zákon č. 63/2017 Sb.

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje

Název návrhu zákona:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Zpracovatel / zástupce předkladatele:Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v

případě dělené účinnosti rozveďte:

Ministerstvo dopravy

1. 7. 2016

Implementace práva EU: Ano

2. Cíl návrhu zákona

Odstranění některých dílčích nedostatků a mezer zákona č. 56/2001 Sb. v návaznosti na jeho novelizaci č. 239/2013 Sb., uvolnění místní příslušnosti u provádění zápisů do registru silničních vozidel a u jednotlivého schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb a dílčí implementace práva EU (nařízení č. (EU) č. 167/2013 a 168/2013).

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ne

Nepředpokládají se dopady na státní rozpočet. Dopady na obecní rozpočty lze předpokládat v tom smyslu, že při rozvolnění místní příslušnosti dojde k určité redistribuci správních úkonů a s nimi spojených poplatků mezi jednotlivými úřady, ovšem bez vlivu na celkové výnosy ze správních poplatků. Předpoklad je vyšší soustředění správních úkonů ve větších městech.

3.2. Dopady na podnikatelské subjekty: Ano

Předpokládají se pozitivní dopady spojené s finančními, časovými a obecně administrativními úsporami spojenými s možností volby úřadu provádějícího registrační nebo schvalovací úkon.

3.3. Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): Ano

Lze předpokládat dílčí dopady – nikoliv na celkovou částku vybraných registračních poplatků (popř. správních poplatků za schválení technické způsobilosti vozidla), ale v distribuci mezi jednotlivými úřady obcí s rozšířenou působností. Lze očekávat určité zvýšení počtů registračních úkonů ve větších městech. Přesnější kvantifikace je ovšem obtížná, neboť lze předpokládat jak faktory, které budou působit ve směru koncentrace řízení ve větších sídlech, tak ovšem i faktory opačné, které budou tento trend mírnit.

3.4 Sociální dopady: Ne

3.5. Dopady na životní prostředí: Ne

A) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

1. Důvod předložení a cíle

1.1 Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

1.2 Definice problému

Zákon č. 56/2001 Sb. byl rozsáhlým způsobem novelizován zákonem č. 239/2013 Sb., který nabyl v převážné části účinnosti dne 1. 1. 2015. Tato novelizace zasáhla většinu částí zákona, a zejména koncepčně změnila úpravu vedení registru silničních vozidel a postup jejich registrace, dále v návaznosti na rámcové směrnice EU o schvalování motorových vozidel zavedla novou koncepci typového schvalování vozidel, jednotlivého dovozu vozidel a schvalování výjimek z technické způsobilosti vozidel. Předmětná novela dále nově upravila zkušební a manipulační provoz a s tím spojené zvláštní registrační značky. Dílčím způsobem novela zasáhla do provozování stanic technické kontroly a stanic měření emisí. Prováděcí předpisy (vyhlášky Ministerstva dopravy č. 341/2014 Sb., 342/2014 Sb. a 343/2014 Sb.) byly přijaty v závěru roku 2014. Při analýze zákonného textu pro účely přípravy prováděcích předpisů a dále na základě prvotních zkušeností s aplikací nové zákonné úpravy byly identifikovány následující oblasti pro provedení legislativních úprav: 1. Dílčí technické chyby v zákonném textu (zejm. v oblasti terminologie a návaznosti na nový občanský zákoník), které sice lze překonat výkladem, ale je vhodné provést jejich opravu. 2. Dílčí mezery v zákonném textu, které jsou v některých případech překonatelné výkladem, v jiných nikoliv, ale které je žádoucí odstranit, neboť způsobují problémy popř. nejistotu při aplikaci. Jedná se zejména o (a) neúplný výčet možných dokladů osvědčujících schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla při registraci vozidla, (b) chybějící zmocnění pro stanovení vzorů žádostí o některé úkony spojené s registrací vozidla, (c) chybějící možnost udělení výjimek z technických požadavků na vozidla i v jiné situaci než při schvalování technické způsobilosti vozidla při výrobě nebo dovozu (zejm. při dovozu vozidel, jejichž technická způsobilost se neschvaluje), (d) chybějící možnost vývozu silničních vozidel nezaregistrovaných v ČR po vlastní ose, (e) nejasnosti ohledně vybírání správního poplatku při zápisu změny vlastníka silničního vozidla, při které je zároveň prováděn zápis změny provozovatele vozidla, (f) příliš přísná úprava zápisu zániku vozidla, kdy je jednak nad rámec požadavků zákona o odpadech požadována ekologická likvidace i přípojných nemotorových vozidel, jednak není možné zapsat zánik vozidla zlikvidovaného v rozporu se zákonem o odpadech ani v případě, že byla uložena pokuta podle zákona o odpadech a (d) není umožněna registrace vozidel odštěpnými závody zahraničních právnických osob. Vedle výše uvedených oblastí vyvstala při aplikaci zákona č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 239/2013 Sb. rovněž otázka dalšího zjednodušení výkonu státní správy ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám, a to rozvolněním místní příslušnosti při provádění zápisů do registru silničních vozidel a při některých řízeních týkajících se schvalování technické způsobilosti silničních vozidel. Výše uvedené oblasti představují čistě vnitrostátní úpravu a neimplementují právo Evropské unie. Vedle těchto oblastí byla při přípravě předkládaného návrhu vzata v potaz oblast dotýkající se implementace práva EU, konkrétně adaptace zákona č. 56/2001 Sb. na nařízení (EU) č.167/2013 a 168/2013. Dále vedle vstupů do zákona č. 56/2001 Sb. je připojena i dílčí novelizace zákona o dani silniční, která provádí formální, především terminologické úpravy, spojené se změnami zákona č. 56/2001 Sb., provedené zejm. zákonem č. 239/2013 Sb.

1.3 Popis stávajícího právního stavu

Podrobnější popis dotčené stávající právní úpravy není třeba provádět u oblasti odstranění dílčích technických chyb – jedná zde primárně o odstranění staré terminologie, která v některých ustanoveních zákona zůstala ve vztahu k registraci vozidel, a zejména o odstranění pojmu „místo podnikání“ v návaznosti na nový občanský zákoník. Ve vztahu k odstranění dílčích mezer lze k jednotlivým oblastem uvést následující. 1. Doklady, které dokládají technickou způsobilost vozidla a přikládají se k žádosti o provedení zápisu vozidla do registru silničních vozidel, vymezuje § 6 odst. 5 písm. a) zákona, kde jsou tyto doklady vymezeny uzavřeným výčtem. Ve vztahu k vozidlům jednotlivě dovezeným v režimu § 34 odst. 2 zákona – tj. ve vztahu k dovezeným vozidlům, jejichž technická způsobilost se po dovozu neschvaluje, ale uznává se schválení jiného členského státu EU – musí být dán soulad. Vzhledem k tomu, že tato vozidla nedisponují vnitrostátním schválením technické způsobilosti po dovozu, ale pouze schválením z jiného státu (členského státu EU), musí doklady vymezené v § 6 odst. 5 písm. a) zákona pokrýt všechny situace uvedené v § 34 odst. 2 zákona. Ve stávajícím znění ovšem není plně pokryta situace podle § 34 odst. 2 písm. b) zákona, a to pro případy, kdy technická způsobilost vozidla je schválena s platností ve všech členských státech EU (standardně typové schválení), ale vozidlo je dovezeno ze třetí země. § 6 odst. 5 písm. a) zákona je tedy třeba upravit tak, aby bod 5 zahrnoval všechna osvědčení dokládající schválení technické způsobilosti vozidla ve všech členských státech, nikoliv pouze jednotlivá schválení. 2. V oblasti registrace obsahuje zákon č. 56/2001 Sb. několik zmocnění pro přijetí vzorů podání (žádostí) – vzor žádosti o poskytnutí údajů z registru, vzor žádosti o zápis silničního vozidla do registru a vzor žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla do registru. Tyto vzory jsou obsaženy ve vyhlášce č. 343/2014 Sb. Zákon nicméně obsahuje další žádosti spojené se zápisem do registru silničních vozidel – zejm. žádosti spojené s vyřazením silničního vozidla z provozu a s ukončením tohoto vyřazení a se zápisem zániku vozidla – u nichž není vzor žádosti stanoven. S ohledem na povahu podání se přitom jeví jako žádoucí mít k dispozici vzory pro všechna podání spojená se zápisy do registru silničních vozidel.

3. Udílení výjimek z technických požadavků na silniční vozidlo pro jednotlivá vozidla upravuje § 35a zákona, a to v souvislosti se schvalováním technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo jednotlivě dovezeného vozidla. Tyto výjimky schvaluje na žádost Ministerstvo dopravy, pokud tím nedojde k ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Výjimku je tedy možné udělit, má-li být technická způsobilost jednotlivého vozidla vnitrostátně schválena (ať už při výrobě nebo při dovozu). Stávající zákonná úprava tedy neumožňuje udílet tyto výjimky u dovezených vozidel, u nichž se technická způsobilost neschvaluje, ale uznává se schválení jiným členským státem (§ 34 odst. 2 zákona). Tato skutečnost na straně jedné nebrání registraci vozidla, ovšem v případě, že je vozidlo následně podrobeno pravidelné technické prohlídce, působí skutečnost, že neodpovídá technickým požadavkům problémy – jedná se zejm. o jednotlivě vyrobená vozidla původně registrovaná v jiném členském státě EU, kterým byly v tomto státě povoleny vnitrostátní výjimky. Je tedy žádoucí upravit § 35a zákona tak, aby bylo možné příslušnou výjimku udělit i bez vazby na schvalování technické způsobilosti vozidla. 4. Vývoz registrovaného vozidla je ve stávajícím znění zákona č. 56/2001 Sb. řešen v § 14 zákona. Úprava provozu vozidel, které nejsou registrovány, popř. které ještě ani nemají schválenou technickou způsobilost, je upravena v §§ 38a a násl. zákona (zkušební a manipulační provoz). V rámci těchto typů provozu ovšem zákon neumožňuje jejich vývoz po vlastní ose do jiného státu, neboť § 38c zákona výslovně uvádí, že sice lze povolit jednorázovou jízdu takového vozidla, nicméně jízda musí začínat a končit na území ČR. Takováto úprava se ovšem nejeví jako plně oprávněná a je proto žádoucí upravit § 38c zákona tak, aby umožňoval jednorázové jízdy v rámci zkušebního a manipulačního provozu, které budou moci být využity pro dodání vozidla (tj. nebudou muset končit na území ČR). Rovněž se jeví jako vhodné výslovně upravit postup při vývozu vozidel do zahraničí v případě jednotlivého prodeje (obdoba jízdy z místa prodeje do místa registrace podle § 38b zákona). 5. Zákon o správních poplatcích v položce č. 26 písm. a) přílohy určuje výši správního poplatku pro zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla do registru. Zákon č. 56/2001 Sb. potom v § 8 obsahuje úpravu zápisu změny vlastníka a v § 9 úpravu zápisu změny provozovatele. Problémy zde působí skutečnost, v rámci žádosti o zápis změny vlastníka může často dojít i k zápisu změny provozovatele. Přestože došlo v dohodě Ministerstva dopravy a Ministerstva financí k metodickému usměrnění činnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností v tom smyslu, že v takovém případě se poplatek podle položky 26 písm. a) přílohy zákona o správních poplatcích vybírá pouze jednou, postup příslušných úřadů v tomto nebyl jednotný. Jako žádoucí se tedy jeví doplnění poznámek v položce č. 26 výslovně o toto pravidlo. 6. Zápis zániku vozidla je upraven v § 13 zákona č. 56/2001 Sb. Zákon umožňuje zápis zániku silničního vozidla v zásadě pouze v případě, že silniční vozidlo je buď ekologicky zlikvidováno (buď na území ČR podle zákona o odpadech, nebo v jiném členském státě EU podle obdobné úpravy), nebo je zničeno (zánik vozidla zejm. živelní události, nikoliv rozebrání vozidla). Tyto skutečnosti se dokládají (1) dokladem osoby oprávněné k provedení ekologické likvidace vozidla (při likvidaci vozidla v jiném členském státě EU), (2) kontrolou v evidenci podle zákona o odpadech (MA ISOH) nebo (3) dokladem o zničení vozidla. Zákon č. 56/2001 Sb. tedy neumožňuje zapsat zánik vozidla v případě, kdy vozidlo nebylo podle zákonné definice zničeno, ale ani ekologicky zlikvidováno, nicméně reálně již neexistuje (klasicky případy porušení povinnosti podle zákona o odpadech). V takovém případě se jako žádoucí jevit umožnit zapsat existující stav (vozidlo zaniklo), zároveň ovšem nadále působit proti obcházení zákona o odpadech při nakládání s autovlaky (umožnit zápis zániku až po uložení sankce podle zákona o odpadech).

Ve vztahu k problematice místní příslušnosti k provádění zápisu do registru silničních vozidel – evidence silničních vozidel, vlastníků a provozovatelů těchto vozidel lze uvést následující. Místní příslušnost je upravena v § 5 odst. 2 zákona, a to tak, že zápis provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností, jehož správním obvodu má provozovatel vozidla trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt nebo přechodný pobyt v předepsané minimální délce. Vzhledem k tomu je pro provedení zápisu změny provozovatele podle § 10 zákona příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností podle zapsaného provozovatele silničního vozidla. S problematikou souvisí rovněž § 3 vyhlášky č. 343/2014 Sb., který v odstavci 2 písm. f) předpokládá vkládání elektronických naskenovaných kopií dokumentů k vozidlu do registru. Vzhledem k tomu, že tato postupná elektronizace vybraných částí registračního spisu umožní v případě problémů prověřit elektronické kopie dokumentů k vozidlu přímo v registru bez nutnosti mít k dispozici jejich listinnou podobu, lze za žádoucí a adekvátní považovat rozvolnění místní příslušnosti k zápisu do registru, a to minimálně v případě, kdy dochází ke změně provozovatele vozidla. Ve vztahu k problematice místní příslušnosti u schvalování technické způsobilosti silničních vozidel lze uvést následující. Zákon č. 56/2001 Sb. zná několik řízení, při nichž je schvalována technická způsobilost vozidla, a to jednak v rámci výroby (typové nebo jednotlivé schválení), dovozu (z třetích zemí) nebo přestavby vozidla. Typové schvalování vozidel (tj. hromadná výroba) provádí Ministerstvo dopravy, otázka místní příslušnosti tedy není relevantní. Ke schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla (§§ 29 až 33b zákona) je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to podle bydliště nebo sídla žadatele (§ 29 odst. 22, § 33a a § 33b odst. 1 zákona). Ke schvalování technické způsobilosti dovezeného vozidla (ze třetí země - §§ 34 a 35 zákona) je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to podle bydliště nebo sídla žadatele (§ 34 odst. 1 zákona). Ke schvalování technické způsobilosti přestavby vozidla (§§ 73 a 74 zákona) je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to podle bydliště nebo sídla žadatele (dle obecné úpravy správního řádu). Ve všech těchto případech se jedná o relativně „uzavřená“ řízení, tj. není s nimi spojena další pravomoc a působnost schvalujícího úřadu (např. provádění následných kontrol – jistou výjimku zde tvoří schvalování jednotlivě vyrobených vozidel, které je dvoufázové – povolení výroby a schválení vyrobeného vozidla), účastníkem řízení je pouze žadatel a splnění technických požadavků se dokládá protokolem ze zkušební stanice (schvalující úřad tedy toto ověření neprovádí sám). Dále zejm. schvalování technické způsobilosti dovezených vozidel může mít úzkou vazbu na registraci vozidla, neboť tvoří jeho předstupeň. Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám řízení vedených na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností i s ohledem na zvažované rozvolnění místní příslušnosti u provádění zápisů do registru silničních vozidel lze za žádoucí a adekvátní považovat rovněž rozvolnění (odstranění) místní příslušnosti u těchto vybraných řízení. Ve vztahu k implementaci unijního práva jde zejm. o přizpůsobení nařízením (EU) č. 167/2013 (požadavky na traktory a lesnické a zemědělské stroje) a č. 168/2013 (dvoukolá a tříkolá vozidla a čtyřkolky). Tato nařízení s účinností od 1. 1. 2016 nahrazují příslušné rámcové směrnice EU. Úprava části třetí zákona týkající se schvalování vozidel a povinností výrobců a jiných subjektů je sice obecná a neurčuje konkrétní druhy vozidel, na které se použije - s ohledem na přímo použitelný charakter nařízení by tedy na straně jedné nebylo nutné provádět změny na úrovni zákonného textu a při aplikaci pouze nahradit pro traktory a dvoukolá a tříkolá vozidla obecnou úpravu zákona č. 56/2001 Sb. příslušným nařízením. Na druhé straně s ohledem na ucelenost a srozumitelnost zákonného textu pro jeho adresáty a rovněž s ohledem na povinnost doplnit sankce za porušení některých povinností z nařízení se ovšem jako vhodnější jeví provést dílčí úpravy zákona č. 56/2001 Sb. implementující uvedená nařízení.

1.4 Identifikace dotčených subjektů

Dotčenými subjekty jsou zejm. obecní úřady obcí s rozšířenou působností (zápis do registru silničních vozidel), výrobci popř. prodejci vozidel a obecně fyzické a právnické osoby (zápis do registru vozidel, dovoz).

1.5 Popis cílového stavu

Cílem předkládaného návrhu je odstranění uvedených technických chyb a mezer v zákoně č. 56/20001 Sb. a dále rovněž nížit administrativní zátěž při provádění zápisu do registru silničních vozidel a jednotlivém schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb (prostřednictvím rozvolnění úpravy místní příslušnosti) a dále zajištění implementace nařízení (EU) č. 167/2013 a č. 168/2013. Předkládaný návrh zákona je tedy souborem dílčím vstupů do zákona č. 56/2001 Sb. spíše omezeného rozsahu, přičemž jeho těžištěm s ohledem na dopady navrhované úpravy je výše uvedená problematika rozvolnění místní příslušnosti u vybraných řízení.

2. Návrh variant řešení

Varianty řešení jsou navrhovány pouze pro problematiku místní příslušnosti, protože pouze tato oblast navrhovaných změn umožňuje smysluplné vymezení variant.

Varianta 0:

Ponechání stávajícího stavu, tj. místně příslušný k provedení zápisu do registru silničních vozidel je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má trvalý pobyt nebo sídlo (etc.) zapsaný provozovatel vozidla a místně příslušný k jednotlivému schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel bydliště nebo sídlo.

Varianta 1:

Tato varianta počítá s částečným rozvolněním místní příslušnosti, tj. umožnění volby mezi několika úřady pro podání žádosti o provedení úkonu. Ve vztahu k provedení zápisu do registru silničních vozidel jde o změnu v tom smyslu, že místně příslušný k provedení zápisu je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má trvalý pobyt nebo sídlo (etc.) zapsaný provozovatel vozidla nebo osoba, která má být jako provozovatel vozidla zapsána. Tato varianta dává v případě zápisu změny provozovatele vozidla na výběr, zda bude zápis proveden podle pobytu stávajícího nebo nového provozovatele vozidla. Tato varianta umožňuje volbu úřadu, který provede zápis, ale pouze v omezené míře. Ve vztahu k jednotlivému schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb se u této varianty změny stávající úpravy nenavrhují, neboť na rozdíl od registrace vozidel a změny zapsaných údajů v registru nelze smysluplně vymezit omezený okruh úřadů, mezi kterými by měl žadatel na výběr.

Varianta 2:

Tato varianta počítá se zrušením místní příslušnosti u uvedených řízení, resp. ponechání určení konkrétního obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který provede zápis do registru nebo schválení technické způsobilosti nebo přestavby, plně na vůli žadatele. Obdobné řešení je zvoleno např. ve vztahu k živnostenským úřadům v živnostenském zákoně.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant

Varianta 0 nepřináší žádné náklady ani žádná rizika, ovšem zároveň nepřináší žádné

výhody oproti současnému stavu, nesnižuje administrativní zátěž a neumožňuje využít potenciálu elektronizace vedení registru vozidel (skenování dokumentů).

Varianta 1 - předpokládané náklady a přínosy

Základním nákladem této varianty jsou finanční prostředky Ministerstva dopravy vynaložené na nutné úpravy registru silničních vozidel pro umožnění zápisu ze strany více obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Tyto náklady byly odhadnuty na základě jednání se stávajícím provozovatelem registru na ca. 170 000,- Kč vč. DPH. Na obecní rozpočty, tj. výši příjmů ze správních poplatků za prováděné registrační úkony, tato varianta nebude mít vliv, co se týče celkové výše vybraných poplatků. Průměrná výše správního poplatku při změně provozovatele vozidla je ca. 600 Kč (konkrétní výše 300, 500, 700 nebo 800 Kč), průměrný počet úkonů za měsíc je 53 000 (data za leden až květen 2015), průměrný měsíční příjem je tedy ca. 32 mil. Kč, roční 384 mil. Kč. Tato varianta nicméně bude mít vliv na distribuci těchto příjmů mezi obecní rozpočty, tj. mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle zapsaného provozovatele (stávající příslušnost) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle zapisovaného provozovatele (nová možnost místní příslušnosti). Předpoklad rozdělení příjmů je zachování 40 % úkonů (a poplatků) u stávajících místně příslušných úřadů (podle zapsaného provozovatele) a přesun 60 % úkonů na úřady příslušné podle zapisovaného (nového) provozovatele. V této souvislosti je ovšem nutné rovněž konstatovat, že tato úprava místní příslušnosti částečně vrací příjem ze správních poplatků obcím s rozšířenou působností, které do konce roku 2014 vybíraly správní poplatky ve druhém kroku změny provozovatele po předchozí odhlášce. Ve vztahu k adresátům úpravy, tj. fyzickým a právnickým osobám žádajícím o provedení zápisu změny provozovatele do registru, přináší tato varianta možnost finanční a časové úspory spojené s cestování na místně příslušný úřad mimo místo jejich bydliště. Tato varianta zároveň ovšem plně neodstraní nutnost dojetí na úřad mimo aktuální bydliště v případě, že toto bydliště se liší od místa trvalého (popř. přechodného) pobytu. Ve vztahu k využití možnosti elektronizace dokumentů v rámci vedení a zápisů do registru silničních vozidel tato varianta elektronizaci dokumentů využívá, ovšem nikoliv v plné šíři možností (elektronizace v zásadě umožňuje využití elektronizovaného dokumentu vloženého do registru kterýmkoliv úřadem, nikoliv pouze dvěma z nich).

Varianta 2 - předpokládané náklady a přínosy

Základním nákladem této varianty jsou finanční prostředky Ministerstva dopravy vynaložené na nutné úpravy registru silničních vozidel pro umožnění zápisu ze strany více obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Tyto náklady byly odhadnuty na základě jednání se stávajícím provozovatelem registru na ca. 750 tis. až 1,1 mil. Kč vč. DPH.

Na obecní rozpočty, tj. výši příjmů ze správních poplatků za prováděné registrační úkony, tato varianta nebude mít vliv, co se týče celkové výše vybraných poplatků, obdobně jako varianta 1. Zároveň lze očekávat dopady v distribuci prováděných úkonů (a tedy i vybraných poplatků) obdobně jako u varianty 1, byť je zde problematičtější provést kvalifikovaný odhad. Na rozdíl od varianty 1 je zde volba příslušného úřadu ponechána plně na žadateli bez jakýchkoliv omezení. U fyzických osob lze předpokládat, že žádosti o registrační úkony budou podávat primárně u toho úřadu, v jehož správním obvodu se skutečně zdržují – zde lze tedy očekávat posun tam, kde se skutečný pobyt liší od trvalého bydliště, a tedy určitý nárůst registračních úkonů ve větších městech. Zde lze očekávat větší počet občanů, kteří zde pobývají z důvodu výkonu práce popř. studia, aniž by zde měly své trvalé bydliště. U podnikajících fyzických osob se nepředpokládají větší výkyvy v distribuci registračních úkonů, neboť i nadále pro ně bude patrně nejúčelnější provádět registrační úkony v místě svého sídla. U právnických osob lze naopak očekávat opačný posun než u osob fyzických, tj. přesun části registračních úkonů mimo místo svého sídla v případě, že právnická osoba má pobočky v jiných obcích. V této situaci lze tedy předpokládat, že část registračních úkonů se přesune z větších obcí do menších (z místa sídla do místa pobočky). Výše uvedené neplatí pro podnikatele (fyzické a právnické osoby) podnikající v prodeji silničních vozidel. Zde lze očekávat, že v místě provozoven (nikoliv nutně sídel) těchto podnikatelů dojde k navýšení počtu registračních úkonů v souvislosti s výkupem i prodejem vozidel. I v tomto případě lze nárůst počtu registračních úkonů očekávat spíše ve větších obcích, byť záleží na rozložení sítě provozoven (prodejních míst). V těchto případech se přitom bude jednat specificky o úkony spojené se změnou vlastníka silničního vozidla, nikoliv registrační úkony jiné (např. prvoregistrace, změny v zapsaných technických údajích k vozidlu). S ohledem na výše uvedené lze tedy u varianty 2 očekávat přesuny registračních úkonů jak do větších obcí, tak přesuny opačné, ovšem převažovat bude spíše trend vyšší koncentraci registračních úkonů ve větších městech a určitý úbytek registračních úkonů zejm. v menších obcích, přičemž se toto bude týkat zejm. registračních úkonů spojených se změnou vlastnictví vozidla. Kvantifikace tohoto trendu je nicméně velmi obtížná, neboť v rámci této varianty mohou působit i faktory jdoucí proti výše popsaným obecným trendům (určitý nárůst registračních úkonů ve větších městech). Varianta 2 umožňuje s ohledem na plné rozvolnění místní příslušnosti velmi pružnou reakci žadatelů o provedení registračních úkonů na aktuální situaci na jednotlivých úřadech, a to i s ohledem na reálnou podobu tohoto úkonu (osobní podání žádosti, vyřízení na místě). Zejm. v případě, že na určité registrační místo se koncentruje příliš velký počet žadatelů o provedení registračního úkonu, lze očekávat přesun potenciálních žadatelů na jiné, méně vytížené registrační místo. V čase lze tedy očekávat určitou korekci soustředění registračních úkonů ve větších městech v případě, že by tento trend byl příliš silný. Nárůst prováděných registračních úkonů u některých úřadů měl být kompenzován s nimi spojenými správními poplatky, zároveň jak je uvedeno výše, v případě překročení určité míry lze očekávat opětovné snížení počtu registračních úkonů. Posun se bude týkat zejm. úkonů spojených s registrací, byť jej lze předpokládat i u schvalování technické způsobilosti vozidel nebo přestaveb, byť s ohledem na četnost registračních úkonů se jedná o výrazně nižší nápad agendy. Přesun do větších měst lze očekávat zejm. u schvalování dovezených vozidel, v případě výroby vozidel lze očekávat spíše přesun k úřadům, v jejichž správním obvodu se nachází provozovna výrobce, v níž výroba reálně probíhá. U schvalování technické způsobilosti jednotlivých vozidel popř.

přestaveb lze jako přínos určité koncentrace řízení ve větších městech vnímat zejm. vyšší odbornost a personální vybavenost těchto úřadů pro předmětná řízení. Mnohé menší úřady z důvodu kumulace funkcí provádějí výše uvedené úkony výjimečně, kdy není vedena samostatná funkce „technika“. Tyto úkony mají pak i větší časovou náročnost. Ve vztahu k adresátům úpravy, tj. fyzickým a právnickým osobám žádajícím o provedení zápisu změny provozovatele do registru nebo schválení vozidla (přestavby), přináší tato varianta možnost finanční a časové úspory spojené s cestování na místně příslušný úřad mimo místo jejich bydliště. Na rozdíl od varianty 1 nebude tato úspora omezena. Dále lze očekávat i finanční úspory na straně výrobců plynoucí z lepší možnosti koordinace výrobního a schvalovacího procesu. Ve vztahu k využití možnosti elektronizace dokumentů v rámci vedení a zápisů do registru silničních vozidel tato varianta elektronizaci dokumentů využívá v plné šíři. Ve vztahu k možnosti vzniku duplicitního vedení řízení (ať už o registraci nebo o schválení vozidla) tato varianta nezpůsobuje problémy ve vztahu k registraci vozidla, neboť registrační úkony se přímo zapisují do registru silničních vozidel a duplicitní zápis tedy není možný. Ve vztahu ke schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezených vozidel zde rovněž nevzniká problém, neboť v takovém případě se spolu s žádostí o schválení vozidla přikládají i originály některých dokumentů (zejm. registrační doklady nebo doklad výrobce vozidla o technické způsobilosti vozidla). Tyto doklady jsou k dispozici pouze jednou a nelze je tedy využít k duplicitnímu nebo opakovanému vedení schvalovacího řízení. Určité riziko duplicitních řízení zde vzniká u schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobených vozidel popř. přestaveb, kde ovšem Ministerstvo dopravy posílí využití interní databáze DAVOZ pro tyto účely, kdy bude možné zjistit, zda řízení k totožnému vozidlu již nebylo zahájeno u jiného úřadu.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnější varianty

Varianta 1 přináší nižší náklady na rozpočtovou kapitolu Ministerstva dopravy oproti variantě 2, ovšem v obou případech se jedná o poměrně marginální náklady. Varianta 1 ani 2 nemá dopad na celkový výnos ze správních poplatků za prováděné správní úkony, ovlivní ovšem distribuci výnosů mezi jednotlivé úřady (obecní rozpočty). U varianty 1 lze předpokládat, že distribuce výnosů bude obdobná jako do roku 2014, u varianty 2 lze předpokládat podstatnější dopady, spočívající zejm. v koncentraci vyššího počtu úkonů oproti současnému stavu ve větších městech a zejm. ve hlavním městě Praze. Obě varianty představují přínos pro fyzické a právnické osoby coby žadatele v ušetření finančních prostředků a času, přičemž u varianty 2 jsou tyto přínosy jednoznačně vyšší (a to i v případě, kdybychom u varianty 2 nechali stranou problematiku schvalování vozidel). Z hlediska využití elektronizace dokumentů prostřednictvím registru silničních vozidel varianta 2 využívá této možnosti plně, varianta 1 omezeně. S ohledem na výše uvedené byla jako nejvhodnější varianta pro další zpracování vybrána varianta 2.

5. Implementace a vynucování

Implementace a vynucování bude prováděna v rámci standardního metodického řízení podřízených úřadu a správní kontroly Ministerstvem dopravy a krajskými úřady.

6. Přezkum účinnosti

Přezkum účinnosti bude prováděn v rámci standardního metodického řízení podřízených úřadu Ministerstvem dopravy a zabezpečování chodu registru silničních vozidel.

7. Konzultace a zdroje dat

Podklady pro zpracování návrhu byly získány na základě interních analýz Ministerstva dopravy a na základě konzultací zejm. při přípravě prováděcích předpisů k zákonu č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 239/2013 Sb.

8. Kontakt na zpracovatele RIA

Osoby, které zpracovaly závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace: Mgr. Martin Vavřina, tel.: 225 131 425, martin.vavrina@mdcr.cz Ing. Pavlína Holešinská, tel.: 225 131 218, pavlina.holesinska@mdcr.cz Ing. Jiří Počta, tel.: 225 131 503, jiri.pocta@mdcr.cz

B) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky (Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími ústavními zákony). Relevantní pro posuzování slučitelnosti s ohledem na obsah návrhu jsou zejména základní lidská práva a svobody, konkrétně právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny) a právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 listiny). Ve vztahu k právu vlastnit majetek návrh zákona obsahuje úpravy týkající se registrace vozidel. Princip úřední registrace vozidel provozovaných na území ČR nedopadá (na rozdíl např. od katastru nemovitostí) na problematiku spojenou s nabýváním (změnou, pozbýváním) vlastnického práva k vozidlu, jedná se z tohoto hlediska pouze o úřední administrativní evidenci, sloužící zejm. pro účely kontroly a vymáhání plnění veřejnoprávních povinností, spojených s provozem (popř. i vlastnictvím) vozidla. Evidenční princip zde neodporuje čl. 11 Listiny (mj. „vlastnictví zavazuje“ – čl. 11 odst. 3 Listiny); navrhované změny přitom z valné části směřují ke zjednodušení evidenčních úkonů z hlediska provozovatelů a vlastníků vozidel a jsou rovněž s čl. 11 Listiny v souladu. Návrh zákona dále opět v oblasti registrace vozidel (a zčásti i v oblasti jejich schvalování) zasahuje do organizace výkonu státní správy; zde je tedy třeba prověřit, zda potenciálně nesměřuje ke zhoršení postavení účastníků řízení, zejm. s ohledem na ústavně garantované právo na soudní ochranu. Ani zde ovšem nevzniká žádný rozpor s Listinou, neboť se zejm. usnadňuje přístup ke správním orgánům rozvolněním jejich místní příslušnosti a nikterak nedochází k omezení možnosti přezkumu vydaných rozhodnutí, včetně přezkumu soudního.

C) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, přičemž jejím cílem ovšem není recepce mezinárodního práva.

Obsah navrhovaného zákona byl dále posouzen z hlediska slučitelnosti s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a byla identifikována navrhovaná ustanovení, o nichž lze uvažovat jako o ustanoveních, jichž se dotýká právní úprava regulovaná Úmluvou. Jako relevantní se jeví posouzení slučitelnosti navrhovaných ustanovení s právem na ochranu majetku ve smyslu Protokolu č. 1 Úmluvy a zásadou uložení trestu jen na základě zákona ve smyslu čl. 7 Úmluvy.

Právo na ochranu majetku (Protokol č. 1 Úmluvy)

Protokol č. 1 Úmluvy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva (čl. 1 odst. 1). To nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut (čl. 1 odst. 2). Návrh zákona oproti dosavadní právní úpravě ve věcech zápisů do registru silničních vozidel prováděných obecními úřady obcí s rozšířenou působností a ve věcech schvalování technické způsobilosti vozidel týmiž úřady umožňuje, aby žádosti v uvedených řízeních bylo možno podat u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle volby žadatele, typicky vlastníka vozidla, nikoli jako dosud s ohledem na místní příslušnost danou některým z druhů pobytů nebo místem podnikání či sídlem žadatele. Schválení technické způsobilosti vozidla je nezbytným předpokladem pro následnou registraci vozidla v registru silničních vozidel, jež je nutnou podmínkou pro provozování vozidla na pozemních komunikacích [§ 38 odst. 1 písm.

b) zákona č. 56/2001 Sb.]. Provozování vozidel na pozemních komunikacích je typickým účelem vlastnictví silničních vozidel. V zákonem stanoveném schválení a evidenci v registru silničních vozidel lze spatřovat postup státu v mezích čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 1 Úmluvy. Navržená změna oproti stávajícímu stavu činí vnitrostátní právní úpravu vstřícnější potřebám vlastníků vozidel v možnosti zvolit si pro ně vyhovující úřad s ohledem na jeho dostupnost (časovou, dopravní atd.). Navrženou úpravu shledáváme v souladu s Úmluvou. Návrh zákona rozšiřuje povinnost, ale současně i možnost, zapisovat do registru silničních vozidel silniční vozidla provozovaná zahraniční právnickou osobou mající v České republice svůj odštěpný závod. Návrh je reakcí na úpravu nového občanského zákoníku a odstraňuje případné aplikační komplikace se zapisováním předmětných vozidel do registru a jejich provozováním na pozemních komunikacích. Navržená úprava je v intencích čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Stávající § 13 zákona č. 56/2001 Sb. upravuje problematiku zániku silničního vozidla. Vozidlo, jež je v registru silničních vozidel zapsáno jako zaniklé, není technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a jeho případný provoz je v rozporu se zákonem. Navrhovaná právní úprava upravuje § 13 zákona s ohledem na dosavadní praxi, tak aby byl umožněn zápis zániku vozidla i v situaci, na niž doposud znění zákona nepamatovalo. Oproti stávajícímu znění zákona je návrh méně restriktivní a je v souladu čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 1 Úmluvy. Návrh obsahuje nový § 38d zákona, který nově umožňuje „po vlastní ose“ vyvézt silniční vozidlo, jehož technická způsobilost byla schválena, ale které není zapsáno v registru silničních vozidel. Reaguje se tak na požadavek praxe, kdy je žádoucí umožnit vývoz nových vozidel technicky k provozu způsobilých do zahraničí, kde budou registrována. Navržené ustanovení svědčí úpravě čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy a je s ní plně v souladu.

Sankce (pokuty) ukládané za nově formulované správní delikty v § 83a odst. 1 písm. m) i v § 83a odst. 5 zákona jsou přiměřené a zvolené tak, aby odpovídaly typu a závažnosti správního deliktu i v kontextu ostatních správních deliktů a za ně stanovených sankcí. Návrh je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy.

Zásada uložení trestu jen na základě zákona (čl. 7 Úmluvy)

Čl. 7 odst. 1 Úmluvy stanovuje, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Podle čl. 7 odst. 2 Úmluvy tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy. Při vědomí toho, že pro účely posouzení souladu návrhu zákona s Úmluvou lze nahlížet na správní delikty jako na trestné činy, lze konstatovat, že nově formulované správní delikty v § 83a odst. 1 písm. m) i v § 83a odst. 5 zákona naplňují zásadu nullum crimen, nulla poena sine lege vtělenou do čl. 7 Úmluvy. Správní delikty jsou formulovány jasným způsobem, takže adresát normy z ní může seznat, jaké konání či opomenutí způsobuje jeho deliktní (trestní) odpovědnost, a působí do budoucna, nikoliv retroaktivně.

D) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie

Navrhovaná právní úprava částečně implementuje právo Evropské unie, konkrétně provádí adaptaci zákona č. 56/2001 Sb. na 3 nařízení EU. Jde o následující nařízení: 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry. 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 ze dne 5. února 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly. 3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly. Primárně se přizpůsobení provádí v návaznosti na nařízení č. 168/2013 a č. 169/2013, které nahrazují od 1. 1. 2016 příslušné rámcové směrnice EU. Ve vztahu ke změnám zákona jde (1) o odstranění duplicitní úpravy – zde zejm. proces schvalování typu a povinnosti výrobců, technická úprava je obsažena ve vyhlášce č. 341/2014 Sb. Duplicitní národní úprava zde nebrání aplikaci unijních nařízení, které se aplikují přednostně, je prováděna zejm. s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora EU a informovanost adresátů. Dále se (2) navrhuje provedení těch ustanovení nařízení, která prováděcí ustanovení na úrovni členských států přímo předpokládají. Standardně jde o navržení sankcí za porušení povinností plynoucích z nařízení (nařízení sama zde vyjmenovávají minimální rozsah sankcionovaných porušení) a určení dozorového orgánu na vnitrostátní úrovni. Judikatura Soudního dvora EU specificky k uvedeným nařízením není. Návrh je z hlediska práva EU slučitelný, ve vztahu k uvedeným nařízením nicméně dojde k určité prodlevě mezi jejich účinností a účinností implementačních opatření. Tato prodleva nebude mít za následek neaplikovatelnost nařízení (s ohledem na přednost před vnitrostátní duplicitní právní úpravou a přímý účinek, rovněž schvalovací a dozorový orgán je i ve stávajícím znění zákona dostatečně určen), dojde pouze k určitému zpoždění u sankcí.

E) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na státní rozpočet nebo ostatní veřejné rozpočty. S ohledem na zvolenou variantu místní příslušnosti při zápisu do registru silničních vozidel lze předpokládat určité přesuny v příjmech jednotlivých obecních rozpočtů ze správních poplatků za úkony při registraci; na celkově vybranou částku ovšem navrhované změny nebudou mít dopad. Případné náklady spojené s navýšením počtu zejm. registračních úkonů ve větších městech by měly být pokryty odpovídajícím růstem výnosů ze správních poplatků. Ve vztahu k podnikatelskému prostředí lze očekávat pozitivní dopad navrhovaných změn, zejm. v oblasti usnadnění administrativních činností spojených s vývozem vozidel v rámci zkušebního a manipulačního provozu a rozvolnění místní příslušnosti při zápisu do registru silničních vozidel a schvalování technické způsobilosti vozidel a přestaveb. Sociální dopady a dopady na životní prostředí se nepředpokládají.

F) Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace

Navrhovaná právní úprava nemá diskriminační dopady.

G) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava se nedotýká ochrany soukromí a osobních údajů. Navrhovaná právní úprava se sice dotýká zápisů do registru silničních vozidel, v této oblasti nicméně dochází naopak k odstranění zapisování některých osobních údajů (o výrobci). Navrhovaná právní úprava nepředpokládá sdělování osobních údajů úřadům nebo předávání osobních údajů mezi úřady nad rámec stávající úpravy, nepředpokládá ani nové zpracovávání osobních údajů. Problematika rozvolnění místní příslušnosti u některých úředních úkonů se oblasti ochrany soukromí a osobních údajů rovněž nedotýká.

H) Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava s sebou potenciálně může nést určité zvýšení korupčního rizika, a to v oblasti rozvolnění místní příslušnosti. Tato možnost se nedotýká ani tak oblasti registrace, neboť zde se jednak nejedná o úřední úkony, kde by byl dán prostor pro správní uvážení, jednak jsou jednotlivé úkony soustavně evidovány prostřednictvím registru silničních vozidel, do kterého jsou rovněž vkládány elektronické kopie základních registračních podkladů.

Určité navýšení korupčního rizika je nicméně třeba zvažovat při rozvolnění místní příslušnosti u schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezených nebo vyrobených vozidel nebo u přestaveb. Možnost volby obecního úřadu obce s rozšířenou působností pro provedení schvalovacích úkonů by mohla v určitých případech ke snaze vybrat takový úřad, který technickou způsobilost vozidla schválí, i když není dána, a to ať už důvodů nižší profesní kompetence nebo korupčních vlivů. K tomu lze jednak uvést, že v případě korupčního úmyslu lze takto v zásadě jednat už za dnešní situace, a to s využitím formálního žadatele s pobytem (sídlem) ve správním obvodu toho kterého úřadu. Zároveň je ovšem zřejmé, že toto riziko existuje a je nezbytné přijmout kroky k jeho snížení. Ministerstvo dopravy proto spolu s přijetím navržené úpravy plánuje posílit monitorování schvalovacích řízení prostřednictvím interního systému DAVOZ (který je již nyní využíván např. v oblasti přestaveb vozidel). Prostřednictvím tohoto systému by měly být evidovány údaje o schvalovacích řízeních, což by jednak mělo zabránit vícečetnému podávání žádostí o schválení stejného vozidla (toto riziko se týká pouze jednotlivé výroby popř. přestavby, nikoliv dovozu vozidel, kde je třeba předkládat originály některých dokumentů, které jsou pouze jednou), jednak umožnit efektivnější kontrolu výkonu státní správy v této oblasti. V případě, že se prostřednictvím databáze zjistí potenciálně riziková situace (např. vysoký počet schválení), lze pomocí kontroly výkonu státní správy ověřit, zda nedochází ke korupčnímu nebo jinému nežádoucímu jednání.