zákon č. 60/2017 Sb.

Shrnutí Závěrečné zprávy RIA

Název návrhu zákona:

Zákon č. … /…. Sb., kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě

a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů

(plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Předpokládaný termín nabytí účinnosti,

Zpracovatel / zástupce předkladatele:

v případě dělené účinnosti rozveďte

Ministerstvo zemědělství

Patnáctým dnem po vyhlášení. (1. 5. 2016)

Implementace práva EU: NE

- uveďte termín stanovený pro implementaci: -

- uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: NE

2. Cíl návrhu zákona

Cílem návrhu zákona je úprava podmínek pro zajištění garance Ministerstva zemědělství (dále jen „ministerstvo“) za oblast zachování biologické rozmanitosti v zemědělství u vybraných plemen a druhů zvířat. Navrhovaná právní úprava má upřesnit podmínky fungování a administrace Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (dále jen „Národní program“), který obsahuje v jedné své části podmínky a postupy k zajištění ochrany, konzervace, dokumentace a udržitelného využívání genetických zdrojů zvířat. Úkolem právní úpravy je stanovit jasným způsobem role a odpovědnosti jednotlivých účastníků tohoto programu, včetně administrativního způsobu řešení programu a kontrolní role ze strany státní správy.

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: NE

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na státní rozpočet. Navrhovaná právní úprava nemá dopad na ostatní veřejné rozpočty.

3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: NE

Nepředpokládají se negativní dopady na podnikatelské prostředí.

3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): NE

Nepředpokládají se negativní dopady na samosprávné celky.

3.4 Sociální dopady: NE

Nepředpokládají se negativní dopady do sociální sféry.

3.5 Dopady na životní prostředí: ANO

Zajištění zachování a udržitelné využívání genetických zdrojů zvířat je úzce spjato se zachováním biologické rozmanitosti a genetické diverzity původních plemen zvířat významných pro výživu a zemědělství, které se historicky na území České republiky nacházely. Z tohoto pohledu je dopad návrhu novely na životní prostředí kladný.

1. Důvod předložení

1.1. Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

1.2. Definice problémů, popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Problematiku genetických zdrojů zvířat řeší zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, v § 2, kde v základních pojmech definuje pro účely zákona genetický zdroj zvířete, určenou osobu, genobanku a vzorek genetického zdroje zvířat, a v § 14, který definuje účel Národního programu, stanovuje dobu jeho platnosti a možnost provedení jeho změny, upravuje postup pro zařazení osoby a genetického zdroje zvířat do Národního programu rozhodnutím ministerstva, postup a podmínky prodloužení tohoto rozhodnutí, jeho změny nebo zrušení. Určené osobě je podle tohoto zákona svěřena pravomoc písemně požádat účastníka Národního programu o poskytnutí vzorku genetického zdroje zvířete. Účastník Národního programu je povinen na tuto písemnou výzvu reagovat a bezúplatně předat určené osobě vzorek genetického zdroje zvířete společně s relevantními údaji, s výjimkou údajů, které tvoří předmět obchodního tajemství. V dalších odstavcích § 14 jsou řešeny povinnosti účastníka Národního programu, povinnosti určené osoby, pravomoc určené osoby a podmínky pro její vstup na pozemky účastníka Národního programu za účelem zjištění stavu o genetických zdrojích zvířat. V dalším odstavci je řešena povinnost určené osoby a účastníka Národního programu ohledně vedení dokumentace o genetických zdrojích zvířat a předání dokumentace určené osobě v případě zrušení rozhodnutí o zařazení účastníka Národního programu. V následujících odstavcích jsou uvedeny podmínky pro poskytování vzorků genetických zdrojů zvířat, přemísťování genetických zdrojů zvířat mimo Českou republiku a uložení mimořádného opatření ministerstva účastníkovi Národního programu k přemístění a zajištění ohroženého genetického zdroje zvířete tak, aby nedošlo k jeho poškození nebo zničení. Navazující vyhláška č. 447/2006 Sb., o genetických zdrojích zvířat, stanovuje vzor žádosti o zařazení osob a genetických zdrojů zvířat do Národního programu, podrobnosti o rozsahu a způsobu hodnocení genetických zdrojů zvířat, podrobnosti vedení dokumentace o genetických zdrojích zvířat a definuje velikost poskytovaných vzorků.

Základním účelem výše uvedeného právního předpisu je zajištění systému dlouhodobého zachování a udržitelného využívání genetické rozmanitosti druhů a plemen hospodářských zvířat, která jsou na území České republiky autochtonní nebo lokálně adaptovaná a jsou zde dlouhodobě chována. Tato plemena zvířat v řadě případů nepatří mezi běžně komerčně využívaná plemena. Moderní plemena zvířat jsou často šlechtěna za účelem intenzivní produkce živočišných komodit jako je např. množství masa nebo mléka, ale vysoké užitkovosti dosahují bohužel mnohdy za cenu ztráty jiných cenných vlastností – např. dlouhověkosti, odolnosti vůči negativním vlivům prostředí, přirozené reprodukční schopnosti, nebo rychlosti adaptace na zhoršené životní podmínky. Původní, člověkem málo ovlivněná plemena zvířat si naopak zachovávají mnoho užitečných vlastností, jako je např. přizpůsobivost prostředí, odolnost ke klimatickým podmínkám, odolnost vůči nemocem, dobré mateřské vlastnosti nebo schopnost optimálního využití místních zdrojů potravy. Jejich unikátní kombinace genů se tak může v budoucnu uplatnit při zlepšování zdraví a odolnosti jiných plemen a jejich adaptaci na stále probíhající změny v životním prostředí. Původní druhy a plemena zvířat, jejichž populace označujeme jako genetické zdroje zvířat tak představují cenné a strategicky důležité vlastnictví pro každou zemi. Zachování genetických zdrojů zvířat tedy patří k jedné ze základních úloh státu a vyplývá rovněž z mezinárodních požadavků, ke kterým se Česká republika přihlásila v rámci naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb.) a členství v OSN, zejména v Komisi FAO pro genetické zdroje pro výživu a zemědělství.

Současná právní úprava je nedostatečná a nevyhovující z následujících důvodů. Pokud by předkládaný zákon nebyl novelizován, stávající praxe administrace Národního programu by významně negativně ovlivnila další pokračování a rozvoj tohoto programu. Nebyly by tak řešeny např. tyto tři zásadní problémy: (1) povinnost ministerstva zařazovat do Národního programu všechna zvířata jako genetický zdroj; (2) nebylo by určeno vlastnictví reprodukčního a biologického materiálu, který je ukládán do genových bank a tím by ani nebyla určena přímá odpovědnost za uchování tohoto materiálu; (3) ministerstvo by nadále nemělo možnost korigovat v mimořádných případech situaci, kdy v rámci linie nebo plemene dojde k významné ztrátě genetické diverzity, a to ačkoliv je vyhlašovatelem Národního programu a v jeho rámci poskytuje vlastníkům zvířat dotace na chov genetických zdrojů. Podrobněji jsou tyto a další body rozepsány níže.  Souhrn definic základních pojmů týkajících se problematiky genetických zdrojů zvířat neodpovídá současným praktickým potřebám administrace Národního programu. Z těchto důvodů je nutno v § 2 odst. 2 seznam definic upravit následujícím způsobem.

o Definici genetického zdroje zvířete bylo nutno upřesnit tak, aby bylo zřejmé, že

se jedná, za prvé, o vybrané jedince zvířat, kteří jsou evidováni v Národním programu (tzn., že část populace zvířat má v rámci své běžné papírové nebo elektronické evidence v plemenných knihách nebo plemenářské evidenci uveden ještě jeden příznak navíc – genetický zdroj). Podmínkou je, že tento jedinec zvířete náleží k druhu nebo plemeni, které již bylo pro svou unikátnost a stav ohrožení předtím zařazeno do Národního programu vydáním formálního rozhodnutí ministerstva. Podmínky pro formální zařazení druhu nebo plemene zvířat do Národního programu upravuje § 14a. Za druhé, pod pojmem genetický zdroj zvířete rozumíme také genetický (reprodukční) materiál zvířat (žijících i nežijících), a to ve formě např. odebraného spermatu, vaječných buněk nebo zárodečných embryí. Tento materiál je dlouhodobým způsobem uchováván a evidován ve speciálních zařízeních, které se nazývají genové banky (genobanky). Toto základní rozdělení nebylo ve stávající právní úpravě dostatečným způsobem rozlišeno.

o Definici určené osoby a působnost k jejímu určení bylo nutno stanovit

v samostatném ustanovení v rámci části zákona, který řeší věcnou problematiku genetických zdrojů zvířat, nikoliv v rámci § 2, kde jsou uvedeny pouze základní pojmy.

o U definice genobanky dochází k podstatnému upřesnění oproti stávající úpravě.

Genobanku ve skutečnosti neprovozuje pouze určená osoba, ale také několik dalších samostatných subjektů z řad akademické nebo výzkumné sféry. Vlastní genobanku tvoří soubor technických zařízení sloužících ke konzervaci, testování a udržitelnému využívání odebraného genetického nebo biologického materiálu. Nicméně tyto zařízení jsou vždy provozovány v rámci určité právnické osoby, která činnost genobanky zastřešuje (např. vědecká výzkumná instituce nebo univerzita). Tyto skutečnosti jsou reflektovány v nově upravené definici.

o Definice vzorku genetického zdroje zvířete byla ze stávající úpravy vypuštěna

jako nadbytečná. Velikost předávaných vzorků bude stanovena v prováděcím právním předpise a postup předání bude stanoven specificky pro každý druh nebo plemeno v Metodice pro uchování genetického zdroje zvířete.

o Namísto toho bylo potřeba zavést novou definici biologického materiálu, což je

standardně např. vzorek krve nebo srsti zvířete, který slouží k získání informací o genetickém vybavení zvířete (např. ověřování původu, příbuznosti, apod.) a v podstatě tedy slouží k naprosto jiným účelům než genetický (reprodukční) materiál definovaný v odstavci výše.

o Definice uvádění do oběhu plemenného zvířete, embrya, atd., se netýkala této

problematiky, a proto byla přesunuta z § 2 odst. 2 písm. e) na konec § 2 odst. 1 jako nové písm. t).

 Administrativní postup zařazování osob a genetických zdrojů zvířat do Národního programu podle stávajícího právního předpisu již neodpovídá současným praktickým potřebám administrace Národního programu. Současný postup pro zařazování je řešen v § 14 odst. 2 a 3. Ministerstvo zemědělství má podle stávajících pravidel současně zařazovat do Národního programu na základě jednoho vydaného rozhodnutí jak vlastníky genetických zdrojů zvířat, tzn. fyzické a právnické osoby, které jsou ve většině případů současně chovateli těchto zvířat, tak samotné jedince zvířat, kteří odpovídají definici genetického zdroje. Rozhodnutí vydané ve správním řízení je platné na dobu pěti let dopředu. Praxe nicméně potvrdila, že takový postup je nerealistický a ministerstvo svým formálním rozhodnutím zpravidla může do Národního programu zařadit pouze vlastníka genetického zdroje zvířete, tzn. konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu. Stávající formulář žádosti obsahuje část, ve které by měl žadatel vyplnit seznam všech svých zvířat, které jsou předmětem zařazování do Národního programu (např. podle identifikačních čísel těchto zvířat). Ministerstvo přitom nemá možnost platnost a aktuálnost takového seznamu ověřit, protože centrální databáze nebo registr zvířat, které označujeme jako genetické zdroje, prakticky neexistuje. Důvodů, proč je aplikace tohoto stávajícího postupu v praxi nereálná, je tedy hned několik. Zaprvé, řada plemen drobných hospodářských zvířat má krátký reprodukční cyklus (králíci, slepice, husy, včely, ryby, nutrie, atd.), u některých dalších plemen (koně, skot, ovce, kozy) existuje zase poměrně častá výměna zvířat mezi jejich majiteli. Druhým důvodem je také již velký počet jedinců, kteří jsou sice evidováni jako genetické zdroje na úrovni uznaných a dalších chovatelských sdružení (dále jen „chovatelská sdružení“) v jejich plemenných knihách, plemenářské evidenci nebo obdobných databázích, ale centrální evidence s možností náhledu a kontroly neexistuje. Počet evidovaných zvířat se pohybuje okolo 10 000 a každý rok je nutno obnovit účast v Národním programu nebo nově zařadit zhruba pětinu z tohoto počtu. Běžně vydávaná formální rozhodnutí ministerstva o zařazení konkrétních jedinců zvířat do Národního programu na dobu pěti let tak pozbývá na účelnosti a logice. Administrativně neschůdná je rovněž varianta zařazování konkrétních zvířat na kratší období, např. na 1 až 2 roky. Obě tyto možnosti by přinesly neúměrnou a zbytečnou administrativní zátěž pro ministerstvo, chovatele zvířat a rovněž pro zastřešující chovatelská sdružení, které většinou s administrací žádostí chovatelům pomáhají. Ve stávající právní úpravě naopak nejsou nijak řešeny zcela specifické případy a situace, kdy určená osoba považuje za nutné uznat hodnotné jedince jako genetický zdroj v případě prokázané ztráty genetické rozmanitosti v rámci linie plemene nebo celé populace zvířat. Tento nástroj ministerstvu dlouhodobě schází, ačkoliv je zřizovatelem Národního programu, je zodpovědné na národní i mezinárodní úrovni za zachování a udržitelné využívání genetických zdrojů zvířat pro výživu a zemědělství a umožňuje čerpat dotační podporu na chov těchto zvířat.  Institut změny a zrušení rozhodnutí o zařazení do Národního programu je obsažen ve stávajícím § 14 odst. 5 a 6. Tato ustanovení jsou ovšem nedostačující a neposkytují transparentní a jasné podmínky pro rozhodování ministerstva týkající se změny nebo zrušení již vydaných rozhodnutí. Podle odstavce 6 může např. ministerstvo zrušit rozhodnutí o zařazení do Národního programu, jestliže již genetický zdroj zvířat nesplňuje „znaky stanovené Národním programem“. Samotný text Národního programu je ovšem strukturován jiným způsobem a přímé informace týkající se „znaků stanovených Národním programem“ zde nejsou uvedeny. V Národním programu se hovoří o tzv. „Projektech uchování“ a tzv. „Dílčích metodikách“. Stanovení jasných pravidel pro změnu či zrušení rozhodnutí není tedy ve stávající právní úpravě řešeno systematicky a transparentně.  Ve stávající právní úpravě je v § 14 odst. 10 a 11 řečeno, že konzervaci genetických zdrojů zvířat ex situ v genobance zajišťuje určená osoba, a to uložením vzorku genetických zdrojů zvířat do genobanky. Z tohoto vyplývá, že konzervaci genetických zdrojů zajišťuje jeden subjekt, a to právě určená osoba. V praxi je ovšem reprodukční a biologický materiál uložen v několika samostatných genobankách, z nichž např. jednu provozuje Český svaz chovatelů, a.s., dvě jsou provozovány Výzkumným ústavem rybářským a hydrobiologickým a další dvě provozuje určená osoba. Všechny tyto subjekty jsou samostatnými právnickými osobami a jednou z jejich činností je provoz specifického souboru zařízení ke konzervaci genetických zdrojů zvířat, kterému říkáme genobanka. Podle novely by se genobanky měly stát právě prostřednictvím těchto zastřešujících právnických osob řádnými účastníky Národního programu. K tomu budou muset ovšem splnit několik základních podmínek uvedených v § 14c. Současný zákon vůbec neřeší otázku vlastnictví materiálu uloženého v genobankách. Opominutí této oblasti lze považovat za jednu z velkých mezer stávající právní úpravy. V genobankách je uložen materiál na dlouhou dobu dopředu (i na několik desetiletí) a jeho další využití není v budoucnu vyloučeno. V současné době tak není zcela zřejmé, zda jsou vzorky i po dobu jejich uchování a následného využití stále ve vlastnictví původních majitelů zvířat, od kterých byl genetický nebo biologický materiál odebrán, zda nepřechází do vlastnictví genobanky, která je uchovává, nebo zda jsou obecně ve vlastnictví Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., jako určené osoby, nebo státu, resp. ministerstva jako vyhlašovatele Národního programu.  Dalším problémovým ustanovením je § 14 odst. 17, který říká, že genetické zdroje zvířat lze z ČR přemístit do zahraničí jen se souhlasem ministerstva. Ministerstvo zemědělství nicméně nikdy nemělo definovány podmínky pro udělení, případně neudělení takového souhlasu. Úplný zákaz ministerstva s vývozem genetického zdroje zvířete do zahraničí je v současné situaci fakticky nemožný, protože zvířata jsou s výjimkou některých koní ze 100 % privátním majetkem. Ve státním vlastnictví jsou pouze koně v Národním hřebčínu Kladruby a v zemských hřebčincích v Písku a Tlumačově. V současné situaci také není možné eventuální porušení zákona kontrolovat, protože není vytvořena centrální evidence všech zvířat, které jsou na úrovni chovatelských sdružení evidována jako genetický zdroj. Na druhé straně nicméně chovatelé vstupují do systému Národního programu dobrovolně a jsou poté vázání i dodržováním určitých dodatečných pravidel a podmínek. Výsledkem tohoto ustanovení tedy byly stálé diskuze a problematické naplňování v praxi.

1.3. Identifikace dotčených subjektů

Mezi subjekty přímo dotčené návrhem novely plemenářského zákona patří:

- Ministerstvo zemědělství jako vyhlašovatel a administrátor Národního programu;

- Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., který je určenou osobou, která je pověřena koordinací aktivit účastníků Národního programu;

- chovatelská sdružení, která se ve své činnosti věnují konkrétnímu druhu nebo plemeni zvířete zařazeného do Národního programu – Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s. p. o., Asociace svazů chovatelů koní, o. s., Asociace chovatelů huculského koně, Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Český svaz chovatelů, Rybářské sdružení České republiky a Výzkumný ústav včelařský, s. r. o.;

- a v neposlední řadě jsou to řádově stovky fyzických nebo právnických osob, které byly jako vlastníci zvířat zařazeny do Národního programu – účastníci Národního programu.

1.4. Zhodnocení rizika

Rizika, která by byla spojena s neřešením problému, existují jednak ve věcné a rovněž právní rovině. Stávající právní úprava se při praktické administraci Národního programu opakovaně neosvědčila jako dostatečná k tomu, aby stát mohl efektivním způsobem zajistit zachování a udržitelné využívání genetické rozmanitosti vybraných druhů a plemen zvířat. Největší věcné nedostatky stávající právní úpravy jsou uvedeny výše v bodu 1.2. Na základě návrhu novely dojde především k transparentnímu rozdělení práv a povinností pro jednotlivé účastníky Národního programu, včetně státní správy reprezentované Ministerstvem zemědělství. Z věcného hlediska dojde rovněž k propojení relevantních dokumentů, tzn. plemenářského zákona, jeho prováděcího právního předpisu, textu Národního programu a odborných Metodik pro uchování genetických zdrojů zvířat. V právní rovině existují rizika, která vyplývají z potencionálního nedodržení mezinárodních dohod a závazků, ke kterým se Česká republika již v minulosti přihlásila, zejména v rámci naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (dále jen „Nagojský protokol“) až pro Českou republiku vstoupí v platnost a Globálního akčního plánu pro živočišné genetické zdroje, který byl přijat jako dokument strategické povahy v rámci FAO v roce 2007.

2. Návrh řešení

2.1. Popis cílového stavu

Cílem předloženého návrhu zákona je zajistit garanci ministerstva za oblast zachování biologické rozmanitosti v zemědělství u vybraných plemen a druhů zvířat tím, že nastaví přehledná a účinná pravidla pro další fungování a administraci Národního programu.

K zajištění uvedeného cíle návrh zákona nově

- upravuje základní pojmy vztahující se k problematice genetických zdrojů zvířat,

- vymezuje účastníky Národního programu,

- stanovuje podmínky pro zařazení fyzické nebo právnické osoby, která je vlastníkem genetického zdroje zvířete (dále jen „vlastník genetického zdroje zvířete“), chovatelského sdružení a genobanky do Národního programu a podmínky pro změnu nebo zrušení těchto rozhodnutí.

Novela navrhuje upravit definici genetického zdroje zvířat a genobanky. Z definice genetického zdroje je po úpravě zřejmé, že se jedná: (1) - o vybrané jedince zvířat, kteří jsou zaevidováni v Národním programu (tzn., že část populace zvířat má v rámci své běžné papírové nebo elektronické evidence v plemenné knize nebo plemenářské evidenci uveden ještě jeden příznak navíc – genetický zdroj). Podmínkou je, že tento jedinec zvířete náleží k druhu nebo plemeni, které již bylo pro svou unikátnost a stav ohrožení předtím zařazeno do Národního programu vydáním formálního rozhodnutí ministerstva. Podmínky pro formální zařazení druhu nebo plemene zvířat do Národního programu jsou přitom nově upraveny v § 14a; (2) - pod pojmem genetický zdroj zvířete rozumíme také genetický (reprodukční) materiál zvířat (žijících i nežijících jedinců), a to ve formě např. odebraného spermatu, vaječných buněk nebo embryí. Genobanka je nově definována jako právnická osoba provozující soubor zařízení sloužících ke konzervaci a využívání genetických zdrojů zvířat. Definice genobanky je tedy upřesněna v tom smyslu, že genobanku neprovozuje pouze určená osoba, ale také několik dalších samostatných subjektů z řad akademické nebo výzkumné sféry a že činnost genobanky je vždy zastřešena právnickou osobou (např. vědeckou výzkumnou institucí nebo univerzitou). Tyto subjekty budou muset být zařazeny do Národního programu jako jeho účastníci na základě rozhodnutí ministerstva podle podmínek uvedených v § 14c. Oproti stávajícímu stavu tak ministerstvo získá lepší přehled o genobankách samotných, uloženém materiálu a podmínkách jeho uložení. Novela ruší definici určené osoby a vzorku genetického zdroje zvířete a naopak nově zavádí definici biologického materiálu. Definice uvádění do oběhu plemenného zvířete, spermatu, embrya, apod. byla přesunuta do § 2 odst. 1, protože se přímo oblasti genetických zdrojů zvířat netýká.

V novém § 14 ministerstvo formálním způsobem zavádí a dále rozpracovává koncept Národního programu a stanovuje jeho dobu platnosti. Dále v obecné rovině uvádí kategorie subjektů, které budou předmětem formálního zařazování do Národního programu ze strany ministerstva. Z tohoto přehledu vyplývá, že ministerstvo bude nově do tohoto programu zařazovat: (1) druh nebo plemeno zvířete, (2) chovatelská sdružení, (3) vlastníky genetických zdrojů zvířat (fyzické nebo právnické osoby, které jsou většinou rovněž chovateli těchto zvířat) a (4) genobanky.

Novela rovněž uvádí přehled toho, co je v rámci Národního programu evidováno, tzn. jedinci genetických zdrojů zvířat a genetický a biologický materiál uchovávaný v genobankách.

V dalším přehledu jsou opět obecně uvedeny kategorie tzv. účastníků Národního programu - určená osoba, vlastníci genetických zdrojů zvířat, chovatelská sdružení a genobanky. Určená osoba se stane účastníkem Národního programu, pokud ji ministerstvo zřídí za účelem koordinace opatření směřujících k realizaci Národního programu a opatření s tím souvisejících. Vlastník genetického zdroje zvířete se stane účastníkem Národního programu, pokud je jedinec zvířete součástí druhu nebo plemene zvířat formálně zařazeného do Národního programu a pokud současně splňuje další podmínky stanovené v novém § 14b. Chovatelské sdružení se stane účastníkem Národního programu, pokud ministerstvu předloží písemnou žádost o zařazení konkrétního druhu nebo plemene zvířete do Národního programu a související dokumentaci podle nového § 14a. Konkrétní druh nebo plemeno zvířat zařazuje tedy do Národního programu ministerstvo na základě písemné žádosti chovatelského sdružení. Tento postup do určité míry napravuje historicky nepříliš detailně podložené údaje o tom, jaké druhy a plemena zvířat pro výživu a zemědělství jsou vlastně důležité z hlediska jejich ochranného statutu a tím pádem i podpory z veřejných prostředků. Součástí žádosti předkládané chovatelským sdružením je nový požadavek na předložení Metodiky uchování genetického zdroje (dále jen „metodika“). Metodikou se tedy rozumí soubor postupů a organizačních opatření k zajištění uchování, ochrany, konzervace, dokumentace a udržitelného využívání genetického zdroje zvířat, včetně informací o celkovém trendu populace a jejím cílovém stavu. Metodiky budou specifické pro každý druh nebo plemeno zvířat. Ministerstvo považuje vypracování a schválení těchto metodik za základní stavební kámen úspěšného fungování Národního programu. V současné době metodiky sice existují, nicméně nejsou provázány se zákonem a nebyly také po řadu let aktualizované a svou strukturou a rozsahem informací naprosto nevyhovují dnešním potřebám administrace Národního programu zvířat. Genobanka se stane účastníkem Národního programu jejím formálním zařazením do tohoto programu, a to na základě písemné žádosti a doložení specifické dokumentace podle nového § 14c. Zařazováním genobank bude mít ministerstvo lepší přehled o provozovatelích genových bank, uchovávaném materiálu a podmínkách jeho konzervace.

K zajištění řádného fungování Národního programu novela současně určí transparentní podmínky pro změnu či zrušení rozhodnutí o zařazení do Národního programu vydaného ministerstvem, a to podle nového § 14d.

Navrhovaná právní úprava nově stanovuje, že jedince zvířete zaeviduje do Národního programu chovatelské sdružení, které je účastníkem Národního programu, a to se souhlasem vlastníka a za podmínek uvedených v novém § 14e. Zároveň, bude-li to ve zcela mimořádných a odůvodněných případech nezbytné z hlediska obnovy genetické rozmanitosti, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete, bude moci ministerstvo rozhodnout na návrh určené osoby a se souhlasem vlastníka zvířete o mimořádném zaevidování jedince zvířete jako genetického zdroje do Národního programu a chovatelské sdružení bude následně povinno toto zvíře do Národního programu zaevidovat a zapsat jej do příslušné plemenné knihy nebo plemenářské evidence. Zvíře zaevidované tímto mimořádným způsobem ovšem může být použito k plemenitbě pouze v rámci populace genetických zdrojů zvířat stejného plemene a v souladu s metodikou, jejíž charakteristika je uvedena výše. Navíc, přesná kritéria pro tuto mimořádnou evidenci a rozhodnutí ze strany ministerstva budou dále rozpracována a stanovena ve vyhlášce.

Nový § 14f přehledně stanovuje povinnosti všech účastníků Národního programu, a to postupně podle jejich kategorie. Nejdříve jsou stanoveny povinnosti vlastníka genetického zdroje zvířete, dále povinnosti určené osoby a chovatelského sdružení. Povinnosti genobanky jsou určeny samostatně v rámci nového § 14g.

Stávající problematické udílení souhlasu ministerstva k vývozu jedince genetického zdroje do zahraničí se změní po přijetí novely na oznamovací povinnost určené osobě ze strany vlastníka takového zvířete, a to v případě, že se jedná o úmysl trvale přemístit jedince genetického zdroje zvířete z České republiky do jiného členského státu Evropské unie nebo jeho vývoz do třetí země. Určená osoba bude mít v případě potřeby možnost zajistit alespoň odběr biologického materiálu od takového zvířete a uložit jej pro dlouhodobé uchování a případné budoucí potřeby v genobance.

Návrh novely rovněž nově vymezuje podmínky pro ukládání genetického anebo biologického materiálu do genobank a naopak poskytování tohoto materiálu z genobank třetím osobám. Genobanka bude ukládat reprodukční nebo biologický materiál do svých zásob výhradně na základě smlouvy mezi vlastníkem genetického zdroje zvířat a určenou osobou. Uložený materiál bude ovšem ve správě genobanky, tzn. nejen ve správě určené osoby, ale i jiných genových bank. Vlastníkem materiálu je určená osoba, pokud nebude smluvně ujednáno jiné řešení. Určená osoba má ovšem povinnost koordinovat činnost všech genobank, které budou zařazeny do Národního programu jako jeho účastníci. Pro Českou republiku je přijetí navrhovaných právních úprav týkající se uchovávání genetických zdrojů zvířat důležité i z hlediska mezinárodní spolupráce v rámci EU a širšího evropského regionu. Česká republika je prostřednictvím určené osoby členem Evropského regionálního střediska pro živočišné genetické zdroje (European Regional Focal Point for Farm Animal Genetic Resources, ERFP), což je klíčová platforma pro rozvoj spolupráce s ostatními evropskými státy v této oblasti.

2.2. Návrh variant řešení

2.3. Varianta 1 – nulová

Při zachování současné právní úpravy plemenářského zákona nedojde k řešení výše identifikovaných závažných problémů, což by mohlo být problematické z hlediska pokračování fungování a administrace Národního programu a jeho dalšího financování z veřejných finančních prostředků. Nevyjasněná otázka vlastnictví genetických zdrojů zvířat pro výživu a zemědělství je také nevyhovující z hlediska právních a koncepčních mezinárodních závazků České republiky.

2.4. Varianta 2 – změna plemenářského zákona

Tato varianta předpokládá přípravu a předložení novely zákona, kterou by došlo k úpravě stávajícího znění plemenářského zákona tak, aby mohlo ministerstvo a další účastníci Národního programu vykonávat svou činnost související s programem efektivněji a zodpovědněji. Ministerstvo je jako orgán státní správy zodpovědné na základě stávajícího znění plemenářského zákona a na základě přijatých mezinárodních závazků za zajištění zachování a udržitelného využívání genetické rozmanitosti vybraných druhů a plemen hospodářských zvířat a k tomuto účelu vyhlásilo Národní program, který administruje a na základě něhož jsou v rámci národního dotačního programu 6. – Genetické zdroje vypláceny finanční prostředky. Stávající účastníci Národního programu mají možnost požádat si každoročně o dotaci na chov genetických zdrojů zvířat. Podrobné podmínky dotací zveřejňuje ministerstvo vždy na začátku daného roku v tzv. Zásadách, kterými se na základě § 1, 2 a 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, stanovují podmínky pro poskytování dotací na udržování a využívání genetických zdrojů pro výživu a zemědělství. Žádost každoročně podává rovněž určená osoba, která v rámci dotace zajišťuje koordinaci Národního programu, koordinaci činností genobank zapojených do tohoto programu, zastupuje ČR na příslušných mezinárodních jednáních a zabývá se propagačními a dalšími souvisejícími aktivitami. Zásadní změnou návrhu novely plemenářského zákona je oddělení zařazování vlastníků genetických zdrojů zvířat do Národního programu (tzn. zařazování fyzických a právnických osob, které jsou většinou také chovateli těchto zvířat), od zařazování veškerých jedinců zvířat do Národního programu na úrovni ministerstva. Tento stávající postup je nepraktický a v zásadě neproveditelný z důvodů, které jsou uvedeny výše. Další zásadní změnou je návrh na zařazení konkrétních druhů a plemen zvířat do Národního programu, a to vždy na základě žádosti předmětného chovatelského sdružení, která se o daný druh nebo plemeno zvířete stará. Touto změnou dojde k určitému narovnání současného stavu, kdy není dostatečným způsobem podložen výběr druhů a plemen, které jsou dnes součástí Národního programu. Seznam druhů a plemen zvířat, která jsou součástí Národního programu, vychází z historických diskuzí mezi chovateli, chovatelskými sdruženími, určenou osobou a ministerstvem. Často jsou to plemena ohrožená, jejichž populace je stále početně nedostatečná jak z hlediska přirozené reprodukce, tak z pohledu dostatečné genetické variability. Formální zařazení plemen a druhů zvířat do Národního programu na základě podmínek daných v nové právní úpravě by mělo zpřehlednit současnou situaci ohledně statutu ohrožení těchto plemen a zároveň stanovit jasné podmínky pro další druhy nebo plemena zvířat, které by se mohly v budoucnu stát součástí Národního programu. Novým formálním zařazením genobank do Národního programu získá Ministerstvo zemědělství lepší přehled o provozovnách uchovávajících genetický anebo biologický materiál, a podmínkách uchování. Další zásadní změnou je určení povinnosti evidování zvířete jako genetického zdroje zvířat v Národním programu. Zajištění běžné evidence zvířete jako genetického zdroje tak bude povinností chovatelského sdružení, a to za podmínek stanovených v zákoně. Zákon současně opravňuje ministerstvo rozhodnout ve zcela mimořádných případech a je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické diverzity, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete o zaevidování jedince zvířete jako genetického zdroje do Národního programu a tím o jeho zápisu do plemenné knihy nebo plemenářské evidence chovatelských sdružením. Přínosem tohoto nově zaváděného opatření bude lepší ochrana před možnou ztrátou genetické variability v rámci konkrétních linií nebo plemen zvířat. Podle aktuálních informací Výroční zprávy Národního programu za rok 2014 k těmto ztrátám již dnes v několika případech průkazně dochází. Ministerstvo považuje tyto skutečnosti za natolik zásadní, že se rozhodlo v rámci novely tuto situaci řešit, a to zavedením tohoto mimořádného opatření.

2.5. Konzultace

Navrhovaná právní úprava byla konzultována s následujícími subjekty: Česká plemenářská inspekce, Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s. p. o., Asociace svazů chovatelů koní, o. s., Asociace chovatelů huculského koně, Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Český svaz chovatelů, Rybářské sdružení České republiky a Výzkumný ústav včelařský, s. r. o. Některé zásadní připomínky vyjádřené k návrhu novely nebyly ze strany dotčených subjektů do novely zapracovány. Jeden zásadní rozpor, který se týká nově zaváděného oprávnění ministerstva k rozhodnutí o zaevidování zvířete jako genetického zdroje zvířete do Národního programu a zápisu do plemenné knihy nebo plemenářské evidence na straně chovatelského sdružení, přetrvává. Podle návrhu novely může ministerstvo ve zvláště odůvodněných případech uložit chovatelskému sdružení rozhodnutím povinnost zaevidovat do Národního programu a zapsat do plemenné knihy nebo plemenářské evidence jedince zvířete jako genetický zdroj, je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické rozmanitosti, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete. Jedinec zvířete zaevidovaný do Národního programu podle těchto pravidel může být použit k plemenitbě výhradně v rámci populace genetických zdrojů zvířat a podle podmínek stanovených v Metodice uchování genetického zdroje zvířat. Dodatečná kritéria pro uplatnění tohoto ustanovení budou řešena v rámci prováděcího právního předpisu, který bude opět konzultován se všemi výše uvedenými subjekty. Návrh ustanovení nicméně považují některá chovatelská sdružení jako zásah do svých kompetencí, které jsou šlechtitelským sdružením svěřeny na základě § 5 stávajícího znění plemenářského zákona.

3. Zhodnocení dopadů

Vyhodnocení nákladů a přínosů

Realizace navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené finanční nároky na státní rozpočet. Finanční náklady spojené s realizací a administrací Národního programu zvířat významných pro výživu a zemědělství budou hrazeny z kapitoly ministerstva a nepřesáhnou výdaje, které jsou doposud z kapitoly ministerstva na tento program vynakládány. Realizace navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené finanční nároky ani na ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí v České republice. Ani zcela nově zaváděná povinnost pro uznaná chovatelská sdružení v § 5 odst. 7, písm. h) a pro chovatelské podniky prasat v § 6 odst. 4, písm. h) ve smyslu poskytování informací určené osobě nebo ministerstvu na základě jejich písemné žádosti, nebude mít finanční dopady. Tyto nové povinnosti budou znamenat nárůst určitých administrativních nároků, nicméně toto zvýšení bude vzhledem k nízké četnosti (cca 1 – 2 ročně) těchto požadavků zanedbatelné. Přínosem by mělo být efektivnější a operativnější fungování výše zmíněného Národního programu, a to na straně všech dotčených subjektů, a zajištění efektivní administrace a kontrolní role státní správy nad závazky, které byly přijaty na národní i mezinárodní úrovni. Přijetí podrobnější právní úpravy bude rovněž zárukou lepší dostupnosti genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství pro domácí i zahraniční uživatele, které umožní nezbytné dlouhodobé rozhodování a plánování.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh novely plemenářského zákona je v souladu s ústavou a s ústavním pořádkem České republiky. K této problematice nejsou známy žádné nálezy Ústavního soudu. V oblasti ochrany, uchovávání a využívání genetických zdrojů zvířat je jedním ze základních mezinárodních dokumentů Úmluva o biologické rozmanitosti (dále jen „Úmluva“).

Úmluva byla přijata dne 5. června 1992 v Rio de Janeiru a vstoupila v platnost dne 29. prosince 1993. Česká republika tuto Úmluvu podepsala dne 4. června 1993 a vstoupila pro ni v platnost dne 3. března 1994. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů pod č.134/1999 Sb. Cílem Úmluvy je, mimo jiné, spravedlivé a rovnoměrné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, které Úmluva v obecné rovině definuje, včetně odpovídajícího přístupu ke genetickým zdrojům a odpovídajícího předávání příslušných technologií při zohlednění všech práv na tyto zdroje a technologie, včetně odpovídajících způsobů financování. Každá smluvní strana, tedy i Česká republika, se zavazuje vytvořit podmínky pro usnadnění přístupu ke genetickým zdrojům, přičemž jsou stanoveny základní podmínky tohoto přístupu (například předchozí souhlas smluvní strany poskytující genetické zdroje, apod.). Jde-li tedy o závazky vyplývající pro Českou republiku z Úmluvy, které mají být podrobně rozpracovány národní legislativou, navrhovaná právní úprava ochrany, uchovávání a udržitelného využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství bude zahrnovat závazky vyplývající i z Úmluvy. Společně s právní úpravou pro oblast konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, která je samostatně řešena v rámci zákona č. 148/2003 Sb., o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, tak dojde ke komplexní právní úpravě těchto genetických zdrojů tak, jak o nich obecně hovoří i Úmluva. Nový návrh úpravy plemenářského zákona v oblasti vlastnictví genetických zdrojů zvířat, resp. reprodukčního a biologického materiálu, který je ukládán do genových bank a zde dlouhodobě deponován, výrazným způsobem přispěje k naplňování Nagojského protokolu, který byl sjednán právě v rámci Úmluvy. Evropská unie implementovala Nagojský protokol nařízením Evropského Parlamentu a Rady 511/2014 ze dne 16. 4. 2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii. Výše uvedené nařízení vstoupilo v platnost dne 9. června 2014 a je aplikovatelné od data všeobecného vstupu Nagojského protokolu v platnost, tedy 12. října 2014. Vybrané články nařízení, ke kterým Evropská komise přijímá prováděcí akty, budou aplikovatelné od 12. října 2015. V průběhu roku 2016 a 2017 by Evropská komise měla ve spolupráci se členskými zeměmi ještě dodatečně připravit právně nezávazné metodické dokumenty. Usnesení vlády č.j. 1035/14 ze dne 15. září 2014 ukládá ministrům životního prostředí a zemědělství, aby ve spolupráci s ministry průmyslu a obchodu, zdravotnictví a školství, mládeže a tělovýchovy připravili návrhy právních předpisů nezbytných k provedení Nagojského protokolu. Potřebné právní úpravy by měly být provedeny samostatným právním předpisem. Proces ratifikace Nagojského protokolu, jakožto samostatné mezinárodní smlouvy, byl také již zahájen. Vláda vyslovila souhlas s Nagojským protokolem svým usnesením ze dne 15. září 2014 č. 750. Senát projednal návrh dne 14. ledna 2015 na své 5. schůzi a dal souhlas s ratifikací této nové mezinárodní úmluvy usnesením č. 80. V současné době je dokument projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ve 2. čtení jako sněmovní tisk č. 345. Výše zmíněné mezinárodní a evropské právo klade zejména důraz na evidenci vzorků genetických zdrojů, u kterých musí být znám jejich geografický původ a vlastnictví. Jakýkoliv transfer těchto vzorků do a z genových bank musí být rovněž předmětem celkové dokumentace. Navrhovanou novelu plemenářského zákona lze proto považovat za určitou přípravnou fázi legislativního procesu pro implementaci Nagojského protokolu a z něj vyplývajícího nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 511/2014, a to zejména zavedením určité regulace v oblasti genových bank, které bude ministerstvo zařazovat do Národního programu formálně vydaným rozhodnutím po předložení písemné žádosti s požadovanou dokumentací v souladu s pravidly v nově navrhovaném § 14c. Část Národního programu týkající se státní podpory na konzervaci a uchování vybraných druhů a plemen genetických zdrojů ryb, byla notifikována Evropskou komisí pod tímto označením - Státní podpora SA.35664 (2012/N) – Podpora na zachování genetických zdrojů sladkovodních ryb pro akvakulturu – kmenová hejna. Uvedená notifikace byla Evropskou komisí vydána dne 18. 9. 2013 s dobou platnosti na deset let.

Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by se vztahovalo k zákazu diskriminace.

Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nezakládá nové zpracování osobních údajů. Navrhovanou právní úpravou není měněno již existující zpracování osobních údajů.

Navrhovaná právní úprava nepředstavuje zvláštní úpravu žádné povinnosti ani oprávnění subjektu osobních údajů.

Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo předmětem korupčního rizika.