„Příloha č. 1 k zákonu č. 254/2001 Sb.
Zvlášť nebezpečné závadné a nebezpečné závadné látky
I. Zvlášť nebezpečné závadné látky
Zvlášť nebezpečné závadné látky jsou látky náležející do dále uvedených skupin látek, s výjimkou těch, jež jsou biologicky neškodné nebo se rychle mění na látky biologicky neškodné:
1. organohalogenové sloučeniny a látky, které mohou tvořit takové sloučeniny
ve vodním prostředí,
2. organofosforové sloučeniny,
3. organocínové sloučeniny,
4. látky nebo produkty jejich rozkladu, u kterých byly prokázány karcinogenní nebo
mutagenní vlastnosti, které mohou ovlivnit produkci steroidů, štítnou žlázu, rozmnožování nebo jiné endokrinní funkce ve vodním prostředí nebo zprostředkovaně přes vodní prostředí,
5. rtuť a její sloučeniny,
6. kadmium a jeho sloučeniny,
7. persistentní minerální oleje a persistentní uhlovodíky ropného původu,
8. persistentní syntetické látky, které se mohou vznášet, zůstávat v suspenzi nebo
klesnout ke dnu a které mohou zasahovat do jakéhokoliv užívání vod.
Jednotlivé zvlášť nebezpečné závadné látky jsou uvedeny pod označením zvlášť nebezpečné závadné látky nebo prioritní nebezpečné látky v nařízení vlády vydaném podle § 39 odst. 3; ostatní látky náležející do uvedených skupin, ale v nařízení vlády neoznačené jako zvlášť nebezpečné závadné látky nebo prioritní nebezpečné látky, se považují za nebezpečné závadné látky.
II. Nebezpečné závadné látky
Nebezpečné závadné látky jsou látky náležející do dále uvedených skupin:
1. Sloučeniny metaloidů a kovů:
1. zinek 6. selen 11. cín 16. vanad 2. měď 7. arsen 12. baryum 17. kobalt 3. nikl 8. antimon 13. beryllium 18. thallium 4. chrom 9. molybden 14. bor 19. tellur 5. olovo 10. titan 15. uran 20. stříbro
2. Biocidy a jejich deriváty neuvedené v seznamu zvlášť nebezpečných závadných
látek.
3. Látky, které mají škodlivý účinek na chuť nebo na vůni produktů pro lidskou spotřebu
pocházejících z vodního prostředí, a sloučeniny mající schopnost zvýšit obsah těchto látek ve vodách.
4. Toxické nebo persistentní organické sloučeniny křemíku a látky, které mohou zvýšit
obsah těchto sloučenin ve vodách, vyjma těch, jež jsou biologicky neškodné nebo se rychle přeměňují ve vodě na neškodné látky.
5. Elementární fosfor a anorganické sloučeniny fosforu.
6. Nepersistentní minerální oleje a nepersistentní uhlovodíky ropného původu.
7. Fluoridy.
8. Látky, které mají nepříznivý účinek na kyslíkovou rovnováhu, zejména amonné soli
a dusitany.
9. Kyanidy.
10. Sedimentovatelné tuhé látky, které mají nepříznivý účinek na dobrý stav
povrchových vod.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí pořídí a zveřejní plán pro sucho pro území České republiky nejpozději do 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Krajský úřad pořídí a zveřejní plán pro sucho pro území kraje nejpozději do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Hejtman kraje zřídí krajskou komisi pro sucho nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Oprávněný, který má povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 1 nebo § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 v celkovém množství podle § 10 odst. 1 věty první zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen měřit množství vody, kterou odebírá, poprvé v roce 2021 a předat výsledky tohoto měření do 31. ledna 2022.
5. Lhůta 6 měsíců stanovená v § 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí pro vodní díla ohlášená po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
6. Platnost zálohových výměrů za odebrané množství podzemní vody vydaných Českou inspekcí životního prostředí podle § 88 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2018, končí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
7. Správní řízení, která byla zahájena podle zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a nebyla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně skončena, se dokončí podle zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv
Čl. III
V zákoně č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění zákona č. 272/1996 Sb., zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 419/2004 Sb., zákona č. 174/2007 Sb., zákona č. 151/2010 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 302/2017 Sb., se za § 4c vkládá nový § 4d, který včetně poznámky pod čarou č. 8 zní:
㤠4d
Správa může na základě žádosti Ministerstva zemědělství nebo Ministerstva životního
8)
prostředí v souvislosti s vyhlášením stavu nedostatku vodyposkytnout pro potřeby správního úřadu, orgánu územní samosprávy nebo hasičských záchranných sborů v nezbytném rozsahu pohotovostní zásoby formou jejich bezúplatného použití. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c a 27 zákona o majetku České
1b)
republiky a jejím vystupování v právních vztazíchse nepoužijí. Poskytnuté pohotovostní zásoby je příjemce povinen vrátit Správě do 60 dnů od jejich poskytnutí. Po této lhůtě je příjemce oprávněn užívat poskytnuté pohotovostní zásoby pouze
1b)
na základě smlouvy uzavřené se Správou, popřípadě zápisupořízeného se Správou. Návrh smlouvy, popřípadě zápisu, zpracuje Správa na základě žádosti předložené příjemcem. Pokud příjemce žádost v uvedené lhůtě nepředloží, je užívání pohotovostních zásob neoprávněným použitím majetku, k němuž má Správa příslušnost hospodařit. V případě nevrácení poskytnutých pohotovostních zásob se postupuje podle právních předpisů upravujících hospodaření s majetkem státu. ___________________ 8)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST TŘETÍ
Změna krizového zákona
Čl. IV
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 430/2010 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 320/2015 Sb., zákona č. 323/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 205/2017 Sb., se mění takto:
1. V § 36 odst. 1 se text „(§ 39 odst. 4)“ nahrazuje textem „(§ 39 odst. 5)“.
2. V § 39 odstavec 2 zní:
„(2) Pokud dojde v době povodní k vyhlášení krizového stavu, zasedá příslušný
krizový štáb a příslušná povodňová komise společně. Pravomoci povodňových komisí stanovené zvláštním právním předpisem nejsou vyhlášením krizového stavu dotčeny.“.
3. V § 39 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 55 zní:
„(3) Pokud dojde v době stavu nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního
55)
právního předpisuk vyhlášení krizového stavu, zasedá příslušný krizový štáb a příslušná komise pro sucho společně. Pravomoci komisí pro sucho stanovené
55)
zvláštním právním předpisemnejsou vyhlášením krizového stavu dotčeny. __________________ 55)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o vodovodech a kanalizacích
Čl. V
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 275/2013 Sb., zákona č. 39/2015 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 193/2017 Sb. a zákona č. 225/2017 Sb., se mění takto:
1. V § 9 odst. 5 se za větu první vkládá věta „Provozovatel je oprávněn přerušit nebo omezit dodávku vody bez předchozího upozornění také v případě, kdy je mu při stavu
8)
nedostatku vody vyhlášeném podle zvláštního právního předpisupříslušným orgánem upraveno, omezeno nebo zakázáno nakládání s vodami.“.
2. V § 15 se doplňují odstavce 7 a 8, které včetně poznámek pod čarou č. 33 a 34 znějí:
8)
„(7) Je-li vyhlášen stav nedostatku vody podle zákona o vodách, může orgán
33) 34)
k tomu příslušnýpostupem podle zákona o vodáchdočasně omezit užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu na dobu nejdéle 3 měsíců. Stanovenou dobu
8)
lze prodloužit nejvýše o 3 měsíce. Při stavu nedostatku vody podle zákona o vodách se odstavec 4 nepoužije.
(8) Je-li vydáno opatření podle odstavce 4 nebo 7, je odběratel povinen umožnit
provozovateli vodovodu přístup k vodoměru. __________________ 33)
§ 87k odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
34)
§ 115a odst. 1 a 2 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
3. V § 26 odst. 2 písm. b) se číslo „9“ nahrazuje číslem „8“.
4. V § 26 odst. 2 se na konci písmene b) čárka nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.
5. Za § 29a se vkládá nový § 29b, který zní:
㤠29b
(1) Ministerstvo pro výkon působnosti podle tohoto zákona využívá ze základního
registru obyvatel tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení,
b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum,
místo a stát, kde se narodil,
c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d) adresa místa pobytu,
e) datum, místo a okres úmrtí, jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České
republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který nepřežil.
(2) Ministerstvo pro výkon působnosti podle tohoto zákona využívá
z informačního systému evidence obyvatel tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví,
d) místo a okres narození; v případě narození v cizině, místo a stát,
e) rodné číslo,
f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g) adresa místa trvalého pobytu,
h) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí státního občana České republiky mimo
území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
i) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti,
popřípadě jako den, který nepřežil.
(3) Ministerstvo pro výkon působnosti podle tohoto zákona využívá
z informačního systému cizinců tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení,
b) datum narození,
c) rodné číslo,
d) pohlaví,
e) místo a stát narození; v případě, že se cizinec narodil na území České republiky,
místo a okres narození,
f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g) druh a adresa místa pobytu na území České republiky,
h) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na
jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí.
(4) Ministerstvo pro výkon působnosti podle tohoto zákona využívá ze základního
registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci kromě veřejně přístupných údajů tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, a příjmení podnikající fyzické osoby nebo zahraniční
osoby a
b) adresa místa pobytu v České republice, popřípadě bydliště v zahraničí podnikající
fyzické osoby nebo zahraniční osoby.
(5) Z údajů podle odstavců 1 až 4 lze v konkrétním případě využít vždy jen
takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
(6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel,
se využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo z informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
6. V § 32 odst. 5 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e) odebírá nebo užívá pitnou vodu z vodovodu pro veřejnou potřebu v rozporu
s § 15 odst. 4 nebo 7,“.
Dosavadní písmena e) až n) se označují jako písmena f) až o).
7. V § 32 odst. 7 písm. a) se slova „f) až h) nebo k) až m)“ nahrazují slovy „g) až i) nebo l) až n)“.
8. V § 32 odst. 7 písm. b) se slova „a) až d)“ nahrazují slovy „a) až e)“.
9. V § 32 odst. 7 písm. c) se slova „odstavce 5 písm. e), i), j) nebo n)“ nahrazují slovy „odstavce 5 písm. f), j), k) nebo o)“.
10. V § 33 odst. 7 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e) odebírá nebo užívá pitnou vodu z vodovodu pro veřejnou potřebu v rozporu
s § 15 odst. 4 nebo 7,“.
Dosavadní písmena e) až m) se označují jako písmena f) až n).
11. V § 33 odst. 9 písm. a) se slova „f) až m)“ nahrazují slovy „g) až n)“.
12. V § 33 odst. 9 písm. c) se za slova „odstavce 7 písm. e) nebo“ vkládají slova „f) anebo“.
13. V § 34 odst. 2 větě první se za slova „podle § 33 odst. 1“ vkládají slova „písm. a) až e) a g), odst.“ a ve větě druhé se za slova „podle § 33“ vkládají slova „odst. 1 písm. f) a“.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
a) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Sucho je nahodilý přírodní jev způsobený deficitem srážek, který následně vede k poklesu
množství vody v různých částech hydrologického cyklu. Pokud množství disponibilních vodních zdrojů není dostatečné pro uspokojení požadavků společnosti, hovoříme o stavu nedostatku vody. Sucho i nedostatek vody mohou způsobit hospodářské ztráty v klíčových odvětvích využívajících vodu a zároveň mohou mít environmentální dopady na biologickou rozmanitost, jakost vody, zhoršování stavu vodních útvarů, úbytek mokřadů, větrnou erozi půdy, degradaci a desertifikaci půdy.
Území ČR leží v mírném klimatickém pásu s relativně vyrovnaným srážkovým režimem v průběhu roku, kde se sucho a nedostatek vody neprojevuje často. Z historických pramenů a z novodobého pozorování je však známo, že události sucha a nedostatku vod přicházely a způsobovaly značné škody. Od počátku dvacátého století bylo sucho zaznamenáno v letech 1904, 1911, 1921, 1947, 1976, na počátku 90. let 20. století, kdy se jednalo o víceletý problém, v roce 2003 a naposledy v roce 2015, které přetrvalo s určitými odchylkami až do dnešní doby.
Nedostatek vody je umělý jev. Jedná se o nerovnováhu, která vzniká v souvislosti
s užíváním vodních zdrojů ve vyšší míře, než umožňuje jejich přirozená obnovitelnost. Nedostatek vody může také vzniknout v důsledku znečištění vody, které znemožňuje její využití.
V souvislosti s tím, jaká část hydrologického cyklu je suchem postižena, je možno rozlišovat meteorologické sucho, zemědělské (půdní) sucho, hydrologické sucho, socioekonomické sucho (kdy již následkem přírodních procesů dochází k výrazným dopadům na společnost, hospodářství a životní prostředí). Vzhledem k působnosti vodního zákona předkládaná novela řeší sucho hydrologické.
Zranitelnost území ČR z hlediska sucha
Hydrologické sucho je výkyv hydrologického cyklu, který vzniká zejména v důsledku deficitu srážek a projevuje se zmenšením průtoků ve vodních tocích a poklesem hladiny podzemních vod. Příčinou hydrologického sucha je střednědobé meteorologické sucho.
Hydrologické sucho v podzemních vodách lze hodnotit prostřednictvím kolísání hladiny podzemní vody nebo základního odtoku. Základní odtok představuje část odtoku v povrchových tocích dotovanou ze zásob podzemní vody. Zranitelnost území ČR vůči hydrologickému suchu v povrchových vodách přibližně znázorňuje mapa na obrázku 1, kde je zachycena výška průměrného ročního odtoku za období 1981–2015. Kolísání hladiny podzemní vody lze sledovat na průběhu hladiny ve vrtech nebo přeneseně na velikosti vydatnosti pramenů. Od roku 1961 se nejvýznamnější sucho v podzemních vodách vyskytlo začátkem 90. let a především v letech 2015, 2016 a 2018. Vůbec nejvyšší počet historicky minimálních stavů hladiny a vydatnosti pramenů byl zaznamenán rovněž v letech 2015,2016 a 2018. Významná období sucha se v podzemních vodách opakují v přibližně 10–12 letých periodách, jejich extremita však kolísá.
Obrázek 1 Průměrná roční výška odtoku za období 1981–2015 vyjádřená v mm/rok, zdroj: VÚV
Z hlediska zásob podzemní vody se sucho v reakci na srážkový deficit nejrychleji projevuje v oblastech s nízkými úhrny srážek a vysokým výparem v kombinaci s malou zásobou podzemní vody a rychlým vyprázdněním podzemního kolektoru. Tyto oblasti jsou také z hlediska zranitelnosti podzemních vod v období sucha nejvíce ohrožené (viz obrázek 2). Naopak oblasti s velkou zásobou podzemní vody reagují na srážkový deficit se značným zpožděním (Jihočeské pánve, Polická pánev, Česká křídová tabule mezi Jizerou a dolním Labem a další). Toho lze využít při úpravě odběrů a převodech vody během suchých epizod.
Obrázek 2 Regionalizace zranitelnosti hydrogeologických rajonů vůči suchu stanovená podle velikosti průměrného základního odtoku za období 1981–2010, zdroj: VÚV Pro zhodnocení zranitelnosti území ČR z hlediska sucha a nedostatku vody je potřeba kromě údajů o množství disponibilních vodních zdrojů využít údaje o požadavcích na odběry (včetně minimálních zůstatkových průtoků nebo minimálních hladin podzemní vody) a informace o vodohospodářské infrastruktuře, která slouží pro zabezpečení požadavků v proměnlivých hydrologických podmínkách. Právě tyto informace by měly být vstupními daty při pořizování plánů pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody.
Opatření na ochranu před následky sucha a stavu nedostatku vody lze rozdělit z hlediska
časové působnosti a podle jejich účelu na operativní, která budou přijímána až v souvislosti
s probíhajícím suchem a stavem nedostatku vody, ke kterým je potřeba nastavit legislativní rámec a procesy řízení tak, aby bylo možné tato opatření v případě potřeby bezodkladně
zavést, a preventivní a strategická, která je třeba přijmout a naplnit v dohledné době, neboť
působí neustále a odvracejí vznik nepříznivých následků sucha a stavu nedostatku vody.
Během vyhodnocení období sucha z roku 2015 se ukázalo, že vážným nedostatkem je chybějící ucelená legislativa řešící problematiku sucha a (stavu) nedostatku vody v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Zatímco právní úprava povodní, jakožto obdobně mimořádného hydrologického jevu, je obsažena v hlavě IX vodního zákona, sucho, resp. možnost omezovat nakládání s vodami, je nyní ve vodním zákoně řešeno nedostatečně ustanovením § 6 a § 109 (popřípadě ustanovením § 59 odst. 4).
Podle současného znění vodního zákona může každý na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení dle ustanovení § 6 odst. 1. Vodoprávní úřad může toto obecné nakládání s povrchovými vodami rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy bez náhrady upravit, omezit, popřípadě zakázat, vyžaduje-li to veřejný zájem. V ustanovení § 8 odst. 1 vodní zákon stanoví, ve kterých případech je k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami třeba povolení vodoprávního úřadu. Dle ustanovení § 109 odst. 1 vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména je-li přechodný nedostatek vody nebo je-li ohroženo zásobování obyvatelstva vodou, může vodoprávní úřad rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy bez náhrady upravit na dobu nezbytně nutnou povolená nakládání s vodami, popřípadě tato nakládání omezit nebo i zakázat. Tato opatření provede po projednání s dotčenými subjekty, pokud to mimořádnost situace nevylučuje.
Za současného stavu se při mimořádné situaci kromě výše zmíněného nabízí řešení podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Tento zákon je však koncipován na stavy mimořádnější než ty, které je potřeba řešit podle poznatků z období sucha probíhajícího v letech 2015 až 2018. Je tedy nutné nastavit operativní řízení zvládání mimořádné hydrologické situace, která nespadá pod definici krizového stavu dle uvedeného zákona. Vztah mezi uvedenými mimořádnými situacemi zobrazuje schéma 1, stav nedostatku vody je podmnožinou sucha, tedy i v případě, že je vyhlášen stav nedostatku vody, platí, že je sucho.
Předkládaný návrh novely byl projednán v širší pracovní skupině, které se účastnili zástupci Ministerstva zemědělství (MZe), státních podniků Povodí, státního podniku Lesy České republiky, Ministerstva životního prostředí (MŽP), Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), Ministerstva vnitra (MV), Ministerstva financí (MF), Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, v. v. i. (VÚV), Svazu vodního hospodářství ČR, z.s., Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s., Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Svazu měst a obcí, Pardubického kraje, Správy státních hmotných rezerv, Sdružení místních samospráv ČR a Asociace pro vodu ČR z.s.
V užší pracovní skupině pak zástupci MZe, MŽP, VÚV a ČHMÚ dále diskutovali otázku stupňů sucha, konkrétních indikátorů, podle kterých by mohlo být sucho rozčleněno. Na závěr se členové shodli, že není možné vzhledem k rozdílné povaze území sucho takto členit a nadále se bude pracovat s pojmem stavu nedostatku vody, což je vzhledem k jeho dopadům lépe kvantifikovaný ukazatel.
Schéma 1: Mimořádné situace, zdroj: MZe
Stávající ani nová právní úprava neřeší personální otázky a z jejího obsahu nelze posuzovat otázky diskriminace a rovného postavení žen a mužů.
b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Hlavní princip spočívá v legislativním nastavení operativního řízení v období sucha a stavu nedostatku vody.
Vzhledem k tomu, že v případě sucha a navazujícího stavu nedostatku vody je potřeba řešit situaci mimořádnějšími prostředky, než které poskytuje stávající právní úprava, avšak ještě ne tak krajními, jaké poskytuje zákon o krizovém řízení, byla zvolena následující varianta řešení.
Pokud dojde k výkyvu hydrologického cyklu, může být příčinou tohoto jevu deficit srážek. Tento deficit se projeví zmenšením průtoků ve vodních tocích a poklesem hladiny podzemních vod. Takovýto projev se nazývá (hydrologické) sucho.
V současné době je pro zvládání sucha možné využít stávající ustanovení vodního zákona, jak již bylo zmíněno, zejména ustanovení § 6 a § 109, dle kterých lze omezit obecné užívání vody, vyžaduje-li to veřejný zájem (zde je tímto veřejným zájmem zájem na snížení nároků na vodu a možnost překlenutí období s menším množstvím či zhoršenou jakostí vody), nebo omezit povolená nakládání s vodami v případě přechodného nedostatku vody (§ 109). Při suchu je nutné ve větší míře informovat veřejnost o nutnosti šetřit vodou, nepoužívat pitnou vodu k účelům, které nejsou nezbytné pro uspokojování základních lidských potřeb
(napouštění bazénů, zalévání zahrady, apod.). Tyto činnosti se souhrnně nazývají zvládání sucha.
Voda je základní surovinou, která uspokojuje jak základní lidské potřeby (pitná voda), tak další potřeby společnosti, kde je základním a nezbytným vstupem (zemědělství, hospodářství, infrastruktura a další lidské činnosti). Sucho může v těchto odvětvích nebo oblastech způsobit nedostatek vody, kdy je obtížnější uspokojovat nároky na vodu tak, jako při běžném stavu/hladině povrchových a podzemních vod. V důsledku sucha tedy požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vod a je nutné situaci řešit zvláštními prostředky
za ustanovení zvláštního orgánu, jedná se o zvládání stavu nedostatku vody.
Zvládání sucha a zvládání stavu nedostatku vody se liší intenzitou a dobou trvání, u zvládání sucha se předpokládá, že k zabezpečení situace postačí úprava nakládání s vodami pomocí dosavadních institutů vodního zákona. Při stavu nedostatku vody je nutné upravit povolení k nakládání s vodami i u subjektů, které jsou například významnými zaměstnavateli v regionu, popřípadě hrozí, že nedostatek vody bude mít vliv na základní infrastrukturu, nebo dodávku pitné vody. Stavu nedostatku vody je nutné věnovat vyšší míru pozornosti.
Předpovědní službu pro sucho zabezpečuje Český hydrometeorologický ústav, v rámci sledování situace dělí sucho na stupně, stupně však v rovině právní regulace nehrají roli, jsou pouze informací pro vodoprávní úřad (popřípadě pro již svolanou komisi pro sucho), na základě které vodoprávní úřad může posoudit, zda mimořádnou situaci zvládne sám, nebo doporučí svolat komisi pro sucho a vyhlásit stav nedostatku vody.
Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody
(Dále také jen „plán pro sucho“)
Cílem plánu pro sucho je přispět k zvládnutí mimořádné situace, aniž by musel být vyhlášen stav podle krizového zákona.
Aby bylo dopředu zřejmé, jaké jsou v konkrétním území požadavky na vodu a jaké jsou její zdroje a jak pocítí osoba nakládající s vodami (a s jakými dopady) omezení obecného (§ 6 vodního zákona) či zvláštního (§ 8 a násl. vodního zákona) nakládání, pořizuje se pro území kraje/ČR plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody. Jde o operativní dokument, který je jedním z podkladů zejména ve správním řízení o vydání opatření při stavu nedostatku vody. Plán pro sucho není závazným podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu. Plán pro sucho je nezbytný pro správné zhodnocení a zvolení konkrétního opatření při stavu nedostatku vody. Pokud by komise pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (dále jen „komise pro sucho“ nebo také „komise“) až při stavu nedostatku vody shromažďovala informace o povaze a počtu nakládajících s vodami, nemuselo by výsledné opatření odpovídat potřebám v území a mohlo by dojít až k nezvládnutí situace a vyhlášení krizového stavu.
Plán pro sucho obsahuje zejména vymezení a popis území s identifikací zdrojů vody, popis rizik sucha, včetně jeho možných dopadů, a to jak dopadů na základní lidské potřeby (pitná voda, hygiena, apod.), tak na hospodářskou činnost (vypouštění odpadních vod a minimální zůstatkové průtoky), či životní prostředí (zachování přirozených stanovišť rostlin a živočichů).
Plán pro sucho obsahuje návrh postupů pro zvládání sucha, kterými se rozumí rozhodnutí, nebo opatření obecné povahy vydávané vodoprávním úřadem dle ustanovení § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 a § 109 odst. 1 vodního zákona. Postupem pro zvládání sucha je také informační kampaň a organizační a technická příprava.
Plán pro sucho obsahuje také návrh opatření při stavu nedostatku vody, kterými se rozumí rozhodnutí a opatření obecné povahy vydávané komisí pro sucho dle ustanovení § 87k předkládaného návrhu.
Rozdíl mezi postupy při zvládání sucha a opatření při stavu nedostatku vody zobrazuje schéma 2.
Schéma 2: Rozdíl mezi postupy při zvládání sucha a opatření při stavu nedostatku vody, zdroj: MZe
Plán pro sucho je podkladem pro postup vodoprávního úřadu při zvládání sucha, dále také pro postup vodoprávního úřadu při vyhodnocování nutnosti svolat komisi pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody a je podkladem také pro rozhodování komise pro sucho o opatřeních při stavu nedostatku vody.
Detailní obsah plánu pro sucho je stanoven metodikou. Plán pro sucho zahrnuje tři části, a to základní, operativní a grafickou.
Základní část, která mimo jiné obsahuje údaje potřebné pro zvládání sucha v daném území, popisné údaje a charakteristiku území, popis zdrojové části zásobování, včetně záložních zdrojů a jejich případné zastupitelnosti či propojenosti, popis úpravy vody, její dopravy, převodů vody významných pro zásobování vodou, seznam uživatelů vody významných pro dané území, seznam povolených nakládání s vodami významněji ovlivňujících množství a jakost vod a popis pravděpodobných rizik sucha, místní směrodatné limity a kritéria pro vyhlášení stavu nedostatku vody.
Místními směrodatnými limity se rozumí kritéria schopnosti systému plnit požadavky na vodu podle bilance reálného stavu vodních zdrojů v území a požadavků na vodu. Místní směrodatné limity identifikuje vodoprávní úřad ve spolupráci se členy komise pro sucho v rámci pořizování nebo aktualizace plánu pro sucho. Takovým limitem v rámci jednoduchého systému zásobování může být např. stav konkrétního vodního zdroje (velikost průtoku vodního toku, stav hladiny podzemní vody, objem vodní nádrže), na druhé straně v rámci komplexního systému zásobování může být takovýmto limitem schopnost vodohospodářské soustavy plnit požadavky na vodu především preferovaných uživatelů po (plánem pro sucho) stanovenou dobu.
Další částí plánu pro sucho je operativní část, která obsahuje priority zásobování řazené podle zákonem stanovené hierarchie:
1. zajištění kritické infrastruktury dle předpisů upravujících krizové řízení a dalších provozů poskytujících nezbytné služby (půjde například o nemocnice či jiné provozy, které nejsou prvky kritické infrastruktury, ale jsou nezbytné k zajištění všech potřebných služeb). Vzhledem k tomu, že zajištění vody pro tyto provozy bude prioritní, musí být v plánu pro sucho jejich nezbytnost pro území řádně odůvodněna, 2. zásobování obyvatelstva pitnou vodou, 3. živočišná zemědělská výroba a ekologická funkce vody, 4. hospodářské využití (nespadající pod body 1 až 3), 5. ostatní využití (nespadající pod body 1 až 4, využití k rekreačním a sportovním účelům nebo pro individuální potřebu).
Dále plán popisuje opatření, které umožní zvládat stav nedostatku vody tak, aby nebylo nutné pro mimořádnou situaci vyhlásit krizový stav. Tato část dále mimo jiné obsahuje seznam subjektů podílejících se na zvládání sucha a stavu nedostatku vody, popis činností, které vykonávají, a popis přenosu informací.
Zásobování obyvatelstva pitnou vodou v obcích, které nejsou napojeny na vodovod pro veřejnou potřebu, bude do hierarchie zařazeno dle účelu užití čerpané vody. Pokud se voda užívá pro zásobování pitnou vodou, bude tento druh odběru spadat pod bod 2. hierarchie, pokud se odebraná podzemní voda bude užívat na jiné účely, bude toto čerpání spadat pod další body hierarchie. (Rozdělení vychází z prioritního užití odebrané podzemní vody pro pitné účely dle ustanovení § 29 odst. 1 vodního zákona.)
Vnitrozemská vodní doprava na vodních cestách dopravně významných využívaných se řadí pod bod 4. hierarchie, tedy jde o hospodářské využití vody, vzhledem k tomu, že v některých oblastech je její zachování nezbytné. Vodní cesty dopravně významné využívané jsou nejvýznamnějšími vodními cestami v České republice, které často také patří mezi mezinárodní vodní cesty zařazené do sítě TEN-T.
V některých případech nemusí být v plánu pro sucho zákonem stanovená hierarchie dodržena (tzn. body 3. až 5. mohou být zaměněny), a to zejména v oblastech, kde je na hospodářské využití vody například úzce navázána zaměstnanost regionu. Zvolený přístup je nutné v plánu pro sucho řádně odůvodnit.
Poslední částí je grafická část, která obsahuje mapy a plány vhodné pro doplnění informací z předchozích částí plánu. Jde zejména o mapu území, mapu monitorovací sítě povrchových a podzemních vod, mapu zdrojů a úpraven vody (včetně rezervních), schémata vodohospodářských soustav, vodárenských soustav, mapu hlavních znečišťovatelů vody, mapu území ohrožených suchem, a další informace.
Plán pro sucho pro území České republiky pořizuje a průběžně aktualizuje Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí a pro území kraje krajský úřad.
Kraj
Plán pro sucho pořizuje a průběžně aktualizuje pro území kraje krajský úřad, a to ve spolupráci s
příslušnými správci povodí a Českým hydrometeorologickým ústavem.
Průběžná aktualizace se bude provádět vždy, pokud dojde ke změně skutečností popisovaných v plánu, které mají vliv na zvládání sucha a stavu nedostatku vody, jako je například nový významný odběratel v území, znečišťovatel, výstavba nového zařízení služeb (nemocnice), popřípadě při podstatné změně v systému hospodaření a zásobování vodou, vybudování nové části vodárenské soustavy, apod. Důvodem pro aktualizaci je vždy proběhlá epizoda sucha, při které byl vyhlášen stav nedostatku vody. Po odvolání stavu nedostatku vody zpracuje do 6 měsíců krajský úřad zprávu o průběhu stavu nedostatku vody včetně vyhodnocení účinnosti přijatých opatření a navrhne jejich případné úpravy, které se zohlední v příslušných částech plánu.
Návrh plánu pro sucho (i jeho aktualizace) krajský úřad projedná s
obecními úřady obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu, krajskými úřady sousedních krajů, Policií České republiky, hasičským záchranným sborem kraje, příslušným újezdním úřadem, krajskou hygienickou stanicí, uživateli vody významnými pro území příslušného kraje, Ministerstvem dopravy a Státní plavební správou, nachází-li se na území kraje vodní cesta dopravně významná využívaná, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí.
Cílem projednání je efektivní nastavení opatření pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody. Všechny vyjmenované subjekty by se na nastavení pravidel pro zvládání sucha měly účastnit.
Uživateli vody významnými pro dané území se rozumí fyzické a právnické osoby, které nakládají s vodami takovým způsobem a v takovém množství, že jak pro ně samotné, tak pro hospodaření s vodou na tom konkrétním území, je jakákoliv změna v dostupnosti vody citelným zásahem. Půjde zpravidla o provozovatele vodovodů a kanalizací, dále podnikající fyzické a právnické osoby, které jsou významnými zaměstnavateli v regionu, nebo jejichž činnost je strategická pro tento daný region, podniky podílející se na výrobě a distribuci elektrické energie, tepla, apod.
Stanovení toho, kdo je na území uživatelem vody významným, je na pořizovateli plánu. O tom, kdo je významným uživatelem, budou rozhodovat různé parametry, zejména geografické charakteristiky území, socioekonomické podmínky, klimatické, hydrologické a hydrogeologické poměry, v neposlední řadě demografické a environmentální podmínky.
Uživatelé vody (významní) tak budou mít možnost seznámit se s podmínkami případného omezení nakládání s vodami a mohou těmto podmínkám přizpůsobit své provozní plány (plány výroby, havarijní plány, apod.).
Jednotlivé plány pro sucho krajů nesmí být ve vzájemném rozporu. Cílem ustanovení je zajistit soulad v případě zásobování vodou území kraje ze zdrojů ležících na území jiného kraje (tento ani nemusí být sousední). Plán pro sucho kraje (po aktualizaci) nesmí být rovněž v rozporu s plánem pro sucho pro území České republiky.
Plán pro sucho je nutné zveřejnit, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Účelem zveřejnění je co nejširší informovanost všech o charakteristice území a rizicích sucha, popřípadě plánovaných omezujících opatření, které mohou nastat v době sucha a stavu nedostatku vody.
Při pořízení a aktualizaci plánu pro sucho je obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále také „ORP“) povinen v zájmu dobré správy poskytnout krajskému úřadu součinnost a potřebné údaje. To platí i při rozhodování krajské komise pro sucho.
ČR
Plán pro sucho se pořizuje také pro území České republiky. Má zastřešovat plány pro sucho kraje a řešit záležitosti přesahující hranice krajů. Půjde zejména o případy, kdy je jeden kraj zásobován vodou ze zdrojů ležících na území jiného kraje a z toho vzniklé protichůdné požadavky na vodu bude třeba vyřešit.
Plán pro sucho pro území České republiky pořizuje a průběžně aktualizuje společně Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí.
Návrh plánu pro sucho a jeho aktualizace Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí projedná s
krajskými úřady, správci povodí, Českým hydrometeorologickým ústavem, Ministerstvem dopravy, Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem vnitra.
Plán zveřejňují obě ministerstva na svých webových stránkách.
Orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody
Mimořádnosti situace a možným následkům odpovídá také ustavení nového orgánu – komise pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody. Tato komise je kolegiálním orgánem (§ 134 správního řádu) se zastoupením osob z různých odvětví, zajistí tak odbornější rozhodnutí vzhledem k možným citlivým dopadům zvoleného opatření při stavu nedostatku vody.
Jako technická podpora pro ČHMÚ, vodoprávní úřady a komise pro sucho je k dispozici systémový nástroj HAMR (hydrologie, agronomie, meteorologie a retence), vyvinutý VÚV T.G.M., v.v.i., který umí hodnotit meteorologické, agronomické a hydrologické sucho v podrobnosti vodních útvarů a dokáže předvídat vývoj hydrologické situace až na 8 týdnů dopředu. Dále HAMR obsahuje moduly, které mají usnadnit a zrychlit práci komise pro sucho. Pro kraj či ORP je možné generovat seznam povolených odběratelů vody, dále je možné analyzovat nakládání s vodami (pro jednotlivé sektory) a simulovat dopady plánovaného omezení. Systém obsahuje i zaheslovaný vstup pro významné odběratele pro sdílení informací o aktuálních požadavcích na vodu ze strany odběratelů a pro optimalizaci manipulace na vodních dílech.
Při zvládání sucha regulují činnosti spojené s hospodařením s vodou vodoprávní úřady. Po vydání výstrahy na sucho ČHMÚ příslušný vodoprávní úřad posuzuje, nakolik je sucho v dané oblasti významné a zda hrozí vznik nedostatku vody. Pro své hodnocení může využívat systém HAMR, kde je pomocí indikátorů prezentována intenzita sucha, a to zvlášť pro srážky, povrchové vody, podzemní vody, půdy i vodní nádrže.
Ke svému hodnocení využívá vodoprávní úřad i místní směrodatné limity, které jsou definovány v plánu pro sucho. V případě hrozícího nedostatku vody navrhne předsedovi komise pro sucho její svolání. Členové komise pro sucho situaci posoudí a dojdou-li k závěru, že situace v kraji je vážná a nepředpokládá se v blízké době její výrazné zlepšení (např. změnou počasí), vyhlásí komise pro sucho stav nedostatku vody a dále pak rozhoduje dle plánu pro sucho o opatřeních, které by pomohly negativní dopady sucha co nejvíce zmírnit. Při rozhodování o nutnosti vyhlásit stav nedostatku vody i při rozhodování o možných opatřeních může komise pro sucho využívat systém HAMR, který kromě aktuální situace disponuje i predikcí hydrologické situace až na 8 týdnů dopředu.
Orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody jsou následující.
Orgány pro zvládání sucha jsou vodoprávní úřady podle § 104 odst. 2 vodního zákona:
obecní úřad v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména § 6 vodního zákona, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona), újezdní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména § 109 vodního zákona, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona), krajský úřad v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména § 109 vodního zákona, odvolací orgán pro ORP, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona, § 87j odst. 1 první věta) Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí v rozsahu působnosti svěřené jim tímto zákonem (zejména odvolací orgán pro krajský úřad)
Orgány pro zvládání stavu nedostatku vody jsou:
komise pro sucho (krajská, ústřední) v rozsahu působnosti svěřené jí tímto zákonem (zejména vydávání opatření při stavu nedostatku vody) obecní úřad obce s rozšířenou působností v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména výkon dozoru dle § 110 vodního zákona a ukládání sankcí) krajský úřad v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména výkon dozoru dle § 110 vodního zákona a ukládání sankcí) Ministerstvo zemědělství nebo Ministerstvo životního prostředí v rozsahu působnosti svěřené jim tímto zákonem (odvolací orgán pro krajskou a ústřední komisi pro sucho, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona a ukládání sankcí)
Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí fungují jako nadřízené správní orgány v době stavu nedostatku vody při přezkoumávání opatření vydaných krajskou komisí pro sucho z toho důvodu, že v případě přezkoumávání opatření vydaného komisí ještě nemusí být svolaná ústřední komise pro sucho a musela by se sejít pouze pro přezkoumání napadeného opatření krajské komise.
Komise se zřídí na:
ústřední úrovni a úrovni krajů.
Krajská komise pro sucho musí neprodleně informovat nadřízený správní orgán, tedy Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí o svém svolání. Krajská komise pro sucho informuje nadřízený správní orgán také o jednotlivých vydaných opatřeních při stavu nedostatku vody.
Kraj
Komise pro sucho bude zřízena jako zvláštní orgán kraje.
Hejtman kraje je jejím předsedou.
Další členy komise hejtman kraje jmenuje ze zástupců:
kraje zařazených do krajského úřadu, příslušných správců povodí, Českého hydrometeorologického ústavu, Policie České republiky, hasičského záchranného sboru kraje, krajské hygienické stanice, Ministerstva dopravy, nachází-li se na území kraje vodní cesta dopravně významná využívaná.
Půjde o osoby uvedenými institucemi nominované a hejtmanem následně formálně jmenované.
Komise pro sucho jako kolegiální orgán jedná podle jednacího řádu (§ 134 odst. 5 správního řádu).
K jednání komise pro sucho hejtman kraje může přizvat zejména dotčené uživatele vody významné pro dané území a zástupce dotčených obcí.
Tyto osoby nejsou členy komise, nemohou tedy hlasovat o vydávaných opatřeních.
Na přizvání nemají nárok, jejich součinnost má sloužit k efektivnějšímu rozhodování při konkrétní situaci. Účelem účasti přizvaných osob je předávání a přenos informací přispívajících ke zvládání sucha a stavu nedostatku vody.
Ústřední komise pro sucho
Ústřední komisi pro sucho zřídí vláda. Předsedou ústřední komise pro sucho je ministr zemědělství nebo ministr životního prostředí v závislosti na tom, který ministr komisi svolá dříve. Druhý ministr je poté místopředsedou.
Ústřední komisi pro sucho svolá ministr zejména v případě, požádá-li o to předseda krajské komise pro sucho, nebo je-li stav nedostatku vody vyhlášen na území sousedících krajů. Ústřední komise pro sucho řídí a koordinuje jednotlivá opatření, která svými dopady přesahují hranice krajů, a v případě potřeby vydává opatření. Půjde zejména o situace, kdy budou požadavky na vodu jednotlivých krajů protichůdné, a bude potřeba rozhodnout, které zájmy se na kterém území upřednostní. Může jít například o zásobování vodou jednoho kraje ze zdroje ležícího na území jiného kraje.
Členem ústřední komise pro sucho je zástupce Správy státních hmotných rezerv vzhledem k tomu, že se po vyhlášení stavu nedostatku vody předpokládá využití pohotovostních zásob (případně i dalších skupin státních hmotných rezerv) a bude nezbytné koordinovat jejich použití s ohledem na aktuální priority a zároveň zachovat stálou připravenost státních hmotných rezerv k použití za krizových stavů. Dalšími členy jsou ministr dopravy, ministr vnitra, ministr zdravotnictví a také ministr financí z důvodů možných dopadů řešení sucha a stavu nedostatku vody na státní rozpočet.
Krajské komise pro sucho musí být zřízeny ve lhůtě stanovené zákonem. Poté jsou vždy jen svolány v případě, že hrozí nutnost vyhlásit stav nedostatku vody podle postupu uvedeného v § 87j předkládaného návrhu.
Zvládání sucha a vyhlášení stavu nedostatku vody
informace předpovědnívyhlášení stavuodvolání stavu služby pro suchonedostatku vodynedostatku vody
zvládání suchazvládání stavu nedostatku vody
(vodoprávní úřad)(komise pro sucho)
Předpovědní služba pro sucho monitoruje stavy povrchových a podzemních vod a informuje orgány pro sucho o nebezpečí vzniku sucha a o jeho dalším vývoji. Informace o stavu vody mají i vodoprávní úřady ze své činnosti, hladiny v nádržích monitorují také státní podniky Povodí a vlastníci vodních děl.
Na základě všech těchto informací a zejména v případě, kdy v důsledku deficitu srážek klesají průtoky ve vodních tocích a hladina podzemních vod, postupuje vodoprávní úřad podle plánu pro sucho při přijímání tzv. měkkých opatření, kterými jsou informační kampaň a organizační a technická příprava. Dále vodoprávní úřad v souladu s ustanovením § 6 odst. 4 a § 109 odst. 1 vodního zákona upravuje obecné a zvláštní nakládání s vodami formou rozhodnutí nebo opatření obecné povahy. Využívá také ustanovení § 59 odst. 4 vodního zákona o mimořádné manipulaci na vodním díle. Tyto činnosti se souhrnně nazývají zvládání sucha.
Tedy v případě, že je požadavky na užívání vod schopen vodoprávní úřad ORP vyřešit (úpravami povolení k nakládání) i ve chvíli trvajícího sucha s pomocí nástrojů, které upravuje ustanovení § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 a § 109 odst. 1 vodního zákona, není nutné řešení této situace předávat kraji a jeho komisi pro sucho. Krajský úřad rozhoduje v případech přesahujících území správního obvodu obce s rozšířenou působností nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle ustanovení § 107 odst. 1 písm. d) vodního zákona.
Pokud by řešení suchého období vyžadovalo úpravu povolení k nakládání s vodami u významnějších odběratelů (tedy především u uživatelů vody významných pro dané území) s významným dopadem na širší území, je nutné přistoupit k řešení na úrovni kraje a zvážit svolání krajské komise pro sucho.
Jak již bylo zmíněno, plán pro zvládání sucha obsahuje mimo jiné směrodatné limity a kritéria pro vyhlášení stavu nedostatku vody a hierarchii a popis opatření, které umožní zvládat stav nedostatku vody tak, aby nebylo nutné pro mimořádnou situaci vyhlásit krizový stav. To by mělo přispět k přehlednosti, kdy se ještě jedná o sucho, při kterém může povolení k nakládání upravovat vodoprávní úřad ORP (pomocí § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 a §109 odst. 1), a kdy se již jedná o hrozící stav nedostatku vody, kdy již řešení musí převzít krajský vodoprávní úřad s možností svolat komisi.
Účelem uvedené právní úpravy není řešit sucho už v jeho začátcích předáním zvládání situace na krajskou komisi pro sucho. Vhodné je řešit sucho nejdříve pomocí opatření na úrovni ORP, která může využívat již nyní (§ 6 odst. 4, § 59 odst. 4 a § 109 odst. 1) a až v případě, kdy situace není těmito prostředky zvládnutelná, nebo to vyžadují jiné okolnosti, ji předat k řešení na úroveň kraje.
Ve chvíli, kdy je dle známých informací nutné vyhlásit stav nedostatku vody, navrhne vodoprávní úřad hejtmanovi kraje svolání krajské komise pro sucho. Hejtman kraje krajskou komisi pro sucho svolá a ta po svém vyhodnocení stav nedostatku vody vyhlásí.
Vyhlášení musí být uveřejněno na úřední desce krajského úřadu a úředních deskách obecních úřadů obcí, na jejichž území je stav nedostatku vody vyhlášen a způsobem umožňujícím dálkový přístup, zároveň je vhodné informovat obyvatele o různých způsobech šetření vodou v domácnostech, popřípadě na situaci upozornit v médiích – rozhlasem, televizí, na sociálních sítích, apod.
Ministr zemědělství nebo ministr životního prostředí svolá ústřední komisi pro sucho zejména, je-li třeba koordinovat opatření, která svými dopady přesahují hranice krajů.
Rozhodování při stavu nedostatku vody
Při stavu nedostatku vody nevyužívá vodoprávní úřad za účelem zvládání sucha ustanovení § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 a § 109 odst. 1 vodního zákona, ostatní kompetence mu zůstávají zachovány.
Účinnost rozhodnutí (rozhodnutí a opatření obecné povahy), které vydal vodoprávní úřad při zvládání sucha, se v rozsahu, ve kterém se překrývá s opatřením vydaným komisí pro sucho, pozastavuje. Jejich účinnost se obnovuje dnem odvolání stavu nedostatku vody. Prakticky může dojít k zahrnutí těchto rozhodnutí a opatření obecné povahy kvůli totožnému oprávněnému a předmětu nakládání s vodami do nově vydaného opatření podle § 87k, protože při stavu nedostatku vody bude nutné původní rozhodnutí nebo opatření obecné povahy (například omezení nakládání s vodami) ještě zpřísnit.
účinnost rozhodnutí vodoprávního úřadu:
pozastaveno
účinnost opatření komise pro sucho:
Vzájemný vztah opatření vydaných jednotlivými komisemi je obdobný. Dnem vydání opatření ústřední komise pro sucho se pozastavuje účinnost opatření (rozhodnutí a opatření obecné povahy) krajské komise pro sucho v rozsahu, ve kterém se překrývají.
účinnost opatření krajské komise pro sucho:
pozastaveno
účinnost opatření ústřední komise pro sucho:
Komise vydává opatření (§ 87k) podle povahy věci, a to formou rozhodnutí či opatření obecné povahy dle správního řádu. Komise pro sucho vydává opatření tedy v případě jmenovitě určené osoby, které lze uložit povinnosti či omezit její práva, bude vydávat rozhodnutí, prakticky půjde o písmena b), d), e), f), g), h). Opatření obecné povahy se vydává v případě, kdy má opatření platit pro okruh osob, které nemohou být jmenovitě určeny, prakticky půjde o písmena a), b) a c).
Těmito opatřeními je na dobu nezbytně nutnou
a) úprava, omezení, popřípadě zákaz obecného nakládání s povrchovými vodami,
b) úprava, omezení, popřípadě zákaz povoleného nakládání s vodami,
c) omezení užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu,
d) uložení vlastníkovi vodního díla mimořádné manipulace na vodním díle nad rámec schváleného manipulačního řádu,
e) nařízení vlastníkovi technického zařízení, které slouží pro odběr ze záložního zdroje vody, jeho zprovoznění, pokud je to technicky možné tak, aby bylo možné tento záložní zdroj vody využít,
f) úprava minimálního zůstatkového průtoku nebo minimální hladiny podzemních vod stanovené v povolení k nakládání s vodami, nebo stanovení minimálního zůstatkového průtoku nebo minimální hladiny podzemních vod,
g) nařízení vlastníkovi potřebného vodohospodářského zařízení jeho zprovoznění a poskytnutí k řešení stavu nedostatku vody, pokud je to technicky možné, nebo
h) nařízení mimořádného sledování množství a jakosti vod.
K tomu, jaká opatření a v jaké kombinaci zvolit pro řešení stavu nedostatku vody, slouží plán pro sucho.
Předpokládá se, že rozhodnutí komise pro sucho budou vydávána ve zkrácených lhůtách oproti správnímu řádu, kdy vydání rozhodnutí je prvním úkonem v řízení a odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
Speciální procesní úprava plyne z mimořádnosti situace, kdy v důsledku sucha požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vod, je vyhlášen stav nedostatku vody a je nutné věc projednat v co nejkratší době. Je ve veřejném zájmu upravit nakládání s vodami takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby bylo možné vodu i nadále využívat pro základní lidské potřeby.
Opatření obecné povahy se pak vydává ve zvláštním režimu vzhledem k úpravě ve správním řádu, opatření obecné povahy se v této věci vydává bez řízení o návrhu a zveřejní se na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tímto dnem nabývá účinnosti.
Odvoláním stavu nedostatku vody pozbývají všechna opatření komise platnosti. Jak rozhodnutí, tak opatření obecné povahy.
Nadřízeným správním orgánem krajské komise pro sucho a ústřední komise pro sucho je Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí dle věcné příslušnosti podle ustanovení § 108 odst. 1 a 3 vodního zákona.
Nadřízeným správním orgánem krajské komise pro sucho nemůže být ústřední komise pro sucho, protože tato ještě (již) nemusí být svolána a nemá dostatečný aparát k vyřizování takové agendy.
Dozor vykonává vodoprávní úřad, a to v případě
opatření obecné povahy vydaného krajskou komisí pro sucho a ústřední komisí pro sucho kontroluje vodoprávní úřad ORP, rozhodnutí vydaného krajskou komisí pro sucho kontroluje vodoprávní úřad kraje.
Rozhodnutí vydané ústřední komisí pro sucho kontroluje Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí.
Při výkonu dozoru v zájmu dobré správy vzájemně spolupracují všechny vodoprávní úřady, a to zejména při kontrole dodržování vydaných opatření obecné povahy (OOP).
vydání
krajská komise pro sucho ústřední komise pro sucho
OOP rozhodnutí OOProzhodnutí
obecní úřad ORP krajský úřad Ministerstvo zemědělství a
Ministerstvo životního prostředí
dozor
Sankce ukládají vodoprávní úřady v souladu s ustanovením § 125l vodního zákona.
Komise pro sucho vedou také knihu činností. Do té se zapisují všechna přijatá opatření a důvody pro vyhlášení a odvolání stavu nedostatku vody a důvody svolání komise. Kniha by měla sloužit pozdějšímu zpracování zprávy o průběhu stavu nedostatku vody a pro aktualizaci plánu pro sucho. Zprávu o průběhu stavu nedostatku vody zpracovávají krajské úřady, na jejichž území byl vyhlášen stav nedostatku vody, a to do 6 měsíců od jeho odvolání. Zašlou ji Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu životního prostředí. Ústřední komise o proběhlém stavu nedostatku vody informuje vládu.
K rozhodování zejména při stavu nedostatku vody potřebují orgány pro sucho dostatečné informace, které jsou jim povinny poskytnout všechny osoby (pouze informace, které jsou těmto osobám známy), pokud jsou o to těmito orgány požádány. Součinnost a údaje potřebné pro rozhodování komise pro sucho je povinen poskytnout i obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Povinnost mlčenlivosti dle jiných právních předpisů tímto není dotčena.
Nezbytné náklady vynaložené na provedení opatření podle § 87k odst. 1 písm. e) a g) hradí kraj nebo stát podle působnosti komise pro sucho. Jde o náklady na zprovoznění technického zařízení, které slouží pro odběr ze záložního zdroje vody, nebo o zprovoznění potřebného vodohospodářského zařízení, které by jinak jeho vlastníkovi nevznikly, nebýt nařízeného opatření komise. Nejedná se o náklady spojené např. s dlouhodobě zanedbanou údržbou daného zařízení.
Krizový stav
V případě, kdy mimořádná situace dosáhne takové intenzity, že bude splňovat podmínky podle krizového zákona pro vyhlášení krizového stavu, zasedá příslušný krizový štáb a příslušná komise pro sucho společně.
Komise pro sucho v rámci krizového štábu spolupracují při rozhodování o opatřeních spadajících do působnosti krizového zákona, vydávají však dále opatření dle § 87k vodního zákona; vydávají tedy i nadále opatření formou rozhodnutí či opatření obecné povahy. Není vhodné, aby tyto kompetence vykonával jiný orgán (krizový), který na to nemá dostatečný odborný aparát a navíc není výkonným orgánem, a proto nemůže přebírat pravomoci jiných výkonných orgánů. Zároveň není vhodné, aby při krizovém stavu nebylo již dále možné omezovat nakládání s vodami či nařizovat mimořádné manipulace.
Navrhovaná právní úprava neřeší personální otázky a z jejího obsahu nelze posuzovat otázky diskriminace a rovného postavení žen a mužů.
c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Cílem předloženého návrhu je nastavení operativního řízení v období sucha a stavu nedostatku vody v reakci na přizpůsobování se změně klimatu a na opakující se hydrologické extrémy. Tato úprava dosud v právním řádu České republiky není dostatečně ošetřena a není tak možné s mimořádnou situací efektivně bojovat.
K zajištění uvedeného cíle návrh zákona nově
definuje pojmy sucha a stavu nedostatku vody, stanovuje povinnost zpracování plánů pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody, jeho obsah a projednání, stanovuje hierarchii priorit způsobů užití vody pro účely sestavení plánu pro sucho, ustanovuje orgány pro sucho a stav nedostatku vody a jejich složení, stanovuje předpovědní službu pro sucho, ustanovuje vyhlášení mimořádného stavu (stav nedostatku vody) a kompetence při něm, v návaznosti na uvedené změny se upravují také přestupky.
d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.
Navrhovaná úprava obsahuje možnost zasáhnout do povolených nakládání s vodami. Jednou nabyté právo nakládat s vodami v povoleném množství za povoleným účelem tak může být změněno (jeho obsah), nebo zcela zrušeno. Možnost uvedeného zásahu do jednou nabytých práv v tomto případě zcela přiměřeně odpovídá potřebě chránit veřejný zájem, kterým je ochrana jakosti a vydatnosti vodních zdrojů, aby bylo možné jejich hospodárné využívání i do budoucna, a to zejména pro základní lidské potřeby jako např. zdroje pitné vody. Je nutné počítat s tím, že povolení k nakládání s vodami v sobě obsahuje jistou míru nejistoty vzhledem k tomu, že upravuje činnost související s přírodním zdrojem, jehož kvantita a kvalita se mění, v poslední době zejména v důsledku klimatických změn. S tím ostatně počítá i několik stávajících ustanovení vodního zákona:
§ 6 odst. 4 Vodoprávní úřad může obecné nakládání s povrchovými vodami rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy bez náhrady upravit, omezit, popřípadě zakázat, vyžaduje-li to veřejný zájem (…),
§ 11 odst. 2 Povolení k nakládání s vodami (…) nevzniká vodoprávnímu úřadu (…) právní povinnost náhrady oprávněným za nemožnost nakládat s vodami v maximálním povoleném množství a s určitými vlastnostmi,
§ 59 odst. 4 Ve výjimečných případech může vodoprávní úřad uložit nebo povolit vlastníkovi vodního díla mimořádnou manipulaci na vodním díle nad rámec schváleného manipulačního řádu. V takovém případě nevzniká vlastníkovi vodního díla povinnost náhrady oprávněnému k nakládání s vodami v tomto díle za to, že nemůže nakládat s vodami v maximálním povoleném množství a s určitými vlastnostmi,
§ 109 odst. 1 Vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména je-li přechodný nedostatek vody nebo (…), může vodoprávní úřad rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy bez náhrady upravit na dobu nezbytně nutnou povolená nakládání s vodami, popřípadě tato nakládání omezit nebo i zakázat. (…)
Uvedená zásada byla obsažena i v předchozích zákonech upravujících práva k vodám, nejde tedy o zavedení nového principu.
Vzhledem k tomu, že vodní zákon počítá s možností zásahu do jednou nabytých práv již v případě běžného stavu vodních hladin (právě vzhledem ke zvláštní povaze předmětu povolení), je zcela přiměřené, aby byl tento nástroj k dispozici i při mimořádné situaci, kterou je stav nedostatku vody.
Zásah do povolení je dle návrhu prováděn ve správním řízení, možnost uplatnění řádného opravného prostředku je dle správního řádu zachována.
K této problematice nejsou známy žádné nálezy Ústavního soudu.
e) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná novela není v rozporu s žádnými předpisy Evropské unie v oblasti vodního práva.
Návrh není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie (např. zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazem diskriminace).
Navrhovaná právní úprava je v souladu s následujícími předpisy EU:
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu,
směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění).
f) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná úprava se nedotýká mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.
g) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Dopady navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Rozhodovaní v pochybnostech o rozsahu povinnosti a oprávnění (§ 53)
Věcná příslušnost je přenesena z Ministerstva zemědělství (MZe) na krajské úřady. Zvýšení administrativních nákladů se nepředpokládá, neboť předmětné ustanovení není v praxi využíváno, MZe dosud takové rozhodnutí nevydalo. Předkladatel původně navrhl zrušení tohoto ustanovení, na základě požadavku připomínkových míst bylo ponecháno a příslušnost přenesena na krajské úřady.
Evidence o vodních dílech a výkonu technickobezpečnostního dohledu (§ 61)
Náklady v předpokládané výši do 5 mil. Kč na vytvoření informačního systému TBD budou hrazeny z rozpočtu MZe. Administrativní náklady MZe na úpravu vyhlášky a jednorázové vložení prostorové identifikace vodních děl budou hrazeny z rozpočtu MZe v rámci stávající agendy. Administrativní náklady na vložení údajů o výkonu TBD zabezpečí pověřené osoby nebo vodoprávní úřady ze svých rozpočtů v rámci dosavadní agendy, nepředpokládá se navýšení nákladů.
Pořízení plánu pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (§ 87b a násl.)
- kraje
Předpokládaná průměrná cena za zpracování 1 plánu pro sucho je 2 mil. Kč v závislosti na velikosti správního území a místních podmínkách. Plán pro sucho bude financován z rozpočtu kraje, předpokládá se i příspěvek ze státního rozpočtu (z kapitoly MZe nebo MŽP).
- ČR
Plán pro sucho pro území ČR budou pořizovat společně MZe a MŽP z příslušných kapitol státního rozpočtu, odhadovaná cena do 1 mil. Kč.
Projednání plánu pro sucho
- kraje
Jednorázové administrativní náklady na projednání plánu pro sucho s určenými subjekty budou hrazeny z rozpočtu kraje.
- ČR
Jednorázové administrativní náklady na odsouhlasení plánů pro sucho kraje a na projednání plánu pro sucho pro území ČR s určenými subjekty budou hrazeny z rozpočtu MZe a MŽP.
Komise pro sucho
- kraje
Administrativní náklady na činnost komise budou hrazeny z rozpočtu kraje. Členové komise budou odměňováni v rámci dosavadního pracovního zařazení subjekty, které zastupují. Krajská komise pro sucho bude při stavu nedostatku vody vydávat opatření, která svou administrativní náročností odpovídají opatřením dosud vydávaných vodoprávním úřadem, a to zejména krajským úřadem. Nepředpokládá se tedy zvýšení administrativních nákladů. Komise pro sucho může nařídit i opatření technického charakteru, přičemž náklady na tato opatření budou hrazeny z rozpočtu kraje, obdobně jako u povodní, nepředpokládá se nařízení velkého množství takových opatření.
- ČR
Administrativní náklady na činnost ústřední komise pro sucho budou hrazeny ze státního rozpočtu (kapitoly MZe nebo MŽP). Členové komise budou odměňováni v rámci dosavadního pracovního zařazení subjekty, které zastupují. Komise pro sucho může nařídit i opatření technického charakteru, přičemž náklady na tato opatření budou hrazeny ze státního rozpočtu, obdobně jako u povodní, nepředpokládá se nařízení velkého množství takových opatření.
Zpráva o průběhu stavu nedostatku vody (§ 87m)
- kraje
Administrativní náklady na zpracování zprávy, kterou zpracuje krajský úřad ve spolupráci s krajskou komisí pro sucho, budou hrazeny z rozpočtu kraje.
- ČR
Administrativní náklady na zpracování informace pro vládu budou hrazeny ze státního rozpočtu (kapitoly MZe a MŽP).
Vodoprávní dozor (§ 110)
- obce s rozšířenou působností (ORP)
Nad rámec dosavadních povinností vodoprávního úřadu bude ORP kontrolovat dodržování opatření obecné povahy vydaného krajskou komisí pro sucho a ústřední komisí pro sucho. Předpokládá se, že komise pro sucho budou vydávat opatření touto formou jen ojediněle.
Případné administrativní náklady budou vyrovnány tím, že při stavu nedostatku vody, nebude ORP v této věci rozhodovat (kompetence převezme krajská komise pro sucho).
- kraje
Krajský úřad, jako vodoprávní úřad, bude kontrolovat dodržování rozhodnutí vydaných krajskou komisí pro sucho, které by vydával sám, pokud by nebyl vyhlášen stav nedostatku vody. Nové administrativní náklady tedy nevzniknou.
- ministerstva
MZe a MŽP budou kontrolovat dodržování rozhodnutí vydaných ústřední komisí pro sucho. Jedná se o novou povinnost, administrativní náklady budou pokryty z rozpočtu jednotlivých kapitol.
Zavedení věcné příslušnosti krajských úřadů k projednání přestupků ve věcech, které jsou v jejich působnosti (§ 125l)
Administrativní náklady na rozhodování krajského úřadu o pokutě budou kompenzovány finančním příjmem z vybraných pokut, který bude příjmem rozpočtu kraje.
Závěr:
Vzhledem k výše uvedenému není navrhováno zvýšení příspěvku na výkon státní správy.
Dopady navrhované právní úpravy na podnikatelské subjekty
Zavedení povinnosti měření odběru vody (§ 10 odst. 1)
Jednorázová finanční zátěž pro dotčené subjekty při povinnosti instalace vodoměrů u odběru od 1000 m/rok nebo 100 m/měsíc: Jedná se o cca 8000 subjektů provozujících svou činnost na území ČR. Ceny vodoměrů jsou v širokém rozpětí, nicméně pro potřebu hrubého odhadu se uvažuje s cenou vodoměru cca 3000,- Kč. Ten by měl pokrývat potřeby naprosté většiny odběratelů v intervalu 1000-6000 m/rok. V součtu se tedy jedná o částku do 24 mil. Kč (8000x3000) zahrnující dotčené subjekty na území ČR.
Nemalá část subjektů již v současnosti svoje odběry měří, toto zařízení tedy nebudou muset pořizovat ani instalovat. Lze tedy očekávat, že celková finanční zátěž pro všechny dotčené subjekty v ČR bude výrazně nižší.
Administrativní náklady jsou zanedbatelné, povinný subjekt 12x ročně provede odečet odebraného množství vody, pokud nemá vodoměr se záznamem, a předá 1x ročně informaci prostřednictvím formuláře ISPOP.
Navrhovaná právní úprava nemá žádné sociální dopady, žádné dopady na rodiny ani dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Navrhovaná právní úprava nemá žádné negativní dopady na životní prostředí. Cílem je řešení problematiky sucha a v důsledku toho i případného nedostatku vody, která je důležitou složkou životního prostředí podmiňující veškerý život. Navrhovaná právní úprava má umožnit včasné přijetí takových opatření, aby se zranitelnost území České republiky z dopadu suchého období pokud možno snížila a prioritně byl zajištěn dostatek pitné vody pro obyvatelstvo.
h) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Z provedené analýzy obsahu návrhu nevyplývají ve zmíněných oblastech žádné negativní dopady.
Navrhovaná právní úprava je v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona nezvyšuje množství zpracovávaných osobních údajů ani nemění způsob nakládání s nimi.
i) Zhodnocení korupčních rizik
V rámci přípravy návrhu zákona byla komplexně posouzena míra korupčních rizik v souladu s metodikou zpracovanou Odborem hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky.
Ze závěru posouzení vyplývá, že korupční potenciál vyplývající z návrhu nepředstavuje žádné riziko.
Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, která by byla předmětem korupčního rizika.
Předkládaný návrh zákona je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které má upravovat.
j) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona nemá dopady na bezpečnost nebo obranu České republiky. Zmíněný návrh nezasahuje do problematiky resortů Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany a ani se na žádný právní předpis související s obranou a bezpečností státu neodvolává.
K ČÁSTI PRVNÍ
K Čl. I – změna vodního zákona
K bodu 1 (k § 5 odst. 3)
Ustanovení nově stanovuje jednotlivé způsoby likvidace odpadních vod ze staveb včetně vymezení přípustných způsobů likvidace odpadních vod. Na prvním místě je upřednostňováno odvádění odpadních vod kanalizací. Není-li kanalizace v místě k dispozici, a je-li to v souladu s vodním zákonem, pak lze odpadní vodu po jejím vyčištění likvidovat vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních. V případě technické neproveditelnosti předchozích dvou způsobů odvádění odpadních vod lze odpadní vody akumulovat v nepropustné jímce (žumpě) s následným vyvážením akumulovaných vod na zařízení schválené pro jejich likvidaci. Za technickou neproveditelnost se v souladu s principem přiměřenosti považuje také nepřiměřená finanční náročnost daného způsobu likvidace odpadních vod (viz také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2016, č. j. 5 As 257/2015-32).
Stanovují se priority řešení srážkových vod tak, aby z hlediska prevence vzniku hydrologického sucha byly preferovanými způsoby v prvé řadě akumulace srážkové vody a její následné využití, popřípadě její vsakování na pozemku. Pokud z objektivních důvodů nebude možné tyto dva způsoby zpracování povrchových vod využít, bude až následně umožněno vodu zadržovat a řízeně odvádět.
K bodu 2 (k § 5a)
V rámci ochrany před následky sucha panuje shoda na tom, že vsakování srážkových vod v urbanizovaném prostředí je jedním z efektivních způsobů, jak zamezit negativním dopadům souvisejícím s tímto jevem. Hustá zástavba zpravidla umocňuje efekt tepelných ostrovů a zhoršuje tak klima ve městech. Na problematiku vsakování vody je třeba pomýšlet již v úrovni územního plánování, typicky v územních plánech obcí. Jelikož sebepřísnější povinnost vůči stavebníkům řešit zasakování na vlastním pozemku, či podpora obcí při budování vsakovacích pásů při modernizaci místních komunikací nebudou dostatečně účinné, nebudou-li plochy pro vsakování, veřejnou zeleň a vodní plochy vytvářeny už při koncepčním řešení využití území obce. Vodoprávním úřadům se jako dotčeným orgánům proto ukládá ve stanoviscích k návrhům územně plánovací dokumentace zohledňovat cíle ochrany povrchových a podzemních vod, jejich hospodárné využívání a vytváření podmínek pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha v zastavěných a zastavitelných územích.
Při pořizování územně plánovací dokumentace by mělo docházet k prověření vymezení regulativů majících za cíl zadržování vody v krajině i ve vztahu k jiným plochám, než které mají stanoven přímý účel využití jako plochy vhodné k vsakování srážkových vod (např. plocha výroby a skladování může obsahovat regulativ spočívající v zajištění plošného vsakování atmosférických srážek ze zpevněných ploch v rámci přípustných záměrů). Cílem je zajistit ochranu povrchových a podzemních vod a omezení negativních vlivů na hydrologický režim v souvislosti se zastavováním půdy a jejím překrýváním nepropustnými povrchy. Do zákona nově vkládané ustanovení sice ukládá podílet se odborným vstupem stanoviska dotčeného orgánu na zohlednění těchto zájmů vodoprávním úřadům, přesto lze mít za to, že příprava či zadání zpracování dostatečných podkladových materiálů (např. vsakovací mapy, generely odvodnění, územní studie krajiny aj.) by měly být v režii odpovědné samosprávy, která hodlá daný problém na svém území řešit. Vodoprávní úřad může na těchto podkladech stavět, odborně je oponovat či garantovat a do procesu územního plánování je následně svým stanoviskem uplatnit. Bez iniciativy a spolupráce pořizovatele, resp. projektanta územně plánovací dokumentace však nebude naplnění uvedených cílů možné.
K bodu 3 (k § 7 odst. 5 a § 108 odst. 4)
Legislativně technická úprava navazující na příslušná ustanovení zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších přepisů. Úprava je žádoucí i z hlediska zachování konzistence textu vodního zákona, který název „Ministerstvo dopravy“ již užívá v § 47 odst. 4 písm. b).
K bodu 4 (k § 9 odst. 2, § 39 odst. 4 úvodní části ustanovení, § 39 odst. 6, § 40 odst. 2, § 122 odst. 3 a 4 a § 125g odst. 3 a 4)
Legislativně technická změna, jedná se o odstranění terminologické nejednotnosti užití uvedených legislativních zkratek.
K bodu 5 (k § 9 odst. 3)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s vložením nové hlavy X.
K bodu 6 (k § 9 odst. 6)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 12.
K bodu 7 (k § 9 odst. 8, § 23a odst. 1 písm. b) a § 39 odst. 4 písm. d)
Legislativně technická změna, jedná se o odstranění terminologické nejednotnosti užití uvedených legislativních zkratek.
K bodu 8 (k § 10 odst. 1)
Navrhuje se snížení tzv. evidovaných odběrů povrchových a podzemních vod na 1000 m vody v kalendářním roce, resp. 100 mvody v kalendářním měsíci z důvodu potřeby získání většího přehledu o celkovém množství odebírané vody. Pro boj se suchem a dopady klimatických změn potřebují mít příslušné úřady přehled o významnějších odběrech podzemní a povrchové vody v daném území. Současný limit 6000 mposkytuje informace pouze o největších odběratelích, významná zóna odběrů mezi hranicí 6000 ma hranicí nově stanovenou však zůstává nepokryta.
V době napjaté hydrologické situace, která i v důsledku klimatické změny nastává stále častěji, je přitom klíčové nejen pro vodoprávní úřady a správce povodí, ale i pro nově zřizované komise pro zvládání sucha, mít k dispozici přesnou vodní bilanci založenou na znalostech o konkrétních odběrech v konkrétních lokalitách. Jen tak je možné nejen v době sucha stanovit disponibilní množství vody pro pokrytí všech požadavků a provádět realistické operativní řízení, v dlouhodobém měřítku poté i odpovídající koncepční plánování v oblasti vod. Zavedení povinnosti měření množství odebírané vody u odběratelů se sníženými limity, pokud odběratelé ještě neměří, znamená jednorázovou investici do vodoměru s dálkovým přenosem dat nebo záznamovým zařízením v jednotkách tisíc Kč. Ustanovení předpokládá povinnost opatřit si „běžná“ měřidla na trhu (tzv. nestanovená) nevyžadující ověřovací cyklus 6 roků, která slouží pouze pro získání orientační hodnoty odběru. O nestanovených měřidlech se předpokládá, že bude jejich jednotnost a správnost zabezpečována kalibrací, a to prvotní, kterou provádí zpravidla výrobce měřidla a periodickou (během používání), kterou provádí odběratel.
K bodu 9 (k § 12 odst. 1 a 2)
Jedná se, v rámci řešení možných dopadů sucha, o částečný návrat ke znění § 12 ve znění zákona č. 20/2004 Sb., tj. do platnosti zákona č. 150/2010 Sb., který tato do zákona nyní zpět navrácená ustanovení zrušil s odkazem na panující hospodářskou krizi a nutnost snižovat administrativní zátěž. Stávající znění ustanovení § 12 značně omezuje působnost vodoprávních úřadů, které v současnosti nemají téměř žádné efektivní právní nástroje, které by umožňovaly v nezbytných případech upravit povolená nakládání s vodami, nastane-li některý z případů uvedených v nově formulovaném odstavci 1. V souladu s požadavky národních plánů povodí nalézt účinný nástroj k regulaci odběrů umožní tato znovu navracená širší pravomoc vodoprávních úřadů pružně reagovat nejen na změny související právní úpravy (písm. e)), ale zejména na změny vodohospodářských či hydrologických a hydrogeologických poměrů, které s ohledem na změnu klimatu nejsou ojedinělé. Možnost, nikoliv povinnost, upravit povolené nakládání s vodami se jeví jako velmi důležitý nástroj v kontextu aktuální problematiky zvládání sucha a nedostatku vody. Vodoprávnímu úřadu se tak v rámci ochrany vod dává možnost, na základě podrobné správní úvahy a zohlednění okolností daného případu, za zákonem stanovených podmínek povolená nakládání s vodami změnit nebo zrušit. Z povahy tohoto nástroje je zřejmé, že nepůjde o běžné zasahování do pravomocných vodoprávních povolení, ale o jejich změnu nebo (výjimečně) zrušení ve zcela prokazatelných případech; takový postup musí vodoprávní úřad řádně odůvodnit a obhájit.
Odstavec 1 písm. d) umožňuje vodoprávnímu úřadu upravit povolení k nakládání s vodami, jestliže při výkonu tohoto povolení dojde k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo stanovených podle něho, popřípadě k poškozování práv jiných. Závažnost porušení je nezbytné posuzovat s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. O závažné porušení povinností jde tehdy, bylo-li hrubým způsobem porušeno oprávnění z povolení k nakládání vodami (např. překročení limitů k vypouštění odpadních vod či překročení maximálního povoleného odběru vod), nikoli pouhé formální nedostatky. Je-li důvodem pro úpravu povolení k nakládání s vodami opakované porušení povinností, je vodoprávní úřad povinen prokázat toto opakování, a to pravomocným rozhodnutím (např. pravomocné rozhodnutí o přestupku).
V případě opakovaného porušení povinností je vyžadována materiální souvislost mezi jednáním, kterým došlo k porušení povinnosti, a následnou úpravou povolení k nakládání s vodami (např. oprávněný z povolení k nakládání k odběru podzemní vody nejprve překročí maximální povolené množství odebrané podzemní vody a poté znovu poruší povolení k odběru podzemní vody tím, že nepředá výsledky měření příslušnému správci povodí – jedná se o opakované porušení povinnosti plynoucí z povolení k odběru podzemní vody, pro které je vodoprávní úřad oprávněn upravit či zrušit povolení k odběru podzemní vody). Pro zajištění právní jistoty oprávněných z povolení a stability podnikatelského prostředí je oproti právní úpravě do platnosti zákona č. 150/2010 Sb. nyní do zákona vkládán nový odstavec 2, který obsahuje tzv. test proporcionality. Jde o ochranu proti případnému nepřiměřenému užití daného ustanovení vodoprávním úřadem. Ten bude muset v případě aplikace odstavce 1, tj. při změně nebo zrušení povolení, vždy prokázat a v rozhodnutí odůvodnit, že zájmy sledované změnou či zrušením rozhodnutí (např. přehodnocení neopodstatněného nárokovaného odběru s ohledem na ochranu vodního zdroje a případné další zásadní nároky na odběry z téhož zdroje) skutečně převyšují zájem na právní jistotě, stabilitě rozhodnutí a ochraně nabytých práv oprávněného z povolení.
Institut povinného přezkumu existujících povolení z důvodu změn v právních předpisech, podle nichž jsou nastavovány parametry povolení včetně emisních limitů, již řadu let existuje u tzv. integrovaných povolení (IPPC - zák. č. 76/2002 Sb.), jimiž je regulována většina průmyslových výrob.
Smyslem nové úpravy § 12 však v žádném případě není provedení plošné revize vydaných povolení – to nejen že by s ohledem na možnosti vodoprávních úřadů nebylo kapacitně reálné, ale především to není ani účelem návrhu. Cílem uvedeného ustanovení je umožnit vodoprávním úřadům za zákonem stanovených podmínek v jednotlivých a prokazatelně odůvodněných případech změnit či výjimečně zrušit povolení k nakládání s vodami, je-li to nezbytné pro ochranu povrchových či podzemních vod. Půjde tak o změny spíše výjimečné, které bude třeba vždy odůvodnit a jasně prokázat legitimní důvod této změny, přičemž vodoprávní úřad v souladu s principem přiměřenosti zakotveném v odstavci 2 chrání před případnými nepřiměřenými zásahy do povolení.
K bodu 10 (k § 16 odst. 5)
Legislativně technická změna, jedná se o odstranění terminologické nejednotnosti užití uvedených legislativních zkratek.
K bodům 11 a 12 (k § 17 odst. 1 písm. g) a odst. 2)
Zavádí se povinnost žadatele o souhlas k vrtům pro využívání energetického potenciálu podzemních vod, z nichž se neodebírá nebo nečerpá podzemní voda, nebo ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání podzemní vody nebo pro vrty pro využívání energetického potenciálu podzemních vod, předložit spolu s žádostí vyjádření osoby s odbornou způsobilostí (hydrogeologa) v případě, že se předmětný záměr nachází v ochranném pásmu stanoveném podle lázeňského zákona.
Plošně se návrh dotýká cca 5% území ČR, a proto nepředstavuje zásadní změnu vzhledem k dopadům regulace a přináší výrazné zlepšení na straně ochrany dotčených zvodní. V ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod je obzvláště nutné předcházet jejich znehodnocení. V současné době zhotovitelé vrtů často ani nevědí, že vyhloubili vrt v ochranném pásmu přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod. Dochází k falešným projevům sucha osušováním studní špatně nebo vůbec netěsněnými hlubokými vrty. Vypouštění mělčích podzemních vod do podloží, je spojeno s rizikem kontaminace hlubokých poloh podzemní vody využitelných jako místní náhradní zdroj.
K bodům 13, 23, 25, 36, 50 a 65 (k § 17 odst. 6, § 23a odst. 8 a 9, § 54 odst. 4, § 104 odst. 9 a § 115 odst. 21)
Navrhovaná úprava zpřesňuje implementaci směrnice 2000/60/ES, která rozlišuje mezi zhoršením stavu nebo potenciálu povrchových a podzemních vod a zabráněním dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu, a to i s ohledem na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-461/13 Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, který udává, že: „Pojem „zhoršení stavu“ útvaru povrchové vody, který je uveden v čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/60/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že o zhoršení se jedná tehdy, jakmile se stav alespoň jedné z kvalitativních složek ve smyslu přílohy V této směrnice zhorší o jednu třídu, i když toto zhoršení nevede k celkově horšímu zařazení útvaru povrchové vody. Pokud se však dotyčná kvalitativní složka ve smyslu této přílohy již nachází v nejnižší třídě, jakékoli zhoršení této složky představuje „zhoršení stavu“ útvaru povrchové vody ve smyslu tohoto čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i).
Z rozsudku plyne, že ke zhoršení může, v případě udělení výjimky, dojít i v případě, že se vodní útvar nachází v horším stavu a potenciálu, než je dobrý stav nebo dobrý potenciál. Platné znění lze chybně vykládat tak, že na základě výjimky lze zhoršit stav pouze u útvaru v dobrém ekologickém stavu nebo dobrém ekologickém potenciálu. Předmětná ustanovení jsou tedy doplněna tak, aby bylo zřejmé, že vodoprávní úřad či správce povodí posuzuje jakoukoliv možnost zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu či možnost nedosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvarů povrchových a podzemních vod.
K bodům 14, 18, 20 a 21 (k § 21 odst. 2 písm. c) bod 1, § 22 odst. 3 písm. a), § 22 odst. 4 písm. a) a b))
Navržená úprava zpřesňuje vymezení rozsahu evidence, kdy v současné době existuje zákonné zmocnění pouze pro evidenci vodních toků, nikoliv však pro další linie povrchových vod (např. vody v hlavních melioračních zařízeních, plavebních kanálech, náhonech, převody vody atd.). Evidence pouze vodních toků ve smyslu § 43 odst. 1 vodního zákona není systémovým řešením z hlediska přehledné evidence povrchových vod.
Zpřesňuje se výčet evidence, kterou spravuje Ministerstvo životního prostředí, neboť současná evidence objektů na vodních tocích rozpracovaná ve vyhlášce č. 252/2013 Sb. již nyní zahrnuje mimo jiné evidenci "Staveb sloužících k pozorování stavu povrchových vod", kterými se rozumí stanice na měření průtoků ve vodních tocích. Řadu těchto měřících stanic vlastní a spravuje Český hydrometeorologický ústav a zveřejňuje je také na Vodohospodářském portálu VODA. Proto již nyní funguje spolupráce mezi ČHMÚ a s. p. Povodí na konsolidaci dat k této evidenci s uvedením vlastníka stavby, vlastníka technologie a správce dat.
K bodům 15 a 19 (k § 21 odst. 2 písm. c) bod 13 a § 22 odst. 3 písm. e))
Zpřesňuje se rozsah zřízení, vedení a aktualizace evidence, které podléhají pouze vodní díla (hlavní odvodňovací zařízení a stavby k závlaze pozemků) ve vlastnictví státu.
K bodu 16 (k § 21 odst. 7)
Upravuje se oprávnění zaměstnanců správců povodí a pověřených odborných subjektů při výkonu jejich činnosti stanovené zákonem. Dosavadní znění § 21 odst. 7 odkazuje na ustanovení § 114 odst. 1 a 2, které však bylo změněno zákonem č. 64/2014 Sb., a nesplňuje již původní účel, umožnit správcům povodí a pověřeným odborným subjektům operativně vstup a vjezd na cizí pozemky nebo stavby v souvislosti se zjišťováním stavu povrchových a podzemních vod. Uvedené osoby nevykonávají kontrolu ve smyslu kontrolního řádu. Povinnost dodržování ustanovení o ochraně zdraví a o bezpečnosti práce vyplývá z jiných právních předpisů. Vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni vstup umožnit.
K bodu 17 (k § 22 odst. 2)
Pro potřeby vodohospodářské bilance, která porovnává požadavky na odběry povrchové a podzemní vody a vypouštění odpadních vod s využitelnou kapacitou vodních zdrojů z hledisek množství a jakosti vody a jejich ekologického stavu, s ohledem na hydrologické sucho je třeba rozšířit okruh nakládání s vodami, u nichž je oprávněný povinen hlásit výsledky měření množství vody správci povodí.
Povinnost měřit množství vody má podle ustanovení § 10 odst. 1 a 2 každý, kdo má povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) až f) v zákoně stanoveném množství s výjimkou povolení podle písm. a) bodu 3 a 4. Podle dosavadního znění § 22 odst. 2 povinnost ohlašovat správci povodí výsledky měření mají pouze odběratelé povrchových nebo podzemních vod, tj. ti, kteří mají povolení podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 a písm. b) bod 1, dále ti, kteří vypouštějí odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních (§ 8 odst. 1 písm. c)) a nebo ti, kteří mají povolení ke vzdouvání, případně akumulaci povrchových vod podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 2. Dále se ohlašovací povinnost vztahuje na využívání přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod a vod, které jsou vyhrazenými nerosty a na vypouštění důlních vod.
Navrhuje se rozšířit povinnost ohlašovat správci povodí údaje o nakládání s vodami na všechny osoby, které jsou podle § 10 odst. 1 a 2 povinny měřit množství vody se kterou nakládají. Ohlašovací povinnost se vztahuje k povolenému množství, bez ohledu na naměřené množství vody v příslušném kalendářním roce.
K bodu 22 (k § 22 odst. 6)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti se změnou v § 108 odst. 3.
K bodům 24 a 26 (k § 23a odst. 8 písm. b) a odst. 10)
Navrhované znění zpřesňuje implementaci směrnice 2000/60/ES podle směrného dokumentu č. 36 Exemptions to the Environmental Objectives according to Article 4(7)
(Výjimky z environmentálních cílů podle čl. 4 odst. 7)k této směrnici schváleného 4. prosince 2017. Doplňuje se, že k uvedení a vysvětlení důvodů pro udělení výjimky podle odstavce 8 může dojít také při nejbližší aktualizaci plánů povodí. Zamezí se tak chybným výkladům, že výjimku nelze udělit, pokud důvody změn a úprav nejsou uvedeny a vysvětleny v platném plánu povodí.
K bodu 27 (k § 26 odst. 4 písm. b))
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 12.
K bodu 28 (k § 38 odst. 1)
Jedná se o legislativně technické zpřesnění. Navrhuje se odstranit nadbytečná slova.
K bodu 29 (k § 38 odst. 9)
Jednoznačně jsou definovány všechny podmínky pro vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Nadále platí, že vypouštění odpadních vod do vod podzemních je možné povolit pouze výjimečně, ačkoliv slovo „výjimečně“ bylo odstraněno, neboť jej není nutné zdůrazňovat. Nadále rovněž platí, že do podzemních vod mohou být vypouštěný pouze odpadní vody, které byly vyčištěny na požadavky stanovené vodoprávním úřadem v povolení k vypouštění odpadních vod. Z nového ustanovení odstavce 9 jednoznačně plyne, že vypouštění odpadních vod do vod podzemních vzhledem k přísně stanoveným podmínkám, které musí být splněny, výjimečným je. Novela vodního zákona č. 113/2018 Sb. rovněž omezila velikost zdroje znečištění, na který lze tento způsob likvidace odpadních vod použít. Současně navržené znění § 38 odst. 9 jednoznačně preferuje vypouštění odpadních vod do vod povrchových tam, kde je to možné, z čehož rovněž plyne výjimečnost tohoto způsobu likvidace odpadních vod.
Při posuzování technické proveditelnosti vypouštění odpadních vod do vod povrchových se bude posuzovat i ekonomická únosnost, jejíž posuzování plyne z principu přiměřenosti a která se bere v úvahu vždy a posuzuje se společně s technickou proveditelností, kdy stejným způsobem je formulováno např. i ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích umožňující obecnímu úřadu rozhodnutím uložit vlastníkům pozemků či staveb povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné a ač to zákon výslovně nestanoví, při posuzování technické možnosti připojení na kanalizaci či možnosti přímého čištění odpadních vod s následným vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních, je nutné zohlednit také zásadu proporcionality (srov. § 2 odst. 3 správního řádu) a nelze např. vydat rozhodnutí o povinnosti připojit se na kanalizaci podle § 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, pokud by takové rozhodnutí bylo zcela zjevně nepřiměřené okolnostem konkrétního případu, což potvrzuje např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2016, č. j. 5 As 257/2015-32, podle kterého jedním z korektivů, který může být podstatný z hlediska zásady proporcionality, je posouzení, zda zřízení přípojky není zjevně a již ze samotné podstaty a okolností konkrétního případu naprosto nepřiměřené a extrémně nákladné a v takovém případě rovněž nelze hovořit o technické možnosti realizace ve smyslu § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích.
K bodům 30 a 33 (k § 39 odst. 3 a § 39 odst. 12)
Legislativně technická změna, jedná se o odstranění terminologické nejednotnosti užití uvedených legislativních zkratek.
K bodu 31 (k § 39 odst. 4 písm. d))
Úprava zohledňuje závěry vzešlé z jednání k Ekoauditu, které byly schváleny usnesením vlády č. 9 dne 7. 1. 2019. Návrh zohledňuje požadavek, aby látky (chemikálie) používané při výrobě pitné vody mohly být skladovány za stejných podmínek, které jsou ve stávajícím
https://circabc.europa.eu/sd/a/f9898970-81e3-41b4-8aed- bd48c75dd65f/CIS%20Guidance%20Article%204.7%20-%20FINAL_CS.pdf str. 64 znění vodního zákona stanoveny pro skladování hnojiv a výluhů z objemových krmiv. Současně se budou tyto podmínky vztahovat i na látky určené pro čištění komunálních odpadních vod, neboť vlastnosti chemikálií využívaných pro úpravu vody na vodu pitnou a pro čištění komunálních odpadních vod jsou z hlediska požadavků na ochranu vod obdobné. Nadále platí, že podmínkou pro neprovádění opakované zkoušky těsnosti je nezbytné umístění skladovací nádrže či nádrží v záchytné vaně o zákonem stanoveném objemu.
K bodu 32 (k § 39 odst. 7)
Nově navržený text zavádí možnost, aby vodoprávní úřad při povolení výjimky pro použití závadných látek v rozhodnutí stanovil podmínky pro jejich použití.
K bodu 34 (k § 42 odst. 2)
Účelem ustanovení § 42 odst. 2 vodního zákona nikdy nebylo a nemělo být vymáhání povinnosti stanovené nápravným opatřením na „nabyvateli majetku získaného způsobem uvedeným ve zvláštním zákoně“ – (dále jen „nabyvatel“). Účelem opatření k nápravě vydávaných podle § 42 odst. 2 vodního zákona vždy mělo být pouze stanovení technických parametrů pro účely tzv. ekologických smluv uzavíraných mezi nabyvateli a Ministerstvem financí respektive Fondem národního majetku.
Zákonodárce v devadesátých letech minulého století, kdy bylo předmětné ustanovení zakotveno v právních předpisech ještě jako součást zákona č. 138/1973 Sb., nepočítal se skutečností, že na základě v budoucnu vzniklého správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) vznikne každému správnímu orgánu, který vydal rozhodnutí na nepeněžité plnění v prvním stupni, povinnost vést exekuční řízení s odkazem na ust. § 103 a násl. „nového“ správního řádu.
Exekuční vymáhání povinnosti po nabyvateli majetku by vedlo pouze ke zcela nežádoucím účinkům včetně způsobení škody značného rozsahu pro stát, neboť zde jde o zvláštní situaci, kdy na jedné straně existuje veřejnoprávní pohledávka ČIŽP za nabyvatelem z titulu neplnění nápravného opatření. Adresátem nápravného opatření je zde nabyvatel majetku, vůči kterému má ČIŽP povinnost vést exekuci, jestliže povinnosti uložené nápravným opatřením nejsou ve stanovené lhůtě splněny. Provádění sanačních prací však on sám nemůže nijak ovlivnit, neboť toto dle tzv. ekologických smluv provádí Ministerstvo financí. Zavázaným k plnění je zde tedy v poslední instanci stát nikoliv nabyvatel. Nepřímo by nabyvatel provádění sanačních prací mohl ovlivnit pouze podáváním žalob na plnění povinností dle ekologické smlouvy proti Ministerstvu financí, tedy způsobem pro stát zcela nežádoucím. Na druhé straně zde existuje soukromoprávní vztah mezi Ministerstvem financí a nabyvateli, kde tzv. ekologické smlouvy uzavřené mezi těmito subjekty odkazují právě na předmětná nápravná opatření v otázce stanovení sanačních limitů a stanovení lhůt. Veřejnoprávní nápravné opatření je zde paradoxně přílohou soukromoprávní smlouvy, kdy stanoví její detaily. I z tohoto pohledu je vedení exekuce proti nabyvateli zcela nežádoucí a nemůže vést k cíli požadovanému zákonem, tedy k provedení sanačních prací.
Pokud by ČIŽP exekuci skutečně provedla, pak nabyvatel bude veškeré finanční částky, které z něj ČIŽP vymůže v exekuci požadovat po Ministerstvu financí, neboť on se ocitl v prodlení s plněním závazku dle nápravného opatření pouze proto, že v prodlení s plněním prací dle ekologické smlouvy bylo právě Ministerstvo financí. Docházelo by zde tedy pouze k nesmyslným finančním tokům ve směru Ministerstvo financí-nabyvatel – ČIŽP – státní rozpočet. (Kromě vyvolání tohoto finančního toku by stát uvedenými exekucemi nezískal vůbec nic, přičemž za současného stavu legislativy má ČIŽP povinnost tyto smysl postrádající exekuce vést.) Alternativně by pak ČIŽP s odkazem na ust. § 119 správního řádu mohla pouze zajišťovat provádění sanačních prací sama namísto Ministerstva financí, což je opět situace zcela nežádoucí pro všechny zainteresované organizační složky státu.
Nabyvatelé by pak zcela jistě finanční náhrady požadovali po Ministerstvu financí soudně, neboť by se jednalo o náhradu škody způsobenou jim prodlením Ministerstva financí při plnění závazků dle ekologických smluv. Vedle přímé škody rovnající se prostředkům, které by museli v exekuci zaplatit ČIŽP, by jistě požadovali i škodu nepřímou, spočívající zejména v ušlém zisku způsobeném jim exekucí (zablokování účtu, zablokovaní nemovitého majetku v katastru nemovitostí apod.) Jelikož by se jednalo o plnění v řádech desítek a stovek miliónů Kč (cena za provedení sanačních prací) i náklady soudního řízení by se odvíjely od těchto částek a dosahovaly by výše stovek tisíc až miliónů Kč. Tyto zbytečně vynaložené náklady za zcela kontraproduktivní soudní spory, kterými stát nemůže nic získat, by bylo nutno považovat za škodu způsobenou státu.
Obdobně by nabyvatelé v situacích, kdy je po nich požadováno plnění, které má de facto s odkazem na ekologické smlouvy činit Ministerstvo financí, všemi dostupnými prostředky včetně soudních žalob napadali postup ČIŽP v exekučních řízeních. (Opět by se jednalo o zbytečné správní postupy a soudy k tíži daňového poplatníka). Zcela nežádoucí a nesmyslná exekuce proti nabyvatelům v částkách desítek až stovek miliónů Kč by také mohla skončit jejich ekonomickou likvidací. Odpovědnost za tuto skutečnost by ovšem nesl stát. Z výše uvedených důvodů se proto navrhuje doplnění ustanovení § 42 odst. 2 vodního zákona o ustanovení zamezující vedení těchto nežádoucích exekučních řízení. Pozitivní účinky stávajícího ustanovení § 42 odst. 2 vodního zákona, kterými jsou určení technických parametrů (zejména sanačních limitů) pro sanační práce a stanovení lhůt zůstanou ve stávajících rozhodnutí zachovány, tato zůstanou nadále pravomocná a jako taková mohou nadále sloužit jako přílohy stávajících ekologických smluv. Soukromoprávní vztahy mezi Ministerstvem financí a nabyvateli nebudou doporučenou změnou nijak ovlivněny.
K bodu 35 (k § 53)
Mění se ustanovení o rozhodování v pochybnostech o rozsahu povinností a oprávnění. Nově bude v těchto pochybnostech rozhodovat krajský úřad.
K bodu 37 (k § 55 odst. 3)
Průzkumné hydrogeologické vrty se nepovažují za vodní díla bez ohledu na to, zda odběr vody z nich vyžaduje či nevyžaduje povolení k nakládání s vodami. Ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání podzemní vody, je třeba souhlas vodoprávního úřadu podle § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona.
K bodu 38 (k § 59 odst. 1 písm. k))
Technickou revizi vodního díla ohlášeného podle § 15a je povinnost provádět jedenkrát za dva roky. Pro kontrolu správné funkce domovní čistírny do velikosti 50 EO označenou CE je žádoucí, aby první revize proběhla v období mezi 2 - 6 měsícem od jejího zprovoznění.
K bodům 39 a 41 (k § 61 odst. 4 a 9)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 61.
K bodům 40 a 42 (k § 61 odst. 7 a 10 až 13)
Ministerstvo zemědělství připravuje zcela nový informační systém – databázi technickobezpečnostního dohledu (dále jen „TBD“) nad vodními díly v ČR. Databáze bude sloužit jednak pro evidenci vodních děl, podléhajících technickobezpečnostnímu dohledu, a dále pro evidenci, kontrolu a aktualizaci základních údajů souvisejících s prováděním technickobezpečnostního dohledu a povinných dokumentů (zápisy z prohlídek, program TBD a hodnotící zprávy ve smyslu § 61 a 62 vodního zákona), a pro kontrolu provádění TBD nad vodními díly. Z toho důvodu bylo upraveno zmocnění pro vytvoření a správu informačního systému a zavedena povinnost jeho naplňování.
K bodu 43 (k § 62 odst. 4 písm. c))
Zůstává zachována zákonná povinnost předávání příslušnému vodoprávnímu úřadu u vodních děl I. až III. kategorie zpráv o výsledcích technickobezpečnostního dohledu tak, jak je upraveno v současné platné úpravě. V písm. c) dochází pouze k legislativně technické opravě v poslední části, kdy dle vyhlášky č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění pozdějších předpisů, je dle ustanovení § 11 prováděna prohlídka vodní díla, o které se dle ustanovení § 11 odst. 3 pořizuje zápis nikoliv zpráva. Tento zápis o prohlídce se provádí dle § 11 odst. 1 vyhlášky u vodních děl s odkazem na § 64 odst. 4 písm. b) vodního zákona, tedy u vodních děl I. až IV. kategorie. Jedná se o opravu tak, aby povinnosti zákonné a provedené vyhláškou byly v souladu. Nejde o zavedení nové povinnosti.
K bodu 44 (k § 75 odst. 3)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 61.
K bodu 45 (k § 77 odst. 9)
Upřesňují se kompetence Ústředního krizového štábu a Ústřední povodňové komise při vyhlášení krizového stavu. V případě, kdy dojde k vyhlášení krizového stavu podle krizového zákona, vykonávají povodňové komise i nadále činnosti podle vodního zákona. Návrh na zpřesnění ustanovení vychází zejména z usnesení vlády č. 533 z 3. července 2013 k realizaci projektu Vyhodnocení povodně z června 2013, kde je mimo jiné uloženo ministrovi životního prostředí a ministrovi vnitra provést posouzení stávající právní úpravy řízení krizových situací za povodní na národní úrovni a posouzení kompetencí Ústředního krizového štábu a Ústřední povodňové komise podle krizového zákona a vodního zákona, a v případě potřeby předložit vládě návrhy na změnu těchto zákonů. Vzhledem k tomu, že krizový štáb není výkonným orgánem, nemůže přebírat pravomoci jiných výkonných orgánů (např. povodňové komise).
K bodu 46 (hlava X) k § 87a
Ustanovení obsahuje definice dvou základních pojmů (sucho a stav nedostatku vody), které jsou pro aplikaci celé hlavy X. zásadní. Tyto pojmy jsou relevantní pouze z hlediska hlavy X. vodního zákona, proto nebyly vloženy do ustanovení § 2 vodního zákona, který obsahuje vymezení pojmů užitých v celém textu vodního zákona.
k § 87a odst. 1
Sucho je definováno jako základní pojem pro účely hlavy X vodního zákona a vymezuje se jako sucho hydrologické.
k § 87a odst. 2
Stav nedostatku vody je situace, kdy požadavky na užívání vod převyšují zdroje vody v dané oblasti.
k § 87b odst. 1
Cílem plánu pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody je přispět ke zvládnutí mimořádné situace, způsobené vlivem již delší dobu trvajícího sucha, aniž by musel být vyhlášen krizový stav dle krizového zákona. Plán pro sucho je základním operativním dokumentem, který komisi pro sucho umožní rychlejší a efektivnější rozhodování při přijímání opatření při stavu nedostatku vody. Plán pro sucho se pořizuje pro území České republiky a pro území jednotlivých krajů.
k § 87b odst. 2
Stanovuje se, že plán pro sucho je podkladem pro rozhodování vodoprávního úřadu při zvládání sucha, dále je podkladem pro vodoprávní úřad při vyhodnocování nutnosti svolat komisi pro sucho a také pro rozhodování komise pro sucho při stavu nedostatku vody. Plán pro sucho není závazným podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu.
k § 87b odst. 3
Ustanovení vyjmenovává části plánu pro sucho. Konkrétní podobu plánu pro sucho stanoví Metodika pro přípravu Plánů pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody. Plán pro sucho obsahuje mimo jiné popis řešené oblasti, zdrojů a poptávky po vodě a popis opatření tak, aby v případě stavu nedostatku vody bylo zjevné, které opatření bude v danou chvíli nejúčinnější. Obsahuje návrh postupů pro zvládání sucha, kterými se rozumí rozhodnutí, nebo opatření obecné povahy vydávané vodoprávním úřadem dle ustanovení § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 a § 109 odst. 1 vodního zákona a také informační kampaň a organizační a technická příprava. Opatřením při stavu nedostatku vody se rozumí rozhodnutí a opatření obecné povahy vydávané komisí pro sucho dle ustanovení § 87k. V plánu pro sucho jsou jednoznačně identifikováni uživatelé vody významní pro dané území, mezi které patří jak provozovatelé vodovodů a kanalizací, tak nejvýznamnější odběratelé vody.
Při sestavovaní plánu pro sucho jsou pro jednotlivá území krajů stanoveny místní směrodatné limity pro vyhlášení stavu nedostatku vody. Místní směrodatné limity identifikuje vodoprávní úřad ve spolupráci s členy krajské komise pro sucho při sestavování plánu. Místní směrodatné limity vychází z reálné vodohospodářské bilance. V případě, že je oblast zásobována zdrojem z podzemních vod, může být takovým limitem minimální hladina podzemní vody. Jednoznačným kritériem je, zda je vodní zdroj či vodohospodářská soustava schopná plnit své závazky vůči odběratelům po dobu 5 až 6 měsíců nebo hrozí nedodržení minimálních zůstatkových průtoků či nedodržení limitů jakosti surové vody pro úpravu vody na pitnou. Informace o tom, zda se již vodní zdroje či vodohospodářské soustavy blíží ke svým limitním hodnotám, bude moci vodoprávní úřad či krajská komise pro sucho získat ze systému HAMR. Tyto údaje budou podkladem pro vodoprávní úřady a také krajské komise pro sucho při rozhodování, zda je nutné vyhlásit stav nedostatku vody.
Uživateli vody významnými pro dané území se rozumí fyzické a právnické osoby, které nakládají s vodami takovým způsobem a v takovém množství, že jak pro ně samotné, tak pro hospodaření s vodou na konkrétním území, je jakákoliv změna v dostupnosti vody citelným zásahem. Půjde zpravidla o provozovatele vodovodů a kanalizací, dále podnikající fyzické a právnické osoby, které jsou významnými zaměstnavateli v regionu, nebo jejichž činnost je strategická pro tento daný region, podniky podílející se na výrobě a distribuci elektrické energie, tepla, apod.
k § 87b odst. 4
K jednoduššímu rozdělení priorit v plánu pro sucho slouží zákonem daná hierarchie významu užití vody pro společnost. Podle této hierarchie se v plánu rozdělí dle místních podmínek způsoby užití vody, jejich důležitost pro řešené území a možnosti omezování odběru vody (nakládání s vodami) pro ten který způsob užití vody.
k § 87b odst. 4 písm. a)
Pojem „další provozy poskytující nezbytné služby“ zahrnuje například nemocnice či jiné provozy, které nejsou prvky kritické infrastruktury, ale jsou nezbytné k zajištění všech potřebných služeb. Vzhledem k tomu, že zajištění vody pro tyto provozy bude prioritní, musí být v plánu pro sucho jejich nezbytnost pro území řádně odůvodněna.
k § 87b odst. 4 písm. b)
Zásobování obyvatelstva pitnou vodou se řídí zákonem č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích a zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
k § 87b odst. 4 písm. c)
Živočišnou výrobou se rozumí chov hospodářských (drůbež, koně, skot, ovce, kozy, prasata, ryby, králíci) a jiných zvířat sloužící k udržení kulturní krajiny a zejména k produkci potravin (maso, mléko, vejce). Ekologickou funkcí vody se rozumí kromě zabezpečení minimálních základních podmínek pro vodní ekosystémy (např. ryb v rybářských revírech či ohrožených druhů) a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů (např. břehové porosty a údolní nivy) i zajištění funkční (zdravé) krajiny s charakteristickým uzavřeným koloběhem vody (dostatečné zásobení vodou a přítomnost funkčních porostů se schopností vysoké evapotranspirace, vzniku místních srážek či rosy) a vyrovnáváním teplotních rozdílů mezi dnem a nocí. Časté a pravidelné místní srážky udržují i vyšší hladinu podzemní vody.
k § 87b odst. 4 písm. d)
Pojmem „hospodářské využití“ se rozumí zemědělská rostlinná výroba, průmysl a energetika nespadající do kritické infrastruktury a další provozy poskytující nezbytné služby, ani pod zásobování obyvatelstva pitnou vodou, živočišnou zemědělskou výrobu a ekologickou funkci vody. Konkrétně to mohou být odběry vody pro závlahy, těžba a dobývání nerostů, výroba potravin a nápojů, textilní a příbuzná výroba, zpracování dřeva, papírenský průmysl, výroba chemických látek, nekovových minerálních výrobků, kovů, výroba elektřiny a tepla. Mezi hospodářské využití patří rovněž vnitrozemská vodní doprava na vodních cestách dopravně významných využívaných.
k § 87b odst. 4 písm. e)
Ostatním využitím se rozumí užití vody nevyjmenované v písm. a) až d). Příkladem může být potřeba vody pro sportovní a rekreační využití.
k § 87b odst. 5
Pokud to vyžadují zvláštní místní podmínky, nemusí být zákonem stanovená hierarchie dodržena, a to pouze u způsobu užití vody typu živočišné zemědělské výroby, ekologické funkce vody, hospodářského využití a ostatního využití. Zvláštní místní podmínky mohou být například existence provozu, na který je úzce vázána zaměstnanost v regionu, existence zvláště chráněného území, apod.
k § 87c odst. 1
Plány pro sucho se pořizují na úrovni kraje. Průběžná aktualizace se provede vždy, pokud dojde ke změně skutečností popisovaných v plánu pro sucho, které mají vliv na zvládání sucha a stavu nedostatku vody, jako je například nový významný odběratel v území, znečišťovatel, výstavba nového zařízení služeb (nemocnice), popřípadě při podstatné změně v systému hospodaření a zásobování vodou, vybudování nové části vodárenské soustavy, apod. Aktualizace se provádí formou sledování změn s komentářem. Důvodem pro aktualizaci je vždy proběhlá epizoda sucha, při které byl vyhlášen stav nedostatku vody. Do 6 měsíců po odvolání stavu nedostatku vody zpracuje krajský úřad zprávu o průběhu stavu nedostatku vody, jejíž součástí je i vyhodnocení účinnosti přijatých opatření. Na základě získaných zkušeností je možné při aktualizaci upravit opatření stávající či nastavit opatření nová.
Při aktualizaci plánu prochází plán stejným systémem projednávání a potvrzování souladu, jako v případě návrhu plánu nového (viz bod K § 87c odst. 2).
k § 87c odst. 2
Návrh plánu pro sucho se projedná s vymezenými subjekty a po schválení Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí se zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Schválením se zároveň potvrzuje soulad plánu pro sucho kraje s ostatními krajskými plány pro sucho. Jde o dokument, který je vnitřním podkladem pro správní rozhodování zejména krajské komise pro sucho při vydávání opatření při stavu nedostatku vody (kompetence jsou dány přímo § 87k), sám o sobě nezavazuje adresáty. Projednání zajistí včasnou informovanost všech dotčených subjektů, jak správních orgánů, tak adresátů právní normy, jejichž práva pak mohou být zejména na základě vydání opatření komisí pro sucho (při stavu nedostatku vody) omezena. Tímto projednáním by měly být dotčené osoby informovány, v jaké situaci k omezení jejich práv může dojít. Zároveň mohou dotčené osoby včas poskytnout komisi pro sucho informace technického charakteru, které budou mít vliv na zvládání stavu nedostatku vody (možnost propojení soustav, zprovoznění zařízení, apod.).
Plán pro sucho nelze zveřejnit, pokud k němu Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí nevyjádřilo souhlasné stanovisko. Soulad plánů pro sucho se bude zkoumat při každé aktualizaci. Uživateli vody významnými pro dané území, zde pro území kraje, jsou myšleny fyzické a právnické osoby, které nakládají s vodami takovým způsobem a v takovém množství, že jak pro ně samotné, tak pro hospodaření s vodou na tom konkrétním území, je jakákoliv změna v dostupnosti vody citelným zásahem s širšími souvislostmi. Půjde zpravidla o provozovatele vodovodů a kanalizací, dále podnikající fyzické a právnické osoby, které jsou významnými zaměstnavateli v regionu, nebo jejichž činnost je strategická pro tento daný region, podniky podílející se na výrobě a distribuci elektrické energie, tepla, apod.
k § 87d odst. 1
Plán pro sucho se zpracovává také pro území České republiky.
k § 87d odst. 2
Návrh plánu pro sucho obě ministerstva projednají s uvedenými subjekty a zveřejní jej.
k § 87e odst. 1
Orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody jsou vodoprávní úřady podle § 104 odst. 2 vodního zákona
Orgány pro zvládání sucha jsou obecní úřad v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména § 6 vodního zákona, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona), újezdní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména § 109 a § 59 vodního zákona, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona), krajský úřad v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (zejména § 109 a § 59 vodního zákona, odvolací orgán pro ORP, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona, § 87j odst. 1 první věta) Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí v rozsahu působnosti svěřené jim vodním zákonem (zejména odvolací orgán pro krajský úřad)
Orgány pro zvládání stavu nedostatku vody jsou komise pro sucho (krajské, ústřední) v rozsahu působnosti svěřené jí tímto zákonem (vydávání opatření při stavu nedostatku vody) obecní úřad obce s rozšířenou působností v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (výkon dozoru dle § 110 vodního zákona a ukládání sankcí) krajský úřad v rozsahu působnosti svěřené mu tímto zákonem (výkon dozoru podle § 110 vodního zákona a ukládání sankcí) Ministerstvo zemědělství nebo Ministerstvo životního prostředí v rozsahu působnosti svěřené jim tímto zákonem (odvolací orgán krajské komisi pro sucho a ústřední komisi, výkon dozoru dle § 110 vodního zákona a ukládání sankcí)
k § 87e odst. 2
Definuje se nadřízený správní orgán, kterým je pro krajskou a ústřední komisi pro sucho Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí podle § 108 odst. 1 a 3 vodního zákona, v rozsahu působnosti svěřené jim tímto zákonem.
Nadřízeným (odvolacím) orgánem se nestanoví ústřední komise pro krajskou komisi pro sucho z toho důvodu, že ústřední komise ještě (již) nemusí být svolána a musela by se svolat pouze pro posouzení opravného prostředku.
k § 87f odst. 1
Komise pro sucho se zřizuje na úrovni kraje jako zvláštní orgán kraje. Stanoví se okruh členů krajské komise pro sucho.
k § 87f odst. 2
K jednání krajské komise pro sucho hejtman kraje může přizvat zejména dotčené uživatele vody významné pro dané území a zástupce dotčených obcí. Přizvané osoby nejsou členy krajské komise pro sucho. Účelem účasti přizvaných osob je předávání a přenos informací přispívajících ke zvládání sucha a stavu nedostatku vody a jejich včasná příprava. Výčet přizvaných osob je demonstrativní.
k § 87g
Kromě ministra zemědělství a ministra životního prostředí jsou dalšími členy ministr dopravy, ministr vnitra, ministr zdravotnictví vzhledem k působnosti ústředních orgánů státní správy a také ministr financí z důvodů možných dopadů řešení sucha a stavu nedostatku vody na státní rozpočet. Členem ústřední komise je také zástupce Správy státních hmotných rezerv kvůli nutné koordinaci použití pohotovostních zásob.
k § 87h
V případě, kdy dojde k vyhlášení krizového stavu dle krizového zákona, vykonávají komise pro sucho i nadále činnosti dle vodního zákona. (Tzn. i v průběhu vyhlášeného krizového stavu je možné například nařídit mimořádnou manipulaci na vodním díle komisí pro sucho dle § 87k odst. 1 písm. d).)
k § 87i
Předpovědní službu pro sucho zabezpečuje ČHMÚ, který sleduje stav povrchových a podzemních vod a vyhodnocuje indikátory sucha. Při překročení indikátoru SPI (indikátor aktuálního stavu sucha sledovaný z hlediska srážek) vydá ČHMÚ výstrahu na sucho a informuje příslušný vodoprávní úřad. Ke svému hodnocení může vodoprávní úřad využívat predikční modul systému HAMR. Sucho je v rámci sledování a vyhodnocování klasifikováno jako mírné (kategorie 1), silné (kategorie 2) nebo mimořádné (kategorie 3). ČHMÚ spolupracuje se správci povodí na shromažďování a vyhodnocování informací o stavu povrchových a podzemních vod a výsledky hodnocení zveřejňuje ve spolupráci s podniky Povodí na internetových stránkách. Hodnocení probíhá v týdenním kroku.
Po vydání výstrahy na sucho Českým hydrometeorologickým ústavem příslušný vodoprávní úřad posuzuje, nakolik je sucho v dané oblasti významné a zda hrozí vznik nedostatku vody. Pro své hodnocení může využívat systém HAMR, kde je intenzita sucha vyjadřována pomocí čtyř indikátorů, a to zvlášť pro srážky, povrchové vody, podzemní vody, půdy i vodní nádrže. Ke svému hodnocení využívá i místní směrodatné limity, které jsou definovány v plánu pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody.
k § 87j odst. 1
V případě, kdy krajský úřad jako vodoprávní úřad ve spolupráci se správci povodí vyhodnotí, že může nastat stav nedostatku vody, navrhne hejtmanovi svolání krajské komise pro sucho. Podkladem (nikoliv závazným dle ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu) pro toto vyhodnocení je plán pro sucho. Hejtman krajskou komisi pro sucho svolá a ta dle plánu pro sucho vyhodnotí, zda je potřeba vyhlásit stav nedostatku vody. Při rozhodování o nutnosti vyhlásit stav nedostatku vody i při rozhodování o možných opatřeních může komise pro sucho využívat systém HAMR, který kromě aktuální situace disponuje i predikcí hydrologické situace až na 8 týdnů dopředu. Stav nedostatku vody krajská komise pro sucho vyhlásí a informaci o tom zveřejní na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů obcí, na jejichž území je stav nedostatku vody vyhlášen. Informuje o tom v místě obvyklým způsobem – rozhlas, webové stránky, apod. Krajská komise pro sucho stav nedostatku vody odvolá, pominou-li důvody pro jeho vyhlášení a informaci o tom zveřejní stejným způsobem.
k § 87j odst. 2
Použití v ustanovení uvedených paragrafů je vhodné pouze v případě zvládání sucha, kdy opatření uvedená v těchto paragrafech vydává vodoprávní úřad. Při stavu nedostatku vody je situace natolik mimořádná, že odůvodňuje zvláštní postupy, které provádí zvláštní orgán, a to komise pro sucho. Při stavu nedostatku vody se využívá opatření uvedených v § 87k. Z důvodů rozdělení kompetencí tak není vhodné, aby se při vyhlášení stavu nedostatku vody a možnosti využívat pravomoci dle § 87k (komise) souběžně používala uvedená ustanovení, která jsou běžně k dispozici (vodoprávnímu úřadu).
k § 87j odst. 3
Ustanovení upravuje vzájemný vztah dříve vydaných správních aktů (rozhodnutí a opatření obecné povahy), které vydal vodoprávní úřad za účelem zvládání sucha, a opatření vydaných komisí pro sucho při stavu nedostatku vody. Prakticky může dojít k zahrnutí těchto rozhodnutí a opatření obecné povahy kvůli totožnému oprávněnému a předmětu nakládání s vodami do nově vydaného opatření podle § 87k, protože při stavu nedostatku vody bude nutné původní rozhodnutí nebo opatření obecné povahy (například omezení nakládání s vodami) ještě zpřísnit. Dnem vykonatelnosti nebo účinnosti opatření krajské komise pro sucho podle § 87k se v rozsahu v nich stanoveném pozastavuje vykonatelnost nebo účinnost rozhodnutí nebo opatření obecné povahy vydaných vodoprávním úřadem. Jejich vykonatelnost nebo účinnost se obnovuje dnem odvolání stavu nedostatku vody.
k § 87j odst. 4
Ustanovení upravuje vzájemný vztah mezi opatřeními (rozhodnutí a opatření obecné povahy) komisí na jednotlivých úrovních. Dnem vykonatelnosti nebo účinnosti opatření ústřední komise pro sucho podle § 87k se v rozsahu v nich stanoveném pozastavuje vykonatelnost nebo účinnost opatření vydaných při stavu nedostatku vody krajskou komisí pro sucho.
k § 87j odst. 5
Úkolem ústřední komise je řešit rozpory mezi potřebami více krajů. Plán pro sucho těchto krajů nesmí být v rozporu, ale může nastat situace, kdy rozhodování komisí pro sucho může zasáhnout svým dopadem na hospodaření s vodou na území druhého kraje. Například bude omezen odběr z vodního zdroje na území jednoho kraje, tento odběr však zásobuje pitnou vodou obyvatele na území sousedního kraje. Ústřední komise pro sucho musí být svolána i v případě, kdy o to požádá předseda krajské komise pro sucho. Výčet případů, kdy se svolá ústřední komise pro sucho, je demonstrativní.
k § 87j odst. 6
Ústřední komise koordinuje vydávání opatření komisemi pro sucho kraje, a pokud je to nutné, vydává sama opatření (opět formou rozhodnutí, nebo opatření obecné povahy) podle § 87k .
k § 87k odst. 1
Komise pro sucho vydává opatření podle povahy věci, tedy v případě jmenovitě určené osoby, které lze uložit povinnosti či omezit její práva, bude vydávat rozhodnutí, prakticky půjde o písmena b), d), e), f), g), h). Opatření obecné povahy se vydává v případě, kdy má opatření platit pro okruh osob, které nemohou být jmenovitě určeny, prakticky půjde o písmena a), b) a c). Je stanoven výčet druhů opatření, k jejichž vydání je příslušná komise pro sucho.
k § 87k odst. 2
Ustanovení obsahuje speciální úpravu oproti správnímu řádu, kterou odůvodňuje mimořádnost situace při stavu nedostatku vody. Standardní procesní lhůty správního řízení obsažené ve správním řádu jsou neúměrně dlouhé vzhledem k nutnosti řešit nastalou situaci.
V případě, že by se v řízení o vydání opatření podle ustanovení § 87k aplikovala ustanovení správního řádu, mohlo by například při úpravě povolení nakládání s vodami docházet k neúměrnému odkládání realizace opatření. Nakládající s vodami by mohl nakládat s povoleným množstvím vody po poměrně dlouhou dobu, než by došlo k účinnosti vydaného opatření (po případně podaných opravných prostředcích), a to všechno v situaci, kdy voda k dispozici není a je nutné ji zachovat pro základní potřeby tak, jak je stanoveno v § 87b odst. 4. Je ve veřejném zájmu v co nejkratší době upravit nakládání s vodami takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby bylo možné vodu i nadále využívat pro základní lidské potřeby.
k § 87k odst. 3
Krajská komise pro sucho musí neprodleně informovat nadřízený správní orgán o svém svolání, tedy Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Krajská komise pro sucho informuje nadřízený správní orgán také o jednotlivých vydaných opatřeních při stavu nedostatku vody.
k § 87k odst. 4
Vzhledem k tomu, že je možné, že na konkrétním území bude činná jak krajská komise pro sucho, tak ústřední komise pro sucho, je nutné stanovit pravidlo souladu přijímaných opatření, kdy krajská komise pro sucho musí dbát souladu s opatřeními ústřední komise pro sucho.
k § 87k odst. 5
Odvoláním stavu nedostatku vody pozbývají platnosti opatření vydaná příslušnou komisí. Vykonatelnost nebo účinnosti znovu nabývá opatření, které bylo pozastaveno podle § 87j odst. 3 nebo 4, pokud nebylo vydáno na dobu, která již uplynula.
k § 87k odst. 6
Ustanovení upravuje vedení knihy činností, a to z důvodu nutnosti mít přehled o všech přijatých opatřeních včetně jejich odůvodnění. Vedení knihy činností umožní přehledně sepsat důvody pro svolání komise pro sucho, jakož i důvody pro vyhlášení a odvolání stavu nedostatku vody, které by jinak nebyly nikde zaznamenány. Bude tak zajištěna informovanost při případné další epizodě sucha a stavu nedostatku vody.
k § 87k odst. 7
Nezbytné náklady vynaložené na provedení opatření podle odst. 1 písm. e) a g) hradí kraj nebo stát podle působnosti komise pro sucho. Jde o náklady na zprovoznění technického zařízení, které slouží pro odběr ze záložního zdroje vody, nebo o zprovoznění potřebného vodohospodářského zařízení, které by jinak jeho vlastníkovi nevznikly, nebýt nařízeného opatření komise. Nejedná se o náklady spojené např. s dlouhodobě zanedbanou údržbou daného zařízení.
k § 87l odst. 1
Ukládá se povinnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností poskytnout krajskému úřadu součinnost a údaje potřebné pro pořízení a aktualizaci plánu pro sucho kraje a pro činnost krajská komise pro sucho proto, že některé potřebné informace nemusí mít krajský úřad (jako vodoprávní úřad) k dispozici.
k § 87l odst. 2
Podstatou úspěšného zvládání sucha a stavu nedostatku vody je informovanost zúčastněných subjektů. Ustanovení tak stanovuje povinnost každého na výzvu orgánu pro sucho jemu známé informace poskytnout. Půjde zejména o informace od (významných) uživatelů vody, například fyzických a právnických osob nakládajících s vodami, provozovatelů vodovodů a kanalizací, od subjektů dodávajících pitnou vodu, apod. o možnostech propojení soustav, zprovoznění zařízení, nebo o stavu povrchové a podzemní vody.
k § 87m
Zpráva se zpracovává do 6 měsíců od odvolání stavu nedostatku vody a má sloužit k souhrnu informací o proběhlém stavu (včetně identifikace zjištěných nedostatků) pro případnou aktualizaci plánu pro sucho a připravenost na další období.
K bodu 47 (k § 89n odst. 5 písm. e))
Jedná se o legislativně technickou opravu chybného odkazu.
K bodu 48 (k § 101 odst. 4)
Mezi odběry povrchové vody, za které se platba neplatí, se navrhuje odběr pro zachování mezinárodně významných mokřadů v lužních lesích. Zařazení některých částí našich lužních lesů mezi mokřady mezinárodně významné podle Ramsarské úmluvy, nás také jako signatářskou zemi zavazuje zajišťovat jejich alespoň základní ochranu. Obecná úprava je navrhována po praktických zkušenostech s konkrétním řešením naléhavé potřeby zachování biotopu lužního lesa ohroženého opakovanými extrémně suchými epizodami při Dyji v evropsky významné lokalitě Soutok - Podluží, která je součástí Lednicko-valtického areálu - mezinárodní památky kulturního dědictví UNESCO a mezinárodně významného mokřadu podle Ramsarské úmluvy. Lužní les lze v současnosti uměle povodňovat jen ojediněle a to pouze při zvýšených průtocích v Dyji a s velmi nízkou účinností, neboť většina vody bez užitku odtéká do Rakouska. Je připravován projekt na revitalizační opatření lužního lesa.
Využití vody pro postřikování skladovaného dříví se používá v obdobích, kdy v důsledku razantního navýšení těžby dříví (nejčastěji z titulu větrných nebo hmyzích kalamit v lesích) je trh s dřívím zahlcen a pro jehličnaté dříví nelze zajistit odbyt. Vlastník lesa je za takové situace nucen vytěžené dříví skladovat mnohem déle, než je běžné (půl roku až jeden rok), čímž dochází jednak ke ztrátě kvality skladovaného dříví a dále také ke kritickému zvýšení rizika rozmnožení hmyzích škůdců na skladovaném dříví a následného napadení blízkých lesních porostů. V případě, že uvedená situace nastane ve větším rozsahu, přistupuje se ke zřízení mokrých skladů dříví založených na technologii postřikování skladovaného dříví vodou (udržení vysoké vlhkosti skladovaného dříví zabrání dokončení vývoje podkorního hmyzu a ztrátám kvality dřeva způsobeným sesycháním).
Postřikováním vodou se zpravidla chrání do 15 % vytěženého dříví, za dlouhodobě nepříznivé situace v ochraně lesa tak připadá v úvahu mokré skladování až 3 mil. mdříví za celou Českou republiku. Při postřikovací dávce 3 l/hod pro každý mdříví a při postřikování dříví v průměru 12 hodin denně se např. na menších mokrých skladech dříví (s kapacitou
3 3 3
kolem 10 tis. mdříví) spotřebuje 370 mdenně a 74 000 mročně (mokré sklady dříví se provozují zhruba od dubna do října). Voda použitá na postřikování dříví se z části (zhruba jedné šestiny) velmi rychle odpaří, voda z povrchu i vnitřku kulatiny se po ukončení postřikování díky hygroskopické povaze dřeva z velké části postupně také odpaří. Zbývající část postřikovací dávky tvoří voda protékající hráněmi dříví na zem, ta může být opět využita pro postřik dříví nebo vrácena do vodního toku poblíž odběrového místa. Postřikování dříví se nevyužívá v případě předchozího ošetření skladovaného dříví insekticidy. Použitá voda, ať už se následně vypaří nebo se odvede zpět do vodního toku, nemá negativně změněny chemické ani fyzikální vlastnosti a vrací se tak záhy po odběru zpět do koloběhu vody v celém svém objemu a bez změny vlastností. Uvedený způsob využití vody tak odpovídá povaze ostatních činností vyloučených z povinnosti platit za odběr povrchové vody a s ohledem na nepostradatelnost výše uvedené skladovací technologie při likvidaci následků kalamitních jevů v lesích je navrhováno její zařazení mezi činnosti uvedené v § 101 odst. 4 vodního zákona.
K bodu 49 (k § 104 odst. 2)
Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu provedenou novou hlavou X a zavedením orgánů pro sucho.
K bodu 51 (k § 105 odst. 2)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s vložením nové hlavy X.
K bodu 52 (k § 107 odst. 1 písm. c))
Zpřesňuje se ustanovení, podle kterého do působnosti krajského úřadu patří rozhodovat ve věcech hraničních vod. Při stavu nedostatku vody budou komise pro sucho kompetentní vydávat rozhodnutí nebo opatření obecné povahy podle § 87k odst. 1 i v případech týkajících se hraničních vod.
K bodu 53 (k poznámce pod čarou č. 44)
Dochází k aktualizaci poznámky pod čarou.
K bodu 54 (k § 107 odst. 1 písm. e))
Navrhuje se oprava terminologie. Plán oblastí povodí byl nahrazen plánem dílčího povodí zákonem č. 150/2010 Sb.
K bodu 55 (k § 107 odst. 1 písm. l))
Legislativně technická úprava spočívající v zavedení terminologické jednotnosti užití pojmů nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky.
K bodu 56 (k § 107 odst. 1 písm. o))
Ustanovení upřesňuje kompetence krajského úřadu při stanovování záplavových území. Krajský úřad stanoví na návrh správce povodí nejen rozsah ale v rámci stejného opatření obecné povahy nově též ve spolupráci s dotčenými povodňovými orgány omezující podmínky (podle § 67 odst. 3 vodního zákona) v případě záplavových území významných vodních toků a jejich aktivní zóny.
K bodu 57 (k § 107 odst. 1 písm. v))
Z důvodu sjednocení aplikační praxe se doplňuje příslušnost krajského úřadu ke stanovení výjimky ze zákazu vstupu a vjezdu do ochranného pásma vodního zdroje I. stupně v případech, kdy krajský úřad ochranné pásmo stanovil.
K bodu 58 (k § 107 odst. 1 písm. z))
Na krajské úřady je z Ministerstva zemědělství přenesena věcná příslušnost k rozhodování v pochybnostech o rozsahu povinností a oprávnění.
K bodu 59 (k § 108 odst. 3 písm. a))
Legislativně technická úprava spočívající v zavedení terminologické jednotnosti užití pojmů nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky a prioritní nebezpečné látky.
K bodu 60 (k § 108 odst. 3 písm. q))
Doplňuje se společná příslušnost Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství ve věcech zvládání sucha a stavu nedostatku vody.
K bodům 61 a 62 (k § 108 odst. 3 písm. r) a s))
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s vložením nové hlavy X.
K bodu 63 (k § 110 odst. 3)
Ustanovení upravuje výkon dozoru nad dodržováním rozhodnutí vydávaných komisemi pro sucho. Je stanoveno, že obecní úřady obcí s rozšířenou působností (vodoprávní úřady) kontrolují dodržování opatření obecné povahy vydaných krajskou a ústřední komisí pro sucho. Krajské úřady (vodoprávní úřady) kontrolují dodržování rozhodnutí vydaných krajskou komisí pro sucho. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí (ústřední vodoprávní úřad) kontrolují dodržování rozhodnutí ústřední komise pro sucho.
K bodu 64 (k § 115 odst. 19)
Speciální úprava místní příslušnosti v případě přesahu vodního díla či záměru do správních obvodů více vodoprávních úřadů je rozšířena o vydávání závazných stanovisek. Jedná se jak o závazné stanovisko pro potřeby vydání společného povolení souboru staveb podle § 94j odst. 2 stavebního zákona, tak i závazné stanovisko podle § 104 odst. 9 vodního zákona.
K bodu 66 (k § 115a)
Vzhledem k cílům sledovaným celou úpravou zvládání sucha a stavu nedostatku vody je nutné zajistit efektivnost ukládaných opatření. Těch je nutné dosáhnout v co nejkratší době, čemuž nevyhovují zákonné lhůty dle správního řádu. Proto je zde v odst. 1 a 2 upravena možnost rychlejšího přijetí opatření obecné povahy než dle úpravy ve správním řádu. Opatření obecné povahy se vyhotoví a vyvěsí na úřední desce. Tímto nabývá účinnosti.
V odst. 3 je tak, jako v platném znění zákona, v případě vydávání opatření obecné povahy, kterým se vydává národní plán povodí nebo plán pro zvládání povodňových rizik anebo kterým se stanoví záplavové území a jeho aktivní zóna, vyloučeno použití ustanovení § 172 odst. 5 správního řádu o námitkách.
K bodu 67 (k § 116 odst. 1 písm. d), § 122 odst. 1 písm. a), § 125a odst. 1 písm. d) a § 125g odst. 1 písm. a))
Legislativně technická úprava spočívající v zavedení terminologické jednotnosti užití pojmu zvlášť nebezpečné závadné látky.
K bodům 68, 78 a 79 (k § 116 a § 125a)
Upravují se sankce za porušení povinností podle § 87k a § 87l. Výše je upravena vzhledem ke společenské škodlivosti porušení povinnosti při mimořádné situaci.
K bodu 69 (k § 116 odst. 1 písm. u))
Jedná se o legislativně technické zpřesnění. Navrhuje se odstranění nesprávného odkazu na § 112 odst. 1 písm. b), podle kterého v důsledku novely vodního zákona (zákon č. 113/2018 Sb.) může ČIŽP nově ukládat odstranění a nápravu zjištěných nedostatků, jejich příčin a škodlivých následků, zjistí-li porušení povinností pouze podnikajícím fyzickým osobám a právnickým osobám. Ustanovení § 116 však obsahuje právní úpravu přestupků fyzických osob nepodnikajících.
K bodům 70, 71, 80, 81 a 82 (k 116 a § 125a)
Jedná se o legislativně technickou opravu chybného odkazu v souvislosti se změnou provedenou v § 116 odst. 1 a § 125a odst. 1.
K bodům 72 a 83 (k § 118 odst. 1 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. b))
Doplňuje se skutková podstata přestupku za nepředání údajů pro potřeby vodní bilance příslušnému správci povodí.
K bodu 73 (k § 120 odst. 8)
Doplňuje se skutková podstata přestupku fyzických osob za neumožnění vstupu podle § 21 odst. 7 písm. a), zaměstnancům správců povodí a pověřených odborných subjektů.
K bodu 74 (k § 120 odst. 9)
Stanoví se sankce za porušení povinností za neumožnění vstupu podle § 21 odst. 7 písm. a).
K bodům 75, 76 a 77 (k § 122)
Legislativně technická úprava spočívající v zavedení terminologické jednotnosti užití pojmů nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky a prioritní nebezpečné látky.
K bodu 84 (k § 125e odst. 8)
Doplňuje se skutková podstata přestupku právnických nebo podnikajících fyzických osob za neumožnění vstupu podle § 21 odst. 7 písm. a), zaměstnancům správců povodí a pověřených odborných subjektů.
K bodu 85 (k § 125e odst. 9)
Stanoví se sankce za porušení povinností za neumožnění vstupu podle § 21 odst. 7 písm. a).
K bodu 86 (k § 125g)
Legislativně technická úprava spočívající v zavedení terminologické jednotnosti užití pojmů nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky a prioritní nebezpečné látky.
K bodům 87, 88 a 89 (k § 125l odst. 1, 4 a 5)
Navržená změna odstraňuje nesystémové řešení kompetencí při ukládání přestupků. Nově tak budou moci projednávat přestupky všechny vodoprávní úřady ve smyslu § 104 odst. 2, které vykonávají vodoprávní dozor podle § 110 a § 111. Zavádí se tedy pravidlo, kdo kontroluje, projednává přestupek.
K bodu 90 (k § 126 odst. 8)
Dochází k vypuštění ustanovení týkající se rozhodování České inspekce životního prostředí, která v žádném z odkazovaných řízení nerozhoduje.
K bodu 91 (k § 126a)
Činnost vykonávaná komisí pro sucho je výkonem přenesené působnosti.
K bodu 92 (příloha č. 1)
Legislativně technická úprava spočívající v zavedení terminologické jednotnosti užití pojmů nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky.
K Čl. II – Přechodná ustanovení
K bodům 1 a 2
Jedná se o úpravu lhůt, ve kterých je nutné pořídit plány pro sucho.
K bodu 3
Jedná se o úpravu lhůty, ve které je nutné zřídit krajskou komisi pro sucho.
K bodu 4
Navrhuje se odklad povinnosti měřit množství odebírané povrchové a podzemní vody
3 3
o celkovém množství alespoň 1000 mvody v kalendářním roce nebo 100 mvody v kalendářním měsíci na rok 2021 tak, aby se všichni odběratelé mohli na plnění této povinnosti připravit. Pro potřeby vodní bilance jsou odběratelé povrchových a podzemních vod povinni ohlašovat příslušným správcům povodí údaje o odběrech jednou ročně, a to způsobem a v rozsahu, který stanoví vyhláška č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci. V souladu s uvedenou vyhláškou jsou odběratelé povinni předat výsledky měření odebírané vody vždy do 31. 1. následujícího roku. Odběratelé povrchových či podzemních vod budou tedy povinni poprvé předat výsledky měření (za rok 2021) příslušnému správci povodí do 31. 1. 2022.
K bodu 5
Povinnost provést technickou revizi do 6 měsíců od zprovoznění vodního díla platí pro vodní díla ohlášená po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
K bodu 6
Zákon č. 113/2018 Sb. účinný od 1. ledna 2019 zrušil ve vodním zákoně institut záloh na poplatky za odebrané množství podzemní vody a záloh na poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. V případě poplatků za odebrané množství podzemní vody nicméně novela vodního zákona č. 113/2018 Sb. nezrušila rozhodnutí o zálohových výměrech, která vydala Česká inspekce životního prostředí podle vodního zákona, ve znění před nabytím účinnosti zákona č. 113/2018 Sb. Navrhovaná změna je formální povahy a z důvodu zvýšení právní jistoty se navrhuje zrušit výše uvedená (a v současné době již nevymahatelná) rozhodnutí zákonem.
K bodu 7
Stanovuje přechodné období ve vztahu k započatým a pravomocně neukončeným správním řízením přede dnem nabytí účinnosti zákona.
K ČÁSTI DRUHÉ
K Čl. III – změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv
Hlavním posláním Správy státních hmotných rezerv je zabezpečovat hospodářská opatření pro krizové stavy, poskytovat státní hmotné rezervy při řešení a odstraňování následků krizových situací, při řešení mimořádných situací apod. (blíže viz zákony vymezující působnost Správy státních hmotných rezerv - č. 97/1993 Sb., č. 241/2000 Sb., č. 189/1999 Sb.).
Součástí státních hmotných rezerv jsou i pohotovostní zásoby, které tvoří základní materiály a výrobky, které jsou určené zejména ústředním správním úřadům, územním samosprávným celkům, záchranným sborům, havarijním službám, zdravotnické záchranné službě nebo Policii České republiky.
Navrhovaný § 4d upravuje podmínky poskytnutí a použití státních hmotných rezerv pro řešení mimořádných událostí v souvislosti s vyhlášením stavu nedostatku vody. Státní hmotné rezervy bude moci Správa státních hmotných rezerv poskytnout pro potřeby správního úřadu, orgánu územní samosprávy nebo hasičských záchranných sborů.
V případě vyhlášení stavu nedostatku vody může Správa státních hmotných rezerv poskytnout zejména cisterny na vodu, zařízení k čerpání vody, jakož i zařízení potřebná k dodávce nebo odvádění vody.
K ČÁSTI TŘETÍ
K Čl. IV – změna krizového zákona
K bodu 1 (k § 36 odst. 1)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 39.
K bodu 2 (k § 39 odst. 2)
Upřesňují se kompetence krizového štábu a povodňové komise při vyhlášení krizového stavu. V případě, kdy dojde k vyhlášení krizového stavu podle krizového zákona, vykonávají povodňové komise i nadále činnosti podle vodního zákona.
K bodu 3 (k § 39 odst. 3)
Navrhuje se jasné rozdělení kompetencí komisí pro sucho a krizových orgánů, a to v návaznosti na nově vložený § 87h do vodního zákona.
K ČÁSTI ČTVRTÉ
K Čl. V – změna zákona o vodovodech a kanalizacích
K bodu 1 (k § 9 odst. 5)
Navrhuje se rozšířit možnost provozovatele vodovodu přerušit nebo omezit dodávku vody bez předchozího upozornění, pokud je mu při stavu nedostatku vody příslušným orgánem upraveno, omezeno nebo zakázáno nakládání s vodami.
K bodu 2 (k § 15 odst. 7 a 8)
Současné znění zákona o vodovodech a kanalizacích na základě ustanovení § 15 odst. 4 umožňuje šetření s pitnou vodou v obdobích extrémního sucha v místech s nedostatečnými zdroji pitné vody dodávané z vodovodu pro veřejnou potřebu. Omezení užívání pitné vody je možné pouze na omezenou dobu nejdéle 3 měsíce, kterou lze výjimečně prodloužit až o další 3 měsíce. S přihlédnutím k tomuto ustanovení se navrhuje i v případě vyhlášení stavu nedostatku vody podle vodního zákona omezení pouze na 3 měsíce resp. na 6 měsíců.
Navrhuje se, aby provozovatel vodovodu měl neprodleně po zveřejnění opatření obecné povahy nebo po vyhlášení stavu nedostatku vody podle vodního zákona přístup k jednotlivým vodoměrům. Tímto způsobem bude mimo jiné možné zajistit provádění kontrol stanovených podmínek.
K bodu 3 (k § 26 odst. 2 písm. b))
Jedná se o legislativně technickou opravu chybného odkazu.
K bodu 4 (k § 26 odst. 2 písm. c))
V § 26 odst. 2 se navrhuje zrušit písmeno c). Zákon o vodovodech a kanalizacích svěřuje pravomoc vodoprávnímu úřadu, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností a újezdní úřad na území vojenského újezdu (§ 27 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích). Obecní úřady v přenesené působnosti proto nemohou vydat opatření obecné povahy podle § 15 odst. 4 až 6 zákona o vodovodech a kanalizacích. S ohledem na tuto skutečnost se navrhuje vypustit předmětné ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích.
K bodu 5 (k § 29b)
V současné době není v zákoně o vodovodech a kanalizacích zmocnění pro nahlížení do registru obyvatel, proto nemůže příslušný správní orgán pro potřeby řízení vedených podle zákona o vodovodech a kanalizacích ověřit fyzické osoby v registru obyvatel. Je proto navrhováno doplnění příslušného ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích, které by umožnilo přístup do předmětných registrů. Je doplněna rovněž možnost využití základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci.
K bodům 6, 8 a 10 (k § 32 odst. 5 písm. e), § 32 odst. 7 písm. b), § 33 odst. 7 písm. e))
Užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu v rozporu s omezením stanoveným opatřením obecné povahy není zákonem o vodovodech a kanalizacích považováno za přestupek. Podle dosavadní úpravy by odběr v rozporu s opatřením obecné povahy bylo možné kvalifikovat jako neoprávněný odběr, za předpokladu, že by byl takovýto odběr ve smlouvě o dodávce pitné vody (viz § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích) výslovně zakázán. Z tohoto důvodu se navrhuje definovat odběr nebo užití pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu v rozporu s § 15 odst. 4, 5 a nově 7 zákona o vodovodech a kanalizacích. Pro uvedené přestupky se navrhuje obdobná sankce, jako je tomu u podobného přestupku v rámci vodního zákona.
K bodům 7, 9, 11 a 12 (k § 32 odst. 7 a § 33 odst. 9)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti se změnou v § 33.
K bodu 13 (k § 34 odst. 2)
Je navržena změna kompetencí při ukládání přestupků za provoz vodovodů a kanalizací bez nezbytného povolení k provozování. Nově tak budou moci projednávat přestupky krajské úřady, které takové povolení vydávají.
K ČÁSTI PÁTÉ
K Čl. VI – Účinnost
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
V Praze dne 8. července 2019
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Miroslav Toman, CSc., v. r.
Ministr životního prostředí:
Mgr. Richard Brabec v. r.