zákon č. 543/2020 Sb.

K části první

K čl. I:

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích postrádal systematiku obvyklou v hmotněprávních předpisech upravujících daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění. Na tuto skutečnost reagoval zákon č. 278/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů.

Navrhuje se zrušit stávající poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích a zavést dva poplatky za komunální odpad.

Nové poplatky za komunální odpad tvoří komplexní systém a jejich konstrukční prvky jsou zčásti provázané. Jejich konstrukce odpovídá současným trendům tvorby moderní daňové legislativy tak, že jednotlivé konstrukční prvky každého poplatku jsou vymezeny v samostatných ustanoveních.

Podle dosavadní právní úpravy mohla obec rovněž zpoplatnit komunální odpad

prostřednictvím smluvního systém vybírání úhrady za komunální odpad (§ 17 odst. 6

zákona o odpadech). Tato možnost nebude nadále zachována. Důvodem je závažný problém, který smlouva nese, a to je skutečnost, že pokud občan nebude chtít uzavřít smlouvu, nemusí za odpad platit, přesto je obec povinna zajistit nakládání s jeho komunálním odpadem. Úhradu za komunální systém formou smlouvy při projednání věcného záměru rovněž jednoznačně odmítla Legislativní rady vlády.

Vkládá se nově celá hlava formulovaná tak, aby odpovídala novele zákona 278/2019 Sb., která zavádí v zákoně o místních poplatcích novou systematiku.

K bodu 1 (§ 1 písm. f))

V návaznosti na zrušení poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dochází k jeho vypuštění z výčtu poplatků, které může obec na svém území zavést.

K bodu 2 (§ 1 písm. g))

Do výčtu poplatků, které obec může na svém území zavést, se doplňují poplatky za komunální odpad. Podle § 10d se jimi rozumí poplatek za obecní systém odpadového hospodářství a poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci.

K bodu 3 (§ 10b)

V návaznosti na zrušení poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a změnu systematiky se ruší § 10b, který obsahuje právní úpravu tohoto poplatku. Namísto tohoto poplatku se zavádí poplatek za obecní systém odpadového hospodářství, který je založen na obdobném principu jako rušený poplatek.

K bodu 4 (Hlava VII)

V návaznosti na změnu systematiky se vkládá hlava VII, která bude obsahovat právní úpravu poplatků za komunální odpad (§ 10d až § 10r). Nový poplatek je upraven tak, aby odpovídal nové systematice místních poplatků, která byla zavedena novelou zákona č. 278/2019 Sb., o místních poplatcích, s účinností od 1. 1. 2020.

K dílu 1, § 10d

Namísto dosavadního místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích a poplatku za komunální odpad podle § 17a dosavadního zákona o odpadech se zavádí místní poplatky za komunální odpad.

Na rozdíl od dosavadní úpravy tak nebude tato problematika upravena ve dvou zákonech dvěma typy poplatků s rozdílným režimem jejich správy (místní poplatek a poplatek sui generis).

Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství je poplatek za samotnou existenci systému nakládání s komunálním odpadem v obci. Tento poplatek vychází z principu, že ze systému má prospěch každá osoba, která je přihlášena v obci nebo vlastní na území obce nemovitou věc zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba (srov. důvodovou zprávu k § 10e vymezující poplatníka tohoto poplatku), a to zásadně stejnou měrou. Proto obec zavede tento poplatek v pevné výši s tím, že se platí samostatně z důvodu přihlášení a samostatně z důvodu vlastnictví každé jednotlivé nemovité věci, ve které není přihlášená žádná fyzická osoba.

Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je naopak založen na skutečném množství vyprodukovaného odpadu, který byl odložen do soustřeďovacích nádob nebo na určená místa, případně na kapacitě soustřeďovacích prostředků objednaných na poplatkové období.

Pojem soustřeďovací nádoba vychází z obsahu pojmu „soustřeďování“ zakotveném v zákoně o odpadech. S ohledem na obsah pojmu „sběr“ v témže zákoně bylo nutné upustit od pojmu sběrná nádoba, který byl dosud užíván v některých právních předpisech.

Nově zaváděné poplatky se souhrnně označují jako „poplatky za komunální odpad“. Každý z poplatků za komunální odpad je upraven v samostatném dílu (díl 2 a díl 3) s tím, že ustanovení společná pro oba poplatky jsou upravena v dílu 4.

Obdobně jako v případě ostatních místních poplatků může obec zavést poplatky za komunální odpad pouze jednotně pro celé území obce. Zůstává zachováno, že obec nemůže zavést oba poplatky najednou. Obec proto musí zvážit, který z poplatků je pro ni vhodný a odpovídá jejím potřebám a možnostem ho spravovat. Obec může zvolit i variantu, že nezavede žádný z těchto dvou místních poplatků.

Nově zaváděné poplatky neobsahují výslovnou úpravu možnosti platit poplatek jednou fyzickou osobou za celou domácnost (§ 10b odst. 2 zákona o místních poplatcích), protože jde o nadbytečné ustanovení. Z ustanovení § 164 odst. 4 daňového řádu vyplývá, že poplatek může za daňový subjekt uhradit zásadně kdokoliv. Správce poplatku bude podle § 56 daňového řádu informovat, jakým způsobem má být taková platba provedená za více daňových subjektů identifikována, a to zejména v případě bezhotovostních plateb.

Dále se pro nadbytečnost nepřebírá úprava zakotvená v § 10b odst. 4 zákona o místních poplatcích, neboť to které obci se poplatek platí, plyne již ze samotné povahy místního poplatku zaváděného obcí v samostatné působnosti a rovněž z toho, že správcem poplatku je její obecní úřad (§ 14 zákona o místních poplatcích).

K dílu 2 – poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

Jak již bylo uvedeno výše, představuje poplatek za obecní systém odpadového hospodářství jednodušší z poplatků za komunální odpad. Jednoduchost jeho správy je ale vyvážena absencí vazby na skutečnou produkci odpadu a částečně i na to, zda poplatník poplatku v obci skutečně žije, nebo je v ní pouze přihlášen (srov. vymezení poplatníků v § 10e).

Poplatek se vztahuje k území celé obce. Poplatník ho dané obci platí za celé poplatkové období jednak z titulu přihlášení v obci a jednak z titulu vlastnictví k nemovité věci (každý tento titul představuje samostatný předmět poplatku, srov. § 10f). Zákon počítá i s tím, že poplatníkem může být z titulu vlastnictví nemovité věci i právnická osoba. Poplatek se může vztahovat i na svěřenský fond, podílový fond nebo fond obhospodařovaný penzijní společností. Na tyto fondy se z důvodu zjednodušení a zpřehlednění právní úpravy aplikuje právní fikce vlastnictví nemovité věci vložené do fondu (srov. § 10r).

K § 10e

Subjekt poplatku je základním konstrukčním prvkem, který určuje, kdo má poplatkovou povinnost.

Subjekt poplatku za obecní systém odpadového hospodářství je vymezen stejně jako subjekt rušeného poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích. Na rozdíl od rušeného § 10b je však subjekt poplatku výslovně označen jako poplatník.

Stejně jako v dosavadní úpravě jsou vedle fyzických osob přihlášených v obci poplatníky i fyzické osoby, které vlastní nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci umístěné na území obce, ve kterých není přihlášena žádná osoba. Za stejných podmínek je ve vazbě na vlastnictví nemovité věci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba, nově poplatková povinnost rozšířena i na právnické osoby, svěřenské fondy, podílové fondy a fondy obhospodařované penzijní společností. Dosavadní právní úprava nerovně rozlišovala mezi tím, zda nemovitou věc vlastní fyzická osoba nebo právnická osoba nebo je vložena do svěřenského či jiného fondu, čímž byla nedostatečně reflektována ústavní maxima stejného obsahu vlastnictví.

V dosavadní právní úpravě se užívaly pojmy „stavba určená k individuální rekreaci“, „byt“ a „rodinný dům“. V návaznosti na rekodifikaci soukromého práva dochází ke změně užité terminologie, protože tyto pojmy již nemusí představovat samostatné nemovité věci, a tedy nemusí být předmětem vlastnictví. Z toho důvodu se nově užívá pojmu „nemovitá věc zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci“. Podle § 2236 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je bytem místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Stavbu pro rodinnou rekreaci vymezuje vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, jako stavbu, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomuto účelu určena; stavba pro rodinnou rekreaci může mít nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví. Jde například o rekreační domek, chatu, rekreační chalupu či zahrádkářskou chatu.

Nemovitou věcí zahrnující byt tak je zejména pozemek, na kterém stojí obytná budova, jednotka podle občanského zákoníku, obytná stavba, která doposud právně nesplynula s pozemkem, právo stavby, ale například i zemědělská usedlost nebo víceúčelová stavba jako například polyfunkční dům obsahující byty i nebytové prostory určené k podnikání.

Pokud má fyzická osoba v obci více nemovitých věcí, zahrnujících byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, pokud v nich není přihlášená žádná fyzická osoba, je povinna platit poplatky za komunální odpad za každou z nich (srov. § 10f). Je-li v obci zároveň přihlášená, pak platí poplatek za komunální odpad jak za jednotlivé nemovité věci, zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve kterých není nikdo přihlášený, tak jej navíc platí i z titulu tohoto přihlášení.

K § 10f

Předmět poplatku je základním konstrukčním prvkem, který určuje, jaká hospodářská skutečnost podléhá zpoplatnění, a na jeho naplnění je vázán vznik poplatkové povinnosti (srov. § 3 daňového řádu).

Předmětem poplatku za obecní systém odpadového hospodářství je skutečnost, že má poplatník v obci možnost využívat obecní systém odpadového hospodářství podle ustanovení § 59 a 60 zákona o odpadech, tedy že obec takový systém zavedla a provozuje ho.

Předmět poplatku za obecní systém odpadového hospodářství se skládá ze dvou samostatně uplatňovaných dílčích předmětů.

Dílčí předmět podle písm. a) naplní fyzická osoba, která je v obci přihlášená. Tento dílčí předmět se nevztahuje na právnické osoby a svěřenské či jiné fondy, protože platby za jimi produkované odpady jsou řešeny jiným způsobem. Jedna fyzická osoba může tento dílčí předmět naplnit nejvýše jednou, protože může být přihlášená pouze v jedné obci.

Dílčí předmět podle písm. b) naplní kdokoliv, tedy jak fyzická osoba, tak nově i právnická osoba či svěřenský či jiný fond, pokud vlastní nemovitou věc zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba. Na rozdíl od dílčího předmětu poplatku podle písm. a) není opodstatněné rozlišovat druh právní osobnosti poplatníka, tedy poplatek vázat na to, zda bude poplatníkem fyzická osoba, právnická osoba nebo svěřenský či jiný fond, protože možnost poplatníka využívat obecní systém odpadového hospodářství se váže na nemovitou věc zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci. Tato nemovitá věc může sloužit k bydlení či k rodinné rekreaci, tedy k činnostem, při kterých vzniká komunální odpad. Tento dílčí předmět osoba nebo svěřenský či jiný fond naplní tolikrát, kolik má v obci nemovitých věcí zahrnujících byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve kterých není přihlášena žádná fyzická osoba.

Pro naplnění předmětu poplatku postačí, když rozhodná skutečnost nastane byť v jednom dni poplatkového období. Případné korekce jsou pak obsaženy v ustanovení o výši poplatku (§ 10h odst. 2 a 3).

K § 10g

Osvobození od poplatku je ostatním konstrukčním prvkem, který omezuje poplatkovou povinnost poplatníků.

Navrhuje se osvobození od tohoto poplatku, a to buď v případě, kdy daná fyzická osoba ve skutečnosti bydlí v jiné obci, ve které je poplatníkem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (z povahy věci nemůže být tato osoba v jiné obci poplatníkem poplatku za obecní systém odpadového hospodářství z titulu toho, že by v této jiné obci byla také přihlášena) nebo v případě, kdy je tato osoba umístěna ve zvláštním zařízení (jde zejména o děti, seniory a o osoby se zdravotním postižením). Dále se osvobození rozšiřuje na osoby, které jsou na základě zákona omezeny na osobní svobodě, a to proto, že se jedná o osoby, kterým z důvodu umístění do příslušných zařízení je ve své podstatě znemožněno užívat obecní systém odpadového hospodářství, který na svém území obec zavedla.

Navržené osvobození se uplatní pouze pro dílčí předmět poplatku podle § 10f písm. a), tedy dílčí předmět naplněný z titulu přihlášení v obci, protože se vztahuje k osobě produkující komunální odpad. Není proto zavedeno osvobození ve vztahu k vlastníkům nemovitých věcí zahrnujících byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve kterých není přihlášená žádná fyzická osoba.

Osvobození podle odstavce 1 písm. a) se uplatní na poplatníky, kteří jsou poplatníky poplatku za obecní systém odpadového hospodářství v obci, kde jsou přihlášeni (srov. § 10e), ale mají bydliště v jiné obci, kde platí poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci.

Osvobození umístěných osob podle odstavce 1 písm. b) až d) se přebírá z dosavadní právní úpravy poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích. Pro vznik nároku na osvobození není rozhodné, ve které obci jsou fyzické osoby umístěny, mohou tedy být umístěny kdekoliv, tedy i na území obce, ve které jsou přihlášeny.

Osvobození osob omezených na základě zákona na osobní svobodě podle odstavce 1 písm.

e) se pak vztahuje zejména na osoby vazebně stíhané a odsouzené, vykonávající trest odnětí svobody.

Pro vznik nároku na osvobození je rozhodný stav na konci dílčího období, kterým je kalendářní měsíc (srov. § 10h a § 10o).

K § 10h Stávající poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích má dvě složky. První složka je stanovena paušálně a druhá vychází ze skutečných nákladů obce.

Tento model se navrhuje opustit. Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství zavede obec v jednotné, paušálně určené výši.

S ohledem na paušální charakter poplatku se nevymezují zbývající základní konstrukční prvky, a sice základ, sazba a výpočet. Tyto konstrukční prvky vyplývají z textu právního předpisu implicitně.

Nejvyšší možná sazba poplatku je nastavena na 1 200 Kč. Výše sazby byla výsledkem jednání proběhlých v návaznosti na meziresortní připomínkové řízení.

V odstavci 2, který se váže k naplnění dílčího předmětu poplatku podle § 10f písm. a), tedy dílčího předmětu naplněného z titulu přihlášení v obci, se zachovává poměrné snížení poplatku v případě, že v průběhu poplatkového období dojde ke změně v přihlášení (srov. rušený § 10b odst. 6). Poplatek se snižuje o jednu dvanáctinu roční výše za každé dílčí období (kalendářní měsíc, srov. § 10o), kdy buď poplatník nebyl přihlášen v obci, nebo ve kterých byl od poplatku osvobozen (srov. § 10g). Přitom je rozhodný konečný stav v poslední den dílčího období. Ve svém důsledku je tak naplněn cíl, aby byl poplatek placen pouze za kalendářní měsíce poplatkového období, ve kterých jsou naplněny konstrukční prvky poplatku.

V odstavci 3, který se váže k naplnění dílčího předmětu poplatku podle § 10f písm. b), tedy dílčího předmětu naplněného z titulu vlastnictví nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášená žádná fyzická osoba, se pak zavádí obdobný režim pro případy, kdy dojde ke změně v přihlášení fyzických osob v této nemovité věci. Rozhodný je opět stav na konci dílčího období.

Konec dílčího období je rozhodný proto, že v průběhu jednoho dne může dojít k více změnám. Například v případě změny adresy místa trvalého pobytu je daná osoba v jeden den přihlášena jak na staré adrese (do okamžiku změny), tak na nové adrese (od okamžiku změny). Aby se předešlo výkladovým nejasnostem, je proto rozhodný poslední stav, jaký nastal v dílčím období.

K dílu 3 - poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci

Na rozdíl od poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, který se platí za samotnou existenci systému a bez vazby na skutečnou produkci odpadu, je poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci konstruován tak, aby produkci odpadu zachycoval. Vychází tak z obecných principů práva životního prostředí „znečišťovatel platí“ (polluter pays) a „plať tolik, kolik vyhodíš“ (pay as you throw). Poplatku podléhá odkládání komunálního odpadu do k tomu určených soustřeďovacích nádob nebo na určená místa a poplatníkem jsou zejména osoby, které v obci skutečně bydlí a produkují v ní odpad.

Tento poplatek je možné zavést ve dvou základních režimech. Buď jde o poplatek za množství (hmotnost nebo objem) vyprodukovaného odpadu, nebo jeho výše vychází z objednané kapacity soustřeďovacích prostředků.

Aby mohla obec zavést poplatek v prvním režimu, musí disponovat prostředky, které umožní množství odpadu prokazatelně změřit. V případě, že obec zavede poplatek odvozený od hmotnosti odloženého odpadu, může jít například o kukavozy, které jsou schopné identifikovat konkrétní soustřeďovací nádobu a jsou schopné ji před jejím vyprázdněním zvážit. Naopak v případě, že obec zavede poplatek odvozený od objemu odloženého odpadu, by mohlo postačovat i vedení provozní evidence, ve které by bylo evidováno, zda byla konkrétní soustřeďovací nádoba o známém objemu při svážce odpadu vyprázdněna.

Poplatek v druhém režimu vychází z objednané kapacity soustřeďovacích prostředků na dané období, tedy z předpokládaného množství odpadu, které bude v tomto období odloženo, a jehož odvoz bude muset být zajištěn. Obcím je ponechána volnost ve způsobu realizace objednávání kapacity soustřeďovacích prostředků. Může jít například o celkový objem přidělených pytlů na odpad, nebo o součin objemu přidělené soustřeďovací nádoby a počtu jejích vyprázdnění za poplatkové období (k tomu více níže u § 10k). Cílem je, aby obec nemusela v důsledku zavedení poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci měnit zavedený a funkční systém nakládání s odpadem, který uplatňuje již v současné době.

Poplatek se vztahuje ke konkrétní nemovité věci zahrnující byt nebo stavbu pro rodinnou rekreaci (více k tomu výše u § 10e). Poplatek se tedy platí za každou nemovitou věc, ve které má poplatník bydliště, případně za každou nemovitou věc, ve které nikdo nemá bydliště, a kterou poplatník vlastní.

Oproti předchozí právní úpravě není nově maximální výše tohoto typu poplatku odvozena od skutečných nákladů obce vynaložených na nakládání s komunálním odpadem. Praxe ukázala, že příjmy obcí z výběru poplatku jsou nižší než náklady obcí na obecní systém odpadového hospodářství, proto je tento regulační nástroj pro praktickou nadbytečnost vypuštěn.

Z toho důvodu postačí obecná kontrola hospodaření obcí upravená zejména v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

K § 10i

Subjekt poplatku je základním konstrukčním prvkem, který určuje, kdo má poplatkovou povinnost.

Poplatníkem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je fyzická osoba, která má v nemovité věci bydliště. O které nemovité věci jde, vyplývá z vymezení předmětu poplatku (srov. § 10j), tj. musí jít pouze o nemovité věci zahrnující byt nebo stavbu určenou k rodinné rekreaci, které se nacházejí na území obce, která poplatek zavedla.

Podle § 80 občanského zákoníku má fyzická osoba bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale, a pokud takové místo není, pak má bydliště v místě, kde žije, kde má majetek, popřípadě místo, kde měla bydliště naposledy.

V případě, že v dané nemovité věci nemá bydliště žádná fyzická osoba, je poplatníkem poplatku vlastník této nemovité věci. V tomto případě může být poplatníkem jak fyzická, tak právnická osoba.

Obdobně to platí i pro nemovitou věc, která je ve svěřenském fondu a dalších fondech, na které se uplatní právní fikce vlastnictví (§ 10r). V takovém případě jsou poplatníky tyto fondy a uplatní se § 20 odst. 3 a § 24 odst. 6 daňového řádu.

K § 10j

Předmět poplatku je základním konstrukčním prvkem, který určuje, jaká hospodářská skutečnost podléhá zpoplatnění, a na jeho naplnění je vázán vznik poplatkové povinnosti (srov. § 3 daňového řádu).

Předmětem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je odkládání komunálního odpadu z nemovité věci zahrnující byt nebo stavbu pro rodinnou rekreaci (srov. § 10e), která se nachází na území obce, která poplatek zavedla.

Odkládáním odpadu se zvláště rozumí jeho odkládání do soustřeďovacích nádob nebo na k tomu určená místa. Odkládáním odpadu z nemovité věci zahrnující byt nebo stavbu pro rodinnou rekreaci se pak rozumí odkládání odpadu, který vznikl v této nemovité věci, nebo v souvislosti s ní.

K § 10k

Základ poplatku je základním konstrukčním prvkem, který konkretizuje předmět daně a vyjadřuje ho hodnotou předmětu nebo jinou měrnou jednotkou vztahující se k předmětu.

Obec při zavádění poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci musí zvolit, zda základ poplatku bude vycházet z

a) hmotnosti komunálního odpadu, odloženého z nemovité věci (hmotnostní základ),

b) objemu komunálního odpadu, odloženého z nemovité věci (objemový základ), nebo

c) objednané kapacity soustřeďovacích prostředků na odpad pro nemovitou věc (kapacitní základ). Obec může zvolit pouze jeden typ základu, a to pro celé území obce a pro celé poplatkové období (kalendářní rok – srov. § 10o odst. 1). Přitom musí vzít v úvahu své technické možnosti, protože zavedení hmotnostního a objemového základu předpokládá, že bude schopná zjistit hmotnost či objem odloženého odpadu a přiřadit je ke konkrétní nemovité věci. Zavedení hmotnostního či objemového základu ale není na překážku, pokud by více nemovitých věcí sdílelo soustřeďovací prostředek na odpad (například jeden kontejner na panelový dům, ve kterém je více jednotek). Odpad odložený do takového soustřeďovacího prostředku by se pak musel poměrně rozdělit mezi jednotlivé nemovité věci.

V případě zavedení kapacitního základu má obec široké možnosti, jakým způsobem tento systém zavést tak, aby vyhovoval potřebám obce. Objednanou kapacitou tak může, mimo jiné, být:

a) součin objemu přiděleného soustřeďovacího prostředku a počtu objednaných odvozů odpadu z něj,

b) součin objemu přiděleného soustřeďovacího prostředku a počtu objednaných a skutečně provedených odvozů odpadu z něj,

c) celkový objem přidělených soustřeďovací prostředků (počet přidělených pytlů na odpad nebo nálepek na soustřeďovací prostředek).

Dílčí základ poplatku se určuje na měsíční bázi. V každém kalendářním měsíci se dílčí základ určí tak, že se hmotnost, objem či kapacita rozdělí mezi počet poplatníků, kteří v nemovité věci měli bydliště. Pokud v nemovité věci nemá bydliště žádná fyzická osoba (a poplatníkem je tedy vlastník této nemovité věci), připadne na vlastníka celá hmotnost, celý objem nebo celá objednaná kapacita za dané dílčí období.

V odstavci 5 se navrhuje umožnit, aby obec určila minimální výši dílčího základu pro poplatníka (tedy základu za dílčí období, kterým je kalendářní měsíc) a omezit tak motivaci obcházet poplatkovou povinnost tím, že se bude poplatník zbavovat komunálního odpadu nežádoucím způsobem (spalování vlastními silami, černé skládkování apod.).

Zákon určuje maximální hodnotu minimálního dílčího základu, mj. proto, aby obec by nemohla pomocí tohoto institutu obejít maximální výši poplatku podle dílu 2, tím, že by určila minimální hodnotu dílčího základu například vyšší než je průměrné množství produkce komunálního odpadu na občana. V případě, že by obec nastavila výši poplatku 6 Kč za kilogram a minimální dílčí základ například na 20 kg, tedy 240 kg za rok, výše minimálního poplatku v dané obci by byla 1 440 Kč tedy více než je nejvyšší možný poplatek podle dílu 2. Maximální hodnota minimálního dílčího základu byla zvolena ve výši 10 Kg (na kalendářní měsíc) v případě hmotnostního základu a 60 l v případě objemového dílčího základu a v případě kapacitního dílčího základu. Nadto v případě vysokého minimálního dílčího základu by se nejednalo o poplatek za skutečné množství vyprodukovaného odpadu, což je podstatou tohoto poplatku.

Zákon určuje maximální hodnotu minimálního dílčího základu v případě objemového dílčího základu a v případě kapacitního dílčího základu ve stejné výši. Je tomu tak proto, že minimální dílčí základ má odpovídat očekávané minimální produkci odpadu na osobu. V případě objemového dílčího základu jde o očekávaný objem odloženého odpadu na osobu za měsíc a v případě kapacitního dílčího základu jde o minimální očekávaný objem objednaných soustřeďovacích prostředků na osobu za měsíc. Vzhledem k tomu, že obě hodnoty vychází z očekávaného objemu odloženého odpadu na osobu a období, lze očekávat, že budou stejné.

Fakticky představuje stejné množství odpadu i maximální hodnota u hmotnostního základu, protože dle výsledků studií v minulosti zpracovaných pro ministerstvo životního prostředí vyplývá, že 1 mkomunálního odpadu váží přibližně 160 kg.

K § 10l

Sazba poplatku je základním konstrukčním prvkem, který je údajem, pomocí kterého se vypočte poplatek ze základu poplatku.

Sazba poplatku je uvedena pro jednotlivé dílčí základy, odpovídá tedy sazbě za dílčí období, kterým je kalendářní měsíc.

U hmotnostního základu je nejvyšší sazba poplatku nastavena ve výši 6 Kč za kilogram. V případě objemového dílčího základu a kapacitního dílčího základu je nejvyšší sazba poplatku ve stejné výši a to 1 Kč za litr. S ohledem na výše uvedený přepočet si všechny tři sazby pro jednotlivé základy po zaokrouhlení odpovídají.

Toto nastavení je optimální z několika důvodů. Pokud použijeme průměrnou produkci komunálních odpadů původem z obcí na jednoho obyvatele, která podle údajů ministerstva činila za rok 2013 205 kg, a vztáhneme na ni maximální sazbu poplatku, přesáhne mírně maximální výši poplatku podle dílu 2, což znamená, že si nastavení těchto dvou poplatků odpovídají, přičemž u tohoto poplatku je zachována jeho základní motivační funkce.

K § 10m

Výpočet poplatku je základním konstrukčním prvkem, který určuje vzorec, pomocí kterého se vypočte konkrétní výše poplatku.

Poplatek se vypočte jako součet dílčích poplatků za jednotlivé kalendářní měsíce. Dílčí poplatek za kalendářní měsíc se pak vypočte jako součin základu zaokrouhleného na celé jednotky nahoru (tedy množství odloženého odpadu nebo objem objednané kapacity) a sazby pro tento základ.

Výpočet poplatku lze shrnout do následujícího matematického vzorce:

Význam jednotlivých symbolů:

Poplatekrok ............ výše poplatku za poplatkové období (kalendářní rok)

M .......................... kalendářní měsíc, započtou se pouze měsíce, ve kterých měl poplatník bydliště v nemovité věci nebo ve kterých vlastnil nemovitou věc, ve které neměla bydliště žádná fyzická osoba

Dílčí poplatekM...... výše dílčího poplatku za kalendářní měsíc M

....................... zaokrouhlení na celé číslo nahoru

DZM ...................... výše dílčího základu za kalendářní měsíc M připadající na poplatníka, tedy buď hmotnost nebo objem odloženého odpadu za tento měsíc, nebo objem objednané kapacity soustřeďovacích nádob na tento měsíc

SZ ......................... sazba poplatku pro dílčí základ Z

OM ........................ hmotnost nebo objem odloženého odpadu za měsíc M nebo objem objednané kapacity soustřeďovacích nádob na měsíc M

# poplatníkůM ........ počet poplatníků, kteří měli v nemovité věci bydliště v měsíci M; pokud v nemovité věci neměla bydliště žádná fyzická osoba, užije se pro účely výpočtu hodnota 1.

K § 10n

Pro zjednodušení správy poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci se zavádé plátce poplatku, který od poplatníků poplatek vybere a odvede jej správci poplatku, tedy obecnímu úřadu.

Plátcem poplatku je společenství vlastníků jednotek, pokud pro daný dům (který je součástí předmětné nemovité věci) vzniklo. V ostatních případech je plátcem poplatku vlastník nemovité věci (včetně svěřenských a jiných fondů, srov. § 10s).

V případě, že by vlastník nemovité věci nebo svěřenský fond byl zároveň poplatníkem poplatku, tak vůči sobě z povahy věci v roli plátce poplatku nevystupuje, ale jedná se správcem poplatku přímo jako poplatník.

K § 10o

Pro oba poplatky za komunální odpad platí, že poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Obec v návaznosti na poplatkové období určí splatnost poplatku (§ 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích).

Vzhledem k tomu, že v průběhu poplatkového období může docházet ke změnám, které mají vliv na výši poplatku (změna obce, ve které je fyzická osoba přihlášená, vznik nároku na osvobození apod.), zavádí se dílčí období, kterými jsou kalendářní měsíce, přičemž je zásadně rozhodný konečný stav v poslední den posuzovaného dílčího období (srov. např. § 10h odst. 2, § 10k odst. 4 písm. a) bod 2).

K § 10p

Pro oba poplatky za komunální odpad se uplatní solidární poplatková povinnost vlastníků nemovité věci v případě, že má tato nemovitá věc více spoluvlastníků.

Všichni spoluvlastníci nemovité věci tak vystupují jako jediný daňový subjekt, tedy jako jediný poplatník nebo jediný plátce a plní poplatkové povinnosti společně a nerozdílně. To znamená, že správce poplatku může požadovat splnění poplatkové povinnosti po libovolném spoluvlastníkovi, a to v plné výši. Vzájemné vyrovnání spoluvlastníků je věcí jejich soukromoprávní dohody.

Tato úprava se přejímá ze stávajícího § 10b odst. 1 písm. b) věty za středníkem zákona o místních poplatcích.

K § 10q

S ohledem na existenci jednotek podle zákona o vlastnictví bytů se doplňuje ustanovení, které je v daňových zákonech v širším smyslu standardním a jehož účelem je i na tyto jednotky vztáhnout režim nových jednotek podle občanského zákoníku. V návaznosti na toto ustanovení je třeba i na jednotku podle zákona o vlastnictví bytů hledět jako na nemovitou věc.

Z uvedeného vyplývá, že například pro účely § 10e odst. 1 písm. b) je nemovitou věcí zahrnující byt (zahrnující byt ve smyslu právním) také bytová jednotka podle zákona o vlastnictví bytů.

K § 10r

S ohledem na možnost, vyčlenit majetek do svěřenského fondu, podílového fondu či fondu obhospodařovaného penzijní společností by bylo ve všech ustanoveních hovořících o vlastníku nemovité věci nutné hovořit o „fondu, do kterého je vložena nemovitá věc“.

Z důvodu zpřehlednění právní úpravy se stanoví právní fikce vlastnictví, kdy se na fond, do kterého je vložena nemovitá věc, hledí jako na vlastníka této věci.

Tyto fondy mají pro účely správy poplatků procesní způsobilost a jsou poplatkovým subjektem podle daňového řádu (srov. § 20 odst. 3 daňového řádu a § 24 odst. 6 daňového řádu).

K bodu 5 (§ 11 odst. 4)

Pokud obec zvolila hmotnostní nebo objemový dílčí základ u poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, je obec tím, kdo disponuje údaji o základu poplatku a tím zprostředkovaně i o výši poplatku. Jelikož po poplatkových subjektech nelze požadovat splnění povinností, k nimž nemají dostatek informací, je obtížné u tohoto poplatku uplatňovat princip autoaplikace daňového práva.

Jeví se jako nelogické, aby obec nejprve formálně předepsaným způsobem informovala poplatkové subjekty o tom, jak vysoký je základ jejich poplatku, a následně tyto subjekty sdělený údaj pouze vynásobily sazbou poplatku a zaplatily poplatek ve vypočtené výši.

Z tohoto důvodu se namísto informační povinnosti obce výjimečně navrhuje místní poplatek v takovém případě vyměřovat (na rozdíl od standardního postupu u jiných místních poplatků, kdy se poplatek vyměřuje pouze v případě, kdy není zaplacen včas nebo ve správné výši).

Obci se dává s ohledem na místní poměry na výběr, zda vyměření provede platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. Splatnost poplatku se pak váže na doručení rozhodnutí o stanovení poplatku.

Obci se zachovává možnost vyměřit zvýšení poplatku až na trojnásobek nezaplaceného poplatku či jeho části, jako v případě ostatních místních poplatků, pokud poplatek nebude do dne splatnosti zaplacen ve správné výši. Zvýšení se vyměřuje samostatně platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. Konstrukce a povaha zvýšení poplatku odpovídá úpravě podle § 11 odst. 3 s výjimkou jeho vyměřování a splatnosti. Jde o příslušenství poplatku, které sleduje jeho osud.

K bodu 6 (§ 14 odst. 4)

V rámci přehlednosti se upravuje způsob stanovení předmětného poplatku obcí do ustanovení týkajícího se náležitostí obecně závazných vyhlášek.

K bodu 7 (§ 16a)

Podle stávajícího znění § 16a zákona o místních poplatcích může obecní úřad zcela nebo z části prominout poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích. V případě poplatku za komunální odpad podle § 17a stávajícího zákona o odpadech obecní úřad tuto pravomoc nemá.

Tato pravomoc obecních úřadů je zachována, a to v obdobném rozsahu jako podle dosavadní právní úpravy. Obecní úřad může prominout pouze poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (který navazuje na stávající poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích), nikoliv poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (který vychází z poplatku podle § 17a zákona o odpadech), neboť vychází z obecných principů práva životního prostředí „plať tolik, kolik vyhodíš“.

K článku II (Přechodná ustanovení)

K odstavci 1:

Obdobně jako v případě novel jiných daňových zákonů se z důvodu vyloučení retroaktivity stanovuje, že se v případě všech poplatkových povinností plynoucích z právní úpravy místního poplatku podle stávajícího § 10b zákona o místních poplatcích, které vzniknou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, bude i nadále postupovat podle dosavadního znění zákona o místních poplatcích. Zrušený § 10b tak bude pro povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použitelný i nadále.

Protože je část právní úpravy místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů obsažena v obecně závazných vyhláškách obce, která jej zavedla, platí obdobně ustanovení o použitelnosti stávající právní úpravy i v případě těchto vyhlášek.

K odstavci 2:

Obcím se ponechává možnost zachovat pro poplatkové období 2021 stávající místní poplatek. Tím se obci vytváří dostatečný prostor pro zavedení a smluvní zajištění nových způsobů nakládání s komunálním odpadem podle nového zákona o odpadech a pro zajištění dostatečného financování tohoto nového systému některým z nových místních poplatků za komunální odpad.

Obec není povinna tuto možnost využít a může zavést nové místní poplatky za komunální odpad již pro poplatkové období 2021. Pokud ale obec této možnosti (i konkludentně) využije, bude na jejím území nadále použitelný stávající § 10b zákona o místních poplatcích a obecně závazné vyhlášky obce upravující poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění využívání a odstraňování komunálních odpadů. Podmínkou je, aby tyto vyhlášky byly účinné k 1. lednu 2021. Obecně závaznou vyhlášku podle § 10b zákona o místních poplatcích tak není možné vydat po tomto dni.

Místní poplatek podle stávajícího § 10b zákona o místních poplatcích lze vybírat pouze do konce roku 2021. Do konce roku 2021 by také měly být vydány nové obecně závazné vyhlášky upravující místní poplatek za komunální odpad.

Od 1. ledna 2022 již nebude v žádné obci možné vybírat poplatek podle stávajícího § 10b zákona o místních poplatcích.

K odstavci 3:

Poplatníci poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, kteří jsou poplatníky pouze z důvodu svého místa přihlášení, jsou podle § 10g od poplatku osvobozeni pokud mají bydliště v jiné obci, která zavedla poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci.

Stávající poplatek podle § 17a zákona o odpadech má obdobný charakter jako nový místní poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci a obec jej může podle § 161 odst. 3 nového zákona o odpadech vybírat ještě v poplatkovém období 2021. Z toho důvodu se navrhuje uplatnit obdobně osvobození od poplatku za obecní systém odpadového hospodářství v případě, kdy má taková osoba bydliště v jiné obci, která podle § 161 odst. 3 nového zákona o odpadech i v poplatkovém období 2021 vybírá poplatek za komunální odpad podle stávajícího § 17a zákona o odpadech.

Ustanovení odkazuje na nový zákon o odpadech, jehož číslo bude doplněno v rámci redakční úpravy před publikací ve Sbírce zákonů.

K odstavci 4:

Odstavec 4 upravuje vzájemnou neslučitelnost (i) nových poplatků za komunální odpad, (ii) místního poplatku podle stávajícího § 10b zákona o místních poplatcích, (iii) poplatku podle stávajícího § 17a zákona o odpadech a (iv) úhrady za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy podle stávajícího § 17 zákona o odpadech.

Obec si tak musí vybrat, zda v poplatkovém období 2021 zachová stávající místní poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích podle odstavce 2, zda zachová stávající poplatek za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech (srov. § 161 odst. 3 nového zákona o odpadech), zda zachová výběr úhrady za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy podle stávajícího § 17 zákona o odpadech (srov. § 161 odst. 1 nového zákona o odpadech), nebo zda v poplatkovém období 2021 zavede některý z nových místních poplatků za komunální odpad.

S ohledem na to, že poplatkovým obdobím stávajících i nových poplatků je kalendářní rok, není možné ponechat stávající poplatek v účinnosti po část roku 2021 a zavést některý z nových poplatků po zbytek roku 2021.

Ustanovení odkazuje na nový zákon o odpadech, jehož číslo bude doplněno v rámci redakční úpravy před publikací ve Sbírce zákonů.

K odstavci 5:

Konstrukce dosavadního místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je velmi podobná konstrukci nového místního poplatku za obecní systém odpadového hospodářství. Aby byly zmírněny dopady na obecní úřady, které jsou správcem místních poplatků, navrhuje se nečinit v platební rovině rozdíly mezi novým a starým místním poplatkem.

V praxi to znamená zejména to, že se oba poplatky, starý i nový, evidují na stejném osobním daňovém účtu. Pokud tedy obec měla zaveden poplatek podle stávajícího § 10b zákona o místních poplatcích a namísto něj zavede poplatek podle nového § 10e an., nebude nutné provádět v systémech pro správu placení poplatku zásadnější úpravy.

K části druhé

Návrh výslovně uvádí, že v případě provozovatelů kolektivních systémů se jedná o činnost, která není živností. Nutnost změny živnostenského zákona je odůvodněna tím, aby byla jednoznačně vyloučena případná pochybnost o formě výkonu činnosti provozovatelů kolektivního systému.

Již v současné době činnost provozovatelů kolektivních systémů není živností a pouze se tak potvrzuje současný právní stav.

K části třetí

K bodu 1 (§ 19 odst. 1 písm. zc)

Navrhovaná úprava reaguje na nově navrhovaný zákon o výrobcích s ukončenou životností, který upravuje kolektivní systém pro plnění povinností výrobců vybraných výrobků, kterými jsou elektrozařízení, baterie a akumulátory, pneumatiky a vozidla, a který doposud upravoval zákon o odpadech, a též na novelu zákona o obalech. Ustanovení § 19 odst. 1 písm. zc) zákona o daních z příjmů osvobozuje příspěvky výrobců vybraných výrobků a provozovatelů solárních elektráren plynoucí provozovatelům kolektivního systému zajišťujícímu povinnosti podle současně platného zákona o odpadech ve vztahu k elektrozařízením a solárním panelům za podmínky, že jsou tyto příspěvky použity na zpracování elektroodpadů nebo odpadu ze solárních panelů. Současné osvobození nedopadá na další výrobky, které budou podle navrhovaného zákona považované za výrobky s ukončenou živností, vůči kterým bude provozovatel kolektivního systému zajišťovat plnění povinnosti zpětného odběru, zpracování

a využití nebo odstranění na základě příspěvků od výrobců. Navrhuje se tak rozšířit osvobození i na tyto příspěvky.

Provozovatel kolektivního systému není z důvodu, že je akciovou společností, považován za veřejně prospěšného poplatníka podle zákona o daních z příjmů. Jeho fungování je však obdobné, tj. neziskové, protože navrhovaný zákon o výrobcích s ukončenou životností omezuje jeho předmět činnosti pouze na činnosti taxativně stanovené (viz § 41 odst. 1), zakazuje provozovateli kolektivního systému rozdělovat zisk a jiné vlastní zdroje, přičemž je omezeno jejich použití (§ 47 odst. 2) a stanovuje účelovou vázanost příspěvků vybraných od výrobců (§ 47 odst. 3). Z tohoto důvodů se provozovatelům kolektivních systémů navrhuje daňový režim obdobný veřejně prospěšným poplatníkům, u kterých příjmy z hlavní (nepodnikatelské) činnosti nejsou (za splnění zákonem stanovených podmínek) předmětem daně a výdaje s nimi související jsou nedaňové. V případě provozovatelů kolektivních systémů se jedná o zajišťování plnění povinností zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností, proto je osvobození příspěvků vázáno na jejich použití na tuto činnost.

Osvobození se dále rozšiřuje i na příspěvky, které platí podle zákona o obalech osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly, autorizované obalové společnosti na základě tzv. smlouvy o sdruženém plnění, podle které tato společnost zajišťuje plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů (tzv. sdružené plnění). Důvodem je skutečnost, že jejich fungování je shodné s fungováním provozovatele kolektivního systému. Kromě zajišťování tohoto sdruženého plnění nesmí autorizovaná společnost vykonávat jinou činnost než poradenskou činnost výzkumnou, osvětovou nebo propagační činnost, přičemž tuto další činnost smí autorizovaná společnost vyvíjet pouze jako vedlejší činnost (§ 20 odst. 1 zákona o obalech). Ani tato autorizovaná společnost nesmí rozdělovat zisk (§ 20 odst. 5 zákona o obalech). I v tomto případě je osvobození příspěvků podmíněno jejich použitím na plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů.

K části čtvrté

K bodu 1 (§ 10 odst. 2)

Navrhuje se do zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rezervách“) výslovně doplnit, že rezerva na zajištění rekultivace a následné péče o skládku podle § 41 zákona upravujícího odpady patří mezi ostatní rezervy vymezené v § 10 zákona o rezervách a je tedy výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle zákona o daních z příjmů.

Ustanovení § 10 odst. 2 zákona o rezervách vymezuje, které další rezervy upravené jiným právním předpisem jsou pro účely zjištění základu daně z příjmů daňově uznatelné. Z důvodu právní jistoty, přehlednosti a zajištění aplikace navazujících ustanovení zákona o rezervách (např. § 10a ) je žádoucí, aby tato daňová uznatelnost byla stanovena zákonem o rezervách a nikoliv jiným právním předpisem, který danou rezervu upravuje, neboť v takovém případě by se de facto jednalo o nepřímou novelu zákona o rezervách.

K bodu 2 (§ 10a odst. 4 úvodní část ustanovení)

Navrhovaná změna upravuje zvláštní vázaný účet, na který musí být deponovány peněžní prostředky některých druhů rezerv pro to, aby mohly být daňově uznatelným výdajem. Navržená úprava bude umožňovat vedení zvláštního vázaného účtu u bank licencovaných v České republice se sídlem na území České republiky a dále u poboček zahraničních bank se sídlem v jiném členském státě Evropské unie zřízených v České republice. Nově již tedy nebude možné zvláštní vázaný účet založit u banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, s výjimkou pobočky takové banky zřízené na území České republiky, a to ani se souhlasem příslušného orgánu, ale naopak u české pobočky takové banky bude zřízení tohoto účtu možné bez jakéhokoli souhlasu. Narovnává se tedy režim pro zřizování zvláštního vázaného účtu v bankách se sídlem na území České republiky a v pobočkách bank se sídlem v jiném členském státě Evropské unie zřízených na území České republiky.

Dále se do textu ustanovení doplňuje chybějící čárka k oddělení větných členů.

K bodu 3 (§ 10a odst. 4 písm. b))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kterou se zajišťuje terminologické provázání rezervy na rekultivace a sanace skládek na nový zákon o odpadech.

K části páté

V zákoně o pozemních komunikacích se přizpůsobuje terminologie navrhovanému zákonu, pokud jde o zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, a nahrazuje se odkaz na rušený zákon o odpadech odkazem na navrhovaný zákon.

K části šesté

Kvůli dosažení plného souladu českých předpisů v odpadovém hospodářství s rámcovou směrnicí, je nutné zrušit ustanovení veterinárního zákona, která zcela vyjímá vedlejší produkty živočišného původu z působnosti odpadových předpisů.

K části sedmé

V zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se přizpůsobuje terminologie navrhovanému zákonu, pokud jde o zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností a informační systém pro vedení informací o vozidlech s ukončenou životností, a nahrazuje se odkaz na rušený zákon o odpadech odkazem na navrhovaný zákon.

K části osmé

S ohledem na náklady na vydávání rozhodnutí v oblasti přeshraniční přepravy se mění zákon o správních poplatcích.

K části deváté

K bodu 1 až 3

Čl. 9 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018 ukládá členskému státu povinnost zajistit, aby každý dodavatel předmětu ve smyslu čl. 3 bodu 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, tj. nařízení REACH ode dne 5. ledna 2021 poskytoval informace v souladu s čl. 33 odst. 1 uvedeného nařízení. Jedná se o informace umožňující bezpečné použití předmětu, včetně alespoň názvu látky. Za účelem zpřehlednění situace na trhu zavádí Evropská agentura pro chemické látky databázi, kam budou informace zaznamenávány. Tato databáze bude zpřístupněna subjektům zpracovávajícím odpady. Na základě žádosti bude přístup do databáze umožněn také spotřebitelům. Problematika chemických látek je v unijním právu upravena převážně prostřednictvím přímo použitelných nařízení. V českém právním řádu je právní úprava svěřená do kompetencí členského státu, tj. převážně povinnosti a sankce za jejich porušení, implementována do zákona č. 350/2011 Sb., chemického zákona. S ohledem na tuto skutečnost byla povinnost výrobce, dovozce, dodavatele nebo následného uživatele poskytovat informace do databáze zřízené Evropskou agenturou pro chemické látky rovněž vtělena do chemického zákona.

K části desáté

Účinnost se navrhuje v návaznosti na zákon o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností tak, aby tento navazující změnový zákon nabyl účinnosti současně s těmito zákony.

V Praze dne 9. prosince 2019

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr životního prostředí:

Mgr. Richard Brabec v.r.