Důvodová zpráva — zákon č. 67/2017 Sb.

Nástavbové obory specializačního vzdělávání farmaceutů

Nástavbový obor Označení odbornosti Minimální délka

vzdělávání (v letech)

1. Adiktologická péče v lékárně Lékárník se zvláštní1

specializovanou způsobilostí v oboru adiktologická péče v lékárně

2. Farmaceutická péče oLékárník se zvláštní1 geriatrické pacientyspecializovanou

způsobilostí v oboru farmaceutické péče o geriatrické pacienty

3. Farmakoekonomika farmakoekonom 1

4. Nemocniční lékárenství nemocniční lékárník 2

“.

CELEX 32005L0036, 32011R0213

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilost lékaře, zubního lékaře

nebo farmaceuta získaná podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává nedotčena.

2. Lékaři zařazení do oboru specializačního vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, který není v příloze č. 1 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uveden jako základní obor, dokončí specializační vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Lékaři zařazení do oboru specializačního vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a který je v příloze č. 1 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uveden jako základní obor, dokončí na základě svého rozhodnutí specializační vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném

a) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo

b) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; v takovém případě se do specializačního

vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započte již absolvovaná část specializačního vzdělávání, pokud svým obsahem a rozsahem odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu; o započtení již absolvované části specializačního vzdělávání rozhodne ministerstvo do 90 dnů ode dne obdržení písemné žádosti lékaře.

4. Lékaři zařazení do vzdělávání v certifikovaném kurzu podle zákona č. 95/2004

Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí vzdělávaní v tomto kurzu podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Účastníkům specializačního vzdělávání, kteří započali specializační vzdělávání

podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vymezí školitel písemně rozsah činností, které může lékař s odbornou způsobilostí vykonávat podle § 4 odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Lékaři, kteří získali specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství nebo byli

zařazeni podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do vzdělávání v oboru dětské lékařství a toto vzdělávání úspěšně dokončí podle bodu 2, se považují pro účely poskytování ambulantní péče za lékaře se specializací v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, pokud úspěšně dokončí kvalifikační kurz. Ministerstvo zdravotnictví stanoví obsah kvalifikačního kurzu a určí subjekt, který provede vzdělávání v kvalifikačním kurzu; dále stanoví datum, do kterého se lze do kvalifikačního kurzu přihlásit, náležitosti žádosti o zařazení do kvalifikačního kurzu, zkušební řád a obsah zkoušky, která je podmínkou pro úspěšné dokončení kvalifikačního kurzu, a náležitosti potvrzení o úspěšném dokončení kvalifikačního kurzu. Subjekt provádějící vzdělávání v kvalifikačním kurzu, obsah kvalifikačního kurzu, datum pro podání žádosti o zařazení do kvalifikačního kurzu a její náležitosti, zkušební řád a obsah zkoušky zveřejní Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

7. Farmaceuti zařazení do specializačního vzdělávání v základním oboru nemocniční

lékárenství podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí toto specializační vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Farmaceuti zařazení do specializačního vzdělávání v základním oboru podle

zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí toto specializační vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Akreditované zařízení může i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona uskutečňovat

vzdělávání

a) ve vzdělávacím programu, k němuž mu byla podle § 17 zákona č. 95/2004 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákon, udělena akreditace, nejdéle však po dobu 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

b) v základním oboru ve vzdělávacím programu, k němuž mu byla podle § 17

zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, udělena akreditace, i když lhůta pro udělení akreditace uplynula, nejdéle však po dobu 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

pokud po celou dobu uskutečňování vzdělávání ve vzdělávacím programu budou splněny všechny podmínky, za nichž byla akreditace k tomuto programu udělena, a to pro účastníky specializačního vzdělávání, kteří budou do vzdělávacího programu zařazeni nejpozději přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

10. Správní řízení o žádostech o udělení nebo prodloužení akreditace podaných podle

zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla ukončena vydáním pravomocného rozhodnutí, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zastavují, o čemž správní orgán účastníka řízení informuje.

11. Farmaceuti, kteří získali specializovanou způsobilost v oboru veřejné lékárenství

podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za farmaceuty, kteří získali specializovanou způsobilost v oboru praktické lékárenství podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Farmaceuti, kteří získali specializovanou způsobilost v oboru nemocniční

lékárenství podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, splňují podmínku pro samostatný výkon činnosti při přípravě zvlášť náročných lékových forem podle § 11 odst. 11 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí tohoto zákona.

13. Farmaceuti, kteří získali specializovanou způsobilost v oboru nemocniční

lékárenství podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, splňují podmínku pro vedení lékárny s odbornými pracovišti pro přípravu zvlášť náročných lékových forem podle § 11 odst. 10 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. Farmaceuti, kteří získali specializovanou způsobilost v jiném oboru než v oboru

praktické lékárenství podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, splňují podmínku pro samostatný výkon činnosti při vedení lékárny podle § 11 odst. 8 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Farmaceuti, kteří získali specializovanou způsobilost v jiných oborech než v

oboru nemocniční lékárenství podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, splňují podmínku pro vedení lékárny s odbornými pracovišti pro přípravu zvlášť náročných lékových forem podle § 11 odst. 10 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávají funkci vedoucího lékárníka v lékárně s odbornými pracovišti pro přípravu zvlášť náročných lékových forem a k tomuto dni ji vykonávali alespoň po dobu 4 let v období 6 let předcházejících dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Zubní lékaři zařazení do specializačního vzdělávání v základním oboru podle

Čl. III

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

D ů v o d o v á z p r á v a

A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

Název návrhu zákona: Zákon, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního

lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů

Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte:

Nabytí účinnosti je navrženo na první den čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení; účastníkům specializačního vzdělávání,

Zpracovatel / zástupce předkladatele:

kteří započali specializační vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

Ministerstvo zdravotnictví

účinnosti tohoto zákona, vymezí školitel písemně rozsah činností, které může lékař s odbornou způsobilostí vykonávat podle § 4 odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Implementace práva EU: Ne; (pokud zvolíte Ano):

- uveďte termín stanovený pro implementaci: .

- uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: Ne

2. Cíl návrhu zákona

Návrh zákona si klade za cíl komplexně stabilizovat a zkvalitnit stávající systém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a to v souladu s aktuálními potřebami v oblasti zdravotnictví. Tyto potřeby vycházejí jednak z nových poznatků ve zdravotnické vědě a výzkumu, ale především z požadavků a potřeb praxe.

Předkládaný návrh reaguje na problematickou aplikaci zákona ve stávajícím znění a jeho cílem je přesně definovat některé zákonné pojmy a usnadnit tak výklad zákona v tak zásadních otázkách jako je například odborný dozor či odborný dohled nad lékařem vykonávajícím zdravotnické povolání ve specializační přípravě.

Cílem je především jasně definovat postavení účastníka specializačního vzdělávání a snížit právní nejistotu ohledně jeho práv a povinností, snížit administrativní náročnost uskutečňování specializačního vzdělávání a jednoznačně definovat podmínky specializačního vzdělávání (posuzování zdravotní způsobilosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, přerušení výkonu povolání a následná povinnost doškolení, požadavky na školitele a garanta oboru, složení akreditačních a atestačních komisí).

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano

Dopad na státní rozpočet lze předpokládat v návaznosti na změnu ustanovení § 21a odst. 7, kdy nově bude akreditovanému zařízení umožněno žádat o dotaci z dotačního programu rezidenční místa minimálně na délku základního kmene. Podmínky, že účastník specializačního vzdělávání zahájí specializační vzdělávání v tomto akreditovaném zařízení a současně má toto akreditované zařízení s účastníkem specializačního vzdělávání uzavřenou pracovní smlouvu v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby, stále trvají.

Na základě této navrhované změny lze očekávat, že počet zájemců o dotaci na specializační vzdělávání v základním kmeni se navýší o 500 za rok. Pokud by byla tato dotace ve výši 13.000,- Kč měsíčně, znamená to navýšení čerpání financí z dotačního programu rezidenční místa o 78.000.000,- Kč.

V souvislosti s požadavky ČMKOS se doplňuje nové ustanovení, podle kterého se specializační vzdělávání nově považuje za zvyšování kvalifikace, lze očekávat dopad na státní rozpočet v souvislosti s povinností zaměstnavatele podle zákoníku práce (náhrada platu). Vzhledem ke zvyšení nákladů na specializační vzdělávání v tomto smyslu bude třeba navýšit dotace v dotačním programu rezidenční místa pro ambulantní akreditované zařízení. Dopad na státní rozpočet předpokládáme ve výši 300.000.000.Kč, pokud vycházíme ze stávajících počtů účastníků specializačního vzdělávání a počítáme s navrhovaným sloučením oborů praktické lékařství pro děti a dorost a dětské lékařství do jednoho oboru pediatrie. Realizace výše popsaných výdajů bude finančně zajištěna v rámci výdajů schváleného rozpočtu kapitoly 335 Ministerstvo zdravotnictví v jednotlivých letech.

3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano

Předkládaný návrh zjednodušuje průběh akreditačního řízení poskytovatelů zdravotních služeb k zajišťování průběhu specializačního vzdělávání a snižuje administrativní zátěž žadatelů o udělení akreditace, kteří vzdělávání zajišťují.

V návaznosti na výše popsanou změnu ustanovení § 5 odst. 11, dle kterého se specializační vzdělávání nově považuje za zvyšování kvalifikace, lze očekávat také zvýšení nákladů v návaznosti na povinnosti zaměstnavatele dle zákoníku práce (náhrada mzdy).

3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ne

3.4 Sociální dopady: Ne

Předkládaný návrh zákona prodlužuje možnou délku trvání přerušení výkonu povolání, po jejímž uplynutí je nezbytné absolvovat doškolení. Toto prodloužení reflektuje předně průběh mateřské a rodičovské dovolené. V návrhu se mění taktéž podmínky pro započítání praxe absolvované v rámci doktorského studia. Změna vychází ze snahy zamezit situacím (kritizovaným i ze strany Inspektorátu práce), kdy je lékař v doktorském postgraduálním studiu souběžně zaměstnán pouze na nízký nebo částečný úvazek a odpovídajícím způsobem odměňován, přestože v rámci studia tráví na pracovišti celou či podstatnou část stanovené týdenní pracovní doby .

3.5 Dopady na životní prostředí: Ne

1. Důvod předložení a cíle

1.1 Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

1.2 Definice problému

Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (dále jen „zákon č. 95/2004 Sb.“), byl vydán v roce 2004, a to v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie (dále jen „EU“). Na základě usnesení vlády ze dne 9. července 2001 č. 701 bylo uloženo příslušným rezortům, včetně Ministerstva zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“), připravit návrhy právních předpisů, jimiž bude dokončena transpozice příslušných směrnic EU upravujících problematiku uznávání odborných kvalifikací pro výkon regulovaných povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Zákon č. 95/2004 Sb. tak v souladu s požadavkem práva EU důsledně upravil zásadu volného pohybu osob v oblasti zdravotních služeb a dále zásadu volného přístupu fyzických osob ke zdravotnickému vzdělávání a právnických osob k poskytování vzdělávání s cílem volného uplatnění na pracovním trhu EU.

Zákon č. 95/2004 Sb. je však stále častěji kritizován za nedostatečné a neefektivní plnění výše nastíněných cílů. Po více než deseti letech aplikace zákona č. 95/2004 Sb. v praxi lze konstatovat, že zákon č. 95/2004 Sb. obsahuje mezery v právní úpravě a nejasnosti v terminologii, které vedou k častým výkladovým problémům. Zákon č. 95/2004 Sb. rovněž neodpovídá aktuálním potřebám v oblasti vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, které je úzce spjato s rychlým vývojem ve zdravotnické vědě a výzkumu.

Specializační vzdělávání je významnou součástí odborného růstu lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a nezbytnou podmínkou pro získání tzv. specializované způsobilosti, která umožňuje samostatný výkon daného zdravotnického povolání. Stav specializačního vzdělávání do značné míry ovlivňuje celkovou úroveň poskytovaných zdravotních služeb a v každém státě se proto věnuje systému specializačního vzdělávání lékařů i dalších zdravotnických pracovníků náležitá pozornost.

V České republice a dříve v Československu byla vždy díky dlouhým tradicím vysoká úroveň pregraduálního i postgraduálního vzdělávání, potažmo specializačního vzdělávání, v lékařských a příbuzných oborech. Svědčí pro to mimo jiné i tradiční úspěšnost českých lékařů i ostatních zdravotnických profesionálů v zahraničí, která byla zvláště patrná v několika emigračních vlnách ve 20. století, a to především po letech 1948 a 1968. I současný nezanedbatelný odchod lékařů do zemí Evropské unie i dalších zemí potvrzuje, že tato tradice nebyla přerušena. V roce 1971 byla vydána vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 72/1971 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, kterou se do specializačního vzdělávání lékařů zavedl systém dvou atestací. Model dvou atestací následně přejala také vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, s účinností ode dne 1. 9. 1981. Tento model fungoval až do nabytí účinnosti zákona č. 95/2004 Sb., který měl mimo jiné za cíl harmonizovat specializační vzdělávání v České republice s právem Evropské unie. Dvouatestační systém byl nahrazen systémem jediné atestace, která následuje po absolvování příslušného základního kmene a vlastního specializovaného výcviku v základním oboru specializačního vzdělávání. Od 1. 7. 2009 je vlastní realizace předatestační přípravy upravena také prováděcími předpisy. Jedná se především o vyhlášku č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 185/2009 Sb.“), která byla doposud již celkem třikrát novelizována.

Právní úprava zavedená zákonem č. 95/2004 Sb. rovněž zpřísnila možnost vzdělávání na příslušných odborných pracovištích. Specializační vzdělávání je tak možné realizovat výlučně v zařízeních akreditovaných ministerstvem. Vzdělávací programy vydávané v letech 2009 a 2011 pak dále rozlišily i více typů akreditovaných pracovišť a zavedly též povinnost absolvovat část povinné praxe i na akreditovaných pracovištích tzv. vyššího typu. Nyní tak v praxi musí mladí lékaři často trávit neúměrně dlouhý čas (v závislosti na vzdělávacím programu pro konkrétní obor) na akreditovaných pracovištích vyššího typu, kterými jsou zejména fakultní nemocnice, což zatěžuje jak jejich zaměstnavatele, tak i mladé zdravotnické pracovníky samotné, a to jak po stránce profesní, tak i osobní.

Ačkoliv se na první pohled systém jediné atestace zdá být přehledný a jednodušší, lze s desetiletým odstupem konstatovat, že odborníci napříč lékařskými obory považují předchozí dvouatestační systém za kvalitnější a konzistentnější. Navíc upozorňují také na komplikované akreditační řízení, v jehož důsledku je pro odborné pracoviště obtížné získat akreditaci opravňující k uskutečňování specializačního vzdělávání. Právě toto je spolu s právní nejistotou způsobenou častými změnami prováděcích právních předpisů upravujících systém specializačního vzdělávání, včetně častých změn spektra oborů specializačního vzdělávání, jednou z hlavních příčin odchodu mladých lékařů do zahraničí.

Jak již bylo uvedeno výše, dvouatestační systém byl zákonem č. 95/2004 Sb. nahrazen systémem jediné atestace se zkouškou po absolvování příslušného základního kmene. Tato zkouška a podmínky jejího provádění a úspěšného složení nejsou žádným právním předpisem zcela jasně definovány. V praxi zkouška po absolvování základního kmene probíhá většinou formou písemného textu.

Zrušení dvouatestačního systému vedlo mimo jiné i ke stavu, kdy ani zákon č. 95/2004 Sb., ani prováděcí předpisy jasně nedefinují rozsah činností, k jejichž provedení je oprávněn lékař bez specializované způsobilosti. Tento fakt dále vede k znejistění situace mladých lékařů a je dalším důvodem jejich odchodu do zahraničí.

Ministerstvo při přípravě předkládaného návrhu zákona vycházelo z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (dále jen „ÚZIS“), viz následující tabulky. K datům poskytovaným ÚZIS je však třeba uvést, že jsou sbíraná za jiným účelem, a to pro zjištění početních stavů lékařů v jednotlivých oblastech a oborech. Tato data jsou primárně určena ke zjištění hrozícího nedostatku lékařů, a proto je jejich využitelnost pro příprava návrhu zákona omezená. Přesto z nich vyplývá nutnost zásadních změn v současném systému postgraduálního vzdělávání, a to právě s ohledem na hrozící nedostatek lékařů.

Na základě dat poskytnutých z ÚZIS byl stanoven jeden ze základních cílů tohoto návrhu, a to redukce počtu základních oborů specializačního vzdělávání a zkrácení délek vzdělávání v nich, tak aby se zvýšila tzv. horizontální prostupnost mezi obory a v případě nedostatku bylo pro lékaře snazší přeškolit se pro jinou specializovanou způsobilost.

Statistické údaje

(Pozn. šedou barvou jsou označeny nástavbové obory dle současné právní úpravy)

Česká republika

Tab. 1: 29 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

průměrný

pořadí obor

věk

1 Dorostové lékařství 62,66

2 Veřejné zdravotnictví 61,44

3 Posudkové lékařství 60,59

4 Tělovýchovné lékařství 60,13

5 Hygiena dětí a dorostu 60,11

6 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 58,08

7 Hygiena obecná a komunální 57,14

8 Hyperbarická a letecká medicína 57,00

9 Pracovní lékařství 56,56

10 Hygiena a epidemiologie 55,80

11 Koloproktologie 55,55

12 Foniatrie 55,31

13 Klinická biochemie 55,25 14 Všeobecné praktické lékařství 55,16

15 Dětská neurologie 54,64

16 Dětská urologie 54,59

17 Sexuologie 54,48

18 Dětské lékařství 54,46

19 Nukleární medicína 54,41

20 Onkochirurgie 54,13

21 Dětská revmatologie 54,00

22 Dětská otorinolaryngologie 53,98

23 Klinická farmakologie 53,96

24 Paliativní medicína 53,85

25 Rehabilitační a fyzikální medicína 53,64

26 Hrudní chirurgie 53,53

27 Dětská kardiologie 53,24

28 Revmatologie 53,17

29 Dětská a dorostová psychiatrie 53,14

Tab. 2: 11 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 1599

2 Vnitřní lékařství 1287

3 Dětské lékařství 987

4 Chirurgie 656

5 Gynekologie a porodnictví 446

Anesteziologie a intenzivní

6 257

medicína

7 Neurologie 231

8 Posudkové lékařství 222

9 Rehabilitační a fyzikální medicína 221 10 Psychiatrie 221

11 Radiologie a zobrazovací metody 214

Tab. 3: 26 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Dorostové lékařství 61,04

2 Veřejné zdravotnictví 57,42

3 Hygiena dětí a dorostu 55,56

4 Posudkové lékařství 51,87

5 Tělovýchovné lékařství 45,69

6 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 41,67

7 Dětská revmatologie 37,50

8 Pracovní lékařství 37,17

9 Klinická biochemie 36,51

10 Koloproktologie 36,36

11 Klinická farmakologie 34,78

12 Paliativní medicína 34,62

13 Foniatrie 34,29

14 Dětská otorinolaryngologie 34,09

15 Onkochirurgie 30,00

16 Všeobecné praktické lékařství 29,61

17 Sexuologie 29,58

18 Patologie 29,33

19 Nukleární medicína 28,91

20 Dětské lékařství 28,69

21 Dětská a dorostová psychiatrie 28,68

22 Hygiena obecná a komunální 28,57

23 Dětská chirurgie 28,21

24 Dětská kardiologie 27,97 25 Vnitřní lékařství 27,70

26 Rehabilitační a fyzikální medicína 27,08

Hlavní město Praha

Tab. 1: 26 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

průměrný

pořadí obor

věk

1 Hyperbarická a letecká medicína 63,38

2 Hygiena dětí a dorostu 63,00

3 Tělovýchovné lékařství 61,92

4 Posudkové lékařství 60,68

5 Dorostové lékařství 60,62

6 Veřejné zdravotnictví 59,85

7 Hygiena obecná a komunální 58,91

8 Koloproktologie 58,00

9 Paliativní medicína 58,00

10 Dětská urologie 56,89

11 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 56,83

12 Dětská radiologie 56,50

13 Sexuologie 56,15

14 Dětská neurologie 56,09

15 Všeobecné praktické lékařství 55,89

16 Hygiena a epidemiologie 55,67

17 Pracovní lékařství 55,64

18 Onkochirurgie 55,58

19 Foniatrie 55,34

20 Rehabilitační a fyzikální medicína 55,34

21 Dětská chirurgie 55,14

22 Klinická farmakologie 55,00 23 Dětské lékařství 54,90

24 Dětská a dorostová psychiatrie 54,83

25 Vnitřní lékařství 54,73

26 Praktické lékařství pro děti a dorost 54,56

Tab. 2: 11 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Vnitřní lékařství 414

2 Všeobecné praktické lékařství 357

3 Dětské lékařství 216

4 Posudkové lékařství 169

5 Chirurgie 152

6 Gynekologie a porodnictví 98

7 Psychiatrie 77

8 Radiologie a zobrazovací metody 76

9 Neurologie 64

10 Anesteziologie a intenzivní medicína 61

11 Oftalmologie 53

Tab. 3: 32 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Hygiena dětí a dorostu 75,00

2 Tělovýchovné lékařství 55,56

3 Dorostové lékařství 52,38

4 Posudkové lékařství 52,32

5 Klinická farmakologie 50,00

6 Paliativní medicína 50,00

7 Dětská radiologie 50,00 8 Popáleninová medicína 50,00

9 Veřejné zdravotnictví 45,33

10 Pracovní lékařství 44,00

11 Dětská nefrologie 40,00

12 Koloproktologie 40,00

13 Dětská dermatovenerologie 40,00

14 Neuroradiologie 40,00

15 Soudní lékařství 39,13

16 Sexuologie 38,46

17 Dětská otorinolaryngologie 38,46

18 Hyperbarická a letecká medicína 37,50

19 Dětská chirurgie 37,21

20 Praktické lékařství pro děti a dorost 36,84

21 Dětská a dorostová psychiatrie 36,59

22 Hygiena obecná a komunální 36,36

23 Všeobecné praktické lékařství 35,99

24 Dětská neurologie 35,56

25 Onkochirurgie 33,33

26 Dětská urologie 33,33

27 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 33,33

28 Maxilofaciální chirurgie 33,33

29 Dětská revmatologie 33,33

30 Pneumologie a ftizeologie 32,48

31 Vnitřní lékařství 32,34

32 Dětské lékařství 32,10

Středočeský kraj

Tab. 1: 20 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Lékařská genetika 71,33

2 Tělovýchovné lékařství 63,09

3 Koloproktologie 63,00

4 Pracovní lékařství 62,40

5 Veřejné zdravotnictví 61,38

6 Dorostové lékařství 61,30

7 Nukleární medicína 60,00

8 Dětská otorinolaryngologie 59,67

9 Klinická biochemie 59,38

10 Dětská kardiologie 59,33

11 Dětská neurologie 58,33

12 Korektivní dermatologie 58,00

13 Maxilofaciální chirurgie 58,00

14 Neurochirurgie 57,50

15 Posudkové lékařství 57,50

16 Hygiena a epidemiologie 57,29

17 Neuroradiologie 57,00

18 Nefrologie 56,40

19 Dětské lékařství 55,75

20 Radiační onkologie 55,71

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 171

2 Vnitřní lékařství 116 3 Dětské lékařství 113

4 Chirurgie 49

5 Gynekologie a porodnictví 44

6 Anesteziologie a intenzivní medicína 33

7 Rehabilitační a fyzikální medicína 17

8 Psychiatrie 16

9 Radiologie a zobrazovací metody 16

10 Pneumologie a ftizeologie 15

Tab. 3: 20 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Lékařská genetika 100,00

2 Koloproktologie 100,00

3 Dorostové lékařství 70,00

4 Dětská otorinolaryngologie 66,67

5 Dětská kardiologie 66,67

6 Tělovýchovné lékařství 63,64

7 Veřejné zdravotnictví 62,50

8 Pracovní lékařství 60,00

9 Nukleární medicína 53,85

10 Klinická biochemie 53,85

11 Korektivní dermatologie 50,00

12 Neurochirurgie 50,00

13 Endokrinologie a diabetologie 50,00

14 Plastická chirurgie 50,00

15 Hygiena a epidemiologie 42,86

16 Posudkové lékařství 40,00

17 Foniatrie 40,00

18 Dětská gynekologie 40,00 19 Dětská chirurgie 36,36

20 Pneumologie a ftizeologie 35,71

Jihočeský kraj

Tab. 1: 26 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

průměrný

pořadí obor

věk

1 Dorostové lékařství 68,80

2 Veřejné zdravotnictví 63,43

3 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 63,00

4 Posudkové lékařství 62,20

5 Klinická osteologie 62,00

6 Dětská revmatologie 60,00

7 Tělovýchovné lékařství 59,67

8 Hygiena a epidemiologie 58,50

9 Gerontopsychiatrie 58,00

10 Onkogynekologie 58,00

11 Foniatrie 57,60

12 Pracovní lékařství 57,13

13 Dětská urologie 57,00

14 Hrudní chirurgie 56,50

15 Korektivní dermatologie 56,50

16 Klinická farmakologie 56,00

17 Paliativní medicína a léčba bolesti /*2010/ 55,80

18 Cévní chirurgie 55,71

19 Dětské lékařství 55,29

20 Otorinolaryngologie 55,29

21 Všeobecné praktické lékařství 55,28

22 Návykové nemoci 55,00 23 Vnitřní lékařství 54,69

24 Rehabilitační a fyzikální medicína 54,26

25 Dětská neurologie 54,22

26 Dětská a dorostová psychiatrie 54,00

Tab. 2: 11 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 89

2 Vnitřní lékařství 78

3 Dětské lékařství 64

4 Chirurgie 42

5 Gynekologie a porodnictví 29

6 Anesteziologie a intenzivní medicína 19

7 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 15

8 Neurologie 11

9 Oftalmologie 10

10 Otorinolaryngologie 9

11 Rehabilitační a fyzikální medicína 9

Tab. 3: 22 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 100,00

2 Klinická osteologie 100,00

3 Dorostové lékařství 80,00

4 Posudkové lékařství 70,00

5 Návykové nemoci 66,67

6 Pracovní lékařství 62,50

7 Veřejné zdravotnictví 57,14 8 Dětská kardiologie 50,00

9 Klinická farmakologie 50,00

10 Cévní chirurgie 42,86

11 Hygiena a epidemiologie 40,00

12 Foniatrie 40,00

13 Paliativní medicína a léčba bolesti /*2010/ 40,00

14 Nukleární medicína 40,00

15 Tělovýchovné lékařství 33,33

16 Plastická chirurgie 33,33

17 Dětská urologie 33,33

18 Angiologie 33,33

19 Vnitřní lékařství 32,91

20 Patologie 31,58

21 Chirurgie 30,66

22 Dětské lékařství 30,05

Plzeňský kraj

Tab. 1: 25 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Sexuologie 67,00

2 Gerontopsychiatrie 66,50

3 Onkogynekologie 66,50

4 Tělovýchovné lékařství 64,00

5 Paliativní medicína 63,00

6 Posudkové lékařství 61,80

7 Dorostové lékařství 61,75

8 Veřejné zdravotnictví 61,00

9 Hyperbarická a letecká medicína 60,75

10 Dětská urologie 60,00 11 Pracovní lékařství 59,55

12 Hygiena a epidemiologie 58,33

13 Soudní lékařství 58,14

14 Klinická farmakologie 58,00

15 Dětská kardiologie 57,20

16 Epidemiologie 57,00

17 Klinická onkologie 56,71

18 Všeobecné praktické lékařství 56,18

19 Dětská chirurgie 55,33

20 Dětská gynekologie 55,00

21 Dětské lékařství 54,62

22 Intervenční radiologie 54,60

23 Vnitřní lékařství 54,55

24 Patologie 54,48

25 Rehabilitační a fyzikální medicína 54,42

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 100

2 Vnitřní lékařství 86

3 Dětské lékařství 54

4 Chirurgie 43

5 Gynekologie a porodnictví 28

6 Psychiatrie 17

7 Oftalmologie 15

8 Radiologie a zobrazovací metody 15

9 Neurologie 14

10 Anesteziologie a intenzivní medicína 14

Tab. 3: 23 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Gerontopsychiatrie 100,00

2 Onkogynekologie 100,00

3 Paliativní medicína 100,00

4 Sexuologie 66,67

5 Tělovýchovné lékařství 60,00

6 Soudní lékařství 57,14

7 Veřejné zdravotnictví 56,25

8 Posudkové lékařství 50,00

9 Hyperbarická a letecká medicína 50,00

10 Dětská urologie 50,00

11 Neuroradiologie 50,00

12 Klinická onkologie 42,86

13 Dětská kardiologie 40,00

14 Intervenční radiologie 40,00

15 Pracovní lékařství 36,36

16 Klinická biochemie 35,29

17 Vnitřní lékařství 34,96

18 Všeobecné praktické lékařství 34,25

19 Radiační onkologie 33,33

20 Hygiena a epidemiologie 33,33

21 Klinická farmakologie 33,33

22 Dětské lékařství 32,93

23 Patologie 32,00

Karlovarský kraj

Tab. 1: 17 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

průměrný

pořadí obor

věk

1 Dorostové lékařství 68,00

2 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 67,00

3 Dětská chirurgie 66,00

4 Nukleární medicína 64,75

5 Revmatologie 64,17

6 Foniatrie 64,00

7 Paliativní medicína 64,00

8 Klinická biochemie 62,17

9 Lékařská genetika 62,00

10 Dětská kardiologie 61,00

11 Patologie 59,40

12 Rehabilitační a fyzikální medicína 58,77

13 Gastroenterologie 58,40

14 Alergologie a klinická imunologie 58,20

15 Veřejné zdravotnictví 58,00

16 Klinická farmakologie 57,00

17 Dětské lékařství 56,84

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Vnitřní lékařství 58

2 Všeobecné praktické lékařství 45 3 Rehabilitační a fyzikální medicína 38

4 Dětské lékařství 29

5 Chirurgie 17

6 Gynekologie a porodnictví 9

7 Otorinolaryngologie 7

8 Gastroenterologie 6

9 Oftalmologie 6

Anesteziologie a intenzivní

10 6

medicína

Tab. 3: 16 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Dorostové lékařství 100,00

2 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 100,00

3 Dětská chirurgie 100,00

4 Foniatrie 100,00

5 Paliativní medicína 100,00

6 Dětská kardiologie 100,00

7 Nukleární medicína 75,00

8 Klinická biochemie 66,67

9 Alergologie a klinická imunologie 60,00

10 Hematologie a transfúzní lékařství 57,14

11 Revmatologie 50,00

12 Lékařská genetika 50,00

13 Rehabilitační a fyzikální medicína 45,24

14 Veřejné zdravotnictví 42,86

15 Radiační onkologie 42,86

16 Diabetologie /*2009/ 41,67

Ústecký kraj

Tab. 1: 21 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Posudkové lékařství 67,00

2 Hygiena obecná a komunální 66,00

3 Dorostové lékařství 63,83

4 Veřejné zdravotnictví 63,82

5 Hygiena výživy a předmětů běžného užívání 61,50

6 Pracovní lékařství 61,00

7 Dětská urologie 59,00

8 Tělovýchovné lékařství 58,33

9 Hygiena a epidemiologie 58,07

10 Hrudní chirurgie 58,00

11 Epidemiologie 57,80

12 Perinatologie a fetomaternální medicína 57,00

13 Všeobecné praktické lékařství 56,37

14 Dětská chirurgie 56,29

15 Plastická chirurgie 56,00

16 Dětská neurologie 55,56

17 Dětské lékařství 55,07

18 Dětská kardiologie 54,75

19 Vnitřní lékařství 54,64

20 Alergologie a klinická imunologie 54,62

21 Revmatologie 54,27

Tab. 2: 11 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 137

2 Dětské lékařství 81

3 Vnitřní lékařství 62

4 Chirurgie 39

5 Gynekologie a porodnictví 35

Anesteziologie a intenzivní

6 21

medicína

7 Rehabilitační a fyzikální medicína 15

8 Otorinolaryngologie 14

9 Veřejné zdravotnictví 12

10 Pneumologie a ftizeologie 12

11 Psychiatrie 12

Tab. 3: 24 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Hygiena obecná a komunální 100,00

2 Dorostové lékařství 83,33

3 Posudkové lékařství 77,78

4 Veřejné zdravotnictví 70,59

5 Tělovýchovné lékařství 66,67

6 Hrudní chirurgie 66,67

7 Pracovní lékařství 57,14

Hygiena výživy a předmětů běžného

8 50,00

užívání

9 Perinatologie a fetomaternální medicína 50,00

10 Soudní lékařství 50,00

11 Revmatologie 40,00 12 Klinická biochemie 40,00

13 Všeobecné praktické lékařství 39,14

14 Dermatovenerologie 38,46

15 Pneumologie a ftizeologie 34,29

16 Vnitřní lékařství 33,33

17 Hygiena a epidemiologie 33,33

18 Radiační onkologie 33,33

19 Dětská neurologie 33,33

20 Foniatrie 33,33

21 Dětská otorinolaryngologie 33,33

22 Geriatrie 33,33

23 Nukleární medicína 33,33

24 Dětská gynekologie 33,33

Liberecký kraj

Tab. 1: 25 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Dětská otorinolaryngologie 78,00

2 Veřejné zdravotnictví 67,17

3 Dorostové lékařství 67,00

4 Hygiena dětí a dorostu 67,00

5 Dětská chirurgie 65,00

6 Gerontopsychiatrie 64,00

7 Dětská gynekologie 62,00

8 Pracovní lékařství 62,00

9 Klinická farmakologie 61,00

10 Klinická výživa a intenzivní metabolická péče 61,00

11 Maxilofaciální chirurgie 60,00

12 Tělovýchovné lékařství 58,60 13 Dětská urologie 57,50

14 Posudkové lékařství 57,50

15 Dětská kardiologie 56,67

16 Klinická biochemie 56,50

17 Paliativní medicína 55,25

18 Neonatologie 55,00

19 Nukleární medicína 55,00

20 Všeobecné praktické lékařství 54,74

21 Dětské lékařství 53,83

22 Patologie 53,30

23 Geriatrie 53,00

24 Plastická chirurgie 53,00

25 Dětská neurologie 52,83

Tab. 2: 12 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

počet lékařů nad 60

pořadí obor

let

1 Všeobecné praktické lékařství 56

2 Dětské lékařství 28

3 Gynekologie a porodnictví 17

4 Chirurgie 17

5 Vnitřní lékařství 17

6 Neurologie 9

7 Anesteziologie a intenzivní medicína 9

Ortopedie a traumatologie pohybového

8 6

ústrojí

9 Veřejné zdravotnictví 5

10 Oftalmologie 5

11 Radiologie a zobrazovací metody 5

12 Psychiatrie 5

Tab. 3: 24 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Dětská otorinolaryngologie 100,00

2 Dorostové lékařství 100,00

3 Hygiena dětí a dorostu 100,00

4 Dětská chirurgie 100,00

5 Gerontopsychiatrie 100,00

6 Pracovní lékařství 100,00

7 Klinická farmakologie 100,00

8 Klinická výživa a intenzivní metabolická péče 100,00

9 Veřejné zdravotnictví 83,33

10 Dětská kardiologie 66,67

11 Posudkové lékařství 50,00

12 Paliativní medicína 50,00

13 Dětská urologie 50,00

14 Sexuologie 50,00

15 Tělovýchovné lékařství 40,00

16 Klinická biochemie 33,33

17 Dětská gynekologie 33,33

18 Neurologie 31,03

19 Patologie 30,00

20 Endokrinologie /*2009/ 28,57

21 Všeobecné praktické lékařství 28,14

22 Psychiatrie 26,32

23 Revmatologie 25,00

24 Gynekologie a porodnictví 23,94

Královéhradecký kraj Tab. 1: 28 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Dorostové lékařství 69,50

2 Hygiena a epidemiologie 65,00

3 Hygiena dětí a dorostu 65,00

4 Veřejné zdravotnictví 61,92

5 Tělovýchovné lékařství 61,60

6 Dětská gynekologie 61,50

7 Onkogynekologie 61,00

8 Posudkové lékařství 60,20

9 Dětská onkologie a hematologie 60,00

10 Dětská pneumologie 60,00

11 Hrudní chirurgie 60,00

12 Popáleninová medicína 59,00

13 Sexuologie 59,00

14 Nukleární medicína 58,50

15 Neuroradiologie 58,33

16 Klinická biochemie 58,08

17 Foniatrie 57,00

18 Endokrinologie /*2009/ 56,50

19 Klinická farmakologie 56,00

20 Dermatovenerologie 55,43

21 Lékařská mikrobiologie 55,38

22 Dětská kardiologie 55,25

23 Dětská a dorostová psychiatrie 55,20

24 Paliativní medicína 55,00

25 Všeobecné praktické lékařství 54,69

26 Dětská urologie 54,00

27 Diabetologie /*2009/ 54,00 28 Dětské lékařství 53,86

Tab. 2: 13 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 84

2 Vnitřní lékařství 55

3 Dětské lékařství 51

4 Chirurgie 44

5 Gynekologie a porodnictví 23

6 Rehabilitační a fyzikální medicína 13

7 Dermatovenerologie 12

8 Radiologie a zobrazovací metody 10

9 Veřejné zdravotnictví 9

10 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 9

11 Otorinolaryngologie 8

12 Neurologie 8

13 Oftalmologie 8

Tab. 3: 24 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Hygiena a epidemiologie 100,00

2 Hygiena dětí a dorostu 100,00

3 Veřejné zdravotnictví 69,23

4 Sexuologie 66,67

5 Klinická biochemie 53,85

6 Nukleární medicína 50,00

7 Dorostové lékařství 50,00

8 Dětská gynekologie 50,00 9 Onkogynekologie 50,00

10 Hrudní chirurgie 50,00

11 Lékařská mikrobiologie 46,15

12 Dermatovenerologie 42,86

13 Tělovýchovné lékařství 40,00

14 Posudkové lékařství 40,00

15 Dětská a dorostová psychiatrie 40,00

16 Foniatrie 37,50

17 Revmatologie 33,33

18 Popáleninová medicína 33,33

19 Neuroradiologie 33,33

20 Klinická farmakologie 33,33

21 Onkochirurgie 33,33

22 Chirurgie 31,21

23 Diabetologie /*2009/ 30,00

24 Všeobecné praktické lékařství 29,89

Pardubický kraj

Tab. 1: 18 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Tělovýchovné lékařství 70,00

2 Posudkové lékařství 64,17

3 Klinická biochemie 63,60

4 Lékařská genetika 61,00

5 Dorostové lékařství 60,50

6 Dětská neurologie 58,71

7 Dětská dermatovenerologie 58,00

8 Hygiena obecná a komunální 58,00

9 Onkochirurgie 56,83 10 Angiologie 56,67

11 Dětská kardiologie 56,33

12 Gerontopsychiatrie 56,00

13 Dermatovenerologie 55,74

14 Praktické lékařství pro děti a dorost 55,61

15 Pracovní lékařství 55,50

16 Všeobecné praktické lékařství 54,63

17 Dětská chirurgie 54,60

18 Rehabilitační a fyzikální medicína 54,48

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

počet lékařů nad 60

pořadí obor

let

1 Všeobecné praktické lékařství 57

2 Vnitřní lékařství 43

3 Chirurgie 30

4 Praktické lékařství pro děti a dorost 26

5 Gynekologie a porodnictví 20

6 Rehabilitační a fyzikální medicína 18

7 Dětské lékařství 15

8 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 12

9 Neurologie 10

10 Oftalmologie 9

Tab. 3: 17 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Tělovýchovné lékařství 100,00

2 Lékařská genetika 100,00 3 Klinická biochemie 80,00

4 Posudkové lékařství 66,67

5 Infekční lékařství 66,67

6 Pracovní lékařství 50,00

7 Dětská a dorostová psychiatrie 50,00

8 Dorostové lékařství 50,00

9 Dětská neurologie 42,86

10 Dětská chirurgie 40,00

11 Rehabilitační a fyzikální medicína 39,13

12 Patologie 35,71

13 Onkochirurgie 33,33

14 Angiologie 33,33

15 Dětská kardiologie 33,33

16 Neurochirurgie 33,33

17 Veřejné zdravotnictví 33,33

Kraj Vysočina

Tab. 1: 19 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Foniatrie 67,75

2 Dorostové lékařství 65,60

3 Lékařská genetika 65,00

4 Dětská otorinolaryngologie 62,00

5 Veřejné zdravotnictví 61,18

6 Maxilofaciální chirurgie 61,00

7 Plastická chirurgie 61,00

8 Sexuologie 60,00

9 Perinatologie a fetomaternální medicína 60,00

10 Revmatologie 59,80 11 Tělovýchovné lékařství 57,00

12 Soudní lékařství 56,40

13 Posudkové lékařství 56,29

14 Hygiena a epidemiologie 56,00

15 Všeobecné praktické lékařství 55,92

16 Dětské lékařství 55,85

17 Dětská a dorostová psychiatrie 55,11

18 Lékařská mikrobiologie 54,56

19 Klinická onkologie 54,45

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 56

2 Vnitřní lékařství 46

3 Dětské lékařství 45

4 Chirurgie 28

5 Gynekologie a porodnictví 13

6 Neurologie 12

7 Anesteziologie a intenzivní medicína 12

8 Psychiatrie 11

9 Urologie 10

10 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 9

Tab. 3: 17 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Foniatrie 100,00

2 Dětská otorinolaryngologie 100,00

3 Maxilofaciální chirurgie 100,00 4 Plastická chirurgie 100,00

5 Lékařská genetika 75,00

6 Dorostové lékařství 60,00

7 Posudkové lékařství 57,14

8 Veřejné zdravotnictví 54,55

9 Sexuologie 50,00

10 Patologie 35,71

11 Dětská a dorostová psychiatrie 33,33

12 Praktické lékařství pro děti a dorost 33,33

13 Klinická biochemie 33,33

14 Radiační onkologie 32,00

15 Revmatologie 30,00

16 Dětské lékařství 28,30

17 Vnitřní lékařství 26,44

Jihomoravský kraj

Tab. 1: 30 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Dorostové lékařství 64,50

2 Veřejné zdravotnictví 63,67

3 Dětská revmatologie 61,00

4 Dětská pneumologie 59,00

5 Hygiena dětí a dorostu 57,00

6 Paliativní medicína 57,00

7 Dětská nefrologie 56,50

8 Koloproktologie 56,33

9 Nukleární medicína 56,06

10 Klinická biochemie 55,92

11 Posudkové lékařství 55,91 12 Dětská neurologie 55,87

13 Hygiena a epidemiologie 55,78

14 Foniatrie 55,36

15 Urogynekologie 55,00

16 Tělovýchovné lékařství 54,53

17 Všeobecné praktické lékařství 54,51

18 Dětská otorinolaryngologie 54,36

19 Pracovní lékařství 54,30

20 Dětská gynekologie 54,22

21 Revmatologie 54,08

22 Dětské lékařství 53,84

23 Korektivní dermatologie 53,75

24 Hrudní chirurgie 53,43

25 Sexuologie 53,07

26 Dětská kardiologie 52,81

27 Rehabilitační a fyzikální medicína 52,63

28 Dětská urologie 52,50

29 Dětská gastroenterologie a hepatologie 52,00

30 Geriatrie 51,77

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 125

2 Vnitřní lékařství 111

3 Dětské lékařství 108

4 Chirurgie 83

5 Gynekologie a porodnictví 35

6 Psychiatrie 28

7 Radiologie a zobrazovací metody 25 8 Neurologie 25

9 Anesteziologie a intenzivní medicína 24

10 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 23

Tab. 3: 25 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Dětská revmatologie 100,00

2 Dorostové lékařství 75,00

3 Veřejné zdravotnictví 66,67

4 Paliativní medicína 60,00

5 Dětská pneumologie 50,00

6 Dětská nefrologie 50,00

7 Dětská gastroenterologie a hepatologie 50,00

8 Klinická biochemie 38,46

9 Nukleární medicína 37,50

10 Dětská otorinolaryngologie 36,36

11 Foniatrie 35,71

12 Kardiochirurgie 33,33

13 Koloproktologie 33,33

14 Klinická farmakologie 33,33

15 Patologie 31,82

16 Dětská a dorostová psychiatrie 29,41

17 Posudkové lékařství 27,27

18 Infekční lékařství 27,03

19 Dětská neurologie 26,67

20 Dětské lékařství 26,09

21 Psychiatrie 25,23

22 Dětská kardiologie 25,00

23 Korektivní dermatologie 25,00 24 Dětská dermatovenerologie 25,00

25 Rehabilitační a fyzikální medicína 24,69

Olomoucký kraj

Tab. 1: 24 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

průměrný

pořadí obor

věk

1 Posudkové lékařství 61,86

2 Paliativní medicína a léčba bolesti /*2010/ 59,50

3 Dětská dermatovenerologie 59,00

4 Dětská otorinolaryngologie 58,67

5 Foniatrie 57,75

6 Dětská pneumologie 57,00

7 Dorostové lékařství 57,00

8 Urogynekologie 57,00

9 Dětská urologie 56,67

10 Hrudní chirurgie 56,20

11 Onkochirurgie 55,63

12 Pneumologie a ftizeologie 54,53

13 Klinická biochemie 54,50

14 Dětské lékařství 54,22

15 Všeobecné praktické lékařství 54,13

16 Otorinolaryngologie 54,08

17 Hygiena obecná a komunální 54,00

18 Neuroradiologie 54,00

19 Soudní lékařství 54,00

20 Pracovní lékařství 53,56

21 Infekční lékařství 53,50

22 Dětská kardiologie 53,29 23 Patologie 52,88

24 Dětská neurologie 52,43

Tab. 2: 10 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 89

2 Vnitřní lékařství 61

3 Dětské lékařství 56

4 Chirurgie 33

5 Gynekologie a porodnictví 29

6 Otorinolaryngologie 13

7 Neurologie 13

8 Psychiatrie 12

Rehabilitační a fyzikální

9 11

medicína

Radiologie a zobrazovací

10 11

metody

Tab. 3: 19 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Hrudní chirurgie 60,00

2 Posudkové lékařství 57,14

3 Foniatrie 50,00

4 Paliativní medicína a léčba bolesti /*2010/ 50,00

5 Klinická biochemie 40,00

6 Onkochirurgie 37,50

7 Neurochirurgie 33,33

8 Dětská otorinolaryngologie 33,33

9 Dětská urologie 33,33 10 Otorinolaryngologie 32,50

11 Lékařská genetika 30,00

12 Dorostové lékařství 28,57

13 Soudní lékařství 28,57

14 Dětská kardiologie 28,57

15 Pneumologie a ftizeologie 26,32

16 Gynekologie a porodnictví 26,13

17 Všeobecné praktické lékařství 24,79

18 Dětské lékařství 24,67

19 Urologie 24,32

Zlínský kraj

Tab. 1: 23 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Hygiena obecná a komunální 69,00

2 Klinická osteologie 68,00

3 Sexuologie 67,00

4 Dorostové lékařství 66,00

5 Veřejné zdravotnictví 65,70

6 Onkochirurgie 63,00

7 Tělovýchovné lékařství 62,50

8 Posudkové lékařství 61,22

9 Pracovní lékařství 60,50

10 Dětská dermatovenerologie 59,50

11 Dětská otorinolaryngologie 59,00

12 Dětská a dorostová psychiatrie 58,50

13 Foniatrie 57,25

14 Popáleninová medicína 57,00

15 Plastická chirurgie 56,43 16 Intervenční radiologie 56,00

17 Radiační onkologie 55,44

18 Cévní chirurgie 55,00

19 Klinická onkologie 55,00

20 Všeobecné praktické lékařství 54,73

21 Infekční lékařství 54,58

22 Revmatologie 53,64

23 Klinická biochemie 53,22

Tab. 2: 11 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 83

2 Dětské lékařství 38

3 Vnitřní lékařství 25

4 Chirurgie 23

5 Gynekologie a porodnictví 17

6 Neurologie 11

7 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 10

8 Veřejné zdravotnictví 9

9 Anesteziologie a intenzivní medicína 9

10 Radiologie a zobrazovací metody 8

11 Oftalmologie 7

Tab. 3: 21 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Hygiena obecná a komunální 100,00

2 Klinická osteologie 100,00

3 Sexuologie 100,00 4 Onkochirurgie 100,00

5 Veřejné zdravotnictví 90,00

6 Dětská a dorostová psychiatrie 66,67

7 Dorostové lékařství 66,67

8 Radiační onkologie 55,56

9 Pracovní lékařství 50,00

10 Foniatrie 50,00

11 Tělovýchovné lékařství 50,00

12 Dětská dermatovenerologie 50,00

13 Klinická onkologie 45,45

14 Posudkové lékařství 44,44

15 Klinická biochemie 33,33

16 Gerontopsychiatrie 33,33

17 Cévní chirurgie 33,33

18 Plastická chirurgie 28,57

19 Všeobecné praktické lékařství 27,48

20 Revmatologie 27,27

21 Dermatovenerologie 26,32

Moravskoslezský kraj

Tab. 1: 20 oborů s nejvyšším průměrným věkem lékařů

pořadí obor průměrný věk

1 Tělovýchovné lékařství 66,00

2 Dorostové lékařství 63,80

3 Posudkové lékařství 60,25

4 Paliativní medicína 60,00

5 Dětská dermatovenerologie 59,00

6 Foniatrie 58,00

7 Pracovní lékařství 56,80 8 Nukleární medicína 55,36

9 Hygiena a epidemiologie 55,00

10 Dětská a dorostová psychiatrie 54,30

11 Všeobecné praktické lékařství 54,22

12 Epidemiologie 54,20

13 Hygiena obecná a komunální 54,00

14 Dětská chirurgie 53,71

15 Patologie 53,42

16 Klinická biochemie 53,35

17 Dětská kardiologie 53,29

18 Infekční lékařství 53,15

19 Paliativní medicína a léčba bolesti /*2010/ 53,14

20 Dětské lékařství 52,76

Tab. 2: 11 oborů s největším absolutním počtem lékařů nad 60 let

pořadí obor počet lékařů nad 60 let

1 Všeobecné praktické lékařství 150

2 Vnitřní lékařství 115

3 Dětské lékařství 89

4 Chirurgie 56

5 Gynekologie a porodnictví 49

6 Anesteziologie a intenzivní medicína 30

7 Neurologie 29

8 Rehabilitační a fyzikální medicína 25

9 Oftalmologie 22

10 Urologie 15

11 Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 15

Tab. 3: 20 oborů s největším podílem počtu lékařů nad 60 let

pořadí obor % z celku

1 Dorostové lékařství 80,00

2 Tělovýchovné lékařství 75,00

3 Foniatrie 50,00

4 Dětská revmatologie 50,00

5 Hrudní chirurgie 50,00

6 Posudkové lékařství 43,75

7 Epidemiologie 40,00

8 Patologie 36,84

9 Návykové nemoci 33,33

10 Dětská chirurgie 28,57

11 Paliativní medicína a léčba bolesti /*2010/ 28,57

12 Oftalmologie 26,83

13 Vnitřní lékařství 25,67

14 Všeobecné praktické lékařství 25,13

15 Gerontopsychiatrie 25,00

16 Gynekologie a porodnictví 24,50

17 Klinická onkologie 24,00

18 Rehabilitační a fyzikální medicína 23,81

19 Klinická biochemie 23,53

20 Urologie 23,44

Na základě výše uvedených dat se ministerstvo rozhodlo dlouhodobě podporovat obory, ve kterých je věkový průměr lékařů nejvyšší. Jde především o obory všeobecné praktické lékařství, vnitřní lékařství, dětské lékařství, chirurgie a gynekologie a porodnictví. Konkrétní způsoby podpory těchto oborů budou rozvedeny níže. Často uváděný nedostatek lékařů v menších specializačních oborech (např. gerontopsychiatrie, foniatrie, maxilofaciální chirurgie) je zdánlivý a dle uvedených dat jde o problém v regionální dostupnosti lékařů s odborností v úzkém specializačním oboru. I tuto problematiku ministerstvo řeší, a to nejen předkládaným návrhem koncepčních změn specializačního vzdělávání, ale i zcela konkrétními kroky, které se v praxi odrazí v kratším časovém horizontu než změna zákona.

S ohledem na skutečnost, že nálezem Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 437/2012 Sb., byl s účinností ode dne 10. prosince 2012 zrušen Národní registr zdravotnických pracovníků, nedisponuje ministerstvo v současné době daty, která by umožnila provedení komplexní analýzy, jež by sloužila jako podklad pro přípravu předkládaného návrhu zákona. Zrušení Národního registru zdravotnických pracovníků znamená neexistenci jednotného celostátního registru zdravotnických pracovníků a významně ztěžuje plnění úkolů ministerstva nejen při výkonu státní správy, ale také při přípravě předkládaného návrhu.

Ministerstvo zdravotnictví tedy postrádá detailní kvantitativní údaje, které by umožnily zobrazit problémy současného systému specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a při analýze těchto problémů vychází z informací od Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, dále jen „ÚZIS“, od odborné veřejnosti, členů Komise pro novou koncepci specializačního vzdělávání jmenovanou ministrem zdravotnictví MUDr. Svatoplukem Němečkem, MBA, odborných společností a v neposlední řadě od profesních komor lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a dále z informací známých ministerstvu z jeho vlastní činnosti. Ministerstvo tedy muselo vycházet z velké části také ze sekundárních dat, ze kterých lze ale získat jasné informace o stavu a problémech v postgraduálním vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.

Z průzkumu, který uskutečnila Česká lékařská komora a byl zveřejněn v únorovém vydání odborného časopisu Tempus Medicorum, jehož se zúčastnilo celkem 6480 lékařů (z toho 2804 mužů a 3664 žen) ministerstvo využilo níže uvedené informace.

Publikováno in: MROZEK, Zdeněk. Postgraduální vzdělávání lékařů. Tempus Medicorum. 2015, roč. 24, vyd. (2): s. 26-29. ISSN 1214-7524.

Mezi tazateli byli lékaři všech věkových kategorií zastoupeni rovnoměrně, nejvíce (68, 1%) respondentů byli lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru a relativně rovnoměrné bylo v anketě i zastoupení různých typů pracovišť.

Váš věk je

do 30 let včetně 1180 18.2%

31 - 40 1635 25.3%

41 - 50 1278 19.8%

51 - 60 1352 20.9%

61 let a více 1023 15.8%

Celkem odpovědí 6468

Vaše erudice je

absolvent LF 926 14.3%

po kmeni 894 13.8%

specializovaná způsobilost v oboru 4404 68.1%

jiná 244 3.8%

Celkem odpovědí 6468

Vaše pracoviště je ve/v

fakultní nemocnici 1282 19.8%

krajské nemocnici 1017 15.7%

jiném lůžkovém zařízení 1527 23.6%

ambulantním zařízení 2094 32.4%

jiné 548 8.5%

Celkem odpovědí 6468

Ze získaných odpovědí vyplývá následující:

35,3% respondentů navrhuje počet základních oborů radikálně snížit, a to až na počet 20 - 30 základních oborů specializačního vzdělávání lékařů. Další nejpočetnější skupina (35,4%) se vyslovila obecně pro snížení základních oborů, to znamená, že celkem 70,7% dotázaných lékařů si přeje redukci základních oborů. Navýšit jejich počet si přeje pouze 3% dotázaných lékařů, zbytek (26,3%) si přeje současný počet oborů ponechat.

Navrhuji počet základních oborů

radikálně snížit (20 - 30) 2286 35.3%

snížit (30 - 40) 2287 35.4%

ponechat (46) 1699 26.3%

zvýšit (50 - 60) 181 2.8%

radikálně zvýšit (60 - 70) 15 0.2%

Celkem odpovědí 6468

Co se týče nástavbových oborů (certifikovaných kurzů), pro radikální snížení se vyslovilo 16,6% respondentů, dále 34,1% dotázaných bylo pro snížení počtu nástavbových oborů a pro ponechání současného počtu oborů je 37,8% dotázaných.

Navrhuji počet certifikovaných kurzů (nástavbových atestací)

radikálně snížit (20 - 30) 1075 16.6%

snížit (30 - 40) 2206 34.1%

ponechat (50) 2448 37.8%

zvýšit (60 - 70) 676 10.5%

radikálně zvýšit (70 - 80) 63 1%

Celkem odpovědí 6468

Dalším dotazem v anketě byla spokojenost lékařů se současným systémem postgraduálního vzdělávání.

Drtivá většina (80,1%) považuje tento systém za nevyhovující a dle jejich názoru vyžaduje zásadní změny. Pouze 0,9% procent respondentů považuje uvedený systém za vyhovující bez nutnosti změn. Zbytek (19%) dotázaných považuje systém za dobrý, ale přesto vyžadující určité změny.

Současný systém postgraduálního vzdělávání lékařů

je vyhovující a nepotřebuje změny 60 0.9%

je dobrý, ale potřebuje kultivaci 1226 19%

nevyhovuje a potřebuje zásadní změny 5181 80.1%

Celkem odpovědí 6467

V otázce zkrácení doby vzdělávání na dobu vyžadovanou evropskými normami (zpravidla 3-4 roky) se většina respondentů (55,2%) shoduje na tom, že současný stav vyžaduje zásadní změnu a 29,9% respondentů vyžaduje v tomto smyslu mírné změny. Celkem 85,1% dotázaných lékařů tedy podporuje zkrácení délek specializačního vzdělávání v základních oborech (upraveno směrnicí 2005/36/ES ve znění směrnice 2013/55/EU). Pouze 8,3% dotázaných považuje současný stav s ohledem na délky základních oborů za vyhovující.

Jak nutné je, podle Vás, provést následující změny: "Zkrácení doby vzdělávání na dobu vyžadovanou evropskými normami (zpravidla 3-4 roky)" 1 – současný stav vyhovuje; 2 - vyžaduje mírné úpravy; 3 - vyžaduje zásadní změnu; 0 - nevím

1 534 8.3%

2 1935 29.9%

3 3567 55.2%

0 431 6.7%

Celkem odpovědí 6467

Pokud jde o možnost absolvovat větší část vzdělávacího programu vzdělávání v zařízení nižšího typu, 59,3% procent respondentů bylo pro zásadní změny v současném systému, kdy je mladý lékař v rámci specializačního vzdělávání nucen opouštět „mateřské“ pracoviště na poměrně dlouhou dobu (v závislosti na konkrétním vzdělávacím programu). A 29% procent dotázaných se vyslovilo pro mírné změny. Změny v tomto ohledu tedy podporuje celkem 88,3% dotázaných lékařů. Pouze 6,3% dotázaných vyhovuje současný stav.

Jak nutné je, podle Vás, provést následující změny: "Umožnit absolvovat větší část vzdělávacího programu vzdělávání v zařízení nižšího typu." 1 – současný stav vyhovuje; 2 - vyžaduje mírné úpravy; 3 - vyžaduje zásadní změnu; 0 - nevím

1 407 6.3%

2 1874 29%

3 3838 59.3%

0 348 5.4%

Celkem odpovědí 6467

V otázce vymezení povinností školitele a školícího zdravotnického zařízení vůči školenci 62,2% respondentů požaduje výraznou změnu současného systému, kdy je v zákoně nejasně vymezen rozsah povinností školitele a vzniká tím neúměrné odpovědnost školitele za případnou škodu způsobenou školencem při zanedbání odborného dohledu, který ale není zákonem nijak definován. Pro mírné úpravy se vyslovilo 26,1% dotázaných. Lze tedy shrnout, že změna v této oblasti požadována 88,3% dotázaných lékařů. Současný stav považuje za vyhovující 4,7% dotázaných.

Jak nutné je, podle Vás, provést následující změny: "Jednoznačněji definovat povinnosti školitele a školícího zdravotnického zařízení vůči školenci." 1 – současný stav vyhovuje; 2 - vyžaduje mírné úpravy; 3 - vyžaduje zásadní změnu; 0 - nevím

1 307 4.7%

2 1688 26.1%

3 4021 62.2%

0 451 7%

Celkem odpovědí 6467

Možnost jmenovat do akreditační komise více zástupců z neakademického prostředí je podporována celkem 64,5% dotázaných a současný stav vyhovuje 12,5% respondentů.

Jak nutné je, podle Vás, provést následující změny: "Jmenovat do akreditačních komisí více zástupců z neakademického prostředí." 1 – současný stav vyhovuje; 2 - vyžaduje mírné úpravy; 3 - vyžaduje zásadní změnu; 0 - nevím

1 810 12.5%

2 2066 31.9%

3 2106 32.6%

0 1485 23%

Celkem odpovědí 6467

Pro zjednodušení akreditačního řízení, které je i dle názoru ministerstva nepřiměřeně administrativně náročné tak, aby mohli být akreditovaní všichni poskytovatelé zdravotních služeb (v otázce je chybně uveden pojem zdravotnické zařízení) se vyslovuje celkem 77,4% dotázaných a jen 7,9% vyhovuje současná úprava akreditačního řízení.

Jak nutné je, podle Vás, provést následující změny: "Zjednodušit akreditační řízení tak, aby akreditována mohla být všechna zdravotnická zařízení, která splňují podmínky registrace." 1 – současný stav vyhovuje; 2 - vyžaduje mírné úpravy; 3 - vyžaduje zásadní změnu; 0 - nevím

1 509 7.9%

2 2192 33.9%

3 2815 43.5%

0 951 14.7%

Celkem odpovědí 6467

Zavedení kontroly akreditovaných zařízení, zda plní své povinnosti při vzdělávání lékařů, podporuje celkem 78,5% dotázaných lékařů a 9,1% vyhovuje současná stav.

Jak nutné je, podle Vás, provést následující změny: "Zavedení kontroly akreditovaných zařízení, zda plní své povinnosti při vzdělávání lékařů." 1 – současný stav vyhovuje; 2 - vyžaduje mírné úpravy; 3 - vyžaduje zásadní změnu; 0 - nevím

1 589 9.1%

2 2173 33.6%

3 2905 44.9% 0 800 12.4%

Celkem odpovědí 6467

Na otázku, zda souhlasí s tvrzením že: „Jeden lékař se specializovanou způsobilostí může mít odborný dohled nad maximálně dvěma školenci s certifikátem o absolvování základního kmene a po dobu tohoto dohledu musí být přítomen ve zdravotnickém zařízení, být stále komunikačně dostupný a musí být schopen se do 15 minut na výzvu dostavit na pracoviště školence.“ odpovědělo 58,4% dotázaných lékařů kladně a 41,6% záporně. Toto bylo pro ministerstvo podnětem k dalšímu jednání o této problematice a podmínky odborného dohledu byly po podrobných jednáních s odborníky stanoveny precizněji a na základě požadavků praxe.

Souhlasíte s tvrzením: "Jeden lékař se specializovanou způsobilostí může mít odborný dohled nad maximálně dvěma školenci s certifikátem o absolvování základního kmene a po dobu tohoto dohledu musí být přítomen ve zdravotnickém zařízení, být stále komunikačně dostupný a musí být schopen se do 15 minut na výzvu dostavit na pracoviště školence."

ano 3781 58.4%

ne 2688 41.6%

Celkem odpovědí 6469

V souvislosti s aplikací zákona v praxi a z podnětů z odborné zdravotnické veřejnosti byly identifikovány zejména tyto další nedostatky stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb.:

- Nedostatečné vymezení některých pojmů, které ve svém důsledku vede k nejednotnému výkladu jednotlivých zákonných ustanovení. V praxi

je nejzávažnějším problémem nedostatečné zákonné vymezení pojmu odborného dohledu. Nejednoznačnost pojmu má přímý vliv na kvalitu poskytovaných zdravotních služeb. Tato problémová situace je ještě navíc umocněna skutečností, že Česká lékařská komora zastává ve věci výkonu odborného dohledu jiný výklad než ministerstvo. Za účelem zvýšení kvality poskytovaných zdravotních služeb je dále třeba podrobněji definovat podmínky doškolení lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, které je zákonným předpokladem pro výkon zdravotnického povolání po jeho dlouhodobém přerušení.

- Systém specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů je málo stabilní a podléhá častým zásadním změnám. Z praxe tak vyplývá například

jednoznačný požadavek ukotvení základních kmenů, které jsou součástí základních oborů lékařů podle vyhlášky č. 185/2009 Sb., přímo do zákona. Tento krok povede ke stabilizaci specializačního vzdělávání lékařů, jelikož provádění změn bude navázáno na změnu zákona. Obdobné zákonné ukotvení základních kmenů se bude nově týkat také zdravotnického povolání farmaceuta. Stabilizačním prvkem bude také navržená racionalizace celkového počtu základních oborů specializačního vzdělávání lékařů. Právě časté změny v oblasti specializačního vzdělávání lékařů vedly ke skutečnosti, že po sečtení základních oborů a certifikovaných kurzů existuje celkem 96 různých odborností, což je jistě jeden z nejvyšších počtů na světě. Je proto nutné tento počet racionalizovat, zvláště s přihlédnutím k demografickým předpovědím, kdy v příštích desetiletích v EU hrozí nedostatek lékařů prakticky ve všech oborech. Racionalizace počtu oborů a jejich větší horizontální prostupnost jsou velmi citlivým tématem a jeví se jako jeden z nejzávažnějších problémů stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb. a jeho prováděcích právních předpisů. V některých případech je tak na základě odborné diskuze navrhováno sloučení jednotlivých oborů, v jiných je doporučeno odstranění bariér mezi příbuznými obory. Příkladem je navrhované sloučení pediatrických oborů – dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost – do jediného oboru, za předpokladu zachování určitých specifik jednotlivých oborů v rámci oboru společného. Příkladem větší horizontální prostupnosti jednotlivých oborů je odstranění bariér ve vzdělávání mezi oborem interní lékařství a všeobecné praktické lékařství.

Dále na základě podnětů z praxe vyplynula potřeba zkrácení stávajících minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech. Stávající systém minimálních délek je dle řady názorů z odborné praxe nevyhovující. Zkrácení minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech by rovněž mohlo řešit i problém nedostatku lékařů se specializovanou způsobilostí v určitých oblastech, neboť umožní lékaři dřívější vstup do odborné praxe a současně může snížit celkový počet lékařů odcházejících realizovat specializační vzdělávání do zahraničí, kde může být minimální celková délka tohoto vzdělávání kratší než v České republice.

Nová úprava by rovněž měla navázat na předcházející znění zákona č. 95/2004 Sb. a znovu ukotvit výčet základních oborů specializačního vzdělávání přímo v zákoně jako jednu z jeho příloh. Tato změna by rovněž měla přinést větší stabilitu systému specializačního vzdělávání, neboť lze předpokládat, že by tak nedocházelo k příliš častým změnám v počtu a struktuře oborů specializačního vzdělávání a i případné změny by byly vždy podrobeny široké diskuzi v rámci legislativního procesu.

- Složitý systém akreditačního řízení a příliš přísné podmínky na akreditované zařízení. Stávající pojetí akreditačního řízení je příliš složité a administrativně náročné.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., akreditační řízení zjednoduší a zefektivní. Zjednodušení akreditací bude představovat zjednodušený režim udělení akreditace pro základní kmeny. O udělení akreditace na vzdělávání v základních kmenech by nově rozhodovalo přímo ministerstvo, a to podle parametrů stanovených prováděcím předpisem. Posouzení akreditační komisí by tak v tomto případě bylo omezeno pouze na případy odůvodněných pochybností o tom, zda jsou naplněny podmínky prováděcího předpisu. To výrazně zrychlí akreditační řízení (mezní lhůta pro vydání meritorního rozhodnutí se ze stávajících až 6 měsíců zkrátí na 2 měsíce) a díky nastavení mírnějších parametrů na akreditovaná zařízení prováděcím právním předpisem se tak zlepší dostupnost specializačního vzdělávání lékařů v základních kmenech.

Jako garant provázanosti a srovnatelnosti požadavků na akreditovaná zařízení uvedených v jednotlivých vzdělávacích programech, a to základních oborů i nástavbových oborů, budou působit tzv. vzdělávací rady. Tyto rady budou celkem tři, a to Vzdělávací rada lékařů, dále Vzdělávací rada zubních lékařů a Vzdělávací rada farmaceutů. Kompetence těchto rad budou shodné. Půjde zejména o posuzování jednotné struktury a vzájemné srovnatelnosti vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a nástavbových oborů. Jejich činnost tak bude přispívat ke stabilizaci specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.

- Nedostatečné vymezení zákonných podmínek pro uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta u osob, které tuto způsobilost získaly mimo členské státy Evropské unie. V praxi

působí problémy zejména formulace ustanovení § 36 zákona č. 95/2004 Sb. Toto ustanovení řeší problematiku výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta na území České republiky na dobu určitou, a to bez procesu uznání způsobilosti. V praxi se vyskytují problémy s aplikací tohoto ustanovení. Z textu například nelze jednoznačně dovodit, že k žádosti o vydání rozhodnutí o povolení výkonu zdravotnického povolání na dobu určitou je povinností doložit osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělávání podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (tzv. nostrifikace), přestože vzhledem k systematickému výkladu ustanovení § 36 lze tuto povinnost dovodit a v rámci správního řízení byla tato povinnost již opakovaně dovozována právě odvolacím orgánem. Nicméně tento nedostatek způsobuje řadu aplikačních potíží v praxi. Dalším problémem ustanovení § 36 je, že není stanoven žádný maximální časový rozsah povolení k výkonu zdravotnického povolání na území ČR. Ad absurdum si tak lze představit situaci, kdy by tento institut mohl být nástrojem obcházení zákonem stanoveného procesu uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území ČR u osob, které tuto způsobilost získaly mimo EU (například udělením povolení k výkonu zdravotnického povolání na třicet let). Návrh upravuje znění ustanovení § 36 tak, aby jeho výklad byl jednoznačný a zároveň účelně naplňoval úmysl zákonodárce ve výjimečných případech umožnit výkon zdravotnického povolání na území ČR na dobu určitou, a to bez procesu uznání způsobilosti stanoveného v § 34 zákona č. 95/2004 Sb.

- Praktické problémy týkající se poradních orgánů ministerstva. Na základě zákona

č. 95/2004 Sb. ministerstvo zřizuje jako jeden ze svých poradních orgánů akreditační komise a atestační komise. Zákon č. 95/2004 Sb. pak velmi obecně uvádí, že tyto jmenuje ministr zdravotnictví na návrh příslušných subjektů. V praxi se však vyskytují problémy například s rovnoměrným rozprostřením členů těchto poradních orgánů podle jednotlivých navrhovacích míst. Z dosavadních zkušeností je žádoucí, aby v uvedených poradních orgánech ministerstva bylo rovnoprávné zastoupení jak státní správy, akademických institucí, profesních komor i odborných společností. Důvodem je skutečnost, že v minulosti v některých případech docházelo k disproporčnímu členění těchto komisí a bylo jim vytýkáno „odtržení od reality a běžné praxe“. Návrh tak jednoznačně ukotví, které subjekty jsou oprávněny činit návrhy na jmenování členů těchto poradních orgánů a jakým způsobem ministr zdravotnictví z těchto jmenuje jednotlivé členy. U členů akreditačních komisí dojde také ke zrušení zákazu opakovaného výkonu funkce člena akreditační komise, a to na základě podnětů z praxe, kdy je namítáno, že především specializační obory a nástavbové obory s menším počtem zájemců o vzdělávání nemají tolik erudovaných odborníků, aby mohly zajistit obměňování členů akreditačních komisí v zákonem určených lhůtách, neboť dle stávajícího znění je funkční období člena akreditační komise pětileté a tuto funkci lze vykonávat nejvýše ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Zákon č. 95/2004 Sb. upravuje podmínky získávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Dále upravuje podmínky specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, jejichž splněním získávají specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Zákon č. 95/2004 Sb. rovněž stanoví okruh činností, které jsou lékaři, zubní lékaři a farmaceuti oprávněni vykonávat na základě získání odborné způsobilosti a dále okruh činností, které jsou oprávněni vykonávat na základě získání specializované způsobilosti. Mimo úpravy podmínek specializačního vzdělávání řeší rovněž problematiku financování specializačního vzdělávání. Zákon dále upravuje oblast celoživotního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.

Zákon č. 95/2004 Sb. dále upravuje proces akreditačního řízení, na jehož základě lze zákonem stanovenému okruhu žadatelů vydat rozhodnutí o udělení akreditace k uskutečňování vzdělávacích programů nebo jejich částí a tímto fakticky realizovat specializační vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Úprava akreditačního řízení v zákoně č. 95/2004 Sb. má charakter správního řízení, a tudíž lze v tomto případě subsidiárně aplikovat zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 95/2004 Sb. dále stanoví povinnosti akreditovaných zařízení. Vedle procesních ustanovení o akreditačním řízení zákon č. 95/2004 Sb. zakotvuje postavení a činnost akreditační komise jakožto poradního orgánu ministerstva.

Další rozsáhlou materií, kterou se zákon č. 95/2004 Sb. zabývá, je problematika uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta na území České republiky. Zákon upravuje podmínky uznávání kvalifikace pro osoby, které způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta získaly v jiném členském státě EU, a dále pro osoby, které tuto způsobilost získaly mimo členské státy EU.

Zákon č. 95/2004 Sb. obsahuje také výčet správních deliktů a sankcí, které lze za tyto delikty ukládat, a to v případě nesplnění zákonem stanovených povinností.

Zákon č. 95/2004 Sb. vstoupil v účinnost dne 2. dubna 2004 a do dnešního dne byl celkem šestkrát novelizován. Rozsáhlé změny zákona č. 95/2004 Sb. přinesl zákon č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákon č. 346/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon‚ č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče‚ a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. První z nich reagoval na přijetí zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Citovaným zákonem došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005, o uznávání odborných kvalifikací, do českého právního řádu. Novela provedená zákonem č. 189/2008 Sb. tak byla provedena za účelem harmonizace českých právních předpisů s evropskou legislativou. Zákon č. 346/2011 Sb. pak reagoval na problémy, které vyplynuly z praktické aplikace ustanovení zákona č. 95/2004 Sb. upravujících financování specializačního vzdělávání. Tato novela tak provedla pouze dílčí změny zákona č. 95/2004 Sb., a to konkrétně pouze v rámci dotačního programu rezidenčních míst. Rozsáhlejší a komplexní novela zákona č. 95/2004 Sb. tedy od roku 2008 nebyla provedena. Od této doby však nastala celá řada nových skutečností v oblasti vzdělávání zdravotnických pracovníků, které jsou mimo jiné navázány na rychlý rozvoj ve zdravotnické vědě a výzkumu, a které je třeba zohlednit v rámci právní úpravy specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Hlavním cílem návrhu je úprava zákona č. 95/2004 Sb. aktuálním potřebám. Navržené změny jsou podpořeny skutečností, že období od výše zmíněné poslední komplexní novely zákona č. 95/2004 Sb. je dostatečně dlouhé na to, aby ministerstvo na základě podnětů z odborné zdravotnické veřejnosti mohlo posoudit praktické použití zákona č. 95/2004 Sb. a na základě toho vyhodnotit, která ustanovení zákona je nutné podrobit revizi.

1.4 Identifikace dotčených subjektů

Dotčenými subjekty jsou:

- absolventi lékařských a farmaceutických fakult

- školenci zařazení ve specializační přípravě

- lékaři, zubní lékaři, farmaceuti a se specializovanou způsobilostí

- akreditovaná zařízení ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb.

- poskytovatelé zdravotních služeb

- fyzické a právnické osoby, které chtějí poskytovat specializační vzdělávání nebo doplňující odbornou praxi podle zákona č. 95/2004 Sb.

- Ministerstvo zdravotnictví

- pověřené organizace ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb.

- stavovské organizace

- kraje

1.5 Popis cílového stavu

Návrh si klade za cíl komplexně upravit stávající systém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a to v souladu s aktuálními potřebami v oblasti zdravotnictví. Tyto potřeby vycházejí jednak z nových poznatků ve zdravotnické vědě a výzkumu, ale především z požadavků a potřeb praxe.

Návrh rovněž reaguje na praktickou aplikaci stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb. a jeho cílem je tak také odstranění problémů, které v souvislosti s právním výkladem zákona č. 95/2004 Sb. vznikají. Jedním z dílčích cílů návrhu je tak mimo jiné odstranit nejednoznačnost a vágnost některých zákonných pojmů, které v praxi působí zásadní výkladové problémy.

Hlavním cílem návrhu je však celkově stabilizovat a zkvalitnit systém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, neboť stávající právní úprava předmětného vzdělávání může být jedním z důvodů odchodu těchto zdravotnických pracovníků do zahraničí, a to předně absolventů lékařských a farmaceutických fakult, kteří se díky stávajícímu systému specializačního vzdělávání v České republice odcházejí školit do jiných států, kde jsou podmínky vzdělávání nastaveny pro školence příznivěji (například délka vzdělávání je kratší).

Návrh by tak měl především zjednodušit postavení školence zařazeného ve specializační přípravě, snížit administrativní náročnost uskutečňování specializačního vzdělávání poskytovatelům zdravotních služeb a dalším oprávněným subjektům a současně jednoznačně definovat podmínky specializačního vzdělávání (posuzování zdravotní způsobilosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, přerušení výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a povinnost následného doškolení, požadavky na školitele a garanta oboru, více reprezentativní složení atestačních komisí a akreditačních komisí). Dosažení hlavních cílů je tak provázáno s těmito dílčími cíli:

- definování výkonu zdravotnického povolání lékaře pod odborným dozorem a pod odborným dohledem,

- stanovení maximálního počtu školenců, nad kterými může jeden školitel vykonávat odborný dozor a stanovení maximálního počtu školenců, nad kterými může jeden školitel vykonávat odborný dohled, což umožní bližší a intenzivnější spolupráci mezi školitelem a školencem, která vyvrcholí účasti školitele na atestační zkoušce vlastního školence,

- vymezení samostatných kompetencí lékaře po získání odborné způsobilosti a po absolvování základního kmene,

- ukotvení základních kmenů lékařů a farmaceutů a základních oborů specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů i farmaceutů přímo do zákona a zavedení zákonného zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví obsah vzdělávání v základních kmenech lékařů a farmaceutů, a to namísto stávajícího definování obsahu vzdělávání v rámci vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání lékařů. Změna základních kmenů nebo změna obsahu vzdělávání v nich tak bude navázána na změnu zákona, eventuálně prováděcího právního předpisu, a bude tak přístupná širší diskuzi odborné zdravotnické veřejnosti,

- revize celkového počtu základních oborů specializačního vzdělávání lékaře, a to v návaznosti na demografické předpovědi, podle kterých v příštích desetiletích v Evropské unii hrozí nedostatek lékařů prakticky ve všech oborech,

- zkrácení minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech, a to v některých případech na spodní úroveň minimální délky uvedené ve směrnici 2005/36/ES,

- přesnější definice role školitele lékaře v rámci specializačního vzdělávání a zavedení povinnosti účasti školitele při vlastním výkonu atestační zkoušky jeho školence, z důvodu dosud spíše formální role školitele v rámci specializačního vzdělávání,

- vznik funkce tzv. odborného garanta pro každé akreditované pracoviště, který bude odborně zaštiťovat specializační vzdělávání v daném oboru pro příslušné akreditované zařízení, v tomto rámci bude například vybírat uchazeče na funkci školitele a následně tomuto školiteli přidělí školence,

- zjednodušení stávající úpravy akreditačního řízení tak, aby byla přehlednější a srozumitelnější pro adresáty normy a aby zároveň umožnila širokému spektru subjektů získat akreditaci ministerstva k uskutečňování vzdělávacích programů,

- zřízení Vzdělávacích rad, které budou působit jako garanti jednotné struktury a srovnatelnosti vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání a nástavbových oborů,

- zpřesnění podmínek uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky u osob, které získaly odborné vzdělávání v jiných než členských státech Evropské unie.

V obecné rovině lze shrnout, že je snahou zákon č. 95/2004 Sb. upřesnit a aktualizovat, přiměřeně jej zjednodušit a zvýšit jeho přehlednost tak, aby se v něm odborná veřejnost lépe orientovala. Tyto kroky přispějí k účelnějšímu naplňování zákona č. 95/2004 Sb. v praxi.

1.6 Zhodnocení rizika

Problematika uznávání odborných kvalifikací je upravena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005, o uznávání odborných kvalifikací. Uváděná směrnice však již byla do českého právního řádu transponována zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na kterou navázal zákon č. 189/2008 Sb. Tento zákon harmonizoval příslušná ustanovení zákona č. 95/2004 Sb., týkající se uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta na území České republiky, s výše uvedenou směrnicí. Vzhledem k této skutečnosti tak není nečinnost v této věci spojena s rizikem zahájení řízení o porušení práva EU ze strany Evropské komise.

Neprovedení změn ve stávajícím znění zákona č. 95/2004 Sb. není spojeno ani s žádnými dalšími právními riziky.

Nejzávažnějším rizikem spojeným s nečinností je riziko stagnace kvality zdravotních služeb poskytovaných pacientům v České republice. Příčinou možné stagnace je skutečnost, že specializační vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů nebude odpovídat nejnovějším trendům a poznatkům zdravotnického výzkumu a vědy.

Dalším rizikem je přetrvávání mezer a nejasností v právní úpravě. Tento nedostatek právní úpravy způsobuje problémy v aplikaci zákona v praxi, a to adresátům této právní normy i samotnému ministerstvu v pozici správního orgánu (například v oblasti akreditačního řízení nebo v oblasti uznávání kvalifikací osob, které je získaly mimo členské státy Evropské unie). Praktickým dopadem tohoto nedostatku zákona č. 95/2004 Sb. je množení dotazů adresátů normy na jednoznačný výklad, který však mnohdy lze učinit pouze na základě použití analogie. Tento stav není z hlediska právní jistoty adresátů žádoucí.

2. Návrh variant řešení 2.1 Varianta č. 1 - Nulová varianta 2.2 Varianta č. 2 – Úprava prováděcích právních předpisů k zákonu č. 95/2004 Sb.

a úprava vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání a oborů certifikovaných kurzů lékařů, zubních lékařů a farmaceutů

2.3 Varianta č. 3 - Úprava zákona č. 95/2004 Sb.

2.4 Vyhodnocení navržených variant z hlediska dosažení dílčích cílů

2.4.1 Definování výkonu zdravotnického povolání lékaře pod odborným dozorem a odborným dohledem

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Při této variantě by zůstala zachována stávající definice odborného dohledu (§ 2 písm. f) zákona č. 95/2004 Sb.),

Č. 1 

která není jednoznačná a přináší výkladové problémy v praxi.

Tato varianta není přípustná, neboť práva a povinnosti nemohou být stanovena pouze prováděcím právním

Č. 2 předpisem. Z tohoto důvodu je též vyloučena možnost

úpravy ve vzdělávacím programu, který nemá charakter právního předpisu.

Uvedeného cíle lze dosáhnout pouze úpravou zákona,

Č. 3 

konkrétně přeformulováním ustanovení § 2 písm. f).

2.4.2 Stanovení maximálního počtu školenců, nad kterými může jeden školitel vykonávat odborný dozor a stanovení maximálního počtu školenců, nad kterými může jeden školitel vykonávat odborný dohled

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Při této variantě by zůstal zachován stávající stav, kdy právní úprava specifikuje pouze maximální počet školících míst na konkrétním akreditovaném pracovišti, a to v návaznosti na požadavky jednotlivých vzdělávacích programů. Tato úprava tak nereflektuje, v jaké fázi specializačního vzdělávání se školenec nachází.

Č. 1 

Je zřejmé, že čím více povinné praxe (včetně výkonů) má školenec splněno, tím méně intenzivní dohled nad ním musí být vykonáván, neboť skutečnost, že lékař je před ukončením specializační přípravy a před vykonáním atestační zkoušky znamená, že již musí být schopen samostatně vykonávat povolání lékaře a samotné úspěšné složení atestační zkoušky mu dává pouze zákonné právo k výkonu samostatného povolání lékaře. Stávající právní úprava tak dostatečně pružně neumožňuje zejména školiteli, který vykonává odborný dohled, rozvrhnout výkon tohoto odborného dohledu mezi školence v rozdílných etapách specializačního vzdělávání.

V rámci této varianty by jednotlivé vzdělávací programy mohly stanovit maximální počty školenců pro jednoho školitele pro různé fáze specializačního vzdělávání. Vzhledem ke skutečnosti, že vzdělávací programy vznikají

Č. 2 pro každý obor specializačního vzdělávání zvlášť (znění

navrhuje akreditační komise příslušného oboru), hrozí, že nebude udržen jednotný maximální počet a každý obor bude mít svou vlastní úpravu, což by jistě působilo v praxi zmatečně a nepřehledně.

Jako nejvhodnější se tak jeví úprava v zákoně, neboť jedině tak lze dosáhnout jednotné úpravy. Úprava

Č. 3 

v zákoně je rovněž přehlednější pro odbornou i laickou veřejnost.

2.4.3 Vymezení samostatných kompetencí lékaře po získání odborné způsobilosti a po absolvování základního kmene

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Při této variantě by zůstal zachován stávající stav, kdy zákon nepřiznává žádné samostatné kompetence lékaři s odbornou způsobilostí, což se dle názorů z praxe

Č. 1 

nejeví jako vhodné, neboť lékař během předcházejícího studia získá určité penzum teoretických a praktických znalostí, které by měl být schopen aplikovat v praxi, čímž by mohl kompenzovat nedostatek lékařů v některých oblastech.

Vzhledem ke skutečnosti, že stanovením kompetencí je založeno oprávnění k výkonu některých činností, nelze

Č. 2 

tohoto cíle dosáhnout prováděcím právním předpisem ani vzdělávacími programy.

Založit oprávnění k výkonu některých činností lze pouze

Č. 3 

úpravou zákona č. 95/2004 Sb.

2.4.4 Ukotvení základních kmenů lékařů a farmaceutů a základních oborů specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů i farmaceutů přímo do zákona

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Tyto varianty znamenají zachovat stávající stav, kdy výčet

Č. 1 

základních kmenů stanoví prováděcí právní předpis, konkrétně vyhláška č. 185/2009 Sb. Nejeví se jako vhodné zachovat tento stav, neboť dle provedených zjišťování je jako jedna ze zásadních vad systému specializačního vzdělávání spatřována právě v jeho častých změnách a malé stabilitě. Tato skutečnost je

Č. 2 

způsobena také tím, že výčet základních kmenů a základních oborů specializačního vzdělávání je ukotven pouze v prováděcím právním předpise, jehož případné změny mohou být prováděny pružně a opakovaně v krátkých časových úsecích.

Z hlediska zajištění hlubší stability systému se jeví jako

Č. 3 vhodné ukotvit výčet základních kmenů a základních

oborů přímo do zákona.

2.4.5 Revize celkového počtu základních oborů specializačního vzdělávání lékaře, a to v návaznosti na demografické předpovědi, podle kterých v příštích desetiletích v Evropské unii hrozí nedostatek lékařů prakticky ve všech oborech, a zkrácení minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech, a to v některých případech na spodní úroveň minimální délky uvedené ve směrnici 2005/36/ES

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Tato varianta znamená zachování současného stavu „rozdrobené“ medicíny a existence velkého množství různých odborností spolu se stanovenou minimální délkou vzdělávání, která převyšuje průměrnou délkou v jiných členských státech EU. Z hlediska statistických zjištění

Č. 1 týkajících se nedostatku lékařů a vysokého věku lékařů

v některých oborech se nejeví udržení tohoto stávajícího systému jako vhodné. Rovněž z průzkumu České lékařské komory vyplývá, že samotní lékaři by uvítali možnost zkrácení stávajících délek vzdělávání a dřívější nástup do samostatné odborné praxe.

Tohoto dílčího cíle by mohlo být dosaženo úpravou vyhlášky č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů,

Č. 2 

a následnou úpravou příslušných vzdělávacích programů. Z hlediska zajištění větší stability systému specializačního vzdělávání se však varianta ukotvení v prováděcím právním předpise nejeví jako vhodná.

Tato varianta je úzce navázána na dílčí cíl ukotvení základních kmenů a základních oborů lékařů v zákoně. Tato varianta se jeví jako vhodná, neboť díky ukotvení

Č. 3 na úrovni zákona bude každá změna navázána

na legislativní proces a podrobena tak široké diskuzi odborné veřejnosti, což zajistí větší stabilitu systému specializačního vzdělávání.

2.4.6 Přesnější definice role školitele lékaře v rámci specializačního vzdělávání a zavedení povinnosti účasti školitele při vlastním výkonu atestační zkoušky jeho školence, z důvodu dosud spíše formální role školitele v rámci specializačního vzdělávání a vznik funkce tzv. odborného garanta

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Tato varianta znamená zachování stávajícího stavu, kdy není role školitele přesně definována a neexistuje ukotvení povinnosti účasti školitele při výkonu atestační zkoušky školence, který mu byl přidělen. Neexistuje rovněž institut odborného garanta, který by odborně zaštiťoval specializační vzdělávání v daném oboru pro každé akreditované zařízení.

Č. 1 

Z šetření provedených Českou lékařskou komorou jednoznačně vyplynulo, že samotní lékaři by uvítali zpřesnění povinností školitele a jeho užší sepětí se školencem a současně by taktéž uvítali větší kontrolu průběhu specializačního vzdělávání na jednotlivých akreditovaných pracovištích. Tuto funkci by částečně zastával právě garant oboru.

Vzhledem ke skutečnosti, že navrhované instituty zahrnují stanovení povinnosti a povinnosti mohou být ukládány

Č. 2 toliko na základě zákona a nikoliv prováděcího právního

předpisu, nelze pro dosažení tohoto dílčího cíle uvažovat tuto variantu.

Povinnost školitele, stanovení dalších podmínek výkonu

Č. 3 jeho funkce a zavedení funkce garanta oboru lze provést

pouze úpravou zákona.

2.4.7 Zjednodušení stávající úpravy akreditačního řízení

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Tato varianta znamená zachování současného stavu, kdy je proces udělení nebo prodloužení akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části

Č. 1 administrativně náročný a časově zdlouhavý. Dle

průzkumu České lékařské komory si také většina z dotazovaných lékařů přeje právě zjednodušení akreditačního procesu.

Proces udělení nebo prodloužení akreditace je svým charakterem správním řízení, které mimo jiné upravuje

Č. 2 

procesní práva a povinnosti účastníků řízení. Úprava v prováděcím právním předpise tak není možná.

Jako jediná možná varianta se jeví právě úprava příslušných ustanovení zákona, v jejímž rámci by bylo

Č. 3 možné zjednodušit administrativní náročnost řízení

a v některých případech zkrátit lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci.

2.4.8 Zřízení Vzdělávacích rad

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Tato varianta znamená zachování současného stavu, kdy neexistuje orgán, který by odborně zajišťoval jednotnou

Č. 1 strukturu a provázanost jednotlivých vzdělávacích

programu, případně řešil „střety“, které mohou vzniknout mezi jednotlivými vzdělávacími programy.

Tato varianta není možná, neboť poradní orgán

Č. 2 

ministerstva nelze zřídit prováděcím právním předpisem.

Jedinou možnou variantou je úprava zákona, kterou se

Č. 3 

zřídí nový poradní orgán ministerstva, jehož úkolem bude odborně garantovat jednotnou strukturu vzdělávacích programů a řešit případné střety mezi jednotlivými vzdělávacími programy.

2.4.9 Zpřesnění podmínek uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky u osob, které získaly odborné vzdělávání v jiných než členských státech Evropské unie

Varianta Zhodnocení dosažení dílčího cíle

Tato varianta znamená zachovat stávající stav, kdy podmínky výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta definuje ustanovení § 36, které je často kritizováno pro nejednoznačný výklad. Ze stávajícího znění není například jasné, jaké doklady se k žádosti přikládají (mimo obecných náležitostí žádosti stanovených správním řádem). Tuto skutečnost lze dovodit pouze výkladem v návaznosti na jiná ustanovení zákona. Tento stav tak způsobuje problémy především v aplikační praxi.

Č. 1 

V praxi se rovněž neosvědčilo, že zákonné ustanovení nerozlišuje mezi vydáním rozhodnutí § 36 za účelem provedení jednorázových výkonů a za účelem dlouhodobější praxe v České republice. Podněty z praxe poukazují na to, že řízení o žádostech směřujících k povolení pouze jednorázových výkonů by mělo být méně náročné a naopak více pružné tak, aby bylo umožněno například vysoce erudovaným zahraničním odborníkům provést jednorázový výkon v České republice bez velké administrativní zátěže.

V rámci této varianty by bylo možné provést úpravu vyhlášky č. 188/2009 Sb., o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, části třetí upravující přihlášku k aprobační zkoušce, zkušební komisi a dále samotný obsah, průběh a hodnocení aprobační zkoušky. Touto variantou by tak došlo k dosažení pouze dílčího cíle zpřesnění podmínek uznávání způsobilosti k výkonu

Č. 2 

zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky u osob, které získaly odborné vzdělávání v jiných než členských státech Evropské unie. Nebylo by tak například možné zpřesnit podmínky výkonu zdravotnického povolání bez uznání způsobilosti podle § 36, což je oblast, kde se v současné době vyskytuje řada výkladových problémů.

Jedinou možnou variantou tak zůstává úprava zákona,

Č. 3 

a to zejména ustanovení § 36.

2.5 Vyhodnocení jednotlivých variant

2.5.1 Varianta č. 1 - Nulová varianta

Tato varianta znamená zachování současného stavu zákona č. 95/2004 Sb. Při uplatnění této varianty tak budou i nadále přetrvávat výkladové problémy. Současně nebude možné modernizovat systém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů podle aktuálních poznatků medicínské vědy a dále zohlednit zkušenosti plynoucích z praktického používání zákona.

Tato varianta se tak nejeví jako vhodná, neboť neumožňuje dosažení výše popsaných cílů.

2.5.2 Varianta č. 2 - Úprava prováděcích právních předpisů k zákonu č. 95/2004 Sb. a následná úprava vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání a oborů certifikovaných kurzů lékařů, zubních lékařů a farmaceutů

Jednou z možných variant je úprava prováděcích právních předpisů k zákonu č. 95/2004 Sb. a úprava vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání a oborů certifikovaných kurzů lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, jež stanoví minimální celkovou délku specializační přípravy, členění, rozsah a obsah této přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru včetně doplňkové praxe a typ pracoviště, na němž praxe probíhá, a které ministerstvo v souladu s ustanovením § 5 odst. 5, § 8 odst. 5, § 11 odst. 6 a § 21e odst. 2 schvaluje a zveřejňuje ve svém Věstníku. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro získání specializované způsobilost. Touto variantou by bylo možné dosáhnout pouze dílčích cílů.

Například úpravou vyhlášky č. 185/2009 Sb., kterou se stanoví obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí, minimální délka specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů, převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání a na základní kmeny a obory certifikovaných kurzů a minimální délka vzdělávání v nich, by bylo možné dosáhnout pouze dílčího cíle, a to zkrácení minimálních délek vzdělávání v oborech specializačního vzdělávání v certifikovaných kurzech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů na spodní úroveň minimální délky uvedené ve směrnici 2005/36/ES, a současně by mohla být provedena redukce počtu tzv. základních oborů specializačního vzdělávání lékařů.

Úpravou vyhlášky č. 188/2009 Sb., o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, by bylo možné upravit podrobnosti výkonu aprobační zkoušky pro osoby, které odbornou kvalifikaci k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta získaly v jiném než členském státě EU a současně chtějí toto zdravotnické povolání vykonávat v České republice. Ani touto úpravu by však nemohly být upraveny všechny aspekty týkající se uznání odborné kvalifikace získané v jiném než členském státě EU.

Touto variantou tak nelze dosáhnout dalších cílů k dosažení popsaného cílového stavu, neboť větší část podmínek specializačního vzdělávání a vzdělávání v certifikovaných kurzech vychází přímo ze zákona a prováděcí právní předpis a stejně tak vzdělávací program nemůže nahrazovat znění zákona, potažmo být se zákonem v rozporu. Některé z dílčích cílů spočívající se stanovení nových práv a povinností by rovněž nebylo možné realizovat cestou úpravy prováděcích právních předpisů. V rámci této varianty by tak nebylo možné zjednodušit akreditační řízení, upravit podmínky uznání odborné kvalifikace k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta osobám, které tuto odbornou kvalifikaci získaly mimo prostor Evropské unie, zpřesnit definici odborného dohledu a odstranit další nejasnosti stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb. Systém specializačního vzdělávání by také nemohl být stabilizován ukotvením základních kmenů lékařů a farmaceutů a základních oborů specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů na úrovni zákona.

Tato varianta se tak nejeví jako vhodná, neboť neumožňuje dosažení všech výše popsaných cílů.

2.5.3 Varianta č. 3 - Úprava zákona č. 95/2004 Sb.

Optimálním řešením se jeví úprava zákona č. 95/2004 Sb., neboť větší části z výše uvedených cílů, tj. zejména zjednodušení akreditačního řízení, stabilizace specializačního

vzdělávání ukotvením základních kmenů lékařů a farmaceutů a výčtu oborů specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, úpravy podmínek uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta u osob, které odbornou kvalifikaci získaly v jiném než členském státě Evropské unie, zpřesnění zákonných

pojmů a definic, úprav ve složení členů jednotlivých poradních orgánů ministerstva, nelze dosáhnout jinak než cestou změny zákona č. 95/2004 Sb.

Úprava zákona č. 95/2004 Sb. si klade za cíl vnést do systému specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů jasná pravidla, která nebudou činit problémy v aplikační praxi, budou v souladu s legislativou Evropské unie, ale umožní do jisté míry i návrat k osvědčeným prvkům předchozí právní úpravy specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

Přínosy lze spatřovat v dosažení cílového stavu popsaného v bodě 1.5 této zprávy. Těchto přínosů lze dosáhnout pouze uplatněním varianty č. 3 popsané výše.

Návrh úpravy zákona č. 95/2004 Sb. z větší části pouze zpřesňuje některé procesy, které již v praxi probíhají na základě stávajícího znění zákona. Lze tak předpokládat, že s návrhem nebude spojen vznik dodatečných nákladů.

Zvýšení nákladů na státní rozpočet přichází v úvahu v souvislosti se změnou náležitostí žádosti o dotaci na rezidenční místo pro vzdělávání lékaře v základním kmeni. Předpokladem je, že dojde ke zvýšení počtu podaných žádostí o tuto dotaci, a tudíž bude nezbytné alokovat více finančních prostředků z rozpočtové kapitoly ministerstva, ze které je dotace podle ustanovení § 21a zákona č. 95/2004 Sb. poskytována. Konkrétní finanční objem však nelze v tuto chvíli určit. Předpokládá se, že dojde ke zvýšení počtu podaných žádostí o tuto dotaci, a tudíž bude nezbytné alokovat více finančních prostředků z rozpočtové kapitoly ministerstva, ze které je dotace podle ustanovení § 21a zákona č. 95/2004 Sb. poskytována. Konkrétní finanční objem však nelze v tuto chvíli určit. Při zachování stávající výše dotace na základní kmen 13.000,- Kč měsíčně a současných podmínek jejího přidělování lze odhadovat navýšení nákladů na dotační program rezidenční místa o 78.000.000,- Kč.

Na základě vyhodnocení mezirezortního připomínkového řízení bylo vyhověno návrhu Českomoravské konfederace odborových svazů. Účast na vzdělávání v prvním základním kmeni a v prvním základním oboru, do kterého je školenec zařazen podle tohoto zákona se dle předkládaného návrhu bude nově považovat za zvyšování kvalifikace podle zákoníku práce (v současném znění zákona je toto považováno za prohlubování kvalifikace). Jiné vzdělávání než v prvním základním kmeni a v prvním základním oboru, do kterého je školenec zařazen podle tohoto zákona, se bude považovat za prohlubování kvalifikace podle zákoníku práce. V návaznosti na dikci zákoníku práce může v případě zvyšování kvalifikace zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít kvalifikační dohodu, jejíž podstatou je závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvyšování kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil. V návaznosti na tuto změnu lze očekávat zvýšení nákladů zaměstnavatelů zdravotnických pracovníků ve specializační přípravě, jejich pokrytí předpokládáme navýšením dotace na rezidenční místa poskytované akreditovaným zařízením podle zákona č. 95/2004 Sb. Tyto náklady lze prozatím odhadnout na cca 300.000.000,- Kč.

Další náklady bude představovat zavedení nových bezpečnostních prvků pro doklady o odborné kvalifikaci získané na základě postgraduálního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů prováděcím právním předpisem k tomuto zákonu. Dopady na státní rozpočet budou záviset na počtu vydávaných dokladů, které se dají, s ohledem na připravovanou komplexní změnu postgraduálního vzdělávání, jen těžko odhadovat. Cena jedné listiny se základními bezpečnostními prvky je přibližně 7,- Kč. V současné době lze kvalifikovaně odhadovat vydání 4500 kusů uvedených dokladů ročně.

Pro poskytovatele zdravotních služeb lze jednoznačně spatřovat ekonomický přínos v jasném vymezení kompetencí lékaře po absolvování základního kmene. Tento lékař bude dříve způsobilý samostatně vykonávat povolání v přesně vymezených činnostech, tzn. bez dohledu jiného lékaře. Tím pádem se odpovídajícím způsobem sníží personální náklady na provedení jednotlivých zdravotních výkonů.

Náklady na specializační vzdělání jednotlivého lékaře nelze konkrétně vyčíslit. Pro dosažení tohoto cíle by bylo nutné provést vyčíslení nákladu pro každý samotný lékařský obor zvlášť. V současné době je těchto oborů celkem 96 (46 základní a 50 nástavbových). I kdybychom k tomuto kroku přistoupili, nebylo by možné zjistit objektivní výši nákladů na specializační vzdělání jednotlivého lékaře v daném oboru, protože průběh specializačního vzdělávání každého lékaře je individuální. Specializační vzdělávání probíhá při výkonu povolání lékaře u různých poskytovatelů zdravotních služeb akreditovaných pro dané vzdělávací programy. S ohledem na odlišné podmínky v jednotlivých akreditovaných zařízeních (nemocnice fakultní, okresní krajské, ambulance, atd.) a tím pádem i na různé náklady na specializační vzdělávání tedy není možné tyto ekonomické dopady přesně vyčíslit.

Obecně lze však předpokládat, že celkové náklady na specializační vzdělávání se v souvislosti s předkládaným návrhem sníží, a to zejména z důvodu zkrácení délky vzdělávání v jednotlivých oborech specializačního vzdělávání lékařů. Realizace výdajů výše popsaných bude finančně zajištěna v rámci výdajů schváleného rozpočtu kapitoly 335 Ministerstvo zdravotnictví v jednotlivých letech.

4. Návrh řešení

4.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Jako nejvhodnější se jeví varianta uvedená v bodě 2.3 této zprávy, tj. provedení úpravy zákona č. 95/2004 Sb. Požadovaných cílů, které spočívají v modernizaci specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a odstranění nejasností stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb., totiž nelze dosáhnout jinak, než provedením úpravy zákona č. 95/2004 Sb.

5. Implementace doporučení varianty a vynucování

Za implementaci regulace bude odpovědné ministerstvo.

6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude provádět ministerstvo. Při této činnosti bude ministerstvo vycházet z podnětů odborné zdravotnické veřejnosti (odborné společnosti sdružené v ČLS JEP, poskytovatelé zdravotních služeb, profesní komory a další), které vycházejí z praktické aplikace zákona č. 95/2004 Sb. Zdrojem informací o účinnosti navrhované regulace budou pro ministerstvo také výsledky z prováděné kontrolní činnosti.

7. Závěr

7.1 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady a dopady na životní prostředí

Lze předpokládat, že s návrhem nebude spojen vznik dodatečných nákladů na státní rozpočet.

Zvýšení nákladů na státní rozpočet přichází v úvahu pouze v souvislosti se změnou náležitostí žádosti o dotaci na rezidenční místo pro vzdělávání lékaře v základním kmeni. Předpokladem je, že dojde ke zvýšení počtu podaných žádostí o tuto dotaci, a tudíž bude nezbytné alokovat více finančních prostředků z rozpočtové kapitoly ministerstva, ze které je dotace podle ustanovení § 21a zákona č. 95/2004 Sb. poskytována. Konkrétní finanční objem však nelze v tuto chvíli určit.

Pokud dojde ke zkrácení délky v některých oborech specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech, vyžádá si to zásadní změnu obsahu vzdělávání. Změna obsahu vzdělávání si vyžádá vytvoření zcela nových vzdělávacích programů a zajištění jejich akreditace.

Realizace výdajů výše popsaných bude finančně zajištěna v rámci výdajů schváleného rozpočtu kapitoly 335 Ministerstvo zdravotnictví v jednotlivých letech.

Navrhovaná úprava nepředpokládá vznik nákladů na ostatní veřejné rozpočty.

Náklady mohou vzniknout subjektům, které zajišťují uskutečňování vzdělávání v oborech specializačního vzdělávání a v nástavbových oborech v souvislosti s potřebou akreditovat nové vzdělávací programy. Nárůst by však neměl být nijak zásadní, neboť vzdělávací programy jsou akreditovány na dobu určitou a jejich prodloužení nebo nová akreditace vzdělávacího programu, která je závislá na rozvoji vědy a uznávaných medicínských postupů, probíhá průběžně.

Navrhovaná úprava nepředpokládá dopady na sociální prostředí ani dopady na životní prostředí.

7.2 Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami,

jimiž je ČR vázána

Na oblast, která je předmětem úpravy předkládaným návrhem zákona, se vztahuje především ustanovení čl. 4 odst. 1 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (LZPS).

K ustanovení čl. 4 odst. 1 LZPS je možno uvést, že předkládaný zákon sice ponechává některé otázky ke konkretizaci a podrobné úpravě prováděcími právními předpisy, ale vždy dostatečným způsobem specifikuje základy k podzákonnému provedení. Veškerá práva a povinnosti jsou tak v souladu s ustanovením čl. 4 odst. 1 LZPS ukládány pouze na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod.

Předkládaný zákon má význam i z hlediska práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu dle čl. 26 LZPS. Dle tohoto ustanovení může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. S ohledem na význam výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pro ochranu zdraví je potřeba přesné regulace této oblasti nepochybná. Právo na svobodnou volbu povolání se zde dostává do střetu s dalším ústavně garantovaným právem, a to právem na ochranu života a zdraví (čl. 1 a čl. 31 LZPS). Při konfliktu dvou konkurujících si základních subjektivních práv je třeba přistoupit k tzv. testu proporcionality. Kolizi mezi základními právy je třeba vyřešit tak, aby hodnotnější z nich bylo chráněno s minimálním omezením méně hodnotného. Ústavní soud České republiky aplikuje při kolizi subjektivních práv (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994 Pl. ÚS 4/94), tento princip a v souladu s ním si i předkladatel kladl následující otázky. Umožňuje předkládaný návrh dosáhnout stanoveného cíle? Ano, předkládaný návrh je způsobilým prostředkem k regulaci podmínek získání způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a naplňuje proto kritérium vhodnosti. Předkladatel zkoumal, zda by požadovaného stavu nemohlo být dosaženo i jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se jiných základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že jiné opatření či úprava podzákonnými normami v tomto případě nejsou možné. Předkládaný návrh zákona tak naplňuje i kritérium potřebnosti. Předkladatel zkoumal i otázku závažnosti obou v kolizi stojících základních práv s ohledem na systémová, kontextová a hodnotová kritéria a dospěl k závěru, že omezení práva na svobodnou volbu povolání v limitech ustanovení čl. 26 odst. 2 LZPS je s ohledem na závažnost práva na ochranu života a zdraví přiměřené.

K právu na svobodnou volbu povolání dle čl. 26 LZPS se při přípravách návrhu předkládaného zákona zvažovala i navrhovaná úprava § 5 odst. 3 věta poslední předkládaného návrhu. Dle tohoto ustanovení je podmínkou pro výkon povolání lékaře ve funkci vedoucího lékaře nebo primáře mimo jiné osvědčení o splnění podmínek k výkonu vedoucího lékaře nebo primáře vydaného Českou lékařskou komorou v souladu se zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. K tomu předkladatel uvádí, že podmínky pro výkon povolání lékaře stanoví pouze zákon (odborná a zdravotní způsobilost, bezúhonnost) a podmínky pro výkon vedoucí funkce s nimi nelze ztotožňovat či zaměňovat. Podmínky pro výkon funkce vedoucího lékaře nijak nesouvisí s podmínkami pro výkon povolání lékaře. Vedoucí funkce obsazuje dle svého uvážení zaměstnavatel a to v zásadě bez pravidel (dle vnitřních pravidel zaměstnavatele). Česká lékařská komora dle výše citovaného zákona může stanovit podmínky, které musí splňovat její členové, chtějí-li spolu s příslušným výkonem povolání lékaře vykonávat i funkci vedoucího lékaře. Nejde ale o další podmínky výkonu povolání, protože samotný výkon povolání tímto není podmíněn. Česká lékařská komora dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) citovaného zákona dbá, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor. Toto může komora v rámci svých pravomocí osvědčit a dle předkládaného návrhu je to podmínkou pro výkon funkce vedoucího lékaře. Člen komory se proti vydání resp. nevydání osvědčení může právními prostředky bránit. V této souvislosti si předkladatel dovoluje odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. října 2001 I. ÚS 208/2000, ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou souladu vydávání obdobných osvědčení pro výkon povolání farmaceutům s právem na svobodnou volbu povolání dle čl. 26 LZPS. Ústavní soud neshledal rozpor této právní úpravy s ústavním pořádkem a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Navrhovaná úprava zákona č. 95/2004 Sb. je v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Na předmětnou oblast úpravy se nevztahují mezinárodní smlouvy, jimiž by byla ČR vázána.

7.3 Zhodnocení slučitelnosti navrhované úpravy s předpisy EU

Částí VII. zákona č. 95/2004 Sb. byla do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (dále jen „směrnice 2005/36/ES“) a nařízení Komise (EU) č. 213/2011 ze dne 3. března 2011, kterým se mění přílohy II a V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací. Tato část zákona č. 95/2004 Sb. je v současné době novelizována v rámci transpoziční novely zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, který je v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (čj. MŠMT 2489/2015).

Návrh nově stanoví základní obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v rámci své přílohy, jejíž součástí bude i uvedení délek vzdělávání v základních oborech. V případě lékařů je navrženo u některých oborů zkrátit tyto délky na minimální hranici vyplývající ze směrnice 2005/36/ES. Návrh tak není se směrnicí 2005/36/ES v tomto ohledu v rozporu.

Návrh dále upravuje a zpřesňuje podmínky pro uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta u osob, které nejsou osobami vyjmenovanými v části sedmé (státní příslušníci členského státu, osoby s trvalým pobytem na území České republiky, rodinní příslušníci těchto osob, státní příslušníci jiného než členského státu, bylo-li jim v České republice nebo v jiném členském státě přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství, státní příslušníci jiného než členského státu, byl-li jim na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu, rodinní příslušníci těchto osob, byl-li jim povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky, osoby, kterým byl na území České republiky přiznán azyl nebo doplňková ochrana, nebo jejich rodinného příslušníka, byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky, a zaměstnanci vyslaní na území České republiky v rámci volného poskytování služeb, pokud odbornou kvalifikaci pro výkon zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta získali nebo toto povolání vykonávali v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice) nebo nezískaly odbornou kvalifikaci v jiném členském státě. Směrnice 2005/36/ES v čl. 2 odst. 2 stanoví, že každý členský stát může na svém území podle svých právních předpisů povolit státním příslušníkům členských států, kteří jsou držiteli odborné kvalifikace, jež nebyla získána v členském státě, vykonávat regulované povolání, úprava této oblasti je tedy ve výlučné pravomoci jednotlivých členských států.

Návrh je plně slučitelný se směrnicí 2005/36/ES i s ostatními předpisy EU.

Předkládaný návrh zákona navazuje na novelu zákona č. 95/2004 Sb., která je součástí návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznání odborné kvalifikace a jiné

způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznání odborné kvalifikace), ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony, který zpracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (čj. MŠMT 2489/2015). V současné době je tento návrh předložen Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 581/0.

7.4 Zhodnocení korupčních rizik

Při získávání a uznání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta existují korupční rizika zejména při udělování akreditace v akreditačním řízení. Udělením akreditace vzniká poskytovateli zdravotních služeb oprávnění k uskutečňování vzdělávání lékařů, zubních lékařů nebo farmaceutů. Udělení akreditace je také podmínkou pro získání dotace na specializační vzdělávání z dotačního programu rezidenčních míst.

Tato rizika jsou minimalizována tím, že návrh zákona stejně jako stávající znění zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta ve znění pozdějších předpisů, precizně formuluje náležitosti a podmínky akreditačního řízení, ale především tím, že ministerstvo zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komise pro jednotlivé obory specializačního vzdělávání, případně i pro obory nástavbové, doplňující odborné praxe a základní kmeny.

Postup jmenování členů akreditační komise je upraven přímo v zákoně, a to tak, aby se na jmenování členů podílelo jak ministerstvo, tak Česká lékařská komora nebo Česká stomatologická komora nebo Česká lékárenská komora (vždy dle daného oboru) a lékařské nebo farmaceutické fakulty (také dle daného oboru). Akreditační komise je tedy jmenována z odborníků pro daný obor vždy tak, aby jednu třetinu členů tvořili kandidáti navržení ministerstvem, jednu třetinu zástupci komor a jednu třetinu zástupci akademické obce. Funkční období akreditační komise je pětileté.

Tento kolektivní orgán posuzuje žádosti o udělení, prodloužení či odejmutí akreditace. Ministerstvo pak o udělení nebo neudělení akreditace rozhoduje na základě stanoviska akreditační komise. Tímto způsobem se značně snižuje riziko, že by v akreditačním řízení rozhodovaly osoby, které jsou jakýmkoliv způsobem majetkově nebo osobně provázány s žadateli o udělení, prodloužení či odejmutí akreditace. Zákonem upravený proces posuzování žádostí v akreditačním řízení poskytuje dostatečnou ochranu proti korupčním rizikům.

Korupční rizika lze spatřovat také při samotném získávání specializačního vzdělávání složením atestační zkoušky. Korupční rizika jsou v tomto případě minimalizována již stávající úpravou, a to tím, že atestační zkouška se koná podle zkušebního řádu a před atestační komisí složenou nejméně ze tří členů, přičemž jeden člen je vždy jmenován na návrh České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České lékárnické komory (dle daného oboru) a jeden člen je vždy současně členem akreditační komise. Odborné atestační komise zřizuje ministerstvo jako svůj poradní orgán z odborníků dle oboru vykonávané atestační zkoušky.

Členy atestační komise jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh univerzit, České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České lékárnické komory (dle daného oboru), odborných společností, akreditovaných zařízení, vzdělávacích zařízení a pro obor posudkové lékařství též na návrh Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení. Jména členů jednotlivých odborných atestačních komisí jsou předem zveřejňována způsobem umožňující dálkový přístup. Splnění předpokladů ke konání atestační zkoušky (splnění požadavků vzdělávacího programu) posuzuje a rozhoduje o něm ministerstvo, o samotném výsledku atestační zkoušky rozhoduje atestační komise hlasováním. Atestační zkoušky se dle navrhované úpravy vždy účastní i školitel uchazeče, případně garant oboru. Předkládaný návrh zákona snižuje možnost korupčních rizik tím, že postup provádění atestačních zkoušek činí ještě transparentnějším (např. povinná přítomnost školitele či garanta oboru při atestační zkoušce, povinnost zveřejnit jména členů atestační komise příslušné pro konkrétní termín). Tento transparentní postup provádění atestačních zkoušek poskytuje silnou ochranu proti korupčním rizikům.

Další oblastí, ve které je třeba spatřovat korupční rizika, je spolufinancování specializačního vzdělávání zdravotnických pracovníků formou dotací na rezidenční místo. Dotace na rezidenční místo je poskytována ze státního rozpočtu na částečnou úhradu nákladů spojených se specializačním vzděláváním na dobu délky specializačního vzdělávání rezidenta a je důležitým prostředkem k podpoře vzdělávání lékařů především v oborech, ve kterých hrozí jejich nedostatek. Korupční rizika jsou v navrhovaném zákoně, stejně jako ve stávající úpravě, minimalizována především transparentním postupem výběru příjemců dotace. Ministerstvo uveřejňuje ve Věstníku ministerstva a způsobem umožňujícím dálkový přístup každý rok spolu s výší dotace na rezidenční místo i Metodiku dotačního řízení pro rok následující.

Dotace na rezidenční místo se poskytuje na základě žádosti akreditovaného zařízení, které má již s účastníkem specializačního vzdělávání uzavřenou pracovní smlouvu, a to minimálně v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby (dotace na rezidenční místo je poměrně snížena dle rozsahu pracovní doby). Ministerstvo po posouzení formálních náležitostí žádostí předkládá žádosti k odbornému posouzení výše popisovaným akreditačním komisím (vždy pro příslušný obor).

Akreditační komise dle zákona posuzuje žádosti zejména z hlediska kvality zajištění a průběhu celého vzdělávacího programu, personálního, věcného a technického zajištění rezidenčního místa a z hlediska regionální dostupnosti a územního rozložení rezidenčních míst. Akreditační komise jako kolektivní poradní orgán ministerstva vypracuje hodnocení žádostí a jejich pořadí. O přidělení dotací rozhoduje ministerstvo, rozhodnutí je odůvodněné. Výběr účastníka specializačního vzdělávání na rezidenční místo se provádí prostřednictvím výběrového řízení. Ministerstvo uveřejňuje oznámení o vyhlášení výběrového řízení na rezidenční místo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Celý proces spolufinancování specializačního vzdělávání je tedy maximálně transparentní a na rozhodnutí o přidělení dotace se podílí odborný kolektivní orgán. Tímto předkládaný návrh zákona, stejně jako stávající právní úprava, vylučuje korupční rizika.

Korupční rizika je třeba hledat také v úpravě uznávání odborných kvalifikací. Zákon č. 95/2004 Sb. v části sedmé upravuje uznávání způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta získané v jiném členském státě EU a volné poskytování služeb hostující osobou. Tato úprava vychází plně ze závazků České republiky plynoucích z členství v Evropské unii a z evropského práva. S ohledem na to, že v rámci této úpravy je aplikována základní svoboda pohybu osob a služeb, korupční rizika jsou při uznávání kvalifikace těchto osob minimální.

Komplikovanější je problematika uznávání kvalifikace lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, na které se nevztahuje úprava hlavy sedmé. Těmto osobám je uznávána kvalifikace na základě úspěšného složení aprobační zkoušky, po prokázání zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti a po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce. Zde je třeba spatřovat jistá korupční rizika, která jsou ale minimalizována úpravou obdobnou úpravě postupu získávání specializované způsobilosti úspěšným složením atestační zkoušky. Aprobační zkouška se skládá taktéž před zkušební komisí dle zkušebního řádu. Zkušební komisi zřizuje ministerstvo jako svůj poradní orgán, členy zkušební komise jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České lékárnické komory (dle daného oboru), odborných společností a lékařských či farmaceutických fakult. Postup ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce bude stanoven prováděcím právním předpisem. Stejně jako v případě atestačním zkoušek lze i zde konstatovat, že tento postup poskytuje silnou ochranu proti korupčním rizikům.

Z hlediska ochrany před korupcí je možné shrnout, že navrhovaná právní úprava nepřináší nová korupční rizika. V předkládaném návrhu jde v oblasti uznávání kvalifikací převážně o zpřesnění právní úpravy stávající a výše popsané základní principy budou zachovány. Při hodnocení stávající právní úpravy nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by při uznávání odborné způsobilosti docházelo ke korupci, a proto není nutné ji v těchto ohledech zásadně měnit. Zpřesnění právní úpravy by přesto mělo být pro minimalizaci korupčních rizik přínosem.

7.5 Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí

a osobních údajů

Při získávání a uznání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta je třeba zhodnotit dopady navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. Týká se to oblastí:

a) dokládání zdravotní způsobilosti, b) dokládání bezúhonnosti, c) podávání žádostí,

d) vedení dokumentace o průběhu specializačního vzdělávání a e) vedení evidence o lékařích, zubních lékařích a farmaceutech zařazených do specializačního vzdělávání ministerstvem zdravotnictví.

Požadavek na doložení zdravotní způsobilosti je přiměřený s ohledem na skutečnost, že lékař, zubní lékař a farmaceut při výkonu povolání přichází do přímého tělesného kontaktu s pacientem. Osoba v postavení pacienta je také odkázána na úsudek lékaře, zubního lékaře a farmaceuta o průběhu léčby, při které dochází k zásadním zásahům do tělesné integrity člověka. Považujeme proto za účelné požadovat prokázání zdravotní způsobilosti, tzn. absenci vybraných infekčních a duševních chorob u lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Seznam chorob, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu zdravotnického pracovníka, je obsažen ve vyhlášce č. 271/2012 Sb., o stanovení seznamu nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, nelékařského zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, obsahu lékařských prohlídek a náležitostech lékařského posudku (vyhláška o zdravotní způsobilosti zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka).

Problematika ochrany osobních údajů při dokládání zdravotní způsobilosti lékařským posudkem je dostatečným způsobem řešena již zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění posledních předpisů, a vyhláškou č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění posledních předpisů. Není proto třeba zde spatřovat nová rizika ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, neboť mlčenlivost zdravotnických pracovníků je stanovena výše uvedenými právními předpisy. Obecná povinnost mlčenlivosti úředních osob o skutečnostech, o nichž se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny, je pak upravena v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění posledních předpisů.

Při prokazování bezúhonnosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta je třeba, aby ministerstvo získalo a zpracovalo osobní údaje uchazeče o získání či uznání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Údaj o odsouzení za trestný čin je dle zákona č. 101/ 2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění posledních předpisů, kvalifikován jako údaj citlivý a s ohledem na to je tento údaj také zpracováván.

Je třeba zdůraznit, že ochrana života a zdraví je jedna ze základních ústavních hodnot a je třeba vždy poměřovat na základě testu proporcionality, zda je možné v zájmu ochrany života a zdraví zasahovat do ochrany soukromí a osobních údajů. Zákonodárce v obdobných případech dává přednost ochraně života a zdraví, ovšem zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů nesmí být neomezený. Stejně tak je stanoveno i ve výše citovaném zákoně o ochraně osobních údajů, že citlivé údaje je možné zpracovávat, jedná-li se o zpracování při výkonu státní správy v oblasti zdravotnictví.

Prokazování bezúhonnosti k lékařskému povolání slouží s ohledem na zranitelnost pacienta k prokázání základních osobnostních kvalit vykonavatele lékařského povolání, za jejich splnění považuje předkladatel skutečnost, že uchazeč nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Předkladatel nepovažuje za nepřiměřený a nedůvodný zásah do ochrany soukromí a osobních údajů požadovat v tomto případě prokázání bezúhonnosti.

Dalším rizikem pro ochranu soukromí a osobních údajů je problematika podávání žádostí dle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění posledních předpisů (např. žádosti o udělení akreditace, o poskytnutí dotace na rezidenční místo). V těchto žádostech je zpravidla třeba poskytnout ministerstvu údaje kvalifikované jako osobní. Pro tuto oblast je dostatečná ochrana soukromí a osobních údajů obsažena již v samotné obecné úpravě správního řízení. Předkládaný návrh zákona proto nepřináší v souvislosti se správním řízením o žádostech dle zákona č. 95/2004 Sb. žádná nová rizika pro ochranu soukromí a osobních údajů.

Akreditované zařízení je povinno na základě udělení akreditace vést dokumentaci o průběhu specializačního vzdělávání a dle předkládaného návrhu zákona také evidenci pracovní docházky jednotlivých školenců. Navrhovaná právní úprava nepřináší žádná nová rizika pro ochranu soukromí a osobních údajů při vedení evidencí o průběhu specializačního vzdělávání, protože povinnosti při zpracování těchto údajů jsou upraveny jinými právními předpisy.

Ministerstvo zdravotnictví vede evidenci o lékařích, zubních lékařích a farmaceutech zařazených do specializačního vzdělávání nebo doplňující praxe a o těch, kteří již získali specializovanou způsobilost. Pro potřeby této evidence je nově požadován jediný nový údaj nad rámec stávající právní úpravy, a to identifikační číslo osoby, bylo-li jí přiděleno.

Identifikační číslo osoby je standardně požadovaným údajem v evidencích usnadňující jejich vedení a vedení případných správních řízení se subjektem údajů. Tento údaj bude zpracováván stejným postupem jako údaje požadované již stávající právní úpravou a neznamená podstatná rizika pro ochranu osobních údajů. Evidence lékařů, zubních lékařů a farmaceutů je důležitým předpokladem výkonu státní správy v oblasti zdravotnictví. V právní úpravě této evidence dle předkládaného návrhu novely zákona nedochází k výrazným změnám, a to s ohledem na skutečnost, že se v současné době připravuje novela zákona o zdravotních službách a předmětem této novely je nová úprava Národního registru zdravotnických pracovníků.

Zákon o zdravotních službách obsahoval úpravu Národního registru zdravotnických pracovníků, který měl být spravován Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR. Tento registr byl s účinností ode dne 10. prosince 2012 zrušen nálezem Ústavního soudu č. 437/2012 Sb. Hlavním důvodem zrušení byl neoprávněný zásah do soukromí zdravotnických pracovníků, resp. jejich práva na informační sebeurčení. Zrušení Národního registru zdravotnických pracovníků znamená neexistenci jednotného celostátního registru zdravotnických pracovníků a významně ztěžuje plnění úkolů ministerstva při výkonu státní správy v oblasti zdravotnictví. Ve stávajícím znění zákona č. 95/2004 Sb. je za tímto účelem upravena alespoň evidence lékařů, zubních lékařů a farmaceutů ve vztahu ke specializačnímu vzdělávání.

V současné době se připravuje novela zákona o zdravotních službách, která bude upravovat Národní registr zdravotnických pracovníku v souladu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu. Příprava právní úpravy Národního registru zdravotnických pracovníků je ale již s odkazem na nález Ústavního soudu komplikovaná a dosud není jasné, v jaké konečné podobě bude do zákona o zdravotních službách právní úprava Národního registru zdravotnických pracovníků přijata. Pokud bude v zákoně o zdravotních službách nová úprava Národního registru zdravotnických pracovníků obsažena, ministerstvo plánuje propojení stávajících evidencí lékařů, zubních lékařů a farmaceutů dle zákona č. 95/2004 Sb. tak, aby nebyly údaje vedeny duplicitně a minimalizovala se zátěž kladená na subjekty údajů i na jejich ochranu.

Při dodržování povinností vyplývajících ze správního řádu a zákona o ochraně osobních údajů jsou uvedená rizika přiměřeně kompenzována.

8 Konzultace a zdroje dat

Návrh byl připravován a projednáván na půdě Ministerstva zdravotnictví. Konzultační proces návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb. probíhal především v rámci Komise pro novou koncepci specializačního vzdělávání.

Za účelem projednávání a vypracování předkládaného návrhu byla ministrem zdravotnictví MUDr. Svatoplukem Němečkem, MBA, prakticky ihned po jeho nástupu do funkce ustavena Komise pro novou koncepci specializačního vzdělávání pod vedením náměstka pro zdravotní péči prof. MUDr. Josefa Vymazala, DSc. (dále také jen „Komise“).

Členy této Komise byli jmenováni:

MUDr. Aleš Bílek

MUDr. Jiří Běhounek

Prof. MUDr. Zdeněk Broukal, CSc.

Prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA

Doc. MUDr. Vojtěch Havlas, Ph.D.

Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.

MUDr. David Kasal

MUDr. Mgr. Tomáš Kocourek

MUDr. Josef Liehne

Prof. MUDr. Milan Macek, DrSc.

MUDr. Hana Malíková, Ph.D.

MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D.

MUDr. Petr Svačina, CSc.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.

MUDr. Aleš Bílek byl do Komise jmenován jako předseda akreditační komise pro obor radiologie a byl zástupcem základního oboru specializačního vzdělávání lékařů z malé nemocnice. MUDr. Jiří Běhounek v Komisi zastupoval Asociaci krajů ČR, v minulosti byl také vědeckým sekretářem odborné České společnosti pro ortopedii a traumatologii. Prof. MUDr. Zdeněk Broukal, CSc. byl jmenován jako reprezentant zubních lékařů, je předsedou Stomatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Prof. Karel Cvachovec, CSc., MBA byl jmenován jako zástupce vedení České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a zároveň byl předsedou akreditační komise pro základní obor anesteziologie a intenzivní medicína. Doc. MUDr. Vojtěch Havlas, Ph.D. v Komisi zastupoval Koordinační oborovou radu pro specializační vzdělávání a 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. jako bývalý ministr zajišťoval především kontinuitu připravované právní úpravy s úpravou současnou a poskytoval informace o v minulosti připravované novelizaci zákona č. 95/2004 Sb. MUDr. David Kasal zastupoval v Komisi malé nemocnice, je primářem pediatrie a místopředsedou Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ČR. MUDr. Mgr. Tomáš Kocourek byl navržen za Lékařský odborový klub a v minulosti zastupoval spolek Mladí lékaři. MUDr. Josef Liehne byl jmenován jako zástupce nemocnic krajského typu a zároveň byl místopředsedou akreditační komise oboru urologie. Prof. MUDr. Milan Macek, DrSc. je specialistou na vzácná onemocnění a v Komisi zastupoval zájmy malých specializačních oborů. MUDr. Hana Malíková, Ph.D. byla jmenována jako zástupkyně fakultních nemocnic. MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D. zastupoval Českou lékařskou komoru. MUDr. Petr Svačina, CSc. byl jmenován do Komise jako místopředseda akreditační komise oboru vnitřní lékařství. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. v Komisi zastupoval zájmy univerzit.

Jako výchozí zdroj informací pro další jednání Komise zvolilo ministerstvo provedení a vyhodnocení dotazníkového šetření mezi členy Komise. Sedm uzavřených a čtyři otevřené otázky byly voleny tak, aby ministerstvo získalo základní informace o požadavcích a názorové orientaci jednotlivých členů Komise v problematice specializačního vzdělávání. Mezi otázkami pokládanými členům Komise v tomto dotazníku byly například otázky, zda by měly specializační vzdělávání v základních a nástavbových oborech zabezpečovat lékařské fakulty, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví či Česká lékařská komora, nebo zda by měl být zachován stávající model specializačního vzdělávání zabezpečovaný sedmi lékařskými fakultami, či kterým základním oborům není věnována dostatečná podpora atd.

Z tohoto základního šetření vycházelo ministerstvo při dalších jednáních Komise.

Zvažováno bylo také provedení dotazníkového šetření mezi mladými lékaři, kteří odcházejí získávat specializační vzdělání do zahraničí, což je jev, který je jednou ze základních příčin vypracování předkládaného návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb. S ohledem na skutečnost, že nálezem Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 437/2012 Sb., byl s účinností ode dne 10. prosince 2012 zrušen Národní registr zdravotnických pracovníků, nedisponuje ministerstvo v současné době daty, která by provedení tohoto šetření umožnila. Hlavním důvodem zrušení byl neoprávněný zásah do soukromí zdravotnických pracovníků, resp. jejich právo na informační sebeurčení. Zrušení Národního registru zdravotnických pracovníků znamená neexistenci jednotného celostátního registru zdravotnických pracovníků a významně ztěžuje plnění úkolů ministerstva nejen při výkonu státní správy, ale také při přípravě předkládaného návrhu.

Ministerstvo zdravotnictví tedy postrádá základní údaje o lékařích, kteří odcházejí po dokončení pregraduálního vzdělávání do zahraničí, a při analýze tohoto fenoménu vycházelo z informací od odborné veřejnosti, členů Komise a dále z informací známých z činnosti ministerstva získaných při vydávání osvědčení o držení dokladu o odborné způsobilosti pro výkon zdravotnického povolání. Toto osvědčení se vydává pouze na žádost a není podmínkou pro odchod do zahraničí, a tedy není ani podkladem pro sběr relevantních dat, neboť o něj žádá jen část odcházejících lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Ministerstvo v tomto případě muselo vycházet ze sekundárních dat, ze kterých lze ale získat jasné informace o motivaci mladých lékařů k odchodu do zahraničí. Jako hlavní příčina odchodu mladých lékařů do zahraničí je odbornou veřejností uváděno právě příliš dlouhé a administrativně náročné specializační vzdělávání u nás.

Komise pro specializační vzdělávání se shodla na řadě změn, z nichž některé reflektují systém vzdělávání v sousedních zemích, jiné navazují na kvalitní tradice vzdělávání, které u nás dříve po desetiletí fungovaly. Na základě této shody vypracovala a ke schválení do porady vedení ministerstva předložila základní teze tohoto návrhu zákona. Do těchto tezí byly poradou vedení ministerstva následně explicitně zapracovány i připomínky České lékařské komory a lékařských fakult a v takto upraveném znění byly teze poradou vedení ministerstva schváleny.

Teze návrhu nové právní úpravy byly následně podrobeny veřejné diskuzi, na základě které ministerstvo připravilo paragrafové znění předkládaného návrhu. Do přípravy návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., tak byla zapojena mimo Komise pro novou koncepci specializačního vzdělávání jak Česká lékařská komora, tak i široká odborná veřejnost včetně Lékařského odborového svazu.

Je však třeba zdůraznit, že předkládaný návrh je výsledek složitých jednání s různými zájmovými skupinami (zastoupeny nejen v Komisi) a odborníky. Protože je žádoucí, aby v oblasti specializačního vzdělávání panovala mezi lékaři, zubními lékaři a farmaceuty různých odborností široká shoda, předkládaný návrh je návrhem do jisté míry kompromisním. O výsledném znění předkládaného návrhu rozhodlo ministerstvo a někteří členové Komise s tímto návrhem anebo s jeho jednotlivými body vyjádřili nesouhlas.

K čl. I

K bodu 1, 109, 112, 118 až 120 a 152 - § 1, § 24, § 27b, § 28a, § 28b a § 42

Tento bod nahrazuje pojem „Evropské společenství“ pojmem „Evropská Unie“, a to v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy.

K bodům 2 až 6 - § 2

Ustanovení nově rozčleňuje samostatný výkon povolání a výkon povolání pod odborným dohledem pro lékaře, zubního lékaře a farmaceuta do zvláštních písmen, a to v návaznosti na rozdělení specializačního vzdělávání lékařů a farmaceutů na základní kmen a vlastní specializovaný výcvik. V této souvislosti je dále zcela nově upravena definice výkonu povolání lékaře pod odborným dozorem a odborným dohledem.

Ustanovení zpřesňuje definici pověřené organizace a v návaznosti na to v dalších ustanoveních zpřesňuje možnost uzavření veřejnoprávní smlouvy se stanoveným okruhem subjektů.

Ustanovení zavádí definici odborné společnosti, která není sdružená v ČLS JEP. Tyto nejsou ve stávajícím znění definovány a v praxi tak vznikají potíže s určením, které subjekty je možno za odbornou společnost považovat. Vzhledem ke skutečnosti, že ministerstvo má na základě zákona č. 95/2004 Sb. povinnost některé věci s těmito subjekty projednávat, je žádoucí, aby zákon jasně vymezil, kdo tímto subjektem může být a kdo nikoliv. Věta „ministerstvo stanoví bližší podmínky prováděcím právním předpisem“ se zrušuje. Vzhledem k zavedení definice přímo v zákoně je vymezení bližších podmínek prováděcím právním předpisem nadbytečné a zároveň zákon neobsahuje zmocnění k vydání takového prováděcího právního předpisu v ustanovení § 37.

Uvedená ustanovení zavádějí nový pojem zvláštní specializovaná způsobilost. Důvodem pro nahrazení pojmu „zvláštní odborná způsobilost“, který je obsažen ve stávajícím znění zákona č. 95/2004 Sb., tímto novým pojmem, je skutečnost, že nový pojem lépe vystihuje podstatu této způsobilosti. Podmínkou pro získání zvláštní specializované způsobilosti je získání specializované způsobilosti. Zvláštní specializovaná způsobilost tedy navazuje na získanou specializovanou způsobilost, kterou prohlubuje a rozšiřuje. Z tohoto důvodu je vhodnější upravit pojem na „zvláštní specializovaná způsobilost“ namísto pojmu „zvláštní odborná způsobilost“, který vyvolává dojem, že navazuje na odbornou způsobilost.

Nově zákon vymezí také školící pracoviště, které je akreditovaným zařízením, v němž se současně také reálně vzdělává školenec.

Pro účely zákona bude dále nově vymezeno, že univerzitou je vysoká škola univerzitní, která uskutečňuje příslušný akreditovaný zdravotnický magisterský studijní program.

K bodům 7 až 10 - § 3

Ustanovení upravuje vydávání lékařského posudku k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a to v návaznosti na zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů a toto ustanovení je k citovanému zákonu speciální právní úpravou. Ustanovení znemožňuje, aby docházelo ke střetům zájmů v tom smyslu, že si lékař se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství (tj. lékař, který je na základě zákona o specifických zdravotních službách oprávněn k vydávání takovýchto posudků) vydával lékařský posudek k výkonu zdravotnického povolání po přerušení podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) nejen sám pro sebe, ale i pro osobu blízkou. Ustanovení má taktéž zabránit tomu, aby si praktičtí lékaři pracující v zaměstnaneckém poměru k jednomu subjektu navzájem vydávali potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Ustanovení zavádí novou formulaci zjišťování zdravotní způsobilosti lékařským posudkem pro případ důvodného podezření, že došlo ke změně zdravotního stavu zdravotnického pracovníka, na vyžádání správního úřadu, který vydal oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Tato nová formulace má návaznost na soulad terminologie se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení se nově doplňuje o oprávnění ministerstva a příslušné profesní komory vyžádat si zjištění zdravotní způsobilosti u zdravotnického pracovníka vykonávajícího zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. V případě profesní komory je toto oprávnění omezeno pouze na člena příslušné profesní komory, který vykonává zdravotnické povolání. Toto doplnění reaguje na problémy vzniklé v praxi tak, aby v případě podezření na změny zdravotní způsobilosti zdravotnického pracovníka si mohly i tyto subjekty vyžádat zjištění zdravotní způsobilosti.

V odstavci 5 se navrhuje změna okruhu dokladů, pomocí kterých se prokazuje bezúhonnost jako podmínka způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Za bezúhonného se dle stávajícího znění § 3 odst. 3, který zůstává návrhem nedotčen, považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, nebo se na něho hledí jako by nebyl odsouzen dle trestních předpisů. Prokazování bezúhonnosti k výkonu lékařského povolání je nezbytným prostředkem k zajištění náležité ochrany života a zdraví při poskytování zdravotních služeb. S ohledem na zranitelnost osoby v postavení pacienta je nezbytné podmínit výkon lékařského povolání ověřením základních osobnostních kvalit lékaře, zubního lékaře či farmaceuta. Za splnění této podmínky považuje předkladatel skutečnost, že uchazeč nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. To, že je uveden pouze úmyslný trestný čin, lze mít za minimum, neboť i spáchání neúmyslného trestného činu v souvislosti s poskytnutím zdravotních služeb může svědčit o tom, že jde o osobnostní nespolehlivost. S ohledem na výše uvedené předkladatel nepovažuje za nepřiměřený a nedůvodný zásah do ochrany soukromí a osobních údajů požadovat v tomto případě prokázání bezúhonnosti.

Dle navrhovaného znění odstavce 5 dotčeného paragrafu se bezúhonnost dokládá v souladu s evropským právem (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES) výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále dokladem prokazujícím splnění podmínek bezúhonnosti vydaným státem, jehož je fyzická osoba občanem, a doklady vydanými státy, ve kterých se fyzická osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 6 měsíců; tyto doklady nesmí být (v souladu s ustanovením čl. 50 citované směrnice) starší 3 měsíců, neboť doklad s časem pochopitelně může ztratit na své validitě, což je vzhledem k důvodům, pro něž je požadován, vysoce nežádoucí.

V souladu s právem EU je doplněno, že cizinec, který je nebo byl státním občanem jiného členského státu Evropské unie nebo má nebo měl adresu bydliště v jiném členském státě Evropské unie, může místo výpisu z evidence obdobné rejstříku trestů doložit bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů jiného členského státu Evropské unie.

Nevydává-li stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, nebo nelze-li jej získat (z objektivních důvodů např. z důvodu válečného konfliktu v daném státě), lze bezúhonnost prokázat čestným prohlášením o bezúhonnosti, které učiní prohlašující osoba před notářem nebo příslušným orgánem tohoto státu. Vzhledem k tomu, že ve styk s orgány příslušného státu lze samozřejmě vejít i prostřednictvím zastupitelských úřadů, nepředstavuje tento požadavek nepřiměřenou administrativní zátěž. V případě, že bude k prokázání bezúhonnosti předloženo čestné prohlášení namísto výpisu z evidence trestů, ministerstvo je schopno ověřit, zda byly naplněny objektivní důvody stanovené zákonem (zda stát nevydává výpisy z evidence trestů, zda takovou evidenci nevede, či zda nebylo možné výpis z evidence získat). Pokud ministerstvo naplnění těchto důvodu neshledá, bude trvat na požadavku doložení výpisu z evidence trestů.

K bodům 11 až 13 - § 4

Ustanovení upravuje činnosti lékaře, a to v souladu s druhy zdravotní péče, které jsou taxativně stanoveny v § 5 zákona č. 372/2011 Sb., a dále v návaznosti na činnosti lékaře s odbornou způsobilostí uvedené v ustanovení § 88a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení nově obsahuje zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který vymezí činnosti, k nimž bude oprávněn lékař bez odborného dozoru po získání odborné způsobilosti a činnosti, k nimž bude oprávněn lékař bez odborného dohledu po úspěšném absolvování tzv. základního kmene. V případě těchto činností však nepůjde o samostatný výkon povolání ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3.

V návaznosti na požadavky z praxe ustanovení nově výslovně stanoví, že další činnosti, které vykonává lékař ve specializační přípravě, a to buď pod odborným dozorem, nebo odborným dohledem, stanoví písemně jeho školitel, a to po individuálním zhodnocení schopností a znalostí lékaře, který mu byl v rámci specializační přípravy přidělen.

Ustanovení nově vymezuje způsob výkonu odborného dozoru a odborného dohledu nad lékařem ve specializační přípravě. Vymezení způsobu provádění odborného dozoru a odborného dohledu nad lékařem ve specializační přípravě má pro praktickou aplikaci zákona č. 95/2004 Sb. zásadní význam. Stávající nedostatečné legislativní vymezení pojmu odborný dohled je dlouhodobě kritizováno například veřejným ochráncem práv. Návrh se svým zněním přibližuje stávajícímu pojetí odborného dohledu České lékařské komory a sjednocuje tak zákonné vymezení s požadavky praxe. V případě provádění odborného dozoru je stanovena povinnost fyzické přítomnosti lékaře, který jej provádí, na pracovišti, kde je odborný dozor prováděn, s dosažitelností nejvýše do 10 minut. Odborný dohled je pak formulován jako mírnější forma dohledu nad lékařem ve specializační přípravě, který již úspěšně složil zkoušku po ukončeném vzdělávání v základním kmeni, kde je stanovena pouze nepřetržitá telefonická dostupnost lékaře, který odborný dohled vykonává, a jeho fyzická dostupnost nejvýše do 30 minut k místu, kde působí lékař ve specializační přípravě.

Lékař, který vykonává odborný dozor a odborný dohled, musí být v základním pracovněprávním vztahu k poskytovateli zdravotních služeb, nebo ve služebním poměru, anebo musí být poskytovatelem zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení k výkonu činností lékaře s odbornou způsobilostí dochází.

Ustanovení je nově doplněno o povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit výkon odborného dozoru a odborného dohledu podle zákona č. 95/2004 Sb.

K bodům 14 až 27 - § 5

Uvedený bod ruší konstatování, že součástí specializačního vzdělávání je absolvování základního kmene, a to z důvodů duplicity. Toto tvrzení bude nově uvedeno v ustanovení pojednávajícím o základním kmeni lékařů (§ 5a). Ustanovení je současně doplněno o odkaz na zvláštní právní předpis, který stanoví vzor a náležitosti diplomu o specializované způsobilosti, který lékaři vydá ministerstvo na základě úspěšného absolvování specializačního vzdělávání atestační zkouškou. Cílem je dosažení jednotnosti vzhledu tohoto dokladu a taktéž vylepšení ochranných prvků, které mají zabránit padělání tohoto dokumentu. Česká republika byla opakovaně kritizována, že její doklady o specializované způsobilosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta nemají jednotnou právní úpravu a jsou snadno padělatelné.

Ustanovení dále reflektuje zakotvení výčtu základních oborů specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v příloze zákona. Důvodem je stabilizace systému specializačního vzdělávání těchto zdravotnických povolání, kdy případné změny ve struktuře těchto oborů budou vázány na změnu zákona a podléhat tak široké odborné diskuzi.

Nově je do zákona doplněna podmínka získání osvědčení České lékařské komory k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře pro výkon povolání lékaře ve vedoucí funkci. Osvědčení je již v současné době pro tyto účely vydáváno v souladu s Licenčním řádem České lékařské komory. Chyběl však odraz ve stávající platné a účinné podobě zákona č. 95/2004 Sb. Osvědčení je vydáváno v souladu se zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se tedy o sladění zákona č. 95/2004 Sb. se zákonem č. 220/1991 Sb. Obdobně jako u lékařů je podmínka osvědčení uplatněna i u zubního lékaře v § 7, kde se doplňuje odstavec 4, a u farmaceuta v § 11, kde se doplňuje odstavec 17.

Ustanovení pojednává o průběhu specializačního vzdělávání lékaře. Stanoví, že toto vzdělávání probíhá jako celodenní průprava v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době, přičemž není vyloučeno, aby probíhalo při nižším rozsahu, než je stanovená týdenní pracovní doba. Nově se k tomuto ustanovení doplňuje, že v případě nižšího rozsahu vzdělávání nesmí být tento rozsah nižší, než je polovina stanovené týdenní pracovní doby.

Toto doplnění zabrání tomu, aby specializační vzdělávání probíhalo v nízkém rozsahu, a tím aby byla doba vzdělávání neúměrně prodlužována. Nově se dále doplňuje, že do specializačního vzdělávání lékaře nelze započítat dobu výkonu zdravotnického povolání v rozsahu větším, než odpovídá stanovené týdenní pracovní době. Důvodem je snaha zabránit opačnému „extrému“ ve specializačním vzdělávání, tj. neúměrnému krácení celkové délky vzdělávání. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, aby specializační vzdělávání primárně probíhalo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a v celkové délce stanovené zákonem. Ministerstvo zdravotnictví totiž muselo opakovaně vysvětlovat, že pokud lékař pracuje ve větším rozsahu než je stanovená týdenní pracovní doba, tak se mu o to specializační vzdělávání nekrátí.

Uvedený bod nahrazuje pojem „služby v nepřetržitém provozním režimu práce“ pojmem „nepřetržitý pracovní režim“. Důvodem změny je návaznost na novou terminologii v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (§ 78 odst. 1 písm. f)). Ze spolupráce s ministerstvem na tvorbě vzdělávacích programů jsou vyňata akreditovaná a vzdělávací zařízení. Důvodem je skutečnost, že vzhledem k velkému množství těchto subjektů nebylo v praxi možné zajistit efektivní a konstruktivní spolupráci na tvorbě vzdělávacích programů. Ministerstvo tak bude nadále při tvorbě vzdělávacích programů spolupracovat pouze s univerzitami, profesními komorami a odbornými společnostmi. Tato platforma je pro tvorbu vzdělávacích programů dostačující.

Předmětné ustanovení ruší odkaz na část vzdělávacího programu, která stanoví rozsah a obsah části specializačního vzdělávání, jež je nezbytná pro vydání certifikátu o absolvování základního kmene. Tato problematika bude nově upravena prováděcím právním předpisem. Ustanovení nově explicitně stanoví, že součástí vzdělávacích programů je rovněž vymezení teoretické části specializačního vzdělávání lékařů. Co se týče praktické výuky, stanovení lékařských výkonů bude dále předmětem úpravy prováděcího právního předpisu a vzdělávacích programů pro jednotlivé obory.

Ustanovení dále zpřesní podmínky započtení praxe absolvované v cizině nebo v jiném oboru specializačního vzdělávání do specializačního vzdělávání lékaře. O započtení bude moci požádat pouze zdravotnický pracovník zařazený do oboru specializačního vzdělávání. Doplnění logicky navazuje na znění ustanovení § 19. Rozhodnutí o započtení odborné praxe je totiž irelevantní před samotným zařazením do oboru, respektive účinky rozhodnutí lze uplatnit až po zařazení do oboru.

Ustanovení dále nově zavádí nové podmínky pro možnost zápočtu odborné praxe v cizině do specializačního vzdělávání lékaře. Důvodem je udržení vysoké kvality absolventů specializačního vzdělávání. Nově tak bude mít žadatel o započtení povinnost doložit potvrzení, že instituce, na které odborná praxe probíhala, je oprávněna v souladu s právními předpisy daného státu zabezpečovat specializační vzdělávání. Nebude tak již možné započítat odbornou praxi probíhající na libovolném pracovišti v cizině, ale pouze na tom, které může v souladu s právní úpravou daného státu poskytovat specializační vzdělávání. Tento požadavek je mimo jiné navázán na povinnost členských států EU uskutečňovat specializační vzdělávání regulovaných zdravotnických profesí v zařízeních zdravotní péče schválené k tomuto účelu příslušným orgánem nebo subjektem, vyplývající z čl. 25 a čl. 35 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací.

Vzor žádosti o započtení odborné praxe bude nově stanoven prováděcím právním předpisem tak, aby se minimalizovaly případné nedostatky žádosti žadatele, které správní řízení protahují. Zákon nově stanovuje, co má vedle obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahovat žádost o započtení praxe.

Uvedená ustanovení explicitně zakazují lékaři souběžné zařazení ve více základních oborech specializačního vzdělávání, ve více nástavbových oborech nebo v základním oboru a nástavbovém oboru. Zákaz souběžného zařazení ve více základních oborech a ve více nástavbových oborech vychází z jednoho z celkových cílů nové úpravy zákona č. 95/2004 Sb. zajistit, aby specializační vzdělávání lékařů probíhalo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby podle příslušného vzdělávacího programu. V rámci tohoto předpokladu je vyloučeno, aby se lékař mohl souběžně vzdělávat ve více základních nebo více nástavbových oborech. Zákaz souběžného zařazení v základním a nástavbovém oboru pak vychází ze skutečnosti, že nástavbové obory jsou koncipovány jako vzdělávání, které prohlubuje již získanou specializovanou způsobilost. Vstup do nástavbového oboru je tak bez získání specializované způsobilosti, prostřednictvím úspěšného absolvování základního oboru, vyloučen.

Ohledně započítávání výkonu zdravotnického povolání do specializačního vzdělávání přináší změnu § 5 odst. 7. Nově je zde definováno, že započtení praxe z doktorského studijního programu je možné pouze, pokud lékař (student) souběžně s doktorským studijním programem pracoval v pracovněprávním poměru k poskytovateli zdravotních služeb, a to alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Toto ustanovení má zabránit tomu, aby lékaři studující postgraduální studium byli přijímáni do pracovního poměru k poskytovateli zdravotních služeb na úvazky např. 0,1 a následně se domáhali přístupu k atestační zkoušce, protože odpracovali celý rozsah stanovené týdenní pracovní doby v rámci PGS studia. Mladí lékaři, studenti PGS studia, byli de facto zneužíváni a nebyli odměňováni za výkon povolání lékaře, pouze čerpali stipendium dle vysokoškolského zákona. Praxe z PGS studia bude tedy započítávána, ale bude podmíněná pracovní smlouvou s poskytovatelem zdravotních služeb v rozsahu 0,5 stanovené týdenní pracovní doby.

Revoluční změnu do systému specializačního vzdělávání přináší nově definovaný odstavec 12 v § 5. Ten konstatuje, že vzdělávání v prvním základním kmeni a v prvním oboru, do kterého je účastník specializačního vzdělávání zařazen, se považuje za zvyšování kvalifikace dle zákoníku práce. Tato změna byla do zákona zapracována po vnějším připomínkovém řízení na základně žádosti Českomoravské konfederace odborových svazů. Byla tedy opuštěna předchozí koncepce, kdy se vzdělávání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta považovalo ve všech případech za prohlubování kvalifikace dle zákoníku práce.

K bodu 28 - § 5a

Uvedené ustanovení nově přímo do zákona č. 95/2004 Sb. definuje pojem základní kmen lékařů a současně stanoví výčet a délku těchto základních kmenů. Tato úprava má za cíl stabilizovat specializační vzdělávání lékařů, jelikož všechny případné změny budou nově vázány na změnu zákona.

Z hlediska vlastního odborného vzdělávání lékařů je největší změnou zavedení zvláštního kmene pro onkology. Tento kmen bude součástí vzdělávání v oboru klinická onkologie i v oboru radiační onkologie. Ministerstvo tedy nově zavádí 18 základních kmenů, přičemž délka vzdělávání v nich je shodně vymezena na 24 měsíců.

Ustanovení dále upravuje podmínky ukončení vzdělávání v základním kmeni. Podrobnosti budou z důvodu vyšší operativnosti stanoveny prováděcími právními předpisy.

U lékařů bude možné na rozdíl od farmaceutů pokračovat po základním kmeni ve vlastním specializovaném výcviku i bez úspěšného vykonání zkoušky po kmeni. Zkouška po kmeni bude ovšem nezbytným předpokladem pro připuštění k atestační zkoušce. Třetí neúspěšný pokus o opakování zkoušky po kmeni znamená neúspěšné ukončení specializačního vzdělávání v daném oboru.

K bodům 29 až 31 - § 6

Předmětná ustanovení konstruují právní fikci, že za přerušení výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se považuje rovněž výkon povolání v rozsahu nižším, než je jedna pětina stanovené týdenní pracovní doby. Účelem ustanovení je zajistit, aby zdravotní služby byly poskytovány pouze dostatečně kvalifikovanými zdravotnickými pracovníky s příslušnou praxí. V případě, že lékař, zubní lékař nebo farmaceut vykonává povolání v rozsahu nižším než je jedna pětina stanovené týdenní pracovní doby (což odpovídá úvazku 0,2) nelze předpokládat, že je jeho praxe dostatečná.

Nově se prodlužuje délka trvání přerušení výkonu povolání, po jejímž uplynutí je nezbytné absolvovat doškolení. Toto prodloužení reflektuje předně průběh mateřské a rodičovské dovolené a je analogicky začleněno i do ustanovení pojednávajících o přerušení výkonu povolání zubního lékaře (§ 9) a farmaceuta (§ 11). Pokud probíhá výkon povolání v tomto rozsahu po dobu delší než 6 let v průběhu předcházejících 7 let, je žádoucí, aby zdravotnický pracovník, který hodlá vykonávat povolání ve větším rozsahu, absolvoval povinné doškolení.

Toto ustanovení je nově definováno na základě požadavků vycházejících od odborné veřejnosti a reflektuje průměrnou délku mateřské a rodičovské dovolené v České republice.

Tento bod taktéž doplňuje ustanovení o přerušení výkonu povolání lékaře. Formulace předmětného ustanovení vychází z nové koncepce problematiky přerušení výkonu povolání. Návrh nově rozdílně upravuje situace, kdy výkon povolání přeruší lékař s odbornou způsobilostí a kdy lékař se specializovanou způsobilostí. Základním předpokladem je, že doškolení po přerušení výkonu povolání lékaře s odbornou způsobilostí může probíhat za méně striktních podmínek, tedy jedná se o běžný výkon povolání lékaře pod odborným dohledem nebo dozorem. V rámci tohoto doškolení postačí, že probíhá po stanovenou dobu na akreditovaném pracovišti a pod vedením lékaře s příslušnou specializovanou způsobilostí.

Ustanovení upravující přerušení výkonu povolání lékaře se doplňuje o nové odstavce, které upravují přerušení výkonu povolání lékaře se specializovanou způsobilostí. Účelem je zajistit, aby tito lékaři absolvovali povinné doškolení po skončení přerušení výkonu povolání za přísnějších podmínek, než které jsou zákonem vymezeny pro lékaře s odbornou způsobilostí. Lékaři se specializovanou způsobilostí tak musí doškolení absolvovat v rámci oboru, ve kterém získali specializovanou způsobilost, a to pod vedením lékaře se stejnou specializovanou způsobilostí, tj. na pracovišti poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího zdravotní služby v tomto oboru. Ustanovení rovněž upravuje situaci, kdy lékař získal více specializovaných způsobilostí. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 95/2004 Sb. nepředpokládá, že by doškolení bylo odměňováno, a je tedy pravděpodobné, že bude probíhat při výkonu povolání, návrh výslovně stanoví, jaké činnosti je lékař se specializovanou způsobilostí oprávněn v průběhu doškolení vykonávat. Nově je dále upraven způsob doškolení a stanovena povinnost akreditovaného zařízení vést dokumentaci související s průběhem doškolení. Tato povinnost usnadní ministerstvu kontrolní činnost týkající se povinnosti doškolení.

K bodu 32 - § 7

Ustanovení upravuje činnosti zubního lékaře, a to v souladu s druhy zdravotní péče, které jsou taxativně stanoveny v § 5 zákona č. 372/2011 Sb.

K bodu 33 - § 7

Nově je do zákona doplněna podmínka získání osvědčení České stomatologické komory k výkonu funkce vedoucího zubního lékaře a primáře pro výkon povolání zubního lékaře ve vedoucí funkci. Osvědčení je možné vydávat v souladu se zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se tedy o sladění zákona č. 95/2004 Sb. se zákonem č. 220/1991 Sb. Obdobně jako u zubních lékařů je podmínka osvědčení uplatněna i u lékaře v § 5, kde se upravuje odstavec 3 a u farmaceuta v § 11, kde se doplňuje odstavec 17.

K bodům 34 až 39 - § 8

Předmětné ustanovení je doplněno o odkaz na zvláštní právní předpis, který stanoví vzor a náležitosti diplomu o specializované způsobilosti, který zubnímu lékaři vydá ministerstvo na základě úspěšného absolvování specializačního vzdělávání atestační zkouškou. Cílem je dosažení jednotnosti vzhledu tohoto dokumentu.

Nově je výslovně uvedeno, že obory specializačního vzdělávání zubního lékaře jsou stanoveny přímo v příloze k zákonu, a dále jsou nově ze spolupráce s ministerstvem na tvorbě vzdělávacích programů tímto ustanovením vyňata akreditovaná a vzdělávací zařízení. Důvodem je skutečnost, že vzhledem k velkému množství těchto subjektů nebylo v praxi možné zajistit efektivní a konstruktivní spolupráci na tvorbě vzdělávacích programů. Ministerstvo tak bude nadále při tvorbě vzdělávacích programů spolupracovat pouze s univerzitami, profesními komorami a odbornými společnostmi. Tato platforma je pro tvorbu vzdělávacích programů dostačující.

Ustanovení upravuje obsah vzdělávacích programů, a to v souladu s obsahem vzdělávacích programů lékařů. Účelem je zajištění jednotné struktury vzdělávacích programů lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.

V návaznosti na změny v ustanovení § 5 se mění rovněž odkaz zde uvedený.

K bodům 40 až 42 - § 9

Obdobně jako u lékaře je upraveno přerušení výkonu povolání zubního lékaře. Předmětné ustanovení upravuje podmínky doškolení zubního lékaře s odbornou způsobilostí po skončení přerušení výkonu povolání. Formulace ustanovení vychází z nové koncepce problematiky přerušení výkonu povolání. Návrh nově rozdílně upravuje situace, kdy výkon povolání přeruší zubní lékař s odbornou způsobilostí a kdy zubní lékař se specializovanou způsobilostí. Základním předpokladem je, že doškolení po přerušení výkonu povolání zubního lékaře s odbornou způsobilostí může probíhat za méně striktních podmínek.

V rámci tohoto je stanoveno, že zubní lékař je po přerušení výkonu povolání trvajícího déle než 6 let v průběhu předcházejících 7 let povinen absolvovat doškolení na pracovišti pod vedením zubního lékaře způsobilého k samostatnému výkonu povolání a pracujícího v oboru alespoň 5 let, a to bez přerušení výkonu.

Uvedený bod výslovně doplňuje ustanovení o zvláštní specializovanou způsobilost. Rovněž tato způsobilost však zůstává přerušením výkonu povolání nedotčena a je tedy namístě ji ve výčtu ustanovení uvést.

Shodně s úpravou ustanovení upravujících přerušení výkonu povolání lékaře jsou upravena též ustanovení upravující přerušení výkonu povolání zubního lékaře. Rovněž zde je tedy prodloužena lhůta přerušení výkonu povolání, na jejímž základě vzniká povinnost absolvovat doškolení, a to ze stávajících 5 let v průběhu předcházejících 6 let na 6 let v průběhu předcházejících 7 let.

Ustanovení se dále doplňuje o nové odstavce, které upravují přerušení výkonu povolání zubního lékaře se specializovanou způsobilostí. Účelem je zajistit, aby tito zubní lékaři absolvovali povinné doškolení po skončení přerušení výkonu povolání za přísnějších podmínek, než které jsou zákonem vymezeny pro zubní lékaře s odbornou způsobilostí. Zubní lékaři se specializovanou způsobilostí tak musí doškolení absolvovat na pracovišti akreditovaném pro obor, v němž získali specializovanou způsobilost, a pod vedením zubního lékaře s touto specializovanou způsobilostí. Ustanovení rovněž upravuje situaci, kdy zubní lékař získal více specializovaných způsobilostí. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 95/2004 Sb. nepředpokládá, že by doškolení bylo odměňováno, a je tedy pravděpodobné, že bude probíhat při výkonu povolání, návrh výslovně stanoví, jaké činnosti je zubní lékař s odbornou způsobilostí a zubní lékař se specializovanou způsobilostí oprávněn v průběhu doškolení vykonávat. Nově je dále upraven způsob doškolení a stanovena povinnost akreditovaného zařízení vést dokumentaci související s průběhem doškolení. Tato povinnost usnadní ministerstvu kontrolní činnost týkající se povinnosti doškolení.

K bodu 43 až 44 - § 10

Do nově koncipovaného odstavce 2 § 10 jsou doplněny činnosti, které může vykonávat farmaceut na základě odborné způsobilosti a které nejsou poskytováním zdravotních služeb. Úpravu tohoto ustanovení bylo nutné provést z důvodu souběžné novelizace zákona č. 18/2004 Sb.

K bodům 45 až 58 - § 11

Změny jsou provedeny v ustanoveních upravujících průběh specializační vzdělávání farmaceuta, které jsou nově upraveny analogicky k průběhu specializačního vzdělání lékaře a zubního lékaře, neboť v těchto případech není u zdravotnického povolání farmaceuta důvod pro zvláštní úpravu. S odůvodněním uvedených bodů tak lze odkázat na to, co již bylo výše uvedeno pro zdravotnické povolání lékaře a zubního lékaře.

Nově je blíže upravena oblast získání specializované způsobilosti farmaceuta na základě tzv. doplňující odborné praxe. Zpřesňuje se tak místo, kde lze doplňující odbornou praxi realizovat (akreditované zařízení pro příslušný obor) a stanoví se náležitosti žádosti o zařazení do doplňující odborné praxe. Nově je také zavedeno, že na základě úspěšně ukončené doplňující odborné praxe je farmaceutovi vydán diplom o specializaci (obdobně jako v případě úspěšného ukončení specializačního vzdělávání atestační zkouškou).

Nově jsou navázány samostatné kompetence farmaceuta při výkonu činností při vedení lékárny a při přípravě zvlášť náročných lékových forem pouze na získání specializované způsobilosti ve stanoveném oboru.

Zákon také nově v § 11 odst. 14 upravuje skutečnost, že specializační vzdělávání v oboru praktické lékárenství probíhá na akreditovaném pracovišti pouze v části vymezené v prováděcím právním předpisu nebo ve vzdělávacím programu. Taktéž zákon nově zavádí podmínku pro výkon povolání farmaceuta ve funkci vedoucího lékárníka obdobně jako u lékařů a zubních lékařů, tedy v navázání na osvědčení dle zákona č. 220/1991 Sb.

K bodu 59 – § 11a

Předmětné ustanovení nově přímo do zákona č. 95/2004 Sb. definuje pojem základní kmen farmaceutů a současně stanoví výčet a délku těchto kmenů. Rovněž tato úprava má společně s definicí základních lékařských kmenů obsaženou v návrhu stabilizovat specializační vzdělávání, a to proto, že případné změny v oblasti základních kmenů budou navázány na změnu zákona. Ustanovení dále upravuje podmínky ukončení vzdělávání v základním kmeni a výkon činností farmaceuta po ukončení základního kmene. Podrobnosti budou z důvodu vyšší operativnosti stanoveny prováděcími právními předpisy.

U farmaceutů je možné zahájit vlastní specializovaný výcvik až po úspěšném vykonání zkoušky po kmeni. Praxe absolvovaná před vykonáním zkoušky po kmeni se do vlastního specializováno výcviku nezapočítává. Třetí neúspěšné absolvování zkoušky po kmeni znamená neúspěšné ukončení specializačního vzdělávání.

Farmaceuti mají nově dva základní kmeny, a to: lékárenský v délce 18 měsíců a technologicko-laboratorní v délce 12 měsíců.

Farmaceut s certifikátem o absolvování základního kmene bude moci vykonávat bez odborného dohledu činnosti vymezené prováděcím právním předpisem.

K bodům 60 až 63 - § 12

Analogicky k úpravě přerušení výkonu povolání lékaře a zubního lékaře je upraveno také přerušení výkonu povolání farmaceuta. Rovněž zde je tedy prodloužena lhůta přerušení výkonu povolání, na jejímž základě vzniká povinnost absolvovat doškolení, a to ze stávajících 5 let v průběhu předcházejících 6 let na 6 let v průběhu předcházejících 7 let.

Ustanovení se dále doplňuje o nové odstavce, které upravují přerušení výkonu povolání farmaceuta se specializovanou způsobilostí. Účelem je zajistit, aby tito farmaceuti absolvovali povinné doškolení po skončení přerušení výkonu povolání za přísnějších podmínek, než které jsou zákonem vymezeny pro farmaceuty s odbornou způsobilostí. Farmaceuti se specializovanou způsobilostí tak musí doškolení absolvovat na pracovišti akreditovaném pro obor, v němž získali specializovanou způsobilost, a pod vedením farmaceuta s touto specializovanou způsobilostí. Ustanovení rovněž upravuje situaci, kdy farmaceut získal více specializovaných způsobilostí. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 95/2004 Sb. nepředpokládá, že by doškolení bylo odměňováno, a je tedy pravděpodobné, že bude probíhat při výkonu povolání, návrh výslovně stanoví, jaké činnosti je farmaceut s odbornou způsobilostí a farmaceut se specializovanou způsobilostí oprávněn v průběhu doškolení vykonávat. Nově je dále upraven způsob doškolení a stanovena povinnost akreditovaného zařízení vést dokumentaci související s průběhem doškolení. Tato povinnost usnadní ministerstvu kontrolní činnost týkající se povinnosti doškolení.

K bodům 64 až 72 - § 13 a § 14

Zákon nově přesně vymezí, pro které vzdělávací programy, případně jejich části lze získat akreditaci. Výraznou změnou bude výslovná možnost získání akreditace k uskutečňování základního kmene, a to v rámci zjednodušeného akreditačního řízení.

Žádost o udělení (i prodloužení, viz. § 14a) akreditace se ministerstvu předkládá v listinné podobě, přičemž přílohou tohoto listinného podání je i elektronická podoba žádosti na nosiči dat. Tento požadavek se jeví jako nezbytný, neboť žádost se dále předkládá akreditační komisi ke stanovisku nebo v případě žádostí o udělení či prodloužení akreditace na základní kmen se s ní dále manipuluje a je tedy vhodné mít elektronickou podobu. Požadavek se nejeví jako nepřiměřený, neboť shodnou úpravu nalezneme v právních předpisech upravujících obdobnou materii (viz. ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 42/1999 Sb., o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu).

Zákon dále nově stanoví, že akreditaci k uskutečňování teoretické části vzdělávacího programu lze udělit pouze pověřené organizaci. Vzdělávání v teoretické části vzdělávacího programu tak bude omezeno pouze na pověřené organizace ve smyslu zákona. V praxi toto vzdělávání poskytují právě pověřené organizace (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a lékařské fakulty), neboť tyto disponují náležitým personálním a věcným vybavením.

Výraznou změnu přináší i vytvoření nového typu akreditovaného pracoviště, které bude zajištovat praxi v rámci praktické části aprobační zkoušky. Tento typ akreditovaného pracoviště vzniká jako důsledek snahy více regulovat a zkvalitnit praxi před aprobační zkouškou.

V návaznosti na změny v ustanovení § 13 a dále na změnu stávajícího názvu „certifikovaný kurz“ na „nástavbový obor“ jsou upraveny náležitosti žádosti o udělení akreditace.

K bodu 73 - § 14a

Vzhledem k zákonné absenci úpravy situace, kdy je podána žádost o prodloužení akreditace, avšak současně nelze vydat rozhodnutí do doby uplynutí platnosti původně udělené akreditace, se doplňuje nové ustanovení zakotvující lhůtu pro podání žádosti o prodloužení akreditace, a to 120 dnů před uplynutím platnosti původní akreditace. Současně se stanoví právní fikce, že je-li podána žádost o prodloužení akreditace, o níž ministerstvo nerozhodne do dne, kdy končí platnost akreditace, která má být na základě žádosti prodloužena, pak platnost akreditace, která má být na základě žádosti prodloužena, se prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o prodloužení akreditace.

Stávající znění zákona nezaručuje kontinuitu trvání platnosti akreditace v případě, že je podána žádost o prodloužení akreditace, avšak řízení o této žádosti nelze ukončit do doby uplynutí platnosti původně udělené akreditace. Tento nedostatek stávajícího znění zákona je třeba odstranit, neboť případná proluka v platnosti akreditace se přímo dotýká praxe školenců ve specializační přípravě, která se v souladu se zněním zákona musí uskutečňovat výlučně na akreditovaném pracovišti.

Ustanovení se dále doplňuje analogicky k úpravě podání žádosti o udělení akreditace tak, že v případě, že žádost o prodloužení akreditace předkládá poskytovatel zdravotních služeb nebo jiná právnická osoba zřízená jiným ústředním správním úřadem než ministerstvem, podává se tato žádost prostřednictvím ústředního správního úřadu, kterým byli tento poskytovatel zdravotních služeb nebo tato jiná právnická osoba zřízeni.

K bodům 74 až 77 - § 15 a § 16

Zákon přesně stanoví složení jednotlivých akreditačních komisí zřizovaných jako poradní orgán ministerstva, a to tak, že dojde k rovnoměrnému zastoupení zástupců navržených příslušnými profesními komorami, lékařskými fakultami a ministerstvem, které bude zástupce delegovat z návrhů jednotlivých odborných společností. Důvodem tohoto zpřesnění je skutečnost, že v minulosti v některých případech docházelo k disproporčnímu členění akreditačních komisí, kterým pak bylo vytýkáno „odtržení od reality a běžné praxe“.

Z aplikační praxe rovněž vychází požadavek změny spočívající v zákonném ukotvení možnosti, že funkci člena akreditační komise je možné vykonávat i opakovaně. Požadavek vychází předně od zástupců oborů specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech s malým počtem absolventů, díky čemuž nelze zabezpečit obměňování členů akreditačních komisí v souladu se stávající dikcí zákona nejdéle po dvou funkčních obdobích.

V návaznosti na zjednodušení akreditačního řízení, kdy již nadále nebudou všechny žádosti posuzovány akreditační komisí a současně se předpokládá jiný rozsah prováděcích právních předpisů určujících jednotlivé kompetence lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (viz § 37), je upravena činnost akreditačních komisí uvedená v ustanovení § 16.

K bodu 78 - §16a

Zcela nově je ukotven nový poradní orgán ministerstva, a to tzv. vzdělávací rady pro zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Tyto budou působit jako garanti jednotné struktury a srovnatelnosti vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání a nástavbových oborů a též případně jako orgány řešící případné kompetenční spory mezi jednotlivými akreditačními komisemi.

K bodům 79 až 84 a 97 - §17 a § 21ac

Nové ustanovení § 17 upraví akreditační řízení na základní kmen, a to zjednodušujícím způsobem. Akreditaci pro základní kmeny bude možné získat na základě žádosti a po posouzení podmínek stanovených prováděcím právním předpisem bez nezbytnosti projednání v akreditačních komisích, čímž dojde k významnému zkrácení celkové délky akreditačního řízení ze stávajících 6 měsíců na 2 měsíce. Prováděcí předpis současně stanoví tyto podmínky tak, aby bylo umožněno co nejširšímu spektru poskytovatelů zdravotních služeb a jiným fyzickým či právnickým osobám poskytovat specializační vzdělávání v základním kmeni, čímž dojde ke zvýšení dostupnosti tohoto vzdělávání.

Ustanovení nově ukotví, že akreditace se vždy uděluje pouze na jeden konkrétní vzdělávací program zveřejněný ve Věstníku ministerstva. Toto výslovné ukotvení je z hlediska praxe nezbytné, neboť odpadnou komplikace navázané na případné vydání nového vzdělávacího programu s odlišnými kritérii pro akreditované pracoviště. Nově tak akreditované zařízení bude moci realizovat specializační vzdělávání pouze podle vzdělávacího programu, pro který bylo akreditováno, tedy pouze pro školence, kteří byli podle tohoto vzdělávacího programu zařazeni. Tato změna bude přínosná pro školence, neboť bude mít zcela jasný přehled o tom, pro jaký vzdělávací program je pracoviště akreditováno.

Návrh nově upravuje způsob zániku udělené akreditace, a to tak, že akreditace vždy zanikne se zánikem akreditovaného zařízení. Ustanovení § 17 odst. 9 věty druhé, které umožňovalo přechod akreditace na nástupnickou právnickou osobu, se ruší. Zánik akreditace je analogicky navázán na způsoby zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách, nebo akreditace podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. V praxi způsoboval přechod akreditace na nástupnickou právnickou osobu značné problémy, neboť za nástupnickou právnickou osobu se mnohdy považovaly subjekty, které jí de iure nebyly (např. při prodeji podniku, apod.). Školenci vzdělávající se na takových pracovištích tak mohli býti uvedeni v omyl a jejich praxe nemohla být považována za praxi na akreditovaném pracovišti a tudíž nemohla být zohledněna při kontrole splnění požadavků vzdělávacího programu k připuštění k vykonání atestační zkoušky. Tuto skutečnost je nezbytné též zohlednit v ustanovení § 21ac odst. 4 návrhu.

Další změny v uvedeném ustanovení jsou navázány na změny v ustanovení § 13, dále na změnu názvu „certifikovaný kurz“ na „nástavbový obor“.

K bodu 85 až 86 - §18

Návrh zavádí některé nové povinnosti pro akreditovaná zařízení. Výslovně je uvedena povinnost zajistit školenci řádné absolvování všech součástí vzdělávacího programu, pro které bylo zařízení akreditováno. Ustanovení tak předně směřuje na povinnost akreditovaného zařízení umožnit školenci absolvovat stáž na jiném pracovišti (například vyššího typu nebo smluvním pracovišti). Nově je dále zavedena povinnost akreditovaného zařízení vést věrohodným a jednoznačně prokazatelným způsobem evidenci pracovní docházky školence. Nově se dále doplňuje, že v případě, že ministerstvo zveřejní ve Věstníku dílčí změnu vzdělávacího programu (tj. nejde o situaci, kdy by byl vydán celý nový vzdělávací program), akreditované zařízení je povinno nejpozději do 30 dnů doložit ministerstvu splnění nových podmínek vzdělávacího programu.

V návaznosti na ustanovení § 17 odst. 7 lze nedodržení uvedených povinností sankcionovat odejmutím akreditace.

V návaznosti na úpravu ustanovení § 17 odst. 9 je nezbytné v ustanovení § 18 odst. 2 slova „aniž by oprávnění k této činnosti přešlo na právního nástupce“ zrušit.

K bodům 87 až 90 - § 19

Ustanovení výslovně zamezí možnosti školence zařadit se do oboru specializačního vzdělávání nebo do nástavbového oboru podle neaktuálního vzdělávacího programu. Změna vzdělávacího programu je vždy vedena za účelem zkvalitnění výuky na základě potřeb vycházejících z praxe. Je proto účelné výslovně stanovit, že zařazení do oboru může vždy proběhnout pouze podle aktuálního vzdělávacího programu. Nově je rovněž upravena možnost školence požádat o přeřazení do jiného oboru specializačního vzdělávání.

Doplňuje se též povinnost akreditovaného zařízení ohlašovat ministerstvu, případně pověřené organizaci, údaje týkající se specializačního vzdělávání školence v rámci akreditovaného zařízení, kde specializační vzdělávání probíhá (datum reálného zahájení vzdělávání, údaje týkající se změn v pracovním poměru školence k tomuto zařízení a údaje týkající se přerušení výkonu povolání). Ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, tak bude mít k dispozici údaje o průběhu specializačního vzdělávání, které lze využít při posuzování splnění podmínek pro přistoupení k atestační zkoušce podle § 21.

K bodu 91 až 92 - § 20

Zákon nově zavádí funkci garanta oboru pro akreditované zařízení, které poskytuje lůžkovou péči, nebo pro akreditované zařízení, které poskytuje lékárenskou péči v lékárně s odbornými pracovišti. Garant oboru bude zaštiťovat specializační vzdělávání v daném oboru pro příslušné akreditované zařízení. V tomto rámci tak bude například vybírat uchazeče na funkci školitele a následně tomuto školiteli přidělí školence. Funkce garanta oboru je důležitá z hlediska koordinačního řízení činnosti jednotlivých školitelů.

Zvláštní režim zákon zavádí pro akreditované zařízení, které poskytuje ambulantní péči. Tento typ zařízení nebude mít garanta oboru, ale pouze jmenuje školitele.

Nově definovaný školitel má za úkol zejména dohlížet na odbornou stránku zdravotnického povolání. Odborné požadavky na školitele pro jednotlivé obory lékařů, zubních lékařů nebo farmaceutů budou nově stanovené prováděcím právním předpisem.

Předmětné ustanovení též doplňuje zpřesnění pojmů „odborný dozor“ a „odborný dohled“ uvedených v ustanovení § 4 zákona. Nová úprava vymezuje nejvyšší možný počet lékařů, nad kterými může jeden školitel vykonávat odborný dohled nebo odborný dozor. Stanovení konkrétního počtu pak vychází z konzultací s odbornou zdravotnickou veřejností.

Zákon v § 20 odst. 8 nově definuje postup v případě, že účastník specializačního vzdělávání závažným způsobem neplní studijní povinnosti, ministerstvo může v tomto případě rozhodnout o ukončení specializačního vzdělávání. Tento odstavec za tímto účelem poskytuje Ministerstvu zdravotnictví 90 denní lhůtu pro rozhodnutí. Tato lhůta byla vymezena po konzultacích s odbornou veřejností, aby bylo možné odpovídajícím způsobem posoudit individuálně každé neplnění studijních povinností. Nově bude muset Ministerstvo zdravotnictví prošetřit všechny podněty, nejen podněty od akreditovaného zařízení, jako tomu bylo doposud v platné a účinné podobě. 90 denní lhůta byla vybraná také proto, že rozhodnutí ministerstva má velmi závažné důsledky, neboť praxe, která byla absolvována v oboru případně ukončeném dle § 20 odst. 8, se již nesmí započítat do dalšího specializačního vzdělávání, což je upraveno v § 5 odst. 10.

K bodu 93 - § 21

Nově je upraven způsob určování jednotlivých oborových atestačních komisí, a to tak, že ministerstvo každoročně zveřejní seznam ministrem jmenovaných členů oborových atestačních komisí, z něhož budou následně sestaveny zkušební atestační komise pro jednotlivé termíny atestačních zkoušek v příslušném oboru. Termíny atestačních zkoušek zveřejní Ministerstvo zdravotnictví vždy do 31. prosince na internetových stránkách ministerstva. Složení jednotlivých zkušebních komisí pak bude zákonem limitováno tak, aby ve zkušební komisi byl vždy zastoupen nejméně jeden zástupce příslušné profesní komory a nejméně jeden zástupce, který je současně členem akreditační komise ministerstva.

Nově je zákonem stanoveno, že atestační zkoušky, nejde-li o atestační zkoušku pro obor všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékárenství, se účastní školitel uchazeče; neúčastní-li se atestační zkoušky školitel uchazeče, účastní se jí garant oboru nebo garantem oboru určený jiný lékař, zubní lékař nebo farmaceut se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, z nějž je atestační zkouška vykonávána. Tento lékař, zubní lékař nebo farmaceut musí být v základním pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k akreditovanému zařízení, ve kterém probíhalo specializační vzdělávání uchazeče. Přítomnost některé z osob uvedených ve větě první však není podmínkou platnosti atestační zkoušky. Toto ustanovení má tak pouze deklaratorní povahu, k uvedené povinnosti není stanoven kontrolní ani sankční mechanismus a jeho účelem je podpořit účast školitelů u atestačních zkoušek.

Nově se dále zpřesňuje znění zákona tak, že se explicitně stanoví, že splnění všech požadavků stanovených prováděcím právním předpisem a vzdělávacím programem je nezbytné již k momentu samotného přihlášení k atestační zkoušce. Ve stávajícím znění zákona není tato premisa výslovně uvedena, a lze ji tak dovodit pouhým výkladem. Nicméně z hlediska praktické realizace atestačních zkoušek je účelné, aby se k atestační zkoušce mohl hlásit pouze ten uchazeč, který splnil všechny podmínky stanovené vzdělávacím programem.

K bodu 94 až 96 - § 21a - § 21 ac

Ministerstvo zdravotnictví se s předloženým návrhem vrací k dřívějšímu modelu tzv. rezidenčních míst a změna § 21a odst. 4 písm. b) umožňuje nově vypsat rezidenční místa i pro specializační vzdělávání zubních lékařů a farmaceutů.

Dále pak se u dotací na rezidenční místa na specializační vzdělávání v základním kmeni stávající znění zákona stanoví jako nezbytnou podmínku podání žádosti o dotaci existenci uzavřené pracovní smlouvy mezi akreditovaným zařízením (žadatelem) a školencem (rezidentem), a to v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby a minimálně na dobu délky specializačního vzdělávání podle příslušného vzdělávacího programu. Tato podmínka se však v praxi jeví jako jedna z příčin nižšího zájmu o předmětnou dotaci ze stran akreditovaných zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že dotace je dle stávající úpravy poskytována pouze po dobu specializačního vzdělávání v základním kmeni, tj. po dobu dvou let, některá akreditovaná zařízení odmítají s uchazečem uzavřít pracovní smlouvu na celkovou délku specializačního vzdělávání v příslušném oboru.

Ke škodě školence tak akreditovaná zařízení mnohdy o dotaci na rezidenční místo na specializační vzdělávání v základním kmeni vůbec nepožádají.

Návrh tak nově stanoví, že k žádosti o dotaci podle ustanovení § 21a odst. 4 písm. b) postačí doložit pracovní smlouvu mezi akreditovaným zařízením a rezidentem, a to v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby a minimálně na dobu délky vzdělávání v základním kmeni.

Tato změna by měla znamenat, při zachování stávající výše dotace na základní kmen 13.000,- Kč měsíčně a současných podmínek jejího přidělování, předpokládané navýšení nákladů na dotační program rezidenční místa o 78.000.000,- Kč.

Zároveň je nutné upozornit na skutečnost, že dotační program rezidenční místa bude nutné celkově upravit, a to z důvodu změny ustanovení § 5 odst. 12, který nově konstatuje, že vzdělávání v prvním základním kmeni a v prvním oboru, do kterého je účastník specializačního vzdělávání zařazen, se považuje za zvyšování kvalifikace dle zákoníku práce. V návaznosti na dikci zákoníku práce může v případě zvyšování kvalifikace zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít kvalifikační dohodu, jejíž podstatou je závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvyšování kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil. V návaznosti na tuto změnu lze očekávat zvýšení nákladů zaměstnavatelů zdravotnických pracovníků ve specializační přípravě, jejich pokrytí předpokládáme navýšením dotace na rezidenční místa poskytované akreditovaným zařízením podle zákona č. 95/2004 Sb. Tyto náklady lze prozatím odhadnout na cca 300.000.000,- Kč.

Nově se upravuje ustanovení § 21ac odst. 3, kde se vypouští slova „dohodou nebo výpovědí“, nyní tedy bude zcela zřejmé, že toto ustanovení se aplikuje v případě, kdy rezident ukončí pracovní poměr, a to všemi způsoby, které umožňuje zákoník práce.

K bodům 98 - 99 § 21e až 21g

Návrh se vrací k zavedené terminologii, když označení „certifikovaný kurz“ mění na „nástavbový obor“. Důvodem je skutečnost, že praxe stávající pojem „certifikovaný kurz“ nepřijala. V praxi se stále používá pojmu „nástavbový obor“, neboť obdobný pojem („nástavbová specializace“) zavedla již vyhláška č. 72/1972 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, a následně jej přejala i vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Rovněž v rámci stávající právní úpravy není terminologie jednotná, neboť vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, v platném znění, pro označení certifikovaných kurzů zavádí legislativní zkratku „nástavbový obor“ (viz § 1 písm. d) vyhlášky č. 185/2009 Sb.). Nejde tak o změnu v terminologii, která by byla zcela nová a veřejnosti neznámá, ba naopak jde o navrácení k zažité terminologii, kterou v současné době používá též prováděcí právní předpis. Označení certifikovaný kurz také mylně navozuje dojem, že souvisí s certifikací podle norem ISO.

Další úpravy ustanovení upravujících vzdělávání v nástavbových oborech jsou provedeny analogicky k ustanovením upravujícím specializační vzdělávání v základních oborech, neboť tato úprava by vzhledem ke svému charakteru měla být upravena shodně.

Ustanovení § 21e se doplňuje o odstavce 4 a 5, které jsou analogií k ustanovením upravujícím průběh specializačního vzdělávání v základním oboru, neboť tato by měla být aplikována též na vzdělávání v nástavbovém oboru.

Nově je upravena možnost započtení dříve absolvovaného vzdělávání do vzdělávání v nástavbovém oboru, pokud svým obsahem odpovídá vzdělávacímu programu nástavbového oboru. Speciálně je upraveno započtení doby výkonu zdravotnického povolání v rámci doktorského studijního programu, a to opět analogicky k ustanovením týkajícím se započtení praxe do specializačního vzdělávání v základních oborech (§ 5 odst. 7). Stávající znění zákona se v problematice započtení dříve absolvované praxe do vzdělávání v nástavbovém oboru jeví jako nedostatečné, a to jak z hlediska věcného posuzování započtení (ustanovení § 21e odst. 5 hovoří o „dříve absolvovaném studiu“, naproti tomu ustanovení § 21g odst. 2 hovoří o „dříve absolvované praxi“), tak z hlediska procesního (podle ustanovení § 21g odst. 2 započte dříve absolvovanou praxi přímo akreditované zařízení a vydá o ní potvrzení, ministerstvo rozhoduje až v případě pochybností na základě žádosti uchazeče nebo akreditovaného zařízení).

Změnu ovšem přináší § 21e v tom, že do nástavbového oboru je možné započítat pouze ½ celkové délky vzdělávacího programu z doktorského studia. K tomuto opatření Ministerstvo zdravotnictví přistoupilo v souladu s tím, jak je upravena možnost zápočtu praxe v novele směrnice č. 2005/36/ES.

Zatímco základní obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů budou nově stanoveny přímo v příloze k zákonu, výčet nástavbových oborů bude v zákoně pouze pro farmaceuty, nástavbové obory lékařů bude i nadále vymezovat prováděcí právní předpis. Nástavbové obory pro zubní lékaře nejsou plánovány.

Návrh dále rovněž zpřesňuje podmínky zařazení do nástavbového oboru, a to opět analogicky s ustanovením upravujícím zařazení do specializačního vzdělávání v základních oborech (§ 19).

K bodům 100 až 104 a 130, 131, 142, 145 – k § 21h, § 36a a § 37

Jedná se o legislativně technickou úpravu. Úprava navazuje na terminologickou změnu názvu druhu vzdělávání. Dosud používaný termín certifikovaný kurz se nahrazuje termínem vzdělávání v nástavbovém oboru.

K bodu 105 – § 21i až § 21l

Návrh zákona zavádí nový typ vzdělávání tzv. funkční kurz. Funkční kurz je plánován jako další typ vzdělávání v rozsahu 3 měsíců až 2 roky. Funkční kurzy jsou nastaveny tím způsobem, že mohou navazovat jak na odbornou, tak na specializovanou nebo zvláštní specializovanou způsobilost. Mají vycházet z požadavků jednotlivých zařízení, které mají akreditaci na vzdělávání v základním nebo nástavbovém oboru. Návrh kurzu posoudí akreditační komise oboru, která je mu svým obsahem nejbližší. Po vyjádření akreditační komise posuzuje možný funkční kurz ještě vzdělávací rada a o konečném zařazení funkčního kurzu do seznamu funkčních kurzů a i o jeho zveřejnění ve Věstníku MZ rozhoduje ministr zdravotnictví. Tento složitý schvalovací mechanismus byl vytvořen s cílem zamezit inflaci vzdělávání ve stovkách funkčních kurzů, které se budou de facto lišit pouze názvem a místem výuky.

Text novely upravuje dále akreditační proces funkčních kurzů a způsob, kterým probíhá zařazení a ukončení funkčních kurzů.

K bodu 106 - § 22

Do neuzavřeného výčtu subjektů, které organizují a pořádají celoživotní vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, je doplněna též pověřená organizace ve smyslu ustanovení § 2 písm. l).

K bodu 107 až 108 - § 23

Vzhledem ke skutečnosti, že dle § 9 a § 12 je nově zakotvena povinnost za určitých okolností absolvovat doškolení na akreditovaném pracovišti, je nezbytné v rámci ustanovení § 23 doplnit akreditované zařízení jako subjekt, který může provádět zápis do průkazu odbornosti. V rámci jednoho z cílů návrhu, kterým je užší sepětí školitele se svým školencem, je nově stanoveno, že do průkazu odbornosti školence je proveden též záznam o přiděleném školiteli.

K bodu 110 - § 27a

Jde o změnu terminologie v souladu se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 111 a 113 až 116 - § 27b

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vyplynula jako nezbytný důsledek novelizace zákona č. 18/2004 Sb.

K bodu 117 - § 28

Úprava je provedena v návaznosti na změnu obsahu legislativní zkratky „jiná způsobilost“, která byla provedena v § 24 odst. 1 zákona, a to novelou zákona č. 18/2004 Sb. v návaznosti na potřeby vyplývající z transpozice směrnice 2013/55/EU.

K bodu 121 - § 28a

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vyplynula jako nezbytný důsledek novelizace zákona č. 18/2004 Sb.

K bodu 122 - § 28a

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vyplynula jako nezbytný důsledek novelizace zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání kvalifikací, ve znění pozdějších předpisů, kdy je transponováno fakultativní ustanovení čl. 21 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU.

K bodům 123 až 124 - § 34

Návrh dále upravuje a zpřesňuje podmínky pro uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, kteří nejsou osobami vyjmenovanými v části sedmé (státní příslušníci členského státu, osoby s trvalým pobytem na území České republiky, rodinní příslušníci těchto osob, státní příslušníci jiného než členského státu, bylo-li jim v České republice nebo v jiném členském státě přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství, státní příslušníci jiného než členského státu, byl-li jim na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu, rodinní příslušníci těchto osob, byl-li jim povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky, osoby, kterým byl na území České republiky přiznán azyl nebo doplňková ochrana, nebo jejich rodinného příslušníka, byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky, a zaměstnanci vyslaní na území České republiky v rámci volného poskytování služeb, pokud odbornou kvalifikaci pro výkon zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta získali nebo toto povolání vykonávali v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice) nebo nezískali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě.

Průběh aprobační zkoušky bude zpřísněn tím, že se výslovně stanoví povinnost uchazeče absolvovat aprobační zkoušku v českém jazyce, a to jako formu ověření znalosti českého jazyka, která je z hlediska zákona nezbytnou podmínkou uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky.

Nově jsou upraveny také některé aspekty správního řízení o žádosti o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. Nově je tak stanoveno, že v případě, kdy se uchazeč omluví ministerstvu z účasti na kterékoliv části aprobační zkoušky, řízení o předmětné žádosti se přeruší nejdéle na dobu 1 roku s tím, že tuto lhůtu nelze prodloužit. Dále dochází ke sjednocení lhůty pro vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta v České republice a rozhodnutí o neuznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta v České republice.

K bodům 125 až 126 - § 35

Nově je výslovně uvedeno, že absolventi akreditovaných zdravotnických studijních programů uskutečňovaných vysokými školami v České republice v jiném vyučovacím jazyku než českém mohou na území České republiky vykonávat zdravotnické povolání po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce. Toto ověření se realizuje v rámci správního řízení, a to na základě žádosti.

Na základě stávající praxe ministerstva s aplikací § 35 zákona se předmětné ustanovení doplňuje o možnost ministerstva zamítnout žádost o provedení ověření znalosti českého jazyka v případě, že se uchazeč bez předchozí písemné omluvy nedostaví k ověření znalosti českého jazyka pohovorem.

K bodu 127- § 36

Povolení výkonu zdravotnického povolání v České republice bez uznání způsobilosti představuje významnou výjimku z pravidla, že zdravotnický pracovník musí být k výkonu zdravotnického povolání mimo jiné odborně způsobilý (§ 3). Zákon by tak měl zcela jednoznačně vymezit podmínky, za jakých lze tento výkon zdravotnického povolání uskutečňovat. Stávající znění není v tomto smyslu dostačující.

Ustanovení upravující možnost ministerstva umožnit uchazeči výkon zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta v České republice bez uznání způsobilosti podle ustanovení § 34 na dobu určitou je tak nově rozděleno do odstavců, a to podle okolností a charakteru výkonu zdravotnického povolání v České republice.

Pro všechny uvedené skutkové podstaty je však nezbytné prokázat zdravotní způsobilost a bezúhonnost. Dále se u všech skutkových podstat zavádí nový termín „přímé odborné vedení“ lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta se specializovanou způsobilostí (způsobilého k samostatnému výkonu povolání), které je vykonáváno nad lékaři, zubními lékaři a farmaceuty, kterým je podle předmětného ustanovení ministerstvem umožněno vykonávat zdravotnické povolání nebo odbornou praxi na území České republiky bez uznání způsobilosti podle ustanovení § 34 zákona. Důvodem je potřeba odlišit tento výkon zdravotnického povolání nebo odborné praxe od realizace odborného dozoru a odborného dohledu nad lékaři, zubními lékaři nebo farmaceuty ve specializační přípravě ve smyslu ustanovení § 4 zákona, neboť lékaři, zubní lékaři a farmaceuti v těchto případech nedisponují z pohledu české právní úpravy ani odbornou způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání. Je tedy nezbytné zajistit nepřetržitou fyzickou dostupnost zdravotnického pracovníka vykonávajícího tuto formu odborného vedení. Tento požadavek vyplývá též z praxe.

V návaznosti na to, že tato forma vedení klade vyšší nároky na osobu, která vedení vykonává, bude nově omezen nejvyšší možný počet lékařů, zubních lékařů nebo farmaceutů, nad kterými může jeden příslušný zdravotnický pracovník vykonávat přímé odborné vedení. Současně se také stanoví, že zdravotnický pracovník vykonávající přímé odborné vedení nemůže být současně školitelem v rámci specializačního vzdělávání nebo vzdělávání v nástavbovém oboru.

Zákon tak nově rozliší podmínky pro získání povolení ministerstva:

1. k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky, a to na základě pozvání akreditovaného zařízení v příslušném oboru k provedení jednorázového výkonu, 2. k výkonu odborné praxe, a to na základě pozvání právnické osoby vykonávající činnost školy zapsané do rejstříku škol a školských zařízení, vysokou školou, výzkumnou institucí nebo akreditovaným zařízením a 3. k výkonu odborné praxe realizované jako část aprobační zkoušky, a to na dobu jejího trvání podle prováděcího právního předpisu (5 měsíců).

Nově se dále stanoví, že výkon zdravotnického povolání nebo odborné praxe na základě povolení ministerstva podle § 36 nelze započítat do specializačního vzdělávání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, a to právě s ohledem na právní neexistenci odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.

K bodům 128 až 138 - § 36a

Jedná se o legislativně-technické úpravy vyplývající z jednotlivých úprav provedených v návrhu novely zákona.

K bodům 139 až 145 - § 37

V návaznosti na změny prolínající se vícerými ustanoveními zákona, kdy se odkazuje na úpravu celé řady skutečností prováděcím právním předpisem, je tak nezbytné provést i úpravu ustanovení zmocňujícího ministerstvo k vydání prováděcích právních předpisů.

K bodům 146 až 148 - § 38

Jedná se o technické změny a text je doplněn dle úprav v předchozích ustanoveních.

K bodu 149 -150 § 38a a § 40a

Jedná se o legislativně-technickou úpravu.

K bodu 151 - § 41

Pro účely zákona se nově stanoví, že za pracovní dobu se považuje pracovní doba podle zákoníku práce, služební doba a doba služby podle jiných právních předpisů.

K bodu 153 - § 42

V návaznosti na obecnou úpravu správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se v ustanovení § 42 odst. 2 slova „kopii dokladu“ nahrazují slovem „doklad“ a slova „kopii diplomu“ se nahrazují slovem „diplom“.

K bodu 154 – § 43b

Ustanovení nově vymezí výčet činností, jejichž výkonem může být pověřena právnická osoba zřízená ministerstvem, případně, jejichž výkon může být delegován na vymezené subjekty na základě veřejnoprávní smlouvy. Následně upravuje též neuzavřený výčet náležitostí takové veřejnoprávní smlouvy.

Příloha č. 1 obsahuje výčet základních oborů lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Jak již bylo uvedeno v obecné části této zprávy, dochází k redukci celkového počtu těchto oborů a současně ke zkrácení délek vzdělávání. Důvodem těchto změn je skutečnost, že právě časté změny ve struktuře a počtu základních oborů specializačního vzdělávání lékařů vedly ke skutečnosti, že po sečtení základních oborů a certifikovaných kurzů existuje celkem 96 různých odborností, což je jistě jeden z nejvyšších počtů na světě. Je proto nutné tento počet racionalizovat, zvláště s přihlédnutím k demografickým předpovědím, kdy v příštích desetiletích v EU hrozí nedostatek lékařů prakticky ve všech oborech. Dále na základě podnětů z praxe vyplynula potřeba zkrácení stávajících minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech. Stávající systém minimálních délek je dle řady názorů z odborné praxe nevyhovující. Zkrácení minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech by rovněž mohlo řešit i problém nedostatku lékařů se specializovanou způsobilostí v určitých oblastech, neboť umožní lékaři dřívější vstup do odborné praxe a současně dle našeho předpokladu povede ke snížení celkového počtu lékařů odcházejících realizovat specializační vzdělávání do zahraničí, kde může být minimální celková délka tohoto vzdělávání kratší než v České republice.

K příloze č. 2

Z důvodu přesného vymezení a jednoznačného určení kompetencí jsou přímo v zákoně vymezeny nástavbové obory specializačního vzdělávání farmaceutů včetně minimální délky vzdělávání v těchto oborech.

K čl. II

Přechodná ustanovení upravují v souladu s obecnými právními principy vztah nové právní úpravy k právní úpravě dosavadní, jakož i k právním vztahům podle ní vzniklým. V zájmu právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře na základě předchozí právní úpravy se navrhuje, aby vzdělávání v oborech specializačního vzdělávání a v nástavbových oborech (dříve „certifikovaný kurz“) účastníků vzdělávání již zařazených v konkrétním oboru vzdělávání bylo dokončeno podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona.

Rovněž zařízení, která byla akreditována přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona, mohou dokončit poskytování vzdělávání podle dosavadní právní úpravy. Je pouze stanoven časový limit pro dokončení vzdělávání podle již akreditovaných vzdělávacích programů.

Správní řízení o žádostech o udělení nebo prodloužení akreditace podaných podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebudou ukončena vydáním pravomocného rozhodnutí, budou ke dni účinnosti tohoto zákona zastavena, a to vzhledem ke skutečnosti, že zkrácení délky vzdělávání si vyžádá změnu obsahu vzdělávacích programu v jednotlivých oborech.

Poskytovatelům zdravotních služeb je však ponechána delší lhůta na to, aby pro své stávající zaměstnance lékaře zařazené do specializačního vzdělávání před dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona, kteří toto vzdělávání doposud neukončili, písemně prostřednictvím školitelů stanovili rozsah činností, které jsou výše uvedení lékaři oprávněni vykonávat pod odborným dozorem a odborným dohledem, a to s ohledem na možný vysoký počet takových zaměstnanců.

K čl. III

S ohledem na rozsah navrhovaných změn je účinnost zákona navržena prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

V Praze dne 8. února 2016

Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

Ministr zdravotnictví: MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, v. r.