zákon č. 546/2005 Sb.

K bodu 1:

Stávající právní úprava vojenských objektů se vztahovala pouze na ty objekty důležité pro obranu státu, které slouží armádě nebo Hradní stráži. Avšak i ministerstvo plní úkoly podle tohoto a dalších zákonů v objektech, které by vzhledem ke své důležitosti měly být ze zákona považovány za vojenské objekty. Vojenské objekty totiž mají specifický režim ochrany, který je pro plnění úkolů souvisejících s obranou státu potřebný, a který by měl být vztažen i na objekty, které používá ministerstvo. Navrhovaná právní úprava tak definitivně mezi vojenské objekty zahrne i budovy ministerstva, jejichž status jakožto vojenského objektu byl dosud dovozován pouze výkladem. Rovněž je výslovně uvedeno, že vojenské objekty jsou majetkem státu, s nímž je příslušné hospodařit ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu.

K bodu 2:

Výcvik je jedním ze základních úkolů, které ozbrojené síly plní podle tohoto zákona; navrženou změnou tak lze předejít možným interpretačním obtížím při posuzování použití vojenského materiálu. Nové vymezení vojenského materiálu rovněž koresponduje s navrženou změnou § 31 odst. 1 zákona.

K bodu 3:

Je zpřesňován pojem „voják“ na pojem „voják v činné službě“. Mezi základní znaky, které charakterizují vojenskou výstroj, je pak nově vloženo i hodnostní označení.

K bodu 4:

Zákon o ozbrojených silách věnuje zvýšenou pozornost kategoriím vojenského materiálu, jejichž používání může ohrozit bezpečnost a zdraví. Upravuje vybavení ozbrojených sil vojenským materiálem a rozděluje vojenský materiál na vojenskou výstroj, výzbroj, techniku a určená technická zařízení. V zákoně o ozbrojených silách však chybí úprava týkající se munice, která dosud nebyla zákonem upravena a je nově zaváděna. Rozšířením vojenské výzbroje o další položku je tak sledován cíl větší transparentnosti nakládání s vojenským materiálem a umožňuje v další části návrhu upravit podrobněji evidenci zbraní a munice.

K bodu 5:

Cílem nové právní úpravy je reagovat na novou terminologii týkající se rozdělení vozidel, která je obsažena v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a rovněž do zákona zavádí pojem vojenské vozidlo, který je specifikován ve vyhlášce č. 274/1999 Sb., kterou se stanoví druhy a kategorie vojenských vozidel, schvalování jejich technické způsobilosti, provádění technických prohlídek vojenských vozidel a zkoušek technických zařízení vojenských vozidel. Určená silniční motorová a nemotorová vozidla, která mohou být současně registrována pod registrační značkou, jsou vozidla určená zejména k plnění zvláštních úkolů, kde je vyžadován provoz vozidel s registrační značkou, ačkoliv se jedná o vozidla ozbrojených sil (např. vozidla určená pro přepravu chráněných osob).

Ve stávající právní úpravě jsou rovněž mezi vojenskou techniku zahrnuta pouze vojenská letadla provozovaná v ozbrojených silách. Z důvodu zajištění jednotných postupů při výkonu státní správy ve vojenském a civilním letectví je nově formulována kategorie vojenská letecká technika, do které spadají nejen vojenská letadla, ale i vojenské letadlové části nebo zařízení, vojenská letecká pozemní zařízení a výrobky vojenské letecké techniky.

K bodu 6:

Ve stávajícím zákoně není definován příslušník vojenské pořádkové služby, ačkoliv jsou mu zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přiznávána oprávnění k řízení provozu na pozemních komunikacích. V navrhovaném § 2 odst. 12 je proto uvedena jeho definice a v návrhu  ustanovení § 37 odst. 10 je pak uvedeno zmocnění k vydání vyhlášky, která vedle dalšího vymezí i kvalifikační předpoklady příslušníka vojenské pořádkové služby a další podrobnosti nutné pro výkon jeho činnosti.

K bodu 7:

Protože byla z návrhu zákona vypuštěna definice řidiče vozidel ozbrojených sil a vojenského řidičského průkazu, dochází ke změnám v pořadí odstavců a jejich označení.

K bodu 8:

V původním znění nebyla jako určená technická zařízení stanovena technická zařízení komunikačních a informačních systémů, která jsou v ozbrojených silách používána, což působí obtíže při evidenci a nakládání s tímto majetkem. Z jazykových důvodů pak byla nahrazena spojka „a“ spojkou „nebo“.

K bodu 9:

V návaznosti na změny provedené zákonem č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), tvoří ozbrojené síly České republiky pouze vojáci v činné službě, což jsou vojáci z povolání podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů a vojáci povolaní na cvičení podle zákona č. 585/2004 Sb.

K bodu 10:

Rozšiřuje se pravomoc prezidenta propůjčovat čestné nebo historické názvy a bojové prapory také vojenským zařízením a vojenským záchranným útvarům. Tyto součásti se sice mohou podílet na plnění základních úkolů ozbrojených sil, avšak podle současné právní úpravy nemají možnost výše uvedené insignie získat.

K bodu 11:

Jedná se o formulační úpravu v návaznosti na terminologii branného zákona.

K bodu 12:

Právní úprava postavení Inspekce ministra obrany nepatří z organizačního hlediska do zákona, ale má být předmětem interního normativního aktu, který upravuje vlastní organizační strukturu ministerstva.

K bodu 13:

Původní vymezení tohoto úkolu ozbrojených sil již neodpovídá nové mezinárodní situaci, která vyžaduje větší flexibilitu při nasazení ozbrojených sil do operací v zahraničí. Zároveň však zůstává zachován režim vysílání ozbrojených sil do zahraničí podle čl. 43 Ústavy, tedy spojený s rozhodnutím Parlamentu nebo vlády o takovém použití ozbrojených sil.

K bodu 14:

Toto ustanovení navazuje na doplnění § 15 až 17 zákona, které umožní použít armádu i k likvidaci následků pohromy, jako dalšího kroku následujícího po použití armády k záchranným pracím.

K bodu 15:

Nově je užíváno pojmu „doprava“ místo pojmu „přeprava“, který svým vymezením nepostihoval spektrum činností souvisejících s leteckým transportem osob podle tohoto zákona. Pojem „doprava“ je rovněž v souladu terminologií užívanou v civilním letectví.

K bodu 16:

Poskytování leteckých služeb je širším pojmem, který v sobě zahrnuje i leteckou službu pátrání a záchrany, umožňuje však, kromě poskytování leteckých služeb pro vojenské účely, poskytovat letecké služby i pro civilní létání.

K bodu 17:

Navrhuje se doplnit možnost použití armády i k plnění dalších dvou úkolů, které dosud mezi úkoly armády uvedeny nebyly, ačkoliv je jejich uvedení v zákoně a jejich plnění společensky odůvodněné a potřebné.

K bodům 18 až 21:

Současné znění zákona neumožňuje použít armádu i k likvidaci následků pohromy. Ačkoliv by se jednalo o použití výjimečné, je vhodné, aby k tomuto úkolu armáda mohla být použita. Použití armády k zabezpečení likvidace následků pohromy je podmíněno rozhodnutím vlády, čímž je zajištěno využití armády pouze na takové likvidace, které svojí vážností odpovídají nasazení armády.

K bodu 22:

Dochází ke změně rozhodování o použití vojenské techniky při odstraňování jiného hrozícího nebezpečí. Podle navržené právní úpravy má pravomoc rozhodnout náčelník Generálního štábu, který o použití vojenské techniky dále informuje ministra a ministr vládu. Navržená změna přináší urychlení nasazení vojenské techniky k tomuto účelu, přičemž je zvýrazněna úloha náčelníka Generálního štábu jako orgánu zabezpečujícího velení armádě.

K bodům 23 až 25:

Jelikož se rozšiřují způsoby použití vojenských záchranných útvarů, je nutné upravit i nadpis tohoto ustanovení tak, aby odpovídal novému znění tohoto paragrafu.

Dále se navrhuje doplnit, že vojenské záchranné útvary plní i další úkoly podle zvláštního právního předpisu, které souvisejí především s plněním úkolů při použití integrovaného záchranného systému. Vojenské záchranné útvary totiž tvoří největší část sil a prostředků, které jsou v armádě pro použití v integrovaném záchranném systému vyčleněny.

K bodu 26:

Dosavadní znění § 20 způsobovalo aplikační problémy při dopravě ústavních činitelů, protože chybělo zákonné zmocnění k dopravě jejich doprovodu (členů oficiálních delegací, ochranné služby apod.). Doplněním zmocnění i k dopravě doprovodu ústavních činitelů bude režim jejich dopravy upřesněn.

K bodu 27:

Podle stávající právní úpravy bylo zabezpečování letecké zdravotnické dopravy armádou závislé na nebezpečí z prodlení a dále na nedostatku sil a prostředků letecké záchranné služby. Toto vymezení však způsobovalo v praxi značné aplikační potíže, proto je navrhováno, aby rozsah této letecké zdravotnické dopravy specifikovala dohoda ministerstva s Ministerstvem zdravotnictví.

K bodu 28 - § 22:

Zabezpečování letecké činnosti pro vlastní potřeby se uskutečňuje na základě § 76 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Doprava podle § 22 je kromě jiného realizována i na základě závazků vyplývajících pro Českou republiku z  členství v NATO. Proto je v souvislosti s dopravou vojáků jiných armád nezbytné zahrnout do této dopravy i civilní personál jiných armád.

Oprávnění k povolení letecké dopravy jiných osob, které je navrženo dát ministrovi, vychází z potřeby vytvořit lepší podmínky pro osoby plnící úkoly ve prospěch ozbrojených sil nebo ve spolupráci s nimi (zejména při spolupráci s ostatními ozbrojenými složkami nebo při realizaci těch významných zahraničních návštěv, které nejsou přímo spojeny s ozbrojenými silami cizího státu).

V rámci tohoto ustanovení je nově možné dopravovat i držitele služebních a diplomatických pasů, pokud se cíl jejich cesty shoduje s destinací, do níž vojenské letadlo zajišťuje služební dopravu. Taková doprava držitelů služebních a diplomatických pasů by znamenala značnou úsporu finančních prostředků státu v porovnání s výdaji na komerční lety.

K bodu 28 - § 23:

Stávající právní úprava umožňuje použít armádu pouze k zajištění letecké služby pátrání a záchrany, což je pouze jedna z existujících leteckých služeb. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, předpokládá existenci leteckých služeb pro vojenské účely a uvádí, že mohou být sloučeny s leteckými službami pro civilní létání. Na řadě vojenských letišť je dnes zcela běžný i provoz civilních letadel, který je nutno zabezpečovat jediným odpovědným orgánem. Navrhovaná změna by oprávněním k této činnosti umožnila poskytování leteckých služeb pro civilní létání ministerstvem v dohodě s Ministerstvem dopravy. Současně by se vytvořilo právní prostředí i pro připravovanou integraci oblastní úrovně systému řízení letového provozu.

K bodu 28 - § 24:

Je navrženo rozšířit způsoby zabezpečování přepravy na základě rozhodnutí vlády, a to tak, že v rámci humanitárních důvodů bude umožněna letecká doprava i těch osob, kterým by podle současné právní úpravy nemohla být poskytnuta (např. občané jiných států EU). Písmeno c) pak stanoví, že armádu lze použít k zabezpečení letecké dopravy sportovců a umělců v souvislosti s reprezentací České republiky v zahraničí.

K bodu 29:

Toto doplnění úkolů armády vyžadují praktické zkušenosti z dosavadní realizace zákona o ozbrojených silách. Podle současné právní úpravy není možné použít armádu k plnění jiných úkolů než těch, které přímo souvisejí s obranou státu a s řešením krizových situací. Doplněním výše uvedeného ustanovení se umožní výjimečně použít armádu k zabezpečení akcí, na nichž ozbrojené síly představují svoji činnost na veřejnosti nebo k akcím, jejichž realizace je bez účasti armády prakticky neproveditelná (např. letecké dny, IDET, nebo vrcholné mezinárodní sportovní soutěže). Ochranou před nadužíváním tohoto úkolu je nezbytnost přímého rozhodnutí ministra o zabezpečení těchto akcí a podmínka, že použití armády k tomuto úkolu nesmí omezit plnění jejích jiných úkolů.

K bodům 30 až 32:

Obsahem výcviku vojáků v činné službě není jen ovládání vojenské techniky, ale i ovládání vojenských zbraní, vojenské výstroje nebo určených technických zařízení, proto jsou tyto pojmy nahrazeny slovy „vojenský materiál“. Provedenou úpravou bude zpřesněno provádění vojenského výcviku vojáků v činné službě. Dále se zavádí legislativní zkratka „vojenský výcvik“. Je doplněna možnost výcviku v řízení vozidel ozbrojených sil na pozemních komunikacích, který je v současné době omezen na výjimečné případy. Na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, může být provozovatelem autoškoly i ministerstvo. Pro zajištění řádného výcviku k získání řidičských průkazů a osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil je nutné používat pozemní komunikace ve stejném rozsahu jako civilní autoškoly. Při výcviku na pozemních komunikacích by byla používána pouze silniční vozidla, která mohou být používána na pozemních komunikacích na základě zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 33:

Oproti stávající právní úpravě se navrhuje rozšířit počet subjektů, které jsou oprávněny užívat vojenský materiál. Užívání vojenského materiálu, s výjimkou vojenské výzbroje, by se však týkalo pouze jeho oprav nebo zajišťování vojenského výcviku, a to jen v takovém rozsahu, který je k těmto činnostem nezbytný. Důvodem navrhovaného rozšíření je skutečnost, že v současné době ozbrojené síly nejsou schopny si veškerý vojenský materiál opravovat samy, a proto je potřebné, aby vojenský materiál v průběhu oprav mohly užívat např. i státní podniky, které jsou sice založeny ministerstvem, ale nejsou součástí ozbrojených sil. Vzhledem k plánované velikosti ozbrojených sil nebude také možné zabezpečit veškerý vojenský výcvik vlastními prostředky ozbrojených sil – z tohoto důvodu je navrhováno, aby bylo možné k vojenskému výcviku zajišťovanému mimo ozbrojené síly užívat vojenský materiál.

K bodu 34:

Žáci a studenti vojenských škol nemusejí být (a na vojenských středních školách ani nejsou) vojáky v činné službě. Přesto je v souvislosti s jejich studiem často nezbytné, aby používali vojenský stejnokroj nebo jeho součásti, aniž by přitom naplnili skutkovou podstatu přestupku neoprávněného nošení vojenského stejnokroje.

K bodům 35 až 37:

Změna nadpisu oddílu, poznámky pod čarou i textu § 32 je vyvolána potřebou nové úpravy problematiky technické způsobilosti vojenských vozidel, evidence a pravidelných technických prohlídek vozidel ozbrojených sil. Původní znění odstavce 2 je navrhováno zjednodušit a pravidelné technické prohlídky a měření emisí vozidel ozbrojených sil a zkoušky určených technických zařízení vozidel ozbrojených sil konkretizovat v novém § 32a. Důvodem navrhované změny je rovněž skutečnost, že stanovení druhů a kategorií vojenských vozidel není předmětem působnosti Ministerstva dopravy, a proto není důvod uzavírat dohodu mezi oběma ministerstvy v případě stanovení kategorií a druhů vojenských vozidel a schvalování jejich technické způsobilosti.

K bodu 38:

Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neřeší technické prohlídky a měření emisí vojenských vozidel vzhledem k jejich specifickým účelům. Ministerstvo určuje zařízení, ve kterém se provádějí pravidelné technické prohlídky, měření emisí vozidel ozbrojených sil a zkoušky určených technických zařízení na základě kapacity vojenských sítí stanic technických kontrol.

K bodu 39:

Je upřesňován postup Vojenské policie při evidenci vozidel ozbrojených sil, a to tím, že Vojenská policie vydává osvědčení o technickém průkazu vozidla ozbrojených sil.

K bodům 40 a 41:

V návaznosti na navrhované úpravy § 2 je i v § 35 odst. 1 nahrazen pojem „vojenské letadlo“ pojmem „vojenská letecká technika“. Úřad pro civilní letectví neprovádí schvalování technické způsobilosti vojenské letecké techniky. Pokud je do vojenského letectví zaváděna letecká technika z oblasti civilního letectví, musí ji ministerstvo schválit do používání ve vojenském letectví vydáním dokumentu „Uznání způsobilosti typu“. Schvalování technické způsobilosti vojenské letecké techniky je proces zahrnující jednotlivé související oblasti uvedené v následujících bodech tohoto odstavce. Navrhovaná změna konkretizuje tyto jednotlivé oblasti.

Vydávání osvědčení technické způsobilosti je výsledkem předcházejících činností. Předpokladem těchto činností je prokázání způsobilosti organizace k provádění projektování, výroby, údržby, oprav nebo zkušební činnosti. Kritéria k prokázání způsobilosti organizace stanovuje ministerstvo. Tato kritéria vycházejí z potřeb ministerstva a z kritérií stanovených pro oblast civilního letectví mezinárodními leteckými předpisy, která jsou aplikována se specifickými odchylkami v oblasti vojenského letectví.

Pro zajištění kontroly dosahovaných parametrů výrobků vojenské letecké techniky, stanovených v technických podmínkách a v příslušných  leteckých předpisech musí být pověřena organizace, která nezávisle na výrobci nebo dodavateli tyto parametry ověří. K tomu, aby pověřená organizace mohla tuto činnost vykonávat, musí splňovat kritéria stanovená ministerstvem.

Vývoj vojenské letecké techniky musí být završen schválením způsobilosti jejího typu. Letecká technika zaváděná do vojenského letectví z civilního sektoru nebo dovozem ze zahraničí podléhá uznání způsobilosti typu. Každé vojenské letadlo musí mít před použitím v letovém provozu vydáno osvědčení letové způsobilosti. Pro vydání osvědčení letové způsobilosti musí být doloženo, že letadlo odpovídá schválenému typu, a že jsou ověřeny jeho letové vlastnosti. Do  letového provozu může být zařazeno pouze letadlo, které je zapsáno ve vojenském leteckém rejstříku a je mu přiděleno vojenské identifikační číslo. Technický stav provozovaných vojenských letadel prověřuje ministerstvo prováděním kontrol jejich letové způsobilosti. Pro ověření letové způsobilosti vojenských letadel může ministerstvo ve zvláštních případech udělit souhlas ke zkušebnímu létání. V případě zjištění závažných nedostatků, které jsou v rozporu se zabezpečením provozu a údržby vojenských letadel nebo při jejich závažném poškození, ministerstvo zadrží nebo odejme osvědčení letové způsobilosti. Provozovatel musí zažádat o obnovu jeho platnosti nebo o jeho opětovné vydání.

Předmětem úpravy § 35 odst. 2 je změna názvu vojenského leteckého rejstříku na vojenský letecký rejstřík České republiky. K  úpravě odstavce dochází vzhledem k potřebě souladu názvů leteckého rejstříku České republiky, ve kterém eviduje letadla Úřad pro civilní letectví a vojenského leteckého rejstříku České republiky a tím i k přesnému vymezení jeho státní příslušnosti.

V § 35 odst. 3 je v souladu s navrhovanými úpravami § 2 nahrazen pojem „vojenské letadlo“ pojmem „vojenská letecká technika“. Oproti původní právní úpravě došlo rovněž k vypuštění slova „vojenských“ před slovem „zařízeních“, aby technické prohlídky a zkoušky vojenské letecké techniky a určených technických zařízení na vojenské letecké technice mohly provádět i jiná, než vojenská zařízení.

Současně je v ustanovení odstavce 4 uvedeno podrobné zmocnění k vydání vyhlášky, která by provedla a konkretizovala působnost ministerstva podle odstavce 1.

K bodu 42:

Navrhuje se výslovně stanovit, že v kompetenci ministerstva je zjišťování příčin letecké nehody vojenského letadla. Důvodem je zvláštní postavení ozbrojených sil a specifika jejich centralizovaného řízení a plnění úkolů při zajišťování obranyschopnosti státu. To má zásadní význam pro specifiku úkolů leteckého výcviku u vojenských útvarů a vojenských zařízení, která se zásadně liší od obchodní letecké dopravy, leteckých prací, rekreačního a sportovního létání. Úkoly odborné komise se navrhují stanovit tak, jak to vyžaduje politika bezpečnosti letectví a jak je upraveno v jiných členských státech NATO a v civilním letectví. Základním úkolem je poznání skutečných příčin letecké nehody a stanovení účinných opatření k prevenci podobné události v budoucnu. Zjišťování viny přísluší výhradně soudu a v přípravném řízení policejním orgánům. Konkretizaci tohoto ustanovení v současné době pro vojenské letectví reguluje především standardizační dohoda NATO STANAG 7160 FS Bezpečnost letectví (Aviation safety AFSP-1) a NATO STANAG 3531 FS (Bezpečnostní šetření a hlášení leteckých nehod a incidentů vojenských letadel a řízených střel), ke kterým Česká republika přistoupila. Navržená úprava zajišťuje shodu s přístupem v rámci NATO a orgánů civilního letectví (ICAO, EUROCONTROL, JAA). Stanoví se, jaká konkrétní práva mají členové odborné komise k poznání příčiny letecké nehody vojenského letadla. Vychází se zejména z principu neodkladnosti zajištění a zkoumání důkazů na místě letecké nehody a jejich nenahraditelnosti jinými způsoby, avšak až po zásahu složek integrovaného záchranného systému. Oprávnění členů odborné komise koresponduje s rizikem možného opakování příčiny letecké nehody vojenského letadla například v souvislosti s vážnou technickou poruchou, při níž hrozí ohrožení života, zdraví a majetku. K zabránění takovéhoto ohrožení je nutné neprodleně nařídit organizační a technická opatření v provozu vojenských letadel a letecké techniky k prevenci. S ohledem na to, že mohou být důkazy zničeny, ztraceny nebo odcizeny, navrhují se práva přístupu na místo letecké nehody, k záznamům a vysvětlením svědků. Předpokládá se priorita zkoumání důkazů ihned po nezbytných opatřeních k záchraně lidských životů. Navrhovaná oprávnění odborné komise jsou srovnatelná s oprávněním inspektorů Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. V souladu s používanými standardy všech členských států NATO armáda přepravuje ústavní činitele vyčleněnými vojenskými dopravními letouny a vojenskými dopravními vrtulníky a zajišťuje služební leteckou přepravu vojáků ozbrojených sil při služebních cestách, plnění úkolů armády, při zdravotní, lázeňské, služební, rehabilitační činnosti a při cestách na vojenskou výběrovou rekreaci. Je tedy nezbytné upravit kompetenci ministerstva pro případ letecké nehody v souvislosti s výše uvedeným letem.

K bodu 43:

S ohledem na absenci jakékoliv právní úpravy týkající se evidence vojenské výzbroje a vzhledem k závěrečné zprávě NKÚ z roku 2003 „Hospodaření s prostředky státního rozpočtu při zabezpečení Armády České republiky municí“ se navrhuje stanovit ministerstvu povinnost schvalovat technickou způsobilost vojenských zbraní a munice a vést evidenci vojenských zbraní a munice v neveřejném vojenském centrálním registru zbraní a munice.

K bodu 44 a 45:

Navrhovaná právní úprava reaguje na zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a na zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož § 104 zákona č. 361/2000 Sb. neupravuje vojenský řidičský průkaz jako oprávnění k řízení vozidel na území České republiky, je tento doklad nahrazen osvědčením k řízení vozidel ozbrojených sil. Toto osvědčení je platné pouze s řidičským průkazem příslušné skupiny a jeho získání je podmíněno prokázáním vědomostí a zkušeností, které jsou potřebné k řízení techniky a vozidel ozbrojených sil. Nová právní úprava také určuje osoby, které mohou být zařazeny do výcviku k získání osvědčení k řízení a následně k řízení vozidel ozbrojených sil. Stanovením základních zákonných předpokladů pro provádění výcviku a požadavků na osoby podílející se na výcviku, je docíleno zachování úrovně výcviku, která zaručí bezpečnost osob a majetku při provozování vozidel ozbrojených sil. Nová právní úprava zachovává oprávnění Vojenské policie vůči řidičům vozidel ozbrojených sil a dává zákonné oprávnění k vydání prováděcích vyhlášek, které konkretizují upravovanou problematiku.

K bodu 46:

Vložením nového odstavce 1 je definován vojenský letecký personál, jehož definice není v současné době v jiném právním předpisu uvedena.

K bodům 47 a 48:

Z dosavadních zkušeností z působení ozbrojených sil v zahraničních misích, především v mírových operacích, vyplývá, že ozbrojeným silám jsou v operačních plánech mezinárodních jednotek ukládány povinnosti, které by za normální situace vykonávaly policejní složky. Mezi tyto povinnosti mimo jiné patří zvládání davu, zadržování osob podezřelých z trestné činnosti, zřizování kontrolních stanovišť na pozemních komunikacích a prohledávání civilních objektů především při hledání zbraní a osob. Při výkonu těchto činností je nutné dát před použitím vojenských zbraní přednost použití nesmrtících zbraní a obdobných prostředků. Používání uvedených prostředků je méně nebezpečné vůči osobám, proti kterým je zasahováno, ale přispívá i ke zvýšení bezpečnosti vojáků, kteří je používají. V současné době je zmocnění k použití některých zvláštních prostředků obsaženo v zákoně č. 124/1992 Sb., o Vojenské polici, ve znění pozdějších předpisů, slouží ale k jiným účelům a opravňuje k použití těchto prostředků pouze příslušníky Vojenské policie. K použití těchto prostředků ozbrojenými silami v zahraničí je nezbytné zmocnění v zákoně. Uvedené prostředky by mohly být v České republice používány pouze pro účely vojenského výcviku nebo při plnění úkolů Policie České republiky (v tomto případě ale mají vojáci stejné povinnosti jako příslušníci Policie České republiky).

K bodu 49:

Předmětem vojenské evidence by měly být údaje o vojenském materiálu, nikoliv jen o jedné z jeho složek, kterou je podle současné právní úpravy vojenská technika.

K bodu 50:

Je navrhováno doplnit, že kromě vojenské evidence osobních údajů řidičů ozbrojených sil a údajů o vojenské technice Vojenská policie vede i vojenskou evidenci vojenských zkušebních komisařů řidičů.

K bodu 51 a k části druhé:

S ohledem na specifické zahraniční podmínky, ve kterých plní příslušníci ozbrojených sil úkoly podle § 10 odst. 2 zákona (v Afghánistánu, Iráku), není zpravidla možné realizovat vyúčtování poskytnutých záloh na provoz a činnost v termínech stanovených § 52 odst. 1 a 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Navrhuje se proto stanovit, že termín vyúčtování stanoví ministerstvo. V souvislosti s tím je navrhováno změnit rozpočtová pravidla tak, aby tato právní úprava byla ve vztahu k rozpočtovým pravidlům speciální.

K části třetí:

Navrhovaná účinnost zákona je nastavena tak, aby mohla pružně reagovat na trvání dalšího legislativního procesu a respektuje požadavek alespoň minimální legisvakance.

V Praze dne 20. července 2005

předseda vlády

Ing. Jiří P a r o u b e k  v. r.

ministr obrany

Karel K ü h n l v. r.