Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, který nabyl platnosti dne 29. června 2001 s účinností od 1. ledna 2002, později novelizovaný zákonem
č. 479/2001 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 274/2003 Sb. a zákonem č. 122/2004 Sb., ( dále jen „zákon“) je první komplexní zákonnou úpravou v České republice, která se zabývá problematikou pohřebnictví.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku.
Řada institutů zakotvených v tomto zákoně upravuje právní vztahy poprvé a novým způsobem, na rozdíl od předcházející podzákonné úpravy obsažené ve vyhlášce č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví.
Při následujícím uplatňování zákona v praxi se projevily některé negativní důsledky původně nepředpokládaných protichůdných alternativních výkladů některých ustanovení a částečně také nedostatečné řešení určitých právních vztahů. Tyto okolnosti vyvolaly nutnost novelizace zákona..
Navržená novela zákona je tedy zaměřena převážně na odstranění problémů spojených se jeho aplikací. Jde především o formulační upřesnění těch ustanovení, která buď umožňují dvojí, nebo ne zcela přesný a jednoznačný výklad. Cílem novelizace je předejít možným polemikám, mnohdy nedůstojným s ohledem na předmět úpravy zákona. Základní principy stávající úpravy se nemění.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a její slučitelnost s právními akty Evropských společenství
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Na oblast pohřebnictví se vztahuje Mezinárodní ujednání o přepravě mrtvol, publikováno pod č. 44/1938 Sb. Tato mezinárodní smlouva je s navrhovanou novelou zákona v souladu.
Návrh novely zákona nezapracovává do právního řádu České republiky právo Evropských společenství. Problematika, které se návrh týká, není právem Evropských společenství upravena. Navrhovaná právní úprava však respektuje zásady práva Evropských společenství, a je proto plně slučitelná s právem ES.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele, dále sociální dopady a dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nebude mít finanční dosah na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty, žádný dosah na hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele, žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí.
K čl. I:
K bodům 1, 2 a 19
Stávající obecné vymezení pojmu„pohřbení“ v § 2 písm. c) zákona nezahrnuje uložení lidských pozůstatků na neveřejném pohřebišti, které je upraveno ustanovením § 3 zákona zohledňujícím odlišnost podmínek provozování neveřejných pohřebišť. V ustanovení § 47 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, upravujícím podmínky nároku na pohřebné, je užit pojem „pohřbení“ s obecným odkazem na zákon. Vznikají tak oprávněné pochybnosti, zda i při uložení lidských pozůstatků na neveřejném pohřebišti jsou splněny podmínky nároku na pohřebné. Cílem navržené novelizace je zajistit rovné podmínky nároku na pohřebné při uložení lidských pozůstatků na veřejném i na neveřejném pohřebišti.
K bodům 3 a 4
Provozovatelé zdravotnických zařízení nebo ústavů sociální péče v řadě případů sice respektují ustanovení § 4 odst. 3 písm. a) a b) zákona, která stanoví podmínky a způsob předání lidských pozůstatků ze zdravotnických zařízení nebo ústavů sociální péče k pohřbení, avšak současně účtují provozovatelům pohřebních služeb a odvozeně osobám zajišťujícím pohřbení např. částky za pronájem prostor k úpravě lidských pozůstatků nebo různé manipulační poplatky. Cílem předloženého návrhu je zamezit tomuto způsobu obcházení účelu právní úpravy.
K bodu 5
Povinnost zdravotnického zařízení nebo ústavu sociální péče hradit vzniklé náklady lze z dosavadního znění zákona odvodit výkladem, což se prokázalo jako nedostatečné pro dosahování všeobecné shody v konkrétních případech. Navržené doplnění zákona upravuje předmětnou povinnost jednoznačně.
K bodu 6
Cílem navrhované změny je zpřesnění dosavadního ustanovení zákona upravujícího zákaz sjednávat pohřbení v prostorách zdravotnického zařízení nebo ústavu sociální péče a doplnění formulace o nepřípustnost sjednávat pohřbení prostřednictvím jiné osoby.
K bodu 7
Tato nově navrhovaná právní úprava by měla zabránit zejména situacím, kdy lidské pozůstatky zůstávají na místě nálezu, tedy na ulici nebo jiném veřejnosti přístupném místě, po nepřiměřeně dlouhou dobu, což je v rozporu s etickými i hygienickými požadavky.
K bodu 8
Tato nově navrhovaná právní úprava umožní zdravotnickým zařízením operativně přepravovat lidské pozůstatky k pitvě, která je jako součást zdravotnické péče hrazena zdravotními pojišťovnami. Pro tyto převozy však musí zdravotnické zařízení používat pouze vozidla odpovídající svou úpravou a vybavením příslušnému ustanovení zákona o pohřebnictví.
K bodu 9
Cílem návrhu je zrušení povinnosti prokázat pro udělení koncese k provozování krematoria předchozí praxi v oboru - shodně vymezeném - jako „provozování krematoria“, žadatel o koncesi by měl nově prokázat pouze praxi „v provozu krematoria“, tedy nikoli jako jeho provozovatel.
K bodům 10 a 18
Podle dosavadní právní úpravy není pohřební služba povinna předat provozovateli pohřebiště spolu s lidskými pozůstatky k pohřbení také list o prohlídce mrtvého, na rozdíl od předání lidských pozůstatků ke zpopelnění podle § 14 odst. 1 zákona, kdy je tento doklad vyžadován. Provozovatel pohřebiště však list o prohlídce mrtvého rovněž potřebuje, k zapsání údajů v evidenci pohřebiště. Cílem návrhu je vytvoření shodných podmínek pro pohřbení jak uložením lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti, tak i jejich zpopelněním v krematoriu. Současně je upravena i celková formulace dotčených ustanovení.
K bodu 11
Cílem dosavadní úpravy podmínek uložení lidských pozůstatků do doby pohřbení obsažené v § 7 odst. 1. písm. e) zákona je zajistit, aby lidské pozůstatky byly při smutečním obřadu spojeném s vystavením lidských pozůstatků v otevřené rakvi (kdy často dochází k přímému kontaktu osob se zemřelým) v hygienicky bezvadném stavu. Po smutečním obřadu však již není dodržení této podmínky nezbytné.
V současné době je přibližně 50 % lidských pozůstatků převáženo do krematorií z jiných obřadních síní a kostelů a následně, během jednoho až dvou dnů, zpopelněno. V takových případech již není nutné ekonomicky náročné uložení lidských pozůstatků v chladících zařízeních zajišťujících trvalé udržení teploty nižší než –10°C. Navrhovaná úprava proto umožňuje uložení lidských pozůstatků po omezenou dobu při vyšším teplotním rozmezí.
K bodům 12 a 14
Původním cílem ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, bylo zřejmě zamezit případnému nezákonnému obohacování zaměstnanců pohřebních služeb a krematorií. Praxe však ukázala, že provozovatelé krematorií nejsou schopni naplnit uloženou povinnost předat předměty nalezené mezi zpopelněnými lidskými pozůstatky, o nichž lze důvodně předpokládat, že jde o slitky z drahých kovů, příslušnému soudu k projednání dědictví. Brání jim v tom soudy, které odmítají slitky převzít k projednání v dědickém řízení s poukazem na ustanovení § 460 občanského zákoníku, podle něhož se dědictví nabývá (a tedy i dědictví „vzniká“) smrtí zůstavitele. V té době jsou však zubní a jiné obdobné náhrady z drahých kovů neoddělitelnou součástí lidského těla a nespadají tedy do tedy dědického řízení.
Z praktického hlediska je třeba upřesnit, že vyčištění nalezeného slitku je zpravidla přibližně stejně nákladné jako hodnota kovu tímto čištěním získaná.
Nově navrhovaná úprava by měla tyto rozpory vyřešit.
K bodům 13 a 17
V praxi nelze obecně trvat na tom, že evidence související s provozováním veřejného pohřebiště musí obsahovat rodné číslo zemřelých, jejichž ostatky jsou pohřbeny na pohřebišti. Tento údaj v řadě případů není dostupný, např. pro osoby zemřelé před jeho zavedením nebo u cizích státních příslušníků.
K bodu 15
Navrhovaná úprava přesněji definuje pojem „provozování veřejného pohřebiště“. Dosavadní vymezení uvádí v definici provozování veřejného pohřebiště i „pohřbívání“, tvarově podobné pojmu „pohřbení“, jímž se však rozumí podle § 2 písm. c) zákona také zpopelnění lidských pozůstatků v krematoriu. Podle nově navrhované úpravy je pojem „pohřbívání“ vázán výhradně na činnosti spojené s ukládáním lidských pozůstatků a lidských ostatků do hrobů nebo hrobek.
K bodu 16
Povinnosti nájemců hrobových míst jsou upravovány jednotlivými smlouvami, obecná úprava v řádu pohřebiště je z tohoto důvodu nadbytečná.
K bodům 20 a 21
Povinnosti nájemců při údržbě hrobových míst jsou podle nově navrhované úpravy zákona řešeny pouze jednotlivými nájemními smlouvami (viz vypuštění dosavadního ustanovení § 19 odst. 2 písm. e)), jejich porušení nelze kvalifikovat jako přestupek.
K čl. II
Navrhuje se účinnost zákona.
V Praze dne 2. března 2005
předseda vlády
ministr pro místní rozvoj
Ing. Jiří Paroubek v.r.