zákon č. 52/2025 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ [změna zákona o vysokých školách]

K čl. I

K bodu 1 [k § 1 písm. d)]

V návaznosti na připomínku zmocněnkyně vlády pro lidská práva se zákon o vysokých školách ve vztahu k úloze vysokých škol aktivně přihlašuje k principům nediskriminace a rovnosti.

K bodu 2 [k § 1 písm. h)]

Navazuje na inciativu odborné národní asociace Transfera.cz a její diskusi s ministryní pro vědu, výzkum a inovace, ze které vyplývá zájem o existenci vyšší míry právní jistoty pro ty vysoké školy, které se transferu znalostí zatím obávají. V důsledku lze očekávat stabilizaci a harmonizaci této tématiky napříč vysokými školami v ČR. Měla by vzniknout vazba na připravovanou novelizaci zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (zákon č. 130/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kde se předpokládá nově zařazená úprava přímo věnovaná transferu znalostí.

K bodům 3 a 5 [k § 2 odst. 2 a 7]

V základních ustanoveních dochází ke specifikaci jednotlivých typů vysokých škol a určení, zdali se jedná o právnickou osobu, součást Ministerstva obrany nebo organizační složku České republiky.

K bodu 4 [k § 2 odst. 3]

Z důvodu právní jistoty uživatelů je třeba zajistit, aby nebylo zneužíváno zákonem aprobované označení, a to ani obcházením prostřednictvím využití cizího jazyka.

Označení „univerzita“, popřípadě z něho odvozené tvary slov mohou mít ve svém názvu (dle stávající úpravy zavedené novelou č. 552/2005 Sb.) pouze vysoké školy univerzitní. Předloženou novelou bude navíc pouze výslovně stanoveno, resp. zpřesněno, že v případě českých právnických osob zahrnuje uvedený zákaz i zákaz používání cizojazyčných překladů uvedeného označení a z něho odvozených tvarů slov. Tak, jak je ustanovení formulováno, tedy vylučuje užití např. slova „university“ toliko v oficiálním (úředním) názvu české právnické osoby. Nebrání však tomu, aby dané slovo bylo využíváno v cizojazyčné komunikaci vysoké školy jako výraz specifikující typ instituce či jako součást překladu oficiálního názvu. Uvedené vyplývá ze skutečnosti, že v nově doplňované poslední větě v § 2 odst. 3 je užito slov „zahrnuje zákaz...podle věty druhé a třetí …“; zákaz užití překladu tedy nepřesahuje základní rámec zákazu, týkajícího se pouze úředního názvu. Ten může být oficiálně pouze jeden. Kogentně je tedy upravován toliko „oficiální“ název české právnické osoby – to jest název jakožto jeden z identifikačních údajů právnické osoby, který se se dle českých právních předpisů např. zapisuje do českého obchodního rejstříku nebo jiného veřejného rejstříku právnických osob (viz např. § 120 a 132 občanského zákoníku a zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů).

K bodům 6, 8, 16, 19, 20, 32, 38, 40, 54, 63, 194 [k § 9 odst. 1 písm. i), § 12 odst. 1 písm. a), § 15 odst. 2 písm. c), § 18 odst. 3 a 5, § 21 odst. 4, § 27 odst. 1 písm. h), § 30 odst. 1 písm. a), § 40 odst. 3, § 42 odst. 4, § 87 odst. 1 písm. b)]

Dochází k úpravě legislativní zkratky, jelikož strategický záměr ministerstva, strategický záměr vysoké školy, případně strategický záměr fakulty, a každoroční plán realizace strategického záměru ministra, každoroční plán realizace strategického záměru vysoké školy, případně každoroční plán realizace strategického záměru fakulty, představují samostatné dokumenty.

K bodům 7 a 9 [k § 9 odst. 3, § 12 odst. 2]

V návaznosti na připomínky reprezentace vysokých škol dochází ke specifikaci v určení odpovědnosti za zpřístupňování návrhů a podkladů, předložených akademickému senátu veřejné vysoké školy, členům akademické obce veřejné vysoké školy, pokud se jedná o návrhy, jejichž předkladatelem není rektor. Uvedené dokumenty bude zpřístupňovat předseda akademického senátu veřejné vysoké školy. Dále dochází k doplnění povinnosti předkladatele zpřístupňovat podklady členům vědecké rady veřejné vysoké školy způsobem umožňujícím dálkový přístup alespoň 7 kalendářních dnů před projednáváním.

K bodu 10 [k § 12 odst. 4]

Pravomoci vysoké školy s institucionální akreditací schvalovat programy odpovídá na druhé straně pravomoc tyto studijní programy rušit. Tuto zrušovací pravomoc má dle zákona pouze vědecká rada vysoké školy, přičemž na rozdíl od dalších působností uvedených v § 12 odst. 4 ji není možné delegovat na radu pro vnitřní hodnocení, ačkoliv jí může být svěřena působnost schvalovat studijní programy. Veřejná vysoká škola získá novelou možnost vybrat si, jestli ponechá pravomoc vědecké radě vysoké školy, nebo ji přenese na radu pro vnitřní hodnocení.

K bodům 11, 94, 118, 151 a 153 [k § 12a odst. 3, § 47c odst. 6, § 53 odst. 2, § 72 odst. 5 a § 74 odst. 2 a 3 a § 74a odst. 5]

Zákon reaguje na požadavek vyrovnání postavení mimořádného profesora v rámci vysokoškolského vzdělávání a jeho působení v rámci vysoké školy.

K bodu 11 [k § 12a odst. 3]

Dosavadní mechanismus dělení pravomoci navrhovat členy rady pro vnitřní hodnocení (RVH) mezi několik akademických orgánů je velmi složitý a v situaci, kdy orgány mají striktní harmonogramy jednání, může způsobit ochromení činnosti RVH na několik měsíců. (A to tím spíše, že někteří členové RVH mohou z různých důvodů nedokončit původní mandát a mechanismus zařazení nového člena na uvolněné místo není dostatečně pružný.) Dojde proto ke zjednodušení procesu sestavení rady pro vnitřní hodnocení. Z § 12 odst. 3 bude vypuštěno dosavadní jmenování třetiny tzv. „ostatních členů“ rady pro vnitřní hodnocení na návrh vědecké rady a třetiny na návrh akademického senátu. Podmínkou jmenování „ostatních členů“ rady pro vnitřní hodnocení bude pouze projednání takového záměru rektora ve vědecké radě veřejné vysoké školy [dle § 12 odst. 1 písm. i)] a předchozí souhlas akademického senátu veřejné vysoké školy [dle § 9 odst. 1 písm. f)], a to bez pevně určeného pořadí. Navržený postup bude rovněž organizačně přehlednější, neboť každý z relevantních orgánů bude návrh posuzovat pouze jednou (za současné situace akademický senát a vědecká rada jmenování navrhují a poté následně ještě v druhém kole projednávají/schvalují).

V návaznosti na uvedenou úpravu pak bude jako neopodstatněná z § 12 odst. 3 vypuštěna věta, že „Nejmenuje-li rektor členem rady toho, kdo byl na jmenování členem rady navržen, je povinen toto navrhovateli zdůvodnit.“.

Úprava směřuje k zachování autonomie Rady pro vnitřní hodnocení a zároveň napomáhá ke zjednodušení administrativních úkonů VŠ, tedy ke snížení administrativní zátěže a praktickému zlepšení procesů VŠ.

K bodu 12 [k § 12a odst. 4 písm. b)]

Stávající znění přisuzuje radě pro vnitřní hodnocení povinnost, která se dostává do konfliktu s odpovědnostmi univerzitní a fakultní exekutivy a dalších samosprávných orgánů vysoké školy a fakulty. „Řízení“ průběhu vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností veřejné vysoké školy je v řadě oblastí odpovědností jiných osob a orgánů (např. rektor, děkan); RVH reálně řídí průběh hodnocení jen v těch oblastech, kde jí to výslovně stanoví vnitřní předpis vysoké školy (typicky oblast studijních programů na základě § 12 odst. 4 zákona). RVH stanoví rámec a pravidla pro průběh vnitřního hodnocení (metodika, rozhodovací praxe apod.), v případě porušení může požadovat sjednání nápravy, udělit sankci. Termín „řídí“ bude proto nahrazen příhodnějším termínem „dohlíží na“.

K bodu 13 [k § 13 odst. 2]

Dochází ke změně, kdy se zrušuje stávající délka funkčního období, která je zákonem stanovena jako maximálně dvouletá, a navrhuje se stanovení délky funkčního období ponechat na vysoké škole, která délku funkčního období určí vnitřním předpisem. (V současné době nemají povinné funkční období ani členové vědeckých rad vysokých škol či fakult.) Přičemž již nyní mohou být členové disciplinární komise odvolání kdykoliv před koncem funkčního období. Navíc, k přirozené obměně členů dochází i v průběhu funkčního období, zejména při ukončení studia u studentských členů. Z praxe vyplývá, že disciplinární komise řeší jednotky excesů ročně.

Uvedená úprava má za cíl zjednodušit administrativu vysokým školám; zároveň podporuje autonomii VŠ změnou na stanovení délky funkčního období vnitřním předpisem. Navíc je třeba podotknout, že v současné době běžně dochází k opakovanému navrhování totožných osob do disciplinární komise na další funkční období.

K bodu 14 [k § 15 odst. 1 písm. c)]

Dochází ke zpřesnění kompetencí správní rady veřejné vysoké školy, které doposud musely být dovozeny až výkladem.

K bodu 15 [k § 15 odst. 2 písm. a)]

Dochází ke zjednodušení postupů při projednání zprávy o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností veřejné vysoké školy a jejich dodatků na základě zkušeností z praxe.

K bodu 17 [k § 16 odst. 1]

Dochází k formulační úpravě u pravomocí kvestora na základě doporučení Legislativní rady vlády a jejich komisí.

K bodu 18 [k § 18 odst. 3]

Navrhuje se výslovně zakotvit speciální finanční mechanismus zajišťování společenských potřeb v oblasti vysokoškolského vzdělávání, v rámci kterého bude např. možno dle potřeb praxe (podle společenské poptávky) finančně podporovat mimo jiné navýšení počtu studentů ve studijních programech nebo kvalitu jejich vzdělávání.

Vláda již takovým způsobem přijala opatření v oblasti lékařských povolání (usnesení ze dne 4. září 2018 č. 563) nebo v oblasti veterinárních profesí (usnesení ze dne 19. července 2023 č. 543). Zákon o vysokých školách nicméně výslovně s vládními usneseními tohoto typu v oblasti financování vysokých škol nepočítá.

Uvedená úprava má podporu Vládního výboru pro strategické investice.

K bodu 21 [k § 18 odst. 7]

Úprava reaguje na zkušenosti z praxe, které poukázaly na chybějící výslovnou úpravu možnosti plnění fondů formou darů, čímž docházelo k pochybnostem a zbytečnému omezování plnění fondů.

K bodu 22 [k § 18 odst. 10]

Doplnění a úprava znamená dvojí změnu, která reaguje na poznatky z praxe a směřuje ke zjednodušení administrativních procesů a k praktickému vylepšení procesů fungování VŠ. Díky úpravě dochází k vyjasnění jiných souvisejících zákonných znění (viz např. terminologie v zákoně č. 130/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tedy k jasnému oprávnění vytvářet FÚUP i pro VVŠ, které jsou v pozici dalšího účastníka projektu. Současně dochází k praktickému navýšení objemu převoditelných prostředků na dvojnásobek dosavadní hodnoty, nestanoví-li v případě víceletých projektů poskytovatel podpory ve smlouvě o poskytnutí podpory nebo v rozhodnutí o poskytnutí podpory jinak.

K bodům 23 až 25 [§ 18a odst. 2 a 6, poznámka pod čarou č. 9b]

Novela reaguje na platnou úpravu vzájemného vztahu rozpočtových pravidel a správního řádu. Na příslušné řízení se tedy budou vztahovat rozpočtová pravidla, včetně ustanovení rozpočtových pravidel o jejich vztahu ke správnímu řádu.

Doposud je v § 18a ZVŠ mj. stanoveno, že „Pro ostatní náležitosti rozhodnutí o poskytnutí příspěvku se použijí přiměřeně ustanovení zvláštního zákona pro vydání rozhodnutí

9b 9c

o poskytování dotací ze státního rozpočtua pro rozhodování o odnímání dotací .“ (tj. zákona č. 218/2000 Sb.) a že „Na řízení o vydání rozhodnutí o poskytnutí příspěvku a na řízení o jeho odnětí se nevztahuje správní řád.“.

Ustanovení § 18a ZVŠ (několikrát novelizované) bylo do ZVŠ zavedeno zákonem č. 624/2006 Sb. (s účinností od 30.12.2006). Tato úprava byla tedy do ZVŠ začleněna v době, kdy bylo v odkazovaném zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, v § 14 a násl. (o poskytování dotací a řízení o jejich odnětí) mj. uvedeno, že na rozhodnutí o poskytnutí dotace se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Řízení o poskytnutí dotace bylo tehdy upraveno v § 14 rozpočtových pravidel. Byla v nich upravena žádost o poskytnutí dotace a rozhodnutí o jejím poskytnutí včetně jeho náležitostí. Při vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vyloučeno použití správního řádu a soudní přezkum rozhodnutí. Dále bylo v rozpočtových pravidlech uvedeno, že vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které obsahuje požadované náležitosti. Na výše uvedené rozhodnutí se nevztahovaly obecné předpisy o správním řízení a bylo vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Všeobecně rozšířený výklad tohoto ustanovení byl takový, že vyloučení správního řádu a soudního přezkumu se vztahuje jak na pozitivní, tak i negativní rozhodnutí (v případě nevyhovění žádosti neměl neúspěšný žadatel možnost využít proti rozhodnutí poskytovatele žádné opravné prostředky).

Tato právní úprava poskytování dotací ze státního rozpočtu však byla v souvislosti s vývojem právního řádu a s vývojem judikatury Nejvyššího správního soudu překonána (počínaje přelomovým rozhodnutím NSS ze dne 30. 9. 2015, č.j. 9 Ads 83/2014-46, zmiňujícím aplikaci správního řádu na rozhodování o nevyhovění žádosti o dotaci). NSS došel k závěru, že poskytování dotací ze státního rozpočtu je výkonem veřejné správy, a proto se na něj vztahuje správní řád, a to i z toho důvodu, že poskytování dotací není podřízeno žádnému procesu, který by správní řád plně nahrazoval.

V návaznosti na to pak došlo k novelizaci odkazovaného zákona č. 218/2000 Sb. a k zásadní úpravě řízení podle rozpočtových pravidel, provedené s účinností od 1.1.2018 zákonem č. 367/2017 Sb.

Uvedená novela zákona upravila nově proces poskytování dotací ze státního rozpočtu. V rozpočtových pravidlech došlo mj. k podřízení procesu poskytování dotací ze státního rozpočtu správnímu řádu (se stanovenými výjimkami a zvláštní úpravou některých institutů).

Řízení o poskytnutí dotace tedy – na rozdíl od dřívější úpravy – v zásadě podléhá správnímu řádu.

Řízení o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu se řídí ustanoveními § 14g až 14p rozpočtových pravidel. V otázkách výslovně neupravených rozpočtovými pravidly se použije správní řád s výjimkou ustanovení výslovně uvedených v § 14q. [V § 14q (Vztah ke správnímu řádu) rozpočtových pravidel je uvedeno, že „V řízení o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci se nepoužije ustanovení § 37 odst. 3, § 41, § 45 odst. 2 a 4, § 71 odst. 3, § 80 odst. 4 písm. b) až d), § 140 odst. 2 a § 146 správního řádu.“ a že „Proti rozhodnutí poskytovatele není přípustné odvolání ani rozklad. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu.“.]

Stávající úprava obsažená v § 18a zákona o vysokých školách, která přikazuje přiměřené použití rozpočtových pravidel a zároveň vylučuje působnost správního řádu, se tak svým způsobem věcně dostala do kolize s úpravou obsaženou v rozpočtových pravidlech, která vzhledem k judikatuře od výluky správního řádu ustoupila a je založena na obecném použití správního řádu. Předložená novela § 18a ZVŠ se snaží daný rozpor odstranit.

K bodu 26 [k § 21 odst. 1 písm. a)]

Ustanovení stanoví přesnou formu, jíž má být stanoven termín a forma zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Vzhledem k tomu, že v obdobných ustanoveních (§ 21 odst. 1 písm. b) nebo § 42 odst. 1 písm. a) a b)) je forma ponechána na uvážení ministra, navrhujeme uvolnění formy tak, aby bylo možné rozhodnout, jak se zveřejní termín a forma zveřejnění výroční zprávy. Dříve požadovaná forma zveřejnění v rámci opatření ve Věstníku ministerstva byla administrativně zatěžující a s ohledem na dostatečnou efektivitu zveřejnění jinými cestami (zveřejnění na webu a elektronické zasílání), obdobně jako u záležitostí uvedených v následujícím bodu, se navrhuje sjednocení a zjednodušení úpravy. Zároveň se navrhuje, aby termín a formu zveřejnění výroční zprávy veřejné vysoké školy stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.

K bodům 27, 56 a 57 [k § 21 odst. 1 písm. b) a § 42 odst. 1 písm. a) a b)]

Obdobně jako u předchozího ustanovení navrhujeme v § 21 odst. 1 písm. b), aby termín a formu zveřejnění strategického záměru vzdělávací a vědecké a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.

Rovněž ustanovení § 42 odst. 1 písm. a) zákona je třeba upravit tak, aby bylo v souladu s obdobným ustanovením týkajícím se veřejných vysokých škol (§ 21 odst. 1 písm. a)), tedy že termín a formu zveřejnění výročních zpráv soukromých vysokých škol určuje ministerstvo a nikoliv ministr.

Obdobně je tomu u písm. b) v § 42 odst. 1. Navrhuje se, aby termín a formu zveřejnění strategického záměru soukromé vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.

Celá úprava v bodech 17 a 18 směřuje ke zjednodušení procesu – formálně není třeba podniknout tolik kroků, stanovuje-li formu a termín ministerstvo, než když je třeba toto stanovení provést přímo z pozice ministra. Výsledek je shodný, nicméně navrhovaná úprava přináší administrativní zjednodušení.

K bodům 28 a 58 [k § 21 odst. 1 písm. e) a k § 42 odst. 1 písm. e)]

Úprava zavádí povinnost veřejné vysoké školy obligatorně zřídit pracoviště určené pro poskytování informací o opatřeních zajišťovaných pro vyrovnání příležitosti studovat na vysoké škole a pro předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí, kdy údaj o tomto místu bude zveřejněn ve veřejné části internetových stránek. Činnost tohoto místa nebo těchto míst se neomezuje pouze na sdělování informací, nýbrž zajišťuje širší podporu dle potřeb studujících.

Vysoká škola si může stanovit optimální model fungování kontaktního místa či míst podle vlastních potřeb, personálních a finančních kapacit a místních podmínek. Informování, předcházení a řešení případů diskriminace je vhodné zajistit osobami s potřebnou kvalifikací a dostatečnou časovou kapacitou pro výkon uvedených činností. Pracoviště a pracovníci zajištující kontaktní místo by měli mít nezávislé postavení v rámci organizace vysoké školy a mít k dispozici potřebné materiální a další vybavení.

Předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí se týká dalších diskriminačních důvodů (zejména pohlaví a pohlavní identifikace, věku, rasy, etnického původu, národnosti, sexuální orientace a náboženského vyznání), které mohou být zdrojem různých forem diskriminace. Bezpečí na vysoké škole lze definovat jako ideální stav prostředí, ve kterém je chování a jednání všech přítomných přirozeně vedeno principy kolegiality, integrity, rovnosti, respektu, otevřenosti a pozornosti k ostatním a kde jakákoliv forma nežádoucího chování, zastrašování, agrese, šikany nebo diskriminace je považována za nepřijatelnou.

Kontaktní místo či místa mohou předcházet výskytu diskriminace a narušení sociálního bezpečí prostřednictvím pravidelného vzdělávání studujících a zaměstnanců (např. přednáškami, besedami, praktickými workshopy, semináři, konferencemi), monitorováním výskytu nežádoucího chování (např. realizací kvantitativních a kvalitativních výzkumů, anket), poskytováním individuální a skupinové psychologické podpory či zvyšováním povědomí o vybraných otázkách prostřednictvím cílených osvětových kampaní (např. vydáváním praktických příruček a návodů, videí na sociálních sítích).

Na kontaktní místo či místa by měli mít právo obrátit se všichni studující a v důvěrném prostředí oznámit jednání, které podle nich porušuje zákaz diskriminace či narušuje bezpečí na škole. Kontaktní místo či místa by měla mít možnost studující podpořit v konkrétní situaci (např. poradenstvím či dalším jednáním za využití vhodných komunikačních technik) s cílem oznámení prověřit a přispět vhodným způsobem k vyřešení případu. Vysoká škola může působnost, pravomoci a postup kontaktního místa či míst při řešení oznámení upravit vnitřním předpisem a zároveň vymezit jejich vztah k dalším orgánům vysoké školy. Vysoké školy mohou zároveň využít některý z osvědčených modelů, které na vysokých školách v České republice a v zahraničí již existují: např. pozice ochránců práv (tzv. ombudsosob), koordinátorů či poradců pro sociální bezpečí či osob v obdobném postavení.

Obdobná povinnost se vztahuje podle § 42 odst. 1 písm. e) i na soukromou vysokou školu.

K bodu 29 [k § 21 odst. 1 písm. h) a v § 42 odst. 1 písm. e)]

Změna, nahrazující povinnost informovat Akreditační úřad „předem“ povinností informovat jej „bezodkladně“, reaguje na vyjasnění a zjednodušení administrativních procesů tak, aby více odpovídaly praxi a snižovala se administrativní zátěž na VŠ.

Úprava reaguje na faktický stav, kdy vysoká škola není v některých případech schopná informovat o změnách v rámci uskutečňovaných akreditovaných činností NAÚ předem. Jedná se zejména o situace, kdy změnu schvaluje s okamžitou účinností. Pro tyto účely dochází k úpravě lhůty pro splnění informační povinnosti, a to z termínu „předem“ na termín „bezodkladně“.

V § 21 odst. 1 písm. h) se dále pojem „formy výuky“ nahrazuje v zájmu sjednocení terminologie přesnějším pojmem „formy studia“ - v souladu s terminologií dle § 44, který zmiňuje „formu studia“ jakožto součást studijního programu, resp. jako jeden z identifikačních znaků programu,

a stanoví výčet „forem studia“. Obdobná úprava se pak provádí i v některých dalších ustanoveních zákona, která opisují definující aspekty studijního programu. (Je přitom dbáno,

aby při nahrazení pojmů nešlo o případy, kdy je pojmu „forma výuky“ užíváno v jiném smyslu, jako je tomu v nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství, kde je užito pojmu „zajištění přednášek, seminářů a dalších forem výuky ve studijním programu“.)

K bodům 30 a 31 [k § 21 odst. 3 písm. a) a b)]

Formulačně jsou upraveny náležitosti výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy.

K bodům 33 a 64 [§ 21 odst. 5 a § 42 odst. 5]

Dosavadní ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) o povinnosti veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“ se nahrazuje úpravou v § 21 odst. 5 (obdobně doplňovanou v § 42 odst. 5) o zajištění přiměřených podpůrných opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Podpůrná opatření se vztahují na všechny studující, kteří mají dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. Veřejná vysoká škola tedy bude zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami, např. pro uchazeče a studenty se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, které mají dopad na průběh přijímacího řízení nebo na plnění studijních povinností.

Ustanovení se snaží o vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole všem uchazečům a studentům, ať jsou jakkoliv znevýhodněni, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Lze-li překážku k absolvování studia odstranit poskytnutím přiměřených podpůrných opatření, nejde o zdravotní nezpůsobilost ke studiu. Ustanovení je postaveno na principu přiměřenosti. Přiměřená podpůrná opatření musí být takového charakteru, aby umožňovala studentům účinné vzdělávání s ohledem na jejich individuální potřeby. Pravidla poskytování podpůrných opatření stanoví vnitřní předpis vysoké školy.

Stát má na základě článku 24 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením povinnost těmto osobám „v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytnout nezbytnou podporu umožňující jejich účinné vzdělávání a učinit přiměřenou úpravu podle individuálních potřeb“. Stejně tak článek 2 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech („Úmluva“) ukládá státům povinnost poskytnout studentům se zdravotním postižením podpůrná opatření / přiměřené úpravy pro zajištění účinné možnosti studovat na vysoké škole. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přitom plyne, že povinnost přiměřených úprav nemá pro státy, potažmo pro samotné vysoké školy, představovat nepřiměřené nebo nadměrné břemeno (Stoian proti Rumunsku, č. 289/14, rozsudek ze dne 25. června 2019). Konkrétní přiměřené úpravy však musí sledovat účel uspokojení vzdělávacích potřeb osoby se zdravotním postižením a musí být způsobilé kompenzovat její faktickou nerovnost. Ve věci Enver Şahin proti Turecku (č. 23065/12, rozsudek ze dne 30. ledna 2018) přitom Evropský soud pro lidská práva neakceptoval neřešení problému přístupnosti budovy pro studenta na vozíčku až do okamžiku, kdy budou shromážděny veškeré finanční prostředky. Shledal, že je třeba vždy zkoumat potřeby jednotlivé osoby se zdravotním postižením a možnosti řešení její situace, které by jí umožnily pokračovat ve studiu ve srovnatelných podmínkách s ostatními studenty a které by zároveň neznamenaly pro příslušnou univerzitu nepřiměřené břemeno. Nedostatek finančních prostředků tak sám o sobě nezbavuje univerzitu povinnosti zajistit osobě se zdravotním postižením účinný přístup ke vzdělání.

Z výše uvedeného vyplývá, že na základě mezinárodních závazků České republiky je třeba přijmout alespoň taková opatření, která ve svém souhrnu budou na základě zohlednění individuálních potřeb dané osoby schopna kompenzovat její faktickou nerovnost a zajistit jí účinnou možnost studovat na vysoké škole.

Dodržování mezinárodních závazků ČR není návrhem narušeno. Přijetí novely zákona o vysokých školách a zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob nebude mít za důsledek zúžení a omezení služeb, které veřejné vysoké školy bezplatně poskytují studentům se zdravotním postižením již nyní, za stávajícího právního stavu.

V praxi je doposud poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám při studiu na veřejných vysokých školách zajištěno (resp. podpořeno a motivováno) i mimoprávně (ekonomicky) prostřednictvím poskytování, resp. navýšení „příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost“, poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy dle § 18 odst. 2 písm. a) zákona o VŠ (z něhož jsou mj. financovány zvýšené náklady na studium studentů se specifickými potřebami.

Za dosavadní právní oporu pro povinnost veřejné vysoké školy poskytovat podporu zdravotně postiženým či jinak znevýhodněným uchazečům a studentům je mj. možno považovat zmiňované obecné ustanovení § 21 písm. e) zákona o vysokých školách o povinnosti veřejných vysokých škol „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“ (která se nyní zmírňuje na povinnost zajišťovat „přiměřená“ podpůrná opatření). Pro soukromé vysoké školy takováto povinnost zákonem o vysokých školách explicitně stanovena není a pro státní ji lze vyvodit z § 95 odst. 1 zákona o VŠ.

Zmínit lze rovněž, že dle zákona o VŠ je veřejná, soukromá i státní vysoká škola povinna zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje, včetně mj. informace o jejich dostupnosti pro osoby se zdravotním postižením [viz § 21 odst. 1 písm. h), § 42 odst. 1 písm. e), nově písm. f), a § 95 odst. 1 zákona o VŠ].

Uvést lze i skutečnost, že podle nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, patří mezi standardy pro institucionální akreditaci mj. standard, dle kterého „Vysoká škola má nastaven účinný systém zajišťující rovný přístup ke studiu všem uchazečům o studium a studentům. Vysoká škola poskytuje služby a další podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole pro studenty se specifickými potřebami.“.

Mezi standardy pro akreditaci studijního programu je pak zakotven mj. standard, dle kterého „Vysoká škola zajišťuje dostupné služby, stipendia a další podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole pro studenty se specifickými potřebami. Vysoká škola zejména a) v oblasti vyrovnávání podmínek studia studentů se specifickými potřebami vychází z obecně závazných právních předpisů, b) zajišťuje poučený a lidskou důstojnost respektující přístup všech svých zaměstnanců ke studentům a uchazečům se specifickými potřebami,

c) zajišťuje, aby poskytované služby a úpravy realizované s cílem dosáhnout přístupnosti akademického života pro studenty se specifickými potřebami nevedly ke snižování studijních nároků.“.

Zmíněné standardy se vztahují jak na vysoké školy veřejné či státní, tak i na vysoké školy soukromé.

Podle navrhované novely bude současná, ne zcela jasná formulace povinnosti veřejných vysokých škol „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“, zakotvená v § 21 odst. 1 písm. e) zákona o VŠ, nahrazena § 21 odst. 5. Ze současného znění ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) není totiž dostatečně, resp. prima facie zřejmé, jak má být ona „dostupnost“ interpretována a co má být tedy považováno za „všechna dostupná opatření“.

Výkladem se nicméně musí dospět k závěru, že se nejedná o všechna teoreticky existující (resp. „poznaná“) opatření (neboť pak by zmínka o dostupnosti byla v textu zbytečná a hovořilo by se pouze o „všech opatřeních“).

„Dostupnost“ opatření je tedy zřejmě vlastností, jež měla doposud býti posuzována a hodnocena ve vztahu k vysoké škole jakožto adresátu (nositeli) příslušné „opatřovací povinnosti“, resp. k možnostem této vysoké školy.

Povinnost veřejné vysoké školy bude nově upřesněna formulací „zajišťuje přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Pravidla jejich poskytování stanoví vnitřní předpis vysoké školy“.

Tato formulace [jež bude nově vložena jako formulace povinnosti i pro soukromé vysoké školy v § 42 odst. 5] bude aplikována na podporu různě znevýhodněných uchazečů o studium a studentů – tj. nejen osob znevýhodněných svým zdravotním postižením, ale např. i osob znevýhodněných např. jejich ekonomickým zázemím či jinými okolnostmi.

Úprava, odkazující v § 21 odst. 5 a v § 42 odst. 5 ZVŠ na pravidla stanovená vnitřním předpisem vysoké školy, bude plně v souladu s mezinárodními závazky České republiky, vyplývajícími mimo jiné z ustanovení čl. 14 evropské Úmluvy o lidských právech ve spojení s čl. 2 Protokolu č. 1 k této Úmluvě, a to v souladu s jejich interpretací, jak byla předestřena např. v těchto rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva, týkajících se zákazu diskriminace (dle článku 14 Úmluvy o lidských právech) při přístupu ke vzdělání (dle článku 2 Protokolu č. 1 k uvedené Úmluvě): v rozsudku ze dne 23. února 2016 ve věci č. 51500/08 - Çam proti Turecku a v rozsudku ze dne 30. ledna 2018 ve věci č. 23065/12 - Enver Şahin proti Turecku.

Zmíněná rozhodnutí mj. deklarují, že Úmluva o lidských právech musí být vykládána v souladu s dalšími pravidly mezinárodního práva, mj. s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tyto mezinárodní úmluvy stojí mj. na zásadách univerzality a nediskriminace při užívání práva na vzdělání.

Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 14 (zakotvujícím „Zákaz diskriminace“) stanoví, že „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“.

V Dodatkovém protokolu (v Protokolu č. 1) k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je pak v článku 2 (zakotvujícím „Právo na vzdělání“) mj. stanoveno, že „Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání.“.

Předmětný zákaz diskriminace dále vyplývá mj. i z dalších mezinárodních smluv (např. z článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).

Zákaz diskriminace dále vyplývá i přímo z předpisů vnitrostátního práva – např. z čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dle kterého jsou lidé rovní v právech) či ze zákona č. 198/2008 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).

Ustanovení § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5 ZVŠ budou nápomocna k naplňování mezinárodních závazků ČR vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Prostřednictvím této vnitrostátní úpravy (a její aplikace) bude totiž mj. naplňován závazek ČR zajistit při uskutečňování práva osob se zdravotním postižením na vzdělání, aby tyto osoby nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy, [viz čl. 24 odst. 2 písm. a) úmluvy], aby jim bylo zajištěno přiměřené přizpůsobení jejich individuálním potřebám [viz čl. 24 odst. 2 písm. c) úmluvy], aby jim v rámci všeobecné vzdělávací soustavy byla poskytována potřebná podpora pro usnadnění jejich účinného vzdělávání [viz čl. 24 odst. 2 písm. d) úmluvy] a především pak závazek zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost přístupu k obecnému terciárnímu vzdělávání bez diskriminace a na rovnoprávném základě s ostatními a aby jim za tímto účelem bylo poskytováno přiměřené přizpůsobení [viz čl. 24 odst. 5 úmluvy].

„Přiměřeným přizpůsobením“ se přitom dle čl. 2 cit. úmluvy rozumí „nezbytné a odpovídající modifikace a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a které jsou prováděny, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními“.

Úmluva tedy nevyžaduje, aby byla Českou republikou, potažmo příslušnými vnitrostátními subjekty – vysokými školami, prováděna všechna podpůrná opatření způsobilá kompenzovat faktickou (neopodstatněnou) nerovnost zdravotně postižených osob ( – tedy např. i taková, která by byla pro vysokou školu pro jejich vysokou finanční náročnost „likvidační“), ale pouze taková, která nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení.

Pokud jde o skutečnost, že ustanovení zákona o VŠ výslovně nezmiňují potřebu přihlížet a posuzovat, resp. brát v potaz před poskytnutím podpůrného opatření individuální potřeby jednotlivých zdravotně postižených uchazečů či studentů, tato by měla být dostatečně kompenzována skutečností, že v případě veřejných a státních vysokých škol vnitřní předpis vysoké školy, v němž by měla být stanovena pravidla pro zajišťování podpůrných opatření, bude podléhat – stejně jako ostatní vnitřní předpisy veřejné vysoké školy – registraci ze strany příslušného ministerstva [viz § 36 a § 95 odst. 8, resp. nově 9 písm. a) zákona o VŠ]. V rámci řízení o žádosti o tuto registraci, v němž se posuzuje, zda vnitřní předpis neodporuje zákonu nebo jinému právnímu předpisu, bude tedy posuzována mj. i skutečnost, zda je respektováno ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR (dle kterého „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“) a zda je tedy mj. plně respektována úprava obsažená v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Zakotvení pravidel poskytování podpůrných opatření do vnitřního předpisu přitom navíc přispěje (spolu se stávajícím zněním § 21 odst. 1 písm. d) zákona o VŠ) i k naplňování ustanovení článku 4 odst. 1 písm. h) úmluvy, obsahující pro ČR závazek „poskytovat osobám se zdravotním postižením přístupné informace o kompenzačních pomůckách, zařízeních a podpůrných technologiích, včetně nových technologií, jakož i o jiných formách pomoci, podpůrných službách a zařízeních“.

Nové ustanovení § 21 odst. 5 zákona o VŠ řeší komplexněji než dosavadní rušené ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) situaci studentů se specifickými potřebami, když ukládá vysoké škole zajistit přiměřená podpůrná opatření tak, aby byly vyrovnány příležitosti uchazečů a studentů s ohledem na jejich znevýhodnění. Při tom je třeba také brát v potaz požadavky studijního programu na zdravotní způsobilost studentů k jeho studiu. Pravidla těchto specifických podpůrných opatření si stanoví každá vysoká škola přiměřeně podle svých možností a podmínek vnitřním předpisem vysoké školy.

V § 42 odst. 5 se povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole zavádí i pro soukromé vysoké školy tak, jak to odpovídá povinnosti stanovené veřejným vysokým školám dle § 21 odst. 5.

S ohledem na odůvodnění ustanovení § 21 odst. 5 ve věci přiměřenosti se tento princip promítá i do úpravy pro soukromé vysoké školy. Povinnost přijmout „přiměřené úpravy“ způsobilé kompenzovat faktickou nerovnost zdravotně postižených osob se dle mezinárodních závazků České republiky vztahuje jak na veřejné vysoké školy, tak na soukromé vysoké školy. Konkrétně článek 2 Protokolu č. 1 ukládá státům povinnost zajistit účinný přístup ke všem vysokým školám existujícím na jejich území (Leyla Şahin proti Turecku, č. 44774/98, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2005, § 136–137). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přímo vyplývá, že požadavky Úmluvy vážou všechna vzdělávací zařízení, tedy jak veřejná, tak soukromá (Costello-Roberts proti Spojenému království, č. 13134/87, rozsudek ze dne 25. března 1993, § 25 a násl).

Rozdíl mezi soukromými a veřejnými vzdělávacími institucemi nečiní ani Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením - viz autoritativní interpretace dané úmluvy obsažená v Obecném komentáři Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením č. 4 (2016), (OSN dok. CRPD/C/GC/4), k právu na inkluzívní vzdělávání (zejm. v bodech 20, 23, 24, 38, 39 a 74 komentáře), dle které mj. smluvní státy musí zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup ke vzdělání ve veřejných i soukromých akademických institucích za stejných podmínek jako ostatní, a právo na inkluzivní vzdělávání se vztahuje na poskytování veškerého vzdělávání, nejen na právo poskytované veřejnými orgány.

K bodu 34 [k § 23 odst. 1]

Formulační úprava zpřesňující vyjádření a význam související s dalšími doplněními paragrafu 23 v následujících odstavcích.

K bodu 35 [k § 23 odst. 2 a 3]

Obdobně jako je v rámci § 81 zákona umožněno společné uskutečňování studijního programu s jinou právnickou osobou a nově se rozšiřuje právní úprava o podrobnosti pro společné studijní programy uskutečňované dvěma nebo více vysokými školami, umožňuje v § 23 se také společné uskutečňování studijního programu fakulty společně s jinou fakultou téže vysoké školy.

Úprava nastavuje podmínky organizace společného studijního programu, a to formou vnitřního předpisu vysoké školy. Podrobnosti mohou být ve vnitřním předpisu uvedeny rámcově, právě proto, aby byly upraveny též zastřešující podmínky pro spolupracující fakulty.

K bodu 36 [k § 24 odst. 2 písm. b)]

Doplnění odstavce o rozhodování o právech a povinnostech studentů studijních programů uskutečňovaných fakultou, a to za účelem odstranění potřeby svěřovat tuto zásadní kompetenci fakultám statutem veřejné vysoké školy.

K bodu 37 [k § 26 odst. 3]

Úprava textace, aby znění přesněji odpovídalo dotčeným administrativním procesům. Ustanovení se týká chodu fakulty, je tedy vhodné, aby zmíněné podmínky bylo možné nastavovat na úrovni fakulty.

K bodu 38 [k § 27 odst. 1 písm. h)]

Naplňování Strategického záměru je dlouhodobou činností, jejíž nedílnou součástí je zpracování a dodržování každoročních Plánů realizace. Doplnění textace je tak napravením chyby, které vyplývalo z praktické nutnosti vyjasnit text vzhledem k reálné praxi.

K bodu 39 [k § 27 odst. 3]

V návaznosti na připomínky reprezentací vysokých škol dochází ke zpřesnění povinností při zpřístupňování předložených návrhů pro členy akademického obce fakulty obdobným způsobem jako při zpřístupňování návrhů předložených akademickému senátu veřejné vysoké školy.

K bodu 40 [k § 30 odst. 1 písm. a)]

Úprava vyplývající z dalších doplnění textu, viz např. § 27 odst. 1 písm. h). Nová textace lépe odpovídá reálné praxi a vyjasňuje administrativní procesy VŠ a jejích součástí.

K bodu 41 [k § 31 odst. 2]

Nutná formulační úprava odpovídající zpřesnění textu v jiných částech, viz § 13 odst. 2.

K bodu 42 [k § 35 odst. 1]

Důvodem úpravy je nesoulad názvu oblasti studia v § 35 a v § 46 zákona. V § 35 je uveden název oblasti studia jako „veterinární lékařství a hygiena“ a v § 46 název stejné oblasti jako „veterinární lékařství a veterinární hygiena“.

K bodu 43 [k § 35 odst. 1]

Na základě zkušeností z praxe je navrženo upřesnit, že výzvu k nápravě lze vůči vysoké škole učinit i v případě vnitřních předpisů, které jsou v rozporu s právními předpisy.

K bodu 44 [k § 39 odst. 1 a § 81 odst. 1]

Ustanovení je upraveno tak, aby právnická osoba, která hodlá působit jako soukromá vysoká škola, splnila obě uvedené podmínky kumulativně (obdobně jako v čl. 54 SFEU) a nikoliv alternativně, jak je uvedeno dosud. Jedná se o podmínky sídla (nebo ústřední správy nebo hlavního místa podnikatelské činnosti) právnické osoby v členském státu Evropské unie a zřízení podle práva členského státu Evropské unie. (Přičemž za členský stát Evropské unie se dle § 106 odst. 2 pro účely zákona o VŠ považuje i jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarská konfederace.)

K bodům 45 až 50 [k § 39 odst. 4 písm. g), k § 39 odst. 6 až 8, k § 39a odst. 1 písm. c), d) a

e) k § 39a odst. 2, 3]

Zavádí se povinnost prokázání bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnické osoby žádající o státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola a členů jejího statutárního orgánu. Uvedené okolnosti budou zkoumány, jelikož je ve veřejném zájmu, aby vysokoškolské vzdělávání neposkytovaly právnické osoby, které samy, případně členové jejího statutárního orgánu, nesplňují podmínky důvěryhodnosti a bezúhonnosti. Především se však uvedenou úpravou zajišťuje, že bude možno obdobné podmínky důvěryhodnosti a bezúhonnosti vyžadovat i od zahraničních vysokých škol ucházejících se o udělení tuzemského povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR, aniž by takový požadavek bylo možno označit za nepřípustnou diskriminaci zahraničních vysokých škol z členských států Evropské unie oproti tuzemským vysokým školám.

Podmínka důvěryhodnosti není v případě žadatelů o státní souhlas naplněna v případě právnických osob, u kterých došlo v době pěti let před podáním žádosti k odnětí státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola z důvodu závažného porušování povinností stanovených zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy nebo u nichž je členem statutárního orgánu osoba, která byla v uvedené pětileté době (kdykoliv v jejím průběhu) členem statutárního orgánu právnické osoby, které byl v dané době odňat státní souhlas z důvodu závažného porušování povinností stanovených zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy.

Podmínka bezúhonnosti pak brání působení osob, pravomocně odsouzených pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání, jakožto soukromých vysokých škol nebo jakožto členů statutárních orgánů soukromých vysokých škol. A to pokud se na danou osobu nehledí, jako by nebyla odsouzena.

Uvedené novelizační body upravují postup, jakým způsobem je podmínka bezúhonnosti prověřena, případně jaké doklady musí žadatel o státní souhlas v této věci doložit. Pokud jde o podmínku důvěryhodnosti, podklady pro posouzení jejího splnění by mělo mít ministerstvo k dispozici na základě své předchozí úřední činnosti, neboť je orgánem příslušným rozhodovat o odnětí státního souhlasu.

K bodu 51 [k § 39a odst. 7]

Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění ustanovení řešícího přeměnu právnické osoby působící jako soukromá vysoká škola. A dále se v návaznosti na úpravu ustanovení § 39 odst. 1 i zde – ve vymezení možné nástupnické právnické osoby – mění alternativně vymezené podmínky ohledně sídla a zřízení na výčet kumulativní.

K bodu 52 [k § 39a odst. 8 a 9]

Dochází ke změně číslování odstavců, na které se odkazuje, a to v souvislosti s vložením úpravy týkající se bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnické osoby. V § 39a byly vloženy nové odstavce 2 a 3 a dosavadní odstavce 2 až 7 byly označeny jako odstavce 4 až 9. Toto nové označení dosavadních odstavců je proto třeba promítnout i do odkazů na ně.

K bodu 53 [k § 40 odst. 2]

S ohledem na změnu ustanovení § 91 bylo třeba změnit odkaz v tomto ustanovení.

K bodu 55 [k § 41]

S ohledem na skutečnost, že aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah a zástupně jsou nesystémově a nekomplexně při stanovení vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich úpravě využívána ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, se nově stanovují vnitřní předpisy soukromých vysokých škol. V případě statutu soukromé vysoké školy se pak stanoví jeho povinný obsah.

K bodu 59 [k § 42 odst. 1 písm. h)]

Dochází k úpravě zmiňující možnost členění soukromé vysoké školy mj. na fakulty.

K bodům 60 až 62 [k § 42 odst. 1 písm. j), k) a l)]

Dochází k úpravám informační povinnosti souvisejícím mj. se zavedením institutu bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnických osob působících jako soukromá vysoká škola a členů jejich statutárních orgánů.

K bodu 54 [k § 43 odst. 1]

Doplnění ustanovení k zachování kontrolní funkce ministerstva s pravomocí vyzvat k nápravě protizákonných poměrů či vnitřních předpisů soukromé vysoké školy nebo její fakulty.

K bodům 66 až 68 [k § 43 odst. 2 písm. b), c) a e) a § 43 odst. 5]

Jsou rozšířeny důvody pro odejmutí státního souhlasu soukromé vysoké škole. První nový důvod je založen na vůli samotné soukromé vysoké školy, když taková možnost nebyla dosud v zákoně upravena.

Druhý důvod reflektuje na skutečnost, když soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný akreditovaný studijní program.

Na základě změny ustanovení odst. 2 bylo třeba upravit v odst. 5 odkaz týkající se upozornění ze strany ministerstva v případě zjednání nápravy před odnětím státního souhlasu.

K bodu 69 [k § 44 odst. 2 písm. h)]

Formální úprava textu zpřesňuje formulaci dle aktuálního znění zákona a napravuje chybu v nedostatečné definici původního pojmu „kombinovaný studijní program“. Současné znění zákona o VŠ užívá pojmu „kombinovaný studijní program“, za který je dle § 44 odst. 2 písm.

h) ZVŠ studijní program považován tehdy, pokud se státními zkouškami, popřípadě obhajobou disertační práce, ověřují profilující znalosti nebo dovednosti ze základních tematických okruhů náležejících do více oblastí vzdělávání. Uvedený pojem však je terminologicky matoucí – a to s ohledem na existenci tzv. kombinované formy studia (tj. formy studia, která je dle § 44 odst. 4 ZVŠ kombinací prezenčního a distančního studia). Termín „kombinovaný studijní program“ se proto navrhuje nahradit termínem „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“, popisujícím podstatu nahrazovaného termínu.

K bodu 70 [k § 44 odst. 6]

Ustanovení zohledňuje možnost uskutečňování studijního programu ve spolupráci více fakult téže vysoké školy.

K bodu 71 [k § 44 odst. 8]

Formální úprava textu zpřesňující formulaci dle aktuálního znění zákona. Původní pojem „kombinovaný studijní program“ navázaný na úpravu ukončování studia (který mohl být matoucí s ohledem na podobně znějící, avšak obsahově rozdílný pojem „kombinovaná forma studia“) se nahrazuje popisným názvem „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“.

K bodům 72 a 195 [k § 44 odst. 9 a § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1]

Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky byl dne 27. listopadu 2018 schválen ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. RKVV popisuje a kategorizuje kvalifikace udělované vysokými školami v České republice a určuje rámcové požadavky na studijní programy uskutečňované vysokými školami.

Navrhuje se upravit RKVV vyhláškou. Je tedy třeba do zákona doplnit zmocnění k vydání této vyhlášky.

K bodům 73, 74 a 80 [k § 45 odst. 3, § 46 odst. 3, § 47 odst. 4]

Na základě praxe vysokých škol a v souladu s internacionalizací vysokého školství dochází k úpravě ukončování studia v bakalářském studijním programu. Vysokým školám se tak otevírá prostor pro modifikaci státní závěrečné zkoušky podle konkrétních potřeb a podmínek daného studijního programu. Státní závěrečná zkouška může mít jednu nebo více částí. Obhajoba bakalářské práce může, ale nemusí být jednou z těchto částí. Státní závěrečná zkouška však nemůže spočívat jen v obhajobě bakalářské práce.

Upravuje se také ukončování studia v magisterském studijním programu, a to tak, že jedinou povinnou součástí státní závěrečné zkoušky zůstává obhajoba diplomové práce. Další součásti státní závěrečné zkoušky jsou fakultativní s ohledem na charakter studijního programu.

V návaznosti na to dochází také ke sjednocení terminologie u ukončování doktorského studia, kdy se studium ukončuje státní závěrečnou zkouškou, která je tvořena obhajobou disertační práce. Dochází k upřesnění povinných součástí disertační práce a na základě připomínek ministryně pro vědu, výzkum a inovace a Svazu průmyslu a dopravy České republiky dochází dále k uvedení dalších možných podob disertační práce. V této souvislosti dochází také k formální úpravě některých návazných ustanovení v zákoně.

K bodům 74 až 76 [k § 46 odst. 3 věta poslední a § 46 odst. 4 písm. c) a d)]

Aktuální právní úprava umožňuje získat titul „doktor medicíny“ (ve zkratce „MUDr.“) výhradně absolventům v oblasti všeobecného lékařství a zcela opomíjí studijní programy vojenského všeobecného lékařství. Ty zabezpečují lékařské vzdělání na obdobné úrovni a mimo to nabízí další rozšíření v oblasti vojenské přípravy. Návrh novely proto zavádí udělování titulu „MUDr.“ též absolventům v oblasti vojenského všeobecného lékařství a současně je zaváděno také, stejně jako u všeobecného lékařství, ukončení studia státní rigorózní zkouškou. Obdobně se řeší též otázka studijního programu Vojenské zubní lékařství – titul „doktor zubního lékařství“ (ve zkratce „MDDr.“) bude udělován též v oblasti vojenského zubního lékařství.

K bodu 77 [k § 46 odst. 5 větě první]

Zpřesňující textová úprava terminologie s ohledem na potřebu zajištění možnosti sjednocení terminologie dle § 45 odst. 3 a 46 odst. 3 a 5 s ustanoveními § 47c a násl.

K bodu 78 [k § 46 odst. 5 větě druhé]

Zpřesňující a doplňující textová úprava vyjasňující význam situace, která může reálně nastat.

K bodu 79 [k § 46 odst. 5 písm. b)]

Akreditační komise schválila možnost udělení titulu PhDr. studijnímu programu Fyzioterapie pro FTVS (rozhodnutí MŠMT-12899/2015). V rámci institucionální akreditace pro oblast zdravotnické obory Rada pro vnitřní hodnocení po konzultaci s NAU schválila rigorózní řízení s možností udělit titul PhDr. pro studijní program Aplikovaná fyzioterapie a Adiktologie. O rigorózním řízení se uvažuje v případě navazujícího magisterského studijního programu Intenzivní péče. Pro tato řízení nebylo ze ZVŠ jasné, jaký titul má být udělován, proto dochází k zpřesňující formulaci dle aktuální reálné situace.

K bodům 81, 110 a 117 [k § 47 odst. 6, § 47e odst. 4, § 50 odst. 1, § 51 odst. 2, § 63 odst. 3 písm. b), § 79 odst. 2 písm. a)]

Náhrada obecnějšího pojmu „součást vysoké školy“ pojmem „fakulta“ je zpřesněním textu, odrážejícím skutečnost, že akreditace studijního programu může být udělena pouze té součásti vysoké školy, která je fakultou.

K bodům 82 až 86 a 156 [k § 47b a § 75 odst. 4]

Formální úprava textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení. Místo terminologicky nevhodného pojmu „zveřejnění“ bude užíváno pojmu „zpřístupnění veřejnosti“.

A to v souladu s terminologií obsaženou mj. v autorském zákoně, podle jehož § 4 je dílo zveřejněno prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti.

Škola bude zpřístupňovat práce „způsobem stanoveným vnitřním předpisem“, přičemž může jít i o „on-line zpřístupnění“. Tak jako u všech zákonných licencí je využití § 47b zákona o vysokých školách, obsahující kvazilicenční omezení autorského práva, podmíněno dodržením podmínek stanovených tzv. třístupňovým testem obsaženým v § 29 odst. 1 autorského zákona, a to včetně podmínky, že nebudou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

K § 47b odst. 2

Formální úpravy textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení, jejímž účelem je konkretizovat přístupnost závěrečných prací a zjednodušit procesy VŠ.

K § 47b odst. 3

Formální úpravy textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení a zjednodušující procesy VŠ.

K § 47b odst. 4 větě poslední

V praxi se neosvědčilo zasílat bez zbytečného odkladu jeden výtisk po obhájení bakalářských, diplomových, disertačních a rigorózních prací nebo jejich částí po dobu trvání překážky pro jejich zveřejnění k uchování ministerstvu. Navrhuje se proto zrušení tohoto ustanovení zákona.

Současně s ohledem na možnou potřebu delšího nezveřejnění, než je doba tří let, se navrhuje dobu odložení zveřejnění prodloužit na 5 let. S ohledem na specifičnost studia a bezpečnostní otázky spojené se vzděláváním na státních vysokých školách může být zveřejnění odloženo až o 15 let.

K § 75 odst. 4

Ustanovení § 75 odst. 4 se terminologicky přizpůsobuje ustanovení § 47b, užívajícímu nově přesnější termín „zpřístupnění“ místo terminologicky nevhodného pojmu „zveřejnění“.

K bodu 87 [k nadpisu § 47c, v nadpisu § 47f a v nadpisu § 47g]

Formulační úprava, jejíž nutnost vyplývá z předešlých úprav znění § 47.

K bodu 88 [k § 47c odst. 1]

Formulační úprava, jejíž nutnost vyplývá z předešlých úprav znění § 47.

K bodům 89, 92 a 93 [k § 47c odst. 2 až 4]

Ustanovení § 47c se zabývá řízením o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky (nebo její části), odstavec 2 pak specifikuje důvody pro vyslovení této neplatnosti. S ohledem na interpretační potíže při aplikaci tohoto ustanovení se navrhuje celková úprava ustanovení odst.

2 a nové vymezení skutkových podstat, při jejichž naplnění je možné vyslovit neplatnost vykonání státní závěrečné zkoušky nebo její části.

Dále se navrhuje v § 47c odst. 4 písm. b) prodloužit lhůtu, ve které může být zahájeno řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její poslední části ze současných 3 let na 7 let ode dne vykonání nebo zdánlivého vykonání státní zkoušky nebo její poslední části. Mezi jednotlivými skutkovými podstatami podle § 47c odst. 2 tak jsou rozdíly v jejich závažnosti, což se projevuje odlišnou úpravou v § 47c odst. 4.

Jde o kompromisní úpravu ve vztahu k návrhu na prodloužení této lhůty na 15 let [obsaženému v „návrhu poslanců Jakuba Michálka, Ivana Bartoše, Františka Navrkala, Mikuláše Ferjenčíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů“, který byl předložen Poslanecké sněmovně v předcházejícím volebním období jako sněmovní tisk č. 887], která přihlíží k potřebě právní jistoty i k prodloužení lhůty možného odložení zpřístupnění závěrečné práce. Bude-li např. dle § 47b zpřístupnění práce odloženo o 5 let, budou zbývat po zpřístupnění práce veřejnosti ještě 2 roky např. pro odhalení plagiátů a zahájení řízení podle § 47c.

V odst. 3 a 4 dochází rovněž k formulačním úpravám.

K bodům 90, 91, 95, 96 a 121 [k § 47c odst. 3, § 47c odst. 4 písm. b), § 47 c odst. 5, 47d odst. 2 a 3, 47e odst. 1, 2, 5 a 6, § 47f, § 47g a § 56 odst. 2]

V souvislosti se změnou terminologie týkající se ukončování studia v doktorských studijních programech dochází k úpravě textace ustanovení.

K bodu 97 [k § 48 odst. 1]

Na základě připomínek orgánů reprezentace vysokých škol dochází ke zrušení nadbytečného ověřování středoškolského vzdělání u uchazečů o navazující magisterské studium, kteří již absolvovali vysokoškolské studium v bakalářském stupni studia.

K bodům 98 až 106 [k § 48 odst. 4, 5, 6, 7, 8 a 9]

S ohledem na komplexnější úpravu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání dle § 89 až 90 v rámci této novely je též třeba upravit podmínky uznávání zahraničního středoškolského a vysokoškolského vzdělání pro účely přijetí k vysokoškolskému studiu. Toto uznávání je prováděno samotnou vysokou školou, které byla udělena institucionální akreditace, u níž se student o studium uchází, a to v rámci přijímacího řízení a posuzování splnění podmínek přijetí ke studiu. Nově je bude moci provádět i každá veřejná vysoká škola.

Podle ustanovení odstavce 6 není nadále požadováno, aby vysoká škola pro potřeby přijetí ke studiu posuzovala rozsah a obsah předchozího zahraničního studia, ale posuzuje se pouze úroveň dosaženého vzdělání. Novela tak přispívá k naplňování záměrů ohledně zajištění automatického vzájemného uznávání vysokoškolského vzdělání pro účely dalšího studia (prováděného, aniž by bylo nutné projít zvláštním procesem uznávání). Je tedy jedním z kroků, které Rada Evropské unie doporučila členským státům EU učinit do roku 2025 k dosažení cílů vyjádřených v Doporučení ze dne 26. listopadu 2018 o podpoře automatického vzájemného uznávání kvalifikací získaných v rámci vysokoškolského vzdělání a vyššího sekundárního vzdělání a odborné přípravy a výsledků z období studia v zahraničí (2018/C 444/01).

Jde-li o splnění podmínky vysokoškolského vzdělání, pro její posouzení podle tohoto ustanovení se obdobně užije ustanovení § 90 odst. 5, které upravuje důvody pro zamítnutí žádosti o (obecné) uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. V případě potřeby může vysoká škola vyzvat uchazeče k prokázání vzdělání dokladem o obecném uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání v České republice, získaným podle § 89 a 90 zákona o VŠ.

Obdobně není již podle odst. 4 písm. e) požadováno zkoumání obsahu a rozsahu zahraničního středoškolského vzdělání, ale pouze informace o oprávněném poskytování středoškolského vzdělání příslušnou zahraniční střední školou.

Lhůty pro ověření podmínky předchozího vzdělání v rámci přijímacího řízení, příp. pro vznesení požadavku na uznání podle § 89 a 90 zákona o VŠ, stanoví vysoká škola v podmínkách pro přijetí ke studiu ve studijních programech vysoké školy.

Ustanovením odstavce 8 se nově výslovně vylučuje užití obecných ustanovení o nostrifikaci (§ 89 až 90b), není-li výslovně stanoveno jinak. Dále se zavádí povinnost záznamu do spisu, vedeného v přijímacím řízení, o prokázání splnění podmínky příslušného vzdělání.

Odstavec 9 odráží nástroj vycházející z úpravy zákona č. 67/2022 Sb., který umožňuje soukromé nebo státní vysoké škole bez institucionální akreditace využít uznávání předchozího vzdělání pro účely přijetí ke studiu ze strany veřejné vysoké školy nebo vysoké školy s institucionální akreditací. Dosažené předchozí vzdělání může být pro účely přijetí na soukromou nebo státní vysokou školu bez institucionální akreditace prokazováno na veřejné vysoké škole nebo na vysoké škole s institucionální akreditací na základě veřejnoprávní smlouvy vysokých škol.

Bez dalšího bude pro účely prokázání podmínky středoškolského vzdělání uznáván doklad o udělení Mezinárodního bakalaureátu, vydaným IB světovou školou, autorizovanou švýcarskou organizací International Baccalaureate nebo sdruženou v některé asociaci IB světových škol uznané švýcarskou organizací International Baccalaureate. Automatické uznávání těchto dokladů, které mají široké mezinárodní povědomí, povede k podpoře internacionalizace.

K bodu 107 a 108 [k § 49 odst. 3 a 5]

Ministerstvo může na základě mezinárodních smluv nebo usnesení vlády (v souladu se zákonem o zahraniční rozvojové spolupráci) přiznávat zvláštní stipendia mj. na podporu uchazečů z rozvojových zemí. Aby se usnadnilo přijímání těchto uchazečů, může vysoká škola stanovit zvláštní podmínky přijetí. Stejně tak není nutné dodržení termínů zveřejnění těchto podmínek shodně s obecným čtyřměsíčním pravidlem. Úprava formálně začleňuje do ustanovení tyto uchazeče o studium.

[Ministerstvo může na základě § 91b, v souladu s usnesením vlády ČR o zahraniční rozvojové pomoci, usnesením vlády ČR o Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí a se závazky vyplývajícími mezinárodních smluv z oblasti školské spolupráce, kterými je ČR vázána, přiznávat zvláštní stipendia na podporu uchazečů z rozvojových zemí, krajanů, cizích státních příslušníků přijímaných ke studiu v ČR na základě mezinárodních smluv, příp. cizích státních příslušníků, u nichž bylo přijetí ke studiu a přiznání stipendia doporučeno zastupitelským úřadem ČR v zahraničí, příp. cizím zastupitelským úřadem v ČR (stipendia z důvodu hodného zvláštního zřetele). Cílem novely je tedy vytvořit podmínky k přiznání stipendia cizincům, kterým je ze strany ČR učiněna stipendijní nabídka a jejichž přijetí je v zájmu ČR. Přiznání stipendia uchazeči je možné pouze po předchozím souhlasu vysoké školy s přijetím uchazeče ke studiu. Z procesních důvodů (další vnitrostátní posuzování žádosti zainteresovanými resorty) není možné kopírovat harmonogram stanovený VŠ pro běžné přijímací řízení. Aby se usnadnilo přijímání těchto uchazečů, může vysoká škola stanovit zvláštní podmínky přijetí. (Úprava též navazuje na § 3 zákona č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů, zahrnující mezi způsoby uskutečňování zahraniční rozvojové spolupráce i „poskytování vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v ČR“).

K bodu 109 [k § 49 odst. 6]

Jedná se o doplnění mezery v zákoně. Úprava textace směřující ke zpřesnění vyznění více odpovídajícímu praxi.

K bodu 112 [k § 50 odst. 4]

Dochází k odstranění odkazu na § 49 odst. 5 neboť pro přijetí ke studiu mají být ověřeny nejen podmínky podle tohoto ustanovení ale též podmínka předchozího vzdělání podle § 48, případně též podmínky vyplývající z § 49 odst. 2.

K bodu 111 [k § 50 odst. 3]

Zpřesňující úprava uvádějící, že se má jednat o vnitřní předpis soukromé vysoké školy.

K bodům 113 a 114 [k § 50, k novému odst. 5, k § 50 odst. 6 a7]

Dochází k úpravě odvolání a postupů odvolacího správního orgánu, kterým je rektor.

Podle stávajícího platného znění § 50 odst. 6 zákona o VŠ činí délka lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Nově se délka odvolací lhůty v přijímacím řízení zkracuje na 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Nová délka lhůty odpovídá standardní lhůtě upravené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, není tedy nezbytné explicitně uvádět lhůtu v tomto zákoně, proto se ustanovení vypouští. Zkrácení lhůty má přinést zefektivnění a zkrácení celého přijímacího procesu a možné rychlejší přijetí uchazečů ve druhém kole přijímacího řízení.

Z důvodu formulačních úprav dochází ke zrušení odst. 9 a 10.

K bodu 115 [k § 50, k dosavadnímu odst. 9 – nově označenému odst. 7]

Navrhuje se zrušení poslední věty tohoto ustanovení, týkající se povinnosti (zmocnění) ministerstva stanovit vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, včetně požadavků na základní statistické charakteristiky, a to pro nadbytečnost. Zároveň se zruší (v čl. XII návrhu zákona) vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách, ve znění vyhlášky č. 276/2004 Sb. Vyhláška se věnuje zveřejňování informací týkajících se např. počtu uchazečů, kteří se účastnili písemné přijímací zkoušky, nejlepších možných a skutečně dosažených výsledků nebo průměrně dosažených výsledků. Nicméně sběr těchto údajů, resp. jejich zveřejňování se nadále jeví jako nadbytečné. Podle posledního odstavce téhož paragrafu (§ 50 zákona o VŠ) má totiž vysoká škola nebo fakulta povinnost zpracovávat a poskytovat údaje o uchazečích pro účely statistických zjišťování. S ohledem na ustanovení § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, lze v případě potřeby sbírat statistické údaje o přijímacím řízení na základě každoročně vydávané vyhlášky o programu statistických zjišťování.

K bodu 116 [k § 51 odst. 1]

Pro sjednocení právní úpravy a zjednodušení aplikace je nahrazen termín „Sdělení“ termínem „oznámení“. Dále se ve vztahu k zápisu do studia zavádí právní důsledky spočívající v tom, že zapíše-li se přijatý uchazeč do studia před uplynutím lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu, platí, že se práva podat odvolání zápisem vzdal. A zapíše-li se uchazeč do studia po podání odvolání v průběhu odvolacího řízení, odvolací řízení je zápisem do studia zastaveno a usnesení o zastavení řízení se nevydává.

Úprava snižuje administrativní zátěž pro vysoké školy a nejistotu při hromadných zápisech, které by mohly být paralyzovány různě dlouhotrvajícími lhůtami na odvolání u jednotlivých studentů. Současně nemá úprava negativní dopad na postavení uchazečů a jejich práva na odvolání. Terminologicky dochází ke sladění se správním řádem.

Dále se doplňuje, že uchazeči se zapisují „formou“ stanovenou vysokou školou nebo její fakultou. Již současné znění zákona však ale nevylučuje, aby se zápis konal i bez osobní přítomnosti zapisovaného, elektronickou formou – on line.

K bodům 119, 120, 139 a 140 [k § 54b, § 56 odst. 1 písm. c), § 68 odst. 1 písm. j) a § 68 odst. 2]

Nová úprava se týká přestupů mezi jednotlivými studijními programy téže vysoké školy, případně jejích fakult. Vzhledem k samostatné akreditaci studijního programu ve formě prezenční a ve formě kombinované, případně distanční, se za přestup v tomto smyslu považuje též změna formy studijního programu. Vysokým školám je ponechána poměrně vysoká míra autonomie co do podmínek přestupů i rozhodování o přestupu. Podmínky si vysoká škola stanoví v rámci svých vnitřních předpisů.

V odstavci 2 paragrafu 54b novela upravuje situaci, kdy bylo žádosti o přestup vyhověno. Jsou zde stanoveny další záležitosti (např. uznání zkoušek vykonaných v rámci dřívějšího studia v tzv. počátečním studijním programu a zařazení do příslušného semestru, ročníku nebo bloku studia v tzv. pokračovacím studijním programu), o nichž má být v zájmu právní jistoty studenta rozhodnuto současně v rámci povolení přestupu. (V té souvislosti se ponechává zcela na vysoké škole – a v předložené novele se tedy nikterak nepředjímá – zda a jak pravidla stanovená studijním a zkušebním řádem umožní žadateli pro účely studia v pokračovacím studijním programu např. prodloužit lhůty pro plnění studijních povinností, jakož i pro splnění podmínek pro postup do dalšího semestru, ročníku nebo bloku, a prodloužit maximální přípustnou dobu studia, stanoví-li ji studijní a zkušební řád.).

Odst. 3 paragrafu 54b pověřuje příslušné orgány vysoké školy rozhodováním o přestupech. Současně se zabývá procesními otázkami v případě nespokojenosti s rozhodnutím, přičemž se odkazuje na postup při přijímacím řízení, jehož úprava ohledně odvolacího řízení se použije obdobně.

Odst. 4 paragrafu 54b upravuje okamžik přestupu, tedy termín zápisu do pokračovacího studijního programu a tím také ukončení studia v počátečním studijním programu. Nezapíše-li se student do pokračovacího studijního programu, zůstává studentem počátečního studijního programu. Dochází též k úpravě přestupů u osob s přerušeným studiem.

Odst. 5 paragrafu 54b je určitým typem přechodného ustanovení, které řeší otázku stanovení poplatků za delší studium v případě přestupu, započítávání do maximální přípustné doby studia a maximálně doby přerušení, případně členství v samosprávných orgánech. Ostatní situace zůstávají opět v kompetenci vysoké školy, aby je upravila ve vnitřních předpisech.

Otázka přestupu mezi studijními programy nebyla v zákoně o VŠ dosud řešena a je třeba pokrýt mezeru v zákoně s ohledem na četnost požadavků na přestupy a nejasnosti, které jsou s nimi spojeny. Ostatní výše uvedená ustanovení odráží tuto změnu v příslušných ustanoveních zákona v situacích, které se přestupů dotýkají. Přestup je např. doplněn do výčtu způsobů ukončení studia ve studijním programu a mezi předměty rozhodování vysoké školy o právech a povinnostech studentů.

K bodu 120 [k § 56 odst. 1 písm. c)]

Pokud jde o odstranění původní zmínky o ukončení studia „odnětím akreditace studijního programu“, jde o eliminaci duplicitní úpravy – dle § 80 odst. 5 je totiž odnětí podmnožinou zániku.

Do výčtu způsobů ukončení studia se doplňuje přestup do jiného studijního programu podle § 54b. Přestup se však nedoplňuje do § 56 odst. 2, neboť přesný termín ukončení studia při přestupu je již stanoven v § 54b odst. 4 (- dnem ukončení studia v počátečním studijním programu je den předcházející dni zápisu do studia pokračovacího studijního programu) a při doplnění do § 56 odst. 2 by se jednalo o legislativně nežádoucí nadbytečnou duplicitní úpravu.

K bodu 121 [k § 56 odst. 2 větě třetí]

V ustanovení § 56 odst. 2 se zrušuje věta třetí, která řeší určení dne ukončení studia v případě odnětí akreditace studijního programu.

K bodu 122 [k § 56 odst. 3]

Do formulace odkazů v ustanovení § 56 odst. 3 je třeba promítnout změny provedené v § 50.

K bodu 123 [k § 57 odst. 5]

Ustanovení upravuje vydávání potvrzení o studiu, nově jsou výslovně vymezeny možnosti elektronických potvrzení o studiu. Tato úprava odpovídá zásadám digitálně přívětivé legislativy, primárně odpovídá zásadě „Budování přednostně digitálních služeb“ (Principu digital by default), tedy aby legislativa umožňovala výběr formy, kterou klient/student využije.

K bodu 124 [k § 57a]

Úprava reaguje na společenský požadavek absolventů a organizací v záležitosti vydávání nových vysokoškolských diplomů v situaci změny pohlaví absolventa. Vysoké školy nevidí v zákoně explicitně popsaný postup či povinnost v tomto směru, a proto se mnohdy zdráhají nové diplomy vydávat. Pro osobu, která prošla změnou pohlaví, je vydání diplomu s novým jménem a rodným číslem zásadním krokem pro další životní, především pak profesní, dráhu. V případě, že by taková osoba byla nucena nadále se prokazovat původním diplomem, docházelo by např. při přijímacích řízeních k okamžitému, a ne vždy žádoucímu coming outu, který může takové osobě významným způsobem ztížit postavení na trhu práce. Vydání nových diplomů se bude vztahovat i na případy, kdy absolventovi byla povolena změna jména, popřípadě jmen, nebo příjmení podle zákona o matrikách.

Úprava je inspirována úpravou užitou v rámci zákona č. 561/2004 Sb. a návazné vyhlášky č. 3/2015 Sb. Dále se rovněž stanovují podmínky, za nichž dochází k vydávání stejnopisů, případně druhopisů, a stanoví se poplatek ve výši 1000 Kč za vyhotovení nového dokladu při změně jména či příjmení a poplatek 4 000 Kč za vyhotovení stejnopisu prvopisu nebo druhopisu při ztrátě, zničení, poškození nebo odcizení vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu. Vyhotovení nového dokladu při změně pohlaví poplatku podléhat nebude.

K bodu 125 [k § 58 odst. 1]

Zvýšení právní jistoty u postupu vysokých škol v případě, že uchazeč o studium neuhradí poplatek za přijímací řízení.

K bodům 126 až 130 [k § 58 odst. 3, 4, 5 a 6]

Odstavec 3 se zabývá poplatkem za tzv. delší studium. Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně toho, zda je do dob neúspěšných studií započítáváno studium jen na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na různé interpretace již vydávalo ministerstvo vyjádření ve smyslu, že započítáváno je podle tohoto ustanovení pouze studium na veřejné vysoké škole. Přičemž se nemá započítávat doba neúspěšných studií, po kterých došlo k řádnému ukončení studia ve studijním programu stejného typu na vysoké škole jakéhokoliv druhu (tj. na vysoké škole veřejné, soukromé i státní). Nová úprava ustanovení je tedy pouze kodifikací ustáleného výkladu ministerstva.

Nově je v ustanovení též zpřesněno postavení nenavazujícího (tzv. dlouhého) magisterského studia. Pro účely stanovení poplatku za delší studium se tento studijní program považuje za studijní program stejného typu jako bakalářský studijní program.

Ustanovení odst. 4 se navrhuje upravit tak, aby bylo na rozhodnutí veřejné vysoké školy, zda za studium v doktorském studijním programu uskutečňovaném v cizím jazyce poplatek za studium stanoví, či nikoliv. Zde je použita stejná formulační konstrukce jako u poplatku za úkony spojené s přijímacím řízením. V ostatních stupních studia nemusí být poplatek stanoven ve studiích, která se uskutečňují v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu nebo v rámci spolupráce veřejné vysoké školy se zahraniční institucí, a v případě studií studentů podporovaných prostřednictvím stipendia v rámci realizace programů poskytování rozvojových vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v České republice, schválených vládou na základě zákona o zahraniční rozvojové spolupráci, nebo programů vyhlašovaných ministerstvem podle § 91b.

Ve zbytku paragrafu dochází ke zpřesňujícím úpravám.

K bodu 131 [k § 59]

Ve vazbě na stanovení vnitřních předpisů soukromých vysokých škol v § 41 zákona o VŠ a současně s ohledem na ministerstvem zaznamenané problémy při stanovování poplatků spojených se studiem, které jsou nově nahrazeny terminologicky správnějším termínem úhrady, se zavádí povinnost soukromých vysokých škol stanovit ve vnitřním předpisu soukromé vysoké školy – v řádu úhrad spojených se studiem - druhy úhrad, pravidla pro stanovení jejich výše, formu placení a splatnost, přičemž soukromá vysoká škola může současně stanovit pravidla pro snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti úhrad spojených se studiem. Stanovuje se rovněž povinnost soukromé vysoké školy zveřejňovat výši úhrad spojených se studiem ve veřejné části svých internetových stránek.

K bodům 132 až 134 [k § 60 a 60a]

Vzhledem ke skutečnosti, že mezinárodně uznávaný kurz je typem celoživotního vzdělávání, je vhodné právní úpravu obou institutů sjednotit a zjednodušit. Ustanovení § 60a bude zcela zrušeno a úprava mezinárodně uznávaného kurzu bude začleněna do předchozího ustanovení § 60. Celoživotní vzdělávání může být dle navrhované novely orientováno na výkon povolání, zájmově nebo nově též na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy. V případě absolutoria programu celoživotního vzdělávání orientovaného na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy může vysoká škola (tj. jako doposud dle zrušovaného § 60a veřejná vysoká škola a nově i soukromá nebo státní vysoká škola) udělit mezinárodně uznávaný titul.

Mezinárodně uznávané tituly oproti standardním akademickým titulům udělovaným v souladu se zákonem o VŠ (§ 45, 46 a 47) nemají přesně stanovené podmínky udělování a vzhledem ke skutečnosti, že jsou udělovány různými státy za různých podmínek, nelze zaručit srovnatelnou úroveň studijních programů a kurzů, za něž jsou tyto tituly udělovány. Zákon tedy tyto tituly podporuje, nicméně nemůže se za ně zaručit. Není tedy účelné, aby byla v zákoně uvedena konkrétní úprava mezinárodně uznávaných titulů.

Upravuje se také možnost započítávání vzdělání absolvovaného v kurzech celoživotního vzdělávání (ať už v akreditovaném studijním programu či v programu schváleném na základě institucionální akreditace) pro účely dalšího studia ve studijním programu. Podmínky budou stanoveny ve vnitřních předpisech vysoké školy.

K bodu 135 [k § 63 odst. 2]

Stanovuje se výslovná povinnost studenta jednat při studiu čestně a poctivě; porušení této povinnosti může mít dopad v souvislosti s úpravou v § 47c odst. 2 písm. c).

Nově zaváděný standard jednat čestně a poctivě je odlišný od povinnosti jednat v právním styku poctivě ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V těchto případech se tak nepoužije domněnka uvedená v § 7 občanského zákoníku.

K bodu 136 [k § 66]

Prodloužení lhůty k projednání disciplinárního přestupku dává vysoké škole časový prostor k řádnému projednání, ke kterému z důvodu nedostatku času v mnohých případech nemohlo dojít.

K bodům 137, 138 a 141 [k § 68 odst. 1 písm. e) a f) a § 68 odst. 3]

Ustanovení § 68 odst. 1 vymezuje situace, v nichž rozhoduje vysoká škola o právech a povinnostech jako správní orgán, tedy postupuje podle správního řádu, není-li stanoveno jinak. Novelou č. 137/2016 Sb. bylo zrušeno znění ustanovení § 58 odst. 4, které stanovovalo poplatek za tzv. „další studium“, a na místo odstavce 4 se posunul poplatek za studium v cizím jazyce, u něhož je rozhodování podle správního řádu neefektivní. Navrhuje se v písm. f) zrušit text „a 4“, aby bylo znění uvedeno do souladu s provedenou dřívější úpravou.

Písm. e) umožňuje rozhodovat o „přiznání“ stipendia. Vzhledem k této kompetenci je analogicky možné i snížení, zvýšení či odnětí stipendia; za účelem posílení právní jistoty bude nicméně v textu užito obecnější formulace rozhodování „ve věci stipendia“.

Obdobně jako v písm. e) bude i v § 68 odst. 1 písm. f) užito obecnější formulace (– bude stanoveno, že vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci „poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3“), která bude zahrnovat jak vyměření poplatku, tak jeho případné snížení, prominutí nebo odložení termínu jeho splatnosti

V § 68 odst. 3 se napravuje písařská chyba ustanovení z novely č. 137/2016 Sb.

K bodům 142 a 143 [k § 68 odst. 4, 5 a 6]

Obdobně jako u ustanovení § 50 odst. 6 se zkracuje lhůta pro odvolání proti rozhodnutí z 30 dnů na standardní lhůtu 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Vzhledem k dorovnání délky lhůty s obecnou lhůtou dle správního řádu bylo výslovné vymezení lhůty vypuštěno. Dále dochází k formulačním úpravám a zrušení odst. 5 a 6.

K bodu 144 [k § 69 odst. 1 větě první]

Zpřesnění postupu v případě zahájení disciplinárního řízení.

K bodům 145 a 146 [k § 69a a 69b)]

Ustanovení § 69a upravuje specifické možnosti doručování pro oblast vysokého školství. Specifika spočívají primárně ve vztahu vysoké školy k uchazeči/studentovi/osobě s přerušeným studiem (pro účely tohoto komentáře k ustanovení § 69a dále jen „student“). Vysoká škola vykonává funkce správního orgánu, nicméně vztah je založen na svobodném rozhodnutí, zda student do tohoto vztahu vstoupí. Je tak nastavena zjednodušená pozice studenta s ohledem na dobrovolnost vztahu a též na častou nezkušenost studentů s jednáním se správními orgány.

Doručování v přijímacím řízení má být prováděno, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, primárně elektronicky, jak požadují zásady digitálně přívětivé legislativy. K tomuto postupu však musí dát student, v případě rozhodnutí o přijetí, dle současné úpravy souhlas na přihlášce ke studiu. Je navrženo, aby bylo možné elektronicky doručovat veškeré písemnosti v přijímacím řízení.

K doručování se bude využívat elektronického informačního systému vysoké školy, ustanovení odkazuje na vnitřní předpisy vysoké školy, kde jsou stanoveny podrobnosti k takovému doručování.

Nově zákon v § 69b upravuje také doručování ze strany studenta směrem k vysoké škole. Zákon umožňuje i zde využití elektronického informačního systému vysoké školy bez nutnosti uznávaného elektronického podpisu. Uvedené podání bude vůči vysoké škole učiněno jeho potvrzením v elektronickém informačním systému vysoké školy.

K bodům 147 až 149 [k § 70 odst. 1 až 3]

Dochází ke zpřesnění definice akademických pracovníků, včetně mimořádných profesorů, a to i s ohledem na specifika státních vysokých škol. Zároveň bude povoleno zaměstnávat pro výuku další odborníky i jinak než prostřednictvím dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

K bodu 150 [k § 70 odst. 5]

Povinnost akademických pracovníků informovat vysokou školu o dalších pracovních poměrech na jiné tuzemské vysoké škole, u poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky, na veřejné výzkumné instituci nebo u jiné výzkumné instituce, zapsané do seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí podle zvláštního právního předpisu povede k omezení střetu zájmů, zamezení dvojího nebo křížového financování z veřejných financí. Totožnou povinnost bude mít i uchazeč o zaměstnání, který s vysokou školou sjednává pracovní poměr akademického pracovníka.

K bodu 152 [k § 72 odst. 16]

Jde o sjednocení právní úpravy, kdy u jiných poplatků podle zákona o vysokých školách se jejich výše zveřejňuje ve veřejné části internetových stránek vysoké školy (např. § 74 odst. 10 a § 58 odst. 5). V současné době je výše poplatku za úkony spojené s habilitačním řízením zveřejňována na úřední desce vysoké školy. Novelou by mělo dojít ke sjednocení úpravy a stejně jako u ostatních poplatků bude výše poplatku za habilitační řízení zveřejňována ve veřejné části internetových stránek vysoké školy.

K bodům 154 a 155 [k § 75 odst. 2 a 3]

Původní zákonná úprava požadovala, aby bylo ministerstvo informováno o zahájení, průběhu a ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Praxe ukazuje, že úprava je zbytečně administrativně zatěžující jak pro školu, tak pro ministerstvo. Považuje se za dostatečné, když k informování ministerstva dojde při ukončení habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem. Upraveny byly též údaje, které jsou ministerstvu sdělovány s ohledem na potřebnost údajů a princip minimalizace zpracovávání osobních údajů. S ohledem na ohlašování ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem ministerstvu byl též upraven odst. 3, který ukládá zveřejnění výsledků habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem ze strany ministerstva.

K bodu 157 [k § 77a odst. 4, § 83e odst. 1 a § 84 odst. 3]

Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění.

K bodu 158 [k § 78 odst. 2, § 79 odst. 6 a v § 80 odst. 2]

Pojem „kombinovaný studijní program” působí zmatení ve spojitosti s kombinovanou formou studia, přičemž podstatu kombinovaného programu je možné vyjádřit opisem.

K bodu 159 [k § 78 odst. 6 a 7 a § 79 odst. 2 g)]

Úprava požaduje souhlasné vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany při akreditaci studijního programu zaměřeného na přípravu odborníků v oblasti bezpečnosti České republiky nově kumulativně, a to z důvodu častých přesahů do obou oblastí.

K bodu 160 [k § 78 odst. 10]

Úprava terminologie týkající se akreditace pro konání rigorózních zkoušek a udělování akademických titulů podle § 46 odst. 5.

K bodu 161 [k § 79 odst. 2 písm. b)]

S ohledem na vymezení součásti studijního programu dle § 44 odst. 2 písm. h) je vypouštěná část textu duplicitní a tedy nadbytečná.

K bodu 162 [k § 79 odst. 2 písm. e), § 81a odst. 2 písm. d) a § 81a odst. 4 písm. c)]

Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění.

K bodu 163 [k § 79 odst. 3, § 81a odst. 3, § 83a odst. 2, 4 a 5, § 83e odst. 1, § 83e odst. 2 písm. a) a c) a § 83e odst. 3 a 4]

Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění.

K bodům 164 a 165, 167 a 174 [k § 79 odst. 3 a 4, § 80 odst. 1 písm. c) a § 81a odst. 3]

Úprava nastavení podmínek při udělování (případně prodloužení) akreditace studijního programu či institucionální akreditace, přihlížející k podmínkám pro posuzování akreditace nastaveným ze strany mezinárodních organizací. NAÚ zpravidla ověřuje podmínky v místě, kde je studijní program nebo vzdělávací činnost uskutečňována. Statut NAÚ bude po nabytí účinnosti zákona doplněn tak, aby obsahoval dílčí procesní lhůtu, ve které NAÚ informuje vysokou školu o záměru uskutečnit ověření podmínek v místě uskutečňování studijního programu.

Akreditace nebude udělena mj. v případě, kdy vysoká škola neuskutečňuje tvůrčí činnost. Dále dochází v § 79 odst. 4 k formulační úpravě spočívající ve vypuštění nadbytečného slovního spojení, jelikož je stránka materiální, finanční a personální již zkoumána.

K bodu 166 [k § 79 odst. 6]

Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění.

K bodu 168 [k § 80 odst. 8]

Úprava reflektuje změnu terminologie v oblasti správního trestání.

K bodům 169 až 173 [k § 81]

Je třeba upravit problematiku společných studijních programů tak, aby bylo jednoznačné, že jde o studijní programy uskutečňované nejen vysokou školou a jinou právnickou osobou, ale též dvěma nebo více českými vysokými školami. Zároveň se doplňuje nový odstavec, který specifikuje zvláštní podmínky studijních programů uskutečňovaných dvěma nebo více vysokými školami. Je třeba vyřešit otázky, který by mohly působit konfliktně s ohledem na odlišné podmínky na jednotlivých vysokých školách – např. přijímání ke studiu, udělování titulů, nebo kterým studijním a zkušebním řádem se budou studenti řídit.

Výslovně je též upravena způsobilost vysoké školy společně uskutečňovat doktorský studijní program, která je podmíněna uskutečňováním jiného doktorského studijního programu každou ze zúčastněných vysokých škol.

K bodům 175 a 176 [k § 81a odst. 4 písm. f) a § 82 odst. 6 písm. b)]

Uvedený návrh má za cíl odstranit tvrdost aktuální právní úpravy v případech, kdy vysoká škola využívá při zajištění jí uskutečňovaného studijního programu v podstatné míře personální zabezpečení, využívané před podáním žádosti jinou vysokou školou nebo její fakultou k zajištění stejného nebo obdobného studijního programu.

K bodům 177 a 179 [k § 83 odst. 2 písm. f) a § 83 odst. 4]

Odkazy obsažené v § 83 v odstavci 2 písm. f) a v odstavci 4 budou přizpůsobeny nově navrhovanému znění části čtrnácté zákona o VŠ (o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání).

Zároveň bude působnost NAÚ posuzovat „splnění“ příslušných podmínek rozšířena o kompetenci kontrolovat dodržování (a vydávat stanoviska k dodržování) podmínek vyžadovaných pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, resp. k získání tuzemského povolení/oprávnění, týkajících se dostatečného zabezpečení zahraničního programu po stránce personální, finanční nebo materiální a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti. Stanoví se též speciální lhůta pro vydání stanoviska NAÚ.

K bodu 178 [k § 83 odst. 2 písm. i)]

Ustanovení stanoví nový úkol NAÚ, a to spolupráci se zahraničními všeobecně uznávanými hodnoticími agenturami, tj. organizacemi, které jsou zařazeny v registru EQAR (Evropském registru agentur zabezpečujících kvalitu) nebo jsou členem sdružení ENQA (Evropské asociace pro zabezpečování kvality ve vysokém školství). Ustanovení rovněž vytváří vnitrostátní předpoklady, aby se NAÚ sám, se souhlasem vlády, stal členem sdružení ENQA.

K bodu 180a 183 [k § 83a odst. 2 a § 83c odst. 2 písm. b)]

Ustanovení § 83a odst. 2 upravuje samostatnou kompetenci předsedy NAÚ k vydávání

usnesení o zastavení řízení v případě, kdy žadatel vezme žádost zpět. Jedná se o akt zjednodušení a zefektivnění správního procesu.

Inverzní úprava pak v § 83c odst. 2. vyjímá tuto kompetenci z působnosti Rady NAÚ.

K bodům 181 a 188 [k § 83a odst. 4 a § 83d]

V platném znění zákona o vysokých školách je ohledně orgánů NAÚ upraveno pouze členství v Radě Akreditačního úřadu; nyní je u nich výslovně stanoveno, že „jmenování předsedou, místopředsedou nebo dalším členem Rady Akreditačního úřadu nezakládá pracovní ani služební poměr státního zaměstnance“.

Pokud jde o další orgány Akreditačního úřadu, zákon o vysokých školách toliko stanoví, že činnost členů hodnoticích komisí a činnost členů Přezkumné komise Akreditačního úřadu je úkonem v obecném zájmu a že za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu, kterou stanoví statut Akreditačního úřadu.

V zájmu právní jistoty se proto nyní navrhuje do zákona o vysokých školách výslovně doplnit, že jmenování členem Přezkumné komise Akreditačního úřadu a jmenování členem hodnoticí komise nezakládá pracovněprávní vztah k České republice ani služební poměr státního zaměstnance.

K bodu 182 [k § 83b odst. 6]

Ustanovení § 83b odst. 6 se drobně formulačně zpřesňuje, aby bylo zřejmé, že výjimka ohledně

podílení se na výuce podle § 70 odst. 3 se vztahuje pouze k zákazu pracovněprávního nebo obdobného vztahu k vysokým školám, nikoliv k zákazu poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám.

K bodům 184 až 187 [k § 83c]

Ustanovení § 83c upravuje kompetence Rady NAÚ a v odst. 2 specifikuje, že Rada NAÚ je

kompetentní nejen k vydávání stanovisek týkajících se personálního, finančního a materiálního zabezpečení zahraničních studijních programů a k uskutečňování související tvůrčí činnosti, ale nově též stanovisek ohledně dodržování uvedených podmínek držiteli tuzemského povolení nebo oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání.

Nově je do ustanovení zaveden odst. 5, podle něhož mohou být poradě a hlasování Rady NAÚ

přítomni pouze členové Rady NAÚ a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu; další osoby mohou být přítomny jen s předchozím souhlasem Rady NAÚ.

Zcela nový odst. 6 pak stanoví zvláštní podmínky pro řízení v době od přijetí meritorního

rozhodnutí Radou NAÚ, kdy účastníci již nejsou poté, co se Rada ve správním řízení zmíněném v § 83c odst. 2 písm. b) usnesla o výroku nebo výrocích rozhodnutí ve věci, oprávněni navrhovat důkazy a činit návrhy, s výjimkou práva zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět. K tomuto omezení dochází z důvodu procesní ekonomie.

Správní řízení vedené Akreditačním úřadem je specifické v tom, že se v něm nerozhoduje monokraticky, ale usnesením kolegiálního orgánu. Příslušná ustanovení správního řádu jsou bez problémů aplikovatelná na monokratické rozhodování správního orgánu. Při rozhodování usnesením kolegiálního orgánu dochází k disproporci mezi okamžikem, kdy se kolegiální orgán usnáší na výroku rozhodnutí, a okamžikem, kdy je rozhodnutí písemně vyhotoveno. S ohledem na složitost odůvodnění může mezi přijetím usnesení a vyhotovením rozhodnutí uplynout delší časový odstup (podle počtu a složitosti i v řádu několika týdnů). Znamená to, že zatímco k faktickému rozhodnutí ve věci dochází již samotným usnesením kolegiálního orgánu, závazným aktem se stává až písemné vyhotovení rozhodnutí a až do písemného vyhotovení rozhodnutí může dle platné úpravy žadatel (popř. jiný účastník řízení) činit úkony, přestože se už kolegiální orgán usnesl na výroku ve věci.

Dosavadní správní praxe ukázala, že tato skutečnost se výrazně negativním způsobem promítá do efektivnosti rozhodování Rady Akreditačního úřadu.

Navrhovaná úprava v žádném případě nekrátí účastníka řízení na jeho právech. Účastník může až do usnesení kolegiálního orgánu činit všechny návrhy a podání. Pokud by hypoteticky rozhodoval monokratický, nikoliv kolegiální orgán, nedocházelo by k časové disproporci mezi usnesením ve věci a písemným vyhotovením rozhodnutí, ale rozhodlo by se jediným aktem. Přijetím navrhované úpravy zákona jsou práva účastníka řízení vzhledem k usnesení kolegiálního orgánu analogicky stejná, jako by byla k vydání rozhodnutí monokratického orgánu.

V praxi NAÚ spolu s oznámením o nashromáždění podkladů pro rozhodnutí bude účastníka řízení předem informovat o přesném termínu zasedání NAÚ, na kterém bude daná věc projednána. Tuto informaci bude NAÚ odesílat obligatorně ve všech řízeních i v těch, ve kterých se žadateli plně vyhoví.

Text ustanovení § 83c odst. 7 implementuje požadavky standardu 2.6 Standards and Guidelines

for Quality Assurance in the European Higher Education Area (ESG), který zní:

Standard: Úplné znění hodnoticích zpráv, které sestavili experti, by mělo být zveřejněné, jasné a přístupné celé akademické obci, externím partnerům a jiným zainteresovaným osobám. Pokud agentura přijme oficiální rozhodnutí na základě hodnoticí zprávy, toto rozhodnutí by mělo být zveřejněné spolu s hodnoticí zprávou.

Metodika: Hodnoticí zpráva vypracovaná experty je základem následných opatření vysoké školy vyplývajících z vnějšího hodnocení a zároveň poskytuje veřejnosti informace o činnosti vysoké školy. Aby bylo možno hodnoticí zprávu použít jako základ pro přijímání opatření, musí mít jasnou a výstižnou strukturu i jazyk a obsahovat: − vysvětlení kontextu (pro lepší zasazení vysoké školy do jejího specifického kontextu); − charakteristiku konkrétního postupu včetně odborníků sestavujících hodnoticí zprávu; − fakta, analýzy a zjištění; − závěry; − příklady dobré praxe v činnosti vysoké školy; − doporučení pro následná opatření. Zároveň může být užitečná i příprava souhrnné zprávy. Faktografická správnost hodnoticí zprávy se zvyšuje, pokud se vysoké škole poskytne možnost poukázat na faktické nesrovnalosti v hodnoticí zprávě před jejím dokončením.

Současný stav, kdy nejsou zveřejňovány hodnoticí výstupy, znemožňuje, aby NAÚ byl přijat za člena asociace ENQA a zapsán na seznam evropského registru akreditačních agentur EQAR. Vstup NAÚ do obou organizací je jednou z klíčových priorit národní vysokoškolské politiky.

K bodům 189 až 192 [k § 83e]

Jazyková úprava slov „hodnotící“/“hodnoticí“ a následná konkretizace znění, které mj. zjednodušuje získávání kandidátů pro zápis do Seznamu hodnotitelů.

V ustanovení § 83e bude nově upraveno začlenění studentů do hodnoticí komise tak, že explicitní povinnost jmenovat členem hodnoticích komisí [ustavovaných pro přípravu podkladů pro jednotlivá řízení podle § 83c odst. 2 písm. b) a pro jednotlivá vnější hodnocení] vždy také alespoň jednoho studenta bude v případě habilitačních a profesorských řízení zrušena.

K bodu 193 [k § 84 odst. 2 písm. b)]

Ustanovení § 84 odst. 2 vymezuje důvody pro provádění hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol. Na rozdíl od kontroly dodržování právních předpisů při uskutečňování akreditovaných činností, která se řídí kontrolním řádem, je vnější hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol upraveno Statutem NAÚ a soustředí se především na metodickou podporu dalšího rozvoje kvality na předmětné vysoké škole, v posuzované oblasti vzdělávání i ve vysokém školství obecně. Jedná se o standardně využívaný nástroj v Evropském vzdělávacím prostoru při hodnocení kvality vysokých škol.

Cílem navrhované změny je usnadnit uskutečňování vnějšího hodnocení činnosti vysokých škol tím, že nutnou podmínkou pro jeho provedení nebude již toliko podnět ministra nebo závažné důvody pro mimořádné hodnocení; budou tedy rozšířeny důvody pro uskutečňování vnějšího hodnocení činnosti vysokých škol, obsažené v § 84 odst. 2 zákona o vysokých školách.

K bodům 196, 201 až 204 [k § 87 odst. 1 písm. j), § 87 odst. 2]

Úprava kompetencí k nahlížení do registrů, které ministerstvo vede.

K bodům 197 a 205 až 209 [k § 87 odst. 1 písm. j), § 87a]

Úpravou ustanovení § 87 odst. 1 písm. j) a § 87a se zpřesňuje vymezení, resp. rozšiřuje okruh studijních programů evidovaných v registru – nově půjde namísto studijních programů „uskutečňovaných“ pouze o studijní programy (tedy i o studijní programy akreditované i schválené v rámci institucionální akreditace).

Další změna tohoto ustanovení pak řadí registr vysokých škol a studijních programů do připravovaného Informačního systému vzdělávání.

Toto zařazení odpovídá obecně zásadám digitálně přívětivé legislativy, neboť registr bude součástí informačního systému, který má splňovat předpoklady kladené na digitální veřejnou správu.

K bodům 198 až 200 [k § 87 odst. 1]

Ustanovení v písm. o) ruší omezení týkající se přiznávání stipendií výhradně ze státního rozpočtu a v písm. x) stanoví nové kompetence ministerstva v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Ministerstvo bude mít možnost kontrolovat dodržování právních předpisů a podmínek pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání a může též požádat o součinnost NAÚ.

Navrhuje se upravit zákonné zmocnění pro MŠMT k využívání kontaktních údajů z matriky studentů v souladu s § 87 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách. Na základě Strategického záměru pro oblast vysokých škol se např. v nadcházejících 10 letech plánuje provedení několika národních i mezinárodních šetření v několika kolech (Doktorandi, Eurostudent, Absolvent, Eurograduate). Potřebu provádění těchto šetření lze však očekávat průběžně i ve vzdálenější budoucnosti. V rámci těchto šetření je třeba oslovovat studenty a absolventy vysokých škol. MŠMT disponuje kontaktními údaji (zejména e-maily) v matrice SIMS, ale nemá zákonné zmocnění k jejich využívání. Dosud se problém řešil prostřednictvím vysokých škol, které mají zákonné zmocnění k využívání kontaktních údajů, a vysoké školy tak rozesílaly svým studentům (a absolventům na bázi souhlasu s užitím kontaktního údaje) dotazníky v rámci šetření připravených v gesci MŠMT. Tento způsob je po zkušenostech z proběhlých šetření hodnocen jako vysoce neefektivní, komplikovaný a nadbytečně zatěžuje vysoké školy. Zároveň jsou výsledky šetření do velké míry ovlivněné ochotou vysokých škol na daném šetření spolupracovat, což snižuje relevanci a srovnatelnost výsledků těchto šetření v rámci EU.

K bodům 210 až 214 [k § 87b]

Ustanovení hodlá omezit zasílání údajů do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol (dále jen „REDOP“), a to pouze na osoby zaměstnané v pracovním nebo služebním poměru. Nadále již nebude třeba zasílat údaje o osobách zaměstnaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dále se vypouští údaje, které mají být uváděny do REDOPu, a při aplikaci tohoto ustanovení zákona se ukázaly jako nadbytečné (datum získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, akademické tituly, vědecké hodnosti, studijní programy, ve kterých byly získány tituly a hodnosti). Naopak nově je požadován údaj o datu získání nejvyššího dosaženého vzdělání u mimořádných profesorů.

K bodům 215 až 217 [k § 88 odst. 3 a 4]

Ustanovení reflektuje novou úpravu přestupů mezi studijními programy vysoké školy v § 54b a nárok na přiznání doktorského stipendia. Současně se též upravuje ustanovení o zápisu údajů do matriky studentů.

Dále se ruší požadavek na projednání podoby struktury informační věty provozované databáze a její technické podmínky mezi ministerstvem a vysokou školou. Není věcný ani legislativní důvod ze strany ministerstva stanovovat požadavky na systém vysoké školy. Struktura datové věty je do jisté míry určena požadavkem na předávání údajů z matrik studentů dle § 87 odst. 1 písm. i).

K bodům 218 až 227 [k § 89, 90 a 90b]

Procedura uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání je správním řízením a současně není řízením o uznání odborné způsobilosti pro výkon regulované profese. Zachování současného stavu upraveného stávajícím zněním zákona o vysokých školách v podstatě konzervuje více než dvacetiletou praxi, která se ve vztahu k posunu vývoje fungování vysokého školství, k návaznostem na Boloňský proces a k legislativní úpravě podmínek pro výkon řady profesí jeví jako překonaná. Zamýšlená změna by měla vést k jednoznačnějšímu procesu posuzování žádostí, posílit principy vzájemného uznávání vysokoškolského vzdělávání v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, zejména mezi členskými státy Evropské unie, a promítnout do procesu uznávání změny ve vysokoškolském vzdělávání, k nimž došlo s účinností od 1. 9. 2016 zákonem č. 137/2016 Sb.

Současná úprava procedury uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) prostřednictvím ustanovení § 89 a 90 zákona o vysokých školách stanoví věcnou příslušnost k tomuto řízení v prvním stupni obecně veřejným vysokým školám, které uskutečňují obdobný studijní program. (Přičemž existují-li pochybnosti o tom, která veřejná vysoká škola uskutečňuje obsahově obdobný studijní program a je tedy příslušná rozhodnout o žádosti o uznání, určí příslušnost veřejné vysoké školy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nebo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v prvním stupni samo. Jedná-li se o oblast vojenství, o žádosti o nostrifikaci rozhoduje v prvním stupni Ministerstvo obrany; v oblasti bezpečnostních služeb rozhoduje v prvním stupni o žádosti Ministerstvo vnitra.)

Od účinnosti příslušných ustanovení zákona č. 137/2016 Sb. bylo zrušeno členění studijních programů na studijní obory a studijní programy uskutečňované vysokými školami se zařazují v souladu se zákonem o vysokých školách do příslušné oblasti vzdělávání.

Novelizovaná ustanovení komplexně řeší otázku uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace), které aktuálně přináší mnoho problémů při jejich aplikaci vlivem rostoucí internacionalizace a diverzifikace vysokoškolského vzdělávání a mobility vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, vč. např. vládních programů na podporu mobility expertních pracovníků ze zahraničí. Novela reaguje na tyto změny a upravuje celý proces uznávání v souladu s tzv. Lisabonskou úmluvou o uznávání (Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165, přijatá v Lisabonu dne 11. dubna 1997, publikovaná pod č. 60/2000 Sb.m.s.) a s přihlédnutím ke Global Convention on the Recognition of Qualifications concerning Higher Education, přijaté v Paříži dne 25. listopadu 2019 (jež vstoupila v platnost 5. března 2023). Dále reaguje i na obsah Doporučení Rady Evropské unie o podpoře automatického vzájemného uznávání kvalifikací získaných v rámci vysokoškolského vzdělání a vyššího sekundárního vzdělání a odborné přípravy a výsledků z období studia v zahraničí (2018/C 444/01), byť při respektování formálních náležitostí správního řízení.

Je zpřesněna a sjednocena používaná terminologie, zejména v návaznosti na Lisabonskou úmluvu o uznávání.

Pokud jde o nahrazení vydávání „osvědčení o uznání“ vydáváním „rozhodnutí“, jako důvod pro změnu terminologie je možno zmínit i argumentaci obsaženou v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 129/2012-41 ze dne 27. září 2012. (V něm bylo mj. uvedeno: „[26] „Osvědčení“ vydané na základě § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách je výsledkem autoritativní rozhodovací činnosti správního orgánu, na jehož procesní postup jednoznačně dopadá správní řád (§ 105 zákona o vysokých školách). Pokud správní orgán vyhoví žádosti absolventa, de facto úředně potvrzuje, že žadatelem absolvované zahraniční vysokoškolské vzdělání je rovnocenné s příslušným českým vysokoškolským vzděláním – v tomto ohledu jde tedy o deklaratorní rozhodnutí úředně potvrzující práva a povinnosti. Současně však takové rozhodnutí zakládá absolventu zahraniční vysoké školy veřejné subjektivní právo, aby pro účely kvalifikace bylo jeho zahraniční vysokoškolské vzdělání posuzováno stejně jako vzdělání získané na veřejné vysoké škole v České republice. Z tohoto pohledu jde ve skutečnosti o rozhodnutí, které má konstitutivní účinky, neboť se jím právo kvalifikace zakládá. V případě osvědčení podle § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách se tedy jedná o správní akt v podobě rozhodnutí, které lze považovat za rozhodnutí smíšené povahy, které má dílem deklaratorní a dílem konstitutivní účinky. [27] V souladu s teorií správního práva je totiž třeba rozlišovat mezi konstitutivními, deklaratorními či smíšenými správními akty (rozhodnutími) na straně jedné a jinými správními úkony ve formě osvědčení na straně druhé. Jiné správní úkony upravené v části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl.) představují velkou a vnitřně nesourodou skupinu různě pojmenovaných úkonů, při jejichž provádění správní orgány vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Jde o úkony prováděné jednostranně a v konkrétních věcech vůči dotčeným osobám, nemají však povahu rozhodnutí. Účinky jiných správních úkonů zpravidla nespočívají ve vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, jako je tomu v případě rozhodnutí. (Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 1218-1219). [28] Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné vycházet ze skutečné povahy konkrétního úkonu správního orgánu v dané věci a nespoléhat pouze na jeho formální podobu nebo zákonné označení. Jakkoli tedy zákon o vysokých školách hovoří o vydání osvědčení, nejedná se o osvědčení ve smyslu části čtvrté správního řádu, ale o vydání správního aktu (rozhodnutí) smíšené povahy. Takový akt samozřejmě může být formálně označen buď jako rozhodnutí, či jako osvědčení; to ovšem nic nemění na skutečnosti, že nepůjde o osvědčení ve smyslu § 154 a násl. správního řádu, ale o rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1. Jak ostatně stanoví § 69 odst. 1 správního řádu v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem. Sám správní řád tedy počítá s růzností terminologie ve zvláštních zákonech i pro tyto případy (srov. Vedral, J. c.d., s. 1220). Zákon o vysokých školách tedy pojmu „osvědčení“ v § 89 odst. 1 používá pro ten případ, kdy je vzhledem k právním účinkům tohoto aktu zjevné, že jde o rozhodnutí smíšené povahy ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu.“.)“.

Dále je upřesněno (úpravou obsaženou v § 48 odst. 8), že příslušná „nostrifikační“ ustanovení se nevztahují na posuzování zahraničního vzdělání pro účely přijímacího řízení podle příslušných ustanovení § 48, pokud není v § 48 odst. 5 písm. c) a v § 48 odst. 6 zákona o VŠ výslovně stanoveno jinak.

Současně se v rámci úpravy § 89 vypouští možnost uznávání jednotlivých zkoušek (či částí studia) vykonaných na vysoké škole v zahraničí z důvodu, že v praxi se podle těchto ustanovení uznávání neprovádí, uznávání jednotlivých zkoušek (či částí studia) provádí jednotlivé vysoké školy v rámci svých studijních programů v souladu se svým studijním a zkušebním řádem, který je ze zákona o vysokých školách registrovaným vnitřním předpisem [podle § 68 odst. 1 písm. d)].

Novelou je upravena věcná příslušnost veřejných vysokých škol k posuzování žádostí o uznání v souvislosti se zavedením institutu oblastí vzdělávání novelou zákona o vysokých školách č. 137/2016 Sb.; nově nebude nutné, aby škola uskutečňovala obdobný studijní program, ale pouze studijní program ze stejné nebo stejných oblastí vzdělávání, které uskutečňuje. Předpokládá se, že navržená úprava povede jednak ke snížení počtu prvoinstančních žádostí, které vyřizuje ministerstvo, a dále ke zjednodušení vlastního uznávání při zachování požadovaného výsledku, tj. veřejné vysoké školy nebudou nad rámec zákona porovnávat zejména vlastní obsah absolvovaného zahraničního vysokoškolského vzdělání, což má být předmětem řízení o uznání odborné kvalifikace při povolování výkonu profese u regulovaných povolání, ale těžiště procesu uznávání bude spočívat především v ověření oprávněnosti nabytí zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v zemi jeho původu a jeho vztahu k zákonným definicím vysokoškolského vzdělání v České republice podle zákona o VŠ. Takové praxi uznávacích orgánů v řízení vedeném dle zákona o vysokých školách přisvědčil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 A 17/2015 ze dne 28. 5. 2020, který jednoznačně formuloval dělící hranici mezi legislativou řídící proces uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání (uznávání tzv. akademického) a legislativou řídící proces uznávání způsobilosti k vlastnímu výkonu povolání (uznávání tzv. profesního).

Žalobkyně v řízení o uznání a v žalobě namítala, že v řízení o uznání vzdělání podle zákona o vysokých školách uznávající orgán (Ostravská univerzita, resp. MŠMT jako odvolací orgán) měl posoudit její znalosti a dovednosti ve smyslu § 89 odst. 3 zákona o vysokých školách jejich porovnáním se standardy stanovenými zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a jeho prováděcí vyhláškou č. 187/2009 Sb., o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství.

Krajský soud v Ostravě se k této otázce vyslovil v bodu 13. odůvodnění svého rozsudku č.j. 22 A 17/2015 ze dne 28. 5. 2020 takto: „Krajský soud … nicméně nesouhlasí ani s žalobkyniným názorem ze zcela opačné strany spektra, pokud požadovala, aby byl porovnán pouze „výsledek studia“ – soubor znalostí a dovedností absolventa. Soud připomíná, že správní orgán vychází z písemných podkladů, nepodrobuje např. žadatele zkoušce ke zjištění jeho znalostí a dovedností. Za nedůvodnou považuje soud rovněž námitku, v níž se žalobkyně dožadovala porovnání svého studijního programu s minimálními požadavky na studijní program

všeobecného lékařství podle vyhlášky č. 187/2009 Sb., neboť uvedená vyhláška provádí zákon č. 95/2004 Sb., který má jiný účel než porovnávání vysokoškolských kvalifikací, a to – stručně řečeno – uznávání způsobilosti k výkonu tam uvedených zdravotnických povolání.“.

Účastník nostrifikačního řízení, jehož žádost by byla zamítnuta zejména z důvodů obsahových odlišností vzdělání, může být přitom negativně dotčen např. na svém právu na vzdělání ve smyslu čl. 33 Listiny základních práv a svobod, když by z důvodu neuznání předchozího zahraničního vzdělání nesplňoval jednu z podmínek pro přijetí ke studiu v magisterském studijním programu navazujícím na bakalářský studijní program (stanovenou v § 48 odst. 1 větě poslední zákona o VŠ) nebo pro přijetí ke studiu v doktorském studijním programu (stanovenou v § 48 odst. 3 zákona o VŠ). Rovněž by mohl být různými způsoby negativně dotčen i na svém právu na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V § 89 odst. 4 bude nově zakotvena speciální výjimka z obecné povinnosti (vyplývající z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu) ustanovovat účastníkům správního řízení, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, procesního opatrovníka. Nostrifikační orgány tak budou žadateli písemnosti doručovat veřejnou vyhláškou (tj. způsobem stanoveným v § 25 správního řádu), aniž by mu ustanovily opatrovníka, nebude-li se prokazatelně dařit žadateli doručovat (nebo doručit, půjde- li o doručování do ciziny). Výslovným zakotvením uvedeného pravidla bude ohledně „řízení o žádosti uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice“ (dále také „nostrifikační řízení“) mj. odstraněna potřeba posuzovat, zda typově jde či nejde o správní řízení, v němž má být žadateli „uložena povinnost nebo odňato právo“. Tj. bude odstraněna potřeba posuzovat, zda lze či nelze ohledně žadatelů o nostrifikaci, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, aplikovat výjimku (z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu), zakotvenou v § 32 odst. 3 správního řádu, podle níž správní orgán procesního opatrovníka účastníkům řízení neustanovuje a doručuje jim veřejnou vyhláškou, nejde-li o účastníky, jimž má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo. Úpravu považujeme za účelnou, neboť ve správní praxi se lze setkat i s extenzivním výkladem pojmu „účastník, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo“, který bere v úvahu netoliko úzkou podstatu, resp. předmět samotného řízení, ale i navazující, resp. související práva a povinnosti daných osob vyplývající z jiných právních předpisů, kdy může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka a kdy dle extenzivního výkladu má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka i tehdy, pokud může být rozhodnutím negativně dotčen, i když se mu např. žádné právo neodnímá přímo. (K tomu lze odkázat např. na Závěry ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 ze dne 6. 3. 2006, č. 32 ze dne 10. 4. 2006 a č. 78 ze dne 22. 6. 2009 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6. 2. 2007.)

V § 90 odst. 5 se nově výčtem zpřesňují důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, k nimž náleží získání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které neodpovídá příslušné kvalifikační úrovni vysokoškolského vzdělání v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v České republice definovaném zákonem o VŠ, nebo získání zahraničního vysokoškolského vzdělání na vysokých školách (popř. institucích), které nebyly oprávněny ho poskytovat nebo nejsou součástí vysokoškolského systému země původu vysokoškolského vzdělání a získané kvalifikace.

Na závěr se v rámci § 90 odst. 6 upravují (nad rámec obecného výčtu dle § 68 a 69 správního řádu) obsahové náležitosti rozhodnutí pro případ, že je žádosti o uznání vyhověno. V odst. 7 se zavádí definice domovského státu vzdělávací instituce, kterým se rozumí cizí stát, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí.

K bodu 228 [k § 91]

Dochází ke komplexnímu přepracování úpravy stipendií. V § 91 odst. 1 dochází k uvedení, z jakých zdrojů mohou být stipendia hrazena. Stipendia mohou být vyplácena ze stipendijních fondů, vlastních zdrojů vysoké školy (např. prostředků získaných darem) i prostředků ze státního rozpočtu (např. pro stipendia na podporu ubytování). Podle zákona o vysokých školách jsou příspěvkem prostředky vypláceny veřejným vysokým školám, dotací soukromým. Písm.

c) obsahuje zbylý výčet zdrojů, ze kterých může vysoká škola stipendia poskytovat.

Stipendium tak může být vyplaceno např. z prostředků typu peněžních prostředků z finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru nebo z finančního mechanismu Norska. Dalšími zdroji jsou primárně třetí strany (např. mezinárodní a unijní mobilitní programy, zejména program Erasmus+, úhrady z rozpočtu EU, od soukromých podnikatelů apod.). Pojmem ostatní veřejné prostředky je zajištěno, že vysoká škola bude moci poskytovat stipendia i z jiných veřejných prostředků, které není možné plně definovat.

Prostřednictvím Fondů EHP a Norska přispívají státy Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP) a k posilování spolupráce s patnácti evropskými státy. Příjemci finanční podpory jsou země střední, východní a jižní Evropy. Právě velký důraz na sdílení a výměnu zkušeností mezi donory a příjemci grantů je důležitý aspekt, kterým se tyto fondy liší od fondů EU. Česká republika je příjemcem těchto fondů od roku 2004, kdy vstoupila do Evropské unie a tím také do Evropského hospodářského prostoru, který vznikl dohodou mezi ES (dnešní EU) a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). Od roku 2004 podpořily Fondy EHP a Norska v České republice přes 1 000 zajímavých projektů za více než 6 mld. Kč. Aktuálně je Česká republika pátým největším příjemcem, a to po Polsku, Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku. Hlavním koordinátorem Fondů EHP a Norska v České republice je Ministerstvo financí, které spravuje většinu programů, a to ve spolupráci s příslušnými resorty a institucemi. Sekretariátem Fondů EHP a Norska pro všechny přijímající země je Kancelář finančních mechanismů v Bruselu. Systém finančních toků z rozpočtu FM EHP je založen na principu předfinancování prostředků z kapitoly SR, resp. státního fondu a následného převedení prostředků na příjmový účet příslušného správce kapitoly/účet státního fondu ze zdrojového účtu Certifikačního orgánu „CO“. Finanční prostředky ze zdrojového účtu CO jsou převáděny na nižší úrovně implementace, kterou je v případě kapitoly MŠMT zprostředkovatel programu Dům zahraniční spolupráce, který prostředky dále poskytuje prostřednictvím grantů. U prostředků FM EHP poskytovaných z Fondu pro bilaterální spolupráci, u kterých není podíl SR (pouze FM podíl), jsou v roli konečného příjemce organizační složky státu a státní příspěvkové organizace. Finanční toky FM EHP se řídí podle dokumentu „Metodika finančních toků, kontroly a certifikace programů financovaných z Finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska 2014-2021“, který vydalo MF – Certifikační orgán.

Stipendia přiznávaná podle § 91 odst. 2 písm. a) a b) mohou být přiznávána ve výjimečných případech i absolventům, pokud se uvedené stipendium přiznává za dobu, kdy daná osoba byla studentem (např. stipendium za vynikající výsledky v průběhu celého studia). Nově se též zavádí možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit s místem realizace v České republice i v zahraničí také absolventům vysokoškolského studia, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy za předpokladu, že nejsou financována ze stipendijního fondu vysoké školy nebo fakulty ani z prostředků státního rozpočtu poskytnutých veřejné vysoké škole formou příspěvku, nejde-li o podporu aktivit uskutečňovaných v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu nebo v rámci spolupráce vysoké školy se zahraniční institucí.

V odst. 6, 7 a 8 je podrobněji popsán postup rozhodování ve věci stipendia. Použijí se v tomto případě, kromě stipendijních řádů, pravidla vyplývající z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě. Půjde zejména o: nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/817 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí program Erasmus+: program Unie pro vzdělávání a odbornou přípravu, pro mládež a pro sport a zrušuje nařízení (EU) č. 1288/2013, a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2710 ze dne 13. září 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/817 o ustanovení týkající se zavedení rámce pro monitorování a hodnocení u programu Erasmus+.

Na rozhodování ve věci stipendia je navrženo aplikovat vybraná ustanovení § 68, 69a a 69b V odst. 8 je navrženo zjednodušení postupu, kdy již nebude nutné vést správní řízení o přiznání stipendia tam, kde je přiznást. 6 písm. b).

K bodu 229 [Poznámka pod čarou 21a]

Dochází ke zrušení poznámky a nahrazení spojením podle zákona o státní sociální podpoře.

K bodu 230 [k § 91a, 91b a 91c]

§ 91a

Odst. 1, 2, 3: Zavádí se definice doktorského studijního příjmu, který může být tvořen stipendiem, mzdou nebo platem, nebo kombinací stipendia a mzdy či platu. Části či veškerý příjem lze vyplácet mzdou či platem, pokud student zároveň vykonává tvůrčí činnost směřující ke vzniku jeho disertační práce v pracovním poměru jako zaměstnanec dané vysoké školy nebo zaměstnanec České republiky působící na dané státní vysoké škole. V případě „pracovního poměru, v němž je vykonávána tvůrčí činnost související se vznikem disertační práce“ bude základní náplní práce (časově i obsahově) v pracovním poměru přímo práce na disertaci. Pokud tedy bude závislá práce spočívat ve výkonu tvůrčí činnosti směřující ke vzniku jeho disertační práce jen částečně, v nepodstatné míře, nebude pracovní poměr při výpočtu výše doktorského stipendia zohledňován.

Specifikace konkrétního druhu práce, respektive konkretizace konkrétní tvůrčí činnosti směřující ke vzniku disertační práce může být upravena nejen v pracovní smlouvě; náplň práce samotné (resp. bližší označení druhu práce v Informaci o obsahu pracovního poměru dle § 37 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) může též konkretizovat, že se jedná o práci směřující ke vzniku disertační práce.

Nárok na doktorský studijní příjem má při svém prvním studiu v některém z doktorských studijních programů uskutečňovaných veřejnými nebo vojenskými vysokými školami nebo jejich fakultami, jde-li o studium ve standardní době studia v prezenční formě, student doktorského studijního programu veřejné vysoké školy nebo její fakulty, nebo vojenské vysoké školy nebo její fakulty, není-li vojákem v činné službě. Nárok se bude vztahovat na studenty, kteří zahájí výuku ne dříve než v akademickém roce 2025/2026.

Doktorský studijní příjem nesmí být nižší než 1,2násobek minimální mzdy, je-li tvořen pouze doktorským stipendiem. V případě kombinace doktorského stipendia se mzdou či platem nesmí hrubá výše tohoto příjmu poklesnout pod částku vypočtenou podle § 91a odst. 3 písm. b) tak, aby součet dvou třetin výše hrubé měsíční mzdy nebo platu podle odstavce 1 a celé výše doktorského stipendia nebyl nižší minimální mzda za měsíc vynásobená koeficientem 1,2 a poté zaokrouhlená na celé desetikoruny nahoru. Tímto bude zajištěno, že student, který obdrží příjem touto formou, nebude znevýhodněn vzhledem k platbám záloh na daň z příjmů a pojistného, příjem tak fakticky neklesne pod 1,2násobek minimální mzdy, což by bez této úpravy a ponechání koeficientu 1,2 i při kombinaci se mzdou či platem hrozilo.

Finanční prostředky po zavedení nové právní úpravy vysokým školám na částečné financování doktorských studijních příjmů budou přiznávány při zohlednění několika kritérií – kvality vysoké školy (v souladu se závěry z hodnocení výzkumných organizací metodikou hodnocení výzkumných organizací a výsledků ukončených programů), podílu na celkovém počtu doktorandů za uplynulých 5 let a studijní neúspěšnosti a délky studia doktorandů na dané vysoké škole.

Potřeba navýšených prostředků půjde k tíži vysokých škol, MŠMT pro potřeby navýšení příjmů doktorandů nebude vznášet požadavky na navýšení prostředků ze státního rozpočtu. Vysoká škola může pro výplatu doktorských stipendií použít prostředky z příjmů uvedených v § 18 odst. 2 ZVŠ, s výjimkou dotací. Dále pak též účelovou podporu na specifický vysokoškolský výzkum a další dotační tituly poskytované na výzkum, vývoj a inovace podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů, a to za podmínky, pokud uvedení studenti participují na daném výzkumu. Stanovení minimální výše příjmů součinem stanoveného koeficientu a minimální měsíční mzdy (jež na základě připravované novelizace zákoníku práce nahradí sazbu minimální mzdy za měsíc dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb.) studentům umožní přibližně pokrýt jejich základní životní náklady. Studenti získají možnost věnovat se studiu v plné míře a zvýší se tak předpoklad dokončení studia ve standardní době. Současně bude zajištěna možnost průběžné valorizace stipendia bez nutnosti následných zásahů do zákona.

Zavedení doktorského stipendia bez ohledu na jazyk studia přinese narovnání podmínek a zatraktivnění studia v ČR pro studenty ze zahraničí. Doktorští studenti se při poskytnutí stipendia budou moci studiu věnovat naplno a zvýší se jejich motivace dokončit studium ve standardní době studia.

Odst. 4,5: Navrhuje se, že nárok na doktorský studijní příjem mohou studenti uplatnit jen v jednom studijním programu. Pokud tedy student studuje více doktorských studijních programů, rozhodující bude den, kdy bylo studium zahájeno. Byla-li studia zahájena ve stejný den, může pobírat stipendium jen na jednom z nich dle svého výběru. Cílem tohoto ustanovení je efektivní podpora doktorských studentů.

Doktorské stipendium se přiznává zvlášť na každý akademický rok nebo jeho část po standardní dobu studia, a to i na období prázdnin; doktorské stipendium lze v případech zvláštního zřetele hodných přiznat i zpětně. Pro účely určení výše doktorského stipendia se za minimální měsíční mzdu považuje její výše platná ke dni 1. července kalendářního roku, v němž na dané vysoké škole začíná akademický rok, pro který má být doktorské stipendium přiznáno. Uvedené opatření má snížit administrativní náročnost vysokým školám.

Odst. 6: Navrhuje se umožnit vysoké škole vyplatit část či celou výši doktorského studijního příjmu mzdou či platem za předpokladu, že student vykonává závislou práci v pracovním poměru směřující ke vzniku disertační práce na dané veřejné či státní vysoké škole. Čistý příjem studenta v tomto případě nebude nižší než 1,2 násobek minimální mzdy.

Cílem tohoto kroku je umožnit studujícím vykonávat i závislou práci a zvýšit tak objem svých finančních prostředků, protože jak uvádí vysvětlení výše, doktorské stipendium v základní výši pokrývá spíše jen základní životní náklady. Takovéto znění tak současně motivuje studující k vlastní aktivitě a další praxi. Uvedené ustanovení umožňující kombinaci stipendia se mzdou či platem z pracovního poměru usnadní studentům doktorských studijních programů čerpání některých dávek (např. mateřské) nebo zlepší jejich postavení při sjednávání bankovních produktů.

Odst. 7, 8: Podmínky pro přiznání, snížení, zvýšení či odejmutí stipendia stanoví veřejná vysoká škola ve stipendijním řádu. Vysoká škola tak bude moci, stanoví-li tak ve svém stipendijním řádu, např. v případě, kdy studenti neplní studijní povinnosti, zastavit vyplácení stipendia, případně vyplatit jen část. Tento odstavec může napomoci řešit situace, kdy s ohledem na procesní postupy vysokých škol a lhůty vyplývající z jiných předpisů může mezi faktickým ukončením plnění studijních povinností a pravomocným rozhodnutím o ukončení studia uběhnout i několik měsíců. Předejde se tak tomu, aby studenti, kteří fakticky nestudují, měli nadále nárok na finanční podporu.

S ohledem na skutečnost, že se právní úprava bude vztahovat jen na studenty, kteří zahájí studium až po účinnosti novely zákona o vysokých školách, bude veřejným, soukromým i státním vysokým školám umožněno, aby si stanovily, kdy přiznají i stávajícím studentům nárok na doktorský studijní příjem, který jim přizná z vlastních zdrojů.

V § 91b dochází k vyčlenění stipendií přiznávaných MŠMT do samostatného paragrafu. V odst. 1 a 2 je specifikováno, jaká stipendia může MŠMT přiznávat a komu. V případě stipendií přiznávaných podle § 91b odst. 1 písm. e) se stipendia přiznávají na podporu realizace studijních nebo výzkumných pobytů nebo praktických stáží nebo jiných aktivit, spočívajících v provádění přednáškové nebo jiné vzdělávací nebo tvůrčí činnosti, s místem realizace v České republice i v zahraničí.

Jestliže dvoustranný mezinárodní výměnný projekt prováděný na úrovni ministerstva/vlády zahrnuje podmínku, že stipendium vyplácí vysílající strana, přiznává MŠMT stipendium ze státního rozpočtu na podporu pobytu v zahraničí.

Jestliže mezinárodní výměnný projekt zahrnuje podmínku, že stipendium vyplácí přijímající strana, přiznávána jsou stipendia na realizaci pobytu v České republice. Podrobnosti o finančních aspektech jsou uvedeny následovně:

Podle odst. 3 jsou stipendia přiznávána podle programů vyhlašovaných MŠMT s přihlédnutím k závazkům z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Jedná se zejména o mezinárodní smlouvy upravující výměnné pobyty mezi ČR a zahraničím, které dále upravují i stipendia určená na tyto mobility. Závazky z mezinárodních smluv zahrnují rovněž veškeré závazky ČR vyplývající z jejího členství v EU, resp. mj. ze smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii (publ. pod č. 44/2004 Sb.m.s.) či z čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie, v úplném znění; závazky vyplývající z práva (právních aktů) Evropské unie tedy nejsou navrženou úpravou dotčeny.

Je navrženo, aby stipendia přiznávaná MŠMT mohlo vyplácet MŠMT, případně jím určená organizační složka České republiky nebo státní příspěvková organizace v působnosti MŠMT.

Pro některé případy, kdy je Česká republika vysílající smluvní stranou, budou stipendia vyplácena ze státního rozpočtu. Ve všech ostatních případech však bude výplatu provádět vysoká škola, která obdrží prostředky pro jejich výplatu prostřednictvím příspěvku, který bude poskytován pouze pro úhradu cestovného, dotace, případně z jiných prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu nebo z jiných veřejných prostředků. Úpravou odst. 3 nejsou dotčeny závazky vyplývající z práva EU.

V § 91c je specifikováno, co zahrnuje rozhodování ve věci stipendia.

K bodu 231 [k nadpisu § 93a]

Dochází k jazykové úpravě.

K bodům 232 až 239 [k § 93a až 93k]

Zákon o vysokých školách nyní stanoví (ve stávajících ustanoveních § 93a až 93l), že zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech mohou na území ČR uskutečňovat buď

a) zahraniční vysoké školy z jiných členských států Evropské unie (popř. jiných smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ze Švýcarské konfederace) nebo české právnické osoby uskutečňující v dohodě s těmito školami jejich studijní programy

– a to pokud v České republice splní ohlašovací povinnost, resp. povinnost přihlásit se k plnění informačních povinností podle zákona o vysokých školách,

anebo

b) zahraniční vysoké školy z jiných států, než jsou zmíněny v písmenu a), a české právnické osoby uskutečňující v dohodě s těmito školami jejich studijní programy – a to pokud v České republice získají tuzemské povolení (jde-li o tzv. „mimoevropské zahraniční vysoké školy“) nebo tuzemské oprávnění (jde-li o tzv. „pobočky mimoevropských vysokých škol“) k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, udělované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Předmětem novelizace části čtrnácté zákona o vysokých školách je zejména zpřísnění podmínek realizace zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR pro tzv. evropské subjekty – evropské zahraniční vysoké školy (ve smyslu § 93a odst. 2 zákona o VŠ) a jejich pobočky, tj. pobočky evropských zahraničních vysokých škol (ve smyslu § 93a odst. 4 zákona o VŠ).

Aplikace části čtrnácté zákona o VŠ (jež nabyla účinnosti 1. 9. 2016, resp. fakticky se plně realizuje od 1. 10. 2017 na základě přechodných ustanovení zákona č. 137/2016 Sb.) totiž poukázala na zásadní nedostatky, které tato právní úprava přináší. V současné době tyto subjekty podléhají „pouze“ tzv. „přihlášení se k plnění informačních povinností“, které se však nejeví jako dostatečné.

Dle aktuální právní úpravy působení evropských subjektů není jakkoliv regulováno, kdy neexistuje nástroj, který by umožnil ministerstvu takto realizované studium jakkoliv přezkoumávat, kdy realizace studia je často v rozporu s udělenou akreditací domovského státu (například zahraniční vysokoškolský studijní program z hlediska jeho materiálního, personálního a finančního zajištění neodpovídá standardům akreditace domovského státu, ve kterém byl daný studijní program akreditován). Tyto subjekty se dostávají do „právního vakua“, kdy orgány domovského státu nemohou vykonávat kontrolu na území České republiky za účelem přezkoumávání dodržování podmínek akreditace daného studijního programu, kdy současně právní předpisy České republiky (zákon o vysokých školách) nezakotvují žádný povolovací režim, v rámci kterého by ministerstvo mohlo přezkoumávat dodržování akreditačních standardů domovského státu, resp. minimálních standardů pro vysokoškolské vzdělávání.

Dle aktuální podoby zákona o vysokých školách jsou evropské subjekty v rámci plnění informačních povinností povinny mj. prokázat, že daný studijní program je akreditován nebo jinou formou uznán podle právních předpisů domovského státu evropské zahraniční vysoké školy, případně že daná instituce je součástí vysokoškolského systému domovského státu. Oprávnění působit na území České republiky však není na samotné plnění informačních povinností nikterak vázáno. Přičemž v případě nepřihlášení se k plnění informačních povinností nebo nesplnění některé konkrétní informační povinnosti se poskytovatel vystavuje „pouze“ riziku stíhání za přestupek. Působení evropských subjektů však není na našem území jakkoliv regulováno.

Co do vlastního přezkoumávání obsahu studia a zajištění studijního programu (po stránce materiální, personální apod.), neexistuje nástroj, na základě kterého by mohlo být hodnoceno, zda studium na našem území po kvalitativní stránce odpovídá studiu, pro které byla domovským státem udělena akreditace. Tento stav vede ke zneužívání daného studia.

Předloženou novelou se proto k odstranění těchto nedostatků zavede i pro evropské subjekty povolovací režim.

Evropské (stejně jako mimoevropské) zahraniční vysoké školy budou moci na území ČR působit pouze v případě, že jim bude ministerstvem uděleno tuzemské povolení podle § 93b až 93e, opravňující je k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR v konkrétním zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno. Toto povolení bude vázáno mj. na prokázání, že zahraniční vysokoškolský studijní program, pro který se tuzemské povolení uděluje, je dostatečně zabezpečen po stránce personální, finanční nebo materiální a že zahraniční vysoká škola žádající o udělení tuzemského povolení uskutečňuje odpovídající související tvůrčí činnost, přičemž se bude přiměřeně přihlížet k „českým“ akreditačním standardům. Zároveň se bude mj. vyžadovat i soulad působení zahraniční vysoké školy na území ČR s právními předpisy jejího domovského státu.

A obdobně pak české právnické osoby (jako „pobočky“ evropských nebo mimoevropských zahraničních vysokých škol) budou moci na území ČR působit pouze v případě, že jim bude ministerstvem uděleno „tuzemské oprávnění“ podle § 93i až 93ic, opravňující je v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR v konkrétním zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.

Další změnou oproti stávající právní úpravě pak bude změna v konstrukci tuzemského povolení/oprávnění. Tuzemské povolení/oprávnění již nebude udělováno pro jeden program nebo společně pro několik zahraničních studijních programů (s možností rozšíření o další studijní programy), ale bude se nově samostatně vztahovat vždy pouze na jeden konkrétní zahraniční studijní program.

§93a Ustanovení definuje základní pojmy související s působením poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Jedná se o definice (stanovené pouze pro účely ustanovení zákona vysokých školách o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a o přestupcích) zahraniční vysoké školy, evropské zahraniční vysoké školy, pobočky zahraniční vysoké školy a pobočky evropské zahraniční vysoké školy. Definice zahraniční vysoké školy vypouští oproti předchozí právní úpravě definiční znak v podobě poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání na území státu, podle jehož právních předpisů byla daná právnická osoba zřízena, resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce (právnické osoby), které nebyly zřízeny podle právních předpisů domovského státu (podle jehož předpisů poskytují vysokoškolské vzdělávání), mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Totožné pak platí rovněž i pro právnické osoby zřízené dle právního řádu České republiky, které ovšem mohou disponovat zahraniční akreditací a představovat v tomto ohledu zahraniční vysokou školu. §93b až 93if Zákon sjednocuje podmínky působení poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zákon v případě evropských zahraničních vysokých škol a poboček evropských zahraničních vysokých škol upouští od institutu přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy i tyto subjekty musí před zahájením zahraničního vysokoškolského vzdělávání disponovat tuzemským povolením/oprávněním udělovaným ve správním řízení. §93b Uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je pro zahraniční vysoké školy podmíněno udělením tuzemského povolení. Tuzemské povolení je oproti předchozí právní úpravě udělováno samostatně pro každý jeden zahraniční studijní program, kdy tento podléhá přezkumu co do zabezpečení minimálních kvalitativních standardů. Náležitosti žádosti a podmínky udělení tuzemského oprávnění zákon vymezuje v § 93c a 93d. §93c Tuzemské povolení je udělováno ve správním řízení zahájeném na žádost zahraniční vysoké školy ve smyslu § 44 správního řádu. Věcně příslušným správním orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Žádost kromě obecných náležitostí dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 správního řádu musí obsahovat rovněž i zvláštní náležitosti (součásti žádosti) dle § 93c odst. 2 písm. a) až i). Součástí žádosti pak musí být i další zákonem vymezené podklady. Jako součást žádosti musí žadatel připojit podklady prokazující jeho ustanovení v domovském státě jakožto vysoké školy, resp. prokazující skutečnost, že zahraniční vysoká škola je v domovském státě součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy. V českém právním řádu by tento doklad představovalo například rozhodnutí o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách. Zákon předpokládá předložení obdobného dokladu vyplývajícího z právní úpravy domovského státu zahraniční vysoké školy. Tato podmínka může být žadatelem splněna i odkazem na zahraniční právní předpis, dochází- li k ustanovení zahraniční vysoké školy právě v důsledku účinnosti zahraničního právního předpisu. Tento odkaz však musí být dostatečně určitý a srozumitelný a musí z něj vyplývat konkrétní právní předpis, případně i konkrétní ustanovení ustanovující zahraniční vysokou školu. V opačném případě se jedná o vadu žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Žadatel je dále povinen předložit doklady prokazující, že v případě studijního programu, jež má být zahraniční vysokou školou uskutečňován, jde o zahraniční vysokoškolský studijní program, tedy o studijní program, jehož absolvováním absolvent získá dle právního řádu domovského státu vysokoškolské vzdělání. Žádost zahraniční vysoké školy o udělení tuzemského povolení musí obsahovat údaje o všech statutárních orgánech umožňující jejich identifikaci. V případě fyzických osob musí žádost obsahovat jméno, příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu. V případě právnických osob musí žádost obsahovat název, sídlo, případně i identifikační či jiné obdobné číslo, je-li právnické osobě přiděleno. Z údajů by měl rovněž vyplývat rozsah oprávnění statutárního orgánu jednat jménem zahraniční vysoké školy, tj. zejména skutečnost, zda je daná osoba oprávněna jednat samostatně, či pouze v součinnosti s dalšími osobami. Podmínkou udělení tuzemského povolení je mj. prokázání dostatečného materiálního zabezpečení. V souladu s touto podmínkou musí zahraniční vysoká škola zejména prokázat, že disponuje odpovídajícími výukovými prostory, které budou v řízení o žádosti shledány jako dostatečné za účelem vysokoškolského vzdělávání. Současně žadatel musí prokázat i právní titul, opravňující jej uvedené prostory za účelem vzdělávání využívat. Tímto titulem může být zejména nájemní smlouva či jiný obdobný doklad. Smlouvu či obdobný doklad je možné předložit v její kopii, kdy dostatečná je i kopie prostá, tj. nikoliv úředně ověřená. V případě, že bude využíván prostor ve vlastnictví zahraniční vysoké školy a je-li vlastnické právo zahraniční vysoké školy zjistitelné pro ministerstvo z veřejného seznamu, nemusí žadatel tuto skutečnost nijak dokládat. Uvedená skutečnost by však měla být sdělena v žádosti. Žadatel je za účelem vyhovění žádosti o udělení tuzemského povolení povinen prokázat, že splňuje minimální kvalitativní předpoklady odpovídající úrovni vysokoškolského vzdělávání. Zahraniční vysoká škola tak musí disponovat dostatečným personálním, finančním a materiálním zabezpečením. Povinné údaje o personálním zabezpečení obsažené v žádosti představují zejména identifikační údaje osob, které se mají bezprostředně podílet na uskutečňování vysokoškolského vzdělávání, údaje o jejich dosaženém vzdělání a o jejich publikační činnosti. Údaje o finančním zabezpečení pak směřují k prokázání dostatečné solventnosti zahraniční vysoké školy, aby tato byla způsobilá dostát svým finančním závazkům. Údaje o materiálním zabezpečení pak představují vedle údajů o místech, kde má být vzdělávání uskutečňováno, například i údaje o technickém, technologickém či IT vybavení, to vše na úrovni odpovídající vysokoškolskému vzdělávání. V případě neprokázání dostatečnosti personálního, finančního a materiálního zabezpečení je toto důvodem pro zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Za účelem hodnocení personálního, finančního a materiálního zabezpečení se přiměřeně přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů. Zákon předpokládá, že právní řád domovského státu zahraniční vysoké školy může působení vysokých škol, jež jsou součástí jeho vysokoškolské vzdělávací soustavy, na území dalších států omezovat. Uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je podmíněno splněním podmínek daných právním řádem domovského státu, kdy splnění těchto podmínek musí být žadatelem podloženo relevantním podkladem. Rovněž tento doklad je nezbytnou součástí žádosti. Právní úprava obsahující podmínky působení poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání obsažená v českém právním řádu je sekundární k právní úpravě domovského státu zahraniční vysoké školy. Pouze zahraniční vysoká škola, která splňuje všechny podmínky dané zahraniční právní úpravou, je způsobilá uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. Udělení tuzemského povolení je vázáno na splnění podmínek zahraniční právní úpravy. Nebude-li těmto podmínkám zahraniční právní úpravy vyhověno, představuje tato skutečnost důvod k zamítnutí žádosti. Není-li působení zahraniční vysoké školy právním řádem domovského státu nijak omezeno, předloží žadatel o této skutečnosti čestné prohlášení. Ukáže- li se během správního řízení o udělení tuzemského povolení, že je čestné prohlášení žadatele nepravdivé, je tato skutečnost důvodem k zamítnutí žádosti dle § 93d odst. 2 písm. c). Ukáže- li se čestné prohlášení žadatele jako nepravdivé po právní moci rozhodnutí o udělení tuzemského povolení, může být tato skutečnost důvodem např. pro přezkumné řízení nebo obnovu řízení z moci úřední, popř. k odnětí tuzemského povolení dle § 93g odst. 1. § 93d Ustanovení odlišně od § 71 odst. 3 správního řádu stanovuje „obecnou“ lhůtu pro vydání rozhodnutí o udělení tuzemského povolní, která činí 150 dnů ode dne zahájení správního řízení. Aplikace § 71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu však vyloučena není. Ustanovení dále uvádí důvody pro zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Jeden z důvodů zamítnutí žádosti představuje neprokázání dostatečného personálního, materiálního a finančního zabezpečení žadatelem. Uváděné zabezpečení je pak ze strany ministerstva hodnoceno ke dni vydání meritorního rozhodnutí. K tomuto dni musí žadatel disponovat mj. dostatečným personálním zabezpečením, kdy nelze přihlížet ke skutečnostem, jež mají nastat teprve v budoucnu (například uzavření budoucího pracovního poměru). Současně žadatel ke dni vydání meritorního rozhodnutí musí uskutečňovat odpovídající tvůrčí činnost. Oproti předchozí právní úpravě, která „pouze“ vyžadovala, aby žadatel měl vytvořeny podmínky pro uskutečňování související tvůrčí činnosti, žadatel již musí (nejpozději ke dni vydání meritorního rozhodnutí) odpovídající tvůrčí činnost vykazovat. Zákon dále stanovuje jako důvod pro zamítnutí žádosti skutečnost, že žadatel, jeho statutární orgán, resp. některý z členů statutárního orgánu není bezúhonný, resp. důvěryhodný. Kritérium bezúhonnosti není naplněné v případě osoby, jež byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Kritérium důvěryhodnosti pak nesplňuje zahraniční vysoká škola, které bylo v 5 letech předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského povolení v průběhu jednoho roku odňata více než 2 tuzemská povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy na území České republiky. Stejně tak toto kritérium nesplňuje člen statutárního orgánu (jednočlenného nebo vícečlenného), který v uvedené době působil jako člen statutárního orgánu právnické osoby, které byla v posledních 5 letech v průběhu jednoho roku odňata více než 2 tuzemská povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy na území České republiky. Další nově zaváděný důvod zamítnutí žádosti představuje skutečnost, kdy by působení zahraniční vysoké školy bylo v rozporu s právními předpisy domovského státu. Pouze zahraniční vysoká škola, která splňuje všechny podmínky dané zahraniční právní úpravou, je způsobilá uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. Udělení tuzemského povolení je tak vázáno na splnění podmínek dle zahraniční právní úpravy. Byť je tento důvod zamítnutí žádosti zákonem uveden výslovně nově, je možné jej dovodit rovněž za užití předchozí právní úpravy vztahující se k udělování tuzemského povolení a oprávnění. §93e Ustanovení vymezuje nad rámec § 68 odst. 2 správního řádu náležitosti výroku rozhodnutí o udělení tuzemského povolení. Tuzemské povolení lze udělit nejdéle na dobu 6 let. Správní orgán může rozhodnout i o kratší době trvání tuzemského povolení (než jakou žadatel uvede v žádosti), a to dle volného uvážení, jež však musí být v každém jednotlivém případě dostatečně odůvodněno za tím účelem, aby ve shodných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Udělení kratší doby tuzemského povolení bude připadat v úvahu zejména v případě, kdy materiální, finanční a personální zabezpečení žadatele bude dosahovat hraničních hodnot co do jejich dostatečnosti, kdy se žadatel zaváže uvedený stav zlepšit v průběhu uskutečňování vzdělávání. V tomto případě tedy ministerstvo je oprávněno rozhodnou o jiné době udělení tuzemského povolení, než jakou žadatel uvede v žádosti. V případě, že žadatel v žádosti požádá o udělení tuzemského oprávnění na dobu kratší 6 let, je touto žádostí správní orgán vázán a lze udělit povolení nejdéle na dobu požadovanou žadatelem. Žadatel by současně jako součást žádosti měl uvést dobu, na kterou mu má být tuzemské povolení uděleno. Toto lze považovat za nezbytnou náležitost, kdy v případě její absence je nutné vadu podání odstranit postupem dle § 45 odst. 2 správního řádu. Před uplynutím doby, na které je tuzemské povolení uděleno, může žadatel požádat o prodloužení doby platnosti tuzemského povolení, kdy správní orgán bude postupovat obdobně dle § 93c a 93d. Žádost o prodloužení tuzemského povolení lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti. Bude-li žádost podána před touto lhůtou, rozhodne správní orgán o zastavení řízení. §93f Ustanovení stanovuje nepřenositelnost uděleného tuzemského povolení na jinou právnickou osobu, kdy uvedené se týká rovněž právního nástupce. Případný právní nástupce je tak povinen samostatně podat žádost o udělení tuzemského povolení, kdy musí splnit veškerá zákonná kritéria umožňující uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Dojde-li k zamítnutí žádosti z některého z důvodů specifikovaných v § 93d odst. 2, může žadatel podat novou žádost týkající se totožného, resp. obdobného zahraničního studijního programu až po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Uvedené omezení se nevztahuje na podání žádosti o udělení tuzemského povolení v případě zcela odlišného zahraničního studijního programu. Za obdobný studijní program je pak nezbytné považovat takový zahraniční studijní program, který se svým obsahem a zaměřením podstatně shoduje s posuzovaným zahraničním studijním programem, a který by měl být uskutečňován s využitím obdobného materiálního a personálního zabezpečení. Omezení opětovného podání žádosti v případě zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy v důsledku zpětvzetí žádosti žadatele, má za úkol zabránit účelovému jednání konanému za účelem vyhnutí se důsledkům zamítnutí žádosti. § 93g Budou-li ministerstvem zjištěny závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, nebo v případě zjištění, že zahraniční vysoká škola nepůsobí v souladu s tuzemským povolením, je tato skutečnost důvodem k zahájení správního řízení o odnětí tuzemského povolení. Řízení je v tomto případě zahajováno ministerstvem z moci úřední. Podmínkou řízení o odnětí tuzemského povolení je předchozí výzva ze strany ministerstva k odstranění zjištěných nedostatků, kdy zahraniční vysoké škole musí být k nápravě poskytnuta lhůta v délce 90 dnů. Místo rozhodnutí o odnětí tuzemského povolení může za stejných podmínek ministerstvo rozhodnout o omezení tuzemského povolení, kdy omezení umožňuje dokončit zahraniční vysoké škole vzdělávání u těch studentů, kteří již studium zahájili. Posouzení, zda bude rozhodnuto o odnětí tuzemského povolení, či zda bude tuzemské povolení omezeno, spočívá na volném uvážení ministerstva, kdy je nezbytné vycházet zejména z povahy a závažnosti zjištěných nedostatků. O odnětí či omezení tuzemského povolení může ministerstvo rozhodnout rovněž i v případě, kdy zahraniční vysoká škola přestane splňovat podmínky pro vydání kladného rozhodnutí, tedy například v případě odnětí rozhodnutí o udělení akreditace zahraničního studijního programu dle právního řádu domovského státu, či v případě, kdy uplyne doba akreditace zahraničního studijního programu, aniž by tato byla prodloužena. Důvodem pro odejmutí tuzemského povolení může být dále mj. případ, kdy zahraniční vysoká škola přestane naplňovat kritérium dostatečného personálního, materiálního či finančního zabezpečení. Výzva ministerstva za účelem odstranění zjištěných nedostatků v tomto případě není podmínkou zahájení správního řízení, kdy však dle povahy nedostatků může přirozeně ministerstvu tuto výzvu rovněž učinit. V případě odnětí tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program lze novou žádost podat nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské povolení odňato. Stran stejného, resp. obdobného studijního programu přitom platí stejná pravidla, jako ta uvedená k § 93f odst. 2.

Bude-li ministerstvo informováno zahraniční vysokou školou o ukončení vzdělávání na území České republiky v zahraničním studijním programu, pro který bylo vydáno tuzemské povolení, rozhodne ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení o odnětí tuzemského povolení. Stejně tak bude ministerstvo postupovat i v případě, kdy ukončení uskutečňování vzdělávání bude zjištěno z úřední činnosti. O ukončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu se bude jednat v těch případech, kdy je zjevná vůle poskytovatele ve vzdělávání soustavně a dlouhodobě nepokračovat, a dále v případě, kdy nemožnost dalšího uskutečňování vzdělávání bude vyplývat z omezení tuzemského povolení dle rozhodnutí ministerstva.

§ 93h Ustanovení vyjmenovává další povinnosti, které je zahraniční vysoká škola povinna plnit po právní moci rozhodnutí o udělení tuzemského povolení. Nesplnění některé z uvedených povinností vede k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 93n odst. 6 písm. b).

§ 93i až 93if

Ustanovení řeší postup při udělování tuzemského oprávnění tzv. pobočkám zahraničních vysokých škol za účelem uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu na území České republiky. V případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy ve spolupráci se zahraniční vysokou školou dochází k přenosu pravomoci uskutečňovat vzdělávání na jiný subjekt, než kterému byla udělena akreditace zahraničního vysokoškolského studijního programu, a to na základě právního jednání uzavřeného mezi zahraniční vysokou školou a českou právnickou osobou. Tento přenos pravomoci musí být primárně umožněn právním řádem domovského státu spolupracující zahraniční vysoké školy. V opačném případě nemůže být pobočka zahraniční vysoké školy k uskutečňování vzdělávání způsobilá. V případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy je to právě tato pobočka, kdo nese primární odpovědnost za tuto činnost a tato musí splňovat všechna kritéria pro udělení tuzemského oprávnění. Například v rámci správního řízení je tak přezkoumáváno personální zabezpečení pobočky zahraniční vysoké školy, nikoliv spolupracující zahraniční vysoké školy.

Právní úprava udělování tuzemského oprávnění tuzemským právnickým osobám je obdobná právní úpravě pro udělování tuzemského povolení zahraničním vysokým školám a lze odkázat na odůvodnění této právní úpravy. Odlišnosti jsou dány výlučně povahou subjektu, který má zahraniční vysokoškolské vzdělávání uskutečňovat.

Nezbytnou součástí žádosti o udělení tuzemského oprávnění je předložení dohody nebo jiného dokladu prokazujícího a upravujícího spolupráci dané české právnické osoby s příslušnou zahraniční vysokou školou. Jak je uvedeno výše, je to pobočka zahraniční vysoké školy, kdo je oprávněna uskutečňovat zahraniční vysokoškolský studijní program na území České republiky a současně je za tuto činnost odpovědná. Pobočka zahraniční vysoké školy není zpravidla originálním nositelem zahraniční akreditace zahraničního vysokoškolského studijního programu; oprávnění vzniká sekundárně na základě právního jednání uzavřeného mezi zahraniční vysokou školou a českou právnickou osobou.

Platnost právního jednání je pak mj. dána zněním právní úpravy domovského státu zahraniční vysoké školy, která musí přenos oprávnění umožňovat. V opačném případě nemůže být české právnické osobě tuzemské oprávnění uděleno. Stejně tak je nezbytné postupovat v případě, kdy je dohoda či obdobné právní jednání neplatné z jiného právního důvodu. Slučitelnost uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy s právním řádem domovského státu zahraniční vysoké školy je dokládána ze strany žadatele patřičným dokladem, případně čestným prohlášením. Předmětem dohody musí být přenos oprávnění uskutečňovat konkrétní zahraniční vysokoškolský studijní program na pobočku zahraniční vysoké školy, a to na účet a odpovědnost pobočky. Předmětem dohody dále musejí být podmínky tohoto přenosu a vzájemná práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy.

K bodu 240 [k § 93m odst. 2]

Dochází ke zvýšení horní hranice sazby pokuty na desetinásobek, jelikož pokuta neplní sankční funkci.

K bodům 241 až 243 [k § 93n a 93o]

§ 93n a 93o

Uvedená ustanovení upravují mimo jiné problematiku přestupků právnických osob, ke kterým dochází při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Současná praxe prokázala nedostatky ve výši a druhu správních trestů udílených v řízení o přestupku. Záměrem je celkové zpřísnění právní úpravy zabývající se přestupky. Zpřísnění se týká nejen samotné zvýšení horní hranice pokut, ale rovněž i zavedení nových skutkových podstat přestupků společně se zavedením možnosti uložení správních trestů zákazu činnosti a zveřejnění rozhodnutí o přestupku v některých případech.

Zákon v § 93n odst. 1 písm. b) zavádí novou skutkovou podstatu přestupku, kterého se dopustí fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, ačkoliv k tomu oprávněna není a jedná v rozporu s 97 odst. 1. Přestupku dle § 93n odst. 2 písm. b) se dopustí podnikající fyzická osoba a právnická osoba jednáním v rozporu s § 97 odst. 1, způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Vysokoškolské vzdělávání dle zákona o vysokých školách mohou uskutečňovat výlučně subjekty uvedené v § 2 odst. 7 zákona o vysokých školách, tj. veřejné, soukromé nebo státní vysoké školy, které pro daný vysokoškolský studijní program disponují akreditací ve smyslu § 78 odst. 1 zákona o vysokých školách. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že daná osoba je vysokou školou, nebo že studijní program disponuje akreditací dle zákona o vysokých školách, je pak naplněna příslušná skutková podstata. Popisovaným jednáním může být v konkrétním případě naplněna i skutková podstatu trestného činu. Rozlišovacím kritériem mezi přestupkem a trestným činem pak bude míra společenské škodlivosti. Naplnění znaku skutkové podstaty v podobě potenciálu jednání uvést třetí osobu v omyl pak musí být vyhodnoceno individuálně v každém jednotlivém případě. Obecně může být skutková podstata přestupku naplněna například reklamní inzercí či jiným obdobným způsobem. Uvedené přitom platí rovněž v případě skutkové podstaty dalších přestupků.

Zákon v § 93n odst. 1 písm. d) zavádí novou skutkovou podstatu přestupku, kterého se dopustí fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba jednáním v rozporu s § 97 odst. 3 způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle tohoto zákona oprávněna. Zahraniční vysokoškolské vzdělávání mohou na území České republiky uskutečňovat pouze zahraniční vysoké školy, které disponují tuzemským povolením pro daný zahraniční vysokoškolský studijní program, a dále pobočky zahraničních vysokých škol, které disponují tuzemským oprávněním. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že studijní program disponuje tuzemským povolením nebo tuzemským oprávněním dle zákona o vysokých školách, je pak naplněna tato skutková podstata.

Zákon dále mění ustanovení týkající se ukládání správních trestů. Zákon zavádí v případě některých přestupků možnost uložení dalších správních trestů v podobě zákazu činnosti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Při vlastním ukládání správních trestů je pak nutné vycházet z pravidel dle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Možné rozmezí správního trestu zákazu činnosti bylo zvoleno tak, aby v každém jednotlivém případě bylo možné adekvátně reagovat na společenskou škodlivost protiprávního jednání. Tato škodlivost se přitom může zásadním způsobem v jednotlivých případech lišit. Společenská škodlivost je dána zejména rozsahem, v jakém bylo zahraniční vysokoškolské vzdělávání poskytováno, dále dopadem do právní roviny absolventů (nemožnost uznání protiprávně uskutečňovaného zahraničního vysokoškolského vzdělání), jakož i celkovou výší škody způsobené poškozeným. Potenciálně vysoká společenská škodlivost v individuálních případech se pak projevuje rovněž v možnosti správního orgánu udělit pokutu až do výše 2 000 000 Kč. Současně se jeví jako žádoucí zachovat možnost postihnout „nejnebezpečnější” protiprávní jednání správním trestem zákazu činnosti až ve výši 10 let.

V § 93o se mění i číselné označení odstavce o pokutách z paragrafu 93n, na nějž je odkazováno. Novela současně zakotvuje zápis vybraných údajů o přestupci v případě některých skutkových podstat do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání na území České republiky v případě, kdy v přestupkovém řízení bude udělena pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč.

K bodu 244 [k § 95 odst. 1]

V § 95 odst. 1 dochází ke komplexní úpravě, která odpovídá reálné situaci v oblasti fungování a hospodaření státních vysokých škol. Navrhovaná změna ustanovení § 95 odst. 1 tak vylučuje aplikaci ustanovení § 81 a 81d na státní vysoké školy. Důvodem je komplexní speciální právní úprava, zakotvená pro státní vysoké školy v § 95 odst. 4 a 5. Dále se aktualizuje odkaz mj. na ustanovení o stipendiích přiznávaných v případech hodných zvláštního zřetele, jímž je specifikován druh stipendií přiznávaných „civilním studentům“ studijních programů v oblasti bezpečnostních služeb, na něž může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy poskytnout vojenské vysoké škole peněžní prostředky rozpočtovým opatřením.

K bodu 245 [k § 95 odst. 2]

V § 95 odst. 2 se na základě návrhu Ministerstva obrany mění vymezení okruhu osob, při jejichž přijímání ke studiu se vojenská vysoká škola řídí požadavky Ministerstva obrany. Pojem „vojáci v činné službě“ byl nahrazen pojmem „uchazeči“, neboť Ministerstvo obrany může mít požadavky nejen na přijímání vojáků v činné službě, ale i na přijímání civilních uchazečů.

K bodům 246 a 247 [k § 95 odst. 4 až 6]

Státní vysoké školy budou moci samostatně žádat o samostatnou (tj. nikoliv společně udělovanou jako v § 81) akreditaci podle § 79 i takových studijních programů, které budou jimi zabezpečeny ve spolupráci s jinou státní vysokou školou, veřejnou vysokou školou nebo „evropskou“ právnickou osobou [tj. právnickou osobou se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie (nebo – podle § 106 odst. 2 ZVŠ - jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace] a zřízenou nebo založenou podle práva některého členského státu EU (nebo jiného smluvního státu Dohody o EHP nebo Švýcarské konfederace], zabývající se vzdělávací a tvůrčí činností.

Podmínkou pro akreditaci bude dohoda zúčastněných subjektů o vzájemné spolupráci, která bude přímo náležitostí žádosti o akreditaci; budou-li mezi zúčastněnými subjekty obě státní vysoké školy, namísto uzavření dohody se bude vyžadovat vyhotovení zápisu. Přičemž k uzavření dohody i vyhotovení zápisu bude potřebný předchozí písemný souhlas Ministerstva obrany (půjde-li o vojenskou vysokou školu) nebo Ministerstva vnitra (půjde-li o policejní vysokou školu); souhlas Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy již vyžadován nebude.

[Zakotvení institutu „zápisu“ vychází ze skutečnosti, že státní vysoké školy spolu nemohou uzavírat (vzhledem k jejich právní formě) smlouvy, neboť na obou stranách smlouvy by stál tentýž subjekt – ČR. Dle § 95 odst. 1 zákona o vysokých školách je vojenská vysoká škola součástí Ministerstva obrany (tedy organizační složky státu) a policejní vysoká škola je organizační složkou státu, k níž funkci zřizovatele plní Ministerstvo vnitra. Zápis dle § 95 odst. 4 je formou „zápisu“ zmiňovaného v § 19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, (podle kterého mj. „Nakládání s majetkem a jiné právní jednání mezi organizačními složkami České republiky navzájem se uskutečňuje zápisem.“ a organizační složky ČR se při vzájemném právním jednání řídí pravidly o náležitostech zápisů, která stanoví prováděcí právní předpis) a v § 14 a násl. vyhlášky č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů, (podle které mj. „Organizační složky mezi sebou navzájem v rámci své působnosti anebo stanoveného předmětu činnosti své vztahy při nakládání s majetkem a jiném právním jednání upravují zápisem.“ a „Zúčastněné organizační složky se v zápisu označí svým názvem, sídlem a identifikačním číslem osoby spolu s uvedením jména a funkce (pracovního zařazení) fyzické osoby, která je oprávněna k podepsání zápisu, jakož i důvodu, který tuto osobu k podpisu opravňuje.“ atd.)]

Ustanovení § 95 odst. 4 již také nebude vyžadovat, aby státní vysoká škola, která bude žádat o akreditaci magisterského, doktorského nebo nově i bakalářského studijního programu, zabezpečeného podle § 95 odst. 4, měla již akreditovaný nějaký doktorský studijní program.

Budou-li mezi spolupracujícími subjekty alespoň dvě vysoké školy, bude primárně platit pravidlo, že uchazeče o studium bude přijímat a absolventům studia udělovat akademický titul ta státní vysoká škola, které byla udělena akreditace. Od této úpravy se bude možno odchýlit v dohodě (nebo zápisu) zúčastněných vysokých škol; minimální povinné náležitosti takové úpravy, jež bude součástí dohody nebo zápisu o spolupráci při zabezpečení studijního programu, jsou uvedeny v § 95 odst. 4 v písmenech a) až d).

Vysoké školy budou tedy muset mít v takovém případě vyřešenu otázku vzájemných práv a povinností, zejména mít určeno, která nebo které z nich budou uchazeče přijímat ke studiu a která nebo které z nich budou udělovat akademické tituly, a musí mít též vyřešeny podrobnosti o přijímání uchazečů, organizaci a ukončení studia a použití vnitřních předpisů vysokých škol.

Podle odst. 6 bude platit, že ke vzniku oprávnění státní vysoké školy uskutečňovat studijní program podle odstavce 4 věty první se bude vyžadovat akreditace i v případě, že zúčastněná vysoká škola má institucionální akreditaci v oblasti či oblastech vzdělávání, v rámci kterých má být daný studijní program uskutečňován.

K bodu 248 [k § 95 odst. 7]

Úprava modifikuje zveřejňování, resp. zpřístupňování výsledků vědy, výzkumu, vývoje a závěrečných prací v kontextu nezbytné ochrany informací z důvodu bezpečnosti státu. Nakládání s utajovanými informacemi se řídí zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, respektive zákonem č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, které jsou na stejné úrovni právní síly jako zákon o vysokých školách.

Různé subjekty v České republice jsou adresáty neutajovaných dokumentů NATO označovaných textem NATO UNCLASSIFIED a neutajovaných dokumentů EU označovaných textem LIMITE. Ač jsou tyto typy dokumentů neutajované, nakládání s nimi podléhá zvláštnímu režimu vyžadovanému jejich původci, který je odlišný od režimu manipulace s ostatními neutajovanými dokumenty.

NATO a EU doporučuje, aby členské státy upravily svými předpisy nakládání s dokumenty typu NATO UNCLASIFIED, respektive LIMITE. Část druhá navrhovaného zákona tak představuje naplnění tohoto doporučení. Hlavním účelem zvláštního režimu je zabránit neoprávněným osobám, aby se mohly seznámit s obsahem takovýchto dokumentů. Konkrétní způsob zajištění ochrany je ponechán na jejich adresátovi. Text ustanovení je formulován obecně, a to z toho důvodu, že v obou institucích jsou vyvíjeny aktivity směřující k modifikacím zvláštního režimu nakládání s těmito typy dokumentů, a tím do budoucna může obecné ustanovení předejít dalším legislativním úpravám této problematiky na národní úrovni.

Na rozdíl od utajovaných dokumentů jsou v případě dokumentů typu NATO UNCLASSIFIED i dokumentů typu LIMITE subjekty v České republice pouze příjemci těchto dokumentů, nikoliv jejich původci.

K bodu 249 [k § 95 odst. 7, resp. odst. 9]

Novelizací ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) a b) (viz čl. I body 3 a 4) byly působnosti ministra školství, mládeže a tělovýchovy, týkající se výroční zprávy a strategického záměru, přeneseny na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Úprava obsažená doposud v § 95 odst. 7 písm. d) tak již není nutná, neboť obě působnosti bude možno nově podřadit mezi působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra uvedené v § 95 v odstavci 9 (nově označeném jako odstavec 10) v písm. l).

V § 95 bylo proto v dosavadním odstavci 7, nově označeném jako odstavec 9, bez náhrady zrušeno ustanovení písm. d).

K bodu 250 [k § 95 odst. 10 písm. g)]

Úprava reaguje na změnu členění ustanovení § 91 o stipendiích; odstavec 4 paragrafu 91 je třeba nahradit § 91b odst. 1

K bodu 251 [k § 95 odst. 12]

Dochází k úpravě s ohledem na specifika služebního poměru.

K bodu 252 [k § 95 odst. 15]

Na základě připomínek Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany se zavádí speciální právní úprava ve vztahu ke stanoviskům podle § 78 odst. 6 věty druhé a § 79 odst. 2 písm. g) a povolení podle § 78 odst. 7 věty třetí, pokud se jedná o studijní programy státních vysokých škol. V těchto případech nebude nutné stanovisko obou ministerstev, ale pouze Ministerstva obrany u vojenských vysokých škol a Ministerstva vnitra u policejních vysokých škol.

K bodu 253 [k § 97]

Z důvodu ochrany třetích stran (primárně studentů a uchazečů o studium) bylo do zákona doplněno ustanovení nového § 97, zakotvující povinnost zdržet se jednání způsobilého uvést v omyl – a to co do oprávnění poskytovat vysokoškolské vzdělávání a působení jako vysoká škola (v odstavci 1) a co do oprávnění poskytovat v ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání (v odstavci 3). Zakazuje se také vydávání dokladů o absolvování studia, diplomů a přiznávání titulů vyvolávajících příslušné nebezpečí záměny. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku se rozumí jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku u osoby průměrného rozumu.

K čl. II [Přechodná ustanovení k novele zákona o vysokých školách]

S ohledem na rozsah a charakter navrhovaných změn platné právní úpravy se navrhují přechodná ustanovení.

Ustanovení čl. II zejména zavádí přechodná období pro splnění určitých povinností a uvedení praxe do souladu s novou právní úpravou.

Podle bodu 1 uvedou právnické osoby uvedou svůj název do souladu s touto novelou

nejpozději do 31. prosince 2025.

V bodě 2 je stanoveno, že vysoké školy své vnitřní předpisy uvedou do souladu s novou právní

úpravou a předloží je k registraci ministerstvu nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti této novely; soukromé vysoké školy je předloží ministerstvu na vědomí do 2 let. Další rok pak budou mít vysoké školy na zajištění souladu u vnitřních předpisů součástí.

Ustanovením bodu 3 se zajišťuje, že zúžení okruhu právnických osob, které se budou moci

v České republice získat oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, vyplývající ze zpřísnění podmínek v § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách (stanovených nově kumulativně, nikoliv jako doposud alternativně), se nebude vztahovat (a nebude mít negativní dopad) na stávající soukromé vysoké školy, resp. subjekty, které by získaly státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola před účinností předložené novely.

V souladu s ustanovením bodu 4 budou řízení o žádosti o udělení státního souhlasu působit

jako soukromá vysoká škola, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončena a práva a povinnosti s těmito řízeními související posouzena podle § 39 a 39a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti předložené novely.

Dle bodu 5 bude nutné do 1 roku od nabytí účinnosti této novely, aby právnická osoba, která

je soukromou vysokou školou, nebo která získá státní souhlas, uvedla složení svého statutárního orgánu do souladu s požadavkem bezúhonnosti a důvěryhodnosti člena statutárního orgánu právnické osoby; neučiní-li tak v uvedené jednoleté lhůtě, může jí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy udělený státní souhlas odejmout.

Podle bodu 6 se povinnost vysokých škol zajišťovat při přípravě, schvalování a uskutečňování

studijních programů jejich soulad s „rámcem kvalifikací vysokoškolského vzdělávání“ bude vztahovat jen na „nové“ studijní programy.

Body 7 a 8 reagují na úpravu ukončování studia a reformu doktorských studijních programů.

V bodě 9 se řeší zacházení s obhájenými závěrečnými pracemi s odloženým zveřejněním, které

MŠMT obdrželo od vysokých škol k uchování podle dosavadního znění § 47b odst. 4 zákona o vysokých školách (tj. z důvodu existence překážky pro zveřejnění).

Dle bodu 10 nejsou rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem, dle § 58 odst. 3

zákona o vysokých školách, která již byla vydána, novelizací dotčena. Na řízení, která nebudou před účinnosti novely pravomocně ukončena, je nutné použít ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách v novelizovaném znění; při případném určování studijních programů stejného typu podle § 58 odst. 3 věty poslední je třeba zohlednit i řádně ukončená studia, která byla zahájena či ukončena před účinností novely.

Podle bodu 11 se nový pojem úhrada spojená se studiem na soukromé vysoké škole považuje

za ekvivalentní k pojmu poplatek spojený se studiem na soukromé vysoké škole.

V bodě 12 je stanoveno, že probíhající studium v mezinárodně uznávaném kurzu se dokončí

podle dosavadního znění § 60a zákona o vysokých školách.

Podle bodu 13 splní akademický pracovník, který působí na vysoké škole v pracovním nebo

služebním poměru, svou informační povinnost ohledně svého již existujícího souběžného pracovního nebo služebního poměru do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

V bodě 14 je stanoveno, že ministerstvo upraví do jednoho roku podle nové úpravy registr

docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol.

Bod 15 zakotvuje dokončení nostrifikačních řízení podle dosavadní právní úpravy.

Bod 16 zakotvuje skutečnost, že zkrácení doby platnosti potvrzení orgánu státní sociální

podpory o příjmu rodiny, vydávaného pro účely přiznání stipendia, se nebude vztahovat na řízení ve věcech stipendií, která nebyla před účinností novely pravomocně ukončena.

Ustanovení § 91a se dle bodu 17 budou vztahovat pouze na studenty, kteří své první období

výuky zahájí od 1. září 2025.

V bodech 18 až 22 je řešen přechod poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání

na území ČR do nového právního režimu, vyplývajícího ze změn části čtrnácté zákona o vysokých školách. Uvedená přechodná ustanovení umožňují dostudovat studentům, kteří započali své studium před nabytím účinnosti této novely.

Právnické osoby, které podle stávající právní úpravy poskytují na území ČR vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech toliko na základě splnění ohlašovací

povinnosti (jako tzv. „evropské zahraniční vysoké školy“ a „pobočky evropských zahraničních vysokých škol“ ve smyslu dosavadního znění zákona o vysokých školách) budou moci (podle bodů 18 a 19) po dobu až 7 měsíců od účinnosti předložené novely pokračovat

v uskutečňování dosavadních studijních programů.

Nezískají-li v průběhu této doby pro tyto programy uvedené zahraniční vysoké školy tuzemské povolení a jejich pobočky (- české právnické osoby) tuzemské oprávnění, budou sice moci v poskytování uvedeného vzdělávání pokračovat, ale toliko za účelem dostudování stávajících studentů, kteří studium zahájili před účinností předložené novely, přičemž ke studiu těchto dobíhajících programů již nebudou moci přijímat nové uchazeče.

Po dobu uvedeného pokračování se na tyto poskytovatele ohledně daného pokračujícího vzdělávání a souvisejících práv, povinností a postupů bude vztahovat dosavadní znění zákona o vysokých školách.

Pokud jde o právnické osoby, které podle stávající právní úpravy poskytují na území ČR vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech na základě tuzemského

povolení (tzv. „mimoevropské zahraniční vysoké školy“) nebo na základě tuzemského oprávnění (tzv. „pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol“), jejich oprávnění poskytovat toto vzdělávání nebude (podle bodu 20 a 21) novelou dotčeno a bude trvat do

uplynutí doby, na kterou bylo tuzemské povolení nebo tuzemské oprávnění uděleno, nebo do

dne jeho odnětí. Přičemž MŠMT bude moci (podle bodu 22) uvedené tuzemské povolení nebo

tuzemské oprávnění odejmout za podmínek podle stávajícího znění zákona o vysokých školách.

Dle bodu 23 se na studium v zahraničních vysokoškolských studijních programech použije

právní úprava o jeho postavení na roveň ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely, týká-li se rozhodování Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy podle zákona o státní sociální podpoře nebo zákona o důchodovém pojištění doby studia přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo doby studia uskutečňovaného v zahraničních vysokoškolských studijních programech uskutečňovaných podle bodu 16, 17, 18 nebo 19.

Na dosavadní studijní programy státních vysokých škol, zabezpečované podle § 95 odst. 4 zákona o vysokých školách ve spolupráci s veřejnou vysokou školou, se po dobu platnosti jejich

akreditace bude podle bodu 24 vztahovat dosavadní znění § 95 odst. 4 zákona o vysokých

školách. Přechodné ustanovení je potřebné z důvodu legislativního zajištění dobíhajících studijních programů zabezpečovaných Univerzitou obrany ve spolupráci s veřejnými vysokými školami (Univerzitou Karlovou a Univerzitou Pardubice).

K ČÁSTI DRUHÉ [změna zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů]

Nově je úpravou v § 3 odst. 2 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy doplněno mezi subjekty vykonávající působnost na úseku sociálního zabezpečení, neboť se do zákona zároveň zakotvují některá pravidla řízení o postavení studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v cizině (nebo studia na zahraničních vysokých školách nebo v pobočkách zahraničních vysokých škol na území České republiky) na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice, o němž MŠMT doposud rozhoduje pro účely důchodového pojištění (na základě kompetence stanovené v § 21 zákona o důchodovém pojištění) a pro účely státní sociální podpory (na základě kompetence stanovené v § 12 zákona o státní sociální podpoře).

Úprava zmíněného správního řízení o postavení studia na roveň byla zařazena do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (do § 10c) s ohledem na skutečnost, že právní úprava důchodového pojištění je rozdělena tak, že „hmotně právní úpravu“ obsahuje zákon o důchodovém pojištění a organizační a procesní úpravu včetně řízení obsahuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zmíněná pravidla řízení o postavení studia na roveň, stanovená v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, budou tedy při vydávání rozhodnutí pro účely důchodového pojištění [tj. při rozhodování v řízeních podle § 21 odst. 1 písm. a) bodu 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění] používána automaticky, aniž by na tato pravidla muselo být v zákoně o důchodovém pojištění výslovně odkázáno.

Tato pravidla budou dále obdobně používána i při vydávání rozhodnutí pro účely státní sociální podpory [tj. při rozhodování v řízeních podle § 12 odst. 1 písm. c), d) nebo e) zákona o státní sociální podpoře], a to na základě výslovného odkazu uvedeného v § 12 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře.

Nově zavedená pravidla sjednocují, zpřehledňují a zefektivňují vedení řízení, což by mělo mít pozitivní vliv i na jeho délku.

Pokud jde o samotný věcný obsah zmíněných pravidel, upravujících nově proces rozhodování o postavení „zahraničního studia“ na roveň studia v České republice (na středních a vyšších odborných školách podle školského zákona a na vysokých školách podle zákona o vysokých školách), ustanovení § 10c upravuje především podklady pro rozhodnutí a jejich náležitosti – v odstavcích 1 až 3.

Ustanovení § 10c pak dále v odstavci 4 umožňuje odlišně od ustanovení správního řádu při doručování nestanovit opatrovníka k převzetí písemnosti. V §10c odst. 4 bude totiž nově zakotvena speciální výjimka z obecné povinnosti [vyplývající z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu] ustanovovat účastníkům správního řízení, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, procesního opatrovníka. Orgány rozhodující o postavení studia na roveň (tj. v 1. stupni řízení ministerstvo a ve 2. stupni ministr školství, mládeže a tělovýchovy) tak budou žadateli písemnosti doručovat veřejnou vyhláškou (tj. způsobem stanoveným v § 25 správního řádu), aniž by mu ustanovily opatrovníka, nebude-li se prokazatelně dařit žadateli doručovat (nebo doručit, půjde-li o doručování do ciziny). Výslovným zakotvením pravidla „Nedaří-li se prokazatelně žadateli doručovat nebo nepodaří-li se žadateli doručit do ciziny, orgán rozhodující o žádosti doručuje žadateli bez ustanovení opatrovníka veřejnou vyhláškou.“ bude ohledně správních řízení o postavení studia na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice, vydávaných pro účely důchodového pojištění nebo pro účely státní sociální podpory, mj. odstraněna potřeba posuzovat, zda typově jde či nejde o správní řízení, v němž má být žadateli „uložena povinnost nebo odňato právo“.

Tj. bude odstraněna potřeba posuzovat, zda lze či nelze ohledně žadatelů o postavení studia na roveň, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, aplikovat výjimku [z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu], zakotvenou v § 32 odst. 3 správního řádu, podle níž správní orgán procesního opatrovníka účastníkům řízení neustanovuje a doručuje jim veřejnou vyhláškou, nejde-li o účastníky, jimž má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo.

Úpravu považujeme za účelnou, neboť ve správní praxi se lze setkat i s extenzivním výkladem pojmu „účastník, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo“, který bere v úvahu netoliko úzkou podstatu, resp. předmět samotného řízení, ale i navazující, resp. související práva a povinnosti daných osob vyplývající z jiných právních předpisů, kdy může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka a kdy dle extenzivního výkladu má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka i tehdy, pokud může být rozhodnutím negativně dotčen, i když se mu např. žádné právo neodnímá přímo.

(K tomu lze odkázat např. na Závěry ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 ze dne 6.3.2006, č. 32 ze dne 10.4.2006 a č. 78 ze dne 22.6.2009 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6.2.2007.)

Účastník řízení o postavení studia na roveň pro účely důchodového pojištění, jehož žádost by byla zamítnuta, může být přitom negativně dotčen např. na svém právu na pomoc státu při studiu ve smyslu čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť při zamítnutí žádosti nebude (nebo přestane být) pro účely důchodového pojištění považován za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání studiem, resp. za nezaopatřené dítě, a nebude mít nárok na požitky spojené s nezaopatřeností podle zákona o důchodovém pojištění (např. sirotčí důchod) nebo podle jiných právních předpisů, které na tento zákon při vymezení nezaopatřenosti odkazují. (Viz např. peněžitá pomoc v mateřství podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.)

A obdobně i účastník řízení o postavení studia na roveň pro účely státní sociální podpory, jehož žádost by byla zamítnuta, může být negativně dotčen např. na svém právu na pomoc státu při studiu ve smyslu čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť při zamítnutí žádosti nebude (nebo přestane být) pro účely státní sociální podpory považován za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání studiem, resp. za nezaopatřené dítě, a nebude mít on (popř. příslušná osoba blízká) nárok na požitky spojené se zvýhodněným právním statusem nezaopatřeného dítěte připravujícího se na budoucí povolání studiem podle zákona o státní sociální podpoře nebo podle jiných právních předpisů, které na tento zákon při vymezení nezaopatřenosti odkazují. (Viz např. daňové zvýhodnění pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, placení pojistného veřejného zdravotního pojištění státem podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, požitky poskytované nezaopatřeným dětem v domovech pro osoby se zdravotním postižením podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, či dávka pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.)

Podle odst. 6 bude specifikováno, že účastníkem řízení je pouze žadatel. V odst. 7 se uvádí, že žadatelem může být jen osoba, o jejíž studium jde, popřípadě osoba po ní pozůstalá, má-li na vydání rozhodnutí právní zájem.

K ČÁSTI TŘETÍ [změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů]

V § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů dochází ke specifikaci, jaké konkrétní důkazní prostředky se použijí pro prokázání uplatnění daňového zvýhodnění na zletilé dítě, které je studentem na střední nebo vysoké škole v zahraničí, na zahraniční vysoké škole v České republice nebo ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy uskutečňovaném na území České republiky českou právnickou osobou. Uvedené bude prokazováno potvrzením vydaným českou právnickou osobou nebo zahraniční školou a rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, podle kterého je toto studium pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na středních školách, nebo vysokých školách v České republice. Skutečnost, že pro účely tohoto ustanovení se za studium na střední škole považuje i studium na konzervatoři a na vyšší odborné škole, vyplývá z posuzování srovnatelnosti studia podle zákona o státní sociální podpoře, který v § 12 odst. 2 písm. a) a c) výslovně uvádí, že studiem na středních školách se pro účely zákona o státní sociální podpoře rozumí studium na konzervatořích a vyšších odborných školách zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení.

K ČÁSTI ČTVRTÉ [změna zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů]

V § 12 odst. 1 písm. d) se s ohledem na úpravy v zákoně o vysokých školách vypouští definice zahraniční vysoké školy zakotvená pro účely zákona o státní sociální podpoře; zákon o státní sociální podpoře pak bude ohledně uvedeného pojmu v § 12 odst. 1 písm. d) toliko odkazovat (prostřednictvím poznámky pod čarou č. 70) na ustanovení zákona o vysokých školách.

V návaznosti na změny ustanovení § 93a a násl. zákona o vysokých školách o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je dále nezbytné promítnout do zákona o státní sociální podpoře do ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání studiem ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy příslušnou formulační změnu ohledně případu poskytování uvedeného vzdělávání českou právnickou osobou.

Dále se v § 12 doplňuje nový odstavec 4, jímž bude použití pravidel stanovených v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro řízení o postavení studia na roveň pro účely důchodového pojištění vztaženo i na rozhodování prováděné pro účely státní sociální podpory.

K ČÁSTI PÁTÉ [změna zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů]

V návaznosti na změny ustanovení § 93a a násl. zákona o vysokých školách o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je nezbytné promítnout do zákona o důchodovém pojištění do ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) bodu 3 o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání studiem ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy příslušnou formulační změnu ohledně případu poskytování uvedeného vzdělávání českou právnickou osobou.

V § 21 odst. 1 písm. a) bodě 2 se pak s ohledem na úpravy v zákoně o vysokých školách vypouští definice zahraniční vysoké školy zakotvená pro účely zákona o důchodovém pojištění.

K ČÁSTI ŠESTÉ [změna zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů]

Úprava zákona reflektuje dřívější změny provedené ve školském zákoně (mj. v § 16) ohledně úpravy vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i nyní současně navrhované změny v zákoně o vysokých školách, který nově výslovně upravuje povinnost vysokých škol zajišťovat pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami (tj. nejen pro uchazeče a studenty se sluchovým postižením, ale komplexně mj. i pro uchazeče se zrakovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem) přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole.

Důvodem pro změnu zákona o vysokých školách (pro doplnění nových ustanovení § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5) a navazující změny zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob je mj. skutečnost, že dosavadní zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu o podmínkách a rozsahu tlumočnických služeb poskytovaných neslyšícím a hluchoslepým studentům vysokých škol, obsažené v § 8 odst. 3 a § 10 písm. a) zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, se ukázalo být z hlediska ústavnosti nedostatečnou právní oporou pro vydání prováděcí vyhlášky o tlumočnických službách pro neslyšící a hluchoslepé studenty vysokých škol, neboť vysoké školy nebyly jako adresát povinnosti zajistit studentům vysokých škol tlumočnické služby určeny zákonem. Podle ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přitom mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. A podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Má-li být tedy nějaká povinnost uložena vyhláškou, je nezbytné, aby k tomu existovalo odpovídající zákonné zmocnění.

Problematika poskytování tlumočnických služeb neslyšícím a hluchoslepým osobám při předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a při studiu na vysoké škole tak již nebude předmětem úpravy zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Podpora poskytovaná při vzdělávání bude primárně řešena školskými právními předpisy – školským zákonem (a vyhláškou č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů) a zákonem o vysokých školách (§ 21 a 42).

K ČÁSTI SEDMÉ [změna zákona č. 18/2004., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů]

V § 36a odst. 4 písm. a) se výslovně upravuje, že mezi požadované údaje, které je povinen uchazeč oznámit před výkonem regulované profese, patří i adresa místa podnikání v zemi původu, případně doručovací adresa.

Rovněž se zpřesňuje dosavadní právní úprava § 36a odst. 6 zákona. Ze stávajícího znění není zřejmý okruh údajů, které by měly být přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup, ačkoliv implicitně se dá očekávat, že s veřejným přístupem do evidence, která obsahuje i rozsah údajů, zcela evidentně zákonodárce při přijímání ustanovení § 36a odst. 6 počítal. Důvodová zpráva k zákonu č. 52/2012 Sb. k danému ustanovení uvádí: „V textu nového odstavce 6 je zakotven přístup do veřejné části jednotné evidence poskytovatelů služeb prostřednictvím internetu a možnost ověření úplného splnění oznamovací povinnosti poskytovatelem služeb.“.

Okruh údajů směřuje k tomu, aby měly uznávací nebo kontrolní orgány pro výkon své působnosti k dispozici údaje o osobách oprávněných k dočasnému nebo příležitostnému výkonu regulované činnosti. Zda existuje oprávnění vykonávat regulovanou činnost dočasně nebo příležitostně, by měl mít možnost ověřit rovněž klient, který služby těchto osob zamýšlí využít.

Provedené legislativní úpravy zachovávají dosavadní rozsah přístupu veřejnosti a orgánů veřejné moci k údajům databáze regulovaných povolání.

K ČÁSTI OSMÉ [Změna školského zákona]

Úprava tohoto zákona spočívá primárně v zakotvení Informačního systému vzdělávání (ISV). Právní úprava by měla dále reflektovat postupný vznik ISV (připravovaného nejprve v rámci projektu Resortní informační systém ministerstva) jako informačního systému veřejné správy, jehož správcem bude ministerstvo. Systém bude v první etapě svého budování eEdu-I zpracovávat informace, které ministerstvo shromažďuje na základě školského zákona i zákona o vysokých školách.

K bodu 1 [k § 28 odst. 5]

Dochází k upřesnění, za jakým účelem MŠMT sdružuje pro statistické účely a pro účely plnění dalších povinností údaje z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik. Tyto údaje jsou základním podkladem pro tvorbu koncepcí v oblasti vzdělávání a vyhodnocování jejich naplnění a pro přípravu návrhů právních předpisů.

K bodu 2 [k § 28a]

Je definován nově zaváděný Informační systém vzdělávání (ISV), který bude s ohledem na svůj charakter klasifikován jako neveřejný informační systém veřejné správy, jehož nefunkčností by bylo bezprostředně narušeno nebo ohroženo plnění vrchnostenských povinností. ISV bude obsahovat údaje o vykonávané správní činnosti a zcela naplňovat parametry kladené na informační systém veřejné správy.

Prostřednictvím ISV budou v rámci první fáze jeho budování eEdu-I zpracovávány údaje především z oblasti následujících agend: • Rejstříku škol a školských zařízení • Rejstříku školských právnických osob • Registru vysokých škol a studijních programů

K bodu 3 [k § 81 odst. 5]

Upravuje se nepřesnost v aktuálním znění zákona.

K bodu 4 [k § 115]

V návaznosti na dřívější vypuštění úpravy poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu na rozvojové programy z § 163 a 171 školského zákona (provedené s účinností od 1.10.2020 zákonem č. 284/2020 Sb.) se vypouští „rozvojové programy“, resp. zajišťování jejich koordinace, i z ustanovení § 115 školského zákona, vymezujícího činnosti zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.

K bodům 5 a 6 [k § 141 odst. 1 a 2]

V souvislosti se zavedením Informačního systému vzdělávání bude mimo jiné nově elektronizována také agenda školského rejstříku. Tuto změnu reflektuje odpovídajícím způsobem novelizovaný § 141.

K bodu 7 [k § 141 odst. 5]

Vzhledem ke skutečnosti, že školský rejstřík bude nově součástí informačního systému veřejné správy, je potřeba vypustit dosavadní úpravu, dle které má elektronická podoba tohoto rejstříku informativní charakter.

K bodu 8 [§ 144 odst. 1 písm. b)]

Stávající písmeno m) zakotvovalo údaj o adrese elektronické pošty školy nebo školského zařízení. Ve skutečnosti však jde o adresu elektronické pošty právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. Z tohoto důvodu je vhodnější uvést adresu elektronické pošty přímo v písmenu b), kde jsou uvedeny údaje, které se zapisují právě o právnické osobě vykonávající činnost školy. S ohledem na digitalizaci a na zákon č. 261/2021 Sb., o změně zákonů související s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, na jehož základě se rozšiřuje okruh subjektů, jimž se zřizují datové schránky, se doplňuje také identifikátor datové schránky, který je rovněž vhodný zapisovat do rejstříku škol a školských zařízení.

K bodu 9 [§ 144 odst. 1 písm. c)]

Legislativně technická úprava spočívající v doplnění identifikátoru datové schránky, stejně jako je tomu u písmene b).

K bodu 10 [§ 144 odst. 1 písm. i)]

S ohledem na nově zaváděné pravidlo, kdy při změně v některých údajích nebude potřeba tyto změny hlásit (viz nový odstavec 6 v § 149), je nutné, aby v případě ředitelů škol a školských zařízení docházelo i k předávání údaje o adrese místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu. Bez tohoto údaje nebude možné ztotožnění v základních registrech za situace, kdy základní registry budou obsahovat více osob stejného jména, příjmení a data narození. Byť se zřejmě bude jednat o výjimečné případy, nechceme ani tyto osoby zbytečně zatěžovat povinností nám hlásit dané změny. Z uvedeného důvodu je tedy potřeba nově vyžadovat další údaje podstatné pro ztotožnění.

K bodu 11 [k § 144 odst. 1 písm. j)]

Z důvodu nadbytečnosti se ruší zápis jména a příjmení a dalších údajů u statutárního orgánu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. V případě veřejných škol je statutárním orgánem ředitel školy a u soukromých škol je statutární orgán dohledatelný přímo v obchodním rejstříku. Není tedy nutné zapisovat tento údaj i do školského rejstříku.

K bodu 12 [zrušení § 144 odst. 1 písm. l)]

Z důvodu sjednocení se zrušuje nové písmeno l), které vzniklo přečíslováním dosavadního písmene m). Jak bylo uvedeno výše, v případě adresy elektronické pošty školy nebo školského zařízení jde ve skutečnosti o adresu elektronické pošty právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. Z tohoto důvodu došlo k přesunutí údaje do písmene b), které tak bude obsahovat výčet všech údajů, které se zapisují do školského rejstříku, u právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.

K bodům 12 a 13 [§ 147 odst. 1]

Úprava spočívající v rozšíření náležitosti žádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení o adresu elektronické pošty a adresu místa pobytu nebo bydliště ředitele.

K bodům 15 a 16 [§ 149 odst. 2 a 4]

Legislativně technická úprava v důsledku zrušení dosavadních písmen j) a m) v § 144 odst. 1.

K bodům 15 a 16 [§ 149 odst. 6 a § 159 odst. 5]

Novelou ustanovení § 149 se odstraňuje nadbytečná duplicita při předávání některých údajů. Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 5 odst. 1 a 2 totiž zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost využívat údaje vedené v základních registrech. Dále je stanoveno, že tyto orgány jsou oprávněny požadovat poskytnutí údajů od osob, po kterých je jiným právním předpisem požadováno doložení údajů vedených v základním registru, pouze za určitých podmínek (např. nejsou dané údaje obsaženy ve výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy nebo jsou označeny jako nesprávné). Stejně tak § 7 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, uvádí, že orgán veřejné moci nevyžaduje údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou mu zpřístupněné pro výkon agendy nebo na základě souhlasu uživatele služby.

Je tedy zcela nadbytečné po právnických osobách vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení požadovat, aby hlásily změnu v některých údajích, když si je správní orgán může převzít ze základních registrů. Mezi takové údaje patří většina údajů obsažených v § 144 odst. 1 písm. b), c) a i) a to v případě, kdy došlo ke změně těchto údajů v základním registru. Netýká se to však např. situace, kdy bude vybrán nový ředitel školy, případně dojde k přeměně právnické osoby. Půjde rovněž o změnu adresy elektronické pošty právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, pokud tato adresa nebude v základním registru uvedena. V takových případech je nutné o zápis uvedených změn požádat, jelikož nepůjde o informace, které by mohl správní orgán zjistit ze základních registrů. Výslovně se zakotvuje, že o zápisu změny v předmětných údajích se nevede řízení.

Ze stejného důvodu dochází i k novele v § 159. I v případě školských právnických osob totiž může ministerstvo převzít některé údaje ze základních registrů. Není proto potřebné podávat žádost o změnu v zapisovaných údajích, vést o takové změně řízení a vydávat rozhodnutí. Jde zejména o údaje podle § 154 odst. 1 písm. a), b), c), d), i) a j), jestliže dojde k jejich změně v základním registru. Zde však také budou případy, kdy i nadále bude potřeba žádost o změnu podat a vést o takové žádosti řízení. Například pokud dojde ke změně v osobě ředitele školské právnické osoby, člena školské právnické osoby, v osobě likvidátora či insolvenčního správce apod.

K ČÁSTI DEVÁTÉ [změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]

V souvislosti s komplexní změnou úpravy poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky v zákoně o vysokých školách je třeba věcně i terminologicky upravit formulace zpoplatňovaných úkonů v položce 22 písm. s), t), u) a v) sazebníku správních poplatků.

V položce č. 10 písm. d) se pak navyšuje správní poplatek za „přijetí žádosti o uznání platnosti nebo vydání osvědčení o uznání rovnocennosti dokladu o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání získaného v zahraniční škole“ (prováděné dle školského zákona) z 1.000,- Kč na 3.000,- Kč [tj. na stejnou výši, jaká platí v případě správního poplatku požadovaného za „přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladu o zahraničním vysokoškolském vzdělání podle zákona o vysokých školách Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany“ podle položky č. 22 písm. m)]. Důvodem navýšení je mj. skutečnost, že dosavadní poplatek vybíraný krajským úřadem kryje zhruba 1/3 nákladů, které krajský úřad vynakládá na platy učitelů, kteří zajišťují nostrifikační zkoušky. Počet nostrifikačních zkoušek se přitom v posledních letech ztrojnásobil. Dále je nutné doplnit, že částka 1 000 Kč také zjevně není pro žadatele motivační: žadatelé chodí k nostrifikačním zkouškám často nepřipraveni a ke zkoušce přistupují jako k pokusu, krajské úřady tak evidují mnoho opakovaných žádostí z důvodu nedostavení se k nostrifikační zkoušce či neúspěšnosti u této zkoušky.

Pro poplatkové povinnosti u správních poplatků vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K ČÁSTI DESÁTÉ [změna zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů]

Dne 1. ledna 2024 nabyl účinnosti zákon č. 454/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvedeným zákonem bylo znovelizováno ustanovení o účinností, a to tak, že zákon pozbude platnosti až uplynutím dne 31. srpna 2025.

Jelikož novelou ZVŠ, která má nabýt účinnosti již k 1. lednu 2025, dochází k vložení nového písmena v § 48 odst. 4 a vložení nového odstavce v § 95, je třeba tyto změny promítnout i do § 8 zákona o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, který se na ustanovení příslušných paragrafů odkazuje.

K ČÁSTI JEDENÁCTÉ [zrušovací ustanovení]

Úpravou ustanovení § 50 odst. 9 zákona o VŠ došlo ke zrušení povinnosti, resp. zmocnění ministerstva stanovit vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách. V dané souvislosti se ruší i původní vyhláška č. 343/2002 Sb. (včetně novelizace provedené vyhláškou č. 276/2004 Sb.), vydaná na základě uvedeného zmocnění.

K ČÁSTI DVANÁCTÉ [účinnost]

Je plánováno nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení souvisejících s Informačním systémem vzdělávání (ustanovení čl. I bodů 206 a 209 a čl. IX bodů 2 a 5 až 18), která by měla nabýt účinnosti dnem 1. července 2025, a s výjimkou ustanovení týkajících se soukromých vysokých škol nebo doktorského stipendia (ustanovení čl. I bodů 44 až 52, 55, 58 až 62, 65 až 68, 131 a 213 a čl. I bodu 230 ohledně vložení ustanovení § 91a zákona o vysokých školách), která by měla nabýt účinnosti dnem 1. září 2025.

Pokud jde o datum „1. září“ (odchylující se od obecné úpravy stanovení účinnosti dle zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, dle které právní předpisy nabývají za stanovených podmínek účinnosti k nejbližšímu 1. lednu nebo nejbližšímu 1. červenci kalendářního roku.), jeho použití při určování počátku účinnosti je dáno naléhavým obecným zájmem, spočívajícím v potřebě sladit náběh nové právní úpravy s obvyklým začátkem akademického roku.

V Praze dne 27. března 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy: doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. podepsáno elektronicky