zákon č. 60/2023 Sb.

K čl. I

K bodu 1

K § 2 písm. c)

Definice pojmu servis zařízení se do zákona nově zavádí z důvodu zrušení certifikátu pro recyklaci regulovaných látek v roce 2017. V nastalé situaci nebylo zřejmé, na základě kterého typu certifikátu lze tuto činnost vykonávat, popř. zda je certifikát nutný. Definováním pojmu servis zařízení lze běžné nakládání s regulovanými látkami (údržba, oprava, běžné skladování, recyklace apod.) podřadit pod certifikát uvedený v § 10 odst. 2 písm. a), který je souborným certifikátem pro základní nakládání s regulovanými látkami. Tento termín není zároveň definován nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, z tohoto důvodu je též žádoucí definovat obsah pojmu servis zařízení. Přidanou hodnotou je právní jistota jak na straně osoby s regulovanými látkami nakládající, tak na straně certifikačního subjektu, příp. orgánu státní správy. Na straně osoby nakládající spočívá právní jistota v jasně vymezeném výčtu činností, k jejichž výkonu je na základě získaného certifikátu oprávněna, a eliminaci nejistoty, zda lze na základě daného certifikátu činnost vykonávat, a na straně druhé právní jistota relevantních autorit v jasně vymezené oblasti činností, jejichž výkon na základě vydávaného certifikátu dané osobě povolují, dále v oblasti kontroly a sankcionování.

K § 2 písm. d)

Dochází k přejmenování certifikátu [nyní § 10 odst. 2 písm. g)], jež se vydává tzv. zvláštním skladům halonů (tento pojem byl dříve upraven nařízením vlády č. 117/2005 Sb., jež bylo prováděcím předpisem k zákonu č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, který upravoval také ochranu ozonové vrstvy). Současný název certifikátu evokuje běžné skladování halonů, což neodpovídá skutečnosti, kdy certifikát vydaný na základě ustanovení § 10 odst. 2 písm. g) opravňuje ke kvalifikovanému nakládání s halony, tedy provoz tzv. zvláštního skladu halonů, který zajišťuje recyklaci, regeneraci a dlouhodobé skladování regulovaných látek do doby předání ke zneškodnění. V současné době podávají žádosti o vydání certifikátu dle § 10 odst. 2 písm. g) osoby, které nejsou technicky ani personálně (kvalifikovaný personál) vybaveny k výkonu takové činnosti. Požadavky na provoz zvláštního skladu halonů jsou obdobné těm, jež byly upraveny nařízením vlády č. 117/2005 Sb.

K § 2 písm. e)

Pojem certifikovaná osoba byl v dosavadní právní úpravě zaveden legislativní zkratkou v § 3 odst. 1. V návaznosti na změny navrhované nyní v § 3 odst. 1 (zneškodňování regulovaných látek bude nově podmíněno povolením, nikoli již certifikací), se navrhuje nahradit tuto zkratku definicí pojmu certifikovaná osoba.

K bodům 2 a 3

(K § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) a b))

Navrhuje se prodloužit lhůtu, ve které musí být regulované látky předány ke zneškodnění, ze současných 9 na 12 měsíců. Vzhledem ke skutečnosti, že pro regulované látky platí kompletní zákaz uvádění na trh, výroby a užívání od 1. ledna 2010, regulovaných látek, které jsou shromažďovány k předání ke zneškodnění, je již velmi malé množství. Důvodem je také nízký počet regulovaných látek, které lze stále používat, resp. nízký počet zařízení v provozu, jež využívají regulované látky, a toto množství se nadále snižuje. Pro subjekty zajišťující předávání regulovaných látek ke zneškodnění je ekonomicky přijatelné v takové situaci pouze předání většího množství regulovaných látek ke zneškodnění najednou. Při současné lhůtě 9 měsíců lze jen těžko nasbírat takové množství regulovaných látek, jehož předání je pro obě strany ekonomicky přijatelné. Subjekty zajišťující předávání regulovaných látek ke zneškodnění mohou operovat ve dvou režimech, a to na komerční bázi, nebo na principu veřejné prospěšnosti. (V případě komerční činnosti musí subjekt zajišťující předávání regulovaných látek ke zneškodnění pro zajištění ekonomické přijatelnosti od provozovatelů získat za úplatu takové množství regulovaných látek, aby zajistil minimálně pokrytí všech relevantních nákladů. V případě výkonu této činnosti ve veřejném zájmu, kdy subjekt zajišťuje předávání regulovaných látek ke zneškodnění bezúplatně, lze zmiňované náklady pokrýt částečně z veřejných rozpočtů, i v takovém případě musí být však zajištěna ekonomická přijatelnost s ohledem na charakter poskytovaných prostředků.)

K bodu 4 až 6

(K § 4 odst. 2 písmeno j), § 10a odst. 1 a 2, § 11odst. 1 písm. c), § 15 odst. 2 písm. a) a § 16 odst. 1 písm. a))

V současné době je obecně dovoleno užívání F-plynů (na rozdíl od regulovaných látek), nicméně vzhledem k jejich negativnímu vlivu na změnu zemského klimatu je navrhováno regulovat zneškodňování a regeneraci těchto látek požadavkem povolení k této činnosti. Subjekty regenerující F-plyny budou nově také subjekty povinnosti podávání zpráv dle § 11 a to v případě, pokud v kalendářním roce zregenerují více než 100 tun ekvivalentu CO2. V rámci regulace zneškodňování na rozdíl od § 3, který směřuje na osoby disponující regulovanými látkami (prostřední článek řetězce), nikoliv na koncové subjekty, které látky zneškodňují. Primárně je upraveno samotné zneškodňování F-plynů, nikoliv povinnost předání ke zneškodňování, jako je tomu v případě regulovaných látek. Není zde potřeba stanovovat povinnost předání ke zneškodnění v případě, že daná osoba sama nedisponuje povolením ke zneškodnění. Oblast předávání F-plynů ke zneškodnění nepodléhá v současné době regulaci, neboť takový požadavek nevyplývá ani z mezinárodních úmluv, ani z evropské legislativy. Nová úprava se zavádí jako reakce na závěry zasedání Montrealského protokolu v listopadu 2018 v ekvádorském Quitu.

K bodům 7 a 8

(K § 4 odst. 3 a 6)

Zmocnění na prováděcí právní předpis se rozšiřuje o požadavky na způsob vedení a uchovávání záznamů dle čl. 6 Nařízení č. 517/2014. Jde o to, aby bylo v právním předpisu stanoveno, že uchovávat záznamy lze také elektronicky, za splnění předem stanovených požadavků na způsob elektronického uchování. Jedná se zejména o nutnost evidence změn, nemožnost editovat záznam, příp. záznam o editaci s identifikací osoby, která záznam změnila. V současné době jsou tyto skutečnosti upraveny pouze Sdělením MŽP, které však postrádá právní závaznost. Do prováděcího právního předpisu bude taktéž zahrnut dosavadní požadavek na uchovávání záznamů v místě provozu zařízení.

K bodu 9

(K § 4a)

Uvádění nádob na jednorázové použití pro regulované látky (látky poškozující ozonovou vrstvu) na trh je zakázáno (již od roku 2000) prostřednictvím nařízení (ES) 2037/2000, které bylo nahrazeno nařízením (ES) 1005/2009. Současně je (již od roku 2007) zakázáno uvádění na trh u nádob na jednorázové použití pro fluorované skleníkové plyny, a to prostřednictvím nařízení EU č. 517/2014 (to nahradilo předchozí úpravu tohoto zákazu v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech). Zákaz uvádění regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů na trh v jednorázových nádobách znamená, že osobám uvádějícím na trh byla stanovena lhůta, ve které mohou doprodat své zásoby. Na rozdíl od nařízení o regulovaných látkách, nařízení o F-plynech obsahuje definici uvádění na trh, která říká, že je jím „první dodání či poskytnutí jiné straně v Unii…“. Podle přílohy III Nařízení je uvádění jednorázových lahví na trh zakázáno od 4. července 2007. Definice uvádění na trh zamezuje, aby se na jednotný trh dostaly jednorázové láhve z třetích zemí, jejich pohyb na jednotném trhu zakázán nebyl, aby bylo možné doprodat zásoby. Nejzazším datem užití takových lahví byl 4. červenec 2017.

Vývoj cen chladiv během roku 2018 i přímé zkušenosti firem z oboru poukazují na strmý nárůst nelegálního obchodování s chladivy. Dle zástupců Svazu chladicí a klimatizační techniky a zástupců největších chladírenských společností se nelegální obchodování soustředí nejen na nelegální dovoz bez přidělené kvóty, ale také na jednorázově plněné nádoby, jejichž pořizovací cena je menší oproti povoleným znovunaplnitelným lahvím, a pro které v současné době platí pouze zákaz uvádění na trh. Vzhledem k tomu, že k uvedení na trh v Evropské unii obvykle dochází na území jiného státu, ne v ČR, prodejcům jednorázových lahví není možné udělit sankci, pokud tyto látky neuvedli na trh v ČR. Navrhovaná úprava má za cíl odstranění černého trhu s jednorázovými láhvemi, který vznikl právě výše uvedenými skutečnostmi a na ně navazující rapidně rostoucí cenou chladiv v období po 4. červenci 2017. Jednorázové láhve se do prostoru EU dostávají zejména přes východní hranici Unie. Tyto nádoby měly být staženy z oběhu již v roce 2007. Dosud se tak nestalo zejména proto, že celý systém stojí na důsledném vymáhání zákazu uvedení na trh, tedy na vymáhání zákazu v místě a čase, kdy se jednorázová nádoba objevuje v Evropské unii poprvé. Prudký nárůst nelegálního trhu ukazuje, že systém v této oblasti selhává a legislativní nepokrytí skladování a dalšího prodeje v distribuční síti je v rostoucí míře využíváno k prodeji chladiv, které byly dovezeny ze třetích zemí mimo systém kvót. Zkušenosti současně ukazují, že jsou takto prodávána i chladiva z oblasti regulovaných látek. Z tohoto důvodu je ustanovení navrženo tak, aby zabránilo prodeji a skladování obou skupin látek, jež jsou vzájemně propojené a také zaměnitelné. K zákazu skladování a používání se přistupuje také proto, aby byl vystaven postihu nejen ten, kdo tyto lahve prodá, ale i ten, kdo je skladuje a používá, tedy za účelem eliminace poptávky. Tento postup byl zvolen analogicky k problematice např. nátěrových hmot s nadlimitním obsahem organických rozpouštědel, kde byla v minulosti řešena obdobná situace. Výslovné uvedení nakládání s lahvemi, které je zakázáno, je převzato z přílohy III Nařízení, aby zároveň nebylo omezeno nakládání s těmito láhvemi v rámci vědecké a výzkumné činnosti.

K bodu 10

(K § 5 a k § 16)

Z textu § 5 a 16 se odstraňuje přesné označení čísla kolonky v celním prohlášení a nahrazuje se označením slovy „v příslušné kolonce“, obdobně se nahrazuje označení „celní deklarace“ označením „celní prohlášení“, a to s ohledem na sjednocení pojmů používaných v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v platném znění a vnitrostátních právních předpisech. Za takového stavu bude stanovená povinnost navázána na celní prohlášení flexibilně tak, že nebude nutné při každé případné změně celního prohlášení měnit také zákon 73/2012 Sb. a zároveň významově slova jasně odkazují na kolonku, která se k relevantní problematice vztahuje.

K bodu 11

(K § 7)

Celní orgány mohou na základě přímo použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (dále jen „nařízení 517/2014“), kontrolovat kvóty přidělené osobám Evropskou komisí. Kontrola probíhá na základě informací, které jsou evidovány v Rejstříku kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh zřízeném a spravovaném Evropskou komisí. V současné době nelze efektivně tyto kontroly provádět vzhledem k tomu, že neexistuje žádná zákonná povinnost uvádět množství ekvivalentu CO2 do celního prohlášení, kdy na základě údajů v něm uvedených by celní orgány měly jasnou informaci ohledně množství dovážených fluorovaných skleníkových plynů a bylo by tak možné zároveň kontrolovat dodržování přidělené kvóty. Manuální kontrola je v tomto případě neefektivní. Je třeba zavést systém kontrol na základě automatických výpočtů a rizikové analýzy již v okamžiku propouštění zboží do volného oběhu. S kontrolou množství ekvivalentu CO2 dováženého se počítá do budoucna i v projektu Single Window, který propojí celní systémy a rejstříky regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů v rámci EU.

Další skutečnost, která brání celním orgánům vykonávat efektivně kontrolní činnost, bez zavedení výše uvedené povinnosti, je ustanovení dle čl. 15 odst. 2 nařízení 517/2014, které stanovuje výjimku pro povinnost mít přidělenou kvótu v případě dovozu do množství 100 tun ekvivalentu CO2 ročně, což je například u nejběžnějšího chladiva R134a cca 70 kg. V současné době neexistuje efektivní nástroj, jak hlídat případné překročení této výjimky. Navrhovaná úprava by umožnila automatický výpočet množství dovážených fluorovaných skleníkových plynů, na základě kterého by bylo možné snadno zjistit dovozem způsobené překročení hranice pro vznik povinnosti požádat o přidělení kvóty. Kontrola by následně probíhala na základě rizikové analýzy, která by na pozadí sbírala data o předchozích dovozech pro konkrétního dovozce a postupně by docházelo ke sčítání množství dovezených fluorovaných skleníkových plynů v tunách ekvivalentu CO2. Při překročení bude konkrétní dovoz zastaven a následně bude nařízena kontrola, která stanoví konkrétní postupy celních orgánů. Současně se vkládá nová povinnost předkládat příslušným orgánům na vyžádání doklady k výrobkům nebo zařízením, které obsahují fluorované skleníkové plyny. Tato povinnost je totožná s povinností, která náleží obdobným subjektům v případě regulovaných látek. Důvodem je sjednocování přístupu k regulovaným látkám a F-plynům.

K bodům 12 až 14

(K § 8 a § 8a) Za účelem zjednodušení, zrychlení a celkového zefektivnění systému se navrhuje, aby byly hodnotící subjekty zároveň pověřeny výkonem činnosti certifikačního subjektu dle čl. 4 nařízení Komise (EU) č. 2015/2067 a čl. 10 nařízení Komise 304/2008, čl. 4 nařízení (EU) č. 2015/2066 a čl. 4 nařízení (ES) č. 306/2008. Toto nastavení umožňuje čl. 8 nařízení Komise (EU) č. 2015/2067, když stanoví, že „za hodnotící orgán může být rovněž považován certifikační orgán“. Členský stát má tedy na výběr, jakým způsobem proces certifikace nastaví. Není zde objektivní důvod, aby byla činnost hodnotícího a certifikačního subjektu oddělena. Při stávajícím nastavení uchazeč po úspěšném absolvování zkoušky musí zaslat na MŽP podklady pro vystavení certifikátu.

Zároveň je nově upraven výkon činnosti hodnotícího a certifikačního subjektu tak, že výkon této činnosti lze provádět pouze na základě platného povolení, jehož vydání je podmíněno vedením správního řízení, k němuž je příslušné MŽP. Zároveň jsou nově stanoveny exaktní požadavky na členy zkušební komise, dle dosavadní právní úpravy měl žadatel povinnost pouze předložit profesní životopis navrhovaných členů. Současně budou prováděcím právním předpisem stanoveny minimální požadavky na teoretickou a praktickou část zkoušky, aby byla zajištěna rovnost podmínek pro úspěšné složení zkoušky u různých hodnotících subjektů. Dle nové úpravy musí životopisy předložené spolu se žádostí poskytovat dostatečné informace o minimálním dosaženém vzdělání a absolvované praxi v relevantním oboru, bez splnění těchto požadavků nemůže osoba vykonávat funkci člena zkušební komise. Vybíraný správní poplatek, kdy doklad o jeho zaplacení je součástí žádosti o vydání povolení, bude shodně jako doposud vybírán na základě zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění, konkrétně Položky 22 písm. b) Sazebníku.

K bodům 15 a 17

(K § 9 odst. 2 a 5)

Z požadovaných náležitostí žádosti se vypouští výpis z obchodního rejstříku, který je s ohledem na dálkový přístup k těmto údajům nadbytečný.

K bodu 16

(K § 9 odst. 4)

Z § 9 se v odst. 4 odstraňuje písmeno e), a to z důvodu reálného nevyužívání získaných osobních údajů. Dosud byly zpracovávány osobní údaje subjektů údajů v rozsahu, který nebyl opodstatněný a reálně využívaný. Získávat takové osobní údaje od atestačních subjektů nestanoví žádný z relevantních evropských nařízení. Databáze, kde jsou zpracované osobní údaje uvedeny, není využívána pro vyhledávání a kontrolu oprávnění osob, které získaly (nezískaly) osvědčení. Jedná se o nadbytečnou administrativní zátěž, kterou je žádoucí eliminovat, mj. také z důvodu absence právního titulu ke zpracování požadovaných osobních údajů.

K bodu 18

(K§ 9 odst. 7)

Touto změnou dochází ke sjednocení úpravy s § 10a odst. 5.

K bodům 19 až 21

(K § 10, § 10a a § 10b)

V návaznosti na výše zdůvodněné změny v § 8 je třeba upravit také ustanovení § 10 a vložit ustanovení § 10a a § 10b. Nově nebude upravena pouze certifikace, ale také kategorie povolení. Je třeba oddělit regulované látky a F-plyny ve smyslu rozdělení původní množiny certifikátů na dvě samostatné dle toho, zda v rámci příslušné činnosti dochází k realizaci správního uvážení či nikoliv. V případě, že k takovému správnímu uvážení nedochází, je primárně pravomoc vydávat certifikáty převedena na hodnotící subjekty v souladu s § 8 a § 8a a příslušnými přímo použitelnými evropskými nařízeními. V případě, že ke správnímu uvážení dochází, je vydávání (nově) povolení ponecháno MŽP. V tomto případě se jedná o kvalifikovanou činnost, kdy udílení oprávnění k jejímu výkonu by mělo nadále vykonávat ministerstvo. Terminologicky jsou tedy odděleny certifikáty a povolení, dle následujících kritérií.

Pokud jde o činnosti uvedené v § 10 odstavcích 1 a 2 návrhu, zde je vydán fyzické osobě certifikát na základě složení teoretické a praktické zkoušky provedené hodnotícím subjektem. K žádnému dalšímu posuzování nedochází a po úspěšném složení zkoušky je bez dalšího vydán fyzické osobě certifikát. Právnické osobě je certifikát vydán v případě, že má v zaměstnaneckém poměru fyzickou osobu, která je držitelem certifikátu označeného výše.

Oproti tomu vydávání povolení k provozování činností uvedených v § 10a je nutné z důvodu věcného posuzování technologií a přístrojového vybavení, na kterém budou dané činnosti provozovány. Zároveň se jedná o činnosti s řádově vyšší mírou možnosti úniku regulovaných látek a F-plynů, kde veřejný zájem na regulaci těchto činností orgánem státní správy převládá nad snižováním administrativní zátěže a zneformálnění procesu vydávání.

Certifikaci provádí hodnotící subjekt dle § 8 a § 8a, vydávání povolení náleží pouze ministerstvu. Ministerstvu byla zachována též pravomoc vydávat certifikáty, měla by však být využívána pouze v případech, kdy by neexistoval jiný oprávněný subjekt.

Dále dochází k přeformulování původního písmene g). Souvisí se zavedením definice zvláštního skladu halonů, neboť původní definování činnosti neodráželo skutečnou podstatu činnosti a evokovalo prosté skladování, tedy neodráželo skutečnost, že je třeba specifické technické vybavení. Byl také odstraněn odstavec 3, neboť náležitosti žádosti specifikuje hodnotící a certifikační subjekt, který musí tyto informace předložit společně s žádostí o vydání povolení k výkonu činnosti hodnotícího a certifikačního subjektu, v tomto místě už byl tedy text nadbytečný, neboť je upraven v § 8.

K bodům 22 až 25

(K § 11 odst. 1)

V současné době právní úprava nepožaduje podávání zpráv v případě, kdy s F-plyny není nakládáno samostatně, nýbrž jako se součástí zařízení. Pro problematiku podávání zpráv je tato skutečnost důležitá z důvodu zpracování bilancí. V současné době legislativa neobsahuje požadavek na podávání zpráv v případě, že F-plyny jsou součástí zařízení. Nejsou tedy postiženy situace, kdy je předán do ČR F-plyn samostatně, avšak dále předán (pryč z ČR) je jako součást zařízení. Zpracovávané bilance nakládání s F-plyny pak nemají smysl, resp. data v nich obsažená jsou nicneříkající. Návrh úpravy také snižuje limit pro podávání zpráv z 200 tun ekv. CO2 na 100 tun ekv. CO2, který odráží evropskou legislativu, která obdobným způsobem reguluje (obsahuje požadavek hlásit) dovoz a vývoz na vnějších hranicích EU. Jde o sjednocení limitu na stejnou hodnotu jak pro hlášení podle evropské legislativy, která odráží dovozy a vývozy ze třetích států na území EU, tak podle národní legislativy (§ 11 zákona č. 73/2012 Sb.), který požaduje podávání zpráv o předání plynů z nebo do České republiky v rámci jednotného vnitřního trhu Unie. Úprava limitu uvedená v § 11 odst. 1 písm. a) a b) je přímou implementací Nařízení 517/2014, které stanoví stejný limit pro vývoz z EU a dovoz do EU v čl. 19. Úprava limitu uvedená v § 11 odst. 1 písm. c) z 200 tun ekv. CO2 na 100 tun ekv. CO2 je provedena z důvodu sjednocení číselných hodnot limitu v § 11, a zároveň zde nebylo vhodné a v souladu s účelem právní úpravy a ochranou životního prostředí, aby byl použitý limit, který obsahuje čl. 19 Nařízení 517/2014. Ten stanoví povinnost podávání zpráv v případě zneškodňování pro množství 1 000 tun ekv. CO2 a více, tato povinnost se však týká území EU, kdežto úprava obsažená v navrhované úpravě § 11 se týká pouze území ČR. Subjekty regenerující F-plyny budou nově také subjekty povinnosti podávání zpráv dle § 11 a to v případě, pokud v kalendářním roce zregenerují více než 100 tun ekvivalentu CO2. Tato nová povinnost je navázána na zavedení povinnosti disponovat povolením v případě regenerace F- plynů. Synergický efekt regulace prostřednictvím vydávání povolení a povinnosti podávat zprávy zajistí adekvátní úroveň veřejnoprávní kontroly v případě nakládání s F-plyny formou regenerace, čímž bude také zajištěna náležitá úroveň ochrany životního prostředí.

Současně je upravena formulace znění odst. 1 písm. d) tak, aby z textu jasně vyplývalo, že jedinou výjimkou je dovoz, nikoliv znovuzískání, recyklace, regenerace a zneškodnění.

K bodu 26

(K § 13)

Z ustanovení § 13 je odstraněna část týkající se osob, kterým bylo vydáno osvědčení o školení. Vedení těchto údajů v informačního systému nemá opodstatnění a představuje zbytečnou administrativní zátěž, neboť se jedná o enormní objem dat, která nejsou reálně využívaná a využitelná. Zároveň zde chybí právní titul ke zpracování některých osobních údajů dle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Snížení administrativní zátěže má efekt nejen na straně MŽP, ale také na straně atestačních subjektů, kterým doposud plynula ze zákona povinnost tento enormní objem dat zpracovat a zaslat k evidenci v Informačním systému spravovaném MŽP. Naopak je zájem na tom, vést v Informačním systému pouze údaje o osobách, které jsou držiteli certifikátu, neboť tyto údaje jsou v praxi využívána též spotřebiteli, kteří si v Informačním systému vyhledávají informace o certifikovaných osobách, jejichž služby mají v úmyslu využít.

Ve vztahu k informačnímu systému certifikovaných osob se upravuje jak rozsah poskytovaných údajů, tak způsob evidování dat v tomto informačním systému. Jedná se o změnu reagující na přenesení výkonu činnosti certifikace z ministerstva na hodnotící a certifikační subjekty. V situaci, kdy ministerstvo není subjektem, který je aktivně zapojen do procesu certifikace, nýbrž plní dozorovou a kontrolní funkci, není žádoucí, aby ministerstvo neslo odpovědnost za správnost a aktuálnost údajů, kterými primárně disponují samy subjekty, které vydávají certifikáty. S výkonem činnosti certifikace musí nutně souviset a odvíjet se od ní také evidenční povinnost a odpovědnost za řádné vedení takové evidence. V situaci, kdy nelze z důvodu technických omezení na straně ministerstva nastavit informační systém takovým způsobem, aby byly jednotlivé hodnotící a certifikační subjekty zároveň správci odpovídající části informačního systému bez toho, aby bylo zamezeno možnému neoprávněnému přístupu k údajům, k jejichž zpracování nemá ten který hodnotící a certifikační subjekt oprávnění, je nutné zachovat roli ministerstva jakožto správce předmětného informačního systému, jehož prostřednictvím budou údaje o certifikovaných osobách do systému vkládány. Ministerstvo zajistí jakožto správce platformu, na které lze tuto evidenční činnost vykonávat a bude zodpovědné za jeho funkčnost, nicméně nelze mít za žádoucí situaci, kdy by ministerstvo jakožto garant funkčnosti odpovídalo také za obsah, jež je v dispozici subjektů odlišných od ministerstva a na něm funkčně nezávislými. V případě porušení povinnosti poskytovat v zákonem stanovené lhůtě ministerstvu relevantní údaje o certifikovaných osobách, případně informovat o aktualizaci údajů z důvodu změny nebo zrušení certifikátu, je v novele zákona upravena též příslušná sankce.

Z důvodu ochrany osobních údajů byl také redukován rozsah evidovaných údajů na nezbytné minimum, které je nutné k efektivnímu výkonu správy informačního systému a naplňování jeho funkcí. Nově budou poskytovány a evidovány pouze identifikační údaje certifikované osoby (jméno/obchodní firma, sídlo/místo podnikání, identifikační číslo) a číslo certifikátu. Změna také nastává ve vztahu k vedení evidence údajů fyzických osob „nepodnikajících“. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o certifikované osoby, jež vykonávají relevantní činnost formou závislé práce na základě pracovněprávního vztahu pro fyzickou osobu podnikající nebo právnickou osobu, jakožto držitele certifikátu, není zde oprávnění ani reálný oprávněný zájem na tom, vést a evidovat údaje o těchto osobách v rozsahu větším, než je rozsah jméno a číslo certifikátu. Větší rozsah evidovaných údajů je v rozporu s principy ochrany osobních údajů, resp. jejich zpracování pouze v nezbytné míře, a zároveň může potenciálně neúměrně zvýšit administrativní zátěž jak na správě informačního systému, tak ve vztahu k informační povinnosti hodnotících a certifikačních subjektů a konečně také samotných certifikovaných fyzických osob „nepodnikajících“. V takové situaci by totiž musela taková certifikovaná osoba například hlásit každou změnu trvalého bydliště, kterou by poté musel poskytovat hodnotící a certifikační subjekt ministerstvu s tím, že by musel relevantně upravovat také vydané certifikáty a ministerstvo by každou takovou změnu muselo upravovat a evidovat v informačním systému. Proto je zájem na tom, aby byl rozsah poskytovaných a evidovaných údajů o fyzických osobách „nepodnikajících“, které jsou držiteli certifikátu, co nejmenší.

K bodu 27

(K § 14 odst. 1)

Nově se rozšiřuje možnost uložení opatření k nápravě též pro nakládání s regulovanými látkami, nikoli pouze s F-plyny. Nakládání s regulovanými látkami je celkově předmětem striktnější regulace s ohledem na skutečnost, že se jedná o velmi škodlivé látky pro životní prostředí a případná špatná manipulace může mít značné dopady. Je proto třeba zavést možnost uložení opatření k nápravě i v případě nakládání s regulovanými látkami. Zároveň se jedná o možnost, jak v některých případech předejít, resp. postupovat alternativně, správnímu trestání (zásada ultima ratio).

K bodům 28 až 34

(K § 15 a § 16 odst. 1 písm. a)) Nově zavedená skutková podstata přestupku a s ní spojená sankce postihuje situace, kdy je fyzickou osobou porušen zákaz používání jednorázových lahví uvedený v § 4a. Úpravy v odst. 1 písm. e) a f) reagují na zavedení nového systému certifikace a vydávání povolení, kdy tyto dva postupy od sebe musí být odděleny z důvodu odlišné závažnosti porušení daných povinností a s tím související výše sazby za přestupek.

K bodům 35 a 36

(K § 17 odst. 1) Zavedení nového systému certifikace a vydávání povolení podle § 10, § 10a a § 10b, kdy tyto dva postupy od sebe byly odděleny, si vyžaduje úpravu v také v ustanoveních o přestupcích.

Současné znění pokrývalo pouze situace, kdy výkon činnosti osoba umožnila jiné osobě bez certifikátu, avšak na svém přístrojovém vybavení, nově ošetřuje též situace, kdy přenechá jiné osobě bez certifikátu výkon obecně (tedy i na odlišném přístrojovém vybavení). Jedná se o zpřesnění implementace čl. 10 odst. 11 nařízení 517/2014. Obdobně jako v případě přímo použitelných předpisů EU je třeba reagovat na situace, kdy by osoba přenechala výkon činnosti vázaný na certifikát nebo povolení osobě, která těmito nedisponuje. Obecně však není zákaz převedení výkonu činnosti vázán na povinnost mít platné povolení/být držitelem platného certifikátu.

K bodům 37 až 41

(K § 17 odst. 2, 3 a 4) Nově zavedená skutková podstata přestupku a sankce postihuje porušení zákazu nakládání s jednorázovými lahvemi podle nového § 4a. Zároveň se skutková podstata přestupku podle odstavce 3 uvádí do souladu s novým zněním § 11 odst. 1 písm. a) až c).

K bodům 42 a 43

(K § 17a)

Doplňuje se skutková podstata přestupku za porušení nově upravené povinnosti v § 7 odst. 2 a s tím související ustanovení o sankcích.

K bodu 44

(K § 17b odst. 1)

Úprava formulace skutkové podstaty přestupku podle § 17b odst. 1 se upravuje tak, aby její znění korespondovalo s úpravou provedenou v § 4 odst. 3.

K bodům 45 až 51

(K § 17b odst. 2)

Úpravy navržené v § 17b odst. 2 odrážejí některé výše popsané změny týkající se činnosti hodnotícího a certifikačního subjektu navržené v § 8 a § 8a. Dále je vložena skutková podstata přestupku spočívající v porušení povinnosti v čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/2067, tedy vedení záznamů o průběhu certifikace. Doposud certifikaci provádělo MŽP, nebyl tedy důvod zavádět sankci, neboť se na postup v rámci správní činnosti vztahovala zákonná ustanovení, resp. povinnosti, uvedené ve správním řádu a interních předpisech a vedení spisové služby a archivační a skartační službě, nemohlo tedy dojít k situaci, že by MŽP neuchovávalo záznamy po dobu požadovanou prováděcím nařízením. Nyní však již je veřejný zájem na zavedení takové sankce, neboť je výkon této činnosti převeden na soukromé subjekty vykonávající státní správu.

K bodu 52

V § 17b odst. 3 je zrušena skutková podstata přestupku spočívajícího v nezasílání informací atestačními subjekty o osobách, které absolvovaly školení. Zrušení navazuje na zrušení dané povinnosti v zákoně.

K bodům 53 až 56

V odstavcích 4, 5 a 6 § 17 jsou provedeny legislativně technické úpravy odkazů na některá tímto návrhem měněná ustanovení.

K bodům 57 a 58

(K § 18a odst. 2)

Tři nově upravené skutkové podstaty přestupků se vztahují k článkům 14, 16 a 17 Nařízení 517/2014. Jedná se o porušení povinnosti požádat o registraci v rejstříku kvót za předpokladu, že daná osoba je osobou, pro kterou Nařízení 517/2014 předepisuje v článku 17 odst. 1 povinnou registraci (nové písmeno h)). Skutková podstata navržená pod písmenem i) reflektuje skutečnost, že za současného právního stavu lze sankcionovat pouze překročení přidělené kvóty, nikoli situaci, kdy osoba kvótu přidělenou nemá z důvodu nedodržení postupů uvedených v čl. 16 odst. 1, 2, 3 Nařízení 517/2014. Každé osobě, která uvádí F-plyny na vnitřní trh Unie je přidělena kvóta, kterou musí následně v daném roce dodržet. Proces přidělování kvóty je upraven přílohou VI Nařízení 517/2014. Kvóta se přiděluje podnikům, které mají stanoveny tzv. referenční hodnoty podle čl. 16 odst. 1, 3, tato je jim stanovena na základě oznámených údajů dle článku 6 Nařízení (ES) 842/2006 nebo článku 19 Nařízení 517/2014 a podnikům, které předložily prohlášení o záměru uvádět v následujícím období na vnitřní trh Unie podle čl. 16 odst. 2. V případě, že osoba uvádí na trh a neoznámila údaje dle čl. 6 Nařízení (ES) 842/2006 nebo článku 19 Nařízení 517/2014, nebo má záměr uvádět na trh a neučinila Komisi o této skutečnosti prohlášení, resp. započne v následujícím roce uvádět na trh F-plyny, porušuje taková osoba povinnosti plynoucí jí z přímo použitelného předpisu Evropské unie. Doposud však nebyla v zákoně 73/2012 Sb. uvedena sankce za porušení této povinnosti, tedy uvádět na trh pouze v případě, že má daná osoba přidělenou kvótu.

Skutková podstata uvedená v písm. j) postihuje porušení povinnosti zajistit započítání F-plynů obsažených v předem plněných zařízeních, resp. množství F-plynů, do systému kvót. Tato povinnost osobám plyne z čl. 14 odst. 1 Nařízení 517/2014, avšak doposud nebyla stanovena explicitní sankce za její porušení.

K bodu 59

V § 18c odst. 4 se v souladu se změnami provedenými v § 8 a § 8a doplňuje označení hodnotícího a certifikačního subjektu.

K bodu 60

(K § 19a)

Do zákona se navrhuje doplnit sankce provozování hasicích přístrojů a systémů požární ochrany obsahujících halony po termínu uvedeném v příloze č. VI v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1005/2009 a současně sankce za neukončení provozu těchto přístrojů a zařízení k tzv. konečnému datu uvedenému v příloze č. VI výše uvedeného Nařízení a současného nezajištění znovuzískání a regeneraci, recyklaci nebo zneškodnění halonů v nich obsažených. Samotná povinnost je uvedena v čl. 13 odst. 3 tohoto nařízení. Navržená maximální výše sankce zohledňuje skutečnost, že se jedná o skupinu regulovaných látek s nejvyšším potenciálem poškození ozonové vrstvy. Současně však nepatří nedodržení tohoto termínu do skupiny nejvíce rizikových porušení předpisů z hlediska možnosti úniků regulovaných látek do ovzduší.

K bodům 61 až 63

(K § 22)

Úpravy v kompetenčních ustanoveních upravujících činnost ministerstva navazují na změnu systému certifikace. Jedná se o zrušení vedení evidence osob, kterým bylo vydáno osvědčení o školení (nově je namísto toho kompetence formulována jako spravování informačního systému certifikovaných osob) a o novou kompetenci vydávat, měnit a rušit vydaná povolení ministerstvem.

K bodu 64

(K § 23)

Při rekodifikaci přestupkového práva v roce 2017 bylo změnovým zákonem nově upraveno znění § 20, avšak tato úprava se nedopatřením nepromítla do odkazu na dané ustanovení v § 23. Přestupky, k jejichž projednání je příslušná Česká inspekce životního prostředí, jsou nyní uvedeny v § 20 odst. 1.

K bodu 65

(K § 24)

Do písm. a) byla doplněna pravomoc kontrolovat označování výrobků a zařízení, která obsahují nejen F-plyny, ale také regulované látky. Jedná se o nápravu zjevně disproporčního stavu, kdy nebylo možné kontrolovat označování výrobků a zařízení obsahující regulované látky, ale pouze ty s F-plyny (návaznost na § 14, kde je tato skutečnost napravována).

K bodům 66 a 67

(K Příloze zákona)

V bodu 2 Přílohy se odstraňuje písmeno g) bez náhrady. Pro vytvoření datové sestavy v souvislosti s poskytováním informací dle § 25 odst. 1 písm. c) zákona je využíváno datového skladu celní správy. Povaha látky se však v celním prohlášení nikdy neuváděla a povinnost jí do celního prohlášení uvádět není právními předpisy stanovena. Z tohoto důvodu není možné tento údaj předávat. Povaha látky je proto vyňata z výčtu údajů, které jsou předávány Ministerstvu životního prostředí celními orgány.

K čl. II – Přechodná ustanovení

K bodu 1

Přechodné ustanovení upravuje postavení a činnost hodnotících subjektů podle stávající právní úpravy tak, aby byla zajištěna činnost hodnotícího a certifikačního subjektu podle nové právní úpravy.

K bodu 2

Přechodné ustanovení reflektuje změnu formy některých certifikací podle dosavadní právní úpravy na povolení Ministerstva životního prostředí. Tam, kde byla forma změněna, se certifikáty již dříve vydané považují za povolení podle upraveného znění zákona.

K bodu 3

Přechodné ustanovení upravuje postup při dokončení řízení zahájených v době účinnosti předchozí právní úpravy a dosud neskončených.

K čl. III – Oznámení technického předpisu

Tímto předkladatel splňuje notifikační povinnost vůči Evropské komisi vycházející ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

K čl. IV – Účinnost

Nabytí účinnosti právní úpravy se navrhuje v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, k 1. červenci 2022.

V Praze dne 25. listopadu 2021

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr životního prostředí: Mgr. Richard Brabec v.r.