytím účinnosti novely zákona, se vztahuje přechodné ustanovení tohoto zákona. Tyto osoby se musí zúčastnit kurzu k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat, ale nemusejí v něm vykonávat zkoušku. Tyto osoby získají osvědčení o způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat na základě účasti na kurzu, neboť již mají praktické zkušenosti s chovem uvedených druhů zvířat.

Chovatel, který choval vybrané druhy šelem nebo lidoopy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona je povinen zúčastnit se kurzu k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy a získat osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy do 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona.

Ostatní chovatelé, kteří tato zvířata před nabytím účinnosti tohoto zákona nechovali, jsou povinni získat osvědčení o způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat a úspěšně absolvovat zkoušku. Zahájit chov zvířat mohou noví chovatelé až po absolvování zkoušky a splnění dalších stanovených požadavků.

Na osvědčení bude vyznačeno, zda chovatel získal osvědčení účastí na kurzu nebo účastí na kurzu a vykonáním zkoušky.

Skutečnost, že chovatel choval uvedená zvířata před nabytím účinnosti novely zákona na ochranu zvířat, nelze prokázat pouhým čestným prohlášením chovatele. Chovatel musí doložit školicímu pracovišti doklady o této skutečnosti.  V případě druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči předloží chovatel školicímu pracovišti rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči vydané příslušné krajskou veterinární správou. V tomto rozhodnutí musí být uveden druh zvířat, který je uveden také v § 14a odst. 4 zákona. Nepostačuje tedy předložit rozhodnutí týkající se jakéhokoliv druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči.  V případě zvířat chovaných podle § 13a zákona na ochranu zvířat (zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy) předloží chovatel školicímu pracovišti krajskou veterinární správou potvrzené oznámení vydané podle § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Podle tohoto ustanovení je právnická nebo fyzická osoba, která na základě živnostenského oprávnění chová zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi nebo s těmito zvířaty obchoduje, provozuje jezdeckou firmu nebo povoznictví, anebo chová zvířata pro cirkusová nebo veřejná vystoupení, povinna nejpozději 30 dnů před zahájením nebo ukončením podnikání oznámit výkon živnosti, druhy a počty zvířat příslušné krajské veterinární správě a současně je povinna doložit, jakým způsobem bude zabezpečena péče o zvířata, jejich zdraví a pohodu v případě zahájení činnosti. Toto oznámení se musí týkat zvířat uvedených v § 14a odst. 4 zákona.  V případě, že jde o chov, kdy chovatel jako podnikatel chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je takový chovatel povinen předložit potvrzené oznámení krajské veterinární správě podle § 5 odst. 4 písm. a) veterinárního zákona. Z tohoto ustanovení citujeme: „Chovatel, který jako podnikatel chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je dále povinen oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení podnikatelské činnosti, jakož i informovat krajskou veterinární správu bez zbytečného odkladu o změnách, k nimž má dojít ve způsobu ustájení nebo v druzích chovaných zvířat. Toto oznámení se musí týkat zvířat uvedených v § 14a odst. 4 zákona.  Další možností je, že chovatel předloží vyjádření vydané krajskou veterinární správou potvrzující, že byl u chovatele přede dnem nabytí účinnosti novely zákona proveden výkon dozoru podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona, při kterém bylo ověřeno nebo zjištěno, že chovatel chová vybrané druhy šelem nebo lidoopy.

U druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, která jsou uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat, bude u nových chovatelů osvědčení o způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat povinnou přílohou žádosti o povolení chovu. Pokud nebude toto osvědčení přílohou žádosti, krajská veterinární správa chov druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči nepovolí.

Ustanovení odstavce 2 a 3 upravuje požadavky na kvalifikaci a poučení osob v případě, kdy chovatel zvířete uvedeného v § 14a odst. 4 osobně nezajišťuje péči o zvíře, ale zajišťuje ji například prostřednictvím svých zaměstnanců.

Ustanovení odstavce 4 stanoví, které osoby nemusí mít osvědčení o způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat. Jedná se o zoologické zahrady a jejich zaměstnance, záchranné stanice a jejich zaměstnance. Na uvedené zaměstnance se výjimka vztahuje pouze v rámci práce v zoologické zahradě nebo záchranné stanici. Pokud tito zaměstnanci chovají v rámci vlastní zájmové činnosti uvedené druhy zvířat (mimo pracovní dobu), musí mít uvedené osvědčení.

Povinnost mít osvědčení o způsobilosti k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat se dále nevztahuje na osoby, které mají již dostatečné vzdělání na základě svého studia.

Ustanovení odstavce 5 upravuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu. Obsah kurzu a další požadavky s kurzem související, např. rozsah odborných znalostí nezbytných pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy, požadavky na zkušebního komisaře, požadavky na nejvyšší dosažené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaženého vzdělání, průběh zkoušky a vzor osvědčení, stanoví Ministerstvo zemědělství prováděcím právním předpisem. Bude se jednat o novelizaci vyhlášky č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání.

K bodu 40 – k § 14e, § 14f a § 14g

Ustanovení § 14e, § 14f a § 14g novely zákona na ochranu zvířat zcela nově upravují správní řízení o udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. K pojmu vybrané druhy šelem viz odůvodnění k § 14a odst. 4 novely zákona na ochranu zvířat.

Ministerstvo zemědělství obdrželo k problematice drezúry zvířat v cirkusech řadu rozdílných podnětů a názorů, a to jak v rámci meziresortního připomínkového řízení k novele zákona na ochranu zvířat, tak mimo něj. Proto byla založena pracovní skupina, která projednávala podmínky pro provádění drezúry zvířat. Pracovní skupinu tvořili zástupci Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, cirkusů, Unie českých a slovenských zoologických zahrad, Státní veterinární správy a Ústřední komise pro ochranu zvířat. Proběhlo několik jednání této pracovní skupiny, která přinesla kompromisní návrh obsažený v novele zákona na ochranu zvířat.

Povinnost získat licenci k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení se nevztahuje pouze na provozovatele cirkusů, ale na všechny osoby, které provádějí veřejná vystoupení s vybranými druhy šelem. Cílem právní úpravy je ochrana vybraných druhů šelem bez ohledu na to, který subjekt s nimi veřejně vystupuje.

Licenci budou tedy muset získat subjekty, které provádějí veřejná vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. Subjekty, které budou provádět veřejná vystoupení s jinými druhy zvířat, licenci získat nemusí. To však neznamená, že by se na takové osoby nevztahovala žádná pravidla a žádné povinnosti. Zákon na ochranu zvířat již stanoví řadu povinností pro osoby, které provádějí veřejná vystoupení se zvířaty. Veterinární zákon upravuje řadu povinností, které se vztahují na cirkusy.

V této souvislosti připomínáme, že zákon na ochranu zvířat již definuje veřejné vystoupení v § 8 odst. 1, a to takto: „Veřejným vystoupením se rozumí jednorázové nebo opakované provádění činnosti se zvířetem nebo zvířaty chovatele, které je přístupné veřejnosti, a to i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, za účelem výchovy, vzdělávání, reklamy, soutěže nebo za účelem podnikání, nebo činnost, při které vznikne doklad o zvířeti, který je hodnocením jeho vzhledu, výkonu nebo určitých vloh; za veřejné vystoupení se nepovažuje svod zvířat.“

Zákon na ochranu zvířat dále vymezuje v § 8 odst. 2 až 5 povinnosti pořadatele veřejného vystoupení, které se vztahují také na osoby, které provádějí veřejné vystoupení s vybranými druhy šelem.

Zákon na ochranu zvířat vymezuje také pojem drezúry, a to v § 14a odst. 1 písm. b). Legislativní zkratka drezúra je vymezena takto: „zvláštní způsob výcviku pro přípravu a provedení triků nebo výkonu v cirkuse, divadelním a varietním představení, filmu, televizním programu nebo podobném veřejném představení, s výjimkou cílených pohybových aktivit zvířat, v zoologických zahradách“.

Na všechny pořadatele veřejných vystoupení, včetně cirkusů, se samozřejmě vztahují také další ustanovení zákona na ochranu zvířat, včetně ustanovení § 4, které stanoví, co se považuje za týrání. Za týrání se již nyní považuje například (členěno dle jednotlivých písmen § 4 zákona na ochranu zvířat)

a) nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly,

b) podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům,

j) vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.

Osoba, která provádí veřejná vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení, musí mít také živnostenské oprávnění k provozování vázané živnosti drezúra zvířat. Toto oprávnění musí být přílohou žádosti o udělení licence.

V této souvislosti upravuje nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, živnost „Drezúra zvířat“. Příloha 2 uvedeného nařízení vlády upravuje obsahové náplně živností vázaných a také obsahovou náplň živnosti „Drezúra zvířat“, a to takto: „Výcvik zvířat, jehož cílem je jejich vystupování před veřejností (například v cirkusech, varieté) a v obrazových mediích.“

Pokud je osobou, která provádí veřejné vystoupení s vybranými druhy šelem, cirkus, musí tento subjekt dodržovat také pravidla, která jsou stanovena právními předpisy pro cirkusy.

Ve vztahu k cirkusům připomínáme Usnesení Evropského parlamentu o nových výzvách pro cirkus jako součást evropské kultury (2004/2266(INI)). Evropský parlament 1. vyzývá Komisi, aby podnikla konkrétní kroky, které povedou k uznání cirkusu jako součásti evropské kultury; 2. žádá členské státy, které tak doposud neučinily, aby uznaly cirkus jako součást evropské kultury.

Od roku 2006 platí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat. Zvláštní podmínky chovu kočkovitých šelem, medvědů, slonů, volně žijících koňovitých, lam a velbloudů, turovitých a delfínovitých jsou uvedeny v přílohách č. 1 až 7.

Problematikou cirkusů se zabývá například také § 9 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Z tohoto zákona citujeme: „(4) Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro úřední veterinární lékaře z předpisů Evropské unie upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy. Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat. (5) Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. ii)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy.“

Z § 49 odst. 1 písm. k) veterinárního zákona citujeme: „Krajská veterinární správa určuje veterinární podmínky pro konání svodů zvířat a veterinární podmínky k provádění pokusů na zvířatech, registruje cirkusy, vydává rejstříky cirkusových zvířat a rejstříky míst konání představení cirkusů, potvrzuje pasy pro cirkusová zvířata, provádí kontroly dodržování povinností a požadavků spojených s přemísťováním cirkusových zvířat mezi členskými státy a ověřuje, zda jsou splněny podmínky pro přemístění cirkusu z České republiky do jiného členského státu.“

Výše uvedená úprava souvisí s Nařízením Komise (ES) č. 1739/2005 ze dne 21. října 2005, kterým se stanoví veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy.

Již nyní krajské veterinární správy také provádějí výkon dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání v cirkusech. Ve výkonu dozoru se bude i nadále pokračovat.

Ustanovení § 14e zákona na ochranu zvířat upravuje žádost o udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. V odstavci 1 je upravena povinnost získat licenci k uvedeným činnostem.

Osoba, které byla udělena licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení, je oprávněna rozmnožovat vybrané druhy šelem pouze za účelem provádění drezúry. Rozmnožování vybraných druhů šelem například v cirkusech je tedy možné, ale na druhou stranu nemohou cirkusy sloužit jako chovná zařízení pro vybrané druhy šelem a neomezeně distribuovat šelmy např. do zájmových chovů. Cirkus může množit šelmy pouze tak, aby měl zajištěny další generace zvířat do budoucna pro provádění drezúry. Může se stát, že se následně zjistí, že zvíře není vhodné pro provádění drezúry, pak může být prodáno do zájmového chovu. Taková situace ale musí být výjimkou, nikoliv pravidlem. Státní veterinární správa ve svém rozhodnutí stanoví také nejvyšší možný počet zvířat, který je možné chovat v daném zařízení a jejich věkové kategorie.

Orgánem, který provádí správní řízení o udělení licence, je Státní veterinární správa, konkrétně Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy. Tato nová kompetence byla se Státní veterinární správou projednána a Státní veterinární správa velmi úzce spolupracovala na tvorbě nových ustanovení, která se týkají správního řízení o udělení licence. Na správním řízení se budou podílet také Krajské veterinární správy Státní veterinární správy, protože budou provádět ohledání (§ 14f odst. 1 zákona na ochranu zvířat, § 54 správního řádu).

Návrh zákona dále předpokládá náklady Státní veterinární správy na řízení o udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení.

Úřední veterinární lékař Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy se před samotným vydáním rozhodnutí o udělení licence musí seznámit se všemi písemnostmi a doprovodnými dokumenty předkládanými k žádosti, tyto materiály prostudovat, ověřit pravdivost a úplnost údajů uvedených v žádosti, s výjimkou provedení ohledání, které provádí příslušná krajská veterinární správa Státní veterinární správy, posoudit skutečnosti rozhodné pro udělení licence, zajistit opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů a výpis z rejstříku trestů, a následně vydat rozhodnutí o udělení licence.

Výše uvedené úkony zaberou úřednímu veterinárnímu lékaři Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy minimálně 3 dny.

Úřední veterinární lékař krajské veterinární správy Státní veterinární správy se před samotným ohledáním musí seznámit se všemi písemnostmi a doprovodnými dokumenty předkládanými k žádosti, které mají vztah k ohledání, a údaje v nich uvedené ověřit fyzickým šetřením na místě.

Samotná fyzická kontrola zahrnuje nejen dopravu úředního veterinárního lékaře na místo ohledání, ale i fyzickou kontrolu konkrétních druhů zvířat z vybraných druhů šelem a skutečností uvedených v § 14e. Na základě těchto úkonů musí následně sepsat protokol o průběhu ohledání.

Výše uvedené úkony zaberou úřednímu veterinárnímu inspektorovi krajské veterinární správy Státní veterinární správy minimálně 3 dny. Tato doba se v případě ohledání v místě zimoviště, včetně sepsání protokolu o průběhu ohledání, může prodloužit minimálně o další až 2 dny. Navíc zařízení může pro vybrané druhy šelem využívat více zimovišť spadajících do působnosti více než jedné krajské veterinární správy Státní veterinární správy.

Uvedené úkony jsou časově náročné a znamenají pro krajské veterinární správy nemalé finanční náklady zahrnující náklady na cestovné a příslušný podíl mzdových nákladů na provádění úkonů veterinárního dozoru.

Počet rozhodnutí o udělení licence se v současné chvíli odhaduje v minimálním počtu 12 za rok. Zařízení registrovaných pro účely veřejného vystoupení se zvířaty bez ohledu na druh zvířat je v současné době 57 a nelze odhadnout, kolik z těchto zařízení bude chtít v budoucnu chovat a využívat vybrané druhy šelem.

Ustanovení § 14e odst. 3 až 5 zákona na ochranu zvířat upravují náležitosti žádosti a přílohy žádosti o udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. Jednou z příloh žádosti je provozní řád veřejného vystoupení. Náležitosti provozního řádu veřejného vystoupení vycházejí z řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení, které byly upraveny v § 8 zákona na ochranu zvířat do 31. 12. 2012. Konkrétně byly tyto náležitosti uvedeny ve vyhlášce č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu. Náležitosti provozního řádu veřejného vystoupení byly upraveny na základě zkušeností s předchozí právní úpravou, a zároveň tak, aby odpovídaly aktuálnímu právnímu stavu a nevznikaly duplicity s ustanovením § 8 zákona na ochranu zvířat, které upravuje problematiku veřejných vystoupení a povinnosti pořadatelů veřejných vystoupení.

Ustanovení § 14f zákona na ochranu zvířat upravuje řízení o žádosti o udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. V odstavci 2 je upravena delší lhůta pro vydání rozhodnutí, než je upravena v obecné úpravě správního řádu. Důvodem je časová náročnost tohoto správního řízení a nutnost provádět ohledání.

Licence se uděluje maximálně na dobu 5 let. Po uplynutí doby 5 let musí žadatel podat novou žádost o udělení licence a znova předložit doklady potřebné pro udělení licence.

Rozhodnutí o udělení licence bude mít několik výroků. Jedním výrokem bude udělena licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem, dalším výrokem bude udělena licence k rozmnožování vybraných druhů šelem za účelem veřejného vystoupení (u těch žadatelů, kteří hodlají zvířata rozmnožovat), dalším výrokem bude schválen provozní řád veřejného vystoupení zvířat.

Ustanovení § 14g zákona na ochranu zvířat upravuje změnu, odnětí a zánik licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení.

K bodu 41 – k § 15a odst. 2

Dochází k upřesnění ustanovení § 15a odst. 2 ve vztahu k pokusům prováděným mimo schválené zařízení uživatele pokusných zvířat. Ministerstvo zemědělství se při provádění správních řízení opakovaně setkalo se žádostmi o udělení výjimky pro všechny zemědělské podniky v České republice bez uvedení konkrétních míst, kde by měly být pokusy na zvířatech prováděny. Udělování takových výjimek by vedlo k tomu, že by provádění pokusů na pokusných zvířatech bylo v těchto případech nekontrolovatelné a uživatel pokusných zvířat by mohl provádět pokusy téměř kdekoliv. Takový stav není žádoucí. Vyjádření krajské veterinární správy k provozu daného zařízení nepostačuje, v takovém případě by totiž oprávnění k používání pokusných zvířat vydávané Ministerstvem zemědělství de facto bylo nahrazeno vyjádřením krajské veterinární správy, které se nevydává v klasickém správním řízení. Udělit výjimku k provádění pokusů mimo schválené zařízení uživatele (mimo zařízení, které uživatel vlastní, nebo které sám výlučně užívá), je bez uvedení konkrétní adresy místa možné pouze v případě provádění pokusů ve volné přírodě. Konkrétní specifikaci území ve volné přírodě nelze ve správním řízení o udělení oprávnění k používání pokusných zvířat provést, neboť v řadě případů nelze předem stanovit, kde se volně žijící zvíře, na kterém mají být pokusy prováděny, bude vyskytovat v průběhu 5 let, na které se oprávnění obvykle uděluje. Naproti tomu není žádný problém uvést konkrétní adresy míst, kde jsou chována hospodářská zvířata, na kterých mají být prováděny pokusy. Nahodilost výskytu, která je u volně žijících zvířat, nepřichází u hospodářských zvířat v úvahu.

K bodům 42, 54 a 92 – k § 15b odst. 1, § 16a odst. 1 a § 25 odst. 9

Na základě požadavku pracovní komise Legislativní rady vlády došlo ke sjednocení způsobu uveřejňování vzorů žádostí. Vzory žádostí již nebudou stanoveny prováděcími právními předpisy, ale budou uveřejňovány na internetových stránkách Ministerstva zemědělství.

K bodu 43 – k § 15b odst. 1 písm. a)

Upřesňuje se, co je míněno přesným umístěním, názvem, případně jiným označením prostor, kde má být činnost prováděna. Doplňuje se, že je nutno uvést zejména označení jednotlivých místností, stájí a obdobných částí zařízení, kde má být činnost (chov pokusných zvířat, dodávka pokusných zvířat, používání pokusných zvířat) prováděna. Oprávnění k používání pokusných zvířat se v případě stavby neuděluje ve vztahu k celému číslu popisnému, ale ve vztahu ke konkrétním prostorám, které jsou pro činnost se zvířaty určeny a vybaveny.

Do žádosti je nutné uvést nejen prostory, které budou sloužit k ustájení zvířat, ale také další prostory, kde má být činnost prováděna, zejména prostory pro provádění obecných a specifických pokusů, provozní prostory. Pokud nejsou tyto prostory uvedeny v žádosti, nejsou předmětem posuzování a vydaného rozhodnutí. V takovém případě by nebylo možné v souvislosti s chovem pokusných zvířat, dodávkou pokusných zvířat nebo s používáním pokusných zvířat tyto prostory využívat. Není nutné uvádět do žádosti podrobný popis těchto prostor, postačují čísla budov a čísla a názvy místností.

K bodu 44 – k § 15b odst. 1 písm. c)

Pokud je s jedním druhem zvířat manipulováno v různých místnostech (žadatel má více místností určených k používání pokusných zvířat, k chovu pokusných zvířat nebo k dodávce pokusných zvířat), je nutné uvést, kolik zvířat bude v jednotlivém zařízení a místnosti. V takovém případě není možné uvádět pouze počty zvířat souhrnně. V rozhodnutí o udělení oprávnění jsou jednak rozděleny a uvedeny druhy a počty zvířat podle jednotlivých místností, jednak souhrnně za celé zařízení.

Maximální denní stavy zvířat jsou závislé na tom, o jakou hmotnostní kategorii zvířat se jedná. Vyhláška č. 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat, v příloze č. 7 stanoví různé rozměry pro klece a kotce v závislosti na konečné tělesné hmotnosti zvířat (na hmotnostní kategorii). Do žádosti o udělení oprávnění je nutné uvést hmotnostní kategorii zvířat, která hodlá žadatel chovat, dodávat nebo používat k pokusům. Bez uvedení hmotnostní kategorie zvířat vznikají někdy problematické výklady, na jaký počet zvířat se oprávnění vztahuje. Některá zařízení aplikovala výklad, kdy chtěla zvyšovat počet chovaných zvířat nad rámec uděleného oprávnění s tím, že se uvedený počet vztahuje na nejvyšší hmotnostní kategorii a v zařízení je proto možno chovat více zvířat v nejnižší hmotnostní kategorii. Takový výklad je obcházením zákona. Pokud hodlá žadatel o udělení oprávnění chovat, dodávat nebo používat zvířata různých hmotnostních kategorií, uvede do žádosti maximální počty zvířat v nejmenší a největší hmotnostní kategorii a doplní, zda budou v zařízení vždy zvířata pouze jedné hmotnostní kategorie nebo zároveň zvířata ve více hmotnostních kategoriích, případně též maximální možný stav zvířat ve všech hmotnostních kategoriích současně. Další možností je uvést, že daný maximální počet zvířat uvedený v žádosti platí pro všechny hmotnostní kategorie.

Z žádosti musí být zřejmé, zda budou všechny místnosti sloužit alternativně k používání všech druhů zvířat uvedených v žádosti, nebo jsou některé místnosti určeny jen pro některý druh zvířat.

K bodu 45 – k § 15b odst. 2

V ustanovení § 15b odst. 2 zákona se upřesňují podmínky, za kterých Ministerstvo zemědělství udělí oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat. Výslovně se stanoví, že podmínkou pro udělení oprávnění je také to, že žadatel předloží posuzovatelům stanovené údaje.

K bodu 46 – k § 15b odst. 3

Zákon na ochranu zvířat dosud jednoznačně nedefinuje, kdy se v případě přerušení činnosti chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat ještě jedná o navazující oprávnění, a kdy nikoliv. Je možná i situace, že se podle stávajícího znění zákona bude žadatel domáhat udělení dalšího oprávnění, i když v posledních deseti letech nebyl držitelem žádného oprávnění, s odůvodněním, že mu bylo oprávnění uděleno před deseti lety a tudíž se jedná o další udělení oprávnění. Za účelem odstranění výkladových problémů se do zákona výslovně doplňuje upřesnění toho, kdy lze udělit oprávnění jako další (na dobu až 5 let) a kdy jako první (na dobu až 3 let). Oprávnění bude posuzováno jako další (možnost udělit až na dobu 5 let) za předpokladu, že žadatel požádá o jeho udělení před skončením platnosti dosavadního oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat.

K bodům 47 a 59 – k § 15b odst. 6 a § 16e odst. 1

Dochází ke změně ustanovení § 15b odst. 6 a § 16e odst. 1 zákona na ochranu zvířat, které upravují ohlašování změn v rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat, a rozhodnutí o schválení projektů pokusů. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise. Jedná se o transpozici článku 20 odst. 4 směrnice.

Evropská komise uvedla, že provedená analýza ukázala na přísnější provedení v případě čl. 20 odst. 4 směrnice. Chovatel, dodavatel nebo uživatel je podle § 15b odst. 6 zákona povinen ohlásit změnu údajů uvedených v rozhodnutí o udělení oprávnění, nejen změny týkající se odpovědné osoby/osob, jak požaduje směrnice. To by mohlo znevýhodnit subjekty v České republice ve srovnání s jejich protějšky v jiných členských státech. Ve směrnici rovněž není uveden výraz „bez zbytečného odkladu“. Z tohoto důvodu je provedení považováno za přísnější. Toto přísnější opatření nebylo zavedeno před 9. listopadem 2010, a je tedy je třeba považovat za nesprávné provedení.

Jelikož jsou shodné formulace, které jsou České republice vytýkány, obsaženy rovněž v § 16e odst. 1 zákona na ochranu zvířat, dochází také ke změně tohoto ustanovení.

Otázku závaznosti pravomocného rozhodnutí upravuje v České republice zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis je základním právním předpisem upravujícím postup správních orgánů a účastníků řízení ve správním řízení, včetně správního řízení, ve kterém se uděluje oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat. Ustanovení § 73 odst. 2 správního řádu uvádí: „Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno. Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.“

Z výše uvedeného plyne, že závazné je pouze pravomocné rozhodnutí, a změny, které by účastník řízení fakticky provedl, aniž by je ohlásil, by nikoho nemohly zavazovat, a byly by v rozporu se správním řádem. V České republice není nikdo oprávněn postupovat v rozporu s vydaným rozhodnutím, nebo ho sám nezávisle na správním orgánu měnit. Z tohoto důvodu je nutné, aby byl státní orgán informován o všech změnách, kterými jsou dotčeny skutečnosti uvedené ve výroku rozhodnutí.

K bodu 48 – k § 15d odst. 5

Dochází ke změně ustanovení § 15d odst. 5 zákona na ochranu zvířat, které upravuje kromě jiného výkon dohledu nad pracovníky, kteří provádějí činnosti s pokusnými zvířaty. Cílem změny je na základě požadavků Evropské komise rozlišit vzdělání, odbornou přípravu a kvalifikaci. K tomu podrobněji viz výkladový dokument Evropské komise nazvaný „Rámec vzdělávání a odborné přípravy“, schválený příslušnými vnitrostátními orgány pro provádění směrnice 2010/63/EU na zasedání ve dnech 19. a 20. února 2014. Doplněné požadavky v zákoně na ochranu zvířat vycházejí z tohoto dokumentu.

Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 23 odst. 2 směrnice stanoví, že nad pracovníky, kteří provádějí úkony uvedené v písmenech a), c) nebo d) daného článku, musí být při plnění jejich úkolů vykonáván dohled, dokud neprokáží požadovanou kvalifikaci. To znamená, že podle směrnice musí pracovníci 1. absolvovat vzdělávání, 2. odbornou přípravu a musí 3. prokázat kvalifikaci. Pouhé prokázání vzdělávání a odborné přípravy není totéž jak prokázání kvalifikace. Dle Evropské komise není jasné, zda prováděcí ustanovení (§ 15d odst. 5 zákona na ochranu zvířat, které zní: „Nad osobami, které provádějí úkony uvedené v odstavci 2 písm. b), c) nebo d), musí (...) při plnění jejich úkolů zajistit dohled, dokud neprokáží požadovanou kvalifikaci“) vyžaduje dohled před dosažením kvalifikace nebo pouze předtím, než je dosaženo odpovídajícího vzdělání a odborné přípravy. Komise se domnívá, že na základě druhé věty § 15d odst. 5 zákona na ochranu zvířat („Osoba, která ke dni vzniku pracovního nebo obdobného poměru není držitelem osvědčení o odborné způsobilosti, nebo u níž nebylo rozhodnuto o uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, musí zkoušku odborné způsobilosti složit do 6 měsíců ode dne vzniku pracovního nebo obdobného poměru“), je možná taková interpretace, že se dohled vyžaduje pouze předtím, než je dosaženo příslušného vzdělání a odborné přípravy. Provedení je tudíž nesprávné.

Povinnost vykonávat dohled je jednou z povinností osoby odpovědné za péči o pokusná zvířata. V praxi mají i poměrně velká zařízení jednu osobu odpovědnou za péči o zvířata. Je otázkou, zda je taková osoba schopna vykonávat náležitý dohled nad všemi osobami, které dohled vyžadují. Zákon výslovně nezakazuje, aby dohled vykonávala také jiná osoba. V takovém případě je požadavek na kvalifikaci dohlížitele na místě.

Také výkladový dokument Evropské komise nazvaný „Rámec vzdělávání a odborné přípravy“, schválený příslušnými vnitrostátními orgány pro provádění směrnice 2010/63/EU na zasedání ve dnech 19. a 20. února 2014, hovoří o tom, že tyto činnosti může vykonávat více osob a že mohou být delegovány na další osoby (viz strana 26 a 27 uvedeného materiálu).

Z tohoto materiálu citujeme: „Osoba(y) odpovídající za vzdělávání, kvalifikaci a další profesní rozvoj pracovníků podle čl. 24 odst. 1 písm. c) Tato úloha může fungovat jako samostatná definovaná pozice v rámci velkého zařízení, ale často ji budou vykonávat různé osoby, a lze ji provádět rovněž v kombinaci s jinými úlohami. V případě, že je touto úlohou pověřeno více osob, je důležité, aby všechny tyto osoby dodržovaly stejné zásady a standardy, a proto by měl být nad touto úlohou vykonáván dohled na úrovni celého zařízení, a nikoli na úrovni jednotlivých výzkumných skupin nebo oddělení. Daná osoba se bude zpravidla podílet na koordinaci odborné přípravy a bude zajišťovat provádění a zaznamenávání dohledu, posuzování kvalifikace a průběžného profesního rozvoje, avšak nebude se přímo účastnit poskytování či posuzování odborné přípravy nebo kvalifikace. Ve většině případů by tyto osoby nemohly přímo odpovídat za každodenní odbornou přípravu jednotlivých pracovníků, takže bude nutné některé praktické povinnosti delegovat na zkušené praktiky, kteří by sami měli být schopni poskytovat odbornou přípravu a/nebo dohlížet na potřebné techniky. Osoba odpovědná za odbornou přípravu a kvalifikaci by měla mít dostatečnou pravomoc k tomu, aby mohla působit na ostatní a rozhodovat o otázkách týkajících se odborné přípravy.“.

Výkladový dokument Evropské komise nazvaný „Rámec vzdělávání a odborné přípravy“, schválený příslušnými vnitrostátními orgány pro provádění směrnice 2010/63/EU na zasedání ve dnech 19. a 20. února 2014 uvádí: „Čas potřebný k dosažení jednotlivých výsledků učení a k dokončení modulární odborné přípravy se bude značně lišit v závislosti na dané osobě, metodě výuky a hodnocení. Délka období dohledu a čas potřebný k dosažení kvalifikace se budou rovněž lišit, a to například v závislosti na frekvenci/dostupnosti vykonávaného úkolu, jeho technické složitosti a na schopnostech dané osoby. Z tohoto důvodu není vhodné stanovovat jakékoli časové limity pro období výuky nebo dohledu.

K bodu 49 – k § 15d odst. 6 a 7

V § 15d se v novém odstavci 6 upravují požadavky na udržování kvalifikace osob, které provádějí úkony s pokusnými zvířaty. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely stanoví v článku 23 odstavci 3: „Na základě položek uvedených v příloze V členské státy zveřejní minimální požadavky na vzdělání a odbornou přípravu a požadavky na získání, udržení a prokázání požadované kvalifikace k úkonům uvedeným v odstavci 2.“

Z výkladového dokumentu Evropské komise nazvaného „Rámec vzdělávání a odborné přípravy“, schváleného příslušnými vnitrostátními orgány pro provádění směrnice 2010/63/EU na zasedání ve dnech 19. a 20. února 2014, citujeme: „Přezkum/udržení kvalifikace Mělo by se jednat o průběžný proces a v daném zařízení by měl být předmětem určitého dohledu s cílem zajistit dodržování přijatelných standardů. Tam, kde jsou postupy prováděny nepravidelně/zřídka a/nebo příslušné osoby tyto postupy po nějakou dobu neprováděly, je třeba zvážit zajištění dalšího dohledu. Důvodem k přezkoumání kvalifikace by měl být rovněž výskyt problémů nebo zavedení nového nebo pozměněného postupu.“ Nové ustanovení odstavce 7 řeší praktické problémy, které vznikají při provádění pokusů v rámci výuky na středních školách (především veterinární nebo zemědělské střední školy) nebo na vysokých školách. Není reálné a nutné, aby všichni studenti středních nebo vysokých škol, kteří provádějí v rámci výuky pokusy na zvířatech, byli držiteli osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat podle § 15d odst. 4 zákona na ochranu zvířat. Po dobu výuky mohou studenti provádět pokusy na pokusných zvířatech bez uvedeného osvědčení, pouze pokud je nad nimi zajištěn neustálý dohled. Pracovník dohledu musí být vždy přítomen provádění pokusů a manipulaci se zvířaty a poskytovat poradenství. Pokud někdo provádí pokusy v rámci postgraduálního studia, a tudíž je zřejmé, že se hodlá této činnosti věnovat ve svém profesním životě i nadále, musí být držitelem osvědčení podle § 15d odst. 4 nebo podle § 15d odst. 3 zákona na ochranu zvířat.

Výše uvedená výjimka se nevztahuje na pokusy prováděné za účelem vzdělávání mimo střední školy a vysoké školy. Je nepřijatelné, aby pokusy prováděli bez osvědčení podle § 15d odst. 4 nebo podle § 15d odst. 3 zákona na ochranu zvířat frekventanti kurzů vzdělávacích společností.

Uvedené ustanovení bylo doplněno na základě podnětu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Uvedené ustanovení není transpozicí směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely.

K bodu 50 – k § 15e odst. 1 a odst. 2

Zrušuje se zákaz absolvování kurzu na úseku ochrany pokusných zvířat dříve než jeden rok před uplynutím doby platnosti uvedeného osvědčení. Tato podmínka není stanovena v předpisech EU. Vypuštění této podmínky požadovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy z důvodu nadbytečnosti. Je na rozhodnutí účastníka kurzu, kdy se daného kurzu zúčastní. Doba platnosti vydaného osvědčení se však vždy počítá ode dne vykonání zkoušky. Osvědčení se vydává vždy na dobu 7 let. Tato doba se neprodlužuje ani v případě, kdy účastník vykoná zkoušku například 2 roky před uplynutím platnosti dosavadního osvědčení.

K bodu 51 – k § 15f odst. 3

Dochází ke změně ustanovení § 15f odst. 3 zákona na ochranu zvířat, které upravuje povinnosti vedoucího projektu pokusů. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že provedení čl. 24 odst. 2 písm. a) směrnice není správné. Směrnicí stanovená povinnost zastavit veškerou bolest, utrpení a strach, pokud nejsou nevyhnutelné, není vyjádřena v prováděcím ustanovení, které požaduje pouze, aby byly minimalizovány na nejnižší možnou úroveň, pokud nejsou nevyhnutelné. Ve své odpovědi na EU Pilot české orgány tvrdí, že provedení je v souladu se směrnicí, neboť v praxi pojem „minimalizovat na nejnižší možnou úroveň“ znamená zastavit bolest. Nicméně podle názoru útvarů Komise znění není zcela v souladu se směrnicí a povinnost zastavit bolest, utrpení a strach musí být jasně vyjádřena.

K bodu 52 – k § 15f odst. 4

Podle dosavadního znění zákona na ochranu zvířat si vedoucí projektu pokusů může stanovit svého zástupce pouze v odůvodněných případech. Tato podmínka není stanovena předpisy Evropské unie. Na základě podnětu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Společnosti pro vědu o laboratorních zvířatech proto dochází k odstranění této podmínky. Nově bude záležet na rozhodnutí vedoucího projektu pokusů, zda ustanoví svého zástupce.

K bodu 53 – k § 15f odst. 5

Dochází ke změně ustanovení § 15f odst. 5 zákona na ochranu zvířat, které upravuje povinnost určit veterinárního lékaře nebo patřičně kvalifikovaného odborníka. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že článek 25 směrnice umožňuje určit „patřičně kvalifikovaného odborníka“ v případě, že je to „vhodnější“ než určit veterinárního lékaře. Prováděcí ustanovení (§ 15f odst. 5 zákona na ochranu zvířat) umožňuje určení takového odborníka, aniž by však uvádělo výraz „pokud je to vhodnější“. To má za následek nesprávné provedení, jelikož podle směrnice může být kvalifikovaný odborník určen pouze v případě, že je to vhodnější s ohledem na zvláštní znalosti tohoto odborníka týkající se např. dotyčných druhů zvířat. České orgány uvedly ve své odpovědi na EU Pilot, že v praxi je rozdíl mezi veterinárním lékařem a odborníkem zanedbatelný vzhledem k vysokým požadavkům na kvalifikaci odborníka, nicméně útvary Komise jsou i nadále toho názoru, že provedení není zcela v souladu se směrnicí.

K bodům 55 a 56 – k § 16a odst. 1 písm. i) a § 16b odst. 2 písm. e)

Dochází ke změně ustanovení § 16a odst. 1 zákona na ochranu zvířat, které upravuje náležitosti žádosti o schválení projektu pokusů. Doplňuje se nové písmeno i) tak, aby bylo plně vyhověno požadavkům Evropské komise.

V souladu s výše uvedenou změnou se rozšiřuje také ustanovení § 16b odst. 2 písm. e) zákona na ochranu zvířat, aby bylo jednoznačně stanoveno, že v rámci hodnocení projektů pokusů se posuzuje také odůvodnění provádění pokusů mimo zařízení uživatele pokusných zvířat.

Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013.

Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že projekty by měly být prováděny v zařízení uživatele. Výjimka může být udělena podle prvního pododstavce článku 12, a tudíž o ni lze požádat s odůvodněním v žádosti. Podle čl. 38 odst. 2 písm. e) směrnice je příslušný orgán povinen posoudit odůvodnění pro udělení výjimky, aby bylo možno rozhodnout, zda může být povolena. Podle čl. 38 odst. 2 písm. e) se hodnocení projektu pokusů skládá také z posouzení všech odůvodnění uvedených v prvním pododstavci článku 12, avšak prováděcí opatření v § 16b odst. 2 písm. e) zákona na ochranu zvířat na § 15a odst. 2 zákona neodkazuje. V odpovědi v rámci EU pilot české orgány uvádějí, že posouzení je součástí žádosti o schválení projektu, nicméně útvary Komise podotýkají, že uvedený § 16a odst. 1 písm. a) se nevztahuje na posouzení odůvodnění, ale pouze stanoví, že je nutné specifikovat, kde postup bude probíhat. Provedení je tudíž nesprávné.

V České republice působí v oblasti ochrany pokusných zvířat několik různých orgánů ochrany zvířat. Jiný orgán schvaluje výjimku z povinnosti provádět pokusy v zařízeních uživatele (Ministerstvo zemědělství), a jiný orgán schvaluje projekty pokusů (státní orgány příslušné ke schvalování projektů pokusů).

Ustanovení § 15a odst. 2 zákona na ochranu zvířat stanoví: „Pokusy mohou být prováděny pouze ve schválených zařízeních uživatele pokusných zvířat. Ministerstvo může udělit výjimku z požadavku uvedeného ve větě první, pokud uživatel pokusných zvířat prokáže, že je to vědecky odůvodněno.“ Výjimka podle § 15a odst. 2 zákona na ochranu zvířat se uděluje v rámci správního řízení o udělení oprávnění k používání pokusných zvířat (§ 15b zákona na ochranu zvířat). Ustanovení § 15b odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat uvádí: „Oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat uděluje ministerstvo na základě žádosti podané na předepsaném formuláři. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem také adresu místa, kde hodlá žadatel vykonávat svoji činnost, včetně přesného umístění, názvu, případně jiného označení jednotlivých prostor, kde má být činnost prováděna; pokud má být na základě žádosti v rozhodnutí o udělení daného oprávnění stanoveno, že je možno chovat, dodávat nebo používat pokusná zvířata i mimo zařízení, uvede žadatel v žádosti specifikaci místa, kde bude činnost prováděna, zejména zda bude činnost prováděna ve volné přírodě a na jakém území“.

Státní orgán příslušný ke schválení projektu pokusů může povolit provádění pokusů mimo zařízení uživatele, pouze pokud je toto povoleno v rozhodnutí o udělení oprávnění k používání pokusných zvířat. Podkladem pro posouzení je tedy vydané rozhodnutí o udělení oprávnění.

V případě pokusů na volně žijících zvířatech je podkladem pro vydání rozhodnutí o schválení projektu pokusů, který je posuzován, také vyjádření místně příslušného orgánu ochrany přírody [§ 16a odst. 1 písm. h) zákona na ochranu zvířat]. V případech uvedených ve veterinárním zákoně jsou předmětem posouzení také veterinární podmínky pro provádění pokusů na pokusných zvířatech [§ 16a odst. 1 písm. g) zákona na ochranu zvířat]. Uživatel pokusných zvířat je povinen požádat o stanovení veterinárních podmínek pro provádění pokusů pro zvířata, která hodlá použít k pokusu mimo schválené zařízení uživatele pokusných zvířat.

K bodu 57 – k § 16b nový odst. 6

Ustanovení bylo vloženo z důvodu, že u projektu pokusů, u kterého v průběhu provádění došlo ke změně, která byla ohlášena příslušnému státnímu orgánu, musí dojít k opětovnému hodnocení projektu pokusů. Ustanovení bylo do novely zákona zařazeno na základě připomínky Ministerstva průmyslu a obchodu.

K bodu 58 – k § 16d odst. 5

Dochází ke změně ustanovení § 16d odst. 5 zákona na ochranu zvířat, které upravuje lhůty pro vydání rozhodnutí o schválení projektu pokusů. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Jedná se o transpozici článku 41 odst. 1 uvedené směrnice. Z tohoto ustanovení směrnice citujeme: „Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o schválení bylo přijato a sděleno žadateli do 40 pracovních dní po přijetí úplné a správně vyplněné žádosti. Tato lhůta zahrnuje i hodnocení projektu.“

Evropská komise uvedla, že v ustanovení čl. 41 odst. 1 – v prováděcím ustanovení (§ 16d odst. 5 zákona na ochranu zvířat) je stanovena povinnost přijmout rozhodnutí do 40 dní, ale není výslovně provedena povinnost sdělit toto rozhodnutí ve lhůtě 40 dnů žadateli. Směrnice však jasně požaduje, že rozhodnutí musí být nejen přijato, ale rovněž v této lhůtě žadateli sděleno, a proto je provedení nesprávné.

V České republice jsou rozhodnutí vydávána ve správním řízení a jsou upravena zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Správní řád v souvislosti s rozhodnutím neužívá slova „přijato a sděleno“ uvedená ve směrnici, ale hovoří o „vydání rozhodnutí“ a „oznamování rozhodnutí“.

Správní řád v § 71 odst. 2 výslovně uvádí, co se rozumí slovy „vydání rozhodnutí“. Z tohoto ustanovení citujeme: „Vydáním rozhodnutí se rozumí

a) předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:",

b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),

c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25,

d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu, nebo

e) odeslání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do datové schránky kontaktního místa veřejné správy k postupu podle § 19 odst. 3; na písemnosti se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:".“

Ustanovení § 72 odst. 1 správního řádu upravuje oznamování rozhodnutí. Z tohoto ustanovení citujeme: „Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.“

K bodu 60 – k § 16e odst. 2

Dochází ke změně ustanovení § 16e odst. 2 zákona na ochranu zvířat, které upravuje změny rozhodnutí o schválení projektu pokusů. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 44 odst. 1 směrnice stanoví, že při změně projektu, která může mít nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, se musí vyžadovat změna nebo obnovení schválení projektu. Prováděcí ustanovení (§ 16e odst. 2 zákona na ochranu zvířat) neuvádí jakoukoli případnou změnu, ale pouze vyjmenovává několik změn projektu. Podle názoru útvarů Komise by bylo možné provést řadu dalších změn schváleného projektu, včetně změn protokolu postupů, které by mohly mít nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat.

V této souvislosti si dovolujeme upozornit, že protokol postupů (pokusů) není součástí projektu pokusů (směrnice toto nestanoví) a státní orgány protokol postupů (pokusů) neschvalují. Případné změny v protokolu postupů (pokusů) tedy nemohou podléhat režimu článku 44 odst. 1 směrnice. V české verzi směrnice není slovo „protokol“ vůbec obsaženo.

K bodu 61 – k § 17d odst. 3

Dochází ke změně ustanovení § 17d odst. 3 zákona na ochranu zvířat, které upravuje odchyt zvířat žijících ve volné přírodě za účelem provádění pokusů. Dochází k upřesnění toho, kdo je považován za kvalifikovanou osobu k provádění odchytu ve smyslu směrnice. Osvědčení o odborné způsobilosti získané podle zákona na ochranu zvířat se nepovažuje bez dalšího za prokázání požadované kvalifikace, požadovanou kvalifikaci lze dosáhnout až po vykonání zkoušky odborné způsobilosti a absolvování období dohledu. Každý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat je povinen zajistit provádění dohledu před získáním požadované kvalifikace, a jednoznačné standardy určující kvalifikaci v oblasti znalostních a praktických dovedností. Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat vede záznamy o vykonávaném dohledu a jeho úrovni. Posuzování kvalifikace provádí chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat v běžném pracovním prostředí a hodnotí osobu s cílem posouzení její praktické kvalifikace.

Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 9 odst. 3 směrnice, které mimo jiné požaduje, aby odchyt zvířat ve volné přírodě prováděla kvalifikovaná osoba, je provedeno nesprávně. V prováděcím ustanovení se uvádí, že pouze „osoba odborně způsobilá k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat“ může provádět odchyt zvířat ve volné přírodě, avšak vnitrostátní ustanovení provádějící článek 23 směrnice ani obsah kurzu odborné přípravy podle § 12 vyhlášky č. 22/2013 Sb. nezajišťují, aby tyto osoby měly náležitou způsobilost k odchytu divokých zvířat. Česká republika uvádí v odpovědi v rámci EU pilot, že schopnost odchytu zvířat ve volné přírodě je jedním z témat příslušného kurzu. Útvary Komise však poznamenávají, že vyhláška č. 22/2013 Sb. toto neuvádí. Zároveň způsobilost odchytávat zvířata ve volné přírodě vyžaduje praktické zkušenosti, což české právní předpisy nezajišťují.

Útvary komise namítají, že v prováděcím ustanovení se uvádí, že pouze „osoba odborně způsobilá k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat“ může provádět odchyt zvířat ve volné přírodě, avšak vnitrostátní ustanovení provádějící článek 23 směrnice ani obsah kurzu odborné přípravy podle § 12 vyhlášky č. 22/2013 Sb. nezajišťují, aby tyto osoby měly náležitou způsobilost k odchytu divokých zvířat. Zároveň způsobilost odchytávat zvířata ve volné přírodě vyžaduje praktické zkušenosti, což české právní předpisy nezajišťují.

V roce 2019 proběhne novela vyhlášky č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání. Na základě výše uvedeného požadavku Evropské komise se do obsahu kurzů uvedených v § 10 a § 12 vyhlášky č. 22/2013 Sb. doplňuje téma odchyt volně žijících zvířat. Téma odchyt volně žijících zvířat bude zařazeno do všech kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání. V praxi nelze postupovat tak, aby téma odchyt volně žijících zvířat bylo prezentováno pouze pro ty pracovníky, kteří se v praxi tímto odchytem aktuálně skutečně zabývají. Osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů a osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat se vydávají bez ohledu na druh zvířat, se kterým účastník kurzu pracuje, a na dobu 7 let.

Odchyt (popřípadě lov) volně žijících zvířat upravují v České republice i další právní předpisy, jejichž požadavky musí být také dodrženy, např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 62 – k § 17i

Do zákona na ochranu zvířat se vkládá nové ustanovení § 17i, které upravuje zásadu nahrazení a omezení používání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice představuje obecné pravidlo pro používání alternativních metod (při nichž nejsou používána zvířata), kdykoli to bude možné. Výrazem „kdykoli to bude možné“ se má chápat „pokud to bude uspokojivé z vědeckého hlediska“. Článek 4 odkazuje na jiné metody, než které jsou uvedeny v článku 13, a vybízí k používání alternativních metod v oblastech jiných, než jsou zákonem vyžadované zkoušky, např. při základním výzkumu či pro vzdělávací účely. I když Česká republika správně provedla povinnost nahradit použití živého zvířete podle čl. 13 odst. 1 směrnice, není v českých právních předpisech uvedena obecná povinnost nahradit používání pokusných zvířat při pokusech jinou vědecky vyhovující metodou či zkušební strategií, při nichž živá zvířata používána nejsou, kdykoli je to možné. V této souvislosti viz také bod 11 preambule směrnice: „Pokud neexistuje žádná alternativní metoda uznaná právními předpisy Unie, lze počet zvířat snížit uplatněním jiných metod a provedením zkušebních strategií, například použitím metody in vitro a jiných metod, které by omezily používání zvířat a vedly by k šetrnému zacházení s nimi.“

Dále Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 4 odst. 3 – Obecná povinnost zajistit šetrné zacházení se zvířaty při jejich chovu, umístění a péči o ně, jakož i šetrné metody používané při postupech se v českých právních předpisech neodráží. Pouze v § 18a odst. 2 písm. b) jsou stanoveny zvláštní požadavky na zmírnění nebo vyloučení bolesti a utrpení zvířat používaných k postupům. To není správné, protože zásada „šetrného zacházení“ platí i v průběhu chovu, umístění zvířat a péče o ně, tj. i když zvířata nebyla použita k postupům.

K bodu 63 – k § 18g odst. 6 písm. b)

Dochází ke změně ustanovení § 18g odst. 6 písm. b) zákona na ochranu zvířat, které upravuje podmínky pro udělení výjimky z požadavků na usmrcování pokusných zvířat. V souladu se směrnicí bude jednoznačně vyžadováno odůvodnění žádosti. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla k ustanovení čl. 6 odst. 4 písm. b) směrnice, že prováděcí opatření vyžaduje předložení dokladů, zatímco směrnice vyžaduje odůvodnění, které by mělo být podle čl. 38 odst. 2 písm. e) předmětem posouzení, jež je součástí hodnocení projektu. Podle útvarů Komise není jasné, zda musí být „doklady“ podle českých právních předpisů rovněž předmětem posouzení.

K tomuto uvádíme následující. „Doklady“ musí být podle českých právních předpisů předmětem posouzení. Rozhodnutí o schválení projektu pokusů je udělováno ve správním řízení, které je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu uvádí: „Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“ Správní řád v ustanovení § 52 uvádí: „Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.“

K bodu 64 – k § 18g odst. 7

Do zákona na ochranu zvířat se vkládá nové ustanovení § 18g odst. 7, které umožňuje udělit výjimky z požadavků na usmrcování pokusných zvířat také chovatelům a dodavatelům pokusných zvířat. Tuto výjimku může rozhodnutím udělit Ministerstvo zemědělství, které také uděluje oprávnění k chovu pokusných zvířat nebo k dodávce pokusných zvířat. Uživatelům pokusných zvířat může tuto výjimku udělit státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů při schvalování projektu pokusů. Chovatelé pokusných zvířat a dodavatelé pokusných zvířat pokusy na zvířatech neprovádějí, nepředkládají ke schválení projekty pokusů, z tohoto důvodu jim nemůže výjimku udělit státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů.

Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 6 odst. 4 písm. a) směrnice – prováděcí opatření (§ 18g odst. 6 zákona na ochranu zvířat) umožňuje použít stejně humánní metodu pouze uživatelům, a nikoli chovatelům nebo dodavatelům. Komise však konstatuje, že chovatelé a dodavatelé budou rovněž muset usmrcovat zvířata. Zejména ve velkých chovných zařízeních by měly být umožněny nové metody, které jsou stejně humánní nebo ještě humánnější. V těchto případech neexistuje žádný „uživatel“, který by požádal o udělení výjimky. Zdá se, že toto provedení výjimky zřejmě není správné. Útvary Komise by proto rády požádaly o informace o důvodech, proč nebyli chovatelé a dodavatelé zahrnuti do výjimky, a také o uplatňování této výjimky v České republice.

Informace o uplatňování výjimky v České republice:

Počet výjimek podle § 18g odst. 6 zákona na ochranu zvířat

Rok Počet udělených výjimek (počet

vydaných rozhodnutí o udělení výjimky)

2013 1 2014 6 2015 18 2016 18

Výjimky udělené podle § 18g odst. 6 zákona na ochranu zvířat v roce 2016 Způsob usmrcení Počet vydaných rozhodnutí o udělení

výjimky

Usmrcení rybiček Poecilia reticulata plynem13 CO2 Usmrcení rybiček Danio rerio plynem CO2 1 Usmrcení králíka domácího (novozélandský1 bílý) vykrvením v celkové anestezii pro zisk séra Usmrcení laboratorních potkanů vykrvením1 v celkové anestezii s protětím diafragmy Usmrcení tlakem technických mechanizmů1 podle projektu pokusů Udělená, ale nevyužitá výjimka – usmrcení1 tlakem technických mechanizmů podle projektu pokusů

K bodu 65 – k § 18g odst. 8

Dochází ke změně ustanovení § 18g odst. 8 (dosavadní odstavec 7) zákona na ochranu zvířat. Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 6 odst. 5 směrnice je provedeno nesprávně. V prováděcím ustanovení (§ 18g odst. 7) se jako důvod pro usmrcení zvířat za mimořádných okolností uvádí veřejný pořádek; takový důvod však směrnice nepředpokládá. Česká republika uvedla ve své odpovědi na EU Pilot, že veřejný pořádek má stejný význam jako veřejná bezpečnost, avšak útvary Komise konstatují, že pojem veřejného pořádku může být širší než pojem veřejné bezpečnosti.

K bodu 66 – k § 18h

Doplňuje se nové ustanovení § 18h, které upravuje usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání pro vědecké účely. Tato oblast je dosud v zákoně na ochranu zvířat upravena zcela v souladu se směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, a tudíž na ni část ustanovení týkajících se pokusných zvířat nedopadá.

Podle článku 3 bodu 1 uvedené směrnice se usmrcení zvířat pouze pro využití jejich orgánů nebo tkání za postup nepovažuje. Viz též § 3 písm. t) zákona na ochranu zvířat, který na konci ustanovení uvádí, že usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání se za pokus nepovažuje.

Povinnosti související s prováděním pokusů se tedy na usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání nevztahují. Na druhou stranu subjekt, který chová zvířata proto, aby jejich tkáně a orgány byly použity pro vědecké účely, je chovatelem pokusných zvířat [viz § 3 písm. w) zákona na ochranu zvířat] a musí plnit povinnosti chovatele pokusných zvířat. Subjekt, který dodává zvířata proto, aby jejich tkáně a orgány byly použity pro vědecké účely, je dodavatelem pokusných zvířat [viz § 3 písm. x) zákona na ochranu zvířat] a musí plnit povinnosti dodavatele pokusných zvířat.

Nově se za účelem zvýšení úrovně ochrany zvířat doplňuje jednoznačný požadavek na odbornou způsobilost osob, které provádějí usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání pro vědecké účely. Pro usmrcování zvířat za tímto účelem je nutná stejná odborná způsobilost jako pro usmrcování zvířat při provádění pokusů. Rovněž je nutné používat shodné metody usmrcování zvířat. Za účelem provádění kontroly na úseku ochrany pokusných zvířat je nutné vést evidenci o takto usmrcených zvířatech.

Toto ustanovení nepředstavuje pro chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat zvýšenou zátěž, neboť již nyní musí mít tyto subjekty dostatečný počet odborně způsobilých osob. Podle § 15d odst. 1 zákona na ochranu zvířat je každý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat povinen mít v daném zařízení nebo na daném místě dostatečný počet zaměstnanců, aby byla zajištěna řádná péče o pokusná zvířata, a zabezpečit, aby péči o pokusná zvířata vykonávaly osoby odborně způsobilé k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat, schopné rozpoznat změny v chování pokusného zvířete a posoudit zjevné příznaky jeho zhoršeného zdravotního stavu, jakož i vhodnost, případně přiměřenost vnějšího prostředí ve vztahu k zdravotnímu stavu pokusného zvířete a přijmout potřebná opatření. V praxi jde jen o to, zda usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání pro vědecké účely patří nebo nepatří mezi úkoly těchto osob. V praxi v některých zařízeních provádějí usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání pro vědecké účely osoby bez jakékoliv odborné způsobilosti, toto je z hlediska ochrany zvířat nežádoucí.

Uvedené ustanovení není transpozicí směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Nicméně bod 15 preambule směrnice uvádí: „Nevhodné metody usmrcení zvířete mohou zvířatům působit značnou bolest, strach a utrpení. Stejně důležitá je úroveň kvalifikace osoby, která tento úkon provádí. Zvířata by tudíž měla usmrcovat pouze kvalifikovaná osoba, a to metodou, která je pro daný živočišný druh vhodná.“ Uvedené doplnění je tedy zcela v souladu s cíli směrnice.

Pokusem je jakékoli invazivní či neinvazivní použití zvířete pro pokusné nebo jiné vědecké účely se známým nebo neznámým výsledkem nebo pro vzdělávací účely, které může zvířeti způsobit bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození nejméně o intenzitě odpovídající vpichu jehly podle běžné veterinární praxe. Pokusem se rozumí rovněž jakýkoli způsob jednání, který má nebo může vést k tomu, že se zvíře narodí nebo vylíhne nebo že vznikne a je zachována geneticky modifikovaná linie zvířete v takovém stavu; usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání se za pokus nepovažuje.

Projekt pokusů je nutný pouze v případě činností, které jsou považovány za pokus. Usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání se za pokus nepovažuje, proto k jeho provedení není nutné mít schválený projekt pokusů.

K bodu 67 – k § 20 odst. 1 písm. g)

V ustanovení § 20 odst. 1 písm. g) zákona na ochranu zvířat se doplňuje nová kompetence Ministerstva zemědělství k udělování výjimek z požadavků na usmrcování pokusných zvířat, a to v návaznosti na nový § 18g odst. 7 zákona na ochranu zvířat. Toto ustanovení je transpozicí čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely.

K bodu 68 – k § 20 odst. 1 písm. h)

V souladu s terminologií použitou v zákoně se slovo „užívání“ nahrazuje slovem „používání“. Zákon na ochranu zvířat hovoří o „používání pokusných zvířat“.

K bodu 69 – k § 20 odst. 1 písm. l)

Mezi kompetence Ministerstva zemědělství se doplňuje kompetence k vyžadování opisu z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů nebo výpisu z Rejstříku trestů pro posouzení, zda je důvod k odnětí osvědčení uvedený v § 20 odst. 2 písm. g) bod 2.

K bodu 71 – k § 20 odst. 2 písm. d)

Ustanovení § 20 odst. 2 písm. d) se upravuje tak, že zkoušky pro získání odborné způsobilosti v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání bude dále provádět Ministerstvo zemědělství bez zákonem výslovně zakotvené spolupráce se Státní veterinární správou. Zkoušky v uvedených kurzech nebude nadále provádět tříčlenná zkušební komise, ale zkušební komisař, kterým bude v souladu s vyhláškou č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, zaměstnanec Ministerstva zemědělství s odbornou praxí v oblasti ochrany zvířat a péče o jejich pohodu v orgánu ochrany zvířat uvedeném v § 19 odst. 1 písm. a) zákona nejméně po dobu 1 roku. Vzhledem k tomu, že zkoušky probíhají formou testu, je tříčlenná zkušební komise nadbytečná a představuje nadbytečnou zátěž jak pro školicí pracoviště, tak pro pracovníky Státní veterinární správy.

Spolupráce Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy v oblasti kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání bude probíhat i nadále. Tato spolupráce se ale nebude uskutečňovat formou společné účasti ve zkušebních komisích, ale formou spolupráce na přípravě obsahu kurzů a zkušebních otázek v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání.

K bodu 74 – k § 20 odst. 2 písm. g)

Na základě připomínky Kanceláře veřejného ochránce práv byl v tomto ustanovení upraven postup a důvody, na základě kterých může Ministerstvo zemědělství odejmout nebo pozastavit platnost osvědčení v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání.

K bodu 75 – k § 20 odst. 3

Jedná se o legislativně technickou úpravu související se změnou v § 20 odst. 2 písm. g).

K bodu 76 – k § 20a odst. 2

Dochází ke změně ustanovení § 20a odst. 2 zákona na ochranu zvířat, které v návaznosti na odstavec 1 tohoto ustanovení upravuje důsledky toho, kdy chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat nebo uživatel pokusných zvířat přestane splňovat stanovené podmínky.

Důvodem změny je nutnost zcela přesně transponovat směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato směrnice již byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Evropská komise dne 13. července 2017 zahájila s Českou republikou formální řízení č. 2017/2084 týkající se nesprávného provedení směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ve vnitrostátním právním řádu (formální upozornění navazuje na EU Pilot č. 8619/16/ENVI). Ke změně tedy dochází na základě požadavku Evropské komise.

Evropská komise uvedla, že ustanovení čl. 21 odst. 1 směrnice požaduje, aby v případě, že chovatelé, dodavatelé nebo uživatelé přestanou splňovat požadavky směrnice, příslušný orgán přijal mimo jiné „vhodné nápravné opatření“. Prováděcí předpis (zákon na ochranu zvířat, § 20a odst. 1) poskytuje ministerstvu pouze možnost (nikoli povinnost) „změnit, pozastavit nebo odejmout povolení“, ale neodkazuje výslovně na to, že je třeba přijmout vhodné nápravné opatření nebo přijetí takovéto opatření nařídit. I když může příslušný orgán změnit povolení, ze znění prováděcího ustanovení nevyplývá, že by tato změna měla zajistit přijetí vhodného nápravného opatření. Příslušný orgán navíc nemá povinnost, ale pouze možnost povolení změnit, pozastavit nebo odejmout. České orgány v odpovědi v rámci EU pilot uvádějí, že ve skutečnosti je orgán povinen přijmout opatření. Nicméně formulace prováděcího ustanovení tuto povinnost nevyjadřuje jasně, a provedení je tudíž nesprávné.

K bodu 79 – k § 22 odst. 2 písm. l)

V ustanovení § 22 odst. 2 písm. l) zákona na ochranu zvířat se doplňuje nová kompetence Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy. Jedná se o kompetenci udělovat licenci k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. Tato nová kompetence souvisí se správním řízením, které je nově upraveno v ustanoveních § 14e až § 14g zákona na ochranu zvířat.

K bodu 79 – k § 22 odst. 2 písm. m)

Mezi kompetence Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy se doplňuje kompetence k vyžadování opisu z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů nebo výpisu z Rejstříku trestů ve správním řízení o udělení, změně nebo odnětí licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení podle § 14e až § 14g.

K bodu 80 – k § 24a odst. 1 písm. c)

Mezi kompetence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností se doplňuje kompetence k vyžadování opisu z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů nebo výpisu z Rejstříku trestů ve správním řízení o zvláštním opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat. Řízení podle tohoto ustanovení není sankčním řízením, a proto se v něm nepostupuje podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zvláštní opatření je možno nařídit mimo jiné v případě, pokud je zvíře opakovaně týráno. Uvedené opisy a výpisy umožní obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností získat informace o opakovaném týrání zvířete. Jelikož se dosud přestupky na úseku ochrany zvířat proti týrání do evidence přestupků nezapisovaly, lze přínos těchto informací očekávat až v budoucnosti (po té, co se vybrané přestupky začnou zapisovat do evidence přestupků).

V zákoně na ochranu zvířat se nedoplňuje kompetence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností k vyžadování uvedených opisů v řízení o přestupku. Tato kompetence je totiž již upravena v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Z ustanovení § 106 odst. 2 tohoto zákona citujeme: „Správní orgán příslušný k projednání přestupku zapisovaného do evidence přestupků si po zahájení řízení o takovém přestupku nebo před vydáním příkazu, je-li prvním úkonem v řízení, opatří opis z evidence přestupků týkající se obviněného nebo podezřelého z přestupku.“ Ustanovení § 107 zákona o odpovědnosti za přestupky upravuje postup při zápisu do evidence přestupků.

K bodům 81, 90, 139 a 150 – k § 24a odst. 2, § 25 odst. 7, § 28 odst. 2 a § 29b

V těchto ustanoveních dochází z podnětu hlavního města Prahy k vypuštění kompetencí úřadů městských částí hlavního města Prahy na úseku ochrany zvířat proti týrání.

Důvodem této změny je, že hl. město Praha se člení na celkem 57 městských částí, z nichž některé jsou tzv. velké městské části – Praha 1 až Praha 22, ty ostatní jsou tzv. malé, které svojí velikostí i velikostí svých úřadů většinou odpovídají obcím se základním rozsahem přenesené působnosti. Tyto úřady byly v důsledku výše uvedených ustanovení zákona na ochranu zvířat nuceny vykonávat přenesenou působnost i v tak složitých záležitostech jako jsou rozhodování o náhradní péči o týrané zvíře či vedení řízení o přestupku na úseku ochrany zvířat proti týrání. Úřady těchto městských částí k výkonu takové agendy nejsou dostatečně personálně a odborně vybaveny. Z tohoto důvodu musí často na žádost malých městských částí, které si s problematikou neví rady, hlavní město Praha, jako nadřízený správní orgán, věc delegovat na velkou městskou část.

Cílem této změny tedy je, aby výše uvedenou agendu v hlavním městě Praze řešily pouze velké městské části a ty tzv. malé byly od této přenesené působnosti zcela oproštěny. Hlavní město Praha dále výkon přenesené působnosti upraví ve Statutu hlavního města Prahy.

Z důvodu nutnosti upravit Statut hlavního města Prahy byla odložena účinnost těchto ustanovení a účinnosti nabývají prvním dnem sedmého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona.

K bodu 82 – k § 24a zrušení odst. 2 (původní odstavec 3)

Vypouští se ustanovení § 24a odst. 3, které upravuje vedení a uchovávání evidence osob, které se dopustily přestupku podle zákona na ochranu zvířat. Toto ustanovení neupravovalo jednotnou a propojenou evidenci. Každý obecní úřad obce s rozšířenou působností si vedl vlastní evidenci a neměl informace o údajích obsažených v evidencích vedených jinými obecními úřady obcí s rozšířenou působností. Pokud se někdo dopustil několika přestupků na úseku ochrany zvířat, k jejichž projednání byly místně příslušné různé obecní úřady obcí s rozšířenou působností, nebyla evidence přínosem.

Nově se budou stanovené přestupky na úseku ochrany zvířat proti týrání zapisovat do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů, viz nový poslední odstavec § 27 a § 27a. Z tohoto důvodu je dosavadní ustanovení § 24a odst. 3 nadbytečné.

K bodu 83 – k § 24a odst. 2 (původní odstavec 4)

Vypouští se povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností písemně vyrozumět příslušnou krajskou veterinární správu do 1 měsíce od podání podnětu o učiněných opatřeních. Tato povinnost se týkala každého správního řízení bez ohledu na to, zda krajská veterinární správa o toto vyrozumění v konkrétním případě měla zájem.

Jedná se o nadbytečnou administrativní zátěž obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. I nadále zůstane zachována povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností zasílat rozhodnutí ve věci příslušné krajské veterinární správě. Taková úprava je z hlediska informovanosti krajské veterinární správy dostatečná.

I nadále je možný postup podle § 42 správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že „Správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.“

Na základě požadavku Státní veterinární správy se nově doplňuje povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností zasílat krajským veterinárním správám všechna rozhodnutí a usnesení, kterými bylo projednávání daného případu ukončeno. Kromě rozhodnutí, kterým byl uložen správní trest (rozhodnutí ve věci), tedy budou obecní úřady obcí s rozšířenou působností zasílat krajským veterinárním správám také usnesení o odložení věci nebo usnesení o zastavení řízení.

K bodům 84 a 85 – k § 24a odst. 3 (původní odstavec 5) a nový odstavec 4

Z dosavadního § 24a odst. 5 (nově odstavec 3) se vypouští věta upravující výjimku z povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyžádat si v řízení o přestupku odborné vyjádření krajské veterinární správy (závazné stanovisko podle § 149 správního řádu). Tato výjimka bude rozšířena a nově upravena v novém odstavci 4.

Nový § 24a odst. 4 upravuje a rozšiřuje počet případů, kdy si nemusí obecní úřad obce s rozšířenou působnostní vyžádat odborné vyjádření krajské veterinární správy. Jedná se o případy, kdy odborná vyjádření v praxi obsahovala většinou pouze právní hodnocení případu. Dojde tak ke snížení administrativní zátěže krajských veterinárních správ i obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

V souladu s § 149 odst. 2 správního řádu musí závazné stanovisko od 1. 1. 2018 obsahovat kromě jiného ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. Toto se nepovažuje za právní hodnocení uvedené níže.

Z judikatury v této oblasti vyplývá, že k právnímu hodnocení případu krajskou veterinární správou není obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen přihlížet. Právní hodnocení případu provedené krajskou veterinární správou není pro obecní úřad obce s rozšířenou působností závazné, závazné je odborné hodnocení krajské veterinární správy, zda se v daném případě jednalo o týrání zvířat nebo nikoliv. Toto odborné hodnocení se nesmí opírat jen a pouze o právní kvalifikaci případu.

Citujeme právní větu Nejvyššího správního soudu: „O tom, zda byl spáchán přestupek týrání zvířat ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, rozhoduje příslušný správní orgán v přestupkovém řízení, nikoli orgán veterinární správy. Ten totiž v takovýchto případech pouze vydává závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu z roku 2004, které není samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Účelem závazného stanoviska je toliko podat odborné závěry k projednávané věci, v daném případě to, zda se jednalo o týrání zvířat, či nikoliv. Právní hodnocení přestupkové věci do něj však nepatří, a proto obsahuje-li je, jako by nebylo. (Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.08.2011, čj. 51 A 21/2010 – 49)“.

Odborné vyjádření se nebude vydávat v případě, kdy obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává:

- opuštění zvířete – správní řízení spočívá v dokazování toho, zda chovatel učinil jednostranný právní úkon opuštění zvířete či nikoliv, odbornost veterinárního lékaře v takovém případě není nutná,

- porušení povinností pořadatele podle § 8 odst. 3 – v tomto případě se ukládá správní trest tomu, kdo neprovede oznámení obci. Skutečnost, že nebylo provedeno oznámení obci, není nutné prokazovat odborným vyjádřením krajské veterinární správy. Takové prokazování působí až nelogicky. Pokud není provedeno oznámení krajské veterinární správě podle § 8 odst. 3, může krajská veterinární správa podat podnět k projednání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. m) zákona na ochranu zvířat. Ani v tomto případě není vypracování odborného vyjádření přínosné,

- únik zvířete, tato výjimka již byla obsažena v předchozím znění zákona,

- porušení povinnosti zajistit, aby zvíře jednoho chovatele nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. Tato výjimka je zařazena po projednání a se souhlasem Státní veterinární správy. V praxi se objevily názory, že krajské veterinární správy nemohou vydávat v případě napadení zvířete jiným zvířetem v lidské péči odborné vyjádření, protože nemohou splnit všechny náležitosti odborného vyjádření a protože pracovník krajské veterinární správy nebyl přítomen střetu zvířat. Odborná vyjádření v těchto případech někdy obsahovala skutečnosti, ke kterým se krajské veterinární správy vyjadřovat neměly, např., zda chovatel své zvíře na jiné zvíře poštval, tedy jednal úmyslně, případně zda se jednalo o nedbalost, nebo zda vůbec zavinění chovatele ve formě úmyslu nebo nedbalosti v konkrétním případě existuje. Někdy bylo v odborných vyjádřeních argumentováno tím, že instinktivní chování zvířete je do určité míry nepředvídatelné a je v podstatě objektivně nemožné zpětně vyšetřit, jakými instinkty byla zvířata v době incidentu vedena, tedy které zvíře a na základě jakého spouštěče konflikt vyvolalo a které zvíře se bránilo, popř. jak zvířata reagovala na další vzájemné podněty (štěkání, kopání, kousání). K tomu je nutno uvést, že s tím, že je chování zvířete do určité míry nepředvídatelné, musí chovatel zvířete počítat a přizpůsobit tomu své jednání. Navíc má uvedené skutečnosti posuzovat orgán, který vede správní řízení, tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností. Krajská veterinární správa neprovádí a nemůže provádět výslechy svědků ani další důkazy. V případě napadení zvířete zvířetem je vhodnějším důkazním prostředkem než odborné vyjádření krajské veterinární správy zpráva soukromého veterinárního lékaře o ošetření zvířete nebo pitevní protokol.

Odborné vyjádření se podle předchozí právní úpravy nevydávalo a ani nadále nebude vydávat u správních řízení na úseku ochrany zvířat, která jsou v kompetenci obce. Odborné vyjádření se tedy i nadále nebude vyžadovat v případě porušení obecně závazných vyhlášek vydaných na úseku ochrany zvířat proti týrání, jedná se zejména o případy nevedení psa na vodítku a neopatření psa náhubkem.

K bodu 86 – k § 24b

Do zákona na ochranu zvířat se vkládá nový § 24b upravující možnosti využívání údajů ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel a z informačního systému cizinců. Dále se stanoví výčty jednotlivých údajů poskytovaných z jednotlivých informačních systémů či registru obyvatel.

K bodu 87 – k § 25 odst. 4

Na základě požadavku Státní veterinární správy se v novém § 25 odst. 4 novely zákona na ochranu zvířat rozšiřují povinnosti provozovatele útulku. Nově je stanovena povinnost provozovat internetové stránky útulku. Cílem této povinnosti je zlepšit informovat veřejnosti o zvířatech umístěných v útulku a zvýšit počet zvířat, která si z útulku vyzvednou dosavadní nebo noví chovatelé.

Za účelem zajištění řádné péče o zvíře po jeho vyzvednutí z útulku se stanoví povinnost útulku poskytnout při předání každého zvířete bezplatně novému chovateli v písemné podobě informace o dosavadním způsobu krmení zvířete a popis následné péče o ně.

K bodu 88 – k § 25 odst. 6 (původní odstavec 5)

Jedná se o legislativně technickou úpravu související se změnou v § 25 odst. 4.

K bodu 89 – k § 25 odst. 7 (původní odstavec 6)

V ustanovení § 25 odst. 7 (původně § 25 odst. 6) se rozšiřují případy, kdy lze toto ustanovení použít, a kdy tedy může Ministerstvo zemědělství hradit obci účelně vynaložené náklady spojené se zajištěním péče o zvíře podle § 25 odst. 7 (původně § 25 odst. 6) zákona na ochranu zvířat.

Podmínky pro použití § 25 odst. 7 (původně § 25 odst. 6) zákona na ochranu zvířat jsou v současné době především tyto:  provádí se zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet (ustanovení se vztahuje na všechny prostory určené k bydlení, např. byt a jeho příslušenství, dům, rekreační chata, obytný automobil, hausbót, jiným prostorem se rozumí např. zahrada, stáj, garáž, dvůr, automobil),  chovatel zvířete se o zvíře nemůže sám postarat,  zvíře by mohlo být ohroženo v důsledku omezení jeho výživy a napájení,  nejedná se o zvíře toulavé, opuštěné nebo týrané.

Orgán nebo jiná osoba, která provádí zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet, je nejčastěji Policie České republiky, obecní policie nebo zdravotnická záchranná služba.

V současné době nelze ustanovení § 25 odst. 7 (původně § 25 odst. 6) použít v případech, kdy nedochází k zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jinému opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet. Jedná se např. o případy, kdy chovatel zvířete zkolabuje na ulici a je odvezen do nemocnice, případy, kdy je chovatel zvířete zadržen mimo svůj byt a má s sebou zvíře.

Ministerstvo zemědělství nepovažuje za účelné, aby jedním z hlavních požadavků tohoto ustanovení bylo pouze zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet. Z tohoto důvodu se toto ustanovení rozšiřuje i na případy, kdy orgán nebo jiná osoba provádí jiné opatření, v jehož důsledku nemůže chovatel zabezpečit péči o zvíře, zejména zajištění neplánované hospitalizace chovatele, nebo omezení osobní svobody chovatele, a to stále za podmínky, že chovatel zvířete se o zvíře nemůže sám postarat, zvíře by mohlo být ohroženo v důsledku omezení jeho výživy a napájení, a nejedná se o zvíře toulavé, opuštěné nebo týrané.

Výslovně se také stanoví, že se ustanovení § 25 odst. 7 (původně § 25 odst. 6) vztahuje také na případy, kdy je po znemožnění péče chovatele o zvíře z výše uvedených důvodů otevírán byt, automobil nebo jiný prostor.

Na druhou stranu se omezuje aplikace tohoto ustanovení na případy, kdy obcí vynaložené náklady přesáhnou částku 30 000 Kč ve vztahu ke zvířeti nebo zvířatům jednoho chovatele. Účelem ustanovení § 25 odst. 7 (původně § 25 odst. 6) je finanční pomoc obcím. Částka do 30 000 Kč není považována za nepřiměřeně zatěžující pro rozpočet obce a navíc má obec možnost vymáhat tyto náklady po chovateli zvířete. Poznamenáváme, že v minulosti se Ministerstvo zemědělství muselo zabývat několika žádostmi o úhradu ze strany obcí, kdy požadovaná úhrada nepřesahovala ani částku 5 000 Kč. V případě výzvy k doplnění žádosti tito žadatelé již někdy nereagovali.

Od roku 2010 do konce roku 2017 obdrželo podle § 25 odst. 6 zákona na ochranu zvířat Ministerstvo zemědělství 7 žádostí, kdy požadovaná úhrada přesahovala částku 30 000 Kč, z toho 2 žádosti, kdy požadovaná úhrada přesahovala částku 100 000 Kč. Ostatní žádosti nedosahovaly částky 30 000 Kč. Celkem bylo v letech 2010 až 2017 doručeno 42 žádostí.

K bodu 91 – k § 25 odst. 8 až 10

Jedná se o legislativně technickou úpravu související se změnou v § 25 odst. 4.

K bodu 93 - k § 26b odst. 5

Na základě požadavku Akademie věd České republiky dochází k novelizaci ustanovení § 26b odst. 5 zákona na ochranu zvířat, konkrétně k rozšíření subjektů, které jsou oprávněny pořádat kurzy odborné přípravy na úseku ochrany pokusných zvířat proti týrání. Dosud mohly tyto kurzy pořádat pouze vysoké školy, kterým bylo vydáno rozhodnutí o udělení oprávnění uživatele pokusných zvířat. Akademie věd České republiky podmínku spočívající ve vydaném rozhodnutí o udělení oprávnění uživatele pokusných zvířat již nyní splňuje a v jejím případě nelze rovněž pochybovat o odborné erudici v oblasti pokusných zvířat. Oblasti vzdělávání na úseku ochrany pokusných zvířat se již nyní Akademie věd České republiky věnuje, ovšem nad rámec kurzů upravených v zákoně na ochranu zvířat.

K bodu 95 – k § 27 odst. 1 písm. c)

Změna § 27 odst. 1 písm. c), který upravuje přestupky fyzických osob, reaguje na vypuštění § 13 odst. 4 písm. b) a změnu dosavadního písmene c). Občanský zákoník již nerozlišuje zbavení způsobilosti k právním úkonům a omezení způsobilosti k právním úkonům. Občanský zákoník upravuje v § 55 až § 65 omezení svéprávnosti.

K bodům 96 a 109 – k § 27 odst. 1 písm. f) a § 27a odst. 1 písm. d)

Změnu provedenou v ustanovení § 5 odst. 6 bylo nutné promítnout i do sankčních ustanovení.

K bodům 97 a 110 – k § 27 odst. 1 písm. i) a § 27a odst. 1 písm. g)

Nový § 5j, upravující deratizaci, bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodům 98 a 111 – k § 27 odst. 1 písm. k) a § 27a odst. 1 písm. i)

Nové povinnosti v § 14e odst. 1, upravující licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení, bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 99 – k § 27 odst. 1 písm. m)

Nový odstavec 6 a 7 v § 15d bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodům 100 a 112 – k § 27 odst. 1 písm. p) a § 27a odst. 1 písm. m)

Nový § 18h bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodům 101 a 113 – k § 27 odst. 2 a § 27a odst. 3

Do sankčních ustanovení bylo nutné promítnout:  nový odstavec 4 v § 4,  nový § 7a,  nový odstavec 4 v § 14a, který stanoví zakázané činnosti s vybranými druhy šelem a lidoopy,  nový § 14c upravující ochranu vybraných druhů šelem a lidoopů,  nový § 14d upravující kurz k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy.

Doplňuje se chybějící možnost postihu za chov druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči v rozporu s § 13 odst. 5 také pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby v § 27a odst. 3 písm. f). Dosud byla možnost postihu za porušení této povinnosti pouze pro fyzické osoby podle § 27 odst. 2 písm. d) – nově § 27 odst. 2 písm. h) zákona na ochranu zvířat.

Z důvodu přehlednosti bylo novelizováno znění celého odstavce.

K bodům 102 a 114 – k § 27 odst. 4 a § 27a odst. 5 písm. a)

Novou povinnost chovatelů druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči k vedení evidence zakotvenou v § 13 odst. 10 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodům 103 a 116 – k § 27 odst. 6 písm. b) a § 27a odst. 8 písm. b)

Novou povinnost stanovenou pro pořadatele veřejného vystoupení v § 8 odst. 3 písm. e) bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 104 – k § 27 odst. 6 nové písmeno c)

Doplňuje se chybějící možnost postihu za nepředložení seznamu činností se zvířaty podle § 8 odst. 3 písm. b) také pro fyzické osoby. Dosud byla možnost postihu za porušení této povinnosti pouze pro právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby podle § 27a odst. 8 písm. c) zákona na ochranu zvířat.

K bodům 105 a 127 – k § 27 odst. 11 a § 27a odst. 17

Novou povinnost stanovenou provozovateli útulku v § 25 odst. 4 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodům 106 a 128 – k § 27 odst. 12 a § 27a odst. 20

Do ustanovení upravujících pokuty bylo nutné promítnout změny provedené v jednotlivých skutkových podstatách přestupků v § 27 a § 27a.

K bodům 107 a 129 – k § 27 odst. 13 a § 27a odst. 21

Rozšiřuje se výčet ustanovení, za jejichž porušení lze uložit zákaz činnosti, propadnutí zvířete nebo zákaz chovu. V souladu se zákonem o přestupcích a řízení o nich se zavádí nový správní trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, stanoví: „Zveřejnění rozhodnutí o přestupku lze uložit právnické nebo podnikající fyzické osobě, stanoví-li tak zákon. Při ukládání tohoto správního trestu dbá správní orgán na to, aby zásah do soukromí pachatele byl přiměřený povaze a závažnosti přestupku.“ Dále je tento správní trest podrobněji upraven v § 50 odst. 2 až 7 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

K bodům 108 a 130 – k § 27 odst. 14 a § 27a odst. 22

Nově se zavádí zápis některých přestupků na úseku ochrany zvířat do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů. Na úseku ochrany zvířat dosud centralizovaná evidence přestupků neexistovala, což bylo kritizováno např. obecními úřady obcí s rozšířenou působností. O skutečnosti, že se pachatel přestupku dopustil týrání zvířat na území v působnosti jiného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, se orgán projednávající přestupek nemohl dozvědět. Z minulosti jsou již známé případy záměrného stěhování problematických chovatelů zvířat, kteří se tak vyhýbali postihu za opakované přestupky.

Oblast ochrany zvířat je oblastí, která je veřejností velmi citlivě vnímána a akcentována. Je nutné, aby orgány projednávající porušení právních předpisů na úseku ochrany zvířat měly dostatek informací k tomu, aby mohly ukládat přísnější postihy v případech opakovaného týrání zvířat.

V oblasti působnosti Ministerstva zemědělství je již zápis do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů upraven například v § 63 odst. 5 zákona o myslivosti a § 30 odst. 7 zákona o rybářství.

K bodu 115 – k § 27a odst. 7

Změny provedené v § 7a bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 117 – k § 27a odst. 9

V souvislosti se změnou provedenou v § 13a odst. 5 dochází k úpravě sankčních ustanovení. Z důvodu přehlednosti byl odstavec 9 rozdělen do písmen.

K bodu 118 – k § 27a odst. 10

Nové povinnosti uvedené v § 14e až § 14g, upravující provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení, bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 119 – k § 27a odst. 13

Podle § 29c odst. 1 zákona na ochranu zvířat platí, že provozuje-li chovatel ke dni nabytí účinnosti § 5 odst. 7 tohoto zákona s vědomím krajské veterinární správy chov zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin, ukončí jej v souladu s dosavadními předpisy do 31. ledna 2019. Jelikož již je chov kožešinových zvířat od 31. 1. 2019 zakázán, vypouští se ustanovení upravující správní tresty pro chovatele kožešinových zvířat.

K bodu 120 – k § 27a odst. 13 písm. b)

Změny provedené v § 15b odst. 6 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 121 – k § 27a odst. 13 písm. e)

Změny provedené v § 15d odst. 5, 6 a 7 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 122 – k § 27a odst. 13 písm. f)

Nový odstavec 6 a 7 v § 15d bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 123 – k § 27a odst. 13 písm. p)

Nový § 17i bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 124 – k § 27a odst. 13 písm. s)

Povinnosti stanovené v novém § 18h odst. 3 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 125 – k § 27a odst. 16 písm. d)

Změny provedené v § 16e odst. 1 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodu 126 – k § 27a odst. 16 písm. e)

Změny provedené v § 16e odst. 2 bylo nutné promítnout do sankčních ustanovení.

K bodům 131, 132 a 134 – k nadpisu § 27b, § 27b odst. 2 a 4

Jedná se o legislativně technickou opravu trestu „propadnutí týraného zvířete“ na pojem „propadnutí zvířete“.

K bodu 133 – k § 27b odst. 3

Rozšiřuje se výčet případů, kdy lze chovateli uložit správní trest propadnutí zvířete. Jedná se o případy, kdy sice nedochází k zásahu do tělesné integrity zvířete, ale chovatel chová zvíře bez oprávnění (druhy zvířat vyžadující zvláštní péči).

Na základě podnětu Kanceláře veřejného ochránce práv se doplňuje ustanovení § 13 odst. 6 písm. f). Kancelář veřejného ochránce práv řešila situaci, kdy chovatel choval nepovoleně zvíře vyžadující zvláštní péči ve stavbě, kterou stavební úřad pravomocně nařídil odstranit, ale chovatel povinnost stavbu odstranit dobrovolně nesplnil. Kancelář veřejného ochránce práv dále navrhla upravit nový § 27b odst. 3 zákona na ochranu zvířat, který by upravoval podmínky a případně postup propadnutí zvířete vyžadujícího zvláštní péči chovaného bez příslušného povolení.

K bodu 135 – k § 27c odst. 1

Ustanovení § 27c odst. 1 se doplňuje tak, aby bylo v praxi více srozumitelné pro adresáty právní úpravy. Ustanovení o zabrání týraného zvířete lze použít vůči osobě, kterou nelze za přestupek stíhat, protože není odpovědná z důvodu nízkého věku nebo nepříčetnosti. Státem je třeba rozumět Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Při splnění zákonem stanoveným podmínek může být chovatelem zvířete i osoba mladší 15 let, nebo osoba, jejíž svéprávnost byla omezena, viz § 13 odst. 4 zákona na ochranu zvířat.

Je třeba zdůraznit, že toto ustanovení nelze použít vůči osobě, kterou nelze za přestupek stíhat z důvodu, že se tato osoba žádného přestupku nedopustila, nebo osobě, jejíž zvíře nebylo týráno. Jestliže určitá osoba neporušila zákon na ochranu zvířat, nelze rozhodnout o zabrání jejího zvířete podle § 27c odst. 1. V praxi se objevily například chybné snahy ukládat zabrání týraného zvířete osobě, jejíž zvíře napadlo nebo usmrtilo jiné zvíře. Přitom v takovém případě zvíře, které náleží pachateli přestupku, týráno nebylo.

K bodu 136 – k § 27c odst. 2 až 4

Rozšiřuje se počet případů, kdy lze uložit zabrání týraného zvířete. Zabrání týraného zvířete není správním trestem, svojí povahou se jedná o ochranné opatření. Ochranná opatření viz § 51 a následující zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Zabrání týraného zvířete v nově uvedených případech směřuje vůči vlastníkovi zvířete, který umožnil, aby jeho zvíře chovala jiná osoba, nezabránil týrání zvířete touto osobou, a ani sám nezajistil náležitou péči o zvíře. Zpravidla se bude jednat o nájemce zvířat nebo o pachtýře (osobu, která má zvířata v pachtu) nebo o osobu, které bylo zvíře svěřeno vlastníkem do péče, např. z důvodu dovolené, hospitalizace nebo výkonu trestu odnětí svobody vlastníka zvířete.

Konkrétně se jedná o tyto případy:

a) zvíře týrá osoba, která není vlastníkem zvířete, a která zvíře chová s vědomím vlastníka zvířete, a vlastník zvířete nezabezpečí péči o týrané zvíře na základě výzvy podle odstavce 3, (toto ustanovení se nevztahuje na případy, kdy zvíře týrá osoba, která zvíře chovateli odcizila, nebo osoba, která zvíře nechová), nebo

b) osoba, jíž chované zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle § 28a odst. 6 věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře není vlastnictvím této osoby.

Vůči osobě, která není vlastníkem zvířete a která zvíře týrala, se vede přestupkové řízení o uložení správního trestu, ale nelze jí uložit správní trest propadnutí týraného zvířete, neboť není vlastníkem zvířete.

Jelikož vlastník týraného zvířete sám zvíře netýral, a tudíž se vůči němu nevede přestupkové řízení, nelze ani jemu uložit správní trest propadnutí týraného zvířete.

V praxi se vyskytují případy, kdy chovatel tvrdí, že není vlastníkem zvířete a vlastníka zvířete nezná. Může to být způsobeno také snahou chovatele zkomplikovat správní řízení a vyhnout se postihu. V takovém případě však vzniká otázka, na základě jakého právního titulu daná osoba zvíře chová. Doporučujeme kontaktovat Policii ČR, aby prošetřila, zda zvíře nebylo touto osobou získáno trestným činem krádeže, apod. Dále v případě koní doporučujeme ověřit vlastníka zvířat podle ústřední evidence / registru zvířat vedeného podle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon).

Další možností, proč chovatel nezná vlastníka zvířete, je, že si daná osoba ponechala nalezené zvíře, aniž to oznámila obci podle § 1058 odst. 1 nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“). Podle tohoto ustanovení platí: „Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno.“ Na to navazuje úprava § 1061 NOZ: „Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle ustanovení tohoto zákona o nálezu. Tím není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.“ Jestliže se jedná o nálezce, který nález neoznámil, je na místě postup podle NOZ. Podle § 1054 odst. 1 NOZ obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Je to tedy obec, a nikoliv nálezce, kdo určuje, kde bude zvíře umístěno.

Před uložením zabrání týraného zvířete je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen vyzvat vlastníka zvířete, aby zajistil řádnou péči o zvíře, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Vlastník zvířete je z titulu svého vlastnického práva povinen zabezpečit na svoje náklady péči o týrané zvíře. Podle § 25 odst. 1 správního řádu se osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví zákon, doručuje veřejnou vyhláškou.

Ustanovení odstavce 4 obsahuje analogickou úpravu k § 27b odst. 4 a k § 28a odst. 7. Obecně by tento postup neměl být užíván, pokud je uložená pokuta nižší než zhruba 20 000 Kč. Samozřejmě, že je nutné zohlednit majetkové poměry pachatele. Horní hranice sankce za týrání zvířat je 500 000 Kč. Pokud je uložena nízká pokuta, znamená to, že závažnost činu není vysoká. Pokud není závažnost činu vysoká, není na místě použít zabrání týraného zvířete. Zabrání týraného zvířete je možné v případě, kdy byla uložena pokuta nižší než 20 000 Kč, pouze tehdy, pokud je nižší pokuta důsledkem majetkových poměrů pachatele a v odůvodnění rozhodnutí je to podrobně odůvodněno.

K bodu 137 – k § 27d

Nově se rozlišuje zabrání týraného zvířete a zabrání zvířete. Ustanovení § 27c se vztahuje na týraná zvířata, ustanovení § 27d se vztahuje i na zvířata, která nejsou týraná ve smyslu zásahu do jejich tělesné integrity. Zabrání zvířete podle § 27d nelze uložit jako správní trest, protože v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností nerozhoduje o přestupku.

Zákon na ochranu zvířat umožňuje uložit jako správní trest zákaz chovu. Některé osoby chovají zvířata i přes pravomocně uložený zákaz chovu. Chov přes zákaz chovu je trestným činem podle § 337 trestního zákoníku - Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. V tomto případě lze uložit trest odnětí svobody až na 2 léta.

Co se týče protiprávně chovaných zvířat, umožňuje zákon na ochranu zvířat nově uložit jejich zabrání.

K bodu 138 – k § 28 odst. 2

Do ustanovení bylo nutné promítnout změny provedené v jednotlivých skutkových podstatách přestupků v § 27 a § 27a. Na základě požadavku Úřadu vlády se pojem obec nahrazuje pojmem obecní úřad.

K bodu 140 – k § 28a odst. 3

V praxi se objevily výkladové problémy s tím, kdo má hradit náklady spojené s prováděním péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází, podle § 28a odst. 1 písm. e) zákona na ochranu zvířat. Zákon toto výslovně neupravoval. Nově se proto v § 28a odst. 3 jednoznačně stanoví, že uvedené náklady je povinen hradit chovatel zvířete.

K bodu 141 – k § 28a odst. 6

V rámci zvláštního opatření může podle dosavadní právní úpravy zaniknout vlastnické právo ke zvířeti pouze tehdy, je-li zvíře vlastnictvím osoby, které bylo zvíře odebráno (viz § 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat). Jestliže bylo zvíře odebráno držiteli, nájemci nebo pachtýři, vlastnické právo vlastníka zvířete v rámci zvláštního opatření postupem podle § 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat zaniknout podle dosavadní právní úpravy nemůže.

S případy, kdy se zvláštní opatření aplikuje na osobu odlišnou od vlastníka, se Ministerstvo zemědělství ve své praxi setkává velmi zřídka.

Pokud osoba, jíž bylo zvíře odebráno, není vlastníkem zvířete a nehradí náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče, hradí tyto náklady ve skutečnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nová právní úprava má za cíl zajistit, aby tyto náklady nemusel obecní úřad obce s rozšířenou působností hradit dlouhodobě. Pokud osoba, jíž chované zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře není vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout o zabrání týraného zvířete postupem podle § 27c odst. 3 až 5. Odůvodnění k tomuto postupu viz výše.

K bodu 142 – k § 28c odst. 1

Odstraňuje se duplicitní formulace o vyloučení odkladného účinku.

K bodu 143 – k § 28c odst. 2

Podle ustanovení § 28c odst. 2 zákona na ochranu zvířat platí, že není-li propadnutí týraného zvířete uloženo, nebo není-li rozhodnuto o jeho zabrání nebo umístění do náhradní péče, obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o vydání zvířete z předběžné náhradní péče na žádost chovatele. Toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy například došlo k zastavení řízení z důvodů uvedených v § 86 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Toto ustanovení se nemá aplikovat v případech, kdy správní řízení dosud probíhá. Nicméně někteří pachatelé přestupků se na základě tohoto ustanovení domáhají vydání svých zvířat z předběžné náhradní péče i v průběhu řízení. Jelikož toto ustanovení činí v praxi aplikační problémy, doplňuje se, že před skončením řízení uvedeného v § 28c odst. 2 ve větě první obecní úřad obce s rozšířenou působností zvíře z předběžné náhradní péče obviněnému nevydá.

K bodu 144 – k § 28c odst. 5

Ustanovení § 28c odst. 5 nestanovilo v dosavadním znění, jakým způsobem se mají vymáhat náklady za předběžnou náhradní péči. Naproti tomu ustanovení § 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat jednoznačně stanoví, že o nákladech podle odstavců 3 a 4 rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Dále se hrazení nákladů týká také ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, které zní: „Obecní úřady obcí s rozšířenou působností rozhodují o zvláštním opatření podle § 28a a § 28b a o předběžné náhradní péči podle § 28c, včetně náhrady nákladů za toto opatření.“

Toto bylo v praxi pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností matoucí. Proto se doplňuje, že o nákladech, které obecní úřad obce s rozšířenou působností účelně vynaložil na zajištění předběžné náhradní péče a na veterinární péči za účelem odstranění nebo zmírnění újmy na zdraví způsobené zvířeti týráním, rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení.

Za účelem odstranění výkladových problémů se také doplňuje, že je povinnost uhradit také náklady, které se vztahují ke zvířatům, která se narodila v době předběžné náhradní péče, ke zvířatům, která v této době uhynula nebo musela být utracena, a to včetně nákladů spojených s utracením zvířat. Povinnost hradit náklady se tedy nevztahuje pouze ke zvířatům, která jsou uvedena v rozhodnutí o propadnutí týraného zvířete, zabrání týraného zvířete, nebo v rozhodnutí o zvláštním opatření. Povinnost hradit náklady se vztahuje ke všem zvířatům, která byla umístěna do předběžné náhradní péče, i když před vydáním rozhodnutí ve věci např. uhynula.

K bodu 145 – k § 28c odst. 6

Nově se upravuje, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči lze vydat před zahájením řízení o přestupku. Výkladem se ale tato skutečnost dovozovala již podle stávající právní úpravy. Ustanovení § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat výslovně stanoví, že prvním úkonem v řízení o předběžném opatření může být vydání rozhodnutí o předběžném opatření. Podle zákona na ochranu zvířat není tedy nutné před vydáním rozhodnutí o předběžném opatření provádět dokazování nebo oznamovat jeho zahájení. Zákon na ochranu zvířat výslovně hovoří o řízení o předběžném opatření. Jedná se tedy o samostatné správní řízení.

Je třeba přihlížet k tomu, že předběžná náhradní péče je v mnoha případech neodkladným úkonem a vyčkávání na formální zahájení řízení by mohlo přinášet velké praktické problémy. Účel předběžné náhradní péče jako zajišťovacího prostředku je tak důležitější než čekání na okamžik, kdy bude řízení de iure zahájeno. Formální okamžik zahájení řízení podle § 46 odst. 1 správního řádu plní jednak informativní funkci pro účastníky řízení, umožňuje jim vykonávat svá procesní práva, jednak má význam pro správní orgán a správní řízení jako takové (např. ohledně běhu lhůt). Vyčkávání na formální okamžik zahájení řízení za situace, kdy již byly k zahájení řízení učiněny všechny kroky, by však nemělo ohrozit účel zajišťovacích prostředků, a zmařit tak případně celé řízení. Není v rozporu se zákonem, když je vydáno rozhodnutí o nařízení předběžné náhradní péče předtím, než je řízení o přestupku de iure zahájeno.

Nelze ale zneužívat tuto právní úpravu k průtahům ve správním řízení ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Ustanovení § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat dále uvádí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen zahájit řízení o přestupku do 20 dnů ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči. Tato lhůta je lhůtou pořádkovou a nemůže být důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu soudem. Cílem právní úpravy je zabránit tomu, aby zvířata byla umístěna v předběžné náhradní péči (která není správním trestem), aniž by bylo zároveň vedeno řízení o přestupku (o uložení správního trestu).

Pokud nebude řízení o přestupku v dané lhůtě zahájeno, je možnost postupovat podle § 80 správního řádu, který upravuje ochranu před nečinností. Ustanovení § 80 odst. 2 správního řádu uvádí: „Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední.“ Zákon na ochranu zvířat v ustanovení § 28c odst. 6 stanoví oproti správnímu řádu speciální kratší lhůtu, v ostatním se ale použije úprava obsažená ve správním řádu.

Úprava má ovšem návaznost také na nový § 28d odst. 4 zákona na ochranu zvířat. Podle tohoto ustanovení za účelně vynaložené náklady se nepovažují náklady vzniklé v době, kdy došlo k průtahům ve správním řízení o uložení správního trestu anebo umístění týraného zvířete do předběžné náhradní péče nebo při zajišťování zvláštního opatření způsobeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností.

Jestliže nebude řízení o přestupku zahájeno do 20 dnů ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči, bude to považováno za průtah v řízení způsobený obecním úřadem obce s rozšířenou působností.

K bodu 146 – k § 28d

Nové ustanovení § 28d upravuje úhradu nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče a zvláštního opatření ministerstvem. Již předchozí novelizace zákona na ochranu zvířat se zabývaly otázkami hrazení nákladů v případě zvláštního opatření. Finanční dopady na obecní úřady obcí s rozšířenou působností se již snížily v důsledku možnosti uložit správní trest propadnutí týraného zvířete, které se stává majetkem státu, a také díky ustanovení § 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat, podle kterého, pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu. Došlo k výraznému omezení případů, kdy je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen nést náklady spojené s péčí o zvíře až do konce života zvířete.

U předběžné náhradní péče podle § 28c zákona na ochranu zvířat není k dispozici rozhodnutí ve věci přestupku nebo rozhodnutí ve věci nákladů spojených s předběžnou náhradní péčí, které by bylo vykonatelné a exekučně vymahatelné. U předběžné náhradní péče nelze jednoznačně časově stanovit délku jejího trvání. Předběžná náhradní péče trvá po dobu, kdy se vede správní řízení ve věci přestupku. V případě přestupkového řízení je na správním orgánu, aby řízení vedl tak, aby nedocházelo k průtahům v tomto řízení na straně obecního úřadu obce s rozšířenou působností a ke zbytečnému navyšování nákladů na péči o zvířata. Může však docházet k průtahům ve správním řízení způsobeným účastníky tohoto řízení.

V případě zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat je již vydáno meritorní rozhodnutí (rozhodnutí ve věci) ve vztahu k nákladům vynaloženým na zajištění zvláštního opatření, které je vykonatelné a vymahatelné.

Z § 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat ve znění připravované novely citujeme: „O nákladech podle odstavců 3 a 4 rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu. Na tuto skutečnost musí být vlastník v rozhodnutí o nákladech výslovně upozorněn. Stát zabezpečí péči o takové zvíře. Pokud osoba, jíž chované zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře není vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout o zabrání týraného zvířete postupem podle § 27c odst. 3 až 5.“

U zvláštního opatření je vzhledem k výše uvedenému doba, kdy je obecní úřad obce s rozšířenou působností nucen vynakládat náklady místo chovatele, který je nehradí, omezena dobou 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech. Náklady na zvláštní opatření by tam měly být z hlediska jejich výše zpravidla nižší než u předběžné náhradní péče a z hlediska časového se bude jednat o kratší dobu.

Zatímco u předběžné náhradní péče nelze náklady v průběhu jejího trvání vymáhat exekučně, u zvláštního opatření lze náklady na jeho zajištění vymáhat na základě vydaného rozhodnutí podle § 28a odst. 6. Není cílem právní úpravy to, aby se obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti obracely rovnou na Ministerstvo zemědělství, aniž by se pokusily náklady vymoci v rámci exekuce (výkonu rozhodnutí). Nejedná se o to, aby exekuční řízení bylo ukončeno, ale aby se obecní úřad obce s rozšířenou působností alespoň pokusil uvedené prostředky exekučně vymoci. Jsme si vědomi toho, že exekuce může neúspěšně probíhat i řadu let. Proto je právní úprava koncipována tak, že obecní úřad obce s rozšířenou působností musí nejprve vymáhat náklady v rámci exekuce, pokud však bude exekuce dlouhodobě zcela neúspěšná, může obecní úřad obce s rozšířenou působností požádat Ministerstvo zemědělství o úhradu nákladů i před skončením exekučního řízení. Žádost o úhradu účelně vynaložených nákladů spojených se zajištěním zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat se podává ministerstvu vždy nejpozději do 3 měsíců od doby, kdy obecní úřad obce s rozšířenou působností obdržel informaci exekutora o důvodech neúspěšnosti exekuce, nejpozději však do dvou let od zahájení neúspěšné exekuce.

Nově bude Ministerstvo zemědělství hradit na základě žádosti podané obecním úřadem obce s rozšířenou působností  účelně vynaložené náklady spojené se zajištěním předběžné náhradní péče podle § 28c, pokud vynaložené náklady přesahují částku 200 000 Kč ve vztahu k jednomu chovateli,  účelně vynaložené náklady spojené se zajištěním zvláštního opatření podle § 28a odst. 1 písm. a) a e), pokud zvláštní opatření probíhá déle než 3 měsíce, vynaložené náklady přesahují částku 200 000 Kč ve vztahu k jednomu chovateli a chovatel neuhradil náklady spojené se zvláštním opatřením ve lhůtě stanovené v § 28a odst. 6, ani v rámci exekuce.

Cílem právní úpravy je zabezpečit, aby se obecní úřady obcí s rozšířenou působností neobávaly umisťovat týraná zvířata do předběžné náhradní péče nebo náhradní péče nebo nařídit chovateli umožnit provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází, z finančních důvodů.

Předběžná náhradní péče, která trvá po dobu probíhajícího přestupkového řízení, může být v případě většího počtu zvířat pro obecní úřad obce s rozšířenou působností finančně náročná. Finanční náročnost pro obecní úřad obce s rozšířenou působností souvisí také s tím, že náhradu uvedených nákladů je povinen uhradit pachatel přestupku, bylo-li uloženo propadnutí týraného zvířete nebo rozhodnuto o umístění týraného zvířete do náhradní péče, nebo osoba, kterou nelze za přestupek stíhat, bylo-li rozhodnuto o zabrání týraného zvířete. Před vydáním rozhodnutí v hlavním správním řízení (řízení o přestupku, řízení o nařízení zvláštního opatření, řízení o zabrání týraného zvířete) nelze vymáhat náklady za předběžnou náhradní péči. Viz druhá věta § 28c odst. 5 zákona na ochranu zvířat. Možnost, aby se zvíře stalo majetkem státu z důvodu nehrazení nákladů předběžné náhradní péče, není v zákoně upravena.

Druhým případem je situace, kdy chovatel neuhradil náklady spojené se zvláštním opatřením ve lhůtě stanovené v § 28a odst. 6 a zvláštní opatření probíhá déle než 3 měsíce, a vynaložené náklady přesahují částku 200 000 Kč ve vztahu k jednomu chovateli. Cílem právní úpravy je, aby náklady místo chovatele nemusel nést obecní úřad obce s rozšířenou působností. V tomto případě je uvedena minimální lhůta trvání náhradní péče po dobu 3 měsíců, neboť § 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat stanoví, že pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu.

Právní úprava je založena na stejných principech jako právní úprava hrazení nákladů podle § 25 odst. 7 (původní odstavec 6) zákona na ochranu zvířat, která je prakticky aplikována od roku 2010.

Toto ustanovení se použije na případy, kdy obecním úřadem obce s rozšířenou působností vynaložené náklady přesáhnou částku 200 000 Kč ve vztahu ke zvířeti nebo zvířatům jednoho chovatele. Účelem ustanovení § 28d je finanční pomoc obecním úřadům obcí s rozšířenou působností v situacích, které jsou pro ně nepřiměřeně finančně náročné a mohly by mít významný dopad na jejich rozpočet. Částka do 200 000 Kč není považována za nepřiměřeně zatěžující pro rozpočet obecního úřadu obce s rozšířenou působností a navíc má obecní úřad obce s rozšířenou působností možnost vymáhat tyto náklady po chovateli zvířete.

Na řízení o úhradě nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče a zvláštního opatření ministerstvem se správní řád nepoužije.

Částka 200 000 Kč byla stanovena také proto, že shodná částka je uvedena v Zásadách, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2018 na základě § 1, § 2 a § 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, Č.j.:43252/2017-MZE-17251. Tyto zásady obsahují dotační program „23. Podpora obcím na zajištění nákladů péče o hospodářská zvířata umístěná do náhradní péče“. Předmětem dotace jsou skot a koně, kteří byli umístěni do náhradní péče nebo předběžné náhradní péče podle zákona na ochranu zvířat. Novela zákona na ochranu zvířat je širší, co se týče druhů zvířat, na které je možné získat od Ministerstva zemědělství úhradu nákladů. V novele zákona na ochranu zvířat nejsou druhy zvířat omezeny, novela zákona na ochranu zvířat dává možnost získat úhradu uvedených nákladů ve vztahu ke všem druhům zvířat.

Svaz měst a obcí v rámci meziresortního připomínkového řízení poukázal na neuspokojivý stav, kdy obecní úřady obcí s rozšířenou působností hradí umístění zvířat do náhradní péče (včetně hrazení péče) ze svých obecních rozpočtů. Svaz měst a obcí dále požadoval řešit hrazení výkonu přenesené působnosti s Ministerstvem financí.

V červnu 2018 byly jednotlivé krajské úřady vyzvány k vyjádření k problematice zvláštního opatření a k předběžné náhradní péče, k zaslání podnětů ke změnám v této oblasti a k zaslání statistických informací. Na základě obdržených informací byla zpracována také následující tabulka.

Dotazník Ministerstva zemědělství k problematice předběžné náhradní péče (§ 28c zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání) a zvláštního opatření (§ 28a, § 28b zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (za roky 2016, 2017 a měsíce leden až červen roku 2018)

Česká republika celkem

A. Předběžná náhradní péče (§ 28c zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání)

Rok 2016 Rok 2017 Leden až červen 2018

Počet vydaných rozhodnutí o nařízení-- -- --

předběžné náhradní péče o týrané zvíře

- celkem 75 53 26

- z důvodu očekávání uložení43 24 12

propadnutí týraného zvířete

- z důvodu očekávání vydání2 4 2

rozhodnutí o zabrání týraného zvířete

- z důvodu očekávání vydání27 25 9

rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče

- z důvodu žádosti Policie ČR2 1 4

a probíhajícího trestního řízení

Počet případů, kdy bylo zvíře vráceno6 2 1

chovateli, protože nebylo následně rozhodnuto o propadnutí týraného zvířete, o zabrání týraného zvířete, o umístění týraného zvířete do náhradní péče ani o trestném činu

Celkové náklady vynaložené obecním1 197 456 3 028 801 120 686

úřadem obce s rozšířenou působností na zajištění předběžné náhradní péče

Výše nákladů, které chovatel týraného1 086 008 1 128 852 34 146

zvířete neuhradil, i když již byl k úhradě nákladů povinen (náklady lze po chovateli vymáhat až po ukončení předběžné náhradní péče)

Počet případů, kdy chovatel týraného4 4 2

zvířete uhradil zcela náklady na zajištění předběžné náhradní péče

Počet případů, kdy chovatel týraného5 0 0

zvířete uhradil náklady na zajištění předběžné náhradní péče pouze částečně

Počet případů, kdy chovatel týraného47 20 6

zvířete neuhradil náklady na zajištění předběžné náhradní péče

Počet případů, kdy obecnímu úřadu8 4 5

obce s rozšířenou působností nevznikly náklady v souvislosti se zajištěním předběžné náhradní péče

Počet případů, kdy byly nebo jsou10 7 0

náklady po chovateli vymáhány exekučně

Celkový počet zvířat umístěných do176 207 87

předběžné náhradní péče

Druhy zvířat umístěných do předběžné--- --- ---

náhradní péče:

- Pes domácí 146 91 86

- Kočka domácí 1 19 0

- Kůň domácí 12 91 0

- Koza domácí 0 4 0

- Tur domácí 12 0 1

- Ovce domácí 0 0 0

- Prase domácí 0 1 0

- Daněk 0 0 0

- Jelen 0 0 0

- Muflon 0 0 0

- Ptáci (uveďte druh) 3 kuři 0 0

- Jiné (uveďte druh) 2 morčata 1 králík 0 B. Zvláštní opatření (§ 28a, § 28b zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání)

Rok 2016 Rok 2017 Leden až červen 2018

Počet obdržených návrhů krajské94 59 52

veterinární správy na nařízení zvláštního opatření

Počet případů, kdy bylo po obdržení40 3 11

návrhu krajské veterinární správy na nařízení zvláštního opatření rozhodnuto o propadnutí týraného zvířete a nikoliv o zvláštním opatření

Počet případů, kdy nebylo o návrhu7 16 19

krajské veterinární správy na nařízení zvláštního opatření rozhodnuto,

- protože chovatel zvíře prodal,9 10 10

daroval, apod., nebo protože zvíře uhynulo

- protože obecní úřad obce0 0 1

s rozšířenou působností vyzval krajskou veterinární správu k doplnění návrhu, které dosud nebylo provedeno

- protože ve věci bylo vedeno0 1 4

trestní řízení

- z finančních důvodů na straně0 0 0

obecního úřadu obce s rozšířenou působností

- protože správní řízení dosud0 3 6

probíhá

- z jiných důvodů (pokud možno6 6 5

konkretizujte)

Počet vydaných rozhodnutí o nařízení-- -- --

zvláštního opatření

- celkem 72 36 22

- podle § 28a odst. 1 písm. a) -67 26 18

umístění týraného zvířete do náhradní péče

- podle § 28a odst. 1 písm. b) -7 6 2

opatření ke snížení počtu zvířat včetně jejich usmrcení

- podle § 28a odst. 1 písm. c) -1 0 0

pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat

- podle § 28a odst. 1 písm. d) –1 1 2

utracení zvířete odborně způsobilou osobou

- podle § 28a odst. 1 písm. e) –0 2 3

provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele

Počet případů, kdy bylo zvíře vráceno3 2 1

vlastníkovi zvířete po splnění podmínek k zabezpečení ochrany zvířete stanovených v rozhodnutí o zvláštním opatření (§ 28b odst. 1)

Počet případů, kdy se zvíře stalo6 6 7

majetkem státu, protože chovatel neuhradil náklady zvláštního opatření (§ 28a odst. 6)

Počet zvířat, která se stala majetkem55 11 6

státu, protože chovatel neuhradil náklady zvláštního opatření

Celkové náklady vynaložené obecním700 308 495 251 169 525

úřadem obce s rozšířenou působností na zajištění zvláštního opatření - náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a)

Celkové náklady vynaložené obecním0 109 551 0

úřadem obce s rozšířenou působností na zajištění zvláštního opatření – provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele podle § 28a odst. 1 písm. e)

Výše nákladů, které chovatel týraného631 952 274 325 152 025

zvířete neuhradil, i když již byl k úhradě nákladů povinen na základě pravomocného rozhodnutí podle § 28a odst. 6

Počet případů, kdy chovatel týraného14 4 0

zvířete zcela uhradil náklady na zajištění zvláštního opatření - náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a)

Počet případů, kdy chovatel týraného9 1 0

zvířete uhradil náklady na zajištění zvláštního opatření - náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) pouze částečně

Počet případů, kdy chovatel týraného13 15 7

zvířete neuhradil náklady na zajištění zvláštního opatření - náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a)

Počet případů, kdy obecnímu úřadu6 2 0

obce s rozšířenou působností nevznikly náklady v souvislosti se zajištěním zvláštního opatření - náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a)

Počet případů, kdy byly nebo jsou7 5 3

náklady po chovateli vymáhány exekučně

Celkový počet zvířat, na která se775 309 61

vztahují rozhodnutí o zvláštním opatření - § 28a odst. 1 písm. a), b), c), d), nebo e)

Celkový počet zvířat, na která se118 52 41

vztahují rozhodnutí o zvláštním opatření - náhradní péči podle § 28a odst. 1 písm. a)

Druhy zvířat umístěných do náhradní--- --- ---

péče podle § 28a odst. 1 písm. a)

- Pes domácí 89 39 46

- Kočka domácí 0 0 0

- Kůň domácí 9 1 0

- Koza domácí 12 18 0

- Tur domácí 5 59 7

- Ovce domácí 0 6 8

- Prase domácí 0 1 0

- Daněk 0 41 0

- Jelen 0 87 0

- Muflon 0 16 0

- Ptáci (uveďte druh) 0 3 kachny 0

- Jiné (uveďte druh) 603 akv.1 králík0

rybičky25 neurčeno

Ministerstvo zemědělství požádalo o informace týkající se aplikace zvláštního opatření také Státní veterinární správu.

Kontroly welfare a kategorie zvířat, kde byl podán podnět obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v období 1. 1. 2016 - 13. 6. 2018 (kontrola i podnět může zahrnovat více kategorií zvířat se závadou)

početpočet

rok zvíře

kontrolpodnětů

pes domácí 47 49 týká se celého hospodářství 19 19 koně 9 9 kozy 4 4 krávy a jalovice masná produkce 3 3 ovce 3 3 kočka domácí 2 2 skot výkrm 2 2 tele 1 1 daněk 1 1 plemenní býci 1 1 prasata odchov a výkrm 1 1 prasnice a prasničky 1 1

početpočet

rok zvíře

kontrolpodnětů

pes domácí 83 85 týká se celého hospodářství 36 36 koně 10 10 kozy 5 5 kočka domácí 5 5 savci ostatní 2 2 šelmy psovité 1 1 velké kočky 1 1 krávy a jalovice mléčná produkce 1 1 muflon 1 1 ovce 1 1 plemenní býci 1 1 prasata odchov a výkrm 1 1 ptáci 1 1 daněk 1 1 jelen 1 1

početpočet

rok zvíře

kontrolpodnětů

pes domácí 30 30 týká se celého hospodářství 9 9 koně 2 2 kozy 2 2 krávy a jalovice masná produkce 2 3 skot výkrm 2 3 plemenní býci 1 2 savci ostatní 1 1

rok počet kontrol počet podnětů

2016 70 72 2017 112 114 2018 38 39 celkem 220 225

Je třeba zdůraznit, že návrh krajské veterinární správy na provedení zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání není pro obecní úřad obce s rozšířenou působností závazný. Obecní úřad obce s rozšířenou působností se může rozhodnout, zda bude návrh krajské veterinární správy realizovat či nikoliv. Z toho rovněž plyne poměrně velký rozdíl mezi počtem podaných návrhů na provedení zvláštního opatření a počtem vydaných rozhodnutí.

Z výše uvedených údajů rovněž plynou rozdíly mezi informacemi poskytnutými jednotlivými krajskými úřady a jejich prostřednictvím jednotlivými obecními úřady obcí s rozšířenou působností a poskytnutými Státní veterinární správou. Tyto rozdíly plynou z toho, zda byla započítána správní řízení zahájená nebo jen ukončená v daném časovém období a také z toho, zda se počty podaných návrhů vztahují k řízením pravomocně ukončeným nebo ke všem řízením. I přes drobné rozdíly mají výše uvedené údaje jednoznačnou vypovídací hodnotu o situaci v oblasti aplikace zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání.

K bodu 146 – k § 28e

Nové ustanovení § 28e bylo vloženo na základě požadavku Ministerstva životního prostředí. Jeho cílem je sjednotit a zjednodušit postup při zajištění odborné péče o zvíře, které patří do režimu CITES, v záchranném centru. Podle platné právní úpravy Ministerstvo životního prostředí zjišťovalo péči o zvířata, která patří do režimu CITES, až od okamžiku, kdy se stala majetkem státu. Nově by se tato zvířata umísťovala do záchranných center již před tím, než se stanou majetkem státu (v době, kdy jsou ještě vlastnictvím dosavadního chovatele).

Podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, hospodaření s exempláři rostlin a živočichů, regulovanými kožešinami, výrobky z tuleňů a jinými jedinci chráněnými podle zákona o obchodování s ohroženými druhy a jedinci zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a volně žijících ptáků chráněnými podle zákona o ochraně přírody a krajiny, jež připadly státu, přísluší Ministerstvu životního prostředí.

Ustanovení § 28e zákona na ochranu zvířat upravuje také, který orgán a podle kterého právního předpisu hradí náklady spojené s péčí o zvíře umístěné v záchranném centru.

K bodu 147 a 148 – k § 29 odst. 1 a 2

V souvislosti se změnami provedenými v předchozích ustanoveních dochází k úpravě ustanovení upravujícího kompetenci k vydání vyhlášek na úseku ochrany zvířat proti týrání.

K bodu 149 – k § 29b

V souvislosti se zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, došlo k úpravě ustanovení § 29b, neboť odkaz na § 28 odstavec 6 již neodpovídá skutečnému stavu. V současném znění zákona se nejedná v § 28 o odstavec 6, ale o odstavec 2. Dochází k nahrazení na obou místech výskytu.

Dále byla provedena legislativně technická úprava související se změnou v § 25, kdy byl odstavec 6 přečíslován na odstavec 7 z důvodu vložení nového odstavce 4.

K bodu 151 – k příloze

Příloha stanoví druhy zvířat z řádu šelmy (Carnivora), u kterých jsou zakázány činnosti podle § 14a odst. 4. Výčet těchto druhů byl uveden do přílohy z důvodu lepší přehlednosti právní úpravy. Současně se jedná o zvířata, na která se vztahují nová ustanovení § 14c a § 14d zákona na ochranu zvířat.

K článku II – Přechodná ustanovení

V bodě 1 se jedná o přechodné ustanovení týkající se správních řízení na úseku ochrany zvířat proti týrání.

V bodě 2 se jedná o přechodné ustanovení týkající se povinnosti získat osvědčení o účasti na kurzu k péči o zvířata uvedená v § 14a odst. 4, a to do 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Specializovaný kurz bude zaměřen na chov těchto zvířat a znalost právních předpisů souvisejících s chovem těchto zvířat. Blíže viz odůvodnění k § 14d.

V bodě 3 se jedná o přechodné ustanovení týkající se povinnosti získat licenci k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení uvedenou v § 14e odst. 1. Tuto licenci musí získat právnická nebo podnikající fyzická osoba, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona provádí veřejná vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení, a to do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bez této licence nemůže dále provádět veřejná vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení.

V bodě 4 se jedná o přechodné ustanovení týkající se ustanovení § 25 odst. 7 zákona na ochranu zvířat. Náklady vzniklé podle dosavadní právní úpravy do dne nabytí účinnosti novely zákona budou posuzovány podle dosavadní právní úpravy. Náklady podle § 25 odst. 7 zákona na ochranu zvířat vzniklé po dni nabytí účinnosti novely zákona budou posuzovány podle nové právní úpravy. Toto platí i v případě péče o zvíře, která bude zahájena podle předchozí právní úpravy a ukončena v době platnosti nové právní úpravy.

V bodě 5 se jedná o přechodné ustanovení ve vztahu k novému ustanovení § 28d, které upravuje úhradu nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče a zvláštního opatření ministerstvem. Cílem této úpravy je zabránit nejasnostem při aplikaci právní úpravy a jednoznačně stanovit, ve kterých správních řízeních lze podle nového ustanovení postupovat.

V bodě 6 se jedná o přechodné ustanovení týkající se ustanovení § 9 odst. 1 písm. f). Tato povinnost se vztahuje na stavby pro zvířata postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené po dni nabytí účinnosti novely zákona. Blíže viz odůvodnění k § 9 odst. 1 písm. f) zákona.

K článku III – Závěrečné ustanovení

Návrh zákona bude notifikován v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

K ČÁSTI DRUHÉ – změna zákona o správních poplatcích

K článku IV

K položce 74 písm. a), b), c) a nové písmeno h) a k položce 75 písm. a) a b)

V položce 74 písm. a) a b) zákona o správních poplatcích dochází ke změnám u správních poplatků, které se týkají vydání rozhodnutí o povolení chovu druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči a vydání rozhodnutí o prodloužení doby platnosti tohoto rozhodnutí. Tato úprava navazuje na změny provedené v oblasti ochrany vybraných druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. V této oblasti dochází ke stanovení přísnějších podmínek pro chov některých druhů zvířat a k zavedení požadavků na způsobilost k péči o zvířata u chovatelů těchto zvířat. Jedná se o zvířata uvedená v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat, tedy vybrané druhy šelem a lidoopy. Podrobněji viz důvodová zpráva k § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat, § 14c a § 14d zákona na ochranu zvířat.

U druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, u kterých nedochází ke zpřísnění podmínek jejich chovu, zůstávají správní poplatky zachovány na současné výši. U druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, u kterých dochází ke zpřísnění podmínek jejich chovu, dochází zároveň také ke zvýšení správních poplatků. V souvislosti se stanovením přísnějších podmínek dojde také k vyššímu zatížení krajských veterinárních správ ve správním řízení o vydání rozhodnutí tím, že v rámci správního řízení budou posuzovat větší množství podmínek.

V položce 74 písm. c), která upravuje správní poplatek za vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k používání pokusných zvířat, a v položce 75 písm. a) zákona o správních poplatcích, která upravuje správní poplatek za vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat a k dodávce pokusných zvířat, dochází k navýšení správního poplatku.

Stávající výše správního poplatku nevycházela z reálné ceny nákladů, které musí správní orgán vynaložit na činnosti pracovníků konajících tato správní řízení, včetně pověřených posuzovatelů uvedených zařízení. Navrhovaná výše má tuto disproporci odstranit. Současná výše správních poplatků je v zákoně o správních poplatcích obsažena od nabytí jeho účinnosti, tedy od ledna 2004 beze změny. Shodné částky byly uvedeny také v zákoně č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, a to minimálně od roku 1998. Za posledních 20 let se tedy ani jednou uvedené správní poplatky nezvýšily. Navrhuje se shodná výše správního poplatku u správního řízení o udělení oprávnění k používání pokusných zvířat, oprávnění k chovu pokusných zvířat a oprávnění k dodávce pokusných zvířat. Administrativní a správní náročnost těchto správních řízení je shodná.

V položce 74 nové písmeno h) se doplňuje nový správní poplatek za udělení licence k provádění veřejného vystoupení s vybranými druhy šelem a jejich rozmnožování za účelem veřejného vystoupení. Poplatek bude činit 10 000 Kč. Tento nový správní poplatek souvisí se správním řízením, které je nově upraveno v ustanoveních § 14e až § 14g zákona na ochranu zvířat. Výše poplatku zohledňuje skutečnost, že se bude jednat o časově a administrativně náročné správní řízení.

V položce 75 písm. b) zákona o správních poplatcích se navrhuje nový správní poplatek za vydání rozhodnutí o schválení projektu pokusů ve výši 2 000 Kč. Správní řízení o schválení projektu pokusů je odborně a administrativně náročné. Podle § 23a odst. 5 zákona na ochranu zvířat státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů učiní potřebná opatření, aby měl k plnění úkolů podle odstavce 1 poradce z kruhu odborníků s osvědčením o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů, osvědčení o prodloužení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů nebo s kvalifikací podle § 26, kteří ustaví rezortní odbornou komisi pro schvalování projektů pokusů. Státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů si v každém řízení o schválení projektu pokusů vyžádá stanovisko rezortní odborné komise pro schvalování projektů pokusů.

Níže uvádíme počty schválených projektů pokusů podle jednotlivých resortů v letech 2013 až 2017, tedy po transpozici směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely do českého právního řádu. Tato směrnice byla do českého právního řádu transponována novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 359/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013.

Počty schválených projektů pokusů podle resortů 2013 2014 2015 2016 2017

Ministerstvo obrany 25 29 25 59 48 Ministerstvo kultury 1 0 0 0 --- Ministerstvo průmyslu a obchodu 41 53 86 53 58 Ministerstvo zemědělství 129 154 115 61 102 Ministerstvo životního prostředí 81 6 24 8 17 Ministerstvo zdravotnictví 153 88 86 81 77 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 138 224 221 164 155 Akademie věd ČR 160 87 90 137 79

ČR celkem 728 641 647 563 536

K článku V – přechodná ustanovení

Jedná o přechodné ustanovení týkající se správních poplatků.

K ČÁSTI TŘETÍ – ÚČINNOST

K článku VI

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Pozdější účinnost uvedená v písmeni a) - účinnost prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona - se týká ustanovení, která upravují zápis vybraných přestupků do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů. Důvodem delší legisvakance je nutnost změny uvedené v novele zákona na ochranu zvířat (nově evidované přestupky) implementovat do systému Czechpoint@home, což si vyžádá i spolupráci Ministerstva vnitra (provedení změn se odhaduje na víc než dva měsíce a změny je možné provést až na základě platné legislativy). Odložená účinnost je výslovně uvedena u ustanovení, která upravují, které přestupky se zapisují do evidence přestupků. Z logiky věci nebude možné v praxi aplikovat po určitou dobu ani ustanovení upravující kompetence k vyžadování opisů z evidence přestupků, neboť v současné době nejsou v této evidenci žádné přestupky na úseku ochrany zvířat proti týrání uvedeny.

Pozdější účinnost uvedená v písmeni b) - účinnost prvním dnem sedmého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona - se týká ustanovení, která upravují vypuštění kompetencí úřadů městských částí hlavního města Prahy na úseku ochrany zvířat proti týrání. Hlavní město Praha dále výkon přenesené působnosti upraví ve Statutu hlavního města Prahy. Účinnost uvedených ustanovení je odložena z důvodu potřeby určitého času na úpravu Statutu hlavního města Prahy tak, aby byla zajištěna kontinuita kompetencí v této oblasti.

Pozdější účinnost uvedená v písmeni c) - účinnost dnem 1. ledna 2021 - se týká ustanovení, která upravují problematiku chovu vybraných druhů šelem a lidoopů a souvisí s jejich umisťováním do záchranných center. Pozdější účinnost se týká zákazu rozmnožování u vybraných druhů šelem a lidoopů chovaných v zájmových chovech. Cílem je zohlednit chovatele, jejichž zvířata budou březí ke dni nabytí účinnosti novely zákona.

Podle informací poskytnutých Ministerstvem životního prostředí by mělo být záchranné centrum zřízeno nejpozději v průběhu roku 2020, z tohoto důvodu byla stanovena pozdější účinnost u souvisejících ustanovení.

V Praze dne 27. května 2019

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministr zemědělství:

Ing. Miroslav Toman, CSc., v. r.