zákon č. 58/2023 Sb.

Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Oblast služeb informační společnosti je v České republice řešena zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). Tento zákon byl navržen jako norma transponující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací. Zákon o některých službách informační společnosti upravuje následující: 1. Odpovědnost providera, kde jsou vymezeny hranice odpovědnosti poskytovatele služeb informační společnosti tak, aby byly jasně stanoveny podmínky, kdy je založena odpovědnost poskytovatele za obsah informací jím zprostředkovaných či uložených. Jedná se o § 3 až 6 zákona. 2. Šíření obchodních sdělení, kde jsou obecně stanovena jasná pravidla pro šíření obchodních sdělení zejména pro případy šíření nevyžádaných obchodních sdělení. Jedná se o § 7 zákona. 3. Šíření obchodních sdělení osobami vykonávajícími regulované činnost, kde jsou specifikovány povinnosti osob vykonávajících regulované činnosti při šíření obchodních sdělení. Jde o § 8 zákona. 4. Vazbu služeb informační společnosti na vnitřní trh Evropské unie upravuje § 9 zákona. 5. Dozor nad dodržováním tohoto zákona je upraven § 10, kdy přestupky jsou řešeny §§ 10a až 12. 6. Společná ustanovení jsou zakomponována v § 13 zákona.

Návrh novely zákona je předkládán z důvodu adaptace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (dále jen „nařízení“), kterým se stanoví vymezení obchodních vztahů mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli jejich služeb.

Dne 26. dubna 2018 vydala Evropská komise (dále jen „Komise") návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele internetových zprostředkovatelských služeb, jehož prostřednictvím mělo být podle Komise zlepšeno fungování jednotného digitálního trhu, a to nastolením rovnějších podmínek ve vztazích mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a jejich podnikatelskými uživateli.

Tato iniciativa navázala mj. na sdělení o přezkumu v polovině období provádění strategie pro jednotný digitální trh z 10. května 2017, kdy Komise oznámila, na základě úzké spolupráce s členskými státy (dále jen „ČS“), přípravu opatření k řešení otázek spojovaných s nespravedlivými smluvními podmínkami a praktikami zjištěnými při obchodování mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli. Na setkání Digital Assembly ve Vallettě dne 16. června 2017 byly Komisi předloženy závěry o obchodních praktikách mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli a byl zdůrazněn rostoucí význam zprostředkovatelů služeb v oblasti online přístupu na trh a jejich přínos pro podniky. Komise v rámci diskuze při této příležitosti zdůraznila vzrůstající závislost podniků na zprostředkovatelích online služeb a narůstající hrozbu vzniku nekalých obchodních praktik, které mohou být důsledkem nevyváženého vztahu mezi těmito subjekty. ČS byly proto Komisí vyzvány, aby zaujaly společný přístup k identifikaci klíčových problémů a podpoře dokončení jednotného digitálního trhu, neboť stávající obchodní právo bylo k řešení těchto problémů nedostatečné. Na jednání Expertní skupiny pro elektronický obchod v říjnu 2017 Komise představila konkrétní příklady, jimiž argumentovala ve prospěch nezbytnosti přijetí legislativního opatření ke vztahům mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli. Jednotlivé okruhy byly identifikovány na základě jednání z let 2015–2017 v podobě workshopů se stakeholdery, bilaterálních jednání a konzultací. Jednalo se především o pochybení ze strany poskytovatelů internetových zprostředkovatelských služeb v těchto oblastech:

• neoznámení změn ve smluvních podmínkách, • neodůvodněné odstranění podniku z e-tržiště nebo jeho špatné umístění ve výsledcích vyhledávání (delisting), • hodnocení (ranking) a řazení ve výsledcích vyhledávání, • diskriminace aplikací malých a středních podniků (dále jen „MSP“) ve prospěch aplikací velkých firem, • omezení možnosti užívání dat ze strany podnikatelských uživatelů, • nedostatek nástrojů k efektivnímu odškodnění v případě nedodržování smluvních podmínek.

ČS a Evropská unie (dále jen „EU“) musely podle Komise na tento jev reagovat a zaujmout společný přístup k identifikaci a podpoře společných cílů. Cílem Komise bylo navrhnout kroky vedoucí k posílení konkurenceschopnosti a současně podporující digitální transformaci ekonomiky. Existující právní předpisy o hospodářské soutěži byly dle Komise nedostatečné pro řešení všech typů problémů, na které se vztahovala tato iniciativa. 21 ČS přijalo vnitrostátní právní předpisy a iniciativy na boj proti potenciálně škodlivým obchodním praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci. Právní předpisy na ochranu zájmů spotřebitelů se rozsahem potenciálně škodlivých obchodních praktik na úrovni EU zabývaly zejména ve směrnici 2005/29/ES, ve směrnici 93/13/EHS a ve směrnici 2006/114/ES, které se věnují pouze podnikům a spotřebiteli. Předkládaný návrh byl podle Komise slučitelný se směrnicí 2000/31/ES. Zjištěná fakta a neexistence právních předpisů, které by řešily spory mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a jejich podnikatelskými uživateli, vedla Komisi k formulaci předmětného návrhu nařízení a stanovení konkrétních cílů, které měly vést k řešení dané problematiky.

Jedním z cílů předložené iniciativy Komise byla harmonizace pravidel, která budou nediskriminační a platná ve stejném rozsahu ve všech ČS EU. Tato pravidla mají podle Komise zajistit právní jistotu upravující jak oblast vnitřního trhu, tak i otázky vycházející z přeshraniční povahy předmětných online služeb. Forma nařízení, která je přímo použitelná ve všech ČS, stanovuje stejnou úroveň povinností pro všechny subjekty a umožňuje uplatňování pravidel v rámci přeshraničního online zprostředkování služeb. Komise při přípravě návrhu nařízení přezkoumala různé politické alternativy k dosažení obecného cíle této iniciativy, kterým je vytvoření spravedlivého, předvídatelného, udržitelného a důvěryhodného online podnikatelského prostředí a současně zachování a další povzbuzení ekosystému založeného na inovacích online služeb v celé EU. Nařízení si klade za cíl zajistit podnikatelským uživatelům obchodujícím v EU prostřednictvím online služeb lepší podnikatelské prostředí. Na druhé straně, pro poskytovatele internetových zprostředkovatelských služeb tato iniciativa představuje možnost lepšího stanovení obecných zásad a příležitost formulovat své dobrovolné závazky prostřednictvím průmyslových kodexů chování.

Vzhledem k tomu, že cílem harmonizačních pravidel obsažených v nařízení 2019/1150 je zajistit právní jistotu všech subjektů na jednotném vnitřním trhu, a to i napříč členskými státy, když problematika má přeshraniční rozměry, bude Komise sbližování právní úpravy věnovat svoji pozornost i nadále. Do tohoto zorného pole Komise nepochybně budou patřit i otázky vynucování plnění povinností stanovených předmětným nařízením, zejména pokud jde o jejich účelnost a efektivnost v jednotlivých členských státech, když dopady nežádoucího jednání subjektů trhu mohou nastat na území jiného členského státu.

Platná právní úprava a ani nově navržena právní úprava neupravují vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Z hlediska rovnosti mužů a žen je neutrální, neboť je pro obě pohlaví stejná.

Tabulka hodnocení dopadů na rovnost mužů a žen

Stručný popis materiálu

1. Týká se materiál postavení fyzických osob?

□ ANO x NE

Hodnocení

Materiál se netýká postavení fyzických osob a nemá dopad na rovnost žen a mužů.

Popis a odůvodnění dopadů na fyzické osoby

Materiál nemá dopad na fyzické osoby.

2. Je postavení žen a mužů v oblasti, které se materiál dotýká, rovné?

x ANO → 3a □ NE → 3b

Analýza a popis případných změn materiálu

3a. Přináší materiál zhoršení výchozího3b. Přináší materiál zlepšení výchozího stavu?stavu?

□ ANO□ NEx NE□ ANOx NE□ NE

PostaveníPostavení

MateriálMateriálMateriálMateriál

žen a mužůžen a mužů

přinášípřinášípřinášípřináší

se nemění.se nemění.

zhoršení.zlepšení.zlepšení.zhoršení.

Hodnocení

Materiál má neutrální dopad na rovnost žen a mužů.

Analýza a popis případných změn materiálu

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Nařízení, které je adaptováno v předkládaném návrhu zákona, je součástí procesu dokončení strategie pro jednotný digitální trh. Hlavním cílem nařízení je řešení níže uvedených aspektů v obchodních vztazích mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli jejich služeb, a to:

• vytvořením férovějšího podnikatelského prostředí pro menší podnikatelské subjekty, které získávají přístup ke spotřebitelům prostřednictvím poskytovatelů internetových zprostředkovatelských služeb, • zajištěním účinnější možnosti nápravy a řešení sporů ve vztazích mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli jejich služeb, • vytvořením předvídatelného a inovativního prostředí na úrovni EU pro regulaci poskytovatelů internetových zprostředkovatelských služeb.

Online zprostředkovatelské služby jsou klíčovým faktorem podnikání a nových obchodních modelů, obchodu a inovací, které mohou též zlepšit podmínky pro spotřebitele a čím dál tím víc je používají soukromé i veřejné sektory. Poskytují přístup k novým trhům a obchodním příležitostem, a tím umožňují podnikům využít výhod vnitřního trhu. Spotřebitelům v Unii umožňují využít těchto výhod především rozšířením možností jejich volby zboží a služeb, jakož i tím, že přispívají k nabídce konkurenčních cen online, avšak vyvolávají i potíže, které je třeba v zájmu zajištění právní jistoty řešit.

Online zprostředkovatelské služby mohou být rozhodující pro obchodní úspěch podniků, které je používají k oslovování spotřebitelů. K plnému využití výhod ekonomiky online platforem je proto důležité, aby podniky online zprostředkovatelským službám, s nimiž vstupují do obchodních vztahů, mohly důvěřovat. To je důležité zejména proto, že vzrůstající zprostředkování transakcí prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb podporovaných silnými nepřímými síťovými účinky založenými na datech vede k vyšší závislosti těchto podnikatelských uživatelů, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, na těchto službách k oslovování spotřebitelů. Vzhledem k této zvyšující se závislosti mají poskytovatelé uvedených služeb často lepší vyjednávací pozici, která jim umožňuje chovat se v praxi jednostranně způsobem, který nemusí být poctivý a který může poškozovat oprávněné zájmy jejich podnikatelských uživatelů a nepřímo i spotřebitelů v Unii. Mohli by například vůči podnikatelským uživatelům jednostranně uplatňovat praktiky, které se závažným způsobem odchylují od zásad poctivého obchodního styku nebo odporují dobré víře a poctivému jednání. Takovými možnými spory v rámci ekonomiky online platforem se zabývá toto nařízení.

Spotřebitelé přijali online zprostředkovatelské služby za své. Konkurenční, spravedlivé a transparentní online prostředí, v němž se společnosti chovají zodpovědně, má zásadní význam i z hlediska podmínek pro spotřebitele. Zajištěním transparentnosti ekonomiky online platforem a důvěry v ni v rámci vztahů mezi podniky by se mohlo přispět i k posílení důvěry spotřebitele v ekonomiku online platforem. Přímými dopady rozvoje ekonomiky online platforem na spotřebitele se nicméně zabývají jiné právní předpisy Unie, zejména spotřebitelské acquis.

Navrhovaná právní úprava se v souladu se zákonem dotýká zejména oblasti:

• zajištění přiměřeného a účinného vymáhání nařízení.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb musí být adaptováno do platné právní úpravy v ČR. Současná platná právní úprava, tj. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, nezahrnuje ustanovení o vymáhání obsažené v předmětném nařízení a z tohoto důvodu je potřeba tuto část adaptovat a doplnit dozorový orgán pro povinnosti stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie.

Nařízení obsahuje úpravu mediátorů, přičemž ty si podle nařízení určuje poskytovatel online zprostředkovatelských služeb ve svých podmínkách a že tito musí splňovat požadavky podle čl. 12 odst. 2 nařízení, tudíž zákon nemůže stanovit správní orgán jako mediátora, jelikož nesplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti podle čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení. Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) nepřistupuje k určení organizací nebo sdružení ani veřejných subjektů ve smyslu čl. 14 odst. 5 nařízení k podávání žalob k vnitrostátním soudům.

Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) splňuje všechna kritéria daná nařízením a jeví se jako vhodný dozorový orgán za účelem zajištění vymáhání nařízení. Jelikož nařízení poskytuje ČS značnou flexibilitu v rámci jeho implementace a čl. 15 nařízení nestanoví konkrétní postup, jak má být zajištěno jeho vymáhání, MPO navrhuje určení ČTÚ jako dozorového orgánu nad dodržováním nařízení, který bude zároveň projednávat a vymáhat přestupky. Pro zajištění výkonu předmětné agendy se na základě odborného odhadu MPO předpokládá potřeba 2 zaměstnanců ve státní službě s výkonem správních činností v oblasti provádění kontrolní a dozorové činnosti, vč. vymáhání plnění povinností stanovených nařízením 2019/1150. MPO je toho názoru, že za daných okolností není třeba vytvářet novou instituci v rámci dozoru a ČR může být v tomto řešení příkladem pro ostatní ČS. Finanční prostředky nebudou čerpány z finančních prostředků MPO v rámci již schválených výdajových limitů na dané roky. Případné požadavky na náklady spojené se zajištěním nové agendy budou předmětem jednání při přípravě návrhu státního rozpočtu kapitoly 328 - ČTÚ. Na základě požadavku o výměnu dobré praxe mezi členskými státy týkající se čl. 15 – Vymáhání, zaslalo MPO prostřednictvím SZB otázky ostatním členským státům. MPO obdrželo odpovědi od Itálie, Litvy, Finska a Slovenské republiky. Itálie pravděpodobně určí jako donucovací orgán s pravomocí ukládat sankce v případě porušení nařízení AGCOM, NRA pro komunikaci, a to díky své odborné znalosti, pokud jde o platformy zprostředkování, vyhledávače a alternativní postupy řešení sporů. Česká republika hodlá jít obdobnou cestou při řešení určení dozorového orgánu jako Itálie. Litva nebude jmenovat samostatný dozorový orgán. Výkon rozhodnutí je ponechán na soudech a budou se jím zabývat případ od případu. Obdobnou pozici má i Finsko a Slovenská republika. Slovenská republika však také začala zkoumat možnosti vymáhání práv ze strany jednoho ze stávajících správních orgánů, pokud by bylo nutné (na základě aplikační praxe) v budoucnu takový orgán zavést.

Dle MPO je neurčení dozorového orgánu pouze dočasnou alternativou a v dlouhodobém horizontu se toto řešení jeví jako neefektivní, dlouhodobě neudržitelné a pomalé, především z důvodu dalších zamýšlených kroků ze strany Komise v oblasti online platforem.

Návrhem předkládané novely zákona také dochází k nápravě úpravy přestupků, neboť zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, vzniklo nesystematické rozdělení úpravy přestupků. Návrhem je obsah § 10a upravující přestupky fyzických osob zahrnut pod § 11, kde jsou přestupky řešeny komplexně v souladu se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků schválenými usnesením vlády ze dne 31. července 2018 č. 488.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovaná právní úprava je v souladu s čl. 41 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“). Předložený návrh zákona respektuje Čl. 2 odst. 4 Ústavy („Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“) a Čl. 79 odst. 3 Ústavy („Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.“).

Při přípravě novely zákona byl zkoumán také soulad s usnesením České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále jen „Listina“) a lze konstatovat, že plně respektuje tyto články Listiny:

- čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá,

- čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,

- čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod,

- čl. 26 odst. 1 a 2 („Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ a „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“).

Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Navrhovaná právní úprava respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh novely zákona v rámci implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb je v souladu s právními předpisy Evropské unie, stejně jako s judikaturou soudních orgánů EU a obecnými právními zásadami.

Evropská unie tuto problematiku upravuje předpisem, který již je implementován do českého právního řádu. K návrhu se vztahuje následující právní předpisy EU:

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“), • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací.

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ať již se jedná o smlouvy dvoustranné, nebo mnohostranné (seznam mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal souhlas zákonodárný sbor a jimiž je Česká republika vázána, a která jsou v evidenci Ministerstva zahraničních věcí, je k dispozici na internetových stránkách www.mzv.cz).

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí a dopady na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na státní rozpočet. Pro zajištění výkonu předmětné agendy se na základě odborného odhadu MPO předpokládá potřeba 2 zaměstnanců ve státní službě s výkonem správních činností v oblasti provádění kontrolní a dozorové činnosti, vč. vymáhání plnění povinností stanovených nařízením 2019/1150. Tento rozsah by měl být ČTÚ schopen zajistit ze svých současných personálních a finančních zdrojů. S přijetím navrženého materiálu tak nejsou spojeny žádné dopady do personální a platové oblasti.

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na ostatní veřejné rozpočty.

Pokud jde o dopad na podnikatelské prostředí, směřuje navrhovaná právní úprava ke zvýšení konkurenčního prostředí a právní jistoty v oblasti elektronického obchodu a snížení administrativní zátěže.

Předmětný materiál nemá negativní sociální dopady, ani dopady na rodiny a specifické skupiny obyvatel. Dopady nemá ani na životní prostředí a bezpečnost a obranu státu.

7. Zhodnocení navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady. Naopak návrh předpokládá účinnější mechanismy ochrany v tomto odvětví díky přesnější úpravě přestupků díky bodům 3, 4, 5 a 8.

8. Zhodnocení korupčních rizik

Předkládaný návrh zákona je svým charakterem adaptačním právním předpisem a v důsledku jednotlivých navrhovaných změn, jež vycházejí z potřeb adaptace, nevznikají v daném návrhu korupční rizika. Navrhovaná právní úprava byla posuzována v souladu se schválenou vládní metodikou na hodnocení korupčních rizik (CIA – Corrupt Impact Assessment).

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

10. Návrh na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s návrhem zákona v prvém čtení

Z důvodu časové naléhavosti, kdy současný stav by mohl negativně dopadnout na Českou republiku v souvislosti se včasným nezapracováním předpisů EU do právního řádu České republiky (Evropská komise by v případě neplnění časového harmonogramu mohla s Českou republikou zahájit řízení o porušení SFEU) a z důvodu, že se jedná pouze o technickou novelu, se navrhuje, aby byl návrh přijat v souladu s § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, již v prvém čtení.

Stanovuje se datum nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona na patnáctý den po jeho vyhlášení. Tato účinnost je navržena z důvodu časové naléhavosti, kdy současný stav by mohl negativně dopadnout na Českou republiku v souvislosti se včasným nezapracováním předpisů EU do právního řádu České republiky (Evropská komise by v případě neplnění časového harmonogramu mohla s Českou republikovou zahájit řízení o porušení SFEU). Jedná se o výjimečnou situaci, kdy je dán naléhavý obecný zájem pro stanovení odlišného data účinnosti právního předpisu než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku, a to v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů. Navrhuje se proto stanovit datum účinnosti nařízení vlády co nejdříve, tj. patnáctým dnem po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.