zákon č. 62/2006 Sb.

K části první

K čl. I

K bodu 1.

Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souladu s čl. 48 odst. 3 Legislativních pravidel vlády České republiky, provádějící citaci relevantních směrnic práva Evropských společenství.

K bodu 2.

Zrušuje se dosavadní vynětí plateb daní a poplatků, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na zdravotní pojištění z režimu zákona o platebním styku.

K bodu 3.

Do základního ustanovení o vydávání a užívání elektronických platebních prostředků se doplňují další subjekty spadající pod pojem vydavatelé. V souladu se směrnicí jsou jimi instituce elektronických peněz. V návaznosti na poslední novelu zákona o spořitelních a úvěrních družstvech (zák. č. 280/2004 Sb.) jsou doplněny i tyto subjekty.

K bodu 4.

Nové odstavce 2 a 3 stanoví působnost vybraných ustanovení zákona o platebním styku i na činnosti prováděné českými subjekty v zahraničí. Teritoriální působnost plyne z jednotlivých předpisů ES.

K bodu 5. a 6.

Upravuje se definice elektronického peněžního prostředku a elektronických peněz. V návaznosti na dosavadní praktické zkušenosti České národní banky se zmírňuje dosavadní přísnější regulace nad rámec směrnice. Elektronické peníze nepožívají ochranu jako vklady podle zákona o bankách a zároveň přijetím peněžních prostředků, jsou-li bezprostředně vyměněny za elektronické peníze, nedochází k porušení zákazu přijímání vkladů jinými osobami než bankami (§ 2 zákona o bankách).

K bodu 7.

Vkládají se nová ustanovení, která stanoví, kdo je oprávněn vydávat elektronické peníze. Dále se stanoví definice instituce elektronických peněz, včetně zahraniční instituce elektronických peněz, podmínky pro činnost instituce elektronických peněz včetně stanovení podmínek, za kterých může Česká národní banka vydat instituci elektronických peněz licenci pro výkon její činnosti; tato činnost podléhá výkonu dohledu Českou národní bankou. Ustanovení § 18c stanoví zákaz poskytování úvěrů a nabývání účasti na jiných osobách nebo vykonávání kontroly nad jinými osobami. Ustanovení § 18d odst. 1 stanoví dále přiměřenou použitelnost vybraných ustanovení zákona o bankách i pro instituce elektronických peněz. Česká národní banka se dále zmocňuje stanovit vyhláškou náležitosti žádosti o licenci k vydávání elektronických peněz a stanovit opatřením další požadavky na instituce elektronických peněz. Ustanovení § 18d stanoví určité povinnosti instituci elektonických peněz ve věci údajů o její činnosti a rovněž povinnost předávat České národní bance informace pro účely provádění dohledu na individuálním a konsolidovaném základě. Ustanovení § 18e a 18f se týkají některých ekonomických aspektů činnosti instituce elektronických peněz, především požadavků na kapitál instituce elektronických peněz, který nesmí klesnout pod 35 000 000 Kč, a dále požadavků na investování peněžních prostředků.

K bodu 8.

Změna názvu odpovídá změněnému obsahu § 19.

K bodu 9. a 10.

Podmínky pro vydávání elektronických peněz jinými osobami na základě povolení České národní banky se upravují totožně s článkem 8 směrnice. Po dvouleté zkušenosti České národní banky v této oblasti se dosavadní vůči směrnici přísnější úprava zpřesňuje a zmírňuje.

K bodu 11., 12. a 15.

Jedná se o změnu a upřesnění terminologie.

K bodu 13.

Stanoví dohled České národní banky nad dodržováním podmínek povolení a dále stanoví oprávnění odejmout povolení v případě porušení těchto podmínek.

K bodu 14.

Návrh stanoví výslovný okamžik zániku povolení k vydávání elektronických peněz; tímto okamžikem je prohlášení konkurzu na majetek vydavatele.

K bodu 16.

Minimální hodnota pro zpětnou výměnu elektronických peněz se stanoví v hodnotě odpovídající 10 eur namísto dosavadních 300 Kč. Takové určení eliminuje možné komplikace související s pohybem kurzu české měny a možnosti vzniku případné nekompatibility.

K bodu 17.

Nadpis se zrušuje s ohledem na níže uvedenou změnu ve správním trestání.

K bodu 18. a 19. a k části čl. V.

Na základě stanoviska Evropské komise se osoba oprávněná k vydávání elektronických peněžních prostředků odstraňuje z výčtu možných účastníků platebního nebo vypořádacího systému.

K bodu 20.

S ohledem na novou úpravu přestupků se přesně stanovuje způsob a lhůta pro poskytnutí informace.

K bodu 21.

Zpřesňuje se stávající dikce. Osoby se sídlem nebo místem podnikání v České republice jsou povinny oznamovat České národní bance svoji případnou účast v dalších systémech oznámených Evropské komisi (a fungujících podle příslušné směrnice o neodvolatelnosti v platebních a vypořádacích systémech). Tímto budou dány lepší předpoklady pro splnění oznamovací povinnosti České národní banky podle § 29 zákona o platebním styku. S ohledem na novou úpravu přestupků se přesně stanovuje způsob a lhůta pro poskytnutí informací.

K bodům 22. až 24.

Změny souvisejí se změnou úpravy přestupků s tím, že v novém § 31a je komplexně řešena problematika ukládání pořádkových pokut.

K bodu 25.

Zcela nově, v souladu s vládou schválenou koncepcí správního trestání, se upravují správní delikty obecně u všech vydavatelů elektronických platebních prostředků včetně institucí elektronických peněz, jiných osob vydávajících elektronické peníze, osob, které vydávají elektronické peníze bez povolení nebo licence České národní banky, a dále provozovatelů a účastníků platebních systémů. Ustanovení § 34a formuluje celou řadu skutkových podstat správních deliktů včetně sankcí za protiprávní jednání a ustanovení § 34b obsahuje procesní pravidla včetně toho, že příjem z uložených pokut je příjmem státního rozpočtu.

K bodům 26. a 27.

Jedná se o legislativně technické úpravy související se změnou systematiky zákona.

K bodu 28.

V § 35 odst. 6 se v kontextu s celkovými systematickými úpravami § 35 zpřesňují ustanovení o možnosti podat proti rozhodnutí České národní banky podle části třetí až páté zákona o platebním styku rozklad. O rozkladu rozhoduje obdobně jako v jiných případech bankovní rada České národní banky.

K čl. II

Přechodným ustanovením se předchozí souhlasy pro osoby vydávající elektronické peněžní prostředky převádějí na povolení k vydávání elektronických peněz podle nové právní úpravy.

K čl. III

S ohledem na rozsah a četnost změn prováděných v zákoně o platebním styku se navrhuje republikační doložka pro předsedu vlády k vyhlášení úplného znění zákona.

K části druhé

K čl. IV

K bodu 1. až 7.

Dochází k vypuštění úpravy jednotné licence osob vydávajících elektronické peněžní prostředky, neboť úprava byla zcela promítnuta do zákona o platebním styku.

Dochází k vypuštění pojmu elektronický peněžní prostředek, neboť po vypuštění výše uvedené pasáže jej zákon o bankách již nepoužívá.

K bodu 8.

Do výčtu osob, vůči kterým se prolamuje bankovní tajemství, se doplňuje finanční arbitr. K potřebě této úpravy vedou dosavadní praktické zkušenosti z jeho činnosti.

K části třetí

K čl. V

K bodu 1.

Zavádí se dohled České národní banky nad institucemi elektronických peněz a jiných osob, které vydávají elektronické peníze podle zákona o platebním styku.

K bodu 2.

Umožňuje se spolupráce České národní banky se zahraničními institucemi zabývajícími se taktéž dohledem nad institucemi elektronických peněz.

K bodu 3.

Stanoví se oprávnění České národní banky upravit opatřením vyhlášeným ve Věstníku České národní banky pravidla obezřetného podnikání institucí elektronických peněz.

K bodu 4.

Navrhuje se změna úrokové sazby pro výpočet sankce za nedodržování povinných minimálních rezerv (PMR), a to z dosavadního dvojnásobku diskontní sazby na dvojnásobek lombardní sazby České národní banky. Důvodem je zejména skutečnost, že při velmi nízkých úrovních úrokových sazeb ČNB není možné dosavadní dvojnásobek diskontní sazby považovat za sankční úrokovou sazbu. Pokud při zachování dvouprocentního rozpětí mezi diskontní a lombardní sazbou klesne diskontní sazba pod dvě procenta, je sankční sazba nižší než lombardní sazba, za kterou jsou bankám půjčovány likvidní prostředky v rámci automatické zápůjční facility. Z toho plyne, že za takové situace se bance čistě nominálně vyplatí v případě, kdy hrozí nesplnění povinnosti minimálních rezerv, nedodržet tuto povinnost a zaplatit sankční úrok, místo aby využila zápůjční facilitu a povinnost splnila. Navrhovaná úprava vychází z rámce, který má podle nařízení Rady č. 2531/98 při stanovení sankce za nedodržení povinných minimálních rezerv Evropská centrální banka.

K bodu 5.

Vkládá se zmocňovací ustanovení pro vydání opatření ke stanovení pravidel tvorby, udržování a úročení povinných minimálních rezerv a stanovení způsobu výpočtu úroku při nedodržení stanovené úrovně povinných minimálních rezerv. Doposud toto opatření vydává Česká národní banka podle zmocnění v zákoně o bankách, v zákoně o ČNB toto zmocnění chybí. Navíc jej bude možno využít i pro případné další subjekty, bude-li jim v budoucnu uložena povinnost vytvářet povinné minimální rezervy.

K bodu 6.

Jedná se o legislativně technickou změnu. Pojem „clearingová“ instituce se dává do souladu s § 82 odst. 5 písm. c) zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

K bodu 7. až 10.

Do výčtu subjektů, od kterých vyžaduje Česká národní banka potřebné informace a podklady, se doplňují instituce elektronických peněz. Zpřesňuje se obsah opatření, kterým je Česká národní banka oprávněna od povinných osob získávat potřebné informace a podklady včetně metodiky k sestavování těchto informací a podkladů.

K bodu 11.

Stanovuje se oprávnění České národní banky vynucovat splnění informační povinnosti taktéž od institucí elektronických peněz a od poboček zahraničních institucí elektronických peněz.

K bodu 12.

V návaznosti na úpravu provedenou v § 2 odst. 2 vložením nového písmene e) se zavádí dohled České národní banky nad institucemi elektronických peněz a jiných osob, které vydávají elektronické peníze podle zákona o platebním styku.

K bodům 13., 14. a 16.

Jedná se o změny legislativně technického charakteru v souvislosti s institucemi elektronických peněz.

K bodu 15.

V § 49b odst. 1 se doplňují ústavní meze pro vydávání opatření Českou národní bankou konformně s čl. 79 odst. 3 ústavy.

K části čtvrté

K čl. VI

V § 82 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu se v souvislosti se zákazem osob oprávněných vydávat elektronické platební prostředky, zakotveným v novele zákona o platebním styku pro účastníky vypořádacího systému podle odst. 2, se možnost být účastníkem systému eliminuje i v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.

K části páté

K čl. VII

Z důvodu právní jistoty se instituce elektronických peněz a provozovatelé platebních systémů výslovně vyjímají z režimu živnostenského zákona tak, jako jsou např. vyjmuty od počátku banky.

K části šesté

K čl. VIII

K bodu 1. až 4.

V těchto ustanoveních se jedná o doplnění spořitelních a úvěrních družtev do ustanovení zákona týkající se místní příslušnosti správce daně, rozhodnutí ve věcech daňového řízení a registrační povinností daňových subjektů.

K bodu 5.

Povinnost bank sdělovat správci daně na dožádání informace o číslech účtů, jejich majitelů, stavech peněžních prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje o úvěrech, vkladech a depozitech se upřesňuje tak, aby nevznikaly pochyby, že se tato povinnost vztahuje i na pobočky zahraničních bank, spořitelní a úvěrní družstva a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání podle zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 6.

Ustanovení, které obecně upravuje způsob placení daně v české měně, se doplňuje textem, který jednoznačně určí postup správce daně v případech, kdy placení daně bylo provedeno v cizí měně.

K bodu 7. a 8.

Jedná se o legislativně technickou změnu, která je důsledkem změny činnosti spořitelních a úvěrních družstev.

K bodu 9. a 10.

Odstavec 6 se doplňuje tak, aby byl jednoznačně stanoven postup, pokud dojde při převodu peněžních prostředků k omylu ze strany banky, držitele poštovní licence nebo spořitelního a úvěrního družstva. Obdobný postup se uplatní i při zřejmém omylu, který se stane daňovému dlužníku při poukázání platby.

K bodu 11.

V odstavci 1 se zachovává stávající úprava při převodu peněžních prostředků uskutečněného v české měně, kdy dnem splnění daňové povinnosti je den příkazu daňového subjektu bance nebo spořitelnímu a úvěrnímu družstvu nebo předání peněžních prostředků pracovníkovi správce daně. Upraven je také postup v případě, že se jedná o převod peněžních prostředků z účtu vedeného v cizí měně nebo v zahraničí. Zde se za den platby považuje v souladu s obecnou koncepcí úpravy dne platby den, kdy jsou prostředky připsány na účet správce daně.

V odstavci 2 je řešen postup pro případ, že platba podle odstavce 1 nebyla řádně provedena. Stanovený den platby podle odstavce 1 platí pouze v případě, že ten, kdo platbu uskuteční, využije všech práv na reklamaci. Jedná se o reklamaci např. podle § 11 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, kdy má odesílatel právo požádat o její vydání do čtyř let od podání, nebo podle § 11 zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů.

V odstavci 3 je stanovena povinnost banky, u které je veden účet správce daně, sdělovat správci daně kdo, v jaké výši a který den došlo k odepsání platby nebo k přijetí platby v hotovosti. Obdobné povinnosti jsou stanoveny držiteli poštovní licence.

V odstavci 4 se stanoví držiteli poštovní licence lhůta pro převod poukázané částky bance, která provede další nezbytné operace pro připsání platby na účet správce daně. Tato úprava je nutná, neboť držitel poštovní licence není v tomto ohledu podřazen režimu zákona o platebním styku.

Text odstavce 5 stanoví úrok pro držitele poštovní licence za nedodržení lhůty stanovené v odstavci 4 a současně se zde ukládá povinnost držiteli poštovní licence převést správci daně úrok, na který má držitel poštovní licence nárok jako klient banky, pokud k prodlevě platby do veřejného rozpočtu dojde v té části převodu, který realizuje banka. Povinnost úročení podle tohoto odstavce vůči správci daně nevzniká, pokud platba nepřesáhne částku 10 000 Kč a současně zpoždění platby není delší než 5 pracovních dnů.

Odstavec 6 stanoví, že úrok uhrazený správci daně podle odstavce 5 a zákona o platebním styku se spravuje jako příslušenství daně.

K bodu 12. až 14.

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která je důsledkem změny činnosti spořitelních a úvěrních družstev.

K části sedmé

K čl. IX

K bodu 1.

Jde o legislativně technickou úpravu související s novým zněním § 19 odst. 2 zákona o pojistném navrženým v bodě 2 tohoto návrhu. Dnem platby přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) provedené příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) bude i nadále u bezhotovostního převodu den odepsání z účtu OSSZ, u platby v hotovosti den, kdy příslušná peněžní instituce, např. držitel poštovní licence, platbu přeplatku na pojistném přijala.

K bodu 2.

V § 19 odst. 1 se v návaznosti na návrh novely zákona o platebním styku (§ 3) umožňuje placení pojistného též bezhotovostním převodem z účtu vedeného u spořitelního a úvěrního družstva nebo platbou v hotovosti u téhož družstva. Současně se plátci pojistného umožňuje placení pojistného v zahraničí bezhotovostním převodem i v hotovosti u kterékoli peněžní instituce v zahraničí, která poskytuje tyto platební služby a kterou si plátce pojistného zvolí.

V § 19 odst. 2, který upravuje den platby pojistného, se u nových způsobů placení pojistného uvedených v odstavci 1 stanoví den platby pojistného v případě bezhotovostního převodu z účtu vedeného u spořitelního a úvěrního družstva stejně jako u bezhotovostního převodu z účtu vedeného u banky, tedy dnem odepsání z účtu plátce. U bezhotovostního převodu z účtu vedeného v zahraničí a u platby v hotovosti v zahraničí je dnem platby pojistného den připsání pojistného na účet příslušné OSSZ.

V § 19 odst. 3 se stávající oznamovací povinnost banky, u které je veden účet příslušné OSSZ, rozšiřuje o sdělení dne, kdy došlo k odepsání platby pojistného z účtu plátce pojistného vedeného tímto družstvema rovněž o sdělení dne, kdy došlo k přijetí platby pojistného v hotovosti družstvem. Oznamovací povinnost držitele poštovní licence se ponechává v dosavadním rozsahu.

V § 19 odst. 4 se dosavadní povinnost držitele poštovní licence předat ve stanovené lhůtě 2 pracovních dnů platbu pojistného v hotovosti bance, která vede jeho účet, ponechává beze změny.

Podle navrženého znění § 19 odst. 5 bude držitel poštovní licence při nedodržení lhůty 2 pracovních dnů stanovené k předání platby pojistného v hotovosti bance, která vede jeho účet, i nadále povinen uhradit OSSZ úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní banky platné v příslušném kalendářním čtvrtletí. Nově se ukládá držiteli poštovní licence převést OSSZ úrok z prodlení, který mu podle zákona o platebním styku zaplatila banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo z důvodu nedodržení lhůt stanovených v § 8 zákona o platebním styku.

Se zřetelem k tomu, že předloženou novelou se umožňuje bezhotovostní placení pojistného prostřednictvím spořitelních a úvěrních družstev, navrhuje se v § 19 odst. 6 upravit, že tato družstva jsou povinna poskytovat OSSZ na žádost stanovené údaje týkající se plátců pojistného obdobně jako mají tuto povinnost vůči OSSZ banky podle § 38 odst. 3 písm. f) zákona o bankách.

K části osmé

K čl. X

Také změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění je vyvolána podřazením těchto plateb režimu zákona o platebním styku. Text navrhovaného § 17, který upravuje způsob placení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, je téměř identický s textem návrhu § 19 zákona o pojistném na sociální zabezpečení.

Odlišnosti vyplývající z povahy plateb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění obsahuje pouze ustanovení odstavce 1. V písmenu b) se částka pojistného, kterou je oprávněn přijmout zaměstnanec zdravotní pojišťovny, neomezuje. Platba pojistného v hotovosti v zahraničí se nepřipouští.

K části deváté

K čl. XI

Navrhuje se účinnost dnem 1. října 2005.

V Praze dne 6. dubna 2005

Předseda vlády

JUDr. Stanislav Gross, v.r.

Ministr financí

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r.

Guvernér České národní banky

doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc., v.r.

Zákon č. 124/2002 Sb.,

o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku),

ve znění zákona č. 257/2004 Sb.

(úplné znění)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST první

Úvodní ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství¹⁾ a upravuje

1. provádění převodů peněžních prostředků na území České republiky v české měně a provádění přeshraničních převodů (§ 2 odst. 2),

2. vydávání a užívání elektronických platebních prostředků,

3. vznik a provozování platebních systémů v jakékoli měně a práva a povinnosti jejich účastníků, jestliže se tito účastníci dohodli, že se tyto platební systémy řídí právním řádem České republiky, a dále některé povinnosti účastníků platebních systémů provozovaných podle právního řádu některého z členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.

ČÁST druhá převody peněžních prostředků

§ 2

Základní ustanovení

1. Podle této části zákona postupují

1. banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání, jestliže tyto činnosti provádějí na území České republiky (dále jen „převádějící instituce“),

2. fyzické a právnické osoby, které dávají přímo převádějící instituci příkaz k převodu (§ 4) (dále jen „příkazce“), nebo které jsou konečnými příjemci částky převodu (dále jen „příjemce“). U přeshraničních převodů podle odstavce 2 se za příkazce nepovažují banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají přeshraniční převody jako podnikání, osoby oprávněné k poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,²⁾ pojišťovny, investiční společnosti, investiční fondy, penzijní fondy a dále jiné osoby se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky, které provádějí obdobné činnosti jako podnikání.

(2) Přeshraničním převodem se rozumí převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty 50 000 eur. Protihodnota se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni účinnosti příkazu k převodu.

§ 3

Převod

1. Převodem se pro účely tohoto zákona rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce.

33. Převod může být uskutečněn zejménaodepsáním z účtu příkazce nebo složením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo výplatou hotovosti příjemci. Příkazcem a příjemcem může být tatáž osoba.

34. Za převod s výjimkou přeshraničního převodu se nepovažuje

    1. poštovní poukaz podle zvláštního právního předpisu.³⁾

    2. platba daně a poplatku podle zvláštního právního předpisu,⁴⁾

    3. platba pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního právního předpisu,⁵⁾

    4. platba pojistného na všeobecné zdravotní pojištění podle zvláštního právního předpisu.⁶⁾

§ 4

Příkaz k převodu

Příkazem k převodu se pro účely tohoto zákona rozumí

1. bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu,

2. pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, jehož všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny.

§ 5

Den účinnosti příkazu k převodu

1. Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky požadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jejímž je klientem, podmínky stanovené tímto zákonem (§ 6 odst. 1) a další povinnosti, stanoví-li takzvláštní právní předpis.

2. Určí-li příkazce den, kdy mají být peněžní prostředky na základě příkazu k převodu odepsány z jeho účtu, nastává účinnost příkazu k převodu v tento den, jsou-li splněny podmínky jeho účinnosti.

§ 6

Podmínky účinnosti příkazu k převodu

1. Podmínkami účinnosti příkazu k převodu jsou zajištění krytí částky převodu a předání podkladů nutných k provedení převodu převádějící instituci.

2. Převádějící instituce může ve svých obchodních podmínkách zejména stanovit povinnost příkazce předat jí příkaz k převodu přede dnem jeho účinnosti, lhůtu k jeho předání a provozní dobu, v níž je možno předávat příkazy k převodu.

§ 7

Informační povinnosti převádějící instituce

(1) Převádějící instituce informuje veřejnostjasně a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů. Informace musí vždy obsahovat

1. lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven,

2. lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce, nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici,

3. výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu,

4. den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici,je-li příjemcem,

5. postupy pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informace o postupech pro řešení sporů (§ 12),

6. údaj o směnných kurzech používaných při přepočtu.

(2) S výjimkou případu, kdy převádějící instituce nehodlá převod uskutečnit, musí zájemci na jeho žádost sdělit závaznou lhůtu, v níž bude převod proveden, a závaznou cenu, kterou zájemce uhradí za provedení převodu.

(3) Převádějící instituce informuje svého klienta následně jasně a srozumitelně písemnou formou a je-li to vhodné též elektronickými prostředky o uskutečněných převodech, nevzdá-li se klient nároku na tuto informaci. Informace musí vždy obsahovat

1. údaje umožňující klientovi identifikovat převod,

2. částku převodu, která byla uvedena na příkazu k převodu,

3. výši ceny za provedení převodu účtované k tíži klienta,

4. den, kdy byla částka převodu odepsána z účtu klienta, nebo den, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta.

5. Jestliže příkazce určil, že cenu za provedení převodu nebo její část uhradí příjemce (§ 10), musí o tom příjemce informovat jeho převádějící instituce. Provedla-li převádějící instituce kurzový přepočet, je povinna informovat svého klienta o použitém směnném kurzu.

§ 8

Lhůty provádění převodů

(1) Převádějící instituce provádějí převody ve lhůtách stanovených v odstavcích 2, 3 a 5, pokud není dán zákonný důvod lhůtu prodloužit.⁷⁾

(2) Provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně

a) mezi různými převádějícími institucemi, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší,

b) v rámci téže převádějící instituce, je povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu k převodu bankovním pracovním dnem.

(3) Provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem; není-li taková lhůta dohodnuta, do 5 bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.

(4) Bankovním pracovním dnem se rozumí den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svoji činnost.

(5) Převádějící instituce příjemce připíše částku převodu ve prospěch účtu příjemce nebo zajistí, aby částka převodu byla příjemci k dispozici, nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a kdy tato převádějící instituce obdržela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší.

(6) Nemůže-li převádějící instituce příjemce identifikovat příjemce částky převodu, vrátí částku převodu bez zbytečného odkladu převádějící instituci příkazce.

(7) Nepřevezme-li příjemce částku převodu, která je mu k dispozici, nebo nelze-li mu tuto částku předat z důvodů překážek na straně příjemce, vrátí převádějící instituce příjemce částku převodu převádějící instituci příkazce, a to do 3 bankovních pracovních dnů po uplynutí 6 týdnůod připsání částky na účet převádějící instituce příjemce, není-li mezi příjemcem a jeho převádějící institucí nebo mezi příkazcem a jeho převádějící institucí dohodnuto jinak.

§ 9

Úrok z prodlení

(1) Jestliže převádějící instituce příkazce nedodrží lhůtu provedení převodu stanovenou v § 8 odst. 2 nebo 3, zaplatí příkazci úrok z prodlení. Jestliže převádějící instituce příjemce nedodrží lhůtu k poskytnutí částky převodu příjemci podle § 8 odst. 5, zaplatí úrok z prodlení příjemci.

(2) Jestliže nedodržení lhůty provedení převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce podle § 8 odst. 2 písm. a) nebo podle § 8 odst. 3 způsobí zprostředkující převádějící instituce, zaplatí tato převádějící instituce úrok z prodlení převádějící instituci příkazce.

(3) Úrok z prodlení se vypočte z částky převodu; při výpočtu úroku z prodlení se použije úroková sazba stanovená zvláštním právním předpisem.⁸⁾

(4) Převádějící instituce příkazce i převádějící instituce příjemce zaplatí úrok z prodlení, i když nedodržení lhůty provedení převodu nezpůsobí; povinnosti platit úrok z prodlení se zprostí jen tehdy, prokáže-li, že nedodržení lhůty provedení převodu způsobil příkazce nebo příjemce částky převodu, nebo že k nedodržení lhůty převodu došlo v důsledku okolností stanovených v § 13.

(5) Kromě úroku z prodlení majípříkazce, příjemce nebo převádějící instituce nárokna náhradu škody; jiná jejich práva tím nejsou dotčena.

§ 10

Zákaz provádění srážek z částky převodu

(1) Převádějící instituce příkazce, zprostředkující převádějící instituce i převádějící instituce příjemce jsou povinny převést částku převodu v plné výši bez jakýchkoliv srážek. Tím není dotčeno právo převádějící instituce příjemce vůči příjemci na úhradu cen souvisejících s vedením jeho účtu za podmínky, že takto nebude obcházeno ustanovení věty první, zejména, že tyto ceny nebudou v případě přeshraničního převodu vyšší než u převodu prováděného na území České republiky.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, určí-li příkazce, že cenu za provedení převodu nebo její část uhradí příjemce.

(3) Poruší-li převádějící instituce příkazce nebo zprostředkující převádějící instituce povinnost stanovenou v odstavci 1, je převádějící instituce příkazce povinna na žádost příkazce vrátit neoprávněně sraženou nebo naúčtovanou částku příjemci, nepožaduje-li její vrácení příkazce, a to na vlastní náklady a bez jakýchkoliv srážek.

(4) Poruší-li povinnost stanovenou v odstavci 1 zprostředkující převádějící instituce, je povinna vrátit neoprávněně sraženou nebo naúčtovanou částku na vlastní náklady a bez jakýchkoliv srážek převádějící instituci příkazce nebo, pokud o to převádějící instituce příkazce požádá, příjemci.

(5) Poruší-li povinnost stanovenou v odstavci 1 převádějící instituce příjemce, je povinna vrátit neoprávněně sraženou nebo naúčtovanou částku na vlastní náklady a bez jakýchkoliv srážek příjemci.

§ 11

Povinnost pro případ neúspěšného převodu

(1) Jestliže po účinnosti příkazu k převodu není převod uskutečněn ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 2 nebo 3, ani nebyla částka převodu vrácena podle § 8 odst. 6 nebo 7, a požádá-li o to příkazce, poskytne mu převádějící instituce příkazce částku převodu a dále úrok z prodlení a ceny za provedení převodu, které příkazce již zaplatil. Převádějící instituce příkazce splní tuto povinnost do čtrnácti bankovních pracovních dnů ode dne doručení žádosti příkazce; této povinnosti se zprostí, jen pokud byla v této lhůtě částka převodu připsána na účet převádějící instituce příjemce. Splní-li převádějící instituce příkazce tuto povinnost, není dále povinna dokončit převod.

(2) Úrok z prodlení se vypočte z částky převodu za období ode dne účinnosti příkazu k převodu do dne poskytnutí částky podle odstavce 1 příkazci. Při výpočtu úroku z prodlení se použije úroková sazba stanovená zvláštním právnímpředpisem.⁸⁾ Byl-li poskytnut úrok z prodlení podle odstavce 1 nebo odstavce 3, nenáleží příkazci ani převádějící instituci úrok z prodlení podle § 9.

(3) Každá zprostředkující převádějící instituce, která přijala od jiné převádějící instituce pokyn k provedení příkazu k převodu, je povinna vrátit na své náklady částku převodu včetně úroků a cen převádějící instituci, která jí dala pokyn k provedení příkazu k převodu. V případě přeshraničního převodu je zprostředkující převádějící instituce povinna vrátit převádějící instituci, která jí dala pokyn k provedení příkazu k převodu, částku převodu pouze do výše protihodnoty 12 500 eur a dále úrok z prodlení a ceny za provedení převodu, které obdržela.

(4) Jestliže neúspěšný převod způsobí převádějící instituce, kterou zvolila převádějící instituce příjemce, odstavec 1 se nepoužije. Převádějící instituce příjemce je povinna poskytnout částku převodu příjemci. Povinnost převádějící instituce příkazce uskutečnit převod je tím splněna.

(5) Jestliže důvodem neúspěšného převodu byly chyby nebo neúplné údaje v příkazu k převodu, který dal příkazce své převádějící instituci, nebo byl-li neúspěšný převod způsoben zprostředkující převádějící institucí, kterou zvolil příkazce, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. Všechny na převodu zúčastněné převádějící instituce jsou povinny vyvinout veškeré úsilí, které lze na nich požadovat, aby částka převodu byla nalezena a vrácena převádějící instituci příkazce. Úroky a ceny zaplacené při zprostředkování převodu tyto převádějící instituce nevracejí a mají nárok na úhradu nákladů vynaložených na vrácení částky převodu převádějící instituci příkazce. Nalezla-li převádějící instituce příkazce částku převodu, nebo jí byla tato částka vrácena, vrátí příkazci částku převodu sníženou o částku vynaložených nákladů.

(6) Kromě poskytnutí částky převodu a úroku z prodlení majípříkazce, příjemce nebo převádějící instituce nárokna náhradu škody; jiná jejich práva tím nejsou dotčena.

§ 12

Řešení sporů

Se spory, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků podle této části zákona, se mohou klienti obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu. Právo klienta obrátit se na soud tím není dotčeno.

§ 13

Nepředvídatelné překážky

Prokáže-li převádějící instituce, že jí v plnění povinností stanovených v této části zákona bránily nepředvídatelné překážky, které vznikly nezávisle na její vůli a nelze-li předpokládat, že by tyto překážky nebo jejich následky mohla odvrátit nebo překonat, zbaví se odpovědnosti za nesplnění těchto povinností.

ČÁST třetí vydávání a užívání elektronických platebních Prostředků

§ 14

Základní ustanovení

1. Podle této části zákona postupují

a) banky, pobočky zahraničních baank a jiné osoby, které vydávají elektronické platební prostředky jako podnikání, provádějí-li tyto činnosti na území České republiky, )dále jen „vydavatel“)banky, pobočky zahraničních bank, Česká národní banka, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz (18b), dále zahraniční banky a zahraniční instituce elektronických peněz, které vykonávají činnost na území České republiky na základě jednotné licence podle zákona o bankách⁹⁾, a dále jiné osoby, které vydávají elektronické platební prostředky (§ 15 odst. 1) jako podnikání, vydávají-li všechny tyto subjekty elektronické platební prostředky na území České republiky (dále jen „vydavatel“),

b) fyzické a právnické osoby, které na základě smlouvy s vydavatelem užívají elektronický platební prostředek (dále jen „držitel“) osoby, které na základě smlouvy s vydavatelem užívají elektronický platební prostředek (dále jen „držitel“).

(2) Podle § 20 postupují banky, spořitelní a úvěrní družstva a instituce elektronických peněz i při svém působení mimo území České republiky.

(3) Ustanovení § 18b odst. 3 a § 18c až § 18f se na instituce elektronických peněz vztahují i při jejich činnosti mimo území České republiky. To neplatí pro požadavky na vnitřní řídicí a kontrolní systém instituce elektronických peněz (§ 18d odst. 4) pro oblast řízení rizika likvidity.

§ 15

Elektronický platební prostředek a elektronické peníze

1. Elektronickým platebním prostředkem je

a) prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držiteleosobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem,

b) elektronický peněžní prostředek.

(2) Elektronickým peněžním prostředkem je platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami, než jeho vydavatelem.

(3) Elektronickými penězi je peněžní hodnota, která

a) představuje pohledávku za vydavatelem,

b) je uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku,

c) je vydávaná proti přijetí peněžních prostředků v hodnotě ne nižší, než je hodnota vydávaných elektronických peněz, a

d) je přijímána jako platební prostředek jinými osobami než jejich vydavatelem.

(3) Elektronickými penězi je peněžní hodnota uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku.

(4) Přijaté peněžní prostředky nejsou vkladem podle zákona o bankách, jsou-li osobou oprávněnou vydávat elektronické peníze (§ 18a) neprodleně vyměněny za elektronické peníze. Elektronické peníze podle odstavce 3 smějí být vydávány pouze vydavatelem elektronických peněžních prostředků a pouze na základě předchozího přijetí peněžních prostředků v hodnotě ne nižší, než je hodnota elektronických peněz.

§ 16

Vzorové obchodní podmínky

Česká národní banka za účelem ochrany držitelů vydává vzorové obchodní podmínky, které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. První vzorové obchodní podmínky vydá Česká národní banka ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzorové obchodní podmínky a jejich změny zveřejňuje ve Věstníku České národní banky.

§ 17

Obchodní podmínky vydavatele

(1) Vydavatel informuje zájemce o vydání elektronického platebního prostředku o svých obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, a to v dostatečném předstihu před vydáním elektronického platebního prostředku.

(2) Vydavatel je povinen v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků výslovně informovat, zda tyto podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České národní banky vydaným podle § 16, a jaký je obsah případných odchylek.

(3) Povinnost podle odstavce 2 splní vydavatel do 3 měsíců ode dne vydání vzorových obchodních podmínek České národní banky nebo jejich změny.

(4) Vydavatel je povinen poskytnout své obchodní podmínky vydané podle odstavců 1 až 3 České národní bance bez zbytečného odkladu po jejich vydání nebo změně.

§ 18

Užití elektronického platebního prostředku na dálku

Jestliže bylo užito elektronického platebního prostředku,

a) aniž byl fyzicky předložen, nebo

b) bez identifikace držitele osobním identifikačním číslem nebo bez identifikace jiným způsobem, neumožňuje-li podstata elektronického platebního prostředku jeho fyzické předložení, a prohlásí-li držitel, že tento elektronický platební prostředek neužil, má právo požadovat od vydavatele neprodlené vrácení peněžních prostředků odčerpaných takovýmto užitím elektronického platebního prostředku.

§18a

Osoby oprávněné vydávat elektronické peníze

Elektronické peníze mohou vydávat pouze

1. banky a pobočky zahraničních bank, mají-li v jim udělené licenci uvedenu činnost vydávání a správa platebních prostředků,

2. zahraniční banky, pokud je k vydávání platebních prostředků na území České republiky opravňuje jednotná licence podle zákona o bankách ⁹⁾,

3. spořitelní a úvěrní družstva pro své členy, mají-li v jim uděleném povolení uvedenu činnost vydávání a správa platebních prostředků,

4. instituce elektronických peněz (§ 18b),

5. zahraniční instituce elektronických peněz, které vykonávají činnost podle tohoto zákona na území České republiky na základě jednotné licence,

6. Česká národní banka,

7. jiné osoby na základě povolení České národní banky (§ 19).

Instituce elektronických peněz a zahraniční instituce elektronických peněz

§ 18b

1. Instituce elektronických peněz je akciová společnost nebo evropská společnost^9a) se sídlem na území České republiky, která vydává elektronické peníze a které k výkonu této činnosti udělila Česká národní banka licenci.

2. Česká národní banka licenci neudělí osobě, u níž rozdíl

   1. součtu

      1. splaceného základního kapitálu,

      2. splaceného emisního ážia,

      3. povinných rezervních fondů,

      4. ostatních rezervních fondů vytvořených ze zisku po zdanění, s výjimkou rezervních fondů účelově vytvořených, a

      5. nerozděleného zisku z předchozích období, uvedeného v účetní závěrce ověřené auditorem a schválené valnou hromadou, o jehož rozdělení valná hromada nerozhodla, a

   2. neuhrazené ztráty z předchozích období včetně ztráty za minulé účetní období

nedosahuje částky alespoň 35 000 000 Kč.

3. Činnost institucí elektronických peněz podléhá dohledu vykonávanému Českou národní bankou.

§18c

(1) Instituce elektronických peněz může, kromě vydávání elektronických peněz, provádět pouze s tím související činnosti a uchovávání dat, a to za podmínky jejich uvedení v licenci.

(2) Instituce elektronických peněz nesmí

1. poskytovat úvěry v jakékoliv podobě,

2. nabývat podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech na jiných osobách nebo nad nimi vykonávat kontrolu^9b) s výjimkou osob, které vykonávají pomocné služby související s vydáváním elektronických peněz touto institucí.

§ 18d

1. Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na

   1. instituci elektronických peněz a

   2. zahraniční instituci elektronických peněz, která vykonává činnost podle tohoto zákona na území České republiky na základě jednotné licence⁹⁾, avšak pouze v rozsahu, v jakém se vztahují na zahraniční banku, která vykonává činnost na území České republiky na základě jednotné licence⁹⁾,

přiměřeně § 3 odst. 3, část druhá až sedmá s výjimkou § 4 odst. 1 věty třetí, § 12 odst. 4, § 20b a § 20c, část osmá s výjimkou § 26f odst. 1 a část devátá až dvanáctá s výjimkou § 37 až 38b a § 39 zákona o bankách.

2. Činností uznávanou v rámci jednotné licence^9c) je pouze vydávání elektronických peněz.

3. Česká národní banka stanoví vyhláškou náležitosti žádosti o licenci instituce elektronických peněz, náležitosti žádosti o souhlas s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti na instituci elektronických peněz, s osobou uzavírající ovládací smlouvu s institucí elektronických peněz nebo s osobou provádějící právní úkon směřující k ovládnutí instituce elektronických peněz a náležitosti oznámení o snížení kvalifikované účasti na instituci elektronických peněz nebo o pozbytí postavení ovládající osoby vůči instituci elektronických peněz.

4. Česká národní banka stanoví opatřením požadavky na vnitřní řídicí a kontrolní systém instituce elektronických peněz a podmínky pro splnění požadavku zvláštního zákona^9d) na ověření vnitřního řídicího a kontrolního systému včetně systému řízení rizik. Požadavky na vnitřní řídicí a kontrolní systém instituce elektronických peněz se vztahují, pokud jde o řízení rizika likvidity, i na pobočky zahraničních institucí elektronických peněz, které podnikají podle tohoto zákona na území České republiky na základě jednotné licence.

5. Instituce elektronických peněz je povinna čtvrtletně uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své činnosti a finanční ukazatele v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky.

6. Instituce elektronických peněz je povinna předávat České národní bance informace pro účely provádění dohledu na individuálním i konsolidovaném základě. Způsob, strukturu, obsah a lhůty pro předávání informací stanoví Česká národní banka opatřením.

§18e

1. Instituce elektronických peněz musí mít v poměru ke svým celkovým finančním závazkům z vydaných elektronických peněz neustále k dispozici kapitál ve výši stanovené Českou národní bankou. Tuto výši a složení kapitálu instituce elektronických peněz, způsob jeho výpočtu, pravidla pro výpočet celkových finančních závazků z vydaných elektronických peněz a pravidla pro hlášení o těchto skutečnostech České národní bance stanoví Česká národní banka opatřením.

(2) Kapitál instituce elektronických peněz nesmí klesnout pod 35 000 000 Kč.

§ 18f

1. Instituce elektronických peněz investuje peněžní prostředky ve výši svých finančních závazků z vydaných elektronických peněz pouze do aktiv vymezených Českou národní bankou a za podmínek stanovených Českou národní bankou.

2. Výčet aktiv podle odstavce 1, podmínky investování do těchto aktiv včetně investičních limitů a omezení, způsob oceňování aktiv a pravidla hlášení výpočtu dodržování limitů a omezení České národní bance stanoví Česká národní banka opatřením.

§ 19

Podmínky pro vydávání elektronických peněžních prostředkůPodmínky pro vydávání elektronických peněz jinými osobami na základě povolení České národní banky

(1) Jiné osoby podle § 18a písm. g) mohou vydávat elektronické peníze jen na základě povolení České národní banky za podmínky, že elektronický peněžní prostředek vydaný držiteli uchovává elektronické peníze v hodnotě odpovídající nejvýše částce 150 eur a Jiné osoby než banky, pobočky zahraničních bank a osoby k tomu oprávněné na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu⁸⁾ smějí vydávat elektronické peněžní prostředky jen po předchozím souhlasu České národní banky za těchto podmínek:

a) celková částka závazků vydavatele vyplývající z nevypořádaných částek vydaných elektronických peněz nepřesáhne zpravidla částku odpovídající hodnotě 5 000 000 eur a v žádném okamžiku částku odpovídající hodnotě 6 000 000 eur, neboelektronický peněžní prostředek vydaný držiteli uchovává elektronické peníze v hodnotě nejvýše 4500 Kč a současně celková částka závazků vydavatele vyplývající z nevypořádaných částek vydaných elektronických peněz nepřesáhne v žádném okamžiku částku 150 000 000 Kč,

b) elektronické peníze vydané touto osobou jsou přijímány jako platební prostředek pouze omezeným počtem poskytovatelů služeb, kteří elektronické peněžní prostředky jsou přijímány pouze omezeným počtem poskytovatelů služeb, kteří jsou ve vztahu k vydavateli osobou ovládanou, osobou ovládající nebo osobou ovládanou stejnou osobou jako vydavatel, nebo kteří jsou s vydavatelem spojeni finančním či obchodním vztahem, kterým je zejména společný postup při získávání odbytišť (marketing) nebo společná distribuční síť.

1. jsou ve vztahu k vydavateli osobou ovládanou, osobou ovládající nebo osobou ovládanou stejnou osobou jako vydavatel, nebo

2. jsou s vydavatelem spojeni finančním či obchodním vztahem tak úzkým, jako je společný postup při získávání odbytišť (marketing) nebo společná distribuční síť, anebo

3. poskytují své služby ve stejné budově, komplexu budov nebo jiném podobně úzce vymezeném prostoru.

(2) Osoby, které vydávají elektronické peněžní prostředkypeníze podle odstavce 1, jsou povinny pro účely řízení měnové politiky a pro statistické účely oznamovat České národní bance objem elektronických peněz vydaných za posledních 6 měsíců a počet vydaných elektronických peněžních prostředků, a to vždy k 30. červnu a 31. prosinci každého kalendářního roku, nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí vykazovaného období. Na vyžádání České národní banky jsou tyto osoby povinny sdělit i další skutečnosti, týkající se vydávání elektronických peněžních prostředků a elektronických peněz.

(3) Předchozí souhlasPovolení k vydávání elektronických peněžních prostředkůpeněz uděluje Česká národní banka na základě žádosti ve správním řízení. Náležitosti žádosti stanoví Česká národní banka vyhláškou.

(4) Česká národní banka dohlíží na dodržování podmínek, za kterých bylo uděleno povolení k vydávání elektronických peněz. Zjistí-li Česká národní banka, že vydavatel porušuje podmínky, za kterých bylo uděleno povolení k vydávání elektronických peněz, může toto povolení ve správním řízenívydavateli odejmout. Zjistí-li Česká národní banka , že vydavatel porušuje podmínky stanovené v odstavci 1, může odejmout ve správním řízení vydavateli předchozí souhlas k vydávání elektronických peněžních prostředků.

(5) Povolení k vydávání elektronických peněz zaniká okamžikem, ke kterému nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek vydavatele.

(6) Česká národní banka může stanovit vyhláškou další údaje podléhající hlášení podle odstavce 2, vymezit strukturu těchto údajů a stanovit způsob a lhůty jejich poskytování.

§ 20

Zpětná výměna elektronických peněz

(1) Vydavatel provede v době platnosti elektronického peněžního prostředkuelektronických peněz na požádání držitele zpětnou výměnu elektronických peněz v nominální hodnotě za mince a bankovky nebo bezhotovostním převodem na účet, aniž by si za tuto službu účtoval cenu s výjimkou nákladů nezbytných k provedení zpětné výměny.

(2) Vydavatel může stanovit minimální hodnotu pro zpětnou výměnu, která nesmí překročit částku odpovídající hodnotě 10 eur.300 Kč.  

(3) Podmínky pro zpětnou výměnu elektronických peněz musí být jasně a srozumitelně stanoveny v obchodních podmínkách vydavatele.

§ 21

Řešení sporů

Se spory, které vzniknou mezi vydavateli a držiteli při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, se mohou držitelé obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu. Právo držitele obrátit se na soud tím není dotčeno.

§ 22

Pokuta

Česká národní banka je oprávněna za porušení povinností stanovených v této části zákona uložit vydavateli pokutu až do výše 1 000 000 Kč. 

ČÁST čtvrtá platební systémy

§ 23

Základní ustanovení

1) Platebním systémem (dále jen „systém“) se pro účely tohoto zákona rozumí systém, který zajišťuje převody peněžních prostředků, jestliže

a) má alespoň

1. tři účastníky kromě účastníků uvedených v § 24 odst. 2 písm. a) až c), nebo

2. dva účastníky kromě účastníků uvedených v § 24 odst. 2 písm. a) až c), zajišťuje-li propojení systémů uvedených v seznamu podle § 29 odst. 1, vypořádacích systémů podle zvláštního právního předpisu, nebo vypořádacích systémů uvedených v seznamu Komise Evropských společenství a je-li jedním z nich systém provozovaný podle tohoto zákona,

b) je provozován na základě písemné smlouvy uzavřené mezi všemi účastníky systému nebo na základě písemných smluv uzavřených mezi provozovatelem systému a ostatními účastníky systému (dále jen „smlouva o platebním systému“),

c) provozovatel systému je držitelem licence k provozování platebního systému(§ 30),

d) provádí převody peněžních prostředků podle pravidel stanovených tímto zákonem a podle standardizovaných postupů dohodnutých mezi účastníky systému,

e) existenci systému a jeho název oznámí Česká národní banka Komisi Evropských společenství.

(2) Systém musí být provozován na principu zúčtování jednotlivých položek při současné kontrole jejich krytí nebo na principu zúčtování rozdílů (sald) vypočtených ze vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému, popřípadě v kombinaci těchto principů; zároveň musí splňovat podmínky, které pro tyto principy zúčtování stanoví Česká národní banka vyhláškou.

(3) Systém mezibankovního platebního styku provozovaný Českou národní bankou se považuje za systém provozovaný podle tohoto zákona.

§ 24

Účastníci systému

(1) Účastníky systému mohou být

1. banky a pobočky zahraničních bank,

2. jiné osoby, které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry podle zvláštního právního předpisu,¹⁰⁾

3. osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby podle zvláštního právního předpisu,¹⁾

4. osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou,

5. osoby oprávněné vydávat elektronické peněžní prostředky na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu,⁸⁾

6. zahraniční osoby, jejichž činnost odpovídá činnosti osob uvedených v písm. a) až c) a e),

(dále jen „peněžní instituce“), které při své účasti v systému odpovídají za splnění finančních závazků vyplývajících z jejich příkazů přijatých systémem.

(2) Účastníkem systému může dále být

a) osoba, která přijímá příkazy peněžních institucí zúčastněných v systému a která je výlučným prostředníkem mezi těmito peněžními institucemi (dále jen „ústřední protistrana“),

b) osoba, která vede účty, na nichž se zúčtují příkazy peněžních institucí nebo ústřední protistrany zúčastněných v systému a která z tohoto důvodu může peněžním institucím nebo ústřední protistraně poskytovat úvěr (dále jen „zúčtovatel“),

c) osoba, která provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků z příkazů peněžních institucí, ústřední protistrany nebo zúčtovatele (dále jen „clearingová instituce“),

d) Česká národní banka, centrální banky jiných států a Evropská centrální banka,

e) osoba, která plní úlohu podle písmena a), b) nebo c) v jiném systému, ve vypořádacím systému podle zvláštního právního předpisu¹¹⁾, nebo v systému anebo ve vypořádacím systému, uvedeném v seznamu Komise Evropských společenství, a která při své účasti v systému odpovídá za splnění finančních závazků vyplývajících z jejích příkazů, přijatých systémem.

(3) Týž účastník může v systému zajišťovat funkci ústřední protistrany, zúčtovatele nebo clearingové instituce, popřípadě zajišťovat dvě nebo všechny tyto funkce anebo zajišťovat některou jejich část.

(4) Účastníci systému musí ve smlouvě o platebním systému stanovit provozovatele systému; provozovatelem systému může být pouze některý z účastníků systému podle odstavců 1 a 2.

§ 25

Pravidla systému

Pravidla systému tvoří nedílnou součást smlouvy o platebním systému. Tato pravidla vždy stanoví

a) kdo je provozovatelem systému,

b) kdo může být účastníkem systému a za jakých podmínek,

c) práva a povinnosti účastníků systému,

d) způsob zajištění likvidity k zúčtování příkazů předaných systému,

e) způsob vypořádání vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému,

f) okamžik přijetí příkazu systémem, způsob předávání příkazů a vymezení doby, v níž systém příkazy přijímá,

g) měnu nebo měny, v nichž je systém provozován.

§ 26

Příkaz

Příkazem se pro účely této části zákona rozumí pokyn účastníka systému, aby prostřednictvím tohoto systému byly převedeny peněžní prostředky ve prospěch jejich příjemce a aby byly zaúčtovány v souladu s pravidly systému.

§ 27

Zajištění neodvolatelnosti příkazu

3. Účastník systému ani žádná třetí osoba nemůže platně odvolat příkaz přijatý systémem počínaje okamžikem přijetí příkazu, který stanoví pravidla systému.

4. Prohlášením konkurzu na majetek účastníka systému nebo zastavením anebo omezením plateb v důsledku jiného opatření vůči účastníkovi systému (dále jen „zastavení plateb“) není dotčeno právo použít peněžní prostředky z účtu účastníka systému vedeného v tomto systému ke splnění jeho závazků, vyplývajících z jeho účasti v systému, a to za účelem uzavření zúčtování v systému v den prohlášení konkurzu nebo zastavení plateb.

5. Prohlášením konkurzu na majetek účastníka systému nebo zastavením plateb není dotčena povinnost systému zpracovat příkazy tohoto účastníka systému ani platnost a vymahatelnost těchto příkazů vůči třetím osobám, jedná-li se o příkazy, které byly přijaty systémem v souladu s jeho pravidly

a) před okamžikem prohlášení konkurzu nebo zastavení plateb,

b) v okamžiku prohlášení konkurzu nebo v okamžiku zastavení plateb a po tomto okamžiku, jestliže byly příkazy provedeny v den prohlášení konkurzu nebo v den zastavení plateb, a to jen tehdy, prokáží-li osoby uvedené v § 24 odst. 2 písm. a) až c), že jim prohlášení konkurzu nebo zastavení plateb nebylo známo, a to ani z oznámení podle § 29 odst. 4 písm. b) nebo podle § 29 odst. 5.

(4) Prohlášením konkurzu na majetek účastníka systému nebo zastavením plateb nejsou dotčena práva na zajištění, která tento účastník systému poskytl

1. jinému účastníkovi systému v souvislosti s jeho účastí v tomto systému,

2. České národní bance,

c) centrálním bankám ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor a Evropské centrální bance,

včetně možnosti realizace tohoto zajištění.

(5) Zajištěním se pro účely této části zákona rozumí práva k majetkové hodnotě sloužící k zajištění závazků.

§ 28

Oznamovací povinnosti provozovatele systému a účastníků systému

(1) Provozovatel systému oznamuje bez zbytečného odkladu písemně České národní bance změnu názvu, sídla nebo místa podnikání kteréhokoli účastníka systému a dále snížení počtu účastníků systému; tím není dotčeno ustanovení § 23 odst. 1 písm. a).

(2) Provozovatel systému je povinen podat České národní bance žádost o předchozí souhlas se změnou v účastnících systému, nejedná-li se o změny podle odstavce 1.

(3) Provozovatel systému je povinen podat České národní bance žádost o předchozí souhlas se změnou smlouvy o platebním systému nebo se změnou pravidel systému.

(4) Účastníci systému jsou na písemnou žádost osoby, která prokáže právní zájem, povinni bez zbytečného odkladu písemně poskytnout informaci o systémech provozovaných podle tohoto zákona, jichž jsou účastníky, a o pravidlech těchto systémů.

(5) Povinnost podle odstavce 4 mají rovněž všechny osoby se sídlem nebo místem podnikání v České republice, které jsou účastníky systémů provozovaných podle právního řádu některého z ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor. Tyto osoby jsou povinny dále oznamovat České národní bance změnu svého sídla nebo místa podnikání neprodleně po účinnosti změnybez zbytečného odkladu písemně České národní bance svou účast v daném systému, označení tohoto systému, stát, který daný systém oznámil Komisi Evropských společenství, adresu svého sídla nebo místa podnikání a dále změnu kterékoli z těchto skutečností, a to neprodleně poté, kdy změna nastala.

§ 29

Oznamovací povinnosti České národní banky

(1) Česká národní banka vede seznamy

1. systémů provozovaných podle tohoto zákonavčetně jejich provozovatelů a účastníků těchto systémů,

2. systémů provozovaných podle právního řádu ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor včetně jejich účastníků, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v České republice.

(2) Česká národní banka poskytuje informace obsažené v seznamech podle odstavce 1 krajským a vrchnímsoudům a Nejvyššímu soudu České republiky a tyto informace uveřejňuje, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Česká národní banka informuje Komisi Evropských společenství o systémech provozovaných podle tohoto zákona, o jejich provozovatelích a účastnících těchto systémůa dále o zániku licence k provozování systému (§ 34).

(4) Obdrží-li Česká národní banka zprávu o zastavení plateb nebo o prohlášení konkurzu na majetek účastníka systému provozovaného podle tohoto zákona, je povinna oznámit tuto skutečnost neprodleně

1. provozovateli systému, jehož účastníka se konkurz týká,

2. účastníkům tohoto systému uvedeným v § 24 odst. 2 písm. a) až c).

(5) Povinnost podle odstavce 4 má Česká národní banka rovněž tehdy, obdrží-li od orgánů ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor, které k tomu byly určeny v souladu s právem daného státu, zprávu o prohlášení konkurzu na majetek účastníka systému provozovaného podle tohoto zákona nebo zprávu o zastavení plateb.

(6) Obdrží-li Česká národní banka zprávu o zastavení plateb nebo o prohlášení konkurzu na majetek účastníka systému provozovaného podle právního řádu jiného členského státu Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor, má-li tento účastník systému sídlo nebo místo podnikání v České republice, je povinna oznámit tuto skutečnost neprodleně orgánům ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor, které k tomu byly určeny v souladu s právem daného státu.

§ 30

Licence k provozování platebního systému

(1) Žádost o udělení licence k provozování platebního systému (dále jen „licence“) nebo žádost o její změnu předkládá provozovatel systému písemně České národní bance. S žádostí o licenci nebo o její změnu se předkládá smlouva o platebním systému včetně pravidel systému.

(2) Licenci lze udělit, jestliže

1. provozovatel systému je akciovou společností se sídlem v České republice,

2. provozovatel systému má splacen základní kapitál ve výši nejméně 500 000 000 Kč, který musí být nejméně v této výši tvořen peněžitými vklady,

3. majetek použitý ke splacení základního kapitálu má průhledný a nezávadný původ,

4. účastníkem systému je pouze osoba, u níž je zajištěna neodvolatelnost příkazů podle § 27,

5. provozovatel systému má technické a organizační předpoklady pro výkon činnosti systému včetně funkčních řídících a kontrolních mechanismů a systém řízení rizik odpovídající rozsahu zamýšleného systému,

6. osoby, které jsou navrhovány na výkonné řídící funkce provozovatele systému, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, a členové statutárního orgánu provozovatele systému jsou osoby odborně způsobilé, důvěryhodné a zkušené,

7. provozovatel systému má vypracovanou strategii a plán činnosti zamýšleného systému, které musí být podloženy reálnými ekonomickými kalkulacemi,

8. je zajištěna likvidita zúčtování příkazů přijatých systémem, jsou zajištěna finanční rizika a vyloučena systémová rizika.

(3) Licence se uděluje provozovateli systému na dobu neurčitou, není převoditelná na jinou osobu ani nepřechází na právního nástupce.

(4) Česká národní banka může v licenci stanovit podmínky, které musí být dodržovány při provozování systému.

(5) Náležitosti žádosti o licenci stanoví Česká národní banka vyhláškou.

§ 31

Dohled nad systémy a povinnost mlčenlivosti

(1) Činnost systémů provozovaných podle tohoto zákona podléhá dohledu vykonávanému Českou národní bankou.

(2) Provozovatel systému a účastníci systému jsou povinni poskytnout osobám pověřeným výkonem dohledu nad systémy požadované informace a potřebnou součinnost.

(3) Všechny osoby provádějící dohled nad systémy jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech údajích získaných v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce. Třetím osobám mohou poskytovat pouze informace v souhrnné podobě, u nichž nelze identifikovat, o jaký konkrétní systém nebo osobu se jedná. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení povolání, zaměstnání nebo funkce.

(4) Informace získané při výkonu své pravomoci mohou osoby uvedené v odstavci 3 použít pouze k plnění úkolů podle tohoto zákona nebo v soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí učiněnému v souvislosti s výkonem dohledu nad systémy nebo v obdobném řízení před mezinárodním orgánem.

(5) Za porušení povinnosti mlčenlivosti se při dodržení zákonných podmínek nepovažuje poskytnutí informací získaných v souvislosti s výkonem dohledu nad systémy orgánu dohledu nad bankami, finančními institucemi nebo finančními trhy v České republice nebo v jiném státě a orgánu dohledu nad platebními systémy v jiném státě.

(6) Za porušení povinnosti mlčenlivosti se při dodržení zákonných podmínek nepovažuje poskytnutí informací získaných v souvislosti s výkonem dohledu nad systémy veřejným orgánům a dalším osobám v České republice, jsou-li informace poskytovány pro plnění jejich funkce

1. orgánu působícího při likvidaci nebo konkurzu u banky nebo finanční instituce,

2. dohledu nad orgánem podle písmene a),

3. auditora zákonem stanovené účetní závěrky banky nebo finanční instituce,

4. dohledu nad orgánem podle písmene c),

5. dohledu nad dodržováním práva obchodních společností,

6. boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti,

7. orgánu činného v trestním řízení,

h) centrální banky zodpovědné za měnovou politiku,

i) systému pojištění pohledávek z vkladů a pojištění investorů.

To platí i ve vztahu k veřejným orgánům a jiným osobám v ostatních členských státech Evropské unie a dalších státech tvořících Evropský hospodářský prostor.

(7) Informace získané v souvislosti s výkonem dohledu nad systémy mohou být poskytovány též orgánům Evropské unie, je-li to zapotřebí k naplnění mezinárodní smlouvy, která byla schválena Parlamentem, ratifikována a vyhlášena, a jíž je Česká republika vázána, anebo obdobné mezinárodní smlouvy, která vstoupila v platnost před 1. lednem 1993 (dále jen “mezinárodní smlouva“) a dále jiným osobám, s nimiž má Česká republika dohodu o výměně informací na základě mezinárodní smlouvy.

(8) Poskytnutí informací podle odstavců 5 až 7 je možné pouze za podmínky, že pro příslušnou osobu je zaveden režim ochrany informací nejméně v rozsahu tohoto zákona.

(9) Informace získané v souvislosti s výkonem dohledu nad systémy od orgánů v České republice, na které se vztahuje zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti, nebo od orgánů cizích států, nemohou být použity k jinému účelu než k tomu, pro který byly poskytnuty, a nesmějí být bez souhlasu poskytovatele poskytnuty nikomu dalšímu.

§ 31a

Pořádková pokuta

(1) Provozovateli, účastníkovi systému nebo fyzické osobě, kteří neposkytnou osobám pověřeným výkonem dohledu nad systémy požadované informace nebo potřebnou součinnost podle § 31 odst. 2, může Česká národní banka uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč.

(2) Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku 200 000 Kč.

(3) Řízení o uložení pořádkové pokuty lze zahájit do 2 měsíců ode dne nesplnění povinnosti.

6. Pořádkové pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný finanční úřad. Příjem z pořádkových pokut je příjmem státního rozpočtu.

7. Při vybírání a vymáhání uložených pořádkových pokut se postupuje podle zákona upravujícího správu daní a poplatků^11a).

§ 32

Opatření k nápravě a sankce

(1) Zjistí-li Česká národní banka nedostatky v provozování systému, může podle povahy zjištěného nedostatku a jeho závažnosti

1. požadovat, aby provozovatel systému ve stanovené lhůtě zjednal nápravu,

2. pozastavit výkon činností vyplývajících z licence na dobu, dokud provozovatel systému nezjedná nápravu,

3. nařídit provozovateli systému zajištění mimořádného auditu systému nebo jeho účastníků, a to na náklady provozovatele systému,

4. nařídit provozovateli systému vyloučení některých účastníků ze systému,

e) uložit provozovateli systému pokutu až do výše 100 000 000 Kč,

f)e) odejmout provozovateli systému licenci.

(2) Nedostatkem v provozování systému se rozumí

1. porušení podmínek stanovených v licenci či neplnění podmínek, za nichž byla udělena licence,

2. porušení tohoto zákona, zvláštních právních předpisů a opatření uložených Českou národní bankou,

3. ohrožení bezpečnosti a stability daného systému,

4. řízení systému osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost, zkušenost nebo nejsou důvěryhodné,

e) pokles základního kapitálu pod výši stanovenou v § 30 odst. 2 písm. b).

§ 33

Odnětí licence

(1) Jestliže licence byla získána na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti nebo pokud provozovatel systému nezahájil činnost systému do 18 měsíců ode dne udělení licence, Česká národní banka mu licenci odejme.

(2) V rozhodnutí o odnětí licence se stanoví datum, ke kterému se odnímá licence; rozhodnutí se zveřejní v Obchodním věstníku.

(3) Rozhodnutí o odnětí licence doručí Česká národní banka provozovateli.

§ 34

Zánik licence

Licence zaniká dnem,

1. ke kterému byla odňata,

2. ke kterému se provozovatel systému zrušuje,

3. od kterého podle rozhodnutí valné hromady provozovatel systému nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba licence,

4. ke kterému počet účastníků systému klesne pod počet stanovený v § 23 odst. 1 písm. a).

ČÁST pátá

Správní delikty

§ 34a

8. Vydavatel se dopustí správního deliktu tím, že

   1. neinformuje o svých obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků podle § 17 odst. 1,

   2. neinformuje ve svých obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků o souladu a odchylkách těchto podmínek od vzorových obchodních podmínek České národní banky nebo jejich změn podle § 17 odst. 2 a 3,

   3. neposkytne České národní bance své obchodní podmínky pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků podle § 17 odst. 4,

   4. neprovede zpětnou výměnu elektronických peněz v souladu s § 20 odst. 1 a 2, nebo

   5. nestanoví podmínky pro zpětnou výměnu elektronických peněz v souladu s § 20 odst. 3.

9. Instituce elektronických peněz se dopustí správního deliktu tím, že

   1. vykonává jinou činnost, než je uvedena v § 18c odst. 1,

   2. poskytne úvěr nebo nabude účast na základním kapitálu nebo hlasovacích právech nebo vykonává kontrolu^9b) v rozporu s § 18c odst. 2,

   3. nesplní některý z požadavků stanovených Českou národní bankou na vnitřní řídicí a kontrolní systém nebo některý z požadavků zvláštního zákona^9d) na ověření vnitřního řídicího a kontrolního systému včetně systému řízení rizik podle § 18d odst. 4,

   4. nesplní informační povinnost podle § 18d odst. 5 nebo 6,

   5. nedodrží některý z požadavků na kapitál podle § 18e, nebo

   6. investuje peněžní prostředky v rozporu s požadavky podle § 18f odst. 1.

10. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

    1. poruší podmínku, za níž bylo vydáno povolení k vydávání elektronických peněz podle § 19 odst. 1, nebo

    2. nesplní oznamovací povinnost podle § 19 odst. 2 nebo 5.

11. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že vydává elektronické peníze bez licence podle § 18b odst. 1 nebo povolení České národní banky podle § 19 odst. 1.

12. Provozovatel nebo účastník systému se dopustí správního deliktu tím, že

    1. nesplní podmínku stanovenou jako princip zúčtování podle § 23 odst. 2,

    2. neoznámí změnu podle § 28 odst. 1, nebo

    3. nepožádá o předchozí souhlas podle § 28 odst. 2 nebo 3.

(6) Provozovatel systému se dopustí správního deliktu tím, že při provozování systému nedodrží podmínku stanovenou v licenci podle § 30 odst. 4.

Účastník systému nebo právnická nebo podnikající fyzická osoba uvedená v § 28 odst. 5 se dopustí správního deliktu tím, že neposkytne informaci o systémech nebo o pravidlech těchto systémů podle § 28 odst. 4, anebo nesplní oznamovací povinnost podle § 28 odst. 5.

13. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč, za správní delikt podle odstavce 3 se uloží pokuta do 20 000 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 2 a odstavců 4 až 7 se uloží pokuta do 50 000 000 Kč.

§ 34b

Společná ustanovení

1. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

2. Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

3.  Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

4.  Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává Česká národní banka.

5. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby^11b) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

6. Pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný finanční úřad. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

(7) Při vybírání a vymáhání uložených pokut se postupuje podle zákona upravujícího správu daní a poplatků^11a).

ČÁST šestápátá Společná ustanovení

§ 35

1. Česká národní banka při výkonu působnosti podle části třetí a části čtvrtéčásti třetí až páté tohoto zákona postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

2. Na postup podle § 32 odst. 1 písm. a) se nevztahuje správní řád.

3. Účastníkem řízení podle části třetí tohoto zákona je vydavatel; účastníkem řízení podle části čtvrté tohoto zákona je provozovatel systému.

4. Při ukládání pokuty podle § 22 a § 32 odst. 1 písm. e) vychází Česká národní banka z povahy, závažnosti, způsobu jednání, doby trvání, následků protiprávního jednání a hospodářských poměrů pokutované osoby.

5. Uložením pokuty podle § 22 a podle § 32 odst. 1 písm. e) není dotčena odpovědnost podle zvláštních právních předpisů.

6. Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne zjištění nedostatku, nejpozději však do 10 let ode dne, v němž nedostatek vznikl. Pokutu lze uložit i opakovaně.

7. (7) Pokuta je příjmem státního rozpočtu

8. Řízení podle § 32 a § 33 může být zahájeno též doručením rozhodnutí.

9. Lhůta k plnění doručeného rozhodnutí vydaného podle § 32 činí alespoň 24 hodin.

(6) Proti rozhodnutí České národní banky podle části třetí a části čtvrté tohoto zákona lze podat rozklad. O rozkladu rozhoduje bankovní rada České národní banky. Podaný rozklad nemá odkladný účinek s výjimkou rozkladu proti rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu, rozhodnutí ve věci udělení nebo změny licence a rozhodnutí o uložení pokuty.Proti rozhodnutí České národní banky podle části třetí až páté tohoto zákona lze podat rozklad. O rozkladu rozhoduje bankovní rada České národní banky. Podaný rozklad nemá odkladný účinek s výjimkou rozkladu proti rozhodnutí o udělení povolení, rozkladu proti rozhodnutí ve věci udělení nebo změny licence a rozkladu proti rozhodnutí ve věci udělení nebo změny licence a rozkladu proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty nebo pokuty.

ČÁST sedmá šestá ÚČINNOST

§ 36

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003, s výjimkou ustanovení § 8 odst. 2 písm. b), které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004, a s výjimkou ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) věty druhé, § 2 odst. 2, § 8 odst. 3, § 11 odst. 3 věty druhé, § 23 odst. l písm. e), § 27 odst. 4 písm. c), § 28 odst. 5, § 29 odst. 1 písm. b), § 29 odst. 3, 5 a 6 a § 31 odst. 6 věty poslední, která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.