zákon č. 67/2023 Sb.

A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Návrh zákona je předkládán z důvodu adaptace českého právního řádu na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/784 ze dne 29. dubna 2021 o potírání šíření teroristického obsahu online (dále také „Nařízení“ nebo „nařízení o potírání teroristického obsahu“), kterým se stanoví pravidla proti zneužívání hostingových služeb k veřejnému šíření teroristického obsahu online.

Potírání teroristickému obsahu online je úzkou a specifickou součástí širšího problému nezákonného obsahu na internetu. Na tuto problematiku Evropská unie již dříve reagovala přijetím závazných i nezávazných opatření. Mezi závazné reakce patří např. směrnice 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a směrnice 2017/541 o boji proti terorismu. Legislativní opatření byla doplněna celou řadou opatření nelegislativních, jako je kodex chování pro boj proti nezákonným projevům nenávisti online, práce internetového fóra EU týkající se teroristické propagandy, anebo sdělení Evropské Komise „Boj proti nezákonnému obsahu online. Zvyšování odpovědnosti online platforem“ ze dne 28. září 2017, na které navázalo Doporučení Komise (EU) 2018/334 ze dne 1. března 2018 o opatřeních pro efektivní boj proti nezákonnému obsahu online.

Postihu podpory terorismu se dotýká také řada mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a které zakotvují jednání, jež jsou smluvní státy zavázány považovat za trestné činy a která mají být postihována odpovídajícími sankcemi. Jde například o Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu (vyhl. pod č. 18/2006 Sb. m. s.), Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (vyhl. pod č. 72/2017 Sb. m. s.) a Dodatkový protokol k této Úmluvě (vyhl. pod č. 73/2017 Sb. m. s.).

Hmotněprávní úprava České republiky komplexně postihuje teroristické trestné činy včetně podpory terorismu. Přestože stíhání pachatelů terorismu zůstává prioritou, je neméně důležité omezit přístup k teroristickému obsahu online, aby byli uživatelé internetu chráněni před takovým škodlivým obsahem a aby aktivity směřující k obhajobě a podpoře terorismu na internetu byly ztíženy.

Právní úprava hostingových služeb je na evropské úrovni zakotvena ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"). V českém právním řádu je tato oblast řešena zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). Tento zákon mimo jiné stanoví podmínky vzniku odpovědnosti poskytovatele služeb informační společnosti za obsah informací jím zprostředkovaných či uložených. Podrobnější pravidla proti zneužívání

1 http://ec.europa.eu/justice/fundamental-rights/files/hate_speech_code_of_conduct_en.pdf 2 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-6243_en.htm 3 COM(2017) 228 final 4 Úř. věst. L 63, 6.3.2018, s. 50 hostingových služeb k veřejnému šíření teroristického obsahu online včetně odpovídajících kompetencí státních orgánů však nebyla dosud v právním řádu České republiky upravena.

Výše uvedená právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Z hlediska rovnosti mužů a žen je neutrální.

B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Nařízení o potírání teroristického obsahu bylo přijato na základě ustanovení článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, které zmocňuje Evropský parlament a Radu ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Nařízení svou přímou použitelností podle článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie garantuje rovnocennou ochranu práv a svobod fyzických osob v souvislosti s vytvořením a fungováním vnitřního trhu stanovením stejných základních pravidel pro všechny členské státy Evropské unie a státy Evropského hospodářského prostoru. Těmto státům je poskytován pouze určitý omezený prostor pro stanovení vlastních pravidel, zejména pravidel procesní povahy při uplatňování veřejné moci a pravidel pro ukládání sankcí. Vzhledem k tomu, že platná vnitrostátní úprava jen velmi částečně odpovídá potřebám adaptace na Nařízení, je nezbytné přijetím navrhovaného zákona odpovídající pravidla zavést.

Hlavní principy navrhované právní úpravy se řídí Nařízením. Jde zejména o zajištění čtyř hlavních funkcí, které stát plní při uplatňování Nařízení (srov. zejm. čl. 12 Nařízení):

První funkcí je vydávání příkazů k odstranění, které zavazují poskytovatele hostingových služeb, aby zpravidla do 1 hodiny odstranil nebo znepřístupnil konkrétně označený teroristický obsah. (Samo Nařízení definuje teroristický obsah odkazem na směrnici 2017/541/EU.) Určený orgán tedy bude vyhodnocovat, zda jde o teroristický obsah, a nařizovat jeho odstranění. Předložený návrh stanoví, že v České republice bude takovým orgánem Policie ČR, resp. útvar Policie, jehož úkolem je boj proti terorismu, protože tento útvar má za úkol odhalovat a potírat terorismus i další související trestnou činnost.

Druhou funkcí je přezkum přeshraničních příkazů k odstranění. Nařízení kvůli rychlé a účinné reakci na teroristický obsah umožňuje, aby orgány členských států a států Evropského hospodářského prostoru (dále též pouze „členský stát“) vydávaly příkazy k odstranění i vůči poskytovatelům hostingových služeb, kteří jsou usazeni (nebo jmenovali právního zástupce) v jiném členském státě. Kvůli zajištění korektní aplikace Nařízení a respektu k odlišným vnitrostátním podmínkám a společenskému kontextu v jednotlivých případech však může územní členský stát z vlastního uvážení i na podnět dotčených osob provést přezkum takového přeshraničního příkazu. V České republice by tento přezkum mělo provádět Ministerstvo vnitra, které se na jedné straně zabývá zajišťováním vnitřní bezpečnosti a strategickou úrovní potírání terorismu, ale na druhé straně dokáže s odstupem posoudit vnitrostátní kontext konkrétního projevu a důvodnost přeshraničního příkazu k odstranění.

Třetí funkcí je dlouhodobá práce s těmi poskytovateli hostingových služeb, kteří budou skutečně vystaveni teroristickému obsahu a budou povinni zavést účinná zvláštní opatření, aby výskyt teroristického obsahu v rámci svých hostingových služeb omezili. Součástí cíleného správního dohledu nad poskytovateli hostingových služeb napadenými teroristickým obsahem bude tedy po delší dobu probíhající dialog týkající se fungování zvláštních opatření v praxi. Tento úkol tedy nemá charakter ad hoc zásahu, ale povahu časově delší dílčí regulace činnosti podnikatele, která navíc bude do značné míry technického charakteru. Tuto funkci bude plnit Český telekomunikační úřad, který je ke správnímu dohledu nad soukromými subjekty v sektoru informačních technologií nejlépe vybaven a jehož působnost ve vztahu k různým oblastem elektronických a digitálních služeb postupně rozšiřuje.

Čtvrtou funkcí je správní trestání v případě neplnění některých povinností stanovených Nařízením. Navrhovaná úprava tyto přestupky stanoví právě v nezbytném rozsahu. Předložený návrh vychází při úpravě této kompetence z následujících faktorů:

• projednání přestupků úřady obcí s rozšířenou působností by bylo neefektivní, protože jde o nové skutkové podstaty přestupků, které nespadají do jejich obvyklé působnosti a se kterými nemají žádné praktické zkušenosti • vzhledem k očekávanému nízkému nápadu případů, jejich potenciální složitosti a nutnosti komunikovat s dalšími členskými státy je nezbytné sankční činnost centralizovat • hostingové služby se svou povahou blíží dalším oblastem hospodářské činnosti, ve které veřejnoprávní regulaci úspěšně uplatňuje ČTÚ (podnikání podle zákona o elektronických komunikacích a podle poštovního zákona) pomocí již vybudovaného administrativního aparátu • správní dohledová pravomoc nad teroristickému obsahu nejvíce vystavenými poskytovateli hostingových služeb, která nutně povede k nastavení parametrů regulace v praxi, je svěřena ČTÚ • jakožto orgán, který bude shromažďovat informace o praktickém uplatňování nařízení v ČR po všech stránkách, bude mít ČTÚ nejlepší přehled o trendech vývoje ve společnosti, relativní závažnosti jednotlivých jednání a dalších relevantních souvislostech • dělba sankčních pravomocí mezi více centrálních orgánů by nutně vedla k divergenci výkladu nařízení i zákona a v praxi by vyloučila vedení společného řízení o více deliktech • vzhledem k tomu, že jde o problematiku, která se úzce dotýká svobody projevu, je nezávislost ČTÚ významnou zárukou nestrannosti při ukládání sankcí

Je proto zcela logické, aby svou profesionální, nestrannou a efektivní správu Český telekomunikační úřad rozšířil i na tuto novou oblast.

Navrhovaná právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona (tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). Navrhovaná úprava navazuje na postih terorismu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541, která respektuje zákaz diskriminace stanovený právem EU (srov. zejm. recitály 35 a 39) a teroristické trestné činy definuje bez využití faktorů, které by mohly přímo nebo nepřímo přispívat k diskriminaci (srov. zejm. čl. 3 odst. 1). Lze proto konstatovat, že právní úprava obsažená v návrhu zákona nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální a nemá v této oblasti negativní dopady.

C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Hlavním účelem zákona je adaptace českého právního řádu na Nařízení.

Společenský význam poskytovatelů hostingových služeb

Nařízení stojí na předpokladu zásadního společenského významu poskytovatelů služeb informační společnosti. Internet se odlišuje od fyzického prostředí mimo jiné tím, že žádné jednání zde neprobíhá bezprostředně, nýbrž je zprostředkováno poskytovateli různých služeb informační společnosti. Tyto subjekty tedy mají bezprecedentní vliv na to, co a jak se na internetu děje.

Nařízení směřuje ke specifické regulaci služeb informační společnosti typu hosting, tj. služeb spočívajících ve zpracování (a zde i zveřejnění) dat poskytnutých uživateli. Tyto služby staly se od konce 90. let postupně základem informační společnosti a na jejich fungování již dnes do značné míry závisí kvalita běžného osobního a pracovního života podstatné části evropské populace.

Ve vzrůstající míře převzaly tyto služby roli základních společenských informačních kanálů dříve vyhrazenou masovým médiím. Informace šířené prostřednictvím těchto služeb mají, i díky sofistikovaným způsobům jejich prezentace, často větší potenciál ovlivnit člověka v jeho názorech, postojích a rozhodnutích, než je tomu v případě tisku nebo tradičních médií. Nařízení v tomto směru vedle pragmatické reflexe významu hostingových služeb reaguje i na následující jejich odlišnosti od tradičních médií:

- Součástí hostingových služeb jsou sofistikované nástroje pro práci s obsahem, v jejichž důsledku dochází k masivní amplifikaci efektů sdělovaného obsahu. Nejde jen o to, že by se prvoplánově atraktivní sdělení obecně snadněji šířilo, ale podstatnou roli hraje i to, že konkrétní typy sdělení jsou předkládány pečlivě vybraným cílovým skupinám adresátů;

- Provozovatelé hostingových služeb obvykle nemají v úmyslu podporovat terorismus (případně další negativní společenské jevy), ale zkušenost ukazuje, že jsou to právě tyto typy sdělení, které mají potenciál shora uvedenou amplifikaci (často automatickou a probíhající bez lidského zásahu) provokovat;

- Hostingové služby nejsou původci publikovaného obsahu a za tento obsah de iure neodpovídají. Obecné omezení jejich odpovědnosti za obsah publikovaný jejich prostřednictvím uživateli je v českém právu upraveno zákonem č. 480/2004 Sb., který transponoval směrnici č. 2000/31/ES. Poskytovatelé hostingových služeb jsou tedy podobně jako vydavatelé tradičních médií motivováni popularitou jejich produktů, ale na rozdíl od vydavatelů nejsou omezování bezprostřední odpovědností za šířený obsah a ani jim nelze uložit povinnost tento obsah obecně sledovat nebo vyhodnocovat. Výjimky se týkají pouze oznámeného nebo evidentně protiprávního obsahu ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice č. 2000/31/ES nebo např. rozhodnutí ESLP ve věci Delfi proti Estonsku.

Nařízení (a tím i adaptační předpis) se proto soustředí právě na regulaci činností poskytovatelů hostingových služeb. Nařízení nebrání uživatelům v tom, aby projevovali své názory na internetu nebo jinde, ale pouze způsobem harmonizovaným v rámci EU umožňuje orgánům veřejné moci nařídit poskytovatelům hostingových služeb (kteří a priori neodpovídají za obsah šířený jejich službami a ani jim nelze uložit povinnost tento obsah znát nebo sledovat), aby tyto služby, jejichž aspektem je často i shora zmíněná značná amplifikace různých sdělení, neposkytovali k šíření dat, která mají prokazatelně charakter teroristického obsahu ve smyslu čl. 2 odst. 7 Nařízení.

Nařízení naopak žádné povinnosti (natož sankce) nestanoví pro poskytovatele obsahu, tj. původce dat, která byla veřejně šířena v rámci hostingové služby. Pokud se však jejich obsah stal předmětem příkazu k odstranění nebo byl znepřístupněn na základě vlastních opatření poskytovatele hostingových služeb, Nařízení výslovně pamatuje na jejich ochranu, a to nejen tím, že chrání svobodu projevu a vyžaduje, aby byl skutečný účel šíření obsahu posouzen podle čl. 1(3). Kromě toho přímo z Nařízení těmto poskytovatelům obsahu svědčí čl. 10, který umožňuje podávání stížností na činnost poskytovatele hostingových služeb. Pokud jde o ochranu proti rozhodnutím veřejné moci, je v souladu s čl. 9(2) Nařízení zajištěna v rámci správního soudnictví.

Šíření teroristického obsahu online

Ač jsou jednotlivé členské státy Evropské unie veřejným šířením teroristického obsahu zasaženy velmi různě, což má řadu historických, jazykových a dalších příčin, všechny jsou povinny svůj právní řád na Nařízení adaptovat. Velmi snadné šíření digitálního („online“) obsahu vedlo některé více zasažené členské státy k požadavku na sjednocení základních pravidel pro odstraňování takového obsahu v celé Evropské unii. Z hlediska České republiky není vnitrostátní šíření teroristického obsahu v digitálním prostředí zásadním bezpečnostním problémem. Výskyt teroristického obsahu v českém online prostředí je relativně velmi nízký. Nařízení v těchto podmínkách představuje spíše nástroj pro řešení případného budoucího zhoršení situace a pro řešení případů, kdy by došlo ke zneužívání českých poskytovatelů hostingových služeb k šíření obsahu, který byl úspěšně odstraněn v jiných členských státech (např. rekrutační nebo propagandistická videa tzv. Islámského státu apod.). Na základě dostupných informací proto předkladatel předpokládá, že množství teroristických materiálů a projevů šířených primárně v českém online prostředí je a v blízké budoucnosti nadále bude nevýznamné.

K nebezpečnosti šíření teroristické propagandy v širokém slova smyslu lze obecně uvést následující:

Internet, zejména pak sociální sítě, představuje hlavní komunikační a informační platformu, v rámci které prokazatelně dochází k radikalizaci. Je dostupný, flexibilní, levný, rychlý, interaktivní, anonymní, přesahuje hranice států, často málo regulovaný. V neposlední řadě má velký dosah. Vytváří arénu, v níž dochází k tvorbě a šíření nenávistných sdělení. Jejich konzumenty jsou jednak osoby již zastávající extrémní názory, jednak i osoby, které svůj pohled na svět teprve formují. Příjemci těchto obsahů jsou jak názorově vyhraněné kolektivy, tak i izolovaní jednotlivci, kteří jsou limitovaní v reálném kontaktu se společností.

Některé nenávistné obsahy ve virtuálním prostoru nabývají teroristického charakteru. Jedná se např. o různé výzvy, manifesty, náborové kampaně, oslavné texty, legitimizaci již spáchaných teroristických skutků, návody k provedení teroristického útoku, kampaně pro získávání finančních prostředků na teroristické aktivity apod. Paleta teroristického obsahu se v průběhu času významně rozšiřuje.

Zvyšuje se pestrost nejen obsahu, ale i formy. Stále častěji je kladen důraz na kratší a údernější audiovizuální materiál, který má vyšší mobilizační potenciál. Informace, prohlášení a návody jsou doplňovány kvalitními obrazovými materiály. Samozřejmostí je video produkce, zahrnující např. projevy, kázání, hudební produkce, či přímo konkrétní teroristické trestné činy. Vysokou pozornost pak vyvolávají live streamované teroristické útoky.

Virtuální prostor nabízí i širokou škálu možností, jakými teroristický obsah tvořit, ukládat a sdílet. Zmínit lze, kromě tradičních webových stránek, servery pro sdílení obsahu, sociální sítě či chatovací fóra, imageboardy apod.

Tvůrci a šiřitelé teroristického obsahu jsou vysoce flexibilní, ovládající informační a komunikační technologie a snaží se maximalizovat dosah svých sdělení.

Rovněž jsou často velice zdatní v oblasti mediální komunikace. Dokáží dobře tzv. „diagnostikovat“ palčivé společenské otázky (např. náboženské, etnické tenze, frustrace subkultury, ohrožení teritoria, pocit odcizení), stanovovat cíle a prostředky (včetně přípravy na teroristické či jiné násilné činy a jejich exekuce) a disponují schopností využívat efektivní motivační schémata. Anonymita internetu splňuje všechny podmínky pro účinnou radikalizaci. Sugestivní sdělení zesilují emoce (zejména strach a zlost), dezorganizaci reakcí, absenci racionální sebekontroly, dochází k městnání afektu, nárůstu agrese, objevují se stavy úzkosti či paniky. Dochází k nutkavé potřebě nalézt rychlé řešení prostřednictvím psychologických procesů ztotožnění a nápodoby.

Někteří tvůrci teroristického obsahu dokáží obsah i cílit na různé společenské skupiny. Specifická sdělení jsou v některých případech určena např. pro děti, mládež, ženy apod. Pro různé společenské skupiny jsou voleny i různé komunikační kanály a forma komunikace. Takto lze rozpoznat např. elektronické ilustrované časopisy pro děti, hudební klipy pro teenagery, počítačové hry pro chlapce, lifestylové časopisy pro ženy.

Teroristický obsah online je snadno dostupný. Teroristé usilují o maximalizaci dosahu jejich sdělení a internet jim k tomu napomáhá. Přeshraniční charakter takového obsahu představuje velkou výzvu pro bezpečnostní složky po celém světě.

Teroristé využívají internetu již od 90. let 20. století. Historicky byly státy Evropské unie ovlivněny zejména teroristickými výzvami na politické, náboženské či etnické bázi. Zmínit lze např. zveřejněné manifesty pravicových extremistů, či zastánců tzv. teorie bílé nadřazenosti. Dále se jedná např. o zveřejňování textů, obrázků či videí nábožensky motivovaných teroristických organizací, které disponují technicky i marketingově zdatnými profesionály v oblasti mediální komunikace. Jejich schopnosti rekrutovat nové radikály se stále zvyšují.

Jedinci, které se podaří virtuálním teroristickým obsahem zaujmout, pak mohou být dále online kontaktováni. Posléze může elektronická komunikace přerůst v přímý osobní kontakt.

V rámci společenských věd byl opakovaně zdokumentován význam hudební tvorby pro radikalizaci extremistů. V současné době lze na některých hudebních serverech dohledat videoklipy protagonistů, kteří propagují či oslavují teroristické aktivity páchané náboženskými či politickými extremisty.

Rovněž se ve virtuálním prostředí objevují manuály popisující, jakým způsobem plánovat a provést teroristický útok, jakým způsobem se organizovat, jak šifrovat komunikaci či jak se bránit před prozrazením bezpečnostním složkám. Proslulost po celém světě získala např. „Anarchistická kuchařka“, která je využívána nejen levicovými extremisty. Známé jsou i online výcvikové tábory zaměřené na vojenský výcvik v různých tematických oblastech.

Zdokumentovány pak byly i online fundraisingové aktivity pro potřeby teroristů.

Širším, resp. přesahujícím fenoménem je pak zpravidla verbální a zkratkovité oslavování, schvalování, legitimizování, či bagatelizování již spáchaných teroristických útoků. I v České republice již bylo několik osob pravomocně odsouzeno pro schvalování teroristického útoku v novozélandském městě Christchurch či v souvislosti s vyjadřováním sympatií k sebevražednému útoku na tři české vojáky Armády České republiky na zahraniční misi v Afghánistánu dne 5. srpna 2018. V prostředí militantních anarchistů se průběžně objevovaly texty podporující či legitimizující násilné aktivity jejich zahraničních kolegů.

K Nařízení obecně

Nařízení zavádí pravomoc příslušných orgánů členských států vydávat poskytovateli hostingových

služeb příkaz k odstranění teroristického obsahu nebo ke znemožnění přístupu k němu. Poskytovatel služeb pak bude muset obsah odstranit nebo k němu znemožnit přístup do jedné hodiny.

Pokud se však jedná o první příkaz k odstranění vydaný danému poskytovateli služeb, měl by příslušný orgán poskytnout tomuto poskytovateli informace o postupech a platných lhůtách alespoň 12 hodin před vydáním prvního příkazu k odstranění. Tato lhůta však neplatí v řádně odůvodněných naléhavých případech (např. v situacích bezprostředního ohrožení života).

Nařízení dále počítá s tzv. přeshraničním příkazem k odstranění, který bude možno vydat, má-li

poskytovatel služeb hlavní provozovnu nebo právního zástupce usazeného/s bydlištěm v jiném členském státě, než je členský stát vydávajícího orgánu. V takovém případě má být kopie příkazu k odstranění současně zaslána příslušnému orgánu tohoto členského státu, který bude mít možnost takto obdržený příkaz přezkoumat s cílem určit, zda závažně nebo zjevně neporušuje Nařízení nebo základní práva a svobody. Také poskytovatel služeb, jakož i poskytovatel obsahu, mají právo požádat o přezkum příslušným orgánem členského státu.

Nařízení definuje „teroristický obsah“ v souladu s definicemi příslušných trestných činů stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 o boji proti terorismu. Teroristický obsah tak zahrnuje materiál, který podněcuje nebo získává jiné osoby ke spáchání nebo přispění ke spáchání teroristických trestných činůči vyhrožuje jejich spácháním, získává jiné osoby k účasti na činnostech teroristické skupiny nebo glorifikuje teroristické činnosti, mimo jiné i šířením materiálu zobrazujícího teroristický útok. Tato definice rovněž zahrnuje materiál, který poskytuje návod k výrobě nebo použití výbušnin, palných nebo jiných zbraní nebo škodlivých či nebezpečných látek, jakož i chemických, biologických, radiologických a jaderných látek, nebo k jiným specifickým metodám či technikám, včetně výběru cílů, za účelem spáchání nebo přispění ke spáchání teroristických trestných činů.

Za teroristický obsah by neměl být považován materiál šířený pro vzdělávací, žurnalistické, umělecké nebo výzkumné účely nebo pro osvětové účely namířené proti teroristické činnosti, jakož i materiál, který je vyjádřením polemických či kontroverzních názorů ve veřejné diskusi. Určení skutečného účelu šíření a posouzení, zda je veřejně šířen materiál k uvedeným účelům, je odpovědností příslušného orgánu, jehož postup podléhá soudnímu přezkumu.

Nařízení se vztahuje na poskytovatele služeb informační společnosti, kteří na žádost uživatele služby uchovávají a činí veřejně dostupným jím poskytnutý materiál nebo informace, bez ohledu na to, zda je uchovávání a veřejné šíření těchto informací a materiálu pouze technické, automatické nebo pasivní povahy. Pojmem „uchovávání“ se rozumí držení dat uložených v paměti fyzického nebo virtuálního serveru. Informace jsou považovány za uchovávané a veřejně šířené ve smyslu Nařízení, pouze pokud jsou tyto činnosti vykonávány na základě přímé žádosti poskytovatele obsahu. Nařízení by se tedy mělo vztahovat například na poskytovatele služeb sociálních médií, služeb sdílení videa, obrazového a zvukového materiálu, jakož i služeb sdílení souborů a jiných cloudových služeb, pokud jsou tyto služby využívány k veřejnému zpřístupnění uchovávaných informací na přímou žádost poskytovatele obsahu.

Do působnosti nařízení však nespadají poskytovatelé služeb „prostého přenosu“ a služeb ukládání do vyrovnávací paměti (tzv. „caching“); jiných služeb, které uchovávání nezahrnují (jako jsou registry a registrátoři, poskytovatelé systémů doménových jmen, platebních služeb nebo služeb ochrany před DDoS útoky); interpersonálních komunikačních služeb, jako jsou e-maily nebo služby zasílání

5 Uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. a) až i) směrnice (EU) 2017/541 6 Ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2018/1972(EU) (evropský kodex pro elektronické komunikace).

soukromých zpráv; a služeb, jako je cloudová infrastruktura, které jsou poskytovány na žádost jiných stran než poskytovatelů obsahu a ze kterých mají poskytovatelé obsahu pouze nepřímý prospěch.

Nařízení bude použitelné na všechny poskytovatele příslušných služeb nabízených v Unii bez ohledu na zemi, kde mají hlavní provozovnu. Má se za to, že poskytovatel hostingových služeb nabízí služby v Unii, pokud umožňuje fyzickým nebo právnickým osobám v jednom či více členských státech využívat své služby a má-li s tímto členským státem nebo s těmito členskými státy podstatné spojení (tzn., pokud má provozovnu v Unii, jeho služeb využívá významný počet uživatelů v jednom nebo více členských státech nebo jsou jeho činnosti zaměřeny na jeden nebo více členských států).

Nařízení stanoví náležitosti, které by měl příkaz k odstranění obsahovat, včetně informací o prostředcích nápravy, které jsou poskytovatelům služeb a poskytovatelům obsahu k dispozici, jakož i závaznou formulářovou podobu příkazu.

Nařízení rovněž vyžaduje, aby poskytovatelé služeb, u kterých příslušný orgán na základě četnosti obdržených příkazů k odstranění rozhodne, že jsou (reálně a často) vystaveni teroristickému obsahu, sami přijali zvýšená a kontrolovaná opatření. Příslušný orgán oznámí takové rozhodnutí poskytovateli služeb, který je následně povinen za účelem omezení dostupnosti teroristického obsahu v rámci svých služeb zavést zvláštní opatření přiměřená úrovni rizika. Poskytovatel služeb musí informovat příslušný orgán o přijatých opatřeních, aby mohl tento orgán určit, zda jsou opatření účinná a přiměřená.

Dále je stanovena povinnost poskytovatelů služeb informovat orgány činné v trestním řízení, pokud zjistí, že daný obsah představuje ohrožení života nebo bezpečnosti, jakož i povinnost uchovávat až po dobu šesti měsíců obsah, který odstranili, což funguje jako ochrana proti chybnému odstranění. Tuto lhůtu je možné na žádost příslušného orgánu nebo soudu prodloužit.

Poskytovatelé služeb mají povinnost zavést uživatelsky vstřícné mechanismy pro podávání stížností poskytovateli obsahu a zajistit, aby byly stížnosti řešeny urychleně a transparentně. Mají dále povinnost zpřístupnit informace o důvodech odstranění nebo znemožnění přístupu poskytovateli obsahu (pokud příslušný organ nerozhodne, aby tato informace nebyla po nezbytně nutnou dobu zveřejněna).

Nařízení ukládá členským státům, aby zajistily možnost poskytovatele služeb i poskytovatele obsahu účinně napadnout příkazy k odstranění nebo rozhodnutí vyplývající z přezkumu příkazů k odstranění u soudu členského státu, jehož příslušné orgány vydaly příkaz k odstranění nebo přijaly rozhodnutí. Rovněž mají zajistit, aby poskytovatelé služeb mohli účinně napadnout rozhodnutí týkající se zvláštních opatření či sankcí u soudu členského státu, jehož příslušný orgán takové rozhodnutí přijal. Členské státy také mají přijmout pravidla pro sankce v případě neplnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení ze strany poskytovatelů služeb.

Členské státy rovněž zajistí vhodné a bezpečné komunikační cesty nebo mechanismy pro včasnou výměnu důležitých informací mezi příslušnými orgány a případně také s Europolem.

Adaptace Nařízení do právního řádu České republiky

Forma právního aktu, tedy nařízení, byla zvolena z toho důvodu, aby stanovené povinnosti byly jednotné v rámci celé EU a aby poskytovatelé služeb, kteří obvykle poskytují své služby ve více členských státech, nečelili různým povinnostem v různých jurisdikcích.

Nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Členské státy však mají povinnost přijmout zejména institucionálně kompetenční opatření (určit orgány příslušné k plnění úkolů dle Nařízení) a dále sankčně procesní a kontrolní opatření. Je tedy potřeba některá ustanovení Nařízení adaptovat do právního řádu České republiky.

K návrhu zákona obecně

Navrhovaná úprava se omezuje na adekvátní adaptaci nařízení o potírání teroristického obsahu. Návrh zejména nerozšiřuje nad rámec Nařízení ani okruh povinných osob ani povahu postihovaného obsahu. Návrh tedy nevtahuje mezi adresáty povinností poskytovatele jiných než hostingových služeb, které slouží k prezentaci obsahu veřejnosti. Podle návrhu tedy nelze postihovat jiný než teroristický obsah, a to ani, pokud jde o obsah trestný, obsah jinak nelegální nebo dokonce obsah jen potenciálně nevhodný.

Předmětem navrhované právní úpravy je v prvé řadě určení orgánů příslušných k výkonu výše uvedených funkcí:  vydávání příkazů k odstranění obsahu,  posuzování přeshraničních příkazů k odstranění,  cílený správní dohled nad poskytovateli hostingových služeb vystavených teroristickému obsahu a  ukládání sankcí za přestupky.

Určení příslušných orgánů je podrobně odůvodněno v bodě B) výše.

Navrhovaná právní úprava dále upravuje následující oblasti:

• modality přezkumu jednotlivých rozhodnutí příslušných orgánů • výměnu informací a spolupráci mezi příslušnými orgány, jakož i • způsob komunikace příslušných orgánů mezi sebou, s příslušnými orgány jiných členských států a v neposlední řadě s poskytovateli hostingových služeb.

D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Účelem Nařízení, které navrhovaná právní úprava adaptuje, je přispět k ochraně veřejné bezpečnosti a současně stanovit náležité a účinné záruky k zajištění ochrany základních práv a svobod.

Svoboda projevu

Nařízením není dotčena povinnost ctít práva, svobody a zásady uvedené v článku 6 Smlouvy o EU

a uplatňuje se, aniž jsou dotčeny základní zásady týkající se svobody projevu a informací, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, která je chráněna článkem 11 Listiny základních

práv EU (dále též „Listina EU“). Nařízení v čl. 1 odst. 3 výslovně uvádí, že veřejně šířený materiál pro vzdělávací, žurnalistické, umělecké nebo výzkumné účely nebo pro účely předcházení terorismu nebo boje proti němu, včetně materiálu, který by vyjadřoval polemické či kontroverzní názory, se za teroristický obsah nepovažuje. Skutečný účel šíření obsahu určí příslušný orgán posouzením, které by mělo brát v potaz povahu a znění prohlášení, kontext, ve kterém bylo prohlášení učiněno, a potenciál vést ke škodlivým důsledkům.

Pokud jde o Listinu základních práv EU, podle čl. 52 odst. 3 je smysl a rozsah svobody projevu a práva na informace stejný jako daného práva zaručeného Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv

7 Členské státy mají povinnost oznámit Evropské Komisi orgány příslušné k provádění Nařízení do dvanácti měsíců ode dne vstupu Nařízení v platnost.

a základních svobod (dále jen „EÚLP“). Omezení tohoto práva proto také nesmí překročit omezení stanovená v čl. 10 odst. 2 EÚLP (jež zahrnuje omezení v zájmu národní nebo veřejné bezpečnosti, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany práv jiných, atd.).

Jak plyne z článku 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, omezit svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze pouze zákonem, je-li to v demokratické společnosti nezbytné mimo jiné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejnou bezpečnost. Jasná definice teroristického obsahu uvedená v Nařízení (odpovídající postihu příslušných teroristických trestných činů podle směrnice 2017/541/EU) a posouzení skutečného účelu šíření příslušným orgánem zajistí, že bude odstraněn pouze teroristický obsah, tedy obsah, jehož úmyslné šíření může zakládat i trestní odpovědnost. Vzhledem k tomu je předkladatel přesvědčen, že úzce vymezená pravomoc, která postihuje právě teroristický obsah, odpovídá limitům, které lze legitimně v demokratické společnosti klást svobodě projevu a právu vyhledávat a šířit informace.

Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků zaručená v čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv EU není výslovně uvedená v Listině základních práv a svobod ČR, ale z garance svobody projevu v čl. 17 Listiny vyplývá také nezbytnost plurality médií a plurality informací zejména vyloučením možné monopolizace sdělovacích prostředků. Antimonopolní opatření a další záruky plurality (garance duálního vysílání) jsou zajištěny zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Ani přípustná omezení svobody projevu podle článku 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod se

nemohou dostat do rozporu se zákazem (předběžné) cenzury podle článku 17 odst. 3. V této souvislosti

je podstatné, že Nařízení i vnitrostátní adaptační předpis působí zásadně reaktivně. Příslušné orgány nejprve musí zjistit již zveřejněný teroristický obsah a vydat konkrétní příkaz k jeho odstranění, případně přezkoumat, zda přeshraniční příkaz k odstranění takového obsahu je v souladu s Nařízením. Teprve je-li poskytovatel hostingových služeb opakovaně adresátem příkazů k odstranění, lze konstatovat, že je teroristickému obsahu vystaven, a požadovat, aby přijal odpovídající zvláštní opatření proti dalšímu výskytu teroristického obsahu. Volba konkrétních opatření je však podle čl. 5 odst. 2 a 6 Nařízení svěřena samotnému poskytovateli hostingových služeb. Státní orgány tedy nemohou například podmínit zveřejňování obsahu předchozím schválením nebo povolením, mohou pouze trvat na tom, aby v praxi zaváděná opatření splňovala požadavky článku 5 odst. 3, tedy účinnost, cílenost, přiměřenost vzhledem k míře expozice teroristickému obsahu a schopnostem poskytovatele hostingových služeb, šetření práv a svobod, pečlivost a nediskriminaci. Ve stejném ohledu je podstatné, že poskytovateli hostingových služeb nelze nařídit obecnou povinnost dohlížet na zveřejňované informace nebo používat automatické nástroje (např. filtry) podle čl. 5(8) Nařízení. Právo EU tedy setrvává na principu neexistence obecné povinnosti dohledu podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31/ES, který je implementován § 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, a předkládaný návrh zákona to respektuje.

Právní ochrana

Nařízení dále zejm. v čl. 9 poskytuje záruky pro zachování základních práv a svobod v podobě možností soudní ochrany, včetně možnosti poskytovatelů hostingových služeb i poskytovatelů obsahu bránit se nejen proti příkazu k odstranění podle čl. 3, jakož také proti rozhodnutím podle čl. 4 a 5, která jinak

dopadající na jejich práva a povinnosti. Je tedy zaručeno právo na účinnou právní ochranu zakotvené

v článku 19 Smlouvy o Evropské unii a v článku 47 Listiny EU, jakož i v článku 36 Listiny základních práv a svobod. Poskytovatelé obsahu pak mají mít podle čl. 5 k dispozici účinné mechanismy pro podání stížností, pokud poskytovatel hostingových služeb neoprávněně odstranil jejich obsah. Návrh adaptačního zákona přitom spoléhá na existující mechanismy soudní ochrany proti rozhodnutím veřejné moci.

Uvedené specifické záruky doprovází konkrétní požadavky článku 11 Nařízení na vysokou míru

transparentnosti postupu poskytovatelů hostingových služeb vůči poskytovatelům obsahu, což usnadní

kontrolu uplatňování stanovených pravidel a posílí odpovědnost za jejich uplatňování. Transparentní informování lze odložit jen dočasně z důvodů stanovených v odstavci 3, a to nanejvýš na dobu 12 týdnů. Příslušné orgány i poskytovatelé hostingových služeb pak podléhají monitorování na základě informací shromážděných podle čl. 21 nařízení.

Svoboda podnikání

Nařízení a navrhovaná právní úprava dále mohou mít vliv na svobodu podnikání, které je zaručeno

podle článku 26 Listiny základních práv a svobod, jelikož povinnost reagovat na příkaz k odstranění do 1 hodiny může pro poskytovatele hostingových služeb znamenat zátěž a zvýšené náklady. Tento dopad je však oproti původnímu návrhu Komise zmírněn skutečností, že příslušné orgány musí vždy provést důkladné právní posouzení před vydáním příkazu k odstranění, a poskytovatelé služeb tak nebudou nuceni takové posouzení sami provádět. Spolupráce vnitrostátních orgánů s příslušnými orgány v jiných členských státech rovněž omezí možnou duplikaci příkazů k odstranění, které by jinak poskytovatelé služeb mohli obdržet. Z praktického hlediska má zásadní důležitost prodloužení hodinové lhůty o dalších 12 hodin v případě poskytovatelů hostingových služeb, kterým příslušný orgán adresuje příkaz k odstranění poprvé. Vzhledem k nízkému výskytu teroristického obsahu v českém online prostředí lze předpokládat, že v rámci hostingových služeb malých poskytovatelů často půjde jen o nepředvídatelný a náhodný výskyt jednotlivých případů teroristického obsahu, při kterém budou moci využít prodloužené lhůty. Neméně významné je ustanovení článku 3 odst. 7 Nařízení, které uznává objektivně odůvodněné technické nebo operační důvody na straně poskytovatele hostingových služeb jako relevantní faktory při posunutí běhu lhůty pro splnění příkazu k odstranění. Mezi takové důvody může patřit například pracovní neschopnost odpovědného technického personálu poskytovatele apod. Jak plyne z konstrukce čl. 3 Nařízení, v takových případech hodinová lhůta počíná běžet až po odpadnutí relevantních důvodů. Ochrana malých a středních poskytovatelů se ostatně promítá i do článků 5 odst. 3 písm. b) nebo 18 odst. 2 písm. d) Nařízení.

Při přípravě adaptačního zákona proti šíření teroristického obsahu online byl zkoumán také soulad se základními právy a svobodami, jak jsou vyjádřeny v Listině základních práv a svobod, a lze konstatovat, že plně respektuje tyto její články:

- čl. 2 odst. 2, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených

zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,

- čl. 4 odst. 1, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho

mezích a jen při zachování základních práv a svobod,

- čl. 15 odst. 2 - svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby,

- čl. 17 odst. 1 - svoboda projevu a právo na informace,

- čl. 26 odst. 1 a 2 („Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož

i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ a „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“),

- čl. 36 – právo na soudní a jinou právní ochranu.

Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem, respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

Právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod. Na závěr je tedy možné uvést, že navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jak jej vymezuje čl. 112 Ústavy České republiky. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a jeho obsah neporušuje ústavní principy rovnosti v právech a zákazu retroaktivity. Návrh zvolené úpravy respektuje ústavní principy Listiny základních práv a svobod.

E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie

Návrh je tedy plně slučitelný s právem Evropské unie. Navrhovaná právní úprava respektuje způsobem stanoveným předpisem EU vnitrostátní implementaci následujících směrnic EU:

- směrnice 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační

společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu),

- směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu

při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti,

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci

některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) ve znění směrnice 2018/1218/EU.

Předkládaný návrh rovněž v dotčených oblastech reaguje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/784 ze dne 29. 4. 2021 o potírání šíření teroristického obsahu online. Zejména provádí určení příslušných orgánů v intencích článku 12 tohoto Nařízení a stanoví vnitrostátní pravidla důležitá pro procesní uchopení jejich pravomocí a pro jejich vzájemnou spolupráci. Vychází z definic, lhůt a podmínek pro uplatňování různých pravomocí a postupů, které stanoví Nařízení.

Návrh adaptačního zákona dále respektuje výčet přestupků podle čl. 18 Nařízení a stanoví za ně přiměřené sankce, které jsou v zájmu účinnosti Nařízení doplněny možností v procesu vymáhání opatření k nápravě ukládat donucovací pokuty.

Návrh adaptačního zákona dále stanoví alternativní možnosti vnitrostátní i přeshraniční komunikace mezi příslušnými orgány i poskytovateli hostingových služeb, přičemž vzhledem k probíhající přípravě specializovaného informačního systému v rámci Europolu zůstává do budoucna otevřený této komunikační platformě.

Jakkoli návrh na řadě míst konkrétně odkazuje na jednotlivé postupy upravené konkrétními ustanoveními Nařízení, zásadně respektuje přímou použitelnost velké většiny textu Nařízení. Vzhledem k tomu, že Nařízení upravuje i přeshraniční součinnost různých veřejných i soukromoprávních subjektů, a obsahuje v podstatě ucelenou úpravu odstraňování teroristického obsahu, není ostatně ani žádoucí

Srov. výše k ochraně svobody projevu. Transpoziční závazky ČR plynoucí z přijetí novely směrnice o audiovizuálních službách (2018/1808/EU) a adaptační závazky ČR spojené s přijetím nařízení 2021/784/EU se nepřekrývají, jakkoli jsou si velmi blízko a navzájem se doplňují. Jejich vzájemný vztah se v dopadu na poskytovatele relevantních služeb případně projeví formou stupňování požadavků na ty z nich, kteří budou reálně zasaženi výskytem teroristického obsahu.

různá ustanovení s koordinační povahou (např. definice teroristického obsahu v čl. 2, lhůty v čl. 3 a 4, příslušnost v čl. 16) přebírat do vnitrostátního právního předpisu nebo dokonce měnit.

F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod

Navrhovaná právní úprava je v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, a není tedy v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a jejími protokoly, jakož i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

Na základě navrhované právní úpravy budou ukládány dostatečně předvídatelné sankce. Tyto sankce budou ukládány a vymáhány standardním způsobem prostřednictvím procesu, který zajišťuje všechna práva vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na spravedlivé řízení je korunováno systémem správního soudnictví, neboť všem osobám pravomocně uznaným vinnými z přestupku se umožňuje podat ke správnímu soudu žalobu proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu.

Návrh není rovněž v rozporu se závazky, vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, zejména s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

G) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí

Vzhledem k dosavadní velmi nízké četnosti výskytu teroristického obsahu v České republice, resp. u poskytovatelů hostingových služeb, kteří mají v České republice hlavní provozovnu, se v nejbližší době nepředpokládá zvýšení rozpočtových nároků příslušných orgánů (Policie ČR, ČTÚ a MV) specificky odůvodněné závazky plynoucími z Nařízení.

Návrh zákona nemá dopad na ostatní veřejné rozpočty.

Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné sociální dopady. Navrhovaná právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona (tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). Lze proto konstatovat, že právní úprava obsažená v návrhu zákona, nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné dopady na životní prostředí.

Dopady na podnikatelské prostředí

Je třeba rozlišovat dopady Nařízení jako takového od dopadů návrhu adaptačního zákona.

Posouzení finanční a administrativní zátěže Nařízení tak provedla Komise v rámci zpracování jeho

návrhu na podzim 2018 (dokument SWD(2018) 408 final). Podle Evropské komise bude mít nařízení ekonomický dopad v podobě očekávaných nákladů a administrativní zátěže, mělo by ale také přinést nejefektivnější výsledky ze všech zvažovaných variant. Zejména by mělo dojít k posílení bezpečnosti online prostředí a bezpečnosti jako takové. Implementace nařízení by rovněž měla mít pozitivní vliv na fungování vnitřního trhu, jelikož zamezí další fragmentaci vnitřního trhu, pokud jde o administrativní postupy a povinnosti požadované (jednotlivými členskými státy) od poskytovatelů hostingových služeb. Zvýší se tak právní jistota a dojde ke snížení provozních nákladů při přeshraničním poskytování služeb.

Na straně poskytovatelů hostingových služeb půjde zejména o náklady, které souvisejí s aplikací hodinové lhůty pro odstranění obsahu. Další náklady, které ale vzniknou pouze poskytovatelům vystaveným teroristickému obsahu, se budou týkat přijetí zvláštních proaktivních opatření. Evropská komise odhadovala, že by mělo jít o 150 až 400 organizací z (odhadem) 10 000 poskytovatelů hostingových služeb v EU. Dodatečné náklady mohou dále zahrnovat např. podávání zpětné vazby příslušným orgánům a povinnosti týkající se transparentnosti.

K tomu je dlužno dodat, že náklady odhadované Komisí byly v rámci unijního legislativního procesu dále sníženy, protože původní návrh Komise neobsahoval odklad splnění prvního příkazu k odstranění vydaného příslušným orgánem ani odklad z objektivních technických nebo provozních důvodů.

Návrh adaptačního zákona se vyhýbá zvyšování regulatorní zátěže při adaptaci práva EU

(tzv. goldplating). Nařízení je přímo použitelným aktem Evropské unie, tudíž velkou většinu pravidel, včetně pravidel pro rychlost vyřízení příkazu k odstranění, nemůže členský stát legislativně ovlivnit.

Členské státy mají jen relativně malý prostor k substantivnímu uvolnění nebo zpřísnění pravidel nařízení. Jistou volnost mají pouze při stanovení výše trestů za přestupky, ačkoli i zde musí respektovat výši sankce za jednání spadající do kvalifikované skutkové podstaty podle čl. 18(3) Nařízení. Nařízení (srov. recitál 45) umožňuje drobné delikty postihovat napomenutím; sankce napomenutí je již obsažena v obecné úpravě zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Návrh zákona tedy stanoví také pokutu do výše 200 000 Kč; vychází přitom z toho, že povaha adresátů normy bude velmi různá, že maximální sankci za systematické porušování základní povinnosti provést odstranění teroristického obsahu povinnosti zavedené článkem 18(2) nařízení lze považovat za přinejmenším dostatečně striktní, jakož i z důvodu krátkého časového období na přípravu adresátů normy. Členské státy jsou vázány taxativním výčtem ustanovení, jejichž porušení může tvořit skutkové podstaty přestupků, návrh zákona tedy další přestupky nezavádí.

Jistou volnost by mohly členské státy hledat také při stanovení, zda mají poskytovatelé hostingových služeb vyřizovat příkazy k odstranění v jiném než jednom z úředních jazyků podle čl. 15(2) nařízení. Tuto možnost předkladatel nevyužívá, protože ji nepovažuje za korektní a protože se vyhýbá zvyšování administrativní zátěže malých poskytovatelů hostingových služeb.

Dále mají členské státy jistou volnost ve stanovení rozsahu informací o používání nařízení, které musí poskytovatelé hostingových služeb shromažďovat a předávat Komisi podle čl. 21(1) nařízení. Ani v tomto případě předkladatel nerozšířil rozsah předávaných informací nad limity nezbytné dle čl. 21(1) písm. a) až e) nařízení, a to zejména kvůli minimalizaci administrativní zátěže. Do budoucna ovšem nelze vyloučit, že rozsah informací bude předmětem dalšího upřesnění při zavedení programu monitorování podle čl. 21(2) Nařízení.

Ostatní navrhovaná ustanovení se věnují rozdělení kompetencí mezi příslušné orgány a nastavení pravidel pro fungování postupů zavedených nařízením o potírání teroristického obsahu v rámci vnitrostátních procesních předpisů.

Nad rámec výslovné úpravy v Nařízení stanoví adaptační předpis jen dva dílčí právní instituty. Prvním institutem je možnost přikázat poskytovateli hostingových služeb využívání specializovaného elektronického systému spravovaného Europolem ke komunikaci s příslušnými orgány. Tato možnost je omezena na situace, kdy například nečinností poskytovatele hostingových služeb vznikne faktická potřeba takovým způsobem zajistit adekvátní komunikaci mezi příslušnými orgány a poskytovatelem hostingových služeb, kterou Nařízení předpokládá již v povinnosti stanovit kontaktní bod podle čl. 15. Vzhledem k tomu, že připravovaný specializovaný elektronický systém spravovaný Europolem nebude na připojené osoby klást zvláštní technické ani organizační požadavky (bude srovnatelný s e-mailovou aplikací), půjde o fakticky nevýznamnou zátěž, která se uplatní reaktivně.

Druhým institutem je oprávnění ČTÚ rozhodnout o tom, že poskytovatel hostingových služeb již není vystaven teroristickému obsahu, i z vlastní iniciativy. Tím se zjednodušuje situace poskytovatelů hostingových služeb v tom, že nemusí nutně sledovat uplynutí relevantního období pro aktivní uplatnění žádosti podle čl. 6(7) Nařízení.

Lze shrnout, že pokud bude poskytovatel hostingových služeb připraven na povinnosti podle nařízení 2021/784, nebude pro něj adaptační předpis znamenat žádnou komplikaci či povinnost navíc.

H) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Nařízení o odstraňování teroristického obsahu online se pojmově (srov. čl. 1(1) a čl. 2(3) nařízení) týká obsahu úmyslně zveřejněného jeho poskytovatelem. Nemusí přitom vůbec jít o projevy osobní povahy, ale například o převzaté propagační materiály teroristických skupin. Primárním cílem činnosti orgánů veřejné moci podle Nařízení a adaptačního předpisu je pak odstranění nebo znepřístupnění zveřejněného teroristického obsahu. Ze základního smyslu a mechanismů nařízení i adaptační úpravy tedy plyne zásadně snížené riziko pro ochranu osobních údajů, pokud jsou vůbec zpracovávány.

Zpracování osobních údajů, pokud k němu dochází, je upraveno buď obecným nařízením o ochraně osobních údajů 2016/679(EU) (dále též „GDPR“) nebo vnitrostátními předpisy přijatými k transpozici směrnice 2016/680(EU). Nařízení ani adaptační předpis neobsahují z tohoto hlediska v zásadě žádné výjimky ani zvláštní ustanovení. Nad rámec výslovné úpravy v Nařízení pouze adaptační předpis staví na jisto možnost výměny informací včetně osobních údajů mezi všemi příslušnými orgány.

Předkladatel si uvědomuje, že skutečný rozsah a intenzita zpracování osobních údajů při postupu podle nařízení bude v posledku záležet zejména na formě zveřejňování a na obsahu teroristických materiálů, což nelze předem legislativně ovlivnit. Předpokladem předkladatele však zůstává, že množství teroristických materiálů a projevů šířených primárně v českém online prostředí je a bude nevýznamné.

Je však nutno přihlédnout k tomu, že kromě výše uvedené reakce orgánů veřejné moci na konkrétní zveřejněné teroristické materiály může významné zpracování probíhat v rámci poskytovatelů hostingových služeb, a to ve formě nasazení zvláštních opatření podle článku 5 Nařízení. Tato zvláštní opatření sice zůstávají v kompetenci poskytovatelů hostingových služeb (kteří jsou správci předmětných osobních údajů), Nařízení v čl. 5(3)(c) přesto zdůrazňuje, že výsledné zpracování musí zohledňovat právo subjektů údajů na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů. Obdobně musí podle čl. 6(3) Nařízení poskytovatelé hostingových služeb zajistit vysokou úroveň bezpečnosti osobních údajů při zachování odstraněných nebo znepřístupněných teroristických materiálů.

Každý subjekt údajů, který by zjistil nebo se domníval, že zpracování jeho osobních údajů je prováděno v rozporu s ochranou soukromého nebo osobního života nebo v rozporu se zákonem, zejména by zjistil, že jeho údaje jsou s ohledem na jejich zpracování nepřesné, bude moci požádat o vysvětlení nebo se domáhat nápravy vzniklého stavu.

Lze tedy shrnout, že Nařízení ani adaptační předpis nestanoví zvláštní pravidla nebo výjimky pro ochranu osobních údajů, a poskytovatelé hostingových služeb i příslušné orgány veřejné moci podléhají v plném rozsahu příslušným předpisům o ochraně osobních údajů, včetně dozoru ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů.

I) Zhodnocení korupčních rizik

Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik, jak stanoví Hlava II., čl. 9 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády, a to podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment; Metodika hodnocení korupčních rizik), kterou uveřejnil Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí na webové stránce http://www.korupce.cz/assets/protikorupcni-agenda/cia/Metodika-hodnoceni-korupcnich-rizik- _CIA_.pdf.

Přiměřenost

Návrhem zákona dochází k adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/784 ze dne 29. dubna 2021 o potírání šíření teroristického obsahu online, přičemž navrhovaná právní úprava nejde nad rámec nezbytné a řádné adaptace. Navrhovaná právní úprava zejména stanoví, které orgány jsou příslušné k plnění úkolů dle Nařízení, a dále upravuje oblasti, jejichž úpravu Nařízení ponechává členským státům (sankce za porušení povinností, nastavení toku informací mezi příslušnými orgány atd.).

Efektivita

Navrhovaná právní úprava je dostatečně určitá a předpokládá, že veřejná správa bude schopna kontrolovat a vynucovat dodržování dané regulace.

Odpovědnost

Dle navrhované právní úpravy budou k provádění úkonů vyplývajících z Nařízení kompetentní tyto orgány:

- Policie ČR – její útvar, jehož úkolem je boj proti terorismu, bude orgán oprávněný nařizovat odstranění teroristického obsahu dle čl. 3 Nařízení;

- Ministerstvo vnitra - přezkum přeshraničních příkazů k odstranění dle čl. 4 Nařízení;

- Český telekomunikační úřad – cílený správní dohled nad prováděním zvláštních opatření dle čl. 5 Nařízení a vymáhání pokut za přestupky.

Opravné prostředky

Ve vztahu k postupům orgánů veřejné moci podle tohoto zákona mohou osoby dotčené těmito postupy uplatňovat opravné prostředky v souladu s právním řádem.

Kontrolní mechanismy

Uplatní se kontrolní nebo přezkumné postupy předvídané právním řádem pro jednotlivé typy oprávnění. Navrhovaná právní úprava stanoví působnost Českého telekomunikačního úřadu při ukládání sankcí za porušování povinností vyplývajících z Nařízení, která podléhá v plném rozsahu přezkumu nadřízeným správním orgánem i soudem.

Transparence a otevřená data

Návrh zákona nemá vliv na dostupnost informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou přechodného odložení informování o stažení některého konkrétního teroristického obsahu za podmínek stanovených Nařízením. Posílení transparentnosti vůči poskytovateli obsahu stanoví výslovně článek 11 Nařízení.

Dobrá praxe

Navrhovaná právní úprava se shoduje se známou dobrou praxí. Postupy, procesy a sankce v ní obsažené odpovídají stávajícím právním předpisům. Navrhovaný zákon nepřináší nové, inovativní postupy, ale využívá stávajících ověřených postupů.

Závěr hodnocení korupčních rizik

V rámci zhodnocení korupčních rizik podle Metodiky CIA konstatujeme, že návrh zákona splňuje kritéria přiměřenosti, efektivity a jednoznačné odpovědnosti. Návrh úpravy jako celek se shoduje se známou dobrou praxí a navrhované procesy v ní obsažené se jeví přiměřené při srovnání s obdobnou legislativou.

Návrh zákona nepředstavuje zvýšení korupčních rizik oproti stávajícímu stavu právní úpravy.

J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Na bezpečnost anebo obranu státu má adaptační předpis nepřímý pozitivní dopad, protože odstraňováním teroristického obsahu z online dostupného veřejného prostoru snižuje expozici osob teroristické propagandě a tak (i) brání teroristům a teroristickým organizacím ve snaze zastrašovat obyvatelstvo nebo orgány veřejné moci a (ii) brání teroristům a teroristickým organizacím ve snaze získávat sympatie a materiální nebo jinou podporu u části obyvatelstva. Vzhledem k relativně velmi malému významu teroristické propagandy v primárně českém online prostředí se však míra pozitivního dopadu na bezpečnost a obranu státu nemůže přeceňovat. Naopak v některých dalších členských státech EU může být míra pozitivního dopadu nařízení významně vyšší, což se v prostředí volného pohybu v Schengenském prostoru následně příznivě projeví i na úrovni vnitřní bezpečnosti v České republice.