zákon č. 64/2014 Sb.

K části první – změna kompetenčního zákona

Doplňuje se výslovně kompetence Ministerstva vnitra k výkladu kontrolního řádu.

K části druhé – změna zákona o požární ochraně

K bodu 1:

Zčásti se jedná o legislativně-technickou úpravu označení písemného výstupu z kontroly tak, aby byla v souladu s terminologií kontrolního řádu (místo zápisu se bude pořizovat protokol o kontrole). A dále je zohledněna určitá specifická povaha požárních kontrol, kdy lze v protokolu o kontrole přímo uložit určitá opatření, proti nimž nelze podávat námitky ve smyslu kontrolního řádu. Účelem je zajistit kontinuální průběh kontroly a včasné odstranění zjištěných nedostatků, které svým charakterem přímo ohrožují bezpečnost osob, případně majetku.

K bodům 2 až 4:

Účelem je sjednocení terminologie ve vztahu ke kontrolnímu řádu.

K části třetí – změna zákona o České obchodní inspekci

K bodu 1:

Zařazení tohoto ustanovení bylo provedeno zákonem č. 160/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele, který byl přijat v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). Uvedené nařízení, které stanovilo postupy pro spolupráci mezi orgány dozoru v oblasti výměny informaci a dále postupy pro uplatnění donucovacích opatření, si vyžádalo i změny příslušných právních předpisů, a to tak, aby příslušné dozorové orgány, tedy i Česká obchodní inspekce, měly kompetence postupovat podle tohoto nařízení a ukládat opatření k nápravě v rozsahu, který toto nařízení stanoví.

V mezidobí však došlo ke změně nařízení, např. směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům, kdy byla doplněna pod bod 16 i předmětná směrnice. Rovněž tak směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů ruší ke dni 13. 6. 2014 směrnici 85/577/EHS uvedenou v příloze pod bodem 2 a směrnici 97/7/ES uvedenou pod bodem 8. Dá se tedy předpokládat, že bude následovat i změna daného nařízení. V neposlední řadě je nutno zmínit i změnu nařízení v důsledku přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů (ADR) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line (ODR).

S ohledem na uvedené bylo ustanovení přeformulováno do obecné polohy tak, aby v návaznosti na poměrně časté změny evropských předpisů v oblasti ochrany spotřebitele nemusel být měněn i zákon o České obchodní inspekci.

K bodu 2 :

Dochází k úplnému vypuštění textu, který upravoval oprávnění pracovníků České obchodní inspekce pověřených plněním jejich kontrolních úkolů, které jsou v současné právní úpravě zahrnuty v obecné poloze v kontrolním řádu, a to v ustanoveních §§ 4, 5, 7, 8, 11 a 20. Nově se doplňuje pouze pověření ke kontrole, kterým je v rámci činnosti České obchodní inspekce služební průkaz. Ačkoliv pracovníci České obchodní inspekce používají služební průkaz při výkonu kontrolní pravomoci, nejsou jeho náležitosti dosud upraveny zákonem, ale pouze vnitřním předpisem ústředního ředitele České obchodní inspekce. Uvedené ustanovení tak zmocňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu jako nadřízený orgán k vydání prováděcího předpisu, jehož obsahem budou náležitosti služebního průkazu a jeho zobrazení.

K bodu 3:

Jedná se o odstranění duplicitní úpravy. Přizvání osob k účasti na kontrole je upraveno v kontrolním řádu v ustanovení § 6. Rovněž tak povinnost upravená v nynějším odst. 3 je zakotvena v kontrolním řádu v § 10 odst. 2.

K bodu 4 až 5:

Jedná o legislativně technickou úpravu textu § 7 odst. 4 a § 8 odst. 5 tak, aby bylo zřejmé, od kdy lze podat námitky proti uloženému opatření, a aby podání námitek bylo jednotně upraveno v celém zákoně – viz § 7b odst. 3 zákona.

K bodu 6 až 11:

Kontrolní řád oproti stávajícímu zákonu o státní kontrole nově definuje skutkové podstaty přestupků a správních deliktů. Přestupky a správní delikty jsou formulovány jako porušení hmotněprávní povinnosti, tj. povinnosti umožnit výkon oprávnění kontrolujícího nebo přizvané osoby a povinnosti poskytnout k tomu potřebnou součinnost. Pokuty za přestupky nebo správní delikty slouží jako represivní (sankční) prostředek za jednání, které je v rozporu s hmotněprávními povinnostmi stanovenými zákonem, k vynucení plnění potřebných povinností kontrolovaných či povinných osob nebo k zabránění narušení či dokonce zmaření kontroly. V těchto případech je tak vyloučeno použití institutu pořádkové pokuty, jako to bylo v případě předchozího zákona o státní kontrole, neboť v daném případě nejde o pořádkovou pokutu srovnatelnou např. s pořádkovou pokutou podle § 62 správního řádu či pořádkovými pokutami podle jiných procesních předpisů (občanský soudní řád, trestní řád atd.), ale o postih za to, že kontrolovaná osoba brání ve výkonu kontroly - nejedná se tedy o porušení procesní povinnosti, ale povinnosti hmotněprávní, což je podstatným odlišujícím znakem od pořádkové pokuty jakožto procesního institutu obvykle užívaného v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

S ohledem na uvedené bylo nutno změnit všechna ustanovení, která upravovala institut pořádkové pokuty.

K části čtvrté – změna zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě

K bodu 1 a 2: Změny odstraňují duplicitu s § 7 a 8 kontrolního řádu.

K bodu 3: Podle kontrolního řádu je kontrola vykonávána na základě pověření ke kontrole, které má buď formu písemného pověření k jednotlivé kontrole, nebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. Navrhovaná změna reaguje na tuto úpravu kontrolního řádu tak, aby průkazy používané báňskými inspektory byly zároveň i pověřením k provádění kontrol.

K bodu 4 a 5: Tyto novelizační body navazují na novelizační bod 1 (zrušení stávajícího znění § 39 odst. 4). Dle stávající právní úpravy bylo porušení povinností stanovených v 39 odst. 4 správním deliktem. V souvislosti se zrušením stávajícího znění § 39 odst. 4 jsou zrušeny i odkazy na toto ustanovení v § 44a odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. l).

K části páté - změna zákona o geologických pracích

Zrušuje se ustanovení, které stanoví organizacím povinnost umožnit při kontrole pověřeným pracovníkům Ministerstva životního prostředí vstup do prostor, kde se projektují, provádějí a vyhodnocují geologické práce a uchovává geologická dokumentace, a dále povinnost poskytnout jim potřebné podklady, informace a vysvětlení, neboť tyto povinnosti kontrolované osoby vyplývají již z kontrolního řádu. Zrušuje se rovněž ustanovení, podle kterého se „pověření ke vstupu“ prokazuje služebním průkazem ministerstva. Pověření ke vstupu do objektů kontrolovaného totiž nelze zaměňovat s pověřením ke kontrole, pro něž bude platit obecná úprava podle § 4 odst. 3 kontrolního řádu.

K části šesté - změna zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa

K bodu 1: Navrhuje se bez ohledu na konkrétní úsek působnosti České inspekce životního prostředí obecně stanovit, že úkoly inspekce plní inspektoři. Dále se navrhuje stanovit, že inspektoři se při výkonu kontroly podle tohoto zákona (tj. na úseku ochrany lesa) nebo podle jiných právních předpisů prokazují průkazem inspekce, který je dokladem o jejich pověření ke kontrole. Jinými právními předpisy se rozumí všechny „složkové“ zákony v oblasti životního prostředí, na základě kterých vykonává Česká inspekce životního prostředí kontrolu. Příkladmý výčet těchto zákonů se uvádí v poznámce pod čarou. Navrhované ustanovení využívá možnosti dané v § 4 odst. 3 kontrolního řádu, podle kterého má pověření ke kontrole formu buďto písemného pověření k jednotlivé kontrole anebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. V případě České inspekce životního prostředí je pověření ke kontrole ve formě průkazu plně opodstatněné, neboť kontrola je jednou z jejích hlavních činností.

K bodu 2: Navrhované vypuštění části § 7 odst. 1 souvisí s bodem 1 tohoto článku, kde se navrhuje upravit to samé obecně, tedy nejen pro oblast ochrany lesa.

K bodu 3: Zrušují se ustanovení obsahující duplicitní úpravu ve vztahu ke kontrolnímu řádu, respektive procesně-právní úpravu výkonu kontroly s neopodstatněnými odchylkami od obecné úpravy v kontrolním řádu. Jedná se o oprávnění inspektorů vstupovat při kontrole na cizí pozemky a do cizích objektů, právo požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení a povinnost inspektorů zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem své činnosti. Pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou při kontrole, není důvod pro zachování odchylného režimu oproti zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

K části sedmé -– změna zákona o obecní policii

Doplňuje se upřesnění reagující na některé případy vznikajících výkladových nejasností při interpretaci zvláštních zákonů upravujících některé úseky činnosti obecní policie (např. zákon č. 379/2005 Sb.), které poněkud nepřesně hovoří o kontrole prováděné obecní policií, ač z povahy věci a systematiky těchto předpisů plyne, že nejde o pojem kontroly ve smyslu zákona o státní kontrole nebo kontrolního řádu. Proto se výslovně stanovuje, že na kontrolní činnost prováděnou obecní policií podle zvláštních zákonů se kontrolní řád nevztahuje.

K části osmé - změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

K bodu 1:

Ustanovení o povinnosti zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) poskytnout pověřeným zaměstnancům orgánu sociálního zabezpečení potřebnou součinnost je nadbytečné, neboť tato povinnost je obsažena v § 10 kontrolního řádu. Kontrolní řád je normou upravující způsob provádění kontroly. Proto se v ustanovení § 13 odst. 2 ponechává předmět kontroly, tj. obecné věcné vymezení pravomoci kontrolních zaměstnanců.

K bodu 2:

Ustanovení se zrušuje jako duplicitní. Povinnost kontrolované osoby vůči kontrolnímu orgánu obsahuje především § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Povinnosti kontrolované osoby uvedené v tomto ustanovení jsou formulovány tak obecně, že povinnost uvedenou v § 14 odst. 3 písm. f) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ZOPSZ“) v sobě věcně obsahují.

K bodu 3:

Z ustanovení o oprávnění pověřených zaměstnanců orgánů sociálního zabezpečení při provádění kontroly se vypouští oprávnění k provádění konkrétních postupů při výkonu kontrolní činnosti (oprávnění vstupovat na pracoviště zaměstnavatelů a povinnost zaměstnavatele poskytnout pověřeným zaměstnancům orgánu sociálního zabezpečení potřebnou součinnost). Tato oprávnění jsou obsažena přímo v § 7 a 10 kontrolního řádu Ze stávajících oprávnění týkajících se průběhu kontroly se v ZOPSZ ponechává oprávnění vyžadovat přijetí opatření k nápravě k odstranění zjištěných nedostatků. V kontrolním řádu je toto oprávnění obsaženo v § 19 odst. 1, avšak pouze při kontrole výkonu státní správy. Orgány sociálního zabezpečení však tato opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. nedostatky v evidenci vedené zaměstnavatelem podle § 35a odst. 2 ZOPSZ, neboť vedení evidence zaměstnavatelem nelze považovat za výkon státní správy). Oprávnění orgánů sociálního zabezpečení se doplňuje o oprávnění kontrolovat v důchodovém pojištění a v pojistném na sociální zabezpečení plnění povinností uložených OSVČ. Toto oprávnění mají tyto orgány již v současné době, je však nutno jej dovozovat z příslušných ustanovení. Jeho výslovným vyjádřením se proto posiluje právní jistota těchto osob. Oprávnění orgánů sociálního zabezpečení se dále výslovně doplňuje o možnost stanovit lhůtu pro přijetí opatření k nápravě k odstranění zjištěných nedostatků; jedná se pouze o formulační změnu výslovně doplňující do textu zákona fakticky již existující právní stav. Naproti tomu se v zákoně neuvádí možnost orgánů sociálního zabezpečení vyžadovat na zaměstnavateli podání písemné zprávy o přijatých opatřeních včetně jejich plnění, neboť toto oprávnění vyplývá přímo z § 10 odst. 2 kontrolního řádu a vztahuje se i na případy, kdy vlastní oprávnění uložit opatření k odstranění nedostatků je obsaženo v jiném zákoně, než je kontrolní řád. Kontrolní řád v § 4 odst. 3 stanoví pro pověření ke kontrole formu písemného pověření k jednotlivé kontrole nebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. V současné době Česká správa sociálního zabezpečení používá písemné pověření ke kontrole buď na jednotlivou kontrolu (využíváno ojediněle) nebo univerzální (využíváno v převážné většině případů) na všechny kontroly bez časového omezení. Ve smyslu nové právní úpravy se proto zákona zakotvuje pověření ke kontrole ve formě průkazu (obdobně jako u kontrol dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v nemocenském pojištění).

K bodům 4 a 5:

Povinnost zaměstnavatele a OSVČ poskytnout potřebnou součinnost při kontrole se v § 13 ZOPSZ zrušuje, proto se zrušuje i navazující sankce. Naopak se zavádí možnost uložit OSVČ pokutu za nesplnění povinnosti plnit opatření k nápravě nově výslovně vyjádřené v § 15 odst. 1. Dále se provádějí legislativně technické úpravy z důvodu zpřesnění odkazu na § 15, který je nově členěn na odstavce.

K bodu 6:

Úprava navazuje na § 15 odst. 2; doplňuje se zmocnění pro vydání vyhlášky, která stanoví obsahové náležitosti průkazu ke kontrole pověřených zaměstnanců orgánu sociálního zabezpečení.

K čl. IX – Přechodné ustanovení: Z hlediska věcného se povinnost zaměstnavatelů a OSVČ poskytnout orgánům sociálního zabezpečení při kontrole potřebnou součinnost nemění, vypouští se však ze zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro duplicitu s ustanoveními kontrolního řádu. Z tohoto důvodu je třeba právně zajistit, aby po datu nabytí účinnosti zákona mohlo být sankčně postiženo i porušení této povinnosti, kterou zaměstnavateli a OSVČ ukládal do dne nabytí účinnosti tohoto zákona zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona ji obsahuje jen kontrolní řád. V opačném případě by došlo k tomu, že po nabytí účinnosti tohoto zákona by nesplnění této povinnosti zaměstnavatele nebo OSVČ, k němuž došlo před tímto datem, ale řízení o ní nebylo dosud ukončeno, bylo posuzováno podle ustanovení, které by již v právním řádu neexistovalo. Navrhují se proto dvě ustanovení týkající se správního trestání, z nichž prvé upravuje hmotněprávní stránku posuzování nesplnění povinnosti zaměstnavatele a OSVČ poskytnout při kontrole potřebnou součinnost, druhé procesního charakteru zajišťuje kontinuitu již probíhajícího správního řízení o pokutě.

K části deváté - změna zákona o ochraně přírody a krajiny

K bodu 1: Legislativně-technická úprava vyvolaná přečíslováním odstavců v § 81.

K bodům 2 a 6 a 7: Ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny týkající se výkonu kontroly se přizpůsobují terminologii nového kontrolního řádu („kontrolovat“ namísto „dozírat“).

K bodu 3: Zrušuje se duplicitní ustanovení ve vztahu k nově navrhovanému § 1 odst. 5 zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

K bodům 4 a 5: Ustanovení § 81 odst. 1 se upravuje v souladu s praxí, kdy strážci přírody jsou v současné době ustanovováni převážně zaměstnanci správ národních parků, správ chráněných krajinných oblastí a zaměstnanci krajských úřadů. Zákon v současnosti vylučuje v § 81 odst. 7 použití správního řádu na řízení o ustanovování stráže přírody, aniž by však stanovil alternativní procesní postup. Na ustanovení stráže přírody a vydání průkazu strážce lze přitom aplikovat postup podle § 151 správního řádu, kdy místo písemného vyhotovení rozhodnutí lze vydat pouze doklad, pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem.

K bodu 8 V souladu s § 4 odst. 3 kontrolního řádu se navrhuje zakotvit pověření ke kontrole ve formě průkazu pro pověřené zaměstnance orgánů ochrany přírody, což je nezbytné zejména k efektivnímu výkonu kontroly ve zvláště chráněných územích (v přírodních rezervacích a přírodních památkách vykonávají kontrolu převážně krajské úřady, v národních parcích a chráněných krajinných oblastech příslušné správy).

K části desáté - změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu

K bodu 1: Zrušuje se povinnost vlastníků a nájemců pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu umožnit orgánům ochrany zemědělského půdního fondu vstup na pozemky za účelem dozorové a kontrolní činnosti, neboť taková povinnost vyplývá již z obecné procesní úpravy v kontrolním řádu (§ 7).

K bodům 2 až 6: Legislativně-technické úpravy vyvolané přečíslováním odstavců v § 3.

K části jedenácté – změna zákona o stavebním spoření

K bodům 1 až 8:

Jedná se o úpravu terminologie části zákona upravující výkon kontroly dodržování podmínek pro poskytování státní podpory stavebního spoření vykonávané Ministerstvem financí v souvislosti s přijetím kontrolního řádu. Dále se jedná o legislativně - technickou změnu spočívající ve zpřesnění normativního odkazu v příslušných ustanoveních.

K části dvanácté - změna zákona o silniční dopravě

K bodu 1:

Zrušuje se ustanovení, které je duplicitní s § 8 písm. e) a § 10 odst. 2 a 3 kontrolního řádu.

K bodům 2 a 3:

Zrušují se ustanovení o právech a povinnostech kontrolujícího a kontrolované osoby, která obsahují např. § 4 odst. 3, § 7, § 8 písm. c) a další kontrolního řádu. Zachovává se pouze povinnost řidiče umožnit přístup k záznamovému zařízení a k taxametru, která jsou specifickým zařízením v silniční dopravě. Znění § 34 odst. 5 se zařazuje v podobě, která umožní, aby pověření ke kontrole ve formě průkazu vydával správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru spadá. Kontrola v silniční dopravě a obdobně také v jiných druzích dopravy je zajišťována na různých úrovních, vykonávají ji Ministerstvo dopravy, jiné ústřední úřady, krajské úřady a obecní úřady (úprava v jednotlivých zákonech je značně odlišná podle zvláštností jednotlivých doprav). Nutnost zajistit shodné náležitosti a bezpečnostní prvky průkazů (doprava se uskutečňuje po celém území republiky, a je proto na místě, aby průkazy byly formálně jednotné), vede k doplnění zmocnění, na základě něhož stanoví náležitosti průkazu a jeho vzor prováděcí právní předpis. Protože státní odborný dozor v silniční dopravě vykonávají také celníci, zařazuje se z důvodů právní jistoty odkaz na příslušný zákon.

K bodu 4:

Z obdobných důvodů jako u změn v bodech 3 a 4 se zrušuje část ustanovení § 34 odst. 6.

K bodu 5:

Zrušuje se skutková podstata přestupku spočívajícího v neumožnění výkonu státního odborného dozoru, příslušný přestupek a správní delikt je obsažen v § 15 a 16 kontrolního řádu.

K bodu 6:

V obecném zmocňovacím ustanovení se doplňuje nové zmocnění podle § 34 odst. 5.

K části třinácté – změna zákona o zpravodajských službách

Účelem tohoto ustanovení je na jednu stranu zachování a respektování specifického postavení zpravodajských služeb, avšak zároveň zabránění úplnému zmaření provedení kontroly. Zpravodajská služba tak nemůže provedení kontroly zcela vyloučit, resp. neumožnit, má však možnost provést kontrolu vlastními prostředky, jsou-li adekvátní výkonu kontroly kontrolním orgánem, popř. v dohodě s kontrolním orgánem stanovit určitá specifická pravidla výkonu kontroly, která musí kontrolní orgán respektovat. Nesmí se však jednat o pravidla, v jejichž důsledku by byla kontrola zmařena.

K části čtrnácté – změna zákona o Bezpečnostní informační službě

Cílem této změny je upřesnění vztahu kontrolního řádu ke kontrole Bezpečnostní informační služby kontrolním orgánem Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že působnost kontrolního řádu je pojata velmi široce a z textu zákona vyplývá, že pokud by zákon v konkrétních případech nestanovil jinak, vztahoval by se i na kontrolní orgány Parlamentu, je nezbytné z důvodu vyloučení pochybností výslovně stanovit, že na kontrolu Bezpečnostní informační služby kontrolním orgánem Poslanecké sněmovny se použije jako dosud zvláštní právní úprava v části třetí zákona o Bezpečnostní informační službě, se subsidiárním použitím zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, avšak s výslovným vyloučením kontrolního řádu. Kontrola Bezpečnostní informační služby ze strany moci zákonodárné je značně specifická, vykazuje mnohé odlišnosti od standardní veřejnoprávní kontroly za strany správních orgánů a jako taková nemůže podléhat procesním postupům určeným právě pro takovou standardní kontrolu. Proto také zákon o Bezpečnostní informační službě od samého počátku své platnosti upravuje kontrolu zvláštním způsobem.

K části patnácté - změna zákona o dráhách

K bodu 1:

§ 58 odst. 5 se mění tak, aby pověření ve formě průkazu vydával správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru náleží. Současně se doplňuje zmocnění stanovit v prováděcím právním předpise náležitosti průkazu a jeho vzor.

K bodu 2:

Zrušuje se § 59 o právech oprávněných osob v platném znění, komplexní úpravu obsahuje § 7 a další kontrolního řádu. Nové znění § 59 se omezuje pouze na specifické povinnosti provozovatele dráhy a dopravce, zejména se zachovává oprávnění kontrolujícího použít drážní sdělovací zařízení, které plní významnou bezpečnostní funkci.

K bodu 3:

Zrušuje se § 59a o pořádkové pokutě, který je nadbytečný, protože případný postih kontrolovaných osob a povinných osob je řešen v § 15 a 16 kontrolního řádu.

K bodu 4:

V obecném zmocňovacím ustanovení se doplňuje nové zmocnění podle § 58 odst. 5.

K části šestnácté - změna zákona o státní sociální podpoře

K bodu 1:

Ustanovení se zrušuje jako duplicitní, neboť povinnost poskytovat potřebné údaje, informace a podklady již vyplývá z § 8 písm. c) a § 10 kontrolního řádu.

K bodu 2:

Odstraňuje se duplicita se zákonem o kontrole. Povinnost právnických nebo fyzických osob (jakožto kontrolovaných osob) umožnit příslušným zaměstnancům (jakožto kontrolujícím) nahlížení do kontrolních dokladů a poskytovat potřebnou součinnost je upravena v § 8 a § 10 zákona o kontrole.

K bodu 3:

V návaznosti na zrušení ustanovení o povinnostech právnických nebo fyzických osob při kontrole se zrušuje ustanovení § 65 odst. 3 a 4 upravující možnost uložit pořádkovou pokutu za jejich nesplnění.

K části sedmnácté - změna lesního zákona

V souvislosti s novým kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. 1. 2014 nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, se v lesním zákoně odstraňuje duplicitní ustanovení.

K části osmnácté - změna zákona o pozemních komunikacích

K bodu 1:

Postupy při kontrole upravuje např. § 12 kontrolního řádu, část ustanovení § 41 odst. 2 se proto zrušuje jako nadbytečná.

K bodu 2:

§ 41 odst. 4 se zařazuje ve znění, které umožní, aby pověření ve formě průkazu vydával správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru náleží. Současně se doplňuje zmocnění pro prováděcí právní předpis stanovit náležitosti průkazu a jeho vzor.

K bodu 3:

Zrušují se § 41 odst. 5 a 6, protože práva a povinnosti všech osob v souvislosti s výkonem kontroly upravují zejména § 8 a 9 kontrolního řádu.

K bodu 4:

Zrušuje se oprávnění uložit pořádkovou pokutu, sankce pro osoby, které nespolupracují při výkonu kontroly, řeší § 15 a 16 kontrolního řádu.

K bodu 5:

Jedná se o legislativně-technickou úpravu odkazu v souvislosti se zrušením § 41 odst. 4.

K části devatenácté - změna atomového zákona

K bodu 1:

Změna ustanovení § 18 odst. 1 písm. g) má za cíl provést formální doplnění ve směru výslovného zakotvení povinnosti držitele povolení umožnit vstup inspektorům Evropské komise a poskytnout součinnost pro výkon jejich kontrolní činnosti. Pravomoc inspektorů Evropské komise vykonávat kontrolní činnost na území České republiky ve věci nakládání s jadernými položkami a vedení jejich evidence zakládá čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Čl. 81 Smlouvy o Euratomu zakotvuje pravomoc Komise vyslat své inspektory pro dozor nad rudami, výchozími materiály nebo zvláštními štěpnými materiály na území členského státu. Inspektorům uděluje Smlouva právo vstupu „na všechna místa a ke všem údajům a osobám, které v rámci svého povolání nakládají s materiály, vybavením nebo zařízením, které podléhají dozoru podle této kapitoly“. Zároveň zakládá právo členského státu doprovázet při výkonu kontrolní pravomoci Inspektory pracovníky vlastních dozorových orgánů. Je tedy nutné adaptovat českou národní právní úpravu požadavkům mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, zejména proto, aby právní postavení adresátů normy, zde držitelů povolení, bylo postaveno najisto. Pakliže v přiměřené situaci musí držitelé povolení poskytnout součinnost inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii (rovněž v souladu s mezinárodní smlouvou) musí zákon stanovovat i srovnatelný vztah k inspektorům Evropské komise, provádějícím obdobný druh kontrolní činnosti, ovšem na základě jiného mezinárodněprávního instrumentu. Dosavadní absence výslovné právní úpravy vedla v praxi k původně (tj. v době aproximace práva ČR právu EU) neočekávaným obtížím při výkonu kontrol, např. k odmítání umožnění vstupu do kontrolovaných objektů apod. Tento problém by měl být dodatečnou adaptací zákona odstraněn. Dále je vypuštěna výslovná povinnost držitele povolení poskytnout součinnost osobám přibraným SÚJB k provádění kontrolní činnosti, neboť tato oblast je obecně upravena novým kontrolním řádem. Změna vnitřního odkazu (číslo „5“ na číslo „4“) souvisí se změnami prováděnými dále v § 39 zákona (vypuštění odstavce 3).

K bodu 2:

Změna § 39 odst. 1 má vést ke snazší interpretaci a aplikovatelnosti ustanovení. Namísto dosavadní dikce „dalších předpisů vydaných na jeho základě“ jsou volena slova „předpisů vydaných k jeho provedení a povinností uložených na jejich základě“. Ustanovení materiálně vzato směřuje již v současné podobě ke stanovení předmětu kontrolní činnosti, který by zahrnoval nejen plnění povinností uložených atomovým zákonem, nýbrž i jeho prováděcími právními předpisy, které jsou, v obecnějším smyslu, „vydány na jeho základě“. Zároveň nelze pominout, že atomový zákon svěřuje SÚJB pravomoc stanovovat podmínky výkonu povolované činnosti, které nejsou stricto sensu součástí tohoto zákona, nicméně jsou a musí být vydávány na jeho základě a v jeho mezích. Nepochybně je pravomoc ke kontrole jejich dodržování dovoditelná interpretací i ze stávajícího znění zákona, ovšem v praxi vede absence výslovné dikce k nepochopení kontrolovaných subjektů. Pravomoc kontrolovat dodržování vydaného povolení navíc zakládá atomový zákon v § 39 odst. 3, který se však jeví být, s ohledem na § 39 odst. 1 atomového zákona a obecné vymezení předmětu kontroly v § 2 kontrolního řádu, zcela nadbytečným. Při jeho vypuštění (viz. dále bod. 4) by pak přesnější formulace § 39 odst. 1 měla takto předejít problému s nesprávnou interpretací. V další části ustanovení odstraňuje nedostatek stávající právní úpravy v atomovém zákoně spočívající v absenci výslovného zakotvení pravomoci SÚJB kontrolovat osoby provádějící bez povolení činnosti, k jejichž vykonávání je povolení dle § 9 odst. 1 atomového zákona nutné. K zajištění předmětu a, v širším smyslu, účelu právní úpravy obsažené v atomovém zákoně, jímž je ochrana osob a životního prostředí před nežádoucími účinky ionizujícího záření, byl zákonodárcem ustaven systém vydávání správních aktů a výkonu dozoru nad stanovenými činnostmi. Zákon ve stávajícím znění § 39 odst. 1 upravuje pravomoc SÚJB k výkonu státního dozoru mj. „u osob, u nichž lze důvodně předpokládat, že neoprávněně využívají jadernou energii nebo vykonávají činnosti vedoucí k ozáření“, tzn. u osob, které postrádají oprávnění (povolení) k využívání jaderné energie nebo k vykonávání činností vedoucích k ozáření, nikoli obecně u subjektů neoprávněně vykonávajících činnosti vyžadující povolení. Mezi činnostmi, jejichž výkon vyžaduje povolení dle § 9 odst. 1 atomového zákona, jsou i aktivity, které nelze zařadit do kategorií „využívání jaderné energie“ nebo „činnosti vedoucí k ozáření“, jak je definuje § 2 písm. a) a b) atomového zákona, tj. kategorie za aktuálního stavu podrobené státnímu dozoru. Jedná se např. o některé činnosti regulované § 9 odst. 1 písm. r) atomového zákona, tj. „provádění osobní dozimetrie a dalších služeb významných z hlediska radiační ochrany“, jejichž bližší vymezení obsahuje vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně. Tyto činnosti tedy lze vykonávat neoprávněně a může při nich dojít k ohrožení ionizujícím zářením, ovšem nejsou součástí kategorie „činnost vedoucí k ozáření“, o níž zákon výslovně hovoří. Současný legislativní stav by tak při striktní interpretaci § 39 odst. 1 neumožňoval SÚJB kontrolovat osoby, u nichž existuje důvodné podezření, že provádějí některé činnosti, k nimž je nutné povolení, bez tohoto povolení, a také pravděpodobně nesplňují další legislativní požadavky kladené na držitele povolení, směřující právě k ochraně před negativními účinky ionizujícího záření. Dodejme, že tento nezamýšlený a nežádoucí formální stav je výsledkem historického právního vývoje v pojetí výrazu „činnosti vedoucí k ozáření“. Tento záměr jistě zákonodárce neměl, neboť taková situace by mohla vést k nežádoucímu ohrožení ionizujícím zářením a byla by v rozporu s doporučeními mezinárodních organizací, např. ICRP (International Commission on Radiological Protection). Stávající nedostatek bude napraven úpravou textu zákona tak, aby bylo zřejmé, že kontrolní pravomoc se vztahuje i na tuto úzkou skupinu subjektů.

K bodu 3:

Úprava § 39 odst. 2 odstraňuje v současnosti již obsoletní rozdělení inspektorů SÚJB na dvě kategorie. Ustanovení reflektovalo rozšíření působnosti SÚJB v roce 1997 o oblast radiační ochrany, již ve své době bylo však rozdělení ryze formální. Nad to změna odráží novou terminologii kontrolního řádu, který používá pro osoby vykonávající kontrolu termín „kontrolující“.

K bodu 4:

Ustanovení jen jinými slovy opakuje vymezení předmětu kontroly v § 39 odst. 1. Kromě toho je předmět kontrolní činnosti v podobném rozsahu (jen v obecnější rovině) upraven v § 2 kontrolního řádu. Odstavec § 39 odst. 3 je tedy rušen bez náhrady.

K bodu 5:

Novelizační ustanovení zásadním způsobem zjednodušuje § 39 odst. 4, který upravuje jednotlivá oprávnění inspektorů při výkonu kontroly. Jelikož drtivou většinu těchto kontrolních oprávnění obsahuje v obecné podobě nový kontrolní řád (viz. § 7 a 8 kontrolního řádu), je další zachování této úpravy nadbytečné, resp. úprava by byla duplicitní a negativně by mohla ovlivňovat právní jistotu adresátů normy. Vypuštěním ustanovení upravujících konkrétní kontrolní oprávnění (s výjimkou písmene g), zakládajícího zvláštní oprávnění) bude atomový zákon uveden do souladu s kontrolním řádem. Z formálního hlediska je celé ustanovení nahrazeno jednoduchou formulací obsahující pouze výše zmíněné speciální oprávnění z původního písmene g) tohoto odstavce.

K bodu 6:

Novelizační bod provádí adaptaci atomového zákona požadavku čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Čl. 81 Smlouvy zakotvuje pravomoc Komise vyslat své inspektory pro dozor nad rudami, výchozími materiály nebo zvláštními štěpnými materiály na území členského státu. Inspektorům uděluje Smlouva právo vstupu „na všechna místa a ke všem údajům a osobám, které v rámci svého povolání nakládají s materiály, vybavením nebo zařízením, které podléhají dozoru podle této kapitoly“. Zároveň zakládá právo členského státu doprovázet při výkonu kontrolní pravomoci inspektory pracovníky vlastních dozorových orgánů. Navržené ustanovení tedy uvádí stávající znění atomového zákona do souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii, neboť nejenže zakotvuje pravomoc inspektorů Euratomu vykonávat uvedené kontroly v České republice, ale zároveň omezuje výkon jejich působnosti podmínkou doprovodu inspektory SÚJB (jak Smlouva umožňuje).

K bodu 7:

Ustanovení § 39 odst. 6 (v původním znění zákona) pouze odkazuje na obecnou právní úpravu provádění kontrolní činnosti, nad to již překonanou (v odkazu poznámkou pod čarou). Vzhledem k existenci obecného ustanovení upravujícího působnost zákona v § 1 kontrolního řádu a z něj plynoucí subsidiární aplikaci jeho norem je podobný způsob odkazu již nadbytečný a ustanovení je proto rušeno bez náhrady.

K bodu 8:

Novelizace § 40 má napravit některé nedostatky stávající právní úpravy, zejména formálního charakteru. Ustanovení bude nově svěřovat pravomoc k rozhodnutí o uložení opatření k nápravě nikoli inspektorům SÚJB, nýbrž úřadu, jako orgánu veřejné moci. Vzhledem k závažnosti dopadů opatření k nápravě na kontrolovanou osobu se jeví nevhodným, aby rozhodnutí vydával přímo kontrolní pracovník, který odhalí nedostatky v její činnosti. Takové zásadní rozhodnutí, závažností srovnatelné se sankčním, by měl realizovat funkčně odpovídající reprezentant veřejné moci. Funkční příslušnost k rozhodnutí pak orgán veřejné moci stanoví v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, a není vyloučeno, aby rozhodujícím pracovníkem byl přímo inspektor. V závažnějších případech opatření k nápravě by však rozhodování mělo být svěřeno spíše vedoucím pracovníkům orgánu, kteří mají příslušné odborné kvality. Tuto možnost ovšem současný zákon v podstatě vylučuje a proto je nutné dikci změnit. Novelizace také ruší dosavadní písm. d) odstavce 1. Navržení uložení pokuty zcela nepochybně není svojí povahou opatřením k nápravě a po přesunutí pravomoci ukládat opatření k nápravě na SÚJB, jako instituci, se stává ustanovení zcela nesmyslným. V poslední řadě novelizační bod vypouští i odstavec 2 tohoto ustanovení. Právní úprava specifických forem předběžných opatření je nejen chybně systematicky zařazena, ale vzhledem k existenci obecné právní úpravy v § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je zastaralá a jeví se být i nadbytečnou. Naopak se může zdát takovéto speciální ustanovení omezující (a proti smyslu původního záměru zákonodárce), neboť Nejvyšší soud v minulosti judikoval, že existuje - li speciální právní úprava, pak by orgán při vydávání předběžného opatření ve stejné oblasti, ale podle obecné úpravy správního řádu neměl překračovat rámec speciální úpravy (viz. rozhodnutí NS 6 A 116/2001).

K části dvacáté - změna zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní

K bodu 1:

Novelizační bod nově formuluje ustanovení § 28 zákona o chemických zbraních. Především přizpůsobuje dikci novému kontrolnímu řádu (vypuštěním zkratky „kontrolovaná osoba“, neboť pojem je již zaveden novým kontrolním řádem a legislativní zkratka se stala nadbytečnou). Dále se opouští specifické kontrolní oprávnění kontrolních pracovníků pořizovat při kontrole fotodokumentaci. Toto oprávnění je nově zakotveno obecně v § 8 písm. d) kontrolního řádu. Na jeho místo nové znění odstavce 2 zavádí právní formalizaci stávající praxe, kdy kontrolní pracovníci SÚJB jsou nazýváni „inspektory“ (obdobně jako jiní kontrolující na základě zákonů v gesci SÚJB) a jmenuje je předseda SÚJB. Stávající absence podobného ustanovení v praxi vyvolávala pochybnosti kontrolovaných osob v tom směru, zda jsou inspektoři SÚJB skutečně oprávněnými kontrolními pracovníky SÚJB ve smyslu zákona o chemických zbraních. Odstavec 3 pouze odkazuje na obecnou právní úpravu provádění kontrolní činnosti, nad to již překonanou (v odkazu poznámkou pod čarou). Vzhledem k existenci obecného ustanovení upravujícího působnost zákona v § 1 kontrolního řádu a z něj plynoucí subsidiární aplikaci jeho norem je podobný způsob odkazu již nadbytečný a ustanovení je proto rušeno bez náhrady.

K bodu 2:

Bod provádí pouze formulační úpravu ve shodě s výše zavedeným výrazem „inspektor“ pro kontrolní pracovníky SÚJB.

K bodu 3:

Je vypuštěna nadbytečná část ustanovení, krytá dostatečně § 9 písm. e) kontrolního řádu, dle nějž je kontrolovaná osoba oprávněna účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě, tedy i analýzy odebraných vzorků.

K bodu 4:

Novelizace § 29 odst. 4 má přispět k významnému zjednodušení způsobu, jímž jsou mezinárodní inspekce oznamovány osobám kontrolovaným SÚJB. Dosavadní znění zákona zavádělo dvojí lhůty pro oznamování těchto kontrol předem. Tato úprava se ovšem v praxi ukázala jako zbytečně komplikovaná a vyvolávala interpretační a aplikační nejasnosti. V zájmu vyšší právní jistoty kontrolovaných osob bude stanovena povinnost SÚJB oznámit termín konání kontroly bezodkladně poté, co se o něm dozví. Tím bude poskytnut kontrolovaným osobám významně větší časový prostor pro přípravu na kontrolu.

K bodu 5:

Navrhuje se zrušení § 30 zákona o chemických zbraních upravujícího výkon dozoru v objektech jiných orgánů státní správy, resp. povinnost SÚJB vykonávat zde kontroly v dohodě s těmito orgány. Kromě relativně podrobné úpravy spolupráce orgánů při kontrolní činnosti v § 25 nového kontrolního řádu jsou orgány veřejné moci vždy povinny dbát principu dobré správy ve smyslu § 8 dost. 2 správního řádu a toto ustanovení je tedy překonané. Ruší se rovněž § 31 upravující povinnost mlčenlivosti, jelikož nový kontrolní řád obsahuje komplexní právní úpravu v této oblasti v § 20.

K části dvacáté první – změna zákona o technických požadavcích na výrobky

K bodu 1:

Pravomoc kontrolního orgánu vstupovat do objektů kontrolovaných osob a vyžadovat předložení dokumentace související s činností kontrolovaného subjektu je obsažena v § 7 a § 8 písm. c) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

K bodu 2:

Ustanovení § 18 odst. 2 v platném znění uvádí, jaké pravomoci mají orgány dozoru kromě pravomocí kontrolních orgánů podle zákona o státní kontrole nebo podle zvláštních právních předpisů. Subsidiární právní úprava obsažená v kontrolním řádu se použije i bez výslovného odkazu na něj, navrhuje se tento odkaz zrušit.

K bodu 3:

Pravomoc kontrolního orgánu odebírat vzorky a poskytování náhrady za jejich odběr vyplývají přímo z § 8 písm. b) a § 11 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Ustanovení písmene a) je tudíž nadbytečné.

K bodu 4:

Pravomoc kontrolního orgánu požadovat informaci o nápravných opatřeních je obsažena v § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

K bodu 5:

V návaznosti na změnu v § 18 odst. 2 se provádí formální změna v § 19a odst. 1 písm. g).

K části dvacáté druhé - změna zákona o zemědělství

K bodům 1 až 4:

V návaznosti na přijetí nového kontrolního řádu (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. ledna 2014 nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je nutné upravit odkazy na nový zákon. Současně se pro nadbytečnost zrušuje poznámka pod čarou č. 50 a zrušují se ustanovení duplicitní s novým kontrolním řádem (stávající odstavce 4 až 7).

K bodu 5:

Pokud jde o návrh nového ustanovení odstavce 9, je kontrola na místě prostřednictvím dálkového průzkumu Země podle čl. 35 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, v platném znění, jednou z forem kontroly zemědělských dotací a je rovnocenná fyzické kontrole na místě. Vychází jak z citovaného nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, tak i z pravidel Evropské unie, podle dokumentu Společné technické specifikace pro kontrolu zemědělských dotací pomocí dálkového průzkumu Země, platného pro daný rok a vydaného Evropskou Komisí (Joint Research Centre, Institute for the Protection and Security of the Citizen). Kontrola prostřednictvím dálkového průzkumu Země probíhá nad časovou řadou aktuálních družicových snímků pořízených v období od března do června (příp. července) příslušného roku – fotointerpretací družicových nebo leteckých snímků a je případně doplněna ověřením stavu pozemku v terénu při tzv. rychlých polních návštěvách, jež jsou její nedílnou součástí a jejichž výlučným účelem je přispět k jednoznačné interpretaci nálezů zjištěných prostřednictvím družicových a leteckých snímků. Výstupem kontroly dálkovým průzkumem Země je v souladu s čl. 32 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, tzv. zpráva o kontrole.

K bodu 6:

Příslušný kontrolní orgán pořizuje v průběhu kontroly protokol o kontrole, který mimo jiné obsahuje podrobný a výstižný popis zjištěných skutečností s uvedením všech nedostatků. Zemědělský podnikatel je s tímto protokolem seznámen a je mu předán jeho stejnopis. Proti tomuto protokolu může zemědělský podnikatel podat námitky. Po uzavření kontroly na úrovni příslušného kontrolního orgánu (po ukončení případného řízení o námitkách) je kontrolním orgánem zpracována zpráva o kontrole, která mimo jiné obsahuje popis zjištěných skutečností ve vztahu k jednotlivým kontrolovaným požadavkům popř. standardům a bylo-li zjištěno jejich porušení, pak hodnocení míry porušení. Tato zpráva o kontrole je předána Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (prostřednictvím „meziskladu zpráv o kontrole“) a předána dotčenému zemědělskému podnikateli. Po úpravě tohoto ustanovení je totiž věta druhá nadbytečná, neboť její obsah je implicitně obsažen již ve větě první. Podle § 18 kontrolního řádu je jedním ze způsobů ukončení kontroly i marné uplynutí lhůty k podání námitek.

K bodu 7:

Zrušuje se část textu ustanovení § 4c odst. 4 (neumožnění kontroly a zmaření kontroly), která není v souladu s ustanovením čl. 26 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009. Pro nadbytečnost se také zrušuje poznámka pod čarou č. 60, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou.

K části dvacáté třetí - změna zákona o vysokých školách

Novým ustanovením § 105 odst. 2 zákona o vysokých školách se ve vztahu k Akreditační komisi vylučuje působnost kontrolního řádu, který nabude účinnosti 1. ledna 2014. Zachovává se tak stávající stav, kdy Akreditační komise není při své činnosti podřízena zvláštní úpravě, obsažené v zákoně č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Aplikace kontrolního řádu, byť v omezené míře, by velice zkomplikovala péči nezávislé Akreditační komise o kvalitu vysokého školství. Činnost a postupy Akreditační komise jsou dostatečně upraveny ve speciálním zákoně (v zákoně o vysokých školách) a ve Statutu Akreditační komise, schvalovaném na základě zákona vládou.

K části dvacáté čtvrté - změna veterinárního zákona

Během legislativních prací zaměřených na odstranění duplicit zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), došlo k legislativně technickým nepřesnostem, v důsledku kterých nebylo promítnuto vypuštění duplicitních odstavců a jejich následné přečíslování v § 53 do souvisejících ustanovení § 71, § 72 a § 76 veterinárního zákona. Postup podle § 53 odst. 1 je v nutných případech poměrně často orgány veterinární správy využívaný. Bylo by proto žádoucí docílit nápravy výše uvedené skutečnosti nejblíže k datu nabytí účinnosti zákona č. 279/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (1.1.2014).

K části dvacáté páté - změna zákona o občanských průkazech

V souvislosti s nabytím účinnosti kontrolního řádu je nezbytné provést úpravu ustanovení zákona o občanských průkazech, které se týká provádění kontroly na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, respektive odkazu na ustanovení o kontrole zákona o obcích.

K části dvacáté šesté – změna zákona o cestovních dokladech

V souvislosti s nabytím účinnosti kontrolního řádu je nezbytné provést úpravu ustanovení zákona o cestovních dokladech, které se týká provádění kontroly na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, respektive odkazu na ustanovení o kontrole zákona o obcích.

K části dvacáté sedmé - změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí

K bodu 1:

V platném znění zákona č. 359/1999 Sb. je pro fyzické a právnické osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí stanovena povinnost, aby pro potřeby kontroly splnění podmínek pro vydání pověření uvedených v § 49 odst. 2 poskytly orgánu, který rozhodl o vydání pověření, potřebné podklady a umožnily mu vstup do prostor, ve kterých se sociálně-právní ochrana poskytuje. Oprávněným orgánem, který rozhodl o vydání pověření a který je oprávněn kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami, je buď krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu nebo sídla pověřené osoby (naprostá většina případů) anebo výjimečně komise pro sociálně-právní ochranu dětí při obci s rozšířenou působností, jde-li o pověřenou osobu, které bylo vydáno pověření výhradně ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti. Oprávnění kontrolního orgánu, resp. pověřeného kontrolujícího zaměstnance ke vstupu do staveb, na pozemky a do dalších prostor, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je řešeno v § 7 kontrolního řádu. V ustanovení § 8 písm. c) kontrolního řádu je pak upraveno oprávnění kontrolujícího požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí („podkladů“) vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby. Zákonným oprávněním kontrolujícího odpovídá povinnost kontrolované osoby vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Na základě rozsahu zákonné úpravy oprávnění kontrolujícího a povinností kontrolované osoby v kontrolním řádu je speciální ustanovení § 49 odst. 10 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. nadbytečné a duplicitní.

K bodu 2:

Na základě § 49 odst. 12 zákona č. 359/1999 Sb. je orgán, který rozhodl o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí (krajský úřad nebo komise pro sociálně- právní ochranu dětí), oprávněn kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany pověřenými fyzickými a právnickými osobami. Kontrolní oprávnění je zákonem založeno rovněž pro krajský úřad, v jehož obvodu se nachází sídlo zařízení sociálně-právní ochrany dětí, které je provozováno pověřenou osobou. Ve vztahu k těmto kontrolním orgánům je v zákoně zakotvena povinnost pověřené osoby zajistit podmínky pro výkon kontroly sociálně-právní ochrany dětí a při kontrole spolupracovat.

Povinnosti kontrolované osoby v souvislosti s výkonem kontroly jsou řešeny v ustanovení § 10 odst. 2 kontrolního řádu, podle kterého je kontrolovaná osoba povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá. Z rozsahu zákonné úpravy povinností kontrolované osoby v kontrolním řádu vyplývá, že speciální úprava těchto povinností v § 49 odst. 12 zákona č. 359/1999 Sb. je nadbytečná a duplicitní.

K části dvacáté osmé - změna zákona o námořní plavbě

K bodům 1 a 2:

Do § 76 odst. 1 se doplňuje úprava umožňující, aby pověření ve formě průkazu vydávalo Ministerstvo dopravy, které zajišťuje státní dozor v námořní plavbě. Na základě zmocnění stanoví náležitosti tohoto průkazu a jeho vzor prováděcí právní předpis. Nové znění § 76 odst. 2 se omezuje pouze na povinnost, která vyplývá ze specifik námořní plavby. V mezinárodních přístavech je nutné zajistit přístup k rádiovému a telefonnímu zařízení námořního plavidla, který by s ohledem na jejich bezpečnostní funkci mohl být zpochybňován. Zbývající část odstavce 2 a odstavec 3 obsahující práva a povinnosti příslušných osob a některé procesní postupy se zrušují. Úprava je duplicitní s kontrolním řádem.

K bodu 3:

V souvislosti se zařazením zmocnění do § 76 odst. 1 se rozšiřuje obecné zmocňovací ustanovení v § 85.

K části dvacáté deváté – změna zákona o ochraně osobních údajů

K bodům 1 a 2:

Navrhované ustanovení řeší souběh kontrolního procesu nad probíhajícím zpracováním osobních údajů s registračním řízením chystaného zpracování osobních údajů, jehož předmětem má být na rozdíl od kontroly předběžné posouzení nového, dosud nezahájeného zpracování. Smyslem a cílem posuzování oznámení o zpracování podle § 16 není doplnění nebo náhrada kontroly, případně náprava probíhajícího zpracování osobních údajů, ale předem určit a vyjasnit případná rizika budoucího zpracování osobních údajů a odstranit důvodné pochybnosti v úmyslu oznamovatele a s případným návazným postupem podle § 17.

K bodu 3:

Jsou zde zohledněny zkušenosti vycházející z dlouhodobější praxe činnosti kontrolujících, ústící v požadavek společných a sjednocujících postupů i závěrů v oblasti kontroly. Návrh současně zohledňuje, že řízení kontroly bylo zákonem, s ohledem na potřebu nezávislého dozoru stanovenou unijní směrnicí 95/46/ES, svěřeno inspektorům Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nově se tak ustanovení § 33 soustřeďuje na řízení kontroly a upouští se od oprávnění k jednotlivým úkonům, které se v minulosti neosvědčilo.

K bodům 4 a 5:

Navrhovanou změnou se odstraňují všechna ustanovení duplicitní s kontrolním řádem. Ponechává se dosavadní zákonné oprávnění kontrolujících na přístup ke všem potřebným informacím, zejména informacím chráněným zvláštními režimy, u nichž zvláštní právo přístupu kontrolní řád neupravuje. Tato pravomoc je založena směrnicí 95/46/ES, která požaduje pro orgány dozoru jednak pravomoc přístupu k údajům, které jsou předmětem zpracování, jednak pravomoc shromažďovat veškeré informace nezbytné pro splnění dozoru. Dále se ponechává osvědčené ustanovení, upravující povinnost kontrolujícího prokazovat se kontrolovanému průkazem.

K bodu 6:

Dochází ke zpřesnění ustanovení upravující pravomoc inspektora ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků při zpracování osobních údajů.

K bodu 7:

Po vzoru jiných kontrolních úřadů se zavádí pravomoc uvážit, zda a v jakých případech je možno upustit od uložení pokuty za porušení povinností při zpracování osobních údajů. Dlouhodobé poznatky Úřadu pro ochranu osobních údajů ukazují, že se v oblasti ochrany dat vyskytuje řada drobných či krátkodobých pochybení, která jsou odstraněna ještě v průběhu kontroly v součinnosti s kontrolujícími a nejsou systémovými pochybeními, případně zásadně neohrožují bezpečnost osobních údajů. Jako podpůrné hledisko pro nově navrhovaný paragraf se jeví nové postupy alternativní k trestní represi, zejména v oblasti elektronických komunikací a čerstvě zavedená zákonná povinnost oznamovat porušení ochrany osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů a případně o tomto stavu dále vyrozumět dotčené osoby.

K bodu 8:

Pro nadbytečnost se zrušují ustanovení, která vyjadřovala vztah ke starším právním předpisům, včetně zákona o státní kontrole.

K bodům 9. a 10:

Zavádějí se nové správní delikty: potrestání nesplnění nápravného opatření po vzoru § 66 odst. 5 zákona o odpadech, který zní: „Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem nebo povinnost uloženou rozhodnutím na základě tohoto zákona.“ Smyslem je těmto jednáním přiřadit kvalifikované a tedy přísněji trestné skutkové podstaty.

K části třicáté – změna autorského zákona

V § 103 autorského zákona se zrušují ustanovení, která jsou duplicitní s obecnou, subsidiárně použitelnou, úpravou v kontrolním řádu (např. s § 2, § 8 písm. c), § 10 odst. 2, § 16 a § 23 kontrolního řádu).

K části třicáté první – změna zákona o obcích

K bodům 1 a 2:

Za účelem posílení právní jistoty adresátů právních norem se explicitně vyjadřuje subsidiární povaha předmětných kontrol a kompetenční výluka z kontroly výkonu samostatné působnosti. Obě skutečnosti jsou v zákoně o obcích uvedeny již nyní, ovšem nesystematicky jen v ustanoveních o výkonu dozoru – § 124 odst. 6 a § 127 odst. 5 zákona o obcích. Je však zřejmé, že se vztahují i na oblast kontroly. Je-li totiž určitá oblast podrobena speciální kontrole, není vhodné, aby ji kontrolovaly dva kontrolní orgány (tedy např. Ministerstvo vnitra na základě zde uvedené obecné kompetence a jiný kontrolní orgán na základě kompetence stanovené jiným právním předpisem). Toto pojetí ostatně naplňuje též jeden ze záměrů sjednocení procesní právní úpravy v oblasti kontrol, a sice omezení nadměrné zátěže kontrolovaných osob počtem kontrol. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že stanoví-li jiný právní předpis kompetenci kontrolního orgánu ke kontrole činnosti obcí, aplikuje se na procesní postup kontrolní řád, coby obecný předpis, případně speciální úprava v daném právním předpise, nikoli však zákon o obcích, jehož procesněprávní úprava je nahrazena kontrolním řádem. Vyloučení soukromoprávních předpisů z předmětu kontrol výkonu samostatné působnosti pak vychází ze skutečnosti, že v rámci soukromoprávních vztahů vystupují totiž obce jako ostatní právnické osoby, přičemž spory z těchto vztahů jsou příslušné řešit civilní soudy. Pro kontrolu ze strany Ministerstva vnitra zde není prostor ani důvod, neboť kontrolu hospodaření obcí, tj. kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, na které jediné by v dané oblasti mohl být veřejný zájem, provádí krajské úřady anebo auditoři dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.

K bodu 3:

Jedná se o legislativně-technickou úpravu zohledňující dále uvedené změny, díky nimž je úprava § 129b odst. 3, na niž se zde odkazuje, nahrazena úpravou kontrolního řádu. Ponechání tohoto odkazu by tudíž bylo zavádějící.

K bodu 4:

Zrušuje se specifikace kontrolujících osob, neboť pojem kontrolujícího vymezuje kontrolní řád.

K bodu 5:

Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy s kontrolním řádem. Ponechávají se pouze hmotněprávní a speciální procesní ustanovení týkající se kontroly výkonu samostatné či přenesené působnosti územních samosprávných celků zohledňující určitá specifika těchto druhů kontrol. Ustanovení o vztahu ke správnímu řádu je nadbytečné, neboť na kontrolu se bude plně aplikovat kontrolní řád, vůči němuž se subsidiárně využije též správní řád. Zachována zůstávají pouze ustanovení na kontrolu navazující, která kontrolní řád neupravuje, jež jsou navíc posílena o informační povinnost jak vůči veřejnosti, tak vůči kontrolnímu orgánu, a současně je nově za účelem posílení efektivity kontrol uložena povinnost k realizaci opatření k nápravě. V oblasti kontrol výkonu přenesené působnosti je nově upraveno určení osoby, která za kontrolovanou osobu (orgán obce, městské části nebo městského obvodu) bude jednat navenek. Zvolené pravidlo vychází z ustanovení § 110 odst. 4 písm. a) zákona o obcích, podle něhož tajemník obecního úřadu zajišťuje výkon přenesené působnosti s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny radě obce nebo zvláštnímu orgánu obce. Proto bude-li předmětem kontroly výkon přenesené působnosti obecním úřadem, stanoví se, že osobou jednající za obecní úřad je tajemník obecního úřadu nebo osoba jím k tomu pověřená (v obcích, v nichž není funkce tajemníka zřízena nebo v nichž není tajemník ustanoven, plní jeho úkoly starosta, jak vyplývá z § 110 odst. 3 zákona o obcích, pokud by tajemník pouze dočasně nevykonával funkci např. z důvodu pracovní neschopnosti, bude záležet na organizačním řádu obecního úřadu, která osoba je určena k jeho zastupování). Bude-li předmětem kontroly výkon přenesené působnosti zvláštním orgánem obce (např. přestupkovou komisí) nebo radou obce či jiným obecním orgánem (má-li ve výjimečných případech vykonávat státní správu), bude osobou jednající za daný orgán starosta nebo jím pověřená osoba (starosta takto může pověřit tajemníka obecního úřadu, místostarostu či jiného zastupitele). Takto určená osoba bude podle § 129b odst. 2 odpovědná i za zajištění nápravy zjištěných nedostatků a splnění uložených opatření. Způsob jejich zajištění je samozřejmě dán povahou kontrolovaného orgánu a zákonnými možnostmi odpovědné osoby – je zřejmé, že v případě rady obce bude na místě toliko předložit tomuto orgánu návrh odstranění nedostatků; starostu nebude možné činit odpovědným zato, zda rada skutečně nápravu schválí. Stávající znění § 129b odst. 5 zákona o obcích vylučuje možnost uložit kontrolovanému orgánu obce splnit úkol stanovený zákonem nebo provést nápravu nezákonného stavu nebo jiných nedostatků zjištěných při kontrole a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu [§ 129b odst. 3 písm. a)], jestliže by se takto uložená povinnost vztahovala na úkony učiněné orgány obce podle správního nebo daňového řádu. Tato výluka, ačkoli se do nového znění zákona o obcích výslovně nepřejímá, bude platit i nadále. Ustanovení § 19 kontrolního řádu totiž opravňuje kontrolujícího ukládat při kontrole výkonu státní správy opatření k odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou. Z podstaty věci však toto ustanovení neumožňuje uložit kontrolovanému obecnímu orgánu, aby v konkrétním řízení (postupu podle správního řádu nebo daňového řádu) provedl kontrolujícím stanovený procesní úkon. Jinak řečeno pokud např. kontrolující při kontrole zjistí konkrétní procesní nedostatky v konkrétním správním řízení, bude muset ke zjednání nápravy využít příslušné instituty stanovené správním řádem (§ 80 správního řádu, přezkumné řízení apod.). V rámci kontroly výkonu přenesené působnosti však bude oprávněn v souladu s § 19 kontrolního řádu ukládat konkrétní systémová opatření k nápravě, byť by se týkala postupů podle správního nebo daňového řádu.

K bodu 6:

Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy se zákonem o kontrole.

K části třicáté druhé – změna zákona o krajích

K bodu 1:

Jedná se o legislativně-technickou úpravu, aby odkaz v poznámce pod čarou nebyl vzhledem k nové úpravě kontrolního řádu zavádějící.

K bodům 2 a 3:

Za účelem posílení právní jistoty adresátů právních norem se explicitně vyjadřuje subsidiární povaha předmětných kontrol a kompetenční výluka z kontroly výkonu samostatné působnosti. Obě skutečnosti jsou v zákoně o krajích uvedeny již nyní, ovšem nesystematicky jen v ustanovení o výkonu dozoru – § 82 odst. 6 zákona o krajích. Je však zřejmé, že se vztahují i na oblast kontroly. Je-li totiž určitá oblast podrobena speciální kontrole, není vhodné, aby ji kontrolovaly dva kontrolní orgány (tedy např. Ministerstvo vnitra na základě zde uvedené obecné kompetence a jiný kontrolní orgán na základě kompetence stanovené jiným právním předpisem). Toto pojetí ostatně naplňuje též jeden ze záměrů sjednocení procesní právní úpravy v oblasti kontrol, a sice omezení nadměrné zátěže kontrolovaných osob počtem kontrol. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že stanoví-li jiný právní předpis kompetenci kontrolního orgánu ke kontrole činnosti krajů, aplikuje se na procesní postup kontrolní řád, coby obecný předpis, případně speciální úprava v daném právním předpise, nikoli však zákon o krajích, jehož procesněprávní úprava je nahrazena kontrolním řádem. Vyloučení soukromoprávních předpisů z předmětu kontrol výkonu samostatné působnosti pak vychází ze skutečnosti, že v rámci soukromoprávních vztahů vystupují totiž kraje jako ostatní právnické osoby, přičemž spory z těchto vztahů jsou příslušné řešit civilní soudy. Pro kontrolu ze strany Ministerstva vnitra zde není prostor ani důvod, neboť kontrolu hospodaření krajů, tj. kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, na které jediné by v dané oblasti mohl být veřejný zájem, provádí Ministerstvo financí dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.

K bodu 4:

Jedná se o legislativně-technickou úpravu zohledňující dále uvedené změny, díky nimž je úprava § 88 odst. 3, na niž se zde odkazuje, nahrazena úpravou kontrolního řádu. Ponechání tohoto odkazu by tudíž bylo zavádějící.

K bodu 5:

Zrušuje se specifikace kontrolujících osob, neboť pojem kontrolujícího vymezuje kontrolní řád.

K bodu 6:

Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy s kontrolním řádem. Ponechávají se pouze hmotněprávní a speciální procesní ustanovení týkající se kontroly výkonu samostatné či přenesené působnosti územních samosprávných celků zohledňující určitá specifika těchto druhů kontrol. Ustanovení o vztahu ke správnímu řádu je nadbytečné, neboť na kontrolu se bude plně aplikovat kontrolní řád, vůči němuž se subsidiárně využije též správní řád.

Zachována zůstávají pouze ustanovení na kontrolu navazující, která kontrolní řád neupravuje, jež jsou navíc posílena o informační povinnost jak vůči veřejnosti, tak vůči kontrolnímu orgánu, a současně je nově za účelem posílení efektivity kontrol uložena povinnost k realizaci opatření k nápravě. V podrobnostech srov. důvodová zpráva ke změně zákona o obcích.

K bodu 7:

Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy se zákonem o kontrole.

K části třicáté třetí – změna zákona o hlavním městě Praze

K bodu 1:

Jedná se o legislativně-technickou úpravu (odstranění legislativní zkratky pro její nadbytečnost).

K bodům 2 a 3:

Za účelem posílení právní jistoty adresátů právních norem se explicitně vyjadřuje subsidiární povaha předmětných kontrol a kompetenční výluka z kontroly výkonu samostatné působnosti. Obě skutečnosti jsou v zákoně o hlavním městě Praze uvedeny již nyní, ovšem nesystematicky jen v ustanoveních o výkonu dozoru – § 107 odst. 6 a § 110 odst. 5 zákona o hl. m. Praze. Je však zřejmé, že se vztahují i na oblast kontroly. Je-li totiž určitá oblast podrobena speciální kontrole, není vhodné, aby ji kontrolovaly dva kontrolní orgány (tedy např. Ministerstvo vnitra na základě zde uvedené obecné kompetence a jiný kontrolní orgán na základě kompetence stanovené jiným právním předpisem). Toto pojetí ostatně naplňuje též jeden ze záměrů sjednocení procesní právní úpravy v oblasti kontrol, a sice omezení nadměrné zátěže kontrolovaných osob počtem kontrol. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že stanoví-li jiný právní předpis kompetenci kontrolního orgánu ke kontrole činnosti hlavního města Prahy, aplikuje se na procesní postup kontrolní řád, coby obecný předpis, případně speciální úprava v daném právním předpise, nikoli však zákon o hl. m. Praze, jehož procesněprávní úprava je nahrazena kontrolním řádem. Vyloučení soukromoprávních předpisů z předmětu kontrol výkonu samostatné působnosti pak vychází ze skutečnosti, že v rámci soukromoprávních vztahů vystupuje totiž hlavní město Praha jako ostatní právnické osoby, přičemž spory z těchto vztahů jsou příslušné řešit civilní soudy. Pro kontrolu ze strany Ministerstva vnitra zde není prostor ani důvod, neboť kontrolu hospodaření hlavního města Prahy, tj. kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, na které jediné by v dané oblasti mohl být veřejný zájem, provádí Ministerstvo financí či auditoři dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.

K bodu 4:

Jedná se o legislativně-technickou úpravu zohledňující dále uvedené změny, díky nimž je úprava § 115 odst. 3, na niž se zde odkazuje, nahrazena úpravou kontrolního řádu. Ponechání tohoto odkazu by tudíž bylo zavádějící.

K bodu 5:

Zrušuje se specifikace kontrolujících osob, neboť pojem kontrolujícího vymezuje kontrolní řád.

K bodu 6:

Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy s kontrolním řádem. Ponechávají se pouze hmotněprávní a speciální procesní ustanovení týkající se kontroly výkonu samostatné či přenesené působnosti územních samosprávných celků zohledňující určitá specifika těchto druhů kontrol. Ustanovení o vztahu ke správnímu řádu je nadbytečné, neboť na kontrolu se bude plně aplikovat zákon o kontrole, vůči němuž se subsidiárně využije též správní řád. Zachována zůstávají pouze ustanovení na kontrolu navazující, která kontrolní řád neupravuje, jež jsou navíc posílena o informační povinnost jak vůči veřejnosti, tak vůči kontrolnímu orgánu, a současně je nově za účelem posílení efektivity kontrol uložena povinnost k realizaci opatření k nápravě. V podrobnostech srov. důvodová zpráva ke změně zákona o obcích.

K bodu 7:

Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy se zákonem o kontrole.

K části třicáté čtvrté - změna zákona o evidenci obyvatel

Změna reaguje na přijetí kontrolního řádu. Navrhuje se rozšíření kontroly výkonu přenesené působnosti Ministerstvem vnitra po věcné stránce na oblast rodných čísel a současně možnost kontroly matričních úřadů a ohlašoven. Problematika hlášení a rušení trvalých pobytů je vykonávána zejména těmito menšími obecními úřady. Ministerstvo vnitra je ústředním správním orgánem, který vykonává státní správu na úseku evidence obyvatel, je správcem agendového informačního systému evidence obyvatel a odpovídá za přesnost vedených údajů. Matriční úřad jako příslušné výdejové místo ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) přiděluje rodné číslo fyzickým osobám narozeným na území České republiky a dále v souladu s § 17 odst. 7 provádí, v případě, že původní rodné číslo přidělil, rovněž změnu takového rodného čísla. Údaje o rodném čísle, stejně jako například jeho případná změna, jsou zapisované do registru rodných čísel. Vzhledem ke skutečnosti, že Ministerstvo vnitra je správcem registru rodných čísel, vzniklé nesoulady v registru rodných čísel odstraňuje, a protože ze strany matričních úřadů dochází v této souvislosti k některým pochybením, je stanovení kompetence provádět předmětnou kontrolu zcela na místě.

K části třicáté páté - změna plemenářského zákona

V souvislosti s novým kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. ledna 2014 nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, se odstraňují duplicitní ustanovení a ponechávají se pouze speciální ustanovení, která nový kontrolní řád neobsahuje, a jsou potřebná pro provádění kontroly podle plemenářského zákona.

K části třicáté šesté – změna zákona o ověřování střelných zbraní

K bodu 1:

Uvedenou úpravou dochází k upřesnění textu ustanovení, kdy je sousloví „označit značkou CE“ nahrazeno terminologicky vhodnějším „opatřit označením CE“.

K bodu 2:

Uvedenou úpravou dochází k úplnému vypuštění textu, který upravoval oprávnění inspektorů úřadu například vstupovat při výkonu kontroly do objektů a provozoven kontrolovaných osob či ověřovat totožnost kontrolovaných osob. Tato oprávnění jsou totiž současně zahrnuta v obecné poloze v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a to konkrétně v ustanoveních § 7 a 8.

K bodu 3:

Uvedenou úpravou dochází k vypuštění textu, který upravoval nárok kontrolované osoby na náhradu za odebrané vzorky. Tento nárok je současně zahrnut v § 11 kontrolního řádu.

K bodu 4:

Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) v § 12 mluví o „protokolu o kontrole“, kdežto zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších přepisů používal pouze pojmu „protokol“. Tuto skutečnost je tedy třeba reflektovat do textu zákona a současně aktualizovat poznámku pod čarou č. 20b, aby neobsahovala odkaz na již zrušený právní přepis. Ustanovení se rovněž mění tak, že do protokolu o kontrole se záznam o uloženém opatření provede následně po jeho ústním oznámení; z hlediska aplikační praxe je takto formulované ustanovení vhodnější. Dále se v textu ustanovení navrhuje zohlednit změnu provedenou zákonem č. 148/2010 Sb., dle které se pyrotechnické výrobky neuvádí na trh, nýbrž se jinak zpřístupňují.

K bodu 5 až 8:

Potřeba navržených změn vyplynula z aplikační praxe. Nově se navrhuje rozšířit oprávnění inspektorů Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva o možnost uložit opatření, spočívající v zajištění výrobků, které nesplňují požadavky zákona nebo prováděcích právních předpisů a zároveň ohrožují zdraví nebo bezpečnost (například tím, že k výrobku není přiložen návod k používání, kontrolovaná osoba dodává nebo jinak poskytuje pyrotechnické výrobky osobám, které nedosáhly věkové hranice podle § 14 zákona, atd.). Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky bezodkladně vydat inspektorovi úřadu. V případě, že kontrolovaná osoba jejich vydání odmítne, provede inspektor jejich odnětí. Další ustanovení upravují povinnost nést náklady uskladnění zajištěných výrobků, náklady na zničení zabraných nebo propadlých výrobků a proces zrušení opatření o zajištění výrobků. Dále se navrhuje vyloučit odkladný účinek opravného prostředku proti rozhodnutí o zákazu další distribuce kontrolovaných výrobků nebo pyrotechnických výrobků. Toto opatření je nutné pro zachování účelu rozhodnutí, kterým je ochrana života, zdraví a majetku. Zrušením § 20b odst. 3 se zrušuje duplicita s nově navrhovanou úpravou v § 20a.

K bodu 9:

Skutková podstata správního deliktu podle § 22a odst. 1 písm. a) se rozšiřuje i na neoprávněné použití označení CE.

K bodu 10:

V návaznosti na změnu v § 20a odst. 2 se doplňuje skutková podstata správního deliktu, která postihne porušení povinností při zpřístupňování pyrotechnických výrobků.

K Čl. XXXVIII – Přechodné ustanovení:

Toto přechodné ustanovení reaguje na existenci kontrolních postupů zahájených před účinností tohoto zákona, avšak dosud nedokončených. V zájmu právní jistoty a kontinuity jednotlivých řízení je zachována aplikace dosavadních předpisů.

K části třicáté sedmé – změna zákona o elektronickém podpisu

K bodu 1 až 3:

Dochází ke sjednocení terminologie v souvislosti s kontrolním řádem.

K bodu 4:

Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy či sjednocení právní úpravy (zrušení pořádkové pokuty, která je nahrazena pokutou dle kontrolního řádu) s kontrolním řádem. Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.

K části třicáté osmé – změna zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky

K bodu 1:

Legislativně technická úprava odkazů na jednotlivá ustanovení upravující úhradu nákladů.

K bodu 2:

Stanoví se nově pravomoc pro vydávání průkazů ke kontrolní činnosti pro hasičské záchranné sbory ve smyslu § 4 odst. 3 písm. b) kontrolního řádu. Tento průkaz bude předkládán při kontrole společně se služebním průkazem.

K části třicáté deváté – změna zákona o integrovaném záchranném systému

Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.

K části čtyřicáté – změna krizového zákona

Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.

K části čtyřicáté první - změna zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel

K bodu 1:

Obdobně jako v návrzích novel ostatních dopravních zákonů se doplňuje oprávnění správního orgánu, do jehož působnosti výkon dozoru náleží, vydávat pověření ve formě průkazu a zmocnění pro prováděcí předpis stanovit náležitosti průkazu a jeho vzor.

K bodu 2:

Zrušuje se § 55, protože úprava postupů při kontrole je komplexně řešena v kontrolním řádu.

K bodu 3:

V souvislosti se změnou v bodě 1 se doplňuje závěrečné zmocňovací ustanovení.

K části čtyřicáté druhé - změna zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu

K bodům 1 až 3:

V návaznosti na přijetí nového kontrolního řádu (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. ledna 2014 plně nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je nutné upravit normativní odkazy na nový zákon. Současně se pro nadbytečnost zrušuje stávající poznámka pod čarou č. 32 a zrušují se ustanovení duplicitní s novým kontrolním řádem (stávající odstavec 4).

K bodu 4:

V návaznosti na přijetí nového kontrolního řádu (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. ledna 2014 nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je nutné v odstavci 7 doplnit právní úpravu služebního průkazu pro kontrolory Státního zemědělského intervenčního fondu. Na tomto zaměstnaneckém průkazu Státního zemědělského intervenčního fondu bude vyznačeno, že se jedná o kontrolního pracovníka. Obdobná právní úprava již je obsažena v ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, na základě jeho poslední novelizace přijaté zákonem č. 279/2013 Sb.

Státní zemědělský intervenční fond odebírá vzorky pro účely posouzení podmínek pro poskytnutí celé řady podpor a náhrad – jakékoli intervenční nákupy obilí, cukru, sušeného mléka, másla (kontroly skladování), ovoce a zelenina (v rámci integrované produkce) atd.

Povinnost odebrání vzorků pro posouzení jakosti vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie. Náklady Státního zemědělského intervenčního fondu by byly bez takového omezení obecné úpravy kontrolního řádu velmi značné, proto se navrhuje zakotvení této výjimky v novém ustanovení odstavce 8. Pokud jde o návrh nového ustanovení odstavce 9, je kontrola na místě prostřednictvím dálkového průzkumu Země podle čl. 35 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, jednou z forem kontroly zemědělských dotací, rovnocennou fyzické kontrole na místě. Vychází jak z citovaného nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 tak i z přísných pravidel Evropské unie, podle dokumentu Společné technické specifikace pro kontrolu zemědělských dotací pomocí dálkového průzkumu Země, platného pro daný rok a vydaného Evropskou Komisí (Joint Research Centre, Institute for the Protection and Security of the Citizen). Kontrola prostřednictvím dálkového průzkumu Země probíhá nad časovou řadou aktuálních družicových snímků pořízených v období od března do června (příp. července) příslušného roku – fotointerpretací družicových nebo leteckých snímků a je případně doplněna ověřením stavu pozemku v terénu při tzv. rychlých polních návštěvách, jež jsou její nedílnou součástí a jejichž výlučným účelem je přispět k jednoznačné interpretaci nálezů zjištěných prostřednictvím družicových a leteckých snímků. Výstupem kontroly dálkovým průzkumem Země je v souladu s čl. 32 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, zpráva o kontrole.

K části čtyřicáté třetí – změna zákona o ochraně veřejného zdraví

K bodu 1:

Platná právní úprava zákona o ochraně veřejného zdraví připouští, že opatření orgánu ochrany veřejného zdraví o okamžitém uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu činnosti (§ 84 odst. 1 písm. r) zákona) lze doručit fyzické osobě, která patří mezi osoby povinné podle nového kontrolního řádu, tj. zaměstnanci kontrolované osoby, spolupracujícímu rodinnému příslušníkovi nebo fyzické osobě, která koná nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby. Jde o situace, kdy je ohroženo zdraví nebo život osob. V praxi takové situace nastaly např. při výskytu závadných lihovin ve stravovacích službách, kdy bylo třeba uzavřít okamžitě provozovnu, popřípadě pozastavit výkon činnosti, když podle šetření dozorových orgánů provozovatel prodal spotřebiteli lihovinu, v důsledku jejíhož požití prokazatelně došlo k úmrtí. V těchto případech, které zná i správní řád v rámci řízení namístě (§ 143 správního řádu), nelze otálet a odkládat účinnost rozhodnutí o uzavření provozovny nebo pozastavení činnosti na dobu oznámení rozhodnutí kontrolované osobě, tj. fyzické osobě podnikající, statutárnímu orgánu nebo jiné osobě, která jedná jménem kontrolované osoby, např. vedoucího pobočky, zaměstnance oprávněného k úkonům ve smyslu § 20 občanského zákoníku, § 11 zákoníku práce či § 15 obchodního zákoníku. Doručení opatření uvedeným osobám může být o deset a více dnů odloženo v důsledku fikce doručení nebo opakovaného doručování rozhodnutí na adresy osob uvedených shora. Situace však vyžaduje jednat urychleně, tedy oznámit opatření osobám přítomným v provozovně. Mělo by se však jednat o osoby, které jsou v adekvátním vztahu ke kontrolované osobě, tedy nemělo být jít např. o osobu, která kontrolované osobě dodala zboží nebo jí poskytuje služby; navrhuje se proto, s ohledem na změnu § 88 odst. 2, připustit v těchto z hlediska ochrany veřejného zdraví urgentních věcech připustit doručení opatření orgánu ochrany veřejného zdraví o uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu činnosti osobám, které jsou ke kontrolované osobě v pracovněprávním vztahu, služebním, členském nebo obdobném poměru nebo se podílejí na činnosti kontrolované osoby.

K bodu 2:

Dozorová působnost krajských hygienických stanic se vztahuje nejen na dodržování národních právních předpisů, ale i nařízení Evropské unie. Přitom nařízení EU upravují především oblast stravovacích služeb, materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami a kosmetických přípravků. S ohledem na uvedené se navrhuje rozšířit text § 88 odst. 1 věty první, která stanoví, že zaměstnanci krajské hygienické stanice se při výkonu státního zdravotního dozoru prokazují služebním průkazem. K dosažení souladu se zákonem č. 255/2012 Sb. se dále navrhuje pojem „kontrolní zaměstnanec“ nahradit pojmem „kontrolující“.

K bodu 3:

Navrhuje se zrušit odchylná úprava výkonu státního zdravotního dozoru a zachovat jen ustanovení, které se vztahuje k činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví, která nemá povahu výkonu dozoru. Jde o ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání, kde orgán ochrany veřejného zdraví na žádost střediska nemoci z povolání, resp. poskytovatele zdravotních služeb, který je oprávněn na základě povolení Ministerstva zdravotnictví, posuzovat nemoci z povolání, provádí šetření pracovních podmínek posuzované osoby na pracovišti zaměstnavatele. Nejde však o kontrolu, jak zaměstnavatel plní povinnosti na úseku ochrany zdraví při práci, ale objektivizaci pracovních podmínek z hlediska nařízení vlády o posuzování podmínek pro vznik nemocí z povolání. Výsledkem takové činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví je vyjádření o pracovních podmínkách, jak plyne i ze zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

K bodu 4:

Při výkonu státního zdravotního dozoru budou orgány ochrany veřejného zdraví s účinností od 1. ledna 2014 postupovat podle zákona o kontrole (č. 255/2012 Sb.). Co se rozumí výkonem státního zdravotního dozoru je upraveno v § 84 odst. 1 písm. a) zákona, tj. jde o kontrolu, jak povinné osoby plní povinnosti uložené zákonem, popř. nařízením Evropské unie nebo rozhodnutím vydaným na jejich základě. V ustanoveních § 88 odst. 3 až 6 se uvádějí navržené odchylky od zákona o kontrole, které zohledňují předmět výkonu státního zdravotního dozoru, kterým jsou i stravovací služby, bezpečnost výrobků nebo jakost pitné vody. V návrhu odstavce 3 se vychází z toho, že kontrola může být zahájení faktickým úkonem (např. kontrolním nákupem), bezprostředně předcházejícím předložení pověření ke kontrole kontrolované nebo povinné osobě. Není-li dodržen tento postup, nelze zjištěný stav věci považovat za kontrolní zjištění, nýbrž pouze za jeho podklad (§ 3 zákona č. 255/2012 Sb.), přičemž dále již připadají v úvahu pouze postupy podle § 5 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 255/2012 Sb., které vyžadují informování kontrolované nebo povinné osoby o vykonání dozor, což sebou nese zmaření účelu dozoru. Taková situace by vyloučila provést kontrolní zjištění spočívající v měření hluku nebo vibrací z pozemní komunikace, měření neionizujícího záření u chráněných objektů, odběr vzorku pitné vody u odběratele, např. v potravinářském podniku, nebo odběr vzorků z přírodního koupaliště, po kterém by bezprostředně nenásledovalo předložení služebního průkazu kontrolované nebo povinné osobě; taková osoba na místě dozoru však fakticky není. Je proto nezbytné vytvořit pro tyto případy specifické podmínky pro zahájení kontroly faktickým úkonem (měřením hluku apod.), po němž následuje informování kontrolované osoby o zahájení kontroly s tím, že součástí informace bude seznam kontrolujících. Návrh respektuje i existující rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 Ads 135/2008 – 77). V návrhu odstavce 4 jde o specifický postup orgánů ochrany veřejného zdraví v případech, kdy namístě výkonu dozoru zjištěné porušení povinnosti může mít za následek ohrožení života nebo zdraví. V takovém případě je třeba kontrolní zjištění uzavřít v čase co nejkratším. Navrhuje se proto, aby kontrolující předložil služební průkaz pouze povinné osobě přítomné na místě výkonu státního zdravotního dozoru, není-li zde přítomna kontrolovaná osoba, což je stav, který převážně odpovídá praxi. Specificky pro tyto případy se pak navrhuje připustit, aby se nezasílala informace o zahájení dozoru kontrolované osobě, jak to předpokládá § 5 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., neboť informace se zasílá za podmínek správního řádu, tedy především za pomoci datové schránky, má-li ji kontrolovaná osoba zřízenu, nebo jinými způsoby, zejména poštou. Pokud si kontrolovaná osoba datovou zprávu nevyzvedne, považuje se informace za doručenou až za deset dní cestou tzv. fikce doručení. Obdobně je tomu v případě zaslání takové informace cestou poštovní přepravy kontrolované osobě, která nemá datovou schránku zřízenu. Tyto lhůty nadmíru prodlužují výkon státního zdravotního dozoru a dozorové orgány nemohou plnit úkoly, ke kterým byly zřízeny. Navrhuje se proto pro shora uvedené urgentní případy, aby se kontrolovaná osoba považovala za informovanou o výkonu dozoru fiktivně, přičemž faktické úkony se budou dít vůči přítomné povinné osobě, jíž kontrolující předloží služební průkaz i namístě vyhotovený protokol o kontrole. Jde o postup, který byl po dobu 10 let v praxi orgánů ochrany veřejného zdraví běžný a nyní se zavádí jen pro krajní případy ohrožení života nebo zdraví Pro tyto případy se tedy rovněž navrhuje zachovat dosud platnou lhůtu 3 dnů pro uplatnění námitek. Tato lhůta je v zákoně o ochraně veřejného zdraví již deset let a nepůsobí obtíže. Uvedený postup nezbavuje kontrolovanou osobu oprávnění ve správním řízení namítat skutečnosti, které neuplatnila v rámci výkonu státního zdravotního dozoru. Procesní práva kontrolované osoby tak nejsou zkrácena v míře, která by znamenala nespravedlivý proces. V této souvislosti se zkracuje i lhůta pro vyřízení námitek ze strany kontrolujících. V návrhu odstavce 5 se v intencích dosavadní právní úpravy obsažené v § 86 zákona o ochraně veřejného zdraví, který zřídil zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav pro podíl na zabezpečení úkolů státního zdravotního dozoru, navrhuje specifikovat přizvané osoby, což je institut řešený obecně i novým zákonem o kontrole. Podle § 86 jsou zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav zřízeny k vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek, výrobků, k vyšetřování biologického materiálu a k provádění biologických expozičních testů pro účely výkonu státního zdravotního dozoru. Krajské hygienické stanice tedy ve smyslu uvedeného nemohou volit jakoukoli odborně způsobilou osobu, kterou přizvou k výkonu kontroly, jak to plyne ze zákona o kontrole. Jde tedy o odchylku o zákona o kontrole. Navržená dikce tak odpovídá platné právní úpravě, tj. zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví je oprávněn přizvat k účasti na výkonu státního zdravotního dozoru zaměstnance zdravotního ústavu nebo Státního zdravotního ústavu; není-li možné zajistit plnění úkolu orgánu ochrany veřejného zdraví zaměstnancem zdravotního ústavu nebo Státního zdravotního ústavu, pak může zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví přizvat jinou odborně způsobilou fyzickou osoby. Přizvaní zaměstnanci mají práva a povinnosti podle zákona o kontrole. V souvislosti s výkonem státního zdravotního dozoru se dále navrhuje v odstavci 6 zavést režim obvyklý např. u inspekce práce, tj. aby orgán ochrany veřejného zdraví mohl v odůvodněném případě vyzvat kontrolovanou osobu, aby se dostavila do sídla úřadu, resp. jeho územního pracoviště, které jí bude bližší než samo sídlo, a předložila tam doklady potřebné pro výkon dozoru. Jiné zákony (např. § 103 odst. 1 závěrečná část ustanovení nebo § 102 odst. 4 zákoníku práce) nebo přímo použitelné předpisu Evropské unie (např. čl. 5 nařízení EU 852/2004 nebo čl. 18 nařízení EU 178/2002) ukládají povinným osobám mít stanovenou dokumentaci a předložit ji dozorovému orgánu. Kontrolované osoby ale namnoze takovou dokumentaci nemají v provozovně, kde je konána kontrola. Tedy správní úřad by se musel vrátit na místo výkonu kontroly, aby dokumentaci převzal, což znamená nové náklady kontroly. Proto se navrhuje svěřit správnímu úřadu oprávnění vložené do § 88 odst. 6 návrhu. V této souvislosti lze poukázat na čl. 28 nařízení Evropské unie o úřední kontrole (č. 882/2004), který stanoví, že náklady dodatečné kontroly hradí kontrolovaná osoba. V tomto smyslu náklady povinné osoby na dostavení se do správního úřadu odpovídají nákladům dodatečné kontroly, které stanoví např. vyhláška k provedení zákona o potravinách v uvedené souvislosti ve výši 500,- Kč.

K bodu 5:

Změna je legislativně technické povahy a navazuje na zachované oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví v § 88 odst. 2 na úseku šetření nemocí z povolání. Ustanovení § 88 odst. 6 však souvisí i s dalšími oprávněními svěřenými orgánu ochrany veřejného zdraví při výkonu veřejné správy na úseku ochrany veřejného zdraví (např. epidemiologická šetření). Oprávnění uvedená v § 88 odst. 6 však budou nyní oprávněními, která se váží k jiným činnostem orgánu ochrany veřejného zdraví, než je výkon dozoru, což se navrhuje výslovně uvést.

K bodu 6:

Změna je legislativně technické povahy. Ruší se ustanovení upravující odchylky od zákona č. 255/2012 Sb. včetně poznámky pod čarou č. 50a.

K bodu 7:

Zákon se uvádí do souladu s kontrolním řádem upraveným zákonem č. 255/2012 Sb. a zachovávají se jen stávající odchylky, tj. mimo jiné nehrazení odběru vzorků vody nebo písku z pískovišť. Režim náhrady za vzorky je obdobný jako u Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Současně se zrušuje se poznámka pod čarou č. 53a, neboť otázka výše ceny odebraného vzorku je řešena zákonem č. 255/2012 Sb.

K bodu 8:

Změna je legislativně technické povahy. Navrhuje se zrušit skutkovou podstatu správního deliktu ztěžování nebo maření výkonu státního zdravotního dozoru. I orgány ochrany veřejného zdraví tak budou při správním trestání jednání kontrolované nebo povinné osoby v rozporu s kontrolním řádem postupovat podle zákona č. 255/2012 Sb.

K části čtyřicáté čtvrté - změna zákona o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech

K bodům 1 až 4:

V souvislosti s novým kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. ledna 2014 nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, se sjednocuje ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 307/2000 Sb.

K bodům 5 a 6:

V souvislosti s novým kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.), který s účinností od 1. ledna 2014 nahrazuje dosavadní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, se odstraňují duplicitní ustanovení v zákoně č. 307/2000 Sb.

K části čtyřicáté páté - změna zákona o silničním provozu

K bodu 1:

Ustanovení § 125b odst. 3 se mění stejně jako v ostatních dopravních zákonech, to je doplňuje oprávnění správního orgánu, do jehož působnosti výkon dozoru náleží, vydávat pověření ve formě průkazu a zmocnění pro prováděcí právní předpis stanovit náležitosti tohoto průkazu a jeho vzor.

K bodu 2:

V § 125b se zrušuje celkem 7 odstavců, protože v nich obsažené kontrolní postupy a práva a povinnosti jsou komplexně řešeny v kontrolním řádu.

K části čtyřicáté šesté – změna zákona o informačních systémech veřejné správy

K bodu 1:

Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.

K bodu 2:

Dochází ke zpřesnění v souvislosti s kontrolním řádem.

K bodům 3 a 4:

Změna v bodě 3 vyplývá ze znění § 19 odst. 1 kontrolního řádu, změna v bodě 4 na ni formulačně navazuje.

K bodům 5 a 6:

Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen. Odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, byl zrušen novelizačním bodem 1. Současně dochází ke sjednocení terminologie v souvislosti s kontrolním řádem.

K části čtyřicáté sedmé - změna zákona o obecné bezpečnosti výrobků

K bodu 1:

Jedná se o aktualizaci poznámky pod čarou č. 8 s ohledem na nový zákon o kontrole.

K bodu 2:

Jedná se o odstranění duplicity úpravy. Oprávnění vyžadovat potřebné informace a dokumentaci potřebnou k posouzení bezpečnosti a k dohledání původu výrobku od kontrolovaných osob vyplývá z ustanovení § 8 písm. c) kontrolního řádu., dle kterého je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby.

K bodu 3:

Uvedená změna je reakcí na navrhovanou změnu v odst. 2 – vypuštění písm. a).

K části čtyřicáté osmé - změna zákona o odpadech

K bodům 1 až 4: Zrušují se povinnosti osob nakládajících s odpady umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady, neboť tyto povinnosti vyplývají již z kontrolního řádu. Jedná se o původce odpadů (§ 16), provozovatele zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů (§ 18), provozovatele zařízení k využívání odpadů (§ 19) a provozovatele zařízení k odstraňování odpadů (§ 20).

K bodu 5: Zrušuje se povinnost právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, které jsou zúčastněné na přepravě odpadů, předložit na vyžádání kontrolních orgánů doklady související s přepravou odpadů a poskytnout o ní úplné a pravdivé informace, neboť tyto povinnosti vyplývají již z kontrolního řádu.

K bodu 6: Zrušuje se skutková podstata správního deliktu fyzických osob oprávněných k podnikání a právnických osob obsažená v § 66 odst. 2 písm. c), podle které je postihováno neumožnění kontrolním orgánům výkonu kontrolní činnosti nebo neposkytnutí pravdivých a úplných informací souvisejících s nakládáním s odpady. Takové jednání bude postižitelné jako správní delikt podle § 16 kontrolního řádu.

K bodu 7: Ustanovení o tom, že úkoly České inspekce životního prostředí plní inspektoři, a řešení jejich pověření ke kontrole ve formě průkazu inspekce se navrhuje obecně zakotvit v zákoně o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Proto se navrhuje § 76 odst. 4 zákona o odpadech zrušit.

K bodu 8: Zrušují se ustanovení obsahující duplicitní úpravu ve vztahu ke kontrolnímu řádu, respektive procesně-právní úpravu výkonu kontroly s neopodstatněnými odchylkami od obecné úpravy v kontrolním řádu. Jedná se o oprávnění kontrolujících vstupovat při kontrole na cizí pozemky a do cizích objektů, požadovat potřebné doklady, údaje a vysvětlení týkající se předmětu kontroly, odebírat vzorky a pořizovat fotodokumentaci a dále o povinnosti kontrolujících zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své kontrolní činnosti, respektovat provozní, bezpečnostní a další předpisy upravující činnost provozovatele, pořizovat protokol o provedené kontrole a šetřit majetek kontrolovaného subjektu. Ponechává se však ustanovení o prokazování se kontrolujících průkazem příslušného kontrolního orgánu a speciální ustanovení o provádění kontroly inspektory České inspekce životního prostředí na úseku přeshraniční přepravy odpadů, kde je nezbytné zajistit součinnost s celními úřady. Pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou při kontrole, není důvod pro zachování odchylného režimu oproti zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

K části čtyřicáté deváté - změna vodního zákona

K bodu 1: Zavádí se výjimka z práva na náhradu za odebrané vzorky, které by jinak vyplývalo z § 11 kontrolního řádu, pokud jde o vzorky pro účely rozborů a kontroly znečištění odpadních vod. V těchto případech není důvodné, aby znečišťovateli (§ 89 odst. 1 vodního zákona) náležela náhrada za odebrané vzorky.

K bodům 2 až 7: Ustanovení vodního zákona týkající se výkonu vodoprávního dozoru, který je kontrolou ve smyslu kontrolního řádu, se přizpůsobují terminologii tohoto obecného procesního předpisu (zejm. „kontrolovat“ namísto „dozírat“).

K bodu 8: Zrušuje se úprava oprávnění osob vykonávajících vodoprávní dozor a vrchní vodoprávní dozor, neboť tato oprávnění vyplývají z kontrolního řádu. Jedná se konkrétně o oprávnění kontrolujících vstupovat a vjíždět na cizí pozemky a vstupovat do objektů za účelem výkonu kontroly, odebírat potřebné vzorky a požadovat potřebné doklady a další informace týkající se předmětu kontroly a dále odpovídající povinnost kontrolovaných poskytovat za tím účelem nezbytnou součinnost. Ponechává se pouze ustanovení o prokazování se kontrolujících průkazem příslušného kontrolního orgánu a dále se zavádí výjimka z práva na náhradu za odebrané vzorky, které by jinak vyplývalo z § 11 kontrolního řádu, pokud jde o vzorky pro účely vodoprávního dozoru podle vodního zákona. V případě odběru vzorků v rámci vodoprávního dozoru není důvodné, aby osobě, jíž byl vzorek odebrán, náležela náhrada. Pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou při kontrole, není důvod pro zachování odchylného režimu oproti zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

K bodu 9: Zrušuje se skutková podstata správního pořádkového deliktu obsažená v § 114a, podle které je postihováno neumožnění kontroly podle § 114, konkrétně neumožnění vstupu či vjezdu na pozemek nebo vstupu do objektu, neumožnění odběru vzorků, neposkytnutí požadovaných dokladů, údajů a vysvětlení nebo jiné neposkytnutí nezbytné součinnosti při kontrole. Nesplnění uvedených povinností bude postižitelné jako přestupek podle § 15 kontrolního řádu nebo jako správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby podle § 16 kontrolního řádu.

K části padesáté - změna zákona o finanční kontrole

K bodu 1:

V souladu s požadavky Legislativních pravidel vlády a s ohledem na subsidiární použití kontrolního řádu se z ustanovení § 6 vypouští odstavec 4, a to včetně poznámky pod čarou.

K bodu 2:

Jedná se o vyloučení ustanovení o střetu zájmů, které je v § 12 nadbytečné, neboť komplexní úprava vyloučení každé osoby bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, tj. úřední osoby, u níž lze pochybovat o její nepodjatosti, včetně možnosti namítat podjatost a úpravy postupu vyřizování námitek, je upravena v § 14 správního řádu.

K bodu 3 a 4:

Jde o legislativně technické úpravy § 13, související s přijetím kontrolního řádu a s vypuštěním nadbytečných odkazů.

K bodu 5:

S ohledem na to, že v §13a, který je zařazen v části upravující procesní pravidla veřejnosprávní kontroly, se jedná o výkon auditu podle přímo použitelných předpisů EU, nelze použít některá procesní pravidla a postupy, stanovené kontrolním řádem a rovněž některá ustanovení zákona o finanční kontrole.

K bodu 6:

S ohledem na přijetí nového kontrolního řádu se vypouštějí ze zákona o finanční kontrole duplicitní ustanovení § 15 až 19, která jsou upravena kontrolním řádem; týká se to zejména zahájení kontroly, přizvaných osob a ustanovení o pokutách za maření výkonu veřejnoprávní kontroly.

K bodu 7:

Vypouští se pro nadbytečnost povinnost kontrolované osoby podat kontrolnímu orgánu informaci o přijetí opatření k odstranění kontrolou zjištěných nedostatků. Obdobná povinnost je již stanovena v § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

K bodům 8 až 10:

Úprava v § 20, 20a a 21, řešící přestupky a správní delikty, je navržena v souladu s ustanoveními kontrolního řádu a legislativní praxí při tvorbě skutkových podstat přestupků a správních deliktů.

K bodu 11:

V § 23 se zrušuje pro nadbytečnost odstavec 2, upravující ustanovení o povinnosti spolupráce orgánů veřejné správy při výkonu kontrol. Totožnou povinnost upravuje kontrolní řád.

K bodu 12:

V § 23 odst. 2 je provedena technická úprava s poukazem na použití kontrolního řádu.

K bodu 13:

Jde o úpravu sledující soulad § 25 odst. 5 s provedenými předchozími změnami textu.

K bodu 14:

Navržená úprava § 31 je nezbytná pro schvalování účetních závěrek.

K čl. LIII:

V předkládaném návrhu se navrhuje zařazení přechodného ustanovení, upravujícího výkon kontrol, zahájených přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona s jejich dokončením podle stávajícího právního předpisu.

K části padesáté první - změna zákona o obalech

K bodům 1 a 2: Zrušuje se odkaz na rušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a text ustanovení se přizpůsobuje terminologii nového kontrolního řádu („kontrola“ namísto „dohledu“).

K bodům 3, 4 a 6: Zrušují se nadbytečné odkazy na zvláštní právní předpisy v souvislosti s postupem při kontrole, na jejichž základě byly zřízeny některé zvláštní kontrolní orgány vykonávající působnost podle zákona o obalech. V rámci této úpravy se odstraňují odkazy na rušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v poznámkách pod čarou.

K bodu 5: Ustanovení § 37 se upravuje v souvislosti s tím, že zákonem č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů byl zrušen zákon č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci a Česká zemědělská a potravinářská inspekce byla nahrazena Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. V rámci této úpravy se odstraňuje odkaz na rušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v poznámce pod čarou č. 27.

K bodu 7: Zrušují se ustanovení obsahující duplicitní úpravu ve vztahu ke kontrolnímu řádu, respektive procesně-právní úpravu výkonu kontroly s neopodstatněnými odchylkami od obecné úpravy v kontrolním řádu. Jedná se o oprávnění kontrolujících vstupovat (nebo vjíždět) při kontrole na cizí pozemky a do cizích objektů, ověřovat totožnost kontrolovaných fyzických osob, požadovat potřebné doklady, údaje nebo vysvětlení týkající se předmětu kontroly, provádět místní šetření, odebírat vzorky a pořizovat fotodokumentaci a dále o povinnosti kontrolujících zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své kontrolní činnosti, respektovat provozní, bezpečnostní a další předpisy upravující činnost v prostorách, kde probíhá kontrola, pořizovat protokol o provedené kontrole včetně fotodokumentace a šetřit majetek kontrolovaného subjektu. Ponechává se pouze ustanovení o prokazování se kontrolujících průkazem příslušného kontrolního orgánu.

K části padesáté druhé - změna zákona o integrované prevenci

K bodu 1: Zrušuje se ustanovení o povinnosti provozovatelů zařízení umožnit příslušným správním orgánům výkon kontrolní a přezkumné činnosti a poskytovat jim požadované informace a další součinnost. Tyto povinnosti provozovatelů zařízení vyplývají z obecné úpravy v kontrolním řádu (v případě přezkumné činnosti prostřednictvím § 18 odst. 9 zákona o integrované prevenci).

K bodu 2: Odkaz na rušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole se nahrazuje odkazem na nový kontrolní řád. V tomto případě je nutné explicitní odkaz na kontrolní řád v zákoně uvést, neboť na jeho základě se použije obecná procesní úprava kontrolního řádu s odchylkami stanovenými v zákoně o integrované prevenci i v případě přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení, který není stricto sensu kontrolou ve smyslu § 2 kontrolního řádu.

K bodům 3 a 4: V souladu s terminologií kontrolního řádu se nahrazuje pojem „protokol o kontrolním zjištění“ pojmem „protokol o kontrole“. V § 20b se ponechávají ustanovení o plánování kontrol a vypracování zprávy nad rámec protokolu o kontrole, která je zveřejňována prostřednictvím informačního systému integrované prevence, neboť jde o speciální úpravu ve vztahu ke kontrolnímu řádu.

K bodu 5: Zrušuje se skutková podstata správního pořádkového deliktu provozovatele zařízení obsažená v § 36, podle které je postihováno nesplnění povinností podle § 16 odst. 1 písm. c), konkrétně neumožnění inspektorům České inspekce životního prostředí, pověřeným zaměstnancům krajského úřadu nebo ministerstva vstupovat na dotčené nemovitosti, odebírat vzorky anebo jiné neposkytnutí součinnosti při kontrole nebo přezkumu. Nesplnění uvedených povinností bude postižitelné jako správní delikt podle § 16 kontrolního řádu, a to i v případě přezkumné činnosti, na kterou se kontrolní řád rovněž vztahuje (§ 18 odst. 9 zákona o integrované prevenci).

K bodům 6 až 8: Legislativně-technické úpravy vyvolané přečíslováním písmen v § 16 odst. 1.

K části padesáté třetí – změna zákona o dobrovolnické službě

Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy s kontrolním řádem.

K části padesáté čtvrté - změna zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní

K bodu 1:

Bod nově formuluje ustanovení § 18 odst. 2 zákona tak, aby odpovídalo terminologii nového kontrolního řádu. Zejména odstraňuje nadbytečnou legislativní zkratku „kontrolované osoby“. Dále upouští od dovětku umožňujícího vykonávat kontrolu vedení evidencí a předkládání deklarací z hlediska jejich včasnosti i správnosti. Zmíněný dovětek jen specificky zdůrazňuje dílčí předmět kontrolní činnosti, ačkoli obecný předmět kontrolní činnosti dle § 18 odst. 1 je z hlediska obsahu a rozsahu dostačující. Dovětek bude tedy pro nadbytečnost odstraněn.

K bodu 2:

Ustanovení § 18 odst. 4 obsahuje některá oprávnění kontrolního orgánu. S ohledem na existenci obsahově shodné obecné právní úpravy v kontrolním řádu je ustanovení rušeno pro nadbytečnost. § 18 odst. 5 stanoví právo kontrolního orgánu neoznamovat výkon kontroly předem. Rovněž tento institut je nově obecně upraven v § 5 kontrolního řádu a je tedy vhodné úpravu v zákoně o biologických zbraních odstranit. Dikce § 18 odst. 6 je v dostatečném rozsahu kryta § 11 kontrolního řádu a ustanovení je tedy rušeno pro nadbytečnost. Ustanovení § 18 odst. 7 obsahuje pravidlo předávání informací o kontrolním nálezu Policii České republiky nebo státnímu zastupitelství. Obdobná úprava v § 25 odst. 3 a 4 kontrolního řádu však činí toto ustanovení duplicitním a zbytečným, stejně tak jako § 8 odst. 1 věta druhá zákona č. 141/1963 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), požadující, aby státní orgány neprodleně oznamovaly státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.

V § 18 odst. 8 je obsažen odkaz na právní předpisy upravující nakládání s utajovanými informacemi a informacemi, které jsou obchodním tajemstvím. Právním vývojem se odkaz nejen stal zastaralým, ale i z věcného hlediska podobná forma nenormativního odkazu není vhodná. Z těchto důvodů bude ustanovení zrušeno. § 18 odst. 9 pouze odkazuje na obecnou právní úpravu provádění kontrolní činnosti, nad to již překonanou (v odkazu poznámkou pod čarou). Vzhledem k existenci obecného ustanovení upravujícího působnost zákona v § 1 kontrolního řádu a z něj plynoucí subsidiární aplikaci jeho norem je podobný způsob odkazu již nadbytečný a ustanovení je proto rušeno bez náhrady.

K bodu 3:

Rušený § 19 odst. 2 stanoví povinnost orgánu veřejné moci poskytnout SÚJB informace potřebné k výkonu dozoru. Obdobné ustanovení je ovšem v § 25 odst. 2 kontrolního řádu a je tak nutné odstranit nevhodnou duplicitu zrušením zmíněného ustanovení.

K bodu 4:

Právní úprava ukládání předběžného opatření v § 20 odst. 2 zákona o biologických zbraních je nepříliš vhodně zařazena v ustanovení o ukládání opatření k nápravě a mimoto byla právním vývojem překonána obecnou úpravou v § 61 správního řádu. Z praktického hlediska je pak podobně relativně úzce formulované ustanovení příliš omezené. Ustanovení bude jako nevhodně zužující zrušeno bez náhrady.

K bodu 5:

Novelizační bod navrhuje formální úpravu odkazu v textu zákona v souladu s výše navrženým zrušením § 20 odst. 2 zákona.

K části padesáté páté - změna zákona o zoologických zahradách

Zrušuje se odkaz na rušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.

K části padesáté šesté - změna zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí

K bodu 1:

Ustanovení § 4 odst. 7 je upraveno s ohledem na platné znění zákona o auditorech a je vypouštěna poznámka pod čarou.

K bodu 2:

Úprava v § 5 odst. 3 je navržena v zájmu souladu s ustanoveními kontrolního řádu, upravujícím zahajování kontrol.

K bodu 3:

Ustanovení § 5 odst. 4 až 8 jsou, jako duplicitní ke kontrolnímu řádu, ze zákona vypouštěna.

K bodu 4:

Zrušovaná ustanovení § 6 jsou duplicitní ke kontrolnímu řádu, a jsou proto ze zákona vypouštěna včetně poznámek pod čarou.

K bodu 5:

S ohledem na některá vypouštěná duplicitní ustanovení v § 6 jsou upravena zbylá ustanovení tohoto paragrafu do jejich souladu se zněním kontrolního řádu.

K bodu 6:

Pro zajištění souladu s kontrolním řádem se z ustanovení § 7 odst. 1 vypouštějí duplicitní ustanovení ke kontrolnímu řádu a dochází k přečíslování zbylých ustanovení.

K bodu 7:

Jako duplicitní ke kontrolnímu řádu se vypouští z § 7 odst. 2.

K bodu 8:

Dosavadní ustanovení § 8 se zrušuje jako duplicitní ke kontrolnímu řádu.

K bodu 9:

S ohledem na použití kontrolního řádu upravujícího povinnost součinnosti dalších subjektů jsou z § 9 vypouštěna všechna duplicitní ustanovení.

K bodu 10:

Ve znění ustanovení § 10 odst. 1 je provedena úprava, týkající se zpracování výsledku přezkoumání do zprávy, která je obdobným výsledkem kontrolní činnosti jako protokol o kontrole podle kontrolního řádu s ohledem na to, že v dalších ustanoveních § 10 jsou vypouštěna některá ustanovení o náležitostech tohoto kontrolního výsledku s použitím kontrolního řádu.

K bodu 11:

Znění § 10 odst. 2, upravující náležitosti zprávy o výsledku přezkoumání, zavádí použití kontrolního řádu. K bodu 12:

Ze znění § 10 odst. 2 písmena a) jsou vypouštěna ustanovení o náležitostech zprávy, která jsou duplicitní ke kontrolnímu řádu.

K bodu 13:

V § 10 odst. 2 je s ohledem na dosažení souladu s kontrolním řádem upraveno stávající znění písmena c).

K bodu 14:

V § 10 je s ohledem na duplicitu s kontrolním řádem vypouštěno z odstavce 2 písmeno e).

K bodu 15:

V § 10 odst. 3 se v písmeni c) s cílem dosažení zvýšené odpovědnosti za plnění povinností stanovených zákonem o přezkoumávání hospodaření doplňuje jako náležitost závěru kontrolní zprávy konstatování, zda při přezkoumání byly zjištěny skutečnosti, nasvědčující vzniku správního deliktu podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (zákon č. 250/2000 Sb.)

K bodu 16:

V § 10 se v odst. 3 doplňuje znění, navazující na použití kontrolního řádu při výkonu přezkoumání.

K bodu 17:

V § 10 odst. 5 se, s ohledem na předchozí změny provedené v souvislosti s použitím kontrolního řádu s důsledkem vypuštění některých duplicitních ustanovení, upravuje odvolávka na postup podle předchozího, nově označeného ustanovení.

K bodu 18:

V § 12 odst. 2 se upravuje stávající text do správně užívaného legislativního vyjádření použití jiného právního předpisu s odvoláním na platný zákon o auditorech (zákon č. 93/2009 Sb.) s tím, že se současně vypouští stávající poznámka pod čarou.

K bodu 19:

Znění ustanovení v § 12 odst. 3 bylo nutno přizpůsobit aktuálnímu znění zákona o auditorech, včetně odvolávky na tento právní předpis se současným vypuštěním stávající poznámky pod čarou.

K bodům 20 a 21:

Úprava § 13 je vyvolána změnou předchozích ustanovení v souladu se zněním kontrolního řádu a uvedením odkazu na jeho použití. K bodu 22:

Ze znění § 14 jsou vypouštěna ustanovení o pořádkových pokutách, která jsou duplicitní k novému kontrolnímu řádu, a nově je v souladu s kontrolním řádem zařazena právní úprava správních deliktů, kterými jsou nedodržení některých povinností stanovených ustanoveními zákona o přezkoumávání hospodaření. Rovněž tak jsou v souladu s kontrolním řádem nově navržena společná ustanovení o řešení správních deliktů v § 15.

K bodům 23 a 24:

S ohledem na duplicitu stávajících ustanovení § 16 až 18 (včetně znění stávajícího § 15, které je však podle předchozího bodu nahrazeno zněním, upravujícím společná ustanovení ke správním deliktům) ke kontrolnímu řádu, jsou tyto zrušeny, včetně poznámky pod čarou č. 25.

K bodu 25:

S ohledem na předchozí změny, provedené v souvislosti s použitím kontrolního řádu, je nutno v § 19 uvést do souladu odkazy na čísla předchozích upravených ustanovení.

K bodu 26:

Změna provedená v § 20, upravujícího dozor Ministerstva financí nad přezkoumáním, vyplývá z projednání rozsahu dozoru s Ministerstvem vnitra v rámci meziresortního připomínkového řízení, podle kterého je nutno aplikovat dozor nad přezkoumáním vykonaným krajem podle zákona o krajích v rámci kontroly výkonu přenesené působnosti. Dotčený územní samosprávný celek, u něhož je vykonáván dozor má postavení povinné osoby podle § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu. Z ustanovení o dozoru nad přezkoumáním vykonaným auditorem je dále vypouštěna nadbytečná poznámka pod čarou.

K bodu 27:

V § 21 se odstavec první zrušuje, neboť správní řád je subsidiární právní předpis vůči kontrolnímu řádu a tudíž jeho použití nelze bez náhrady vyloučit.

K článku LX:

Toto ustanovení navrhuje zařazení přechodného ustanovení, upravujícího výkon přezkoumání, zahájených přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona s jejich dokončením podle stávající právní úpravy.

K části padesáté sedmé - změna zákona o zaměstnanosti

K bodu 1:

Jedná se o legislativně technickou úpravu. V souvislosti s přechodem výkonu kontroly na úseku zaměstnanosti zákonem č. 367/2011 Sb., z ÚP ČR na SÚIP a OIP se uvedené ustanovení stalo nadbytečným. K bodu 2:

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyplývající z nové definice nelegální práce v § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, účinné od 1. ledna 2012, a to na základě zákona č. 367/2011 Sb.

K bodu 3:

V souvislosti s přechodem výkonu kontroly na úseku zaměstnanosti zákonem č. 367/2011 Sb. z ÚP ČR na SÚIP a OIP je potřeba pro kontrolu výkonu práce cizinců zajistit kontrolním orgánům přístup do databází vydaných povolení k zaměstnání a písemných informací o zaměstnávaných cizincích, občanech EU a jejich rodinných příslušnících a rodinných příslušnících občanů České republiky. Legislativně technická úprava spočívající v nahrazení slov vyplývá z § 92 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, podle kterého povolení k zaměstnání vydává krajská pobočka Úřadu práce ČR.

K bodům 4 a 6:

Jedná se o legislativně technickou úpravu související s přijetím kontrolního řádu.

K bodu 5:

Jedná se o legislativně technickou úpravu. V souvislosti s přechodem výkonu kontroly na úseku zaměstnanosti zákonem č. 367/2011 Sb., z ÚP ČR na SÚIP a OIP je toto ustanovení nadbytečné, protože je též upraveno v § 6 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce.

K bodům 7, 8 a 10:

Jedná se o legislativně technickou úpravu. Tato ustanovení se po převedení kontrolní činnosti z ÚP ČR na SÚIP a OIP a po přijetí nového kontrolního řádu stávají nadbytečnými. K bodu 9:

Jedná se o legislativně technickou úpravu odstraňující určitou duplicitu, protože k prokázání legálnosti práce postačuje povinnost stanovená v § 136 zákona o zaměstnanosti.

K bodům 11 a 12:

Povinnost stanovená v § 132 zákona o zaměstnanosti vyžaduje, aby byla navržena i nová skutková podstata přestupku a aby k ní byla přiřazena příslušná maximální hranice pokuty.

K čl. LXII – Přechodné ustanovení:

V přechodném ustanovení se navrhuje, aby všechna správní řízení ve věci uložení pořádkových pokut, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončila podle znění zákona o zaměstnanosti, platného a účinného do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části padesáté osmé - změna školského zákona

K bodu 1:

V souvislosti s novým zněním § 175 se mění i odkaz na jiný odstavec tohoto paragrafu.

K bodu 2:

Z dikce ustanovení se vypouští zmínka o státní kontrole a odkaz na zrušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 3: V novém znění odstavce 8 se slučuje obsah dosavadních odstavců 8 až 11 oproštěný od duplicit s kontrolním řádem. Nové znění upravuje speciální kvalifikační předpoklady osob vykonávajících inspekční činnost. Nepřebírá se však do něj úprava prokazování oprávnění ke kontrole a nedefinuje se pojem „přizvaná osoba“. K bodu 4: Dosavadní odstavce 9 až 11 se zrušují z důvodu odstranění duplicit s kontrolním řádem a přesunu zbývajícího normativního obsahu do nového znění odstavce 8. Odstavec 12, který dosud upravoval náležitosti pověření ke kontrole, se zrušuje kvůli duplicitě s kontrolním řádem. K bodu 5: V odstavci 9 (dosavadním odstavci 13) se aktualizuje odkaz na právní předpis upravující náležitosti protokolu o kontrole. K bodu 6: V novém znění § 175 se ponechávají pouze normy, které nejsou duplicitní s kontrolním řádem. Oproti dosavadnímu znění § 175 tedy již nebude nová textace upravovat zahájení inspekční činnosti na místě a práva a povinnosti osob vykonávajících inspekční činnost. Výslovně se upravuje výjimka z použití § 24 kontrolního řádu (převzetí výkonu kontroly nadřízeným správním orgánem).

K části padesáté deváté - změna zákona o inspekci práce

K bodům 1 a 5:

Spolupráce kontrolních orgánů je upravena v § 25 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.

K bodům 2, 6 a 15:

Požadování písemné zprávy o přijatých opatřeních je upraveno v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.

K bodům 3, 4, 7, 8, 21 a 22:

S ohledem na skutečnost, že kontrolní řád nahradil pořádkovou pokutu hmotněprávními delikty, je pořádková pokuta podle zákona o inspekci práce nahrazena novou skutkovou podstatou přestupku a správního deliktu.

K bodům 9 a 10:

Převzetí kontroly nadřízeným správním orgánem je upraveno v § 24 kontrolního řádu. Speciální úprava obsažená v § 6 odst. 6 zákona o inspekci práce je proto duplicitní. V návaznosti na zrušení § 6 odst. 6 se zrušuje též odkaz uvedený v § 5 odst. 2 větě druhé.

K bodu 11:

Kontrolní řád v § 7 obsahuje právo kontrolujících vstupovat na pozemky, do staveb a jiných prostor tak podrobně, že zahrnuje všechny situace, kdy inspektor v rámci prováděných kontrol toto právo využívá. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Oprávnění požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravdivých a úplných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech je obsaženo v § 8 písm. c) kontrolního řádu. Pojem informace je obsažen v pojmu „podklady“ užitém v kontrolním řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Oprávnění požadovat na kontrolovaných osobách, aby v určených lhůtách předložily originální doklady, popřípadě tyto doklady úředně ověřené, a další písemnosti, záznamy dat na paměťových médiích, prostředků výpočetní techniky, jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzorky materiálů, látek nebo výrobků potřebné ke kontrole je upraveno v § 8 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Oprávnění pořizovat kopie části dokladů, nebo výpisy z dokladů pro potřebu doložení neplnění nebo nedostatečného plnění povinností zjištěných při výkonu kontroly a užití technických prostředků na zhotovení fotodokumentace je upraveno v § 8 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce obsahuje oprávnění inspektora používat telekomunikační zařízení kontrolované osoby v případech, kdy je jejich použití nezbytné k výkonu kontroly. Kontrolní řád v § 8 písm. e) dává kontrolujícímu právo v míře nezbytné pro průběh kontroly užívat technických prostředků kontrolované osoby, a to po předchozím projednání s kontrolovanou osobou. Pojem „technické prostředky“ užitý v kontrolním řádu v sobě nepochybně zahrnuje i „telekomunikační zařízení“. Nově přijatá právní úprava v kontrolním řádu se vyznačuje vyšší přesností, když vymezuje užití technických prostředků v „nezbytné míře“ a po předchozím projednání s kontrolovanou osobou. Oprávnění seznamovat se s utajovanými skutečnostmi vyplývá ze zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úprava v zákoně o inspekci práce je proto nadbytečná.

K bodu 12:

Oprávnění požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby, jež je přítomna na místě kontroly, je upraveno v § 8 písm. a) kontrolního řádu. Speciální ustanovení v zákoně o inspekci práce konkrétně stanoví, jakým způsobem má být prokázána totožnost fyzických osob uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce.

K bodu 13:

Oprávnění inspektora v případech hodných zvláštního zřetele, popřípadě nebezpečí hrozícího z prodlení zajišťovat doklady a odebírat k rozboru nezbytně nutné množství kontrolních vzorků, včetně potvrzování převzetí, je upraveno v § 8 písm. b) a c) kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.

K bodu 14:

Legislativně technická úprava navazující na úpravy v § 8.

K bodu 16:

Legislativně technická úprava navazující na úpravy v § 4.

K bodu 17:

Jedná se o legislativně technickou úpravu, protože povinnosti inspektora obsažené v těchto ustanoveních jsou obsažena v novém kontrolním řádu.

K bodu 18:

Vypuštěním textu bodu 1 v § 8 písm. b) se povinnost pořídit dílčí protokol vztahuje i na rozhodnutí o zákazu v případě práce přesčas, práce v noci atd., uvedené v § 7 písm. f). Povinnost pořídit o výsledku kontroly protokol je obsažena v § 9 písm. f) kontrolního řádu.

K bodu 19:

Zkušenosti z praxe ukazují, že řadu kontrol, zejména z oblasti pracovněprávních vztahů, lze efektivně provádět i v sídle inspektorátu nebo na některém z jeho pracovišť. Tento postup má schopnost snížit zátěž kontrolovaných osob při provádění kontroly a umožňuje zvýšit počet prováděných kontrol. Rovněž se osvědčil v režimu kontrol prováděných podle zákona o zaměstnanosti. Jedná se zejména o případy, kdy výkon kontroly v místě pracoviště výrazně omezuje činnost kontrolované osoby, nebo místo podnikání je shodné s pracovištěm kontrolované osoby (provozovna se nachází v rodinném domě), anebo také o případy, kdy by z hlediska omezených prostor kontrolované osoby nebyl možný výkon kontroly na místě. Zkušenosti z kontrol ukazují, že kontrolované osoby často samy navrhují provedení kontroly (zejména v oblasti pracovněprávních vztahů) v sídle inspektorátu například z důvodu externě vedeného účetnictví.

K bodu 20:

Povinnost kontrolované osoby vytvořit podmínky k výkonu kontroly a poskytnout k tomu potřebnou součinnost je upravena v § 10 kontrolního řádu a vztahuje se na výkon oprávnění stanovených kontrolním řádem. Další součinnost potřebnou k výkonu kontroly dle § 8 písm. f) kontrolního řádu zahrnuje též realizaci oprávnění inspektora uvedených v § 7 odst. 1 zákona o inspekci práce.

K bodu 23:

Možnost přibrat k účasti na výkonu kontroly specializovaného pracovníka je dostatečně řešena v § 6 kontrolního řádu a vyhovuje požadavkům inspekce práce (zrušení § 40).

Postup podání námitek proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole je podrobně upraven v § 13 a § 14 kontrolního řádu. Převzetí tohoto postupu orgány inspekce práce bude v praxi znamenat zjednodušení procesu ukončení kontroly při plném respektování práv kontrolovaných osob (zrušení § 41). Problematika nákladů kontroly je řešena v § 23 kontrolního řádu (zrušení § 43 odst. 1 a 3). Problematika odebírání kontrolních vzorků je upravena v § 11 kontrolního řádu (zrušení § 43 odst. 2). Legislativně technická úprava související s přijetím kontrolního řádu (zrušení § 44).

K čl. LXV – Přechodné ustanovení:

V přechodném ustanovení se navrhuje, aby správní řízení ve věci uložení pořádkových pokut zahájené a pravomocně neskončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončily podle dosavadních právních předpisů. Kontroly, které nebyly do 31. prosince 2013 dokončeny, se dokončí podle dosavadních právních předpisů v souladu s § 29 kontrolního řádu. Přechodná ustanovení týkající se neskončených správních řízení o přestupcích nebo správních deliktech nebudou novým zákonem dotčena, neboť tato správní řízení jsou vedena podle zákona o inspekci práce a správního řádu.

K části šedesáté – změna zákona o Vojenském zpravodajství

K bodu 1:

Navrhovaná změna spočívá ve vypuštění ustanovení, které Vojenskému zpravodajství ukládá zničit evidenci osob jednajících ve prospěch Vojenského zpravodajství hned po splnění úkolu. Toto ustanovení má původ ještě v původním zákoně o Vojenském obranném zpravodajství z počátku 90. let minulého století a je zřejmou reakcí na tehdejší zveřejnění seznamů spolupracovníků StB. Zákon tehdy měl zajistit, aby takové seznamy nevznikaly. Po mnohaleté zkušenosti Vojenského zpravodajství s tímto ustanovením se ukazuje jeho značná nepraktičnost, jelikož se může v mnoha případech stát, že ačkoli spolupráce s některou osobou byla z různých důvodů ukončena, služba na tutéž osobu může v budoucnu při své činnosti narazit znovu. Není-li vedena evidence o její předešlé spolupráci a jejích výsledcích, může být takové nevědomé znovuobnovení spolupráce velmi vážným bezpečnostním rizikem.

K bodu 2:

Cílem této změny je upřesnění vztahu kontrolního řádu ke kontrole Vojenského zpravodajství Komisí pro kontrolu Vojenského zpravodajství Poslanecké sněmovny (dále jen „Komise“). Vzhledem k tomu, že působnost kontrolního řádu je pojata velmi široce a z textu zákona vyplývá, že pokud by zákon v konkrétních případech nestanovil jinak, vztahoval by se i na kontrolní orgány Parlamentu, je nezbytné z důvodu vyloučení pochybností výslovně stanovit, že na kontrolu Vojenského zpravodajství Komisí se použije jako dosud zvláštní právní úprava v části páté zákona o Vojenském zpravodajství, se subsidiárním použitím zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, avšak s výslovným vyloučením kontrolního řádu. Kontrola Vojenského zpravodajství ze strany moci zákonodárné je značně specifická, vykazuje mnohé odlišnosti od standardní veřejnoprávní kontroly za strany správních orgánů a jako taková nemůže podléhat procesním postupům určeným právě pro takovou standardní kontrolu. Proto také zákon o Vojenském zpravodajství od samého počátku své platnosti upravuje kontrolu zvláštním způsobem.

K části šedesáté první - změna zákona o pomoci v hmotné nouzi

Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy se zákonem o kontrole. Povinnost státních orgánů, orgánů obce a kraje a dalších právnických a fyzických osob (jakožto kontrolovaných nebo povinných osob) umožnit kontrolujícím nahlédnutí do dokladů a poskytnout nezbytnou součinnost vyplývá z § 8 ve spojení s § 10 zákona o kontrole.

K části šedesáté druhé - změna zákona o nemocenském pojištění

K bodům 1 a 17:

Zrušuje se ustanovení o pořádkové pokutě ukládané ošetřujícímu lékaři za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole, neboť v souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo k přehodnocení a ke změně její konstrukce. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly podle § 74 je tedy zákonem stanovenou hmotněprávní povinností, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Sankce za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole je nově obsažena v § 138a.

K bodům 2 a 3:

Kontrola posuzování zdravotního stavu pojištěnce, kontrola plnění povinností ošetřujících lékařů a kontrola dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce jsou kontroly se zcela specifickým charakterem, neboť bezprostředně souvisí se zdravotním stavem pojištěnce, především s jeho posuzováním. Tato činnost prováděná příslušnými ošetřujícími lékaři je natolik odlišná od ostatních činností a z nich vyplývajících povinností v nemocenském pojištění, že na ni nelze kontrolní řád použít. Typickým případem je kontrola posuzování zdravotního stavu, která nemá v zásadě charakter „klasické“ kontroly, ale spíše odborné konzultace lékaře orgánu nemocenského pojištění s ošetřujícím lékařem o zdravotním stavu pojištěnce, přičemž výsledkem této konzultace bývá zpravidla shoda odborného názoru obou subjektů. Vzhledem k tomu se navrhuje vyloučit možnost použití kontrolního řádu s tím, že v zákoně o nemocenském pojištění se ponechává stávající právní úprava (pro kontrolu zdravotního stavu ustanovení § 74, pro kontrolu plnění povinností dočasně práce neschopného pojištěnce § 76), která se, včetně specifické sankce krácení nebo odnětí nemocenského podle § 125, v praxi plně osvědčila.

K bodu 4:

Kontrolní řád je normou upravující způsob provádění kontroly. Proto se v ustanovení § 91 ponechává předmět kontroly, tj. obecné věcné vymezení pravomoci pověřených zaměstnanců orgánů nemocenského pojištění při provádění kontroly. Oprávnění k provádění konkrétních postupů při výkonu kontrolní činnosti (oprávnění vstupovat do prostorů zaměstnavatelů a vyžadovat potřebnou součinnost) se vypouští, neboť tato oprávnění jsou obsažena přímo v kontrolním řádu (§ 7 a § 10 kontrolního řádu).

Ze stávajících oprávnění týkajících se průběhu kontroly se v zákoně ponechává oprávnění vyžadovat přijetí opatření k nápravě k odstranění zjištěných nedostatků. V kontrolním řádu je toto oprávnění obsaženo v § 19 odst. 1, avšak pouze při kontrole výkonu státní správy. Orgány sociálního zabezpečení však tato opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. nedostatky v evidenci vedené zaměstnavatelem podle § 95 zákona o nemocenském pojištění, neboť vedení evidence zaměstnavatelem nelze považovat za výkon státní správy). Oprávnění orgánů nemocenského pojištění se doplňuje o oprávnění kontrolovat v nemocenském pojištění plnění povinností uložených OSVČ. Toto oprávnění mají tyto orgány již v současné době, je však nutno jej dovozovat z příslušných ustanovení [typicky např. z ustanovení § 84 odst. 2 písm. i) nebo vypouštěného § 104 odst. 1 písm. d)]. Výslovným vyjádřením tohoto oprávnění se proto posiluje právní jistota OSVČ. Naproti tomu se ze zákona vypouští možnost orgánů nemocenského pojištění vyžadovat na zaměstnavateli podání písemné zprávy o přijatých opatřeních včetně jejich plnění, neboť toto oprávnění vyplývá přímo z § 10 odst. 2 kontrolního řádu a vztahuje se i na případy, kdy vlastní oprávnění uložit opatření k odstranění nedostatků je obsaženo v jiném zákoně, než je kontrolní řád.

K bodům 5 a 19:

Kontrolní řád v § 4 odst. 3 stanoví pro pověření ke kontrole formu písemného pověření k jednotlivé kontrole nebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. V současné době Česká správa sociálního zabezpečení používá písemné pověření ke kontrole buď na jednotlivou kontrolu (využíváno ojediněle) nebo univerzální (využíváno v převážné většině případů) na všechny kontroly bez časového omezení. Ve smyslu nového kontrolního řádu a absenci možnosti použití průkazu ke kontrole v zákoně o nemocenském pojištění, by tak mělo být používáno pouze písemné pověření k jednotlivé konkrétní kontrole, což by bylo z hlediska administrativního, technického, časového a ekonomického velice náročné (při celkovém počtu cca 120 000 kontrol ročně = vydání 120 000 pověření za rok). Do zákona o nemocenském pojištění se proto zavádí pověření ke kontrole ve formě průkazu (obdobně jako pro kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 76 odst. 3 a § 199 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění a vyhlášky MPSV č. 481/2006 Sb.). Při kontrole se buď bude používat průkaz vydaný orgánem sociálního zabezpečení, pokud je současně orgánem nemocenského pojištění (zmocnění pro toto vydání obsahuje § 15 odst. 2 zákona č. 582/1991Sb.), nebo se bude používat průkaz vydaný orgánem nemocenského pojištění, pokud ten není současně orgánem sociálního zabezpečení.

K bodu 6:

Ustanovení o povinnostech zaměstnavatele při provádění kontroly se upravuje tak, že povinnosti týkající se provádění konkrétních postupů zaměstnanců OSSZ při výkonu kontrolní činnosti (povinnost poskytnout pověřeným zaměstnancům kontrolního orgánu potřebnou součinnost, umožnit jim vstup na pracoviště) se v zákoně o nemocenském pojištění zrušují, neboť tyto povinnosti jsou obsaženy přímo v § 7 a § 10 kontrolního řádu. Ze stávajících povinností týkajících se kontroly se v zákoně ponechává povinnost plnit opatření k nápravě uložené OSSZ. Podle § 19 kontrolního řádu je kontrolní orgán oprávněn ukládat opatření k nápravě pouze při kontrole výkonu státní správy. Orgány sociálního zabezpečení však tato opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. nedostatky v evidenci vedené zaměstnavatelem podle § 95 zákona o nemocenském pojištění, neboť vedení evidence zaměstnavatelem nelze považovat za výkon státní správy), v takovém případě však povinnost zaměstnavatele plnit opatření k nápravě uložené OSSZ ve stanovené lhůtě z kontrolního řádu nelze odvodit. Naproti tomu se ze zákona vypouští povinnost podávat písemnou zprávu o přijatých opatřeních včetně jejich plnění, neboť tato povinnost vyplývá přímo z § 10 odst. 2 kontrolního řádu a vztahuje se i na případy, kdy vlastní oprávnění uložit opatření k odstranění nedostatků je obsaženo v jiném zákoně, než je kontrolní řád. Na tuto skutečnost se reaguje i v § 130 a § 136 odst. 1 písm. l) zákona o nemocenském pojištění, kde se mění dosavadní znění písm. l) a zrušuje se i dosavadní navazující možnost postihnout pokutou nesplnění této povinnosti podávat písemnou zprávu o přijatých opatřeních včetně jejich plnění.

K bodu 7:

Zrušuje se sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele související s průběhem kontroly, neboť tato povinnost se v § 98 odst. 2 rovněž zrušuje. Neplnění opatření k nápravě uložené OSSZ ve stanovené lhůtě tvoří samostatnou skutkovou podstatu přestupků [§ 131 odst. 1 písm. k) ] nebo správních deliktů [§ 136 odst. 1 písm. k)]; možnost postihu zaměstnavatele za neplnění této povinnosti tedy zůstane zachována.

K bodu 8:

Možnost uložit pořádkovou pokutu zaměstnavateli, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců evidovaných v registru pojištěnců, za nesplnění povinnosti dostavit se na výzvu OSSZ na tuto správu, popřípadě na jiné určené místo, ve stanovený den za účelem provedení kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví, neboť v souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo ke změně jejich konstrukce. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly je hmotněprávní povinností stanovenou zákonem, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Nesplnění povinnosti zaměstnavatele zaměstnávajícího méně než 26 zaměstnanců dostavit se na OSSZ ke kontrole plnění povinností v nemocenském pojištění bude nově považováno za přestupek a pokuta bude obsažena v § 131 (půjde-li o přestupek, jehož se dopustil zaměstnavatel jako fyzická osoba) nebo v § 136 (půjde-li o správní delikt, jehož se dopustil zaměstnavatel jako právnická osoba).

K bodu 9:

Legislativně technická úprava navazující na zrušení odstavce 3 v § 98.

K bodu 10:

Ustanovení o povinnostech pojištěnce při provádění kontroly se zrušuje, neboť tyto povinnosti jsou obsaženy přímo v kontrolním řádu (§ 10 odst. 2).

K bodu 11:

Zrušuje se ustanovení o možnosti uložit pořádkovou pokutu OSVČ za nesplnění povinnosti uvedené v § 104 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění, tj. povinnosti na výzvu OSSZ dostavit se ve stanovený den na OSSZ, popřípadě jiné určené místo, za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví (druhá z povinností dosud sankcionovaných pořádkovou pokutou uvedená v § 104 odst. 1 písm. d) zákona o nemocenském pojištění, tj. povinnost předkládat pro účely kontroly plnění povinností v pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost se pro duplicitu s kontrolním řádem zrušuje). V souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo k přehodnocení a ke změně konstrukce pořádkových pokut. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly hmotněprávní povinností stanovenou zákonem, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Nesplnění povinnosti OSVČ dostavit se na OSSZ ke kontrole plnění povinností v nemocenském pojištění bude nově považováno za přestupek a pokuta bude obsažena v § 130 zákona o nemocenském pojištění.

K bodu 12:

Legislativně technická úprava reagující na zrušení odstavce 2 v § 104 a následné přeznačení odstavců 3 a 4.

K bodu 13:

V návaznosti na zrušení ustanovení § 104 odst. 2 upravující možnost uložit pořádkovou pokutu OSVČ za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole podle § 104 odst. 1 písm. c) [viz bod novelizační bod 11] se toto ustanovení nahrazuje skutkovou podstatou přestupku a přesunuje se do ustanovení o správních deliktech (§ 130). Text skutkové podstaty v § 130 odst. 1 se upravuje tak, aby postihovala porušení právní povinnosti obsažené nejen v § 104 odst. 1 písm. a) a d), ale též v § 104 odst. 1 písm. c). Výše sankce za tento přestupek se zachovává; přitom se vychází z toho, že samotné nedostavení se ke kontrole sice objektivně ztěžuje výkon státní správy, nevypovídá však nic o tom, zda OSVČ své ostatní („věcné“) povinnosti plní, či nikoli, takže horní hranice výše pokuty za tento přestupek může být nižší. Druhá z povinností dosud sankcionovaných pořádkovou pokutou, tj. povinnost předkládat pro účely kontroly plnění povinností v pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost, se pro duplicitu s kontrolním řádem v zákoně o nemocenském pojištění zrušuje, její nesplnění bude nadále sankcionováno podle kontrolního řádu.

K bodům 14, 15 a 16:

V souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo k přehodnocení a ke změně konstrukce pořádkových pokut. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly je hmotněprávní povinností stanovenou zákonem, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Z tohoto důvodu se zrušuje ustanovení o možnosti uložit pořádkovou pokutu zaměstnavateli zaměstnávajícímu méně než 26 zaměstnanců evidovaných v registru pojištěnců dosud obsaženou v § 98 odst. 3 a zavádí se možnost postihnout toto jednání pokutou jako přestupek, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, či jako jiný správní delikt, je-li zaměstnavatelem právnická osoba. Výše sankce za tento správní delikt se zachovává; přitom se vychází z toho, že samotné nedostavení se ke kontrole sice objektivně ztěžuje výkon státní správy, nevypovídá však nic o tom, zda zaměstnavatel své ostatní („věcné“) povinnosti plní, či nikoli, takže horní hranice výše pokuty za tento přestupek může být nižší.

K bodu 18:

Ustanovení § 166 obsahuje určení výnosu z pořádkových pokut. Vzhledem k tomu, že pořádkové delikty dosud obsažené v zákoně o nemocenském pojištění se dílem zrušují pro duplicitu s kontrolním řádem a dílem se nahrazují přestupky fyzických osob či správními delikty právnických osob, zaniká i možnost ukládat pořádkové pokuty, ustanovení o určení jejich výnosu se proto stává nadbytečným.

K čl. LXIX – Přechodné ustanovení:

Z hlediska věcného se rozsah oprávnění orgánů nemocenského pojištění a povinností zaměstnavatelů nemění, většina z nich se však vypouští ze zákona o nemocenském pojištění pro duplicitu s ustanoveními kontrolního řádu. Z tohoto důvodu je třeba právně zajistit právní kontinuitu v několika otázkách. Prvou z nich je nutnost zajistit trvání povinnosti zaměstnavatele podat ve stanovené lhůtě orgánu nemocenského pojištění písemnou zprávu o plnění uložených opatření k nápravě nedostatků ve věcech nemocenského pojištění, kterou měl zaměstnavatel uloženu podle § 98 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Zrušením této povinnosti v zákoně o nemocenském pojištění pro její duplicitu s povinností vyplývající z § 10 odst. 2 kontrolního řádu by došlo dnem nabytí účinnosti předkládaného zákona k zániku těchto povinností i v tom případě, kdy byly podle dosavadní právní úpravy uloženy přede dnem nabytí účinnosti předkládaného zákona, avšak lhůta pro splnění této povinnosti dosud neuplynula. Doplňuje se proto samostatné přechodné ustanovení, které trvání této povinnosti výslovně potvrdí. Druhou z nich je nutnost zajistit, aby po datu nabytí účinnosti tohoto zákona mohlo být sankčně postiženo i porušení těch povinností zaměstnavatele při kontrole, které zaměstnavateli do dne nabytí účinnosti tohoto zákona ukládal zákon o nemocenském pojištění a od nabytí účinnosti tohoto zákona je obsahuje pouze kontrolní řád; to platí obdobně pro povinnost zaměstnavatele podat ve stanovené lhůtě orgánu nemocenského pojištění písemnou zprávu o plnění uložených opatření k nápravě nedostatků ve věcech nemocenského pojištění. V opačném případě by došlo k tomu, že po nabytí účinnosti tohoto zákona by nesplnění povinností zaměstnavatele, který je porušil před tímto datem, ale řízení o nich nebylo dosud ukončeno, bylo posuzováno podle ustanovení, které by již v právním řádu neexistovalo. Navrhují se proto dvě přechodná ustanovení týkající se správního trestání, z nichž prvá upravuje hmotněprávní stránku posuzování nesplnění povinností zaměstnavatele, druhá zásada procesního charakteru zajišťuje kontinuitu již probíhajícího správního řízení o pokutě. Přechodná ustanovení reagují rovněž na změnu pojetí pořádkových deliktů souvisejících s kontrolní činností na přestupky a správní delikty a na nahrazení pořádkových pokut pokutami za přestupky a správní delikty. Pro přechod na novou úpravu se navrhuje obvyklé řešení, kdy deliktní jednání je posuzováno podle právní úpravy účinné v době, kdy bylo spácháno; znamená to tedy, že pokud povinný subjekt nesplnil povinnost umožnit kontrolu před nabytím účinnosti tohoto zákona, bude jeho jednání posuzováno jako pořádkový delikt a řízení bude vedeno (včetně případného stanovení pokuty) podle předpisů účinných před nabytím účinnosti tohoto zákona, i kdyby toto řízení bylo zahajováno až po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části šedesáté třetí - změna zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě

Zrušuje se oprávnění kontrolujících vstupovat na pozemky a do objektů souvisejících s výkonem kontroly, které vyplývá z obecné úpravy v kontrolním řádu. Ponechává se pouze ustanovení o prokazování se kontrolujících průkazem příslušného kontrolního orgánu. Dále se zavádí výjimka z práva na náhradu za odebrané vzorky, které by jinak vyplývalo z § 11 kontrolního řádu, pokud jde o vzorky pro účely kontroly údajů o rozsahu znečištění. Důvodem je skutečnost, že hodnota těchto vzorků je zpravidla bezvýznamná (např. vzorky půdy) nebo se nejedná o předmět vlastnictví (povrchové a podzemní vody).

K části šedesáté čtvrté – změna zákona o Policii České republiky

K bodu 1:

Podle stávající úpravy zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, se náklady spojené s ověřováním dodržení hygienických limitů ukazatelů pitné vody, potravin a pokrmů, jakož i splnění hygienických požadavků na výkon epidemiologicky závažných činností, provedeným podle § 49 odst. 2 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), nehradí. Odebírání vzorků potravin pro analýzu je přitom činnost, kterou ochranná služba policie při ochraně osob vykonává velmi často. Proto se navrhuje sladit hrazení těchto nákladů s existujícím systémem hrazení věcné pomoci poskytnuté policii. Vzhledem k tomu, že se pro činnost policie obecně vylučuje působnost kontrolního řádu, navrhuje se, aby se použité vzorky hradily stejně jako jiná věcná pomoc poskytnutá kýmkoliv policii podle § 18 zákona o policii, tedy aby ji hradilo Ministerstvo vnitra podle § 96 zákona o policii.

Současně je nadbytečné upravovat jakákoliv oprávnění policie při výše uvedeném ověřování, protože policie již veškerá oprávnění, která jsou kontrolním řádem stanovena pro kontrolujícího, čerpá z ustanovení zákona o policii., a to konkrétně: oprávnění požadovat prokázání totožnosti podle § 8 písm. a) kontrolního řádu odpovídá oprávnění policisty podle § 63 odst. 2 písm. l) a § 114 zákona o policii; oprávnění odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky podle § 8 písm. b) kontrolního řádu je stanoveno § 49 odst. 2 písm. b) a § 114 zákona o policii; oprávnění požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby a oprávnění zajišťovat originální podklady podle § 8 písm. c) kontrolního řádu odpovídá oprávnění policisty podle § 18 a § 114 zákona o policii; § 18 zákona o policii se navíc výslovně vztahuje i na údaje osobní; oprávnění pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy podle § 8 písm. d) kontrolního řádu odpovídá § 62 zákona o policii; oprávnění užívat technických prostředků kontrolované osoby podle § 8 písm. e) kontrolního řádu a vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly podle § 8 písm. f) kontrolního řádu plyne z § 18 a § 114 zákona o policii; oprávnění, jemuž odpovídá povinnost kontrolované osoby vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, stejně jako povinnost k součinnosti povinné osoby podle § 10 odst. 3 kontrolního řádu, je obsaženo v § 18 a 114 zákona o policii.

K bodu 2:

Ustanovením § 98 zákona o policii se upravuje výkon kontroly použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací, kterou provádí kontrolní orgán Poslanecké sněmovny. Jedná se o zcela specifický druh kontroly vykonávaný orgánem moci zákonodárné vůči orgánu moci výkonné, a proto se navrhuje v případě této kontroly vyloučit působnost kontrolního řádu.

K bodu 3:

Podle § 4 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, kontrole podle uvedeného zákona nepodléhá výkon působnosti ozbrojených bezpečnostních sborů. Kontrolní řád oproti tomu absentuje jakékoliv výjimky, přičemž možnost případného vyloučení své aplikace přenechává speciálním právním úpravám. Policie je v mnoha případech oprávněna provádět činnost, kterou by bylo možno považovat za kontrolu ve smyslu kontrolního řádu. Jelikož jsou však práva a povinnosti při této činnosti upraveny svébytně a v některých případech použití ustanovení kontrolního řádu nepřichází ani z povahy věci v úvahu, navrhuje se obecné vyloučení působnosti kontrolního řádu pro postupy policie, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. Formalizované kontroly prováděné policií podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), ve znění pozdějších předpisů, budou na základě ustanovení těchto zákonů probíhat podle kontrolního řádu.

K části šedesáté páté – změna zákona o lidských tkáních a buňkách

K bodům 1:

Uvozovací věta je přeformulována tak, aby byla v souladu s ustanoveními kontrolního řádu.

K bodu 2:

Stávající odstavec 1 ustanovení § 22 se zrušuje pro duplicitu s kontrolním řádem. Důvodem je skutečnost, že ustanovení § 8 písm. b) a § 11 kontrolního řádu pojímá možnost odběru vzorků velice široce. Lze je odebrat od jakékoli osoby a nikoliv pouze od osoby kontrolované a zásadním je pouze zachování nezbytnosti odebrání vzorků v souvislosti s výkonem kontroly. Zachování textu omezeného jen na případy podezření, že byl porušen zákon, by bylo nadbytečně zužující oproti rozsahu možného odběru vzorků podle kontrolního řádu.

K bodu 3:

V § 23 odst. 1 je uvozovací věta přeformulována tak, že je v ní zakomponována návaznost na dvě možné formy pověření ke kontrole, založené v ustanovení § 4 odst. 3 kontrolního řádu s tím, že primárně je umožněno, aby obvyklá forma pověření ke kontrole byla ve formě průkazu, a to tehdy jedná-li se o zaměstnace SÚKLu. Průkaz inspektora bude sloužit jako dlouhodobější pověření k opakovanému výkonu určité kontrolní činnosti zvláště v případech, kdy je kontrola jednou ze stěžejních činností SÚKLu jako kontrolního orgánu. Z toho důvodu, že kontrolovaná oblast zacházení s lidskými tkáněmi a buňkami zahrnuje i problematiku zcela nových, dynamicky se rozvýjejících oblastí (kmenové buňky apod.), a může se tak vyskytnout i oblast, kde bude vhodné, aby kotrolu provedl úzce specalizovaný odborník - inspektor jiného správní orgánu (častá je spolupráce mezi lékovými agenturami členských států EU), je v zákoně ponechána také možnost pověření ke kontrole ve formě písemného pověření k jednotlivé kontrole, jde-li o osobu odlišnou od zaměstnance SÚKLu.

K bodu 4: V § 23 odst. 2 je vypuštěno písmeno a), jelikož jde nad rámec kontrolního řádu. Možnost uložit opatření k odstranění zjištěných nedostatků je založena jen v rámci kontroly výkonu státní správy podle § 19 kontrolního řádu, když jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti kontrolního orgánu a kontrolované osoby. Jinak v rámci běžné kontroly soukromoprávního subjektu může kontrolující ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 kontrolního řádu využít oprávnění požadovat ve lhůtě jím určené písemnou zprávu o odstranění zjištěných nedostatků. Ustanovení § 23 odst. 2 písm. b) řeší oprávnění inspektora přímo v terénu. Oprávnění inspektora podle § 23 odst. 2 písm. b) spočívající v pozastavení činnosti je užitečné pro případy, kdy je třeba vydat rychlé opatření a ještě není úplně vše do detailů zjištěno, zatímco v § 22 odst. 2 až 4 jde o ta oprávnění SÚKLu, která se zpravidla uplatňují až tehdy, kdy je skutkový stav komplexně zjištěn. Oprávnění inspektora podle § 23 odst. 2 písm.

b) zahrnuje i možnost pozastavit výkon oprávnění vyplývajícího z rozhodnutí vydaného podle zvláštních zákonů, což může být v praxi velice potřebným opatřením učiněným přímo na místě s tím, že uvedené v § 22 odst. 2 až 4 řešeno vůbec není.

K bodu 5:

Ustanovení § 23 odst. 3 je vypuštěno bez náhrady, neboť tato úprava je řešena ustanoveními § 10 odst. 2 a 3 kontrolního řádu.

K části šedesáté šesté – změna zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů

K bodu 1:

Ustanovením § 57 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, se upravuje výkon kontroly činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, kterou provádí kontrolní orgán Poslanecké sněmovny. Jedná se o zcela specifický druh kontroly vykonávaný orgánem moci zákonodárné vůči orgánu moci výkonné, a proto se navrhuje v případě této kontroly vyloučit působnost kontrolního řádu.

K bodu 2:

Podle § 4 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, kontrole podle uvedeného zákona nepodléhá výkon působnosti ozbrojených bezpečnostních sborů. Kontrolní řád oproti tomu absentuje jakékoliv výjimky, přičemž možnost případného vyloučení své aplikace přenechává speciálním právním úpravám.

Generální inspekce bezpečnostních sborů je v mnoha případech oprávněna provádět činnost, kterou by bylo možno považovat za kontrolu ve smyslu kontrolního řádu. Jelikož jsou však práva a povinnosti při této činnosti upraveny svébytně a v některých případech použití ustanovení kontrolního řádu nepřichází ani z povahy věci v úvahu, navrhuje se obecné vyloučení působnosti kontrolního řádu pro postupy Generální inspekce bezpečnostních sborů, které bude platit, pokud speciální právní úprava nestanoví jinak.

K části šedesáté sedmé - změna zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur

K bodu 1:

Zrušují se oprávnění kontrolujících vstupovat do objektů, zařízení a provozoven provozovatele úložiště oxidu uhličitého a požadovat předložení potřebných materiálů, dokumentace a odborných posudků a podání informací a vysvětlení, neboť tato oprávnění vyplývají z obecné úpravy v kontrolním řádu.

K bodu 2:

Zvláštní úprava týkající se obsahových náležitostí protokolu o kontrole, jeho zveřejňování a předávání orgánům vykonávajícím působnost ústředního správního úřadu na úseku ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur se přizpůsobuje obecné procesní úpravě v kontrolním řádu.

K bodu 3:

Zrušují se ustanovení ukládající provozovateli úložiště oxidu uhličitého povinnost předložit ke kontrole dokumentaci a poskytnout nezbytné informace a povinnost umožnit provedení kontroly, neboť tyto povinnosti kontrolované osoby upravuje kontrolní řád. Dále se zrušuje ustanovení § 21 odst. 8 o pořádkové pokutě, kterou lze uložit za závažné ztěžování výkonu kontroly specifikované pod písmeny a) a b). Takové jednání bude postižitelné jako správní delikt podle § 16 kontrolního řádu.

K části šedesáté osmé - změna zákona o ochraně ovzduší

K bodu 1:

Přizpůsobuje se ustanovení o prokazování se kontrolujících průkazem příslušného kontrolního orgánu. Současně se ruší odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (viz bod 3). V tomto případě je správné hovořit o kontrole podle zákona o ochraně ovzduší, přičemž procesní úprava v kontrolním řádu a v zákoně o České obchodní inspekci, pokud jde o tento kontrolní orgán, se použije i bez výslovného odkazu.

K bodům 2 a 5:

Speciální úpravu kontrolního postupu podle § 29 je třeba přizpůsobit kontrolnímu řádu. Z toho důvodu se pojem „kontrolní zpráva“ nahrazuje pojmem „protokol o kontrole“.

K bodům 3, 4 a 6:

Zrušují se povinnosti kontrolované osoby poskytnout ke kontrole příslušné podklady a jinou nezbytnou součinnost a umožnit kontrolujícímu vstup do objektu souvisejícího s předmětem kontroly, neboť tyto povinnosti vyplývají již z kontrolního řádu. Ze stejného důvodu se ruší také povinnosti kontrolujícího prokázat se písemným pověřením ke kontrole, šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolované osoby a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl během výkonu kontroly. Dále se pro duplicitu s kontrolním řádem zrušuje ustanovení o vyhotovení kontrolní zprávy a jejím předání kontrolované osobě, přičemž se ponechává pouze úprava specifického požadavku, aby protokol o kontrole (původně kontrolní zpráva) obsahoval vedle náležitostí upravených kontrolním řádem vždy také podrobné zdůvodnění případné nesprávnosti údaje obsaženého v prohlášení o splnění kritérií udržitelnosti biopaliv.

K bodům 7 a 8:

Legislativně-technické úpravy vyvolané přečíslováním odstavců v § 29.

K části šedesáté deváté – změna zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem

Jelikož kontrolní činnost podle tohoto zákona vykonávají mj. útvary policie a obecně se na kontrolní činnost prováděnou policií kontrolní řád nevztahuje (viz novela zákona o Policii České republiky v části šedesáté čtvrté), je nezbytné, aby v tomto případě byl odkaz na postup podle kontrolního řádu uveden, neboť není důvod, aby orgány postupující podle zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem podle kontrolního řádu nepostupovaly (Ministerstvo obrany postupuje podle kontrolního řádu standardně, což není potřeba výslovně uvádět).

K části sedmdesáté – účinnost

Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu, by měl nabýt účinnosti nejlépe současně s kontrolním řádem, případně co nejdříve nabytí účinnosti kontrolního řádu, která je k 1. lednu 2014, a to vzhledem k úzkému propojení a vzájemné závislosti obou zákonů. Z důvodu časové naléhavosti je navrhována účinnost zákona k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

V Praze dne 20. listopadu 2013

předseda vlády

v zastoupení místopředseda vlády a ministr vnitra Ing. Martin Pecina, MBA, v. r.

místopředseda vlády a ministr vnitra Ing. Martin Pecina, MBA, v. r.