zákon č. 545/2020 Sb.

K čl. I

K bodu 1 (§ 1 odst. 1)

Dříve v zákoně o obalech nebyl definován obalový prostředek, který specifikuje obal před jeho naplněním, a proto bylo nutné prázdné obaly od naplněných obalů rozlišit vymezením obalů a balených výrobků. V současnosti je však již v zákoně zakotvena definice obalového prostředku. Termín „balený výrobek“ již postrádá svůj smysl a naopak může být matoucí. Proto je zrušen ve všech ustanoveních, ve kterých je v zákoně obsažen.

K bodu 2 (§ 1 odst. 1)

Do zákona o obalech se transponují směrnice (EU) 2018/851 a směrnice (EU) 2018/852, které jsou součástí tzv. balíčku oběhového hospodářství, souboru směrnic EU, jejichž cílem je realizovat v členských státech EU přechod k oběhovému hospodářství (cirkulární ekonomice). Z tohoto důvodu se v poznámce pod čarou č. 2 doplňují tyto transponované směrnice.

K bodu 3 (§ 1 odst. 3)

Ustanovení je měněno společně s poznámkou pod čarou č. 4 v souvislosti s návrhem nového zákona o odpadech. Jedná se spíše o upřesnění než změnu, na stávající zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, bylo odkazováno ve znění zákona o obalech již před předmětnou novelizací.

K bodům 4 až 6 [§ 2 písm. c), d), f) a j), § 10 odst. 1, § 12 odst. 1, § 14 odst. 1, § 36 písm.

b) a § 44 odst. 2 písm. g) až i)]

Viz k bodu 1.

K bodu 7 [§ 2 písm. g)]

Navrhovaným ustanovením je implementován čl. 3 odst. 2 bod 2a směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, tedy definice opakovaně použitelného obalu. Před novelizací byla definována činnost opakovaného použití obalu, ne samotný opakovaně použitelný obal. Tato změna však v praxi žádný dopad nepřináší.

K bodu 8 [§ 2 písm. i) až k)]

Novelizační bod implementuje čl. 3 odst. 2 bod 2b směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, který zavádí nový pojem „kompozitní obaly“. K tomuto pojmu se neváže žádná specifická povinnost, kromě obecné povinnosti stanovené v čl. 7 odst. 4 směrnice 94/62/ES, podle které členské státy EU přijmou opatření na podporu vysoce kvalitní recyklace obalových odpadů a pro dodržování nezbytných norem kvality pro příslušná odvětví zabývající se recyklací. Za tímto účelem se čl. 11 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, pojednávající o opětovném použití a recyklaci, použije na obalové odpady, včetně odpadů z kompozitních obalů.

Pojem organická recyklace, který byl směrnicí (EU) 2018/852 zrušen, byl proto nahrazen odpovídající definicí z nového zákona o odpadech. Definice oxo-rozložitelného plastového obalu byla navržena z důvodu nutnosti implementace Přílohy II. bodu 3 písm. d) směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, kdy je třeba tento druh obalu vyloučit ze skupiny biologicky rozložitelných obalů.

K bodu 9 [§ 2 písm. r) a s)]

Navrhovaným ustanovením je implementován článek 8a odst. 4 písm. b) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby peněžní příspěvky hrazené výrobci za účelem dodržení jejich povinností spojených s rozšířenou odpovědností výrobce byly v případě kolektivního plnění rozšířené odpovědnosti výrobce upravovány, pokud je to možné, pro jednotlivé výrobky nebo skupiny podobných výrobků, a to zejména se zohledněním jejich trvanlivosti, opravitelnosti, opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti a přítomnosti nebezpečných látek, čímž se přihlíží k jejich životnímu cyklu a zohledňují se požadavky stanovené příslušným právem Unie, a to pokud možno na základě harmonizovaných kritérií, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu.

Úprava příspěvků je definována jako ekomodulace a za její realizaci jsou zodpovědné autorizované obalové společnosti, viz níže.

Pojem sběrné místo byl zaveden, aby bylo postaveno na jisto, že se jedná o místo zpětného odběru, tedy místo, kde jsou odpady z obalů odebírány od spotřebitele. Tím je „sběrné místo“ odlišeno od míst, kde jsou odebírány odpady z obalů od jiných konečných uživatelů.

K bodu 10 (§ 4 odst. 1)

Viz k bodu 1.

K bodu 11 [§ 4 odst. 1 písm. c)]

Směrnice (EU) 2018/852 ruší v čl. 3 odst. 1 bodech 7 až 9 směrnice 94/62/ES definice pojmů „recyklace“, „energetické využití“ a „organická recyklace“. Směrnice (EU) 2018/852 poté stanovuje, že pro účely této směrnice se „recyklací“ a „využitím“ rozumí příslušné pojmy podle směrnice 2008/98/ES. Podle tohoto vzoru tyto pojmy v zákonu o obalech nově vycházejí přímo z navrhovaného zákona o odpadech, případně jsou dány do souladu s ním („biologický rozklad“).

K bodu 12 (§ 4 odst. 2)

Ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) po úpravě terminologicky přímo vychází ze zákona o odpadech, odstavec je tedy nadbytečný.

K bodu 13 (§ 6)

Viz k bodu 1.

K bodům 14 až 16 (§ 10)

Navrhovaným ustanovením je implementován článek 8a odst. 3 písm. a) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, dle kterého členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý výrobce nebo organizace vykonávající povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců měli jasně stanovenou působnost z hlediska územního, výrobkového a materiálového pokrytí, aniž by se omezovali na ty oblasti, v nichž je sběr odpadů a nakládání s nimi nejziskovější. Je tedy stanoveno, že zpětný odběr musí být zajišťován na celém území ČR v přiměřené docházkové vzdálenosti s výjimkou zpětného odběru vratných zálohovaných obalů, u kterých je podle § 9 odst. 4 stávajícího znění zákona osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, povinna vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží. To v praxi znamená, že osoba, která vratný zálohovaný obal prodává, má povinnost ho vykoupit.

Docházkovou vzdáleností se rozumí pěší dostupnost sběrného místa od nejvzdálenějšího obytného domu v obci. Vzhledem k tomu, že hustota rozmístění sídel je v České republice značně variabilní, je nutné docházkovou vzdálenost vnímat v kontextu hustoty rozmístění sídel v dané obci.

Navrhované změny předmětného ustanovení odráží výklad již stávajícího znění zákona. Minimální podíl zasmluvněných obcí již obsahuje rozhodnutí o autorizaci stávající autorizované obalové společnosti. Zavedení minimálních podílů je nezbytné právě kvůli nastavení jasného územního pokrytí a kvůli zamezení autorizovaným obalovým společnostem omezit se pouze na oblasti, v nichž je sběr odpadů a nakládání s nimi nejziskovější, což je ještě posíleno ustanovením § 21 odst. 1 písm. d), podle kterého autorizované obalové společnosti (dále také „AOS“) musí za obdobných podmínek uzavřít smlouvu s každou obcí, která o to projeví zájem.

Nutnost navrhované úpravy také vyplývá z poslední věty článku 8a odst. 2 směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, která ukládá členským státům EU přijmout opatření zaměřená na vytváření pobídek pro držitele odpadů, aby plnili svou povinnost odevzdávat své odpady do již existujících systémů tříděného sběru, a to zejména prostřednictvím případných ekonomických pobídek nebo regulací. Navrhované nastavení parametrů sítě sběrných míst zaručuje, aby autorizované obalové společnosti musely sdílet stejnou sběrnou síť, kterou zajišťují na základě spolupráce s obcemi. Tím je dána jistota, že spotřebitelé budou odevzdávat své odpady z obalů do již existujícího obecního systému nakládání s odpady.

Zařazení sběrného místa do systému obce musí být prokazatelné a současně je nutné, aby obec mohla sebraný odpad vykázat ve smyslu jejích vlastních povinností dosáhnout požadovanou míru třídění a využití komunálního odpadu, jehož je obalový odpad součástí, přitom je nutné, aby pro účely kontroly státními orgány byla tato forma spolupráce písemně podložena.

Povinnost zařazení do obecního systému nakládání s odpady platí rovněž ve vztahu k realizaci zpětného odběru odpadů z vratných zálohovaných obalů, zejména z toho důvodu, aby obce měly k dispozici data o množství zpětně odebraných odpadů z obalů a jejich využití, což je důležité pro účely splnění cílů vyplývajících z navrhovaného nového zákona o odpadech. S ohledem na skutečnost, že zpětným odběrem je podle § 2 písm. l) zákona o obalech „odebírání použitých obalů od spotřebitelů na území České republiky za účelem opakovaného použití obalů nebo za účelem využití nebo odstranění odpadu z obalů“, § 10 se nevztahuje na průmyslové obaly a tedy ani na AOS, které by zajišťovaly plnění povinností ve vztahu výhradně k průmyslovým obalům.

Navrhovaným odstavcem 5 je implementována první věta článku 8a odst. 2 směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, dle kterého členské státy EU přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby držitelé odpadů, na které se zaměřují systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zavedené v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, byli informováni o opatřeních na předcházení vzniku odpadů, centrech pro opětovné použití a pro přípravu k opětovnému použití, systémech zpětného odběru a sběru odpadu a o předcházení znečišťování odpadky. Informování o centrech pro opětovné použití a pro přípravu k opětovnému použití nebylo do navrhovaného ustanovení zařazeno, neboť ve vztahu k obalům žádná taková centra v ČR neexistují a ani do budoucna se o nich neuvažuje.

K bodu 17 (§ 13 odst. 1)

Novela předpokládá souběžné působení více AOS a současně předpokládá, že každá AOS bude plně odpovědná za ověřování evidence obalů povinných osob. Pokud by povinná osoba kombinovala více smluv o sdruženém plnění s více AOS nebo tyto smlouvy kombinovala s vlastním systémem zpětného odběru a využití, není fakticky možné provést kontrolu evidence takové povinné osoby jinak, než souběžným a koordinovaným provedením auditu všemi AOS a současně kontroly samostatného plnění inspektory ČIŽP, při kterém by si musely všechny tyto subjekty vyměňovat informace, což jim zákon v jiných svých ustanoveních neumožňuje.

K bodu 18 (§ 13 odst. 2)

Navrhované ustanovení zakazuje ovlivňování dodavatelů ze strany maloobchodních i velkoobchodních prodejců, aby dodavatelé uzavřeli smlouvu s konkrétní autorizovanou obalovou společností (v případě, že na trhu bude působit více autorizovaných obalových společností). Ustanovení je navrhováno v návaznosti na zkušenosti ze zahraničí.

K bodu 19 (§ 13 odst. 3)

Minimální míra opakovaného použití, která vede k fiktivnímu splnění § 10 a § 12, byla odvozena od minimální míry celkové recyklace stanovené v příloze č. 3. V době zavedení tohoto ustanovení tato míra činila 55 %. V době návrhu předmětné novely je tato míra přílohou č. 3 stanovena na 65 %, počínaje rokem 2020 však bude navýšena na 70 %. Účinnost novely je přitom navrhována k 1. lednu 2021. Navrhované ustanovení tedy minimální míru opakovaného použití, která vede k fiktivnímu splnění § 10 a § 12, aktualizuje, při uplatnění stejného principu, jako při zavedení tohoto ustanovení.

K bodu 20 (§ 13a)

Navrhovaným ustanovením je implementován článek 8a odst. 5 směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého každý členský stát EU umožní výrobcům usazeným v jiném členském státě, kteří uvádějí výrobky na trh na jeho území, jmenovat právnickou nebo fyzickou osobu usazenou na jeho území jako pověřeného zástupce pro účely provádění plnění povinností výrobce vyplývajících ze systémů rozšířené odpovědnosti výrobce na jeho území.

Zahraniční osoby nemají povinnost pověřeného zástupce ustanovit, jedná se o dobrovolný nástroj. Pověřený zástupce za zahraniční osobu neplní povinnosti uvedené v § 3 až 6, neboť tyto povinnosti lze splnit pouze před uvedením samotného obalu na trh, tedy v okamžiku, kdy se obal ještě nenachází v České republice.

K bodu 21 (§ 14 odst. 1)

Viz k bodu 1 a legislativně-technická úprava.

K bodu 22 (§ 14 odst. 2 a 3)

Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly, je povinna podat návrh na zápis do tzv. Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů. Podle navrženého ustanovení ovšem tato osoba není povinna podat návrh na zápis do Seznamu, jestliže je v Seznamu osob zapsán pověřený zástupce zaváděný § 13a či pokud návrh na zápis do Seznamu osob podal. Dále se stanovuje, že pověřený zástupce podává návrh na zápis do Seznamu svým jménem namísto osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu, jejíž povinnosti podle tohoto zákona plní.

K bodům 23 až 30 (§ 14)

Legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn.

Z odst. 5 byl odstraněn požadavek na předkládání listin, neboť živnostenský rejstřík, jakož i obchodní rejstřík (včetně sbírky listin), je veřejným informačním systémem veřejné správy a údaje z nich jsou dostupné každému, tedy i orgánům veřejné moci. Obchodní rejstřík je nadto podle příslušných ustanovení zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, nadán zásadou materiální a formální publicity. Údaje jsou k dispozici též prostřednictvím základního registru osob (§ 24 a násl. zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů), jehož tzv. referenční údaje jsou nadány předpokladem správnosti, jakož i zásadou materiální a formální publicity.

Vzhledem k tomu, že se na zápis do Seznamu osob nově vztahuje správní řád, bylo ustanovení odst. 7 a 10 doplněno o vydání rozhodnutí, pokud Ministerstvo nevyhoví návrhu na zápis nebo změnu nebo vyřadí osobu na základě vlastního zjištění.

K bodu 31 (§ 14a)

Navrhovaným ustanovením je stanoveno, že prvním úkonem v řízení o zápisu do Seznamu osob ve smyslu § 14 je vydání rozhodnutí. V případě, že Ministerstvo zápis provede, nejedná se o řízení ve smyslu správního řádu. V případě vydání rozhodnutí, o tom, že zápis nebyl proveden, je účastníkem řízení pouze navrhovatel a rozhodnutí se vydává, pokud nejsou splněny podmínky stanovené tímto zákonem, za nichž je možné určit pověřeného zástupce, nebo jestliže navrhovatel nedoložil písemné pověření, na jehož základě byl jako pověřený zástupce určen.

Rozhodnutí také Ministerstvo vydává, pokud provede změny zápisu v Seznamu na základě vlastního zjištění nebo neprovede-li změny zápisu v Seznamu na základě oznámení. Při vyřazení osoby na základě vlastního zjištění se také vydává rozhodnutí, což ovšem neplatí, pokud jde o osobu, která zemřela nebo zanikla.

K bodu 32 (§ 15 odst. 1)

Rozhodnutí Komise (EU) 2019/665 ze dne 17. dubna 2019 o změně rozhodnutí 2005/270/ES, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, stanovuje závazná pravidla výpočtu recyklace, respektive v jakých fázích, jaké procedury a za jakých okolností lze považovat obaly za zrecyklované. Je nezbytné, aby evidence byla vedena v souladu s těmito pravidly. Jedině tak bude schopna ČR správně vykazovat procenta recyklace Evropské komisi za účelem ověření splnění evropských cílů recyklace.

K bodu 33 (§ 15 odst. 3)

Navrhovanými ustanoveními je implementován článek 6a odst. 2 směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, který stanovuje měřící bod recyklace. Dle tohoto ustanovení je pro účely plnění cílů směrnice hmotnost recyklovaného obalového odpadu měřena v okamžiku, kdy odpad vstupuje do recyklace, což ovšem neplatí vždy, neboť hned v další větě je umožněno odchylně od prvního pododstavce hmotnost recyklovaného obalového odpadu měřit při výstupu z jakéhokoli třídění, pokud:

a) je tento odpad z výstupu následně recyklován;

b) hmotnost materiálů nebo látek, které jsou odstraněny dalšími operacemi předcházejícími recyklaci a nejsou následně recyklovány, není zahrnuta do hmotnosti odpadu, který je vykazován jako recyklovaný.

K bodu 34 (§ 15 odst. 4)

Ustanovením odst. 4 je rozšířeno zmocnění pro úpravu rozsahu vedení evidence a vymezení odpadů z obalů, které lze započítávat do recyklace. Podrobnosti měřícího bodu recyklace budou stanoveny vyhláškou, ve které bude promítnuto prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/665 ze dne 17. dubna 2019 o změně rozhodnutí 2005/270/ES, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech.

K bodu 35 [§ 15a odst. 1 písm. b)]

Jedná se o transpozici článku 8a odst. 1 písm. d) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, dle kterého členské státy EU zajistí rovné zacházení s výrobci bez ohledu na jejich původ nebo velikost, aniž by na výrobce malých množství výrobků, včetně malých a středních podniků, kladl nepřiměřenou regulační zátěž. V zákoně o obalech platila doposud výjimka z plnění povinností § 10 až 15 pro podniky s roční produkcí obalů pod 300 kg a s ročním obratem do 4 500 000 Kč. Výjimka se rozšiřuje na podniky s obratem do 25 000 000 Kč. Úprava tohoto ustanovení vychází z podnikatelské praxe a úkolu uloženého v rámci tzv. Ekoauditu (Návrhy na řešení opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v České republice z pohledu právních předpisů na ochranu životního prostředí). Rozšířit výjimku pro podniky s ročním obratem do 25 000 000 Kč bylo požadováno v podnětu č. 11 první fáze tzv. Ekoauditu a tento úkol byl uložen usnesením vlády č. 157 ze dne 2. března 2011.

K bodu 36 (§ 16 odst. 1)

Odstavec byl přeformulován na základě připomínky Legislativní rady vlády, jedná se pouze o formální úpravu.

K bodu 37 (§ 16 odst. 2)

Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) byl zrušen a nahrazen mj. zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Na základě připomínky legislativní rady vlády byl odstavec vypuštěn pro nadbytečnost.

K bodům 38 až 53 (§ 17)

V odst. 1 bylo vypuštěno projednání žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci s Ministerstvem zemědělství zejména z důvodu snižování administrativní zátěže. Zkušenosti z praxe ukazují, že vyjádření Ministerstva zemědělství k žádostem o vydání rozhodnutí o autorizaci mají spíše formální charakter a k posouzení schopnosti žadatele splnit specifické požadavky zákona o obalech věcně nepřispívají.

V odst. 2 byla vypuštěna možnost podání žádosti o autorizaci prostřednictvím zakladatelů, pokud společnost dosud nebyla zapsána do obchodního rejstříku, neboť s ohledem na množství požadavků zákona není možné, aby je byla společnost před zápisem do obchodního rejstříku schopna splnit.

Odst. 3 byl doplněn o uvedení podílu na hlasovacích právech akcionáře v žádosti, vzhledem k tomu, že podíl na hlasovacích právech akcionáře se nemusí nutně shodovat s podílem na základním kapitálu. Požadavek na uvedení akcionářů jednajících ve shodě byl doplněn v souvislosti s prokázáním ustanovení § 18 odst. 3.

V § 17 odst. 3 písm. a) byl upraven požadavek na předkládání listin, neboť obchodní rejstřík (včetně sbírky listin) je veřejným informačním systémem veřejné správy a údaje z něho jsou dostupné každému, tedy i orgánům veřejné moci. Stanovy tedy žadatel nově předkládá pouze, pokud si je vědom, že mají v době podání žádosti jinou podobu, než je ta veřejně dostupná.

Povinnost předložit výpis z obchodního rejstříku byl odstraněn, neboť obchodní rejstřík je také veřejným informačním systémem veřejné správy a údaje z něho jsou dostupné každému, tedy i orgánům veřejné moci a nadto je podle příslušných ustanovení zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, nadán zásadou materiální a formální publicity. Údaje jsou k dispozici též prostřednictvím základního registru osob (§ 24 a násl. zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů), jehož tzv. referenční údaje jsou nadány předpokladem správnosti, jakož i zásadou materiální a formální publicity.

Změny v odst. 3 písm. b) jsou legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn.

Úprava písm. c) souvisí s tím, že žadatel o autorizaci již může být pouze osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Informace o ní jsou tudíž veřejně dostupné a předkládání zakladatelské smlouvy postrádá smysl.

Projekt zajišťování sdruženého plnění musí zahrnovat nově i popis sběrné sítě a údaj, zda k zajišťování sdruženého plnění bude využívána spolupráce s obcemi. Toto je do odst. 3 písm.

d) bodu 1 doplněno z důvodu možného zájmu zajišťovat sdružené plnění pouze ve vztahu k vratným zálohovaným obalům, pro které platí jiný rozsah umístění zajištění sběrných míst, jak je uvedeno v navrhovaném § 10 odst. 1.

Formy využití odpadů z obalů v odst. 3 písm. d) bodu 4 byly upraveny v souladu s navrhovanými úpravami v § 4.

Žadatel by měl oproti stávající úpravě kromě popisu finančního zajištění v prvním roce působení v projektu zajišťování sdruženého plnění uvést i plánované finanční zajištění pro první 3 roky působení. Požadavek nezávislosti finančního zajištění na platební schopnosti osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu je navrhováno z toho důvodu, že pokud je financování celého projektu plánováno realizovat pouze z příjmů povinných osob, neexistuje dostatečná záruka o tom, že projekt zajišťování sdruženého plnění je dostatečně finančně zajištěn. Platby povinných osob totiž AOS zpravidla obdrží až po uplynutí určitého časového období a do jisté míry jsou takové příjmy nejisté, neboť záleží na povinné osobě, zda bude své platby vůči AOS splácet řádně. Na začátku působení navíc musí autorizovaná obalová společnost vynaložit značné investiční náklady na uvedení systému do provozu, což by v případě platební neschopnosti povinných osob nebylo možné.

S ohledem na nově zaváděný postupný nástup smluvního zajišťování povinnosti zpětného odběru v obcích v prvním roce působení AOS [§ 17 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. f) a g), který bude popsán níže], je nezbytné, aby v tomto prvním roce byl navržen podrobný funkční mechanismus kompenzace nákladů na zajištění zpětného odběru odpadů z obalů ve sběrných místech, které žadatel nebude mít smluvně zajištěny do dne dosažení podílů podle § 10 odst. 2 a 3 a zpětný odběr v nich zajištují ostatní AOS. Tento mechanismus musí být popsán v projektu sdruženého plnění a musí zahrnovat také kompenzaci nákladů na využití odpadů z obalů, které byly zpětně odebrány v žadatelem nezajištěných místech zpětného odběru. Kromě prostého popisu mechanismu musí žadatel o autorizaci doložit jeho funkčnost a splnitelnost, aby Ministerstvo v případě, že by hrozilo, že kompenzace nákladů bude nespravedlivá nebo ke kompenzaci nákladů vůbec nedojde, nemuselo navržené řešení složitě zpochybňovat. Pokud by žadatel o autorizaci byl schopen prokázat, že bude schopen zajišťovat zpětný odběr v souladu s § 10 již od prvního dne jeho působení coby AOS, může se v projektu v souvislosti s tímto požadavkem pouze odkázat na vyrovnání nákladů podle § 21b.

V posledních letech Ministerstvo životního prostředí vedlo několik řízení s žadateli o autorizaci, ze kterých při uplatňování stávajícího výkladu zákona o obalech ohledně dostatečné četnosti a dostupnosti sběrných míst, vyvstaly některé praktické zkušenosti. Noví žadatelé o autorizaci tvrdí, že smluvní zajištění stejného počtu obcí a stejného podílu obyvatel v nich žijících jako je požadováno prostřednictvím rozhodnutí o autorizaci po stávající a jediné AOS EKO-KOM, a.s. je z praktického hlediska nemožné. Zástupci obcí se totiž údajně obávají, že pokud přislíbí spolupráci s dosud neautorizovaným žadatelem o autorizaci, byla by ohrožena jejich spolupráce se stávající AOS. Z tohoto důvodu byly navrženy kvóty pro postupné smluvní zajišťování povinnosti zpětného odběru v obcích v prvním roce působení AOS.

V § 17 bylo navrženo nové ustanovení odst. 4 písm. a), podle kterého musí mít žadatel ke dni podání žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci odchylně od § 10 odst. 2 a 3 smluvně zajištěn pouze takový počet sběrných míst, aby podíl obyvatel žijících v obcích, na jejichž území je žadatel povinen zajišťovat zpětný odběr, činil z celkového počtu obyvatel České republiky minimálně 25 %, a aby podíl obcí, na jejichž území je žadatel povinen zajišťovat zpětný odběr, činil z celkového počtu obcí v České republice minimálně 25 %.

Na toto ustanovení pak z hlediska postupného smluvního zajišťování povinnosti zpětného odběru v obcích ze strany žadatelů o autorizaci navazuje nově navržené ustanovení § 21 odst. 1 písm. f) a g).

Pokud autorizovaná obalová společnost ve stanovených termínech nedosáhne parametrů sběrné sítě podle § 21 odst. 1 písm. f) nebo g), může jí být Ministerstvem životního prostředí (dále také „MŽP“) zakázáno poskytovat sdružené plnění [navrhovaný § 43 odst. 1 písm. c)] a může být zahájeno řízení o zrušení rozhodnutí o autorizaci [navrhovaný § 26 odst. 1 písm. c)].

Odst. 4 písm. b) nastavuje specificky počáteční rozsah sběrné sítě také pro AOS, které mají v úmyslu zajišťovat sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly, neboť ty zajišťují zpětný odběr specificky zejména ve vazbě na osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu vratné zálohované obaly. Nové AOS, které mají v úmyslu zajišťovat sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly, musí smluvně zajistit sběrná místa v provozovnách, kde je vratný zálohovaný obal prodáván spotřebiteli. Tím je zajištěn soulad se stávajícím ustanovením § 9 odst. 4, podle kterého je osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, povinna vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží.

Doplnění odst. 3 písm. c) je nutné, neboť při současném působení více AOS se všechny AOS a MŽP musejí domluvit na společném postupu v řešení jednotlivých oblastí, které budou podrobněji popsány v odůvodnění navrhovaného § 21c. Systém zajišťování sdruženého plnění totiž bude fungovat na základě dohodnutých postupů a nově autorizovaná AOS nesmí tento systém ohrozit. Pokud se žadatel s MŽP a stávajícími AOS na společném přístupu domluví, uzavře se mezi těmito stranami smlouva, kde bude společný přístup v konkrétních oblastech poskytování sdruženého plnění popsán. Pokud ke shodě mezi žadatelem, AOS a MŽP nedojde ani po 9 měsících od zahájení jednání, žadatel podá žádost o rozhodnutí postupu v daných oblastech Ministerstvem, ve které uvede návrhy řešení, což je důvodem pro přerušení řízení o autorizaci. Ministerstvo návrhy posoudí a vydá rozhodnutí, které bude závazné jak pro žadatele, tak pro stávající AOS. V případě ekomodulace musí žadatel převzít princip stávající AOS, neboť je nezbytné, aby probíhala za každých okolností jednotně.

Povinný minimální počet členů správní rady akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury a rozdělení jejich řídící a kontrolní činnosti bylo ustanoveno z důvodu sjednocení přístupu k vnitřní kontrole AOS s dualistickým systémem vnitřní struktury.

Změny v odst. 5 a 8 jsou legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn.

K bodům 54 až 56 (§ 18)

V odst. 3 byla ke slovnímu spojení „jednajících ve shodě“ přiřazena poznámka pod čarou, která odkazuje na ustanovení § 78 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je jednání ve shodě upraveno. Maximální podíl jednotlivého akcionáře byl rozšířen také na hlasovací práva AOS, vzhledem k tomu, že podíl na hlasovacích právech akcionáře se nemusí nutně shodovat s podílem na základním kapitálu.

Navrhovaným odst. 5 je postaveno na jisto, že akcie AOS lze převést pouze na osoby, které splňují všechny požadavky zákonem o obalech. Nelze tedy například převést akcie na osobu, která neuvádí obaly na trh apod. Takto zákonem omezená převoditelnost akcií bude znamenat, že smlouva o převodu akcií v rozporu s daným ustanovením bude neplatná, a osoba akcionáře se tudíž nezmění.

Navrhované ustanovení odst. 6 stanoví, že akcionář autorizované společnosti nesmí být akcionářem jiné autorizované společnosti. Smyslem odstavce je vyloučit z neziskového systému střet zájmů, který může nastat nejen mezi zájmy dvou autorizovaných společností, ale i mezi obdobnou činností společnosti zajišťující zpětný odběr výrobků a společností, která zajišťuje zpětný odběr obalů od těchto výrobků. Také je smyslem zabránit tomu, aby se z obalů skrytě finančně podporoval sběr výrobků či naopak. Doplnění o osoby ovládající akcionáře nebo společníky ovládající nebo osoby ovládané akcionářem nebo společníkem nebo jeho osobami blízkými je logicky nutné, aby se zabránilo obcházení zákona.

Příkladem možného střetu zájmů je např. hypotetická situace, kdy by osoba ovládající akcionáře jedné AOS, která by byla autorizována k poskytování sdruženého plnění jen pro specifickou skupinu obalů, byla zároveň osobou ovládající akcionáře jiné AOS, která by byla autorizována k poskytování sdruženého plnění pro jinou skupinu obalů. Ta samá osoba by pak mohla vyvíjet snahu směrem k oběma AOS o zvýhodnění skupiny obalů, za kterou s jednotlivými AOS jí ovládané osoby uzavřely smlouvu o sdruženém plnění např. v rámci ekomodulace.

Změny v odst. 7 jsou legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn. Dále byl na základě připomínky Legislativní rady vlády odstavec zmírněn. V případě nedodržení zákonných podmínek již nemůže Ministerstvo životního prostředí akcionáři zabránit v účasti na valné hromadě, pouze mu může pozastavit hlasovací práva nebo zabránit v žádosti o svolání valné hromady. Tím má být dostatečně omezen jeho vliv, aniž by bylo omezeno jeho právo na sledování vývoje uvnitř AOS.

K bodu 57 a 58 (§ 19)

S účinností od 1. ledna 2014 byl obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) zrušen a nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Podnikatel je definován v § 420 občanského zákoníku. Zpřísnění odst. 1 spočívající v tom, že členem statutárního orgánu jiné právnické osoby, která je podnikatelem, nesmí být nově vedoucí zaměstnanec AOS jmenovaný do funkce členem statutárního orgánu, bylo ustanoveno na základě připomínky Legislativní rady vlády za účelem sladění koncepce se zákonem o výrobcích s ukončenou životností.

Odst. 2 zabraňuje možnému zvýhodňování konkrétní osoby oprávněné k nakládání s odpady ze strany AOS, jejímž je tato osoba akcionářem a je tedy ve střetu zájmů, oproti jiným osobám oprávněným k nakládání s odpady. Doplnění ustanovení o osoby, jejichž činnost přímo souvisí s obchodem s druhotnou surovinou, je na místě, neboť druhotná surovina po splnění určitých kritérií přestává být odpadem, ale je fakticky výstupem činnosti autorizované společnosti.

K bodu 59 a 60 (§ 20)

Nadpis byl přesunut nad označení § 20, neboť se nově vztahuje rovněž na ustanovení § 20a.

Navrhované ustanovení § 20 odst. 1 již zákon o obalech obsahoval v § 22 („další činnost autorizované společnosti“). Vzhledem k tomu, že se taktéž jedná o ustanovení omezující autorizovanou společnost, bylo přesunuto kvůli lepší přehlednosti.

Protože je v rámci účelu tohoto zákona žádoucí, aby na trh v ČR byly uváděny snadno recyklovatelné obaly, považuje se za poradenskou činnost v oblasti zpětného odběru a využití obalů poradenství v technickém řešení zlepšení vlastností obalů tak, aby bylo usnadněno jejich využití.

Omezením v odstavci 2 se již v současné době řídí AOS EKO-KOM, a.s., neboť toto omezení je zakotveno v rozhodnutí o autorizaci a je nezbytné, aby platilo i pro všechny ostatní potenciální AOS kvůli rovnosti podmínek.

Zákaz podnikání v oblasti nakládání s odpady, jakož i zákaz obchodování s nimi i s druhotnými surovinami z nich získanými upravené v odstavci 3 již platí pro stávající AOS EKO-KOM, a.s., a je nezbytné, aby platil i pro všechny ostatní potenciální AOS kvůli rovnosti podmínek. Zákaz podílení se na podnikání jiné osoby byl také již zakotven v platném znění, konkrétně v § 20 odst. 4, a je jím myšleno podílení se na řízení, zisku či ztrátě jiné osoby nebo být tichým společníkem jiné osoby.

Ustanovení navrhovaného odstavce 4 již v zákoně existoval v § 20 odst. 1, avšak na základě připomínky Legislativní rady byla povinnost vydávat pouze kmenové akcie znějící na jméno nahrazena povinností vydávat pouze akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva, a to pouze jako akcie zaknihované.

Rozšíření zákazu rozdělení zisku o vlastní zdroje bylo ustanoveno na základě připomínky Legislativní rady vlády a zabraňuje vyvádění peněžních prostředků mimo systém poskytování sdruženého plnění.

Odstavec 7 je pouhým upřesněním stávajícího odst. 4, ve kterém byly rozepsány obě výluky.

Odstavec 8 omezuje riziko odklonu finančních prostředků AOS sloužících k zajišťování sdruženého plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Poskytnutí daru, zápůjčky, úvěru jakož i zajištění závazku třetích osob nebo ručení za závazky třetích osob by mohlo oslabit momentální platební schopnost AOS. Stejné omezení platí i pro kolektivní systémy zajišťující zpětný odběr a využití dalších odpadových komodit v novém zákoně o výrobcích s ukončenou životností.

Odst. 9 je navrhován za účelem zvýšení transparentnosti AOS a také za účelem umožnění kontroly povinností v § 21 odst. 1.

Odstavec 10 stanovuje, že AOS nesmí vykonávat činnost pověřeného zástupce podle § 13a, neboť pověřený zástupce má v případě sdruženého plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů s AOS komunikovat za účelem uzavření smlouvy, ohlašování evidence apod.

Poslední věta odst. 5, 6, 7, a 8 byla doplněna na základě připomínky Legislativní rady vlády, neboť nebylo zřejmé, zda porušení daného pravidla způsobuje pouze neplatnost rozhodnutí nebo jednání příslušného orgánu nebo jde o rozhodnutí nebo jednání, na nějž se hledí, jako by nebylo přijato. Konstrukce neplatnosti je problematická, protože podle současné judikatury Nejvyššího soudu České republiky se rozhodnutí považuje za platné, dokud jej soud za neplatné neprohlásí. Doplněním tedy bylo postaveno na jisto, že na rozhodnutí nebo jednání je pohlíženo, jako kdyby nebylo učiněno, aniž by o tom musel soud učinit prohlášení.

K bodu 61 (§ 20a)

§ 20 byl rozdělen do dvou paragrafů kvůli přehlednosti. Výčet omezení je příliš dlouhý již ve stávajícím znění a novelou je dále rozšířen. Jedná se tedy pouze o legislativně - technickou úpravu, § 20a pokračuje ve výčtu omezení pro AOS.

Změny v odst. 2 jsou legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn.

Úprava odst. 3 byla iniciována Ministerstvem průmyslu a obchodu, neboť přístup k odpovědnosti za škodu před novelizací se zcela vymyká právní úpravě dle zákona o obchodních korporacích a dle občanského zákoníku. Nebylo totiž zřejmé, kdo by měl práva z odpovědnosti uplatnit. Nebylo řešeno, jak by se posuzovala odpovědnost v případě, kdy smlouvu uzavřela osoba na přímý pokyn jiné osoby nebo dokonce orgánu autorizované společnosti. Mohla by nastat i situace, kdy statutární orgán autorizované společnosti by uzavřel sám se sebou takovou pro autorizovanou společnost nevýhodnou smlouvu a sám by se obhájil prohlášením dobré víry.

Slova „oprávněnými k podnikání“ byla vypuštěna pro nadbytečnost s ohledem na legislativní zkratku v § 1 odst. 1.

Vypuštění Ministerstva zemědělství v odst. 4 písm. f) souvisí se snižováním administrativní zátěže stejně jako v bodě 38.

Pokud Ministerstvo zemědělství nebude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci, již nehrozí střet zájmů jeho zaměstnanců s AOS.

V odst. 5 byla vypuštěna možnost AOS uzavřít se svým akcionářem poradenskou smlouvu či smlouvu o výzkumu, propagaci apod. Toto vypuštění je motivováno snahou zabránit vyvedení prostředků ve prospěch akcionáře pod záminkou fiktivních služeb či poskytování akcionářům věcného plnění za neodpovídající úhradu. Standardní poradenství v oblasti prevence vzniku odpadu, či spolupráci se zákazníkem na propagaci třídění může autorizovaná společnost zahrnout přímo do smlouvy o sdruženém plnění a tak tyto činnosti provádět ve spolupráci s vlastním akcionářem transparentně za stejných podmínek, jako je provádí s ostatními zákazníky. Jedinou možností uzavření jiné smlouvy než smlouvy o sdruženém plnění s akcionářem AOS je smlouva, v níž se upisují akcie AOS.

Ustanovení odst. 6 a 7 znemožňuje provedení podstatných změn ve struktuře AOS bez souhlasu MŽP a MPO. Ustanovení navazuje na stávající ustanovení § 20 odst. 10 a na základě připomínky Legislativní rady vlády, že není řešeno nakládání s obchodním závodem a jeho částí, byl doplněn jeho převod, pacht a zastavení.

K bodu 62 (§ 21)

Navrhovaným ustanovením § 21 odst. 1 písm. a) je zamezeno možné zvýhodňování osob, které mají s AOS uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění např. úpravou poplatkové struktury v závislosti na množství obalů uvedených na trh. Za porušení zásady rovnosti podmínek pro povinné osoby se považuje rovněž uzavření paralelních smluv ke smlouvám o sdruženém plnění, které by tuto zásadu obcházely jakýmkoli protiplněním a nebyly veřejně přístupné ostatním povinným osobám.

Doplnění ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) reaguje na situaci, kdy nastavením vyššího vstupního poplatku, než je registrační a evidenční poplatek ve smyslu § 30, se může AOS orientovat na uzavření smluv s povinnými osobami uvádějícími relativně vysoké množství obalů na trh nebo do oběhu a naopak demotivovat osoby s malou produkcí obalů. Částka navíc oproti poplatkům podle § 30 vyžadovaná v rámci vstupního poplatku je totiž v porovnání s celkovými příspěvky povinných osob tím více zanedbatelná, čím je množství obalů uvedených na trh nebo do oběhu povinnou osobou vyšší.

V § 21 odst. 1 písm. c) byl pouze upraven slovosled. Smyslem ustanovení i nadále zůstává, že AOS musí s klientem uzavřít smlouvu pro všechny obaly, které povinná osoba uvádí na trh nebo do oběhu a AOS je oprávněna k nim zajišťovat sdružené plnění.

Požadavek uzavřít smlouvu s každou obcí, která o její uzavření projeví zájem dle navrhovaného ustanovení § 21 odst. 1 písm. d), již zákon o obalech obsahoval v § 21 odst. 3. S ohledem na požadavek navrhovaného § 10 odst. 2, stanovujícího, že podíl obcí, na jejichž území je osoba uvádějící obaly na trh nebo do oběhu povinna zajišťovat zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst, činí z celkového počtu obcí v České republice minimálně 90 % a na požadavek § 10 odst. 3 spočívající v pokrytí 90 % podílu obyvatel žijících v obcích ČR, mohla by AOS teoreticky odmítnout uzavření smlouvy s některou z malých, špatně dostupných obcí. Navrhovaným ustanovením je takové jednání vyloučeno a je také vyloučeno, aby za účelem uzavření smlouvy musela obec AOS platit. Za porušení povinnosti uzavřít smlouvu s obcí za podmínek obdobných jako s ostatními obcemi se považuje rovněž uzavření paralelní smlouvy s obcí, která by tuto zásadu obcházela jakýmkoli protiplněním a nebyla veřejně přístupná ostatním obcím. Vzhledem k jiné formulaci oproti stávajícímu znění je také třeba specifikovat, o jakou smlouvu s obcemi se jedná. AOS totiž může například mít s určitou obcí smlouvu o pronájmu administrativních prostor, kterou jistě nebude uzavírat s každou obcí, na druhé straně obec musí mít právo dosáhnout smlouvy o zapojení místa zpětného odběru do svého systému stejně jako právo na smluvně podloženou spolupráci při třídění odpadu, které probíhá na jejím území a vztahuje se k odpadu, jehož je sama původcem.

Navrhovaná ustanovení § 21 odst. 1 písm. f) a g) stanovují parametry postupného smluvního zajišťování povinnosti zpětného odběru v obcích ze strany nových AOS v prvním roce jejich působení. Povinnost dosáhnout požadovaných parametrů sběrné sítě podle § 10 odst. 2 a 3 pro AOS, tedy aby podíl obcí, na jejichž území AOS zajišťuje zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst, činil z celkového počtu obcí v České republice minimálně 90 % a podíl obyvatel žijících v obcích, na jejichž území AOS zajišťuje zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst, činil minimálně 90 % z celkového počtu obyvatel České republiky, je odložena o rok. Ustanovení navazují na nově navržené ustanovení § 17 odst. 4 písm. a), u kterého je v této důvodové zprávě postupné smluvní zajišťování odůvodněno.

Za účelem ověření nastavení příspěvků AOS pro zajištění sdruženého plnění v souladu s navrhovanými ustanoveními § 21 odst. 1 písm. h) a j) je nutné znát průměrné náklady obcí na provoz systému zpětného odběru odpadů z obalů pro různé velikostní skupiny obcí s ohledem na rozdílnou výši jejich nákladů. Tyto průměrné náklady zjišťuje AOS na základě dat od obcí. Data budou ověřována auditorem na základě § 23a. V případě více AOS se náklady na zjištění standardizovaných nákladů spravedlivě rozdělí mezi jednotlivé AOS na základě jejich tržního podílu. Na tom, která AOS bude standardizované náklady zjišťovat, musí být shoda v rámci koordinace za účasti MŽP. Náklady obcí budou stanoveny na základě auditovaných údajů, které získá AOS, budou stanoveny pro každou obalovou komoditu zvlášť a dále rozděleny u každé komodity na skupinu spotřebitelských obalů a na skupinu průmyslových obalů.

Povinnost zjišťovat podíl odpadů z obalů v tříděném komunálním odpadu podle § 21 odst. 1 písm. i) je nezbytný k tomu, aby bylo statisticky stanoveno, jaká část tříděného komunálního odpadu má být prostřednictvím AOS hrazena osobami, které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu.

V případě § 21 odst. 1 písm. j) se jedná v podstatě o přímou transpozici článku 8a odst. 4 písm. a) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého členské státy EU přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby peněžní příspěvky hrazené výrobci za účelem dodržení jejich povinností spojených s rozšířenou odpovědností výrobce:

a) pokrývaly u výrobků, jež výrobci uvádějí na trh v dotčeném členském státě, tyto náklady:

— náklady na tříděný sběr odpadů a na jejich následnou přepravu a zpracování, včetně zpracování, které je nezbytné pro dodržení cílů Unie týkajících se nakládání s odpady, a náklady nezbytné ke splnění ostatních cílů uvedených v odst. 1 písm. b) se zohledněním příjmů z opětovného použití, z prodeje druhotných surovin získaných z jejich výrobků a z nerozdělených uložených plateb,

— náklady na poskytování odpovídajících informací držitelům odpadů v souladu s odstavcem 2,

— náklady na shromažďování a vykazování údajů v souladu s odst. 1 písm. c).

Předmětné ustanovení směrnice platí kromě oblasti obalů také pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobce dalších výrobků (např. pneumatiky), proto je formulováno obecněji. Fakticky je do zákona o obalech toto ustanovení transponováno bez výrazných modifikací. Nad rámec ustanovení směrnice byly pouze k výčtu oblastí, které mají být pokryty peněžními příspěvky povinných osob, zařazeny také běžné administrativní náklady nutné k zajištění činnosti AOS, neboť tyto náklady nemůže AOS hradit z jiných zdrojů než z příjmů od povinných osob a náklady na tvorbu rezerv, které musí AOS tvořit ze zákona a jsou nezbytné např. při výkyvech cen druhotných surovin.

Navrhovaným ustanovením § 21 odst. 1 písm. k) je implementován článek 8a odst. 4 písm. b) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého členské státy EU přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby peněžní příspěvky hrazené výrobci za účelem dodržení jejich povinností spojených s rozšířenou odpovědností výrobce byly v případě kolektivního plnění rozšířené odpovědnosti výrobce upravovány, pokud je to možné, pro jednotlivé výrobky nebo skupiny podobných výrobků, a to zejména se zohledněním jejich trvanlivosti, opravitelnosti, opětovné použitelnosti a recyklovatelnosti a přítomnosti nebezpečných látek, čímž se přihlíží k jejich životnímu cyklu a zohledňují se požadavky stanovené příslušným právem Unie, a pokud možno na základě harmonizovaných kritérií, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu.

Úprava příspěvků je definována jako ekomodulace a předmětné ustanovení činí za její realizaci zodpovědnou AOS. V případě působení pouze jedné AOS tedy na základě studií provádí úpravu ceníku samotná AOS, MŽP pouze plnění této povinnosti kontroluje na základě § 24. Zároveň ustanovení zajišťuje, aby ekomodulace byla prováděna shodně v případě působení více AOS na trhu. Pokud by totiž nebyl zajištěn jednotný přístup k ekomodulaci, jednotlivé AOS by se mohly zaměřit na zvýhodňování nebo naopak znevýhodňování jiných obalových materiálů a výrobci by si pak podle toho vybírali, se kterou uzavřou smlouvu o sdruženém plnění, čímž by byl ohrožen samotný účel ekomodulace. V případě působení více AOS na území ČR tedy musí za účelem shody na způsobu provedení ekomodulace probíhat komunikace, kterou moderuje Ministerstvo životního prostředí a které schvaluje dohodnuté postupy.

Realizací ekomodulace tedy poplatky za uvedení na trh nebo do oběhu konkrétních obalových materiálů nebudou nadále stanoveny pouze na základě reálných nákladů na jejich zpětný odběr a využití, ale také na základě zejména opakované použitelnosti obalu, jeho recyklovatelnosti a obsahu nebezpečných látek v rámci jeho životního cyklu. Z tohoto důvodu musí být v zákoně obsažena navrhovaná výjimka z odst. 1 písm. a).

V případě ustanovení § 21 odst. 1 písm. l) se opět jedná o přímou transpozici článku 8a odst. 4 písm. c) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého členské státy EU přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby finanční příspěvky hrazené výrobci za účelem dodržení jejich povinností spojených s rozšířenou odpovědností výrobce nepřesahovaly náklady nezbytné na poskytování služeb nakládání s odpady nákladově účinným způsobem. Tyto náklady se mezi dotyčné subjekty rozdělí transparentním způsobem. V rámci stanovení výše poplatků se podle tohoto ustanovení do těchto poplatků nezapočítávají běžné administrativní náklady nutné k zajištění činnosti, ustanovení je zaměřeno na transparentní hrazení nákladů na nakládání s odpadem. Dohled nad plněním daného ustanovení provádí dozorčí rada AOS a na základě povinnosti stanovené v odst. 2 o plnění vyhotoví zprávu a zašle ji nejpozději do 6 měsíců od skončení sledovaného období Ministerstvu.

Navrhovaným § 21 odst. 1 písm. m) je implementován článek 4 odst. 1 směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, podle kterého členské státy zajistí, aby vedle opatření přijatých podle článku 9 byla prováděna další preventivní opatření k zamezení vzniku obalových odpadů a k minimalizaci dopadu obalů na životní prostředí. (…) Členské státy využívají ekonomické nástroje a další opatření k poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, jejichž příklady jsou uvedeny v příloze IVa směrnice 2008/98/ES, nebo jiné vhodné nástroje a opatření. Podle § 13 odst. 3 zákona o obalech platí, že pokud je opakovaně použito (v zákonných mezích) alespoň nově navrhovaných 70 % hmotnostních obalů uvedených na trh, má se za to, že byl zajištěn zpětný odběr a využití. Navrhovaným ustanovením je zajištěno, že AOS promítnou fikci splnění zpětného odběru a využití odpadů z obalů do své poplatkové struktury a zvýhodní opakovaně použitelné obaly, které jsou opakovaně použity alespoň ze 70 %.

Ustanovením § 21 odst. 1 písm. n) je implementován článek 8a odst. 3 písm. e) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého mají EPR systémy povinnost zveřejňovat informace o:

i) svém vlastníkovi a členech;

ii) finančních příspěvcích hrazených výrobci za prodanou jednotku nebo za tunu výrobku uvedeného na trh a

iii) postupu výběru provozovatelů pro nakládání s odpady.

Navrhovaným ustanovením § 21 odst. 1 písm. o) je podpořeno ustanovení § 21 odst. 1 písm. a), kterým je zamezeno možné zvýhodňování osob, které mají s AOS uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění. Pokud má AOS v úmyslu povinným osobám nabízet uzavření smluv, jejichž předmětem je zajištění komunikace se spotřebitelem a tyto smlouvy obsahují za poskytnutí tohoto zajištění úplatu nebo slevu za poskytnuté sdružené plnění, musí tyto smlouvy zveřejnit, aby bylo zajištěno, že k uzavření této smlouvy mají přístup všechny povinné osoby, které mají s danou AOS uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění a žádná tak nebyla znevýhodněna.

Navrhovaný odstavec 4 obsahuje výčet povinností, které nemusí plnit autorizovaná společnost zajišťující sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly. Povinnosti navrhovaných ustanovení § 10 odst. 2 a 3 a § 21 odst. 1 písm. f) až g) jsou vyloučeny, neboť AOS, která zajišťuje sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly, zajišťuje zpětný odběr zejména ve vazbě na osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu vratné zálohované obaly podle § 9 odst. 4, nikoliv v obcích, kde se takové osoby nenacházejí.

Ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) vyloučeno není, neboť může nastat situace, kdy v obci není ani jedna osoba uvádějící na trh nebo do oběhu vratné zálohované obaly podle § 9 odst. 4, avšak přesto je v zájmu obce na jejím území zřídit místo zpětného odběru pro vratné zálohované obaly např. na sběrném dvoře. V takovém případě musí AOS, která zajišťuje sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly smlouvu s obcí uzavřít.

Ustanovení § 21b je vyloučeno, neboť AOS, která zajišťuje sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly, musí zajistit samostatnou síť míst zpětného odběru ve vazbě na osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu vratné zálohované obaly podle § 9 odst. 4. Tato sběrná síť tedy bude provozována nezávisle na sběrné síti pro nezálohované odpady z obalů, a proto nedává smysl vyrovnání nákladů prostřednictvím tržních podílů jednotlivých autorizovaných společností.

Co se týče povinnosti koordinace ve smyslu nově navrhovaného ustanovení § 21c, ta se na AOS, která zajišťuje sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly, vztahuje. Takováto AOS bude ovšem vyloučena z koordinovaných oblastí, které s její činností nesouvisí, jako je např. zjišťování podílu odpadů z obalů ve sběrných nádobách.

K bodu 63 (§ 21a až § 21c)

Povinnost vytvoření rezervy pro AOS má sloužit jako záruka toho, že AOS bude schopná zajišťovat kontinuálně a řádně sdružené plnění i v případě výpadku jejích příjmů například z důvodu platební neschopnosti osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu nebo z důvodu krize na trhu s druhotnými surovinami. AOS si za účelem tvorby rezervy musí zřídit zvláštní vázaný účet, na který ukládá peněžní prostředky, přičemž úroky z peněžních prostředků rezervy jsou její součástí.

Výše rezervy musí dosahovat nejméně 50 % celkových nákladů autorizované společnosti podle schválené účetní závěrky za předcházející účetní období, přičemž do nákladů autorizované společnosti se pro účely tohoto ustanovení nezapočítává zaplacená daň z příjmů a náklady na tvorbu rezervy. Této minimální výše musí být poprvé dosaženo po uplynutí 5 let od vydání prvního rozhodnutí o autorizaci (nejedná se tedy o změny nebo prodloužení rozhodnutí o autorizaci) k poslednímu dni účetního období, a poté již každý rok k poslednímu dni účetního období, což platí i v případě čerpání rezervy. Odstavec 4 pak stanovuje podmínky, za kterých minimální výše rezervy výjimečně nemusí být dosaženo. Jedná se pouze o případ, kdy v předcházejícím účetním období byla minimální výše rezervy dosažena a AOS zajistí, že bude dosažena v následujícím účetním období.

Čerpání rezervy musí sloužit výhradně k zajišťování sdruženého plnění. Protože rezerva slouží jako pojistka, že AOS bude schopna plnit zákonné povinnosti jejích klientů, nejsou peněžní prostředky, které ji tvoří, součástí majetkové podstaty AOS a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a exekucí. Povinnost uvádění údajů o stavu a čerpání peněžních prostředků ve výroční zprávě AOS umožňuje jednoduchou kontrolu ze strany Ministerstva životního prostředí.

Rezervu lze vytvářet podle poznámky Legislativní rady vlády mimo jiné i dobrovolným příplatkem akcionáře.

Navrhovaným ustanovením § 21b je implementován článek 8a odst. 4 písm. a) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851 a je jím řešeno spravedlivé a transparentní rozdělení nákladů na zajištění zpětného odběru v případě, že na trhu bude působit více AOS autorizovaných k plnění sdruženého plnění ve vztahu k obalům určeným spotřebiteli. Předpokladem předmětného modelu je plošné pokrytí zajišťování zpětného odběru po celé ČR v souladu s § 10, tedy že všechny AOS mají uzavřeny smlouvy o zajištění zpětného odběru s většinou obcí na území ČR (minimálně 90 %), proto jsou z něj v odst. 6 vyjmuty AOS, které rozsahu zajištění zpětného odběru podle § 10 nedosahují. Náklady na zpětný odběr představují většinové náklady AOS a na základě navrhovaného ustanovení bude jejich rozdělení mezi jednotlivé AOS probíhat podle jejich podílu na trhu na úrovni obcí, které AOS hlásí produkci odděleně sebraných odpadů z obalů a dostávají za to od AOS odměnu.

Dalším předpokladem je stanovení tržního podílu jednotlivých AOS, které bude vyhlašovat Ministerstvo životního prostředí na základě auditovaných údajů o množství obalů uvedených na trh nebo do oběhu klienty jednotlivých AOS, které tyto údaje budou jednou za čtvrt roku hlásit Ministerstvu životního prostředí. Tržní podíly rozdělené podle jednotlivých komodit uvedených v příloze č. 3 zákona o obalech a dále rozdělených na obaly určené spotřebiteli a průmyslové obaly vyhlašuje čtvrtletně Ministerstvo. Na základě těchto podílů pak budou obce hlásit svoji produkci jednotlivým AOS. Pokud tedy kupříkladu nastane situace, že existují 2 AOS zajišťující zpětný odběr obalů určených spotřebiteli a jedna AOS by měla tržní podíl spotřebitelských plastových obalů 80 %, všechny obce, které mají uzavřenou smlouvu s oběma AOS, této AOS nahlásí 80 % jejich produkce dané odpadové komodity a 20 % nahlásí druhé AOS. Tím je zajištěno, že většinové náklady AOS budou spravedlivě rozděleny bez nutnosti realizace vzájemných plateb v rámci vyrovnání. Tento postup je v souladu s pohledem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pouze v případě, že některá z AOS nahlásí Ministerstvu podíl na trhu chybně, bude po skončení kalendářního období, ve kterém k chybnému hlášení došlo, probíhat opravné vyrovnání nákladů obcím, jednotlivým AOS a dalším zúčastněným stranám v rámci koordinace ve smyslu § 21c. Za zaslání chybného hlášení ve smyslu odst. 2 není stanovena žádná sankce, neboť množství obalů uvedených na trh klienty AOS může být zkresleno jak samotnou AOS, tak jejími klienty. V případě, že je však chybný podíl na trhu nahlášen chybně vinou povinné osoby, není na místě, aby za tuto chybu byla sankcionována AOS. Zároveň však není v silách Ministerstva ani kontrolních orgánů dokázat, že chyba v podílu na trhu nebyla způsobena chybným hlášením povinné osoby, ale podvodným jednáním AOS.

V případě, že by obec měla uzavřenou smlouvu o zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů pouze s částí AOS působících na trhu v ĆR, je taková obec povinna tuto skutečnost oznámit AOS, se kterými smlouvu uzavřenou má a vykazuje jim svoji produkci odpadů rozdělenou podle tzv. upraveného tržního podílu, který se stanoví jako podíl tržního podílu konkrétní AOS a součtu tržních podílů autorizovaných společností, se kterými má daná obec uzavřenou smlouvu. AOS si vykázanou produkci podle upraveného tržního podílu započítají jako množství zpětně odebraných odpadů v dané obci, avšak mají povinnost této obci zaplatit jen do výše svého skutečného podílu na trhu. Tak bude zajištěno, že obce budou motivovány uzavřít smlouvu se všemi AOS, které působí na trhu, a všechna data o produkci odpadů budou započtena, avšak AOS nebudou muset nikdy platit nad rámec svých skutečných podílů na trhu. Na druhou stranu, proplácení nad rámec svého skutečného podílu na trhu je umožněno, pokud je dohodnuto např. v rámci mechanismu kompenzace nákladů podle § 17 odst. 3 písm.

d) bod 7.

Ostatní menšinové náklady budou transparentně rozděleny v rámci koordinace, viz níže.

Formát hlášení AOS za účelem stanovení podílů na trhu bude stanoven vyhláškou Ministerstva životního prostředí.

Při vzájemném působení více AOS existují oblasti, na kterých se jednotlivé AOS musí dohodnout, aby činnost jedné AOS nenarušovala činnost druhé. Shody mezi AOS bude dosahováno na základě navrhovaného ustanovení § 21c v rámci tzv. koordinace, což je komunikační proces, který usměrňuje MŽP, a AOS jsou povinny se do něj zapojit. Koordinace zároveň slouží jako platforma k dohodě na vyrovnání dalších sdílených nákladů souvisejících s poskytováním sdruženého plnění kromě vyrovnání většinových nákladů, kterými jsou náklady na zajištění zpětného odběru, v souladu s navrhovaným § 21b. V případě dosažení shody se uzavře písemná smlouva mezi zúčastněnými AOS a Ministerstvem životního prostředí.

Odstavec 2 je věnován oblasti dotace dotřiďovacích linek. Dotřiďovací linky musí být dotovány způsobem, aby realizace dotřídění odděleně sebraných odpadů po započítání příspěvku od AOS nestála více než uložení těchto odpadů na skládky a existovala tedy ekonomická motivace pro dotřiďování. V rámci koordinace se AOS musí shodnout na výši dotace, tak aby byla dostatečně motivující. Poté, co k této dohodě dojde, rozdělí se náklady na tuto dotaci spravedlivě mezi jednotlivé AOS podle tržního podílu pro příslušný obalový materiál analogicky k vyrovnání nákladů na zpětný odběr podle § 21b.

Předmětem koordinace podle odstavce 3 je také povinnost zjišťování nákladů obcí podle § 21 odst. 1 písm. h), neboť je zapotřebí zvolit AOS, která údaje bude zjišťovat. Je totiž zbytečné, aby tyto údaje zjišťovaly všechny AOS, neboť by měly dojít ke stejnému výsledku; v takovém případě, pak však musí AOS, která zjišťování bude provádět, vyčíslit náklady na toto zjišťování, a ty se pak budou dělit mezi jednotlivé AOS opět podle podílů na trhu. Předmětem koordinace by mělo být i rozdělení obcí do velikostních skupin.

Podle odstavce 4 je předmětem koordinace problematika určení podílu obalové složky v odděleně sebraných komunálních odpadech. Tu je nutné znát v souvislosti s placením příspěvků za zajištění zpětného odběru obcím, vzhledem k tomu, že v kontejnerech na tříděný odpad se vyskytují kromě odpadů z obalů i odpady, které původně nebyly obaly. AOS totiž subvencuje náklady pouze ve vztahu k obalům a produkci odpadů určenou k proplacení ze strany AOS je potřeba pokrátit o neobalovou část. Obalová složka se zjišťuje experimentálně pomocí statisticky vyhodnocených rozborů odděleně sebraných komunálních odpadů. Opět je žádoucí, aby stanovení podílu obalové složky zajišťovala pouze jedna AOS a ostatní jí přispívaly podle tržního podílu.

V případě provádění ekomodulace je nutné, aby probíhala mezi všemi jednotlivými AOS shodně, aby se jednotlivé AOS nemohly zaměřit na zvýhodňování nebo naopak znevýhodňování různých obalových materiálů, a aby si tak osoby uvádějící obaly na trh nemohly vybírat, se kterou AOS uzavřou smlouvu, podle toho, který přístup k provedení ekomodulace by byl výhodnější s ohledem na skladbu obalů, které dané osoby uvádějí na trh, neboť tím by byl ohrožen samotný účel ekomodulace. Ustanovení odstavce 5 upravuje postup v situaci, kdy se jedna AOS rozhodne ekomodulaci upravit. V takovém případě se sejdou všechny AOS za přítomnosti Ministerstva životního prostředí a na navrhované změně se musí shodnout. Pokud se AOS nedohodnou nebo jejich shodu neschválí MŽP, úpravu ekomodulace nelze provést. Vzhledem k tomu, že ekomodulace je dle zákona o obalech povinnost AOS, stát by neměl do tohoto procesu významněji zasahovat, a to i s ohledem na rizika potenciálních soudních sporů, kdy by se mohl např. určitý výrobce obalů domáhat náhrady škody, pokud by soud rozhodl, že nebyl dostatečně prokázán negativní účinek materiálu či jeho kombinace na životní prostředí, ale současně by stát dal AOS souhlas k provedení ekomodulace. MŽP tedy v oblasti ekomodulace především moderuje diskuzi mezi všemi AOS nad jejím provedením. Varianta, že by ekomodulaci provádělo přímo MŽP, není možná, neboť by vedla k enormní administrativní zátěži MŽP (státu), přičemž dané náklady mají v tomto případě nést AOS, respektive výrobci podle principu rozšířené odpovědnosti výrobce. Konkrétní provedení ekomodulace je v podstatě úprava ceníku AOS za poskytování sdruženého plnění, na jehož sestavování se MŽP nikdy nepodílelo, což má být zachováno i po realizaci navrhované úpravy.

Odstavec 6 definuje další oblasti, na kterých je nutné se v rámci koordinace shodnout. Písmeno a) se týká např. situací, ve kterých se AOS rozhodnou obcím bezplatně poskytovat sběrné nádoby. V takovém případě by se měly AOS shodnout na objemu vynaložených financí a tyto náklady pak spravedlivě sdílet dle tržních podílů.

Písmeno b) je navrhováno proto, aby AOS musely sdílet náklady na pokrytí tzv. „freeriderů“, neboli osob, které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu, ale neplní povinnosti § 10 a 12 zákona o obalech.

V případě, že AOS nahlásí Ministerstvu chybně celkovou hmotnost obalů uvedených na trh osobami, s nimiž má uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění podle § 21b odst. 2, je nutné po skončení kalendářního období realizovat opravné vyrovnání nákladů, které bude rovněž probíhat v rámci koordinace.

Písmeno d) je nezbytné z toho důvodu, aby evidence odrážela skutečná množství využitých odpadů z obalů, neboť při působení více AOS může být odpad lehce zaevidován na více úrovních. Opatření na zamezení duplicit musejí realizovat všechny AOS podle jednotné odsouhlasené metodiky.

Mezi koordinované oblasti je zařazeno také informování spotřebitelů, aby jednotlivé AOS nešířily např. vzájemně si odporující sdělení a aby náklady na informování spotřebitelů byly spravedlivě rozděleny mezi jednotlivé AOS.

Shoda na jednotlivých tématech v rámci koordinace musí být dosažena mezi všemi dotčenými AOS a MŽP. Pokud ke shodě nedojde, může nastat vážné narušení spravedlivého systému poskytování sdruženého plnění a MŽP v takové krizové situaci musí zasáhnout a budoucí společný postup určí vydáním rozhodnutí podle správního řádu. To platí také v případě neshody v určení AOS, která bude zjišťovat výši nákladů obcí na provoz systému sběru odpadů z obalů nebo podíl odpadů z obalů ve sběrných nádobách. Součástí rozhodnutí pak bude definice nákladů, za které bude vybraná AOS službu provádět. Rozklad proti rozhodnutí nebude mít odkladný účinek (tedy podaným rozkladem nedojde k odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), aby byl zajištěn kontinuální průběh sdruženého plnění. Pokud by totiž rozklad měl odkladný účinek, mohla by kterákoliv AOS blokovat řešení koordinovaných oblastí. V případě, že tedy nedojde ke shodě nad konkrétní koordinovanou oblastí do 4 měsíců od zahájení debaty nad touto oblastí, zahájí Ministerstvo z moci úřední správní řízení o vydání rozhodnutí, které v této koordinované oblasti určí řešení, a to buď výzvou k zaslání svého návrhu řešení od všech AOS, nebo oznámením v případě, že těmito podklady již bude disponovat. V případě koordinace změny ekomodulace musí vždy dojít ke shodě mezi všemi AOS. Pokud ke shodě nedojde nelze změnu provést.

K bodu 64 (§ 22)

Obsah ustanovení § 22 byl rozšířen a přesunut do § 20 odst. 1, neboť se jednalo o omezení autorizované společnosti; § 22 byl proto zrušen.

K bodu 65 (§ 23 odst. 1 písm. b))

Stávající platné znění ustanovení stanovuje, kromě povinnosti vést evidenci, i povinnost zajistit ověření vedené evidence prostřednictvím „auditora“. Novela však zavádí nové povinnosti ověřování údajů, ve kterých je povinnost ověření evidence podle předmětného písm. b) zahrnuta.

K bodu 66 [§ 23 odst. 1 písm. c) až e)]

Nově zavedené evidenční a informační povinnosti souvisí s kontrolou AOS ze strany Ministerstva životního prostředí a vedou ke zvýšení transparentnosti AOS. Autorizovaná společnost EKO-KOM, a.s., již pravidelně v rámci kontrol na vyžádání poskytuje MŽP údaje podle písmene c) a je nutné, aby v případě vstupu nové AOS na trh měla nová AOS povinnost tyto údaje MŽP sdělovat.

Evidenci sběrných míst je nutné zavést kvůli přehledu MŽP o stavu sběrné sítě. V případě „klasické“ AOS, která zajišťuje zpětný odběr ve spolupráci s obcemi prostřednictvím jejich obecních systémů nakládání s komunálním odpadem, postačí uvést počet sběrných míst v každé obci, ve které zajišťuje zpětný odběr. V případě AOS, která zajišťuje sdružené plnění ve vztahu k vratným zálohovaným obalům ve smyslu § 9, je nutné zasílat kompletní seznam sběrných míst se stručným místopisem jejich umístění.

Náklady na poradenskou činnost a výzkumné projekty podle písmene e) je nutné znát kvůli ověření požadavků § 21 odst. 1 písm. j). Náklady na poradenskou činnost a výzkumné projekty totiž nejsou uvedeny ve výčtu úkonů placených AOS, a proto je potřeba je rozlišit, aby mohly být odečteny od minimální výše peněžních prostředků hrazených osobami uvádějícími obaly na trh nebo do oběhu za účelem zajištění sdruženého plnění.

K bodu 67 (§ 23 odst. 3 až 5)

Navrhovanou úpravou ustanovení § 23 odst. 3 je implementován článek 8a odst. 3 písm. e) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, dle kterého musí být zajištěno, aby systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zveřejňovaly informace o dosahování cílů v oblasti nakládání s odpady. Je vhodné, aby tyto údaje byly veřejnosti k dispozici pohromadě od všech AOS na webových stránkách Ministerstva životního prostředí, proto všechny AOS nahlásí údaje MŽP v souladu s odstavcem 2 a MŽP je poté zveřejní.

Povinnost zveřejňování hospodářských výsledků AOS v Obchodním věstníku byla zrušena, neboť účetní závěrka je již zveřejňována ve sbírce listin rejstříkového soudu.

Nově navrhovaným § 23 odst. 4 je stejně jako navrhovaným § 15 odst. 3 implementován článek 6a odst. 2 směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, který stanovuje měřící bod recyklace, v tomto případě však ve vztahu k AOS.

Dle tohoto ustanovení směrnice je pro účely plnění cílů směrnice, jak je již uvedeno výše, hmotnost recyklovaného obalového odpadu měřena v okamžiku, kdy odpad vstupuje do recyklace, což ovšem neplatí vždy, neboť hned v další větě je umožněno odchylně od prvního pododstavce hmotnost recyklovaného obalového odpadu měřit při výstupu z jakéhokoli třídění, pokud:

a) je tento odpad z výstupu následně recyklován;

b) hmotnost materiálů nebo látek, které jsou odstraněny dalšími operacemi předcházejícími recyklaci a nejsou následně recyklovány, není zahrnuta do hmotnosti odpadu, který je vykazován jako recyklovaný.

Ustanovením § 23 odst. 5 je rozšířeno zmocnění pro rozsah a způsob vedení evidence o vymezení odpadů z obalů, které lze započítávat do recyklace. Podrobnosti měřícího bodu recyklace budou stanoveny vyhláškou, ve které bude promítnuto prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/665 ze dne 17. dubna 2019 o změně rozhodnutí 2005/270/ES, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech.

K bodu 68 (§ 23a)

Navrhovaným ustanovením § 23a je implementován článek 8a odst. 3 písm. d) směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý výrobce nebo organizace vykonávající povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců:

zavedli odpovídající mechanismus vnitřní kontroly, podporovaný v příslušných případech pravidelnými nezávislými audity, za účelem hodnocení:

i) svého finančního řízení včetně dodržování požadavků stanovených v čl. 8a odst. 4 písm. a) a b) směrnice [(nově navrhovaná ustanovení § 21 odst. 1 písm. h) a i)];

ii) kvality údajů shromažďovaných a vykazovaných v souladu s čl. 8a odst. 1 písm. c) (povinnost sběru dat o zpětném odběru a zpracování) a s požadavky nařízení (ES) č. 1013/2006.

Za účelem kontroly finančního řízení byla stanovena povinnost ověření účetní závěrky (odstavec 1), kterou provádí osoba oprávněná provádět auditorskou činnost podle zákona o auditorech. Provádění ekomodulace bude kontrolováno ze strany MŽP, nikoliv auditorem, s ohledem na to, že se jedná o úpravu poplatků s přihlédnutím k environmentálním dopadům určitých materiálů.

Za účelem kontroly kvality údajů o zpětném odběru a zpracování odpadů z obalů byla stanovena povinnost ověření správnosti a úplnosti údajů o množství obalů uvedených na trh nebo do oběhu, které povinné osoby, jež mají s autorizovanou společností uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění, vykázaly autorizované společnosti [(§ 23a odst. 2 písm. a)], a ověření správnosti a úplnost vedení evidencí podle § 23 odst. 1 písm. a) až d), [(§ 23a odst. 2 písm. b)].

Ve spojení s navrhovaným odstavcem 3, podle kterého je nutno ověřovat také samotné osoby zajišťující zpětný odběr, svoz, zpracování či jiné nakládání s obaly nebo odpady z obalů, původce odpadů a obce, je zajištěno ověření dat jak „na vstupu“ do AOS neboli objem obalů uvedených na trh, tak zároveň dat, které AOS získává od zúčastněných subjektů, které jí prakticky zajišťují plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Pro ulehčení výkonu kontrol bylo navrženo ustanovení odstavce 5, podle kterého tyto zúčastněné subjekty musí AOS poskytnout součinnost. S ohledem na to, že AOS ověření realizuje prostřednictvím auditora, vztahuje se poskytnutí nezbytné součinnosti i na součinnost vůči tomuto auditorovi, který fakticky jedná za AOS.

V současné době obsahuje rozsah a četnost ověření údajů pouze rozhodnutí o autorizaci, je však vhodné tyto rozsahy zakotvit v legislativním předpisu (vyhlášce), aby platily pro všechny potenciální AOS.

K bodu 69 [§ 24 odst. 2 písm. c)]

Úprava souvisí s bodem 38. Jedná se o snížení administrativní zátěže Ministerstva zemědělství.

K bodu 70 (§ 25)

Navrhovaným ustanovením § 25 je v písmenu c) dána Ministerstvu životního prostředí pravomoc zahájit řízení o změně autorizace z důvodu změn v právním řádu České republiky, týkajících se oblasti odpadového hospodářství. Dosud bylo možné měnit autorizaci pouze na základě změn evropské legislativy nebo na žádost AOS, avšak i např. novela zákona o odpadech může zásadně ovlivnit plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů realizovaného AOS. Ministerstvo životního prostředí by mělo mít možnost přizpůsobovat činnost AOS těmto změnám z vlastního uvážení. Stejně tak musí mít MŽP možnost reagovat, nastane-li situace, která ohrožuje plnění cílů stanovených tímto zákonem. Takovou situací může být např. vstup nové AOS na trh, která bude zajišťovat sdružené plnění pouze ve vztahu k vratným zálohovaným obalům. V takovém případě bude nutné upravit rozsah využití jednotlivých AOS, aby v součtu nebylo ohroženo dosažení celkových cílů za ČR. Další takovou situací může být např. akutní nedostatek recyklačních kapacit.

K bodu 71 a 72[§ 26 odst. 1]

Úpravou odst. 1 je efektivněji bráněno tomu, aby na trhu působila AOS, která svou činnost provádí fiktivně nebo zásadním způsobem porušuje závazky plynoucí z projektu, na jehož základě obdržela autorizaci. Zrušení rozhodnutí je založeno na jednoznačných podkladech, kde prokazování rozhodných skutečností leží na samotné AOS, postrádá tedy prvek správního uvážení, a proto není nutné jej projednávat s ostatními ministerstvy. Působení fiktivní autorizované společnosti může destabilizovat odpadové hospodářství v obcích a současně zvýhodnit některé podnikatele na trhu. Je proto nutné, aby v takovém případě MŽP reagovalo bez zbytečného odkladu.

Smyslem navrhovaného ustanovení odst. 1 písm. c) je možnost reakce Ministerstva životního prostředí na situaci, kdy AOS, která nově vstoupila na trh, řádně neplní své povinnosti za osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu. Nedosažení parametrů sběrné sítě stanovených v § 21 odst. 1 písm. f) nebo g) svědčí o tom, že AOS ani do roka nebude kvůli nezajištění úrovně zpětného odběru stanovené § 10 možné zapojit do mechanismu vyrovnávání nákladů podle § 21b. Nezajištění kompenzace nákladů mechanismem podle § 17 odst. 3 písm. d) bodu 7 až do dne, ve kterém dosáhne podílů stanovených v § 10 odst. 2 a 3 je parazitováním na ostatních AOS a je také důvodem pro zrušení autorizace.

K bodu 73 (§ 26 odst. 2)

Vypuštění projednání s Ministerstvem zemědělství opět souvisí s bodem 38, jedná se o snížení administrativní zátěže Ministerstva zemědělství.

V ustanovení písm. a) je aktualizována požadovaná míra využití, které musí AOS dosáhnout do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o autorizaci. Stávající hodnota 15 % hmotnostních odpadu z obalů, pro něž AOS uzavřela smlouvy o sdruženém plnění, byla navrhována již v roce 2001 při zavádění zákona o obalech. Od té doby prošlo odpadové hospodářství v ČR značným vývojem, a proto byla navržena hodnota 80 % z cíle na celkové využití odpadů z obalů stanoveného v rozhodnutí o autorizaci podle § 17 odst. 7 písm. d).

K bodu 74 (§ 27)

V případě žádosti o autorizaci jsou účastníkem řízení jak žadatel, tak stávající AOS, zajišťující sdružené plnění ve vztahu k obalům, kterých se týká řízení o udělení či změně autorizace, a také žadatelé, kteří žádají o udělení či změnu autorizace ve vztahu k obalům, kterých se řízení týká. V současném znění byla otázka účastenství posuzována podle správního řádu a navrhovaná úprava vyplývá z dosavadní praxe, kdy účastenství stávající AOS bylo v řízení jiného žadatele přiznáno soudním rozsudkem. Vzhledem k zavedení institutu koordinace bylo účastenství rozšířeno i v případě řízení o změně autorizace. Důvodem, proč jsou účastnící řízení i ostatní žadatelé je, že v rámci správního řízení může probíhat diskuze nad oblastmi sdruženého plnění, které je třeba zkoordinovat.

Účastenství v řízení o zrušení rozhodnutí o autorizaci bylo ponecháno ve stávající úpravě.

K bodu 75 (§ 28)

Vložení písmene d) souvisí s ustanovením § 17 odst. 6, podle kterého není možné, aby rozhodnutí o autorizaci přecházelo na jinou osobu.

K bodu 76 (§ 28a)

Navrhované ustanovení § 28a řeší, jak má být naloženo s peněžními prostředky získanými z příspěvků povinných osob v případě ukončení činnosti AOS. V těchto případech zpravidla jsou na trhu obaly, pro které AOS nezajistila splnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů za povinnou osobu. Jsou-li proto v AOS v okamžiku ukončení její činnosti peněžní prostředky získané z příspěvků povinných osob, neměly by zůstat provozovateli bývalé AOS, v případě zániku AOS by neměly přejít na jejího právního nástupce nebo být součástí likvidačního zůstatku, který se rozděluje mezi společníky. Zákon v § 21a odst. 5 vylučuje peněžní prostředky rezervy z majetkové podstaty AOS.

Navrhovaná právní úprava v § 28a vychází z teze, že při zániku rozhodnutí o autorizaci musí být s dosud nevyužitými peněžními prostředky získanými z příspěvků povinných osob včetně výnosů z nich a peněžních prostředků tvořící rezervu naloženo tak, aby i nadále sloužily účelu, pro který byly vybrány, tj. k zajištění splnění povinností § 10 a 12 zákona o obalech. Za tím účelem je navrhováno řešení, že tyto peněžní prostředky je povinna právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování AOS zaniklo, převést ve lhůtě do 180 dnů AOS, která plnění povinností povinných osob převzala. Jestliže povinné osoby ze zanikající AOS „přejdou“ k různým AOS, převede se poměrná část peněžních prostředků mezi jejich provozovatele. Poměrná část prostředků, která má být převedena konkrétní AOS, se stanoví jako poměr sumy veškerých peněžních prostředků uhrazených za obaly vykázané povinnými osobami, které k této konkrétní AOS přešly, zanikající AOS za posledních 24 měsíců a sumy veškerých peněžních prostředků uhrazených za obaly vykázané všemi povinnými osobami zanikající AOS za posledních 24 měsíců. Před samotným převedením prostředků zašle AOS Ministerstvu návrh, jakým způsobem převod realizuje. Ministerstvo v případě absence připomínek návrh schválí a poskytne této právnické osobě informace o tom, se kterými AOS a pro jaké množství obalů jednotlivé osoby uzavřely smlouvu o sdruženém plnění. Pro vyloučení pochybností jsou výslovně uvedeny i prostředky tvořící finanční rezervu, přestože i ta je vytvářena z peněžních prostředků vybraných na příspěvcích výrobců.

Uvedeným způsobem nemohou být převedeny peněžní prostředky připadající na povinnou osobu, která s žádnou AOS neuzavřela novou smlouvu o sdruženém plnění, neboť se rozhodne plnit nadále své povinnosti podle tohoto zákona v individuálním systému podle § 13 odst. písm. a). Pokud je taková osoba zapsána v Seznamu osob ve smyslu § 14, což je její zákonná povinnost, převede jí zanikající AOS poměrnou odpovídající část prostředků. Ta se analogicky stanoví jako poměr sumy veškerých peněžních prostředků uhrazených za obaly vykázané touto osobou zanikající AOS za posledních 24 měsíců a sumy veškerých peněžních prostředků uhrazených za obaly vykázané všemi povinnými osobami zanikající AOS za posledních 24 měsíců.

Prostředky, které nebyly převedeny podle výše uvedených mechanismů, se po uplynutí lhůty 180 do dalších 180 dní převedou poměrně jednotlivým autorizovaným společnostem zajišťujícím plnění povinností pro ty druhy obalů, pro které je zajišťovala právnická osoba, jejíž rozhodnutí o autorizaci zaniklo. Slovo poměrně je nutno chápat ve smyslu podílu na trhu jednotlivých AOS v rámci jednoho druhu obalů podobně jako jsou na tomto principu děleny náklady na zpětný odběr ve smyslu navrhovaného § 21b. V rámci jednoho druhu obalů se prostředky rozdělí pouze mezi AOS, které pro tento druh obalů jsou autorizovány. Pokud je k určitému druhu obalů autorizována jen část AOS působících na trhu, je nutné podíl na trhu jednotlivých AOS upravit stejným mechanismem jako se stanoví upravený tržní podíl v § 21b odst. 3.

Podle § 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, zaniká právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku dnem výmazu z tohoto rejstříku. Jestliže rozhodnutí o autorizaci pozbylo platnosti, je nezbytné převést peněžní prostředky postupem podle § 28a před samotným zánikem AOS. Zákon proto stanoví, že návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku nemůže být podán dříve, než budou splněny povinnosti stanovené v § 28a odst. 1 a 3, aniž by se však jednalo o podmínku pro samotný výmaz. Není totiž možné ani vhodné, aby splnění těchto povinností přezkoumával rejstříkový soud, a aby bylo provedení samotného výmazu činěno závislým na jejich splnění a doložení v rejstříkovém řízení, neboť rozhodování rejstříkového soudu je vázáno na poměrně krátké lhůty.

Navrhovaným odst. 5 a 6 je podchyceno, aby výše odůvodněný převod peněžních prostředků byla AOS povinna realizovat i v případě přeměny autorizované společnosti, v jejímž důsledku rozhodnutí o autorizaci zaniká.

K bodu 77 [§ 31 písm. c)]

Navrhovaným ustanovením bylo z vykonávání státní správy v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů vyloučeno Ministerstvo zemědělství, jak již bylo odůvodněno výše.

Legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn.

K bodu 78 [§ 31 písm. e)]

V písm. e) byla napravena legislativní chyba. Předmětná instituce se jmenuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce, nikoliv Česká zemědělská a potravinářská inspekce.

K bodu 79 [§ 31 písm. i)]

Celní úřady a Generální ředitelství cel jsou v souladu se zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, souhrnně označeny jako orgány Celní správy České republiky.

K bodu 80 [§ 32 písm. b)]

Vypuštění projednání s Ministerstvem zemědělství opět souvisí s bodem 38, jedná se o snížení administrativní zátěže Ministerstva zemědělství.

Přečíslování je legislativně-technická úprava vyplývající z navrhovaných změn.

K bodu 81 [§ 32 písm. d)]

Legislativně-technická úprava vyplývající z navrhovaných změn.

K bodu 82 [§ 32 písm. e)]

Vyškrtnutím Ministerstva zemědělství byla napravena legislativní chyba. V § 20 odst. 10, který je nově přesunut do § 20a odst. 6, nikdy Ministerstvo zemědělství nefigurovalo. Změna předmětu podnikání naopak vždy figurovala v původním § 20 odst. 10, ale nebyla uvedena v § 32 písm. e), což je navrhovanou změnou také napraveno.

Dále byla v písmenu doplněna přeměna AOS, převod, pacht nebo zástava obchodního závodu AOS a souhlas s účinností smlouvy o převodu, pachtu nebo zastavení obchodního závodu autorizované společnosti, což souvisí s úpravami ustanovení § 20a odst. 6 a § 20a odst. 7.

K bodu 83 a 84 [§ 32 písm. f)]

Legislativně-technická úprava vyplývající z navrhovaných změn.

Původní ustanovení písm. g), které bylo přesunuto do písm. f) je upraveno tak, aby Ministerstvo vedlo souhrnnou evidenci individuálně plnících osob ve smyslu § 13 odst. 1 písm.

a) a evidenci všech AOS zvlášť. Z těchto evidencí pak zpracovává celkovou evidenci za ČR.

K bodu 85 [§ 32 písm. g)]

Navrhovanou úpravou je napravena legislativní chyba. Ustanovení § 24 odst. 1 je věnováno kontrole AOS, nikoliv dohledu.

Přeznačení ustanovení je legislativně-technická úprava vyplývající z navrhovaných změn.

K bodu 86 [§ 32 písm. l)]

Na základě připomínky Legislativní rady vlády bylo písmeno vypuštěno pro nadbytečnost. Vydávané vyjádření je pouze právním výkladem odborného útvaru Ministerstva životního prostředí, avšak není závazné jako např. rozsudek soudu, a není tedy nutné, aby jeho vydávání muselo být speciálně upraveno v zákoně.

Přeznačení písmene je legislativně-technická úprava vyplývající z navrhovaných změn.

K bodu 87 [§ 32 písm. r) až u)]

Navrhovaným ustanovením § 32 písm. r) je implementován článek 8a odst. 6 směrnice 2008/98/ES ve znění směrnice (EU) 2018/851, podle kterého členské státy zajistí pravidelný dialog mezi příslušnými zúčastněnými stranami zapojenými do provádění systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, včetně výrobců a distributorů, soukromých nebo veřejných zpracovatelů odpadu, místních orgánů, organizací občanské společnosti a případně subjektů sociální ekonomiky, sítí pro opětovné použití výrobků a jejich opravu a provozovatelů zařízení pro přípravu k opětovnému použití.

Stanovení a zveřejňování tržních podílů AOS Ministerstvem životního prostředí podle § 32 písm. s) v případě, že v ČR působí více AOS, je nezbytné pro účely vyrovnání nákladů podle navrhovaného § 21b. Tyto podíly budou závazné pro obce při vykazování sebraných odpadů z obalů jednotlivým AOS a Ministerstvo je bude zveřejňovat na svých webových stránkách.

Oprávnění Ministerstva v ustanovení § 32 písm. t) je podrobně popsáno v rámci zdůvodnění § 21c.

Podle písmene u) Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje výši nákladů obcí na provoz systému zpětného odběru odpadů z obalů pro různé velikostní skupiny obcí z důvodu vyšší transparentnosti sytému.

K bodům 88 a 89 (§ 33 až § 34)

Legislativně-technické úpravy vyplývající z navrhovaných změn.

K bodu 90 [§ 35, § 36 písm. d) a § 37 až 39]

Řízení o přestupku může skončit i jiným způsobem než uložením pokuty.

K bodu 91 (§ 40)

České inspekci životního prostředí (ČIŽP) je dána pravomoc kontroly podle navrhovaného ustanovení § 13 odst. 2, které slouží jako prevence ovlivňování dodavatelů ze strany maloobchodních řetězců ke spolupráci s konkrétní AOS v případě, že na trhu bude působit více AOS. Nově je také ČIŽP oprávněna ukládat správní tresty za porušení povinnosti poskytnout AOS nezbytnou součinnost za účelem splnění povinnosti ověřování údajů. Vzhledem k tomu, že se jedná o kontrolu plnění sdruženého plnění, je ČIŽP nejkompetentnějším orgánem.

Dále je ČIŽP nově oprávněna uložit sankci právnické osobě, jejíž rozhodnutí o autorizaci zaniklo, a která nepřevedla všechny nevyužité peněžní prostředky podle § 28a.

Řízení o přestupku může skončit i jiným způsobem než uložením pokuty.

K bodu 92 (§ 41)

Nadpis byl upraven, neboť celní úřady a Generální ředitelství cel jsou v souladu se zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, souhrnně označeny jako orgány Celní správy České republiky. K obalům bylo nutné doplnit obalové prostředky, aby bylo jasné, že se ustanovení týká i obalů před jejich naplněním (viz k bodu 1).

Pojem „výzva“ nevystihuje v souladu s procesními předpisy situaci, kdy je orgán kompetentní ke kontrole upozorněn na porušení zákona. Výzva tak jak je chápána procesními předpisy směřuje vůči účastníkům řízení, kteří jsou vyzváni k postupu podle zákona, nesměřuje vůči jinému kompetentnímu orgánu.

Do ustanovení byl přesunut § 41a a byl doplněn odst. 3, který jednoznačně stanoví vztah k úpravě mlčenlivosti podle daňového řádu. Obdobná úprava je současně navrhována i v návrhu zákona o odpadech a návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností.

K bodu 93 (§ 41a)

Jednotlivá ustanovení § 41a byla přesunuta do § 41.

K bodu 94 [§ 43 odst. 1 písm. c)]

Navrhovaným ustanovením je Ministerstvu životního prostředí umožněno zakázat AOS poskytovat sdružené plnění, pokud nesplňuje povinnosti stanovené v § 10. Tímto ustanovením je podpořeno ustanovení § 26 odst. 1 písm. c), které umožňuje zrušit rozhodnutí o autorizaci AOS, která nedosáhla parametrů sběrné sítě stanovených v § 21 odst. 1 písm. f) nebo g) nebo nekompenzuje náklady na zajištění zpětného odběru odpadů z obalů ve sběrných místech, které nemá smluvně zajištěny do dne dosažení podílů podle § 10 odst. 2 a 3 a zpětný odběr v nich zajištují ostatní autorizované společnosti, včetně nákladů na využití odpadů z obalů. Odejmutí rozhodnutí o autorizaci může být dlouhý proces, během kterého může dotčená AOS dále inkasovat peněžní prostředky pro zajišťování sdruženého plnění, které však fakticky zajišťuje nedostatečně. Této nežádoucí situaci lze zabránit tím, že by AOS v době, kdy by nesplňovala podmínky § 10, § 21 odst. 1 písm. f) nebo g) nebo § 21b odst. 6, nemohla vykonávat svoji činnost, tedy poskytovat sdružené plnění. Pokud by bylo AOS zakázáno poskytovat sdružené plnění podle předmětného ustanovení, nebyla by taková AOS již povinna uzavřít smlouvu o sdruženém plnění s každou osobou, která o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá vůči ní nesplněné splatné závazky podle § 21 odst. 1 písm. b).

K bodům 95 až 103 (§ 44 a § 45)

Vypuštění baleného výrobku souvisí s bodem 1.

Zavádějí se nové skutkové podstaty přestupků a s nimi spojené sankce za porušení nově navrhovaných povinností.

Byla zavedena nová nejnižší hranice sazby pokuty do 50 000 Kč pro obce, které v rozporu s § 21b odst. 2 a 3 nevykážou každé z autorizovaných společností poměrnou část hmotnosti odpadů z obalů předaných v rámci systému nakládání s komunálním odpadem stanoveného danou obcí nebo v rozporu s § 21b odst. 4 neuvědomí autorizovanou společnost, že hlásí svoji produkci odpadů na základě upravených tržních podílů. Nejnižší hranici sazby pokuty lze odůvodnit tím, že zákon o obalech kromě povinnosti vykazování AOS žádnou povinnost obcím nestanovuje a je určen především osobám uvádějícím obaly na trh nebo do oběhu a AOS.

V nejnižší hranici sazby (do 500 000 Kč) je nově možno postihovat AOS, která poruší povinnost zveřejňovat smlouvy ve stanovené lhůtě podle § 21 odst. 1 písm. o).

Pokutou do výše 1 000 000 Kč lze nově postihovat AOS, které poruší povinnost provádět ekomodulaci a další povinnosti s ní spojené podle § 21 odst. 1 písm. k), povinnost stanovovat nižší příspěvky za opakovaně použitelné obaly splňující podmínky § 13 odst. 3 ve srovnání s peněžními příspěvky, které účtuje za uvádění jednocestných obalů na trh nebo do oběhu a také za porušení povinnosti zveřejňovat informace o vlastnické struktuře a členech orgánů autorizované společnosti, sazebníky peněžních příspěvků spojených se zajišťováním sdruženého plnění hrazených osobami uvádějícími obaly na trh nebo do oběhu za jednotlivý obal nebo hmotnostní jednotku obalů uvedených na trh či do oběhu a informace o postupu výběru provozovatelů pro nakládání s odpady. U většiny porušení povinností AOS je umožněno ukládat pokutu v nejvyšší sazbě, výše uvedená pochybení však v porovnání s níže uvedenými nejsou natolik závažná.

Pokutou do výše 1 000 000 Kč lze nově postihovat osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu nebo jako osoby uvedené v § 23 odst. 1 písm. c), které neposkytnou autorizované společnosti nezbytnou součinnost podle § 23a odst. 5. Výše pokuty do 1 000 000 Kč byla zvolena s ohledem na to, že ačkoliv se může jednat o velké korporátní podniky, mohou tyto být současně postihnuty pokutou vyplývající ze soukromoprávních vztahů s AOS. Není tedy vhodné, aby v případě současného uložení pokuty ze strany AOS a ze strany státní správy byly tyto podniky pokutovány v nejvyšší úrovni.

Pokutou do výše 10 000 000 Kč bude nově postihována osoba, která uvádí obaly na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli, za porušení povinnosti stanovené v § 13 odst. 2, tedy pokud taková osoba jakkoliv ovlivňuje osobu uvádějící obaly na trh nebo do oběhu v předchozích článcích distribučního řetězce, která prodává obaly za účelem jejich dalšího prodeje, ve výběru AOS, s níž má dodavatel v úmyslu uzavřít smlouvu o sdruženém plnění. Pokutou do stejné výše může být postihnuta právnická osoba, jejíž rozhodnutí o autorizaci zaniklo, za to, že nepřevedla všechny dosud nevyužité peněžní prostředky získané z příspěvků osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu jiným AOS nebo osobám uvádějícím obaly na trh nebo do oběhu podle § 28a.

Pokutou do výše 10 000 000 Kč bude také postihováno porušení některé z povinností týkající se omezení autorizované společnosti podle § 20, jedná se o omezení vykonávání jiné činnosti než poradenské, výzkumné, osvětové nebo propagační, uzavření smlouvy, která prokazatelně povede ke zvýhodnění či znevýhodnění osoby oprávněné nakládat s odpady v hospodářské soutěži na trhu odpadových služeb, podnikání v oblasti nakládání s odpady, obchodování s odpady, zajišťování závazků jiných osob, ručení za tyto závazky nebo poskytnutí zápůjčky nebo vykonávání činnosti pověřeného zástupce podle navrhovaného § 13a.

Pokutu s nejvyšší hranicí sazby lze nově také uložit AOS, která neuzavře smlouvu o sdruženém plnění vždy pro všechny obaly uváděné na trh nebo do oběhu povinnou osobou, k jejichž zajišťování sdruženého plnění je rozhodnutím o autorizaci oprávněna, požaduje za uzavření smlouvy s obcí nějakou formu úhrady, nezajišťuje zpětný odběr a využití odpadu z obalů podle § 21 odst. 1 písm. e), nesplní povinnost zajistit ve stanovených termínech zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst pro stanovený podíl obcí a obyvatel v nich žijících podle § 21 odst. 1 písm. f) a g), poruší povinnost zjišťovat náklady obcí na zpětný odběr odpadů z obalů podle § 21 odst. 1 písm. h) nebo zjišťovat podíl odpadů z obalů v tříděném komunálním odpadu podle § 21 odst. 1 písm. i), nezajistí, aby výše peněžních příspěvků pokrývala náklady podle § 21 odst. 1 písm. j), poruší povinnost zabezpečit, aby výše peněžních příspěvků nepřesahovala nezbytné náklady podle § 21 odst. 1 písm. l), nesplní povinnost vyhotovit zprávu a zaslat ji Ministerstvu životního prostředí podle § 21 odst. 2 poruší některou z povinností týkajících se finanční rezervy podle § 21a, poruší některou z povinností týkajících se vyrovnání nákladů podle § 21b, poruší některou z povinností týkajících se koordinace autorizovaných společností podle § 21c, nevede stanoveným způsobem a ve stanoveném rozsahu evidence podle § 23 odst. 1 nebo neohlásí údaje z těchto evidenci Ministerstvu životního prostředí, nebo poruší některou z povinností týkajících se ověření údajů auditorem podle § 23a.

Pokuty v nejvyšší hranici sazby jsou navrhovány pouze ve vztahu k nejzávažnějším porušením povinností AOS, která plní přeneseně povinnosti osob, které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu, což lze považovat za přiměřené. V případě organizace zpětného odběru a využití odpadů z obalů se totiž od právnických osob a podnikajících fyzických osob očekává nižší míra povědomí o povinnostech, které pro ně vyplývají ze zákona o obalech než od AOS, zejména proto, že tyto povinnosti přímo souvisí s předmětem podnikání AOS, což odůvodňuje zakotvení přísnějšího rozpětí pokuty.

Současně jsou výše pokut pro jednotlivé skutkové podstaty přestupků stanoveny adekvátně vůči závažnosti, a to zejména ve vztahu k životnímu prostředí.

Tato úprava je plně v souladu se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků zpracovanými Ministerstvem vnitra.

K bodu 104 (§ 46 odst. 1)

Navrhovaným ustanovením jsou zbaveny povinné osoby odpovědnosti za zorganizování zpětného odběru a využití odpadů z obalů jimi uvedených na trh a za informování odběratelů a spotřebitelů v případě, že AOS, se kterou mají uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění, zaniklo rozhodnutí o autorizaci. Zbavení odpovědnosti trvá tři měsíce, což je podle předkladatele dostatečně dlouhá lhůtu k tomu, aby povinná osoba zaregistrovala zánik AOS a povinnosti začala plnit jiným způsobem.

K bodu 105 (§ 48)

Navrhovaným ustanovením je implementován článek 6c odst. 2 prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/665 ze dne 17. dubna 2019 o změně rozhodnutí 2005/270/ES, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Tento článek stanovuje, že pro účely výpočtu a ověření dosažení cílů recyklace stanovených v čl. 6 odst. 1 písm. f) až i) směrnice 94/62/ES se kompozitní obaly a jiné obaly složené z více než jednoho materiálu vypočtou a vykážou podle materiálu obsaženého v obalu. Členské státy se od tohoto požadavku mohou odchýlit v případě, že daný materiál představuje nevýznamnou část obalové jednotky a v žádném případě nepředstavuje více než 5 % celkové hmotnosti obalové jednotky.

K bodu 106 (§ 49)

Ustanovení § 14 a § 32 písm. m) upravují postupy správních orgánů v oblasti veřejné správy, a spadají tak do působnosti správního řádu (§ 1 odst. 1 správního řádu). V souladu s koncepcí budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek (usnesení vlády č. 450 ze dne 20. dubna 2009), se proto navrhuje vypustit ustanovení o vyloučení správního řádu s tím, že do budoucna se budou tyto postupy řídit částí čtvrtou správního řádu.

Vzhledem ke skutečnosti, že se v drtivé většině případů výkonu působnosti orgánů Celní správy České republiky podle navrženého zákona jedná o tzv. silniční kontroly, tzn. kontroly prováděné na silnicích, je použití postupu správního řádu (resp. kontrolního řádu) zcela nevhodné a v některých případech i nerealizovatelné.

Navrhuje se stanovit, že výkon působnosti orgánů Celní správy ČR podle zákona o obalech se považuje za výkon správy daní, a tedy pro výkon této působnosti stanovit procesní režim daňového řádu (s výjimkou řízení o přestupcích), přičemž se předpokládá, že se při výkonu kontroly odpadů orgán Celní správy ČR bude postupovat podle pravidel celního dohledu, který je rovněž prováděn v procesním režimu daňového řádu – viz s § 68 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“).

V některých aspektech je pro výkon kontrolní činnosti zejména v rámci silniční přepravy efektivnější použití procesních postupů daňového řádu (zejména místní šetření). Navrhuje se proto sjednotit procesní postup orgánů Celní správy ČR na jednom režimu, kterým by měl být režim daňového řádu, který je také obecně v praxi těchto orgánů procesním režimem většinovým.

Podle svého § 1 odst. 1 upravuje daňový řád postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Podle § 1 odst. 2 daňového řádu je správou daní postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Daní se pak podle § 2 rozumí peněžitá plnění, která jsou zejména příjmem veřejných rozpočtů. Z uvedeného vyplývá, že nestanoví-li zákon jinak, je daňový řád aplikován pouze na agendy, které spočívají ve správě daní jako peněžitých plnění, která jsou příjmem veřejných rozpočtů. Současně je pojem procesního režimu správy daní fakticky synonymem pro procesní režim daňového řádu, neboť sám daňový řád fakticky jinou materii, než správu daní neupravuje. Bez toho, aby byl výkon působnosti v procesním režimu daňového řádu současně považován za procesně chápaný výkon správy daní, by ostatně nebyly normy daňového řádu vůbec aplikovatelné.

Je současně otázkou, do jaké míry může být (na základě výslovné zákonné normy), procesní režim daňového řádu, a tedy nutně i procesní režim správy daní vztažen na výkon jiných působností, které nespočívají ve správě peněžitých plnění, která jsou příjmem veřejných rozpočtů.

Na jedné straně platí, že jak správní řád, tak daňový řád jsou právní předpisy, které obecně definují okruhy agend, na které mají být uplatňovány, což v případě, že úprava konkrétní specifické agendy má toto defaultní rozdělení respektovat, nevyžaduje explicitní procesní ukotvení. V případě, že je z určitého důvodu nutné se od tohoto základního rozdělení odchýlit a procesní režim určité agendy nastavit odlišně, je pak nezbytná speciální norma, která tak explicitně učiní, čemuž formálně vzato nic nebrání. Na straně druhé však platí, že zákonodárce koncipováním vedle sebe stojících procesních režimů správního a daňového řádu současně vytýčil určitý obecný věcný koncept, od něhož by se úprava procesního režimu jednotlivých působností orgánů veřejné moci měla odchylovat pouze v případě, že takovému postupu svědčí určitý racionální důvod (volba procesního režimu by tedy neměla být předmětem libovůle či pouhou otázkou „vkusu“). Typickými příklady, kdy je rozšíření procesního režimu mimo základní obecný rámec § 1 a § 2 daňového řádu zpravidla na místě, je správa peněžitých plnění, která nejsou příjmem veřejných rozpočtů (režim správy daní je pro správu peněžitých plnění konstruován, přičemž příjmové určení zde často nemusí hrát klíčovou roli), anebo situace, kdy dochází v rámci působnosti jednoho správního orgánu k výkonu více agend v různých procesních režimech současně a z řady praktických důvodů je žádoucí jejich sjednocení do jednoho procesního postupu. Právě druhým z uvedených případů je též použití procesního režimu daňového řádu pro výkon působnosti orgánů Celní správy ČR v zákoně o obalech.

Pokud jde o vhodnou legislativní textaci odkazu na procesní režim daňového řádu, navrhuje se použít formulaci, která explicitně prohlašuje výkon působnost orgánů Celní správy ČR podle zákona o obalech za výkon správy daní. Ačkoli platí, že v duchu výše uvedeného lze pojmy „procesní režim daňového řádu“ a „procesní režim správy daní“ chápat fakticky jako synonyma, lze považovat formulaci využívající přímý odkaz na použití daňového řádu bez výslovného podřazení dané agendy pod výkon správy daní za méně vhodnou, neboť právě v případě agend, které nespočívají ve správě peněžitých plnění, by teoreticky mohla vzniknout otázka, zda se uvedené pojmy skutečně plně překrývají. Ačkoliv tedy řada zákonů používá bezprostřední odkaz na daňový řád a v praxi zde zřejmě nevznikají výkladové obtíže, de lege ferenda se jeví jako vhodnější v zájmu právní jistoty a předcházení případným sporům používat v podobných případech primárně formu podřazení dané agendy pod výkon správy daní, byť by mělo materiálně vést ke stejnému výsledku jako odkaz na režim daňového řádu.

Předmětná úprava procesního režimu v zákoně o obalech by současně neměla představovat nepřímou novelu daňového řádu, a to v duchu konceptu nepřímé novely jako normy, která bez vyjádření přímé návaznosti (tj. nepředvídatelně) mění či neguje obecnou úpravu v případech, na které má být tato obecná úprava sama o sobě (bez dalšího) aplikována. Nicméně v daném případě jde o úpravu na úseku obalů, tedy úpravu speciální agendy, která je normována v zákoně k tomu určeném a s výslovnou vazbou na daňový řád (resp. správu daní), což nemůže v praxi vést k výkladovým pochybnostem ohledně aplikace daňového řádu na vztahy, kterých se zákon o obalech netýká. Naopak použití daňového řádu na materii upravenou zákonem o obalech lze označit za plně předvídatelné. Materiální charakter nepřímé novely, od něhož je odvozen smysl a účel obecné zásady považující nepřímou novelu za nelegitimní nástroj, tak není v tomto případě dán.

K bodu 107 (§ 50)

Zmocňovací ustanovení pro vydání vyhlášek Ministerstva životního prostředí se rozšiřuje o stanovení formátu pro hlášení celkové hmotnosti obalů uvedených na trh osobami, s nimiž má AOS uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění, zavedené pro účely stanovení tržních podílů AOS a dále o stanovení minimálního rozsahu a četnosti ověření údajů podle § 23a. Zmocnění v § 15 odst. 4 a v § 23 odst. 5 bylo rozšířeno o vymezení pravidel výpočtu recyklace a zmocnění v § 23 odst. 5 bylo také rozšířeno o stanovení způsobu vedení evidencí podle § 23 odst. 1 písm. a), c), d) a e).

K bodům 108 a 109 (Příloha č. 2)

Viz k bodu 1.

K bodu 110 (Příloha č. 3)

Úpravou přílohy č. 3 je implementován článek 6 směrnice 94/62/ES ve znění směrnice (EU) 2018/852, který stanovuje požadovaný rozsah recyklace a využití odpadů z obalů. V případě rozsahu recyklace pro hliníkové odpady z obalů je v rámci implementace uplatňováno odložení termínu pro dosažení cílů v souladu s odst. 1a článku 6, neboť bylo vyhodnoceno, že u tohoto materiálu hrozí největší nebezpečí nesplnění cíle.

Úprava druhého odstavce pod tabulkou souvisí s úpravou § 48.

Nahrazení organické recyklace biologickým rozkladem souvisí s úpravou § 4.

K čl. II

Přechodné ustanovení je navrhováno z důvodu nutnosti nastavení jasných pravidel, jak má být postupováno v případech, kdy navrhovaná novela zákona o obalech nabyde účinnosti v průběhu správního řízení ve věci žádosti o autorizaci. Vzhledem k tomu, že potenciální žadatelé by v takových případech od okamžiku autorizace měli dodržovat podmínky navrhované novely, je zapotřebí žadatelům poskytnout prostor pro sladění projektu s novou legislativou. Za tímto účelem byla žadatelům poskytnuta lhůta 6 měsíců. Do té doby musí doplnit projekt sdruženého plnění podle nových požadavků § 17 odst. 3 a doložit smluvní zajištění takového počtu sběrných míst, aby podíl obyvatel žijících v obcích, na jejichž území je žadatel povinen zajišťovat zpětný odběr podle nově navrhovaného § 10, činil z celkového počtu obyvatel České republiky minimálně 25 %, a aby podíl obcí, na jejichž území je žadatel povinen zajišťovat zpětný odběr, činil z celkového počtu obcí v České republice minimálně 25 %. Do doby 6 měsíců musí žadatel také zahájit jednání s autorizovanými společnostmi za účelem shody na koordinovaných oblastech uvedených v § 21c, převzít způsob provádění ekomodulace autorizovaných společností podle § 17 odst. 4 písm. c) a případně také upravit stanovy společnosti tak, aby splňovali požadavek § 17 odst. 4 písm. d).

Dále je řešeno vytváření rezervy AOS, která byla autorizována před účinností této novely. Vytvoření nebo doplnění rezervy je odsunuto o 5 let od účinnosti této novely. Požadavek na vytvoření rezervy totiž není možné splnit okamžitě, a kromě toho je nutné zachovat rovnost podmínek pro AOS autorizované před účinností novely zákona i AOS autorizovaných po její účinnosti.

Vzhledem k tomu, že účinností této novely budou mít AOS povinnost provádět ekomodulaci, u které je nezbytné, aby probíhala napříč AOS jednotně, je nutné dojít ke shodnému přístupu. V ideálním případě se na konkrétním přístupu AOS mezi sebou a Ministerstvem shodnou. Pokud ke shodě nedojde, rozhodne Ministerstvo, který z navržených přístupů jednotlivých AOS nebo jejich kombinace bude uplatňován.

K čl. III

Ustanovení se týká oznámení návrhu zákona v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Nutnost provést technickou notifikaci návrhu zákona vyplývá z toho, že jsou v rámci novely zaváděna některá výrazná omezení pro AOS a konkrétní požadavky limitujícího rázu, které provádějí obecné cíle transponovaných směrnic. Uvedená omezení a nové požadavky jsou poměrně přísné a tudíž by novela měla podstoupit proceduru technické notifikace.

K čl. IV

Datum nabytí účinnosti zákona bylo stanoveno s ohledem na lhůtu pro transpozici předmětných směrnic tzv. balíčku oběhového hospodářství, směrnice (EU) 2018/851 a směrnice (EU) 2018/852, a také podle navrhované účinnosti ostatních nově předkládaných odpadových zákonů (zákona o odpadech, zákona o výrobcích s ukončenou životností a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností).

V Praze dne 9. prosince 2019

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr životního prostředí: Mgr. Richard Brabec v.r.