zákon č. 669/2004 Sb.

K části první

K bodu 1 - § 3 odst. 4 písm. e)

Činnost au-pair se posuzuje obecně jako program mezinárodní výměny mládeže od věku 17 let do 30 let a tuto činnost upravují vždy zákony jednotlivých zemí. Česká republika takovou úpravu dosud nemá, protože nebyl zatím zájem z řad mladých cizinců.

Dívky, které jsou rezidenty České republiky, se účastní tohoto programu v celé řadě zemí. V Evropě byla dokonce uzavřena evropská dohoda o umisťování au-pair – viz. Dokument Rady Evropy č. 068 s názvem „EUROPEAN AGREEMENT ON AU-PAIR PLACEMENT“ (Evropská dohoda o umísťování au-pair). Česká republika je rovněž členem Rady Evropy.

Dle výše uvedené dohody má každá au-pair právo na přiměřené kapesné k uspokojení základních sociálních kulturně vzdělávacích potřeb. Výslovně se uvádí, že se nejedná o mzdu nebo odměnu, ale o kapesné, které není v zemi v níž au-pair působí zdaňováno.

Uvedený příjem aur-pair se proto navrhuje vyloučit z předmětu daně z příjmů fyzických osob.

142. K bodům 2, 22, 23, 25, 26, 30, 32, 93 - 100, 105, 107, 138 a 139 – § 4 odst. 1 písm. f) věta poslední, § 38p odst. 2; § 15 odst. 1 písm. b), § 15 odst. 1 písm. b) nově, § 15 odst. 4,5,6, § 15 odst. 4; § 15 odst. 12, § 19 odst. 1 písm. y), § 24 odst. 2 písm. zp); § 38g odst. 2, § 38g, odst. 2 posl. věta, § 38g odst. 3, § 38gb odst. 1, 2, 4, 6 a 7; § 38h odst. 1 písm. c), § 38h odst. 1 písm. d), § 38h odst. 9, § 38h odst. 14; § 38h odst. 1 písm. d), § 38k odst. 4 písm.) f), § 38l odst. 1 písm. h) bod 6; § 38h odst. 9, § 38k odst. 4 písm. g), § 38l odst. 1 písm. h) bod 1-5; § 38l odst. 1 písm. g), § 38l odst. 1 písm. j)

143. Úpravu uvedených ustanovení si vyžádalo zavedení nového institutu – daňového zvýhodnění na vyživované dítě, neboť stávající ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) zákona bylo nutno zrušit a dále ustanovení § 15 odst. 4, 5 a 6 bylo nutné převést do § 35c zákona.

145. K bodu 3 - § 4 odst. 1 písm. h)

146. Vzhledem k tomu, že poslední valorizace uvedeného limitu se uskutečnila k 1. 1. 200,1 se navrhuje limit stanovený pro osvobození příjmů plynoucích ve formě pravidelně vyplácených důchodů (penzí) zvýšit z částky 12 000 Kč měsíčně na částku 13 500 Kč měsíčně. Vzhledem k dosavadnímu poměrně malému počtu důchodů plynoucích poživatelům důchodu v uvedené výši (cca 5 000), bude finanční dopad z realizace tohoto opatření nevýznamný.

K bodům 4 a 5 - § 4 odst. 1 písm. za) až zn), § 4 odst. 1 písm. zo)

Z důvodu odstranění právní nejistoty způsobené předchozími novelami při označení písmen v odstavci 1 se uvádí úplné znění písmen za) až zm) zákona. Přitom věcná změna oproti předchozí úpravě je obsažena pouze v písmenu ze) a zm). K písmenu ze) - smyslem navrhovaného ustanovení je postihnout pouze ty případy, které signalizují, že jde již o obchod s penězi, a to zpravidla ve velkých částkách. V takových případech by stávající osvobození bylo neodůvodnitelné. K písmenu zm) – jedná se o nutnou úpravu vyvolanou novým ustanovením § 35c. Touto úpravou se zabezpečuje, aby částku ve výši daňového bonusu, který poplatník od správce daně nebo plátce obdrží podle § 35c nebo 35d zákona, nebyl podroben dani z příjmů fyzických osob.

Výše uvedené opravy vyvolaly nutnost zrušit písmeno zo) zákona.

K bodu 6 - § 5 odst. 3

147. Zákonem č. 438/2003 Sb., kterým se novelizoval zákon o daních z příjmů, byla mimo jiné změny zkrácena také lhůta pro odečet daňové ztráty ze 7 na 5 let. Tato změna se však nevztahovala na ustanovení § 5 odst. 3 zákona a pro odečet této daňové ztráty byla ponechána původní lhůta, tzn. 7 let. Nyní se navrhuje sjednotit tyto lhůty.

149. K bodu 7 - § 5 odst. 9

Podle současného znění § 5 odst. 9 věty druhé, by mohli někteří poplatníci usuzovat, že lze hodnotu pohledávky snížit i v případě pohledávky nabyté postoupením, zděděním či darováním, pokud původní vlastník této pohledávky splnil vlastní daňovou povinnost k DPH na výstupu. Tím by mohlo dojít v některých případech k nežádoucímu obcházení daňové povinnosti.

150. K bodu 8 - § 5 odst. 10 písm. a)

Uvedené ustanovení bylo do zákona doplněno na základě pozměňovacího návrhu v rámci procesu schvalování předchozí novely zákona.

Pokud podnikateli - dlužníkovi zanikne povinnost uhradit závazky (např. z toho důvodu, že mu věřitel dluh promine), nemá podle současného znění zákona tato skutečnost na dlužníka žádný daňový dopad i přes to, že mu vznikne nepeněžní příjem (jedná se např. o přijetí služby poskytnuté mu advokátní kanceláří či podnikatelem, přijetí zboží či materiálu z nichž měl profit, aniž by přijatou službu, zboží či materiál zaplatil). Oproti tomu na straně podnikatele - věřitele, který je dodavatelem služby, zboží či materiálu, se jedná o zaniklou pohledávku a dodavatel je povinen zvýšit základ daně o výdaje s touto pohledávkou spojené, a to v souladu s § 24 odst. 1 zákona (nejedná se o výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmů – pohledávka věřiteli právně zanikla).

Touto úpravou tedy zákon zavedl nerovnoměrné a diskriminující postavení věřitelů – podnikatelů vůči dlužníkům - podnikatelům, neboť na straně dlužníka nestanoví žádnou daňovou sankci (zvýšení základu daně, vyloučení – neuznání souvisejících výdajů apod.), avšak věřitel je povinen zvýšit základ daně, aniž by ve skutečnosti obdržel z této transakce příjem. Uvedené ustanovení již bylo i předmětem kritiky poplatníků.

Uvedené ustanovení je i legislativně nesprávné, neboť zákon nezná „výdaje snižující základ daně“ ani „výdaje zvyšující daňovou ztrátu“. Zákon definuje daňové výdaje jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů, jak stanoví v § 24.

K bodu 9 - § 5 odst. 10 písm. b)

Ze současného znění § 5 odst. 10 písm. b), by mohlo být usuzováno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji na straně poplatníků vedoucích daňovou evidenci lze zvýšit i o hodnotu záloh, které při úhradě nejsou daňovým výdajem (např. o zaplacené zálohy na nákup hmotného majetku, který se odpisuje). Tímto výkladem by mohlo dojít k nežádoucímu postihu poplatníků.

K bodu 10 - § 5 odst. 10 písm. b) a § 5 odst. 11

Navrhuje se legislativně technická úprava, jejímž účelem je právní jistota jak poplatníků, tak i správců daně, při aplikaci uvedených ustanovení. Na základě pozměňovacího návrhu byl v novele č. 438/2003Sb. zákona o daních z příjmů upraven § 23 odst. 7. V tomto ustanovení byla mimo jiné nahrazena slova „osoba ekonomicky nebo personálně a jinak spojená“ slovy „spojená osoba“.

K bodům 11 a 12 - § 6

151. Navrženou změnou se zajistí věcná daňová vyváženost s ostatními ustanoveními zákona souvisejícími se zavedením maximálního limitu u vstupní ceny osobního automobilu kategorie M1 pro účely odpisování a uplatnění nájemného v § 29 odst. 10 zákona, neboť nebylo úmyslem zákonodárce zvýhodnit zaměstnance při poskytování nepeněžního plnění formou poskytnutí vozidla s vyšší vstupní cenou a zdaněním částky představující 1% z ceny fiktivní, pokud je takové vozidlo poskytnuté k používání bezplatně pro služební i soukromé účely.

153. K bodu 13 a 14 - § 7a

Jedná se o nezbytnou úpravu vyvolanou zavedením nového institutu „daňové zvýhodnění“, neboť pokud by ustanovení nebyla doplněna, nemohli by poplatníci uplatňující postup podle § 7a zákona uplatnit „daňové zvýhodnění“ uvedené v § 35c.

155. K bodu 15 - § 7b odst. 3

V případě záporného rozdílu mezi oceněním majetku podle oceňovacího předpisu a hodnotou peněz, cenin, pohledávek a závazků, které se nepřeceňují, by vnikl nepeněžní příjem, který by poplatník musel jednorázově uvést do základu daně. V daném případě by se mohlo v některých případech jednat o značný daňový dopad a proto se navrhuje tento dopad rozdělit na dobu 180 měsíců, tj. obdobným způsobem, který zákon stanoví pro případ úplatného nákupu podniku.

K bodu 16 - § 7c odst. 1 věta první

156. Ustanovení § 7c se týká pouze poplatníků s příjmy z podnikatelské činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) až c), tj. s příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, ze živnosti a z podnikání podle zvláštních předpisů. Netýká se poplatníků s příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti. Z tohoto důvodu je třeba pro právní jistotu poplatníků uvedené ustanovení upřesnit.

K bodu 17 - § 7c odst. 3

157. Ustanovení § 7c se týká poplatníků s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c), tj. i spolupracujících osob ve smyslu § 13 zákona. Pro právní jistotu poplatníků je třeba doplnit, že ustanovení § 7c odst. 3, které stanoví odklad použití minimálního základu daně, se použije obdobně i pro tyto spolupracující osoby.

K bodu 18 - § 7c odst. 4 písm. d)

Z důvodu právní jistoty poplatníků se, jako v jiných případech uvedených ve stávajícím ustanovení, uvádí, že pro dané účely postačí, když poživatelem starobního, plného nebo částečného invalidního důchodu byl poplatník i jen po část zdaňovacího období.

K bodu 19 - § 7c odst. 4 písm. h) a i)

158. Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona jsou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. b) zákona, které plynou z ekologických způsobů využití alternativních zdrojů k výrobě elektřiny nebo tepla, apod. Pokud by poplatník tento příjem byl nucen podrobit ustanovení § 7c zákona a stanovit minimální základ daně, byl by v podstatě negován důvod, pro který byl uvedený příjem od daně osvobozen, tj. podpora využívání těchto alternativních zdrojů.

159. Jedná se o úpravu § 7 odst. 4 písm. i) zákona ve prospěch malé skupiny drobných živnostníků, kteří nedosáhli z různých důvodů ve zdaňovacím období vyšší příjmy než 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že § 7c zákona je speciálním ustanovením k dalším ustanovením zákona, platil by pro ně minimální základ daně, i když obecná úprava u dalších příjmů stanoví, že má-li poplatník příjmy do 15 000 Kč nemusí podávat přiznání (§ 38g zákona), daň se nepředepíše a neplatí (§ 37b zákona).

K bodu 20, 31, 81, 82 a 84 - § 8,§ 16 odst. 2,§ 36 odst. 2 písm. c), § 36 odst. 2 písm. d) a § 38a odst. 1

160. Jedná se pouze o technické úpravy vyvolané vypuštěním odstavce 2 z § 8 zákona a přečíslováním dosavadních odstavců (zákon č. 438/2003 Sb., kterým byl novelizován zákon o daních z příjmů). Citace ustanovení § 10 odst. 8 v § 38a odst. 1 zákona je ve větě poslední nadbytečná, příjmy podle § 10 jsou uvedeny již v předcházejícím textu § 38a odst. 1 zákona.

K bodu 21 - § 13a

Navrhovaný výpočet daně ze společného základu daně manželů (společné zdanění) by měl poměrně jednoduchým způsobem umožnit zdanit příjmy manželů společně, pokud splní stanovené podmínky, a tím snížit daňovou progresi.

Nejjednodušším způsobem se jeví vázat jednu z podmínek na vyživování dítěte žijícího s manželi v domácnosti. Tento pojem je běžně užíván v případě uplatnění nezdanitelné části základu daně na dítě /“žije s poplatníkem v domácnosti“/. Protože se jedná o zaběhnutý instrument, nepředpokládají se ani v případě aplikace pojmu „domácnost“ při společném zdanění manželů problémy. Skutečnost, zda se jedná o vyživované dítě, bude posuzována tak, jako je tomu dosud, nikoliv však podle § 15 odst. 4 zákona (toto ustanovení se zrušuje), ale podle nového ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů (daňové zvýhodnění z důvodu vyživování dítěte v domácnosti). Manželé, každý zvlášť, uvedou v základní části daňového přiznání své údaje a v příloze k němu uvedou také údaje vztahující se k druhému z manželů, který svým podpisem potvrdí správnost uvedených údajů, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají. V příloze k daňovému přiznání se společný základ sníží o nezdanitelné části základu daně obou manželů a rozdělí na polovinu. Tuto polovinu přenese každý z manželů do základní části svého přiznání. Dále se postupuje obecným způsobem k výpočtu daně. Společný základ daně se nebude snižovat o položky odčitatelné od základu daně podle § 34 zákona v tom zdaňovacím období, kdy manželé uplatní společné zdanění. Pokud u příjmů podle § 7 nebo 9 zákona někdo z manželů (nebo oba) vykáží ztrátu, do přílohy uvedou u příslušného dílčího základu daně nulu a vyměřenou ztrátu uplatní až v těch zdaňovacích obdobích, ve kterých neuplatní společné zdanění, a to při respektování podmínek uvedených v § 34 zákona.

Bylo zvažováno, zda úprava společného zdanění manželů má být podle věcného obsahu rozčleněna do různých částí zákona o daních z příjmů nebo, zda má být úprava provedena v jednom ustanovení. Bylo rozhodnuto, že s přihlédnutím k jednodušší aplikaci výpočtu pro poplatníky, bude úprava výpočtu daně v tomto případě uvedena v jednom ustanovení, resp. ve dvou.

Při řízení o společném zdanění příjmů manželů se postupuje v souladu se zákonem upravujícím správu daní a poplatků (v současné době zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších právních předpisů), nestanoví-li tento návrh zákona jinak.

Podle navrženého způsobu výpočtu daně manželé budou podávat každý vlastní daňové přiznání, doplněné údaji ve výše zmíněné příloze a protože daňová povinnost bude vypočtena pro každého z manželů zvlášť z poloviny společného základu daně, obdrží také každý z manželů vlastní platební výměr. Tím se odstraní obtíže při doručování, event. při vymáhání nedoplatků v případě, že se manželé rozvedou apod., neboť se bude postupovat obecným způsobem stanoveným zákonem o správě daní a poplatků (event. Daňovým řádem). Předpokládáme, že tato úprava bude praktická zejména v případě neshod mezi manžely ohledně údajů ve společném přiznání uvedených, při jejich řešení daňovými, event. soudními orgány.

Důsledkem navrženého opatření je zmírnění (zprůměrování) negativního vlivu klouzavě progresivní stupnice daňové sazby na celkovou daňovou povinnost manželů, a to zejména v případech, kdy má jeden z manželů příjmy a druhý nikoliv, a dále v případech, kdy jsou příjmy manželů rozdílné.

K odstavci 1

V tomto ustanovení jsou stanoveny podmínky, za kterých je možné uplatnit výpočet daně ze společného základu daně a je vydefinován pojem „výpočet daně ze společného základu daně manželů“ (dále jen „společné zdanění“). Rovněž je zde stanovena lhůta, ve které je nutné nejpozději splnit stanovené podmínky pro uplatnění společného zdanění. Stanoví se den 31. 12. běžného kalendářního roku, tj. poslední den příslušného zdaňovacího období. Je to den, který je v daňovém řízení obvykle užíván. Jedná se o určité zmírnění podmínek, což znamená další výhodu spojenou s možností uplatnit společné zdanění.

K odstavci 2

Vzhledem k tomu, že společný základ daně je v návrhu uveden jako součet dílčích základů daně, je třeba ošetřit skutečnost, že poplatník při uplatnění společného zdanění vykáže v tomto zdaňovacím období ztrátu u příjmů z podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7) nebo u příjmů z pronájmu (§ 9). Vykáže-li manžel či manželka (nebo oba manželé) např. u příjmů z podnikání ztrátu, je v souladu s § 5 zákona dílčí základ daně podle § 7 zákona roven nule. Vykázanou ztrátu manžel či manželka uvede do formuláře daňového přiznání; bude se jednat o daňovou ztrátu, která je tímto vyměřena. Tuto daňovou ztrátu odečte poplatník od svého základu daně v následujících 5 zdaňovacích obdobích v souladu s § 34 zákona, a to ve zdaňovacím období, kdy neuplatní společné zdanění. Obdobně budou manželé postupovat při uplatnění odpočtu daňové ztráty, která jim vznikla před účinností společného zdanění.Stejným způsobem uplatní také odpočet podle § 34 odst. 3 zákona (odpočet ve výši 30 % výdajů (nákladů) vynaložených podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 na výuku žáků ve studijních a učebních oborech středních odborných učilišť) a učebních oborech učilišť, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy, jsou-li tyto obory uvedeny v příslušném zvláštním právním předpisu.

Postup uvedený v návrhu je obdobný postupu u stávajícího § 7c zákona, tj. při uplatňování minimálního základu daně. Vychází se ze skutečnosti, že ztráta, resp. její odečet, není přenosná na jiného poplatníka s výjimkou dědice, jak výslovně stanoví stávající § 5 odst. 3 zákona.

K odstavci 3

Toto ustanovení je specifickým ustanovením k odstavci 1 a jsou v něm upraveny zvláštní podmínky pro možnost uplatnění předmětného výpočtu u daňových nerezidentů.

Jedná se o návrh, ve kterém se provádí principiální požadavky vyplývající ze Smlouvy o Evropských společenstvích (srov. čl. 39 platného znění) a dále na doporučení Komise Evropských společenství 1994/79/ES z 21. prosince 1993 o zdaňování některých příjmů daňovým nerezidentům, týkající se odstranění překážek volného pohybu pracovníků a diskriminace na základě daňových opatření, které primární právo ES zakazuje.

Prvky společného zdanění manželů nebo rodinného zdanění lze nalézt v několika evropských zemích, jako je např. Portugalsko, Švédsko, Německo, Francie, Rakousko, Belgie, Holandsko, Španělsko a Velká Británie.

K odstavci 4

Navrhuje se, aby uvedenou úlevu nemohli využít poplatníci, kteří mají daň stanovenou jiným než obecným způsobem, nebo mají povinnost stanovit daň jiným způsobem (např. daň z minimálního základu daně apod.) a nebo by docházelo ke kumulaci výhod (viz ustanovení § 7a, 13, 14, 35a nebo 35b). Například, jestliže jeden z manželů má daň stanovenou paušální sazbou daně, při jejímž stanovení se vychází z rozdílu mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji, neodpovídá tento způsob stanovení daně konstrukci celkového společného základu daně při společném zdanění manželů, neboť v tomto případě, je daň stanovena na jiné zdaňovací období, než za které lze uplatnit společné zdanění manželů (je stanovena na běžné, nikoli za uplynulé zdaňovací období). Rovněž celkové koncepci tohoto institutu se vymykají případy, kdy jeden z manželů dosahuje příjmy za více let, které má možnost podle § 14 zákona rozdělit až na 10 let (u lesní výroby) a tak snížit daňovou progresi.

Vzhledem k tomu, že byla změněna konstrukce společného zdanění tak, že se vychází ze základu daně (dílčích základů daně) obou manželů a nikoli z úhrnu příjmů snížených o výdaje, není již nutné vylučovat z možnosti uplatnit společné zdanění ty případy, kdy jeden z manželů je účetní jednotkou a druhý nikoli, nebo pokud jeden z manželů vykazuje daňovou ztrátu a druhý nikoli, popř. ji vykazuji oba.

K odstavci 5

Při placení záloh se postupuje v  podstatě podle § 38a zákona o daních z příjmů s odchylným způsobem odpovídajícím specifickému charakteru společného zdanění manželů.

K odstavci 6

V tomto ustanovení je navržen postup pro uplatnění výpočtu daně ze společného základu daně manželů v daňovém přiznání a v jeho příloze (podrobněji viz důvodovou zprávu v úvodu k § 13a zákona). Předpokládá se, že předmětné údaje budou uvedeny do upraveného daňového přiznání, rozšířeného o novou přílohu. K úpravě tiskopisu je zmocněno Ministerstvo financí (§ 40 zákona o správě daní a poplatků). Nepředpokládá se zvláštní tiskopis přiznání.

K odstavci 7

Navrhuje se zakázat změnit způsob výpočtu podle § 13a již uplatněný v daňovém přiznání, týkající se společného zdanění. Pokud by tomu tak nebylo, docházelo by zbytečně k nárůstu administrativních prací u správce daně. Při event. doměření daně z upraveného základu daně se pak postupuje obecným způsobem podle zákona o správě daní.  

K bodu 24 - § 15 odst. 3

Vzhledem k tomu, že se v tomto odstavci kumulovalo několik různých oprav (znění k 1. 1. 2004, k 1. 5. 2004 – zákon č. 438/2003 Sb. a zákon č. 280/2004 Sb.), a dále zavedení nového institutu „daňový bonus“, navrhuje se pro právní jistotu poplatníků i správců daně v novele místo jednotlivých úprav uvést celé nové znění odstavce 3.

K bodu 27 - § 15 odst. 5

161. Jedná se o úpravu vynucenou zákonem č. 280/2004 Sb., kterým je nesprávně novelováno ustanovení § 15 odst. 3, ačkoliv se mělo jednat o odstavec 8 (po změně označení odstavců vyvolaných zrušením odstavců 4 až 6 se bude jednat o § 15 odst. 5 zákona).

K bodu 28 - § 15 odst. 7

Stávající úprava § 15 odst. 7 zákona (před přečíslováním § 15 odst. 10 zákona) by neumožňovala odečíst od základu daně úroky z hypotečního úvěru poskytnutého zahraniční bankou, ale pouze úroky z hypotečního úvěru poskytnutého bankou nebo pobočkou zahraniční banky. To by však vedlo k diskriminaci zahraničních bank, která je v rozporu s principy volného pohybu kapitálu a služeb a je proto nepřípustná. Hypotečním úvěrům poskytnutým zahraniční bankou je nutno poskytovat stejné zvýhodnění formou odečtu úroků z daní jako hypotečním úvěrům poskytnutým domácími bankami ( viz též Rozsudky ESD – ve věci C-484/93 z 14. listopadu 1995 a ve věci c-222/95 z 9. července 1997). Podle ustanovení čl. 49 SES jsou uvnitř Společenství zakázána omezení volného poskytování služeb pro příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném členském státu Společenství než příjemce služeb. Aby nedošlo k porušení ustanovení SES, budou zahraniční banky se sídly v jiných členských státech EU v ČR podléhat stejným podmínkám jako banky se sídlem na území ČR, tj. budou mít i stejná práva, takže i z hypotečních úvěrů poskytnutých těmito zahraničními bankami bude možno podle stávajícího § 15 odst. 10 zákona (po přijetí této novely § 15 odst. 7 zákona) odečítat úroky z daní.

K bodu 29 - § 15 odst. 10

162. Uvedená úprava pouze zpřesňuje stávající znění, protože již z kontextu § 15 odst. 10 vyplývá, že podmínka časového testu je vázána na výplatu pojistného plnění a nikoli pojistného.

K bodům 33 - § 19 odst. 1 písm. zi)

Navrhuje se v souvislosti s implementací směrnice č. 90/435/EHS uplatnit osvobození dividend a podílů na zisku i na stálé provozovny mateřské společnosti se sídlem v členském státu EU.

K bodu 34 – poznámka pod čarou č. 93

Do stávající poznámky pod čarou se promítá novelizovaná směrnice.

K bodům 35 až 40 - § 19 odst. 3 a 4

K implementaci směrnice 2003/123/ES z 22. prosince 2003, kterou se mění směrnice 90/435/EHS, o společném daňovém systému pro mateřské a dceřiné společnosti různých členských států, kterou se postupně snižuje hranice kapitálové účasti rozhodná pro definici mateřské společnosti, a to s platnosti od l. ledna 2005 z 25% na 20% podíl na základním kapitálu, od l. ledna 2007 na 15% podíl na základním kapitálu a od l. ledna 2009 na 10% podíl na základním kapitálu, se navrhují úpravy tohoto podílu v § 19 odst. 3 a 4 a v účinnosti změn.

K bodu 41 - § 20 odst. 3

Zákonem č. 438/2003 Sb. byla zkrácena u podnikatelských subjektů doba umořování daňové ztráty ze 7 na 5 let. Navrhuje se stejná úprava i u podílových fondů.

167. K bodu 42 - § 20b odst. 1

Navrhuje se i pro stálé provozovny, aby z důvodů zabránění možné diskriminace byly dividendy, podíly za zisku a další příjmy vymezené v § 20b ve stávající úpravě pouze pro rezidenty, zdaněny sazbou ve výši 15 %.

169. K bodu 43 - § 21 odst. 3

Zákonem č. 47/2004 Sb., byla snížena základní sazba daně z příjmů u subjektů kolektivního investování (investiční fondy a podílové fondy) z 15 % na 5 %. Navrhuje se stejné snížení sazby i pro penzijní fondy.

171. K bodům 44, 78 a 79 - § 23 odst. 3, § 34 odst. 3 a § 34 odst. 4 až 8 a 12

V souvislosti se zkrácením doby odpisování v odpisových skupinách 1 až 3 a zároveň zvýšením odpisových sazeb (koeficientů) v prvním roce odpisování ve výši, která odpovídá stávající výši odpočtů na „reinvestování“ se zrušují ustanovení, ve kterých byl odpočet na „reinvestování“ upraven. Ponechán zůstává pouze odpočet 30 % výdajů na výuku žáků učilišť.

173. K bodu 45 - § 23 odst. 3 písm. a) bod 6

174. Jedná se o legislativně technické zpřesnění, které jednoznačně zajišťuje, aby sankce ze závazkových vztahů, pokud jsou uhrazeny, a to včetně započtení nebo zanikly jiným způsobem než jejich zaplacením (např. byly postoupeny, prominuty) zvyšovaly výsledek hospodaření pouze jednou.

176. K bodu 46- § 23 odst. 3 písm. a) bod 12

Jedná se o legislativně technické upřesnění, kterým se jednoznačně potvrzuje, že toto ustanovení se nepoužije v případě, kdy poplatník má povinnost zvýšit výsledek hospodaření podle bodu 10, tj. kdy v důsledku přeměny došlo ke splynutí osoby dlužníka a věřitele.

178. K bodu 47, 48, 58, 61 - § 23 odst. 3 písm. a) bod 13, § 23 odst. 3 písm. c) bod 6, § 24 odst. 7 a § 25 odst. 1 písm. zk)

179. Navrhuje se stanovit jednotný režim pro uplatnění souvisejících výdajů (nákladů) s držbou podílu v obchodní společnosti nebo družstvu pro veškeré obchodní společnosti a družstva s tím, že přímé výdaje neuznané podle § 25 odst. 1 písm. zk) bude možné uplatnit v základu daně jako součást nabývací ceny podílu (u cenného papíru nepřeceňovaného reálnou hodnotou) nebo jako položku snižující výsledek hospodaření, pokud jde o cenný papír přeceňovaný reálnou hodnotou. Neuznatelnost nepřímých (režijních) výdajů se navrhuje omezit jednotným kriteriem ve výši 5 % z přijatých dividend nebo podílů na zisku. Výhodou tohoto zákonem stanoveného limitu, který vychází ze Směrnice Rady 90/435/EHS je, že poplatník nebude povinen zjišťovat a prokazovat výdaje na správu.

K bodům 49 - § 23 odst. 4 písm. i)

Navrhovaná úprava zajišťuje, aby do základu daně nebyly zahrnovány pouze změny v ocenění ekvivalencí, které se uplatňuje u majetkových účastí v společnosti s ručením omezením, komanditní společnosti a družstvu a u akciové společnosti v případě držby podílu představující podstatný vliv (více jak 20%), pokud jsou účtovány výsledkově. Ocenění ostatních cenných papírů je prováděno reálnou hodnotou a správný postup zaúčtování je rozhodující pro stanovení základu daně.

 

K bodu 50 - § 23 odst. 4 písm. l)

Navrhované doplnění zákona navazuje na limitování vstupní ceny osobních automobilů v tom smyslu, že vymezuje daňové výdaje, které lze uplatnit v případě, že je prodáván osobní automobil, jehož pořizovací cena nebo uplatněné leasingové splátky jsou vyšší než zákonem stanovený limit. Při absenci tohoto ustanovení by nebylo zřejmé, zda má při porovnávání výdaje s kupní cenou přednost daňová zůstatková cena či ta část pořizovací ceny nebo leasingových splátek, která převyšuje zákonem stanovený limit, což by vedlo ke střetům mezi poplatníky a správci daně.

K bodům 51 a 76 - § 24 odst. 2 písm. h) bod 1 a § 32b odst. 1

Jedná se o upřesnění za účelem odstranění pochybností, že se stávající úprava při nájmu podniku vztahuje i na část podniku v souladu s § 488i obchodního zákoníku.

K bodu 52 - § 24 odst. 2 písm. ch)

Navrhovaná úprava zajišťuje, aby nezapočtená daň z příjmů stálé provozovny zdaňovaná nově režimem navrženým v § 20b nebyla uplatněna jako výdaj (náklad) obdobně jako je tomu u tuzemského poplatníka.

182. K bodu 53 - § 24 odst. 2 písm. j) bod 4

183. Nejedná se o věcnou změnu, ale navrhuje se sjednocení pojmů se zákoníkem práce. Dále se k zabránění pochybností potvrzuje, že daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele není příspěvek za zaměstnance na pracovní cestě, kterému vznikl nárok na stravné.

185. K bodům 54 a 74 - § 24 odst. 2 písm. v) bod 2 a § 32a odst. 4

V obou případech se shodně navrhuje doplnění, které řeší problém následných vkladů nehmotného majetku v případě, kdy předcházející uživatel měl právo odpisy v základu daně z příjmů uplatňovat, tzn., že vždy je předpokladem původně nabytí práv k nehmotnému majetku za úplatu, popř. zděděním nebo darováním. Pokud první uživatel nepořídil právo k užívání úplatně (zděděním, darováním) a v důsledku toho neodpisuje účetně ani daňově, nelze takový majetek odpisovat ani v případě jeho vkladu či převodu na nástupnickou společnost, kdy dochází pro účely vkladu nebo přeměny k ocenění převáděného práva.

V návaznosti na zkrácení doby odepisování počítačů ze čtyř roků na tři roky je navrhováno adekvátním způsobem také zkrátit dobu, po kterou je rovnoměrně odepisován software, a to z 48 měsíců na 36 měsíců.

K bodu 55 - § 24 odst. 2 písm. y)

Jedná se o legislativně - technické zpřesnění navazující na úpravu textu § 2 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

187. K bodům 56 a 87 - § 24 odst. 2 písm. zi), § 38d odst. 1

V zákoně je použita (§ 19 odst. 1) legislativní zkratka „úroky z úvěrů a půjček“ zahrnující i úroky z dluhopisů. Pro účely ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi) není použití této zkratky vhodné, protože účelem tohoto ustanovení je omezit uznatelnost úroků jen z úvěrů a půjček až na okamžik zaplacení, pokud je věřitelem fyzická osoba. Z těchto důvodů se navrhuje změna pojmů tak, aby nebyla zaměňována s definicí v § 19 odst. 1.

Z obdobných důvodů se navrhuje také změnit pojmy v ustanovení § 38d odst. 1.

189. K bodům 57 a 60- § 24 odst. 2 písm. zt) a § 25 odst. 1 písm. y)

Stávající znění § 25 odst. 1 písm. y) nereagovalo za nový zákon o exekutorech (platí od 1. 9. 2001) a obecně vylučuje z daňových výdajů jakékoliv exekuční náklady. Navrhuje se, aby byly u oprávněných osob uznatelným daňovým výdajem všechny náklady hrazené exekutorovi podle zákona č. 120/2001 Sb.

191. K bodu 59 - § 25 odst. 1 písm. i)

192. Záměrem této úpravy je zamezení tzv. negativní progrese u poplatníků – fyzických osob, přiznávajících příjmy ze zdrojů v zahraničí.

194. K bodu 62 - § 29 odst. 3

195. Jednoznačně se potvrzuje, že technické zhodnocení na nemovité kulturní památce se odpisuje vždy samostatně a že na ně neplatí obecně platný režim navyšování vstupní ceny v případě dalšího technického zhodnocení.

197. K bodu 63 - § 29 odst. 4

Ve stávajícím znění § 29 odst. 4 je omylem dvakrát uveden text „nebo jejich část, která není vyloučena z odpisování“. Navrhuje se nové správné znění tohoto ustanovení.

K bodům 64, 66 až 73 - § 30 odst. 1, § 31 odst. 1, § 31 odst. 2 - 6, § 31 odst. 7, § 31 odst. 9, § 32 odst. 1, § 32 odst. 2 písm. a), § 32 nový odst. 4, § 32 nový odst. 5

V návaznosti na dohodu stran vládní koalice o prorůstových daňových změnách v rámci II. etapy reformy veřejných financí je navrženo zkrácení doby odpisování v odpisových skupinách 1 až 3, tj. u movitého majetku. U první odpisové skupiny je navrženo zkrácení doby odpisování ze čtyř na tři roky, tj. o 25%, u druhé skupiny ze šesti let na čtyři roky, tj. o 33% a u třetí skupiny z 12 let na deset let, tj. o cca 17%. Současně se navrhuje zvýšit v prvním roce odpisování odpisy o stejné procentní částky ze vstupní ceny, jaké byly stanoveny pro odpočet od základu daně při pořízení nových movitých věcí odpisovaných v odpisových skupinách 1 až 3, a to za obdobných podmínek, za jakých bylo možné odpočet uplatnit.

 K bodu 65 - § 30 odst. 12 písm.g)

Navrhované doplnění ustanovení, které upravuje režim odpisování u postupníků při postoupení leasingové smlouvy mezi pronajímateli, řeší problém pokračování v odpisování v případě, kdy postupník odkoupí leasovaný majetek za nižší cenu než činí vstupní cena evidovaná u postupitele.

K bodu 75 - § 32a odst. 5

Navrhované ustanovení upravuje postup v případě dokončení technického zhodnocení nehmotného majetku. Nejčastěji dochází k rozšíření vybavenosti či použitelnosti (modernizacím) u software. Navrhuje se, aby technické zhodnocení zvyšovalo vstupní cenu nehmotného majetku s tím, že by se po zbývající počet měsíců odpisovalo ze zvýšené vstupní ceny. Zároveň se navrhuje, aby se odpisy ze zvýšené vstupní ceny rozložily alespoň na dobu 24 měsíců. Obdobně se navrhuje u technického zhodnocení dokončeného na již odepsaném majetku, aby doba jeho odpisování trvala nejméně 24 měsíců.

K bodu 77 - § 34 odst. 1

V souvislosti se zavedením možnosti uplatnit společné zdanění manželů, bude výpočet společného základu daně manželů vycházet ze součtu dílčích základů daně obou manželů. Pokud některý z manželů vykáže u svých příjmů z podnikání či pronájmu (§ 7 nebo 9) ztrátu, je příslušný dílčí základ daně roven nule. Tuto ztrátu si bude moci manžel (manželka) odečíst od svého základu daně v následujících 5 zdaňovacích období, kdy společné zdanění neuplatní. Aby nedocházelo k pochybnostem, zda se skutečně jedná o ztrátu vyměřenou ve smyslu § 34 odst. 1 zákona, navrhuje se pro poplatníky fyzické osoby výše uvedené doplnění stávajícího § 34 zákona.

201. K bodu 80 - § 35c a 35d

Úpravu „Daňového zvýhodnění na dítě“ bylo nutné vzhledem k jejímu rozsahu rozdělit do dvou ustanovení. Ustanovení § 35c upravuje obecné podmínky uplatnění tohoto institutu, včetně postupu poplatníka, který uplatňuje daňové zvýhodnění v daňovém přiznání (tiskopis typu „A“ i „B“), ať už je k jeho podání povinen nebo se rozhodl sám tak učinit a v § 35d upraven postup při uplatnění uvedeného institutu u plátce daně.

V daňových systémech evropských států se můžeme setkat s oběma variantami, jak se slevou na dani, tak i s obdobou daňového bonusu.Vratné slevy mají Německo, Francie, Rakousko či Nizozemsko. Ve velké Britanii existuje vratná sleva na dani na dítě i vratná sleva pro nízkopříjmové domácnosti.

K § 35c

K odstavci 1 až 3

Slevu na dani lze uplatnit až do „nuly“ a část daňového zvýhodnění, která ještě zbyla po uplatnění slevy na dani, je daňovým bonusem, který bude podle podmínek uvedených v dalších ustanoveních poplatníkovi následně vyplacen. V tomto ustanovení jsou stanoveny podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění a formy tohoto zvýhodnění, ke kterým může docházet v souvislosti s uplatněním částky ve výši 6 000 Kč na každé dítě ročně. Daňové zvýhodnění na vyživované dítě nemůže uplatnit poplatník, který uplatňuje slevu na dani podle § 35a a 35b (sleva na dani z důvodu uplatnění investičních pobídek). Tato sleva je již dostatečná a vracení daňového bonusu není v souladu se záměry o poskytování daňového zvýhodnění.

Pro názornost lze uvést schematický příklad. Poplatník si v daňovém přiznání spočítal daň ve výši 6 000 Kč, může však uplatnit slevu na 2 děti, tj. ve výši 12 000 Kč. Slevou na dani až do záporné hodnoty uplatní pouze částku 6 000 Kč. Zbývající částka 6 000 Kč je vratitelným daňovým bonusem. Pokud by daňový bonus měl činit více než 24 000 Kč, lze uplatnit jen částku 24 000 Kč, tj. maximální limit výše tohoto bonusu.

Částka 6 000 Kč ročně není limitována počtem dětí. Má-li poplatník vyšší stanovenou daň může uplatnit slevu na dani i na několik děti v plné výši až do nuly, avšak daňový bonus pouze do stanovené maximální výše, kterou nelze překročit.

K odstavci 4

Z důvodu zamezení zneužití části daňového zvýhodnění - daňového bonusu, se zavádějí limity, při jejichž splnění teprve vzniká nárok na uplatnění daňového bonusu. Úprava limitů pro jednotlivé druhy příjmů byla zvolena tak, aby se jednalo o v podstatě stejné podmínky u všech dotčených poplatníků. Poplatník s příjmy podle § 7 a 9 zákona nemůže uplatnit daňový bonus, jestliže vykázal ztrátu v běžném zdaňovacím období, může však uplatnit ztrátu vzniklou za předchozí zdaňovací období.

K odstavci 5

Navrhuje se specifická úprava daňového zvýhodnění (slevy na dani a daňového bonusu) pro daňového nerezidenta tak, aby byla v souladu s ustanovením § 15 odst. 3 zákona a nedocházelo k diskriminaci těchto poplatníků.

K odstavci 6 až 11

Tato ustanovení jsou převzata z ustanovení § 15 odst. 4, 5, 6 zákona, neboť zrušením nezdanitelné části základu daně na dítě a zavedením nového institutu daňového zvýhodnění, bylo nutno předmětnou úpravu (definice vyživovaného dítěte, kdo může slevu na dani a daňový bonus uplatnit, vyživuje-li v domácnosti dítě více osob apod.) z uvedených ustanovení přesunout do § 35c.

Navrhuje se umožnit poplatníkovi, aby nárok na daňové zvýhodnění mohl uplatnit   poměrnou částí, za každý měsíc příslušného zdaňovacího období, ve kterém mu nárok vznikl.

K odstavci 12

Poplatník, splňuje-li stanovené podmínky, uplatní nárok na daňový bonus v daňovém přiznání. Vzhledem k tomu, že tento bonus je posuzován jako přeplatek na dani, může poplatník požádat o jeho vyplacení přímo na tiskopise daňového přiznání, čímž se urychlí vyplacení předmětné částky (tato úprava daňového přiznání je již uvedena ve stávajícím tiskopise daňového přiznání typu „B“).

K § 35d

Navrhuje se, aby jako dosud nezdanitelnou částku na vyživované dítě, zaměstnanec uplatňoval daňové zvýhodnění u zaměstnavatele ve zdaňovacím období při srážce zálohy na daň - tzv. měsíční daňové zvýhodnění. Nemá-li takový poplatník po skončení roku povinnost podat přiznání k dani, zaměstnavatel provede na žádost roční zúčtování záloh a rovněž zúčtování daňového zvýhodnění.

K odstavci 1

V navrhovaném ustanovení se stanoví, že nárok na daňové zvýhodnění uplatní zaměstnanec u zaměstnavatele způsobem stanoveným zákonem (v prohlášení k dani a předepsanými průkazy).

K odstavci 2

Navrhuje se, aby zaměstnanec uplatnil měsíční daňové zvýhodnění u zaměstnavatele, u něhož podepsal prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 zákona (tzv. hlavního zaměstnavatele), kde rovněž uplatňuje odpočet nezdanitelné části základu daně podle § 15 zákona. V tomto ustanovení se dále uvádějí formy měsíčního daňového zvýhodnění, ke kterým může docházet v souvislosti s uplatněním 1/12 roční částky daňového zvýhodnění, tj. při srážce zálohy na daň ve výši 500 Kč měsíčně na každé vyživované dítě v domácnosti.

K odstavci 3 až 5

Při zúčtování mzdy lze poskytnout měsíční slevu na dani maximálně do výše vypočtené (sražené) zálohy na daň. Zaměstnavatel poskytne měsíční slevu na dani tak, že sníží odvod záloh na daň správci daně za  příslušný kalendářní měsíc.

Pokud bude sražená záloha na daň nižší, než nároková částka daňového zvýhodnění, vyplatí zaměstnavatel měsíční daňový bonus zaměstnanci z úhrnu sražených záloh na daň, tj. sníží odvod záloh správci daně. Jestliže ve výjimečných případech na výplatu měsíčního daňového bonusu nebo jeho části nebude postačovat objem sražených daňových záloh za příslušný kalendářní měsíc, zaměstnavatel vyplatí vzniklý rozdíl zaměstnanci ze svých finančních prostředků a požádá místně příslušného správce daně o poukázání příslušné částky (daňový bonus je považován za přeplatek na dani). Lhůta pro vrácení příslušné částky je stanovená přiměřeně k daným okolnostem (nikoli třicetidenní). Žádost o poukázání chybějící částky bude předkládat zaměstnavatel správci daně na tiskopisu, jehož vzor určí Ministerstvo financí (tiskopis bude obsahovat potřebné náležitosti a zaměstnavatel zde uvede i způsob, jakým chce přeplatek vrátit).

Z důvodu zamezení zneužití daňového zvýhodnění, může zaměstnavatel požádat správce daně o poukázání chybějící částky na výplatu daňového bonusu pouze za podmínky, že daňový bonus zaměstnanci skutečně vyplatí (včetně bezhotovostní výplaty mzdy) - zde není rozhodující okamžik zúčtování mzdy nebo připsání mzdy poplatníkovi k dobru. Aby nedocházelo ke zbytečným nedoplatkům na daňovém zvýhodnění, je výplata měsíčního daňového bonusu podmíněna též výší dosaženého zdanitelného příjmu ze závislé činnosti anebo z funkčních požitků „alespoň ve výši minimální mzdy“ a je zde současně stanoven minimální a maximální limit pro výplatu měsíčního daňového bonusu.

K odstavci 6

V navrhovaném ustanovení jsou stanoveny základní podmínky, za nichž může zaměstnanec požádat o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnavatele po skončení roku, pokud nebude podávat přiznání k dani podle § 38g zákona. Navrhuje se, aby zúčtování daňového zvýhodnění bylo nedílnou součástí ročního zúčtování daňových záloh. V návaznosti na úpravu v § 35c, je vyplacení doplatku na daňovém bonusu po skončení roku podmíněno výší dosaženého ročního zdanitelného příjmu ze závislé činnosti a z funkčních požitků „alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy“, tj. podmínky pro výplatu daňového bonusu jsou měkčí, než v průběhu roku.

K odstavci 7

V tomto ustanovení je podrobně upraven výpočet ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Poskytnuté měsíční slevy na dani a rovněž vyplacené měsíční daňové bonusy je nutno po skončení zdaňovacího období započítat na celkovou nárokovou výši daňového zvýhodnění. Konstrukce samotného výpočtu je proto náročná (nelze dopředu vědět, zda poplatník bude mít po skončení roku nárok jen na slevu na dani, nebo i na výplatu daňového bonusu). Zaměstnavatel nejdříve provede zúčtování záloh na daň po slevě, tj. úhrn záloh po slevě (jež byly skutečně poplatníkovi sraženy ze mzdy) porovná s vypočtenou roční daní rovněž sníženou o slevu na dani. Následně provede zúčtování vyplacených měsíčních daňových bonusů a o nevyplacenou nebo přeplacenou částku na daňovém bonusu upraví výši vypočteného přeplatku na dani po slevě.

K odstavci 8 a 9

Doplatkem ze zúčtování může být jak přeplatek na dani tak i doplatek na daňovém bonusu (nebo oba současně) a případný nedoplatek ze zúčtování se nebude vybírat. V tomto ustanovení se dále navrhuje, aby u doplatku ze zúčtování vyplaceného formou doplatku na daňovém bonusu postupoval plátce daně ve stejném režimu, jako při výplatě měsíčního daňového bonusu; u doplatku ze zúčtování vyplaceného formou přeplatku na dani obdobně, jako při vrácení přeplatku na dani z ročního zúčtování záloh podle § 38ch odst. 4 zákona.

K odstavci 10

Při řízení o daňovém zvýhodnění postupuje správce daně v souladu se zákonem upravujícím správu daní a poplatků (v současné době zákon č. 337/1992 Sb.), nestanoví-li tento návrh zákona jinak.

K bodu 83 - § 38

V současné době platí pro poplatníky vedoucí daňovou evidenci pro majetek a závazky v cizí měně ustanovení § 38 odst. 1 zákona, tj. jednotný kurs ČNB platný k 31.12. daného roku, který je sdělen poplatníkovi až po uplynutí zdaňovacího období. V případě těch poplatníků, kteří nabývají a prodávají takový majetek v průběhu roku, je tento problém řešitelný jen ztěží a může způsobit budoucí možné sankce. Např. poplatník si ocení úhradu pohledávky vyjádřené v cizí měně kursem banky, po roce použije jednotný kurs ČNB dle § 38 odst. 1, který bude vyšší a způsobí, že se poplatník měl stát již v průběhu roku plátcem DPH, jelikož přesáhl zákonný obrat.

K bodu 85 - § 38a odst. 6;

Navržené doplnění § 38a odst. 6 odstraňuje neúplné vymezení situací, kdy je poplatník daně z příjmů povinen dopočítat si pro účely placení záloh poslední známou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců.

K bodu 86 - § 38a odst. 10;

Nově navržené znění § 38a odst. 10 sleduje zjednodušení a upřesnění procesního postupu při stanovení výše a periodicity záloh na daň z příjmů právnických osob v zálohovém období které začíná dnem následujícím po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za období předcházející rozhodnému dni fúze nebo převodu jmění na poplatníka anebo rozdělení společnosti nebo družstva [§ 38m odst. 4 písm. a)], včetně případů, kdy rozhodný den připadne na první den kalendářního nebo hospodářského roku, na které se vztahuje lhůta pro podání daňového přiznání podle § 40 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Vymezením zákonných podmínek pro stanovení výše a periodicity záloh v pravomoci a odpovědnosti daňového subjektu se významně sníží četnost úkonů správců daně ke stanovení záloh z moci úřední, které se omezí pouze na případy přeměn formou rozdělení obchodních společností nebo družstev.

K bodu 88 - § 38e odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a)

Zákonem č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech byl v části třinácté čl. XVI novelován i zákon o daních z příjmů. Změna označení „instrumentů“ pojmem „nástrojů“ byla provedena pouze v § 22, ale nebyla provedena dále v § 38e. Navrhuje se proto provést stejnou změnu i v § 38e.

202. K bodům 89 – 92 - § 38f odst. 5 a 6, § 38f odst. 6, § 38f odst. 7, § 38f odst. 8 věta první

Záměrem úpravy zákona o daních z příjmů platné od 1.1.2004 uvedené v   § 38f je upřesnit postupy při aplikaci jednotlivých metod pro vyloučení dvojího zdanění, které obsahují mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Tyto postupy jsou v souladu s § 5 zákona, a tento zákonný postup je zapracován do formuláře MF přiznání k dani z příjmů fyzických osob, resp. právnických osob a pokynů k jejich vyplnění. Z důvodu právní jistoty poplatníků daně z příjmů fyzických osob i správců daně je navrhováno uvedené upřesnění stávajícího znění zákona.

K bodům 101 až 106 - § 38h odst. 3; § 38h odst. 4; § 38h odst. 6; § 38h odst. 8; § 38h odst. 9 věta první; § 38h odst. 9 věta poslední;

Jedná se o legislativní úpravy ve stávajícím znění zákona (§ 38h), které souvisejí se zavedením nového institutu daňového zvýhodnění na vyživované dítě v § 35c a 35da současně se zrušením nezdanitelné části základu daně na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti.

K bodům 108 až 113 - § 38ch – nadpis; § 38ch odst. 1 věta první a druhá; § 38ch odst. 2 a 3; § 38ch odst. 4 věta první, § 38ch odst. 4 věta první; § 38ch odst. 4 věta poslední;

Jedná se o legislativní úpravy stávajícího znění zákona (§ 38ch), a to v  souvislosti se zavedením nového institutu „ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění“ u zaměstnavatele po skončení zdaňovacího období.

K bodům 114 až 116 - § 38i odst. 3,§ 38i nové odst. 4 až 6; § 38i odst. 7;

V § 38i v novém odstavci 4 až 6 jsou stanoveny lhůty, ve kterých má zaměstnavatel možnost provést opravy nesprávně poskytnutých částek na daňovém zvýhodnění. Odstavec 6 komplexně řeší postup vybrání dlužné poskytnuté částky na daňovém zvýhodnění i tehdy, kdy k neoprávněnému poskytnutí daňového zvýhodnění došlo vinou zaměstnance a zaměstnavatel mzdu již zaměstnanci nevyplácí, tj. kdy nemůže ze mzdy dlužnou částku srazit.

K bodům 117 až 121 - § 38j odst. 2 písm. b), § 38j odst. 2 písm. d); § 38j odst. 2 písm. e) bod 8.; § 38j odst. 2 písm. f); § 38j odst. 3 věta první;

V ustanovení § 38j jsou v souvislosti se zavedením nového institutu daňového zvýhodnění nově upraveny povinnosti zaměstnavatele při vedení mzdových listů a při vystavování potvrzení o souhrnných  údajích vedených na mzdovém listě, včetně zákonné lhůty pro vystavení dokladu „Potvrzení o zúčtované mzdě, sražených zálohách a o poskytnutém daňovém zvýhodnění“.

K bodu 122 - § 38j odst. 4;

V nově doplněném ustanovení § 35j odst. 4 zákona jsou uvedeny povinné přílohy, které plátce daně předkládá po skončení roku k výkazu Vyúčtování daně. Novou přílohou bude „Výkaz o poskytnutém daňovém zvýhodnění“.

Nově doplněné ustanovení § 38j odst. 4 dále reaguje na zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územích finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje postup a podmínky, za kterých orgány České republiky poskytují, požadují nebo přijímají v zájmu zajištění správného vyměření a placení daní mezinárodní pomoc při jejich správě, a to na základě mezinárodní smlouvy, s níž vyslovil souhlas parlament a kterými je Česká republika vázána též ve vztahu k jiným členským státům Evropské unie.

203. K bodům 123 až 137 - § 38k–nadpis; § 38k odst. 1 věta první; § 38k odst. 1 věta druhá; § 38k odst. 3; § 38k odst. 4 věta první; § 38k odst. 4 písm. b); § 38k odst. 4 písm. h a i); § 38k  odst. 5 věta první; § 38k odst. 5 písm. e) až i) ; § 38k odst. 7 věta první; § 38k odst. 7 věta poslední; § 38k odst. 8 věta první; § 38l nadpis; § 38l odst. 1 věta první; § 38l odst. 1 písm. a) věta poslední;

204. Ve stávajících ustanoveních § 38k a § 38l se v souvislosti se zavedením nového institutu daňového zvýhodnění upravuje způsob jeho uplatnění zaměstnancem u zaměstnavatele. Zaměstnanec má povinnost zaměstnavateli prokázat splnění podmínek na poskytnutí daňového zvýhodnění předepsanými doklady.

205. K bodu 140 - § 38na

V odstavci 1 se doplňuje charakteristika změny ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole poplatníka, která je důvodem pro postup neumožňující odečet vyměřené daňové ztráty. Současně se upřesňuje okruh situací, které jsou vždy považovány za podstatnou změnu, a to včetně případu, kdy společník získá rozhodující vliv. Navržené úpravy v odstavci 1 byly promítnuty také do navazujících odstavců 3 až 5. V odstavci 7 se navrhuje pro správce daně změna lhůty pro vydání závazného posouzení ke splnění podmínek pro uplatnění odpočtu daňové ztráty, a to ze 7 na 15 dnů před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání.

K bodům 141 až 144, 146 –